Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin
Výživa sladovnického ječmene na půdě s nedostatkem hořčíku Diplomová práce
Brno 2006
Vedoucí diplomové práce:
Vypracoval:
Ing. Pavel Ryant, Ph.D.
Martin Glauder
2
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Výživa sladovnického ječmene na půdě s nedostatkem hořčíku vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 17. května 2006 Podpis diplomanta …………………….
3
Tímto bych chtěl poděkovat svému vedoucímu diplomové práce Ing. Pavlovi Ryantovi, Ph.D. za příkladné vedení a pomoc při zpracování diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat svým rodičům za podporu ve studiu a při zpracování diplomové práce.
4
Obsah 1 2
ÚVOD............................................................................................................................9 LITERÁRNÍ PŘEHLED .............................................................................................10 2.1 Jarní ječmen .......................................................................................................10 2.1.1 Význam a využití jarního ječmene ..............................................................10 2.1.2 Původ a historie sladovnického ječmene .....................................................10 2.1.3 Základní charakteristika jarního ječmene ....................................................11 2.1.3.1 Botanická charakteristika jarního ječmene ..............................................11 2.1.3.2 Morfologická charakteristika jarního ječmene ........................................11 2.1.4 Požadavky na půdně klimatické podmínky .................................................12 2.1.5 Agrotechnické požadavky jarního ječmene .................................................13 2.1.5.1 Zařazení do osevního postupu .................................................................13 2.1.5.2 Zpracování půdy ......................................................................................14 2.1.5.3 Odrůdy a osivo.........................................................................................15 2.1.5.4 Termín setí a výsevek ..............................................................................15 2.2 Výživa a hnojení sladovnického ječmene.........................................................16 2.2.1 Nároky sladovnického ječmene na živiny ...................................................16 2.2.1.1 Dusík........................................................................................................18 2.2.1.2 Fosfor .......................................................................................................19 2.2.1.3 Draslík......................................................................................................20 2.2.1.4 Vápník......................................................................................................21 2.2.1.5 Hořčík ......................................................................................................23 2.2.1.6 Síra ...........................................................................................................25 2.2.1.7 Užitečné prvky.........................................................................................26 2.2.1.8 Mikroelementy.........................................................................................26 2.2.2 Hnojení organickými hnojivy ......................................................................26 2.2.2.1 Řepný chrást ............................................................................................27 2.2.2.2 Sláma obilnin ...........................................................................................28 2.2.3 Hnojení minerálními hnojivy.......................................................................28 2.2.3.1 Hnojení dusíkem ......................................................................................29 2.2.3.2 Hnojení fosforem, draslíkem, vápníkem a hořčíkem...............................30 2.2.3.3 Hnojení mikroprvky.................................................................................31 2.2.4 Mimokořenová výživa sladovnického ječmene...........................................32 2.2.5 Diagnostika výživy rostlin ...........................................................................32 2.3 Kvalitativní parametry zrna sladovnického ječmene.....................................33 3 EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST .......................................................................................36 3.1 Cíl diplomové práce ...........................................................................................36 3.2 Metodika a materiál...........................................................................................36 3.2.1 Metodika poloprovozního polního pokusu ..................................................36 3.2.2 Použité osivo, hnojiva a pesticidy................................................................41 3.2.3 Použité analytické metody ...........................................................................42 3.3 Výsledky a diskuze.............................................................................................44 3.3.1 Výživný stav porostu během vegetace.........................................................44 3.3.2 Výnos a kvalitativní parametry zrna ............................................................46 3.3.3 Obsah živin v zrnu a slámě ..........................................................................51 3.3.4 Ekonomické zhodnocení..............................................................................56 4 ZÁVĚR ........................................................................................................................58
5
Seznam tabulek
Tab. 1: Agrochemické vlastnosti půdy před založením porostu (13. 3. 2004) Tab. 2: Schéma poloprovozního polního pokusu Tab. 3: Analýza rostlin ve fázi DC 23 - 7. 5. 2004 Tab. 4: Odběr živin ve fázi DC 23 Tab. 5: Analýza rostlin ve fázi DC 32 - 13. 6. 2004 Tab. 6: Odběr živin ve fázi DC 32 Tab. 7: Analýza variance výnosu, N-látek, PPZ a HTZ Tab. 8: Výnos a kvalitativní parametry zrna Tab. 9: Analýza variance živin v zrnu Tab. 10: Obsah živin v zrnu Tab. 11: Obsah živin ve slámě Tab. 12: Odběr živin výnosem zrna Tab. 13: Odběr živin na jednu tunu zrna Tab. 14: Množství a cena hnojiva Tab. 15: Rentabilita pěstování jarního ječmene
6
Seznam grafů
Graf 1: Průběh průměrných měsíčních teplot a měsíčních úhrnů v roce 2004 Graf 2: Fenofáze jarního ječmene s vyznačením zásahů během vegetace Graf 3: Výnos jarního ječmene a N-látky Graf 4: Výnos zrna(Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) Graf 5: Hmotnost tisíce zrn (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) Graf 6: Podíl předního zrna (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) Graf 7: Dusíkaté látky (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) Graf 8: Obsah dusíku v zrnu (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) Graf 9: Obsah fosforu v zrnu (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) Graf 10: Obsah draslíku v zrnu (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) Graf 11: Obsah vápníku v zrnu (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) Graf 12: Obsah hořčíku v zrnu (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95)
7
Seznam obrázků
Obrázek 1: Varianta 1. nehnojeno Mg (fáze metání) Obrázek 2: Varianta 2. Hořká sůl do půdy (fáze metání) Obrázek 3: Varianta 3. Fertimag na list (fáze 5. – 6. list) Obrázek 4: Varianta 4. Hořká sůl na list (fáze metání)ÚVOD
8
Annotation The object of semi-operating field experiment was found out the influence of magnesium fertilizers on the yield of grain, qualitative parameters (the N-matters amount in the grain, the weight of thousand grains, the proportion of grain) and the amount of nutrition in the grain and straw of barley. The barley was grown up on the magnesium deficit soil. In the experiment were used 4 variations: 1. variation was control without magnesium, in the 2. variation was used bitter salt to the soil, in the 3. variation was used Fertimag on the leaves in the stages DC 23 and DC 32 and in the 4. was used Bitter salt on the leaves in the stages DC 23 and DC 32. Every variation had had 3 repeat. There were added nitrogen fertilizer DAM 390 in the ration 39 kg.ha–1 in the stage of sprouting for all variations. The chemical protection was made meanly actually condition of crop. The climatic terms were very favorable in the year 2004 and so there was reached highly yield against previous years (common average 3,4 – 3,8 t. ha –1, year 2004 average 4,7 t. ha –1). Although, there wasn’t statistically difference in the yields among variations, the heights yield was reached in variant with bitter salt applied on the leaves. With the increase yield of grain the decrease amount of nitrogen matters. The significant smaller value of nitrogen matters was in variation with applied of Fertimag. The proportion of grain was statistically conclusively higher at all variants where was used magnesium fertilizer. The weight of thousand grains was statistically higher at all variants where was used magnesium fertilizer and at the same time the weight of thousand grains was statistically conclusive higher in the variant where was used bitter salt on the leaves against variant where was used bitter salt to the soil. From the results of chemical analysis of grain we can see that with the increase yield decrease amount of nutrient. Only at the variant with apply Bitter salt on the leaves the amount of magnesium stayed little bit higher like at the control variant.
9
1
ÚVOD Asi od 17. století se rozšiřuje sladování ječmene. Jarní dvouřadý a v některých
zemích i ozimý dvouřadý ječmen se tedy využívá k výrobě sladu, dále k výrobě whisky a zatím jen menší část k potravinářským účelům. U nás je jeho využití v podobě krup a krupek. V celém světě nyní dochází k výrazné renesanci využití ječmene k lidské výživě (souvisí to s obsahem beta-glukanů, které snižují cholesterol v krvi). Rychle se rozšiřují různé farmaceutické výrobky připravené jako výtažky z ječného sladu nebo přímo z ječmene. Speciální využití může být i ve škrobárenství při získávání škrobu s drobnými škrobovými zrny (Húska 1997). Ročně je ve světě vypěstováno přibližně 150 mil. tun ječmene. Asi 10 % tvoří sladovnický ječmen. Je proto nutné, aby pěstitelé sladovnického ječmene věnovali této komoditě náležitou pozornost. Je třeba si uvědomit, že o realizaci ječmene ve zpracovatelském průmyslu rozhodují požadavky producenta finálního výrobku - piva. Požadavkům pivovaru na kvalitu sladu se musí podřídit sladovny a samozřejmě i pěstitelé. V průběhu několika tisíc let, co je známa technologie výroby piva, byly požadavky na ječmen jako základní výrobní suroviny neustále zdokonalovány. Nejprve byly sledovány mechanické a fyziologické parametry (velikost zrna, hmotnost zrna, klíčivost apod.). V 19. století umožnil pokrok v chemii získat informace o obsahu technologicky významných látek v obilce (škrob, dusíkaté látky). V průběhu 20. století byla zavedena mikrosladovací zkouška a s ní se rozšířila řada parametrů, které již vlastně nesledují kvalitu ječmene, ale technologické vlastnosti sladu a sladiny (Psota 2000). Abychom se znovu dopracovali stabilně vyšších výnosů jarního ječmene, budou nutná opatření především na úrovni základní agrotechniky, mezi kterými zaujímá významné místo právě výživa rostlin a hnojení (Richter et Bezděk 1999).
10
2
LITERÁRNÍ PŘEHLED
2.1 Jarní ječmen 2.1.1
Význam a využití jarního ječmene Ječmen jarní (Hordeum sativum L.) patří svým hospodářským významem mezi naše
hlavní plodiny. Potvrzuje to i rozsah pěstování v našich podmínkách, kde se ječmen zařazuje hned za pšenici a ve světě je na šestém místě (Krausko et al. 1980). Naše produkce ječmene je z podstatné části využívána pro výrobu sladu. Český slad již tradičně patří k významným vývozním komoditám a výrazně zlepšuje bilanci našeho zahraničního agrárního obchodu. Rovněž v domácím prostředí slouží potřebám pivovarů na výrobu typicky českého piva a k udržení jeho konkurenceschopnosti a obliby na evropském trhu (Skopal 2004). Další hospodářské využití jarního ječmene je především pro zajištění krmivové základny hospodářských zvířat, výrobu ječných krup, náhražky kávy a sladových výtažků pro farmaceutický průmysl. 2.1.2
Původ a historie sladovnického ječmene Dějiny pěstovaných ječmenů zasahují nejméně 10 000 let před náš letopočet,
současně s pšenicí. Nejstarší předhistorické nálezy v Babylónii a v Egyptě dokazují pěstování ječmene šestiřadého, později i čtyřřadého, historicky se však objevuje až v době kolem 5 000 let před naším letopočtem (Skládal et al. 1967). O pěstování ječmene v Číně a Indii jsou historické doklady z doby okolo 2 000 let před našim letopočtem. Doteď zůstává sporné, které formy ječmene se začali pěstovat dříve, jestli ječmen víceřadý nebo dvouřadý (Krausko et al. 1980). První zemí, kde bylo započato se šlechtěním ječmene, je Anglie. Zde v roce 1819 vyšlechtil J. Chevalier odrůdu nazvanou Chevalier. V této a následující době patřila mezi nejoblíbenější a nejrozšířenější odrůdy v některých západoevropských zemích (Lekeš et al. 1985). Již v 19. století určoval hanácký a staročeský ječmen jakostní standard pro sladovny a pivovary nejen v Rakousku-Uhersku, ale i v ostatní Evropě. Hanácké odrůdy byly výchozím zdrojem pro tvorbu nových odrůd sladovnického ječmene ve většině zemí. Všeobecně je znám o oceňován přínos významných šlechtitelů ječmene do poloviny minulého století. Po druhé světové válce to byly odrůdy Valtický a z něho
11
vzniklý mutant Diamant vyšlechtěný doc. Josefem Boumou. Tato odrůda dala základ 60 domácím a 113 zahraničním odrůdám (Petr 2004). 2.1.3
Základní charakteristika jarního ječmene
2.1.3.1 Botanická charakteristika jarního ječmene Botanický rod Hordeum L. – ječmen, patří do třídy jednoděložních, čeledi lipnicovitých – Poaceae. Všechny kulturní ječmeny a jejich plané formy (H. spontaneum, H. agricrithon) mají stejný počet chromozómů (n = 7) a při vzájemném křížení poskytují plodné potomstvo (Krausko 1980). Druh ječmen obecný (Hordeum vulgare L.) se dělí na tyto skupiny: 1. Ječmeny víceřadé (convar. Hexastichon Alef.) 2. Ječmeny intermediární (convar. Intermedium Mansf.) 3. Ječmeny dvouřadé (convar. Distichon Alef.) 4. Ječmeny skupiny dificiens (convar. Dificiens) 5. Ječmeny labilní (convar. Labile Mansf.) (Skládal et al. 1967) 2.1.3.2 Morfologická charakteristika jarního ječmene Kořenová soustava Podzemní část rostliny ječmene tvoří kořenová soustava. Z našich obilnin vytváří ječmen největší počet zárodečných (primárních) kořínků (4 – 10, nejčastěji 5 – 8). Z kolének (uzlů) uložených pod povrchem půdy vyrůstají v době odnožování vedlejší, neboli zárodečné (sekundární) kořeny, které jsou silnější a odlišují se stavbou od primárních kořínků. Na jednu odnož připadá 3 – 8 kořínků. Zárodečné kořeny pronikají do hloubky 1,4 – 1,5 m (Krausko et al. 1980). Kořínky, zejména ve střední části, jsou porostlé četnými 1 – 3 mm dlouhými kořenovými vlásky.
Nadzemní část Stéblo ječmene je složené ze 4 – 8 článků (internodií) oddělených kolénky a dorůstá 80 – 130 cm. Spodní článek stébla je nejkratší a vždy následující vyšší je delší tak, že nejhořejší článek je nejdelší. Internodia se prodlužují tvorbou buněk dělivého pletiva, které je nad kolénkem. Mladá pletiva jsou kryta a chráněna listovou pochvou (Skládal et al. 1967).
12
Na stéble ječmene jsou listy postavené ve dvou řadách nad sebou. Listová pochva vyrůstá z uzlu a obepíná stéblo. V místě, kde pochva přechází do listové čepele, je pochva zakončená blanitým jazýčkem, který je rovně zastřižen a po stranách vybíhá do dlouhých oušek (Krausko et al. 1980). Květenství – nevětvený klas – je tvořeno ze smáčklého vřetene klasu porostlého na hranách chloupky, které se dělí na jednotlivé články, a z klásků. U ječmene dvouřadého se vyvine vždy jen kvítek prostřední ze tří kvítků. Plevy jsou úzké, štětinovité, některé variety jsou zakončené osinkou. Vlastní kvítek je chráněn na vnější straně vypouklou pluchou a na vnitřní straně pluškou. Plucha vybíhá v dlouhou osinu. Vlastní kvítek je složen ze semeníku se dvěma bliznami, ze tří tyčinek s dlouhými nitkami a podlouhlými, podélně na špičce pukajícími prašníky. U pluchatých přirůstá plucha i pluška k obilce (Skládal et al. 1967). Obilka – zrno se skládá ze třech hlavních částí: obalů, zárodku a endospermu. Obilka je u pluchatých ječmenů kryta pluchou a částečně pluškou (Krausko et al. 1980). 2.1.4
Požadavky na půdně klimatické podmínky Ječmen je rostlina dlouhého dne a úspěšně se pěstuje v poměrně velkém rozsahu
ekologických podmínek. Na severní polokouli je jeho pěstování rozšířené např. od 33. rovnoběžky (Maroko) po 60. rovnoběžku (Norsko). S delším dnem se zkracuje růstový rytmus. Při pozdním setí se zkracuje období vegetačního růstu a prodlužuje se období metání do dozrávání. U plodin s krátkou vegetační dobou jakou má sladovnický ječmen, nejvýrazněji ovlivňují výnosy povětrnostní podmínky. Hnojení, tak jako volba odrůdy a agrotechniky, se musí přizpůsobit ekologickým podmínkám. Nižší teplota a sušší počasí od vzcházení ječmene až po sloupkování působí příznivě na tvorbu výnosu. V průběhu generativních fází ječmen reaguje na malé, tak i na vysoké srážky velmi citlivě. Při vysokých srážkách snadno poléhá, opožděné odnože podrůstají a nedozrají. Při nedostatku srážek se zhoršuje metání a pozdější odnože nevymetají. Dochází tím nejen ke snížení výnosů, ale i kvalita zrna se podstatně zhoršuje. Významný vliv na nižší obsah bílkovin ječmene má časné setí, delší vegetační fáze a delší vegetační období vůbec. Nižší obsah bílkovin v zrnu ječmene příznivě ovlivňují nižší srážky a chladné počasí při sloupkování až po metání, v generativní fázi se vliv suchého počasí projevuje zvýšením obsahu bílkovin v zrně. Větší srážky v období metání působí na zvýšení hmotnosti zrna (Fecenko et Ložek 2000).
