Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Vztah vegetariánství a veganství k životnímu prostředí Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
Mgr. Dr. Jaroslav Knotek
Petra Chytilová Brno 2008
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav aplikované a krajinné ekologie
Agronomická fakulta 2007/2008
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Název tématu:
Petra Chytilová Zemědělská specializace Agroekologie
Vztah vegetariánství a veganství k životnímu prostředí
Rozsah práce:
35 stran + přílohy
Zásady pro vypracování: 1. Provedení literární rešerše ze shromážděných pramenů k dané problematice. 2. Zhodnocení stávajícího stavu a nástin budoucího vývoje na základě získaných podkladů. 3. Rozsah grafických a obrazových příloh bude upřesněn při konzultacích s vedoucím bakalářské práce. Seznam odborné literatury: 1. NÁTR, L. Rozvoj trvale neudržitelný. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 102 s. ISBN 80-246-0987-8. NÁTR, L. Rostliny, lidé a trvale udržitelný život člověka na Zemi. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 2. 135 s. POTÁCEL, J. -- MUNTÁG, S. Potraviny z lesa a louky. Plané rostliny, lesní plody a houby ve 3. vegetarián. : výživě. 1. vyd. Martin: Vega, 1991. 67 s. ISBN 80-900478-4-X. 4. BROWN, S. Vegetariánská kuchyně 2. 1. vyd. Praha: Brázda, 1991. 142 s. ISBN 80-209-179-5. NÁTR, L. Fotosyntetická produkce a výživa lidstva. 1. vyd. Praha: ISV, 2002. 423 s. ISBN 80858665. 92-7.
Datum zadání bakalářské práce:
listopad 2006
Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2008
Petra Chytilová řešitelka bakalářské práce
Mgr. Dr. Jaroslav Knotek vedoucí bakalářské práce
prof. Ing. František Toman, CSc. vedoucí ústavu
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vztah vegetariánství a veganství k životnímu prostředí vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne……………………………………………... podpis bakaláře………………….......................
PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce Mgr. Dr. Jaroslavu Knotkovi za jeho odborné vedení, cenné rady i připomínky, trpělivost a v neposlední řadě také za umožnění psát o tématu, které je mi blízké.
ABSTRAKT Cílem této bakalářské práce bylo popsat vztah způsobu stravování k životnímu prostředí, konkrétně vliv rostlinné a oproti tomu živočišné stravy. Nejprve bakalářská práce popisuje samotný pojem vegetariánství, dále se pak zaměřuje na historii způsobu obživy a historii vegetariánství. Následně seznamuje s některými negativními dopady živočišné produkce na životní prostředí. Další úsek práce se zabývá etickými aspekty chovu hospodářských zvířat, kde je popisován současný stav chovu a dalších praktik v intenzivní živočišné produkci. Finální část uvádí nejprve krátké praktické příklady a studie věnující se samotnému srovnání rostlinné a živočišné produkce. Potom se zaobírá možnostmi řešení podvýživy v rozvojových zemích formou vegetariánství. Dospívá k poznatku že, strava složená z živočišných složek je mnohem náročnější na využívání zdrojů (půdy, vody), tedy vyžaduje daleko vyšší náklady a přitom způsobuje vyšší kontaminaci životního prostředí než ta, která je složená čistě z rostlinných zdrojů. Při produkci živočišné stravy dochází ke značné ztrátě rostlinných zdrojů potravy jejich použitím jako krmiva pro hospodářská zvířata, namísto toho, aby byly využity pro přímou spotřebu lidmi (dochází až 90 % ztrátě rostlinné energie). Nakrátko je také nastolena otázka řešení záměnou intenzivní živočišné produkce za ekologické zemědělství.
Klíčová slova: chov hospodářských zvířat, intenzivní živočišná produkce, zemědělství, životní prostředí, vegetariánství.
ABSTRACT The aim of my Bachelor thesis is to describe the relationship between diet and the environment and, more specifically, the influence of plant compared to animal food diet. First, the thesis describes the idea of vegetarianism itself and then it focuses on the history of providing food and the history of vegetarianism. Then it informs about some adverse effects of animal production on the environment. The next part of the work deals with ethical aspects of animal husbandry. The current state of animal husbandry is described here as well as other practices in intensive animal production. The final part briefly presents practical examples and studies dealing with comparison of plant and animal productions first and, subsequently, with possible solutions to the problem of malnutrition in developing countries consisting in going vegetarian. A diet consisting of animal components requires far more resources (soil, water), it involves much higher costs and causes higher contamination of the environment than the one that consists of plant sources only. During the production of animal food, a lot of plant sources used as feed for farm animals are lost instead of being utilized for direct consumption by humans in developing countries (up to 90% of a plant energy is lost). Replacement of intensive animal production with eco-farming is briefly introduced as a possible solution to the problem.
Key words: animal husbandry, intensive animal production, agriculture, the environment, vegetarianism.
OBSAH 1 Úvod............................................................................................................................... 9 2 Pojem vegetariánství a jeho rozdělení ......................................................................... 10 3 Historie způsobu obživy .............................................................................................. 11 3.1 Historie stravovacích návyků................................................................................ 11 3.2 Historie veganství a vegetariánství ....................................................................... 18 4 Ekologické dopady živočišné produkce ...................................................................... 21 4.1 Ekologické dopady živočišné produkce ve světě ................................................. 21 4.1.1 Odlesňování ................................................................................................... 21 4.1.2 Desertifikace .................................................................................................. 24 4.1.3 Znečištění ovzduší z intenzivních chovů hospodářských zvířat .................... 25 4.1.4 Globální oteplování........................................................................................ 29 4.1.5 Nároky na vodu.............................................................................................. 30 4.1.6 Nároky na půdu.............................................................................................. 31 4.1.7 Emise do vody a půdy.................................................................................... 33 4.1.8 Nízká genetická diverzita hospodářských zvířat a plodin ............................. 35 4.1.9 Ohrožení lidského zdraví ............................................................................... 37 4.2 Některé ekologické následky živočišné produkce v České republice ................. 42 5 Etické aspekty chovu hospodářských zvířat ................................................................ 46 5.1 Etické problémy chovu hospodářských zvířat ...................................................... 47 5.1.1 Chov prasat na výkrm .................................................................................... 47 5.1.2 Chov prasnic a selat ....................................................................................... 48 5.1.3 Dojnice a telata .............................................................................................. 49 5.1.4 Chov jatečního skotu ..................................................................................... 51 5.1.5 Chov drůbeže ................................................................................................. 51 5.2 Přeprava hospodářských zvířat ............................................................................. 54 5.3 Porážka hospodářských zvířat .............................................................................. 57 5.4 Welfare hospodářských zvířat .............................................................................. 59 6 Rostlinná produkce versus živočišná produkce ........................................................... 61 6.1 Srovnání rostlinné a živočišné produkce .............................................................. 61
6.2 Prognóza – přechod na vegetariánství či veganství .............................................. 65 6.3 Ekologické zemědělství – možné řešení............................................................... 66 7 Závěr ............................................................................................................................ 67 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 69 SEZNAM OBRÁZKŮ.................................................................................................... 74 SEZNAM TABULEK .................................................................................................... 74
1 ÚVOD Tisíce let se člověk vyskytoval na Zemi v únosném počtu populace. Příroda byla schopna lidem poskytnout domov, vhodné klimatické podmínky a zejména pak dostatek potravy. V současnosti, kdy se na Zemi vyskytuje přibližně 6,6 miliard lidí, je již situace téměř neúnosná. Počet lidí trpících podvýživou se odhaduje na 852 milionů a každý den se toto číslo zvyšuje o 255 tisíc lidí. Naopak lidí trpících obezitou se odhaduje na 300 milionů lidí (svět je tedy rozdělen na dvě odlišné části – v jedné trpí lidé nedostatečným přísunem stravy a ve druhé žijí lidé s nadbytkem potravin). Příroda se byla schopna lidské činnosti bránit a ještě navíc poskytovat živobytí, ale pouze do té doby, dokud ji nezačal drancovat nadměrným pěstováním rostlin a chovem zvířat. Začátkem nových dějin lidstva, nastupujících od konce 18. století, započala stále trvající epocha negativních dopadů na životní prostředí. Člověk nacházel stále nové a lepší technologie, docházelo k rozvoji průmyslu, vědeckému poznávání, následně s tím i k velkému rozrůstání obyvatel měst, což vedlo k intenzifikaci zemědělství, která přinesla rozsáhlé poškozování životního prostředí. Čím více populace lidí rostla, tím větší škody byly napáchány na přírodě. Nyní, kdy hrozí, že se celková populace lidí zdvojnásobí do konce tohoto století, je otázkou jak tuto situaci řešit. V této bakalářské práci se zabývám tím, jak se intenzivní živočišná produkce podílí na některých globálních problémech životního prostředí a v závěru se pak zaměřuji na to, jak by se mohl problém podvýživy ve světě vyřešit přechodem na vegetariánskou (veganskou) stravu, přičemž se odvolávám na několik praktických příkladů a vědeckých studií. Hospodářská zvířata nám poskytují zdroj potravy, oděvu, hnojiva, tažné síly, finanční příjem a jiné užitky. I přesto bývají brána pouze jako součást živočišné produkce, bez poskytnutí odpovídajících podmínek welfare (zajištění biologických potřeb zvířat, dostatečný prostor, kvalitní péči a především citlivé zacházení apod.), které si jako živé bytosti zajisté zaslouží. Jako člověk stravující se vegansky z etických důvodů se také zmiňuji o dopadech intenzivní živočišné produkce na hospodářská zvířata, zahrnující neetické podmínky v chovech, při transportech a porážkách.
9
2 Pojem vegetariánství a jeho rozdělení Počátky vegetariánství jako filozofie spadají do 18. století, kdy vznikl i samotný název vegetariánství. Do té doby se užívalo názvů jako pythagorejství nebo bezmasé stravování apod. Slovo vegetariánství pochází z latinského slova vegetabilis – rostliny, vegetare – růst, rozvíjet se, vegetus – svěží, zdravý.1 Osoby, které vyznávají tuto filozofii, pak můžeme rozlišovat na: Lakto-ovo-vegetariány, to jsou lidé, kteří vyloučili jakoukoli část těl zvířat ze svého jídelníčku, ovšem vejce, mléko a výrobky z něj konzumují. Lakto-vegetariány, ti kteří nejedí maso ani vejce, ale mléko a výrobky z něj konzumují. Ovo-vegetariány tzn., že nejedí maso, mléko a mléčné výrobky, ale jí vejce. Nejčistší formou vegetariánství je veganství. Jeho stoupenci jsou lidé, kteří se rozhodnou odstranit ze svého jídelníčku jakoukoli živočišnou potravu (maso, mléko, mléčné výrobky, vejce, většinou i med). Vegani se dále mohou rozlišovat na: Fruktariány konzumující pouze plody, které nebyly získány zraněním rostliny. Vitariány, kteří jí potravu jen v syrovém stavu. Tyto osoby většinou také nesouhlasí s praktikami, které jsou páchány na zvířatech, například využívání zvířat na testování kosmetiky, léků a jiných výrobků. Nenosí oblečení vyrobené z kůže těl zvířat (kožešiny, kožené oblečení). Všeobecně tedy nevyužívají výrobky, kvůli kterým musela být zvířata zabita či zneužita. Většinou jsou to lidé, kteří nesouhlasí s antropocentrickým přístupem (člověk je středem a konečným cílem světa a vesmíru) a bojují za to, aby zvířata měla práva, která jim jako „cítícím bytostem“ náleží. Chtějí se vyhnout zbytečnému násilí páchanému na zvířatech a také poškozování životního prostředí.
1
Wisnievska – Roszkowska, K. Vegetariánství. Brno: Osvětová agentura Salva, 1990. 79 s.
10
3 Historie způsobu obživy
3.1 Historie stravovacích návyků
Jedna z častých představ o původní skladbě stravy člověka je představa o přirozené konzumaci masa. Stále více odborníků se ovšem přiklání k názoru, že tomu tak nebylo. Řada fyziologických a anatomických znaků lidského těla naznačuje tomu, že člověk je většinou znaků býložravec – pravidelný chrup, trávící enzymy ve slinách, mírně kyselé prostředí žaludku, trávící trakt 10 – 12krát delší než tělo, odkázanost na denní přísun vitamínů z rostlinné stravy, především vitamínu C.2 Ovšem nechci zde ani zcela odporovat názorům, že člověk je všežravec, neboť i pro tuto teorii existují určité důkazy (kupříkladu člověk má oči postavené dopředu). To, že nyní člověk dokáže konzumovat tak velké množství masité stravy (průměrná spotřeba v ČR je až 80 kg/os/rok), je otázkou dobré přizpůsobivosti, avšak je potřeba si uvědomit, že nadměrná konzumace masa s sebou nese řadu zdravotních rizik, o kterých se zmíním v podkapitole 4.1.9. V období hominizace (polidštění) v třetihorách před 5 – 8 mil. let na území Afriky, se předchůdce člověka živil pouze rostlinnou stravou.3 Sytil se převážně rostlinnými částmi, výhonky a plody a dále také olejnatými a obilnými semeny. Postupně docházelo k velkým změnám, které změnily jídelníček prapůvodního člověka. Euroasijští hominoidi byli nuceni v dobách počínajícího ochlazování a po vystřídání lesních pokryvů sestupovat ze stromů a přizpůsobit se životu na Zemi, což si vynutilo mj. rozšířit jídelníček o živočišnou složku. Pokročilí driopitékové byli ještě převážně vegetariány, ale příležitostně jedli zřejmě už i masitou potravu.4 Zpočátku naši předkové hledali jen zbytky mrtvol a poté, co se naučili používat kamenné nástroje, začali sami lovit. Skutečné hominidy reprezentoval druh Australopithecus, jehož stavba chrupu naznačovala, že se již jednalo o všežravce. Zvýšený přísun bílkovin (masa) měl pozitivní vliv na rozvoj mozkové činnosti již u druhu Homo habilis. Jeho nástupce Homo erectus se z původní oblasti výskytu Afriky rozšířil do Asie a Evropy. Ve východní Asii se již daly vysledovat dvě jeho 2
Janek, M., Muntág, S. Kult masa –racionálna výživa? 1.vyd. Martin: Vega, 1992, 44 s. Laštůvka, Z., Přidal, A. Ekologie – oheň, introdukce, domestikace, ekologická pravidla (prezentace ke cvičení z předmětu Ekologie), 2005. Dostupné na: http://old.mendelu.cz/~zooapi/zool/ekol_cv03.pdf. 4 Podhorský, V. Dějiny pravěku a rané doby dějinné. 2. dopl. vyd. Brno: MU v Brně, 1999. 325 s. 3
11
evoluční ohniska. Několik kosterních pozůstatků také i v Evropě.5 V důsledku zvýšeného lovu a následného šacení do kožešin, Homo erectus postupně ztrácel tělní pokryv (změnou termoregulačního systému). Jeho potrava byla složena převážně z masité složky, kterou si upravoval pomocí ohně, jenž již uměl rozdělat a který také využíval k ohřevu obydlí. V důsledku tepelné úpravy jídla se u něj vyskytovaly jemnější čelisti a zuby. Uměl již také transportovat vodu. Přerod „opočlověka“ v „moudrého člověka“ Homo sapiens se udál mezi 500 000 – 250 000 lety. Druh Homo sapiens sapiens (před 100 000 – 10 000 lety) měl pravděpodobně své počátky v Africe, odkud pak postupně přecházel do Evropy a Asie, následně do Austrálie a Ameriky. Tento druh osídlil během poměrně krátké doby všechny kontinenty Starého i Nového světa. Jeho formy se již téměř nelišili od dnešních lidí. Počátek dějin lidské společnosti zahajuje starší doba kamenná – paleolit, od slova palaios – starý, lithos – kámen. Toto období trvalo přibližně 2,5 – 3 miliony let. Lidé již opracovávali kamenné valouny na pracovní nástroje. Paleolit se vyznačoval postupným zvyšováním populace, z asi 125 tisíc archantropinů ve starém paleolitu až na 2 - 3 miliony neantropinů v mladém paleolitu. Během paleolitu a mezolitu byl hospodářský život založen zejména na lovu zvěře, rybolovu a sběru rostlinných zdrojů potravy. Fungoval tzv. přisvojovací (nevýrobní, neproduktivní) způsob života, který byl charakteristický závislostí člověka na vnějším světě a podmíněností jeho existence na příznivých přírodních okolnostech, dále se také vyznačoval neusedlým způsobem života a neexistencí trvalých sídlišť. Bylo již možno pozorovat dělbu práce, muži – lovci, ženy – sběračky potravy. Docházelo k postupnému zdokonalování lovu až po organizované velké lovy (maskovací pasti, štvaní zvěře na skalní srázy, střelba lukem aj.).6 V období střední doby kamenné - mezolitu, docházelo k oteplení, ustávala doba ledová, rozšiřovalo se zalesnění namísto severské tundry. Postupně mizela větší zvířata. Kromě lepší techniky rybolovu lidé začali domestikovat zvířata. V mladší době kamenné – neolitu, se již projevovalo tzv. produktivní, výrobní hospodářství, lidé se stávali pastýři a zemědělci (zejména v tradičních kulturních oblastech Starého světa), lov a rybolov zde již byl spíše doplňující složkou potravy. Hlavními znaky neolitické ekonomiky bylo mj. pěstování kulturních plodin a chov domácích zvířat, usedlý způsob života a budování pevných domů. Objevily se nové druhy ušlechtilých travin (obilniny), stádní zvířata vhodná k držení v zajetí a 5 6
Podhorský, V. Dějiny pravěku a rané doby dějinné. 2. dopl. vyd. Brno: MU v Brně, 1999. 325 s. Podhorský, V. Dějiny pravěku a rané doby dějinné. 2. dopl. vyd. Brno: MU v Brně, 1999. 325 s.
