Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Výskyt porodních a poporodních komplikací u koní Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D. Brno 2008
Vypracovala: Hana Štenclová
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Výskyt porodních a poporodních komplikací u koní“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………. podpis diplomanta……………………….
2
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji doc. Ing. Ivě Jiskrové Ph.D. za vedení práce a odborné konzultace a MVDr. Eduardu Kubíčkovi za odborné rady a poskytnuté materiály. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Barboře Zurovacové za připomínky a rady, které mi poskytla k zadanému tématu.
3
ABSTRAKT U většiny klisen probíhá porod i poporodní období rychle a bez velkých problémů. Vyskytnou-li se však nějaké potíže, je nezbytné včasné a správné ošetření, protože mohou ohrozit život klisny i hříběte. Množství reprodukčních poruch je značné. Předmětem této práce bylo zaměřit se na nejčastější komplikace, které ztěžují průběh porodu a období puerperia a onemocnění ohrožující život klisny, hříběte nebo obou. Téma bylo zpracováno formou literárního přehledu. První část popisuje reprodukční cyklus klisen, včetně způsobů detekce říje a diagnostiku březosti. Další část se zabývá průběhem gravidity a porodu a ošetření novorozených hříbat. V hlavní části je rozdělení a charakteristika porodních a poporodních komplikací, popis péče o problematická hříbata a některé zdravotní poruchy novorozených hříbat. Zde byly nastíněny jejich příčiny, průběh a možnosti ošetření, popřípadě následky.
Klíčová slova: říje, březost, porod, novorozené hříbě, puerperium
ABSTRACT By the most of mares the parturition and puerperium pass off fast and without serious problems. If some troubles appear, timely and correct treatment is necessary, because they can endanger mare‘s or foal‘s life. There is a lot of reproductive malfunctions. The object of this work was to focus on the most frequent complications, which aggravate run of birth and puerperium and also life endangering diseases. The topic was elaborated as a literary overview. The first part describes reproductive cycle of mares, including methods of estrus detection and gravidity diagnosis. The next part is concerned with gravidity and parturition going and with treatment newborn foals. In the main part there is a separation and characteristics of parturient and post partum complications, describe a care about problem foals and some disease of newborn foals. Their reasons, run and treatment possibility, eventually aftermaths were described.
Key words: estrus, gravidity, parturition, newborn foal, puerperium
4
OBSAH 1
ÚVOD ....................................................................................................................... 6
2
LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................ 7 2.1 2.1.1 2.1.2 2.1.3 2.1.4 2.1.5 2.1.6 2.1.7 2.1.8
2.2 2.2.1 2.2.2 2.2.3 2.2.4 2.2.5 2.2.6 2.2.7
2.3 2.3.1 2.3.2 2.3.3
2.4 2.4.1 2.4.2 2.4.3
Charakteristika reprodukčního cyklu klisen ................................................................ 7 Pohlavní ústrojí klisny ......................................................................................................... 7 Pánev.................................................................................................................................... 8 Pohlavní aktivita u klisen..................................................................................................... 8 Průběh říje............................................................................................................................ 9 Detekce říje ........................................................................................................................ 10 Připouštění klisen............................................................................................................... 11 Připouštění po porodu ........................................................................................................ 12 Diagnostika gravidity......................................................................................................... 12
Průběh březosti klisen a specifika porodu u klisen.................................................... 15 Březost ............................................................................................................................... 15 Hormonální řízení březosti a porodu................................................................................. 18 Porod.................................................................................................................................. 19 Zralý, donošený plod ......................................................................................................... 22 Péče o novorozená hříbata ................................................................................................. 22 Involuce dělohy.................................................................................................................. 24 Poruchy březosti................................................................................................................. 24
Rozdělení a charakteristika porodních komplikací u klisen ...................................... 28 Metody porodnické pomoci ............................................................................................... 29 Porodní komplikace spočívající v matce............................................................................ 30 Porodní komplikace spočívající v hříběti........................................................................... 33
Rozdělení a charakteristika poporodních komplikací a péče o problematická hříbata 37 Neinfekční patologické stavy klisny .................................................................................. 37 Infekční patologické stavy ................................................................................................. 44 Péče o problematická hříbata ............................................................................................. 49
3
NÁVRH CÍLE A METODIKY VLASTNÍ PRÁCE.................................................... 62
4
ZÁVĚR .................................................................................................................... 63
5
SEZNAM LITERATURY ......................................................................................... 65
6
SEZNAM OBRÁZKŮ .............................................................................................. 68
7
SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................. 68
PŘÍLOHY ..................................................................... Chyba! Záložka není definována.
5
1
ÚVOD Chov koní je u nás, stejně jako v řadě jiných zemí, záležitostí náročnou nejen
finančně, ale i na provoz, organizaci a personál. Rentabilita chovu velmi úzce souvisí s reprodukcí.
Efektivnější
využití
reprodukčního
potenciálu
klisen
hospodářských zvířat je umožněno použitím biotechnických metod
i
dalších – např.
ultrasonografie, inseminace, přenos embryí, genový transfer, hormonální řízení říjového cyklu. Plodnost patří mezi nejdůležitější vlastnosti zvířat nejen pro zachování druhu, ale také pro svůj hospodářský význam. Snížená plodnost (subfertilita) nebo neplodnost (infertilita) způsobuje chovatelům značné ztráty. Plodností se rozumí pravidelnost v zabřeznutí a v porodech vyvinutých, životaschopných potomků až do pozdního věku. Období plodnosti je závislé na plemeni i samotném jedinci, u klisen trvá průměrně 1016 let, nicméně některé klisny mohou být plodné až do věku 28-30 let. Reprodukci výrazně ovlivňuje také úroveň výživy, dlouhodobé nedostatky ve výživě způsobují poruchy pohlavního cyklu a snížení plodnosti a dále věk klisny při prvním použití v chovu, protože s postupným věkem se plodnost snižuje. V přírodě se klisny hřebí velmi rychle, protože příliš dlouhý porod by přitahoval pozornost predátorů, obvykle v noci nebo brzy ráno a hříbě se snaží co nejdříve postavit, aby mohlo následovat matku a zbytek stáda. Za normálních okolností je porod klisny fyziologický děj a nevyžaduje žádnou asistenci ze strany chovatele. Jiná situace však nastává, je-li průběh březosti a porodu ohrožen. V takových případech je pro přežití novorozeného hříběte a ve vážných případech i klisny včasná pomoc zkušeného porodníka či veterinárního lékaře nepostradatelná. Při rozhodování o tom, kdy fyziologický průběh porodu přechází v porod patologický, je třeba vycházet ze znalostí fyziologie rodící matky i hříběte v konkrétní ontogenetické fázi vývoje.
Naše práce se zabývá popisem průběhu jednotlivých vybraných onemocnění klisen i hříbat týkajících se průběhu březosti, porodu, puerperia a prvních dnů života hříbat, příčinami jejich vzniku a možnostmi ošetření.
6
2
LITERÁRNÍ PŘEHLED
2.1 Charakteristika reprodukčního cyklu klisen 2.1.1
Pohlavní ústrojí klisny Pohlavní orgány se rozdělují na vnitřní, tj. vaječník, vejcovod, děloha a pochva a
zevní, k nimž patří poševní předsíň, vulva a poštěváček (MARVAN a kol, 2003):
Vaječník (ovarium) je párová pohlavní žláza, v které se tvoří pohlavní buňky (vajíčka) a pohlavní hormony (estrogeny a progesteron). Je fazolovitého tvaru, o délce 5-8 cm (MARVAN a kol., 2003). Ovulační plocha je omezena jen na malý okrsek zvaný ovulační jamka (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). Levý vaječník je zpravidla větší než pravý (PŘIBYL, 1954).
Vejcovod (tuba uterina) je párová svalová a slizniční trubička, dlouhá 25-30cm. Slouží k zachycení ovulovaného vajíčka a přemístění do dělohy (MARVAN a kol., 2003).
Děloha (uterus) je silnostěnný dutý orgán, je dvourohá. Má tyto části: dva děložní rohy (dlouhé 20-25cm), děložní tělo (20-25cm) a děložní krček (6-7cm). Kanál děložního krčku je uzavřený stahem silné vrstvy hladké svaloviny a zátkou hustého čirého hlenu. Fyziologicky se otevírá pouze při porodu a v období říje. Děložní stěna se skládá z pobřišnice (perimetrium) na povrchu, střední podélné a kruhové vrstvy hladkého svalstva (myometrium) a vnitřní sliznice (endometrium) vysoké 2-4mm (MARVAN a kol., 2003). Děloha, vejcovody a vaječníky jsou upevněny na širokých děložních vazech. (PŘIBYL, 1954).
Pochva (vagina) je pářící orgán samice, úzká svalová a slizniční trubice se schopností značného rozšíření. Přechází v poševní předsíň, která se navenek otevírá stydkou štěrbinou. Poševní předsíň (vestibulum vaginae) slouží i jako vývodná močová cesta. Ve sliznici jsou uloženy předsíňové žlázy produkující hlenovitý sekret pro zvlhčení sliznice předsíně a pochvy (MARVAN a kol, 2003). 7
Vulva, ochod – skládá se ze stydkých pysků, které ze stran ohraničují svisle postavenou stydkou štěrbinu a stýkají se v ostré dorzální spojce a ventrální zaoblené spojce. Sliznice vulvy nemá žlázy (PŘIBYL, 1954). Mezi vulvou a řití je tzv. hrázka (BEČKA a kol., 1946).
2.1.2
Pánev Pánev (pelvis) tvoří dvě pánevní kosti, spojené ve sponě pánevní, a kost křížová.
Každá pánevní kost je tvořena srůstem 3 kostí – kyčelní, stydké a sedací. Chrupavka pánevní spony osifikuje ve stáří 7-9let, což je z porodnického hlediska výhodné u mladších matek, protože chrupavčitá spona umožňuje malé, ale významné oddálení pánevních kostí a rozšíření pánevní dutiny při porodu (PŘIBYL, 1954).