13
Vyhovují mu strukturní, středně hluboké až hluboké, hlinité půdy, s mírně kyselou až neutrální reakcí (pH 6,2 – 6,7), s dostatkem organických látek a s příznivým vodním režimem (Richter et al. 1997). Z půdních typů jsou vhodné černozemě, hnedozemě, černice a kambizemě (Fecenko et Ložek 2000). Jarní ječmen lze pěstovat ve všech výrobních podmínkách. 2.1.5
Agrotechnické požadavky jarního ječmene Jarní ječmen náleží k obilninám s velmi krátkou vegetační dobou a se značnými
požadavky na celkovou úroveň agrotechniky. Dominantní postavení v jeho pěstování z pohledu výnosů a jakosti mají povětrnostní podmínky, vysoká půdní úrodnost, odrůda, zdravotní stav a v neposlední ředě také optimální výživa. V systému pěstování sladovnického ječmene je z hlediska tvorby výnosu, výnosové stability a kvality zrna jedním z významných činitelů také volba vhodné předplodiny (Richter 2004). 2.1.5.1 Zařazení do osevního postupu Předplodina jarního ječmene snad nejvíce ovlivňuje výnos, jeho stabilitu a sladovnickou kvalitu. Jarní ječmen je plodinou staré půdní síly. V osevním postupu se zpravidla zařazuje po okopanině (cukrovka, brambory, případně kukuřice na zrno či na siláž) nebo jako druhá obilnina v článku osevního sledu (Polák et al. 1998). Dále jsou vhodné olejniny, luskoviny. Zaoraná organická hmota předplodin se stala pro pěstování sladovnického ječmene jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujících tvorbu výnosu a kvalitu zrna. Přeměny organické hmoty rostlinných zbytků, vázání a uvolňování dusíku v půdě jsou procesy závislé na mnoha podmínkách prostředí, z nichž pěstitel vnímá většinou jen teplotu vzduchu a vlhkost půdy, a to ještě jen povrchně. Z hlediska osevního postupu výhodná organická hmota v půdě je pro sladovnický ječmen nevýhodou, protože dynamika uvolňování dusíku pro rostliny je dopředu neznámá a těžko ovlivnitelná (Faměra 2004). Pěstování ječmene jako druhé obilniny po ozimé pšenici nemá při současné úrovni agrotechniky výrazný vliv na výši výnosu, ve většině případů ovšem dochází ke zhoršení sladovnické kvality. Platí, že tříleté pěstování obilnin po sobě je nevhodné. Olejniny a luskoviny jsou pro obilniny obecně předplodinami vhodnými, u ječmene však zvyšují riziko poléhání i vyššího obsahu N-látek v zrně. Dlouhodobě nejlepší předplodinou pro sladovnický ječmen jsou okopaniny hnojené chlévským hnojem (brambory, silážní kukuřice). Výjimkou mohou být suché ročníky,
14
kdy se může dosáhnout lepšího výnosu po obilnině, která tolik nevyčerpá vláhu (zvláště v kukuřičné oblasti) (Polák et al. 1998). Dříve nejvhodnější předplodina cukrovka je minulostí. Jednak dochází ke změnám v oblastech pěstování cukrovky vzhledem k omezenému počtu cukrovarů v ČR a jednak zaoraný chrást velmi ovlivňuje dynamiku dusíku v půdě během následné vegetace. Se zaorávaným chrástem se dostává do půdy velké množství dusíku. Chrást se stal rizikovým faktorem pro stabilitu jakosti zrna ječmene (Faměra 2004). 2.1.5.2 Zpracování půdy Vzhledem k tomu, že jarní ječmen je obilovinou se slabším kořenovým systémem a s poměrně krátkou vegetační dobou, musí mít ornici z hlediska zpracování půdy velmi dobře připravenou, v dobrém fyzikálním stavu, s dostatkem vláhy a pohotových živin. Nejlépe mu vyhovují půdy strukturní, čisté, nezaplevelené, se správným poměrem mezi vláhou a půdním vzduchem a s dostatečnou mikrobiální činností. Na špatně připravenou půdu reaguje jarní ječmen nejen snížením výnosu, nýbrž i jakosti (Skládal et al. 1967). Způsob zpracování půdy je třeba zvolit také se zřetelem na dobré zapravení posklizňových zbytků do půdy. Nerozložené zbytky rostlin předplodiny způsobují nekvalitní setí a velmi nerovnoměrné vzcházení porostu jarního ječmene (Faměra 2004). Včasná a kvalitní podmítka zlepšuje především hospodaření s půdní vláhou a působí jako jeden z rozhodujících faktorů v boji proti plevelům. Podzimní orba (nejlépe otočným pluhem), jejíž optimální hloubka závisí na fyzikálním stavu půdy, by za příznivých vláhových podmínek neměla překročit 18 – 20 cm. Osvědčuje se ihned po podzimní orbě hrubé urovnání brázdy branami, nejlépe v jedné pracovní operaci (Polák et al. 1998). Seje-li se jarní ječmen po okopanině, stačí orba do hloubky 15 cm nebo jen povrchové prokypření. Po strništních plodinách se nejprve rozmetají fosforečná a draselná hnojiva a pak se provede podmítka (Faměra 2004). Jarní příprava půdy musí zabezpečit provzdušnění ornice a přípravu seťového lůžka v hloubce 30 – 40 mm. Platí obecně zásada, že čím méně zásahů do půdy na jaře, tím lépe. Příprava se provádí zejména radličkovými branami nebo kypřícím zařízením s aktivním pohybem. Při podzimní kultivaci půdy je možné využít minimalizaci jak snižováním hloubky zpracování, tak náhradou orby zpracováním půdy kypřiči nebo diskovým nářadím.
15
Hloubka zpracování by však měla být aspoň 15 cm. Přímé setí do nezpracované půdy se nedoporučuje z důvodů zhoršeného vysýchání půdy na jaře (Polák et al. 1998). 2.1.5.3 Odrůdy a osivo Výběr vhodné odrůdy rozhodujícím způsobem ovlivňuje kvalitu sladu a je současně i nejlevnějším opatřením v pěstební technologii ječmene jarního. Rostoucí počet registrovaných odrůd, jejich široká nabídka na trhu s osivy, ale i různorodost požadavků zpracovatelů nutí zemědělce pečlivě vážit zásadní rozhodnutí, kterým je volba a nákup osiva správné odrůdy. Významnou změnou vůči předcházejícímu období je nový pohled na hodnocení odrůd z hlediska vhodnosti k výrobě sladu. V roce 1995 byl zaveden nový systém hodnocení sladovnické kvality, vyjádřený devítibodovou stupnicí (9 = nejjakostnější). Odrůdy ječmene jarního jsou nově děleny na sladovnické a nesladovnické, přičemž sladovnické odrůdy mají jakost vyjádřenou bodovou hodnotou 9 – 4. Odrůdy s hodnocením pod 4 body jsou zařazeny mezi nesladovnické (Benada et al. 2001). Nejčastěji používané sladovnické odrůdy v ČR v roce 2004 byly: Amulet, Annabell, Biatlon, Calgary, Diplom, Faustina, Jersey, Kompakt, Madonna, Malz, Nordus, Philadelphia, Prestige, Respekt, Sabel, Scarlett, Tolar (Jurečka 2004). 2.1.5.4 Termín setí a výsevek Setí je jedním z rozhodujících faktorů z hlediska tvorby výnosu a jakosti zrna. Výrazný vliv má však nejen doba setí, ale i výše výsevku a hloubka setí, tj. celková kvalita jeho provedení (Lekeš et al. 1985). Jarní ječmen se seje co nejdříve na jaře, jakmile to počasí a stav půdy dovolí. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat vlhkosti půdy, protože jarní ječmen je velmi citlivý na zamazání (klíčící obilky trpí nedostatkem kyslíku). Půda by měla být dostatečně vyzrálá. Zpoždění termínu výsevu ječmene oproti optimálnímu v daném ročníku přináší ztrátu 50 – 100 kg za každý den. Negativně rovněž bývá ovlivněna sladovnická kvalita. Na základě dlouhodobého sledování termínu setí a výnosu (1970-96) lze považovat v řepařské výrobní oblasti a lepší bramborářské výrobní oblasti termín výsevu do 10. dubna za přijatelný a není nutno jej kompenzovat vyšším výsevkem nebo vyšší dávkou dusíku (Polák et al. 1998). Hloubku setí je třeba volit tak, aby zrno mělo zajištěno dostatek vláhy k nabobtnání, vyklíčení a vzejití, dostatek kyslíku ke zvýšenému dýchání a aby slabou
16
vrstvou půdy bylo chráněno před rychlým zaschnutím a před ptactvem (Skládal et al. 1967). Hloubka setí činí 20 –30 mm a provádí se v samostatné operaci nebo současně s přípravou půdy, pomocí aktivních bran, utužovacích válců a secího stroje (Faměra 2004). Pro tvorbu výnosu má zásadní význam optimální hustota porostu, kterou je možno částečně regulovat správným výsevkem. Při stanovení výsevku je nutno přihlížet k potenciální produktivnosti odrůd, jejich odnoživosti, odolnosti proti poléhání, předplodině, intenzitě hnojení, půdní úrodnosti, fyzikálnímu stavu půdy, zaplevelenosti pozemku, setí podsevů apod. (Lekeš et al. 1985). Doporučené výsevky jsou: řepařská výrobní oblast 3,5 MKS, bramborářská výrobní oblast 4,0 – 4,5 MKS, kukuřičná výrobní oblast a obilnářská výrobní oblast 3,5 – 4,1 MKS. Výsevek je třeba stanovit podle HTZ (hmotnosti tisíce semen), čistoty a klíčivosti osiva. Výsevek = (výsevek /MKS/ * HTZ /g/*100) : (čistota /%/ * klíčivost /%/) (Polák et al. 1998).
2.2 Výživa a hnojení sladovnického ječmene Sladovnický ječmen zařazujeme mezi nejcitlivější obilniny, protože rychle reaguje na změny v obsahu a poměru živin v půdě. Každá chyba ve výživě se projeví nejen ve výšce, ale i v kvalitě úrody. Pro vysoké požadavky na jakost zrna sladovnického ječmene se otázkám správné výživy věnuje velká pozornost (Krausko et al. 1980). Dostatek přijatelných živin v půdním roztoku je třeba zajistit již na počátku vegetace, a tak podpořit při vzcházení i rozvoj kořenového systému (Hřivna et Richter 2004). 2.2.1
Nároky sladovnického ječmene na živiny Ječmen kromě ekologických podmínek velmi citlivě reaguje na všechny výživářské
zásahy. Citlivost ječmene na výživu a hnojení vyplývá z toho, že ječmen v porovnání s ostatními obilovinami má slabší kořenový systém, krátké vegetační období, během kterého má přijmout poměrně velké množství živin, a slabší transpirační tok (Fecenko et Ložek 2000). Ječmen sladovnický má zvýšené nároky na fosfor, draslík, vápník, hořčík, a proto je třeba hnojením upravit živinný režim půd alespoň na zásobu vyhovující. Dohnojení je vhodné provést již k předplodině. Dostatek živin od počátku vegetace stimuluje růst, a tím rozhoduje o zásobení rostlin živinami. Pro dosažení kvalitního výnosu je důležité v prvních 15 dnech intenzivnější příjem fosforu nad dusíkem. Po vytvoření třetího listu se zvyšuje tvorba biomasy a ječmen vyžaduje více dusíku než fosforu. Optimální koncentrace dusíku a fosforu stimuluje tvorbu odnoží. Vysoká hladina těchto prvků vede
17
k zahuštění porostu, poléhání, snížení výnosu a jakosti. Vysoký obsah draslíku v půdě na úkor fosforu a dusíku inhibuje tvorbu odnoží a antagonisticky působí na příjem hořčíku. Nadbytek dusíku v době odnožování zvýší tvorbu neproduktivních odnoží. Celkově zvýšený příjem dusíku mají rostliny do prodlužovacího růstu, kdy má ječmen vysokou produkci biomasy (Richter et al. 1997). Intenzita příjmu živin ječmenem závisí na intenzitě růstu vegetativních orgánů a od zásobení půd přístupnými živinami. V průběhu fáze generativního růstu je čerpání živin větší než nárůst sušiny. V generativní fázi růstu je příjem živin relativně nižší než nárůst sušiny (Fecenko et Ložek 2000). Jarní ječmen přijímá během vegetace poměrně vysoké množství živin. Vedle velké spotřeby dusíku, fosforu a draslíku odčerpává vysoké množství vápníku, hořčíku a ostatních prvků. Na 1 t zrna spotřebuje průměrně 20,0 - 24,0 kg dusíku, 3,5 - 6,2 kg fosforu, 16,6 – 21,0 kg draslíku, 5,7 – 8,5 kg vápníku, 1,2 - 2,4 kg hořčíku a 4,0 – 4,2 kg síry (Neuberg et al. 1980, Zimolka et al. 2006). Zdůrazňován je rovnoměrný příjem živin z tzv. staré půdní síly. Jarní ječmen reaguje na chyby a nedostatky ve výživě depresí výnosu a snížením sladařské jakosti (Polák et al. 1998). Od vzejití do 25. – 30. dne (období prvního kolénka, DC 31) odčerpá ječmen 40 – 60 % všech živin z celkového množství a přitom vytvoří asi 20 % sušiny. Při výnosu 6 t.ha-1 zrna a 5 t.ha-1 posklizňových zbytků připadá podle Bezděka na 1 den 92 kg biomasy. Tato produkční kapacita je u jarního ječmene 3 x vyšší než u pšenice ozimé. Z těchto biologických procesů vyplývají pro rostliny tyto požadavky: 1. zajistit jarnímu ječmeni dynamický rozvoj asimilačních orgánů v ranných fázích vývoje a ve druhé polovině vegetace, a to především stébel, pochev listů a klasů s cílem zvýšit intenzitu fotosyntézy, 2. v období tvorby zrna musí distribuce asimilátů směřovat do klasu a zajistit tak ekonomický výnos (Richter et al. 1997). Do konce odnožování příjme ječmen z celkově přijatých živin asi 50 % fosforu a až 75 % draslíku. Do metání, tj. asi za 60 dní, příjime asi 75 % z celkových přijatých živin. Na začátku vegetace je nejvyšší hladina dusíku v listech, fosforu je více ve stéblech než v listech. Draslík je v rostlinách rozložený rovnoměrně. Před dozráním se dusík a fosfor transportují z vegetativních do generativních orgánů. Přijímání fosforu v porovnání s ostatními živinami se prodlužuje víc do generativní fáze, kdy resorpce fosforu dosahuje maxima. Všeobecně při vyšší úrovni výživy je v rostlinách ječmene ve všech fázích vyšší hladina dusíku, fosforu a draslíku.
