Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Ekologické zemědělství a biopotraviny v kraji Vysočina Diplomová práce
Vedoucí práce: Ing.Vladimír Mikule, Ph.D.
Vypracovala: Bc.Kateřina Buchtová
Brno 2008
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ekologické zemědělství a biopotraviny v kraji Vysočina vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne……………………………………….
podpis diplomanta……………………….
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala vedoucímu diplomové práce panu Ing. Vladimíru Mikulemu, Ph.D., za odborné vedení, cenné rady a připomínky k této práci. Také bych chtěla poděkovat všem, kteří ochotně vyplnili dotazník, nezbytnou součást této diplomové práce.
ABSTRAKT Práce se zabývá záležitostí ekologického zemědělství a biopotravin v kraji Vysočina. Nejdříve jsou zobecněny informace týkající se daného tématu. Poté je rozvedena problematika ekologického zemědělství a biopotravin v kraji Vysočina, kde jsou charakterizováni jednotliví producenti zmiňovaného kraje. Diplomová práce se dále snaží odhalit oblíbenost biopotravin v tomto kraji a rovněž také názory, asociace a další hodnocení produktů se značkou BIO jejich konzumenty. Pro účely průzkumu byl vypracován dotazník. Zpracované výsledky dotazníkového šetření v kraji Vysočina jsou vyhodnoceny a následně porovnány s celorepublikovým
trendem
spotřebitelského
chování
vztahujícího
se
k této
problematice. Na závěr jsou shrnuty nejvýznamnější faktory ovlivňující spotřebitele při výběru biopotravin.
Klíčová slova: ekologické zemědělství, biopotraviny, Vysočina, dotazník, dotazníkové šetření, spotřebitel, spotřebitelské chování
ABSTRACT This work is dealing with the matters of environment friendly agriculture and bio food in the region of Vysocina. The first part is an overview of the mentioned topic and a closer look into the problematics will follow, including characteristics of the particular producers of bio food in the region. This thesis attempts to evaluate the popularity of bio food in this region as well as public opinions on bio products and producer associations. For this purpose, a questionnaire has been used. The data acquired in the Vysocina region have been evaluated and compared with national trends and standards of consumer behavior regarding this subject. In the end, the most important factors influencing the consumers' choice of bio food are summarized.
Key words: ecological agriculture, bio foods, Vysocina, questionnaire, questionnaire survey, consumer, consumer behaviour
Obsah 1 ÚVOD............................................................................................................................ 7 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................... 8 3 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ...................................................... 9 3.1 Ekologické zemědělství........................................................................................... 9 3.1.1 Charakteristika ekologického zemědělství........................................................ 9 3.1.2 Vznik a vývoj ekologického zemědělství v ČR ................................................ 9 3.1.3 Zásady pěstování rostlin v EZ......................................................................... 10 3.1.4 Zásady chovu zvířat v ekologickém zemědělství............................................ 11 3.2 Bioprodukty a biopotraviny................................................................................... 13 3.2.1 Charakteristika biopotravin............................................................................. 13 3.2.2 Zpracování bioproduktů .................................................................................. 13 3.2.3 Značení bioproduktů ....................................................................................... 14 3.2.4 Značení biopotravin ........................................................................................ 15 3.2.5 Značení biopotravin v EU ............................................................................... 16 3.3 Legislativa ............................................................................................................. 17 3.3.1 Legislativa EU................................................................................................. 17 3.3.2 Legislativa ČR................................................................................................. 18 3.4 Současný stav ekologického zemědělství na území celé ČR ................................ 19 3.4.1 Státní podpora a propagace ekologického zemědělství .................................. 21 3.4.2 Rozmístění ekologických podniků v ČR podle regionů ................................. 22 4. EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ NA VYSOČINĚ .................................................. 24 4.1 Vývoj ekologického zemědělství v kraji Vysočina ............................................... 24 4.2 Charakter kraje Vysočina ...................................................................................... 25 4.3 Charakteristika vybraných farem .......................................................................... 27 4.3.1 Okres Žďár nad Sázavou................................................................................. 28 4.2.2 Okres Třebíč.................................................................................................... 35 4.2.3 Okres Jihlava................................................................................................... 39 4.2.4 Okres Pelhřimov.............................................................................................. 42 4.2.5 Okres Havlíčkův Brod..................................................................................... 46 5. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ ............................................................... 48 5.1 Typ výzkumu......................................................................................................... 48
5.2 Výběr respondentů a cílová skupina...................................................................... 48 5.3 Technika výzkumu ................................................................................................ 49 5.3.1 Dotazování – typy otázek................................................................................ 49 5.4 Zpracování dotazníku ............................................................................................ 50 6. VÝSLEDKY A DISKUZE......................................................................................... 51 6.1 Struktura respondentů............................................................................................ 51 6.2 Vyhodnocení dotazníků......................................................................................... 54 7. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 72 8. POUŽITÉ ZDROJE.................................................................................................... 74 9. SEZNAM OBRÁZKŮ................................................................................................ 81 10. SEZNAM TABULEK .............................................................................................. 82 11. SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................... 83 12. SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................... 84 PŘÍLOHY
1 ÚVOD
Vše na této planetě je ve vzájemné interakci. Stav životního prostředí, kvalita půdy a zdraví zvířat následně ovlivňuje i naše zdraví. Z těchto důvodů začíná nabývat na významu ekologické zemědělství, které je předmětem mé diplomové práce. Ekologické zemědělství přispívá k současným snahám o obnovu a rozvoj venkova, a to tak, že se oproti konvenčnímu zemědělství zaměřuje na kvalitu namísto kvantity a snaží se obnovit původní, zemědělskou funkci venkova. Tento způsob hospodaření využívá přírodních metod bez využití agrochemie, které vedou k přirozené úrodnosti půdy. Je zde tedy snaha odvracet se od konvenčního zemědělství s velkými specializovanými podniky se sklonem k nadprodukci. Primární úlohu v tomto procesu hraje zemědělec, hospodář, který je úzce spjatý s půdou. Tento způsob je sice pracnější, ale přináší pracovní příležitosti a udržuje osídlení venkova. Ekologické zemědělství se tedy jeví jako nejvhodnější způsob hospodaření, které vede k ekologickým, sociálním a ekonomickým cílům udržitelného rozvoje. Všechna tato pozitiva mají i svou stinnou stránku, a to ve vyšších cenách bioproduktů. Z tohoto důvodu je důležité zvýšit informovanost spotřebitelů, co se týká celkové problematiky ekologického zemědělství a garance bioproduktů. Téma ekologického zemědělství jsem si vybrala mimo jiné proto, že jsem ještě na střední škole absolvovala dva pobyty na ekofarmách v sousedním Rakousku. Kraj Vysočina jsem zvolila, protože z Vysočiny pocházím, tento kraj mám velice ráda a chtěla jsem poznat názory a úroveň osvěty zdejších lidí k této problematice. Zajímalo mne také, jaké je zastoupení a specializace takto hospodařících zemědělců v kraji Vysočina. Pro budoucnost ekologického zemědělství je důležité vědět, jak si trh s biopotravinami stojí a jak se vyvíjí. Na této skutečnosti mají velký podíl spotřebitelé, a proto jsou podstatné jejich názory a zkušenosti. K těmto poznatkům dospějeme mimo jiné pomocí různých marketingových průzkumů, ze kterých jsem zvolila dotazování. Pokusila jsem se zjistit, jaké zkušenosti mají obyvatelé kraje Vysočina s biopotravinami i ekologickým zemědělstvím obecně.
7
2 CÍL PRÁCE
Cílem diplomové práce je podat souhrnné informace o ekologickém zemědělství v kraji Vysočina a vyhodnotit spotřebitelské chování obyvatel tohoto kraje k produktům ekologického zemědělství. Úkolem literárního přehledu je zobecnit údaje o ekologickém zemědělství jako celku, vystihnout jeho hlavní zásady, pojmy, nařízení a pohled na vývoj a současnou situaci v České republice. V další části práce se zaměřím na stav ekologického zemědělství a produkci biopotravin v kraji Vysočina. Provedu charakteristiku jednotlivých producentů bioproduktů a biopotravin zmiňovaného kraje. Prostředkem k dosažení cíle je dotazníkové šetření, díky kterému provedu průzkum spotřebitelského chování a informovanosti obyvatel kraje Vysočina. Důležitým úkolem je zpracovat výsledky dotazníkového šetření, vyhodnotit stupeň informovanosti spotřebitelů a zájmu o bioprodukty v kraji Vysočina. V neposlední řadě je třeba porovnat krajské výsledky s celorepublikovým trendem zájmu o produkty ekologického zemědělství a znalosti této problematiky.
8
3 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY
3.1 Ekologické zemědělství
3.1.1 Charakteristika ekologického zemědělství Ekologické zemědělství představuje, dle Akčního plánu ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010, ,,takový systém hospodaření, který používá pro životní prostředí šetrné způsoby k potlačování plevelů, škůdců a chorob, zakazuje použití syntetických pesticidů a hnojiv, v chovu hospodářských zvířat klade důraz na pohodu zvířat, dbá na celkovou harmonii agroekosystému a jeho biologickou rozmanitost a upřednostňuje obnovitelné zdroje energie a recyklaci surovin“. Zákon č.242/2000 Sb. definuje ekologické zemědělství jako: ,,zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu“.
3.1.2 Vznik a vývoj ekologického zemědělství v ČR První zmínky o ekologickém zemědělství v ČR byly uveřejněny v letech 1985-1987. Ekologickému zemědělství u nás se před rokem 1990 říkalo též alternativní nebo organické. Motivem pro vznik ekologického zemědělství bylo zprůmyslněné zemědělství, které poškozovalo přírodu, špatně zacházelo s chovanými zvířaty, snižovalo kvalitu potravin, ohrožovalo sociální jistoty zemědělců a zdraví populace. Vznikaly skupiny orientované na různé směry alternativní výživy, které začaly doporučovat svým členům a dalším zájemcům ,,nechemizované potraviny“. Zásady systému kontrolovaného ekologického zemědělství u nás položili v roce 1988 zemědělsky vzdělaní odborníci, především agronomové z Moravy. Založili ,,Odbornou skupinu pro alternativní zemědělství“. Členové tohoto sdružení převzali
9
základní informace ze zahraničí, obzvláště od organizace IFOAM 1 , a pustili se do ověřování ekologického zemědělství v našich podmínkách. Startovací akcí pro vznik ekologického zemědělství v tehdejším Československu se v roce 1990 stala mezinárodní konference ve Velké Bystřici u Olomouce s odbornou asistencí IFOAM, které se účastnilo několik set zemědělských praktiků (Šarapatka, Urban, 2006). První tři farmy na území Jeseníků a Bílých Karpat zahájily přechod z konvenčního zemědělství na ekologické roku 1989. Mezi lety 1990 a 1991 vzniklo pět svazů ekologických zemědělců (PRO-BIO Šumperk, Libera Praha, Biowa Chrudim, Naturvita Třebíč a Altervin Velké Bílovice). V dalších letech došlo ke sjednocení několika z nich. V současnosti působí v České republice největší a nejstarší svaz PRO-BIO sídlící v Šumperku a dále sdružení LIBERA v Praze. Svaz PRO-BIO působí na celém území ČR, má deset regionálních center a dvě odborné pobočky, specializované na prodej biopotravin a práci se spotřebiteli. V roce 1990 se začaly vyplácet první finanční podpory, které byly v roce 1992 zrušeny a opět prosazeny až v roce 1998. Tímto rokem dochází ke zvýšení počtu podniků i výměry zemědělské půdy v ekologickém systému hospodaření (MZe, 2006).
3.1.3 Zásady pěstování rostlin v EZ Velmi důležitý je pestrý osevní postup, do kterého musíme zařadit jeteloviny, popřípadě luskoviny, dodávající potřebný dusík. Osevní postup musí zamezovat erozi půdy. Díky šetrným způsobům hospodaření mají půdy v ekologickém zemědělství lepší strukturu, nepodléhají tak snadno zhutnění a erozi. Významná je úloha střídání plodin s drobným kořenovým systémem s plodinami, které mají mohutný kořenový systém, střídání plodin mělce kořenících s plodinami hluboce kořenícími a rostliny málo odolné vůči plevelům střídat s plodinami odolnějšími vůči plevelům. Vhodné je využívat podsevů a přísevů.
1
IFOAM je mezinárodní federace pro instituce zabývající se ekologickým zemědělstvím, sdružuje víc jak 750 organizací ze 108 zemí světa (IFOAM, 2008).
10
Menší produkci kořenové biomasy a posklizňových zbytků u některých plodin je dobré kompenzovat pěstováním meziplodin. Výhodné je zprostředkovat nejdelší vegetační kryt půdy, jestliže je to možné, tak i přes zimu. Pěstované plodiny musí být natolik druhově pestré, abychom zabezpečili dostatečné podmínky k přežití prospěšných organismů, jako jsou např. predátoři škůdců. Je prokázáno, že ekologický způsob hospodaření podporuje druhovou pestrost. Na ekologickém poli roste mnohem více doprovodných rostlin a plevelů a žije zde větší množství užitečných živočichů než na poli konvenčního zemědělství. Odrůdy vybírat tak, aby odpovídaly podmínkám stanoviště, byly rezistentní, popř. tolerantní vůči převládajícím škodlivým činitelům, vhodné je využívat odrůdové směsi a smíšené kultury. Není dovoleno používání syntetických pesticidů. Ochrana rostlin proti chorobám, škůdcům a plevelům je založena na použití vhodné agrotechniky, biologických metod a přípravků rostlinného původu. Prostředky použitelné na ochranu rostlin a hubení škůdců jsou uvedeny v pozitivním seznamu1. Ani lehce rozpustná minerální hnojiva nejsou povolena, hnojení a výživa rostlin jsou založeny na správném osevním postupu a používání organických hnojiv. Doplňková organická a minerální hnojiva jsou uvedena v pozitivním seznamu2 (Šarapatka, Urban, 2006; Fliessbach, 2000).
3.1.4 Zásady chovu zvířat v ekologickém zemědělství Ekologický chov zvířat
bez bezprostřední vazby na půdu se neslučuje
s požadavky ekologického zemědělství. Je nutné využívat takový způsob ustájení, který odpovídá přirozeným životním podmínkám zvířat. Veškerá opatření, technologie a technika chovu zvířat se musí shodovat s nároky udržení dobrého zdraví a dlouhověkosti chovaných zvířat. Ekologicky chovaná zvířata mají větší odolnost vůči nemocem a parazitům. 2
Pozitivní seznam – Evropská norma pro ekologické zemědělství NR 2092/91 přesně vymezuje různé pomocné látky, které se v EZ mohou používat (Šarapatka, Urban, 2006).
11
Množství zvířat na jednotku plochy je redukováno tak, aby se minimalizovaly nežádoucí vlivy na životní prostředí. Pořizovaná zvířata musí mít původ z ekologicky hospodařících podniků, avšak existují výjimky pro doplnění základního stáda. Nejsou povoleny průmyslové chovy s řízenými režimy. Hospodářským zvířatům musí být zajištěn pohyb, čerstvý vzduch, ochrana proti slunci a extrémnímu počasí, dostatek prostoru, podestýlka - tedy celková pohoda. Všem savcům musíme poskytnout přístup k pastvě nebo do výběhu. Více jak polovina podlahové plochy stáje nesmí mít štěrbinovou nebo roštovou konstrukci. Ve stáji musí být zajištěna plocha pro ležení, odpočinek a dostatečné množství suché podestýlky. Prasnice, kromě těch v pozdních stádiích březosti a období kojení, se mají chovat ve skupinách. Selata nesmí být zavřena v klecích. Prasata musí mít možnost výběhu, kde mohou rýt. Je zakázán klecový způsob chovu drůbeže. Jsou stanoveny maximální počty zvířat na jednu voliéru v drůbežárně. Musí mít možnost výběhu na zelené plochy a je nutné, aby třetina podlah v drůbežárně byla řádně zpevněna a podestlána. Kupírování, zkracování zobáků a kterékoliv jiné tělesné poškozování není dovoleno. Ostatní zákroky na zvířatech, jako označování, odrohování, kastrace jsou povoleny jen u některých druhů a kategorií zvířat, a to v přesně určených případech. Krmná dávka musí být jakostní, musí odpovídat fyziologickým potřebám zvířat a jejich užitkovosti. Podstatnou část sušiny v krmné dávce musí pokrývat krmiva pocházející z ekologického zemědělství. U mláďat savců upřednostňujeme mléko jejich matek. Nejsou povoleny krmné přípravky na způsobu stimulátorů, zchutňovačů krmiv syntetického původu, syntetické konzervační a ochranné přípravky, zkrmování močoviny a preventivní aplikace léčiv, možná je aplikace zchutňujících, vitaminových a minerálních přísad přírodního původu. Zdravotní péče je založena především na prevenci znamenající volbu vhodných plemen, příhodného ustájení zvířat, krmení kvalitními krmivy a náležitého počtu zvířat na jednotku plochy.
12
Není povolena aplikace chemických alopatických leků a antibiotik, to znamená, že je preferováno použití fytoterapeutik a homeopatik. Až na výjimky při léčení jednotlivých zvířat, je zakázáno používání látek na podporu růstu a užitkovosti. Taktéž se nesmí používat hormony pro řízení reprodukce. Ochranná lhůta mezi podáním poslední dávky alopatického veterinárního léku a stanovením produktu jako bioproduktu musí být dvakrát delší, než je zákonná ochranná lhůta vymezená výrobcem. Je zakázáno zvířata uvazovat. Na přechodnou dobu je možné pro skot v dosavadních stájích s vazným ustájením udělit výjimku. Po roce 2010 bude v malých zemědělských provozech možné ustájení dobytka ve stájích s vazným ustájením, a to za předpokladu, že alespoň dvakrát do týdne bude zabezpečen pobyt zvířat ve výběhu nebo na pastvě (Šarapatka, Urban, 2006; WSPA, 2007).
3.2 Bioprodukty a biopotraviny
3.2.1 Charakteristika biopotravin Biopotravina je potravina vyrobená za podmínek uvedených v zákoně o ekologickém zemědělství a splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovenou zvláštními předpisy (Moudrý, Plugar, 2002). Zákon 30/2006 definuje dále bioprodukt, což je ,,surovina rostlinného nebo živočišného původu nebo hospodářské zvíře získané v ekologickém zemědělství podle předpisů Evropských společenství“, a ostatní bioprodukt jakožto ,,ekologické krmivo nebo ekologický rozmnožovací materiál“.
