Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta
Ústav aplikované a krajinné ekologie
Naučné stezky v okolí Hranic na Moravě Bakalářská práce
2009
Markéta Dlouhá
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Naučné stezky v okolí Hranic na Moravě vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendlovy lesnické a zemědělské univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně, dne……………………..
3
Poděkování Děkuji vedoucímu práce Mgr. Dr. Jaroslavu Knotkovi, Ph.D., za cenné rady, připomínky a trpělivost při tvorbě mé práce. Dále Ing. Alici Palacké ze SLŠ Hranice za poskytnutí informací k naučné stezce Arboretum a Lesní naučné stezce Valšovice. A za podporu mých rodičů a přítele.
4
OBSAH 1. Úvod………………………………………………………………………………8 2. Obecné zásady tvorby naučných stezek ……………………………………….9 2.1. Naučná stezky………………………………………………………………...9 2.1.1. Rozdělení naučných stezek ……………………………………………..9 2.1.2 Historie naučných stezek ……………………………………………….10 2.2. Podoba a texty informačních panelů………………………………………….10 2.2.1. Co by měl obsahovat správný panel naučné stezky……………………...10 2.2.2. Text informačního panelu………………………………………………..10 2.2.3 Grafická část informačního panelu……………………………………….11 2.2.4. Údržba naučných stezek………………………………………………..12 2.3. Umisťování panelů v terénu………………………………………………....12 2.3.1. Značení naučných stezek v terénu……………………………………….13 2.3.2. Piktogramy na naučných stezkách ………………………………………15 3. Charakteristika mikroregionu Hranicka………………..……………………..16 3.1. Mikroregion Hranicko ……………………………………………………16 3.1.1. Město Hranice a okolí …………………………………………………16 3.1.2 Teplice nad Bečvou ……………………………………………………17 3.1.2.1 Zbrašovské aragonitové jeskyně ………………………………….. 17 3.1.3 Moravská brána ………………………………………………………...18 4. Naučná stezka HŮRKA………………………………………………….……....19 4.1. Charakteristika trasy………………………………………………………….19 4.2. Popis jednotlivých zastavení………………………………………………….20 4.3. Zhodnocení trasy……………………………………………………………...22 4.4. Návrh zlepšení…………………………………………………………….......22 5. Naučná stezky VALŠOVICE……………………..…….……………………….26 5.1. Charakteristika trasy…………………………………………………………..26 5.2. Popis jednotlivých zastavení…………………………………………………..27 5.3. Zhodnocení stezky…………………………………………………………….33 5.4. Návrh zlepšení…………………………………………………………………34 6. Naučná stezka ARBORETUM…………………………………………………...36 6.1. Arboretum…………………………………………………………………...…36 6.2. Popis jednotlivých zastavení…………………………………………………...37
5
6.3. Zhodnocení stezky …………….………………………………………………38 6.4. Návrh zlepšení…………………………………………………………………39 7. Diskuze ………………………………………………………………….…………40 8. Závěr ………………………………………………………………...…………….41 9. Použité zdroje …………………………………………………………………......43 10. Seznam obrázků …………………………………………………………………46 11. Seznam příloh ……………………………………………………………………47 Přílohy …………………………………………………………………...……..........48
6
ABSTRAKT
Naučné stezky jsou dnes rozšířeny téměř v každé části naší republiky a to i díky tomu, že jsou jedním z prostředků alternativního vzdělávání veřejnosti. Tato práce popisuje nejnavštěvovanější naučné stezky v okolí Hranic. Dále navrhuje možná zlepšení a úpravy informačních panelů, podle shromážděných informací v úvodní části práce, tak aby stezky byly pro turisty ještě zajímavější.
Klíčová slova: naučná stezka, informační panel, město Hranice
ABSTRACT
Nature trails are now widespread in almost every part of our country and also because they are one of the means of an alternative public education. This bachelor thesis describes the most popular nature trail in near Hranice. It also proposes possible improvements and modifications of information panels, according to the information collected in the introductory part of the work, so that pmatural trail are even more interesting for tourists.
Keywords: nature trail, information panel, the city Hranice
7
1.ÚVOD Vydáme-li se na odpolední procházku v blízkosti svého bydliště nebo na delší dovolenou po naší malebné zemi ať už navštívíme hory, hrad či zámek nebo zavítáme do národního parku, jistě narazíme na nějakou zajímavou naučnou stezku, která nám prozradí něco o místě , na které jsme se vydali trávit svůj volný čas. Přestože čas , který trávíme na procházkách či výletech málo kdo chce strávit nějakým zdlouhavějším čtením textů informačních panelů, ale někdy zaujmou turistu natolik, že se u panelu zdrží déle, ale naopak nějaké panely zcela vynechá, ale každý si vždy najde to co je pro něj zajímavé. Turista tak opouští místo zrekreovaný a obohacen o nové poznatky. Stezky se u nás budují téměř 45 let. Stezky u nás vznikají hlavně na témata týkající se přírody. Jak se zaměřením na faunu a flóru,
tak i se zaměřením na životní prostředí. Je to způsobeno tím, že
v posledních desetiletích je čím dál tím větší zájem obyvatel o tyto témata. Tomu nasvědčuje i počet zřízených stezek. Porovnáme li současnost s dobou před rokem 1989, kdy u nás bylo 60 naučných stezek. Naučné stezky vybudovala řada organizací, lze odhadnout, že se jich v České republice nachází okolo 700. Najdeme je v různém stavu – od perfektně udržovaných po více či méně poškozené. Často jsou k nim vydány publikace. Některé stezky jsou zakresleny v turistických mapách, o jiných najdeme informace na internetových stránkách a někdy na ně člověk narazí pouhou náhodou. ( Drábek, 2005 )
8
2. OBECNÉ ZÁSADY TVORBY NAUČNÝCH STEZEK Výhody a nevýhody naučných stezek Naučné stezky jsou oblíbeným prostředkem šíření informací. K jejich největším výhodám patří seznámení návštěvníků s ucelenými částmi přírody, historie a krajiny. Zapomíná se však na nevýhody naučných stezek. Jednou vytvořená stezka se jen velmi obtížně mění, informační panely jsou drahé, špatně odolávají povětrnostním vlivům a už vůbec ne vandalům. Pokud Vás zajímají některé informace, nezbývá Vám zpravidla jiná možnost, než si je opsat z panelu. K naučným stezkám se často vydávají i průvodci. Tyto publikace mají obdobné problémy jako samotné naučné stezky - obtížně se aktualizují, jsou v každém případě ztrátové a je problém s jejich distribucí.
2.1. NAUČNÁ STEZKA Naučná
stezka
je
předem
určená
turistická
(nebo
cykloturistická,
vodácká apod.) trasa (chráněným územím, lesem, lesoparkem, okolím měst, městem, městským parkem, zámeckým parkem, zemědělskou krajinou atd.), která si klade za cíl vzdělat, resp. přinést informace lidem, kteří ji procházejí. Využívá k tomuto účelu buď informační panely, nebo tištěné průvodce, nebo jinou (originálnější) formu. (zdroj: www3)
2.1.1 Rozdělení naučných stezek - dle délky trasy (krátké, středně dlouhé, dlouhé, jednodenní, vícedenní) - dle obsahové náplně (obsahově bohaté, méně bohaté) - dle situování v krajině (v chráněných územích, mimo chráněné území) - dle zaměření ( zoologie, geologie, ekologie,…)
9
2.1.2. Historie naučných stezek Naučné stezky vznikly již počátkem minulého století v národních parcích USA, jako jeden z významných kulturně vzdělávacích prostředků. Před druhou světovou válkou byly zakládány také v Německu. První naučnou stezkou v tehdejším Československu stala Koglerova naučná stezka Krásnolipskem, 12 km dlouhá trasa vybudována již za druhé světové války. ( Maršáková, 1977)
2.2. PODOBA A TEXTY INFORMAČNÍCH PANELŮ Informační panely jsou bezesporu nejviditelnější částí naučné stezky. Jejich prostřednictvím autoři stezky komunikují s návštěvníkem a snaží se ho zaujmout. V této části se pokusím stručně shrnout, jak by měli, panely vypadat, a čemu se rozhodně vyhnout. 2.2.1. Co by mělo být na každém informačním panelu stezky Abychom návštěvníkovi usnadnili orientaci v terénu a na trase stezky, měl by každý panel na zastávce naučné stezky obsahovat následující: název naučné stezky (uvedený zřetelně v záhlaví), pořadové číslo a název zastávky (uvedené jako podtitul), plánek stezky s vyznačením trasy a umístění zastávky, u níž návštěvník právě stojí (na úvodním panelu by měl být podrobnější a větší plánek, na každém dalším panelu stačí menší, schematičtější). 2.2.2. Text na informačních panelech Cílem naučné stezky by neměla být úporná snaha sdělit návštěvníkovi úplně všechno a zahltit jej údaji, které při letmém čtení není ani schopen plně vnímat, natož vstřebat. Text by měl naopak klást důraz na interakci, kontakt, komunikaci s návštěvníkem, nevtíravě se v něm snažit vzbudit zájem o danou problematiku.