2.1.3
Pohlavní aktivita u klisen Klisna patří mezi sezónně polyestrická zvířata. Reprodukční období nastává na
počátku jara (březen, duben), období anestrie na podzim (říjen, listopad) (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). Dle DOLEŽELA a kol. (1997) je pohlavní aktivita výrazně ovlivňována fotoperiodismem a produkcí hormonů adenohypofýzy – FSH (vyvolává růst a zrání folikulů) a LH (dozrání a ovulace folikulů). Období pohlavní aktivity trvá 15-25 let (HLAVÁČEK, 1946).
Říjový cyklus klisny se dělí na 4 fáze (SOVA a kol., 1981): Proestrus – předříjová fáze: klisna je po vlivem FSH, na vaječníku roste a zraje Graafův folikul, v němž se zvyšuje tvorba estrogenů. Jejich působením se zvyšuje prokrvení pohlavního ústrojí, na děloze nastává proliferace endometria a děložní sliznice se zvyšuje. Estrus – říje: na začátku říje převládá působení FSH, v průběhu říje se zvyšuje uvolňování LH a na základě zpětné vazby začne zvýšená hladina estrogenů blokovat uvolňování FSH. Graafův folikul narůstá. Pod vlivem estrogenu se otevírá kanál děložního krčku se a z vulvy vytéká hustý hlenovitý sekret, dochází k ovulaci.
8
Metestrus – poříjová fáze: klisna je pod vlivem LH, na místě prasklého folikulu se vyvíjí žluté tělísko. Postupně ustupuje překrvení a otoky na pohlavních orgánech, ustává výtok hlenu, děložní krček se uzavírá. Diestrus – meziříjová fáze: dochází k růstu a zrání žlutého tělíska, v případě oplození vajíčka přechází diestrus v březost a žluté tělísko zůstává. V opačném případě žluté tělísko zaniká a po odeznění účinků progesteronu nastupuje znovu proestrus.
K ovulaci dochází zpravidla 24 hodin před odezněním zevních příznaků říje, tj. jeden až dva dny před koncem říje (DOLEŽEL a kol., 1997, JELÍNEK a kol, 2003).
V průměru je říjový cyklus 21 denní (JELÍNEK a kol., 2003, MISAŘ a JISKROVÁ, 2005), nicméně kolísá mezi hodnotami 17-25 a více dnů (DOLEŽEL a kol., 1997). Objevením prvního říjového cyklu se stávají klisny pohlavně dospělé. Podle MARVANA a kol. (2003) je to ve věku 16-18 měsíců, autoři JELÍNEK a kol. (2003) a DOLEŽEL a kol. (1997) se shodují na věku 16-24 měsíců, dle MISAŘE a JISKROVÉ (2005) je to v 9-12 měsících. Podle MISAŘE a JISKROVÉ (2005) je chovná dospělost, tedy optimální období pro zařazení koně do plemenitby bez negativního vlivu na dokončení jeho růstu a vývinu, pro teplokrevná plemena 3 - 4 roky, pro chladnokrevná plemena 2 ½ - 3 roky. HLAVÁČEK (1946) doporučuje klisny starší 12 let, dosud nepřipouštěné, k chovu nepoužívat, protože málokdy zůstanou březí.
2.1.4
Průběh říje Estrus trvá 3-10 dní (JELÍNEK a kol, 2003, DOLEŽEL a kol. 1997), ale
v závislosti na individualitě klisny může trvat 2 až 11 dní (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). V průběhu roku se první říje dostavují na začátku jara, příznaky jsou méně zřetelné a trvají déle. S pokračujícím jarem se průběh říjových cyklů zpravidelňuje, říje se stává zřetelnější a trvá kratší dobu. Na podzim pohlavní cyklus ustává, klisna přechází do stavu anestrie (DUŠEK a kol., 1999). Typická říje se projevuje znaky jako: překrvení dělohy a pochvy, otevření děložního krčku a výtok čirého hlenu, zdvihání ocasu nahoru do strany, častější močení, 9
změna chování (odmítání poslušnosti, nervozita) (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005) Charakteristické je i tzv. „blýskání“- rytmické oddalování stydkých pysků a vyvracení sliznice poševní předsíně a klitorisu. Klisna při tom zaujímá polohu nejvhodnější k vzeskoku hřebce (DOLEŽEL a kol., 1997). Změny v chování u chladnokrevných klisen jsou méně výrazné než u teplokrevných (HLAVÁČEK, 1946). Pravidelnost říjových cyklů ovlivňuje mnoho zevních i vnitřních činitelů (podnebí, světlo, výživný stav, stáří apod.) Při nedostatečné výživě nastávají nejrůznější poruchy pohlavního cyklu jako jsou vynechání říje, tichá říje, nebo naopak její prodloužení (SOVA a kol., 1981). Tzv. „nutriční neplodnost“ dosahuje až 40% u sportovních koní a 20-30% u dostihových (WOLTER, 1973).
2.1.5
Detekce říje
Zkoušení klisen za přítomnosti hřebce: klisna v říji obvykle blýská, vypouští malé množství moči, rozkročí zadní končetiny, sníží záď, zvedá ocas na bok a vystavuje vnější genitálie. Klisna v diestru hřebce odmítá, klopí uši, naznačuje hrozbu kousnutím, kope, vyhazuje, vydává typický pištivý zvuk. Zkoušení se provádí u zkušební stěny, která chrání hřebce-prubíře před poraněním nebo klisnu před oplodněním prubířem. Ve velkých chovech může být prubíř voděn po stáji nebo puštěn do stáda, kde vyhledává říjící klisny. Nechtěnému oplodnění se zabrání buď kastrací prubíře nebo chirurgickým zákrokem-vasektomií. Projevy říje jsou velmi individuální, proto je třeba je pečlivě sledovat a zkoušet klisnu denně, případně obden (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005).
Detekce říje na základě znalosti délky říjového cyklu klisny: podmínkou je určení posledního dne předcházející říje. Po 13 dnech (minimální doba diestra) se klisna začne zkoušet. Jestliže má klisna krátký říjový cyklus (2 dny říje a 13 dní diestrus), podchytí se počátek říje, v případě dlouhého cyklu (11 dní říje a 22 dní diestrus) nejpozději šestý den říje (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005).
Vaginoskopické vyšetření: poševní sliznice je zarudlá, s hlenovým povlakem. Řasy děložního krčku jsou zduřelé, krček je maximálně relaxován a vytéká z něj čirý hlen (DOLEŽEL a kol., 1997). 10
Rektální vyšetření: u folikulu se posuzuje jeho konzistence, tvar, velikost a síla folikulární stěny. Děloha je ochablá a zvětšená, endometriální řasy jsou výrazně zesílené (DOLEŽEL a kol., 1997).
Sonografické vyšetření: na vaječníku je palpovatelný dominantní folikul, který zcela vyplňuje ovulační jamku a vyklenuje se nad povrch vaječníku. Graafův folikul má tenkou stěnu a průměr 4-7cm (DOLEŽEL a kol., 1997).
Umělé řízení říjového cyklu: aplikace prostaglandinu F2α v sekreční fázi žlutého tělíska (5.-12.den po ovulaci) způsobí luteolýzu žlutého tělíska, přerušení říjového cyklu a nástup nového (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005).
Detekce říje po porodu: podle MISAŘE a JISKROVÉ (2005) se první říje dostaví obvykle 5.-12.den po porodu, podle DVOŘÁČKA (1922) nejčastěji 7.-10. den. U kojících klisen se mění složení mléka způsobující průjem hříběte. Pokud klisna porodí brzy na jaře, může ještě přejít do zimního anestru (DOLEŽEL a kol., 1997).
Další možností detekce říje je mikroskopické vyšetření cervikálního hlenu (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005).
2.1.6
Připouštění klisen
Doba zapuštění: Doba vhodná pro zapuštění nebo inseminaci je 3.-5. den říje (PŘIBYL, 1954; HLAVÁČEK, 1946), podle MISAŘE a JISKROVÉ (2005) opakovaně každých 48 hodin počínaje 2.dnem říje.
Způsoby plemenitby: -
Přirozená plemenitba (připouštění volné nebo z ruky)
-
Inseminace (čerstvým, zchlazeným nebo zmrazeným spermatem)
-
Embryotransfér
V chovu anglického plnokrevníka je povolena pouze přirozená plemenitba (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). 11
Připouštěcí období: Připouštěcí období v plnokrevném chovu začíná 15.2. a končí 15.7. (http://www.dostihy.cz/download/metodika.doc) U ostatních plemen závisí na konkrétním chovu – například připouštěcí sezona pro inseminaci čerstvým spermatem v roce 2008 je: ve
státním
podniku
Zemský
hřebčinec
Písek
od
15.2.
do
31.7.
(http://www.zemskyhrebcinecpisek.cz) v
Zemském
hřebčinci
Tlumačov
od
1.2.
do
31.8.
(http://www.hrebcinectlumacov.wz.cz) v soukromé firmě ERC s.r.o. (Equinní Reprodukční Centrum) začíná 15.2 a končí 15.8 (http://www.muller-equine.cz/cz/equine/index.htm)
2.1.7
Připouštění po porodu Průměrný interval od porodu k ovulaci je 10,2 ± 2,6 dne. Klisnu můžeme
připustit již v první poporodní říji (DOLEŽEL a kol., 2000). Relativně často však dochází u kojících klisen k embryonální mortalitě s následujícím anestrem. Určitá variabilita v ovariální a sexuální aktivitě klisen po porodu je v úzké souvislosti s ročním obdobím, úrovní výživy a výživným stavem klisny, stářím a zda klisna kojí (DOLEŽEL a kol, 1997).
