Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Začlenění lomu do krajiny Diplomová práce
Vedoucí práce: RNDr. Pavel Trnka,CSc.
Vypracovala: JanaZávodníková
Brno 2007
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Začlenění lomu do krajiny vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím aby diplomová práce byla použita ke komerčním účelům, uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
dne………………………………………. podpis diplomanta……………………….
2
Děkuji především vedoucímu mé diplomové práce RNDr. Pavlu Trnkovi, CSc. za odborné vedení, rady a pokyny při zpracování diplomové práce, dále děkuji RNDr. Josefu Pavelkovi, vedoucímu odboru přípravy těžby Českomoravského cementu, a.s. za poskytnutí zásadních materiálů a informací, též Ing. Štikové a Ing. Musilové z Referátu ŽP Šlapanice za zapůjčení materiálů o DP Mokrá a Obecnímu úřadu Mokrá-Horákov. Všem jmenovaným patří dík za podporu, ochotu a vstřícnost.
3
Abstract Integration quarry back into the country The topic of this thesis is the limestone quarrying and sustainable development. It was observed that a technical reclamation, when the limestone substrate is ussualy covered by organic topsoil, is contra-prouctive. It supports an expansion of common competitive ruderals and leads to a low species number and monotonous charakter of resulting vegetation. In past years afforestation of spoil banks using expert forest methods dominated. Pine was the most used tree in spoil bank reclamation, later was used oak with other broad leaf trees. Forest cultures were planted in regular sparing, ussualy monocultures of the same age. Spoil mount recultivation was made mostly on accidentally choosen areas, without any general project. In present time conservation activities try to establish the reclamation using natural methods of revegetation landscape damaged of limestone mining. The base is expert nature exploration and on this bases there are possible trends estimated in natural evolution of devasted landscape. Experience indicate that under thriving conditions of vegetation succession in quarry surroundings takes fifthy or more years. At least the nature must be helped in recovery of natural charcter of vegetation, corresponding to site requirements of changed habitat. In this respect island sof green originate, consisting of grass, bushes and trees, which correspond to natural condition diversity.
The purposes of this thesis is examination of possibilities integration quarry into the country and evaluation planned recultivation of allotment lime-pit Mokrá by Brno. First part of this works dissert on recultivations and characterictis fracture mined area. The sekond part put´s one mind evaluation of environmental impact.
keywords: limestone quarrying, recultivation, succession, quarry Mokrá by Brno, biodiversity
4
Abstrakt
Začlenění lomu zpět do krajiny Tématem této diplomové práce je lomová těžba a trvale udržitelný rozvoj. Bylo pozorováno, že technické rekultivace jsou kontraproduktivní. Vedou k expanzi běžných ruderálních druhů a k nízké druhové diversitě. V minulých letech šlo převážně o snahu zalesňovat haldy vytěženého materiálu, tedy rekultivace lesnickými metodami. K zalesňování hald se používala zejména borovice, později dub s příměsí dalších listnatých stromů. Výsledkem byly lesní kultury v pravidelném sponu, hlavně stejnověké monokultury. Lesnické rekultivace byly prováděny nahodile, bez větších projektů. V současné době se snaží ochrana přírody zavést přirozenější postupy a způsoby ozeleňování krajiny narušené těžbou. Základem je průzkum, ze kterého se odhadují další možnosti stávající vegetace v sukcesi do těžbou zasažených míst. Zkušenosti ukazují, že sukcese vyžaduje asi padesát let i více. Přírodě se nejdříve musí pomoct při obnově přirozené vegetace, odpovídající původní stanovištní vegetaci. Tak vzniknou ostrovy zeleně, tvořené travami, keři i stromy, které odpovídají přirozené diverzifikaci růstu vegetace.
Cílem této práce je analyzovat možnosti začlenění lomů do krajiny a zhodnotit rekultivaci v lomu Mokrá. První část práce obsahuje pojednání na téma rekultivace a charakteristiky zájmového území. Druhá část se zabývá hodnocením vlivů na životní prostředí.
klíčová slova: těžba kamene, rekultivace, přirozená sukcese, lom Mokrá u Brna, diversita
5
Obsah 1 ÚVOD ........................................................................................................................9 2 CÍL PRÁCE .............................................................................................................11 3 REKULTIVACE LOMU ........................................................................................12 3.1 HISTORIE KAMENOLOMŮ ………………………………………………………... 12 3.2 SANACE,REKULTIVACE A REVITALIZACE LOMŮ …………………………….12 3.2.1 Rekultivace řízenou sukcesí ……………………………………………………...13 3.2.2 Zásady rekultivace řízenou sukcesí ……………………………………………...13 3.3 VEGETACE V OPUŠTĚNÝCH LOMECH …………………………………………..14 3.4 PŘÍRODNÍ,VĚDECKÁ A KULTURNÍ HODNOTA TĚŽENÝCH ÚZEMÍ …………17
4 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ …………………17 4.1 ÚDAJE O POLOZE LOŽISKA ………………………………………………………17 4.2
POPIS STAVU ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ ……………………………………………..18
4.3 KLIMATICKÉ POMĚRY …………………………………………………………….21 4.4 HYDROLOGICKÝ POPIS ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ ……………………..…………..22 4.5 GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY …………………………………………………..23 4.6
BIOGEOGRAFICKÁ DIFERENCIACE …………………………………………….24
4.7
FLÓRA ……………………………………………………………………………. ...25 4.7.1 Společenstva Moravského krasu …………………………………....................25 4.7.2 Fytocenologie ………………………………………………………………….26 4.7.3 Vegetace na narušených plochách ……………………………………………..29
4.8
FAUNA ……………………………………………………………………………….30 4.8.1 Zvěř srstnatá …………………………………………………………………....30 4.8.2 Zvěř pernatá ……………………………………………………..……………...30 4.8.3 Drobní savci ………………………………………………………………….…31 4.8.4 Ptáci …………………………………………………………………………….31 4.8.5 Bezobratlí .............................................................................................................31
4.9
ARCHEOLOGICKÁ NALEZIŠTĚ …………………………………………………...33
4.10 PRVKY OCHRANY PŘÍRODY ……………………………………………………...33 4.10.1 Zvláště chráněná území …………………………………………………………33 4.10.2 Významné krajinné prvky ………………………………………………………34 4.11 ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY ........................................................35 4.11.1 Nadregionální biokoridor K 132 ………………………………………………..36 4.11.2 Ekologická stability území ………………………………………………………37
5 REKULTIVACE LOMU MOKRÁ ………………………………………………..38
6
5.1 ZREALIZOVANÉ REKULTIVACE LOMU MOKRÁ ……………………………..39 5.1.1 Rekultivace jižní části lomu Korál …………………………………………….39 5.1.2 Údržba stepních porostů ve střední části lomu ………………………………..39 5.1.3 Rekultivace východní části lomu Břidla ……………………………………….40 5.1.4 Rekultivace etáží 395, 420 mezi středním a východním lomem ……………….41 5.1.5 Rekultivace hald-deponií v DP Mokrá …………………………………………41 5.2 PLÁNOVANÁ REKULTIVACE DP MOKRÁ PO VYTĚŽENÍ ……………………42 5.2.1 Zásady navrhované rekultivace ………………………………………………..42 5.2.2 Technická rekultivace …………………………………………………………..43 5.2.3 Biologická rekultivace ………………………………………………………….44 5.3 ČASOVÝ POSTUP REKULTIVACE …………………………………………….….47 5.4 PŘEDPOKLÁDANÉ NÁKLADY NA REKULTIVACI ………………………….…48
6 HODNOCENÍ VLIVU NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ …………………………...49 6.1 HLUK A VIBRACE ……………………………………………………………….….49 6.2 ODPAD …………………………………………………………………………….….49 6.3 VLIV NA OVZDUŠÍ ……………………………………………………………….…50 6.4 VLIV NA VODU ………………………………….…………………………………..51 6.4.1 Odpadní voda …………………………………………………………………...51 6.5 VLIV NA PŮDU ………………………………………………………………….…...52 6.6 VLIV NA OBYVATELSTVO ………………………………………………………...52 6.7 VLIV NA VKP a ÚSES ……………………………………………………………….53 6.8 VLIV NA FLÓRU A FAUNU …………………………………………………….…..54 6.8.1 Vliv na nižší a cévnaté rostliny …………………………………………………54 6.8.2 Vliv na živočichy ………………………………………………………………...54 6.9 VLIV NA STRUKTURU A FUNKČNÍ VYUŽITÍ KRAJINY …………………….…55
8 ZÁVĚR……………………………………………………………………………... 9 LITERATURA …………………………………………………………………….
7
Použité zkratky ÚSES
Územní systém ekologické stability
CHKO
Chráněná krajinná oblast
NPP
Národní přírodní památka
PR
Přírodní rezervace
PP
Přírodní památka
NRBK
Nadregionální biokoridor
RB
Regionální biocentrum
ZCHKÚ
Zvláště chráněné území
VKP
Významný krajinný prvek
ČBU
Český báňský úřad
k.ú.
Katastr území
DP
Dobývací prostor
LHP
Lesní hospodářský plán
PUPFL
Pozemky určené k plnění funkce lesa
1 ÚVOD
8
Význačným prvkem dnešní průmyslové společnosti jsou lomy, kaolínky a pískovny. Se vzrůstající potřebou nerostných surovin se mění charakter krajiny a člověk pozoruje stále výraznější změny na životním prostředí. Součástí těžby nerostných surovin se díky stanovenému zákonu stává také rekultivace lomů. Plány rekultivace jsou nedílnou součástí dokumentace ke každému legislativnímu schvalování hornické činnosti. Předkládají se ke schválení plánu otvírky a dobývání nových lomů nebo rozšíření stávající těžby. Zásadní problematika rekultivace je přímo zakotvena v § 32, zákona 44/1988 Sb. v úplném znění Horního zákona, případně ve vyhlášce ČBU 175/1992 Sb. Plány se také předkládají dotčeným orgánům státní správy při schvalování žádostí o vynětí těženého území ze zemědělského půdního fondu. V neposlední řadě je plán rekultivace součástí posuzování vlivu na životní prostředí, které je dáno zákonem 100/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů 93/2004.
Setkáváme se s dvěma přístupy k rekultivacím - ekologickým a technokratickým. Mezi oběma dochází ke střetům z důvodu stále vzrůstající celkové rozlohy oblastí poznamenaných povrchovou těžbou, používané techniky ale i následné rekultivace. Stojí tu proti sobě snaha o návrat k původnímu, přírodě blízkému charakteru krajiny a snaha o maximální ekonomické zhodnocení zdrojů průmyslové výroby. Těžbu surovin nebude zcela jistě ani v daleké budoucnosti možné zcela zastavit, a tak nezbývá, než se důsledněji zamýšlet nad tím, co znamenají, případně co mohou znamenat vytěžené prostory pro druhové bohatství a estetiku krajiny, dynamiku jejího rozvoje, ochranu přírody či další vědecká bádání (Sádlo a Tichý,2002). Opuštěné těžební a dobývací prostory nemusíme nutně pokládat za jizvy v krajině. Tradiční technické rekultivace jsou sice rychlé, ale ekonomicky nákladné a často neekologické. Běžně se při rekultivacích vytěžených ložisek používá zavážení chemicky neaktivním materiálem. Ten se pokryje vrstvou zeminy, na které se poté výsadbou různých dřevin či jetelotravních směsí docílí dalšího hospodářského využití. Jak ale zhodnotit tento typ rekultivace ekologicky? Lomové etáže jsou různými technickými úpravami znehodnoceny a zahlazeny. Navážka zeminy skryje podloží i skalní stěny. Výsadba několika málo druhů většinou rychle rostoucích dřevin má za následek homogenní, druhově chudé společenstvo, bohaté na synantropní druhy. Orniční vrstva brání rozmanitosti rostlin. 9
S přibývajícími zkušenostmi se vyvíjí rekultivace pomocí
spontánního zarůstání.
Přirozená sukcese je přitom levná a ekologicky vhodná metoda začlenění lomů zpět do okolní přírody. Pokud se sukcesní vývoj neubírá žádoucím směrem, musí zasáhnout člověk, např. eliminací invazních druhů rostlin či naopak podporou druhů odpovídajících typu stanoviště. Řada dobývacích prostorů se díky tomuto metodicky novému přístupu stala významnými lokalitami, sloužícími jako ekologicky stabilní útočiště pro ohrožené druhy i celá společenstva.
2 CÍL PRÁCE
10
Cílem této diplomové práce je posouzení různých možností začlenění vytěžených lomů do krajiny (se zaměřením na přirozenou či řízenou sukcesi) a zhodnocení plánované rekultivace vápencového lomu v k.ú. Mokrá u Brna. V roce 2003 došlo ke schválení pokračování těžby v dobývacím prostoru Mokrá na výhradním ložisku vápenců Mokrá u Brna. Plán otvírky a dobývání byl ustanoven na dalších 50 let, doporučena a použita byla pátá koncepce řešení postupu těžby, tzv. provozní varianta. Celkem se počítá s vytěžením 113 223 400 tun těžitelné zásoby suroviny. Těžebnímu prostoru lomu Mokrá je vhodné věnovat větší pozornost z důvodu blízkého sousedství s nadregionálním biokoridorem K132 a CHKO Moravský kras, a také možnému ovlivnění životního prostředí zmíněného chráněného území.