3.2.2 Zpracování bioproduktů Mnoho bioproduktů nevyužíváme k přímé spotřebě, nejdříve je musíme zpracovat, vytříbit a přeměnit na biopotraviny. Tento postup musí brát v potaz kvalitu bioproduktů. Nemělo by žádný význam bioprodukty upravit nevhodnými konvenčními metodami, zpracovat je pomocí umělých barviv, ochucovadel, emulgátorů, konzervačních a dalších chemických látek, podobně jako v konvenčním zpracovatelském průmyslu. Ekologické
13
zpracování bioproduktů tedy musí ohleduplně navázat na šetrnou zemědělskou produkci (Moudrý, 1997).
Produkty se skladují, zpracovávají a přepravují povolenými způsoby, které jsou natolik šetrné, aby byla v co největší míře uchována jejich kvalita. Nesmí dojít ke kontaminaci nežádoucími látkami nebo konvenčními produkty, tudíž se musí zajistit časové či prostorové oddělení bioproduktů od produktů jiného původu (Moudrý, Plugar, 2002). Výrobek nebo jeho přísady se nesmí ošetřovat ionizujícím zářením. Biopotravina nesmí být vyprodukována za použití geneticky modifikovaných organismů-GMO (Šarapatka, Urban, 2006). Je zakázáno použití hydrogenace, bělení, ozařování a mikrovlnného ohřevu. Při nakládání, uzení, zjemňování apod. nelze použít chemikálií. Kvalita a chuť je dána čerstvostí biosurovin (Moudrý, Plugar, 2002). Mohou se použít pouze takové přídatné a pomocné látky, které najdeme v pozitivních seznamech. Popřípadě se mohou používat látky tradičně využívané ve zpracování potravin, vyskytující se v přírodě, a bez nichž by se biopotravina prokazatelně nedala vyrobit nebo uchovat. Zemědělské suroviny vyprodukované v konvenčním zemědělství jsou přípustné do 5% hmotnostního podílu, pokud jsou uvedeny v příloze Nařízení 2092/913 a nejsou na trhu k dispozici suroviny vyprodukované ekologickým způsobem. Během celého procesu skladování, manipulace, zpracování a distribuce až ke konzumentovi je nutné bioprodukt přesně označit (Šarapatka, Urban, 2006).
3.2.3 Značení bioproduktů Bioprodukt, sloužící jako surovina pro výrobu biopotravin, se označí jako ekologický tím, že se k jeho názvu uvede předpona ,,bio“ a identifikační kód kontrolního orgánu. Nevylučuje-li to charakter bioproduktu, tak i grafický znak (obr.1). Takto se označují rostlinné nebo živočišné produkty, na které vydal osvědčení o původu bioproduktu kontrolní orgán. 3
Nařízení 2092/91 – Nařízení rady (EHS) ze dne 24.června 1991 o ekologické výrobě zemědělských produktů a o označování zemědělských produktů a potravin původem z ekologického zemědělství (Šarapatka, Urban, 2006).
14
Je zakázáno označovat rostlinný nebo živočišný produkt logem, předponou ,,bio“ nebo ,,eko“, grafickým znakem, popřípadě kterýmkoli údajem poukazujícím na ekologický, organický či přírodní způsob, pokud nebylo vydáno osvědčení o původu bioproduktu. Pokud se jedná o produkt z přechodného období
4
, označuje se slovy
„z přechodného období“ a to v takové barvě, velikosti a typu písma, jenž nesmí být nápadnější než označení produktu podle zvláštních právních předpisů. Označení ,,ekologické zemědělství“ nesmí být výraznější než slova ,,produkt z přechodného období“ (Moudrý, Prugar, 2002).
Obr. 1 Logo produktu ekologického zemědělství (zdroj:PRO-BIO, 2006).
3.2.4 Značení biopotravin Výrobce může biopotravinu označit předponou ,,bio“, grafickým znakem (obr.1), popřípadě kterýmkoli údajem poukazujícím na ekologický, organický, přírodní či biologický způsob, pokud bylo při její výrobě použito více jak 95 % hmotnosti nebo objemu bioproduktů, přídatných látek a na kterou vydal kontrolní orgán osvědčení o biopotravině. Je zakázáno označovat potravinu předponou ,,bio“, ,,eko“, grafickým znakem nebo jakýmkoli údajem poukazujícím na ekologický, organický, přírodní nebo biologický způsob výroby, pokud nebylo vydáno osvědčení o biopotravině. V případě, že při výrobě biopotraviny bylo použito alespoň 75 %, avšak méně než 95 % hmotnosti nebo objemu bioproduktů, přídatných a pomocných látek, označí se biopotravina rovněž údaji o procentním obsahu složek zemědělského původu, které pocházejí z ekologického zemědělství nebo z přechodného období. Takovéto informace nesmí být vyznačeny v jasnější barvě, velikosti a typu písma než značení dle zvláštních 4
Přechodné období-je období, ve kterém dochází k přeměně zemědělské výroby na ekologické zemědělství a k odstranění vlivu negativních dopadů předchozí zemědělské činnosti na zemědělskou půdu, krajinu a životní prostředí (sagit, 2006).
15
právních předpisů. Při značení či propagaci bioproduktů a biopotravin se nesmí uvádět, že prezentují zdravotní nebo nutriční záruku (Moudrý, Prugar, 2002). Mimo uvedeného loga Bio se na potravinách mohou uvádět loga příslušného svazu např. PRO-BIO (obr.2), členové svazu PRO-BIO mají možnost aktivně používat ochrannou známku svazu při propagaci svých produktů (PRO-BIO, 2006).
Obr. 2 Ochranná známka svazu PRO-BIO (zdroj:PRO-BIO, 2006)
3.2.5 Značení biopotravin v EU V Evropské unii je možné používat celoevropskou značku pro biopotraviny (obr.3). Tuto značku používá Evropská unie od února 2000. Symbolizuje obilný klas obklopený kruhem dvanácti hvězd a zeleným zoubkovaným prstencem s nápisem ,,organic farming“. V současné době se ještě tolik nepoužívá. Tato značka nemůže být použita, pokud produkt vyrobený v Evropě obsahuje i mimoevropské suroviny, např. koření. Nepostačují ani totožné výrobní a kontrolní podmínky ve státech, které nejsou členy EU (Šarapatka, Urban, 2006).
Obr. 3 Logo EU pro produkt ekologického zemědělství (zdroj: KEZ,2005).
16
3.3 Legislativa
3.3.1 Legislativa EU Nařízení rady (EHS) č.2092/91/EHS V roce 1991 Rada Evropských společenství vydala Nařízení číslo 2092/91/EHS o ekologické výrobě zemědělských produktů a o označování zemědělských produktů a potravin původem z ekologického zemědělství. Nařízení rady obsahuje: Přílohu I, týkající se zásad ekologické produkce. Přílohu II, rozdělující se na část A, která pojednává o hnojivech a pomocných půdních látkách, část B, kde jsou vymezeny prostředky na ochranu rostlin, část C – krmiva, část D – doplňkové látky a ostatní produkty používané ve výživě zvířat a část E – látky a přípravky pro čištění a dezinfekci chovatelských budov a zařízení. Příloha III hovoří o minimálních požadavcích kontrolního systému. Příloha IV se týká informací, které musí zemědělec povinně oznamovat. V příloze V nalezneme informace o logu ekologického zemědělství. V příloze VI se dozvíme o složkách biopotravin nezemědělského původu. Příloha VII vyjadřuje maximální počet zvířat na hektar, což souvisí s přílohou VIII, kde se dozvíme, jakou má rozlohu minimální požadovaná plocha na zvíře (Šarapatka, Urban, 2006). Průběžně docházelo a dochází k úpravám tohoto Nařízení. Novela tohoto nařízení č.834/2007, která byla schválena koncem července evropskou komisí, by měla více posílit kompetence státního dozoru nad ekologickým zemědělstvím a především kontrolou ekologického zemědělství. Nařízení upravuje pravidla tak, aby byla srozumitelnější pro zemědělce i spotřebitele. Novela začne platit 1.1.2009. Soustava označování biopotravin bude shodná pro celou Evropskou unii. Biopotraviny budou povinně obsahovat logo EU, budou opatřeny informací o vzniku surovin - jestli pocházejí pouze z jednoho státu EU, více států Evropské unie nebo mají původ ze třetích zemí. Pro biopotraviny pocházející ze zemí mimo Evropskou unii bude toto značení nepovinné. Nutné bude označení každé biopotraviny kódem kontrolní certifikované organizace, která má za úkol kontrolovat původ potravin a jejich kvalitu. Spotřebitel tím bude ujištěn, že potraviny podléhají striktní kontrole. Nadále platná budou i současná národní, eventuálně soukromá loga, která označují biopotraviny. To umožní spotřebitelům snazší rozpoznání potravin.
17
Nadále je zachována možnost používat přívlastky biologický a ekologický, taktéž označení "bio" nebo "eko" výlučně pro biopotraviny. V případě, že by došlo ke zneužití značení, bude striktně sankciováno ministerstvem zemědělství. Stále nebude povolené používat k výrobě biopotravin geneticky modifikované organismy (GMO). Je vymezena velmi přísná hranice pro potenciální obsah GMO v biopotravinách. Shovívavost do výše 0,9 % byla prosazena pro ochranu ekofarmářů před potrestáním v případě nezaviněné stopové kontaminaci potraviny (Bodoková, 2007). Nové nařízení dále povoluje poukazovat na ekologické složky i u neekologických produktů, ale výlučně v seznamu složek. Novela vytváří podklad pro určení zásad pro ekologickou akvakulturu, víno, mořské řasy a kvasinky. Nedošlo ke změně seznamu povolených látek v ekologické produkci, ale požaduje uveřejnění žádostí o povolení nových látek a s tím spojenou existenci centralizovaného systému pro určování výjimek (agris, 2007).
3.3.2 Legislativa ČR Od 30.12.2005 začal v České republice platit zákon č.553/2005, jenž měnil zákon č.242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství. Účelem novely bylo z původního zákona o EZ vynechat veškerá ustanovení, která se nacházela zároveň v Nařízení rady 2092/91. Dosáhlo se tím zjednodušení norem pro ekologické zemědělství v ČR. Úplné znění novelizovaného zákona o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. bylo vydáno ve Sbírce zákonů jako zákon č.30/2006. Spolu s tímto zákonem vešla v platnost vyhláška MZe č.16/2006, jenž nahradila doposud závazné vyhlášky k zákonu o ekologickém zemědělství (Šarapatka, Urban, 2006). Novelizovaný zákon o ekologickém zemědělství zahrnuje především nařízení týkající se registrace ekozemědělců, která se provádí podáním žádosti o registraci na MZe. Nevztahuje se na prodejce již balených a označených bioproduktů, biopotravin nebo ostatních bioproduktů konečnému spotřebiteli. S podáním žádosti žadatel přiloží potvrzení o vstupní kontrole. Žadatel má povinnost uzavřít smlouvu o kontrole a certifikaci s pověřenou organizací. Další neméně důležité ustanovení se týká kontrolního systému. Každá osoba, která podniká v ekologickém zemědělství, musí mít platnou smlouvu s jednou z kontrolních
18
organizací, která je pověřena Ministerstvem zemědělství výkonem kontroly a certifikace v ekologickém zemědělství. Ke dni 1.1.2006 byly výkonem kontroly a certifikace pověřeny organizace KEZ o.p.s. a ABCERT GmbH. Zákon dále řeší sankční systém, označování bioproduktu, biopotraviny nebo ostatního bioproduktu, viz. kapitoly ,,značení bioproduktů“ a ,,značení biopotravin“. Mimo chov ryb a králíků, jenž se v NR 2092/91 neřeší, byla vyloučena veškerá ustanovení o ekologické produkci (sagit, 2006).
3.4 Současný stav ekologického zemědělství na území celé ČR Po mírném poklesu v roce 2005 došlo v České republice roku 2006 k navýšení počtu ekologických farem. K 31.12.2006 podíl z celkové výměry činil 6,61 %. K tomuto navýšení došlo v roce 2006 především schválením Programu rozvoje venkova České republiky na období 2007-2013. Nebyla sice schválena plánovaná výše plateb, ale přesto vzrostly kompenzační sazby pro trvalé kultury, speciální byliny a zeleninu. V přechodném období bylo v ČR přihlášeno 42 963 ha, což představovalo 15,6 % plochy. Další motivací pro vstup do ekologického zemědělství se stalo vytvoření konkurenčního prostředí ve sféře kontroly dodržování pravidel ekologického zemědělství a také vzrůstající poptávka po biosurovinách od výrobců biopotravin. Rok 2006 je spojen i s nárůstem počtu výrobců biopotravin a to o 27 podniků, díky příznivému odbytu biopotravin, o které se zvedá zájem ze strany spotřebitelů. K příznivým podmínkám pro firmy přecházející na bioprodukci přispívá i zvýšená bonifikace pro ekologické zemědělce a biozpracovatele v některých opatřeních Programu rozvoje venkova. Ekologické zemědělství v České republice určuje převládající hospodaření na trvale travních porostech v horských a podhorských oblastech zaměřené na údržbu krajiny a chov masného skotu. K nárůstu výměry TTP již ale nedochází, naopak narůstá výměra orné půdy a taktéž výměra trvalých kultur (MZe, 2007).
19
Tab.1 Vývoj ekologického zemědělství (zdroj: MZe, 2007) 31.10.2006
31.10.2007
Počet výrobců biopotravin
148
223
Počet ekofarem
912
1249
274 859
306 995
6,45
7,21
Výměra orné půdy (ha)
23 162
28 008
Výměra trvalých travních porostů (ha)
225 983
253 308
Výměra zemědělské půdy v ekologickém Zemědělství Podíl ekologického zemědělství na celkové výměře zemědělské půdy (%)
1 721 (z toho Výměra trvalých kultur (sady, vinice) (ha)
988
1 506 ha sadů a 215 ha vinic)
Ostatní plochy (ha)
24 726
23 958
V roce 2007 vzrostl počet ekologicky hospodařících zemědělců o téměř 45 % na 1249 ekofarem a 223 výrobců biopotravin, převážně díky rostoucí poptávce po biopotravinách. K 31.12.2007 obhospodařovaly ekofarmy cca 7,2 % z půdního fondu ČR, což je cca 312 000 hektarů. Převládají stále TTP s více než 280 000 hektary. Takřka o 5 000 ha se oproti předcházejícímu roku zvedla výměra orné půdy, tj. na 28 008 ha. Během roku 2007 došlo též k nárůstu ekologických sadařů a vinařů. Výměra ekologických sadů je v současné době 1 625 hektarů, výměra vinic 245 hektarů. Také je registrováno 6 ekologických chovatelů včel. Za zvýšením zájmu o ekologické zemědělství je stejně jako v předchozím roce především zvýhodněná bonifikace ekozemědělců a výrobců biopotravin v novém Programu rozvoje venkova na období 2007-2013, dále zvýšení poptávky po biosurovinách od výrobců biopotravin, na čemž se podílí i vzrůstající zájem zahraničních odběratelů. Velkou roli sehrály v roce 2007 rozsáhlé spotřebitelské kampaně maloobchodních řetězců (Ekolist, 2008; MZe, 2007).
20
Tab. 2 Nejnovější statistické údaje - k 31.3. 2008 (zdroj: MZe, 2008) 1.1.2008
31.3.2008
Počet výrobců biopotravin
253
297
Počet ekofarem
1318
1564
312 890
322 396
7,35
7,57
Výměra orné půdy (ha)
29 505
31 194
Výměra trvalých travních porostů (ha)
257 899
267 189
Výměra trvalých kultur (sady, vinice)
1625 sady, 245
1 737 sady, 353
(ha)
vinice
vinice
Ostatní plochy (ha)
23 616
21 923
Výměra zemědělské půdy v ekologickém zemědělství (ha) Podíl ekologického zemědělství na celkové výměře zemědělské půdy (%)
Od počátku roku 2008 do konce března 2008 se zvýšil počet ekofarem o 246 nově registrovaných farem. Výměra zemědělské půdy v ekologickém zemědělství vzrostla o 9 506 ha. Podíl ekologického zemědělství na celkové výměře zemědělské půdy se zvedl o 0,22 %. Výměra orné půdy je o 1689 ha větší. Trvale travních porostů přibylo o 9 290 ha. Dále přibylo 112 ha sadů a 118 ha vinic. Ostatních ploch ubylo o 1 693 ha. Přibylo 44 výrobců biopotravin (Vorlíček, 2008).
3.4.1 Státní podpora a propagace ekologického zemědělství Ekologické zemědělství je v současné době podporováno Programem rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013, který vychází z Národního strategického plánu rozvoje venkova Jedná se zejména o investice do ekologických farem a zpracování bioproduktů prostřednictvím opatření osy I PRV. Dále pokračování podpory ekologických zemědělců prostřednictvím agro-environmentálních opatření v rámci osy II PRV, a to titulem Ekologické zemědělství, který umožňuje finančně podporovat ekologické zemědělce formou sazby na plochu obhospodařovanou v rámci ekologického
21
zemědělství. Pak také využití opatření III.1.2. ,,Zakládání nových podniků a jejich rozvoje“ k podpoře zpracování bioproduktů v rámci osy III PRV. V neposlední řadě zapojení ekologických zemědělců do aktivit místních akčních skupin financovaných z osy IV PRV (Bodoková, 2007). Akční plán pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010 si klade za úkol posílit postavení ekologického zemědělství v ČR, zvyšovat pozitivní vliv EZ na přírodu a krajinu, zabezpečit životaschopnost ekologických farem, zvýšit konkurenceschopnost českého zemědělství v Evropské unii, zvyšovat důvěru veřejnosti k ekologickému zemědělství, propagovat životaschopná venkovská hospodářství, zlepšovat životní podmínky a welfare zvířat chovaných na ekologických farmách, zajistit ochranu produktů ekologického zemědělství před kontaminací geneticky modifikovanými organismy, rozšiřovat hospodářské aktivity s vyšší přidanou hodnotou, přispět prostřednictvím ekologické produkce k ochraně zájmů spotřebitelů, posilovat pozitivní vnímání kvality biopotravin u spotřebitelů, rozšiřovat trh s biopotravinami, s rostoucím trhem zefektivňovat produkci a zpracování produktů EZ, zlepšit odborné poradenství, vzdělávání a výzkum v EZ, dosáhnout v roce 2010 cca 10 % podílu zemědělské půdy v EZ na celkové výměře zemědělské půdy (MZe, 2004). V březnu letošního roku odstartovala největší kampaň na propagaci biopotravin. Jejím cílem je propagace biopotravin a zvýšení informovanosti spotřebitelů o ekologickém zemědělství. Následující 3 roky bude do této kampaně investováno 28 milionů korun. Na financování se rovným dílem podílí Evropská unie a Státní zemědělský intervenční fond. Projekt byl oficiálně představen na mezinárodním potravinářském veletrhu Salima 2008 v Brně. Hlavními komunikačními nástroji budou billboardy, inzerce v tisku, ochutnávky biopotravin a webové stránky www.ziju-bio.cz (Vorlíček, 2008).