2.1.8
Diagnostika gravidity
Podle DOLEŽELA
a kol. (2000)
se březost zjišťuje klinickými a laboratorními
vyšetřeními:
Klinické metody (přímé) –
vnější: posouzení pohlavního chování, zvětšení břicha, vyšetření zevního pohlavního ústrojí, pohyby a srdeční ozvy plodu, zvětšení mléčné žlázy
–
vnitřní: rektální, vaginální vyšetření
–
speciální: sonografické vyšetření
Laboratorní metody (nepřímé) –
vyšetření cytologické, histologické, biochemické, imunologické aj. 12
2.1.8.1 Klinické metody Posouzení pohlavního chování:
za 18-21 dní od připuštění klisna hřebce
odmítá, další říje se nedostaví (DOLEŽEL a kol., 2000). HLAVÁČEK (1941) upozorňuje na to, že příznaky říje se mohou objevit i ve 3.-4. měsíci gravidity a následné připuštění nebo inseminace pak vede k potratu za 2-3 dny. Srdeční akce plodu se dá identifikovat kolem 23. dne (DOLEŽEL a kol., 2000). Pohyby plodu je možné pozorovat od 4. měsíce, především po napojení matky studenou vodou (HLAVÁČEK, 1941). Rektální vyšetření je možné od 18.dne, spolehlivě od 35.dne po zapuštění. Děloha gravidní klisny je tuhá, kulatého průřezu a stočená, kolem 120. dne klesá do dutiny břišní (DOLEŽEL a kol., 2000). Vaginální vyšetření – pochva je ve vyšších stádiích březosti pokrytá suchým, lepivým hlenem, děložní krček je dobře uzavřený (LERCHE a NOVÁK, 1958). Ultrazvukové přístroje rozlišují tekutinu (černá) od tkáně dělohy (šedá), a tím identifikují blastocystu od tkáně. Děloha starších klisen může obsahovat cysty, ty se ovšem nepohybují, kdežto blastocysta se pohybuje po celém luminu dělohy a 16.den se fixuje v levém nebo pravém děložním rohu (DOLEŽEL a kol., 2000). Sonografii lze použít od 11. dne po oplození (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005).
Obr. 1 Embryonální váček (velikosti 4 x 5 mm) 11.den po ovulaci v děložním rohu chladnokrevné klisny (GRYGAR a KUDLÁČ, 1997).
13
Sonografie umožňuje diagnostikovat dělohu se dvěma nebo více zárodky v raném stadiu, kdy je ještě možné mechanické odstranění jednoho z nich a zajistit tak další fyziologický vývoj pouze pro jeden plod nebo přerušit graviditu aplikací prostaglandinů. Likvidaci lze úspěšně provést do 20. dne, nejpozději do 38. dne gravidity. Dvojitých ovulací je asi 20-30% a končí většinou zmetáním (DOLEŽEL a kol., 2000).
Obr. 2 Gravidita dvojčat – 17.den březosti, oba koncepty se nacházejí v levém děložním rohu (GRYGAR a KUDLÁČ, 1997).
Přesnost rané diagnostiky ohrožuje embryonální mortalita, proto je třeba potvrdit graviditu v 16, 35 a 60 dnech. Hlavní diagnostickou metodou je podle DOLEŽELA a kol. (2000) rektální vyšetření palpací a sonografie rektálním způsobem. 2.1.8.2 Laboratorní metody DUŠEK a kol. (1999) uvádí tyto metody: Metoda chemického průkazu progesteronu v krevní plazmě – od 17.-20.dne březosti, březí klisna má vysokou hladinu progesteronu. Asheim-Zondekova reakce: metoda biologického průkazu séra březích klisen v krvi (PSMG) – od 40. do 120.dne březosti. Cuboniho reakce: metoda chemického průkazu estrogenů v moči – od 120.dne březosti.
14
2.2 Průběh březosti klisen a specifika porodu u klisen 2.2.1
Březost Březostí označujeme stav klisny, kdy se v děloze vyvíjí jeden nebo více plodů.
Začíná oplozením a končí porodem (JELÍNEK a kol., 2003). V první třetině vývoje, dokud se u nevyvinou druhově charakteristické znaky, se jedná o zárodek (embryo), později o plod (fetus) (PŘIBYL, 1954). Průměrná délka březosti podle JELÍNKA a kol. (2003) je 333 dní, v rozmezí 307-310 dní (DVOŘÁČEK, 1908), 310-360 dní (DUŠEK a kol., 1999), 333-342 dní (DOLEŽEL a kol., 2000). HLAVÁČEK (1941) pozoroval, že na podzim se hříbata rodí většinou předčasně (průměrně o 13 dní), kdežto na jaře klisny často přenášejí (v průměru o 12 dní). DVOŘÁČEK (1908) uvádí, že březost klisen ušlechtilých plemen je průměrně o 15 dnů delší než u klisen těžkých plemen, což potvrzuje i ZAKOPAL (1984) uvádějící průměrnou délku březosti 340 dnů u plnokrevníků a 333 dnů u ostatních plemen. 2.2.1.1 Plodové obaly Plodové obaly tvoří chorion (blána klková) a amnion (blána ovčí), k přídatným embryonálním orgánům patří žloutkový váček a alantois (blána močová) (MARVAN a kol., 2003). Žloutkový váček zajišťuje první krevní oběh zárodku (tzv. žloutkový krevní oběh) do doby vytvoření alantoidového krevního oběhu. U koní zůstává žloutkový váček po celou dobu gravidity ve spojení s choriem a vzniká tak žloutková placenta. Tato placenta má význam z hlediska výživy zárodku, protože vstřebává z dělohy tzv. děložní (uterinní) mléko (histiotrofní výživa). Po 14. týdnu přebírá úlohu výživy placenta (MARVAN a kol., 2003). Zevní plodový obal tvoří chorion, který obstarává spojení s dělohou. Alantois hromadí embryonální a fetální moč a srůstá s choriem v alantochorion. V jeho stěně se vytváří pupeční (placentární) krevní oběh. Vnitřním obalem je amnion a srůstem s alantiodem tvoří alantoamnion (MARVAN a kol., 2003). Při porodu vstupuje do děložního krčku vždy jako první alantochorion, který má sametový vzhled červené barvy, po porodu se mění na modrofialovou. Po prasknutí alantochoria vstupuje do porodních cest alantoamnion šedě bělavé barvy a je zčásti 15
průsvitný. Hmotnost plodových obalů u klisny se pohybuje v rozmezí 3,5-7,5 kg, u plnokrevných klisen cca 5,7kg (DOLEŽEL a kol., 2000).
Obr.3 Lůžko plnokrevné klisny (foto autorka) Význam plodových obalů je značný: spolu s plodovými vodami chrání embryo a plod před zevními úrazy, zprostředkovávají výživu a výměnu látkovou, umožňují volnost pohybu plodu, usnadňují změnu polohy hříběte do polohy porodní, plodové vody čistí a zvlhčují povrch porodních cest (PŘIBYL, 1954). 2.2.1.2 Placenta (lůžko) Proces uhnízdění zárodku a jeho těsné přiložení ke sliznici dělohy označujeme jako implantaci (KLIMENT a kol., 1989). Ta je první vývojovou fází placenty (MARVAN a kol., 2003). U koně začíná v 8.-10. týdnu a končí placentací v 10. týdnu (DOLEŽEL a kol., 2000) až 14.týdnu březosti (PŘIBYL, 1954). Placenta je složitý embryonální membránový orgán umožňující spojení plodových obalů s děložní sliznicí za účelem látkové výměny (MARVAN a kol., 2003). Placenta je difúzní epitelochoriální, tzn. že choriové klky jsou rovnoměrně rozptýleny po celém povrchu choria a vnořují se do sliznice bez narušení epitelu endometria (JELÍNEK a kol., 2003). Při porodu se odloučí chorion od děložní sliznice bez poranění (PŘIBYL, 1954). Krev matky a plodu jsou odděleny šesti bariérami (epitel klků choria, vazivo klků a endotel kapilár pupečních cév a na straně matky epitel děložní sliznice, vazivo sliznice dělohy a endotel krevních kapilár dělohy). Tento typ placenty
16
neumožňuje přechod imunoglobulinů z krve matky do plodu a hříbata se proto rodí bez protilátek (JELÍNEK a kol., 2003).
Obr.4 Placenta (MARVAN a kol., 2003) 2.2.1.3 Pupeční provazec Je spirálovitě stočený, obsahuje 2 tepny, 1 žílu a urachus, spojující močový měchýř s alantoidovým vakem (HLAVÁČEK, 1941). Délka pupečního provazce je dle DOLEŽELA a kol. (2000) 36-83 cm. 2.2.1.4 Uložení plodu PŘIBYL (1954), KLIMENT a kol. (1989) a (DOLEŽEL a kol. (2000) popisují uložení plodu v děloze polohou, postavením a držením.
A.
Poloha
Poloha charakterizuje poměr podélné osy plodu k podélné ose matky. Fyziologická poloha – podélná: dlouhá osa těla matky a dlouhá osa těla hříběte jsou rovnoběžné a) podélná přední: hříbě směřuje k děložnímu krčku hlavou b) podélná zadní: hříbě směřuje k děložnímu krčku zádí Nefyziologické polohy -
svislá: podélná osa plodu je svisle kolmá k podélné ose matky
-
příčná: podélná osa plodu je horizontálně kolmá k podélné ose matky
-
šikmá: podélná osa plodu není přesně svislá nebo příčná 17
B.
Postavení
Postavení je poměr uložení hřbetu plodu ke hřbetu matky Fyziologické postavení – horní: hřbet mláděte je vzhůru ke hřbetu matky Nefyziologické postavení: -
dolní: hřbet mláděte směřuje k břichu matky (během březosti fyziologické)
-
boční: hřbet mláděte je obrácen k pravému nebo levému boku matky
C.
Držení
Držení určuje uložení hlavičky, nožek a ocasu k trupu plodu. Fyziologické držení – pravidelné: uložení hlavičky na natažených hrudních končetinách nebo natažené pánevní končetiny směřující do porodních cest.
Za nitroděložního života je poloha plodu jiná než při porodu, rotační pohyby jsou u koní velmi časté (tzv. hříběcí twist). V 9. měsíci březosti se poloha plodu stabilizuje, a to tak, že 99% plodů je v poloze podélné přední, zbytek v podélné zadní nebo nepravidelné (DOLEŽEL a kol., 2000). Do porodní polohy se plod dostává během 3-4 hodin před začátkem porodu (MOREL, 2003). Hříbě se otáčí kolem podélné osy z postavení dolního do postavení horního, napřimuje páteř a do porodních cest natahuje končetiny, případně s hlavičkou (DOLEŽEL a kol., 2000).