3 REKULTIVACE VÁPENCOVÝCH LOMŮ
11
3.1 Historie kamenolomů Již od středověku vzrůstal nejen počet těžených prostor, ale i jejich velikost. Středověká těžba byla naproti dnešní samozřejmě zanedbatelná. Získávání i doprava vytěžených surovin byla těžká a nákladná, proto byl lomový kámen velmi hodnotnou surovinou, používanou pouze v menším rozsahu. V době baroka vznikaly „selské lomy“, které svou rozlohou několika desítek čtverečních metrů neovlivňovaly krajinu v takové míře. Dnes jsou původní selské lomy zarostlé vegetací a působí pouze jako mělké sníženiny nebo drobné skalky. Těžba i velikost těžených prostor se podstatně zvýšila především v 19. století. Skutečný rozkvět těžby hornin nastal od poloviny 20. století, kdy začaly vznikat velké dobývací prostory rozdělené na více etáží. Důvodem byl nejen pokrok a vzrůstající potřeba nerostných surovin, ale i ekonomická a politická situace. Z převážně rodinných firem se staly národní podniky, které se snažily o maximalizaci a okamžitý zisk.
3.2 Sanace, rekultivace a revitalizace lomů Slovník cizích slov vysvětluje rekultivaci jako opětovné vytvoření úrodné půdy na neplodných výsypkách, v lomech a dalších devastovaných územích. To odpovídá tradičnímu pojetí, v němž se rekultivace zaměřují především na vytvoření nové orniční vrstvy, která se co nejdříve ozelení. Hlavní výhodou takových rekultivací je rychlá přímá ekonomická využitelnost. Tuto tradiční metodu rekultivací nelze zavrhovat. Je totiž plně funkční na řadě lokalit. Ovšem je patrné, že tento přístup je možné aplikovat jen někdy a někde (Sádlo,Tichý,2002). Tato rekultivace je účelná v lomech, kde je třeba zavézt skládku, dále pokud je potřeba obnovit zemědělský půdní fond, či při rekultivacích v obcích, které se nenachází v chráněném území.
12
Tradiční metoda rekultivace: ― zavezení skrývkou, zeminou, neaktivním materiálem, ozelenění ― zatopení Oproti klasickému přístupu k rekultivacím, přichází ke slovu nejlevnější metoda přirozené sukcese. Tedy opuštěný těžební prostor zanechat bez zásahů přírodě a jejímu přirozenému vývoji. Naše současné zákony ovšem takovou rekultivaci nedovolují.
Revitalizace lomu ovlivňovanou sukcesí je optimálním řešením tam, kde chceme obnovit pestrost přírody a návrat rostlin a živočichů na těžbou zasažená stanoviště. Sukcese rostlinných společenstev je procesem zarůstání volných ploch, opětovné zapojení vegetace na člověkem zcela přeměněných stanovištích. Cílem této rekultivace je urychlit přírodní proces začlenění lomu do okolní krajiny. Vytěžené lomy se, díky sukcesím pochodům, často stávají hodnotnou a ojedinělou součástí přírody, jejichž vegetace odpovídá stanovištním poměrům. Při realizaci této rekultivace se příliš nemění počáteční přírodní podmínky vytěženého lomu, jehož
podoba v konečných fázích
sukcese souzní s okolní krajinou a tím zvyšuje krajinnou i druhovou diverzitu. Mohou vzniknout rostlinná společenstva odpovídající charakteru stanoviště, které by se v lokalitě vyskytovala pokud by nešlo o lom, ale o původní skalní útvar. Nevýhodou tohoto typu rekultivace je poměrně dlouhá doba, potřebná k dosažení ekologicky stabilního zapojeného společenstva a tedy uspokojivému výsledku. Rekultivaci lze rozdělit na technickou a biologickou. První část obsahuje úpravy dotěžené plochy lomu, druhá spočívá ve sledování sukcese a usměrňování vzrůstající vegetace.
3.2.1 Zásady rekultivace řízenou sukcesí
Rekultivaci se musí věnovat pozornost již před otevřením lomu, či před novým schváleným plánem otvírky a dobývání. Těžební společnost by tedy měla mít o budoucím vývoji dotěženého lomu představy, chybět by neměl ani plán na odstranění technických vybavení a budov z dobývacího prostoru po jeho opuštění. Rekultivace má být průběžná, z toho důvodu by nejdříve mělo být dosaženo okraje DP a postupovat s těžbou směrem do středu. Okrajové části lomu tedy mohou zatím zarůstat vegetací. Výhodné je také formovat potřebný vzhled lomu již těžbou.
13
V průběhu těžby je třeba zajistit nejvhodnější části lomu se vzácnými stanovišti, ty poté netěžit a zachovat, pro snadnější šíření druhů. Vytěžený lom se může začlenit plnohodnotně zpět do krajiny pokud je jeho plocha dost členitá. Vegetace přijde do lomu sama. Ovšem „polopřirozená“ rekultivace má probíhat pod dozorem odborníka, který zaručí dosev semen správných žádoucích druhů. Jednoduchá řešení bývají správná. Proto je důležité nechat přírodě dost prostoru, lom vyčistit a například uzavřít bariérou z velkých kamenů. Auto s odpadky tak neprojede, ovšem pěší turista ano. Nutné je zajistit bezpečnost, opět nejlépe přírodní jednoduchou cestou. Lom je možné ohradit asi dva metry vysokým valem. Pro pěší je vhodná alespoň jedna pěšina, vedoucí do tohoto nového prvku krajiny.
3.3 Vegetace v opuštěných lomech V lomech se zprvu objevují rostliny, které tolerují mělkou vysýchavou půdu, extrémní teplotní výkyvy, plné oslunění a vliv geologického podloží na kořenový systém. Ovšem jednotlivé plochy lomu nabízí různé životní podmínky. Zastíněné severní stěny, deponie zeminy nebo vodní nádrže umožňují přežívat rostlinám s odlišnými nároky.
Základní typy vegetace ve vytěžených lomech: a) rumištní společenstva jednoletých a dvouletých bylin ― nachází se v aktivních lomech, nebo v několika prvních letech sukcese. Rostou na mělkých půdách, skrývkách zemin a zahliněných etážích. Tato vegetace je pouze primární, postupem času z lokality vymizí. (Medicago lupulina, Melilotus albus, Melilotus officinalis, Crepis rhoeadifolia, Daucus carota, Echium vulgare, Picris hieracioides, Chamerion angustifolium, Tussilago tartara). b) rumištní trávníky ― plevelné druhy, které navazují na předchozí stadium. V lokalitě opuštěného lomu rostou asi 15 let, poté se mění v řídké křoviny a xerotermní trávníky. (Poa compressa, Poa nemoralis, Arrhenatherum elatius, Calamagrostis epigeios).
14
c) křoviny ― vlhká stanoviště, stinné sutě. Křoviny se většinou rychle mění v lesní stadia, po několika desítkách let potom v les. (Salix caprea, Acer campestre, Robinia pseudacacia, Rosa sp., Crataegus sp., Corylus avellana, Swida sanquinea, Ligustrum vulgare). d) lesy a lesní stadia ― hlubší půdy, stinné osypy. Les tvoří závěr sukcese. Podrost zpočátku obsahuje plevele, teprve asi po 40 letech výskyt hájových druhů bylin z blízkého okolí. (Acer campestre, Acer pseudoplatanus, Carpinus betulus, Fraxinus excelsior, Populus tremula). e) stepní trávníky ― na slunných etážích, mělké půdě, suchých odvalech a suťových osypech. Toto sukcesí stadium je po několik desítek let stabilní, typickými druhy jsou nízké trávy, ale i byliny. (Poa angustifolia, Festuca rupicola, Brachypodium pinatum, Bromus erectus, Fragaria viridis, Lotus corniculatus, Centaurea rhenana, Genista tinctoria, Hieracium bauhinii). f) otevřená společenstva xerofilních travin a bylin ― na vysýchavé drti horniny nebo velmi mělké zemině, lomové stěny, skalnaté etáže. Dlouhodobě stabilní vegetace, s mnoha vzácnými druhy. (Gentianella ciliata, Sedum album, Sedum sexangulare, Acinos arvensis, Arenaria serpyllifolia, Asplenium ruta-muraria, Asplenium
trichomanes,
Sesleria
albicans,
Festuca
pallens,
Melica
transsilvanica, Artemisia campestris, Stahys recta, Sesel osseum). g) společenstva pohyblivých sutí ― velmi chudá společenstva, díky extrémním podmínkám.
(Chamaerion
dodonaei,
Melica
transsilvanica,
Galeopsis
angustifolia) h) společenstva mokřadů ― zaplavené plochy etáží, vlhká místa pod hlinitými etážemi. (Typha angustifolia, Typha latifolia, Juncus sp., Calamagrostis epigeios, Phragmites australis).
Sukcese plošin dna lomu začíná ruderální bylinnou vegetací. Teprve během dalších let nastupují stabilní travinná xerotermní vegetace a proměnlivá společenstva směřující ke stadiu lesa. Délka trvání této fáze sukcese je několik desetiletí. Za nejdůležitější období je považováno prvních patnáct let, kdy se rozhoduje o dalším vývoji vegetace. Po této době je již zřejmé, kam vývoj povede. Společenstva, která se sukcesně mění již jen málo, nastupují ve stabilizační fázi asi po třiceti letech. Cílovým stadiem sukcese je klimaxový les. Ovšem častěji v opuštěných lomech vznikají pestrá společenstva skalní, křovinné a lesní vegetace. 15
3.4 Přírodní, vědecká a kulturní hodnota těžených území Morfologie vytěžených území je velmi blízká krasovým sklaním útvarům. Stěnové lomy se často po ukončení sukcese podobají přirozeným skalám, nebo krasovým roklím. Mohou se tak stát zpestřujícím prvkem v jinak jednotvárné krajině (Velká Amerika u Berouna, Vápenná v Rychlebských horách, aj.). Často jsou právě bývalé vápencové lomy vyhlašovány jako chráněná území (např. Státní lom a Vápenice ve Velkém Kosíři, Růženin lom na Hádech u Brna, Strejčkův lom u Grycova, Štramberk, lom na Kobyle v Českém krasu, aj.) Hodnota těžebních prostor začleněných zpět do krajiny, vyplývá z jejich podobnosti stepním biotopům. Stepi z dnešní krajiny mizí, protože potřebují pastevní způsob hospodaření nebo kosení. V lomech převažují biotopy, jejichž skalní či štěrkový podklad vzniklý odtěžením simuluje výjimečná a ohrožená přirozená stanoviště. Eutrofizace tyto biotopy ještě příliš neovlivňuje a sukcese na nich teprve začíná. Pokud se vzácný druh dostane do aktivního nebo čerstvě opuštěného lomu s vhodnými biotopy, má šanci tu přežít, a to tak dlouho, jak to sukcesní poměry dovolí (Sádlo,Tichý,2002). Lokality vytěžených prostor lomů se mohou stát náhradním útočištěm mizejících organismů, a tak přispět k jejich záchraně. Na tuto skutečnost upozorňovali již v minulosti někteří specialisté (Cílek, 1999)
16
4 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ
4.1 Údaje o poloze ložiska Těžební prostor lomu Mokrá zasahuje do katastru Hostěnice a Mokrá u Brna, v úseku vymezeném silnicí vedoucí z Hostěnic do Mokré zasahuje do území obce Sivice (příloha č. 1).
Obr.1 Poloha obce Mokrá-Horákov
Obec Mokrá-Horákov leží ve dvou k.ú.: Mokrá a Horákov Dvě třetiny území katastrů tvoří lesní porosty v silně členitém terénu. Ze severozápadu zasahuje do katastru Mokrá u Brna území CHKO Moravský kras. Na povrchu terénu jsou četné skalní výchozy horninového podloží. Ze zbylé plochy nezalesněného území zabírá značnou část k.ú. Mokrá u Brna lom Mokrá, který navazuje v jižní a jihozápadní části na zastavěné území obce, na okraji lemované maloplošnými zahradami, sady a loukami s remízky a mezemi. Na prudkých svazích severozápadní a západní expozice se v obci Mokrá zachovaly dva izolované zbytky lesních porostů. Ostatní nevyjmenované plochy tvoří obdělávaná zemědělská půda. Mezi poli se zachovaly liniové porosty stromů a keřů. Celá oblast je rekreačně využívaná. Blízkost města Brna (do 16km) činí z obcí Mokrá-Horákov a Hostěnice, včetně širšího zájmového území mezi nimi, příměstskou rekreační oblast (obr. č.1). Obě obce se svými katastry jsou oblastmi rekreace a trvalého bydlení venkovského typu
17
v intravilánu obcí v klidové části území. Bezprostřední sousedství s jižním okrajem CHKO přímo nabízí napojení zájmového území po stránce rekreace a cestovního ruchu na oblast Moravského krasu. Hlavní funkční náplní oblasti je turistika a krátkodobá rekreace převážně obyvatel větších měst v širším území. Další funkční náplní je dlouhodobá rekreace, hlavně ve střediscích v obvodu chráněné oblasti, myslivosti a rybářství. Územní plány i Správa Moravského krasu zmiňují vysokou rekreační a ekologickou hodnotu území, která má být v co největší míře zachována. To je třeba zohlednit při postupu těžby a následné rekultivaci lomu po jejím ukončení.