12
k domestikaci.7 Zmíněná domestikace postupně vedla k vymírání původních divokých forem. První domestikované druhy byly ovce a koza, následně prase a tur. Zemědělství vznikalo na Předním východě v oblasti tzv. Úrodného půlměsíce. Území na jihu zhruba od hranic Egypta přes Palestinu a Jordánsko, dále na sever přes Libanon a Sýrii až k Černému moři, na západ až do střední Anatolie. Na východ sahala tato oblast na Kavkaz ke Kaspickému jezeru a po obou svazích pohoří Zagros k Perskému zálivu.8 Byla to místa, kde rostly planě obilniny a žila snadno ochočitelná a využitelná zvířata. Zemědělské osídlení Evropy se v neolitu soustřeďovalo především na lehké a úrodné sprašové půdy. Pěstovala se zde pšenice a ječmen (hlavní obilniny), hrách, čočka, vzácněji proso, výjimečně oves a žito, dále len, mák a boby. Z domácích zvířat se choval především hovězí dobytek, ovce a kozy, méně vepři.9 Důležitým mezníkem bylo zahájení rozsáhlého vypalování – původní stromy, keře a organismy nahradily jednoleté byliny. Začaly se objevovat příznaky zrychlené eroze, změny ve vodním režimu a dokonce i v klimatu. Vliv lidské činnosti již byl neporovnatelně větší a projevoval se především ústupem uzavřených formací (lesů) a jejich nahrazováním stanovišti otevřenými. Lidé vytvářeli nadměrnou pastvu pro zvýšení počtu zvířat a to vedlo k porušení rovnováhy půdy a biodiverzity. Jasnými důkazy o negativních důsledcích pastevectví již v počátcích jsou „nepravé pouště“ vytvořené člověkem. Jedním z hlavních všeobecně rozšířených principů primitivního zemědělství bylo „nomádní hospodářství“.10 To znamenalo, že člověk vykácel určitou část lesa, vysekal křoviny a uchoval pouze velké stromy. Slunce vysušilo zbytek rostlinné složky, člověk les pak vypálil a získal pozemek k osetí a sklizni. Bohužel, tyto pozemky byly mnohdy úrodné jen krátce, někdy pouze po několik sezon (2 – 3 roky, občas i více). Rolník tedy odešel jinam, kde činnost opakoval. Postupně se však na tato místa vracel (asi po 50 letech), jakmile se úrodnost půdy dokázala zase částečně obnovit. V teplém a vlhkém atlantiku staršího neolitu se tedy zemědělská půda získávala žďářením lesních porostů a také obděláváním prostým rozrýváním půdy pomocí dřevěných či parohových nástrojů – „brázdících tyčí“ a „kopáčů“. Převažovalo tedy žďárové a kopaničářské zemědělství. Tam, kde se vyskytovaly pravidelně záplavy,
7
Podhorský, V. Dějiny pravěku a rané doby dějinné. 2. dopl. vyd. Brno: MU v Brně, 1999. 325 s. Beranová, M. Zemědělství starých Slovanů. 1. vyd. Praha: Academia, 1980. 395 s. 9 Beranová, M. Zemědělství starých Slovanů. 1. vyd. Praha: Academia, 1980. 395 s. 10 Dorst, J. Ohrožená příroda. 1. vyd. Orbis, 1974. 406 s. 8
13
se využívalo náplavové zemědělství. Kromě již zmiňovaných různých druhů obilnin, luštěnin, máku a lnu se pěstovalo spoustu druhů zeleniny, postupně také docházelo k poznávání rýže, cukrové třtiny, kukuřice, brambor aj.11 Stáda chovných zvířat byly celoročně zdrojem masa, ale také mléka a oděvu. Lidé začali využívat tažné síly zvířat. K tomuto účelu započali používání tzv. hlazené a vrtané industrie.12 Zemědělství, dobytkářství a sběr plodin tvořily potravinový komplex neolitu. Lidé pokrývali 50 % bílkovin z obilí, 40 % z domácích a ulovených zvířat (jelen, srnec, prase divoké, kůň, zajíc, ryby, ptáci aj.), zbytek bílkovin zajistili luštěniny, mléko a mléčné výrobky, sbírané plody (ořechy, ovoce, houby, žaludy aj.), měkkýši apod. Objevila se již i výroba některých kvašených nápojů. V období pozdní doby kamenné eneolitu, jež přinášel další rozvoj hospodářských vymožeností neolitu, se rozvíjelo orební zemědělství, docházelo také k pracovní specializaci (prařemesla), směně produktů a začínaly se formovat vlastnické vztahy. K orbě se používalo jednoduché dřevěné oradlo se spřežením dvojic zvířat. Zvyšovaly se postupně výnosy polí, ustálení nejvhodnějších orných ploch a osad. Stabilizací zemědělství docházelo ke vzniku nadvýroby v potravinářské produkci.13 Důležitým mezníkem byl vynález vozu, čtyřkoláku s korbou. Co se týká stravy, ta byla velmi podobná té v neolitu. Rozšířila se sorta sbíraných druhů planě rostoucího ovoce např. jabloně, hrušně, třešně aj. (základy rozvoje pravěkého ovocnářství). Objevily se začátky využívání léčivých účinků rostlin. Kromě hovězího dobytku došlo ke zvýšenému využití vepřů a především svůj počátek zde měl chov koní. Doba bronzová zásadní změnu v zemědělství nepřinesla, až na vznik kovového srpu z bronzu v období střední doby bronzové. Došlo k rozšíření druhů pěstovaných plodin o žito, oves, proso, některé luštěniny a textilní rostliny. Je možné, že se již využívalo hnojení minerálními látkami. Rozšiřovala se také těžba soli a pěstování některých druhů dřevin (např. jabloně lesní). Rozvíjela se prařemesla. V důsledku zvyšující se dělby práce se vyvíjel i obchod. V období starší doby železné – halštatské, již bylo zřejmé, že zemědělství pracovalo se značným nadvýrobkem, technická stránka však byla stále podobná. Využívalo se dřevěného hákového pluhu k tradiční orbě, čtyřkolového vozu s koňským
11
Podhorský, V. Dějiny pravěku a rané doby dějinné. 2. dopl. vyd. Brno: MU v Brně, 1999. 325 s. Dějiny pravěku. Dostupné na: http://www.dejepis.com/index.php?page=000&kap=002&pod=4. 13 Podhorský, V. Dějiny pravěku a rané doby dějinné. 2. dopl. vyd. Brno: MU v Brně, 1999. 325 s. 12
14
zápřehem pomocí jha.14 Mladší doba železná – laténská, přinesla zemědělství, které navazovalo na halštatské tradice. Začínal se objevovat chov drůbeže, zejména kura domácího pro maso a vejce. Keltové velkou měrou přispívali k rozvoji zemědělství např. znalostí symetrické železné radlice pluhu. Pěstovali všechny tehdy známé obilniny, tj. pšenici dvouzrnku, jednozrnku, pšenici obecnou, proso, žito, oves a zejména ječmen nahý i pluchatý, dvouřadý i víceřadý. Z ječmene vyráběli kaši, chleba i pivo. Pěstovali rovněž boby, hrách, čočku, ale i bílou a žlutou řepu, cibuli, česnek a také rostliny k barvení aj.15 Z masa konzumovali nejvíce hovězí, dále vepřové a méně skopové. Z alkoholických nápojů kromě piva, pili také víno. Nezřídka se u nich vyskytovalo „obžerství“. V období Ilyrského zemědělství se chovaly především ovce, jež byly zdrojem mléka (zejména pro výrobu sýrů) a také vlny na vývoz. Germánské zemědělství bylo charakterizováno hojností krátkorohého hovězího dobytka, jenž nebyl jen zdrojem masa, ale také mléka a tahu. Chovali se také vepři, méně ovce, kozy a koně pro maso. Zemědělci již znali též hnojení pomocí půdy s obsahem vápna a zřejmě také hnojení kompostem a drny. Hospodářskou základnu doby římské tvořilo zemědělství a pastevectví s doplňkem lovu. Pěstovaly se všechny tehdy známé plodiny. Docházelo k dalšímu zintenzivňování zemědělství. Rozšířily se vodní mlýny a také pěstování broskvoní a meruněk. V potravě složené z různých polních plodin a domácích zvířat se vyskytovalo také mléko, sýry, ovesná kaše, kvašené nápoje aj. V období po stěhování národů, kdy docházelo k pohybu germánských a jiných kmenů a k příchodu Slovanů, pozvolna nastoupil v Evropě raný středověk. Například hospodářství starých Slovanů bylo založeno odedávna na zemědělství. Půdu získávali žďářením nebo kultivací úhoru. Zavedli orbu dřevěným pluhem, v 8. století opatřeným radlicí. Obilí žali srpem nebo kosou, připravovali si různá moučná jídla, rozšířeny byly zejména koláče a pirohy a kvašený i nekvašený chléb v podobě placek. Znali již také polévky, kromě masa, sýrů a mléčných výrobků také pojídali vejce. Rozšířilo se včelařství a pití medoviny.16 Poměrně dobrou představu o raném středověku nám nabízí kniha Legenda o Ostojovi, která popisuje život hospodáře Ostoje a jeho rodiny v raně středověkých 14
Podhorský, V. Dějiny pravěku a rané doby dějinné. 2. dopl. vyd. Brno: MU v Brně, 1999. 325 s. Beranová, M. Zemědělství starých Slovanů. 1. vyd. Praha: Academia, 1980. 395 s. 16 Podhorský, V. Dějiny pravěku a rané doby dějinné. 2. dopl. vyd. Brno: MU v Brně, 1999. 325 s. 15
15
Čechách. Uvažuje se zde, že již Ostoj snad hospodařil trojpolním systémem, na třech polích střídal ozim, jař a úhoř, tato praktika se však prosazovala v ekonomice středověkých Čech až o více než sto let později. V celém středověku se provádělo rozsévání zrna z plachetky, tato činnost přetrvávala až do 20. století. Ve vrcholném středověku se objevil mlatec obilí s dvoudílným cepem, jenž se využíval pro výmlatu obilí. Výrazné zastoupení ve způsobu přípravy stravy mělo vaření, vařilo se i v peci. Mezi hlavní takto upravená jídla patřily kaše, polévky a noky, zejména sytá polévka měla svůj význam. Ve stravě zcela převažovala rostlinná složka. Zásadní roli v potravě mělo pečivo, například placky, kvašený chléb, který byl konzumován nejčastěji jako hlavní jídlo. Procentuální odhad pro množství masa v tehdejší stravě se značně liší podle geografických podmínek, nejspíše 10 % - 20 %. Nezbytné bílkoviny byly pravděpodobně získávány z hrachu, ryb, mléka a mléčných výrobků a vajec. Maso se získávalo z ovcí, prasat a také drůbeže. Hovězí maso bylo konzumováno zřídkakdy, dobytek se využíval zejména pro produkci mléka a k tahu. Méně často se připravovaly různé masové pokrmy např. kaše.17 Ve středověku se střídala různá období hladu a hojnosti (to se ovšem dělo už i dříve). Častá byla neúroda, ať již v důsledku nepřízně počasí nebo různých škůdců rostlin, se kterými si lidé v období středověku neuměli poradit. Docházelo velmi často k hladomorům. V této době se již začínal výrazně odlišovat jídelníček vyšších a nižších vrstev obyvatelstva a obdobně je tomu dodnes v některých rozvojových státech. Nadměrná konzumace masa u bohatých lidí již tehdy vedla k nemocem, jako například tzn. „nemoc králů a bohatých“ – dna (metabolické onemocnění spojené s vysokou hladinou kyseliny močové v krvi). V 18. století v západní Evropě začal vznikat průmysl, který umožnil prosperitu většího počtu obyvatelstva, protože dovolil využívání nových zdrojů a zbavil člověka přísné biologické závislosti.18 Do Evropy se dováželo více a více potravin. Technologie zemědělství se stále více zdokonalovaly podobně jako nyní, čímž s sebou přinášely stále horší dopady na životní prostředí. O těchto dopadech bude dále zmínka v kapitole 4. Ještě v prvních desetiletích 19. století se pohybovala roční konzumace masa mezi 14 a 20 kg na osobu. Postupně však docházelo k pokrokům v živočišné výrobě, která byla řízena vědeckými metodami, jako byla selekce a křížení, dále zaměření chovu na produkci mléka nebo masa apod. V téže době docházelo i k technologickým 17 18
Smetánka, Z. Legenda o Ostojovi. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 1992. 296 s. Dorst, J. Ohrožená příroda. 1. vyd. Orbis, 1974. 406 s.
16
inovacím (změna systému a uchovávání masa). Inovované technologie chlazení a mražení umožnily levně dovážet maso ze vzdálených míst např. z USA či Austrálie. Parní stroj umožnil rozvoj železniční dopravy. Po roce 1850 se začaly převážet dobře konzervované kusy masa připravené k prodeji, a výrobní závody se přesunuly do bezprostřední blízkosti tržišť. V Evropě na konci 19. století (v některých částech Evropy v polovině 20. století) se přešlo ze stravy složené převážně z obilnin postupně k potravě, která využívala bílkoviny a tuky zejména z živočišných pokrmů. Delokalizace stravovacího systému byla významným mezníkem, jenž s sebou přinesl revoluci dopravy a vývoj technologií, odstranění závislosti na ročních obdobích, bohatství, zdokonalení obchodní sítě na globální úrovni (počátek odstranění hladomoru v průmyslových státech, ale zhoršení životních podmínek ostatních států). Například na mnoho místech latinské Ameriky se nesmírně rozšířila výroba hovězího masa v souvislosti s trhem s hamburgery a obecně s vysokou spotřebou masa v bohatých státech vůbec, přestože u místní populace konzumace poklesla. Konkrétně v Guatemale se v letech 1960 - 1972 zdvojnásobila produkce hovězího masa, zatímco domácí spotřeba na osobu se snížila o 20 %.19 Podobný problém přetrvává dodnes. Člověk ovlivňuje přírodu již od samého počátku jeho existence. V úplném začátku však platilo ekologické pravidlo, jaké se dodnes udrželo u ostatních živočišných druhů. Pokud se rozmnoží některý predátor tak, že vyhubí svoji kořist nebo ji silně omezí, populace predátora se zmenší v důsledku podvýživy a jejich následků.20 Toto člověk, jako nový druh, dokázal překonat (zejména poté, co začal pěstovat rostliny a chovat zvířata, což umožnilo zvyšování jeho populace) a přerušil tak přirozenou biologickou rovnováhu mezi člověkem a přírodou. V počátcích tedy přírodu ovlivňoval jako predátor i jako konkurent, avšak postupným sdružováním do společností rostla jeho síla a technická vybavenost. V minulosti byl chov hospodářských zvířat otázkou přežití, neboť tato zvířata neposkytovala jen maso, mléko a vejce, ale umožňovala lidem především tažnou sílu, dopravu, hnojení aj. (tyto funkce jsou dodnes důležité v rozvojových zemích). Rostlinná strava byla i v období rozvoje zemědělství hlavní složkou potravy, konzumace masa byla výhradně výsadou nejbohatších vrstev. Ještě donedávna strava našich předků byla převážně rostlinně – mléčná. Maso bylo výhradně sváteční pochoutkou. Ovšem
19 20
Montamari, M. Hlad a hojnost: Dějiny stravování v Evropě. Lidové noviny, 2003. 227 s. Dorst, J. Ohrožená příroda. 1. vyd. Orbis, 1974. 406 s.
17
v současné době, kdy je masitá strava v jídelníčku „moderních lidí“ zařazena téměř každý den, se jedná (z pohledu historie) spíše o „obžerství“.
3.2 Historie veganství a vegetariánství Dá se předpokládat, že rostlinná strava byla pro člověka od samého počátku nejpřirozenější. Historicky velmi stará kniha - Bible - hovoří o prapůvodním zdroji potravy, sestávajícím z rostlin. Bůh také řekl: „Hle, dal jsem Vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm….“21 Také z mnoha dalších pramenů je zřejmé, že teprve postupné změny životního prostředí měnily návyky a spolu s nimi i stravování člověka. Vegetariánství přišlo pravděpodobně v dobách antiky z Asie od brahmínů, buddhistů, jogínů a vyznavačů Zoroastra. Kněží antického Egypta rozdělovali pokrmy na čisté a nečisté (mrtvé zvířata). Pokud bychom nahlédli do dob starověku, zjistili bychom, že již tehdy existovala sdružení a řehole, kde bylo zakázáno pojídání masa, jako např. bratrstvo esenských.22 Už antičtí filozofové, životopisci, básníci, historici, tvůrci náboženství se odmítali podílet na utrpení zvířat pramenících z jatek a proto se rozhodli pro vegetariánskou stravu, jako svoji životní filozofii a způsob života. Mezi ně patřili Plutarchos, Seneca, Pythagoras, Platon, Sokrates, Diogenes, Buddha, Zoroastr, Hippokrates, Ovidius a jiní, z nichž například Plutarchos pravil: „Odkud to přišlo, že Vás jakási dravost a šílenství v této šťastné době vede k tomu, že se špiníte krví, ačkoliv máte tolik jiných způsobů obživy? Proč popíráte, že vás Země dokáže uživit?… Nestydíte se přilévat k plodům země krev a zabíjení?“ 23
Pythagoras studoval v Egyptě a tam se patrně setkal s vegetariánstvím, protože se zde seznámil s egyptskými kněžími, kteří nejenže nekonzumovali maso a další části mrtvých těl živočichů, ale také se neoblékali do žádných produktů ze zvířat. Další zajímavostí je, že tehdejší zvyklostí bylo obětovat zvíře Bohům, to znamenalo donést nějaké zvíře, např. tele, do chrámu a tam ho zabít a zapálit. Pythagoras, který se na 21
Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona: podle ekumenického vydání z roku 1985. Praha: Česká biblická společnost, 1991. SZ 863 s., NZ 290 s. 22 Wisnievska-Roszkowska, K. Vegetariánství. Brno: Osvětová agentura Salva, 1990. 79 s. 23 Vegetariáni. Dostupné na: http://vegetariani.asp2.cz/?view=citaty.
18
tomto odmítal podílet, si vždy nechal upéct zvíře z těsta a toho tam stejným způsobem obětoval.24 Celá doba antiky byla doprovázena vegetariánstvím. Menší změna přišla s příchodem křesťanství. Přesto i zde byla řada vegetariánů, prvními příznivci v počátečních dobách křesťanství byli Chrisostom, Klement z Alexandrie, Origenes, Tertulian a jiní. Ve středověku začalo vegetariánství mírně upadat. To omezilo jeho vývoj a dále pokračovalo až mnohem později a to někdy v období renesance. Bez masa žili např. Leonardo da Vinci, Michelangelo, později Newton, Spinosa, Rousseau, Goethe, Wagner, Schiller, Byron, Shelley, Shoppenhauer, Maeterlink, Lincoln, Nietzsche, Voltaire, Ibsen, Lagerloff, Bernard Shaw, Rabindranath Tagore, Gandhi, Baden Powell, Tolstoj, Zamenhof, Gorkij, Lester Smith, Nurmi a řada jiných.25 Leonardo da Vinci psal různé deníky o jeho vztahu ke zvířatům a odporu k jejich zabíjení. O pár set let později se objevuje Percy Bysshe Shelley, spisovatel, který mimo jiné napsal pojednání o přirozené stravě a esej o rostlinné potravě, kde se již tehdy zmínil o souvislosti přímé konzumace rostlinné stravy a menším množství spotřeby zdrojů než u výkrmu hospodářských zvířat. Čili již on se zmiňoval o jistých ekologických aspektech z hlediska vegetariánství. V té době se již vegetariánství hodně šířilo, ale také se objevila řada jeho odpůrců, kteří ho zesměšňovali. Též Benjamin Franklin, který byl vegetariánem od 16 let, si uvědomoval, že vegetariánství není dobré jen ze zdravotního hlediska, ale také ušetří spoustu peněz. Další vegetariánští příznivci své doby byli Gandhí, Nikola Tesla, Thomas Edison, Albert Schweitzer a další.26 V polovině 19. století se už začaly zakládat společnosti z toho důvodu, že příznivců vegetariánství bylo stále víc a byla potřeba se nějak sdružovat. První Anglická vegetariánská společnost byla založena 30. září 1847 v Manchesteru a byla složena z různých vrstev lidí, od dělníků až po nejvyšší šlechtu v Anglii, což bylo v té době velmi pokrokové a nové. Začaly se otvírat restaurace pro vegetariány, vznikaly první vegetariánské kuchařky.
24
Záznam přednášky Jana Šťastného, 2500 let stravování bez zabíjení. Dostupné na: http://www.vegspol.cz/view.php?nazevclanku=2500-let-stravovanibezzabijeni&cisloclanku=2007100011. 25 Wisnievska-Roszkowska, K. Vegetariánství. Brno: Osvětová agentura Salva, 1990. 79 s. 26 Záznam přednášky Jana Šťastného, 2500 let stravování bez zabíjení. Dostupné na: http://www.vegspol.cz/view.php?nazevclanku=2500-let-stravovanibezzabijeni&cisloclanku=2007100011.
19
L. N. Tolstoj, který byl také vegetariánem, psal hodně knih a článků do časopisů a svojí literaturou ovlivnil řadu lidí, například svého přítele Lazara Zamenhofa a také Leona Wiesnera, který dal vznik prvnímu vegetariánskému sdružení v USA a Německu. Mezinárodní vegetariánská unie, vznikla v roce 1950 a sdružuje reprezentanty různých národností a jednou za dva roky pořádá mezinárodní kongresy. Evropská vegetariánská unie pak vznikla v roce 1988. V naší zemi není vegetariánství také ničím novým. Již koncem 19. století u nás byla řada restaurací a do roku 1938 jich byly desítky. Také tady byli lidé, kteří se snažili propagovat vegetariánství, např. od roku 1860 baron Salomon z Friedbergu Mirohorský, který v roce 1884 vydal knihu O vegetarianismu. T. G. Masaryk, který sám několikrát vegetariánství provozoval a schvaloval jej, navštěvoval vídeňský kroužek novodobých pythagorovců. Významný český sportovec Emerich Rath byl vegetariánem již od svých 16 let. Přemysl Pitter a lékař Ctibor Bezděk též doporučovali vegetariánství, rokem 1928 vydali knihu Vegetarism pro a proti. V roce 1929 založili Československý vegetářský klub (měl trvání deset let), který se v tomtéž roce podílel na konání Světového vegetariánského kongresu v Kamenickém Šenově. Celkem se ho zúčastnilo 600 lidí z celého světa. Během války zmíněný klub zanikl a veškerá činnost byla velmi problematická. V roce 1945 vznikla Československá Vegetariánská společnost. Bohužel však její činnost měla krátké trvání, neboť rokem 1948 byl zakázán vznik spolků a tak zanikl i Československý vegetariánský spolek.27 Poté na delší dobu vegetariánství upadlo. V roce 1999 vznikla Česká společnost pro výživu a vegetariánství a později celá řada ji podobných organizací. Samozřejmě i v současné době je mnoho českých osobností, které jsou vegetariány, např. Erazim Kohák, Richard Barták, Jan Tříska, Petr Vachler, Jaroslav Dušek, Robert Kodym, Jan Muchov a řada jiných. Z výše uvedeného textu vyplývá, že vegetariánství není tedy ničím novým a že již spousta osobností, které se podílely na utváření dějin, vedly život bez masa a byly příkladem řadě generací i těch budoucích.