10
Měl by být: co nejkratší – tedy zbavený zbytečných přívlastků, složitých souvětí, bezvýznamných „výplňových“ vět; mluvit hned k věci, vyhnout se zdlouhavému blábolení a obšírným popisům, schématicky strukturovaný – tedy rozčleněn tak, aby se v něm návštěvník dokázal rychle zorientovat (tj. např. zřetelně vyznačit nadpisy různých úrovní, dlouhé „špalky“ textu rozčlenit mezinadpisy, používat odrážkové seznamy, klíčové údaje graficky zvýrazňovat), srozumitelný – tj. bez cizích slov (pokud nejsou zároveň ihned vysvětlena), latinských názvů (pokud není např. zajímavou formou vysvětlen jejich původ, novotvarů, neobvyklých slov, běžných slov v neobvyklém významu, žargonu specifického pro daný obor apod., pravopisně, stylisticky a typograficky správný. (zdroj: www 1) Čemu se dále vyhnout nedostatečný kontrast barev textu a pozadí – protože panely časem vyblednou, je lépe se vyhnout experimentům např. bílého textu na šedém pozadí. Nejvhodnější je kombinace „černé na bílém“ nebo jiných kontrastních barev, dostatečně velkým a čitelným písmem,
vzorek na pozadí textu – souvisí s předchozím bodem. Na pozadí textu (jako tapeta) nepatří sebejemnější
barevné vzorky, zesvětlené fotografie, výřezy z katastrálních map
apod. Vypadají sice efektně, ale většinou brání v pohodlném čtení a jsou zbytečné, bez informační hodnoty
2.2.3. Grafická část informačních panelů Za obecně nejvhodnější považujeme informační panely s minimem textu a s převahou fotografií a obrázků. Jsou na pohled poutavé, a přístupné nejširšímu spektru návštěvníků (dětem i dospělým). Pro představení fauny a flóry jsou nejvhodnější kvalitní fotografie, nejlépe pořízené přímo v konkrétní lokalitě nebo
11
velmi kvalitní kresby. Jsou-li součástí textu nějaké grafy, musejí být co nejjednodušší a jasně pochopitelné.( zdroj: www1) 2.2.4. Údržba naučných stezek Vybavení NS a schůdnost trasy (lávky, chodníčky,atd..) včetně příslušné údržby zajišťuje zřizovatel stezky. Nejběžnější opravy se týkají výměny nebo opravy zničených naučných stojanů, tabulí a krycích plexiskel, opravu posezení a úpravu okolí naučných tabulí. ( zdroj: www2)
2.3. UMISŤOVÁNÍ PANELU V TERÉNU Jednotlivé zastávky je třeba umístit tak, aby se vysvětlující text ke konkrétnímu jevu
vztahoval
k danému
místu,
kde
zastávka
stojí,
a byl
zde
jasně
demonstrovatelný. Pokud tedy text popisuje významnou stavbu, panel musí stát přímo u ní. Je chybou text popisující naráz všechny význačné stavby ve městě, aniž je má návštěvník ihned možnost vidět (obzvlášť leží-li tyto stavby mimo trasu naučné stezky). Stejně tak pokud zastávka upozorňuje na výskyt určitého druhu rostliny, tato rostlina zde skutečně musí (ve větším množství) růst a návštěvník musí být schopen ji nalézt. Je nutné používat informační panely Vůbec ne, už jenom kvůli jejich poměrně vysoké pořizovací hodnotě a relativně krátké životnosti, ať už přičiněním nepřízně počasí nebo vandalů. Naučnou stezku je možné realizovat i úspornou formou, tedy v terénu pouze vyznačit trasu a jednotlivá zastavení, a veškeré informace a naučné texty nabídnout ke stažení z internetu, nebo za úplatu v tištěné formě v infocentrech, stáncích s občerstvením, trafikách, hospodách, poštách, známkových místech apod.
12
2.3.1. Jakým způsobem vyznačit naučnou stezku Jakkoli, ale hlavně přehledně. Ideální je použití přímo značky naučné stezky, tedy bílého čtverce 10×10 cm, přeškrtnutého z levého horního do pravého spodního rohu zeleným pruhem o šíři 3 cm. Pokud daným územím již nějaká jiná turistická značka vede, je vhodné vést naučnou stezku po ní a speciální značení nevytvářet. V tom případě je však nutné návštěvníka jasně upozornit (na informačním panelu, v průvodci apod.), po které značené cestě vede, a kde přesně na ní naučná stezka začíná a končí. Pokud by měly ve vedení trasy vzniknout jakékoli nejasnosti, přikláním se k současnému vyznačení trasy značkami naučné stezky. Je to vhodnější i proto, že panel, který o značení trasy informuje, může být zničený. Návštěvník pak musí najít správný směr i v tomto případě. (zdroj: www 1)
Obr. 1. – Značení naučných stezek (zdroj:www3)
Lze trasu stezky vyznačit jiným způsobem Vyznačit stezku je možné i jinak – v případě jednodušší trasy např. dostatečným množstvím ukazatelů (ale na každé, i sebemenší křižovatce), tabulkami s obrázkovými symboly apod. Bezpodmínečně nutné je však o tom návštěvníka stezky jasně a zřetelně informovat (nejlépe na každém informačním panelu, ne každý jde naučnou stezku od začátku do konce), a také ho upozornit na případná místa na trase, která vzhledem k členitému terénu nebylo možno vyznačit přehledněji. Jak umísťovat značky na trase Tak, aby byly již z dálky a za všech okolností viditelné. Pokud značení provádíme v zimě nebo na jaře, počítejme s tím, že v jiných obdobích roku může být zakryto vzrostlou vegetací – křovinami apod. nezapomeňme stezku vyznačit obousměrně, ne pouze od výchozího místa ke konečnému. Návštěvníci ji mohou jít
13
např. z důvodu lepšího dopravního spojení obráceně. Důležité je rovněž zvolit správný typ barvy , aby po několika měsících nebyla nutná oprava. Značení na křižovatkách a rozcestích Problémem mnoha naučných stezek je, že rovné úseky bez odboček bývají mnohdy značeny až přespříliš, zatímco v okolí křižovatek a rozcestí jakékoli značení chybí. Rozcestí jsou přitom největším úskalím na trase stezky, místem, kde může návštěvník nejsnáze ztratit správný směr. Je jim proto třeba z hlediska značení věnovat největší pozornost, a rozhodně zde nešetřit barvou na značku či dvě navíc, abychom se ubezpečili, že návštěvník nezabloudí. Zaprvé je nutno jasně vyznačit směrovku, která jednoznačně určí, kudy dál stezka pokračuje. Následující značka na odbočce musí být již z křižovatky bez problémů viditelná. Obvykle se doplňuje ještě jednou značkou bezprostředně za ní, tzv. potvrzovací. Rovněž ta musí být již z křižovatky viditelná. Značkami rozhodně nešetříme v místech, kde naučná stezka opouští hlavní cestu a odbočuje na pěšinu nižší kategorie. Zde musí být opět jednak jasně patrný ukazatel, tak již z hlavní cesty viditelné první značky na odbočce (zde je to obzvlášť důležité, protože po hlavní cestě má člověk tendenci jít a značení tolik nesledovat, a odbočku snadno minout). Totéž musí být provedeno i v opačném směru, tedy při výstupu cesty nižší kategorie na hlavní cestu. Co když není kde značit Pokud vzhledem k terénu není kde značit (např. na polní cestě bez stromů apod.), používá se tzv. značkařských kolíků – prostě trubky zatlučené do země, přiměřené výšky, s příslušnou, klidně zvětšenou značkou. Pokud ani to není možné, je třeba na posledním místě, kde to možné je, stručně shrnout trasu až k místu, kde se značení znovu objeví (možno nákresem situace, krátkým slovním popisem). První značka za neznačeným úsekem by měla být mnohem větší než obvykle, aby byla i zdaleka dobře viditelná – říká se jí volavka.
14
Není zbytečné značit tak podrobně Není! Návštěvník stezky může být v daném regionu poprvé, nevyzná se v něm, nezná cesty, které jsou důvěrně známé místním obyvatelům nebo tvůrcům naučné stezky. Ani sebezajímavější naučná stezka mu neporadí, když ztratí orientaci na každém rozcestí. Nejlepším řešením je svěřit vyznačení naučné stezky organizaci, která má v tomto oboru již více jak stoleté zkušenosti, tedy Klubu českých turistů.
2.3.2 Piktogramy na naučných stezkách Zákazové piktogramy Zákazové piktogramy bývají zpravidla součástí uvítací tabule nebo součástí jednotlivých zastavení naučných stezek. Jednotlivé piktogramy informují návštěvníka stezky o činnost, kterou je zakázáno provádět. Jedná se o piktogramy, které zakazují rozdělávání ohně, kouření, stanování, hlasitého projevu, ničení flóry a zanechávání odpadků.