18
Ječmen velmi citlivě reaguje na zásobu přístupných živin v půdě a její stav vůbec. Předplodiny v tomto smyslu jsou faktorem rozhodujícím o fyzikálních a mechanických vlastnostech půd, jako i o hladině pohotových živin v půdách. Z tohoto hlediska nejvhodnějšími předplodinami jsou chlévským hnojem hnojené okopaniny, zanechávající půdy v dobrém strukturním stavu, s dobrou zásobou přístupných živin (Fecenko et Ložek 2000). Rozhodující vliv na příjem všech živin z půdy má také optimální půdní vlhkost, půdní druh a půdní typ. 2.2.1.1 Dusík Dusík je významným prvkem pro všechny živé organismy včetně rostlin. Je součástí aminokyslein, amidů, bílkovin, pyrimidinových, purinových bází, nukleových kyselin, chlorofylu, enzymů a dalších biologicky aktivních látek. V rostlinách se jeho obsah pohybuje ve značném rozmezí v závislosti na druhu orgánu a stáří rostliny. V počátečních fázích vývoje je jeho obsah vysoký a s tvorbou biomasy postupně klesá (Richter 2004). Racionální hnojení dusíkem má podstatný vliv na výnos a kvalitu sladovnického ječmene. V souvislosti s hnojením dusíkem je potřeba zohlednit půdní podmínky, klimatické podmínky a agrotechnické faktory. Přestože se v půdě netvoří vyšší zásoby přístupného dusíku, je u všech plodin s důrazem parametů kvality významné sledování obsahu minerálního dusíku v půdě (Fecenko et Ložek 2000). Hnojení dusíkem je nejvýznamnější opatření. Především je nutné správně stanovit celkovou dávku dusíku podle předplodiny, půdní úrodnosti a směru pěstování (Richter 2004). Korekci výživného stavu provádíme podle anorganického rozboru rostlin s přihlédnutím k obsahu minerálního dusíku (Nmin) v půdě a k předplodině. Pro přihnojení dusíkem je významným kritériem korekce výživy sladovnického ječmene podle obsahu Nmin v půdě ve vrstvě 0 – 0,3 m. Při hnojení dusíkem je třeba sledovat i vývin porostů (Richter et al. 1997). V kyselých půdách, na které je jarní ječmen velmi citlivý, jsou zásoby dusíku v půdním profilu poměrně velké. Kyselá reakce a nedostatek vzduchu však vytvářejí nepříznivé podmínky pro rozvoj mikroorganismů, takže dusík je nedostatečně využíván. Obdobně je tomu v půdách zhutnělých nebo podmáčených. V příznivých podmínkách přechází dusík z organických sloučenin do minerálních a půda jej pak obsahuje
19
jak ve formě amoniakální (NH4+), tak i ve formě nitrátové (NO3-). Ječmen přijímá obě formy dusíku stejně rychle a může je využívat k syntéze aminokyselin i bílkovin. Příjmem amoniakálního dusíku však rostlina jarního ječmene tvoří stavební látky při menší spotřebě asimilátů. V sušších podmínkách kukuřičného výrobního typu je pohyblivost iontů NH4+ značně snížena (Lekeš et al. 1985). Nedostatek dusíku se projevuje slabým růstem rostlin, rostliny jsou malé. Podle stupně nedostatku dusíku se mění barva nejstarších listů od bledě zelené do žluté. Při silném nedostatku dusíku list od spodu odumírá, a někdy i odpadne. Listy nižších pater obyčejně trpí nedostatkem dusíku dříve, protože se z nich dusík přemisťuje, aby udržel vývoj mladších listů, plodů a semen. To někdy vede ke klamnému dojmu rychlého dozrávání. Výrazné změny jsou i v morfologii kořenů. Kořen se málo větví (roste do délky). Poměr hmoty kořenů ku nadzemní biomase se zvyšuje. U obilovin se redukuje délka klasů, počet klasů na plochu a je nízký počet i hmotnost zrn. Nadbytek dusíku vede k nárůstu neproduktivní nadzemní biomasy. Porosty jsou přehuštěné, stébla jsou tenká a prodloužená, což způsobuje zvýšenou náchylnost k poléhání a k napadení houbovými chorobami. Redukuje se počet klasů a zrn v klasu. Zvyšující se dávky dusíku zvyšují obsah bílkovin v zrnu a snižují ostatní jakostní ukazatele. Rostliny se vyznačují větší asimilační plochou, listy jsou temně zelené, přičemž spodní často žloutne v důsledku nedostatku světla (Richter 2004). 2.2.1.2 Fosfor Fosfor se podílí na zlepšování kvality zrna, především při rovnoměrném dozrávání a zvýšení podílů předního zrna. Dostatek fosforu v pletivech v době odnožování a sloupkování působí příznivě na obsah škrobu, a tím i na obsah extraktu v sladu. Ječmen, vzhledem ke slabšímu kořenovému systému a krátké vegetační době, potřebuje fosfor v co nejpřístupnější formě. Fosforečné hnojení se uplatňuje více ve vlhčích letech, protože koriguje nepříznivé účinky dusíku a srážek (Fecenko et Ložek 2000). Většina našich půd je nedostatečně zásobena přijatelným fosforem, a proto hlavním zdrojem výživy jsou průmyslová hnojiva. Jarní ječmen přijímá potřebný fosfor z půdy buď z půdního roztoku, nebo přímým stykem kořínků s půdními částicemi sorpčního komplexu (Lekeš et al. 1985). Příjem a utilizace fosforu mají kladný vztah k celé řadě metabolických procesů uskutečňovaných jak v kořenových buňkách, tak v nadzemních částech rostlin. Intenzita příjmu P je závislá na obsahu kyslíku v živném prostředí, světle, teplotě
20
(optimum při 20o C), poměru H2PO4- ku HPO42- a na přítomnosti Ca2+, NO3- a BO33-. Příjem P výrazně inhibují také OH- ionty (Richter 2004). Dávky fosforečných hnojiv závisí na hnojení dusíkem, zásobě fosforu v půdě a na hnojení
předplodiny
fosforem.
Hnojení
fosforem
musí
vycházet
z výsledků
agrochemického zkoušení půd. Je to pochopitelné, protože zásobenost půd fosforem bývá rozdílná. Dávka fosforu by se potom mohla vybilancovat ze zásoby fosforu v půdě na plánovaný výnos, při zohlednění využitelnosti fosforu z půd a hnojiv (Fecenko et Ložek 2000). Za normálních podmínek jsou příznaky nedostatku fosforu málo výrazné. Nedostatek fosforu zpomaluje růst nadzemních orgánů a nepříznivě působí i na kořeny. Listy jsou malé a starší postupně odumírají. Pokud klesne koncentrace fosforu výrazně pod optimální hodnotu (obilniny ve fázi DC 30 - 31 pod 0,3 %) může docházet k hyperchlorofylaci listu, což je provázeno černofialovým zabarvením (způsobeným výšeným obsahem antokyanu), které z listů přechází na báze stonků (ječmen, kukuřice). U jarních ječmenů mohou být fialové osiny (Richter 2004). Při nedostatku fosforu na začátku růstu se vytvoří nevhodný poměr mezi fosforem a dusíkem v nadzemní části rostlin a přijatý dusík nemůže rostlina hospodárně využít (Lekeš et al. 1985). Nadbytek fosforu na rostlinách nebyl zaznamenán na středních a těžších půdách pro vysokou schopnost poutat fosfát, přesto však nadměrné dávky rozpustných fosfátů mohou mít za následek škody z přehnojení, které brzdí příjem ostatních živin, což se projeví předčasným zráním a snížením výnosů (Richter 2004). 2.2.1.3 Draslík Draslík významně ovlivňuje výnos, ale nejvíce kvalitu sladovnického ječmene. Draslík působí na zvyšování obsahu škrobu v zrnu, zlepšuje kyprost endospermu, jemnost plev. Harmonická výživa draslíkem ve vztahu k ostatním živinám působí na zvyšování odolnosti ječmene proti poléhání, zlepšuje syntézu sacharidů při snižování obsahu dusíkatých látek a zvyšuje podíl zrna k slámě (Fecenko et Ložek 2000). Draslík zasahuje do celé řady metabolických procesů. Významná je jeho účast v procesu fotosyntézy a dýchání, kde má dominantní postavení ve světelné fázi. Draslík dále pozitivně ovlivňuje dusíkatý metabolismus. Při jeho nedostatku stoupá obsah aminokyselin a amidů a omezuje se syntéza bílkovin. Podle některých autorů je K+ nutný k aktivaci nitrátreduktázy, ale i pro její syntézu. Draslík také vystupuje jako specifický,
21
ale i nespecifický aktivátor řady enzymů. Koncentrace draslíku má také velký vliv na osmotickou hodnotu a bobtnání koloidů. Při jeho nedostatku jsou koloidy méně stabilní a ztrácejí schopnost vázat vodu. Draslík dále ovlivňuje mechanismus otevírání a zavírání stomat. Za osvětlení se draslík hromadí ve svěracích buňkách průduchů a naopak za tmy ho ubývá. Koncentrace draslíku v rostlinách se pohybuje mezi 2 – 6 %. Nejvyšších hodnot dosahuje ve fázi kvetení a v období dozrávání dochází k jeho snížení v důsledku vylučování do živného prostředí (Richter 2004). Při určování dávky draslíku je třeba zohlednit obsah přístupného draslíku v půdě a obdobně jako u fosforu, vybilancovat potřebu hnojení na základě potřeby draslíku na plánovaný výnos při zohlednění jeho využitelnosti z půdy (asi 12 %) a z hnojiv (asi 40 %) (Fecenko et Ložek 2000). Výnos jarního ječmene se zvyšuje jen v tom případě, když jej rostliny přijímají během růstu ve vyrovnaném poměru k dusíku a fosforu (Skládal et al. 1967). Nedostatek draslíku výrazně ovlivňuje řadu metabolických a fyziologických funkcí rostliny, které jsou spojené s poklesem výnosu i jeho kvalitou. Snižuje se pružnost stébla, což zvyšuje nebezpečí poléhání, snižuje odolnost proti nízkým teplotám a suchu. Při nedostatku draslíku dochází zpočátku k mírnému poškození rostlin, které později nabude plošných a zřetelných projevů (žloutnutí listů). Nekrózy listů se objevují od okrajů a rozšiřují se až ke střední ose - listová spála (Richter 2004). Při nedostatku draslíku se hromadí nízkomolekulární sacharidy a rozpustné dusíkaté sloučeniny, čím se naruší metabolismus dusíkatých látek (Fecenko et Ložek 2000). Nadbytek draslíku vede k jeho luxusnímu příjmu rostlinou a může se projevit vedlejšími antagonistickými nebo synergickými účinky. Nadbytek K+ iontů v živném prostředí brzdí příjem Mg2+, Ca2+, Zn2+, Mn2+, Na+ aj. a v důsledku toho na rostlině se mohou projevit příznaky jejich nedostatku. Naopak zvyšuje se příjem Cl-, NO3(Richter 2004). 2.2.1.4 Vápník Vápník jako makrobiogenní prvek má mnohostranný pozitivní vliv na rostlinu. Je nepostradatelný v podmínkách silně kyselých a zasolených půd, čím se vysvětluje nasycení sorpčního komplexu v prvním případě vodíkem a v druhém sodíkem. Vápník v půdě se nachází jako dvojmocný kationt půdního roztoku anebo výměnný iont sorpčního komplexu. Mimo to v půdě jsou početné primární a sekundární minerály
22
obsahující vápník, který se buď sorbuje půdou anebo se vysráží jako sekundární minerál. Celkový obsah vápníku v půdě se pohybuje ve velkém rozpětí, v závislosti na půdním typu od 0,15 do 6 a více procent. Podstatná část vápníku se nachází v půdách ve formě ve vodě nerozpustných sloučenin. Málo rozpustné jsou sírany, uhličitany a velmi dobře rozpustné jsou dusičnany a chloridy. Vápník obsahují všechny rostlinné buňky, nejvíce se hromadí ve stárnoucích buňkách ve formě šťavelanu (oxalátu) vápenatého a ve formě solí kyseliny pektonové, fosforečné a síranové (Fecenko et Ložek 2000). Vápník přijímá rostlina během celého svého vývoje. Nároky na vápník neodpovídají vždy vztahu k půdní reakci. Nejvíce vápníku se nachází ve vegetativních orgánech (Richter 2004). Z celkového množství sloučenin vápníku, které se nachází v rostlinách, je 20 – 60 % rozpustných ve vodě, zbytek se rozpouští slabými roztoky kyselin (Fecenko et Ložek 2000). Vápník sehrává důležitou úlohu v metabolismu: Ovlivňuje semipermeabilitu buněčných membrán a stěn buněk. Jde o funkci specifickou pro vápník, nenahraditelnou žádnými dvojmocnými kationty (Mn ani Sn). Je stavební látkou. Formou pektátu zpevňuje buněčné stěny. Podílí se na růstu buněk, které netvoří typickou celulózní stěnu (kořenové vlásky a pylové láčky), které bez vápníku jinak vůbec nerostou. Neutralizuje a váže některé organické kyseliny, zvláště kyselinu šťavelovou, což může mít detoxikační efekt. Významně ovlivňuje stabilitu a integritu pletiv. Ovlivňuje aktivitu enzymů v rostlinách (invertázy, katalázy, nitrátreduktázy aj.). Nedostatek se především projevuje na kořenech; netvoří se kořenové vlásky, kořeny začínají zahnívat. Na kořenech se tvoří sliz a buňky kořenové se rozkládají, a pletivo se přeměňuje na nestrukturní hmotu. Kořeny trpí nedostatkem tohoto prvku dříve než nadzemní orgány (Richter 2004). Deficit vápníku v půdě se projevuje: menším zastoupením v půdním sorpčním komplexu, snížením hodnoty půdní reakce, snížením obsahu iontů vápníku v půdním roztoku a zhoršením podmínek pro jeho příjem rostlinami. Nadbytek vápníku v prostředí se projevuje jen v souvislosti s vysokou hodnotou pH půdy po vápnění, nejvíce páleným vápnem, kdy dochází k omezení rozpustnosti těžkých kovů, nejvíce železa a manganu, což může vyvolat deficit těchto prvků pro rostliny (Fecenko et Ložek 2000).