2.2.2
Hormonální řízení březosti a porodu Pro udržení gravidity má velký význam přítomnost zárodku a přeměna
cyklického žlutého tělíska na gravidní, které produkuje progesteron (DOLEŽEL a kol., 2000). Ten zastavuje pohlavní cyklus a zabraňuje kontrakcím dělohy tím, že činí děložní svalovinu necitlivou k oxytocinu (JELÍNEK a kol., 2003). Malý zárodek se velmi rychle pohybuje, dráždí větší povrch endometria a tím i více receptorů bránících tvorbě PGF2α potřebného k regresi žlutého tělíska (DOLEŽEL a kol., 2000). Gravidní žluté tělísko klisny zaniká již po 35.-40. dnu březosti, na vaječnících zrají a ovulují nové folikuly a na jejich místě se vytvářejí přídatná žlutá tělíska produkující progesteron. Od 150. dne dochází i k jejich regresi a po 180. dni nejsou na ovariích žádná žlutá tělíska a progesteron vytváří placenta (DOLEŽEL a kol., 2000). 18
Hladina estrogenů tvořená ve vaječnících je nízká, jejich množství narůstá s postupující březostí a jsou pak placentárního původu (DOLEŽEL a kol., 2000). Ke konci březosti se ve žlutých tělíscích vytváří relaxin, který má hlavní úlohu při otevírání děložního krčku během porodu (JELÍNEK a kol., 2003). O příčinách vzniku a řízení porodu existuje mnoho teorií. Podle současných poznatků je příprava k porodu podmíněna růstem hladiny estrogenů a poklesem progesteronu (příloha 2). Vlastní podnět k započetí porodu udává zvýšená produkce kortikosteroidů v nadledvinách plodu, které stimulují zvýšenou tvorbu estrogenů v placentě a tvorbu prostaglandinů. Tím se snižuje hladina progesteronu a vlivem oxytocinu se objevují první děložní kontrakce (JELÍNEK a kol., 2003).
2.2.3
Porod Vzhledem k anatomické stavbě pánve klisny probíhá porod poměrně rychle a
snadno (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). Většina porodů probíhá v noci, nejčastěji mezi 22. a 23. hodinou (DUŠEK a kol.,1999) nebo v době, kdy je ve stájích klid. HLAVÁČEK (1941) doporučuje pohyb klisny až do posledního dne před porodem, stejně tak LERCHE a NOVÁK (1958) schvalují méně namáhavou práci v druhé polovině březosti. 2.2.3.1 Příznaky blížícího se porodu Vazy a svaly břicha značně povolí a tím břicho klesne (LERCHE a NOVÁK, 1985). Pánevní vazy povolují, vulva je zduřelá, uvolňuje se hlenová zátka z děložního krčku. Hlavním signálem je zvětšování mléčné žlázy a její sekret zasychající na strucích (DOLEŽEL a kol., 2000; JELÍNEK a kol., 2003). Podle LERCHEHO a NOVÁKA (1985) se mohou objevit otoky břicha a končetin, které po porodu rychle zmizí. 2.2.3.2 Průběh porodu a ošetření klisny a hříběte Porod má tři fáze: otevírací, vypuzovací a poporodní (HLAVÁČEK, 1946):
I. Fáze – otevírání porodních cest Začátek této fáze nelze přesně určit, podle DOLEŽELA a kol. (2000) nastupuje 0,5 – 4 hodiny před vypuzením plodu, HLAVÁČEK (1941) uvádí 2-9 hodin.
19
Začíná nástupem pravidelných kontrakcí dělohy, které se opakují zpočátku v delších a s postupujícím porodem v kratších intervalech (LERCHE a NOVÁK, 1985). Plod zaujímá porodní polohu, klisna je neklidná, staví se k močení, otáčí se k zádi, častěji kálí, opakovaně vstává a lehá si. Vyplavený oxytocin způsobí tlak v dutině celé dělohy, drážděním receptorů se otevírá děložní krček a alantochoriový vak vniká do pochvy (DOLEŽEL a kol., 2000), praskne v pochvě a vytéká 8-15 litrů čiré alantoidové vody (PŘIBYL,1954).
II. Fáze – vypuzování plodu Děložní kontrakce zesilují, nastupují kontrakce břišní stěny. 5-10 minut po odchodu alantoidové vody se mezi stydkými pysky ukáže málo průhledný amnion modrobílé barvy s nožkami hříběte. Po prasknutí amniového vaku vytéká 3-7 litrů zkalené vody amniové. Neobjeví-li se po odtoku alantoidové vody ve vulvě amnion s plodem do 20 minut, je třeba zasáhnout. Kritická hranice pro přežití plodu je 70 minut (DOLEŽEL a kol., 2000) Nepraskne-li amnion spontánně, je třeba ho roztrhnout. Nejsnadnější je to v místě tzv. cervikální hvězdy, nejtenčí části placenty bez mikroklků ležící v oblasti vnitřní branky děložního krčku. Má bělavou barvu a tvar hvězdy (KELLEY, 2002) Nožky jsou nataženy, jedna je mírně pozadu (10-15 cm). Přicházejí silné kontrakce s klidovými pauzami, které trvají 2-3 minuty. K nejsilnějším stahům dochází, když prochází přes pánev hlava a ramena plodu. Stahy ustávají, když pochvou projde záď. Tato fáze trvá průměrně 17 minut (DOLEŽEL a kol., 2000), v rozpětí 15-30 minut (KLIMENT a kol., 1989; HLAVÁČEK, 1941). Pupeční provazec je přetržen spontánně v porodních cestách v průběhu vypuzování plodu nebo je neporušen a trhá se 5-10 minut po porodu, v důsledku pohybu hříběte nebo matky asi 5 cm od těla hříběte. Uměle pupek přerušujeme až po vymizení pulsace (asi za 1-2 minuty) (DOLEŽEL a kol., 2000). Při okamžitém odstřižení provazce může být hříbě ochuzeno až o 1 litr (téměř třetinu) cirkulující krve (ZAKOPAL, 1985). Zvýšení koncentrace CO2 v krvi hříběte po přetržení pupečního provazce nebo odloučení placenty vyvolá dýchací reflexy (DOLEŽEL a kol., 2000). Do fyziologicky probíhajícího porodu není třeba zasahovat, v úvahu připadá lehká pomoc v poslední fázi vypuzování plodu (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005), a tahem 20
za nožky hříběte směrem dolů porod urychlit. Zvláště u prvniček je vhodné dlaní chránit hrázku před natržením (HLAVÁČEK, 1946). Klisna obvykle vstane již za 9 minut (DOLEŽEL a kol., 2000).
III. Fáze – vypuzování placenty Porodní bolesti zeslabují, lůžko se uvolňuje a vypuzuje. Je obráceno naruby svým alantoidovým povrchem bílé barvy, při zadržování lůžka je sametově červené (DOLEŽEL a kol., 2000). Lůžko je dobré podvázat, aby si na něj klisna nešlápla a vlastní hmotnost lůžka urychlila jeho odchod (HLAVÁČEK, 1946). Odchod všech obalů má proběhnout do 1,5 hodin po porodu a musí být prohlédnuty, zda nechybí některá jejich část (DOLEŽEL a kol., 2000). Fyziologický odchod lůžka nebývá provázen krvácením, tudíž je krvácení příznakem poranění rodidel (DVOŘÁČEK, 1908). Děloha klisny po porodu obsahuje asi 1 litr tmavočerveného sekretu, ke kterému se přidává táhlý hlen. Výtok netrvá déle než 3 – 6 dnů ve velmi malém množství a přechází v barvu žlutou až čirou (DOLEŽEL a kol., 2000).
Obr. 5 Vypuzování placenty (foto autorka)
21
2.2.4
Zralý, donošený plod Donošené hříbě středních a těžkých plemen je 100-150 cm dlouhé, hustá srst
pokrývá celé tělo, výrazně delší je na kštici, hřívě a ocasu. Horní klíšťky jsou buď prořezány nebo se prořezávají, u hřebečků jsou již varlata sestouplá v šourku (DOLEŽEL a kol., 2000). Při správném krmení klisny dosahuje hmotnost narozeného hříběte 8-10% hmotnosti matky (WOLTER, 1973). Hmotnost novorozeného hříběte je 50 kg u plnokrevníků a 55-60 kg u plemen tažných koní (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005), podle PŘIBYLA (1954) bývají hříbata prvniček slabší. 2.2.5
Péče o novorozená hříbata
Pupeční provazec, pokud se sám nepřetrhl, možno podvázat sterilním vláknem a odstřihnout asi 10 cm od trupu hříběte (DVOŘÁČEK, 1922). Podle SEDLINSKÉ (2007) je však vhodnější pupeční provazec přerušit tupým tahem než řezem skalpelem nebo nůžkami a nedoporučuje ani podvazování pupečního pahýlu. Nejdůležitější je důkladná dezinfekce pupečního pahýlu (např. lihovým roztokem jodu) v 6-12 hodinovém intervalu a pravidelná kontrola jeho zaschnutí (DOLEŽEL a kol., 2000). Dobře zaschlý pupeční pahýl obvykle odpadne do 14 dnů (ZAKOPAL, 1985) až 3 týdnů (HLAVÁČEK, 1947).
Obr. 6 Ošetření novorozeného hříběte (foto autorka) Prokrvení a dýchání je nejlépe stimulováno při olizování mláděte matkou, proto se hříbě pokládá hřbetem k matce. Nástup dýchání musí proběhnout do 3 minut. Rukou 22
vytlačíme hleny z dutiny nosní. Pokud dojde ke komplikacím z dutiny ústní odstraníme zbytky plodových vod a obalů. Nástup dýchání lze stimulovat studenou vodou do zátylí, kompresí hrudníku nebo aplikací respiratorních stimulačních preparátů (např. Respitor, Analeptin-Pentazol, Eurocan) (DOLEŽEL a kol., 2000). Frekvenci dechů při započetí dýchání uvádí ZAKOPAL (1985) v průměru 75dechů/min, ve stáří 12 hodin 34dechů/min. Frekvence tepů bezprostředně po narození se pohybuje v rozmezí 70-80 tepů/min, během prvních hodin stoupá na 140-150 tepů/min a kolem 24 hodin po narození klesá na 60-80 tepů/min. Tep se zvyšuje v době pokusů o postavení. Teplota během prvních dnů kolísá v rozmezí 37,8 – 38,9°C (SEDLINSKÁ, 2008). Po porodu je nutné zajistit sucho a zabránit průvanu, který snižuje schopnost vlastní termoregulace hříběte (DOLEŽEL a kol., 2000). Normální hříbě má bezprostředně po porodu zvedat hlavu, sací reflex má mít nejdéle do 20 minut. První pokusy o postavení začínají za 15-30 minut a zdaří se mezi 30-120 minutami, v průměru za 60 min u plnokrevných hříbat (ZAKOPAL, 1985). Pro hříbě je důležitý včasný a dostatečný příjem mleziva, nejlépe do 2 hodin po porodu.