Obr. 2: Piktogramy (zdroj:www12)
15
3. CHARAKTERISTIKA MIKROREGIONU HRANICKA 3.1. MIKROREGION HRANICKO Území mikroregionu se nachází v Olomouckém kraji a okrese Přerov. Leží na rozhraní mezi Moravskou bránou a Podbeskydskou pahorkatinou. Nadmořská výška území se pohybuje v rozmezí od 250 metrů n.m. v Hranicích po 502 metrů n.m. na Potštátsku. Osu oblasti tvoří ve východozápadním směru protékající řeka Bečva. Jejími největšími přítoky jsou pravostranné přítoky Velička a Ludina. Celé území se nachází v mírně teplé podnebné oblasti, s průměrným ročním úhrnem srážek mezi 700 – 800 mm.Územím regionu prochází od severovýchodu k jihovýchodu výrazný geologický zlom, ve kterém se u Hranic a Teplic nad Bečvou vyskytují minerální prameny. Z hlediska využití ploch lze území charakterizovat jako zemědělskou krajinu. Lesní půda představuje cca 20 % plochy území. V oblasti je vymezena celá řada maloplošných chráněných přírodních rezervací a památek. (zdroj:www4) 3.1.1 Město Hranice a okolí Město Hranice leží v prostoru Moravské brány převážně na pravém břehu řeky Bečvy, v nadmořské výšce cca 260 m.n. m. Ta část Moravské brány , v níž leží Hranice, se nazývá Bečevská brána. Je vklíněna mezi Oderské vrch a Podbeskydskou pahorkatinu ( Maleník ). Bečevská brána má ráz ploché pahorkatiny, jejíž výškové členění je od 205m. n. m. do 366 m. n. m. Hranice patří k městům s velmi zajímavým přírodním prostředím. ( Necid J., Juračka V., 1995) Hranický kras má dva pozoruhodné přírodní výtvory. Zbrašovské aragonitové jeskyně vzniklé tzv. teplicovým krasověním a Hranickou praopast, vzniklou zřícením celé soustavy jeskyní. Propast je nejhlubší propast v České republice, jejíž definitivní hloubka zatím nebyla změřena. Hloubka propasti k jezírku je -69,5 m. V zatopené části je nejnovějším měřením z roku 2006 potvrzena hloubka dalších -220 m.. Z geologické charakteristiky území města vyplývá, že jako surovinová základna jsou zde významná ložiska kvalitního vápence. Na jižní straně města se nacházejí státní přírodní rezervace NPR Hůrka, PR Velká Kobylanka, PR Malá Kobylanka, PP Nad Kostelíčkem.
16
Obr. 3. Vyznačení lokality ( zdroj: www.10) 3.1.2. Teplice nad Bečvou Část města Hranic, lázně v údolí Bečvy 2km JV od jeho středu. Leží v JV části Podbeskydské pahorkatiny, na jejím styku s Moravskou bránou, v hlubokém až kaňonovitém údolí Bečvy, které probíhá napříč vrchovinou krou Maleníku (479 m ), tvořenou zčásti zkrasovělými devonskými vápenci.Vývěry kysličníku uhličitého a minerálních pramenů souvisejí se zlomy a jejich křížením jsou známy již od r. 1580. V 30. letech 20. století začalo jímání minerálních vod z vrtů a bylo zřízeno sanatorium. (Kolektiv autorů, 2001) 3.1.2.1.Zbrašovské aragonitové jeskyně Leží v malebném údolí řeky v lázních Teplicích nad Bečvou. Jde o jedinečný jeskynní systém evropského významu, vzniklý současným působením atmosférických vod a teplých minerálních vod vystupujících z velkých hloubek ve vápencích. Unikátní výzdobu tvoří minerál aragonit, dále tzv. gejzírové stalagmity a kulovité sintrové povlaky připomínající koblihy. Nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým. Jsou nejteplejšími jeskyněmi v celé České republice s celoroční stálou teplotou 14°C. Byly objeveny v roce 1912 a pro veřejnost jsou zpřístupněny od roku 1926. Nedaleko jeskyní se nachází nejhlubší propast České republiky .V České republice je dosud známo téměř 3 500 jeskyní. Většina z nich má mimořádný význam, 17
neboť představuje nejen pozoruhodné geologické, geomorfologické a mineralogické fenomény, ale jsou zde zachovány i ty nejcennější doklady o vzniku a vývoji života, o vzniku a vývoji lidské kultury. Všechny jeskyně v ČR jsou chráněny podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ČR. Čtrnáct z nich je turisticky zpřístupněných. ( zdroj: www5) 3.1.3. Hranický kras V Hranickém krasu je zatím dokumentováno 31 jeskyní a propastí. Z nich je nejvýznamnější Hranická propast, Zbrašovské aragonitové jeskyně a ( dnes již patrně odtěžené či zavalené ) Černotínské jeskyně. Kombinace povrchového a hlubinného krasu dává jeskynním prostorám Hranicka rozmanité podoby. Horní partie podzemních dutin mají modelaci typickou pro erozní činnost vod. Naopak výrazně odlišné porézní a naleptané stěny nižších úrovní dokládají korozi teplými prameny z hlubin. 3.1.4. Moravská brána Protáhlý široký úval ve směru od JZ k SV, s mírně zvlněným povrchem v nadmořské výšce 300 m S od Hranic. U Přerova přechází do Hornomoravského úvalu a na SV do Ostravské pánve. Tvoří hlavní evropské rozvodí – kóta Stráže ( 331 m ) mezi Hranicemi a Bělotínem ( potok Ludina, přítok Bečvy – úvodí Černého moře, potok Luha, přítok Odry – úvodí do Baltického moře). Odděluje Českou vysočinu od Karpat a je nejjižnějším místem kam prokazatelně sahal souvislý skandinávský ledovec na našem území, má velký význam pro stěhování teplomilné podunajské a chladnomilné hercynské a karpatské květeny. Řada lokalit proto byla prohlášena za přírodní rezervace. ( Šimečková B., Zajíček P., 2005)
18
4. NAUČNÁ STEZKA HŮRKA Tuto steku jsem si vybrala , protože je nejnavštěvovanější stezkou v okolí Hranic. Zaměřím se na obsahovou stránku panelů a na možné rozšíření stezky. Stezka začíná u vlakového nádraží v Teplicích nad Bečvou, vede přes národní přírodní rezervaci Hůrka kolem dominanty stezky kolem nejhlubší středoevropské propasti k pozůstatkům hradu Svrčov a odtud k autocampingu v Hranicích na Moravě.
4.1. CHARAKTERISTIKA TRASY
Stezka má 6 zastavení na 4 kilometrech trasy. Je obousměrná a na každé straně začíná krátkým stoupáním. Terén stezky je vhodnější spíše pro pěší, ale výjimkou nejsou ani cyklisté. Naučná stezka Hůrka je poměrně krátká, ale prochází přírodovědně unikátním územím – Hranickým krasem. V něm vyvěrají bohaté prameny přírodní minerální vody, díky nimž vznikly lázně Teplice nad Bečvou, podzemní krasové prostory s aragonitovou jeskyní a prozatím stále ještě bezedná Hranická propast. Stezka představuje národní přírodní rezervaci Hůrka, zřízenou už v roce 1952 na ochranu květeny, zvířeny a krasových jevů, zejména Propasti. Charakteristické pro tuto oblast jsou na povrchu vystupující skalky, závrty, malé suťové kužely a plošiny. Na vápencovém podkladu rostou mimo běžné středoevropské rostliny i některé teplomilné druhy. Od vlakového nádraží stupá stezka serpentinami přes dubohabrový les k Propasti. Říkalo se jí nesprávně Macůška (ve skutečnosti je o hodně hlubší než Macocha) nebo také Geveteloch (Kmotrova díra) podle umělé pověsti – prý se tam propadla země pod kočárem jedoucím na křtiny, na nichž měl být kmotrem ďábel. Místní obyvatele jí ale dali jméno prosté a výstižné – Propast. Již dnes je Propast nejhlubší ve střední Evropě, a ještě se stále nepodařilo najít její dno. Nadzemní část je hluboká 69,5 metrů, podstatně více ale skrývá jezírko na dně. Nejhlouběji z potápěčů se zatím dostlal Polák Krzysztof Starnawski, 181 metrů pod hladinu. Hlubinná sonda ROV Hyball pronikala do hloubky 205 metrů, další sonda dokonce dosáhla hloubky 260metrů, ale tento ponor je neověřený. V nepřístupném
19
podzemním labyrintu v masivu nad ní je také jeskynní prostor Rotunda, kde žijí stovky netopýrů jedenácti druhů. Celková hloubka propasti je tak zatím oficiálně 274,5 metru. ( Orálek M., 2004)
4.2. POPIS JEDNOTLIVÝCH ZASTAVENÍ
Zastavení 1:Národní přírodní rezervace Hůrka Na prvním zastavení se turista dočte velice stručnou charakteristiku NPR Hůrky a jsou zde vypsány rostliny, které může vidět během krátké části trasy, která vede k propasti. Příklad: zřízena: 1952 nadmořská výška: 258 – 370 m rozloha: 37, 45 ha Jedná se o největší hranické chráněné území tzv. Hranického krasu. Jižní část rezervace tvoří devonské vápence. Severní větší část rezervace tvoří kulmské břidlice a droby. Součástí rezervace je i Hranická propast nejhlubší propast ve střední Evropě. Vyobrazení: konvalinka vonná, lilie zlatohlávek, kokořík mnohokvětý, hvězdnatec čemeřicový, lýkovec jedovatý, rmen barvířský.