23
2.2.1.5 Hořčík Hořčík má dvě základní nezbytné úlohy pro život rostlin, a to při fotosyntéze a při metabolismu cukrů. V procesu fotosyntézy umožňuje hořčík za působení světla oxidaci chlorofylu, a tím přeměnu světelné energie v energii chemickou. Hořčík je složkou molekuly chlorofylu, bez níž by fotosyntéza zelených rostlin nebyla možná. Kromě 10 až 30 % podílu chlorofylu je hořčík vázán v protoplazmě a ve formě anorganických solí je přítomen v buněčné šťávě. Rozsáhlé je působení hořčíku jako aktivátora enzymů. Ovlivňuje především ty, které se účastní na metabolismu cukrů, ale i na syntéze aminokyselin. U obilnin se setkáváme s nízkým obsahem hořčíku v rostlině, u jarního ječmene to je 0,07 % hořčíku. Za dostatečně zásobené považujeme u jarního ječmene na začátku sloupkování rostliny s obsahem 0,15 – 0,30 % hořčíku a před metáním 0,12 – 0,30 % hořčíku. Je patrná kolísající koncentrace hořčíku v sušině v širokém rozmezí intervalu. Se stoupající hladinou výnosů se však snižují. To souvisí s tím, že podle principu „zákona minima“ je podmínkou dosažení vyšších výnosů vyšší, méně variabilní obsah živin v rostlinách. V zrnu obilnin je vyšší koncentrace hořčíku než ve slámě. Ječmen jarní osahuje 0,16 % hořčíku v zrnu oproti 0,12 % hořčíku ve slámě. První podmínkou je, aby hnojením dodaný hořčík byl rostlinou přijat, druhou pak, aby rostlina přijatý hořčík akumulovala v orgánech důležitých pro výživu člověka nebo hospodářských zvířat. Aplikovaný a přijatý hořčík se nemusí projevit zvýšením jeho obsahu (koncentrace) v rostlině, jestliže rostlina na jeho příjem bude reagovat zvýšením výnosu. To bude v tom případě, kdy hořčík bude limitovat výnos a jeho příjmem se tvorba sušiny (a výnosu) podnítí. V tom případě dojde k tzv. zředění koncentrace hořčíku, a ta bude stagnovat, zatímco růst rostlin bude stimulován. Jestliže však rostlina nebude trpět nedostatkem hořčíku, jeho další příjem se bude v rostlinách (bez vlivu na výnos) hromadit a dojde k zvýšení jeho koncentrace v sušině a tím i ke zlepšení dietetické hodnoty. Koncentrace hořčíku (% hořčíku v sušině) závisí: na druhu rostliny, na odrůdě, na vegetačním období, na části rostlin a na podmínkách výživy a postavení hořčíku vůči ostatním živinám (Baier et al. 1996). Hořčík je přijímán rostlinami jako kationt Mg2+ v menším množství než vápník. Na jeho přísunu ke kořenovému vlášení se podílí především tok půdního roztoku a v menší míře i růst kořenů. Hořčík je rostlinami přijímán pasivně. V příjmu Mg2+ existuje antagonistický vztah ke K+, NH4+, Ca2+, Mn2+ a H+. Vzhledem k tomu, že draslík
24
je v porovnání s ostatními kationty nejlépe přijímán (aktivní i pasivní transport) působí jeho nadbytek v živném prostředí negativně na příjem dalších kationtů, zvláště pak hořčíku. Příjem hořčíku ovlivňuje také hliník, vodík a mangan, zvláště na kyselých půdách. Z aniontů příznivě působí na příjem Mg nitrát. Vedle vnějších faktorů je obsah hořčíku v rostlině ovlivněn také geneticky (Richter 2004). Sklizní plodin jsou odnímány ze stanoviště i živiny, které z něj rostliny odčerpaly (z půdní zásoby a hnojiv). Odběr hořčíku vyjádřený v kg hořčíku (většinou na 1 ha) je víceméně podmíněn těmito činiteli: druhem a odrůdou plodin, výší výnosu (produktů odvážených z pole), faktory, které působí pozitivně na příjem živin (povětrnostní podmínky, zásoba hořčíku v půdě a jeho přístupnost). Ječmen jarní má odběr 1,8 kg hořčíku na 1 tunu hlavního produktu (Baier et al. 1996). Příčiny nedostatku hořčíku v rostlinách jsou především: Nízký obsah přijatelného hořčíku v půdě, obvykle na lehkých půdách. Vysoký obsah přijatelného draslíku v půdě a nízká hodnota pH (pH < 4,5) – příjem hořčíku je inhibován vysokým obsahem hliníku, manganu a vodíku v půdním roztoku (Vaněk et al. 1995). Nedostatek hořčíku v půdě má za následek i jeho nižší obsah v rostlinách. Může se to nepříznivě projevit i na zdraví a užitkovosti zvířat, pro které tyto rostliny slouží jako potrava (Fecenko et Ložek 2000). Je součástí nebo aktivátorem více jak 300 enzymů. Z pestré palety příznaků deficience hořčíku jde o abnormální tvorbu pigmentů, které propůjčují listu zářivou barvu. Vznikají žluté, oranžové, červené a purpurové skvrny nebo chlorózy s barevnými okraji. Obilniny vykazují tygrovité zbarvení čepele listové jako důsledek nahromadění chlorofylu, která předcházejí chloróze. U všech forem odpovídá průběh chlorózy rozdělení Mg v listu. List je tuhý a křehký, předčasně opadává, takže pouze výhony na koncích jsou olistěné. Dochází ke snížení jejich počtu a ke zmenšení velikosti květů (Richter 2004). Deficience hořčíku se promítá do výnosové deprese rostlin a zhoršení kvality jejich produktů. Pokusy ukazují, že schodky hořčíku mohou snížit výnosy až o 1/3 (Baier et al. 1996). Ionty hořčíku působí ve vyšších koncentracích na rostliny toxicky porušením rovnováhy iontů. Přebytkem hořečnatých iontů (úzký poměr vápníku : hořčíku 6,5 :1) vznikají škody na kořenech. Délka hlavního kořene se redukuje a je zmenšena i velikost postranních kořenů a kořenového vlášení. Důsledkem toho je i redukce hmoty u nadzemních částí rostlin (Richter 2004).
25
2.2.1.6 Síra Celkový obsah síry v půdě závisí mimo jiných činitelů, nejvíce na půdním typu a druhu, obsahu humusu, antropogenní činnosti a mnohých dalších faktorech. V půdě představují anorganické a organické sloučeniny síry 0,01 – 0,50 % půdní hmoty to je 100 až 5000 mg.kg-1. V půdách bohatých na humus se nachází podstatně větší množství celkové, ale i organicky vázané síry v porovnání s půdami minerálními. Nejvyšší obsah celkové síry je v zasolených půdách aridních oblastí, kde se síra hromadí ve formě síranů (Fecenko et Ložek 2000). Rostliny přijímají síru kořeny ve formě aniontu SO42-. Její asimilace je podobná asimilaci nitrátů. Příjem sulfátů není pravděpodobně citlivý na pH prostředí, ječmen přijímá při pH 4. Příjem sulfátů je výrazně ovlivněn přítomností aniontů v půdním roztoku. Zatímco nitráty působí stimulačně na její příjem, anionty chloridové, fosfátové a selenátové působí imhibičně (Richter 2004). Obsah síry v rostlinách kolísá od 0,07 do 0,54 %. Její obsah v jednotlivých orgánech rostlin je rozdílný. V rostlinách se síra nachází v organických sloučeninách, ale může se nacházet i v anorganické formě, v které se akumuluje tehdy, jak množství přijaté síry převyšuje potřebu rostlin (Fecenko et Ložek 2000). Síra je nezbytná pro tvorbu biomasy zvláště v prvních 30 dnech vegetace. Ivanič (1974 cit. Richter et al. 2001) v pokusech ve vodních kulturách prokázal, že poruchy vyvolané nedostatkem síry v tomto období je obtížné odstranit jejím přídavkem v pozdějších vývojových fázích. Jednou z nejdůležitějších funkcí síry v bílkovinách a nebo v polypeptidech je tvorba disulfidického můstku při syntéze cystinu z dvou molekul cysteinu. Další podstatná funkce skupiny SH v metabolismu je jejich účast v enzymatických reakcích. Síra je součástí koenzymu A a vitamínů biotinu a thiaminu. Z uvedeného vyplývá, že rostliny využívají síru na: syntézu aminokyselin cysteinu, cystinu a metioninu, aktivaci proteolytických enzymů, syntézu některých vitamínů, glutationu a koenzymu A, tvorbu disulfidyckých řetězů, které souvisí se strukturální charakteristikou protoplazmy. Rostliny potřebují buď stejné, nebo vyšší množství síry než fosforu (Fecenko et Ložek 2000). Při nedostatku síry se snižuje obsah aminokyselin obsahujících síru a zastavuje se proteinová syntéza. Dochází ke zvýšené akumulaci asparaginu, glutaminu a argininu a zvyšuje se hladina amidů a rozpustných dusíkatých frakcí u ječmene. Při nízkém obsahu síry se v rostlinách zvyšuje koncentrace nitrátů. Pokud poklesne obsah síry pod její
26
kritickou hladinu, neprojeví se symptomy deficience přímo na rostlinách, ale klesá biosyntéza proteinů a v rostlinách se hromadí větší množství volných aminokyselin. Celkově dochází k inhibici všech metabolických procesů, ve kterých se zúčastňují sulfhydrylové nebo disulfidické, případně i další formy síry. Typické příznaky nedostatku síry se u rostlin projevují žloutnutím listů, které na rozdíl od deficience dusíku se objevují na mladších listech a při trvalém nedostatku přechází i na další části (Duke et Reisenauer 1986) 2.2.1.7 Užitečné prvky Mezi užitečné prvky můžeme zařadit ty, které analyticky v rostlinných organismech dokážeme, ale doteď celkově nepoznáme jejich význam ve výživě a tento jen předpokládáme. Patří sem nejvíce sodík, chlór a křemík. Příznivý vliv sodíku se odůvodňuje jeho fyziologickou funkcí při transportu glycidů a přemísťování draslíku v rostlinách, jako i příznivým účinkem sodíku na osmotický tlak buněčného roztoku, a tím i rezistenci rostlin proti suchu. Chlór snižuje aktivitu hydrolyzujících enzymů, a tím brzdí štěpení cukrů. Vlivem chlóru se snižuje obsah redukujících cukrů a kyseliny askorbové. Funkce křemíku v rostlinách není doteď ještě uspokojivě objasněna. 2.2.1.8 Mikroelementy Některé prvky přítomné v biologických pletivech ve velmi malém množství mají velký význam z hlediska zdravotního stavu a příznivého vývinu rostlin a živočichů. Mezi tyto mikrobiogenní prvky patří bór, měď, mangan, molybden, zinek a pro rostliny méně významný kobalt. Mimo tyto prvky se v rostlinných a živočišných organizmech nachází ještě mnoho jiných prvků v různé koncentraci. Jejich význam se však ještě blíže nevysvětlil. 2.2.2
Hnojení organickými hnojivy Jsou to plná hnojiva, přestože na jejich složení se podílí ty stejné látky,
které se zúčastnili na tvorbě rostlinné hmoty – krmiva a steliva. Obohacují půdu o všechny živiny a zlepšují fyzikálně-chemické i biologické vlastnosti půdy. Organická hnojiva jsou zdrojem organických látek a živin, jsou nenahraditelným článkem koloběhu látek v přírodě a zemědělství. Každoročně nahrazují asi 40 % mineralizovaných
organických
látek
v půdě.
Příznivě
ovlivňují
agrochemické,
27
biochemické, fyzikální a mikrobiální přeměny v půdě. Kompenzují jednostranné působení minerálních hnojiv zvyšují jejich agrochemickou účinnost. Tento vliv organických hnojiv roste s klesající potenciální úrodností půdy. V průměru každoročně obohatí 1 hektar zemědělské půdy asi o 1 t organických látek, 28,0 kg dusíku, 5,2 kg fosforu, 31,5 kg draslíku, 17,9 kg vápníku a 4,2 kg hořčíku. Příznivým vlivem na půdu a rostlinu mohou být, při dodržování systému hnojení a celé agrotechniky, i významným prostředkem ochrany životního prostředí (Fecenko et Ložek 2000). Vzhledem
k
nízké
osvojovací
schopnosti
kořenového
aparátu
ječmene
je vyžadována půda v tzv. staré půdní síle. Přímé hnojení statkovými hnojivy (chlévský hnůj, močůvka, kejda) se nedoporučuje. Výrazný pokles stavů hospodářských zvířat však přináší nové zdroje organické hmoty, které zůstávají na pozemku po předplodině jako řepný chrást nebo sláma pšenice (Klír 1999). 2.2.2.1 Řepný chrást Dlouhodobější efekt v působení na jarní ječmen může mít zaorávka řepného chrástu. Ten je zaoráván pozdě na podzim, takže jeho rozklad v půdě závisí na průběhu teplot během zimy. Největší problémy mohou mít pěstitelé sladovnického ječmene, jestliže během zimy je půda zmrzlá a jaro suché. Opětovné uvolňování dusíku mineralizací je posunuto do druhé poloviny vegetace, kdy nepříznivě ovlivní obsah N-látek v zrnu sladovnického ječmene. S ohledem na sladovnickou kvalitu jarního ječmene má zaorávka chrástu negativní charakter. Z výnosových prvků byl chrástem ovlivněn počet klasů, který se s dávkou dusíku zvyšoval, a tím se také zvyšovala náchylnost k poléhání. Hmotnost tisíce zrn (HTZ) nebyla prakticky ovlivněna (Zimolka et al. 1997). Při sklizni 45 t bulev na ha činí průměrné množství dodaného dusíku chrástem 110 až 150 kg.ha-1 a pokud je mineralizován později, tj. ve fenologické fázi tvorby a zrání zrna, přispívá nejen k poléhání porostů, lámání stébla a rozvoji listových chorob, ale i sekundárně k poklesu výnosu zrna a jeho jakosti (Zimolka et al. 1997). Na základě výsledků provedených pokusů je možná sestavit následující doporučení: Zejména za příznivých podmínek pro mineralizaci (optimální teplota a vlhkost) dochází zapravením řepného chrástu k významnému obohacení půdy o dusík, a proto je nezbytné korigovat základní dávku dusíku podle Nmin v půdě. V teplotně a vlhkostně průměrném jaru není vhodné k zapravenému řepnému chrástu aplikovat dusík v minerálním hnojivu,
28
protože dochází k nežádoucímu zvýšení obsahu N – látek v zrnu (Provazník 2005). 2.2.2.2 Sláma obilnin Bohatým zdrojem organických látek je sláma, která se na mnohých zemědělských podnicích stává přebytečným produktem a likviduje se různými způsoby přímo na poli (stohováním, kompostováním nebo dokonce i spalováním). V slámě jako v organické hmotě je kumulovaná energie, kterou využívají v půdě mikroorganismy na životní procesy. Humifikovaná organická hmota vylepšuje fyzikální, absorpční a jiné vlastnosti půdy, které jsou důležité z hlediska zvyšování její úrodnosti. Potom rozhodně není možné souhlasit s jejím spalováním. Při zaorávání slámy dochází v půdě k rozvoji půdních mikroorganismů. Tyto však potřebují na tvorbu hodně dusíku. Vzhledem k tomu, že ve slámě je nižší obsah dusíku, odčerpávají ho mikroorganismy z půdních zásob na úkor rostlin. Biologická sorpce dusíku, bez dodatkového hnojení dusíkatými hnojivy, je jednou z hlavních příčin snížených výnosů při hnojení čistou slámou. K omezení a nebo úplnému odstranění dusíkové deprese se musí hnojením dusíkem upravit poměr C : N. Čas zapravení hnojiva k slámě závisí na půdně klimatických podmínkách (Fecenko et Ložek 2000). Pro zajištění optimálního průběhu mineralizace a humifikace v půdě je nutno před zapravením slámu pořezat (10 – 20 cm), rozdrtit nebo rozštípat. Nejčastěji se používá sběrací řezačka, cepový sklízeč, specielní drtič slámy. Další podmínkou je rovnoměrné rozvrstvení slámy na pozemku. Pro zdárný průběh rozkladu je třeba také upravit poměr C : N, optimální je 20 – 30 : 1. K dosažení tohoto poměru je nutno dodat ke slámě 10 až 15 kg dusíku na každou tunu. Při širokém poměru C : N dusík nestačí pro rozkladnou činnost mikroorganismů a ty ho potom odčerpávají z půdy pěstované rostlině (Hlušek 2004). 2.2.3
Hnojení minerálními hnojivy Minerální hnojiva jsou nezbytnou součástí zvyšování zemědělské výroby
v zemědělsky vyspělých zemích. Při aplikaci těchto hnojiv musíme respektovat správné zásady jejich použití, aby se nestala zdrojem ohrožení životního prostředí. Intenzivní rostlinou výrobu nelze provádět bez průmyslových hnojiv, pokud nechceme v půdě zvyšovat zápornou bilanci živin, a tím snižovat půdní úrodnost. Minerální hnojiva charakterizujeme jako látky, které dodány do půdy (živného prostředí rostlin) poskytují rostlinám látku nebo látky nezbytné pro jejich vývin.