Obr.2 Mokrá-střed (letecký snímek)
4.2 Popis stavu zájmového území Povrchový lom vápence a břidlice má celkovou plochu 260 hektarů. Lom leží ve výhradním ložisku vápence a břidlice Mokrá, číslo ložiska 064 800, se stanoveným dobývacím prostorem Mokrá č. DP 600 022. Hranice dobývacího prostoru byly stanoveny v roce 1959 rozhodnutím Odborového sdružení národních podniků pro výrobu maltovin a osinkocementu Radotín.
18
V roce 1998 byl zaevidován DP Mokrá na organizaci Českomoravský cement a.s. Otevření povrchového lomu Mokrá změnilo celkový ráz krajiny zájmového území. Lom je otevřen směrem k jihu s přístupem od východního okraje obce Mokrá. Těžební jáma odkrývající vápencové horninové podloží vytvořila nový reliéf krajiny. Došlo zde také k drobné změně vodního režimu a mikroklimatu. Pozměnily se směry odtoku povrchových vod a odlesněním se snížila jímací schopnost povrchových vod, zvýšil se výpar i teplota v místě lomové jámy. Stěny lomu a plošiny vytvořily ostré zlomové hrany. Na nich bude probíhat intenzivní větrná, vodní i chemická eroze. To vše vytvořilo v krajině nový dynamický prvek.
Těžební jáma je tvořena třemi částmi:
Západní lom - „Troják“ zajišťuje těžbu vápenců. Postup těžby je severozápadním směrem. Jižní hranice této části lomu představuje stop stav těžební stěny vzhledem k ochraně objektů lomu Mokrá a části obce Mokrá.
Střední lom - „Korál“ (obr. 3 a 4) je využíván pro těžbu ostatních a vysokoprocentních vápenců. Jeho severozápadní hranice je ostře ohraničená. Postup těžby probíhá severovýchodním směrem.
Obr.3 Lom Korál (západní část)
Obr.4 Lom Korál (východní část)
19
Východní lom - „Břidla“ (obr. 5 a 6) zajišťuje pouze těžbu sialitické korekce. Těžba suroviny postupuje severním směrem. Postup východním směrem je ovlivněn dohodou hranic s obcí Hostěnice. Na části východního lomu je provedena rekultivace (obr. 5 a 6)
Obr. 5 Lom Břidla (západní část)
Obr. 6 Lom Břidla (východní část)
Z celkové plochy DP Mokrá (2,6586342 km²) je těžbou zasaženo zatím jen asi 37% plochy dobývacího prostoru. Surovina je těžena v etážových povrchových lomech o výšce stěny 15 a 25 metrů. Těžba neprobíhá ve všech lomech současně. Rozpojování suroviny se provádí clonovými odstřely, vrtací práce potom vrtacími soupravami. Hloubka a sklon vrtů je řešen dle projektu trhacích prací. Pro nakládání suroviny jsou používána rypadla E 302 a E 303. Pro transport suroviny pak vozidla Komatsu o nosnosti 50 tun a vozidla Belaz. Drcení se provádí na kuželovém drtiči, který navazuje na třídič. Kamenivo je transportováno dopravním pásem do cementárny. Mateiál pro výrobu vápna je transportován na skládku v prostoru lomu, odkud je odebírán do úpravny. Příjezd z těžebního prostoru k násypce drtírny je zajištěn komunikací, vedenou v její východní části podél jižní hranice ložiska a podél hranice dobývacího prostoru Mokrá. Západní část příjezdové komunikace je vedena severozápadním směrem.
20
4.3 Klimatické poměry Stanicí Brno-Tuřany byly zaznamenány tyto honoty: Roční průměr teplot
8,6 °C
Prům.teplota vzduchu ve vegetačním období IV.-IX.měsíc
16,5°C
Prům.úhrn srážek ve vegetačním období
337,1 mm
Prům.roční úhrn srážek
517 mm
Převládající směry větru během roku
SZ,V-SV
Průměrná teplota v lednu
2 ºC
Průměrná teplota v červenci
18 ºC
Průměrná teplota v dubnu
9 ºC
Průměrná teplota v říjnu
9,1ºC
Roční průměr teplot
8,6ºC
Srážkový úhrn v zimním období
113 mm
Absolutní teplotní maximum
35,1 ºC
Absolutní teplotní minimum
- 24,1 ºC
Nejvyšší denní naměřený úhrn srážek
82,1mm
Převládající směry větru v zimě
SZ 8,8%,VSV 8,6%
Převládající směry větru v létě
JV 8,3%,VSV 8,2%
Převládající směry větru na jaře
VSV 9,5%, SZ 9,3%
Převládající směry větru na podzim
VSV 8,6%, SZ 7,7%
Klima v oblasti Moravského krasu je výrazně ovlivněno členitým reliéfem. Uplatňují se zde tedy mikro- a mezoklimatické poměry. Zájmová oblast je dle Quitta klimatický okrsek MT-10 tedy mírně teplá oblast. V porovnání s klimatickými charakteristikami pro území Moravského krasu budou přímo v zájmovém území lomu odchylky mikroklimatu vyvolané především vlivem těžební jámy, která zaujímá rozlohu přes 150 hektarů.
Zájmové území můžeme vzhledem ke své poloze a expozici zařadit k nejteplejším oblastem Moravského krasu. Příznivost podnebí pro život rostlin a živočichů je jistě do
21
značné míry ovlivněna úhrnnou intenzitou dopadajícího slunečního záření, která je nejmenší v zimních měsících a zhruba šestkrát větší v létě. Výrazné maximum trvání slunečního svitu je převážně v květnu. Podle průměrných ročních teplot je nejteplejší jižní část území, kde se vyskytují teploty kolem 8°C. Nejchladnějším měsícem je leden, jeho průměrná teplota je 2°C. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 18°C. Srážkové poměry jsou též mírně ovlivněny lomovou jámou. V zimě spadne v oblastí těžby 113 mm srážek, v létě potom 327 mm. Lom je zahlouben pod úroveň terénu. Svahy, ponechané pilíře hornin s členitými závěrečnými stěnami a zákoutími, mohou měnit proudění vzduchu nad terénem a vytvářet větrné víry. Lze předpokládat, že v členitém terénu lomové jámy s ostrými zlomy povrchu s proměnlivou expozicí se mohou vytvořit podmínky podobné zastíněným žlebům na území Moravského krasu. Potom lze také očekávat podobné jevy teplotní inverze, jako na těchto lokalitách.
4.4 Hydrologický popis zájmového území Zájmové území náleží povodí Hostěnického potoka, ústícího levostranně Hostěnickým ponorem do toku Říčky, a povodí Mokerského (Vlašnovského) potoka, ústícího pravostranně do Rokytnice, která se spojuje s tokem Říčky. Tok vede k jihu, kde se vlévá do řeky Litavy a ta poté do Svratky. Širším povodím je tedy řeka Svratka. Území je součástí hydrogeologického povodí vyššího řádu - Dunaje, úmoří Černé moře. Širší zájmové území je převážně vymezeno údolnicemi zmíněných toků. V zalesněném vápencovém podloží je srážková voda nejvíce zachycena a využita lesními porosty, část se vsákne do půdy a propustným horninovým podložím se dostane do systému podzemních vod a pouze malá část odteče po povrchu. Hydrogeologické poměry lomu Mokrá jsou dány polohou a vztahy jednotlivých částí ložiska. V části ležící nad úrovní 370 m.n.m. pocházejí přítoky podzemních vod pouze z atmosférických srážek. V části nad 335 m.n.m. se mimo atmosférických srážek vyskytují i přítoky povrchové vody z Hostěnického potoka a přítoky podzemní vody.
22
Poslední část ložiska ležící pod úrovní 335 m.n.m. je dotována srážkami i povrchovými vodami. Tyto přítoky by mohly být vysoké a dotovat tak terénní deprese vytvořené těžbou pod touto úrovní. Množství úhrnu srážek ve vegetačním období je nedostatečné a v letních měsících dochází k vláhovému deficitu. Také teplotní podmínky a expozice se podílejí na výparu z volné hladiny, který převyšuje objemem množství atmosférických srážek, což vede k rychlému vysychání půdy a malých vodních ploch v terénních depresích, pokud nejsou dotovány podzemní vodou.
Z hydrologického hlediska se širší zájmové území vyznačuje celou řadou zvláštností od okolního území. Nekrasové vody, přitékající z Drahanské vrchoviny, se na geologické hranici s devonskými vápenci téměř okamžitě ztrácejí do podzemí. Některé ponory a vývěry fungují v závislosti na vodních stavech, vyskytuje se i proměnná funkce ponoru ve vývěr-tzv. estavela a jiné jevy. V širším zájmovém území jsou dva ponorné systémy.
Hádecká estavela je jediná fungující na území Moravského krasu. Zastává funkci ponoru Říčky nebo vývěru podzemního Hostěnického potoka. Hostěnické propadání je poloslepé ponorové údolí na styku devonských vápenců a drahanského kulmu. Hydrografická situace je proměnlivá dle různých vodních stavů.
Celé území Moravského krasu je rozděleno na tři hlavní hydrografické celky. Každá část má své vlastní podzemní hydrografické systémy. Nejzajímavější se jeví jižní část, která je odvodňována Ochozským, Hádeckým a Hostěnickým potokem. Největším jeskynním systémem je zde Ochozská jeskyně.
4.5 Geomorfologické poměry Širší zájmové území se nachází při jižním a jihovýchodním okraji Moravského krasu, který je tvořen 3-6 kilometrů širokým a 25 kilometrů dlouhým pruhem devonských vápenců. Ty přecházejí v březinské a rozstáňské břidlice, račické droby a slepence. Typickým tvarem reliéfu krasu jsou zarovnané sečné povrchy neboli plošiny. Ty jsou
23
rozděleny hlubokými údolími, tzv. žleby. Plošiny jsou významné výskyty závrtů a jeskynních systémů. Krystalickým podkladem této oblasti je těleso brněnského masívu proteozoického stáří, složené především z granitoidních hornin. Po poklesu východního okraje brněnského masívu se začaly na mořském dně usazovat pestře zbarvené pískovce a slepence. Tyto horniny jsou označovány jako bazální klastika devonu (příloha č. 2).
Ložisko vápenců a břidlic Mokrá se nachází na katastrálním území obcí Mokrá, Hostěnice a Sivice v okrese Brno-venkov. Ložisko je tvořeno horninami středního a svrchního devonu a kulmu. Podloží tedy tvoří devonská klastika usazená na brněnském vyvřelém masivu. Spodní část ložiska tvoří čisté lažánecké a vilémovické vápence, střední část potom vápence hlíznaté. Svrchní část tvoří břidlice, nadloží račické slepence (příloha č. 7). Nadmořská výška území má rozpětí 449 metrů až 360 metrů.
4.6 Biogeografická diferenciace Podle aktuálního fytogeografického členění je Moravský kras řazen do oblasti Moravského mezofytika, suprakolinního stupně. Vzhledem k výskytu xerotermních druhů se jižní výběžky řadí již do stupně kolinního, fytochorionu Jihomoravská pahorkatina. Západní hranice zase sousedí s fytochorionem Moravské předhůří Vysočiny a východní část s fytochorionem Drahanské vrchoviny. Biogeografické členění dle Skalického (1988) řadí zájmové území do fytogeografické oblasti mezofytika, fytogeografického obvodu Českomoravského mezofytika a fytogeografického okresu Moravský kras s přechodem do okresu Drahanské vrchoviny. Dle Culka (1996) spadá území s dobývacím prostorem Mokrá do provincie středoevropských listnatých lesů, podprovincie Hercynské a do bioregionu 1.25 Macošského s přechodem na 1.52 Drahanský. Zájmová lokalita je také součástí přírodní lesní oblasti 30 – Drahanská vrchovina, podoblast Moravský kras.
24
Obr.7 Obec Mokrá-Horákov, lom Mokrá, cementárna
4.7 Flóra Vegetace sledované oblasti má typické rysy především jižní, ale i střední a severní části Moravského krasu. Pro Moravský kras je nápadné rozšíření teplomilné vegetace ale zároveň druhů podhorského až horského charakteru. Nejvýraznější zastoupení xerotermních druhů je v nejjižnějších částech krasu. Příčinou vegetační inverze je členitý reliéf a specifické mikroklimatické podmínky.Ve dnech chladných a vlhkých žlebů rostou horské a podhorské druhy ( javor klen, jilm horský, měsíčnice vytrvalá, ploštičník evropský, krabilice chlupatá, jelení jazyk celolistý, čarovník alpský, kapradina laločnatá aj. ). Nad dnem údolí je vyvinuta teplomilná vegetace ( pryšec mnohobarvý, kamejka modronahová, kavyl Ivanův, svída, dřín, sasanka lesní, sesel sivý,ožanka kalamandra, pěchava vápnomilná aj. ).