Zastavení 2: Propast Hranická propast je nejhlubší propastí ve střední Evropě. Největší dosud naměřená, ale neověřená hloubka je 329,5 metrů. Sonda Hyball zatím dosáhla 274,5 metrů. Oborníci však odhadují skutečnou hloubku propasti okolo 700 metrů. Propast nevznikla leptáním vod prosakujících z povrchu, jako u většiny krasů, ale silnými výrony termálních minerálních pramenů vystupujících z hlubin. Byla
známa
odpradávna, nejstarší písemné zmínky jsou ze 16. století. Na skalách nad hladinou jezírka roste vzácný dealpinský relikt jelení jazyk celolistý a v trhlinách skal hnízdí poštolky a krkavci. V okolí propasti se vyskytuje vzácný jeřáb břek. Vyobrazení: velice povedený a přehledný plánek propasti, kde je zobrazen průřez propastí. A také obrázky: krkavec velký, poštolka obecná, kavka obecná, jelení jazyk celolistý a jeřáb břek. ( viz příloha 6) 20
Zastavení 3: Na rozhraní V těchto místech končí uzemí středoevropských habrových doubrav na vápencové podloží a vstupuje do tzv. kulmské oblasti, která má zcela jiný charakter. I když je území podobně morfologicky členité jako na jihu, vliv podloží se jasně projevuje na charakteru vegetace, kterou tvoří kyselé doubravy až dubohabřiny.
Zastavení 4: Hrad Svrčov - vyhlídka Jsme na místech, kde stál v 15. století hrad Svrčov. Dnes tu po něm zůstalo jen několik kamenů a vyhlídka do kraje na lázně Teplice nad Bečvou. Lázně patří mezi nejstarší na Moravě, léčí se zde choroby oběhového ústrojí. Základním léčebným prostředkem je přírodní mineralizovaná hydrouhličitano-vápenatá kyselka… Vyobrazení: ještěrka obecná, čmelák skalní, zběhovec ženevský, marulka klinopád, bělozářka větevnatá, rmen barvířský.
Zastavení 5: U svatého Jana Barokní socha sv. Jana Nepomuckého od autorů F. Grosse a K. Sprindlera z roku 1708 byla na vyhlídku přemístěna z hranického náměstí v roce 1770. Skalky u sv. Jana mají na první pohled jiný charakter než okolí, rezavě hnědá barva slepenců se výrazně liší od bílých vápenců….. Vyobrazení: dub letní, dub zimní, pstroček dvoulistý, náprstník velkokvětý, smolnička obecná, sleziník severní.
Zastavení 6: Západní okraj NPR Hůrka byla zřízena už v roce 1952. Leží v nadmořské výšce 258 – 370 m a její rozloha ha 37,45 ha. ...( nalezneme zde shodný text s panelem č. 1 a to informace o NPR Hůrka.) Vyobrazení: strakapoud velký, kuna skalní, sněžnice matná, veverka obecná, bekyně velkohlavá, myšice temnopasá, brhlík lesní, střevlík fialový
21
4.3. ZHODNOCENÍ STEZKY Tato stezka je dobře umístěna a prochází velmi zajímavým územím. Vzhledem k tomu, že je v blízkosti lázní Teplic, je navštěvována často a intenzivně. Tato stezka je nejznámější na Hranicku. Je k ní vydáno také několik publikací. O tuto stezku se stará ČSOP Valašské Meziříčí, které tyto publikace vydalo.
Klady: - výborná lokalita – velká návštěvnost - udržovaná - přehledné informační panely
Zápory: - opakování textu - chybí latinské názvy u obrázků rostlin a živočichů - rozdílný text v průvodci a na panelu ( viz. zastavení 2 – hloubka Propasti ) - velice stručný text – tato lokalita si zaslouží více informací
4.4.NÁVRH ZLEPŠENÍ Obsah panelů: Na prvním a posledním panelu NS se můžeme setkat se stejným textem a ještě u posledního panelu je značka NPR a pod ní je cedule na které je napsáno vše důležité k rezervaci a to samé je i na panelu. Také se na každém panelu setkáváme s geologickou skladbou podloží, která se mění až u zastavení č.3.Takže se na trase potkáme se třemi stejnými texty. Pokud se najde nějaký turista, který si zakoupí např. v informačním centu brožuru o hranické propasti a ještě si na internetu vyhledá informace o Propasti narazí na velice podobné texty viz.: charakteristika trasy (kapitola 5.1.) a panel č. 2 Propast a u samotné Propasti se dočte opět to samé asi jej to moc nenadchne.
Texty na panelech jsou poměrně velkým písmem, tudíž se zde vejde méně textu.Obsah textu je občas i strohý, krátký a občas kombinován i se složitějšími slovy, které mohou být návštěvníkům neznámé viz.- zastavení č.4. U uvedených druhů na panelech nejsou latinské názvy. 22
Například panel č 2 , který je u Propasti by bez pochyby mohl být nejrozsáhlejší a také odbornější. Zcela na tomto zastavení chybí zmínka o netopýrech, díky kterým je Hranická propast v soustavě NATURA 2000. Mohlo by zde být také uvedeno jaké druhy netopýrů se zde vyskytují a co znamená soustava NATURA 2000. Dále by bylo pro turisty jistě zajímavé přečíst si např. pověst, která se k Propasti váže. Např.: Natura 2000 Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. ( Láznička V.,2005)
Odpočívadla: Přestože je trasa velmi krátká není zde žádná lavička ani altán k případnému odpočinku a pokochání se okolní krajinou. Proto bych umístila lavičku k Propasti a dále pak na vyhlídku k hradu Svrčov (zastavení č.4). Je zde krásná vyhlídka na údolí s lázněmi Teplicemi a protékající řekou Bečvou, proto by zde zajisté turisté uvítali posezení. ( viz. příloha 4)
Rozšíření stezky: U zastavení č. 4 je
značená turistická trasa směrem na Malou
a Velkou
Kbylanku Obě tyto „Kbylanky“ jsou přírodními rezervacemi. Dále trasa pokračuje ke Kostelíčku. Naučnou stezku bych rozšířila proto, že Velká kobylanka je archeologicky zajímavá a je zde krásný výhled za pěkného počasí až na panoramata Beskydy vzdálené 30 kilometrů. Kostelíček je naopak kulturní památka. Jde o hřbitov s filiálním kostelem Narození Panny Marie, kaplí sv. Antonína Paduánského a v obvodové zdi hřbitova je Křížová cesta.
Vedle této
kulturní památky se nachází
památka přírodní - Nad
Kstelíčkem. ( Bednář V., Černý M. a kol, 2006), ( viz příloha 3)
23
PR Malá a Velká Kobylanka
Velká Kobylanka ( Kos J., Maršálková M., 1997) je zaoblená lesnatá vyvýšenina asi 3,5 km východojihovýchodně od Hranic mezi PR Malá Kobylanka a NPR Hůrka. Jedná se o zbytek dubohabrového a suťového lesního společenstva na vápencovém podloží s četnými povrchovými krasovými jevy a karpatskými prvky v bylinném patře.
Výměra: 4,26 ha Nadmořská výška: 308 - 352m Vyhlášeno: 24. 9. 1952
Zajímavosti Na poli mezi Velkou Kobylankou a Hůrkou byly nalezeny pazourky svědčící o existenci předvěkého osídlení lovci mamutů. Nalezené úlomky volutové keramiky jsou zase dokladem nejstarší zemědělské kultury v našich zemích. Okrajem chráněného území je vedena turistická trasa do NPR Hůrka u Hranic.
Malá Kobylanka ( Kos J., Maršálková M., 1997) Je listnatý háj na vápencové suti 4 km jihovýchodně od Hranic. Zalesněný vápencový pahorek představuje izolovanou enklávu listnatého lesa mezi zemědělsky využívanými pozemky s výskytem áronu karpatského. Výměra: 0,86 ha Nadmořská výška: 330 - 350 m Vyhlášeno: 24.9.1952 (zdroj:www 6)
PP Nad Kostelíčkem ( Kos J., Maršálková M., 1997) Rozloha: 3.2592 ha Vyhlášeno: 27. 3. 1952
24
Poloha: Zalesněný vrch nad hřbitovem nacházející se na východním okraji Hranic nad Moravou. Jižně od areálu hranické cementárny, kterou byla část chráněného území zničena odtěžením.
Geologie: Podloží je tvořeno devonskými vápenci s třetihorními usazeninami (písky, jíly). .Krajinná charakteristika: Krasový kužel (mogot) s dubohabrovým lesíkem.
25
5. NAUČNÁ STEZKA VALŠOVICE Stezka začíná u lesovny školního polesí střední lesnické školy v Hranicích, které se nachází na pravém okraji obce Valšovice, odtud pak název stezky. Tvoří ji turisticky nenáročný terén pomístně zvlněný a s minimálním převýšením. Trasa je vedena částečně po lesních cestách a i po lesních chodníčcích. Z tohoto důvodu je vhodná z části i pro hendikepované spoluobčany, což je jejím velkým plusem. Na trase dlouhé 4 km se můžeme pokochat krásami lesa a ještě se na 12 zastaveních seznámit s jeho fungováním, florou a faunou. Konec stezky je opět u lesovny, stezka je tedy okružní. (Kutý M., 2005)
5.1. CHARAKTERISTIKA TRASY
Charakteristika polesí Bylo založeno v roce 1921. Rozkládá se na výměře 100,47 ha ve východní části malebné Hranické pahorkatiny, která lemuje okraj Moravské brány od města Hranic je zakončena vyvýšenou dominantou hradu Helfštýna. Nejvyšším bodem je vrchol Maleníku (479 m.n.m.).Severní část polesí má výraznou konfiguraci terénu s prudkými kamenitými
svahy a četnými potůčky. Naopak jihovýchodní část polesí je
charakterizována málo členitými, mírnými svahy.