Mlezivo
je
zdrojem
energie,
živin,
minerálních,
látek,
vitamínů,
imunoglobulinů k zabezpečení pasivní imunity a svým vyšším obsahem hořčíků stimuluje odchod střevní smolky. Vstřebávání kolostra zajišťují speciální buňky tenkého střeva, které jsou za 24 – 36 hodin nahrazeny novými buňkami, neschopnými absorpce (DOLEŽEL a kol., 2000). Hříbě saje po dobu 1-2 minut, v intervalech 30-60 minut (ZAKOPAL, 1985), frekvence sání je až 50-70 krát za den a postupně ubývá počtu sání a zvyšuje se vysáté množství . V průběhu 5-7 dní se mlezivo mění na zralé klisní mléko (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). Tab.1 Změny složení mleziva klisny v závislosti na počtu hodin po porodu (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005)
Doba po
Složení mleziva klisny (%)
porodu
Minerální
voda
sušina
proteiny
tuk
sacharidy
1
70,8
29,2
23,8
0,8
3,7
0,9
10
77,5
22,5
16,0
1,6
4,2
0,7
24
87,4
12,6
3,5
2,5
5,9
0,7
48
88,1
11,9
3,0
1,8
6,4
0,7
(hod)
23
látky
K odchodu mekonia dochází obvykle za 1,5 hodiny, je černé barvy a tuhé konzistence, později žluté a kašovité (HLAVÁČEK, 1941) a k prvnímu močení v rozmezí 2,7 – 15 hodin po narození. Průchod moči by měl být kontinuální, v opačném případě je možné, že praskl močový měchýř (ZAKOPAL, 1985). Při narození je možné preventivně očkovat proti ochromě (např. Polyequan) jako pasivní imunizace hříběte. Povinné je očkování od 4 měsíců věku proti tetanu a chřipce (Duvaxyn IE-T), s přeočkováním za 21-42 dnů a dalším za 150-213 dnů po 2. přeočkování (KUBÍČEK, 2008). 2.2.6
Involuce dělohy Podle DOLEŽELA a kol. (2000) je průběh involuce i nástup první ovulace velmi
rychlý. Děloha klisny se rychle zmenšuje, děložní krček se uzavírá v době první ovulace. Tekutiny se částečně vstřebávají, větší část se však vylučuje formou poporodního výtoku – čistek (lochií, sekundin), obsahujících zbytky plodových vod, hlen, části epitelu, případně hlubší části endometria. Involuce dělohy je za normálních podmínek ukončena do 10 dnů po porodu (DOLEŽEL a kol., 2000; JELÍNEK a kol., 2003).
2.2.7
Poruchy březosti
2.2.7.1 Zmetání (abortus) Zmetání je proces, při kterém dochází k předčasnému ukončení gravidity a vypuzení plodu neschopného mimoděložního vývoje (DOLEŽEL a kol., 2000). Dle ZAKOPALA (1954) je to narození před 300. dnem březosti. Aborty dělíme na infekční a neinfekční. Jestliže ke zmetání dochází v prvních měsících březosti, označujeme ho jako rané zmetání, dojde-li vypuzení plodu v posledním trimestru březosti, mluvíme o pozdním abortu (DOLEŽEL a kol., 2000).
A.
Nenakažlivý abortus Diagnóza neinfekčního abortu se stanoví na základě zevních změn a klinických
příznaků a vaginálního vyšetření (otevřený děložní krček, krvavě zbarvený výtok z dělohy) (PŘIBYL, 1954).
24
Příčiny jsou exogenní i endogenní povahy, často obtížně prokazatelné, v některých případech je nelze objasnit. Zevní příčiny mohou být mechanické – upadnutí, skoky, chůze po nerovném terénu, přeprava, údery, kopnutí; dalšími příčinami mohou být nešetrné vyšetření, neodborné zákroky, porušení hlenové zátky, rozšíření krčku a zavlečení infekce do dělohy, inseminace březích klisen, podání některých léčiv, zkrmování nevhodného krmiva (plesnivá, jedovatá), studené nápoje, studené koupele (DOLEŽEL a kol., 2000). Vnitřní příčiny jako jsou záněty na děloze, poruchy činnosti žlutého tělíska (předčasný zánik), onemocnění a odúmrť plodu, stočení pupečníku a skřípnutí cév, těžké onemocnění matky nebo psychické afekty (uleknutí, úzkost) mohou vyvolat děložní stahy a potrat (PŘIBYL, 1954). Častou příčinou potratu je vývoj dvojčat (DOLEŽEL a kol., 2000). Často se zmetání vyskytuje v důsledku jiného vážného onemocnění. Klisny kulturních plemen jsou náchylnější ke zmetání než klisny primitivních plemen, protože jsou citlivější vůči nepříznivým vlivům (DOLEŽEL a kol., 2000). Zmetání v první třetině březosti nedoprovází výrazné příznaky, často nemusí být ani zaznamenány. Komplikací mohou být plodové obaly zůstávající v porodních cestách při nedostatečně otevřeném děložním krčku (DOLEŽEL a kol., 2000), dále zánět dělohy puerperální septikémií a následná dočasná nebo trvalá neplodnost (PŘIBYL, 1954). V pokročilém stádiu březosti se objevuje otok vulvy a okolí, dolních partií břišní stěny a mléčné žlázy, neklid zvířete, nepravidelné stahy břišního lisu. Je-li doba potratu blízká termínu předpokládaného porodu, objevují se příznaky podobné přípravnému stádiu porodu (DOLEŽEL a kol., 2000). Ke zmetání dochází v průměru do tří dnů od působení vyvolávajícího podnětu (DOLEŽEL a kol., 2000). Někdy je plod v děloze zadržen delší dobu a může podlehnout hnilobnému rozkladu (putrifikace), nebo rozbředne bez účasti hnilobných zárodků (macerace) nebo vyschne a ztvrdne (mumifikace) (BEČKA a kol., 1946). Mrtvý plod může ztěžovat porod nedostatečnou stimulací k nástupu porodu, nemožností zaujmout porodní polohu, nedostatečným mechanickým tlakem na děložní krček a jeho nedostatečným otevřením, suchostí porodních cest z důvodu nedostatku plodových vod. Životnost plodu lze zjistit polykacím nebo análním reflexem plodu, pulsací artérií na spěnkách končetin plodu nebo v pupečním provazci, popř. pohyby plodu po 25
mechanickém stimulu. Řešením je při dostatečně otevřených porodních cestách řízený tah, v opačném případě císařský řez. Obvykle proběhne zmetání bez závažnějšího narušení zdravotního stavu klisny a ta opět zabřezne (DOLEŽEL a kol., 2000).
B.