27
Záznam přednášky Jana Šťastného, Dějiny českého vegetariánství.
Dostupné na: http://www.vegspol.cz/view.php?cisloclanku=2007110002.
20
4 Ekologické dopady živočišné produkce V této kapitole se snažím uvést, jakým způsobem se živočišná produkce podílí na některých globálních problémech současné doby. Mezi ně jsem zařadila tyto: Odlesňování Desertifikace Znečištění ovzduší z intenzivních chovů hospodářských zvířat Globální oteplování Nároky na vodu Nároky na půdu Emise do vody a půdy Nízká genetická diverzita hospodářských zvířat a plodin Ohrožení lidského zdraví V následujících podkapitolách popisuji jednotlivé problémy podrobněji. 4.1 Ekologické dopady živočišné produkce ve světě Úvodem této problematiky bych chtěla zdůraznit, že jsem si vědoma, že globální problémy životního prostředí, o kterých se zmiňuji v této kapitole, zajisté nejsou způsobeny pouze živočišnou produkcí, ale že ta se na nich podstatnou měrou podílí. Tyto environmentální problémy jsou samozřejmě spojeny i s jinými antropogenními vlivy či přírodními procesy. Upřesňuji to zde proto, že se v následujících podkapitolách odkazuji zejména na praktické případy či studie v souvislosti s negativními dopady právě zemědělské činnosti, se kterou je bakalářská práce spojena.
4.1.1 Odlesňování Během počátku mladších čtvrtohor, kdy se ustalovala poslední velká doba ledová, se začalo velmi rychle šířit zalesnění. Jak jsem se již zmiňovala v podkapitole 3.1, člověk ovlivňoval přírodu již od jeho samého počátku, tehdy však bylo respektováno ekologické pravidlo, jaké se dodnes udrželo u ostatních živočišných druhů. Čím větší byla populace, tím horší byly její následky. Výraznější využívání lesů pak nastalo s přechodem člověka od kočovného způsobu života k usedlému. Největším 21
důvodem odlesňování bylo získání pastvy pro zvířata už od samého počátku, toto je jedna z příčin přetrvávajících dodnes. Kácení lesů v západní Evropě se odehrávalo již v dávných dějinách, například většina britských ostrovů byla zbavena lesů již před 7000 – 5000 lety.28 Toto kácení pokračovalo až do 19. století a od této doby se zalesnění začíná postupně zvyšovat. Rozsáhlejší kácení mimo Evropu začalo po kolonizaci těchto území Evropany. A je aktuální i v posledních letech. Pro příklad uvádím některá fakta. Přesto, že tropické deštné pralesy jsou domovem až 90 % živočišných druhů na Zemi, je nadále každý rok zničeno 164 tisíc km² tropického lesa. V Kostarice se 71 % odlesněné půdy proměnilo v pastviny. Nepál ztratil v posledních 20 letech přibližně polovinu svých pralesů, převážně kvůli chovu dobytka.29 V Kostarice, Kolumbii, Brazílii, Malajsii, Thajsku a Indonésii se stále kácejí deštné pralesy za účelem získání pastvy pro dobytek.30 Podle odhadu vezme výroba jednoho hovězího hamburgeru přibližně 5,4 m² pralesa pro potřeby pastvin. Na této ploše mohl stát velký strom s přibližně 50 zástupci 20 – 30 druhů obratlovců, s asi tisíci zástupci stovek druhů hmyzu a s neznámým množstvím rostlin, hub a mikroorganismů neznámého počtu druhů.31 Les nám poskytuje řadu služeb a zboží. Jeho hlavní služby spočívají v udržování podnebí v přijatelném stavu, řízení koloběhu vody, zajištění cirkulace uhlíku, zpevnění půdy, záštitě povodí aj. Poskytuje dřevo, uhlí, palivové dříví, lesní produkty. Kácení lesů má tedy řadu negativních přímých a nepřímých následků na životní prostředí (eroze půdy, sesuvy půdy, záplavy, skleníkový efekt, klimatické změny, desertifikace – rozšiřování pouště v důsledku činnosti člověka, snižování biodiverzity aj.). Jedna z možností jak zabránit deforestaci (odlesňování) pralesů, je změna způsobu zemědělství (zavedení nových zemědělských technik namísto velkých plantáží), tzn. zvýšit úrodnost půdy (kvalitu půdy), aby nedocházelo k dalšímu kácení. Ty plochy, které byly dříve vykáceny by měly být pokud možno znovu zalesněny, aby se zabránilo negativním dopadům vznikajících z deforestace. Musíme si uvědomit, že obyvatelé pralesů mají životní podmínky podstatně horší než lidé v rozvinutých zemích. Není se pak čemu divit, pokud bezmyšlenkovitě podporují kácení těchto pralesů, neuvědomují si negativní následky těchto činů, když chtějí přežít. Proto je potřebné 28
Miller, K., Prance, G., Plesník, J. a kol. Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. 1. vyd. Praha: Scienta, 2004. 261 s. 29 Vykořisťování Země. Dostupné na: http://www.youtube.com/watch?v=1_rseZ75ZKE. 30 Singer, P. Osvobození zvířat. 1.vyd. Praha: Práh, 2001. 259 s. 31 Rozhovor s masožravcem. Dostupné na: http://natura.baf.cz/natura/2003/7/20030701.html.
22
naučit místní lidi hospodařit s dostupnou půdou, vést je k vyššímu zájmu o tato cenná místa a poskytnout jim v rámci různých programů pomocnou ruku. K tomu je však potřebná mezinárodní spolupráce.
Odlesnění Brazílie v letech 1988 - 2007 35 Odlesnění (km2)
30 25 20 15 10 5 2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
1989
1988
0
Rok
Obr.1 Graf zobrazující odlesnění pro Brazílii v letech 1988 – 2007 32
Důvody odlesnění v Amanozii v letech 2000 - 2005 Těžba dřeva (ilegální, legální)
Komerční zemědělství (rozsáhlé)
Ohně, těžba, urbanizace, konstrukce silnic, hráze
Existenční zemědělství (omezené) Pastviny
Obr.2 Důvody odlesnění v Amazonii v letech 2000 – 2005 33
32
Z tabulky na Amazon Destruction: Why is the rainforest being destroyed in Brazil? Dostupné na: http://rainforests.mongabay.com/amazon/amazon_destruction.html#cattle. 33 Amazon Destruction: Why is the rainforest being destroyed in Brazil? http://rainforests.mongabay.com/amazon/amazon_destruction.html#cattle.
23
Dostupné
na:
4.1.2 Desertifikace Oblasti s nízkými srážkami, kde se déšť vyskytuje ve formě krátkých a prudkých lijáků se nazývají aridní oblasti. Představují 40 % světové pevniny. Za největší důvod desertifikace je považováno nadměrné využívání půdy, které vede k její postupné degradaci nesoucí snížení vegetace, ubývání vody, snížení úrodnosti a vzniku eroze půdy. Rychlost desertifikace činí v současnosti kolem 60 000 km2 za rok nebo 0,1 % za rok z celkové plochy aridních území.34 Mezi nejdůležitější negativní dopady lidské činnosti na suché oblasti patří:35 Přeměna území na obdělávanou půdu (následný častý výskyt zasolení nebo trvalého podmáčení), změna režimu požárů (záměrné vypalování na produkci potravy pro dobytek), dopad nepůvodních býložravců (zejména hospodářských zvířat) prostřednictvím zdupání, odstranění rostlinné biomasy, zavlečení patogenů, změna druhového složení rostlin výběrovým vypásáním a soutěžení s původními druhy, zavlečení či vysazování nepůvodních rostlin, extrémní dopady na zásoby vody využité pro zavlažování (snížená biodiverzita vodních ekosystémů), tvorba umělých vodních zdrojů pro dobytek (vznik neplodných „obětovaných území“ v blízkosti vodních zdrojů z důvodu velmi silného zdupání půdy dobytkem), kácení lesů, vstupy chemických látek (biologická diverzita v řadě travinných ekosystémů je vázána na chudší půdy – dochází ke snížení jejich biodiverzity), aj. Všechny tyto následky lidské činnosti ve vzájemné působnosti vedou ke zničení nebo poškození půdy, tzv. desertifikaci. Tato se podle programu OSN pro životní prostředí přímo týká asi 36 milionů km2, tedy asi kolem 70 % všech suchých oblastí světa, a jedné šestiny světové populace.36 To zajisté vede ke zvyšování chudoby na venkovech ve světě.
34
Houghton, J. Globální oteplování. 1.vyd. Praha: Academia, 1998. 228 s. Miller, K., Prance, G., Plesník, J. a kol. Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. 1. vyd. Praha: Scienta, 2004. 261 s. 36 Miller, K., Prance, G., Plesník, J. a kol. Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. 1. vyd. Praha: Scienta, 2004. 261 s. 35
24
4.1.3 Znečištění ovzduší z intenzivních chovů hospodářských zvířat Intenzivní zemědělský chov hospodářských zvířat (zejména prasat a drůbeže) je jednou z příčin řady dopadů na životní prostředí. Jsou to například okyselování (NH3, SO2, NOx), eutrofizace (N, P), oslabování ozonové vrstvy (CH3Br), zvyšování skleníkového efektu (CO2, CH4, N2O), vysychání, zápach, hluk, šíření těžkých kovů aj.37 Následující obrázek danou problematiku celkem výstižně zobrazuje.
Obr.3 Znázornění aspektů životního prostředí ve vztahu k intenzivní živočišné výrobě 38
37
Integrovaná prevence a omezování znečištění – referenční dokument BAT – Intenzivní chov drůbeže a prasat. Dostupné na: http://www.ippc.cz/archiv_new/archiv.php?dir=/data/httpd/www/ippc/www/archiv_new/BREF. 38 Integrovaná prevence a omezování znečištění – referenční dokument BAT – Intenzivní chov drůbeže a prasat. Dostupné na: http://www.ippc.cz/archiv_new/archiv.php?dir=/data/httpd/www/ippc/www/archiv_new/BREF.
25
Tab.1 Emise do ovzduší ze systému intenzivního chovu hospodářských zvířat 39
Ovzduší
Produkční systém
Čpavek (NH3)
Ustájení zvířat, sklady hnoje, rozmetání hnoje
Methan (CH4)
Ustájení zvířat a ošetřování hnoje
Oxid dusný (N2O)
Ustájení zvířat, skladování hnoje a rozmetání hnoje
Oxid uhličitý (CO2)
Zápach (např. H2S)
Prach
Ustájení zvířat, energie, použitá na vytápění a dopravu na farmu, spalování odpadu
Ustájení zvířat, skladování hnoje, rozmetání hnoje na půdu
Mletí a drcení krmiva, skladování krmiva, skladování pevného hnojiva a jeho používání
Dým/CO
Spalování odpadu
Čpavek se vztahuje k emisím z dusíku, je podstatným činitelem pro okyselování půd a vody. Ve formě plynu (NH3) je za čistého a normálního stavu bezbarvý plyn se štiplavým zápachem. Způsobuje dráždění a žíravost. Hlavní podíl na celkových emisích amoniaku do atmosféry představuje rozklad lidských i zvířecích biologických odpadů (uvádí se až 74 %), protože suchozemští živočichové se zbavují dusíku vylučováním močoviny, ze které je následně činností mikroorganismů amoniak uvolňován.40
39
Integrovaná prevence a omezování znečištění – referenční dokument BAT – Intenzivní chov drůbeže a prasat. Dostupné na: http://www.ippc.cz/archiv_new/archiv.php?dir=/data/httpd/www/ippc/www/archiv_new/BREF. 40 Látka amoniak. Dostupné na: http://www.irz.cz/latky/amoniak.
26
Tab.2 Schematický přehled procesů a faktorů začleněných do uvolňování čpavku ze stájí, kde T: teplota, pH: kyselosti, Aw: činnost vody, r.h.: relativní vlhkost 41
Procesy
Složky dusíku a místo výskytu
Ovlivňující faktory
Kyselina močová (70 %) +
1. Produkce výkalů
Zvířata a krmivo
nestravitelné bílkoviny (30 %)
2. Rozklad
Čpavek/amonium v hnoji
Podmínky procesu (hnůj): T, pH, Aw
3. Vypařování, těkavost
Čpavek ve vzduchu
Podmínky procesu a místní klima
4. Větrání
Čpavek v ustájení drůbeže
5. Emise
Čpavek v životním prostředí
Místní klima (vzduch), teplota, relativní vlhkost, rychlost proudění vzduchu Čištění vzduchu
Methan je extrémně hořlavý a v dané koncentraci směsi se vzduchem, výbušný materiál. Jeden z největších antropogenních zdrojů methanu je právě chov hospodářských zvířat, jehož podíl činí 65 – 100 mil tun ročně. Methan přítomný v atmosféře absorbuje infračervené záření zemského povrchu, které by jinak uniklo do vesmírného prostoru. Tímto způsobem methan přispívá k oteplování atmosféry a řadí se proto mezi skleníkové plyny.42 Tab.3 Jednotlivé hodnoty antropogenních zdrojů methanu 43
Antropogenní zdroj Chov domácích zvířat Emise z těžby a zpracování fosilních paliv
Množství v mil. tun ročně 65 - 100 40 – 100
Spalování biomasy
20 – 100
Skládky odpadů
20 - 70
Pěstování rýže
170
41
Integrovaná prevence a omezování znečištění – referenční dokument BAT – Intenzivní chov drůbeže a prasat. Dostupné na: http://www.ippc.cz/archiv_new/archiv.php?dir=/data/httpd/www/ippc/www/archiv_new/BREF. 42 Látka methan. Dostupné na: http://www.irz.cz/latky/methan. 43 Látka methan. Dostupné na: http://www.irz.cz/latky/methan.
27
Oxid dusný je v běžném stavu bezbarvý nehořlavý plyn, který má příjemné, mírně nasládlé aroma. Jeden z jeho hlavních antropogenních zdrojů je zemědělská činnost, zejména dusíkaté průmyslové hnojiva. Jeho zvýšené množství bývá při zaopatřování provzdušněného tekutého a tuhého hnoje. Stejně jako methan se řadí mezi skleníkové plyny. Oxid dusný reaguje s ozonem, tudíž poškozuje ozonovou vrstvu. Oxid uhličitý je nezapáchající, bezbarvý plyn. Hraje hlavní roli ve vzniku skleníkového efektu (přispívá k jeho zvyšování asi 70 %). K jeho zvýšenému množství v atmosféře přispívá také pálení a tlení lesů. Pro příklad, Al Gore napsal ve své knize Nepříjemná pravda, že většinu lesů ničí vypalování a téměř 30 % CO2 vypuštěných každoročně do atmosféry pochází z vypalování porostů, aby se získala obdělávatelná půda, a z pálení dříví při vaření. Oxid uhličitý bývá vdechován, v případě špatně větraných ustájení brojlerů se zde pak může hromadit. Oxid dusičitý a vzdušný dusík vznikají mj. i rozkladem dusíku v půdě z hnojiv a anorganických hnojiv. Oba produkuje známý proces zvaný denitrifikace.
Obr.4 Spotřeba, použití a ztráty bílkovin při výrobě jatečních prasat s konečnou živou vahou 108 kg 44
Dovoluji si zde zmínit o zajímavých závěrech studie, kterou provedli výzkumníci z národního institutu hospodářských zvířat a pastvin v Tsukube. Zaměřili se na „životní cyklus“ krávy zahrnující výrobu a transport krmiva, a další biologické potřeby a výrobní nároky. Výsledkem studie měl být závěr o souvislosti zmíněných
44
Integrovaná prevence a omezování znečištění – referenční dokument BAT – Intenzivní chov drůbeže a prasat. Dostupné na: http://www.ippc.cz/archiv_new/archiv.php?dir=/data/httpd/www/ippc/www/archiv_new/BREF.
28
faktorů se změnami klimatu (spotřeba energie, vznik metanu, acidifikace, eutrofizace). Podle výsledků jedna kráva vyprodukuje za svůj život:45
4 550 kilogramů oxidu uhličitého, 40,1 kilogramů oxidu siřičitého, 7 kilogramů fosforečnanů, spotřeba energie je 16,1 gigajoulů. Samozřejmě, velkou roli v produkci skleníkových plynů ve spojitosti se zajištěním stravy obyvatel ovlivňuje ta skutečnost, zda je jídlo dováženo nebo se jedná o domácí produkt. Například podle studie provedené Carlsson - Kanyamaovou, si vyžaduje vegetariánská domácí strava 190 g ekvivalentů CO2, vegetariánská strava složená z dovážených produktů 960 g ekvivalentů CO2, zatímco strava z domácích produktů složených z vepřového masa, brambor a karotek 380 g CO2.46
4.1.4 Globální oteplování Závažným problémem současné doby je globální oteplování. Za posledních 100 let bylo nejteplejších posledních 20 let. V předchozích 50 letech stoupl výskyt skleníkových plynů. A právě živočišná produkce se na tomto problému určitou měrou podílí. Hospodářská zvířata se na vzniku skleníkových plynů podílejí přímo i nepřímo. Produkce výkalů tvoří až 10 % skleníkových plynů. Konkrétněji jsem se o této problematice zmínila již v podkapitole 4.1.3. Všeobecně můžeme konstatovat že, oxid uhličitý (v živočišné produkci) pochází z fosilních paliv, oxid dusný z hnojiv a metan z hnoje, který činí asi 25 % emisí. Globální oteplování bude mít řadu negativních následků čítajících zvýšení hladiny moří, změny v četnosti a také rozložení srážek z hlediska časového i místního, ztrátu živočišných a rostlinných druhů, migraci některých druhů, zejména bezobratlých, které budou vážnou hrozbou jako přenašeči různých chorob, dále vznik suchých oblastí, celkovou ztrátu zemědělských ploch aj.
45
Velkochovy dobytka přispívají ke globálnímu oteplování. Dostupné na: http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007080002. 46 Nátr, L. Rozvoj trvale neudržitelný. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 102 s.
29
4.1.5 Nároky na vodu Největším spotřebitelem vody ve světě je zemědělství. Odhaduje se, že 65 % celkového množství vody je každoročně využito v zemědělství na závlahu, zatímco průmysl spotřebuje jen 24 %.47 Tohle je docela závratné procento, když si uvědomíme, že vědci z poradní skupiny při mezinárodním zemědělském výzkumu předpovídají, že nejzávažnějším problémem, kterému budeme čelit v roce 2020, bude nedostatek vody. V roce 2025 budou mít problém s vodou až dvě třetiny lidí. Již dnes trpí vážným nedostatkem vody téměř 80 zemí a tento počet stoupá.48 Závlahy mohou zemědělskou půdu poškodit (promáčet či salinizovat), neboť používané povrchové i podzemní vody mohou obsahovat rozpuštěné soli, které pak v půdě zůstávají (např. jižní Evropa je závažně ohrožena salinitou - zasolením). Odhaduje se, že na světě je až polovina zavlažovacích systémů ovlivněna salinizací a ročně kvůli zemědělství přicházíme o 2 miliony hektarů. Chov hospodářských zvířat vyžaduje ještě větší množství vody, protože do její spotřeby musíme dále započítat vodu potřebnou na napojení zvířat a odstraňování znečištění z chovu a jatek hospodářských zvířat. Specialista David Pimentel z Cornellovy univerzity uvádí, že pro výrobu jednoho kilogramu hovězího masa je potřeba 10 000 litrů vody, pro výrobu jednoho kg drůbežího masa 3 500 litrů vody a pro produkci kilogramu brambor pouze 500 litrů. Dále také odhaduje, že produkce jednoho kilogramu živočišné bílkoviny vyžaduje přibližně stokrát více vody než produkce jednoho kilogramu bílkoviny rostlinné.49 Odlišnější údaje uvádí následující tabulka, která se týká oblastí Blízkého Východu a Severní Afriky a podle níž je spotřeba vody pro produkci živočišné bílkoviny přibližně dvacetinásobná oproti produkci rostlinné bílkoviny.
47
Turner, J. Intenzívní zemědělství a životní prostředí, zpráva pro Compassion in World Farming Trust. 30 s. 48 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 49 Turner, J. Intenzívní zemědělství a životní prostředí, zpráva pro Compassion in World Farming Trust. 30 s.