Školní polesí slouží především žákům lesnické školy jako vzorový příklad lesní výroby a hospodaření. Slouží k výuce myslivosti. Jinak zdejší lesy mají význam i jako součást lázeňské léčby v nedalekých lázních a plní současně úkoly rekreační i vzdělávací. Celá stezka nevede přes žádné zvláště chráněné území, pouze jedna zastávka číslo 9 vede přes přírodní rezervaci Bukoveček. Jak již bylo zmíněno, stezka je na jižní části polesí, ale pokud bychom se šli projít dále, třeba až na Helfštýn , setkali bychom se s dalšími informačními panely, které se také zabývají lesní tématikou, ale to jsou panely, které zde instalovali Lesy České republiky.
Ze dřevin na polesí převládají jehličnany, zejména smrk, dále pak modřín, jedle. Z listnáčů zřetelně převažuje buk, dub a vtroušeně habr, jasan, bříza Také zde najdeme
26
cizokrajné dřeviny – douglasku tisolistou, jedli obrovskou, borovici vejmutovku a borovici banksovku. Z listnáčů dub červený a kaštanovník jedlý. Průměrné stáří jehličnanů je 50 let a u listnáčů 68 let. (Kutý M., 2005)
5.2. POPIS JEDNOTLIVÝCH ZASTAVENÍ
V této části uvedu části ukázek panelů pro porovnání s NS Hůrka.
Zastávka 1: Lesovna Na
této zastávce se seznámíme s plánkem trasy a charakteristikou území
školního polesí. Jeho využitím v hlavních a doplňkových činnostech školy. Také je zde uvedeno co podle zákona o lesích může a musí návštěvník lesa v lese dělat či nedělat Po úvodní informaci se vydáme západním směrem po značené trase, která vede rovinatou cestou zvanou „Valšovická“. Cestou míjíme hospodářské budovy školního polesí a dřevěnou chatku.
Zastávka 2: Funkce lesa Tato zastávka se zabývá problematikou funkcí lesa. Na informační tabuli je přehledné rozdělení funkcí lesa a také kategorie lesa a jejich jednotlivé popsání. Je zde vyzdvižena i důležitost lesů. Tabule je doplněna povedenými obrázky, které vystihují danou problematiku. Příklad: Les je složité společenství stromů, keřů a bylin je domovem pro lesní zvěř a nesčetné .množství mikroorganismů. Lesy plní tři základní funkce: - produkční - ekologickou - společenskou Podle rozhodujícího funkčního poslání dělíme lesy na 3 kategorie: -
lesy ochranné
-
lesy zvláštního určení
-
lesy hospodářské
27
Zastávka 3: Byliny a keře Zde se může návštěvník seznámit s pár druhy rostlin, které najde kolem sebe, když se rozhlédne případně při pokračování procházky lesem. U každého druhu je krátký text, ve kterém se dozvíme nejobecnější charakteristiku dané rostliny. Jsou zde popsány tyto druhy. bez černý (Sambucus nigra ), mařinka vonná ( Galium odoratum ), krtičník úzkolistý ( Scrophularia medusa ), lýkovec jedovatý ( Daphne mezereum ), brčál menší,
náprstník velkokvětý ( Digitalis grandiflora ), ostružiník ( Rubus ),
netýkavka nedůtklivá ( Impatiens noli - tangere), šťavel kyselý (Oxalis acetosela), netýkavka malokvětá (Patiens parviflora), bukovinec osladičový
(Phegopteris
connectilis), sítina rozkladitá (Juncus effusus) a starček fuchsův (Seneci nemoralis )
Příklad: netýkavka nedůtklivá ( Inpatiens noli – tangere) Její název je odvozen podle typického způsobu vymršťování semen, které reagují na dotyk prudkým prasknutím. Najdeme ji na stinných a vlhkých místech. Kvete v červenci a srpnu. Je to jednoletá bylina.
Zastávka 4: Stromy olše lepkavá (Alnus glutinosa) Je krátkověká dřevina a roste velmi rychle. Pro své velké nároky na vodu je také používána jako meliorační dřevina. Na jejich kořenech se vyskytují hlízkové bakterie, které jsou schopny vázat vzdušný dusík. Její větévky poznáme snadno v zimě, protože pupeny jsou na stopce a typické šištice vytrvávají na stromě i několik let. Vyobrazení: smrk ztepilý ( Picea abies), buk lesní (Fagus sylvatica), dub letní (Quercus robur),
borovice lesní ( Pinus sylvestris), douglaska tisolistá , (Psesudotsuga
menziensi), jasan ztepilý ( Fraxinus excelsior), olše lepkavá ( Alnus glutinosa), bříza bělokorá (Betula pendula), jedle bělokorá (Abies alba), modřín opadavý (Larix decidua), lípa srdčitá ( Tilia cordata),
vrba jíva ( Salix caprea), javor klen (Acer
pseudoplatanoides)
Zastávka 5: Houby Houby jsou nižší rostliny bez chlorofylu. Na rozdíl od vyšších rostlin nemjí květ v němž by se tvořila semena. Houby se rozmnožují výtrusy. Jejich tělo není rozlišeno kořenem, stonkem a listem, ale má tzv. stélku. Houbami se zabývá věda zvaná 28
mykologie. Rozmanitost hub je nevyčerpatelná – od okem nepostřehnutelných bakterií až po obrovské, přes metr měřící choroše nebo několika kilogramů vážící pýchavky. Houby byly již v nejstarších dobách vyhledávány jako příjemná a chutná potravina – jedlé houby, ale i jako zdroj jedu - jedovaté houby, způsobující smrtelné otravy….
Vyobrazení: smrž špičatý (Morchella conica) , bedla vysoká ( Makrolepiota procera), muchomůrka červená (Amanta muscaria), ryzec pravý (Lactarius deliciousus), holubinka nazelenalá (Russula virescens), hřib dubový (Boletus reticulatus), václavka smrková (Amillaria ostoyae) Ke každému
obrázku houby je také text.
Smrž špičatý (Morchella conica) Klobouk 20 – 70 mm vysoký, širší než třeň, vejčitě zašpičatělý, hnědý až černohnědý s protáhlými jamkami. Roste na vlhčích místech, v hájích a na okraji lesů.
Zastávka 6: Hmyz v lese Hmyze je významnou součástí lesní biocenózy. Vyznačuje se množstvím druhů a také početností. V lesních ekosystémech se v podstatné míře podílí na řadě procesů – na koloběhu živin, dekompozici, potravních řetězcích atd.. Hmyz vázaný na les lze rozdělit podle různých hledisek. Jedním z nich je např. vztah hospodářské činnosti člověka. Z tohoto hlediska rozeznáváme hmyz užitečný, indiferentní a škodlivý. Mezi užitečné druhy patří opylovači rostlin, parazitoidi a dravci. Dravci se živí hmyzem nebo nižšími živočichy… Vyobrazení: lýkožrout smrkový ( Ips typographus). bekyně mniška ( Lymantria monacha), obaleč dubový ( Tortrix viridana), klikoroh borový ( Hylobius abietis) Užitečný hmyz: mravenec lesní ( Formica rufa), pestrokrovečník mravenčí ((Thanasimus formicarius) , kuklice mnišková ( Parasetigena agilis), lumčík lýkožroutový ( Dendrosoter protuberans), lumek velký ( Rysa persuasoria), slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata) Obaleč dubový ( Tortrix viridana): Drobný motýl. Přední křídla má světle zelená, zadní šedá, obojí s bělavými třásněmi. Obaleč dubový je škůdcem dubin, nejvíce dubu letního
29
Zastávka č. 7 Soužití generací stromů, obnova a výchova lesa Výchova lesních porostů V přirozených podmínkách vývoj lesa zcela živelně, často v rozporu s hospodářskými cíli. Chceme –li tedy, aby les uspokojoval naše potřeby je nutno nahradit náhodnost cílevědomou činností tj. soustavnou péčí o lesní porosty od jejich založení až po mýtně zralý věk. Porostní výchovou se rozumí zásahy do nezralých předmětních porostů. Přičemž podporujeme rozvoj všech hospodářsky cenných vlastností stromů. Cílem porostní výchovy je: zvýšit celkovou jakostní i objemovou produkci porostů zvýšit odolnosti porostů zkvalitnit stromový inventář zlepšit zdravotní stav porostů zajišťovat ostatní funkce lesa
Obnova lesa: je soubor opatření vedoucí ke vzniku následovného lesního porostu. Rozlišujeme obnovu generativní a vegetativní. Dále je zde popsán rozdíl mezi těmito obnovami a jsou zde uvedeny příklady. Také je zde Prosba lesa ( báseň) doprovázen obrázky.
Zastávka č 8: Výuka myslivosti Na středních lesnických školách je MYSLIVOST povinným vyučovacím předmětem. Úspěšný absolvent školy získává kvalifikaci pro výkon funkcí mysliveckého hospodáře, lektora pro výuku myslivosti v základních mysliveckých kurzech a zkušebního komisaře pro myslivecké zkoušky. V celé honitbě se můžete setkat s mysliveckými zařízeními.Jsou to krmelce a zásypy, ve kterých je zvěř v zimní době přikrmována. K zajištění krmiva slouží mimo jiní i zvěřní políčka, na kterých je pěstováno krmivo pro zvěř. K pozorování a pro lov zvěře slouží posedy a to buď odkryté (tzv.“žebře“) nebo odkryté (tzv. „kazatelny“). K výuce střelby slouží uznaná střelnice.