3.4.2 Rozmístění ekologických podniků v ČR podle regionů Nejvíce ekologických podniků najdeme v horských a podhorských oblastech. Ekologické hospodaření na TTP tvoří 82,4 %. Přední místa v množství ekofarem i výměře zastupují Jihočeský a Karlovarský kraj. Na Moravě se nachází jedna třetina ekofarem. Z toho nejvíce ve Zlínském a Olomouckém
kraji.
Největší,
co
se
týká
22
výměry
ekologických
ploch,
je
Moravskoslezský kraj. V Čechách je, včetně již zmíněného Karlovarského a Jihočeského kraje, důležitý rozlohou i počtem farem kraj Ústecký a Plzeňský. Nižší zastoupení mají stále kraj Středočeský, Pardubický a kraj Vysočina, i když také tady množství podniků roste. K největšímu rozvoji v meziročním nárůstu došlo na okrese Šumperk, Prachatice a Klatovy. Vliv na rozmístění má též svaz PRO-BIO, dochází k většímu rozkvětu ekologického hospodaření v oblastech působnosti poradenských center této organizace (MZe, 2007).
Tab.4 Pořadí dle výměry (ha)
Tab.3 Pořadí dle množství ekofarem (zdroj: MZe, 2007)
(zdroj: MZe, 2007)
1.
Jihočeský kraj
123
1.
Karlovarský kraj
50827,3
2.
Karlovarský kraj
107
2.
Jihočeský kraj
35073,1
3.
Zlínský kraj
102
3.
4.
Olomoucký kraj
94
4.
Ústecký kraj
31007,7
5.
Plzeňský kraj
83
5.
Zlínský kraj
25872,9
6.
Ústecký kraj
78
6.
Plzeňský kraj
22634
7.
Moravskoslezský kraj
71
7.
Liberecký kraj
22086,9
8.
Liberecký kraj
64
8.
Olomoucký kraj
21019
9.
Královehradecký kraj
56
9.
10.
Jihomoravský kraj
46
10.
Jihomoravský kraj
6975,9
11.
Pardubický kraj
38
11.
Pardubický kraj
4626,8
12.
Kraj Vysočina
36
12.
Kraj Vysočina
4539,4
13.
Středočeský kraj
28
13.
Středočeský kraj
3120,6
14.
Praha
13
14.
Praha
1285,6
23
Moravskoslezský kraj 34949,3
Královehradecký kraj 11117,3
4. EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ NA VYSOČINĚ
4.1 Vývoj ekologického zemědělství v kraji Vysočina Ekologické zemědělství v kraji Vysočina se rozvíjelo stejně tak jak tomu bylo v celé České republice. První statistické šetření ohledně ekologického zemědělství na Vysočině proběhlo v rámci zemědělského výzkumu Agrocenzus 2000. Na něj navazovalo strukturální šetření v roce 2003 a 2005. Průzkumem bylo zjištěno, že zemědělci v tomto kraji obhospodařovali největší plochu chráněných území. V roce 2000 zde ekologicky hospodařilo 35 zemědělských podniků, z čehož 6 bylo právě v přechodném období. Zemědělská půda v EZ činila 4 627 ha. Řada těch, jež se nacházela v tomto roce v konverzi, činnost ukončila. Z původních 35 evidovaných ekologicky hospodařících subjektů na Vysočině jich zbylo o 3 roky později jenom 19. Sice během těchto 3 let přibylo dalších 12 nových, ale takovýto úbytek byl v rozporu s celorepublikovou tendencí. Na konci roku 2004 se dle MZe nacházelo na území České republiky 820 ekologicky hospodařících zemědělců, ze kterých jenom 29 provozovalo svoji činnost na Vysočině, tj. 3,5 %. Ekologicky obhospodařovaná půda činila v tomto období 6,2 % na celém území ČR. Na Vysočině to bylo pouze 1 % z celkové zemědělské půdy. Veškeré množství ekologicky hospodářících subjektů reprezentovali soukromě hospodařící rolníci, dva případy představovaly akciové společnosti a ekologickému hospodaření se již věnoval školní statek Humpolec. V roce 2004 činil průměrný věk všech ekologicky hospodařících na Vysočině 46,8 let. Největší množství ekologických subjektů se v roce 2004 zabývalo chovem skotu bez tržní produkce mléka. Drůbež chovali pouze v okresech Žďár nad Sázavou a Pelhřimov (ČSÚ, 2005; Číhalová, 2007). Dle Českého statistického úřadu fungovalo v roce 2005 na území kraje Vysočina 4 033 zemědělských jednotek s klasickým hospodařením. Počet zemědělských jednotek s ekologickým hospodařením byl 24. Z těchto 24 jednotek se výhradně ekologickému hospodaření věnovalo 20 zemědělských subjektů. Výměra ekologicky obhospodařované zemědělské půdy činila 4 429 ha, z toho orná půda 2 179 ha. Výměra zemědělské obhospodařované půdy v přechodném období čítala 153 ha, z toho bylo 120 ha orné půdy.
24
Graf 1: Počet ekofarem v kraji Vysočina k 1. lednu 2007 dle okresů (zdroj: kraj Vysočina, 2007)
8 13
Žďár nad Sázavou Jihlava Třebíč
5
Havlíčkův Brod Pelhřimov
5
8
Graf 2: Výměra půdy v ekologickém hospodaření v ha k 1. lednu 2007 v kraji Vysočina rozčleněné dle okresů (zdroj: Kraj Vysočina, 2007)
636,97
285,79 Žďár nad Sázavou Jihlava
311,98
T řebíč
2 606,17 182,88
Havlíčkův Brod Pelhřimov
Ministerstvo zemědělství ČR uvádí, že ke konci roku 2007 se v kraji Vysočina nacházelo 36 ekofarem a to na výměře 4539,4 ha ekologicky obhospodařované půdy.
4.2 Charakter kraje Vysočina V rámci celé České republiky zaujímá kraj Vysočina centrální polohu. Sousedí s krajem Jihočeským, Středočeským, Pardubickým a Jihomoravským. S Jihomoravským krajem tvoří oblast NUTS 2 z důvodu podpory regionálního rozvoje. Kraj Vysočina má členitý terén, vyšší nadmořskou výšku a řídké osídlení. Struktura sídel je zde
25
rozdrobená, což má v určitých oblastech za následek vylidňování malých obcí a odchod mladých vzdělaných lidí. Vysočina se nachází ve vnitrozemí, nedotýká se státní hranice, ale na jihu se rozkládá částečně v pásmu podél hranice s Rakouskem, tudíž jsou okresy Jihlava a Třebíč zapojeny do programu přeshraniční spolupráce Phare. Kraj je přitažlivý neznečištěným ovzduším, zdravými lesy a čistými vodními plochami i zdroji vody. Rozlohou o ploše 6 796 m2 patří do českého nadprůměru. Nejvyšší bod s výškou 837 m.n.m. se jmenuje vrch Javořice, najdeme ho v okrese Jihlava. Nejnižší bod nalezneme v okrese Třebíč - v části, kde řeka Jihlava opouští jeho území, má asi 239 m.n.m. Kraj se pyšní dvěma chráněnými krajinnými oblastmi. Jsou to Žďárské vrchy a Železné Hory. Administrativně se Vysočina dělí na 5 okresů, 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 26 obvodů pověřených obecních úřadů. Na území se vykytuje 704 obcí (stav k 1.1.2005). Vysočina má ze všech krajů ČR nejmenší průměrnou populační velikost obce - 725 obyvatel. Status města má v současné době 34 obcí. Ke dni 1.1.2007 žilo v kraji 511 645 obyvatel, čímž se zařazuje na čtvrté místo v nejnižší lidnatosti v České republice. Na konci roku 2006 se na Vysočině nacházelo cca 97 000 ekonomických subjektů, což ji řadí na předposlední místo v rozsahu ČR. Průměrná měsíční mzda zde též setrvává pod průměrem. Míra nezaměstnanosti čítala ke konci roku 2006 7,10 %. Nabídka pro kvalifikované síly zde není příliš velká. Přes zdejší podprůměrné přírodní podmínky se v kraji udržela tradice zemědělské výroby. Pro některé produkty, jako například produkci brambor, olejnin a pastevní chov skotu, je oblast Vysočiny vhodná. Slabou stránkou ovšem zůstává ekonomická i technická základna zemědělských výrobců. Upřednostňuje se zde velkovýrobní způsob hospodaření s kombinací rostlinné a živočišné výroby. Specializovanou produkci najdeme u menších výrobních jednotek fyzických osob. V roce 2006 zahrnovala celková plocha obilovin 148 409 ha s největší sklizňovou plochou na okrese Třebíč. Sklizeň brambor dosáhla 237 620 t, což tvoří jednu třetinu produkce celé České republiky. Intenzita chovu skotu zde v roce 2006 byla největší ze všech krajů, tvořila 558,7 kusů na 100 ha. Produkcí masa, vyjímaje drůbež, obsadil kraj 4. místo z celého území ČR, a to při množství 48 102 t.
26
Průmysl na Vysočině reprezentuje nejvíce průmysl strojírenský, kovodělný, textilní, dřevozpracující a potravinářský. Kraj Vysočina se může chlubit malou kriminalitou a nízkým stupněm sociálně rizikových skupin obyvatelstva. Nesporným významem kraje je i jeho celoroční turistické využití. Poskytuje dobré možnosti pro zimní i letní turistiku a návštěvu mnoha pamětihodností. Nejpříznivější sněhové podmínky nabízejí Žďárské vrchy a Svratecká hornatina. Největší vodní plochou je Velké Dářko, významná je i vodní nádrž Dalešice na řece Jihlavě a také známý rybník Sykovec - nejvýše položený rybník na Vysočině nacházející se v nadmořské výšce 720 m. Na Vysočině nalezneme tři památky zapsané v seznamu UNESCO. Je to památková rezervace Telč, národní kulturní památka – poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou a židovská čtvrť se hřbitovem a bazilikou sv.Prokopa v Třebíči. Budoucnost cestovního ruchu na Vysočině se jeví v duchu poklidné a ekologické pobytové turistiky, ke které přispívá i hustá síť turisticky značených cest, rozvíjející se cyklotrasy a agrofarmy s ubytováním (ČSÚ, 2007).
4.3 Charakteristika vybraných farem V této části diplomové práce se zaměřím na charakteristiku jednotlivých ekologických farem na Vysočině. Farmy jsem vyhledala pomocí adresáře na serveru ,,biospotřebitel“, ,,PROI-BIO“ a na stránkách společnosti ,,KEZ“. Seřadila jsem je podle okresů, ve kterých se nacházejí. Některé z farem působí v kombinaci rostlinné a živočišné výroby, jiné se zabývají výhradně rostlinnou výrobou. Mnohé se ale současně věnují ekologickému zemědělství a provozování agroturistiky, tzn.ekoagroturistice5.
5
Ekoagroturistika-je agroturistika provozovaná na farmách, které vlastní certifikát ekologického zemědělství. Návštěvník se tady seznamuje s postupy při pěstování rostlin bez použití syntetických hnojiv a s přirozenými postupy chovu zvířat (CoJeCo, 2005).
27
4.3.1 Okres Žďár nad Sázavou Ekofarma Baucis – Žďár nad Sázavou Ekofarma Baucis ze všech ekologicky hospodařících farem položena nejblíže mému bydlišti, Bystřici nad Pernštejnem. Rozkládá se v necelých 5 km vzdálených Lesoňovicích. Od Brna se farma nachází asi 50 km severozápadně. Farmu vlastní rodina Horákových, která hospodaří již od roku 1924. Pan Aleš Horák postupně přebíral statek po rodičích a v roce 1994 začal na farmě hospodařit ekologicky. Práce na statku se účastní celá rodina. Ekofarma Baucis obdržela certifikát ABCERT a zařadila se mezi členy svazu ekologických zemědělců PRO-BIO Šumperk (biopotraviny, 1995). Ekologická farma Baucis je orientovaná především na pěstování BIO zeleniny. Výměra farmy činí 38 ha, z toho je 22 ha orné půdy. Na orné půdě rostou obiloviny, luskoviny, brambory, zelenina. Farma pěstuje tyto druhy zeleniny: brokolici, brukev, celer, cibuli, cuketu, dýni hokaido, endivii, fazole, hrách, jahody, kapustu, růžičkovou kapustu, kadeřávek, kopr, mrkev, okurky, papriku, pastinák, petržel, pórek, rajčata, reveň, ředkve, ředkvičky, řepu, řeřichu, salát, šalotku, špenát, tuřín, vodnici, bílé zelí, červené zelí, kruhánecké zelí, zelí na uskladnění a pekingské zelí. Z obilovin může farma nabídnout oves, oves bezpluchý, pšenici špaldu, pšenici jarní, pohanku, proso, žito a pohanku. Na mezích podél pozemků ekofarmy rostou třešně, višně, jabloně, švestky, mirabelky, rybízy a angrešty. Ročně vypěstuje také kolem 20 t brambor. K farmě náleží louky a pastviny, které slouží pro pastvu šesti koz a osmi krav. Jejich mléko spotřebuje osazenstvo rodinné farmy. Ostatní produkty jsou ve větším množství na prodej přímo ze dvora. Kromě toho lze produkty z této farmy koupit v Brně na Slovákově ulici, a to každý pátek od 12:30 do 12:45 hodin, v prostorách Hnutí Duha na Bratislavské ulici též v pátek od 13 do 17:30 hodin, v Duhovém Bioklubu Zdravá výživa na Staré osadě a na Pellicově 5 v Prodejně místních biopotravin. V Praze lze produkty Ekofarmy Baucis pořídit v Klubu přátel ekofarem - Veronika a Miloš Růžičkovi a v neposlední řadě si vzdálenější zákazníci mohou objednat zboží z ekofarmy poštou pomocí internetového obchodu ,,Luční údolí“, které nabízí biozeleninu. Horákovi se účastní i jarmarků pořádaných při různých příležitostech po celé ČR, což je další možnost nákupu jejich bioproduktů. Jelikož Horákovi pěstují mnoho různých druhů zeleniny, musí zvládat všechny fáze pěstování.
28
Za ubytování a stravu zde pomáhají většinou středoškolští a vysokoškolští studenti, dobrou zkušenost mají se členy hnutí Brontosaurus. Kdo z jejich členů má zájem, stravuje se s rodinou, pokud ne, může si vařit samostatně.
Obr.4 Dvůr ekofarmy Baucis (zdroj: biospotřebitel, 2006)
Horákovi se zabývají i ekoagroturistikou. Nabízejí pobyty v kempu pro 2-3 stany a ubytování až pro 7 osob v chaloupce patřící k farmě. Přednostně ubytovávají lidi, kteří se chtějí podílet na pěstování zeleniny, čímž si vlastně za 6 hodin práce vydělají na ubytování a vegetariánskou stravu. Ubytování není luxusní, chaloupka je starší, teplá voda teče pouze, když svítí slunce. Odpadní voda se používá na zalévání. Farma je přihlášena do programu WWOOF6. Schází se zde domácí i zahraniční členové, kteří se chtějí o ekologickém zemědělství něco naučit a současně pomoci při práci. Většinou se jedná o snadnou práci kolem zeleniny, kterou zvládají lidé všech věkových skupin. Hosté mají možnost zapůjčit si starší jízdní kola. V Lesoňovicích je také možnost hrát stolní tenis nebo navštívit posilovnu. K osvěžení mohou hosté využít malý rybník přímo na poli. Kdo má zájem může navštívit koupaliště nebo i krytý bazén ve sportovní hale v Bystřici nad Pernštejnem. Na farmě je možné zapůjčit si vybavení na umělou horolezeckou stěnu.
6
WWOOF je celosvětovou výměnnou sítí, kde dobrovolníkům, kteří vypomáhají v době potřeby na ekologické farmě je poskytnuto za jejich pomoc ubytování, stravování a praktické zkušenosti. Délka pobytu není nijak limitována, vždy záleží jen na dohodě mezi farmou a dobrovolníkem (WWOOFerem) a řídí se ročním obdobím a momentální potřebou práce na farmě - sena, stavění ohrad, pastva, pletí a podobně (wwoof, 2005).
29
Na statku se nachází i malá knihovna o ekologickém zemědělství, netradičních zdrojích energie, alternativních stravovacích systémech a zdravém životním stylu (biopotraviny, 2006; sweb, 2000).
Agroekofarma Kadeřávek Farma rodiny Kadeřávkových se nachází na okraji obce Věcov v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, severozápadně od Bystřice nad Pernštejnem. Farma vznikla v roce 1991, kdy se Ing. Miroslav Kadeřávek se svoji ženou Janou přestěhovali z Prahy do Věcova na usedlost rodičů paní Jany. Agroturistiku s ubytováním provozují od roku 1992. V roce 1997 přešli na ekologický způsob hospodaření. Rodina měla v začátcích k dispozici jenom dům, 25 ha půdy, 20 ovcí patřících otci paní Jany a v podstatě žádné vědomosti ani zkušenosti s chovem a provozováním agroturistiky. Pan Kadeřávek je původním povoláním chemik, jeho žena porodní asistentka, do vesnice se přistěhovali z důvodu vyřešení bytové situace. Ekofarma je zaměřena na pastevní chov ovcí – konkrétně šlechtitelský chov masného plemene Merinolandschaf a Suffolk. Znalosti a zkušenosti získali Kadeřávkovi především sami, dvakrát se zúčastnili zájezdu na farmy v Rakousku a navazují kontakty s ekologickými zemědělci a zemědělci specializovanými na chov ovcí.