30
Tab.4 Spotřeba vody (m3) na produkci potravin (tun) rostlinného a živočišného původu (spotřeba v oblastech Blízkého Východu a Severní Afriky) 50
Produkt
Množství potřebné vody (m3 t-1)
Luskoviny
1000
Citrusové plody
1000
Hlízy
1000
Obilniny
1500
Olivový olej
2000
Drůbeží maso
6000
Skopové maso
10 000
Hovězí maso
20 000
4.1.6 Nároky na půdu Z následujícího grafu vyplývá, že téměř tři čtvrtiny (jestliže vezmeme v úvahu i pastvinářské pozemky) celkové zemědělské plochy slouží jako pastvina pro hospodářská zvířata, asi jedna čtvrtina je pak využívána pro pěstování jednoletých plodin (od záhonů kuchyňské zeleniny až zejména pak jako krmivo). Můžeme tedy říci, že produkce hospodářských zvířat je největším uživatelem světové půdy. Zemědělská půda představuje 38 % celkové rozlohy souše na Zemi.51 Jedna pětina orné půdy je využívána pro pěstování plodin, které potom slouží jako krmivo pro hospodářská zvířata.52
50
Nátr, L. Rozvoj trvale neudržitelný. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 102 s. Miller, K., Prance, C., Plesník, J. a kol. Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. 1. vyd. Praha: Scienta, 2004. 261 s. 52 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 51
31
Obr.5 Rozloha zemědělské půdy v roce 1998 53
Z důvodu selektivního šlechtění některých plemen hospodářských zvířat (vysoce užitková a rychle rostoucí zvířata) nejsou některá z nich schopna dosáhnout velké užitkovosti bez vysoce energetického, zvláště pěstovaného krmiva, které je často dováženo ze zemí třetího světa (dříve si hospodářská zvířata vystačila s pastvou, zkrmování zbytky plodin a potravin). Šlechtění hospodářských zvířat je nesmírnou zátěží pro životní prostředí, protože pěstování krmiva zabere značnou část půdy a vyžaduje používání pesticidů. Ve spojených státech je 95 % produkce sóji (téměř 100 milionů tun ročně) použito jako krmivo pro zvířata na celém světě.54 Na místo, aby byla půda využita k pěstování plodin pro lidstvo, je tedy využívána na produkci krmiva pro dobytek. Toto je značně ztrátová praktika, zvláště když si uvědomíme, že na světě je v současné době přes 800 milionů lidí, kteří umírají na následky podvýživy. Musíme si uvědomit, že velká část plodin, které pěstujeme jako krmivo by se dala použít pro přímé stravování lidí. Ovšem právě protikladem tomu je případ z Velké Británie, kdy v roce 1998 bylo zkrmeno hospodářskými zvířaty 39 % vyprodukované pšenice a 51 % vyprodukovaného ječmene.55 Díky zemědělství je půda ohrožena erozí. To je přírodní proces, při kterém působením vody, větru, ledu, případně jiných erozních činitelů dochází k rozrušování
53
Miller, K., Prance, C., Plesník, J. a kol. Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. 1. vyd. Praha: Scienta, 2004. 261 s. 54 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 55 Turner, J. Intenzívní zemědělství a životní prostředí, zpráva pro Compassion in World Farming Trust. 30 s.
32
povrchu půdy a transportu půdních částic.56 Má také řadu činitelů antropogenního původu, např. špatné využívání a obhospodařování lesů, způsoby kultivace půdy, nesprávně provedené technické zásahy a zejména škodlivé provozování zemědělství (nevhodné umísťování a jednostranné pěstování kultur, nesprávné agrotechnické obdělávání půdy, neúměrné hospodaření). Celkové rozšíření eroze půdy ve světě se odhaduje na 3 miliony hektarů za rok.
4.1.7 Emise do vody a půdy Celosvětově vyprodukují hospodářská zvířata třináct miliard tun odpadu ročně.57 Tento odpad je velmi toxický a agresivní k životnímu prostředí. I přes to, že je hnůj dobrým zdrojem hnojiva, v jeho případném nadbytečném aplikování znamená značné emise do půdy a povrchové i spodní vody. Také nesprávné skladování kejdy vede k jejich znečišťování. Ke kontaminování povrchových vod dochází rovněž v důsledku vtoku odpadní vody z farmy, případně při aplikaci hnoje. Mezi hlavní složky, které se dostávají do půdy a spodní vody při rozmetaní a skladování hnoje patří dusíkaté složky, K, Na, P, těžké kovy (90 % z nich v potravinách či krmivech pochází ze statkových hnojiv), mikroorganismy a také antibiotika a jiné léky.58 Velké problémy jsou zejména s vyluhováním dusíku a uhlíku do povrchových a podpovrchových vod. Pak hrozí znečištění vod produkty biodegradace organické hmoty a v důsledku eutrofizace pak k neúměrnému nárůstu sinic a řas. To má za následek zánik dosavadních rostlin a živočichů ve vodním prostředí a rozšiřování nových druhů, které znemožňují průnik světla a spotřebovávají zbývající kyslík. Některé druhy řas pak mohou být jedovaté jak pro zvířata, tak i pro člověka. Dusík se v živočišné výrobě vyskytuje v rostlinách, zvířatech, krmivu, odpadu (hnoji) a umělých hnojivech. Představuje velmi potřebnou složkou molekul proteinů. Je s ním spojen důležitý „dusíkový cyklus“, který je ovšem ovlivněn lidskými zásahy, jež velmi zvýšily jeho množství i pohyblivost. Fosfor patří také mezi důležité prvky v zemědělství a je nezbytný pro všechny formy života. V přírodě bývá efektivně recyklován do půdy. V zemědělství, kde je přijata půdou 56
Janeček, M. a kol. Ochrana zemědělské půdy před erozí. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2002. 201 s. Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 58 Integrovaná prevence a omezování znečištění – referenční dokument BAT – Intenzivní chov drůbeže a prasat. Dostupné na: http://www.ippc.cz/archiv_new/archiv.php?dir=/data/httpd/www/ippc/www/archiv_new/BREF. 57
33
pouze 5 % – 10 % část fosforu z rostlin a živočišných zdrojů dohromady s dodávaným hnojem obsahujícím fosfor, je pak patrné, že se také vyskytuje v nepřirozeném množství.59 Například jedna dojnice vyloučí 138 kg dusíku a 14 kg fosforu ročně, což je asi 75 – 85 % dusíku a 40 % fosforu obsaženého ve stravě dojnic.60 Znečištění vody organickými látkami se zjišťuje tzv. biologickou potřebou kyslíku – BOD. BOD u močky vepřů nebo dobytka je 30 – 100 vyšší než u znečištěných splašků z domácností. Břečky a výkaly znečišťují životní prostředí 100krát více než lidské odpady. Při jejich hromadění, bakterie mění čpavek na kyselinu, která se vypařuje a společně s oxidem uhličitým z hnojiv vytváří kyselé deště. Kyseliny (sírová a dusičná) pak mohou způsobovat rozpouštění kovů v půdě, které se následně dostávají do řek, kde způsobují otravy ryb. Kyselé deště také přispívají ke znehodnocení půd a umírání lesů. V případě Evropy je zemědělská půda hlavním zdrojem dusičnanů ve většině řek a podzemních vod.61 Pokud také zvážíme, jaké obrovské množství pesticidů a chemických látek se dostává do půd, musí být jasné, že to má řadu negativních následků. Jen v samotné Velké Británii je dnes 450 druhů chemikálií povoleno k použití jako pesticidy, což je pětkrát vyšší číslo než v roce 1965 a třicetkrát vyšší než v roce 1950.62 Pro příklad, již bioložka se zaměřením na mořské organismy a spisovatelka Rachel Carson upozornila v roce 1962 ve své knize Silent Spring na nebezpečí pesticidů. Zjistila, že DDT (dichlordiphenyltrichlorethan) se hromadí v tkáních živočichů a v potravních řetězcích a to i ve vzdálenějších lokalitách od zdroje. V roce 1939 zjistil účinky DDT Dr. Paul Miller, který později, v roce 1948 dostal za tento objev Nobelovu cenu. I přes přednosti DDT (nízké výrobní náklady, široké spektrum insekticidních účinků), bylo jeho využívání postupně zakázáno (u nás v roce 1973), neboť byla prokázána jeho bioakumulace a vývoj rezistentních populací hmyzu.63 DDT způsobuje nižší plodnost, postupné vymírání druhu, neboť používání herbicidů a insekticidů má jistou souvislost
59
Integrovaná prevence a omezování znečištění – referenční dokument BAT – Intenzivní chov drůbeže a prasat. Dostupné na: http://www.ippc.cz/archiv_new/archiv.php?dir=/data/httpd/www/ippc/www/archiv_new/BREF. 60 Turner, J. Intenzívní zemědělství a životní prostředí, zpráva pro Compassion in World Farming Trust. 30 s. 61 Turner, J. Intenzívní zemědělství a životní prostředí, zpráva pro Compassion in World Farming Trust. 30 s. 62 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 63 Šefrová, H. Rostlinolékařská entomologie. Brno: Konvoj, 2006. 257 s.
34
se ztrátou biodiverzity.64 Nejzřetelněji se tato ztráta projevuje na populaci ptáků. Například BTO (British Trust for ornitology) zveřejnil v roce 1998 zprávu o stavu ptáků od roku 1972, ve které bylo uvedeno, že 20 druhů ptáků bylo zaneseno na seznam „nejvyššího ohrožení“ BTO, protože jejich populace se za posledních 25 let snížila o více než 50 %.65 To se pak nejvíce projevilo u druhů živící se semeny, žijících na lukách či zemědělské půdě, mezi nimi jsou např. vrabec polní, čejka chocholatá, stehlík a další. Intenzifikace a snižování monokultur má podle ornitologů jistou souvislost s poklesy počtu těchto druhů. Řada chemických látek používaných jako insekticidy jsou vážnou hrozbou pro vodní ekosystémy. Kupříkladu karbamáty, které jsou velmi toxické i pro včely a parazitoidy, dále pyretroidy, které jsou velice jedovaté pro vodní bezobratlé a ryby. Některé z insekticidů také dlouho přetrvávají v prostředí například benzoylmočoviny. Celkově chemické pesticidy způsobují zátěž životnímu prostředí reziduí toxických látek, které se mohou projevovat se značným časovým odstupem a ve zcela odlišných prostředích.66
4.1.8 Nízká genetická diverzita hospodářských zvířat a plodin
Biodiverzita v zemědělství je širokým termínem, který zahrnuje všechny komponenty biologické diverzity související s potravinami a zemědělstvím a které tvoří agroekosystém: druhy, odrůdy, plemena, mikroorganismy a to na genové, druhové a ekosystémové úrovni, které jsou nutné pro udržení klíčových agroekosystémů, jejich struktury a procesů.67 Organizace FAO (Food and Agricultural Organisation of the United Nations) prohlásila, že v současnosti je 30 % všech plemen hospodářských zvířat ohroženo vyhynutím, každý den vymizí dvě plemena hospodářských zvířat a 1350 čelí vyhynutí.68 Podle informací FAO lze v Evropě považovat za ohroženou asi polovinu
64
DDT. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/DDT. Turner, J. Intenzívní zemědělství a životní prostředí, zpráva pro Compassion in World Farming Trust. 30 s. 66 Šefrová, H. Rostlinolékařská entomologie. Brno: Konvoj, 2006. 257 s. 67 Ministerstvo zemědělství ČR,Václavík, T. Ekologické zemědělství a biodiverzita. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2006. 16 s. 68 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 65
35
všech plemen a za silně ohroženou asi 1/3 z nich.69 Během 12 tisíc let dlouhé domestikace a chovu v odlišných prostředích vzniklo asi 4000 plemen hospodářských zvířat. No a právě tato plemena jsou velmi dobře přizpůsobena tamějším podmínkám. Organizace FAO oznámila, že největší hrozbou pro diverzitu domácích zvířat je vývoz zvířat z rozvinutých do rozvojových zemí, který vede ke křížení nebo dokonce nahrazování místních plemen.70 Za účelem získání vyšší produktivity jsou zejména v rozvojových zemích nahrazována původní plemena. Nově importovaná plemena se však nedokážou dobře přizpůsobit novým podmínkám prostředí. Klasickým příkladem je Keňa, kde se rozvojové orgány rozhodly poskytnout Masajům produktivnější dobytek, například holštýnsko – frízké plemeno. To vedlo k závažným problémům, např. k tomu, že v obdobích sucha nejsou hospodářská zvířata schopna se přizpůsobit, vyžadují totiž velké množství vody a taktéž nastává problém v období chladu a srážek. Plemena prosazovaná v průmyslové živočišné výrobě se nejen špatně adaptují, ale kvůli nízké biologické diverzitě a nepřijatelným praktikám selektivního šlechtění jsou také extrémně jemná, neschopná čelit náročným životním podmínkám. Holštýnské plemeno představuje 60 % podíl dojnic v Evropě a v USA se dokonce podílí 90 % produkcí mléka.71 To by s sebou mohlo nést vážný problém s welfare a zdravím hospodářských zvířat z důvodu vzájemných příbuzenských vztahů. Stejně tak jako je ohrožena biodiverzita hospodářských zvířat, se děje i v případě hospodářských plodin. Na většině ze 1,3 miliard hektarů zemědělsky obhospodařované půdy na světě se dnes pěstuje pouhých 70 rostlinných druhů. Ve spojených státech je 60 – 70 % veškeré plochy využité pro pěstování luštěnin oseto jen dvěma či třemi odrůdami. Organizace FAO odhaduje, že v posledních 100 letech bylo nenávratně ztraceno 75 % genetické diverzity zemědělských plodin. Nezadržitelně jsou již ztraceny mnohé původní odrůdy pšenice, rýže a mnoha dalších plodin. Musím se zde ovšem zmínit o geneticky modifikovaných organismech jako hrozbě pro biodiverzitu. Je třeba si uvědomit, že ještě není dostatek informací o dopadech na biologickou diverzitu, plynoucích z využívání GMO. Již v dnešní době máme dobrý pohled na to, jak rychlý je rozsah jejich důsledků, které se objevily krátce poté, co bylo odstartováno jejich
69
Žižlavský, J. a kol. Chov hospodářských zvířat, 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2002. 209 s. 70 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 71 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s.
36
komerční využívání. Britský vládní výzkum zjistil, že ještě po 15 letech se na polích, kde byla pěstována geneticky upravená řepka olejka, objevovaly geneticky upravené rostliny.72 Další důležitou otázkou jsou ztráty druhů poskytujících opylování, které jsou velmi důležité pro dvě třetiny všech druhů zemědělských plodin. Mezi tyto patří ptáci, vosy, brouci, motýli, letouni, noční motýli, žirafy, vačice a mouchy, s největším podílem včely medonosné a jiných jejich druhů. Je známo, že populace včel se snižuje, pravděpodobnou příčinou tohoto úbytku je používání agrochemikálií, zakládání monokultur a odlesňování.73
4.1.9 Ohrožení lidského zdraví Zatímco v rozvojových zemích se stále bojuje s „infekčními chorobami“, můžeme říci, že ve většině rozvinutých zemí máme tyto nemoci pod kontrolou. Ovšem naskýtá se nám zde jiný problém, který zcela jistě souvisí se současným způsobem stravování. Zatímco v řadě rozvojových zemí lidé trpí podvýživou z nedostatku stravy, v „moderních státech“ se setkáváme se stejným problémem z důvodu jednostranné stravy. Zatímco FAO informuje o tom, že 800 milionů lidí trpí podvýživou z hladu, 1,2 miliardy lidí ve světě se přejídá a trpí tak nedostatkem vitamínů a minerálů. V polovině devadesátých let bylo 56 % dětí v Bangladéši a 48 % dětí v Etiopii podvyživených, zatímco 55 % dospělých ve Spojených státech a 51 % ve Velké Británii, bylo naopak obézních.74 Ačkoli naše možnosti na pestrou a plnohodnotnou stravu jsou velice příznivé, shledáváme v rozvinutých státech značnou hrozbu – obezitu, která stojí za řadou současných chronických onemocnění. Je prokázáno, že na příčině obezity se výrazně podílí nadbytek živočišné stravy. Chronické choroby samozřejmě nebývají způsobeny jen požíváním masa a mléčných produktů, ale také z důvodu vysokého obsahu tuku a cukru v potravinách, nedostatkem syrové stravy, denaturovanými průmyslovými potravinovými přípravky, dostupností levných potravin, jedy v životním prostředí, psychickými faktory, nedostatkem pohybu aj. 72
Ministerstvo zemědělství ČR, Václavík, T. Ekologické zemědělství a biodiverzita. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2006. 16 s. 73 Miller, K., Prance, G., Plesník, J. a kol. Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. 1. vyd. Praha: Scienta, 2004. 261 s. 74 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s.
37
Dovolím si zde uvést dva grafy, které uvedl profesor Karel Kopec na své přednášce na téma Jakost výživy ve vývoji člověka. Tyto grafy zobrazují rozdíly mezi stravou v paleolitu a v dnešní době. Uvažuje se zde navíc o tom, že v období paleolitu byla fyzická aktivita 100 %, přičemž v dnešní době představuje pouze 20 %.
Základní živiny paleo-diety Sacharidy 31%
Lipidy 38% Lipidy Proteiny Proteiny 31%
Sacharidy
Základní živiny - dnešní dieta
Lipidy 35% Sacharidy 49%
Lipidy Proteiny Proteiny 16%
Sacharidy
Obr. 6 a 7 Rozdíly mezi stravou paleolitu a dnes 75
Obezita je vážná choroba proto, že stojí za řadou celosvětově závažných chorob, mezi něž patří kardiovaskulární onemocnění, hypertenze a mrtvice, diabetes mellitus, různé formy rakoviny, gastrointestinální a jaterní onemocnění, křečové žíly aj. Tyto onemocnění si pak vyžadují poměrně vysoké výdaje na léčbu. Například údaje z roku 2002 pro Velkou Británii byly zveřejněny v článku britských novin The Gurdian, jak ukazuje následující tabulka.
75
Kopec, K. Jakost výživy ve vývoji člověka (XXXV. Seminář o jakosti potravin a potravinových zdrojů, ze dne 4. 3. 2008). Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita.
38
Tab.5 Výdaje na onemocnění ve Velké Británii v roce 2002 76 Výdaje na
Onemocnění
onemocnění (mil. £) 135
Vysoký krevní tlak Koronární onemocnění
127
srdce Diabetes 2. typu
124
Osteoartritida
35
Rakovina
19
Mrtvice
17
Největší procento úmrtí v rozvinutých zemích způsobuje kardiovaskulární onemocnění, s ním je spojena vysoká hladina cholesterolu, vysoký krevní tlak a BMI. Již v roce 1970 proběhla studie zjišťující příčiny srdečního infarktu. Při této studii bylo vyšetřeno 12 000 mužů ze sedmi zemí. Doktor Ancel Keys, který šetření prováděl, vyvodil jednoznačný závěr, že riziko srdečního infarktu vzrůstá v závislosti na množství požitého masa, ryb a drůbeže. Na druhou stranu, riziko úmrtí na srdeční infarkt představuje pro průměrného občana stravujícího se masem 50 %, u vegetariánů pouze 15 % a u veganů jen 4 %.77 Rakovina je velice zákeřné a časté onemocnění v civilizovaných státech, řada výzkumů zjistila souvislosti stravy (živočišné potraviny, tuky a soli v potravinách) a tohoto onemocnění. Podle WHO a WCRF (Světový fond pro výzkum rakoviny) strava souvisí s rakovinou úst a hrdla, plic, žaludku, slinivky břišní, jater, tlustého střeva, konečníku a prsu. Podle různých studií lze 30 – 50 % rakoviny prsu předejít vhodnou stravou. Výživa obsahující podstatné množství různých druhů zeleniny a ovoce bude předcházet 20 a více procentům všech případů rakoviny.78 U žen konzumujících maso denně, je riziko rakoviny prsu 3,8x vyšší než u žen, které jej konzumují jednou týdně a
76
Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 77 Opitz, Ch. Výživa pro člověka a Zemi. Praha: Aviko Invest, 2002. 168 s. 78 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s.