Infekční abortus Původci jsou bakterie, viry, plísně a parazité. Pronikají do organismu přes
sliznici trávicího, respiračního nebo urogenitálního ústrojí. K infekci dělohy, placenty a plodu dochází lymfatickou nebo krevní cestou nebo z pochvy. Zmetání mohou také vyvolat toxiny mikrobiálního původu aniž došlo k infekci dělohy (KLIMENT a kol.,1989). Nejčastěji je původcem koňský herpesvirus – 1(EHV 1), který kromě zmetání u klisen vyvolává respirační onemocnění u hříbat a ročků. Příčinou zmetání je infekce alantochoria a plodu. Téměr 95% potratů způsobených tímto virem se objeví v druhé polovině březosti, nejvíce klisny abortují v podzimním a zimním období. Jestliže se infekce vyskytne na konci březosti, hříbě se rodí slabé a obvykle uhyne v průběhu sedmi dnů. Po zmetání virus z pohlavního ústrojí rychle vymizí a jestliže nedošlo k poškození dělohy, klisna může znovu zabřeznout. K následné infekci sice není imunní, ale potraty v dalších březostech jsou vzácné. Abortovaný plod a placenta jsou zdrojem infekce pro další klisny. Dále se aborty vyskytují při salmonelóze (Salmonella abortus – equi), virové arteritidě, stomatitidě koní a infekční anémii, leptospiróze, brucelóze, trypanozomiázách, při infekcích Streptococcus equi a jinými mikroby (DOLEŽEL a kol., 2000). Podle vlastní iniciativy je možné očkovat proti infekčnímu potratu vakcínou Duvaxyn EHV 1, 4 v první polovině březosti (KUBÍČEK, 2008). 2.2.7.2 Dvojčata Dvojčata se vyvinou buď zdvojením zárodku nebo oplodněním 2 zygot. Při souměrném zdvojení vzniknou jednovaječná dvojčata, při asymetrickém rozštěpu zárodku se může vyvinout 1 jedinec pravidelně a druhý ve formě zrůdného útvaru (např. kulovitého), částečný rozštěp se projeví zdvojením některé části (např. 2 hlavy). Při oplodnění 2 zygot se vyvíjí jedinci nestejnoměrně, obvykle však pravidelně, ale jsou menšího vzrůstu (ZAKOPAL, 1984). 26
Plodové obaly jsou uloženy odděleně v rozích děložních, přičemž jeden z nich více či méně proniká do druhé poloviny dělohy a zaujímá prostor na úkor druhého plodu. Tím dochází k nerovnoměrnému růstu placent a plodů, případně v důsledku nedostatečné výživy dvojčat k předčasnému ukončení březosti a abortu (DOLEŽEL a kol., 2000). K abortu dochází obyčejně v 7. a 8. měsíci, dvojčata jsou proto jevem nežádoucím a z hlediska ekonomického ztrátovým (ZAKOPAL, 1984). Porodní komplikací mohou být nepravidelné polohy, postavení a držení, do porodních cest mohou vstupovat oba plody současně. V takovém případě je nutné zjistit, které nožky patří kterému plodu, méně vstouplé hříbě zatlačit zpět a druhé vybavit. Repozice je obvykle snazší, protože oba plody jsou poměrně malé. Častá je u jednoho plodu poloha přední a u druhého zadní (PŘIBYL, 1954). Prevencí je včasná diagnóza a likvidace jednoho zárodku, případně obou (ZAKOPAL, 1984). 2.2.7.3 Předčasný porod Předčasným se nazývá porod dostavující se před uběhnutím normální délky březosti, kdy je plod schopen extrauterinního života, tedy po 9,5 měsíce (DOLEŽEL a kol., 2000). Prematurita je březost delší než 300 dnů, ale kratší než 325 dní u plnokrevníků, u ostatních plemen kratší než 320 dnů. Imaturita (nezralost) je délka březosti delší než 320 dnů, ale hříbě jeví známky prematurity (ZAKOPAL, 1985). Předčasný porod je spontánní nebo umělý (indukovaný): Příčinnou spontánního předčasného porodu mohou být endokrinní poruchy, patologické stavy placenty nebo plodu (DOLEŽEL a kol., 2000), onemocnění matky zejména infekčního charakteru spojená se šířením bakterií nebo toxinů v organismu, nekvalitní výživa (použití zapařených, plesnivých nebo nahnilých krmiv). Ve většině případů je však neobjasněna (KLIMENT a kol., 1989). Spojenou komplikací pak bývá nedostatečně otevřený děložní krček, nedostatečné uvolnění porodních cest, slabé děložní kontrakce, nedostatečná příprava mléčné žlázy a nedostatek mleziva, snížená životnost plodu a jeho zvýšená citlivost k nepříznivým vlivům zevního prostředí (DOLEŽEL a kol., 2000). Terapie spočívá v zabezpečení životních podmínek hříběte, dodání komplexu vitaminů, posilujících léků, případně transfuze krevních součástí (ZAKOPAL, 1985). Umělé vyvolání porodu se provádí při vážných zácpových kolikách a zraněních, nebo z chovatelských důvodů pro zkrácení březosti, tím snížení porodní 27
hmotnosti plodu a snížení výskytu těžkých porodů. Porod lze vyvolat aplikací oxytocinu, dostaví se pak spontánně během jedné hodiny. Možná je i aplikace PGF2α (DOLEŽEL a kol., 2000). Po předčasném narození je hříbě slabé, má nízkou hmotnost, pozdě vstává, má problémy s postojem, intenzita sání je snížená, je neschopné udržet tělesnou teplotu a dosáhnout normálního vztahu s matkou. Při intenzivní péči je možné hříbě zachránit, některá slabá hříbata však uhynou třetí nebo čtvrtý den (ZAKOPAL, 1985). 2.2.7.4 Prodloužení doby březosti (přenášení) Dle DOLEŽELA a kol. (2000) jde o březost trvající déle než 380 dní. Příčiny mohou být genetické i negenetické, například nedostatečné uvolnění prostaglandinů a estrogenů a nedostatečný pokles hladiny progesteronu. V důsledku prodloužení březosti dochází ke zvýšení hmotnosti hříběte, ochabující funkci placenty a tím ztížený průchod hříběte porodními cestami nebo úhyn hříběte v děloze, během nebo po porodu (KLIMENT a kol.,1989). Proto přichází v úvahu vyvolání porodu, případně císařský řez. Protože prodloužení březosti může být podmíněno dědičně, nedoporučuje se narozené jedince používat k chovu.
2.3 Rozdělení a charakteristika porodních komplikací u klisen Ztížený porod (dystocia) je obecně nemožnost vypuzení plodu a placenty z porodních cest březí samice v druhově specifickém termínu. Příčiny mohou být vrozené povahy, a to dědičné i nedědičné (např. vývojové anomálie matky nebo plodu, vliv teratogenů, faktory ovlivňující délku březosti, velikost plodu, počet plodů) nebo získané (trauma, stres, výživa a způsob chovu, infekce, orgánová onemocnění, nádory) (DOLEŽEL a kol., 2000). Těžké a nepravidelné porody se u koní vyskytují poměrně zřídka a závisí především na plemeni, stáří a pracovním využití klisny (DVOŘÁČEK, 1922). HLAVÁČEK (1941) a DOLEŽEL a kol. (2000) se shodují na tom, že porod probíhá u klisen velmi rychle, bez velkých potíží a obvykle nevyžaduje větší asistenci.
28
Problémy se vyskytují u 2 % klisen a můžeme je seřadit do tohoto pořadí (DOLEŽEL a kol., 2000): –
podložená nožka
–
flexe hlavičky
–
flexe krku a hlavičky
–
anální poloha
–
kozelce
–
deformity pánve
–
nadměrně velký plod
–
flexe dělohy
2.3.1
Metody porodnické pomoci
Repozice – nejsnadněji se provádí do 20 minut po prasknutí chorioalantoidového vaku, dokud je v děloze dostatečné množství plodové vody a děloha pevně neobepíná plod. Nelze-li pro silné stahy repozici provést, klisna se krátkodobě uspí (asi na 10 minut). Vybavení silou (řízený tah) – předpokladem jsou zkušenosti porodníka, který musí při nepravidelné poloze plodu rychle rozhodnout o tom, zda nereponovaná část hříběte projde porodními cestami. Fetotomie – nejsnadnější metoda řešení porodu při mrtvém plodu, provádí se řez v kloubech. Císařský řez – provádí se buď plánovitě (při deformaci pánve, překážkách v porodních cestách – např.jizvy, torze dělohy) nebo v případě neplánovaných dystokií (např. příčné kozelce, flexe dělohy, absolutně a relativně velké plody), kdy je vhodnější řešit je touto metodou. V praxi se však realizují ojediněle, protože děložní cévy silně krvácí a může dojít k vykrvácení do dělohy (DOLEŽEL a kol., 2000).
Podle DOLEŽELA a kol. (2000) rozeznáváme ztížený porod zapříčiněný matkou (dystocia materna) nebo plodem (dystocia fetalis), přičemž u koní je častější druhý případ.
29
2.3.2
Porodní komplikace spočívající v matce Konkrétní příčiny ztíženého porodu představují abnormity prostornosti
porodních cest, uložení dělohy a porodních stahů (DOLEŽEL a kol., 2000).
2.3.2.1 Úzké porodní cesty Úzká pánev Tento stav může být zapříčiněn nedostatečnou tělesnou zralostí při prvním porodu, patologickými stavy kostry (rachitis, osteomalacie) nebo jako důsledek předchozího poranění. I přes intenzivní porodní stahy není plod vypuzen. Jako ošetření je možný řízený tah, císařský řez nebo fetotomie v případě mrtvého plodu (DOLEŽEL a kol., 2000).
Zúžený děložní krček Obvykle je nedostatečně otevřen při předčasném hřebení, nebo se může sevřít při dlouhotrvajícím porodu. I při déletrvajících stazích plod není vypuzen (DVOŘÁČEK, 1922). Ošetření představuje masáž nebo omývání děložního krčku teplou vodou (45ºC), dále aplikací estrogenů a oxytocinu. Často je však neúspěšné a je nutný císařský řez (DOLEŽEL a kol., 2000).
Úzká pochva a vulva Je pozorována se buď u mladých klisniček s nedostatečně vyvinutou pochvou a vulvou nebo silně vyvinutým hymenem, nebo u starších klisen s nádory, edémy a hematomy či zúžení po zajizvení. Příznakem jsou silné porodní stahy, výtok plodových vod bez následného vypuzení plodu, do porodních cest je natlačen živý nebo mrtvý plod. Ošetření spočívá v rozšíření vulvy rukou a řízený tah, naříznutí nebo nastřihnutí hrázky, popř. císařský řez (DOLEŽEL a kol., 2000). 2.3.2.2 Dislokace dělohy Dislokace březí dělohy mohou být různého druhu a stupně. Přestože k abnormální změně uložení může dojít kdykoli během gravidity (především ohnutí dělohy) nejčastěji k němu dochází ke konci březosti nebo na začátku porodu. Příčinami dislokace dělohy jsou nekoordinované děložní kontrakce, kontrakce břišních svalů, nepřiměřený pohyb plodu nebo trauma březí klisny. Predispozičně působí uvolnění 30
fixačního aparátu, ochablost břišního svalstva, asymetrické zvětšení dělohy, kolikové bolesti, nedostatek plodových vod (DOLEŽEL a kol.. 2000).
Stočení dělohy kolem podélné osy (torsio uteri) K této změně dochází především ke konci březosti nebo na začátku porodu, kdy plod zaujímá porodní polohu a nepřiměřeným pohybem s sebou strhuje i dělohu. Příznakem je neklid a náznak kolikových bolestí, silné porodní stahy ustoupí bez vypuzení plodu. Při torzích vyššího stupně nemusí porod nastoupit a na stav poukáže až výrazné překročení termínu porodu nebo příznaky bakteriální kontaminace dělohy, odumření plodu, případně celková intoxikace zvířete. Plod je při otočení do 180º v nefyziologickém postavení, děložní krček je nedostatečně otevřený až uzavřený (DOLEŽEL a kol.. 2000). Ošetření představuje návrat dělohy do původní polohy buď přímým otočením dělohy proti směru otočení (retorze), otáčením trupu matky kolem fixované dělohy a ve směru nebo císařský řez (PŘIBYL, 1954).