25
Negativním rysem ve vývoji vegetace krasu je zavlečení a následné rozšiřování nepůvodních druhů rostlin a to i do maloplošných zvláště chráněných
území.
Synantropní duhy se šíří hlavně podél frekventovaných komunikací, parkovišť a podél turistických cest.
4.7.1
1.
Společenstva Moravského krasu důležitá ve vztahu k zájmovému území
Společenstva smíšených listnatých porostů - dub, habr, babyka, břek. Na vlhčích místech
buk, ojediněle jedle s bohatým podrostem keřů a bylin- hloh
(Crataegus), dřín (Cornus), líska (Corylus), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), hrachor černý (Lathyrus niger), lipnice hajní (Poa nemoralis), prvosenka jarní (Primula veris), strdivka nící (Melica nutans). 2.
Společenstva xerothermní bylinná na měkkých půdách – bělozářka větévnatá (Anthericum ramosum), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), rozrazil ožankový (Veronica teucrium).
3.
Trávobylinná společenstva na hlubších půdách s keři dřínů (Cornus mas) a růží (Rosa sp.) – devaterník penízkový (Helianthemum numularium), dobromysl lékařská (Organum vulgare), kostřava žlábkovitá (Festuca rupicola), ožanka kalamandra
(Teucrium
chamaedrys),
strdivka
sedmihradská
(Melica
transsilvanica). 4.
Společenstva prudkých svahů vápencových sutí s lipovými javořinami kleny,lípou a brslenek bradavičnatým (Euonymus verrucosa) – bukovinec vápencový (Gymnocarpium robertianum), lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), rozchodník velký (Sedum telephium), vrbovka horská (Epilobium montanum).
5.
Skalní společenstva na karbonátových půdách s nesouvislým bylinným krytem – huseník chlupatý (Arabis hirsuta), kostřava sivá (Festuca glauca), pryšec mnohobarvý (Tithymalus polychromus), rozchodník bílý (Sedum album), tařice kališní (Alyssum alyssoides).
6.
Společenstva prudších svahů s dřínovými doubravami a teplomilnými keři – hloh (Crataegus sp.), dřín (Cornus mas), růže (Rosa sp.), čistec přímý (Stachys recta), divizny (Verbascum sp.), hlaváč bledožlutý (Scabiosa ochroleuca), chrpa latnatá (Acosta stoebe), náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora). 26
7.
Společenstva mírných stinných suťových svahů – buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), bez černý (Sambucus nigra), bez hroznatý (Sambucus racemosa), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), čistec lesní (Stachys sylvatica), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), papratka samičí (Athyrium filix-femina), žindava evropská (Sanicula europaea).
4.7.2
Fytocenologie
Na území Moravského karsu, v jižní části, rozlišujeme společenstva acidofilních doubrav (Quercion robori-petraeae) a subxerofilních doubrav (Querco-Carpinion), na prudkých svazích pak společenstva lipových javořin (Tilio-Acerion). Pro širší zájmové území jsou významné charakteristiky uvedené pro jižní část Moravského krasu.
3.7.2.1 Skupiny lesních typů v zájmovém území
1. Quercetum Fagetum tiliosum 2. Fagetum quercinum 3. Carpineto – Quercetum 4. Capineto – Quercetum acerosum 5. Corneto – Quercetum 6. Querceto – Fagetum 7. Querceto - Fagetum tiliosum 8. Querceto – Petrae humulia sup. 9. Corni – Querceta petrae pubescentis 10. Pineta quercina 11. Querci – Faseta tiliae humilia 12. Corni – Querceta fagi humilia 13. Querci – Faseta aceris 14. Querci – Fageta tiliae aceris
S činností člověka na území Moravského krasu a zejména těžbou nerostných surovin souvisí i stav lesních porostů. Lesy zaujímají asi 60% plochy území Moravského krasu
27
a svou rozlohou patří k rozhodujícím krajinotvorným činitelům. Vlivem těžby došlo v širším zájmovém území k úbytku ekotopů habrových a dřínových doubrav.
V okolí lomu se na přirozených stanovištích nachází tyto lesní typy:
1X2 – dřínová doubrava na rendzině s válečkou prápořitou s přirozenou dřevinnou skladbou: DB60, DBP20, HB10, BŘEK 1X4 – dřínová doubrava javorem s přirozenou dřevinnou skladbou: DB40, DBP20, JV20, HB10,BŘEK+ 1J2 – habrová vápencová javořina na štěrkovitých půdách a sutích s přirozenou dřevinnou skladbou: DB20, LP20, JV20, HB20, BŘEK10 2C4 – vysýchavá vápencová buková dobrava s přirozenou dřevinnou skladbou: DB70, BK20, HB10 2A9 – vápencová javorobuková doubrava na rendzině s přirozenou dřevinnou skladbou: DB50, BK10, LP20, JV10, HB1 2K3 – kyselá bukková doubrava na plošinách a mírných svazích s přirozenou dřevinnou skladbou: DB50-70, BK0-25, HB0-10, LP5-15, BO0-15, BŘEK+ 2S3 – svěží buková doubrava na středních svazích s mařinkou a bikou s přirozenou dřevinnou skladbou: DB60, BK30, HB10 2K6 – kyselá buková doubrava na plošinách s přirozenou dřevinnou skladbou: DB60, BK30, HB10, LP+ 2D5 – obohacená buková doubrava se strdivkou na mírných svazích s přirozenou dřevinnou skladbou: DB60, BK10, LP10, JV10, HB10, JL+ 3K6 – kyselá dubová bučina s bikou na plošinách s přirozenou dřevinnou skladbou: BK60, DB30, JD10 3D5 – obohacená dubová bučina s ostřicí chlupatou na vápenci přirozenou dřevinnou skladbou: DB5-30, BK50-70, HB0-10, LP5-15, JD7-20, JV0-5 3W1 – bohatá vápencová bučina na hnědé rendzině přirozenou dřevinnou skladbou: BK60, DB30, HB10, JD+ 3J6 – vápencová lipová javořina na rendzině přirozenou dřevinnou skladbou: BK40, LP30, JV20, JD10, JL+ 3O7 – jedlová ostřicová bučina na pseudogleji přirozenou dřevinnou skladbou: BK30, DB30, JD40, LP+ 28
Lesy okolo lomu jsou spravovány v souladu s platným lesním hospodářským plánem (LHP) a jsou obhospodařovány podle stanovištních podmínek. Smyslem ochrany lesních ekosystémů v Moravském krasu je přirozená struktura a funkce biologické diverzity. Tedy i zajištění podmínek pro rostliny a živočichy žijící na hospodářky využívaných lesních porostech. Důležitá je také funkce půdoochranná, která zastiňuje funkci dřevoprodukční. Veškerá činnost by tedy měla být zaměřena na dosažení věkově a prostorově diferencovaných porostů s druhovou skladbou, odpovídající danému stanovišti a schopné autoregulace. Lesní porosty v I.zóně jsou řazeny do kategorie lesa zvláštního určení.
4.7.3. Vegetace na plochách narušených těžbou
Na stanovištích přímo narušených těžbou bylo sledováno druhové složení rostlin, a to na různých typech stanovišť. Od vlhkých okrajů nádrže ve východním lomu, etáže a osypové kužely, hlinité navážky, až po mělké odkryvy zeminy při okrajích lomu. Je patrné, že největší botanický význam mají narušené plochy, které se nacházejí při jižním okraji středního lomu, kde se DP střetává se stepními lady. Právě tyto plochy jsou bohaté na přítomnost řady teplomilných druhů (Corothamnus procumbens, Potentilla arenaria, Asperula cynanchica, Peucedanum cervaria aj.). Menší význam je potom přikládán jižním okrajům středního a západního lomu, kde se však také objevuje několik významných a ohrožených druhů (Melampyrum cristatum, Inula hirta). Velice významným biotopem jsou potom okraje nádrže a vlhká místa v západní části východního lomu Břidla. Zaznamenán tu byl výskyt pro vápencové lomy neobvyklé mokřadní vegetace (Eleocharis palustris, Bolboschoenus maritimus), v tůních v severovýchodní části potom populace řas rodu Chara sp. Asi nejvýznamnějším druhem na těžbou poznamenaných plochách, který se vyskytuje ve všech třech částech lomu Mokrá, je chruplavník větší (Polycnemum majus). Tato rostlina, ačkoli není přímo chráněna zákonem, je považována za kriticky ohrožený druh.
Celkem bylo v dobývacím prostoru lomu Mokrá zjištěno čtrnáct druhů ohrožených rostlin:
29
bělolist rolní (Filago arvensis), černýš hřebenitý (Melampyrum cristatum), čistec roční (Stachys annua), chruplavník větší (Polycnemum majus), kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus), konopice úzkolistá (Galeopsis angustifolia), kručinkovec poléhavý (Corothamnus procumbens), lněnka lnolistá (Thesium linophyllon), locika prutnatá (Lactuca viminea), oman srstnatý (Inula hirta), škarda smrdutá mákolistá (Crepis foetida subsp. rhoeadifolia), trýzel vonný (Erysimum odoratum), zeměžluč hořká (Centaurium erythraea).
4.8 Fauna Moravský kras je typické lesní území, podhorského rázu, se silným karpatským vlivem.
Faunu
tvoří
evropská
a
eurosibiřská zvířena.
Díky
klimatické a
geomorfologické diverzitě jsou na území zastoupeny jak druhy středoevropských pahorkatin, podhorské a horské druhy, tak i druhy lesostepní a lesní, a také prvky fauny černomořsko-uherské.
4.8.1 Zvěř srstnatá
jelen evropský (Cervus elaphus), daněk skvrnitý (Dama dama), srnec obecný (Capreolus capreolus), muflon (Ovis musimon), prase divoké (Sus strofa), zajíc polní (Lepus europaeus), liška obecná (Vulpes vulpes), kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (Martes foina), mývalovec kuní (Nyctereutes procyonoidaes), tchoř tmavý (Puctorius puctorius), tchoř světlý (Puctorius eversmanni), lasice hranostaj (Mustela nivalis), jezevec lesní (Meles meles), veverka obecná (Sciurus vulgaris) a nepůvodní druhy - ondatra pižmová (Ondatra zibethica) a mývalovec kuní (Nyctereutes procyonoidaes).
4.8.2 Zvěř pernatá
bažant obecný (Phasianus colchicus), koroptev polní (Perdix perdix), holub hřivnáč (Columba palumbus), holub doupňák (Columba oenas), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), hrdlička divoká (Streptopelia tortur), sluka lesní (Scolopax rusticola),
30
kvíčala (Turdus pilaris), lyska černá (Fulica atra), kachny (příslušníci podčeledi Anatidae), jestřáb lesní (Astur gentilis), krahujec obecný (Accipiter nisus), poštolka obecná (Falco tinnunculus), káně lesní (Buteo buteo), výr velký (Bubo bubo), sovy (příslušníci čeledi Strigidae), volavka popelavá (Ardea cinerea), vrána obecná (Corone corone), havran polní (Trypanocorax frugilegus), straka obecná (Pica pica), sojka obecná (Garrulus glandarius), kavka obecná (Coloeus monedula).
4.8.3 Drobní savci
Z drobných savců byli v okolí lomu pozorováni zejména ježek východní, krtek obecný, myšice lesní, norník rudý, rejsek obecný aj.
4.8.4 Ptáci
Lesní porost v širším zájmovém území zasahující do NRBK K 132 navazuje od západní části převážně na zahrady, pole a zástavbu. Teprve potom tvoří součást většího lesního komplexu. Má vytvořen bohatý keřový i bylinný podrost, který umožňuje hnízdění řadě druhů ptáků (strakapoud velký, brhlík lesní, šoupálek dlouhoprstý, brávník, budníček lesní, lejsek bělokrký, dlask tlustozobý, sýkora babka, sýkora koňadra, sýkora modřinka, hrdlička divoká, žluna zelená, drozd zpěvný, zvonek zelený, lejsek šedý, pěnice černohlavá, pěnice slavíková) (Šmerda,2006).
4.8.5 Bezobratlí
Bezobratlé živočichy, kteří se v zájmovém území nacházejí lze dle stanovišť rozdělit: a) společenstva osluněných skal – skalní plži (ovsenka žebernatá, kuželovka skalní, žitovka obilná), chvostoskoci, roupice, stonožky, korýši, mnohonožky, pavouci a typičtí plži (řasnatka lesní) b) společenstva lesa – plži (pásovka žíhaná, kuželovka skalní, zrnovka, závornatka), rovnokřídlý hmyz c) společenstva plošin – především střevlíkovití (tesařík Cerambyx scopoli).
31
4.8.5.1 Motýli
Postupem těžby v lomu Mokrá vznikl mezi západním lomem Troják a středním lomem Korál pilíř se stepní planinou, která díky výskytu vzácných druhů denních motýlů získala název „Motýlí louka“.