29
Z chemického hlediska jsou stávající minerální hnojiva jednoduché chemické sloučeniny (soli) nebo jejich směsi a jen výjimečně se používají složité (vysokomolekulární) sloučeniny (např. pomalu působící dusíkatá hnojiva). Jejich význam spočívá v tom, že mají podstatně vyšší obsah živin než hnojiva organická. Obsahují látky (anionty, kationty) ovlivňující půdní reakci (pH), obsahují další doprovodné látky, které rozhodují o možnostech jejich použití v praxi (chloridy, sírany aj.). Jsou to látky, kterými lze zvyšovat výnosy plodin, a tím snížit při správném použití náklady na jednotku vypěstovaného produktu. Vyšším výnosem hlavního produktu se zvyšuje i výnos vedlejšího produktu (sláma, chrást, kořenová hmota) a je zabezpečen zvýšený přísun organických látek do půdy. Obsahují i některé mikrobiogenní prvky (bor, zinek, molybden aj.), které jsou nezbytné pro výživu rostlin (Richter et Hlušek 1996). 2.2.3.1 Hnojení dusíkem Nevhodná dávka dusíkatého hnojiva a nevhodná doba zapravení dusíkatého hnojiva má špatný vliv na odnožování jarního ječmene (Skládal et al. 1967). Pro jarní ječmen na sladovnické účely se doporučuje celou dávku dusíku použít jednorázově před setím, a to především v aridnějších oblastech a na těžkých půdách. Dělené dávky dusíku, a to před setím a na list, jsou nejvíce vhodné pro ječmen na krmné účely. Mohou však vzniknout případy, že jarní ječmen na sladovnické účely třeba přihnojit menší dávkou dusíku, např. při pomalejším počátečním růstu, nevyrovnaných porostech, případně na lehčích půdách ve vlhčích letech. V těchto případech však hnojení ve formě ledku, a nebo roztokem močoviny, případně DAM 390, je třeba volit včas, a to ve fázi 3 až 4 listů. Při volbě formy dusíku před setím je třeba zohlednit reakci půdy a obsah přístupného hořčíku v půdě. Při vyhovující reakci půdy k výživě hořčíkem jsou všechny dusíkatá hnojiva téměř stejně účinná (Fecenko et Ložek 2000). V řepařské výrobní oblasti se doporučuje po organicky hnojených okopaninách dávka dusíku 30 kg.ha-1, při výnosu cukrovky nad 50 t.ha-1 ji lze zvýšit o 10 - 20 kg.ha-1, po obilninách můžeme aplikovat dusíku 30 - 50 kg.ha-1. V obilnářské a bramborářské výrobní oblasti po organicky hnojených okopaninách dáváme dávku 40 - 50 kg.ha-1 a po obilninách 50 - 60 kg N.ha-1. Objektivně stanovujeme potřebu hnojení dusíkem podle obsahu minerálního dusíku v půdě (Nmin). Tyto hodnoty představují okamžitý stav, proto je třeba jej co nejdříve využít ke hnojení. Vzorky půdy se odebírají v předjaří (konec února - začátek března, podle doby otevření jara), do hloubky 0 - 30 a 30 - 60 cm.
30
Přihnojit je třeba v co nejkratším čase, protože aplikace dusíku později než ve fázi 3. listu zvyšuje obsah N-látek v zrně. Podle Míši (2005) lze aplikovat dusík do počátku odnožování DC 31. Celková dávka dusíku by nikdy neměla přesáhnout v řepařské výrobní oblasti 50 kg.ha-1, v obilnářské a bramborářské oblasti 70 kg.ha-1. Porosty, které nedosáhly do konce dubna 3. – 4. listu, se doporučuje přihnojit dávkou dusíku 15 kg .ha-1. Je vhodné, aby aplikovaná hnojiva obsahovala nitrátovou i amoniakální formu dusíku (Polák et al. 1998). 2.2.3.2 Hnojení fosforem, draslíkem, vápníkem a hořčíkem Dávky fosforu, draslíku a hořčíku plánujeme podle ročních základních normativů. K základnímu hnojení je možno použít jednosložková fosforečná a draselná i kombinovaná NPK hnojiva. Podzimní aplikaci dusíku v kombinovaných hnojivech musíme zohlednit při stanovení dávek dusíku na jaře. Základní normativy vyjadřují množství živin, které mají být v jednotlivých letech, na příslušných stanovištích, dodány k pěstovaným plodinám společně v organických i minerálních hnojivech (Benada et al. 2001). Dávky fosforečných hnojiv závisí na hnojení dusíkem, zásoby fosforu v půdě a na hnojení předplodiny fosforem. Většina autorů doporučuje dávky fosforu v oxidované formě až dvojnásobné proti dusíku. Hnojení fosforem musí vycházet z výsledků agrochemického zkoušení půd. Je to pochopitelné, protože zásobenost půd fosforem bývá rozdílná. Dávky fosforu by se potom měli vybilancovat ze zásoby fosforu v půdě na plánovaný výnos, při zohlednění využitelnosti fosforu z půd a hnojiv. Z fosforečných hnojiv jsou nejlepší hnojiva z vodorozpustnou formou fosforu (Fecenko et Ložek 2000). Fosforečná hnojiva se zapravují na podzim pouze na půdách slabě kyselých a neutrálních. Na půdách s nízkým obsahem fosforu je vhodné, pokud to umožňuje aplikační technika, zapravit současně při setí fosforu 3,5 – 4,4 kg.ha-1. Kromě dávky je důležitý také způsob zapravení fosforečného hnojiva. Oproti aplikaci na široko se jeví výhodnější aplikovat fosfor, příp. i s dusíkem, přímo k semeni (tzv. „pod patu“) (Příkopa 2005). Při určování dávky draslíku je třeba zohlednit obsah přístupného draslíku v půdě a podobně jako u fosforu, vybilancovat potřebu hnojení na podkladech a potřebě draslíku na plánovaný výnos při zohlednění jeho využitelnosti z půdy, asi 12 %, a z hnojiv, kolem 40 % (Fecenko et Ložek 2000). Draselná hnojiva se doporučuje aplikovat ve všech výrobních podmínkách na podzim, spolu s organickými hnojivy. Při podzimní aplikaci dáváme přednost 40 % draselné soli před 50 a 60 %. Podle výsledků rozborů půdy můžeme
31
použít startovací dávku hnojiva před setím a na základě koncentrace draslíku v rostlinách se dříve doporučovalo dohnojování v průběhu vegetace. Zmírnění deficitu hořčíku je možné provádět úpravou půdních podmínek. Jedná se o vápnění kyselých půd použitím vápenatých hnojiv s obsahem hořčíku jako jsou dolomity, dolomitické vápence, případně strusky. Dále je třeba dbát na usměrnění obsahu hořčíku a draslíku v půdách tak, aby nebyl narušen harmonický příjem hořčíku. Kromě vápenatých hnojiv je účelné používat draselná hnojiva s obsahem hořčíku, případně vícesložková hnojiva s hořčíkem a v neposlední řadě i vlastní hořečnatá hnojiva. Z hnojiv pro mimokořenovou aplikaci lze použít k ječmeni např. Hořkou sůl nebo Dumag (Příkopa 2005). Vápníkem hnojíme nejen z důvodu doplnění ztrát živin, ale zejména z důvodu udržení, případně úpravy půdní rekce (Benada et al. 2001). Nároky rostlin na vápník neodpovídají vždy jejich vztahu k půdní reakci. Obilniny potřebují málo vápníku, ale liší se citlivostí na půdní kyselost. Ječmen je na půdní kyselost citlivý. Jelikož se do ječmene často podsévají jeteloviny, je nutné vápnit již k ječmeni, aby následné pícniny měly vhodné podmínky pro růst a tvorbu hlízkových bakterií. Vápenatá hnojiva (nejčastěji vápence) se rozmetají již na strniště předchozí obilniny nebo ve sledu okopanina – ječmen se vápní již k okopanině (Příkopa 2005). 2.2.3.3 Hnojení mikroprvky Zásobenost půd mikroživinami je poměrně složitou tématikou. Jejich nedostatek indikují specifické fyziologické příznaky na rostlinách. Spíše než dodání mikroprvků do půdy upřednostňuje se listová výživa (kapalnými hnojivy) během vegetace. Účinnost takto aplikovaných hnojiv je vyšší než aplikace do půdy, účinek zásahu je téměř okamžitý. V současné době jsou na trhu přípravky obsahující směsi mikroprvků, případně také určitý podíl dusíku. Jsou to např. Harmavit, Vegaflor, Vuxal, MKH-18. Dávkují se podle pokynů na etiketě (Benada et al. 2001). Z mikroelementů významných pro ječmen se uplatňuje zejména měď a mangan. Použití hnojiv obsahujících tyto živiny má perspektivu zejména v kapalné formě na list v podmínkách jejich nízkého obsahu v půdě nebo v případě jejich zhoršeného příjmu z půdy, což je důležité zejména ve vláhově deficitních letech (Příkopa 2005).
32
2.2.4
Mimokořenová výživa sladovnického ječmene Listová hnojiva se používají ve výživě rostlin na doplňkové a nebo profylaktické
hnojení. V žádném případě je nemůžeme považovat za náhradu základního hnojení do půdy, protože přes list může rostlina přijmout jen malé množství živin. Výhodná bývá společná aplikace listových hnojiv a pesticidů, což umožňuje zhospodárnit práci. Listy nejlépe přijímají živiny při teplotě okolo 20 oC. Při teplotě 15 oC se příjem živin listem prudce snižuje. Pro postřik listových hnojiv je nejvhodnější využít teplé a vlhké počasí, kdy je zamračeno, podvečer, kdy postřik dlouho zasychá a jsou dobré podmínky pro průnik živin do listu (Fecenko et Ložek 2000). Vlastní optimalizace výživného stavu během vegetace se provádí na základě odběru půdních vzorků a analýzy nadzemních částí rostlin ve fázi 3. – 4. listu. K rozboru se odebírá nejméně 100 rostlin, stanovuje se sušina jedné rostliny v gramech a koncentrace živin v rostlině (Richter 2004). Mimokořenová výživa je výhodná: •
Pro odstranění přechodného nedostatku některých živin v průběhu vegetace.
•
V suchých obdobích vegetace, kdy je příjem živin z půdy menší, v období intenzivního růstu rostlin.
•
Na regeneraci rostlin jednostranně přehnojených některou živinou anebo po silném vápnění.
•
Při nedostatečném provzdušnění půdy, kdy je inhibovaná mikrobiální činnost, která uvolňuje živiny z půdní zásoby, hnojiva aplikované na list podpoří růst rostlin a vývoj rostlin.
2.2.5
•
Na podporu regenerace plodin po jarních mrazech.
•
Při pěstování rostlin na zasolené půdě (Fecenko et Ložek 2000).
Diagnostika výživy rostlin Předpokladem stabilních a kvalitních výnosů u zemědělských plodin je harmonická
výživa rostlin, které dosáhneme patřičnou péči o půdu a její úrodnost. Současná ekonomická situace, zemědělské a ekologické přístupy k výživě rostlin kladou značný důraz na racionální používání hnojiv. Nezbytná optimalizace výživy rostlin se neobejde bez metod, které by objektivně charakterizovaly půdní prostředí. Analýza rostlinného materiálu na obsah jednotlivých prvků je důležitou součástí studia výživy rostlin, neboť umožňuje objasňovat některé významné vztahy mezi rostlinou
33
a prostředím a napomáhá hlouběji poznat procesy látkového metabolismu rostlin. Pomocí moderních analytických metod lze poměrně rychle a přesně studovat otázky koncentrace a poměru živin v průběhu vegetace za účelem posouzení a zhodnocení okamžitého stavu výživy rostlin. Analýzou rostlin získáme přesné informace o množství přijatých živin za účelem jejich bilancování v rámci farmy nebo zemědělského závodu. Současně si můžeme zhodnotit efektivnost použitých hnojiv. Také fyziologické účinky makro, mikroelementů i cizorodých prvků lze hodnotit podle jejich obsahu během ontogeneze. Rovněž jejich vliv na kvalitativní složení sklizně lze tímto způsobem úspěšně sledovat (Richter et al. 1999).
2.3 Kvalitativní parametry zrna sladovnického ječmene Norma ČSN 46 1100-5 je předmětnou normou, ve které jsou stanoveny požadavky našeho zpracovatelského průmyslu, tj. sladoven a pivovarů, na kvalitu zrna sladovnického ječmene (Psota et al. 2006). Za ječmen sladovnický se považují odrůdy ječmene setého dvouřadého, zapsané do Listiny povolených odrůd mezi odrůdy označené jako vhodné pro výrobu pivovarského sladu. Norma zároveň vymezuje základní hodnoty jakostních znaků pro smluvní vztahy a minimální hodnoty jakostních znaků, při kterých je možno ještě sladovnický ječmen dodávat. Obecně se uvádí, že sladovnický ječmen musí být zdravý, vyzrálý, bez škůdců a cizích pachů. Nesmí obsahovat zrna s pluchou zjevně naplesnivělou a plesnivou (Polák et al. 1998). Ze sledovaných jakostních znaků ČSN 46 1100-5 jsou u každé partie nejdříve hodnoceny znaky smyslové - barva a jemnost pluchy. Ty vypovídají o vzhledu ječmene a dá se podle nich usuzovat, jak probíhala závěrečná fáze zrání, za jakých podmínek byl ječmen sklizen, jak byl ošetřován a uskladněn. Se vzhledem ječmene má souvislost i další jakostní znak - zrna se zahnědlými špičkami. Ječmen s vyšším podílem zrn se zahnědlými špičkami je nevzhledný, barevně nevyrovnaný a zpracovatelé jej odmítají z důvodů potenciálního zdroje plísní a možností narušení dalších sladařských a hygienických kritérií. Poslední vědecké výzkumy upozorňují na skutečnost, že plísně ječmene přecházejí i do sladu a posléze jsou i příčinou přepěňování piva (tzv. gushing). Kvalitu ječmene do určité míry charakterizuje i jemnost pluchy. Hrubá plucha je znakem méně jakostních sladovnických ječmenů. Čím je zrno plnější, tím menší je objem pluchy a její hmotnostní podíl.