Obr.5 Ustájení bahnic a jehňat na farmě (zdroj: Prudká, 2006)
Součástí farmy jsou dvě stáje pro cca 380 ovcí a chata ,,U potoka“, sloužící k ubytování hostů. Kadeřávkovi mají k dispozici 96 ha půdy, z čehož cca polovinu vlastní a zbytek si pronajímají.
30
Své role na farmě mají rozděleny tak, že paní Kadeřávková se stará o domácnost a ubytování, manžel má na starost ovce, stáje, stroje a udržování pastvin (Květy, 2000; Prudká, 2006). Celková ubytovací kapacita je až 26 míst. Ubytování na farmě v apartmánu U broučka je zajištěno v podkroví stavení. V apartmánu se nachází vybavená kuchyň s jídelním koutem, lednicí, plynovým sporákem, varnou konvicí a televizí, dále koupelna se sprchovým koutem a WC.
Obr.6 Farma manželů Kadeřávkových (zdroj: OCAL, 2004) Ubytování mimo farmu, v chalupě ,,U potoka“, se nachází v samostatném domečku se zahradou a venkovním bazénem. K dispozici jsou čtyři apartmány-U zvonku, U fialky, U slunečnice a U kopretiny. V přízemí je zbudována společenská místnost, v každém apartmánu je kuchyň s televizí, lednicí, mikrovlnnou troubou, varnou konvicí, sporákem a nádobím. V neposlední řadě zde samozřejmě nechybí sociální zařízení a praktický samostatný vchod do apartmá. Pro hosty je k dispozici i oplocená zahrada s pískovištěm, zahradním nábytkem a grilem. V garáži je přichystán stolní tenis.
Obr.7 Chalupa u Potoka (zdroj: OCAL, 2004) 31
Kadeřávkovi nabízí k prodeji jehněčí a skopové maso v bio kvalitě. V rámci pobytu je možné zajistit ochutnávku i připravení skopových nebo jehněčích specialit. Dále nabízejí jehňata k chovu, ovčí kůži a kromě toho poskytují k prodeji další pochutiny jako makové, povidlové či tvarohové buchty paní domácí, různé druhy medu z produkce včel na farmě, medovinu a marcipán, který je vyráběn ve vsi (OCAL, 2004).
Ekofarma Konvalinkovi Hospodářství se nachází v malebné vesničce Krátká u Sněžného, 11 km od Nového Města na Moravě. Podstatná část stavení je památkově chráněná stavba pocházející z 18. století. Na výměře cca 16 hektarů hospodaří manželé Konvalinkovi. Orientují se na chov masného a mléčného skotu, pěstování obilovin a brambor. Konvalinkovi vlastní 9,5 ha a zbytek si pronajímají. 12,5 hektaru představuje pastvina a 3,5 hektaru orná půda, kde pěstují brambory, jetel a obiloviny.
Obr.8 Stavení manželů Konvalinkových (zdroj: Prudká, 2006)
V roce 1986 zdědili stavení a pozemky po tetě pana Konvalinky a začali v Krátké trávit víkendy. Roku 1990 se odstěhovali z Brna a vybudovali menší hospodářství. Pan Konvalinka se zčásti věnuje odhadům nemovitostí, protože jenom soukromé hospodaření by je neuživilo. Po telefonické domluvě je možný odběr raných i konzumních brambor a mléka přímo ze dvora (Prudká, 2006; biospotřebitel, 2006)
32
Farma Mach Soukromé hospodářství se nachází v Osové Bítýšce, což je obec vzdálená 6 km severozápadním směrem od Velké Bíteše. Pan Mach provozuje soukromé hospodářství o celkové výměře 52 ha. Věnuje se chovu masného a mléčného skotu, prasat, drůbeže. Z rostlinné výroby pěstuje obiloviny a zeleninu - mrkev, petržel, červenou řepu, tuřín, gigant, cibuli a v menším množství patison, cukety, dýně. Pak také pěstuje ovoce, obzvlášť jahody. Své produkty prodává pan Mach ze dvora (biospotřebitel, 2006).
Biofarma Buršík Biofarma pana Oldřicha Buršíka se nachází v obci Ruda u Velkého Meziříčí. Hospodářství má výměru 54 ha zemědělské půdy. Farma se věnuje chovu mléčného skotu. Na 50 hektarech
pěstuje pan Buršík obiloviny (pšenici, pohanku, ječmen,
špaldu), luskovin (hrách) a brambory. Vyprodukované mléko prodává do mlékárny, brambory jsou určeny pro přímý prodej (Hnutí Duha, 2006; PRO-BIO, 2006).
Rodinná ekofarma Husák Ekofarma pana Husáka se nachází v Javorku, nedaleko od Jimramova. Farma o výměře 84 ha je zaměřena na chov masného skotu a produkce sena (PRO-BIO, 2006; KEZ, 2005).
Pospíšil Luboš Farma pana Pospíšila je malou rodinnou farmou o výměře 23 ha. Nachází se u obce Holubí Zhoř, 7 km západně od Velké Bíteše. Od roku 2007 je farma přechodném období. Pan Pospíšil pěstuje obiloviny, brambory a zeleninu (červenou řepu, mrkev, petržel, cibuli, pažitku). Dále se věnuje chovu skotu, ovcí, koz, prasat, drůbeže a koní. Odběratele masa (vepřového, hovězího, jehněčího a kůzlečího), mléka, sýrů, vajec a zeleniny tvoří pouze maloodběratelé. Farma taktéž nabízí vyjížďky na koni a výcvik jezdectví (biospotřebitel, 2006; PRO-BIO, 2006).
33
Ekofarma Herálec Obec Herálec leží v severovýchodní části kraje Vysočina na úpatí nejvyšších vrcholů chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Farma je součástí Ústavu pro strukturální politiku v zemědělství, a.s. Chovají zde skot a kozy (KEZ, 2005).
AGRO - Měřín, a.s. Společnost AGRO – Měřín najdeme v obci Měřín, 11 km vzdálené od Velkého Meziříčí. Společnost převedla část obhospodařované zemědělské půdy do systému ekologického zemědělství. V současné době provozuje ekologické zemědělství na 4 certifikovaných farmách, vše ve své dceřiné společnosti ,,Ústav pro strukturální politiku v zemědělství, a.s.“ na rozloze cca 2500 ha. Z celkové plochy obhospodařované zemědělské půdy tvoří 950 ha půda orná. Na zbylé ploše jsou trvalé travní porosty. Společnost se zabývá převážně produkcí mléka. Roční dodávka dosahuje cca 2.700.000 l syrového kravského mléka. Společnost se též věnuje chovu stáda krav bez tržní produkce mléka - jedná se hlavně o křížence plemene Charolais. Společnost produkuje i obiloviny jak pro krmné tak i potravinářské účely a v neposlední řadě semeno tykve olejné. Zmíněné produkty jsou certifikovány jako bioprodukt (AGRO Měřín a.s., 2007).
Ekofarma Ing. Ladislav Rak Farma se nachází v obci Kuklík, 9,5 km severně od Nového Města na Moravě. Zabývá se chovem jatečních jehňat, chovných jehniček, produkcí senáže a sena.
Žďárský Jaroslav Farma pana Žďárského se nachází v obci Březí nedaleko Velké Bíteše. Již 15 let pěstuje pan Žďárský ekologické brambory. Dále pěstuje pohanku, pšenici špaldu a luskovinoobilné směsky (KEZ, 2005).
Vařejka Libor Farmu pana Vařejky najdeme v obci Strážek. Farma je zaměřena na chov masného skotu, prasat a drůbeže pro vlastní spotřebu. Z rostlinné produkce je to obilí, pícniny, travní porosty, divizna velkokvětá na květ, jablka, lipový květ. Věnuje se i produkci sena a senáže.
34
Prodej produktů zprostředkovává pan Vařejka ze dvora. Po domluvě je na farmě možná prohlídka (Hnutí Duha, 2006; KEZ, 2005).
4.2.2 Okres Třebíč Kozí farma – Dvůr Ratibořice Kozí farma se nachází v malé obci Ratibořice, asi 11 km jižně od okresního města Třebíč. Farmu vlastní rodina Dobrovolných, která se zaměřila na produkci kozích bioproduktů. V současnosti na farmě pracuje 7 zaměstnanců.
Obr.9 Pohled ze dvora na hospodářské budovy farmy (zdroj: vlastní)
První ocenění získala farma roku 2001 za Bio-obal roku. V roce 2003 byla farma oceněna titulem Ekofarma roku. Tuto soutěž vyhlašuje každý rok Asociace soukromých zemědělců. Téhož roku získala i ocenění Biopotravina roku, a to pro kolekci produktů z kozího mléka. Soutěž ,,Česká biopotravina roku“ vyhlašuje Nadace Partnerství a PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců. Cena byla udělena za výborné chuťové vlastnosti, pestrou škálu produktů, vzhledné balení a sjednocený vizuální styl obalů, který zajistí okamžitou rozeznatelnost a nezaměnitelnost výrobků na trhu (obr.12). Oceněn byl též zdravotní přínos kozího mléka.
35
Obr.10 Vítězné logo České biopotraviny roku 2003 (zdroj: PRO-BIO, 2006)
Dvůr v Ratibořicích pochází z počátku 19.století. Do roku 1924 byl majetkem panství rodu Löwenstein z Lesenic. Uskutečněním pozemkové reformy vznikl tzv.zbytkový statek, který byl od hraběnky Pauliny von Löwenstein odkoupen otcem dnešního majitele. Ten zde hospodařil až do roku 1948. V průběhu druhé světové války statek sloužil pro vojenskou nucenou správu. Roku 1948 došlo k vyvlastnění veškerého majetku. Původní majitel se bezdůvodně dostal do vězení a jeho děti byly za svůj původ pronásledovány.
V období
kolektivizace
zemědělství
obhospodařovalo
statek
zemědělské družstvo. V roce 1992 převzal statek do svého vlastnictví dědic původního majitele. Velmi zpustošený statek se rozhodl opravit a začal na něm hospodařit jako soukromý rolník.
Obr.11 Pohled ze dvora na obytnou budovu (zdroj: vlastní) V současnosti je součástí chovu asi 225 kusů koz, zastoupených plemenem koza bílá krátkosrstá. Farma chová největší stádo dojných koz v České republice. Aby měl farmář přehled o tom, co kozy žerou, nevypouští je na pastvu, ale mají svůj výběh. Nedojde tak k znehodnocení kvality a chuti mléka. Široká škála kozích výrobků je vyráběna v mlékárně, jenž je součástí farmy. Soustředí se na výrobu mléka, jogurtového mléka, kefíru, jogurtů a sýrů.
36
Obr.12 Kozí výrobek DoRa s nezaměnitelným vizuálním stylem (zdroj:Dvůr Ratibořice)
Na farmě je také provozována rostlinná výroba na cca 275 hektarech zemědělské půdy. Z této rozlohy je 100 hektarů vyčleněno jako ekosystém pro nároky chovu koz a ovcí. Zbylých 175 hektarů je využito pro konvenční pěstování pšenice, řepky a ostatních plodin. Rodinná farma se zaměřuje současně i na chov masného plemena ovcí Suffolk.
Obr.13 a 14 Ustájení koz na farmě (zdroj: vlastní)
Produkty kozí farmy, výrobky DoRa, je možné zakoupit po domluvě přímo na farmě v Ratibořicích, a to každou sobotu od 15 do 17 hodin. Pro vzdálenější klientelu zajišťuje distribuci výrobků velkoobchod Natural Jihlava. Produkty jsou dodávány do prodejen zdravé výživy a biopotravin téměř po celé České republice. Rodina se již pustila do agroturistického projektu na biofarmě, který bude zaměřen na lepší poznání života na venkově a určen zvláště pro rodiny s dětmi (Kozí mlékoDvůr Ratibořice, 2007).
37
Ing.Hejátková Květuše Biofarma sídlí v Ocmanicích. Devíti hektarová farma je zaměřena na rostlinnou produkci bez návaznosti na produkci živočišnou. Pěstují se zde obiloviny a luskoviny. Paní Hejátková je registrovaným poradcem svazu PRO-BIO. Zabývá se poradenstvím v pěstování rostlin, základní agrotechnice, osevních postupech, struktuře farem a kompostování. Ing. Hejátková je ředitelkou agentury ZERA, což je Zemědělská ekologická regionální agentura sídlící v Náměšti nad Oslavou (PRO-BIO, 2006).
Vaněk František Biofarma se nachází v obci Okříšky. Obec je vzdálena asi 9 km od Třebíče. Z celkové výměry 20 ha je 10 ha orné půdy. Pan Vaněk se věnuje chovu masného skotu, koz, pěstování obilovin, luskovin, zejména hrachu a brambor. Přímo ze dvora je možné koupit brambory, obiloviny, hrách, čerstvé kozí mléko a jateční kůzlata. Při sezónních pracích jako je sklizeň sena, žně a sklizeň brambor, ale i při běžných každodenních pracích, přijímá farmář brigádníky na výpomoc.
Holub František Farma pana Holuba sídlí v obci Čihalín. Soukromý ekologický zemědělec se věnuje pěstování pšenice jarní, ječmene jarního. Chová skot bez tržní produkce mléka a nabízí i senáž (KEZ, 2005).
Vinařské centrum Sádek Toto centrum vinařství vybudovali na okrese Třebíč majitelé Ing. Lubomír Lampíř a Ing. Ladislav Čech za podpory programu SAPARD. 3,5 hektarů vinohradů se ve viniční trati Pod Sádkem rozkládá v místech bývalých hraběcích vinic. Mezi produkty patří jakostní, kabinetní i přívlastková vína, zvláštní pozornost je věnována výrobě vín ledových, výběru z cibéb a v neposlední řadě produkci biovín. Součástí vinařského centra je i hotel, restaurace, udírna, zpracovatelské a archivní sklepy, vinotéka a přírodním amfiteátr (Vinařské centrum Sádek, 2004).
38
4.2.3 Okres Jihlava
Biofarma Sasov Farma se nachází v příměstské části krajského města Jihlava. Tvoří uzavřenou jednotku, veškeré pozemky a zvířata jsou v systému ekologického zemědělství. Farma byla vybudována v areálu Školního statku Střední odborné školy v Jihlavě roku 1991. Majitel, pan Josef Sklenář, si původně pořídil farmu kvůli chovu koní. Postupem času přibyl chov prasat, skotu, ovcí a koz. Zároveň docházelo k navýšení výměry pronajaté zemědělské půdy. Pan Sklenář se pozvolna učil hospodařit, především systémem pokus-omyl. Školní statek postupně rušil zemědělskou výrobu, čímž se uvolnila většina nemovitostí a půdy pro využití ekologickou farmou. V roce 1999 farma získala certifikaci. Kontrolu zajišťuje kontrolní organizace pro ekologické zemědělství KEZ o.p.s. Celková výměra obhospodařované půdy je asi 500 ha, z toho je asi 250 ha orné půdy a 250 ha luk a pastvin. Mezi pěstované plodiny patří luskovinoobilní směsky (ječmen, pšenice + hrách a peluška), pohanka, brambory, cibule, kukuřice na zrno, sója, lupina a technické konopí. Plení zeleninových záhonů si pan Sklenář a jeho spolupracovníci ulehčují termickou plečkou, kterou si sami vyrobili. Na osivo mají vlastní čističku, odpad z ní plně využijí jako krmivo. Pan Sklenář též vlastní svoji míchárnu krmných směsí. V živočišné výrobě se farma zaměřuje převážně na chov prasat, pro který se pan Sklenář rozhodl v roce 2000, a na chov skotu bez tržní produkce mléka. Základní stádo skotu činí cca 80 kusů krav masného plemene Charollais. Preferují pastevní chov a přirozenou plemenitbu. Omezené množství skotu je chováno na výkrm, k produkci hovězího masa. Základní stádo prasat tvoří asi 80 kusů prasnic. Zaměřují se na prodej jatečných prasat a produkci vepřového masa. Farma Sasov je proslulá čtyřletou úspěšnou praxí rodinného chovu prasat se zapouštěním kojících prasnic.V takovéto ,,rodině“ je asi 5 – 7 kusů prasnic se svými selaty a jeden kanec. Každá prasnice kojí svá selata tři měsíce, naproti tomu v konvenčním chovu trvá délka kojení pouze měsíc. V průběhu těchto tří měsíců je prasnice znovu zapuštěna. Selata za dobu třech měsíců vyrostou a zesílí díky potřebným živinám z mateřského mléka, tudíž není potřeba podávat žádná farmaka. Odstav selat po takto dlouhé době nedělá problémy. Kolem sedmého měsíce jsou dokrmena a odchází na porážku. Tu obstarávají Kostelecké uzeniny a.s., které jsou též
39
kontrolovány a certifikovány kontrolní organizací pro ekologické zemědělství KEZ o.p.s. Tuto certifikaci mají od roku 2001.
Obr.15 Pan Sklenář ve výběhu (zdroj: Václav Vašků)
Biofarma Sasov vlastní i stádo 30 kusů bahnic, masného plemene Charollais a Suffolk a 6 kusů koz na produkci kůzlat a kozího mléka. Nezanedbatelného významu je chov patnácti koní plemene český teplokrevník. Koně slouží k hipoterapii7 a sportovní činnosti jako je výuka jízdy na koni a vyjížďky do přírody. Farma se dostala do povědomí také díky biouheráku, za který získala v roce 2004 titul biopotravina roku. Biouherák je konzervovaný pomocí mořské soli. Vyhlášená je také zdejší biošunka, pro kterou je vybíráno to nejkvalitnější maso z vepřové kýty prasat. Biošunka získala čestné uznání poroty v soutěži Biopotravina roku 2005. V nabídce bioproduktů najdeme také brambory, cibuli, pohanku, vepřové maso, jehněčí maso, bio sušený bok a špek, v menším množství hovězí maso. Vše je v biokvalitě. K prodeji nabízí i slamnatý hnůj a kompost. Malé procento produkce dodávají do obchodů v Praze a Brně, část přes jihlavský Natural8 a další možnost nákupu je přímo na farmě nebo přes internet (biofarma, 2008; Bio, 2004; Bio, 2006).