V roce 2000 v jarním i letním období proběhl v oblasti výzkum denních motýlů (Konvička,Beneš), který byl inspirován známou skutečností, že lomy poskytují útočiště ustupujícím bezobratlým živočichům nelesních xerotermních biotopů. V prostoru lomu a v jeho nejbližším okolí bylo zjištěno celkem 64 druhů denních motýlů a vřetenušek. V mnoha případech se jedná o ustupující druhy, které mají právě v prostoru lomu až překvapivě početné populace.
Seznam zvláště významných druhů: soumračník skořicový (Spialia sertorius), soumračník čárkovaný (Hesperia comma), batolec duhový (Apatura ilia), bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla), okáč voňavkový (Brintesia circe), ostruháček trnkový (Satyrium spini), ostruháček kapinicový (Satyrium accaciae), modrásek nejmenší (Cupido minimus), modrásek štírovníkový (Cupido argiades), modrásek tolicový (Cupido decoloratus), modrásek tmavohnědý (Aricia agestis), modrásek vikvicový (Polyommatus coridon), modrásek jetelový (P. bellagrus), m. černolemý (Plebeius argus), m.obecný (P. idas), m. rozchodníkový (Scolitantides orion), vřetenuška komonicová (Zygaena viciae), v. ligrusová (Z. carniolica), v. štírovníková (Z. Angelice Ochsenheimer), v. čičorková (Z. epialtes), v.menší (Z. minos), běloskvrnáč pampeliškový (Syntomis phegea)
4.9 Archeologická naleziště V místech skrývkových prací v lomu Mokrá je prováděn archeologický výzkum. V západním lomu byly v roce 1994 objeveny pozůstatky osídlení z mladého paleolitu. Sondáží bylo objeveno pět mladopaleolitických stanic. Může se jednat o zbytky krátkodobého stanoviště pekárenských lovců, které poskytuje úkryt v mírné depresi a výhled na plošinu Sivického lesa.
32
Dalšími výzkumy byly objeveny pozůstatky mladších objektů, hlavně sídlištní nálezy z mladého neolitu a zbytky užitných objektů z období středověku a novověku (vápenné pece, milíře, lomy na povrchové dobývání vápence, pozůstatky nadzemních dřevěných staveb). Výjimečným nálezem je měděná mince z období vlády Ludvíka XV. S ražbou z roku 1770.
Těžební společnost dodržuje oznamovací povinnost na začátku skrývkových prací na ložisku a následný archeologický dozor nad prováděnými zemními pracemi.
4.10 Prvky ochrany přírody 4.10.1 Zvláště chráněná území
V širším zájmovém území se nachází tři ZCHÚ dle zákona č.114/1992 Sb. 1. CHKO Moravký kras – je největší a nejvýznamnější krasovou oblastí České republiky. Má typicky vyvinuté formy povrchového a podzemního krasu, unikátní živou přírodu, archeologicky významné lokality s doklady existence člověka již před 100 000 lety a význačné kulturní i technické památky. Velmi důležitá je tato oblast pro turistiku a cestovní ruch, ale i pro hospodaření a četná sídla. Jeho posláním je zachování neživé i živé přírody a kulturních i technických památek při rozvoji hospodářského využívání oblasti. Významem převyšuje CHKO Moravký kras hranice České republiky.
2. NPP jeskyně Pekárna – jeskyně známá paleolitickými nálezy jejíž výměra je 14 hektarů a je součástí PR Údolí Říčky. Jeskyně je tunelovitá polovývěrovitá s významných
archeologickým
nalezištěm
s množstvím spotřebních předmětů a rytin).
33
(magdalenienské
sídliště
Obr. 8 Jeskyně Pekárna
3. PR Údolí Říčky – rozkládá se v okrese Brno-venkov, na katastrálním území Hostěnice, Mokrá u Brna a Ochoz u Brna. Celková výměra činí 141,3567 hektarů. Zřízena pro ochranu geomorfologicky cenného krasového území v devonských vápencích, s jeskynními systémy a k ochraně přirozených lesních a lesostepních společenstev. Ochranné pásmo rezervace je 50 metrů. PR je také regionálním biocentrem RB 200 a kryje se s I.zónou CHKO Moravský kras.
Všechna ZCHÚ leží v západním a severozápadním okraji oblasti širšího zájmového území. Hranice dobývacího prostoru lomu Mokrá vede po hranici těchto zmíněných území a lomová jáma k nim dle návrhu postupu těžby nedosahuje (příloha č. 3).
Do širšího zájmového území zasahuje také lokalita soustavy NATURA 2000, která je soustavou chráněných území evropského významu, s cílem zachování co největší rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů. Je to lokalita Sivický les, která se nachází nedaleko dobývacího prostoru lomu Mokrá a těsně obepíná areál cementárny Mokrá. Toto významné chráněné území má rozlohu 236,55 hektarů a sousedí s jižním okrajem Moravského krasu, východně od Brna mezi obcemi Sivice a Mokrá-Horákov. Lokalita je stanovištěm významných druhů rostlin a živočichů, navíc jde o komplex hodnotných lesních porostů, jejichž kvalitu snižuje provoz vápenky. I přesto je významným lesním celkem s výrazným zastoupením teplomilných doubrav s mochnou bílou.
34
4.10.2 Významné krajinné prvky
Přímo v dobývacím prostoru lomu Mokrá se nachází osm významných krajinných prvků: VKP U lomu, VKP Skalka u lomu, VKP Spálenec, VKP Mokerský les I. a II., VKP Nad kmenným žlábkem, VKP Hostěnická skalka (obr. 9) a VKP U šedého žlíbku (obr. 10) (viz. příloha č.5 a 10).
Obr. 9 VKP Skalka u Hostěnic
Obr. 10 VKP U šedého žlíbku
35
Obr.11 VKP Sádky u Hostěnic
4.11 Územní systém ekologické stability Dle zákona č. 114/1992 Sb. je územní systém ekologické stability vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Vymezení ÚSES provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků, tvořících jeho základ. Vytváření tohoto systému je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.
Prvky územního systému ekologické stability zájmového území jsou naznačeny v mapě (příloha č. 4 a 6). Dobývacím prostorem lomu Mokrá přímo prochází lokální, regionální i nadregionální biokoridor, ústící v lokální biocentrum. V rámci ÚSES jsou vylišeny rovněž tzv. interaktivní prvky, tedy liniová zeleň rostoucí mimo les. Ta je spolu s ochranou zelení zaznačena v mapě jako šrafovaná plocha porostů dotýkajících se lomové jámy v jejím severovýchodním okraji.
36
4.11.1 Nadregionální biokoridor K 132
Nadregionální biokoridor K 132 Vrapač, Doubrava – Přední kout představuje teplomilná doubravní společenstva a jeho osa vede údolím Říčky, přes regionální biocentrum Hornek, do regionálního biocentra Údolí Říčky. Tady dochází k jeho rozdělení. Teplomilná doubravní osa pokračuje západním směrem, přes jižní okraj DP Mokrá a dále na katastr území Sivice. Jeho druhá oddělená osa mezofilních hájových společenstev směřuje z regionálního biocentra Údolí Říčky na sever k jižnímu okraji obci Hostěnice, kde navazuje na ÚSES CHKO Moravský kras.
Dobývacím prostorem lomu Mokrá přímo prochází jižní teplomilná doubravní osa nadregionálního biokoridoru K 132. Náleží okresu Brno – venkov, do katastru území Mokrá u Brna, Tvarožná a Sivice. Tento biokoridor přímo spojuje některé významné krajinné prvky v zájmovém území lomu (příloha č. 5) Od VKP U lomu pokračuje osa NRBK K 132 dobývacím prostorem přes VKP Mokerský les II., dále VKP Nad skalami, VKP Hostěnická skalka a zpět protíná VKP U šedého žlíbku. Severní okraj jižní větve NRBK K 132 lemuje státní silnice Mokrá – Hostěnice a již zmíněný prostor lomu Mokrá. Na východě a jihu sousedí koridor s lesními porosty, na které plynule navazuje. Západní část se dotýká okrajem zemědělsky využívané orné půdy a přechází na meze, louky a lesní porost charakteru veřejné zeleně. Severozápadní část biokoridoru zasahuje do zahrad obce Mokrá u Brna, které v některých částech přecházejí v extenzivní sady a louky se zbytky ovocných stromů s ekologickou stabilitou stupně 3 (příloha č. 8). Právě zde dochází k oslabení ekologické stability teplomilné doubravní větve NRBK K 132 negativním působením lidské činnosti (řady garáží uvnitř lesního porostu na okraji obce, objekty a oplocení zahrad v sousedství areálu lomu Mokrá které brání plynulému propojení s další částí NRBK K 132).
4.11.2 Ekologická stabilita území
V roce 2002 jsem zpracovala studii na téma „Okolí Vlašnovského (Mokerského) potoka“ ze které vyplývá přímo zařazení ploch obce Mokrá do systému ekologické stability (příloha č. 1). Nezalesněné území obce je zemědělsky obděláváno na polích v mírně svažitém terénu, se stupněm ekologické stability 1. Na neobdělávaných plochách, podél komunikací a 37
staveb, podél polních cest a vodních toků se zachovaly zbytky liniových porostů dřevin a břehových společenstev, se stupněm ekologické stability 3, výjimečně 4. Zastavěné území obce, tvořící převážně rodinné domy se zahradami, má ekologickou stabilitu stupně 2.
38
5
REKULTIVACE LOMU MOKRÁ
Postup těžby představuje kompromis mezi potřebou vápence a nutností co nejmenšího ovlivnění přírody a krajiny. Musely být také respektovány nároky obcí Mokrá a Hostěnice na zajištění ochranného prostoru mezi zastavěnou částí obcí a těžební stěnou lomu, a v neposlední řadě brán ohled na prvky ochrany přírody v lomu Mokrá. Rozsah těžené části lomu je při postupu těžby dle zvolené provozní varianty omezen na jihovýchod, což je dáno především výskytem vzácné populace motýlů. Tak vznikne dosti členitý terén se třemi oddělenými lomovými prostory. Západní lom „Troják“ si ponehává své hranice, pilíř mezi lomem západ a střed zůtane i s lesními porosty a původní lesní půdou nedotčen. Pouze střední lom “Korál“ a východní „Břidla“ budou částečně propojeny, ovšem se zachováním trvalého pilíře pro ochranu prostoru s výskytem vzácných biologických druhů. Novým členěním se dosáhne těžební báze 335 m.n.m. v západním a středním lomu, lom východ bude zahlouben na úroveň 365m.n.m. Rozšíření těžby do jižní, jihozápadní a východní části DP Mokrá se nepředpokládá.
Po ukončení těžby bude prostor lomu Mokrá představovat velmi pestrý systém odlišných stanovišť a zajistí tedy i různé stanovištní podmínky pro iniciaci rostlinných společenstev. V tomto území budou vytvořeny mírně ukloněné tabulové plošiny, úzké skalní terasy často oddělené vysokými stěnami s extrémní svažitostí a také zahloubené plochy s důležitou dotací vody. Významné pro další vývoj oblasti jsou zachované enklávy vegetačního pokryvu na izolovaných částech původního terénu.
Stávající přírodní enklávy vegetace a již rekultivované plochy v lomu Mokrá: — lesní porosty, porosty s převahou dřevin 1. okraj lesních kultur kolem DP Mokrá 2. dubohabrový suchomilný porost na vápencovém pilíři mezi západní a střední částí lomu (převládá dub, topol, bříza a borovice) 3. suchomilná doubrava menšího rozsahu s topolem, břízou a borovicí 4. maloplošná suchomilná doubrava na jižním okraji lomu 5. lem keřů a keřových stromů (hloh, svída, habr, javor, dub)
39
6. přirozená sukcesní vegetace ve staré části lomu 7. suchomilná společenstva na jižní stráni (javor, svída, hloh, jabloň) — bylinná převážně suchomilná společenstva 1. suchá step se suchomilnou bylinnou vegetací, solitérní výskyt dřevin (borovice, hloh, svída, růže) vzniklá po sejmutí podloží — plochy s realizovanou rekultivací zalesněním
5.1 Zrealizované rekultivace v DP Mokrá 5.1.1 Rekultivace jižní části lomu Korál
Před několika lety byla započata rekultivace malé části středního lomu Korál. Byla zde vytvořena periodicky vlhká část s kumulací srážkové vody oddělená jeden metr vysokým valem a také suchá část s vrstvou zeminy. Ve vlhké části se uplatnily vlhkomilné druhy: Salix sp., Typha latifolia, Phragmites australis, atd. Na okraji valu byly vysazeny keře, které pomalu odrůstají (Swida sanguinea, Cornus mas, Prunus spinosa, Euonymus europaea, Rosa canina). Suchá plocha je rozdělena cestou. Ve východní části bylo provedeno mulčování senem ze stepního porostu mezi lomem Korál a Břidla. Suchá plocha v západní polovině rekultivace byla před čtyřmi roky oseta směsí asi dvaceti druhů stepních rostlin s mulčem získaným z porostů mezi lomem Korál a Břidla.