34
Důležitá je i vůně ječmene a i když není uváděna jako samostatný znak, může signalizovat některé nežádoucí vlastnosti ječmene, jako je zapaření partie, výskyt škůdců nebo uskladnění ječmene na špatně vyčištěném či nevhodném místě (Benada et al. 2001). Jedním z velmi důležitých znaků ovlivňujících kvalitu ječmene je vlhkost. Tento znak je nutno sledovat už při zahájení sklizně. Podle vlhkosti se pak rozhoduje o posklizňové úpravě a další manipulaci s obilní hmotou - tj. o dosoušení, čištění a uskladnění. Přestože limitní hodnota vlhkosti pro nákup sladovnického ječmene připouští hodnotu až 16 %, nelze obilí s touto vlhkostí trvale skladovat, ale je nutné průběžné ošetřování, a to bud provětrávání, nebo přepouštění, aby se dosáhlo snížení vlhkosti alespoň pod 14 % a zabránilo se tak možnému rozšiřování nežádoucí mikroflóry a obilních škůdců. Dalším stěžejním kritériem při posuzování kvality sladovnického ječmene je především podíl zrna nad sítem 2,5 mm, který charakterizuje vyrovnanost a plnost zrn. Velikostní vyrovnanost zrn ječmene je důležitá z důvodů technologických. U vyrovnaných zrn je předpoklad, že v průběhu sladovacího procesu přijímají stejnoměrně vodu, rovnoměrně klíčí, a dosáhnou tak i žádaného stupně rozluštění (Polák et al. 1998). Vysoký podíl nad sítem 2,5 mm souvisí s výtěžností sladu a ovlivňuje do určité míry i obsah bílkovin i extraktivnost vyrobeného sladu. Sladovnický ječmen by neměl obsahovat žádný odpad, to znamená, že v dodávané partii by se neměla vyskytovat zrna drobná, zaschlá a nevyvinutá, která propadnou sítem 2,2 mm. Dodávat do sladoven partie ječmene s vysokým propadem pod sítem 2,2 mm je neekonomické, protože se jedná o složku sladařsky nevyužitelnou (Benada et al. 2001). Většina sladoven nakupovaný ječmen před uskladněním dále třídí, a to tím způsobem, že odděluje a samostatně skladuje ječmen, který propadne sítem 2,5 mm a zůstane nad sítem 2,2 mm. Jedná se o ječmen s drobnějšími zrny, tzv. sekunda, ten se pak musí zpracovávat odděleně a odlišnou technologií (Polák et al. 1998). Rovněž problémovým jakostním znakem ječmene jsou poškozená zrna. Pod tímto označením rozumíme viditelné změny na povrchu zrna, a to zejména chybějící pluchy, pokud přesahují více než 25 % plochy zrna, dále zrna s vyraženým nebo mechanicky poškozeným klíčkem, zrna mechanicky deformovaná, zrna s rozpraskem pluchy a zrna vydutá nebo se změněnou barvou pluchy působením tepla. Vyšším stupněm mechanického poškození jsou zlomky zrna, které ve stávající normě nejsou vyčleněny jako samostatný znak, ale jsou uváděny v kritériu celkový odpad, kde vedle již uvedeného propadu
35
pod sítem 2,2 mm jsou zahrnuty další dílčí součásti, jako škodlivé nečistoty, organické a anorganické nečistoty, zrna ječmene zelené barvy, neodstranitelná příměs, tj. zrna ostatních obilovin, která jsou podobné velikosti jako zrna ječmene, a semena všech ostatních kulturních i planě rostoucích rostlin. Je potřeba ještě zdůraznit, že zejména poškozená zrna a zlomky jsou při dodávkách ječmene nežádoucí, neboť značně zvyšují nebezpečí infekce při máčení a klíčení hlavně plísněmi a dalšími mikroorganismy. Zrna s porušenou pluchou rychleji přijímají vodu než zrna zdravá a nadměrný obsah vody má za následek zpomalení nebo i zastavení klíčení (Benada et al. 2001). Výskyt porostlých zrn je ročníkovou záležitostí a vyskytuje se v situacích, kdy za teplého a vlhkého počasí ječmen uzraje už v klasech a začne porůstat. Velmi nebezpečná je i tzv. skrytá porostlost, která se ještě viditelně neprojeví morfologickými změnami, ale v zrnu dojde už k aktivaci enzymového systému, což se pak nepříznivě projeví v řadě kvalitativních znaků u vyrobeného sladu. Rozhodujícím ukazatelem kvality sladovnického ječmene zůstává klíčivost. Nízká klíčivost ječmene ovlivňuje průběh sladovacího procesu, nevyklíčená zrna jsou nejen balastem, ale hlavně vhodným substrátem pro rozvoj a šíření nežádoucích plísní. Nedostatečná klíčivost ječmene se projevuje i ve špatném rozluštění sladu a ovlivňuje všechny další kvalitativní znaky sladu (Polák et al. 1998). Obsah dusíkatých látek (N x 6,25), v praxi označovaný jako obsah bílkovin, by se měl pohybovat na úrovni 10,5 %, přičemž pro zajištění výroby kvalitních sladů by neměla být překročena hranice 11,5 %. Pokud je v důsledku ročníkových vlivů obsah bílkovin vyšší, je třeba věnovat pozornost partiím s vyšším podílem zrna nad sítem 2,5 mm s vyšší hmotností 1000 zrn a s vyšším obsahem škrobu. Škrob sice není kritériem v ČSN, ale jeho příznivý obsah (alespoň 64 %) je předpokladem dosažení vysoké extraktivnosti sladů (Benada et al. 2001).
36
3
EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST
3.1 Cíl diplomové práce Cílem diplomové práce bylo na pozemku s výrazným deficitem hořčíku posoudit formou poloprovozního polního pokusu vliv dodání hořčíku v minerálních hnojivech na výnos a kvalitativní parametry zrna (obsah dusíkatých látek, hmotnost tisíce zrn, podíl předního zrna) a obsah živin v zrnu a slámě jarního ječmene.
3.2 Metodika a materiál 3.2.1
Metodika poloprovozního polního pokusu Na vybraném pozemku s výrazným deficitem hořčíku byl v roce 2004 založen
poloprovozní polní pokus metodou dlouhých dílců s cílem posoudit vliv dodání hořčíku v minerálních hnojivech na výnos a kvalitativní parametry zrna. Poloprovozní polní pokus byl založen v katastru obce Větřkovice v okrese Opava v bramborářské výrobní oblasti o nadmořské výšce 500 – 550 m n. m., s.š.: 49° 46' 48.71", v.d.: 17° 49' 11.55". Průměrná roční teplota pro rok 2004 činila 9,0 oC, průměrný úhrn srážek 518,7 mm a průměrná doba trvání slunečního svitu 1647,4 hodin. Průměrné měsíční teploty a úhrny srážek udává graf 1. Půdní druh je středně těžký, půdní typ kambizem. Agrochemické vlastnosti půdy udává tabulka 1. Při srovnání s vyhláškou MZe č. 275/1998 Sb. je patrné, že se jedná o kyselou půdní reakci, obsah fosfor je velmi vysoký, obsah draslíku dobrý, obsah vápníku a hořčíku nízký. Podle (Pokorný et al. 2000) je obsah minerálního dusíku do 15 mg.kg-1 nízký.
Tab. 1: Agrochemické vlastnosti půdy pře založením porostu (13. 3. 2004)
mg.kg
-1
pH/CaCl2
5,3
fosfor
draslík
vápník
hořčík
Nmin
229
265
1470
70
10,2
37
25
120
20
100
15
80
10
60
5
40
0
mm
o
C
Graf 1: Průběh průměrných měsíčních teplot a měsíčních úhrnů v roce 2004
teplota srážky
20 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10 11 12
-5
0 měsíc
Jednoletý poloprovozní polní pokus, který byl proveden metodou dlouhých dílců, byl založen ve čtyřech variantách a každá varianta měla tři opakování. Schéma poloprovozního polního pokusu : 1. varianta – kontrola (nehnojeno Mg) 2. varianta – hnojeno 250 kg.ha-1 ve formě krystalické Hořké soli do půdy 3. varianta – hnojeno Fertimagem - fáze odnožování (DC 23) a ve fázi 2. kolénka (DC 32) v dávce 5 l.ha-1 4. varianta – hnojeno Hořkou solí v kapalné formě - fáze odnožování (DC 23) a ve fázi 2. kolénka (DC 32) v dávce 5 kg.ha-1. Detailnější charakteristiku variant poloprovozního polního pokusu udává tab. 2. Plocha jednoho opakování byla 70 m2, délka 10 m a šířka 7 m. Plocha jedné varianty byla 210 m2, o délce 30 m a šířce 7 m.
38
Obrázek 1: Varianta 1. nehnojeno Mg (fáze metání)
Obrázek 2: Varianta 2. Hořká sůl do půdy (fáze metání)
39
Obrázek 3: Varianta 3. Fertimag na list (fáze 5. – 6. list)
Obrázek 4: Varianta 4. Hořká sůl na list (fáze metání)
40
Tab. 2: Schéma poloprovozního polního pokusu
Varianta
Mg hnojivo
Aplikace
Dávka hnojiva
1.
-
-
-
Před setím
250 kg.ha
2.
Hořká sůl do půdy
Celkem hořčík -1
kg.ha -
-1
-1
3.
Fertimag na list
DC 23 a DC 32
5 l.ha
4.
Hořká sůl na list
DC 23 a DC 32
5 kg.ha
-1
24,12 0,64
0,96
Dne 6. 4. 2004 bylo provedeno předseťové hnojení druhé varianty Hořkou solí do půdy v dávce 250 kg.ha-1, což odpovídá množství hořčíku 24,12 kg.ha-1. Výsev jarního ječmene odrůda Prestige, byl proveden pneumatickým secím strojem 8. 4. 2004. Výsevek činil 4,4 MKZ. Předplodinou byla řepka ozimá. Přihnojení dusíkem během vegetace bylo uskutečněno 11. 5. 2004 ve fázi DC 22 ve formě DAM 390 a s tímto hnojivem byl aplikován herbicid Sekator. Dávka Sekatoru byla 240 g.ha-1. Dávka DAMU 390 byla 100 l.ha-1 což odpovídá dávce dusíku 39 kg.ha-1. První hnojení na list Fertimagem a Hořkou solí bylo provedeno 14. 5. 2004 ve fázi DC 23. Varianta číslo 3 byla hnojena Fertimagem v dávce 5 l.ha-1, respektive hořčíku 0,32 kg.ha-1, Fertimag byl rozpuštěn ve vodě v dávce 200 l.ha-1. Varianta číslo 4 byla hnojena hořkou solí v dávce 5 kg.ha-1, respektive hořčíku 0,48 kg.ha-1. Hořká sůl byla hnojena v kapalné formě, byla ředěna ve vodě o dávce 200 l.ha-1. Dne 8. 6. 2004 byl ve fázi DC 31 – 32 proveden postřik proti chorobám na jarním ječmeni. Aplikováno Tango Super v dávce 0, 7 l.ha-1. Druhé hnojení na list Fertimagem a Hořkou solí bylo provedeno 22. 6. 2004 ve fázi DC 32. Varianta č. 3 byla hnojena Fertimagem v dávce 5 l.ha-1, respektive 0,32 kg.ha-1, varianta č. 4 byla hnojena hořkou solí v dávce 5 kg.ha-1, respektive 0,48 kg.ha-1. Hořká sůl byla hnojena v kapalné formě. Výživný stav porostu byl dvakrát za vegetaci posuzován pomocí anorganických rozborů rostlin. První odběr rostlinné hmoty jarního ječmene byl proveden 7. 5. 2004
41
ve fázi DC 23 z každé varianty po 100 rostlinách. Druhý odběr rostlinné hmoty byl proveden 13. 6. 2004 ve fázi DC 32 . Odebráno bylo 40 rostlin z každé varianty. Dne 16. 8. 2004 byla provedena sklizeň ječmene jarního. Sklizeň provedena sklízecí mlátičkou E 516 B. Sklizená plocha jednoho opakování byla 70 m2. Výnos zrna byl vyjádřen v t.ha-1. Sláma byla rozdrcena a ponechána na pozemku. Vzorky zrna i slámy byly podrobeny chemické analýze na stanovení obsahu dusíku, fosforu, draslíku, vápníku a hořčíku (% v sušině). V zrnu jarního ječmene bylo potom stanoveno množství N–látek, podíl předního zrna a hmotnost tisíce zrn. Výnos zrna, obsah N-látek, podíl předního zrna, hmotnost tisíce zrn byl vyhodnocen statisticky metodou analýzy variance pomocí SW Statistika v. 7.0.
Graf 2: Fenofáze jarního ječmene s vyznačením zásahů během vegetace
HS do půdy
DAM 390 a Sekator
Fertimag a HS na list
1. odběr rostlin
3.2.2
Tango Super
Fertimag a HS na list
2. odběr rostlin
Použité osivo, hnojiva a pesticidy Odrůda Prestige je poloraná odrůda nízkého vzrůstu. Zrno má velké, výtěžnost
předního zrna je velmi vysoká. Odrůda je vhodná do všech poloh, kde se pěstuje ječmen. Přednostmi odrůdy jsou odolnost proti napadení padlím travním a velké zrno. Pěstitelské riziko představuje náchylnost k napadení hnědou skvrnitostí. Hmotnost tisíce zrn je 48 až 50 g, podíl předního zrna je 90 – 94 % a sladovnická jakost je 6 (Jurečka 2004).
42
Hořká sůl obsahuje 16,0 % MgO, a to odpovídá 9,6 % hořčíku, síry obsahuje 11 %. Hořká sůl je krystalické hnojivo rozpustné ve vodě. Používá se převážně k listové aplikaci, ale lze ji též použít ke hnojení v krystalické formě do půdy. Fertimag je roztok obsahující dusičnan hořečnatý, amoniak, koncentrát stopových prvků a vody. Chemické složení: Celkový dusík 8 % , amoniakální dusík 1 % , nitrátový 7 % , hořčík 8 % MgO, zinek 0,005 % zinku, měď 0,005 % mědi, molybden 0,002 %. Hnojivo dále obsahuje stimulátory růstu a adhezivní látky. DAM 390 je kapalné dusíkaté hnojivo, obsahující 30 % dusíku, z toho jednu čtvrtinu ve formě amonné, jednu čtvrtinu ve formě dusičnanové a jednu polovinu ve formě amidické. Tvoří jej roztok dusičnanu amonného a močoviny. Ve 100 litrech obsahuje 39 kg dusíku , při 25 oC má hustotu 1300 kg.m-3, vysolovací teplota je –10 oC. DAM 390 je možno použít k základnímu hnojení, k přihnojování během vegetace, k urychlenému rozkladu zorané slámy a k přípravě široké palety NPK hnojení. Sekator je selektivní systemický herbicid ve vodě dispergovatelného granulátu k hubení ozimých i jarních dvouděložných plevelů, včetně svízele přítuly, heřmánku a dalších plevelů v pšenici ozimé, pšenici jarní, ječmeni ozimém a ječmeni jarním bez podsevu. Tango Super je postřikový fungicidní přípravek se systémovým účinkem ve formě suspenzní emulze proti listovým a klasovým chorobám obilnin. Je to kontaktně a systémově působící fungicid, přijímaný nadzemními částmi rostlin a rozváděný po celé rostlině. 3.2.3
Použité analytické metody
Stanovení obsahu přístupných živin v půdě – fosforu, draslíku, hořčíku a vápníku Rozbor půdy na obsah fosforu, draslíku, vápníku a hořčíku byl proveden metodou Mehlich III. Princip: Zemina se vyluhuje extrakčním roztokem Mehlich III. Fosfor se stanovuje spektrofotometricky, draslík a sodík metodou plemenné fotometrie a vápník a hořčík atomovou absorpční spektrofotometrií (Zbíral 1995).
Stanovení minerálního dusíku v půdě Nitrátový dusík se stanovuje iontově selektivní elektrodou po vyluhování půdy síranem draselným (Richter et al. 1999). Amonný dusík se stanovuje spektrofotometricky
43
indolfenolovou metodou po vyluhování půdy síranem draselným (Zbíral et al. 1997). Odběr vzorků byl proveden z vrstvy 0 – 0,3 m.
Stanovení výměnné půdní reakce Aktivita vodíkových iontů se zjišťuje ve výluhu půdy 0,2 M KCl potenciometricky skleněnou elektrodou proti referentní elektrodě kalomenové (Zbíral 1995).
Stanovení dusíku v rostlinné hmotě Obsah
dusíku
v rostlinné
hmotě
byl
stanoven
Kjeldahlovou
metodou
na automatickém přístroji KJELTEC AUTO 1030 Analyzer od firmy Tecator (Zbíral 1994).
Stanovení fosforu, draslíku, vápníku a hořčíku v rostlinné hmotě Vzorky rostlinné hmoty byly nejprve mineralizovány na mokré cestě směsí kyseliny sírové a peroxidu vodíku. V získaném mineralizátu byl obsah fosforu stanoven kolorimetricky vanadičnanovou metodou, obsah draslíku metodou atomové emisní spektrofotometrie
a
obsah
vápníku
a
hořčíku
metodou
atomové
absorpční
spektrofotometrie (Zbíral 1994).
Stanovení N – látek , hmotnosti tisíce semen a podílu předního zrna Stanovení N – látek spočívá v určení obsahu dusíku v přetříděném zrnu jarního ječmene (> 2,5 mm) a jeho vynásobením koeficientem 6,25. Hmotnosti tisíce semen se stanovuje z průměrného vzorku zrna ječmene tak, že se váží napočítaných třikrát 500 zrn, vypočítá se průměr a ten se vynásobí dvěma. Podíl předního zrna se stanovuje na Steineckerově prosévadle.