Ohnutí dělohy kolem příčné osy (versio et flexi uteri) Ohnutí dělohy do 90º se označuje jako verze, nad 90º flexe. Často je spojeno s kýlou. Břišní kýla může vzniknou při bikornuální graviditě (DOLEŽEL a kol., 2000). Příčinou je především ochablost břišní stěny, nadměrné zatížení dělohy (např. u dvojčat) nebo ruptura děložních svalů (PŘIBYL, 1954). Dorzoflexe (dorsoflexio, retroflexio uteri) znamená ohnutí dělohy směrem nahoru a nazpět směrem kaudálním. Její vznik je obvykle spojen s kolikou ke konci březosti nebo abnormálním pohybem klisny. Tlakem březí dělohy tímto směrem může vzniknout perineální kýla (DOLEŽEL a kol., 2000). Při ventroflexi se děloha ohne dolů. Poruchy se projeví výrazným ventrálním vyklenutím dutiny břišní, v termínu porodu dochází k nevýrazným porodním stahům, prasknutí plodových obalů a výtoku plodových vod bez vypuzení plodu. Ošetření: repozice tlakem na plod přes pochvu nebo rektum kraniálním směrem, příp. císařský řez (DOLEŽEL a kol., 2000).
31
Obr. 7 Poloha hříběte při bikornuální graviditě po ventroflexi dělohy (PŘIBYL, 1954). V – prodloužená a zúžená pochva, UD – původně ventrální stěna děložní nyní tvoří stěnu dorsální, UH – původně dorsální stěna, DV – široký vaz děložní. V tomto případě je nutné v narkóze uložit klisnu na hřbet, tím děloha klesne a zčásti lze dosáhnout rukou na plod. 2.3.2.3 Slabé porodní bolesti Slabé porodní bolesti bývají následkem těžkého porodu, nedostatečné výživy nebo předcházející nemoci (DVOŘÁČEK, 1922). Obvykle na ně navazuje zadržení lůžka, zpomalená involuce dělohy, případně záněty dělohy. Ošetření spočívá v odstranění prvotní příčiny ztíženého porodu a následný řízený tah a aplikace vápníku, glukózy a oxytocinu, v případě neúspěchu císařský řez (DOLEŽEL a kol., 2000). 2.3.2.4 Příliš silné porodní stahy Příčinou je nadměrné podráždění dělohy při velkém nebo nepravidelně uloženém plodu, projevuje se silnými porodními stahy bez vypuzení plodu, křečovitě sevřeným děložním krčkem. Ošetření představuje aplikaci uterorelaxans, smasmolytik nebo ataraktik a malou epidurální anestézii, po odstranění silných stahů je možný řízený tah, případně císařský řez (DOLEŽEL a kol., 2000).
32
2.3.3
Porodní komplikace spočívající v hříběti Bezprostřední příčinou může být podle DOLEŽELA a kol. (2000) nepřiměřeně
velký plod, nepravidelná poloha plodu, abnormální počet plodů, mrtvý plod nebo zrůda. 2.3.3.1 Nadměrně velké hříbě Hříbě je neúměrně velké buď absolutně, tzn. že jeho rozměry a hmotnost přesahují obvyklé hodnoty, nebo relativně, kdy jeho rozměry i hmotnost jsou v normálu, ale jsou nepřiměřeně velké v poměru k prostornosti porodních cest matky. Nadstandardní velikost plodu může ovlivnit pohlaví (hřebečci mají větší rozměry i hmotnost), prodloužená délka březosti, individuální vliv některých plemenných hřebců, individuální vliv matky, nadměrná výživa matky v poslední třetině březosti (DOLEŽEL a kol., 2000). KLIMENT a kol. (1989) dodává ještě poruchy funkce hypofýzy, štítné žlázy a nadledvin. Jako možné následky uvádí prasknutí děložní stěny, děložního krčku, pochvy, hráze nebo pánve. Ošetření: řízený tah, většinou však císařský řez, u mrtvého plodu fetotomie (DOLEŽEL a kol., 2000). 2.3.3.2 Nepravidelné uložení plodu KLIMENT a kol. (1989) a DOLEŽEL a kol. (2000) popisují nepravidelné uložení jako nepravidelnou (nefyziologickou) polohu, postavení nebo držení plodu, které lze zjistit vaginální palpací: − Nepravidelné polohy – „kozelce“: podélná osa plodu je svislá nebo příčná k podélné ose těla matky a plod přitom může být obrácen k pánevnímu vchodu hřbetem (poloha hřbetní) nebo břichem (poloha břišní): − poloha svislá hřbetní − poloha svislá břišní − poloha příčná hřbetní − poloha příčná břišní Dle DOLEŽELA a kol. (2000) je u svislé polohy většinou přední nebo zadní část plodu blíž k pánevnímu vchodu, poloha příčná hřbetní se vyskytuje nejčastěji při tzv. bicornuální graviditě, kdy je přední část plodu uložena v jednom a zadní část ve druhém děložním rohu. − Nepravidelné postavení: postavení boční nebo dolní 33
− Nepravidelné držení: v případě polohy podélné přední se posuzuje držení hlavy a hrudních končetin, v poloze zadní držení pánevních končetin. Nepravidelné držení hlavy: – šikmé držení hlavy – hlava svržená na bok – hlava skleslá na hruď – hlava zvrácená na hřbet Nepravidelné držení hrudních končetin: – končetina ohnutá v kloubu spěnkovém – polopodložená končetina (ohnutá v karpálním kloubu až o 180º) – zcela podložená končetina (v kloubu o ramenním 180º) – ohnutá končetina v kloubu ramením i loketním – nohy zkřížené za hlavou (tzv. šíjové držení) Nepravidelné držení pánevních končetin: – končetina ohnutá v kloubu spěnkovém – polopodložená končetina (ohnutá v hleznovém kloubu až o 180º) – zcela podložená končetina (ohnutí v kyčelním kloubu o 180º) – hýžďová poloha (obě nožky jsou ohnuty v kyčelních kloubech)
Obr.8 Hlava skleslá na hruď (MOREL, 2003)
Obr.9 Poloha svislá břišní (MOREL, 2003)
34
Obr.10 Anální poloha (MOREL, 2003)
Obr.11 Poloha příčná břišní (MOREL, 2003)
Příčinami jsou nedostatečné nebo nadměrné kontrakce dělohy, nedostatečná připravenost porodních cest, předčasné prasknutí plodových obalů, nepřiměřený pohyb plodu, malá životnost a deformity plodu, odumření plodu, tlak druhého plodu v případě dvojčat, upadnutí matky před porodem, předčasný zásah do porodu, kdy plod nestihl zaujmout porodní polohu. Nejčastější je nepravidelné držení končetin. Příznaky jsou intenzivní porodní stahy bez následného vypuzení plodu. Ošetření spočívá v blokování porodních stahů malou epidurální anestezií nebo ataraktiky či uterorelaxans a repozice. V případě nepravidelné polohy je obtížná a často neúspěšná, je možné vtahování části plodu která je blíže k pánevnímu vchodu a odtahování opačné části plodu do dutiny břišní, u nepravidelného postavení bývá ošetření úspěšnější, a to křížovým tahem za porodní provázky nebo torzní tyčí. V případě neúspěchu lze provést císařský řez. Nepravidelné držení lze při dostatečné prostornosti porodních cest napravovat manuálně, ve vážnějších případech císařským řezem (DOLEŽEL a kol., 2000). Nepravidelné uložení je třeba napravit co nejdřív, dokud je plod ještě v děloze. Čím více odteče plodových vod, tím je náprava obtížnější. Současně se svírá děloha a postupně těsněji obepíná plod. Nejsnadněji lze plod vsunout zpět do dělohy když klisna stojí. Jestliže nechce nebo nemůže stát, podloží se jí zadek tak, aby ležel výše. Uložení plodu se napravuje v době, kdy ustanou porodní bolesti (DVOŘÁČEK, 1922).
35
2.3.3.3 Zrůdy Zrůdně utvářené plody vznikají nedostatečným nebo nadměrným vývojem některé části plodu. Jsou jednoduché nebo zdvojené (KLIMENT a kol., 1989). 1) Jednoduché – DOLEŽEL a kol. (2000) uvádí nedostatečné nebo nadměrné dělení tkání a orgánů, nedostatečný vývoj některé části těla. KLIMENT a kol. (1989) popisuje dále vyvinutí některého orgánu v abnormální velikosti nebo nepravidelném tvaru (tzv. buldočí hlava, nepravidelný tvar hlavy, rozštěp patra, ztluštění končetin, vyvinutí končetiny na neobvyklém místě (např. na hřbetu), abnormální délka končetiny, abnormální vývoj vnitřních orgánů. 2) Zdvojené – zdvojení některé části těla nebo orgánů
Příčinami jsou genetické nebo získané faktory. Genetické faktory: – chromozomální odchylky, neslučitelnost genů, abnormální geny (DOLEŽEL a kol., 2000). Získané, nedědičné faktory (KLIMENT a kol,1989): – teratogeny chemické povahy: toxické látky obsažené v postřikových preparátech a herbicidech, olovo, rtuť, alkohol – záření: ionizační záření, rentgenové a elektronové záření – infekce matky: virové infekce, záněty placenty – léčiva, vakcíny – nedostatky ve výživě: nedostatek vitaminu A, nedostatek jodu, aminokyselin, hypoglykémie, zkrmování toxických látek – endokrinní poruchy: poruchy produkce testosteronu, estrogenů, hypofyzárních hormonů, kortikoidů, poruchy funkce štítné žlázy
Vyskytují se u 3-4% všech narozených hříbat (ZAKOPAL, 1985). Ošetření: řízený tah, pokud je zrůda překážkou porodu provede se fetotomie (případně po předchozím usmrcení plodu) nebo císařský řez (DOLEŽEL a kol., 2000).
36
2.4 Rozdělení a charakteristika poporodních komplikací a péče o problematická hříbata Výskyt vážnějších komplikací spojených s involucí pohlavního aparátu klisny je ojedinělý. Nastanou-li však, velmi často ohrožují nejen její další reprodukční využití, ale i život (FILLA, 2005).