7
Hipoterapie- hipoterapie je odvětví hiporehablitace, kdy přenášením pohybu koňského hřbetu na lidské tělo dochází ke stimulaci centrálního nervového systému. Přejímání motorického pohybu ovlivňuje svalový tonus a zdokonaluje pohyb člověka v prostoru (o.s.Epona, 2001). 8 Natural-velkoobchodní sklad sídlící v Jihlavě. Zajišťuje rozvoz téměř po celé ČR (Natural Jihlava, 2004).
40
Chadimův mlýn Chadimův mlýn najdeme na samotě, ve vísce Horní Dubenky, asi 15 km severně od Telče. Zemědělské stavení s mlýnem koupili v roce 1644 předkové dnešního majitele. Farma se orientuje na chov masného skotu plemene Aberdeen-Angus a agroturistiku. Stádo se celý rok volně pohybuje v rámci pastevního areálu. K mlýnu náleží i les, louky a zmiňované pastviny. V rámci prodeje ze dvora je možné v době porážky nakoupit hovězí maso.
Obr.16 Skot na pastvě (zdroj: Chadimův mlýn, 2008)
Ubytování je zabezpečeno v prostorách bývalého mlýna. Kapacita činí 11 lůžek, 2 přistýlky a 1 dětská postýlka. Chadimův mlýn zajišťuje ubytování po celý rok. K farmě patří i kemp pro 8 velkých stanů nebo karavanů s kuchyňkou, sociálním zařízením a společenskou místností. Ve vlastní mlýnici mlýna se nachází zajímavé mlynářské muzeum, kde můžeme vidět expozici vývoje mlynářství, kterou nás provedou majitelé (Chadimův mlýn, 2008).
Farma Františka Matouška Farma se nachází v malé obci Brzkov, která je vzdálená asi 22 km západně od Žďáru nad Sázavou. Pan Matoušek se věnuje pouze rostlinné produkci. Zemědělská činnost sahá v rodině Matoušků až do 70tých let 19. století. V začátcích měla rodina k dispozici 70 ha, v dnešní době činí celková výměra pozemků 22 ha půdy, z toho je 5,5 ha les, 2 ha louky a 14,5 ha orná půda. Pěstuje převážně byliny-léčivé rostliny, zeleninu, obiloviny-pohanku, špaldu, netradiční plodiny a jahody. Do budoucna chce pan Matoušek založit sad, kde by rostly jabloně, hrušně a švestky. Pan Matoušek bere ekologické zemědělství jako filozofii a zastává názory veganického
41
zemědělství 9 . Klientelu pana Matouška tvoří velkoobchody (Prudká, 2006; biospotřebitel, 2006).
Pěstírna žampionů Pěstírnu vlastní pan Zdeněk Kittler v obci Velký Beranov, 7 km od Jihlavy. Farmář je malým producentem zeleniny a brambor. Pěstuje necertifikované žampiony, jeho pěstírnu je možné po předchozí domluvě navštívit. Farma Moudrý - chov ovcí Soukromá farma pana a paní Šeniglových o výměře 17 ha sídlí v Telči. Farma je zaměřená na chov ovcí plemene Charolais, vlastní 70 chovných kusů. Ornou půdu využívají k pěstování pícnin
Zemanová Jana Biofarma paní Zemanové se nachází v obci Hubenov, 11 km od Jihlavy. Farma má výměru 16 ha a zabývá se chovem skotu bez tržní produkce mléka, pěstováním obilovin, brambor a agroturistikou (PRO-BIO, 2006)..
4.2.4 Okres Pelhřimov Ekofarma Křišťan a spol. Farma se nachází v Milotičkách, okres Pelhřimov nedaleko CHKO Blaník. Zemědělskou usedlost obhospodařuje rodina Křišťanů. Stavení obklopují vzrostlé stromy. Je tvořeno formou uzavřeného dvora, v prostorách rozlehlé zahrady najdeme nevelký rybníček. Rodina Křišťanů zabezpečuje chod statku již několik staletí. Původní budovy statku byly přistavěny ke staré strážní pevnůstce ze 13.století. Rodina zde působila do roku 1956, kdy byla komunisty nucena podepsat darovací dokumenty. Všechen majetek připadl bez náhrady státu. Roku 1986 odkoupili část zdevastovaného statku od JZD. Po 9
Veganické zemědělství-je odrazem vegetariánského a především veganského způsobu stravování a celé životní filozofie. Zahrnuje výhradně zahradnickou a zelinářskou produkci. Je to vlastně empirická metoda bez nějakého teoretického základu. Zásady jsou vyloučení orby, provede se jen mělké kypření bez převracení půdy a v absolutním vyloučení organických hnojiv živočišného původu a nahrazení kompostovanými rostlinami (Ekologické zemědělství, 1992).
42
roce 1989 jim byla vrácena pole i budovy, a tudíž se museli rozmyslet, jak s navráceným majetkem naloží. Nakonec se rozhodli navázat na tradici a v roce 1992 začali znovu hospodařit. Farma Křišťan se zaměřuje na produkci brambor a obilovin. Chovají ovce, drůbež a včely. Drůbež chovají jen pro vlastní potřebu. Ostatní komodity dodávají do školní jídelny v Humpolci a pro restaurace.
Obr.17 Ovce na farmě u Křišťanů (zdroj: Ekofarma Křišťan a spol., 2008)
Roku 2000 získali ocenění Bartákův hrnec pro nejlepšího ekozemědělce roku 1999. Téhož roku pořádali celostátní dožínky, kam se přijel podívat i prezident Václav Klaus. Tato farma provozuje i ekoagroturistiku. Ubytování je zajištěno v trojlůžkovém apartmánu s možností přistýlky. Je vybaven kuchyňkou, sociálním zařízením, velkou společenskou místností a venkovní terasou. Vchod do apartmánu je samostatný. Při větším množství zájemců je možnost ubytování v kempu ve vlastních stanech. Pro kemp je zajištěno WC, sprcha a kout na mytí nádobí. K dispozici je pro děti pískoviště, dále volejbalové hřiště, ping-pongový stůl, kuželky, altán, knihovna a ohniště. Zájemci mohou s hospodářem krmit zvířata (Ekofarma Křišťan a spol., 2008).
Školní statek Humpolec Školní statek v Humpolci obstarává praktickou výuku žáků zdejší střední odborné školy v oboru agropodnikání se zaměřením na ekologické zemědělství a ekologické potravinářství (Školní statek, 2006). Část vlastní rostlinné výroby pěstují podle zásad ekologického zemědělství. Bio kvalitě jejich produkce odpovídá špalda a oves. Většinu vyprodukovaných 43
komodit prodávají do Rakouska. Živočišná výroba na školním statku je v konvenčním stylu (biospotřebitel, 2006).
Šrůtkova ekologická farma Farma pana Miroslava Šrůtka a Milana Teksla byla založena roku 1992 na zdevastovaném zemědělském družstvu obce Benešov. Od začátku farma praktikovala myšlenku ochrany přírody, v prvé řadě obnově a ochraně mokřadních ekosystémů. Farma získala ocenění ,,Farma roku 2005“. V současné době obdělává farma 106 ha zemědělské půdy, z toho je 31 ha orné půdy a 74 ha luk a pastvin. Farma se nachází v bramborářské výrobní oblasti. Území je zařazeno do méně příznivých oblastí a oblastí s ekologickými omezeními LFA. Vlastníci se zaměřují zejména na produkci syrového kravského mléka, v malé míře pěstují konzumní brambory. Chovají 55 kusů skotu, z čehož je 30 až 35 dojnic plemen Holstein, Ayrshire a české červenostrakaté. Stádo vzniklo v roce 1994 ze 17 kusů vyřazených mladých dojnic plemene červenostrakaté, s nízkou počáteční užitkovostí. Taktéž roku 1994 nakoupili vlastníci dalších asi 20 vysokobřezích jalovic, z čehož bylo 10 kusů černostrakatého plemene Holstein a 10 kusů Ayrshire. V dalších letech byly dojnice nahrazovány jalovicemi z vlastního chovu, při zachování rozmanitosti plemen. V roce 1996 vlastníci zavedli sezónní pastevní odchov zvířat, čímž se zlepšil jejich zdravotní stav, úspěšnost zabřezávání a průměrné dojivosti.
Obr.18 Šrůtkova ekologická farma (zdroj: ASZ, 2008)
Nejvíce se farma zaměřuje na produkci syrového kravského mléka v bio kvalitě, čemuž je podřízena struktura polní výroby, investic do strojů a zařízení v rostlinné i
44
živočišné výrobě. V neposlední řadě se majitelé věnují pěstování brambor na cca 1 ha. V období vegetace poskytují služby v rostlinné výrobě formou senáže do kulatých balíků, lisování sena a slámy (ASZ, 2008). Farma umožňuje zájemcům exkurze a návštěvy pro větší skupiny a školy, je zapojena do projektu Ekozemědělci přírodě10 (biospotřebitel, 2006)
Marek Petr Farma se nachází v obci Častonín, která je součástí obce Zachotín. Rozkládá se cca 10 km severovýchodně od Pelhřimova. Biofarma pana Marka je soukromá farma s celkovou výměrou 98 ha trvalých travních porostů zaměřená na chov masného skotu.
Farma Gabrielka Farma pana Františka Vaňka se nachází v obci Kamenice nad Lipou, 20 km od Pelhřimova. Na výměře 53 ha se věnuje chovu mléčného skotu a pěstování obilovin (PRO-BIO, 2006). Nechyba Pavel Farma sídlící v Kamenici nad Lipou. Pan Nechyba se zabývá chovem skotu bez tržní produkce mléka a chovem koní. Ekofarma Kordovsko Majitelem je pan Ing. Pavel Stýblo. Farma sídlí v obci Sedlice, 13 km od Humpolce. Majitel se zabývá chovem jalovic, krav bez tržní produkce mléka, zástavních telat, produkcí sena a senáže (KEZ, 2005).
10
Cílem tohoto projektu je podpora ekologického zemědělství jako předpokladu zachování biodiverzity a rozmanitosti venkovské krajiny. Projekt je ve spolupráci se švýcarským výzkumným institutem FiBL a jeho rakouskou pobočkou. Vytváří odborné a metodické podklady, aby podnítili realizaci opatření šetrných k přírodě a krajině. Za tímto účelem bude vytvořena síť ekologicky modelových podniků v různých regionech. Uskutečňováním vzájemných návštěv dojde k výměně zkušeností a poznatků mezi poradci, zemědělci, státní správou ochrany přírody a veřejností (bioinstitut, 2006).
45
4.2.5 Okres Havlíčkův Brod
Domkářová Marta Paní Domkářová vlastní soukromé hospodářství v Havlíčkově Borové, 18 km od Havlíčkova Brodu. Biofarma je zaměřena na chov ovcí a prodej jehňat a sena ze dvora (Hnutí Duha, 2006).
Bio-farma Kojetín Biofarma Kojetín je rodinná farma pana Klementa, rozkládající se na 19 ha. Certifikaci bio získala v roce 1996. Je zaměřena na chov masného skotu plemene Charolais a Piemonts, pěstování zeleniny, převážně brambor, zelí, cibule, mrkve, petržele, salátu atd., dále léčivých bylin, jako je sléz, měsíček, chrpa, šalvěj, meduňka, máta peprná, obilí a netradičních plodin – špalda, dvouzrnka, pohanka. Osevní postup farmář upravuje dle poptávky po produktech v předcházejícím roce. Zeleninu, léčivé byliny a obilí je možné koupit po telefonické domluvě přímo ze dvora. Pravidelnou klientelu tvoří Sluneční Brána, která odebírá bylinky a PRO-BIO Staré město, jenž odkupuje obilí-špaldu, dvouzrnku a pohanku. Farmář též plánuje vybudovat chatku pro potřeby agroturistiky. V současné době je možné ubytování pouze ve vlastním stanu. Okolí farmy je vhodné pro cykloturistiku.
Biofarma Endrle Farmu vlastní pan Petr Endrle v obci Vadín, vzdálené cca 9 km od Havlíčkova Brodu. Na výměře 441 ha chová masný skot, pěstuje obiloviny (špaldu, pohanku), z luskovin pelušku na osivo, brambory, len, kmín a hořčici. Klientelou je Sluneční Brána a PRO-BIO Staré město (biospotřebitel, 2006; PRO-BIO, 2006).
Bukovjan Karel Farma leží v Ronově nad Sázavou, 3 km od Přibyslavi. Pan Bukovjan pěstuje ovce a chová koně (Kraj Vysočina, 2007).
46
Jan Dvorský Farma sídlí v obci Olešanka, nacházející se nedaleko Přibyslavi. Věnují se chovu koz a pěstování zeleniny. K prodeji nabízí syrové kozí mléko a syrovátku, kozí sýry měkké, dohřívané i tvrdé, a to v období od března do listopadu. Od září do října je možné zakoupit brambory, cibuli, česnek, mrkev a dýně Hokaido (Hnutí Duha, 2006).
47
5. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ
Prvním úkolem bylo shromáždit dostupnou literaturu a ostatní zdroje vztahující se k tématu ekologického zemědělství. Vzhledem k rozsáhlosti řešeného tématu jsem se snažila vystihnout zejména podstatné informace týkající se ekologického zemědělství a biopotravin, nejdříve obecně a posléze v kraji Vysočina. Charakterizovány byly i jednotlivé farmy na tomto území.
5.1 Typ výzkumu Stěžejní částí diplomové práce je průzkum zkušenosti spotřebitelů v kraji Vysočina s produkty ekologického zemědělství. Výzkum obecně můžeme rozdělit na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní výzkum je navrhován a prováděn tak, abychom vystihli dostatečně velký a reprezentativní vzorek jednotek. Na rozdíl od toho se výzkum kvalitativní snaží vypátrat důvody chování lidí, jejich motivy a příčiny (Foret, 1997). Pro svoji diplomovou práci jsem zvolila kvantitativní výzkum, ale jakožto jedinec bez finančních prostředků a možnosti využít statistické programy, nebylo v mých silách zpracovat výzkum s velkým vzorkem populace.
5.2 Výběr respondentů a cílová skupina Další věc, která nás ve výzkumné práci zajímá, je výběr respondentů. Ne vždy jsme schopni použít náročnější techniky, jako je kvótní11 nebo náhodný12 výběr, někdy z důvodu pracnosti a nákladnosti těchto technik, které přesahují rámec našich možností, nebo příčinou chybějícího seznamu cílové populace, popřípadě kombinací těchto možností (Disman, 2006). Proto jsem zvolila techniku sněhové koule tzv. snowball sampling. Technika sněhové koule se zakládá na výběru jedinců, kdy nás původní 11
Kvótní výběr-struktura vzorku u kvótního výběru musí imitovat složení populace tak přesně, jak je to jen možné (Disman, 2006) 12 Náhodný (pravděpodobnostní) výběr-je takový výběr, ve kterém každý element populace má stejnou pravděpodobnost, že bude vybrán do vzorku. Reprezentuje všechny známé i neznámé vlastnosti populace (Disman, 2006).
48
informátor vede k jiným členům naší cílové skupiny (Disman, 2006). Asi 40 % respondentů tedy pochází z okruhu mých přátel a známých a zbývající část byla vybrána zmíněnou technikou sněhové koule spočívající v tom, že mě na další respondenty odkázali ti, kteří dotazník vyplnili. Dodržena byla cílová skupina, kterou tvořila populace ve věku 15 – 79 let, žijící v kraji Vysočina, v obcích do 20 000 obyvatel a nad 20 000 obyvatel v poměru 1 : 1 z důvodu následného porovnávání.
5.3 Technika výzkumu Technikou výzkumu jsem zvolila dotazníkové šetření, které proběhlo písemnou formou. Dotazníky byly osobně šířeny a následně sbírány, chtěla jsem totiž předejít nízké návratnosti, která bývá u písemného dotazování častým problémem. Výzkum byl realizován s respondenty ze všech pěti okresů kraje Vysočina. Sběr dat se odehrál v průběhu ledna a února 2008. Rozdáno bylo celkem 120 dotazníků.
5.3.1 Dotazování – typy otázek Dotazování je vždy nezbytné zahájit úvodním slovem. Dotazník v mé diplomové práci osahuje celkem 19 otázek. Jsou v něm obsaženy uzavřené i otevřené otázky, převládá typ uzavřených otázek. Otevřené otázky nenabízí žádnou variantu odpovědi, respondent odpovídá volně, dle vlastního uvážení. Otevřené otázky kladou větší nároky na paměť a slovní schopnosti respondenta. Obtížněji se zpracovávají. Uzavřené otázky nabízí více variant odpovědí, ze kterých si respondent vybere odpověď. Náročnější je příprava odpovědí, protože musí pokrýt širokou škálu možností. Na začátek jsem položila filtrační otázku, která má zajistit, aby do dotazovaného souboru nebyli zapojeni lidé, kteří do něj nenáleží. Tyto otázky se používají v případě, kde je zapotřebí informace jen od určitého segmentu spotřebitelů, v mém případě spotřebitelů, kteří už někdy o biopotravinách slyšeli. Následují analytické otázky, které jsou vlastně jádrem celého dotazníku. Tvoří je otázky, jež se pokládají už vybranému segmentu, a získáváme jimi informace vedoucí k analýze problému.
49
Posledních pět otázek v dotazníku jsou tzv. otázky demografické nebo také statistické. Zařazují se proto, aby bylo možné odpovědi vztahovat k určitému typu spotřebitele, hledat vazby, rozdíly a souvislosti. Tvoří podstatnou součást každého dotazníku a dotazování jimi nezačínáme, protože respondenta ujišťujeme o anonymitě a současně chceme, aby na sebe prozradil osobní záležitosti. Proto tyto demografické otázky zařazujeme obvykle na závěr (Bártová a kol., 2004).
5.4 Zpracování dotazníku Dotazník obsahuje 14 otázek k tématu ekologického zemědělství a biopotravin a dalších 5 otázek k zjištění identifikačních údajů. Zpracovala jsem jej pomocí počítače. K uložení potřebných dat a vytvoření přehledných grafů jsem využila programu Microsoft Office Excel.