5.1.2
Údržba stepních porostů ve střední části lomu
V roce 2003-2005 byly stepní porosty v lomu Korál pravidelně jeden až dvakrát ročně sečeny. Křovinatý okraj byl v zimě 2005 a 2006 postupně prosvětlován a odstraňovány některé křoviny. V roce 2006 se na základě nízkých stavů koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) rozhodlo o speciální úpravě výhrabem mechového patra. Celkový počet kvetoucích rostlin v roce 2006 byl 152 (247 květů).
40
5.1.3
Rekultivace východní části lomu Břidla
Ve východním lomu byla použita rekultivace zatopením. Nachází se zde tedy vodní nádrž, navazující na lesní porosty na okraji lomu (obr. 12)
Na jaře 2006 zde byly dokončeny výsadby stromů a keřů (Cornus mas, Sorbus torminalis, Quercus petraea, Swida sanguinea, Euonymus europaea, Carpinus betulus aj.). Plochy pod svahem byly vykryty senem, získaným z jižních svahů Hádů. Celá plocha svahu byla vyčištěna od plevelů. Pod patou svahu vzniklo pět jezírek v dosahu spodní vody (obr. 13). Na jejich okraji bylo zjištěno množství zajímavých druhů rostlin (Epipactis palustris, Typha latifolia, Typha angustifolia, Carex acutiformis, Carex hirta, Eguisetum arvense, Alopecurus geniculatus, Phragmites communis, Veronica anagallis-aquatica, Juncus inflexus, Hypericum hirsutum, Epilobium roseum, Epilobium ciliatum aj.)
Obr.12 Vodní nádrž v lomu Břidla
41
Obr.13 Jezírka pod svahem východního lomu
5.1.4
Rekultivace vytěžených etáží 395,420 mezi středním a východním lomem
Rekultivací od roku 2004 procházejí také čtyři samostatné maloplošné lokality mezi lomem Korál a Břidla. Rekultivační práce mají za cíl stabilizaci podpůrných rostlinných společenstev pro cennou sousedící enklávu suché stepi „Motýlí louku“. Součástí technické rekultivace je mechanické rozrušení kamenného podkladu teras a následné rozprostření drobného štěrku s minimální vrstvou zeminy, nejlépe rendziny z místního zdroje nadloží lomu. Veškeré původní stávající rostliny jsou zachovány, včetně solitérních jedinců topolů a vrb. Omezeny byly pouze kolonie třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios). Přirozený postup rostlin je podpořen shozem pokosené hmoty pod sklaní stěny a rozsev nasbíraných semen.
5.1.5
Rekultivace hald-deponií v DP Mokrá
Od roku 1997 vzniklo v DP lomu Mokrá postupným navážením skrývek pět deponií. Ty byly osety jetelotravní směskou a na svazích vysázeny dřeviny (javor klen, borovice lesní). Vývoj a postup vegetace na těchto haldách je zachycen v příloze č. 10.
42
5.2 Plánovaná rekultivace DP Mokrá po vytěžení U parcel dočasně vyjmutých z PUPFL z důvodu těžební činnosti v DP Mokrá je navržena rekultivace ovlivňovanou sukcesí. Následně budou pozemky vráceny zpět do kategorie lesa zvláštního určení. Cílem rekultivace je napomoci přirozenému vývoji přírodních společenstev, aby na daném území byla co největší druhová pestrost. Vývoj území by měl probíhat přirozeně, bez větších zásahů s vynaložením co nejmenší dodatkové energie na udržování tohoto stavu. Pomocí ovlivňované sukcese je možná podpora přírodních procesů a urychlení dosažení žádoucího stavu území na přírodě blízký model krajiny. Konečnou podobou rekultivovaného území dílčích ploch lomu Mokrá je dosažení dostatečné druhové pestrosti a ekosystémové stability stepních, lesostepních, lesních biocenóz a biocenóz extrémních stanovišť přibližně odpovídajících charakteru lokality a jejímu významu jako základ modelu přírody na daném území s co největší druhovou pestrostí, pokud možno harmonicky sladěnou, s akcentem na estetické prvky, zakomponované do okolní krajiny (Sekanina,2003). Území lomu a jeho okolí spadá do rekreační příměstské oblasti. Území tedy bylo navrhnuto pro využívání ke krátkodobé rekreaci, jako estetický krajinotvorný prvek s určitou symbolikou prostoru a jako přírodovědný botanický ekologický prvek, současně jako výzkumná a monitorovací plocha pro sledování ekosystémů rekultivovaného území vápencového lomu. Jako vhodné se jeví také možné budoucí napojení základních předpokládaných pěších tras areálem na systém stávajících turistických tras Moravského krasu.
5.2.1 Zásady navrhované rekultivace
Navrhované úpravy nesmí působit proti přirozenému vývoji vegetace, pouze jej mohou urychlit. Do lokality nebudou vnášeny cizorodé prvky (materiál na technickou rekultivaci, rostlinný materiál neodpovídající stanovištním podmínkám), a území bude chápáno jako nově vznikající krajinný segment, výrazně ovlivněný antropogenní činností, což nelze vnímat pouze negativně, ale jako příležitost vhodným způsobem
43
zdůraznit jeho originalitu a využitelnost v těsné vazbě na sousední CHKO (Sekanina,2003).
5.2.2 Technická rekultivace
Technická rekultivace zahrnuje technickou úpravu terénu lokality (úpravu povrchu modelací, pomocné násypy, rozprostírání materiálu), hydrotechnická opatření, příjezdní a provozní komunikace. Základními pojmy technických úprav potom rozumíme vyklizení plochy, odstranění deponií nevhodného materiálu, likvidace skládek štěrku, plošnou úpravu terénu, dovoz a násyp místního netříděného kameniva do určených míst pro urychlení nárůstu vegetace, rozprostření místní zeminy v minimální mocnosti na upravenou plochu apod. Již v průběhu ukončování etap těžby je vhodné ponechávat na ploše některé velké i menší balvany, štěrkové sesuvy a v únosné míře narušit okraje horních hran lomových stěn. Po ukončení těžební činnosti je nutné odstranit veškeré stavby, provozní zařízení, vedení a jiné cizorodé prvky. Hydrotechnická a hydromeliorační opatření jsou navržena ve smyslu zavodnění, nikoliv odvodnění. Přítomnost dílčích ploch se stálou vodou zvýší estetickou i ekologickou hodnotu území a přispěje k diverzitě přírodních společenstev (Sekanina,2003). V lokalitě DP Mokrá samovolně vznikají sezónně malé vodní plochy, které jsou důležité pro stávající společenstvo těchto lokálních vlhčin. Je proto dobré, počítat s tímto prvkem i do budoucna a přizpůsobit také finální úpravu teras tomuto požadavku. Plochy území jsou dobře zpřístupněny lomovými komunikacemi. Po ukončení lomové činnosti je třeba z komunikací odstranit veškeré rušivé prvky (patníky, sloupy, svodila, zábradlí), vytvořit vhodnou síť stezek pro pěší a cykloturistiku a tyto napojit na síť cest v okolí. Dále vhodným opatřením zamezit vjezd vozidel a tím i zakládání skládek (nejlépe zátaras z velkých kamenů, který znemožní vjezd vozidel, ale umožní vjezd kol). Dále je třeba průběžná údržba příkopů a vyspravení povrchů cest.
44
5.2.3 Biologická rekultivace
Biologická rekultivace ovlivňovanou (řízenou) sukcesí předpokládá provádění některých cílených opatření, která by měla iniciovat vytvoření žádoucích ekosystémů a urychlovat jednotlivé přírodní procesy (Sekanina,2003). Opatření nutná při realizaci rekultivace pomocí řízené sukcese jsou: a) cílené zásahy do stávajících porostů – časová, prostorová a druhová úprava (odstraňování nežádoucích, agresivních a cizorodých druhů) b) všestranná podpora přechodných i cílových společenstev rostlin c) zakládání a podpora malých lokálních biocenter pro šíření vegetace do DP d) semenné dotace správně zvolených druhů rostlin z příbuzných lokalit e) řízené výsevy semen a příprava semenáčků k lokální výsadbě f) v omezené míře transfer zapojených drnů cílových společenstev g) dlouhodobé dosadby dřevin
Návrh vegetační skladby je velmi důležitým krokem a vychází z úvahy, že stanovištní podmínky dílčích ploch v území lomové jámy jsou na úrovni mikroklimatu rozdílné od přírodních podmínek, a tedy vegetační skladba by měla být navržena v co nejširší škále druhů. Ty ovšem musí odpovídat fytocenologickému a fytogeografickému začlenění území. Zájmové území je charakterizováno hlavně 1. a 2. vegetačním stupněm, stanoviště jsou spíše ochuzená až extrémní. U zastíněných svahů severní expozice můžeme jen vyjímečně očekávat zastoupení 3. vegetačního stupně.
Lesní společenstva na rekultivovaných parcelách budou inklinovat k následujícím: a) společenstva dubohabrových hájů s dřínem, šípákové doubravy, subxerofilní doubravy (Carpineto – Quercetum, Carpineto quercetum acerosum, Corni querceta carpini, Corneto – Quercetum, Querceto petrae humilia sup., Corni – Querceta petrae pubescenti)
45
b) javořiny na sutích a svazích s příměsí lípy, jasnu a habru (Carpineto – Aceretum, Tilieto – Aceretum, Fraxineto – Aceretum) c) pionýrské dřeviny s břízou (Carpinion betuli)
Z jehličnatých dřevin je možná pouze borovice, pro vápencové podloží je typická borovice černá, která je u nás ale nepůvodním druhem. Pokud se spontánně rozšíří borovice lesní, nebude v zájmu biodiverzity odstraňována, její větší výskyt se však nepředpokládá (Sekanina,2003).
5.2.3.1 Výsadba dřevin
Stromy a keře budou vysázeny skupinovitě i jednotlivě nepravidelně po celé ploše v pestrém druhovém složení. Počty sazenic v přepočtu na jeden hektar jsou zvoleny na 10 000 kusů/ha u dvouletých sazenic. Pomocí zahuštěné výsadby bude po ploše vytvořena nepravidelná síť porostních skupin – biocenter – jako iniciační stádia rozvoje budoucích porostů (Sekanina,2003).
5.2.3.2 Výsev travin a bylin
Výběr druhů, vhodných pro výsevy bude proveden vždy v závislosti na stanovištních podmínkách připraveného prostoru a bude konzultován s orgány státní správy vzhledem k potřebnému povolení sběru v příbuzných lokalitách s předpokladem určitého stupně ochrany. Výsevy budou probíhat dle uvolněných ploch vždy s postupnými dotacemi. Přednostně budou osévány plochy lokálních biocenter, které budou plnit úlohu genetické banky pro okolí (Sekanina,2003).
Doporučený seznam druhů:
a) upravená kamenná pole a kamenité plochy (Prunus fruticosa, Corpus mas, Crataegus laevigata, Crataegus monogyna, Euonymus europaeus, Quercus pubescens, Rosa canina, Rosa gallica, Rosa pimpinellifolia) 46
b) okraje již částečně stabilizovaných porostů (Acer campestre, Acer platanoides, Ligustrum vulgare, Prunus fruticosa, Carpinus betulus, Cornus mas, Corylus avellana, Crataegus laevigata, Crataegus monogyna, Euonymus europaeus, Quercus petraea, Quercus robur, Rosa gallica, Rosa pimpinellifolia, Sorbus torminalis) c) druhy pro semenné sběry (Achillea collina, Achillea millefolium, Ajuga genevensis, Arabis sagittata, Aster amellus, Astragalus glycyphyllos, Betonica officinalis, Briza media, Campanula glomerata, Carex caryophyllea, Carlina acaulis, Coronilla varia, Colymbada skabiosa, Cruciata glabra, Dianthus carthusianorum, Pulmonaria mollis, Salvia nemorosa, Echinum vulgare, Festuca rupicola, Fragaria moschata, Galium pumilum, Hieracium racemosum, Hypericum perforatum, Inula conyza, Lathyrus latifolius, Medicago falcata, Melica transsilvanica, Origanum vulgare, Pilosella cymosa, Plantago media, Poa angustifolia, Poa compressa, potentilla argentea, Potentila recta, Prunella laciniata, Prunus tomentosa, Salvia pratensis, Skabiosa ochroleuca, Sedum acre, Senecio jacobaea, Teucrium chamaedrys, Thymus praecox, Trifolium arvense, Viola collina, Viola hirta, Verbascum austriacum, Veronica chamaedrys)
5.2.3.3 Průběžné zásahy v zachovalých porostech
Je důležité podporovat obnovu přirozených rostlinných společenstev, případně ji usměrňovat a urychlovat. Nutné je také postupně odstraňovat nežádoucí dřeviny. Jejich vytěžení způsobí potřebné prosvětlení podrostu. Lokality s původní i dosazenou vegetací se musí kontrolovat, zbavovat nežádoucích rostlin a směrovat vývoj vegetace k charakteru přirozené vegetační skladby. V zájmovém území je navrženo postupovat formou ostrůvkovité výsadby dřevin a bylin. Světlé stromové háje by se měly střídat s keřovým podrostem s lučními a bylinnými společenstvy, plochami sutin a kamenných polí. V dlouhověkých lesních společenstvech by měla být zastoupena všechna věková stádia, aby umělou výsadbou nevznikl stejnověký porost. Rekultivace musí být prováděna v postupných lokálních krocích, nejlépe je ji rozložit do delšího časového období. 47
Mezi lesními porosty a závěrečnými stěnami lomové jámy by měla být zapojena přechodová lesostepní a stepní zóna, ve které je žádoucí druhově pestrý porost, pro produkci diaspor potřebných k osídlení lomových stěn. Svahy v dobývacím prostoru lomu Mokrá určené k rekultivaci jsou komplikovaným územím, ve kterém je obtížné odhadovat přesný vývoj vegetace po zásazích.