39
méně.79 Je tedy otázkou, proč i přes řadu výzkumů, které prokazují příčinné souvislosti živočišné stravy a výše jmenovaných onemocnění, není větší snaha zákonodárců o propagaci vyššího podílu rostlinné stravy namísto živočišné a stejně tak, z jakého důvodu tedy živočišnou produkci stále dotují. Český lékař MUDr. Zbyněk Luňáček, který je sám vegetariánem odpověděl na otázku: Proč se stal vegetariánem následovně: „Konzumace masa se podílí na vzniku mnohých nemocí. Je to například srdeční infarkt, ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda, vysoký krevní tlak, inchemická choroba dolních končetin, rakovina slinivky břišní, rakovina prostaty, obezita, cukrovka, zánět slepého střeva, divertikuloza střeva, osteoporóza, dna a v neposlední řadě BSE“.80 Další riziko plynoucí z konzumace živočišných produktů v souvislosti s lidským zdravím jsou nemoci přenášené potravou. Zvířata jsou chována ve znečištěných, přeplněných, špatně větraných budovách. V těchto podmínkách se velice dobře daří různým nemocím. Při jatečním zpracování dochází také často ke kontaminaci masa. Pak se tedy není čemu divit, když dochází k nemocím způsobeným z Eschericia coli O157, Listeria monocytogenes a Salmonella a řadě dalších. Ještě donedávna se krmila hospodářská zvířata masokostní moučkou, která je riziková z hlediska BSE. Je dobré se také zmínit o rezistenci bakterií vůči antibiotikům, která je způsobena opakovaným podáváním růstových stimulátorů a preventivních antibiotik hospodářským zvířatům. Mnohé z těchto antibiotik jsou taktéž využívány v humánní medicíně, případně jsou s nimi příbuzné. Dozorčí rada na mikrobiologické bezpečnosti potravy prohlásila: „Velká část moderní medicíny je závislá na kontrole infekcí antibiotiky, a pokud tato možnost přestane účinkovat, mohou nastat katastrofální následky. Jsme přesvědčeni, že podávání antibiotik zvířatům je důvodem objevení se některých rezistentních bakterií, které infikují člověka. Celý problém navíc zhoršuje pravděpodobnost, že rezistentní bakterie přenesou genetické části zvířete na člověka, které svou odolnost propůjčí dalším bakteriím patogenním pro člověka.“81
79
Opitz, Ch. Výživa pro člověka a Zemi. Praha: Aviko Invest, 2002. 168 s. MUDr. Zbyněk Luňáček – Desatero proč jsem vegetarián. Dostupné na: http://www.zvirevtisni.cz/index.php?lng=CZ&webid=33&podwebid=41&staticid=100&akce=static_clan ek. 81 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 80
40
Závěrem této problematiky podotýkám, že jsem si vědoma i kladných složek masité stravy, zejména pak bílkovin, které jsou v ní zastoupeny v kvalitním poměru. A také řady minerálních látek a některých vitamínů. V rostlinách se také nevyskytují jen živiny a balastní látky, ale mohou zde být různé toxikanty, např. alkaloidy, glukosinoláty, fytoestrogeny, mikotoxiny a jiné. Přesto jsem toho názoru, že pokud vezmeme v úvahu všechny dosud uvedené rizika masné produkce, včetně dopadu na životní prostředí, je lepší stravovat se vegetariánsky, ne – li lépe vegansky. Neboť vegetariánská i veganská strava se skládá z různých druhů ovoce a zeleniny, které obsahují řadu důležitých minerálních látek, vitamínů, lehce stravitelných tuků, organických kyselin, enzymů, pektinu, částic, které regulují proces zažívání a také bílkovin. Rostliny plní různé funkce, například antikarcinogenní, antioxidační, preventivní, léčivé, stimulují imunitní systém, redukují záněty, estrogenní látky snižují rizika kardiovaskulárních onemocnění a jiné. Také WHO doporučuje denní přísun ovoce a zeleniny v dávce 400 – 500 g. V případě veganské stravy je však potřeba nad svým jídelníčkem více uvažovat, věnovat větší pozornost skladbě stravy, zejména si hlídat zda potrava obsahuje dostatečné množství některých minerálních látek (např. Zn, Ca, Fe), vitamínů (např. B12, B2, D) a bílkovin (v případě vegetariánů, kteří konzumují mléko a mléčné výrobky, případně i vejce, tyto nejcennější části stravy většinou nepředstavují problém, naopak někdy také může docházet k přebytku bílkovin jako u masité stravy). Avšak důsledně stravující vegani vykazují v řadě výzkumů nejlepších zdravotních výsledků. Následná tabulka znázorňuje biologické hodnoty jednotlivých potravin (bílkoviny a esenciální aminokyseliny). Ta jednoznačně vykazuje plnohodnotnost rostlinných zdrojů stravy, zejména luskovin.
41
Tab.6 Biologická hodnota potravin s vysokým obsahem bílkovin (%) a obsah esenciálních aminokyselin v mg na 100 g 82
voda (val) celé vejce 74 plnot. mléko 87 hovězí maso 61 kuřecí maso 66 ryba 74 brambory 78 sója 8 hrách 11 čočka 11 pšenice 12 potravina
protein (%) 12 3,5 18 20 19 2 38 22 24 12
bio.hod. (%) 94 84 74 74 76 67 73 64 45 65
cys
ile
leu
lys
met phe tyr
thr
try
301 28 226 262 222 12 552 252 221 332
778 162 852 1389 897 76 1267 961 1045 426
1091 328 1435 1472 1440 121 3232 1530 1846 872
863 268 1573 1590 1707 96 2653 1692 1738 374
416 86 478 502 537 26 525 205 194 196
184 48 198 205 267 33 532 202 232 142
847 199 886 1018 1146 93 1995 1058 1211 577
709 185 778 800 735 80 2055 1033 1265 589
515 163 637 669 687 55 1303 616 789 391
Tab.7 Nutriční jakost jednotlivých druhů potravin 83
Jídlo
Energie
Proteiny Sacharidy
Lipidy
Ca
Fe
Obsah
Ochran.
MJ/kg
g/kg
g/kg
g/kg
mg/kg
mg/kg
vitamínů
složky
Maso
5,3
166
0
10
60
26
málo
málo
Mléko
2,68
33
47
35
1210
1
střední
málo
Vejce
5,8
116
0
10
530
17
málo
málo
Ovoce, zelenina
1,0-1,7
6-13
50-120
2,2-3,1
190-360
7-10
hojně
hojně
4.2 Některé ekologické následky živočišné produkce v České republice
U nás zemědělská činnost také zasahuje do životního prostředí poměrně velkou měrou, i když zajisté některé části výše zmíněných problémů se nás týkají jen okrajově. Zemědělská produkce, stejně tak jako v ostatních částech světa mění v ČR krajinný ráz i biodiverzitu. Celkový půdní fond u nás tvoří 7 887 tisíc ha, z toho zemědělská půda je tvořena 4 260 tisíc ha a orná půda pak tvoří 3 047 tisíc ha. Procento zornění se zvolna snižuje a to ze 75 % v roce 1991 na 72 % v roce 2005, asi 60 % zemědělského půdního
82
Chloupek, O., Procházková, B. Hrudová, E. Pěstování a kvalita rostlin. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005. 178 s. 83 Kopec, K. Jakost výživy ve vývoji člověka (XXXV. Seminář o jakosti potravin a potravinových zdrojů, ze dne 4. 3. 2008). Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita.
42
fondu (dále jen ZPF) je dle bonitace ZPF zařazeno jako méně až málo úrodných.84 Okyselování půd je stále výraznější, a to zejména pro výrazně sníženou spotřebu vápenatých hmot. Výměra zemědělské půdy v ČR s extrémně kyselou, silně kyselou a kyselou půdní reakcí představuje 24 %. Agroekosystémy u nás vytváří nejrozšířenější typ prostředí, a to 51,4 % rozlohy státu. Hlavními činiteli jsou dva zvraty. V 50. letech 20. století to byla kolektivizace, která také vedla k masivní likvidaci ekostabilních prvků v krajině. A později v 70. letech to byla přeměna tradičního zemědělství na průmyslovou velkovýrobu.85 Musím však podotknout, že v posledním desetiletí došlo k mírnému poklesu rozlohy zemědělské půdy, ke zlepšení neefektivních systémů zemědělského hospodaření. Mezi hlavní problémy u nás patří eutrofizace a znečištění vodních zdrojů. Oproti období socialismu je použití umělých hnojiv a chlévské mrvy nyní nižší, přesto problém se kterým se Česká Republika potýká, je znečištění vod dusičnany ze zemědělských zdrojů. I přesto, že zemědělství je v ČR spíše průměrným spotřebitelem vody, musíme si uvědomit, že představuje vážný problém, neboť je zásadním zdrojem znečištění vodních zdrojů, které jsou v ČR poměrně omezené. Problém zde nastává s nedostatečně vybavenými zařízeními pro skladování močůvky a chlévské mrvy. Hlavní znečištění vod představuje kontaminace amonnými ionty, dusičnany a dusitany. K tomuto slouží Směrnice Rady 91/676/EHS k ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů, podle které má ČR stejně jako ostatní členské státy EU, stanovené „zranitelné oblasti“, případně uplatňuje „akční programy“. Dále se zavádí „správná zemědělská praxe“ pro zemědělce na dobrovolné bázi, jsou také zahájeny různé vzdělávací a informační programy. Znečistění pesticidy a umělými hnojivy je u nás také zřetelné, i když začátkem 90. let došlo ke snížení spotřeby pesticidů, v současné době se opět rozšiřuje. K datu 30. 10. 2007 dle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, musí mít všechna zařízení spadající pod působnost tohoto zákona integrované povolení. Zemědělství a potravinářství dle uvedeného zákona spadá do přílohy č. 1 do kategorie Ostatní průmyslové činnosti.
84
Němec, J., Štolbová, M., Kučera, J. a kol. Situační a výhledová zpráva, půda. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2006. 80 s. 85 Miller, K., Prance, G., Plesník, J. a kol. Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. 1. vyd. Praha: Scienta, 2004. 261 s.
43
Tab.8 Celkové emise hlavních znečišťujících látek v ovzduší v ČR v roce 2006 (podle předběžných údajů ) 86 Kategorie
Emisní bilance
zdrojů
(t/rok)
SO2
181 900
NOx
141 400
CO
160 200
NH3
16 300
Také úbytek rozmanitosti hospodářských zvířat a kulturních plodin se nás přímo týká. Zprůmyslnění zemědělské výroby, k němuž došlo na území ČR zejména v 70. a 80. letech 20. století, vedlo ke snížení chovu u těch plemen hospodářských zvířat, která z nejrůznějších důvodů nevyhovovala soudobým výrobním technologiím. Začátkem 90. let popsaný proces ještě více urychlilo otevření trhu v ČR, podpora biotechnologií využívajících metody molekulární biologie, a přechod na tržně zaměřené hospodářství. Genetickou diverzitu hospodářských zvířat ovlivňuje nyní poměr mezi nabídkou a poptávkou, přírodní podmínky a v neposlední řadě i možnost získat na chov některých plemen dotace ze státního rozpočtu.87 V přímé souvislosti s tímto problémem byl v roce 2003 přijat vládou ČR Národní program ochrany, konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu, zemědělství a lesní hospodářství. Má trvání 5 let a je rozdělen do 4 podprogramů. Tento národní program zahrnuje následující plemena: česká červinka, český strakatý skot, šumavská ovce, valašská ovce, bílá krátkosrstá koza, hnědá krátkosrstá koza, přeštické černostrakaté prase, starokladrubský kůň, huculský kůň, slezský norik, českomoravský belgický kůň, český strakáč, český luštič, český albín, český červený králík, český černopesíkatý králík, moravský modrý králík, moravský bílý hnědooký králík, kapr obecný, pstruh duhový, pstruh obecný forma potoční, lín obecný, sumec velký, jeseter malý, vyza velká, síh peleť, síh maréna, včela kraňská, česká slepice zlatě kropenatá, česká husa. Zatímco ochrana hospodářských zvířat je zajišťována zejména formou in situ (chov 86
Ostatnická, J., Keder, J., Machálek, P. a kol. Statistická ročenka životního prostředí 2007 - Stav a vývoj složek prostředí – ovzduší. Praha: MŽP, Český statistický úřad, Cenia, ČESKÁ AGENTURA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, 2007. 87 Miller, K., Prance, G., Plesník, J. a kol. Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. 1. vyd. Praha: Scienta, 2004. 261 s.
44
v lidské péči), genetické zdroje zemědělských plodin jsou v ČR převážně uchovávány v celostátních genových bankách a výzkumných střediscích, a to formou ex situ. Koordinaci programu zachování genetických rostlinných zdrojů v ČR zajišťuje VÚRV (výzkumný ústav rostlinné výroby), kde je rovněž provozován Národní informační systém genetických zdrojů.88
Obr.8 Počet vzorků genetických zdrojů v letech 1952 - 2001 89
Mírný pokles zemědělské výroby a následné zalesňování zemědělsky neobdělávané půdy přispívá ke zvyšování rozlohy lesnatého území. Současná plocha lesů činí přibližně 35,5 % plochy z celkového území ČR. Vodní erozí je dnes ohrožena více než polovina celkové zemědělské půdy a je nutná protierozní ochrana. Větrná eroze pak hrozí České republice na 7,5 % zemědělské půdy, zejména pak v suchých, teplých klimatických oblastech s výskytem lehkých půd.90
88
Miller, K., Prance, G., Plesník, J. a kol. Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. 1. vyd. Praha: Scienta, 2004. 261 s. 89 Miller, K., Prance, G., Plesník, J. a kol. Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. 1. vyd. Praha: Scienta, 2004. 261 s. 90 Němec, J., Štolbová, M., Kučera, J. a kol. Situační a výhledová zpráva, půda. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2006. 80 s.
45
5 Etické aspekty chovu hospodářských zvířat Podle Českého statistického úřadu k 1. 4. 2006 byl stav hospodářských zvířat v ČR následující:
Skot 1 373 645 kusů z toho krav 424 017 kusů,
prasat 2 840 375 kusů z toho prasnic 228 961 kusů,
ovcí 148 412 kusů, koz 14 402 kusů,
koní 22 883 kusů,
drůbeže
25 736 003
kusů,
z toho
kura
domácího
18 277 478 kusů, hus 17 343 kusů, kachen 494 430 kusů a krůt 455 967 kusů.
Kontroly v ochraně hospodářských zvířat ČR provádí Státní veterinární správa České republiky. Ta provedla v minulém roce 2007 celkem 10 875 kontrol, při kterých bylo zkontrolováno celkem 43 589 240 hospodářských zvířat. Dále uvedla, že nápravná opatření byla uložena v 860 kontrolách chovu hospodářských zvířat, a týkala se 736 275 zvířat. Bylo provedeno 928 kontrol na jatkách, kde bylo kontrolováno 9 787 217 zvířat a nápravné opatření bylo provedeno v 74 z nich. V roce 2006 v 6 018 kontrolách skotu byly zjištěny nedostatky ve 204 z nich. V 58 kontrolách byla nejčastěji zjištěna porucha zoohygieny (poruchy větrání, nevyhovující mikroklima aj.), v sedmi případech byly zjištěny nedostatky v dodržování minimálních standardů i v technologických chybách (např. nevhodné uvazování). Také poruchy v krmení a napájení (v 17 případech), v několika dalších případech nedostatečné prostorové vybavení a omezení volnosti pohybu. V případě chovu telat byla provedena kontrola 14,57 % z celkového počtu chovu telat a bylo zjištěno 5,9 % nálezů, z čehož se nejvíce týkalo výživy a napájení. Kontrola v chovech prasat byla v roce 2006 provedena v 2 335 akcích, byly zjištěny nevhodné podmínky a nedostatečná péče o zvířata (zejména pak nesplnění vyhlášek minimálních standardů). Problémy se týkaly nedostatků v napájení, špatné délky krmných žlabů nebo špatného přístupu k vodě. Dále pak nedostatečné údržby objektů, např. děravých nebo prošlapaných roštů. Celkově se zvýšil výskyt závad o 13,3 %. Dále bylo provedeno 1050 kontrol v chovech drůbeže. V letním období při 9 kontrolách byly zjištěny nevyhovující zoohygienické podmínky a nedodržení podmínek péče o zvířata
46
(nedostatečné vybavení a omezení výživy a napájení). V případě chovu nosnic se zvýšil výskyt závad o 20 % a to zejména v prostorovém zajištění.91
5.1 Etické problémy chovu hospodářských zvířat
5.1.1 Chov prasat na výkrm Na světě je asi 950 mil. prasat, z toho asi 60 % v Asii, 21 % v Evropě, 16 % v Americe, 2,5 % v Africe a 0,5 % v Oceánii. Česká republika chová asi 2,8 mil. ks prasat. Z těchto důvodů, tedy uspokojit nadměrnou spotřebu konzumentů vepřového masa, jsou jateční prasata často vystavována velice nepřirozeným a otřesným podmínkám. Málokdo si uvědomuje, že prasata jsou nejinteligentnější hospodářská zvířata a jedny z nejinteligentnějších zvířat vůbec. Dr. Donald Broom, profesor Cambridge University říká: „Například prasata mají schopnost rozeznávat na velice vysoké úrovni. Daleko více než psi a určitě více než tříleté děti.“92 I přes tento fakt jsou prasata v intenzivních průmyslových chovech nejčastěji chována v přeplněných a nepřirozených podmínkách. Jedním ze základních přirozených projevů chování prasat je rýpání rypákem. Avšak ve velkochovech, kde jsou ustájeny v kotci, které nemají žádný materiál k rýpání, tato základní potřeba samozřejmě uspokojena není. Prasata preferují izolovanou či podestlanou podlahu, která jim poskytuje veškeré fyzické pohodlí.93 Praxe je ovšem zcela jiná. Prasata jsou chována skupinově namačkána na sebe (někdy i 50 ks společně), což samozřejmě nezohledňuje nároky na sociální sestavu ve skupině. Jsou ustájena na holé pevné podlaze, se zaroštovaným kalištěm, které velice často způsobuje kulhání, paralýzu, poranění, nepohodlí. Navíc častou praktikou je ustájení ve tmě se současným zamezením pohybu, účel je jednoduchý, spotřebují méně krmiva a energie. O uspokojování sociálních potřeb prasat se zde nedá ani diskutovat, jsou jim odepřena. Prasata kálejí co nejdále od místa jejich odpočinku. Pokud žijí volně v přírodě 91
Dousek, J., Vitásek, J. Valcl, O. a kol. Informační bulletin č. 4/2007 SVS ČR (program ochrany zvířat – situace v roce 2006). SVS ČR, 2007. 65 s. 92 Informační leták. Vegetariánství, veganství. Brno: Nesehnutí, 2007. 93 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s.
47
nebo jsou chována volně, mají přesně vyhrazené místo pro výkaly. Jestliže jsou tato zvířata nucena ležet v blízkosti (ne – li přímo) vlastních trusů, je to pro ně velice nepřirozené a tedy i strastiplné. Welfare prasat je také ovlivněn selektivním šlechtěním, jak píše SVC EU (Scientific Veterinary Committee of the EU): „ Šlechtění pro objemnou svalovinu a rychlý růst vedlo k problémům končetin, kardiovaskulární ochablosti v průběhu intenzivního metabolismu, zvýšenému riziku úhynu a špatnému welfare při manipulaci a transportu. Ačkoli některé z těchto problémů byly vyřešeny, stále existují závažné problémy s welfare, které lze přičíst procedurám šlechtění.“ 94
5.1.2 Chov prasnic a selat V současné době se v České republice chová přibližně 218 tisíc prasnic. Každá prasnice má průměrně 19 odchovaných selat za rok. Přičemž mají 2,2 vrhů ročně a v každém asi 10 odchovaných selat. Trendem je však stále vyšší počet selat (optimální množství je 12 – 13 selat za vrh). Proto je prasnice odsouzena k celoživotní reprodukci selat, o které přichází velmi krátce po porodu (někdy je to jen 36 hodin, jedná se o tzv. raný odstav selat), což je samozřejmě nesmírnou psychickou újmou nejen pro prasnici, ale i pro selata, pro něž je zajisté péče matky ta nejideálnější (ochranné látky z mléka, teplota těla matky apod.). Asi sedm dní před porodem jsou prasnice převedeny do porodny. Zde jsou na plně nebo částečně zaroštované podlaze, většinou bez podestýlky, především však bývají fixovány, což jim neumožňuje téměř žádný pohyb, většinou mají možnost ležet pouze na jedné straně. Zde jsou prasnice drženy do odstavu selat, poté se cyklus březosti opět opakuje v kotcích. Při těchto způsobech ustájení velmi často dochází k poranění, fyzickému omezení a sociální izolaci, jejímiž následky jsou stereotypní chování. Ustájení na betonových a roštových podlahách často způsobují kulhání, paralýzu, zranění, nepohodlí a zabraňují rýpání rypákem (jeden ze základních projevů chování). V Evropě je 13 milionů chovných prasnic, z nichž 6 milionů je chováno v individuálních boxech a o několik málo milionů víc je v boxech uvázáno. U prasnic chovaných v individuálních boxech, porodních kotcích nebo vazných systémech se
94
Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s.