50
6. VÝSLEDKY A DISKUZE
Ze 120 rozdaných dotazníků se mi zpět vrátilo 85 dotazníků, tudíž návratnost činí 70,8 %. 3 dotazníky musely být vyřazeny z důvodu nesrozumitelnosti a nelogičnosti odpovědí. Celkové množství zpracovávaných dotazníků je tedy 82, představuje tedy 68,3 % z původního množství rozdaných dotazníků, což považuji za dobrý výsledek. Každou otázku v dotazníku jsem jednotlivě vyhodnotila. Jak jsem již zmínila v kapitole ,,Cíl práce“, součástí práce je srovnání výsledků mého šetření v kraji Vysočina s celorepublikovým trendem zájmu o produkty ekologického zemědělství. U většiny otázek jsem vycházela z marketingové studie ,,Potenciál BIO potravin na českém trhu“, kterou pro Ministerstvo zemědělství zpracoval Synergy Marketing ve spolupráci se společností GfK Praha, také z on-line výzkumu společnosti Gfk Praha ,,Bio-potraviny ano – ale co to je?“ a dále z některých citovaných článků. Jsem si vědoma, že velikostí vzorku populace nemohu výzkumu společnosti Synergy Marketing a GfK konkurovat, ale pro mne, jako jedince bez finančních zdrojů a možnosti využít statistické programy, by byl větší vzorek velmi komplikovaný a těžko zpracovatelný.
6.1 Struktura respondentů Pět otázek se týká identifikačních, neboli sociodemografických údajů - pohlaví, věk, bydliště, vzdělání, povolání.
Pohlaví Otázkou jsem zjišťovala zastoupení mužů a žen podílející se na dotazníkovém šetření. Z celkového množství 82 zúčastněných mi odpovídalo 55 žen a 27 můžu, tedy 67 % žen a 32,9 % mužů.
51
Graf 3: Zastoupení mužů a žen v dotazníkovém šetření
33% ženy muži 67%
Věk Průměrný věk respondentů činí 37,1 let. Respondenty jsem rozčlenila i na 4 věkové kategorie cca v šestnáctiletém rozmezí: 15 - 31 let, 32 - 48 let, 49 - 65 let a 65 – 79 let. Do kategorie 15 - 31 let spadá 34 respondentů. V kategorii do 48 let je 31 respondentů. 49 – 65 let dosahuje 12 dotázaných a v skupině 65 – 79 let se nachází 5 respondentů.
Graf 4: Věková struktura respondentů
6% 15% 41%
15 - 31 let 32 - 48 let 49 - 65 let 65 – 79 let
38%
Bydliště Otázku jsem zařadila z důvodu srovnání přístupu obyvatel venkova a menších měst s přístupem obyvatel žijících ve větších městech na Vysočině k otázce ekologického zemědělství a biopotravin, viz.otázka č.5 ,,Jak často zařazuji do svého
52
jídelníčku biopotraviny“. Proto jsem cílovou skupinu respondentů rozdělila v poměru 1 : 1 na obyvatele obcí do 20 000 obyvatel a nad 20 000 obyvatel. Respondentů žijících v obci do 20 000 obyvatel je 42. 40 dotázaných bydlí v obci nad 20 000 obyvatel.
Graf 5: Rozdělení bydliště respondentů dle počtu obyvatel
49% 51%
Do 20 000 obyvatel
Nad 20 000 obyvatel
Vzdělání Tato otázka rozdělila stupeň dosaženého vzdělání respondentů. Základního vzdělání dosáhlo 6 respondentů. Středoškolského vzdělání s výučním listem nabylo 9 dotázaných. 45 respondentů dospělo ke středoškolskému vzdělání s maturitní zkouškou. Vyšší odborné vzdělání má 10 dotázaných. Vysokoškolské vzdělání získalo 12 respondentů.
Graf 6: Nejvyšší dosažené vzdělání
základní 15%
7% 11%
12%
středoškolské s výučním listem středoškolské s maturitní zkouškou vyšší odborné vzdělání
55%
vysokoškolské vzdělání
53
Povolání 19 respondentů uvedlo, že studuje, 55 je zaměstnaných, 1 dotázaný je v současné době nezaměstnán a 7 v důchodu.
Graf 7: Povolání
1%
9%
23% studující zaměstnán nezaměstnán důchodce
67%
Shrnutí struktury respondentů Největší podíl dotázaných tedy tvořily ženy (67 %). Průměrný věk respondentů činil 31,7 let, nejvyšší počet respondentů (41 %) se pohybuje ve věkovém rozmezí 15 -31 let. V 55 % se jedná o středoškolsky vzdělané respondenty s maturitou. Většina dotázaných (67 %) je zaměstnaných.
6.2 Vyhodnocení dotazníků Otázka 1 - Slyšel/a jste někdy o biopotravinách? Na začátek jsem zařadila filtrační otázku, abych roztřídila segment spotřebitelů na respondenty, kteří o biopotravinách slyšeli, a zbytek, jenž o biopotravinách neslyšel nikdy. Pokud některý respondent odpověděl záporně, nemusel odpovídat na následující otázky. Ve výsledku však 82 respondentů, tedy všichni dotázaní, odpověděli, že o biopotravinách již slyšeli, což ale nevylučuje fakt, že mají špatné povědomí o biopotravinách.
54
Graf 8: Procentuální vyjádření množství respondentů, kteří slyšeli nebo neslyšeli o biopotravinách
0%
ano ne
100%
Otázka 2 - Co je dle Vašeho názoru biopotravina? V tomto případě jsem otázku formulovala jako otevřenou z toho důvodu, že se lépe prověří, zda respondenti opravdu vědí, co biopotravina je, než v případě uzavřené otázky, kde by správnou možnost pouze otipovali. Všechny odpovědi jsem si nejprve přečetla a následně rozdělila do šesti kategorií. 11 dotázaných uvedlo téměř přesné vymezení biopotraviny. Za naprosto správnou odpověď jsem považovala tu, kde respondent napsal více, než ,,potravina bez chemie“, ale včetně zákazu průmyslových hnojiv a pesticidů se zmínil i o ohleduplnosti k životnímu prostředí, zvířatům, zákazu použití geneticky modifikovaných organismů nebo zákazu preventivního používání antibiotik. Dalších 45 respondentů uvedlo, že biopotravina je, ve zjednodušeném podání, ,,potravina vyprodukovaná bez použití chemických prostředků“. Tato odpověď je také správná, ale ne natolik přesná, jak tomu je u jedenácti dotázaných, kteří uvedli přesné vymezení biopotraviny. Proto jsem takto zodpovězené otázky označila jako správné. Do další skupiny jsem zařadila takové odpovědi, kde zaznělo například ,,produkt ekologického zemědělství“, ,,potravina z biofarmy“, ,,potravina z ekologických surovin“, ,,ekologicky čistá potravina“, ,,potravina bez konzervantů“, ,,přírodně pěstované produkty“. Takto reagovalo 9 dotázaných a odpověď považuji za částečně správnou. V podstatě relativní odpovědi, jako například: ,,ekologicky zdravá potravina“, ,,zdravá výživa“, ,,zdraví prospěšná“, ,,zdravě vyrobená potravina“, ,,zdravotně nezávadná potravina“ nebo odpověď ,,dosti drahé produkty, které jsou sice asi zdravější a kvalitnější, ale pro průměrného spotřebitele pravidelněji nedostupné“ uvedlo 9 respondentů. Zcela nesprávně
55
zareagovali 3 dotázaní, například odpověď ,,nehnojené potraviny“, a 5 respondentů neuvedlo odpověď na tuto otázku vůbec. Výsledek se tedy dá považovat za velmi uspokojivý, lidé začínají mít reálnou představu o tom, co vlastně biopotraviny jsou, snad i díky zlepšující se propagaci.
Graf 9: Procentuální vyjádření vyhodnocení odpovědí na otázku: co je dle vašeho názoru biopotravina?
správná odpověď
6% 4% 11%
naprosto správná odpověď částečně správná odpověď
11%
55%
relativní odpověď žádná odpověď
13%
zcela nesprávná odpověď
Otázka 3 – Poznáte biovýrobek? V otázce respondenti vybírali z pěti graficky vyjádřených možností: ,,Produkt ekologického zemědělství“ - správný znak, ,,Klasa“ 13 , ,,Zelený bod“ 14 (der Grüne Punkt), ,,Ekologicky šetrný výrobek“ 15 a ,,Czech made“ 16 . Grafické znázornění příslušných značek uvádím v příloze 2. Správně označilo logo ,,Produkt ekologického zemědělství“ 57 respondentů. Druhou možnost, tedy logo Klasa, vyznačilo 12 dotázaných. Zelený bod zvolili 3 13
Klasa – je národní značka kvality. Slouží spotřebitelům a odběratelům pro lepší identifikaci produktů, při porovnání kvality s konkurenčními potravinami. Toto ocenění uděluje ministr zemědělství, vždy na tři roky, již od roku 2003 potravinářským a zemědělským výrobkům (eklasa, 2006). 14 Zelený bod – značka Zelený bod je ochrannou známkou. Označení obalu touto značkou znamená, že za tento obal byl zaplacen finanční příspěvek organizaci, která zajišťuje zpětný odběr a využije obalový odpad v souladu se Směrnicí ES 94/62 (EKO-KOM, 2006). 15 Ekologicky šetrný výrobek - je používaný pro označení výrobků a služeb, které jsou v průběhu celého životního cyklu šetrnější k životnímu prostředí a zdraví spotřebitelů. Jejich kvalita ale zůstává na velmi vysoké úrovni (CENIA, 2006). 16 Czech made – toto označení je zavedeno pro ocenění kvalitních výrobků a služeb. Vyjadřuje skutečnost, že výrobek nebo služba byly prověřeny nezávislým orgánem, splňují stanovená kriteria a vlastnosti odpovídají požadavkům nejméně ve srovnatelné míře s nabídkou kvalitních výrobků nebo služeb na českém trhu (businessInfo, 2004).
56
respondenti. Možnost označit logo Ekologicky šetrného výrobku využilo 8 respondentů a nikdo se nezmýlil ve znaku Czech made. 2 dotázaní nesprávně uvedli dvě možnosti a to Produkt ekologického zemědělství i Klasu.
Graf 10: Logo, které respondenti označili v domnění, že je to značka ,,Produkt ekologického zemědělství“ - procentuální vyjádření
Produkt ekologického zemědělství
2% 10%
4%
Klasa
0%
Ekologicky šetrný výrobek
15% Zelený bod
69%
Více možností Czech made
Přesto, že výsledek je velmi dobrý, lidé logo Produkt ekologického zemědělství zaměňují nejvíce s označením Klasa a Ekologicky šetrný výrobek. Na trhu jsou například k dostání vejce, která mají na svém obalu logo Ekologicky šetrný výrobek. Vajíčka však pochází z klecového chovu a značka ekologicky šetrného výrobku se vztahuje pouze na krabičku (Mach, 2008). Tato okolnost je v souladu s právními normami, ale pokud spotřebitel tato označení zná pouze zběžně nebo vůbec, je zde riziko, že dojde k záměně. Proto i v tomto směru by bylo příhodné zvýšit informovanost spotřebitelů. V celorepublikovém výzkumu správnou značkou produktu ekologického zemědělství označilo pouze 23 % respondentů a takřka polovina nedokázala značku vůbec určit, což se s mým šetřením neshoduje.
57
Otázka 4 – Odkud jste se o biopotravinách dozvěděl/a? Respondenti měli na výběr ze sedmi možností, přičemž mohli zvolit i více odpovědí. V grafu je uveden počet procent, kdy u každé zvolené odpovědi počítám s 82 respondenty jako se stoprocentní hodnotou. S první možností, že se o biopotravinách dověděli z médií (TV, rádia, novin a internetu), se ztotožnilo 57 respondentů. Druhou možnost - o biopotravinách se dověděli od známých a přátel - zvolilo 17 respondentů. V rodině se tyto informace dovědělo 12 dotázaných. Možnost, že se o biopotravinách dověděli v zaměstnání či škole, označilo 18 respondentů. V prodejně se o biopotravinách dovědělo 26 respondentů. Šestá možnost - o biopotravinách se dověděli z odborných publikací - uvedlo 12 respondentů. Dotazovaní měli i variantu vlastního vyjádření, pokud získali znalosti z jiných zdrojů, čehož nevyužil nikdo.
Graf 11: Odkud se respondenti o biopotravinách dověděli-procentuální vyjádření z odborných 14,60% publikací
85,40%
v rodině 14,60%
85,40%
od známých a přátel
20,70%
79,30%
v zaměstnání či škole
21,90%
78,10%
v prodejně
31,70%
z médií (TV, rádio, noviny, internet)
20%
ne
68,30% 69,50%
0%
ano
40%
30,50% 60%
80%
100%
Marketingová studie společností Synergy Marketing a GfK uvádí, že nejvíce dotázaných se o biopotravinách dovědělo z televize jako ze samostatného média, já do této kategorie zahrnula i rádio, noviny a internet, ale i přesto myslím, že výsledky jsou srovnatelné. Na dalším místě uvádí průzkum společnosti Synergy Marketing a GfK prodejny, na třetím místě je denní tisk a časopisy, poté reklama výrobců, prodejců a zpracovatelů, následují známí, internet, práce a škola. Poslední v pořadí, dle respondentů z celé republiky, jsou odborné publikace, což do jisté míry koresponduje i
58
s mým výsledkem. Celkově musím posoudit, že jsou výsledky mého výzkumu a výzkumu pro MZe v této otázce obdobné.
Otázka 5 – Jak často zařazujete do svého jídelníčku biopotraviny? Tato otázka řeší, jak často respondenti zařazují biopotraviny do svého jídelníčku. Respondenti měli na výběr z šesti možností. Z 82 dotázaných nezařazuje nikdy biopotraviny do svého jídelníčku 17. Zřídka kdy 31 dotázaných. Občas 25 respondentů. 2 respondenti zařazují biopotraviny do jídelníčku jednou týdně. 6 dotázaných několikrát týdně a každý den 1 respondent.
Graf 12: Jak často zařazují respondenti biopotraviny do jídelníčku-procentuální vyjádření
2% 7%
1% Zřídka kdy 39%
21%
Občas Nikdy Několikrát týdně Jednou týdně Každý den
30%
Podle on-line výzkumu společnosti GfK pravidelně nakupuje biopotraviny 4 % respondentů. Z mého šetření vyplývá, že 10 % respondentů alespoň jednou v týdnu kupuje nějakou biopotravinu (7 % několikrát týdně, 2 % jednou týdně a 1 % dokonce každý den), což je tedy vyšší procento než v celorepublikovém průměru. Nejnovější poznatky uvedl ministr zemědělství Petr Gandalovič při příležitosti nové kampaně na propagaci biopotravin. Sdělil, že v současné době asi 5 % spotřebitelů kupuje biopotraviny pravidelně a 25 % občas (Bodoková, 2008). Tento čerstvý poznatek je o něco bližší mému průzkumu. V současné době tedy stále stoupá procento lidí, kteří kupují biopotraviny častěji.
59
Tab. 5 Srovnání četnosti zařazení biopotravin do jídelníčku u obyvatel venkova a menších měst a obyvatel žijících ve větších městech na Vysočině Respondenti do 20 000
Respondenti nad 20 000
obyvatel
obyvatel
Nikdy
8
9
Zřídkakdy
12
19
Občas
17
8
Jednou týdně
1
1
3
3
1
0
Několikrát týdně Každý den
Pokud srovnáme ve výše uvedené tabulce četnost zařazení biopotravin do jídelníčku u obyvatel venkova či menších měst a větších měst na Vysočině, musím konstatovat, že je větší množství respondentů z obcí nad 20 tisíc obyvatel, jenž uvedli možnost ,,nikdy“ a ,,zřídkakdy“. Můžeme jen odhadovat, čím je tento jev způsoben, kupříkladu to může do jisté míry korespondovat s menším vztahem k půdě a přírodě u těchto respondentů, což je ale velmi individuální a relativní. Širší sortiment biopotravin najdeme totiž převážně v obchodních řetězcích či specializovaných obchodech nacházejících se ve větších městech, což by právě svědčilo ve vyšší četnost zařazování těchto potravin do jídelníčku u spotřebitelů z větších obcí. Biopotraviny se ale v současné době dostávají i do maloobchodních řetězců jako například do družstevních prodejen COOP, kde jsou k dostání od listopadu 2007. Díky nim se biopotraviny stávají dostupnější pro širokou veřejnost, a to včetně zákazníků v menších městech (Bio Obchod, 2008). Dále musíme brát v potaz vlastní produkci potravin obyvatel venkova a menších měst, díky čemuž také možná v menší míře uvedli odpověď nikdy nebo zřídkakdy. Možnost ,,občas“ zvolila většina respondentů z obcí do 20 tisíc obyvatel. Mezi respondenty, kteří zvolili odpověď ,,jednou“, ,,několikrát týdně“, či ,,každý den“, není téměř žádný rozdíl, biopotraviny se dostávají, jak bylo výše řečeno, i do menších obcí, proto bych nevyvozovala žádné striktní závěry v rozdílné frekvenci zařazování biopotravin do jídelníčků u obyvatel venkova a větších měst.