44
3.3 Výsledky a diskuze V jednoletém poloprovozním polním pokusu s ječmenem jarním, který byl proveden metodou dlouhých dílců, byl sledován vliv dodání hořčíku na půdě s nedostatkem hořčíku. Výnos zrna, hmotnost tisíce zrn, podíl předního zrna, N-látky a obsah dusíku, fosforu, draslíku, vápníku a hořčíku v zrnu ječmene byl hodnocen jednofaktorovou analýzou variance. 3.3.1
Výživný stav porostu během vegetace
Tab. 3: Analýza rostlin ve fázi DC 23 - 7. 5. 2004
Var. č. 1 2 3 4
Schéma kontrola HS do půdy Fertimag na list HS na list
Sušina jedné rostliny (g) 0,0512 0,0533 0,0531 0,0551
% v sušině N
P
K
Ca
Mg
5,1141 4,9996 4,8623 4,9463
0,4718 0,4661 0,2775 0,2665
5,4533 5,1323 4,6275 4,3786
0,5849 0,5829 0,6313 0,6991
0,1280 0,1371 0,1402 0,1590
Tab. 4: Odběr živin ve fázi DC 23
-1
mg.rostlina Var. č. 1 2 3 4
Schéma kontrola HS do půdy Fertimag na list HS na list
N
P
K
Ca
Mg
2,618 2,665 2,582 2,725
0,242 0,248 0,147 0,147
2,792 2,736 2,457 2,413
0,299 0,311 0,335 0,385
0,0655 0,0731 0,0744 0,0876
Z tab. 4 je patrné, že největší odběr dusíku, vápníku a hořčíku měla varianta č. 4, u fosforu to byla varianta č. 2 a u draslíku varianta č. 1. Naopak nejmenší odběr dusíku a fosforu měla varianta č. 3, draslíku varianta č. 4, vápníku a hořčíku varianta č. 1. I když byl hořčík aplikován před tímto odběrem jen ve 2. variantě a to do půdy, přesto odběr hořčíku zřetelně roste po variantách a nejvyšší je ve 4. variantě. Pro zhodnocení vlivů hnojařských zásahů na tvorbu biomasy je zvláště významný obsah dusíku, fosforu a draslíku. U jarního ječmene rozhoduje v počátečních fázích růstu
45
o tvorbě biomasy obsah živin a poměr N : P a N : K. Optimální obsah dusíku a fosforu stimuluje tvorbu odnoží. Naopak vysoká hladina těchto prvků vede k zahuštění porostů. Negativním důsledkem tohoto stavu je v závislosti na vnějších podmínkách poléhání porostu doprovázené snížením výnosu a jakosti zrna. Vysoký obsah draslíku v rostlinách na úkor fosforu a dusíku inhibuje tvorbu odnoží a antagonisticky působí na příjem hořčíku. Nadbytek dusíku v době odnožování zvýší tvorbu neproduktivních odnoží. Celkově zvýšený příjem dusíku mají rostliny do fáze DC 31 – 32 (Lekeš et al. 1985). Při srovnání tab. 3 s Richter et al.(1999) je koncentrace ve fázi DC 23 u dusíku optimální ve všech variantách, u draslíku je ve všech variantách vyšší obsah, u vápníku a hořčíku je nižší obsah ve všech variantách a u fosforu je ve variantě 1 a 2 optimální a ve variantě 3 a 4 je obsah nižší.
Tab. 5: Analýza rostlin ve fázi DC 32 - 13. 6. 2004
Var. č. 1 2 3 4
Schéma kontrola HS do půdy Fertimag na list HS na list
Sušina jedné rostliny (g) 1,05 1,11 0,97 1,08
% v sušině N
P
K
Ca
Mg
2,600 2,186 2,541 2,688
0,421 0,405 0,393 0,390
3,119 2,812 2,718 3,045
0,417 0,467 0,534 0,553
0,0478 0,0466 0,0466 0,0490
Tab. 6: Odběr živin ve fázi DC 32
-1
mg.rostlina Var. č. 1 2 3 4
Schéma kontrola HS do půdy Fertimag na list HS na list
N
P
K
Ca
Mg
27,300 24,265 24,648 29,030
4,421 4,496 3,812 4,212
32,750 31,213 26,365 32,886
4,379 5,184 5,180 5,972
0,5019 0,5173 0,4520 0,5292
V tab. 6 největší odběr dusíku, draslíku, vápníku a hořčíku byl ve variantě č. 4, u fosforu to byla varianta č. 2. Nejmenší odběr fosforu, draslíku a hořčíku měla varianta č. 3, u dusíku to byla varianta č. 2 a u vápníku to byl varianta č. 1. Při porovnání tab.3 a tab. 4 je zřejmé, že při druhém odběru byly rostliny ječmene jarního již o vyšší hmotnosti a to ovlivnilo obsah všech stanovených živin. Vyšší hmotnost
46
rostlin ovlivnila koncentraci jednotlivých živin tak, že se zvýšila hmotnost biomasy rostlin a došlo k naředění koncentrací těchto živin. Největší rozdíly v koncentraci živin mezi těmito dvěma odběry byly u dusíku, draslíku a hořčíku, naopak nejmenší rozdíl byl mezi fosforem a vápníkem. Za dostatečně hořčíkem zásobené rostliny jarního ječmene považujeme na počátku sloupkování koncentraci 0,15 – 0,30 % a před metáním 0,12 – 0,30 % hořčíku v sušině (Příkopa 2005). Od vzejití do 25. – 30. dne (DC 29) odčerpá ječmen 40 – 60 % všech živin z celkového množství. V tomto období však vytvoří pouze asi 20 % sušiny. Potřebu zvýšeného příjmu dusíku mají rostliny do prodlužovacího růstu (DC 29), kdy se ječmen jarní vyznačuje vysokou produkcí biomasy (Richter et Bezděk 2000) Z tab. 4 a tab. 6 je vidět, že došlo k výraznému nárůstu odebraných živin. Ve fázi DC 32 byla oproti fázi DC 23 u většiny živin mnohonásobně vyšší hmotnost odebraných živin na jednu rostlinu. 3.3.2
Výnos a kvalitativní parametry zrna
Tab. 7: Analýza variance výnosu, N-látek, PPZ a HTZ
Faktor
Průměrný čtverec
Stupně volnosti
Výnos NS
PPZ
HTZ
2,886***
54,986***
19,433***
Varianta
3
Chyba
8
0,181
0,037
1,211
0,472
Celkem
11
-
-
-
-
Vliv faktoru:
NS
0,655
N-látky
– nevýznamný, * - významný (P≥0,95), ** - vysoce významný (P≥0,99),
*** - velmi vysoce významný (P≥0,999).
47
Tab. 8: Výnos a kvalitativní parametry zrna
Var.
Výnos
Schéma
-1
(t.ha )
číslo
10,60 ± 0,16
a
8,72 ± 0,14
a
8,48 ± 0,04
a
8,78 ± 0,03
Kontrola
4,09 ± 0,12
2
HS do půdy
4,58 ± 0,11
3 4
Fertimag na list HS na list
4,97 ± 0,46 5,14 ± 0,08
(>2,5 mm)
(% v sušině)
a
1
PPZ
N-látky
HTZ (g)
(%)
b
85,90 ± 0,68
a
37,73 ± 0,70
b
41,61 ± 0,19
b
42,45
b
43,59 ± 0,19
a
93,14 ± 0,20
a
93,99 ± 0,87
a
95,56 ± 0,59
a
b
bc
± 0,25
c
Rozdílné písmenka znamenají statisticky významnou odlišnost.
6
12
5
10
4
8
3
6
2
4
1
2
0
0 kontrola
HS do půdy
%
t/ha
Graf 3: Výnos jarního ječmene a N-látky
výnos N-látky
Fertimag HS na list
V roce 2004 byly ideální podmínky pro pěstování jarního ječmene, proto bylo dosaženo ve všech variantách vyššího výnosu než v předchozích letech v dané oblasti. Ve výnosech nebyly zaznamenány statisticky průkazné rozdíly mezi jednotlivými variantami. Přesto je vidět v tab. 7, že výnos se zvyšoval po variantách. Průměrný výnos poloprovozního polního pokusu byl 4,69 t.ha-1. Nejnižší výnos byl dosažen v 1. variantě (nehnojeno Mg) 4,09 t.ha-1, dále následuje 2. varianta (hnojeno Hořkou solí do půdy) 4,58 t.ha-1. Další je 3. varianta (hnojeno Fertimagem na list) s výnosem 4,97 t.ha-1.
48
Nejvyššího výnosu bylo dosaženo ve 4. variantě (hnojeno Hořkou solí na list), a to 5,14 t.ha-1. Obsah dusíku ve Fertimagu neměl výrazný vliv na výnos.
Obsah dusíkatých látek, by se měl pohybovat na úrovni 10,5 %, přičemž pro zajištění výroby kvalitních sladů by neměla být překročena hranice 11,5 % (Benada et al. 2001). Ve variantě č.1 byl obsah N-látek optimální (v daném rozmezí). Ve variantě č. 2, 3 a 4 byl obsah N-látek značně nižší, než je uváděné rozmezí. Tento nižší obsah N-látek ve variantě č. 2, 3 a 4 byl způsoben tím, že rok 2004 měl v dané oblasti velice dobré povětrnostní podmínky, bylo dosaženo vyššího výnosu a obsah N-látek se naředil. Průměrný obsah dusíkatých látek ve všech variantách nepřekročil stanovený limit 11,5 %. Varianty č. 2, 3 a 4 byly statisticky průkazně vyšší oproti variantě č. 1 (kontrola). Dusíkaté látky byly nejnižší ve 3. variantě, nejvyšší v 1. variantě. Obsah dusíkatých látek klesal se vzrůstajícím výnosem ječmene jarního. Stěžejním kritériem při posuzování kvality sladovnického ječmene je především podíl předního zrna, který charakterizuje vyrovnanost a plnost zrn. Základní hodnota (pro smluvní vztahy) podílu předního zrna nad sítem 2,5 mm je 90 % a limitující hodnota (při dodávkách) je nejméně 70 % (Benada et al. 2001). U všech variant bylo dosaženo vyššího podílu předního zrna nad 2,5 mm než je limitující hodnota. U varianty č. 2, 3 a 4 bylo dosaženo vyššího podílu předního zrna nad 2,5 mm než je základní hodnota. U varianty č. 1 byla hodnota podílu předního zrna nad 2,5 mm nižší. Podíl předního zrna nad 2,5 mm byl na všech hnojených variantách statisticky průkazně vyšší než na nehnojené kontrole. Podíl předního zrna stoupal po variantách. Podíl předního zrna stoupal se stoupajícím výnosem ječmene jarního.
Hmotnost tisíce zrn byla ve variantách č. 2, 3 a 4 statisticky průkazně vyšší než na variantě č. 1. Zároveň byla varianta č. 4 statisticky průkazně vyšší než varianta č 2. Hmotnost tisíce zrna byla v 1. variantě nejnižší, ve 4. variantě byla nejvyšší. Z těchto výsledků je zřejmé, že hmotnost tisíce zrn stoupala se stoupajícím výnosem. Průměrná hmotnost tisíce zrn byla 41,35 g.
49
Graf 4: Výnos zrna(Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) 6,0
5,5
výnos t/ha
5,0
4,5
4,0
3,5
3,0 nehnojeno Mg
HS do půdy
Fertimag na list
HS na list
Graf 5: Hmotnost tisíce zrn (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) 46 45 44 43
HTZ (g)
42 41 40 39 38 37 36 nehnojeno Mg
HS do půdy
Fertimag na list
HS na list
Graf 6: Podíl předního zrna (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95)
50
100 98 96
PPZ (%)
94 92
90 88 86
84 82 nehnojeno Mg
HS do půdy
Fertimag na list
HS na list
Graf 7: Dusíkaté látky (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) 11,5
11,0
N-látky z PPZ (%)
10,5
10,0
9,5
9,0
8,5
8,0
7,5 nehnojeno Mg
HS do půdy
Fertimag na list
HS na list
51
3.3.3
Obsah živin v zrnu a slámě
Tab. 9: Analýza variance živin v zrnu Průměrný čtverec
Stupně
Faktor
volnosti
N
P
K
Ca
Mg
Varianta
3
0,07499*
0,00005
0,06432**
0,00014
0,00004*
Chyba
8
0,01703
0,00013
0,00363
0,00004
0,00001
Celkem
11
-
-
-
-
-
Vliv faktoru:
NS
– nevýznamný, * - významný (P≥0,95), ** - vysoce významný (P≥0,99),
*** - velmi vysoce významný (P≥0,999).
Tab. 10: Obsah živin v zrnu
Var.
% v sušině Schéma
číslo
N
P b
1
2
Kontrola
HS do půdy
3
Fertimag na list
4
HS na list
K
Mg
1,695 ±
0,382 ±
4,117 ±
b
0,034 ±
0,123 ±
0,005
0,009
0,050
0,005 a
0,001
ab
a
0,029 ±
0,117 ±
0,005 a
0,002
0,022 ±
0,115 ±
0,014
0,002 a
0,001
1,504
±
a
Ca
0,385 ±
3,972
bc
±
0,145
0,004
0,037
a
a
ac
1,336 ±
0,375 ±
0,033
0,006
1,394
ab
0,023
±
a
3,816
±
0,379 ±
3,809 ±
a
0,019 ±
0,005
0,028
0,001 a
b
a
a
0,121
ab
±
0,001
Rozdílné písmenka znamenají statisticky významnou odlišnost.
Dusík v zrnu byl statisticky průkazně vyšší ve variantě č. 1 oproti variantě č. 3. V ostatních případech nebyl zaznamenán statisticky průkazný rozdíl. Nejvyšší obsah dusíku byl ve variantě č. 1 a nejnižší ve variantě č. 3. Koncentrace dusíku klesala s rostoucím výnosem s výjimkou varianty č. 4. U fosforu nebyl zaznamenán statisticky průkazný rozdíl mezi variantami. Nejvyšší obsah fosforu byl ve variantě č. 2 a nejnižší ve variantě č. 3.
52
Draslík byl statisticky průkazně vyšší ve variantě č. 1 oproti variantě č. 3 a 4 a zároveň varianta č. 2 byla statisticky průkazně vyšší než varianta č. 4. Obsah draslíku klesal po variantách. U vápníku nebyl mezi variantami zaznamenán statisticky průkazný rozdíl. Koncentrace vápníku klesala po variantách. Hořčík byl statisticky průkazně vyšší ve variantě č. 1 oproti variantě č. 2 a 3. V ostatních případech nebyl zaznamenán statisticky průkazný rozdíl. Hořčík klesal se vzrůstajícím výnosem ječmene s výjimkou varianty č. 4. (Fertimag na list), která si ponechala vyšší koncentraci tohoto prvku.
Tab. 11: Obsah živin ve slámě
Var.
% v sušině Schéma
číslo
N
P
K
Ca
Mg
1
Kontrola
0,679
0,052
6,309
0,371
0,059
2
HS do půdy
0,478
0,121
5,651
0,478
0,096
3
Fertimag na list
0,353
0,106
5,300
0,446
0,081
4
HS na list
0,362
0,108
5,205
0,414
0,057
Vápník přijímá rostlina během celého svého vývoje. Na rozdíl od hořčíku se vápník nachází více ve slámě než v zrnu, a proto se podstatná část vápníku odebraného rostlinou vrací zpět do půdy (Příkopa 2005). Z tab. 11 je zřejmé, že ve slámě měla největší podíl fosforu a vápníku varianta č. 2, největší podíl draslíku a dusíku měla varianta č. 1. Naopak nejmenší koncentraci fosforu a vápníku měla varianta č. 1, draslíku varianta č. 4 a dusíku. varianta č. 3. Hořčík ve slámě byl nejnižší ve variantě č. 4, dále byla varianta č. 1, pak varianta č. 3 a nejvyšší koncentraci měla varianta č. 2. Koncentrace hořčíku ve slámě jarního ječmene klesala se vzrůstajícím výnosem s výjimkou 1. varianty.