30
Zastavení č.9: Přírodní rezervace Bukoveček Následuje kratší obtížnější úsek trasy v délce asi 400metrů s převýšením necelých 50 metrů směrem. Rezervace
byla
zřízena
v roce
1962
na
návrh
Vědecké
laboratoře
biogeocenologie lesa za účelem udržení přirozených poměrů jak po stránce druhového složení dřevin, tak i po stránce prostorového uspořádání porostů. Na tomto chráněném území se přesvědčíme jak vypadaly přirozené lesy s převážným zastoupením buku vysoké jakosti. Porostní skladba byla v minulém 20. století pestřejší. Terén Bukovečku je velmi členitý, příkré svahy k severu a k východu dosahují sklonu až 43%. Stezka je vedena mírnějším terénem s rozdílem výšek 150m. V rezervaci je nejvíce zastoupenou dřevinou buk (80%), menší zastoupení mají modřín (10%), smrk (5%) a lípa (5%). Porost je mýtně zralý ( průměrné stáří stromů je 140 let), je však ponechán jako ukázka přirozeného lesa – který se vyvíjí bez zásahu člověka – budoucím generacím.
Informační panel Na informačním panelu je přiblížen předmět ochrany rezervace a napsáno co se zde vyskytuje za rostliny a živočichy ve stromovém, keřovém a bylinném patře. Dále je zde uvedeno co je zakázáno na území rezervace dělat :- používat biocidy, - povolovat a umisťovat stavby - sbírat rostliny ( kromě sběru lesních plodů) a - odchyt živočichů - měnit dochované přírodní prostředí hospodařit pomocí intenzivních technologií, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystému - povolovat a uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů -dle zákona 114/1992 Sb., ., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
Zastavení č 10 Lesní drobotina Les je společenství stromů a soubor rostlin a živočichů. Každý si myslí, že lesní živočichy zná a z vlastní zkušenosti jmenuje jen např. srnce, zajíce, kosa, sojku možná i plazy. Málokdo si ale vybaví hmyz. Nejsou to živočichové nějak nápadní a atraktivní, 31
takže mnozí lidé o jejich přítomnosti ani nevědí. Někdo si je oškliví a domnívá se, že bychom se bez nich obešli. Jsou to nespočetné druhy bezobratlých živočichů – jednobuněční prvoci, roupice, žížaly a jiní kroužkovci ( kterým se obyčejně říká červi) , dále hmyz, roztoči, pavoukovi apod…. Vyobrazení: zlatohlávek zlatý, sviluška menší, plzák lesní, slimák největší, roháč obecný, hlemýžď zahradní a edafon.
Zastávka 11: Ptáci Před mnoha miliony let se vyvinuli z plazů a ještě s nimi mají některé znaky a vlastnosti společné. Například snášejí vejce, ale na rozdíl od plazů se o ně starají a později pečují o vylíhlá mláďata. Stejně jako plazi nemají kožní žlázy. Lebka je s páteří spojena jedním kloubem. Plazům podobné je i uspořádání rozmnožovacích a vylučovacích orgánů. Na rozdíl od plazů mají však ptáci stálou tělesnou teplotu ( ai 41°C ). Přední končetiny se jim změnily v křídla a z plazích šupin se vytvořilo peří. Dlouhé kosti u létajících ptáků jsou duté, odlehčené. V tělní dutině jsou umístěny zvláštní vzdušné vaky, které ptákům jedna umožňují snazší dýchání za letu a jednak let ulehčují. Vyobrazení: sýkora koňadra ( Parus major), šoupálek dlouhoprstý ( Certhia familiaris), sojka obecná ( Famulus glandarius), brhlík lesní (Sitta europaea), strakapoud velký (Dendrocopus major), holub hřivnáč ( Columba palumbus), střízlík obecný (Troglodytes troglodytes)
Zastavení č. 12: Voda a její význam v přírodě Koloběh vody Voda je hlavní složkou těl všech organismů a je nezbytná pro většinu procesů spojených s životními funkcemi jako rozpouštědlo i prostředek k rozvádění látek. Potoky, řeky, tůně i rybníky zpestřují naši krajinu a vytvářejí životní prostředí pro pestrou škálu organismů………
Rozdělení sladkovodních organismů v rybníce Podle místa výskytu v rybníce můžeme vodní organismy rozdělit do několika velkých skupin. První skupinou jsou organismy žijící na dně vod, kterou označujeme pentos, např. nítěnky, blešivci, larvy chrostíků, pakomárů, jepic apod. Druhá velká 32
skupina drobných organismů zvaná plankton, má malou pohyblivost a volně se vznáší ve vodě. Rozeznáváme plankton rostlinný ( fytoplankton ), např. modrozelené kolonie sinic a zelené shluky řas, nebo plankton živočišný ( zooplankton), který zahrnuje jeden až tři milimetry velké perloočky a buchanky…… Ohrožení kvality vod Velkým problémem je eutrofizace našich vod způsobená vysokým přísunem živin, zejména dusíku a fosforu, který souvisí s dopadními vodami z měst a vesnic ( fosfátové prací prostředky ), splavováním zbytků hnojiv z polí a zvýšenou erozí v povodí. Následkem vysokého obsahu živin se přemnoží sinice i řasy a voda vypadá spíš jako špenátová polévka….
Vyobrazení: larva komára pisklavého, plovatka bahenní, larva a dospělec jepice obecné, larvy chrostíka velikého, bruslařka obecná, kapr obecný, štika obecná, blešivec obecný, potápník vroubený, rdest vzplývavý ( viz příloha 2)
5.3. ZHODNOCENÍ STEZKY
Stezka vede zajímavou lokalitou, jednak z toho pohledu, že vede přes školní polesí. Z toho vyplývá, že se zde nehospodaří jak v běžném lese. Hospodaření je zde upraveno pro lesy zvláštního určení. Jsou zde ponechány prvky, které by jsme v běžném lese neviděli. Další nemalou výhodou je i dostupnost pro hendikepované návštěvníky, byť jen z části.
Stezka je umístěna na dobrém místě a to taky vede k její hojné
návštěvnosti a to z několika důvodů. Jednak se zde kříží spousta cyklistických i turistických tras a také je zde dopravní dostupnost. Na trase můžeme narazit na dvě odpočívadla. Jeden je přístřešek se čtyřmi lavicemi a stoly, který hojně využívají cyklisté pro odpočinek a nabrání sil. Druhý je menší altán u posledního jezírka, ze kterého lze sledovat život v jezírku a v okolí. I přesto, že trasa není dlouhá ani její terén není nikterak náročný můžeme se posadit na lavičky, které jsou u některých panelů. Řekla bych, ale že naučné panely zaujmou jen menší většinu návštěvníků a to proto, že texty na panelech jsou příliš obsáhlé a jejich přečtení trvá delší dobu a to většinu lidí odradí. Ale naopak pro studenty a návštěvníky s větším zájmem o přírodu a hlavně les je tato stezka výborná a nenásilnou formou jsou zde určité věci a pojmy vysvětleny. 33
Klady: - částečně je přístupná i pro vozíčkáře - odpočívadla a lavičky během trasy ( viz příloha 1) - spousta všeobecných informací ( les, dřeviny, zvěř – ne jen pro tuto lokalitu )
Zápory: - nedostatečné značení od zastavení 8 - příliš mnoho textu – turistu to odradí přečíst si celý panel - text malým písmem
5.4. NÁVRH ZLEPŠENÍ
Značení trasy:
Značení na trase je přehledné a vkusné. Mimo to, že na každé informační tabuli nalezneme plánek trasy, je na každém panelu připevněna dřevěná šipka, která ukazuje směr, kterým se máme vydat. Šipky jsou natřeny tmavě hnědou – ve stejné barvě jako panel a na ní je číslo následující zastávky – bílou barvou. Vzhledem k tomu, že trasa má 3,4 km a je na ni 12 zastavení nejsou od panelů velké rozestupy a někdy jsou panely na dohled od sebe. Ale přesto se zde najdou 2 rozcestí, kde cizí návštěvník může zaváhat.
1.případ: Jdeme – li od zastavení 8 k zastavení 9, kde z mapy vidíme, že se máme vydat vlevo, tak máme na výběr ze dvou cest z čehož, jedna vypadá jako vyšlapaná cestička, ke které vede šipka, ale to je zavádějící, protože tato šipka tam není k označení trasy stezky, ale k cyklistickým závodům.Druhá možnost vede podél oplocenky. Cestička, ale není vyšlapaná tak je to zavádějící. Často to dopadá tak, že se k zastavení číslo 9 turista ani nedostane. Proto bych navrhovala na roh oploceny dát šipku s číslem. Také bych změnila barvu a tloušťku čísel na šipkách. Například na fosforovou barvu (zelenou, oranžovou) a čísla bych udělala ve větší šířce.
2.případ: Od zastavení 9 k zastavení 10 vede další rozcestí. Na tomto místě je také šipka jako ukazatel směru, ale v docela dost velké výšce - cca 4 metry a její číslo už není bílé, ale pokryto zelenou vrstvou lišejníku, tedy šipka je lehce přehlédnutelná. Ale 34
je zde ukazatel turistické značky, takže lze pokračovat podle něj, pokud ovšem turista ví, že má pokračovat směrem k jezírkům.