V rámci rekultivace jsou zakládána nová a určitým způsobem ovlivňována stávající rostlinná společenstva. Nově vznikající společenstva jsou díky přírodním podmínkám stanoviště měněna, prochází procesem přirozeného vývoje v porosty blízké přirozeným biocenózám na daném území. Vzhledem k náchylnosti ranných stádií je potřebný dohled a šetrné pěstební zásahy, které mohou z hlediska životního prostředí vegetaci směřovat k stabilní a hodnotné. Ponechání plochy po rekultivaci bez dozoru a péče by znamenalo nástup a osídlení území agresivními taxony většinou ruderálních bylin a dřevin z okolí, které by ovládly uvolněný prostor na dlouhou dobu. U cílových společenstev extrémních stanovišť kolmých skalních stěn a teras musíme počítat s pomalým vývojem rostlinného krytu.
5.3 Časový postup rekultivace Vzhledem k plošnému rozsahu lomu Mokrá a plánu postupu těžby je samozřejmé, že následná rekultivace nebude probíhat jednorázově, ale postupně, vždy po dokončení těžebních prací. Přitom postup těžby je organizován tak, aby byly vytěžené části dobývacího prostoru ihned po opuštění připraveny k rekultivaci. Důležité a žádoucí je postupovat s rekultivačními pracemi v co nejkratším časovém odstupu za těžbou, kdy nově vznikající společenstva mají mnohem větší šanci na stabilizaci v daném narušeném území. Ovlivňování sukcese pomocí šetrných zásahů znamená jen urychlení působení přírodních procesů.
V závislosti na postupu těžby byla navržena etapizace rekultivačních prací: • 1. etapa (po 1- 3 letech těžby) ― zahrnuje různorodý soubor ploch a prostorů na jižním okraji dobývacího prostoru již těžbou opuštěných, okrajové partie DP a částěčně rekultivované plochy se zahájenou lesnickou rekultivací.
48
• 2. etapa (po 15 letech těžby) ― okrajové partie stávajících teras pilíře mezi středním a východním lomem budou opuštěny,vyklizeny a připraveny pro rekultivaci. Těžební činnost a dopravní trasy nebudou ovlivňovat ani východní okraj lomu Břidla, kde realizovanou rekultivací vznikly malé dešťové tůně.
• 3. etapa (po 30 letech těžby) ― plošina za středním pilířem mezi západním lomem Troják a středním lomem Korál bude uvolněna a připravena pro rekultivaci. Zcela ukončena bude též těžba ve východním lomu Břidla a následovat budou také rekultivace dna této části lomu.
• 4. etapa (po ukončení těžby – po 50 letech) ― po dotěžení ve stanoveném rozsahu bude poslední fází rekultivace úprava zbývajících částí DP. Závěrečná etapa zahrnuje rekultivaci dna střední a západní části lomu (Trojáku a Korálu) a částečnou úpravu lomových stěn.
5.4 Předpokládané náklady na rekultivaci 1.rok - technická rekultivace
1 726 411 Kč
- biologická rekultivace
750 060 Kč
celkem
2 476 471 Kč
2. až 5.rok – celkem
452 800 Kč
6. až 10.rok – celkem 381 230 Kč
rekapitulace nákladů: plán rekultivace ( 2,0599 ha) celkem: 3 310 501 Kč
49
6 HODNOCENÍ VLIVU NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Hodnocení vlivu na životní prostředí je zpracováváno na základě zákona č. 244/1992 Sb., se zřetelem na pokračování těžby ve stávajícím dobývacím prostoru lomu Mokrá. Hodnotí vlivy těžby na životní prostředí v oblasti ochrany přírody, hydrogeologie a hydrologie, imisí, hluku atd. Dokumentace O posuzování vlivu těžby na životní prostředí byla pro společnost Českomoravský cement zpracována v roce 2002 společností Gekon (odpovědný zpracovatel: RNDr. Ludmila Morvicová)
6.1 Hluk a vibrace Při stanovování vlivu těžební a dopravní činnosti v lomu Mokrá, byly zjištěny tyto typy zdroje hluku: ― trhací práce ― provoz nakladače, rozbíjecího kladiva, nakládka rubaniny ― provoz vrtní soupravy v prostoru DP ― drtírna ― technologická doprava Při trhacích pracích se k rozpojování suroviny používá clonových odstřelů. Hluk při těžbě v západní části lomu v obci Mokrá-Horákov dosahuje 49,7 dB (limit 50 dB), v obci Hostěnice při těžbě ve východním lomu 48,3 dB. Při měření hluku uvnitř budov během trhacích prací, činila výsledná hodnota hluku 91,7 až 98,9 dB (limit 140 dB). Naměřené hodnoty tlaku na čele tlakové vlny při trhacích pracích 2,73 až 4,43 Pa vyhovují podmínce OBÚ v Brně, která stanovuje limit mezní hodnoty tlaku na 300 Pa.
50
6.2 Odpad Odpady vznikají při činnostech souvisejících s těžbou (např. při údržbě vozidel), nikoliv v samotném těžebním prostoru. Statistika uvádí následující strukturu, množství i nakládání odpadů:
NÁZEV sběrový papír komunální odpad hlušina,kamenivo Motorové a mazací oleje
MNOŽSTVÍ 1720 kg 2180 kg 11030 t 2500 l
NAKLÁDÁNÍ spalování odvoz lom Mokrá odvoz
Tab.1 Přehled odpadů souvisejících s těžbou
6.3 Vliv na ovzduší Zdroji emisí NOx a prachu jsou naftové motory nakladačů, vrtacích souprav a nákladních aut. Další emise prachu způsobuje nakládání a vykládání nákladních aut, víření prachu při průjezdech po komunikacích a prach z výduchů drtírny. Bodové zdroje znečištění ovzduší: ― kuželový drtič ― kladivový drtič ― kotelna na tuhá paliva
druh ZNEČIŠTĚNÍ výfuky motorů manipulace s materiálem výduchy z drtírny CELKEM
emise NOx (t/rok) 12,43 / / 12,43
emise prachu (t/rok) 0,85 19,08 1,35 21,28
Tab.2 Hodnoty ročních emisí znečišťujících látek
Největší množství emisí vzniká při manipulaci s materiálem a průjezdy nákladních aut po účelových komunikacích v dobývacím prostoru. Tento prach se usazuje nedaleko od zdroje.
51
Prašnost při trhacích pracích se pohybuje v rozmezí 6 ug/m³(přirozené pozadí lomu) až 487 ug/m³ (naměřeno 1/2hodiny po odstřelu), a splňuje tak podmínku OBÚ 10 mg/m³.
Provoz lomu Mokrá tedy nepůsobí nadměrné znečištění ovzduší NOx ani prachem. Průměrné roční koncentrace sledovaných látek tvoří jen zlomek přípustných hodnot. Krátkodobé koncentrace NOx z pojezdů techniky mohou překračovat limit v západní intenzivnější těžbou poznamenané části lomu. V případě nedostatečného kropení komunikací v suchém počasí by mohly být maxima krátkodobých koncentrací prachu vyšší. Je proto potřeba udržovat cesty ve vlhkém stavu.
6.4 Vliv na vodu Podzemní voda v zájmovém území se nachází poměrně hluboko, v západním lomu 60 až 70 metrů pod terénem, ve východním lomu hladina podzemní vody kolísá v hloubkách 3 až 9 metrů pod terénem. Lom Mokrá je v pásmu hygienické ochrany Cementárny Mokrá, širší zájmové území s ochrannými pásmy vodních zdrojů PHO II.stupně (příloha č.5), které nezasahují do dobývacího prostoru.
Nepřítomnost nepropustných hornin v nadložích má za následek vysoké riziko znečištění podzemní vody z povrchu terénu ve střední a západní části lomu. I když těžbou nebude hladina podzemní vody dosažena, musí být technologickými postupy zamezeno únikům znečišťujících látek do horninového podloží a tím i do podzemní vody. Nutná je důsledná kontrola těsnosti agregátů s pohonnými hmotami a vybudování monitorovacího systému jakosti podzemních vod.
V širším zájmovém území dochází často k vláhovému deficitu, což vede k vysýchání malých vodních ploch v terénních depresích. Ovšem i tyto dočasné nádrže mohou sloužit ke sledování kvality vody a indikovat tak případnou kontaminaci nejen vod, ale i zemin.
52
6.4.1 Odpadní voda
Z administrativních budov jsou v lomu produkovány splaškové vody, které jsou s dešťovými vodami vedeny do čistírny odpadních vod a kanalizace. Dešťové vody se v období vydatnějších srážek mohou hromadit na dně lomových etáží. Jsou poté odčerpány do okolní vodoteče jako vody nekontaminované. Ovšem nutné je pravidelné monitorování těchto vod, protože kontaminaci ropnými látkami z těžebních mechanismů nelze vyloučit.
6.5 Vliv na půdu V těženém území je díky skrývkovým pracím odstraněna skrývka zeminy, takže nezůstanou žádné z původních půd. Po ukončení těžby vzniknou v těžební jámě různě svažité skalní stěny a různě šikmé stěny i rovné plochy. Povrch jámy bude tvořen odkrytou horninou. Obnova půdního krytu je závislá na zvoleném typu rekultivace.
6.6 Vliv na obyvatelstvo Obec Mokrá leží asi 400 metrů od drtírny a třídírny odpadu, z které je surovina po dopravním pásu dopravována do cementárny.
Na zdraví obyvatelstva v zájmovém území mají vliv: ― plynné a prašné exhalace z podniků brněnské aglomerace ― imise ze zpracování cementářské suroviny ― hluk a otřesy z vrtných souprav, bouracích kladiv, nakladačů, drtičů a dopravníků ― hluk a tlakové vlny vyvolané odstřely ― exhaláty z paliv používaných v kotelně těžebního závodu ― prach vznikající při odstřelech horniny, jejím rozpojování a drcení
53
Pohodu obyvatel dotčených obcí mohou narušovat otřesy staveb vyvolané trhacími pracemi. Ty jsou také považovány za nejvýznamnější negativní vliv lomu. V dřívější době si obyvatelé Mokré i Hostěnic stěžovali na otřesy budov a nepříjemné pocity a obavy z poškozování staveb. Od roku 1999 se situace značně zlepšila díky úpravám náloží a clonovým odstřelům. K současné klidné situaci přispívá i spolupráce vedení podniku s obcemi. U části obyvatel může mít pro životní pohodu význam narušování rázu krajiny lomovou činností. Dobré je, že lom není z obydlené části území viditelný a uklidňující je i skutečnost pokračování rekultivačních prací, například zalesňování svahů deponií, které vizuálně oddělují lom od okolí. Ze sociálně ekonomického hlediska je lom pozitivní faktor, protože poskytuje místa pro 40 stálých zaměstnanců a další pracovních příležitostí v cementárně a navazujících podnicích. Obcím přináší navíc dobývání užitné horniny finanční prostředky.
6.7 Vliv na významné krajinné prvky a ÚSES Dvě etáže zasahují přímo do VKP Mokerský les I., je navrženo odtěžit 20% plochy tohoto VKP. Další dvě těžební etáže zasahují do jihozápadní části VKP Spálenec, kde je navrženo odtěžit 5% plochy. Dvě etáže jsou rovněž plánované v severním okraji VKP Mokerský les II. , kde se počítá s odtěžením asi 30% plochy významného krajinného prvku. Odlesněním nad hranou, asi 20 metrů, vzniknou další plochy. Dalším negativním vlivem je prosvětlení lesního porostu. Proto se při sčítání vlivů na VKP hodnotí zásah do VKP Mokerský les I. na 40% ovlivněné plochy, VKP Spálenec 10% plochy a VKP Mokerský les II. asi 50% celkové rozlohy. Ostatní významné krajinné prvky v zájmovém území dobývacího prostoru nebudou rozsahem těžby narušeny. Nezbytné je zachování lesních porostů v hraničním lemu CHKO Moravský kras, z důvodu ochrany cenných částí registrovaných VKP (Skalka u lomu, Mokerský les II., Pálenec, Nad Kamenným žlábkem, Mokerský les I., Hostěnická skalka, U šedého žlíbku, Sádky u Hostěnic, U lomu) a také z důvodu zachování nadregionálního
54
biokoridoru K 132. V neposlední řadě je důležité zachování piliře u hranice s CHKO Moravský kras, který zabezpečuje ochranu zkrasovělého údolí Říčky.