48
mohou vyskytovat další problémy welfare, jako je např. panika a stres, ztráta tepla, nepohodlí,
slábnutí
kostí,
problémy
s ležením
(úbytek
svalstva),
nárůst
kardiovaskulárních problémů a infekce močových cest.95 Selata jsou nejčastěji odstavována v 28 dnech věku, jedná se o tzv. časný odstav selat. Poté jsou ustájeny v odchovnách (7 – 11 týdnů), kde jsou v kotcích na pevném loži, s betonovými nebo plastovými rošty. Později jsou přesunuty do výkrmu, kde pobývají do dosažení živé hmotnosti 110 – 115 kg. Běžnou chovatelskou praktikou je kupírování ocásků, bez místního umrtvení (někdy jsou upalovány), aby se předcházelo různým potyčkám a okusování ocásků pramenících z nedostatku prostoru a velmi nepřirozených podmínek. Kanečci určeni na výkrm jsou kastrováni, což je také velmi nepříjemná záležitost, neboť je prováděna bez anestetik. Preventivně někdy také bývají selatům vytrhávány zuby, zda jsou zde použita anestetika, to není ve všech případech jisté.
5.1.3 Dojnice a telata Po celém světě vyprodukují dojnice ročně asi 550 mil. tun mléka, s největším podílem produkce v Evropě – 125 mil. tun. Do roku 2020 se očekává, že evropskou produkci mléka překoná jižní Asie se 194 mil. tun mléka ročně.96 Proto, aby kráva produkovala mléko, je její celoživotní náplní reprodukovat jednou do roka tele. Tento cyklus se opakuje asi tak 2 – 5krát, do té doby, dokud kráva nezačíná výrazněji ztrácet na produkci mléka, poté je poslána na jatka. Při vazném ustájení (tvoří téměř polovinu chovu, dříve v ČR tradiční forma) jsou krávy umístěny na stáních s délkou 2,20 – 2,35 m a šířkou 1,10 – 1,15 m. Toto ustájení umožňuje krávám provést maximálně jeden krok, jsou zde podžlabnice, které vymezují prostor. Hygiena poskytnuta kravám je zde naprosto katastrofální. Protože ustájení jim umožňuje pouze kálet na zadní část stání, kde uléhají.97 Je zde velmi potřebná individuální péče spojená s očistěním těla. To je v podmínkách velkochovu velmi pracné a proto také velmi zanedbávané. Dojnice chované průmyslovými metodami mají 95
Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 96 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 97 Žižlavský, J. a kol. Chov hospodářských zvířat, 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2002. 209 s.
49
rovněž sklony trpět mastitidou, bolestivou bakteriální infekcí vemene. U průmyslově chovaných dojnic představuje kulhání závažný problém. Studie zaměřená na epidemiologii kulhání u krav, kterou vedla univerzita v Liverpoolu, zjistila, že na každých 100 krav se každoročně vyskytuje okolo 55 případů kulhání, což je podstatně vyšší počet než před 40 lety. FAWC tuto změnu připisuje změnám v systému mléčné produkce, a sice změnám v plemenu, velikosti, výživě a zejména ustájení krav. „Moderní kráva“ byla selektivně vyšlechtěna k přibližně desetkrát větší produkci mléka než by vypilo její tele. Rada pro welfare hospodářských zvířat (FAWC) Velké Británie konstatuje: Nutit krávu do produkce nadměrně velkého množství mléka a tím způsobovat stres v metabolismu, který vede k předčasné porážce, představuje pro její welfare závažný problém. Značný počet dojnic se z různých důvodů, např. kvůli chronickému kulhání a s tím spojeným utrpením, poráží již v jejich raném mládí.98 Přirozená dojivost krávy tvoří asi 3 300 l za rok, ovšem v průmyslových chovech kráva vyprodukuje průměrně 5 850 kg mléka v EU, 5 756 kg mléka v ČR za rok (údaje z roku 2000 a 2001 pro ČR).99 Telata jsou krávě odebrána nejlépe do 18 hodin po porodu, tak aby se nestačily poznávat po čichu. Samozřejmě tato praktika způsobuje nesmírnou psychickou bolest nejen matce, ale i teleti. Oba po sobě bučí ještě několik dní po odstavu. Vzhledem k tomu, že telata mají velkou schopnost termoregulace, umožňuje to jejich ustájení v tzv. individuálních venkovních boxech. Případně jsou ustájena v zateplených teletnících, většinou skupinově v kotcích. Mnohem častěji bývají telata, zejména pak ve velkochovech, chována v uzavřených, mřížových boxech, které mají betonovou podlahu s rošty, bývají zde i přivázány na provazech. Postupně přibírají na váze, což jim pak výrazně omezuje pohyb. Ve velkochovech není výjimkou, když jsou telata krmena tekutou náhražkou obsahující sušené mléko, sůl a tuk. Vzhledem k obsahu soli mají telata žízeň, a protože nemají přístup k vodě, jsou nucena stále více pít tekutého krmiva, ze kterého přibírají. Díky velice časté poptávce po světlém mase, jsou telata nucena dostávat stravu chudou na železo. Ta by po určité době (od 7 týdne) měla dostávat rostlinnou stravu, v řadě případů ji však nedostávají, protože by tím přijímala železo, které má za následek ztmavnutí masa, což je nežádoucí. Pro tento účel bývají posílána
98
Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M.W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 99 Žižlavský, J. a kol. Chov hospodářských zvířat, 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2002. 209 s.
50
na jatka jen velice mladá telata při nižších hmotnostních kategoriích, protože se stoupající hmotností barva masa tmavne.
5.1.4 Chov jatečního skotu Každoročně je vyprodukováno 57 milionů tun hovězího. Spojené státy sami vyprodukují nejvíce tun, a to 12 milionů. EU má přibližně 11,7 milionu kusů hovězího dobytka a Spojené státy odhadem 43 milionů kusů.100 V případě chovu nedojeného skotu je situace o něco lepší než v ostatních systémech hospodářských zvířat, neboť se zde skot chová pastevním způsobem, ovšem to je možné pouze v marginálních oblastech, které jsou charakteristické vysokým zastoupením luk a pastvin. Zde zvířata tráví převážnou část roku na pastvinách a následně ve výkrmnách, kde připadá na jedno zvíře asi 3 – 5 m². Průmyslově chovaná telata často bývají pro konečný výkrm zavřena v tzv. dokrmovacích skupinách, kde jsou krmena travní siláží a koncentrovaným krmivem. Výrobci hovězího (především USA) stále více přecházejí na tzv. zero-grazing systémy (tzv. nulová pastva), kdy dobytek téměř celý svůj krátký život stráví uvnitř budovy.101 Skot je ustájen na betonových roštových podlahách což jim způsobuje abnormální držení těla, kulhání a poranění. Běžnou praktikou je usekávání ocasů, kastrace, odrohování, vypalování značek, vše velice často bez anestetik.
5.1.5 Chov drůbeže Drůbež byla jako první chována intenzivními metodami. Nejčastěji využívaná drůbež v průmyslovém zemědělství je kur domácí. Ten se využívá zejména pro produkci masa, ale také vajec. V ČR se chová 4,1 mil. slepic ve velkochovech a 3 mil. slepic v malochovech. Na světě je celkem 5 miliard nosnic. V případě nosných slepic jsou kuřata po vylíhnutí rozdělena dle pohlaví. Kohoutci nemají využití a tak jsou velice často odsouzeni ke kruté smrti. Mezi praktiky usmrcení patří udušení v plynu, házení do „masového mlýnku“, kde jsou zaživa rozsekáni rotujícími noži. Dále bývají umístěni do 100
Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 101 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s.
51
bubnu, kde jsou ponořeni ve vodě, dokud se neutopí.102 Kuřice pak bývají odchovávány buď na podlahách, nebo v klecích. V podlahových chovech dochází k problémům s kanibalismem, ve snaze tomu předejít se proto provádí kauterizace (vypalování zobáků kauterem). Tato praktika se v případě nosných slepic dělá i dvakrát za život. Zde jsou zhruba do věku 21 týdnů. V případě klecového odchovu jsou kuřice většinou ve víceetážových bateriích. Ke konci odchovu je zde 25 ks/m². Slepice ve velkochovech jsou chovány v bezokenních halách s klecovou technologií. V současné době jen v samotné Evropě je 90 % všech nosnic chováno v klecích. Slepice zde ztrácí veškeré své přirozené potřeby chování, jako jsou hrabání, popelení se, snášení vajec do hnízda, roztažení křídel, prozkoumávání okolí a řadu jiných. Prostor, který je slepici přidělen, bývá obvykle velmi malý. Například v EU má každá slepice k dispozici plochu podlahy menší než list papíru formátu A4. Klece mohou být narovnány na sobě ve 3 až 6 řadách (nebo dokonce více) v budovách bez oken. Takto může být umístěno až 90 000 slepic.103 Dochází zde ke zranění a zarůstání pařátů do pletiva. Vzhledem ke zvýšenému požadavku po snášení vajec, zásoba vápníku (i přes zvýšenou dávku Ca v krmivu) klesá a slepice pak mají problémy se zlomeninami kostí. Dochází k tzv. klecové únavě slepic, v důsledku stání na roštové podlaze, což vede také ke snížené pevnosti kostí. Běžně se provádí umělý řízený světelný režim pro stimulování reprodukčních orgánů slepic. Z 80 – 85 % se na produkci drůbežího masa podílí kuřata. Výkrmy se pak rozlišují na grilové, brojlerové a roasterové. V případě grilového je délka výkrmu jen 28 dní, nejčastější je brojlerový s délkou trvání 42 dní, roasterový je méně běžný, trvá 49 dní (normální délka života slepice je 7 let). Počet kuřat, která jsou součástí průmyslové produkce masa, je celosvětově odhadován na 20 miliard brojlerů, 180 milionů chovných ptáků. Většina této produkce je soustředěna v několika málo zemích: v USA představuje 24 %, v Číně 18,5 % a v EU tvoří 14 %.104 I přesto, že roštové a klecové technologie jsou nevhodné z důvodu vzniku prsních otlaků a dalších nedostatků, jsou stále používány, v budoucnu by však měla být pouze podestýlková technologie.
102
Hrazdil, F. Vegetariánství v etických souvislostech (zpracování bakalářské práce). Dostupné na: http://ohz.cz/old_web/Zpravy/Obrazky/diplomka/diplomka.pdf. 103 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 104 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s.
52
Brojleři jsou chováni taktéž v bezokenních halách na podestýlce nejčastěji z dřevěných hoblin, nejméně po 30 000 kusech zvířat. Vzhledem k tomu, že podestýlka je po pár týdnech naplněna trusy a za celou dobu výkrmu není vyměněna, dochází k velkému problému s koncentrací čpavku v halách. Problém je pak také s boláky na hrudi a nohách včetně popálenin kolen. Jak jsem se již zmínila, brojleři naberou během 4 - 7 týdnů neuvěřitelné hmotnosti (až tři kilogramy). Na konci výkrmu již není vidět ani podlaha, jak jsou na sobě koncentrováni. Většinou má každý pták v závěrečném týdnu života ani ne 17 cm² prostoru. Pak dochází k různým potyčkám, které končí i smrtí. Proto chovatelé provádějí kauterizaci zobáků. Dříve se používaly opalovací lampy, dnes jsou běžné přístroje s horkými čepelemi. Tato procedura je prováděna velmi rychle a také velmi často nekvalitně, vede například ke spálení nozder. Ovšem nejedná se o bezbolestnou záležitost, tato rána je srovnávána s takovou, kterou prochází člověk např. po amputaci nohy, neboť tkáň, kterou je řez veden, je vysoce citlivá. Toto zranění pak vede k tomu, že kuře je schopno jíst pouze upravené granulované krmivo. Rychlosti růstu je také přizpůsobeno osvětlení. Po dobu 1 – 2 týdnů je světlo zapnuto 24 hodin při 100 luxech, založeno na tezi, že světlo ovlivňuje STH a tím i růst. Postupně se světlo ztlumuje a zapíná po dvouhodinové periodě při 600 luxech. Důležité je také uvést složení stravy, krmivo se skládá z různých růstových hormonů, kokcidiostatik, antibiotik a léčiv. Velká rychlost růstu s sebou nese následky v podobě toho, že zvířata nejsou schopna udržet tíhu vlastního těla, nejsou tak schopna se dojít nakrmit a napít, takže některá umírají hladem a žízní. Velice časté jsou také srdeční onemocnění. Brojleři jsou vyšlechtěni tak, aby všechnu energii využili na rychlý růst a účinnou přeměnu krmiva. To zapříčiňuje nedostatek kyslíku pro ostatní tělesné potřeby, takže srdce kuřat musí pracovat mnohem usilovněji, což může vést k úhynům na srdeční selhání ve velmi mladém věku.105 Prof. Webster z bristolské veterinární univerzity tvrdí: „Je skandál, že jsme vyšlechtili ptáky, kteří se nedožijí ani věku šesti týdnů bez toho, aby nebyli zmrzačeni nebo nezemřeli na infarkt.“106 Nesmím opomenout ani praktiky při přepravě kuřat z hal na jatka, kdy dochází k řadě vážných zranění např. vymknutí stehenní kosti, zlomená křídla, pohmožděniny až 105
Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 106 Šarapatka, B. Urban, J. a kol. Ekologické zěmědělství. 1. vyd. Šumperk: PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců ve spolupráci s MŽP ČR, 2005. 334 s.
53
úhyn. Proces porážky také není dokonalý, při výkonu moderních jatek porážejících až tři brojlery za sekundu ani nemůže být. Zvíře je někdy živé i po omračovací fázi a zažívá dlouhou a bolestivou smrt.107 Mezi další drůbež chovanou v průmyslových chovech patří krůty, kachny, husy, případně aviární druhy perlička, bažant, holubi, japonská křepelka, pštrosi. Taktéž krůty se chovají v halách na slamnaté podestýlce. Trendem je výkrm těžkých krůt. Za posledních 10 let došlo ke zvýšení intenzity růstu o 25 %, což způsobuje poruchy rovnováhy a abnormality kloubů. V případě tzv. pečínkových hus v intenzivním chovu je snaha o roztáhnutí trávící traktu, aby se ušetřilo krmné směsi. Protože jsou protučnělá játra vyhledávanou pochoutkou, jsou husy v řadě zemí násilně překrmována strojem.
5.2 Přeprava hospodářských zvířat Přeprava hospodářských zvířat patří mezi nejhorší a nejzbytečnější praktiky v živočišném průmyslu. Tato zvířata jsou převážena na prodejní výstavy, jako plemenná zvířata do chovů, na výkrm a bohužel nejčastěji na jatka. Jsou transportována nejen v rámci státu, ale i do zahraničí, často i mimo Evropu, kupříkladu do Severní Afriky či Blízkého východu. Ročně je přepravováno několik stovek milionů hospodářských zvířat, jen přes evropské hranice jich projde kolem 250 milionů. Zvířata jsou přepravována nákladními vozidly, železnici i loděmi.108 V případě České republiky bylo např. v roce 2006 vyvezeno 51 466 kusů skotu, 65 796 prasat, 11 130 kusů malých přežvýkavců, 84 391 594 kusů domácích ptáků a králíků, 143 koní. Dovezeno k chovu bylo 1000 ks skotu, 64 078 prasat, 55 malých přežvýkavců, 266 koní, 3 318 097 kusů domácích ptáků a králíků.109 Tato zvířata jsou přepravována i několik tisíc kilometrů, např. Austrálie exportuje téměř 6 milionů ovcí ročně na Blízký východ. Cesta z domovských farem na místo porážky může trvat až 11 týdnů, odhaduje se, že každoročně během těchto extrémně dlouhých cest zahyne 200 až 340 tisíc zvířat.110 Náš dobytek a prasata jsou
107
Informační leták Svobodní jako ptáci? Plzeň: Děti Země Plzeň, 2007. Transporty zvířat – žádná práva pro zvířata. Dostupné na: http://www.ohz.cz/Zviratka/transporty.html. 109 Dousek, J., Vitásek, J. Valcl, O. a kol. Informační bulletin č. 4/2007 SVS ČR (program ochrany zvířat – situace v roce 2006). SVS ČR, 2007. 65 s. 110 Přeprava zvířat. Dostupné na: http://www.ochranazvirat.cz/16/czech/clanek/preprava-zvirat-. 108
54
v současné době nejčastěji vyvážena do Německa, Řecka, Chorvatska, Nizozemí, Bosny a Hercegoviny, Itálie, Slovenska, Španělska a Slovinska. V ČR provádí kontrolu ochrany hospodářských zvířat při přepravě Státní veterinární správa. V roce 2006 provedla celkem 249 994 kontrol dopravních prostředků. V informačním bulletinu Státní veterinární správy ČR, č. 4/2007 je uvedeno, že při kontrolách zásilek na silnicích ve spolupráci s policií dochází k tomu, že osádky si při první provedené kontrole sdělí vysílačkami nebo mobilním telefonem místo kontroly a řidiči se tomuto místu vyhýbají, je zde přímo uvedeno, že se tedy jedná o „naprosto neefektivní systém kontroly“. V tomtéž roce došlo ke třem závažným dopravním nehodám, k haváriím kamionů při přepravě skotu, prasat a drůbeže. Současná podoba směrnice EU o ochraně zvířat během přepravy (91/628 EEC, změna 95/25 EC) sice stanovuje dobu pro přepravu hospodářských zvířat, v praxi je však různě obcházena.111 Řada ochranářských organizací bojuje za zrušení dlouhých transportů (požadují maximální transportní limit osm hodin bez výjimek), tato směrnice povoluje přepravu pouze na osm hodin, ale jestliže jsou splněny jakési minimální standarty (dostatečné množství steliva, přímý přístup ke zvířatům, přepravované krmivo, větrání, přenosné panely pro vytvoření oddílů, přípojka pro doplňování vody, pro prasata voda), každá kategorie má stanovený časový limit, pak je povoleno cestu prodloužit. Několik let bojuje veřejnost o to, aby byla zastavena dotace EU pro transporty. Bohužel, docílilo se jen omezení doby přepravy, tedy vytvoření přestávek po určitém čase, čím se ale doprava de facto prodlužuje, a dále několika drobných změn. Důkazem o tom, že EU nehodlá ukončit internacionální dopravy je také to, že Itálie staví obrovské jatka na zpracování zvířat z celé Evropy.112 Během těchto cest zůstávají zvířata mnohokrát bez vody a krmení, ale také bez odpočinku, trpí tak kinetózou, hladem a žízní. Často bývají přepravována ve dvoupatrových nákladních automobilech. V horních patrech je zhoršený přístup a tím pádem i kontrola, krmení a napojení. Pro jeden konkrétní příklad cituji jednoho z dopravců: „Na španělských hranicích jsem měl mnoho problémů s přepravou selat. Celníci mě nechali stát čtyři hodiny, při 40 stupňovém vedru. Mnohokrát jsem prosil o vodu pro zvířata, ale nic jsem nedostal. Nakonec jich 378 zemřelo.“113 Kontrola na hranicích je nedostatečná, po dvouminutové kontrole veterinářem mohou zvířata pokračovat dál v cestě, i přesto, že 111
Přeprava zvířat. Dostupné na: http://www.spolecnostprozvirata.cz/obsah.php?pg=preprava. Cesta na smrt. Dostupné na: http://www.svobodazvirat.cz/cestanasmrt.html. 113 Transporty zvířat – žádná práva pro zvířata. Dostupné na: http://www.ohz.cz/Zviratka/transporty.html. 112
55
nedostala již desítky hodin vodu. Během přepravy často zvířata nejsou oddělena od sebe, nemají tedy svůj prostor. To potom působí problém, při kterém když jedno zvíře spadne, tak je často ušlapáno ostatními.