60
Otázka 6 - Pokud do svého jídelníčku biopotraviny zařazujete, jaký druh? Z 82 respondentů na tuto otázku tedy odpovídalo 65 dotázaných, kteří biopotraviny do svého jídelníčku zařazují. Respondenti měli na výběr z dvaceti druhů potravin: mléko, jogurty, sýry, zelenina, ovoce, mouka, maso a masné výrobky, cereálie, brambory, kozí výrobky, sojové výrobky, luštěniny, drůbež, vejce, oleje, čaje, chléb, těstoviny, rýže, celozrnné pečivo a nakonec možnost vlastního vyjádření v případě, že by mezi nabízenými produkty nenašli ten, který konzumují. Označit mohli více možností, tudíž je v grafu uveden počet procent, kdy u každé zvolené odpovědi počítám s 65 respondenty jako se stoprocentní hodnotou. Do jídelníčku zařazuje mléko 13 respondentů, jogurty 24, sýry 13, zeleninu 18, ovoce 10, mouku 3, maso a masné výrobky 8, cereálie 19, brambory 10, kozí výrobky 5, sojové výrobky 9, luštěniny 6, drůbež 4, vejce 13, oleje 3, čaje 7, chléb 3, těstoviny 6, rýže 5 a celozrnné pečivo 18 respondentů. Kolonky ,,jiné“ využili dva dotázaní, jeden z nich odpověděl ,,vlastní ovoce a zelenina“, druhý ,,racio chlebíčky“. 4 dotázaní na otázku neodpověděli. Graf 13: Které biopotraviny zařazují respondenti do jídelníčku Jiné
3%
M ouka
5%
95%
Oleje
5%
95%
Chléb
5%
95%
Neodpověděli
6%
94%
6%
94%
Drůbež
97%
Rýže
8%
92%
Kozí výrobky
8%
92%
Luštěniny
9%
91%
Těstoviny
9%
91%
Čaje
11%
ano
89%
ne Sojové výrobky
14%
86%
Ovoce
15%
85%
Brambory
15%
85%
Vejce
20%
80%
Sýry
20%
80%
M léko
20%
80%
Zeleninu
28%
72%
Celozrnné pečivo
28%
72%
Cereálie
29%
71%
Jogurty
63%
37%
0%
10%
20%
30%
40%
50%
61
60%
70%
80%
90%
100%
Celorepublikový výzkum agentury Synergy marketing a Gfk prezentuje, že nejvíce lidí (53 %) kupuje mléko a mléčné výrobky, já jsem do dotazníku mléčné výrobky rozdělila na více kategorií, a to jogurty, mléko a sýry, tudíž nemohu naprosto přesně srovnávat, ale i přesto mohu prohlásit, že výsledky jsou podobné, protože spotřeba biopotravin v mém výzkumu svědčí ve prospěch jogurtů, které kupuje 37 % respondentů v kraji Vysočina. Mléko a sýry jsou uvedené jako páté, viz. graf 13. Mezi další uvádí šetření agentury Synergy marketing a Gfk zrniny, luštěniny a mouku s 37 %. Tyto potraviny jsem taktéž jednotlivě rozdělila, ale kromě cereálií, které se nachází druhé v pořadí (29 %), jsou dle mých výsledků, mouka a luštěniny kupované méně často. 26 % respondentů, dle celorepublikového výzkumu, kupuje zeleninu a ovoce. Opět jsem měla tyto dva druhy potravin rozdělené, ale pokud vezmu v potaz pouze zeleninu, tak z respondentů na Vysočině kupuje biozeleninu 28 %, což je třetí místo, které sdílí s celozrnným pečivem.Otázkou je, zda respondenti nepovažují za bio i produkty ze svých zahrádek, na což poukazuje odpověď jednoho z dotázaných, který odpověděl ,,vlastní ovoce a zelenina“.
Otázka 7 – Jaké jsou Vaše běžné stravovací návyky? Sedmá otázka se zabývá záležitostí běžných stravovacích návyků respondentů. Tuto otázku jsem zařadila, protože není od věci zjistit, jestli biopotraviny pravidelně konzumují lidé stravující se tradičním způsobem nebo lidé zaměřeni převážně na zdravou výživu. Dotázaní měli na výběr ze čtyř možností a to: tradiční stravovací návyky, preferuji převážně zdravou výživu, upřednostňuji vegetariánství či jiné alternativní směry výživy a možnost vlastního vyjádření. 70 respondentů odpovědělo, že dodržuje tradiční stravovací návyky. 11 respondentů preferuje převážně zdravou stravu, žádný z dotázaných neupřednostňuje pouze vegetariánství či jiný alternativní směr výživy. 1 respondent využil vlastního vyjádření, a to, že má napůl tradiční stravovací návyky a částečně experimentuje v různých oblastech, jako je zdravá strava a vegetariánství.
62
Graf 14: Procentuální vyjádření stravovacích návyků respondentů
13%
1%
Tradiční Preferuji převážně zdravou výživu Jiné 86%
Dále chci odpovědět na otázku, zda-li lidé stravující se tradičně kupují biopotraviny méně oproti lidem stravujících se zdravě, což koresponduje s otázkou číslo pět. Ze sedmdesáti respondentů, stravujících se tradičně, 17 nezařazuje biopotraviny do jídelníčku nikdy, 26 zřídkakdy, 22 občas, 1 jednou týdně, 3 několikrát týdně a 1 respondent každý den.
Graf 15: Kolikrát zařazují do jídelníčku biopotraviny respondenti stravující se tradičně – procentuální vyjádření.
4%
1% 1% Zřídkakdy 38%
24%
Občas Nikdy Několikrát týdně Jednou týdně Každý den
32%
63
Z ostatních dvanácti respondentů, preferujících převážně zdravou výživu, z čehož jeden kombinuje různé směry, 5 respondentů zařazuje biopotraviny do jídelníčku zřídkakdy, 3 občas, 1 jedenkrát týdně a 3 dotázaní několikrát týdně.
Graf 16: Kolikrát zařazují biopotraviny respondenti stravující se zdravě-procentuální vyjádření
8% 25%
Zřídkakdy
42%
Občas Několikrát týdně Jedenkrát týdně 25%
Z výsledků není patrná přímá spojitost s tím, že lidé stravující se zdravě kupují biopotraviny a lidé stravující se tradičně nikoliv, i když všichni dotázaní, kteří se stravují zdravě, alespoň někdy biopotraviny kupují, na rozdíl od 24 % respondentů stravujících se tradičně, kteří nekupují biopotraviny nikdy.
Otázka 8 – Kolik za biopotraviny měsíčně utratíte? (odpovídali pouze ti, kteří biopotraviny kupují) 65 respondentů, kteří biopotraviny kupují, nezávisle na tom, jak často, měli na výběr z šesti možností. Od 0 až 50 Kč, 50 až100 Kč, 100 až 200 Kč, 200 až 500 Kč, 500 až 1000 Kč a nad 1000 Kč. Množství respondentů je znázorněno v tabulce 6, procentuální vyjádření pak v grafu 17. 4 dotázaní na otázku neodpověděli.
Tab. 6 Kolik peněz respondenti za biopotraviny měsíčně utratí Množství v Kč Množství respondentů
0-50 50-100 100-200 200-500 500-1000 Nad 1000 32
11
12
64
3
3
0
Graf 17: Procentuální vyjádření množství respondentů a peněz, které za biopotraviny měsíčně utratí
6%
5%
5%
0% 0-50Kč 100-200Kč
17%
49%
50-100Kč Neodpověděli 200-500Kč 500-1000Kč Nad 1000Kč
18%
Největší procento je tedy těch, kteří za biopotraviny utratí jen malou částku, a to do padesáti korun měsíčně. Dle nejnověji zveřejněných zpráv, které uvedl ministr zemědělství Petr Gandalovič na tiskové konferenci týkající se kampaně na propagaci biopotravin, byla v minulém roce spotřeba biopotravin na jednoho obyvatele asi 126 Kč (Bodoková, 2008). Výsledek v kraji Vysočina je tedy z finančního hlediska nadprůměrný. Nejvíce spotřebitelů (49%) sice utratí měsíčně 0 až 50 Kč, ale přesto 17% dotázaných vydá měsíčně za biopotraviny 50 až 100 Kč a 18% respondentů utratí 100-200 Kč.
Otázka 9 – Jaké zboží na trhu s biopotravinami nejvíce postrádáte? (odpovídali pouze ti, kteří biopotraviny kupují) Na devátou otázku odpovídali pouze respondenti, kteří biopotraviny kupují, tudíž 65 respondentů. Zvolila jsem typ otevřené otázky, která nenabízí žádnou variantu odpovědi. Respondenti doplnili sami, dle svého uvážení, co jim na trhu s biopotravinami chybí. Otevřené otázky kladou vyšší nároky na dotazovaného a zařazují se spíš do kvalitativního výzkumu, přesto mě zajímaly názory a postřehy respondentů. Tušila jsem malou odezvu na tuto otázku, která se bohužel potvrdila třiceti čtyřmi respondenty, kteří na otázku nezareagovali, nicméně 20 dotázaných odpovědělo, že žádné produkty nepostrádají a vše, co potřebují koupit, je k dostání, 2 neví a ve zbývajících 9 případech
65
zazněly tyto odpovědi: 2 respondenti jmenovali ,,kuřecí maso“, dále ,,sýry“, ,,hovězí maso“, ,,maso“, ,,ovoce, zelenina, nápoje“, ,,kuřecí maso, ovoce“, ,,spíše než druhy postrádám množství biopotravin na trhu“ a dokonce jsem zaznamenala odpověď ,,biopivo“.
Otázka 10 – Máte povědomí o nějaké biofarmě ve svém regionu? V případě, že ano, kde? 54 respondentů žádnou biofarmu ve svém okolí nezná. 28 dotazovaných odpovědělo, že nějakou farmu v okolí znají, z toho byly dvě odpovědi špatné z důvodu, že se nejednalo o biofarmy. Ve zbývajících odpovědích zazněla jména biofarem Sasov u Jihlavy pana Sklenáře, Lesoňovice - Horák, Krátká – Konvalinkovi, Herálec, Ekofarma pana Vařejky, DoRa, Věcov.
Graf 18: Procentuální vyjádření výsledných odpovědí respondentů na otázku zda znají nějakou biofarmu v regionu?
2% 32%
ne ano 66%
nesprávná odpověď
Zhruba třetina dotázaných na Vysočině má povědomí o nějaké biofarmě, což je příznivý výsledek oproti celorepublikovému výzkumu společnosti Synergy Marketing ve spolupráci s Gfk, kde pouze 6 % dotázaných zná nějakého ekologického zemědělce ve svém regionu.
66
Otázka 11 – Kde biopotraviny nakupujete? (Odpovídali pouze ti, kteří biopotraviny kupují) V této otázce měli dotázaní na výběr ze sedmi možností: hypermarket, supermarket, menší prodejny, obchod s biopotravinami, od soukromníka tzv.,,ze dvora“, internetový obchod, stánkový prodej a doplnění jiné eventuality. Označit mohli více možností. Z 65 dotázaných, kteří biopotraviny alespoň někdy kupují, 11 (16,9 %) neodpovědělo, proto v grafu počítám se zbylými 54 respondenty, kteří na otázku odpověděli, jako se stoprocentní hodnotou. V hypermarketech nakupuje biopotraviny 16 dotázaných,
v supermarketech
24,
v menších
prodejnách
12,
v obchodech
s biopotravinami 13, od soukromníka 13, pomocí internetového obchodu 1 a prostřednictvím stánkového prodeje žádný respondent. Jeden z dotázaných doplnil ,,zdravěnka“.
Graf 19: Procentuální vyjádření prostřednictvím čeho respondenti biopotraviny nakupují Jinde 1,9%
98,1%
Prostřednictvím internetu 1,9%
98,1%
Menší prodejny
22,2%
77,8%
U soukromníka
24,0%
76,0%
Obchod s biopotravinami
24,0%
ano ne
Hypermarket
76,0%
29,6%
70,4%
44,4%
Supermarket 0%
20%
55,6% 40%
60%
80%
100%
Dle mého šetření lidé na Vysočině, kteří biopotraviny kupují, si je obstarávají nejčastěji
v supermarketech,
s biopotravinami
a
u
poté
soukromníků.
v hypermarketech Nejméně
lidí
a tyto
dále
v obchodech
potraviny
nakupuje
prostřednictvím internetu. Z šetření agentury Synergy Marketing ve spolupráci s Gfk, vyplývá, že lidé v celé ČR kupují biopotraviny nejvíce v hypermarketech, posléze ve specializovaných
67
prodejnách zdravé výživy a supermarketech. Což podobně vyplývá i z mého šetření. Nejméně pak přímo u farmáře, což se v mém výzkumu nepotvrdilo. Z průzkumu PRO-BIO Ligy vyplynulo, že české biopotraviny mají největší zastoupení ve specializovaných obchodech oproti obchodním řetězcům, avšak právě ve zmiňovaných řetězcích vyjde nákup biopotravin levněji, než v prodejnách zaměřených na tento druh zboží. Mezi řetězci se nejlépe umístil Interspar, který má oproti ostatním řetězcům široký sortiment biovýrobků (Ekolist, 2008). Dá se předpokládat, že právě z tohoto
důvodu
kupují
respondenti
mého
šetření
biopotraviny
nejčastěji
v supermarketech a hypermarketech.
Otázka 12 – Co Vás odrazuje od nákupu biopotravin? Otázka se snaží zjistit, z jakého důvodu lidé biopotraviny nekupují. Respondenti měli na výběr z pěti možností: cena, horší vzhled, nevím, kde je koupit, nedůvěra v tyto výrobky, nevím a vlastní doplnění jiného důvodu. Opět mohli označit více odpovědí. Pro 62 respondentů je cena rozhodujícím vlivem, který je od nákupu biopotravin odrazuje. 3 dotázané odrazuje horší vzhled. 5 respondentů neví, kde biopotraviny koupit. 7 dotázaných těmto potravinám nedůvěřuje. 13 dotázaných neví, co je od nákupu biopotraviny odrazuje. 3 dotázaní uvedli jiný důvod, a to: ,,laxní přístup k potravě“, ,,neřeším co jím zdravého“, ,,nic mě k tomu nenutí“. Graf 20: Co respondenty od nákupu biopotravin odrazuje Jiný důvod
3,7%
96,3%
Horší vzhled
3,7%
96,3%
Neví kde je koupit
6,0%
Nedůvěra v tyto výrobky
8,5%
Neví
94,0%
84,1% 75,6%
0%
ne
91,5%
15,9%
Cena
ano
24,4%
10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%
Výzkum agentury Synergy Marketing ve spolupráci s Gfk uvádí jako překážku k nákupu biopotravin pro 32 % respondentů nedostatek informací a znalosti předností
68
těchto potravin. Dalších 32 % má už své oblíbené značky a výrobce. 31 % uvedlo jako překážku cenu. Pro 19 % respondentů je problémem, že nejsou k dostání, v místech kde nakupují. 17 % dotázaných biopotravinám nedůvěřuje. Následuje 7 % respondentů, kteří uvádějí jako problém úzký sortiment a stejně tak 7 % respondentů neví, 2 % dotázaných odrazuje kvalita. 1 % respondentů si tyto potraviny vypěstuje samo. Pro respondenty na Vysočině je tedy největším problémem, který je od nákupu biopotravin odrazuje, cena, což může mimo jiné do jisté míry souviset s menšími průměrnými platy v tomto kraji oproti krajům jiným (businessinfo, 2007).
Otázka 13 - Co Vás vybízí ke koupi biopotravin? (Odpovídali pouze ti, kteří biopotraviny kupují) Otázka se snaží odhalit, jaké důvody vedou respondenty k nákupu biopotravin, proč jsou z jejich pohledu tyto potraviny důležité. Dotázaní měli na výběr z osmi alternativ a navíc možnost vlastního vyjádření v případě, že by mezi nabízenými variantami nenašli svůj důvod. Odpovídali pouze ti, kteří biopotraviny někdy kupují, což je 65 respondentů. 14 respondentů na tuto otázku nezareagovalo. Většinou se jednalo o respondenty, kteří uvedli, že biopotraviny kupují zřídkakdy, z čehož zřejmě usoudili, že na tuto otázku odpovídat nemusí. Označit mohli více možností, tudíž je v grafu uveden počet procent, kdy u každé zvolené odpovědi počítám s 51 respondenty, kteří na otázku odpověděli jako se stoprocentní hodnotou. 36 dotázaných považuje biopotraviny za zdravější. Podle 8 dotázaných jsou biopotraviny výživnější. 7 respondentů ke koupi biopotravin pobízí poznání nových věcí. Lepší životní podmínky zvířat přesvědčují k nákupu biopotravin 7 dotázaných. Za chutnější považuje biopotraviny 8 dotázaných. 7 respondentů vybízí ke koupi biopotravin životní styl. 15 dotázaných uvedlo jako důvod k nákupu biopotravin kvalitu. Ochranu životního prostředí označilo 12 respondentů. 1 dotázaný uvedl, že neví, co ho ke koupi biopotravin pobízí.
69
Graf 21: Co respondenty vybízí k nákupu biopotravin Neví 1,9%
98,1%
Životní styl 13,7%
86,3%
Lepší životní podmínky zvířat 13,7%
86,3%
Poznání nových věcí 13,7%
86,3%
Chuť
15,7%
84,3%
Jsou výživnější
15,7%
84,3%
Ochrana životního prostředí
23,6%
76,4%
Neodpovědělo
22,0%
78,0%
Kvalita
29,4%
Jsou zdravější 0,0%
ano ne
70,6% 70,5%
29,5%
20,0% 40,0% 60,0% 80,0% 100,0%
Podobné výsledky jsem při srovnání s výzkumem agentury Synergy Marketing ve spolupráci s Gfk zaznamenala u odpovědi, kde respondenty k nákupu biopotravin vybízí to, že jsou zdravější. Agentura uvádí 57 % respondentů, z kraje Vysočina je to 70,5 %. Celorepublikový výzkum dále uvádí u 52 % dotázaných argument, že nejsou chemicky ošetřeny. Na třetím místě, s 23 %, je jako příčina zvýšeného zájmu o tyto produkty uvedena kvalita biopotravin, v mém šetření tuto odpověď sdělilo 29,4 % respondentů. Synergy Marketing ve spolupráci s Gfk dále uvádí 17 % respondentů, kteří odpověděli, že preferují produkty ekologického zemědělství kvůli šetrnému vztahu k přírodě. 23,6 % respondentů z kraje Vysočina uvádí jako důvod nákupu ochranu životního prostředí a 13,7 % lepší životní podmínky zvířat.
Otázka 14 – Je pro Vás důležitá země původu biopotraviny? (Odpovídali pouze ti, kteří biopotraviny kupují) Výsledky otázky odkrývají, jak velkému množství respondentům záleží na zemi původu biopotraviny a kolik se jich snaží podporovat české výrobky. Na výběr měli dotázaní 4 možnosti. Odpovídali pouze ti, kteří biopotraviny alespoň někdy kupují, což je v tomto případě 65 dotázaných. 14 dotázaných na tuto otázku neodpovědělo, většinou se jednalo o respondenty, kteří odpověděli, že biopotraviny kupují zřídkakdy, z čehož zřejmě usoudili, že na tuto
70
otázku odpovídat nemusí, jak tomu bylo i u předešlé otázky. 14 respondentů kupuje pouze české výrobky. 20 dotázaných kupuje více české než zahraniční výrobky, 17 dotázaným nezáleží na zemi původu produktu a nikdo neuvedl variantu ,,kupuji pouze zahraniční výrobky“.