Osa teplomilných hájových společenstev nadregionálního biokoridoru K 132 zasahuje do jižního okraje lomu Mokrá. Je stanovena ochranná zóna 2 kilometry (Bínová, 1995), takže celý dobývací prostor leží v ochranném pásu. Z důvodu ochrany podpory koridorového efektu biokoridoru procházejícího severní a východní částí DP se jeví vhodné zachovat registrované VKP U myslivny, VKP Spálenec, VKP Nad Kamenným žlábkem a VKP Sádky u Hostěnic.
6.8 Vliv na flóru a faunu 6.8.1 Vliv na nižší a cévnaté rostliny
Postup těžby znamená rozsáhlé skrývky na lesních pozemcích. To se nutně projeví na úbytku stanovišť pro stínomilné druhy mechorostů. Světlomilné mechorosty jsou soustředěny na bezlesých plochách na okraji západního lomu a mezi středním a východním lomem. Zde se také vyskytuje i jeden kriticky ohrožený druh mechu. Postup těžby respektuje zachování zbytku teplomilné doubravy v jihovýchodní části dobývacího prostoru, a předpokládá se i ochrana stávajících lomových stěn, kde se dotčený druh vyskytuje.
Listnaté porosty západního lomu mají zase mykologický význam. Ovšem těžbou budou též ovlivněny. Z tohoto hlediska by bylo šetrnější rozšiřovat těžbu spíše na sever dobývacího prostoru v jeho střední a východní části.
Pro řasy jsou nejvýznamnější částí DP jezírka a tůně ve východním lomu Břidla. Ovšem postupem těžby všechny zaniknou. Proto je třeba časovat těžbu ve východním lomu do doby, kdy budou vytvořena podobná stanoviště v jiných částech DP, kam by se mohly některé druhy uchýlit.
55
Cévnaté rostliny jsou ovlivněny těžbou především záborem půdy a likvidací stanovišť. Plán dobývání počítá se zachováním botanicky cenné lokality mezi středním a východním lomem, kde se vykytují zvláště chráněné i ohrožené druhy rostlin. Cenné mohou být pro vzácné druhy rostlin také nově vznikající biotopy na odtěžených plochách.
6.8.2 Vliv na živočichy
Obnažený skalní podklad je pro mnoho druhů hmyzu vhodným stanovištěm. Útočiště a potravní zdroje musí teplomilným druhům živočichů zajišťovat právě toto bezlesí, proto je nutné chránit rozsáhlé plochy suchých trávníků.
Plazy a obojživelníci jsou těžbou postiženi především záborem lesní půdy. Navržená varianta postupu těžby dává šanci na vznik pestrých stanovišť s tůněmi o hloubce do 1,5 metru.
Na okraj západního lomu a pilíře mezi středním a východním lomem je vázán kriticky ohrožený skřivan lesní. Bezlesé plochy, které obývá tento chráněný druh je třeba zachovat a těžbu po určité období směřovat vždy jen do jedné části lomu.
6.9 Vliv na strukturu a funkční využití krajiny Lom je situován v kopcovitém terénu, postup těžby zachovává pohledové kulisy zeleně, chránící lom z většiny světových stran. I přesto nelze předem zhodnotit vliv těžby na krajinný ráz širšího okolí. Celková plocha obnaženého skalního podloží při postupu těžby dle zvolené provozní varianty je nejmenší. Plocha lomu bude rozdělena zalesněným hřbetem mezi středním a západním lomem a širokým hřbetem mezi středním a východním lomem.
Lom je rizikem pro živou i neživou přírodu, pro krasové území údolí Říčky i ekologicky cenné lokality důležité pro ekologickou stabilitu. Ovšem při správných
56
postupech těžby a vhodně zvolené revitalizaci může být v budoucnu přírodně cenným prvkem krajiny, dodávajícím potřebnou diverzitu.
Odlesnění je pozorovatelné asi do vzdálenosti 100 až 150 metrů od hrany lesního porostu. Nutné je vytvoření hranice a ochranného pilíře mezi dobývacím prostorem a CHKO Moravský kras, PR Údolí Říčky i NPP Pekárna.
Pro eliminaci negativních účinků těžby na okolní prostředí je nutné dodržet následující technická opatření: ― dodržovat povolené hmotnosti náloží při odstřelech, k minimalizaci účinků seizmických, tlakových a hlukových vln ― dodržovat bezpečné vzdálenosti od objektů, které jsou v zájmu ochrany přírody ― snižovat počet odstřelů ve vrtech ― pro rozpojování velkých kusů suroviny použít odstřel hydraulickým kladivem ― regulovat intenzitu odstřelů, z důvodu pohody obyvatel dotčených obcí ― omezení prašnosti podél přepravních tras, například skrápěním komunikací ― zamezit kontaminaci podzemních vod, kontrolou technických prostředků těžebních mechanismů ― vhodný monitorovací systém lomu ― zamezení znečištění vrtů ― monitoring hluku, imisí a vody z nádrží ― provádět postupnou skrývku, v době aktivity živočichů ― ochranné opatření (NRBK K 132, CHKO Moravský kras, PR Údolí Říčky, PP Pekárna, VKP Spálenec a VKP Mokerský les I.) ― uzpůsobit posun těžby a její načasování s ohledem na zvláště chráněné druhy živočichů
57
7 ZÁVĚR
Cílem této diplomové práce je zhodnocení různých možností rekultivací a posouzení vhodnosti plánované rekultivace po vytěžení suroviny v lomu Mokrá. Přínosem je sběr a zkompletování materiálů, běžně veřejnosti nepřístupných. Veškeré posouzení tedy vychází ze sběru dat, map a literatury. První část práce jsem věnovala teorii a historii rekultivací, začleňování lomů do krajiny a charakteristice širšího zájmového území. Jsou zde prezentovány charakteristiky klimatické, hydrologické, biogeografické, ale i údaje o fauně, flóře a prvcích územního systému ekologické stability. Z celkového popisu území vyplývá, že dobývací prostor lomu Mokrá se nachází v přírodně pestré a hodnotné části krajiny a dle toho je také nutné přistupovat k budoucí rekultivaci. Ta je ústředním tématem druhé části diplomové práce, spolu s hodnocením vlivu těžby na životní prostředí. Zvolená provozní varianta postupu těžby a následné rekultivační práce splňují předpoklad ochrany přírodovědně významné části lomu a nejméně narušují krajinný ráz zachováním dvou ozeleněných pilířů uvnitř těženého prostoru. Dotěžením dané lokality vznikne ekologicky velmi různorodé prostředí, příhodné pro různé typy organismů a má tedy i pozitivní dopad na lokální biodiversitu území. Z provedeného hodnocení však vyvstává potřeba dalších opatření, kterými by bylo dosaženo mnohem příznivějšího dopadu na složky živé přírody. Jde především o ochranu významných krajinných prvků Mokesrký les II., Spálenec a Mokerský les I. a to z krajinářských důvodů i pro zachování cenných porostů s chráněnými druhy. Zvolená rekultivace řízenou sukcesí je i přes rozsáhlou plochu lomu dle mého názoru vhodným postupem po ukončení těžby. Vznikne tak nový krajinný prvek, zvyšující diversitu krajiny a přispívající k ekologické stabilitě území, vzhledem k návaznosti na zmiňovaný nadregionální biokoridor. Těžba nerostných surovin vždy znamená nevratné narušení krajiny a citelný zásah do životního prostředí. Snahou by mělo být stále zvyšovat podíl ploch, které se po ukončení těžby stanou krajinářsky i esteticky hodnotnou součástí krajiny. Lom Mokrá má předpoklady tento cíl naplnit.
58
8 LITEARTURA CÍLEK V., (2000) : Rekultivace vápencových lomů, Sborník Zlatý kůň, Praha, 110 s. CULEK, M. (1995) : Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha, 347 s. CZUDEK, T. (ED.), (1972) : Geomorfologické členění ČSR. Brno, ČSAV – Geografický ústav, 173 s. Českomoravský cement a.s. (2000) : Studie těžby – Lom Mokrá, Studie a technické výkresy, Brno, (Archiv referátu ŽP Šlapanice, Magistrát města Brna – venkova) Českomoravský cement a.s. (2003) : Lom Mokrá – DP Mokrá, plán otvírky, přípravy a dobývání, Studie a technické výkresy, Brno, (Archiv referátu ŽP Šlapanice, Magistrát města Brna – venkova) DEYL M., HÝSEK K., (2003) : Naše květiny, Academia, Praha, 689 s. DVOŘÁK L., DVOŘÁKOVÁ J., (2004) : Fotodokumentace významných krajinných prvků v DP lomu Mokrá, Blansko, 60 s. HOLEŠOVSKÁ J. (2000) : Lom Mokrá – Studie těžby, Střelice u Brna, 30 s. (Archiv Českomoravský cement a.s.) CHYTRÝ M., ET AL. (2001) : Katalog biotopů ČR, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 304 s. KREJČA J., KORBEL J., (1993) : Velká kniha živočichů, Příroda, Bratislava, 344 s. MORVICOVÁ L. ET AL., (2002) : Dokumentace o posuzování vlivu těžby na životní prostředí, Gekon s.r.o., Brno, 101 s. NEUHÄUSLOVÁ - NOVOTNÁ Z. ET AL., (1998) : Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, Academia, Praha, 341 s. OBLUK V., (2003) : Posudek, Pokračování těžby ve stávajícím dobývacím prostoru Mokrá na výhradním ložisku vápenců Mokrá u Brna, Petrovice, 48 s. (Archiv referátu ŽP Šlapanice, Magistrát města Brna – venkova) PAUKERTOVÁ I. (2005) : Sledování sukcese na netěžených stěnách lomu Mokrá, Brno, 30 s. (Archiv Českomoravský cement a.s.) PYŠEK P., TICHÝ L. (2001) : Rostlinné invaze, Nezisková organizace Rezekvítek ve spolupráci s Magistrátem města Brna, Botanickým ústavem AV ČR, PřF MU v Brně a Bf JU v Českých Budějovicích, Brno, 40 s. QUIT E., (1971) : Klimatické oblasti Československa, Brno, Geografický ústav, 82 s.
59
SÁDLO J., TICHÝ L., (2002) : Sanace a rekultivace po lomové a důlní těžbě: Tržné rány v krajině a jak je léčit, ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády ve spolupráci s neziskovou organizací rezekvítek, Brno, 35 s. SEKANINA A., (2003) : Plán rekultivace k žádosti o dočasné vynětí pozemků, Lom Mokrá, Sequoi s.r.o., Brno, 41 s. (Archiv Českomoravský cement a.s.) SEKANINA A., (2003) : posouzení zvýšené ochrany funkčnosti vymezených úseků osy NRBK K 132 v DP lomu Mokrá, Brno, 21 s. (Archiv Českomoravský cement a.s.) SEKANINA A., (2003) : posouzení zvýšené ochrany funkčnosti evidovaných VKP v DP lomu Mokrá, Brno, 23 s. (Archiv Českomoravský cement a.s.) Správa CHKO Český kras, (2004) : Těžba vápence a udržitelný rozvoj, Sborník referátů z mezinárodního workshopu, Společnost pro rozvoj Českého krasu za podpory MŽP a ve spolupráci se Správou CHKO Český kras, Karlštejn, 49 s. STALMACHOVÁ B. (2005) : Studie a projekt rekultivace lomu Mokrá – část západ, Ostrava, 60 s. Surovinová politika ČR, MŽP ČR ŠMERDA H. (2006) : Znalecký posudek č.25/2/2006, Posouzení zlepšení funkce NRBK K 132 v DP Mokrá, Brno, 90 s. ŠMERDA H. (2006) : Znalecký posudek č.28/2/2006, Návrh posílení části NRBK K 132 v blízkosti lomu Mokrá, Brno, 75 s. TICHÝ L. (2000) : Flóra a vegetace moravských vápencových lomů, přirozená sukcese vegetace a možnosti šetrné revitalizace území narušených těžbou, PřF MU Brno, 25 s. TICHÝ L. (2002) : Přírodní památka Kavky, Průvodce výukovou trasou, ZO ČSOP Pozemkový polek Hády, Brno, 12 s. TICHÝ L. (2006) : Průběžná zpráva za rok 2006 o prováděných rekultivacích v lomu Mokrá, Rezekvítek, Brno, 5 s. (Archiv Českomoravský cement a.s.) TICHÝ L. ET AL., (2005) : Rekultivace blízké přírodě, ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády, Brno, 47 s. ÚRADNÍČEK L., MADĚRA P., ET AL. (2001) : Dřeviny České republiky, Matice lesnická, Písek, 333 s. Vyhláška č. 395/1992 Sb., z ustanovení zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny WAGNEROVÁ E. (2004) : Plán rekultivace již vytěžených prostorů etáží 395 a 420mezi střední a východní částí lomu Mokrá, Brno, 15 s. 60
WAGNEROVÁ E. (2004) : Plán péče o území mezi střední a východní částí lomu Mokrá, určené k ochraně pro podporu biodiverzity území, Brno, 12 s. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
DVD zdroje: Dokumentace stavu rekultivačních prací v lomu Mokrá 1997-2005, Archiv Českomoravský cement a.s. Moravský kras – interaktivní multimediální počítačová encyklopedie, ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády a AOPK – Spáva CHKO Moravský kras, 2006
61
62