Přeplněné prostory při přepravě zvyšují
nesnášenlivost jednotlivých zvířat, pak často dochází k úrazům plynoucích se vzájemných potyček zvířat. Velkým problémem jsou vzniklá zranění a zlomeniny končetin hospodářských zvířat, které vznikají při bezohledné jízdě řidiče. Avšak velmi častý je problém související s klimatickými podmínkami. V létě při vysokých teplotách dochází k přehřátí organismu, tímto trpí zejména prasata, která nemají vyvinuté pocení. V zimě naopak dochází k úmrtí na podchlazení. Zvířata nejsou zvyklá na extrémní podmínky během převozu a často tak uhynou. Značně surovou záležitostí je nakládání a vykládání hospodářských zvířat. Ta, která se bojí, z pochopitelného důvodu, jsou naháněna tyčemi, holemi ale i elektrickým poháněčem. Výjimkou není ani bití přes oči, lámání a kroucení ocasů, píchání do tělních otvorů. Dovolím si uvést jednu z klasických praktik při přepravě hospodářských zvířat, kterou publikovala organizace OHZ na svých internetových stránkách. „Z rána se nejdříve nakládají ovce. Pomocí ran holí ženou pracovníci zvířata z nákladní rampy na nákladní loď. Je to stará nákladní loď. Další již vypluly na cestu se zvířaty do Libanonu. Na malé nákladní rampě jsou potom přesouvány ovce na loď – lépe mlácením přesouvány. Pracovníci obstoupí rampu z obou stran a jen cesta směrem na loď zůstane volná. Zvířata jsou poháněna kopanci, často i do hlavy, či elektrickými obušky. Sotva dvě hodiny trvá přesun několika set ovcí na loď. Po krátké pauze následuje nakládání hovězího dobytka. Pomocí elektrošoků a tyčí popohánějí pracovníci dobytek směrem do lodi. Hovězí dobytek je často znavený po předchozím silničním transportu, takže často padá únavou. Jediné, co jej dokáže znovu postavit, jsou elektrošoky. Některá zvířata mají strach nastoupit na loď, a proto se vzpírají. Proto jako šílení mlátí pracovníci tyto zvířata, aby se uklidnila. Po nalodění je čeká další utrpení v podpalubí, protože žádné ze zvířat nikdy v životě neplulo na lodi, z čehož je jim navozován silný stres. Pokud zvíře již nemá ani tu sílu vstát, je přivázáno za nohu a pomocí jeřábu je přeloženo na loď. Při této metodě dochází často ke zlomeninám.“114
114
Transporty zvířat – žádná práva pro zvířata. Dostupné na: http://www.ohz.cz/Zviratka/transporty.html.
56
Drůbež bývá během přepravy namačkána v bednách bez možnosti pohybu, někteří jedinci umírají již při prvních hodinách. V jedné bedně, přibližně stejné jako jsou pekárenské bedny na pečivo, bývají napěchovány i čtyři kusy, často mají zlomené křídla nebo končetiny. Není výjimkou, kdy se zvířata udusí z nedostatku vzduchu mezi bednami. Důvodem proč jsou vlastně zvířata za účelem porážky přepravována živá, je poptávka po „čerstvém mase“. Tato skutečnost je dle mého mínění více než nemorální a egoistická. Případně musí být maso zpracováno podle norem dané země nebo z plynoucích ekonomických faktorů (subvence vývozu, cena v jednotlivých zemích).
5.3 Porážka hospodářských zvířat „Kdyby moderní člověk sám musel zabít zvířata, která jsou mu potravou, zvýšil by se nesmírně počet lidí živících se rostlinnou stravou.“ (Christian Morgenstern)
Současný stav intenzivního chovu hospodářských zvířat má velký problém s plněním zásad welfare těchto tvorů, a v jatečním procesu, podle mého názoru, je bezpochybně jisté, že zvířata zde prožívají kruté poslední momenty života. Pokud vezmeme v úvahu jaká obrovská spotřeba masa je nyní oproti dřívější konzumaci, je jasné, že podmínky při zabíjení zvířat jsou horší. Ta jsou porážena pod velkým tlakem. To sebou nese časté chyby při porážkách. Vždyť v ČR bylo v roce 2006 poraženo 304 312 kusů skotu, 3 884 275 kusů prasat, 15 236 kusů malých přežvýkavců a 150 379 997 kusů domácích ptáků a králíků.115 Například prasata, která jsou zabíjena rychlostí - každou půl minutu jedno, jsou usmrcována elektrickým výbojem z kleští, prasetem projde elektrický proud a to pak zůstává asi 30 sekund ve strnulém stavu, během této doby musí být poraženo. Je pověšeno za nohu hlavou dolů a pracovník mu musí podříznout krk, zvíře pak vykrvácí. Během této praktiky, která je provedena rychle a ve velkém počtu prasat se může stát, že jsou kleště zvířeti přiloženy krátce či na špatném místě. Zvířata se tak probouzejí pověšena, s velkými řeznými ranami v krku a křičí bolestí. Bohužel, tohle se v praxi děje. Také při automatizovaném provozu, kdy je možno umrtvit až 700 prasat za hodinu
115
Dousek, J., Vitásek, J. Valcl. Informační bulletin č. 4/2007 SVS ČR (program ochrany zvířat – situace v roce 2006). SVS ČR, 2007. 65 s.
57
se často stane, že se některé z prasat nedostane pod elektrický proud a pak je na konci pásu zavěšeno za nohu při plném vědomí. Není výjimkou, kdy řezník některému praseti zapomene podříznout hrdlo, pak se zvíře zaživa utopí ve spařovací lázni.116 V případě hovězího dobytka a telat, která jsou na jatka často přivážena z dlouhé cesty a jsou unavena, se provádí vstřelení kovového kolíku do mozku. Toto místo musí být přesně trefeno, jinak se může tento úkon klidně opakovat i čtyřikrát. A pamatujme „žádný učený z nebe nespadl“ a proto je potřeba si uvědomit i to, že každý řezník se musí učit a právě v těchto případech je to velmi smutná záležitost. Přibližně 40 000 kusů kuřat je denně zabíjeno. Jak jsem se již zmiňovala v podkapitole 5. 2, podmínky předcházející jatkám jsou špatné. Také tato zvířata bývají nejprve omráčena, jsou jim ponořeny hlavy do vody, ve které je elektrický proud (na běžícím páse). Ovšem, ne všechna zvířata jsou stejně velká a tak často dochází k tomu, že menší kusy do ní nedosáhnou, nebo se mohou úplně vyhnout. Také u nich dochází ke smrti vykrvácením a poté jsou jim odděleny krky od těla pomocí rotujících nožů. Vzhledem k tomu, že jsou zabíjena po tisících, občas dojde k tomu, že jsou některá při dalším zpracování živá. Je přirozené, že hospodářská zvířata se bojí. Protože jsou většinou porážena skupinově, jsou svědky usmrcování ostatních zvířat. Ať už vezmeme v úvahu, zda to dokážou vnímat či ne, jsou vystrašena z pachu krve a hluku strojů. Odmítají poslouchat, vzpírají se a často utíkají. Proto se jatka neobejdou bez kopanců, ran, píchání do citlivých míst (oči, nos). Sama kapitola o sobě je zabíjení v případě ortotodoxního muslimského a židovského náboženství. Toto náboženství požaduje, aby porážené zvíře bylo „pohyblivé a zdravé“. Vyznávající tuto víru to chápou tak, že zvíře musí být až do smrti při vědomí. To se pak provádí jediným bodnutím nože do krku a průdušnice. Zde dochází k jistému týrání zvířat, o tom není pochyb. Neboť zvíře je zabíjeno za plného vědomí a prožívá nesnesitelnou bolest. I zde může dojít k tomu, že se řezníkovi nepovede řez napoprvé a tak je zvířeti proveden řez opakovaně. Např. ve Švédsku, Norsku a Novém Zélandě již byla tato praktika zakázána, ale v Německu je prováděna velice často.117 Je otázkou, zda je nutné každý den zabíjet miliony zvířat pro masitou potravu. A musíme vzít úvahu, že stále více odborníků přichází s výsledky, které doporučují nemasitou stravu. Máme svobodnou volbu výběru, zda budeme toto trápení podporovat, 116 117
Jatka: zabíjení na běžícím páse. Dostupné na: http://www.ohz.cz/Zviratka/jatka.html. Jatka: zabíjení na běžícím páse. Dostupné na: http://www.ohz.cz/Zviratka/jatka.html.
58
nebo se tomu vyhneme. Já osobně jsem toho názoru, že konzumace masa (případně mléka, mléčných výrobků, vajec) je zbytečná a především neetická, zejména pak, zda se jedná o produkty intenzivní živočišné produkce. Ale zajisté se mnou nemusí řada lidí souhlasit. Ačkoliv existuje platný zákon na ochranu zvířat proti týrání, bohužel se ukazuje jako neúčinný. Zvířata by měla být podle Evropské dohody o ochraně jatečních zvířat vykládána a překládána šetrně, neměla by být vystrašena, bita či tlačena na citlivých místech, nesmí se jakkoliv poškozovat ocas zvířat (kroucení, lámání, drcení). Ta zvířata, která jsou dovážena v klecích, koších či bednách by měla být vykládána šetrně, zvířata by měla být přiháněna na porážku jen tehdy, když má být provedeno bezprostředně poražení.
5.4 Welfare hospodářských zvířat Welfare neboli pohoda hospodářských zvířat, vychází z toho, že hospodářská zvířata jsou psychicky hluboce vnímající organismy stejně tak jako člověk.118 Právní předpisy ČR upravující oblast ochrany zvířat můžeme rozlišit na 2 skupiny:119 První skupina chrání zvířata před jejich týráním a definuje, zakazuje a postihuje týrání zvířat. Patří sem: Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Vyhláška č. 193/2004 Sb., o ochraně zvířat při přepravě. Vyhláška
č.
208/2004
Sb.,
o
minimálních
standardech pro ochranu hospodářských zvířat. Vyhláška č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení či jiném usmrcování aj. Druhá skupina se nezabývá přímo týráním zvířat, ale poskytuje ochranu zvířatům tím, že stanoví podmínky chovu zvířat, zacházení s nimi, ochrany jejich zdraví, jejich výživy a plemenitby. Jsou to:
118
Žižlavský, J. a kol. Chov hospodářských zvířat. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2002. 209 s. 119 Šarapatka, B. Urban, J. a kol. Ekologické zěmědělství. 1. vyd. Šumperk: PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců ve spolupráci s MŽP ČR, 2005. 334 s.
59
Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších novel. Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat. Zákon č. 242/2002 Sb., o ekologickém zemědělství aj. Hlavními zásadami welfare jsou:120 Odpovídající kvalita prostředí, vzduchu, vody a krmení, v souladu s biologickými potřebami zvířat, bezpečné ustájení, zabezpečení dostatečného prostoru, aby se předešlo zranění, atrofii svalstva a jiných orgánů, vytvoření prostředí, které musí být přiměřeně bohaté na podměty, aby se předešlo nežádoucí depresi, nudě a strachu, pravidelná denní kontrola stavu zvířat, prevence nemocí a v případě potřeb okamžitá veterinární péče, citlivé zacházení se zvířaty ve všech stádiích jejich života (handling) aj.
Jestli jsou tyto zásady v praxi dodržovány, se dá v řadě případů pochybovat, zvláště pak v podmínkách intenzivního živočišného průmyslu. Je to také ale věcí každého chovatele jak se k tomu postaví a každého z nás, který chov bude podporovat. Zda se budeme zabývat tím, jestli jsou tyto zásady skutečně dodržovány. Je jisté, že majitelé velkochovů o welfare přemýšlí zejména ve spojitosti s dodržováním „jakýchsi“ podmínek, které jsou jim dány ze zákona. Z předešlých částí je asi zřejmé, že záležitost s pohodou hospodářských zvířat je značně problematická.
120
Žižlavský, J. a kol. Chov hospodářských zvířat, 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2002. 209 s.
60
6 Rostlinná produkce versus živočišná produkce
6.1 Srovnání rostlinné a živočišné produkce Katastrofám plynoucím z nedostatku potravy ve světě by se dalo předejít (alespoň částečně), pokud bychom obilí, které je považováno za nejdůležitější potravinu, používali pro přímou spotřebu lidmi, namísto jeho využití jako krmivo pro hospodářská zvířata. Pro příklad, z Brazílie je dováženo krmivo či masné výrobky do rozvinutých zemí, namísto využití pro zdejší hladovějící lidi. Také z Thajska, kde ročně umírá 60 000 dětí na podvýživu, se dováží nemalé množství manioku, což je jedno z hlavních krmiv prasat v Evropě. Stoupající počet hladovějících lidí v Brazílii je také výsledkem toho, že drobní farmáři musí ustoupit velkým farmám. Jak napsal Christian Opitz „kráva bohatého člověka je krmena obilím chudého muže“. Tentýž autor uvádí v grafech v knize Výživa pro člověka a Zemi, že při přeměně obilí na maso se ztratí až 90 % bílkovin, 99% uhlohydrátů a 100 % vlákniny. Přes 70 % obilí vyprodukovaných ve Spojených státech je použito jako krmivo pro dobytek. Přitom podíl přeměny rostlinných na živočišné bílkoviny je v nejlepším případě 3:1, ale častěji 10:1 a více.121 Lubomír Nátr ve své publikaci Rozvoj trvale neudržitelný uvádí výsledky studie Carlsson – Kanyamaové, ze kterých si zde dovolím některé uvést v následující tabulce, kterou jsem sestavila jinak než je uvedena ve jmenované publikaci, nicméně vycházím ze stejných čísel. Z tabulky je patrné, že vynaložená energie na určitou potravinu se liší podle toho, zda se jedná o importovanou či místní potravinu. Určitou odlišnost můžeme vidět i mezi potravinami rostlinného a živočišného původu, zejména pak tedy u hovězího a kuřecího masa, ve srovnání např. s mrkví, která je zde uvedena ve stejné porci 0,13 kg. Rozdíl v případě kuřecího masa je až osminásobný a u hovězího masa až osmnáctinásobný (ovšem je jasné, že mrkev nesplňuje nutriční hodnoty obou druhů mas).
121
Nátr, L. Rozvoj trvale neudržitelný. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 102 s.
61
Tab.9 Množství vynaložené energie na pěstování produktu v hotovou potravinu, vztažené na velikost porce pro jednu osobu Potravina
Velikost porce (kg)
Vložená energie (MJ)
Jogurt (import)
0,15
1,8
Sýr
0,03
1,8
Máslo
0,01
0,4
Margarin
0,01
0,17
Mléko
0,15
0,74
Vejce
0,03
0,53
Chléb (import)
0,07
0,88
Chléb (místní)
0,07
0,62
Hovězí maso
0,13
9,4
Kuřecí maso
0,13
4,37
Malinový džem
0,02
0,32
Pečený produkt z obilí
0,04
1,6
Ovesná kaše
0,23
0,57
Rýže
0,15
1,1
Brambory
0,2
0,91
Rajčata ze skleníku
0,07
4,6
Mrkev
0,13
0,5
Jablko (švédské)
0,05
0,17
Podle Christiana Opitze, se s každým masitým jídlem nepřímo zahazuje patnáct úplných pokrmů složených z obilí, zeleniny a luštěnin. Své tvrzení pak dále vysvětluje, že před poražením musí být zvíře nějakou dobu krmeno, přičemž pro produkci 1 kg masa se ztratí 7 – 16 kg obilí či luštěnin, dále počítá s určitou spotřebou vody, vynaložení energie a pracovní síly. Při rostlinné produkci je pak možno při stejných výrobních nákladech vyjma krmiva, vyprodukovat 15krát víc rostlinných potravin oproti masu.
62
Výnos jedlých produktů na 1 ha půdy za rok
20 000 20 000 20 000 15 000
Množství (kg)
ce ho le vě r zí m as o
ra jč at a
100 m rk ev
ja bl ka
1 000
fa zo le
2 000
tře šn ě
25 000 20 000 15 000 kg 10 000 5 000 0
potravina
Obr.9 Graf zobrazující výnos jedlých produktů, možný vyprodukovat za 1 rok na 1 ha půdy (podle situačních zpráv MZ ČR) 122
Efektivita využití půdy 356 261 211 192
Libry využitelných bílkovin
138 82
74
45
20
R ýž O e st Ku k at ní uři lu ce št ěn in y P še ni ce M M lé as ko o (v še V ch ejc ny e ty py ) H ov ěz í
S oj a
400 350 300 250 200 150 100 50 0
Obr.10 Efektivita využití půdy – výnos ve využitelných bílkovinách na akr s použitím různých druhů potravin 123
Samozřejmě názory mezi odborníky se liší. V případě autorů publikace Livestock to 2020, jedni tvrdí, že v rozvojových zemích přežvýkavci spásají přirozené traviny a jsou krmena tím, co je pro lidskou potravu málokdy použito, také se odkazují na to, že zvířata zde mají řadu jiných funkcí. Druzí se zase na tuto problematiku dívají negativně, hospodářská zvířata, jež mají jednoduchý žaludek, požadují velké množství 122 123
Opitz, Ch. Výživa pro člověka a Zemi. Přel. Barták R. J. Praha: Aviko Invest, 2002. 168 s. Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP. Snížení spotřeby masa – argument pro rychlou reformu.
63
krmiva, zejména vysoce energetického krmiva.124 Dva odborníci Colin R. W. Spedding z centra pro zemědělskou strategii a Cees de Haan ze Světové banky zabývající se účinností přeměny bílkoviny a energie zvířaty, došli k odlišným závěrům, které uvádím v následujících tabulkách:
Tab.10 Účinnost přeměny rostlinné potravy v živočišné produkty – De Haan Produkt
Účinnost energie
Účinnost bílkovin
Mléko
Neutrální
Negativní
Hovězí maso
Pozitivní
Negativní
Vepřové maso
Pozitivní
Pozitivní
Drůbeží maso
pozitivní
Pozitivní
Tab.11 Účinnost přeměny rostlinné potravy v živočišné produkty – Spedding Produkt
Účinnost energie
Účinnost bílkovin
Mléko
Negativní
Negativní
Hovězí maso
Negativní
Negativní
Vepřové maso
Negativní
Negativní
Drůbeží maso
Negativní
Negativní
125
126
Podle autorů publikace Škodlivé dopady průmyslové živočišné produkce se tito dva odborníci liší ve výživových zdrojích, neboť De Haan pracoval s krmivy uvažovanými jako plodiny poživatelné i pro člověka. Uvažuje, že se získá z masa více energie a bílkovin, než by lidé spotřebovali přímou konzumací plodin. Podle též publikace, Spedding je toho názoru, že přeměna krmiva v živočišné produkty je neúčinná, bere v úvahu také energii, která se ztrácí při chovu zvířat, ztráty starých, nemocných nebo poraněných zvířat aj. Spedding také poukazuje na fakt, že při přeměně 124
Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 125 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s. 126 Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby. Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2004. 56 s .
64
plodin na živočišné produkty dochází ke ztrátě půdy, vody a energie, jsou zde přebytečné zdroje a bere v úvahu také výskyt škůdců, parazitů, ztráty během přepravy, skladování, zpracování, přípravě a vaření.
6.2 Prognóza – přechod na vegetariánství či veganství Některé ze světových organizací a odborníků věnující se oblasti podvýživy v rozvojových státech, dochází k zajímavým závěrům, že vegetariánská (veganská) strava by mohla být jedním z řešení této závažné problematiky. Například Mezinárodní výzkumný ústav pro výživu uvádí, že pokud by západ snížil konzumaci masa o polovinu, zachránilo by se tím před podvýživou přinejmenším 3,6 milionů lidí v rozvojových zemích a 1,2 milionu v subsaharské Africe do roku 2020.127 Množství obilnin a luštěnin, které konzumuje americký dobytek, by stačilo na obživu pro 1,3 miliardy lidí.128 Frances Lappé, expert v otázkách hlad a zemědělství na institutu potravinářské a rozvojové politiky soudí, že v důsledku neužitečného plýtvání rostlinami na píci každý rok ztrácí lidstvo 118 milionů tun rostlinných bílkovin, což je množství, rovnající se 90 % ročního deficitu bílkovin na světě.129 Singer popisuje, jak bývalý náměstek amerického ministra zemědělství prohlásil, že snížení počtu hospodářských zvířat o 50 % v USA, by plně vyrovnalo kalorický deficit v rozvojových nesocialistických státech téměř čtyřnásobně. V důsledku snížené spotřeby masa v rozvinutých zemích by došlo ke snížení cen jednotlivých druhů masa, ale i rostlinných zdrojů. Jak je uvedeno v publikaci Škodlivé dopady živočišné produkce, snížená konzumace masa o polovinu by vedla ke snížení cen o 22 - 31 % u hovězího, vepřového, skopového, kozího a drůbežího masa do roku 2020 a taktéž by se snížily ceny za kukuřici a jiné obiloviny o 10 a 11 % a v případě pšenice a rýže by ceny klesly o 5 % a 1 %. Toto skutečně dokazuje, že přechod k vegetariánské, veganské stravě je zásadním řešením. Stejně tak velkou roli samozřejmě představuje skutečnost, že živočišná výroba je mnohem ztrátovější než rostlinná (jak jsem již uváděla v jiných kapitolách). „Právo na jídlo je ze všech lidských práv tím nejzákladnějším.“ (Jacques Diouf)
127
Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP. Snížení spotřeby masa – argument pro rychlou reformu. Praha: Společnost pro zvířata – z.o. ČSOP, 2001. 128 Janek, M. a Muntág, S. Kult masa –racionálna výživa?. 1.vyd. Martin: Vega, 1992, 44 s. 129 Kapleau, P. Chránit vše živé: vegetariánství z hlediska buddhismu. Bratislava: Cad press, 1992, 182 s.