Obsah panelů
3. návrh zlepšení: na
žádném panelu není uveden soupis všech zastavení na trase.
Proto bych na každý panel napsala alespoň dvě následující zastavení, pro lepší orientaci viz. Případ 2. Pokud by zde byli napsány názvy následujících zastávek může turista pokračovat po turistickém značení, pro případ přehlédnutí směrové šipky.
4. návrh zlepšení: text na panelech je příliš obsáhlý. ( viz příloha 2).Jen první dva panely jsou v tomto směru dobré. Mají více obrázků než textu. A to vede k tomu, že si to většina turistů nepřečte do konce. Vždy je na panelu obecná charakteristika věci – např. ptáci a jednotlivé obrázky s texty. – navrhla bych proto, aby na panelu byl třeba jen obecný text
o dané problematice a obrázky ptáků jen s jejich uvedením
druhu. Toto bych doporučovala u všech panelů, protože spousta textu turistu odradí. Ale pro případ, že by se někdo chtěl dozvědět více o daném tématu uvedla bych na tabuli případný internetový odkaz.
5. návrh zlepšení: zastavení č.12 je nejobsáhlejší. Je zde opravdu příliš mnoho textu, který je poměrně malým písmem a je doplněn obrázky. Tuto tabuli bych rozdělila na dvě samostatné tabule. Jedna by byla např. o rybách a o rozdělení sladkovodních živočichů v rybníce. Druhou zaměřenou na koloběh vody v přírodě a eutrofizaci vod.
35
6.NAUČNÁ STEZKA ARBORETUM Tato stezka je součástí pěkného areálu, který obklopuje Střední lesnickou školu v Hranicích. Stezka slouží k výuce mladých lesníků a k vzdělávání široké veřejnosti. Její velkou předností je umístění téměř v centru města.
6.1.ARBORETUM
Hranické Arboretum SLŠ svojí výměrou 3,07 ha je významnou a nezanedbatelnou plochou zeleně v Hranicích a dotváří tradiční ráz budovy SLŠ. Na této ploše se pěstuje 105 rodů, přes 225 druhů dřevin, 65 druhů jehličnanů a 160 druhů listnáčů o celkovém počtu 450 exemplářů jehličnanů a asi 600 exemplářů listnatých stromů a keřů. Podle původu je 53 % druhů domácích, tj. evropských, 47 % druhů tvoří dřeviny cizokrajné, převážně ze severní Ameriky a Asie. Je zcela oprávněně nazýváno zelenou učebnou. Je integrální součástí školy. Slouží již od roku 1896
žákům a
učitelům lesnické školy při praktické výuce odborných předmětů. (zdroj.www8)
Funkce arboreta a naučné stezky
Jeho prvořadá základní funkce je didaktická. Slouží k výuce žáků všech typů škol, což je dáno středně bohatou sbírkou dřevin. Funkce
výchovná
spočívá
v
realizaci
hesla
ochránců
přírody:
„Poznej a chraň !“ a tím přispívá k ochraně přírodního prostředí. Funkce estetická, která vychází ze známého pojetí, že každý strom nebo keř svou proměnlivostí, pestrostí, barevností, vytváří u člověka estetické vjemy a dobrý vztah k přírodním objektům. Další funkce, hygienická, vědecká, ekologická, ochranářská aj., mají svůj význam v utváření morálně volních vlastností člověka a zlepšují jeho vztah k přírodnímu prostředí. Kulturním posláním arboret je i uchování genetického bohatství, a to jak původních druhů (dnes na původních nalezištích často ohrožených), tak i u hybridů a kultivarů, jako výsledků dlouholeté práce zahradníků a šlechtitelů. Tuto zelenou plochu kromě žáků a absolventů s oblibou navštěvují občané města, lázeňští hosté a další milovníci přírody. Vždy si v průběhu ročních období najdou čas a
36
arboretem procházejí, hodnotí změny a proměny v jeho prospěch nebo neprospěch. Zelené plochy botanických zahrad a arboret jsou v dnešním technickém světě jedním z míst poskytujícím návštěvníkům možnosti relaxace i poučení. (zdroj: www8)
6.2. POPIS JEDNOTLIVÝCH ZASTAVENÍ
Zastavení 1: Uvítání Zde na tomto panelu je stručná charakteristika arboreta, popis a historie arboreta. Text je doplněn o fotografie a uvítání je i v německém jazyce.
Zastavení 2: Jak se dívat na stromy Tento panel popisuje jednotlivé tvary korun stromů a druhy , u kterých je najdeme.
Zastavení 3: Budky a ptáci Na tomto panelu se můžeme podívat na fotografie různých typů budek a krmítek. U každé fotky je i obrázek ptáka, který v budku obývá. Je zde i text k tomuto tématu a body, jak a co ptactvu nejvíce škodí a naopak, jak mu můžeme pomoci.
Zastavení 4: Včelařství Jsou zde vysvětleny pojmy med, propolis, včela a včelí vosk. Text je opět doplněn obrázky.
Zastavení 5: Tvorba a stavba dřeva stromů. Zde je text velmi obsáhlý. Pro návštěvníka nikterak zajímavé, ale vzhledem k tomu, že je stezka součástí lesnické školy je to výborná pomůcka pro výuku.
Zastavení 6: Dřeviny Zde jsou učebnicové obrázky listů dřevin s plody. Např.: buk lesní, javor klen, vrba jíva, bříza bělokorá, habr obecný, atd..
37
Zastavení 7: Jehličnaté unikáty amerického kontinentu Jsou zde popsány tři nepůvodní druhy dřevin. Borovice Murayova, borovice těžká a smrk Brewerův.
Zastavení 8: Geologie Zde je popis hornin, které se nachází v arboretu a blízkém okolí. U každé horniny je napsán výskyt a vznik. Popsané horniny – vápenec, břidlice, droba. Také je zde zmínka o Zbrašovských aragonitových jeskyních a o Hranické propasti.
Zastavení 9: Zvířátka v arboretu Jsou zde obrázky zvířat a popis jejich těla a způsobu života. Obrázky zvířat – veverka obecná, skokan zelený, slepýš křehký, krtek obecný, ještěrka obecná, ježek východní, kuna skalní.
6.3. ZHODNOCENÍ STEZKY
Tato stezka je zcela odlišná od dosud popisovaných stezek. Jeden důvod odlišnosti je ten, že stezku si nemůže projít každý sám, ale pouze s průvodcem po předchozí domluvě. Průvodce je většinou jeden z profesorů Střední lesnické školy nebo někdo z řad studentů. I když využíváte služby průvodce, vstupné se neplatí. Myslím, že průvodce je velkou výhodou, protože návštěvníkovi popíše a vysvětlí co je na informačním panelu a popřípadě mu prozradí, kde danou věc najde. Tím chci říci, že na stezce Arboretum jsou informace o stromech, zvířatech, květinách a minerálech, které můžeme během prohlídky potkat. Mnohdy bychom si takových věcí ani nevšimli, ale průvodce nás na ně upozorní. Dále je velmi dobré, že se studenti mohou projít po arboretu ve volných chvílích ( např. mezi vyučovacími hodinami) a v praxi si ověřit své teoreticky nabité vědomosti.
Klady: - chráněná proti vandalům - možnost vypracování testu na internetových stránkách - průvodce Zápory: - panely jsou od sebe rozdílné, každý jinak zpracovaný ( jiný typ písma, u všech panelů pozadí bílé, u posledního použit jako podklad fotografie lesa) 38
6.4. NÁVRH ZLEPŠENÍ
Panely jsou rozdílné v grafické i textové části. Obsahují hodně textu, který je malým písmem a nevyhovují grafickým požadavkům. ( viz. Příloha 8) Dále bych sem dodala kontrolní otázky k tématům na panelech a případně k celému arboretu, aby se zde ještě více podpořila výchovnou a didaktickou funkci stezky. 1. Kontrolní otázky u každého panelu zalaminovat a dát ze zadní strany. Toto řešení není finančně nákladné. Postačilo by 9 takovýchto listů. Odpovědi by mohly být součástí stránky s otázkami. Ale toto řešení by podléhalo povětrnostním vlivům, proto by se po čase muselo obnovit. 2. Kontrolní otázky ze všech panelů vytisknout na jeden papír, vložit do průhledné složky a při příchodu by každý návštěvník nebo skupinka dostala jedno vyhotovení.
Otázky by mohly být bez odpovědí, protože po celou dobu je s návštěvníky průvodce, který dané problematice rozumí a na otázky odpoví.
Na internetových stránkách, kde jsou informace o arboretu je i test s kontrolními otázkami, který si může každý udělat doma. Test se vyhodnotí a napíše se zdůvodnění proč to tak je. Po vyhodnocení testu se mohou otázky obnovit a návštěvník internetových stránek může vyzkoušet své vědomosti.