53
Graf 8: Obsah dusíku v zrnu (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) 2,0 1,9 1,8 1,7
N (%)
1,6 1,5 1,4 1,3 1,2 1,1 1,0 nehnojeno Mg
HS do půdy
Fertimag na list
HS na list
Graf 9: Obsah fosforu v zrnu (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) 0,41
0,40
P (%)
0,39
0,38
0,37
0,36
0,35 nehnojeno Mg
HS do půdy
Fertimag na list
HS na list
Graf 10: Obsah draslíku v zrnu (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95)
54
4,3
4,2
4,1
K (%)
4,0
3,9
3,8
3,7
3,6 nehnojeno Mg
HS do půdy
Fertimag na list
HS na list
Graf 11: Obsah vápníku v zrnu (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95) 0,050 0,045 0,040
Ca (%)
0,035 0,030
0,025 0,020 0,015
0,010 0,005 nehnojeno Mg
HS do půdy
Fertimag na list
HS na list
Graf 12: Obsah hořčíku v zrnu (Metoda nejmenších čtverců, P≥ 0,95)
55
0,128 0,126 0,124
Mg (%)
0,122 0,120
0,118 0,116 0,114
0,112 0,110 nehnojeno Mg
HS do půdy
Fertimag na list
HS na list
Tab. 12: Odběr živin výnosem zrna
Var.
-1
kg.ha Schéma
č.
N
P
K
Ca
Mg
1
Kontrola
69,33
15,62
168,39
1,39
5,03
2
HS do půdy
68,88
17,63
181,19
1,33
5,36
3
Fertimag na list
66,40
18,64
189,66
1,09
5,72
4
HS na list
71,65
19,48
195,78
0,98
6,22
V tab. 12 je uveden odběr fosforu, draslíku, vápníku a hořčíku, který klesal po variantách se vzrůstajícím výnosem zrna jarního ječmene. Odběr dusíku byl největší ve variantě č. 4 a nejmenší ve variantě č. 3.
56
Tab. 13: Odběr živin na jednu tunu zrna
kg.t
Var.
-1
Schéma
č.
N
P
K
Ca
Mg
1
Kontrola
16,95
3,82
41,17
0,34
1,23
2
HS do půdy
15,04
3,85
39,72
0,29
1,17
3
Fertimag na list
13,36
3,75
38,16
0,22
1,15
4
HS na list
13,94
3,79
38,09
0,19
1,21
Výnos 1 t zrna ječmene odčerpá v průměru 20,0 – 24,0 kg dusíku, 3,5 - 6,2 kg fosforu, 16,6 - 21,0 kg draslíku, 5,7 - 8,5 kg vápníku a 1,2 - 2,4 kg hořčíku (Zimolka 2006). Odběr dusíku a vápníku na jednu tunu zrna je nižší než je uváděný průměr odběru těchto živin. Naopak odběr draslíku je vyšší než je uváděný průměr. Odběr fosforu je v uváděném rozmezí ve všech variantách. Odběr hořčíku je u varianty č. 1 a 4 optimální a ve variantě č. 2 a 3 o málo nižší než je uvedeno výše. Největšího rozdílu oproti uváděnému průměru odběru živin dosahuje vápník a draslík. 3.3.4
Ekonomické zhodnocení
Tab. 14: Množství a cena hnojiva
varianta
počet dávek
1.
0
velikost jedné dávky hnojiva 0
Cena
Celkem
hnojiva
0 -1
2.
1
250 kg.ha
3.
2
5 l.ha
4.
2
5 kg.ha
-1 -1
0 -1
250 kg.ha -1
10 l.ha
-1
10 kg.ha
Cena celkem 0
-1
12 Kč.kg
-1
48 Kč.l
-1
12 Kč.kg
-1
3 000 Kč.ha
-1
480 Kč.ha
-1
120 Kč.ha
57
Tab. 15: Rentabilita pěstování jarního ječmene
Var.
Schéma
č.
1
2
3
4
Kontrola HS do půdy Fertimag na list HS na list
Výnos -1
Náklady
Produkce
-1
-1
Zisk -1
Rentabilita
Rentabilita
nákladová
výnosová
(%)
(%)
(t.ha )
(Kč. ha )
(Kč. ha )
(Kč. ha )
4,09
8 851
15 338
6 487
77,4
42,3
4,58
12 006
17 175
5 169
43,1
30,1
4,97
9 490
18 638
9 148
96,4
49,1
5,14
9 131
19 275
10 144
111,1
52,6
Průměrná produkce zrna je 11 967 Kč.ha-1, průměr variabilních nákladů je 7 348 Kč. ha-1 a rozpětí variabilních nákladů je 5 075 – 10 175 Kč.ha-1 (Křížek 1998). V tab. 15 jsou nejvyšší náklady z hektaru u varianty č. 2 a nejnižší na variantě č. 1. Nejvyšší produkce dosáhla varianta č. 4 a nejnižší produkci měla varianta č. 1. U všech variant bylo dosaženo zisk a nejvyšší byl u varianty č. 4 a nejnižší u varianty č. 2. U rentability nákladové i výnosové byla nejlépe vyhodnocena varianta č. 4 a nejhůře byla hodnocena varianta č. 2.
58
4
ZÁVĚR Diplomová práce byla provedena ve formě poloprovozního polního pokusu,
metodou dlouhých dílců. V této práci bylo řešeno jaký má vliv dodání hořečnatých hnojiv na kvalitativní parametry zrna a výnos jarního ječmene na půdách s nedostatkem hořčíku. Byly sledovány hořečnatá hnojiva Fertimag a Hořká sůl. Hořká sůl byl jednak dodána do půdy před setím a jednak na list během vegetace ve fázi DC 23 a DC 32, Fertimag byl dodán během vegetace na list ve fázi DC 23 a DC 32. Před první analýzou během vegetace a to ve fázi DC 23 byla aplikována pouze Hořká sůl do půdy, přesto nedošlo k navýšení jejího obsahu v rostlinné biomase ječmene jarního oproti ostatním variantám. Při druhé analýze rostlin během vegetace ve fázi DC 32 byl zjištěn vyšší obsah oproti nehnojené kontrole pouze při hnojení Hořkou solí na list. Ve výnosech nebyly zaznamenány statisticky průkazné rozdíly mezi jednotlivými variantami. Nejvyššího výnosu dosáhla varianta, kde bylo provedeno hnojení hořkou solí na list ve fázi DC 23 a DC 32. Obsah N-látek v zrnu jarního ječmene s rostoucím výnosem klesal a statisticky průkazně nejnižší byl na variantě hnojené Fertimagem oproti nehnojené kontrole. Obsah N-látek byl s výjimkou varianty nehnojené hořčíkem nižší než je uváděno v tabulkách, to bylo zapříčiněno příznivými klimatickými podmínkami daného roku. Podíl předního zrna jarního ječmene nad 2,5 mm byl na všech hnojených variantách statisticky průkazně vyšší než na nehnojené kontrole a nejvyšší byl u varianty hnojené Hořkou solí na list. U všech variant bylo dosaženo vyššího podílu předního zrna nad 2,5 mm než je limitující hodnota. Hmotnost tisíce zrn byla na všech hnojených variantách statisticky průkazně vyšší než na nehnojené kontrole a nejvyšší byl na variantě hnojené Hořkou solí na list. Se vzrůstajícím výnosem klesal obsah živin v zrnu jarního ječmene s výjimkou hořčíku, zejména na variantě s foliární aplikací Hořké soli. Hořčík byl statisticky průkazně vyšší v nehnojené kontrole oproti variantě hnojené Hořkou solí do půdy a variantě hnojené Fertimagem na list. Nejlépe z hlediska ekonomického hodnocení dopadla varianta hnojená Hořkou solí na list, která měla nejvyšší rentabilitu nákladovou i výnosovou a zároveň byl u ní stanoven největší zisk. Nejvyšší náklady měla varianta hnojená Hořkou solí do půdy, zároveň měla také nejnižší zisk, rentabilitu nákladovou i výnosovou. Z těchto výsledků vyplývá výhoda listové aplikace díky vysoké účinnosti a nízké ceně pořízení hnojiva.
59
Seznam použité literatury
1. Baier J., Bukvaj M., Bárta V., Baierová V. (1996): Význam hořčíku pro výživu rostlin, zvířat a člověka, ÚZPI, Praha, 54 s. 2. Baier J., Smetánková M., Baierová V. (1988): Diagnostika výživy rostlin. Institut výchovy a vzdělávání MZVŽ ČSR, Praha, 284 s. 3. Benada J., Flašarová M., Hubík K., Kryštov Z., Krofta S., Křen J., Machaň F., Milotová J., Míša P., Onderka M., Pokorný E., Střalková R., Tichý F., Váňová M. (2001): Metodika pěstování jarních obilnin. Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o., 144 s. ISBN 80902545-4-3. 4. Duke S. H., Reisenauer H. M. (1986): Roles and requirements of sulfur in plant nutrition. In: M. A. Tabatabai (ed.), Sulfur in Agriculture. Agronomy 27, Madison, s. 123-168. 5. Faměra O. (2004): Jarní ječmen je náročný na agrotechniku. Úroda 52 (12): 8 – 9. 6. Fecenko J., Ložek O. (2000): Výživa a hnojenie poľných plodin, SPU Nitra a Duslo a.s. Šaľa, 452 s. ISBN 80-7137-777-5. 7. Hlušek J. (2004): Hnojiva. In: Ryant P. et al. (2003): Multimediální učební texty z výživy rostlin. [on line], MZLU v Brně [cit. 20. 1. 2006]. Dostupné na http://www.mendelu.cz/af/agrochem/multitexty/html/hnojiva/A index hnojiva.htm 8. Hřivna L., Richter R. (2004): Korekce výživy jarního ječmene během vegetace. Úroda 52 (2): 18 –19. 9. Húska J., Petr J. (1997): Speciální produkce rostlinná I, Česká zemědělská univerzita v Praze, MZLU v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Slovenská poĺnohospodárská univerzita v Nitre, 193 s. 10. Jurečka D. (2004): Aktuální odrůdová skladba jarního ječmene. Úroda 52 (11): 10 - 12. 11. Klír J. (1999): Bilance rostlinných živin. ÚZPI Praha, 60 s. 12. Krausko A., et al. (1980): Jarný jačmeň. Príroda, Bratislava, 132 s. 13. Křížek J. (1998): Obiloviny a jejich přínos pro ekonomiku zemědělského podniku, údaje za výběrovou skupinu podniků v ČR v letech 1996 – 1997. Obilnářské listy, č. 2, s. 25. 14. Lekeš J.,Benada J., Bruckner F., Kopecký M., Minařík F., Přikryl K., Voňka Z., Zeniščeva L. (1985): Ječmen. SZN, Praha, 306 s. 15. Míša P. (2005): Závěrečná zpráva. Inovace pěstitelských technologií ječmene jarního
60
zaměřené na dosažení sladovnické kvality produkce. Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s. r. o., 66 s. 16. Neuberg J., et al. (1980): Komplexní metodika výživy rostlin. Metodika pro zavádění výsledků výzkumu do zemědělské praxe. ÚVTIZ. str. ? 17. Petr J. (2004) : Postavení jarního ječmene v Českém obilnářství Úroda 52 (2): 1 – 3. 18. Pokorný E., Střalková R., Podešová J. (2000): Diagnostické metody pro výživu dusíkem. Ječmenářská ročenka 2000. Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, Praha, s. 114-119. 19. Polák B., Váňová M., Onderka M. (1998): Základy pěstování a zpracování sladovnického ječmene, Institut výchovy a vzdělávání MZe ČR, Praha, 40 s. ISBN 807105-166-7. 20. Provazník K. (2005): Vliv řepného chrástu na dynamiku minerálního dusíku v půdě, výnos a kvalitu jarního ječmene. Autoreferát doktorské disertační práce, Brno. 21. Příkopa M. (2005): Obilniny. In: Ryant P. et al. (2003): Multimediální učební texty z výživy rostlin. [on line], MZLU v Brně [cit. 24. 1. 2006]. Dostupné na http://www.mendelu.cz/af/agrochemlmultitexty 2/html/obilniny/A index obilniny.htm 22. Psota V. (2000): Ječmen jako sladovnická a pivovarnická surovina. In: Sborník z odborného seminára so zahraničenou účasťou "Jačmeň - výroba a zhodnotienie". VES SPU Nitra 1.3.2000, s. 85-89. ISBN 80-7137-681-7. 23. Psota V. (2006): Revidovaná norma ČSN 46 1100-5 Sladovnický ječmen. In: Ječmenářská ročenka 2006. Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, Praha, s.154 –157. ISBN 80-86576-17-5. 24. Richter R., Poulík Z., Tesařová M. (1997): Výživa a hnojení rostlin, díl druhý, Studijní materiál pro vzdělávací kurs, Brno, 78 s. 25. Richter R., Hřivna L., Příkopa M. (2004): Význam předplodin pro jarní ječmene a jeho hnojení. Úroda 52(2): 14 – 15. 26. Richter R., Bezděk V. (1999): Kontrola výživného stavu jarního ječmene. In: Ječmenářská ročenka 2000. Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, Praha, s. 114-122. ISBN 80-902658-2-0. 27. Richter R., Bezděk V. (2000): kontrola výživného stavu jarního ječmene. Ječmenářská ročenka 2006. Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, Praha, s. 114-119. 28. Richter R., Hlušek J. (1994): Výživa a hnojení rostlin (obecná část). VŠZ Brno, 177 s. ISBN 80-7157-138-5.
61
29. Richter R., Hlušek J., (1996): Průmyslová hnojiva, jejich vlastnosti a použití, Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR, Praha, 50 s. 30. Richter R., Hlušek J., Hřivna L. (1999): Výživa a hnojení rostlin – praktická cvičení. MZLU Brno, 188 s. ISBN 80-7157-346-9. 31. Richter R. (2004): Příjem živin. In: Ryant P. et al. (2003): Multimediální učební texty z výživy rostlin. [on line], MZLU v Brně [cit. 24. 1. 2006]. Dostupné na http://www.mendelu.cz/af/agrochemlmultitexty/html/prijemzivin.htm 32. Richter R. (2004): Biogenní prvky. In: Ryant P. et al. (2003): Multimediální učební texty z výživy rostlin. [on line], MZLU v Brně [cit. 2. 2. 2006]. Dostupné na http://www.mendelu.cz/af/agrochemlmultitexty/html/biogenni prvky/A index biogen.htm 33. Skládal V., et al. (1967): Sladovnický ječmen. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 321s 34. Skopal J. (2004): Jarní ječmen – perspektivní plodina pro pěstitele. Úroda 52(2): 10 – 11. 35. Vaněk V., Balík J., Beneš S., Mezuliáník M., Mudřík Z., Nerad J., Pavlíková D., Penk J., Tlustoš P., Turek B. (1995): Hořčík a jeho význam v zemědělství. ČZU v Praze, Kralupy nad Vltavou,93 s. 36. Zbíral J. (1994): Jednotné pracovní postupy. Analýza rostlinného materiálu. SKZÚZ Brno. 37. Zbíral J. (1995): Jednotné pracovní postupy. Analýza půd I. SKZÚZ Brno. 38. Zbíral J., Honsa I., Malý S. (1997): Jednotné pracovní postupy ÚKZÚZ. Analýza půd III. ÚKZÚZ Brno, 150 s. 39. Zimolka J., Onderka M., Hrubý J. (1997): Nové postupy v pěstební technologii sladovnického ječmene. In: Sborník přednášek ze semináře "Aktuální otázky pěstování, šlechtění, hodnocení jakosti a obchodu se sladovnickým ječmenem". MZLU Brno, 26.2.1997, s. 25-32 40. Zimolka J., Cerkal R., Dvořák J., Edler S., Ehrenbergerová J., Hřivna L., Kamler J., Klem K., Milotová J., Míša P., Procházková B., Psota V., Richter R., Ryant P., Tichý F., Vaculová K., Váňová M., Vejražka K. (2006): Ječmen – formy a užitkové směry v České republice. Profi Press s.r.o. Praha. v tisku,