65
6.3 Ekologické zemědělství – možné řešení Ekologické zemědělství se v České republice provádí na základě zákona č. 242/2002 Sb. o ekologickém zemědělství. Jedná se o hospodaření bez používání umělých hnojiv, chemikálií, postřiků, umělých látek a hormonů, od roku 1994 je součástí zemědělské politiky EU. Jeho prioritou by měla být kvalita produkce před kvantitou, mělo by se snažit o dodržování zásad ochrany životního prostředí, podporu biodiverzity, hospodárné využívání neobnovitelných zdrojů, mělo by být prostředkem trvale udržitelného rozvoje, a zajisté by mělo dodržovat zásady welfare hospodářských zvířat. Pokud vezmeme toto řešení z hlediska dopadů ekologických farem na životní prostředí, je jisté, že by to samozřejmě řešení bylo a velice pozitivní. Zároveň je to forma zemědělského hospodaření, která má velmi dobré podmínky welfare hospodářských zvířat. Rozhodně ale nemůže řešit zajištění dostatečného množství potravin v „chudých zemích“. Takže ekologické zemědělství je jasným řešením negativních dopadů intenzivní živočišné produkce v rozvinutých zemích, ale otázku podvýživy, dle mého mínění, neřeší. Zároveň, při tak velké poptávce po mase v „bohatých zemích“ jako je ta současná a s jakou se do budoucna počítá, se naskýtá otázka: Co by nám zajistilo, že by se z „biochovů“ nestaly „velkobiochovy“, pokud by ekologické chovy měly pokrýt tuto poptávku? Daly by se dodržet podmínky welfare hospodářských zvířat? Domnívám se, že ekologické zemědělství by mohlo být účinným a trvalým řešením, ale pouze v případě, že se radikálně sníží spotřeba masa. Profesor Lubomír Nátr ve své knize Rozvoj trvale neudržitelný píše: „Mohou být industrializované formy zemědělství trvale udržitelné? Odpověď zní, že naše zemědělství se nezdá být trvale udržitelným. Skutečně, „biosféra“, jak jsme ji zdědili, a „technosféra“, jak ji vytváříme, jsou v hlubokém protikladu. Je to jedinečná a historicky bezprecedentní situace…S přibližujícím se novým stoletím musíme stále častěji spojovat dvě zásadní otázky: Co budeme jíst dnes? A bude dost potravy na zítřek?“ Ráda bych doplnila předcházející zajímavou úvahu prof. Lubomíra Nátra. Jisté je, že ekologické zemědělství nemůže splnit současnou ani budoucí poptávku po mase, stejně tak jako industrializované zemědělství nemůže být prováděno bez škodlivých zásahů do krajiny. Snížená konzumace masa by však znamenala snížení vyčerpávání zdrojů, jakož i nižší spotřebu rostlin určenou jako krmivo pro dobytek. To by s sebou neslo menší spotřebu vody, půdy, užívání pesticidů, hnojiv apod. a následně snad i znamenalo umožnění rozvoje ekologického zemědělství. 66
7 ZÁVĚR Na základě dosavadních zkušeností s tempem růstu populace se dá předpokládat, že do roku 2020 vzroste na 7,7 miliard lidí. Přirozeným vývojem tedy bude, že se současně zvýší poptávka po živočišných produktech. Pak je potřeba si uvědomit, že se tato situace pravděpodobně bude muset řešit intenzifikací chovu, což je ale dle mého názoru nesprávné řešení. V souvislosti s fakty, které jsem v této bakalářské práci uvedla, jsem jednoznačně došla k závěru, že nejlepším řešením by bylo naopak snížení intenzity živočišné produkce a více se zaměřit na přímou spotřebu rostlinných produktů. Je jasné, že živočišná produkce je značně ztrátovější než rostlinná, vezmeme-li v úvahu spotřebu vody, půdy, vynaložené energie, pracovní síly a jiných důležitých složek v zemědělství. Vyprodukování 1 kg živočišné bílkoviny totiž vyžaduje minimálně 20krát více vody než vyprodukování 1 kg rostlinné bílkoviny. To představuje vážný problém, neboť již nyní má 80 zemí světa problém s nedostatkem pitné vody. Stejně tak půda je špatně využívána a nedochází k její obnově. V současnosti je ohrožena zejména nadměrnou pastvou a znečištěním z živočišného průmyslu (hnojiva, chemické látky, jateční odpady). Například jedna pětina orné půdy je používána pro pěstování plodin určené jako krmivo pro hospodářská zvířata. Na ploše o jednom akru je možno získat 356 liber sóji, ale hovězího masa je zde možno nepřímo vyprodukovat pouze 20 liber. Musíme také zvážit souvislost živočišné stravy a zdraví populace. Je zde zřejmá spojitost se současnými civilizačními chorobami, které ohrožují obzvláště populaci v rozvinutých zemích. Ovšem nejhorší dopady, které živočišná produkce má, jsou na hospodářských zvířatech. Podle mého názoru neexistuje žádné ospravedlnění praktik, které jsou prováděny v intenzivním chovu. Pokud jsou však lidé přesvědčení, že maso ke svému životu potřebují, měli by si uvědomit, co tato intenzivní živočišná produkce obnáší a raději přejít na ekologické chovy, kde by měl být zajištěn welfare zvířat. V rozvojových zemích plní hospodářská zvířata stále důležité funkce jako je např. tažná síla, produkce hnojiva aj. Předpokládá se, že počet lidí se bude nejvíce zvyšovat v rozvojových zemích. Zde bych ale o to více apelovala proti intenzifikaci chovu a zavádění nových plemen, která zde nejsou schopna plné užitkovosti (jiné klimatické podmínky, závislost na speciálních krmivech). Myslím si, že je potřeba lidem v „chudých zemích“ podat pomocnou ruku v podobě vzdělávacích programů, naučit je produktivnějším metodám obdělávání půdy, ukázat konstrukce lepších 67
skladovacích prostor pro obiloviny apod. Potřebné živiny doplnit formou fortifikačních programů (obohacování potravin vitamíny, bílkovinami, vlákninou), jako například v případě absence železa, které se vyskytuje kromě masa, také v různých druzích ovoce a zeleniny. V neposlední řadě si je potřeba uvědomit přímou souvislost spotřeby masa v rozvinutých zemích a nedostatkem potravin v rozvojových zemích v případě, kdy „bohaté státy“ využívají úrodnou půdu „chudých států“ k tomu, aby nakrmili svůj dobytek, zatímco právě v rozvinutých zemích nemají ani dostatek potravin rostlinného původu.
68
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY MONOGRAFIE Beranová, M. Zemědělství starých Slovanů. 1. vyd. Praha: Academia, 1980. 395 s. ISBN 509-21-857. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona: podle ekumenického vydání z roku 1985. Praha: Česká biblická společnost, 1991. SZ 863 s., NZ 290 s. Compassion in World Farming Trust. Škodlivé dopady průmyslové živočišné výroby (Argumenty pro humánní a udržitelné zemědělství). Přel. M. W. Pecková, Společnost pro zvířata – z. o. ČSOP, 2004. 56 s. Přel. z: The Detrimental Impacts of Industrial Animal Agriculture. ISBN 1900156 20 2. Dorst, J. Ohrožená příroda. Přel. Mária Lexová. 1. vyd. Praha: Orbis, 1974. 406 s. Přel. z: Avant que nature meure. Gore, A. Nepříjemná pravda. Přel. Jitka Fialová. Praha: Argo, 2007. 325 s. Přel. z: An Inconvenient Truth. ISBN 978-80-7203-868-8. Houghton, J. Globální oteplování. Přel. Janíková, K., Jeník, J. 1.vyd. Praha: Academia, 1998. 228 s. Přel. z: Global Warming. ISBN 80-200-0636-2. Chloupek, O., Procházková, B. Hrudová, E. Pěstování a kvalita rostlin. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005. 178 s. ISBN 80-7157-897-5. Janeček, M. a kol. Ochrana zemědělské půdy před erozí. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2002. 201 s. ISBN: 85866-85-8. Janek, M., Muntág, S. Kult masa – racionálna výživa? 1.vyd. Martin: Vega, 1992, 44 s. ISBN 80-900478-9-0. Kapleau, P. Chránit vše živé: vegetariánství z hlediska buddhismu. Přel. Konečný, A. Bratislava: Cad press, 1992. 182 s. Přel. z: To cherish all life. ISBN 80-85349-108. Miller, K., Prance, G., Plesník, J. a kol. Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. Přel. Roth, P., Plesník, J. 1. vyd. Praha: Scientia, 2004. 261 s. Přel. z: Global Biodiversity Outlook. ISBN 80-7183-331-2. Montanami, M. Hlad a hojnost. Dějiny stravování v Evropě. Přel. Jandová – Obstává, Z. Praha: Lidové noviny, 2003. 227 s. Přel. z: La fame e l´abbondanza. Storia dell´alimentazione in Europa. ISBN 80-7106-560-9.
69
Nátr, L. Rozvoj trvale neudržitelný. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 102 s. ISBN 80246-0987-8. Opitz, Ch. Výživa pro člověka a Zemi. Přel. Barták R. J. Praha: Aviko Invest, 2002. 168 s. Přel. z: Ernährung für Mensch und Erde. ISBN 80-903085-0-3. Podhorský, V. Dějiny pravěku a rané doby dějinné. 2. dopl. vyd. Brno: MU v Brně, 1999. 325s. ISBN 80-210-2159-4. Singer, P. Osvobození zvířat. Přel. Janík, Z., Gabajová, Z. 1.vyd. Praha: Práh, 2001. 259 s. Přel. z: Animal Liberation. ISBN 80-7252-042-3. Smetánka, Z. Legenda o Ostojovi. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 1992. 296 s. ISBN 80204-0044-3. Šarapatka, B., Urban, J. a kol. Ekologické zemědělství (učebnice pro školy i praxi, II. díl). 1. vyd. Šumperk: PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců ve spolupráci s MŽP ČR, Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Bioinstitut, o. p. s., a Asociace vzdělávacích zařízení pro rozvoj venkovského prostoru v Humpolci, 2005. 334 s. ISBN 80-903583-0-6. Šefrová, H. Rostlinolékařská entomologie. Brno: Konvoj, 2006. 257 s. ISBN 80-7302086-6. Turner, J. Intenzívní zemědělství a životní prostředí, zpráva pro Compassion in World Farming Trust. Praha: Společnost pro zvířata – z. o. ČSOP., 1999. 30 s. Valtyniová, S. Hodnocení vybraných negativních dopadů zemědělství na životní prostředí (zpracování diplomové práce). Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005. Žižlavský, J. a kol. Chov hospodářských zvířat, 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2002. 209 s. ISBN 80-7157-615-8.
OSTATNÍ ZDROJE Dousek, J., Vitásek, J., Valcl, O. a kol. Informační bulletin č. 4/2007 SVS ČR (program ochrany zvířat – situace v roce 2006). SVS ČR, 2007. 65 s. Informační leták. Svobodní jako ptáci? Plzeň: Děti Země Plzeň, 2007. Informační leták. Ústav zemědělských a potravinářských informací ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR a Ministerstvem zemědělství ČR. 91/676/EHS Směrnice rady EHS, 2001. Informační leták. Vegetariánství, veganství. Brno: Nesehnutí, 2007.
70
Kopec, K. Jakost výživy ve vývoji člověka (XXXV. Seminář o jakosti potravin a potravinových zdrojů, ze dne 4. 3. 2008). Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. Ministerstvo zemědělství ČR, Václavík, T. Ekologické zemědělství a biodiverzita. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2006. 16 s. ISBN 80-7084-485-X. Ministerstvo zemědělství ČR, úřad pro potraviny. Integrované povolení. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2007. Němec, J., Štolbová, M., Kučera, J. a kol. Situační a výhledová zpráva, půda. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2006. 80 s. ISBN 80-7084-566-X. Ostatnická, J., Keder, J., Machálek, P. a kol. Statistická ročenka životního prostředí 2007 - Stav a vývoj složek prostředí – ovzduší. Praha: MŽP, Český statistický úřad, Cenia, 2007. ISBN 80-7212-472-5.
INTERNETOVÉ ZDROJE Aktuální informace k podmínkám pro přepravu hospodářských zvířat [online]. [cit. 2008-1-15]. Dostupné na: http://www.qmagazin.cz/zvirata/aktualni-informace-kpodminkam-pro-prepravu-hospodarskych-zvirat-3.html. Amazon Destruction: Why is the rainforest being destroyed in Brazil? [online]. [cit. 2008-1-5]. Dostupné na: http://rainforests.mongabay.com/amazon/amazon_destruction.html#cattle. Amazonský prales [online]. [cit. 2008-1-5]. Dostupné http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/512685-odlesnovani-v-amazonii.
na:
Dějiny pravěku. [online]. [cit. 2008-2-2]. Dostupné http://www.dejepis.com/index.php?page=000&kap=002&pod=4.
na:
Desatero proč jsem vegetarián? [online]. [cit. 2008-2-18]. Dostupné na: http://www.zvirevtisni.cz/index.php?lng=CZ&webid=33&podwebid=41&staticid =100&akce=static_clanek. DDT [online]. [cit. 2008-1-13]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/DDT. Dojné krávy [online]. [cit. 2008-2-14]. http://www.svobodazvirat.cz/dojkravy.html.
Dostupné
Ekologické zemědělství [online]. [cit. 2008-3-2]. Dostupné http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/446432-ekologicke-zemedelstvi.
na:
na:
Hrazdil, F. Vegetariánství v etických souvislostech (zpracování bakalářské práce). [online]. [cit. 2008-2-12]. Dostupné na: http://ohz.cz/old_web/Zpravy/Obrazky/diplomka/diplomka.pdf.
71
Chov hospodářských zvířat je největším nebezpečím pro životní prostředí [online]. [cit. 2008-2-13]. Dostupné na: http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007060020. Informační centrum OSN v Praze [online]. [cit. 2008-2-25]. Dostupné na: http://www.osn.cz. Informační video Vykořisťování Země [online]. [cit. 2007-12-1]. Dostupné na: http://www.youtube.com/watch?v=1_rseZ75ZKE. Integrovaná prevence a omezování znečištění – referenční dokument BAT – Intenzivní chov drůbeže a prasat [online]. [cit. 2008-3-2]. Dostupné na: http://www.ippc.cz/archiv_new/archiv.php?dir=/data/httpd/www/ippc/www/archi v_new/BREF. Jatka: zabíjení na běžícím páse [online]. http://www.ohz.cz/Zviratka/jatka.html.
[cit.
2008-2-20].
Dostupné
na:
Laštůvka, Z., Přidal, A. Ekologie - cvičení – oheň, introdukce, domestikace, ekologická pravidla (prezentace ke cvičení z předmětu Ekologie). [online]. [cit. 2007-12-15]. Dostupné na: http://old.mendelu.cz/~zooapi/zool/ekol_cv03.pdf. Látka amoniak [online]. [cit. 2008-2-9]. Dostupné na: http://www.irz.cz/latky/amoniak. Látka methan [online]. [cit. 2008-2-9]. Dostupné na: http://www.irz.cz/latky/methan. Ministerstvo zemědělství České Dostupné na: www.mze.cz.
republiky
[online].
[cit.
2008-3-20].
zvířat [online]. [cit. 2008-2-20]. Dostupné Přeprava http://www.ochranazvirat.cz/16/czech/clanek/preprava-zvirat-.
na:
Přeprava zvířat [online] [cit. 2008-2-20]. http://www.spolecnostprozvirata.cz/obsah.php?pg=preprava.
na:
Rozhovor s masožravcem [online]. [cit. 2008-2-5]. http://natura.baf.cz/natura/2003/7/20030701.html.
Dostupné
Dostupné
na:
Snížení spotřeby masa přinese méně oteplování [online]. [cit. 2008-2-6]. Dostupné na: http://ekolist.ecn.cz/zprava.shtml?x=2040932. Transporty zvířat – žádné práva pro zvířata [online]. [cit. 2008-1-25]. Dostupné na: http://www.ohz.cz/Zviratka/transporty.html. Veganství [online]. [cit. 2008-1-5]. http://cs.wikipedia.org/wiki/Veganstv%C3%AD.
Dostupné
Vegetariánství [online]. [cit. 2008-1-21]. Dostupné http://cs.wikipedia.org/wiki/Vegetari%C3%A1nstv%C3%AD.
72
na:
na:
Velkochovy dobytka přispívají ke globálnímu oteplování [online]. [cit. 2008-2-11]. Dostupné na: http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007080002. Velkochovy hospodářských zvířat a jejich vliv na životní prostředí [online]. [cit. 20082-12]. Dostupné na: http://www.cenia.cz/web/www/cenia-akttema.nsf/$pid/MZPMSFJ1BPOU. Záznam přednášky Jana Šťastného, Dějiny českého vegetariánství [online]. [cit. 20081-2]. Dostupné na: http://www.vegspol.cz/view.php?cisloclanku=2007110002. Záznam přednášky Jana Šťastného, 2500 let stravování bez zabíjení [online]. [cit. 2008-1-2]. Dostupné na: http://www.vegspol.cz/view.php?nazevclanku=2500-letstravovani-bez-zabijeni&cisloclanku=2007100011.
73
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr.1 Graf zobrazující odlesnění pro Brazílii v letech 1988 – 2007 Obr.2 Důvody odlesnění v Amazonii v letech 2000 – 2005 Obr.3 Znázornění aspektů životního prostředí ve vztahu k intenzivní živočišné výrobě Obr.4 Spotřeba, použití a ztráty bílkovin při výrobě jatečních prasat s konečnou živou vahou 108 kg Obr.5 Rozloha zemědělské půdy v roce 1998 Obr.6 a 7 Rozdíly mezi stravou paleolitu a dnes Obr.8 Počet vzorků genetických zdrojů v letech 1952 - 2001 Obr.9 Graf zobrazující výnos jedlých produktů, možné vyprodukovat za 1 rok na 1 ha půdy (podle situačních zpráv MZ ČR) Obr.10 Efektivita využití půdy – výnos ve využitelných bílkovinách na akr s použitím různých druhů potravin
SEZNAM TABULEK Tab.1 Emise do ovzduší ze systému intenzivního chovu hospodářských zvířat Tab.2 Schematický přehled procesů a faktorů začleněných do uvolňování čpavku ze stájí Tab.3 Jednotlivé hodnoty antropogenních zdrojů methanu Tab.4 Spotřeba vody (m3) na produkci potravin (tun) rostlinného a živočišného původu (spotřeba v oblastech Blízkého Východu a Severní Afriky) Tab.5 Výdaje na onemocnění ve Velké Británii v roce 2002 Tab.6 Biologická hodnota potravin s vysokým obsahem bílkovin (%) a obsah esenciálních aminokyselin v mg na 100 g Tab.7 Nutriční jakost jednotlivých druhů potravin Tab.8 Celkové emise hlavních znečišťujících látek v ovzduší v ČR v roce 2006 (podle předběžných údajů) Tab.9 Množství vynaložené energie na pěstování produktu v hotovou potravinu, vztažené na velikost porce pro jednu osobu Tab.10 Účinnost přeměny rostlinné potravy v živočišné produkty – De Haan Tab.11 Účinnost přeměny rostlinné potravy v živočišné produkty – Spedding
74