39
7.DISKUZE Při návštěvě naučné stezky se vždy dozvíme něco nového. Jít po naučné stezce znamená dozvídat se o přírodě, kultuře a historie míst, kde se nacházíme bez učení. Velice zajímavé téma je umístění odpadkových košů na trasu naučných stezek. Odpadkový koš není zcela běžnou součástí stezky, protože ne u každé je možný přístup po komunikacích nebo možnost odstranění odpadků.U krátkých stezek je toto řešení možná i zbytečné, protože pokud je turista schopen unést potraviny a plné nápoje, tak ho jistě nebudou zatěžovat prázdné obaly, které je schopen donést k nejbližšímu koši mimo stezku. Naopak u dlouhých tras je toto řešení na místě. U většiny těchto tras jsou odpočívadla a různé přístřešky, které turisté jistě využívají pro chvíli odpočinku a k občerstvení. Tyto odpočívadla jsou ve většině případů dostupné po komunikaci, proto by zde neměl být problém s odvozem odpadu. Velice dobrým a přínosným doplňkem naučných stezek jsou návštěvní knihy. Lze je nalézt většinou u posledního informačního panelu. Toto ale není vždy možné z důvodu povětrnostních podmínek, a proto se může tato kniha umisťovat do altánků a přístřešků zřízených na trase, popřípadě do hospůdek či jiných míst u trasy, kde se turisté zastavují. V této knize se potom zřizovatel stezky dozví co turisty zaujalo či co by naopak změnily a může to pro něj být inspirací , při obnově a údržbě. Naučné stezky jsou oblíbeným prostředkem šíření informací. K jejich největším výhodám patří seznámení návštěvníků s ucelenými částmi přírody, historie a krajiny. Zapomíná se však na nevýhody naučných stezek. Jednou vytvořená stezka se jen velmi obtížně mění, informační panely jsou drahé, špatně odolávají povětrnostním vlivům a už vůbec ne vandalům. Pokud Vás zajímají některé informace, nezbývá Vám zpravidla jiná možnost, než si je opsat z panelu. K naučným stezkám se často vydávají i průvodci. Tyto publikace mají obdobné problémy jako samotné naučné stezky - obtížně se aktualizují, jsou v každém případě ztrátové a je problém s jejich distribucí. O naučnou stezku se obvykle někdo stará, udržuje její trasu, vysekává kopřivy, opravuje chodníky, obnovuje značení, nahrazuje zničené panely. Neplatí to ale vždy. Problém naučných stezek je v jejich trvanlivosti. Kromě nepříznivého počasí a nedostatku údržby se na nich ve velké míře podepisují vandalové. Stezka tak bohužel může být velmi poničena už krátce po svém otevření.
40
9.ZÁVĚR Vzhledem k tomu, že tyto tři stezky nacházejí téměř vedle sebe a informují turistu o přírodě a místě kam se vydal trávit svůj volný čas zajímalo mě, zda se mu nedostává stejných informací a zda je pro něj stezka zajímavá a jestli mu může toulky přírodou zpříjemnit. Faktem je , že lázně Teplice nad Bečvou ročně navštíví několik tisíc lázeňských hostů, kteří volné chvíle tráví procházkami po okolí a během pobytu mohou bez problémů navštívit všechny tři stezky. Oblast Hranického krasu kromě lázeňských hostů navštíví také mnoho turistů, protože je zde opravdu co k vidění. Také každým rokem navštíví naučnou stezku Hůrka několik desítek školních výletů a proto je důležité, aby stezka byla zajímavě provedena, aby děti zaujala a vzbudila v nich zájem o přírodu. Jestli-že turista navštíví všechny tři stezky, zjistí, že každý kus země , po kterém se prochází je z jiné horniny. Na první pohled by to nikoho ani nenapadlo. Ani samotná propast nevypadá nikterak zajímavě, ale díky informačnímu panelu se dozvíme jak a proč je tato na první pohled propadlina do země zajímavá. Také během procházky po Valšovickém polesí můžeme vidět různé typy lesů. Jak smrkovou monokulturu tak i listnatý les – PR Bukoveček a zároveň i smíšené lesy. Zde opravdu člověk vidí, jak je příroda různorodá a jak vypadá, když do ní zasahuje člověk. Vybudování naučné stezky není levná záležitost a proto je opravdu důležité předem zjistit zda je o lokalitu, ve které se bude stezka nacházet zájem a zda je hojně navštěvovaná, aby úsilí na vytvoření stezky nebylo zbytečné. Poté je důležité dobře zvolit obsah naučných panelů, aby byl srozumitelný téměř pro všechny věkové kategorie. Pokud se dnes chceme vydat na dovolenou a předem si chceme zjistit co je v okolí prostřednictvím portálů na internetu můžeme najít stezky, které se v okolí nacházejí. Některé jsou popsány obsáhleji některé stručněji , ale je dobré vědět, že v okolí kam se chystáme jsou takové možnosti. Zajímavé jsou i cyklostezky nejen proto, že nám zpestří cestu, ale jsou v blízkosti informačních panelů různé odpočívadla, studánky a jiné věci. Také když se rozhodujeme kudy se vydáme, můžeme se dočíst co se v okolí nachází ( hrad, zřícenina, kostel,…)a podle toho co nás láká tak tam se vydáme.
41
Myslím si, že si návštěvníci naučných stezek odnesou z jejich návštěvy nejen upevnění zdraví z pobytu v přírodě, ale i lepší a ohleduplnější vztah k přírodě živé i neživé.
42
10.POUŽITÉ ZDROJE
Internetové zdroje:
www 1: Naučnou stezkou cz: Web o naučných stezkách v ČR [online] cit 27.12 2008 Dostupná
na
http://www.naucnoustezkou.cz/podoba-a-texty-informacnich-
panelu-naucne-stezky/comment-page-1#comment-154
www2 Stránky KČT v Plzeňském kraji [online] cit 29.4.2009, dostupné na : www.plzenskykraj.kct.cz
www3: Wikipedie – otevřená encyklopedie [online] cit 20.12.2008. Dostupné na http://cs.wikipedia.org
www4 : Stránky mikroregionu Hranicka [online] citováno 13.1.2009. Dostupné na http://www.regionhranicko.cz/informace-o-regionu-hranicko
www 5: Správa jeskyní České republiky [online] citováno 15.3.2009. Dostupné na http://www.caves.cz/cz/jeskyne/zbrasovske-aragonitove-jeskyne/
www 6: Stránka ČSOP Lipník nad Bečvou [online] citováno 29.3. 2009. Dostupné na http://www.csoplipnik.estranky.cz/clanky/prirodni-rezervace-v-okoli
www 7: Stránka AOPK ČR – zvláště chráněná území ČR [online] cit 18.5.2009 http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?frame
www8 : Stránka SLŠ Hranice [online] citováno 12.2.2009. Dostupné na http://www.arboretum.wz.cz,
www 9: Arboretum SLŠ Hranice - test [online] citováno 20.3.2009 http://www.arboretum.wz.cz/test.php
www 10: Gogole- obrysy České republiky [online] citováno 20.5.2009. Dostupné na http://www.google.cz/search?hl=cs&q=obrys+%C4%8Dr&lr=&aq=f&oq=
www 11: Mapy ČR, Evropy a světa [online] citováno 18.5.2009. Dostupné na http://amapy.atlas.cz/
www 12 – Oficiální stránka LČR [online] citováno 20.5.2009 Dostupné na http://www.lesycr.cz/cs/turiste-a-pratele-prirody/lesy-a-rekreace/informacnisystem-v-lese.ep/
3
Literatura
BEDNÁŘ V., ČERNÝ M. a KOL., Hřbitovy v Hranicích a Drahouších, 1. vyd Město Hranice, 2006
ČERNÝ J., NOVOTNÝ L., ZVARDOŇ F., Hranice a okolí, Profil Ostrava, 1985
DRÁBEK K., Naučné stezky a trasy, Praha a Středočeský kraj, 1.vyd. Praha: Dokořán, 2005 ,275 s. ISBN 80-7363-044-3
KOLEKTIV AUTORU, Turistický lexikon, Olympia Praha, 2001, 1087 stran, ISBN 80-7033-644-7
KOS,J., MARŠÁKOVÁ, M., 1997, Chráněná území České republiky, AOPaK ČR, Praha, 247 stran
KREMER BRUNO P., Stromy, Praha, Euromedia Group, k. s. ,2006, ISBN 80-242-1636-1
KUTÝ M., Průvodce lesní naučnou stezkou Valšovice, SLŠ Hranice, 2005
LÁZNIČKA V., Ochrana přírody a krajiny, MZLU Brno, 2005, ISBN 80-7157-886-X
MARŠÁKOVÁ – NĚMEJCOVÁ, M., Národní parky, rezervace a jiná chráněná území přírody v Československu, Praha: Academia, 1997, 474s.
NECID J., JURAČKA V., Hranice – malý průvodce městem a okolím, 1. vyd. MěÚ Hranice, 1995, 208 stran
ORÁLEK M. a KOL., Naučné stezky, ČSOP Valašské meziříčí, 2004
ŠIMEČKOVÁ B.,ZAJÍČEK P., 2005, Zbrašovské aragonitové jeskyně, 1. vyd. INVENCE
Janov, 2005, ISBN: 80-86143-32 4
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1. – Značení naučných stezek Obr. 2. - Piktogramy Obr. 3. – Vymezení lokality
5
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: NS Valšovice, zastavení 10 Příloha 2: NS Valšovice, zastavení 12 Příloha 3: Turistická mapa Příloha 4: NS Hůrka – pohled od zříceniny hradu Svrčov Příloha 5: NS Arboretum, zastavení 8 – geologie Příloha 6: NS Hůrka , zastavení 2, Propast
6