Graf 22: Procentuální vyjádření důležitosti původu biopotraviny pro respondenty
22%
30%
Kupuji více české než zahraniční výrobky Nezáleží mi na zemi původu produktu Kupuji pouze české produkty
22% 26%
Neodpověděli
V celorepublikovém marketingovém šetření jsou výsledky obdobné v odpovědi, jenž poukazuje na nejvyšší procento spotřebitelů nakupujících častěji české výrobky, a to s hodnotou 42 % respondentů. Následuje 41 % dotázaných, kterým nezáleží na zemi původu výroby biopotraviny. Výhradně české produkty kupuje 16 % a pouze zahraniční produkty 1 % respondentů. Z výsledků je tedy patrná snaha spotřebitelů kraje Vysočina preferovat domácí produkty oproti zahraničním.
71
7. ZÁVĚR
Ekologické zemědělství je v posledních letech na vzestupu. Mnoho obchodních řetězců zařadilo biopotraviny do svého sortimentu. Zesílila i propagace těchto potravin. Jak tyto skutečnosti působí na spotřebitelé v kraji Vysočina jsem se pokusila zjistit v této diplomové práci. Z provedeného průzkumu je tedy patrné, že povědomí o biopotravinách a ekologickém zemědělství je v kraji Vysočina na lepší úrovni oproti celorepublikovému průměru, jak vyplývá z marketingového šetření společnosti Synergy marketing ve spolupráci s Gfk Praha. Všichni dotázaní v kraji Vysočina už někdy o biopotravinách slyšeli. Většina z nich dokáže svými slovy vyjádřit, co je to biopotravina. Logo ,,Produkt ekologického zemědělství“ pozná 69 % respondentů, přesto lidé na Vysočině často zaměňují logo ,,Produkt ekologického zemědělství“ s označením ,,Klasa“ a ,,Ekologicky šetrný výrobek“. Převážná většina dotázaných (69,5 %) se o produktech ekologického zemědělství dověděla z médií a posléze v prodejnách. Respondenti kraje Vysočina zařazují biopotraviny do svého jídelníčku zřídkakdy (39 %), taktéž nemalá část z nich (30 %) konzumuje biopotraviny občas. V dotazníkovém šetření se nepotvrdilo, že obyvatelé větších měst zařazují biopotraviny do jídelníčku více než obyvatelé vesnic a malých měst. Častěji kupují biopotraviny obyvatelé žijící v obcích do 20 tisíc obyvatel. Bylo zjištěno, že z kategorie biopotravin dotázaní nejvíce kupují jogurty a cereálie, oproti tomu nejméně chléb, mouku a oleje. V dotazníkovém šetření se neprokázala přímá spojitost s tím, že lidé stravující se zdravě biopotraviny kupují a lidé stravující se tradičně nikoliv, ale je pravda, že zdravě se stravující dotázaní alespoň někdy biopotraviny konzumují oproti 24 % respondentů stravujících se tradičně, kteří nekupují biopotraviny nikdy. Nejvíce je respondentů (49 %), kteří za biopotraviny utratí měsíčně jen malou částku, a to 0 - 50 Kč. Spotřebitelé většinou žádné zboží na trhu s biopotravinami nepostrádají. Asi třetina respondentů zná nějakou biofarmu ve svém okolí. Nejvíce dotázaných (44,4 %) využívá supermarkety k nákupu bioproduktů na rozdíl od internetu, který lidé k nákupu biopotravin téměř nevyužívají. Pro naprostou většinu respondentů na Vysočině (75,6 %) je cena největším problémem, který je od nákupu biopotravin odrazuje. Dotázaní považují biopotraviny za zdravější, což je vybízí
72
k jejich nákupu. Ukázalo se, že spotřebitelé z kraje Vysočina se snaží dávat přednost českým výrobkům před zahraničními. Ze zhodnocení výsledků tedy vyplývá, že se lidé na Vysočině začínají o biopotraviny zajímat. Uvědomují si jejich přínosy, avšak často je problémem cena těchto výrobků, která je mnohdy několikanásobně vyšší než cena konvenčních potravin. Díky vyšší poptávce je třeba zvyšovat zastoupení biopotravin na českém trhu. Spotřebitelé kraje Vysočina dávají přednost českým výrobkům, na což by obchodníci měli brát zřetel a orientovat se převážně na české produkty. Zajisté výrazně přispěje podpora státu. Rostoucí poptávka, kvalitnější a intenzivní propagace se snahou státu podporovat tyto komodity vede v poslední době taktéž k rozvoji a nárůstu počtu ekofarem, a to nejen v kraji Vysočina, což je pro budoucnost ekologického zemědělství podstatné.
73
8. POUŽITÉ ZDROJE
AGRO - Měřín [online]. WebProgress, s.r.o., 2007 [cit. 2008-04-12]. Dostupný z WWW:
.
Akční plán České republiky pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010. Praha : Ministerstvo zemědělství České republiky, 2004. 16 s.
Asociace soukromého zemědělství ČR [online]. Praha : 1998-2008 , 12. března 2008 [cit.
2008-03-12].
Dostupný
z
WWW:
roku/farma-roku-2005/5-misto-srutkova-ekologicka-farma.html>.
BÁRTOVÁ, Hilda, BÁRTA, Vladimír, KOUDELKA, Jan. Chování spotřebitele a výzkum trhu. Praha : Oeconomica, 2004. 243 s. ISBN 80-245-0778-1.
Biofarma Sasov [online]. 2005 , 14.2.2005 [cit. 2008-02-07]. Dostupný z WWW: .
Bioinstitut [online]. Olomouc : Bioinstitut, o.p.s., [2006] , 03/10/2008 [cit. 2008-03-12]. Dostupný z WWW: .
Biopotraviny jsou v kurzu - překážkou je roztříštěnost trhu. Bio Obchod. 1.1.2008, č. 3, s. 8-9. Dostupný z WWW: .
Bio - potraviny ano - ale co to je?. Ministerstvo zemědělství České republiky [online]. 2007 [cit. 2008-04-15]. Dostupný z WWW: .
74
Biopotraviny : klub přátel biofarem Veroniky a Miloše Růžičkových [online]. 1995, [cit. 2008-02-06]. Dostupný z WWW: .
BIOSPOTREBITEL : Adresář [online]. 2005-2006 , 26.11.2007 [cit. 2007-11-28]. Dostupný z WWW: .
BODOKOVÁ , Světluše. Kampaň na propagaci biopotravin v ČR je na startu. Agronavigátor
[online].
2008
[cit.
2008-04-11].
Dostupný
z
WWW:
.
BODOKOVÁ, Světluše. Nové nařízení o ekologickém zemědělství je srozumitelnější a přehlednější. Agronavigátor [online]. 2007 [cit. 2007-12-22]. Dostupný z WWW: .
BODOKOVÁ, Světluše. Program Ekologické zemědělství a biopotraviny. Ekologické zemědělství
[online].
2007
[cit.
2008-04-11].
Dostupný
z
WWW:
CENIA : česká informační agentura životního prostředí [online]. 2006, 23. února 2008 [cit. 2008-02-23]. Dostupný z WWW: .
CZECH MADE - ověřená kvalita. BusinessInfo.cz [online]. 2004 [cit. 2008-02-23]. Dostupný z WWW: .
ČSÚ, oddělení regionálních analýz a informačních služeb. Statistická ročenka kraje Vysočina 2007. Jihlava : Český statistický úřad, 2007. 399 s. Dostupný z WWW: .
75
ČSÚ. Zemědělství na Vysočině. Jihlava, 2005. 13 s. Dostupný z WWW: .
ČÍHALOVÁ, Jitka. Zemědělství na Vysočině . Města a obce online [online]. 2007 [cit. 2008-02-05].
Dostupný
z
WWW:
vol/dokumenty2.asp?id_org=10391&id=1382>.
ČTK. Průzkum: Biopotraviny z ČR jsou ve specializovaných obchodech. Ekolist [online].
2008
[cit.
2008-02-29].
Dostupný
z
WWW:
.
DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost : Příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha : Karolinum, 2006. 374 s. ISBN 80-246-0139-7.
DOUBRAVSKÁ, Markéta. Jak se žije na českých ekofarmách. Bio : měsíčník pro trvale udržitelný život . 2004, roč. 8, č. 4, s. 10.
Eklasa [online]. Státní zemědělský intervenční fond, 2005-2006 , 23. února 2008 [cit. 2008-02-23]. Dostupný z WWW: . Ekoagroturistika. CoJeCo [online]. 2005 [cit. 2008-02-07]. Dostupný z WWW: .
Ekofarma Baucis [online]. 2000, 31. října 2007 [cit. 2008-02-06]. Dostupný z WWW: .
Ekofarma Křišťan a spol. [online].2008 [cit. 2008-02-09]. Dostupný z WWW: .
EKO-KOM [online]. Praha : EKO-KOM, a.s., 2006 , 23. února 2008 [cit. 2008-02-23]. Dostupný z WWW: .
76
Ekologické zemědělství v České republice : Ročenka 2006. Praha : Ministerstvo zemědělství
České
republiky,
2006.
24
s.
Dostupný
z
WWW:
. ISBN 80-7084-554-6.
Ekologické zemědělství v České republice : Ročenka 2007. Praha : Ministerstvo zemědělství
České
republiky,
2007.
24
s.
Dostupný
.
z
WWW:
ISBN 978-80-
7084-658-2.
Ekologičtí zemědělci na Vysočině. Hnutí DUHA [online]. 2006 [cit. 2008-03-18]. Dostupný z WWW: .
FLIESSBACH, Andreas, et al. Erkenntnisse aus 21 Jahren DOK-Versucht : Bio fördert Bodenfruchtbarkeit und Artenvielfalt. [s.l.] : FiBL, 2000. 16 s. Dostupný z WWW: . ISBN 3-906081-06-0.
Hipoterapie : o.s. Epona [online]. Brno : [2001] , 5. listopadu 2007 [cit. 2008-02-16]. Dostupný z WWW: .
Chadimův mlýn [online].
7. února 2008 [cit. 2008-02-15]. Dostupný z WWW:
.
Charakteristika kraje Vysočina. BusinessInfo.cz [online]. 2008 [cit. 2008-03-08]. Dostupný
z
WWW:
vysocina/charakteristika-kraje-vysocina/1000927/40302/>.
International Federation of Organic Agriculture Movements [online]. Bonn : IFOAM, 2008 [cit. 2008-01-07]. Dostupný z WWW: .
Kontrola ekologického zemědělství [online]. KEZ o.p.s., 2005 [cit. 2008-04-12]. Dostupný z WWW: .
77
Kraj Vysočina [online]. Jihlava : Krajský úřad kraje Vysočina, 2002-2008 [cit. 2008-0412]. Dostupný z WWW: .
Kozí mléko - Dvůr Ratibořice [online]. 25. září 2007 [cit. 2008-02-06]. Dostupný z WWW: .
MACH, Martin. Ekologicky šetrné zmatení. EKOLIST. 1.1.2008, roč. 13, č. 1, s. 18-19. Marketingová komunikace. 2. rozš. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1997. 157 s. ISBN 80-210-1681-7.
MATĚJKA, Jaroslav. Jó, to u nás na farmě.... Týdeník Květy. 25.8.2000, roč. 10, č. 35, s. 18-20.
MOUDRÝ , Jan. Bioprodukty. Praha : Institut výchovy a vzdělávání Ministerstvo zemědělství ČR, 1997. 37 s. ISBN 80-7105-138-1.
MOUDRÝ, Jan, PRUGAR, Jaroslav. Biopotraviny - hodnocení kvality, zpracování a marketing : Příručka ekologického zemědělce. Praha : Ministerstvo zemědělství ČR v Ústavu zemědělských a potravinářských informací, 2002. 34 s. ISBN 80-7271-111-3.
Na Baucis za byt a stravu. Biopotraviny.info : portál o produktech zrozených bez chemie [online]. 2006 [cit. 2008-02-06]. Dostupný z WWW: .
NACHTMANNOVÁ, Iva. Vizionář od čuníků. Bio : měsíčník pro trvale udržitelný život . 1.1.2006, roč. 10, č. 9, s. 10-11.
Natural Jihlava : Jan a Jiřina Kučírkovi [online]. [2004] , 30. července 2000 [cit. 200802-16]. Dostupný z WWW: .
Nové nařízení EU o biopotravinách. Agris : agrární www portál [online]. 2007 [cit. 2007-12-22]. Dostupný z WWW: http://www.agris.cz/zemedelstvi/detail.php?id=154942&iSub=524&PHPSESSID=71 78
OCAL - reklamní agentura, D.I.M.O.. Agroekofarma Kadeřávek [online]. [2004] , 17. října 2007 [cit. 2008-02-15]. Dostupný z WWW: .
PETR, Jiří, DLOUHÝ, Josef. Ekologické zemědělství. 1. vyd. Praha : Zemědělské nakladatelství Brázda, 1992. 312 s. ISBN 80-209-0233-3
PRO-BIO : svaz ekologických zemědělců [online].2006 [cit. 2007-10-18]. Dostupný z WWW: .
PRUDKÁ, Lucie. Ekologické zemědělství na Vysočině. Brno, 2006. 33 s. , 7 Masarykova univerzita, Brno. Vedoucí bakalářské práce Miroslav Válka. Dostupný z WWW: .
Synergy Marketing ve spolupráci s GfK Praha. Potenciál BIO potravin na českém trhu. Praha : [s.n.], 2006. 48 s. Dostupný z WWW: .
ŠARAPATKA, Bořivoj, URBAN, Jiří a kolektiv. Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk : PRO-BIO, 2006. 502 s. ISBN 978-80-903583-0-0.
Školní statek [online]. [2006] , 18. června 2007 [cit. 2008-02-15]. Dostupný z WWW: .
Vinařské centrum Sádek [online]. [2004] [cit. 2008-04-12]. Dostupný z WWW: .
VORLÍČEK, Petr. Začíná největší domácí kampaň na propagaci biopotravin. Ministerstvo
zemědělství
České
republiky.
3.4.2008.
Dostupný
z
WWW:
.
World Wide Opportunities on Organic Farms : Dobrovolnictví na českých ekologických farmách [online]. [2005] , 18.11.2007 [cit. 2008-02-16]. Dostupný z WWW: . 79
WSPA
[online].
2007
[cit.
2008-01-08].
Dostupný
z
WWW:
Zákon 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. sagit [online]. 2000 [cit. 2008-0201]. Dostupný z WWW: .
Zákon 30/2006 Sb. o ekologickém zemědělství ze dne 2.2.2006 sagit [online]. 2000 [cit. 2007-11-02]. Dostupný z WWW: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=30%2F2006&zdroj=sb06030& cd=3&typ=r
80
9. SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1: Logo produktu ekologického zemědělství Obr. 2: Ochranná známka svazu PRO-BIO Obr. 3: Logo EU pro produkt ekologického zemědělství Obr.4: Dvůr ekofarmy Baucis Obr.5: Ustájení bahnic a jehňat na farmě Obr.6: Farma manželů Kadeřávkových Obr.7: Chalupa u Potoka Obr.8: Stavení manželů Konvalinkových Obr.9: Pohled ze dvora na hospodářské budovy farmy Obr.10: Vítězné logo České biopotraviny roku 2003 Obr.11: Pohled ze dvora na obytnou budovu Obr.12: Kozí výrobek DoRa s nezaměnitelným vizuálním stylem Obr.13 a 14: Ustájení koz na farmě Obr.15: Pan Sklenář ve výběhu Obr.16: Skot na pastvě Obr.17: Ovce na farmě u Křišťanů Obr.18: Šrůtkova ekologická farma
81
10. SEZNAM TABULEK
Tab.1: Vývoj ekologického zemědělství Tab. 2: Nejnovější statistické údaje - k 31.3. 2008 Tab. 3: Pořadí dle množství ekofarem Tab. 4: Pořadí dle výměry (ha) Tab. 5: Srovnání četnosti zařazení biopotravin do jídelníčku u obyvatel venkova a menších měst a obyvatel žijících ve větších městech na Vysočině Tab. 6: Kolik peněz respondenti za biopotraviny měsíčně utratí
82
11. SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Počet ekofarem v kraji Vysočina k 1. lednu 2007 dle okresů Graf 2: Výměra půdy v ekologickém hospodaření v ha k 1. lednu 2007 v kraji Vysočina - rozčleněné dle okresů Graf 3: Zastoupení mužů a žen v dotazníkovém šetření Graf 4: Věková struktura respondentů Graf 5: Rozdělení bydliště respondentů dle počtu obyvatel Graf 6: Nejvyšší dosažené vzdělání Graf 7: Povolání Graf 8: Procentuální vyjádření množství respondentů, kteří slyšeli nebo neslyšeli o biopotravinách Graf 9: Procentuální vyjádření vyhodnocení odpovědí na otázku: co je dle vašeho názoru biopotravina? Graf 10: Logo, které respondenti označili jako ,,Produkt ekologického zemědělství“procentuální vyjádření Graf 11: Odkud se respondenti o biopotravinách dověděli-procentuální vyjádření Graf 12: Jak často zařazují respondenti biopotraviny do jídelníčku-procentuální vyjádření Graf 13: Které biopotraviny zařazují respondenti do jídelníčku Graf 14: Procentuální vyjádření stravovacích návyků respondentů Graf 15: Kolikrát zařazují do jídelníčku biopotraviny respondenti stravující se tradičně – procentuální vyjádření Graf 16: Kolikrát zařazují biopotraviny respondenti stravující se zdravě-procentuální vyjádření Graf 17: Procentuální vyjádření množství respondentů a peněz, které za biopotraviny měsíčně utratí Graf 18: Procentuální vyjádření výsledných odpovědí respondentů na otázku zda znají nějakou biofarmu v regionu Graf 19: Procentuální vyjádření prostřednictvím čeho respondenti biopotraviny nakupují Graf 20: Co respondenty od nákupu biopotravin odrazuje Graf 21: Co respondenty vybízí k nákupu biopotravin Graf 22: Procentuální vyjádření důležitosti původu biopotraviny pro respondenty
83
12. SEZNAM PŘÍLOH
Příloha 1: Vzor dotazníku Příloha 2: Grafické objasnění značek k otázce 3
84