2.4.1
Neinfekční patologické stavy klisny
2.4.1.1 Poranění porodních cest Malá poranění, oděrky a zhmožděniny sliznice rodidel jsou pozorovány téměř po každém porodu a nejsou nebezpečné, nejsou-li infikovány choroboplodnými zárodky (DVOŘÁČEK, 1908). Dochází k nim především při nepravidelných polohách, velkém plodu, déletrvající děložní torzi, při nesprávné repozici plodu nebo dělohy, násilném vybavování plodu nebo jeho částí, při nesprávném použití porodnických nástrojů, nedostatečně otevření krčku (DOLEŽEL a kol., 2000). Při poranění dělohy může dojít ke zhmoždění sliznice, částečné nebo úplné ruptuře děložní stěny. Spontánní ruptury mohou vzniknout také na konci gravidity po pádu nebo úderu matky. V případě poranění děložního krčku je časěji postižena horní stěna krčku. Rozsah a hloubka poranění pochvy a vulvy jsou různé – od otlačenin, oděrků, až k trhlinám a hlubokým ranám. Příznaky jsou závislé na rozsahu a místě poranění, menší trhliny na sliznici, pokud nenastane infekce, se rychle hojí. Velké rány a protržení pochvy nebo dělohy bývají provázeny značným krvácením, zblednutím sliznic, klisna zeslábne a nemůže vstát. Při velkých rupturách dělohy náhle ustanou porodní bolesti, plod může spadnout do dutiny břišní, dostavuje se krvácení z porodních cest, do dělohy nebo dutiny břišní, střeva mohou vyhřeznout do děložní dutiny, pochvy nebo stydké štěrbiny, případně mimo ni. Při protržení poševní stěny mohou vyhřeznout střeva a močový měchýř (DOLEŽEL a kol., 2000). Ošetření: Ruptury je třeba co nejrychleji nechat sešít. Zanedbané nebo nesprávné ošetření trhliny může způsobit nedokonalé uzavření stydké štěrbiny, takže vzduch může pronikat do pochvy až dělohy a způsobovat zánět poševní a děložní sliznice (DOLEŽEL
37
a kol., 2000). Jestliže byly porušeny velké cévy nebo tepny, může klisna vykrvácet, mnohdy již do půl hodiny (DVOŘÁČEK, 1922).
Protržení hráze Nastává zejména při nepravidelných polohách (především dolní postavení, šíjové držení hrudních končetin), je-li hříbě nepřiměřeně velké nebo je zúžená pochva či vulva. Vyskytuje se zejména u prvniček (DVOŘÁČEK, 1922). Plod může protrhnout poševní klenbu, spodní stěnu rekta a hráz (DOLEŽEL a kol., 2000). Ošetření je chirurgické, spočívá v sešití stěny rekta, a následně i hráze. Časté je však vytržení stehů, odumření okraje rány a obnovení rány (DOLEŽEL a kol., 2000).
Rozčísnutí pánve a zlomeniny pánevních kostí Tyto úrazy mohou vzniknout po pádu klisny, nesprávném vybavování velkého plodu nebo plodu v nepravidelné poloze (DVOŘÁČEK, 1922). Při tahu je možné slyšet prasknutí, klisna uléhá a sama se nepostaví. Komplikací zlomenin bývá poranění velkých cév. Léčba je možná jen v případě zlomenin, které neporušují souvislost pánevního pletence. Je nutné zajistit klisně klid a opatrné zacházení, vydatné a lehce stravitelné krmivo a odpočinek na měkce vystlaném loži. Zřídka však dochází k úplnému vyhojení (DOLEŽEL a kol., 2000). 2.4.1.2 Poranění močového měchýře Protože má klisna širokou močovou trubici, může močový měchýř vlivem silných porodních stahů vyhřeznout do pánevní dutiny nebo z pochvy a být poraněn vypuzovaným plodem. Může být pohmožděn, natržen nebo může ochrnout. Toto ochrnutí trvá různě dlouho a závisí na rozsahu poškození nervů (DOLEŽEL a kol., 2000). Příznaky představují poruchy močení, změněnou moč, při déletrvajícím poškození kolikové bolesti, časté nutkání k močení. Při rozsáhlých poraněních se velmi rychle dostavují příznaky peritonitidy, urémie a sepse, jejichž léčba je obvykle beznadějná (DOLEŽEL a kol., 2000). Při včasném ošetření malých poranění je prognóza příznivá, výhřez je nutné včas reponovat, protože trvá-li delší dobu, objevují se na sliznici chorobné změny (KLIMENT a kol, 1989). Při částečném ochrnutí močového měchýře je třeba ho 38
pravidelně vyprazdňovat a stimulovat masáží přes stěnu rekta nebo stěnu břišní. Rozsáhlé poškození nervů je neléčitelné (DOLEŽEL a kol., 2000). 2.4.1.3 Poškození střev Poranění střev vzniká nejčastěji v koncové části konečníku a análního otvoru. Mohou být poškozena pohmožděninami, zánětlivými změnami, povrchovými nebo hlubokými poraněními v důsledku jejich proniknutí do pánve a následným stlačením při vybavování velkého plodu, nepravidelných polohách, repozici nebo nesprávném použití porodnických nástrojů. Příznaky závisí na místě a rozsahu poranění – krvavé výkaly, zaniká střevní peristaltika, nedochází ke spontánnímu kálení, klisna nežere, zvyšuje se puls a dech. Při hlubokých a rozsáhlých poraněním vytéká z análního otvoru krev. Při větší ztrátě krve blednou sliznice a spojivky. Břišní stěna je napjatá, citlivá na tlak. Ošetření: menší, povrchová poranění jsou úspěšně léčitelná, u hlubokých a rozsáhlých poškozeních lze předpokládat vážné komplikace. Při ruptuře střev pronikají výkaly a krev do dutiny břišní, vzniká zánět pobřišnice a septikemie, léčba je zpravidla neúspěšná (DOLEŽEL a kol., 2000). 2.4.1.4 Poporodní krvácení Krvácení následkem ruptury děložních cév či tepen je častou příčinou úmrtí po porodu, zejména u starších klisen (FILLA, 2005). Příčinou bývá poranění porodních cest, po nesprávném porodnickém zákroku nebo násilném vybavování velkého plodu. Krev se hromadí v děloze nebo v dutině břišní, nebo vytéká z pohlavních orgánů ven (DOLEŽEL a kol., 2000). Klisny obvykle trpí silnými kolikovými bolestmi, potí se a sliznice blednou. Léčba je zaměřena na zajištění maximálního klidu klisny, aplikaci 2-3 litrů hypertonického roztoku NaCl a léčiv k úlevě od bolesti a prevenci zánětlivých změn v důsledku nedokrvení. Masivní infuze s cílem doplnění krevního objemu mohou nepříznivě ovlivnit proces srážení krve a uzavření krvácející cévy (FILLA, 2005). Mírné krvácení se spontánně zastaví v důsledku stažení cév a vytvoření krevní sraženiny (DOLEŽEL a kol., 2000).
39
2.4.1.5 Atonie dělohy po porodu Kontrakce dělohy po porodu vyvolává acetylcholin, oxytocin a adrenalin v tomto pořadí. Je-li adrenalin uvolňován před oxytocinem, způsobuje atonii (KLIMENT a kol, 1989). Atonie dělohy znamená ochablost děložní stěny a absence děložních kontrakcí. Primární atonie vzniká při porodu v důsledku metabolických poruch, celkového oslabení, horečnatých onemocnění a zejména při nadměrném rozšíření dělohy kvůli velkému množství plodových vod nebo dvojčatům. Sekundární atonie vzniká v důsledku vysílení dělohy po dlouhém obtížném porodu, případně rupturách a poraněních děložní sliznice (DOLEŽEL a kol., 2000). Příznakem je minimální výtok lochií první den po porodu (KLIMENT a kol, 1989), které zůstávají v děložní dutině, děloha je ochablá, spadající do dutiny břišní. Časné zjištění a ošetření je dobře léčitelné, neobjeví-li se infekce dělohy. Ošetření se zakládá na povzbuzení a obnovení děložních kontrakcí, zbavení dělohy obsahu a zabránění vzniku infekce (DOLEŽEL a kol., 2000). Prevencí je dle KLIMENTA a kol. (1989) nevystavovat matku fyzické ani psychické zátěži v poslední čtvrtině březosti (žádná nefyziologická zátěž, umístění do porodny minimálně měsíc před porodem, kvalitní výživa, dostatek pohybu na pastvě nebo ve výběhu), včasné ošetření poraněných porodních cest. Následkem mohou být zánětlivé změny na pohlavních orgánech, hnisavý až hnilobně páchnoucí výtok a následné potíže s plodností. 2.4.1.6 Nadměrné tlačení po porodu Jde o přetrvávající silné tlačení za spoluúčasti břišního lisu s tendencí výhřezu dělohy, pochvy a konečníku bezprostředně nebo první dny po porodu (DOLEŽEL a kol., 2000). Příčinou jsou silné bolesti po poranění porodních cest, při vchlípení dělohy, nasávání vzduchu do porodních cest (KLIMENT a kol, 1989), Příznaky: intenzivní stahy první hodiny až dni po porodu, klisna stojí s nahrbeným hřbetem, příjem krmiva je nižší, klisna je celkově vyčerpaná, ustává laktace (KLIMENT a kol, 1989). Ošetření spočívá v provádění klisny nebo její postavení či položení zádí výše do příchodu veterinárního lékaře (KLIMENT a kol, 1989). Léčba je zaměřena na utišení 40
nápinek a odstranění vyvolávající příčiny, zklidnění klisny utišujícími léky (DOLEŽEL a kol., 2000). 2.4.1.7 Dislokace dělohy Jedná se o změnu polohy dělohy začínající vchlipováním v děložním rohu (nebo obou), pokračující prostupem dělohy do porodních cest a končící vyhřeznutím dělohy stydkou štěrbinou navenek, endometrium se přitom dostává na vnější stranu. K vchlípení a výhřezu dělohy dochází bezprostředně nebo několik hodin po porodu, vzácně v dalších dnech (DOLEŽEL a kol., 2000), převážně u klisen, které vícekrát rodily (KLIMENT a kol, 1989). Predispozicí je poporodní atonie a široce otevřený krček, nedostatek plodových vod (při porodu je děložní stěna vybavena s plodem), překotné vybavení plodu, větší hmotnost lůžka při jeho zpozdilém odchodu a příliš silné poporodní bolesti (KLIMENT a kol, 1989).
Vchlípení děložního rohu Tento stav bývá většinou následkem neúměrného tahu při vybavování zadrženého lůžka nebo si ho může klisna způsobit sama přišlápnutím volně visící placenty. Porušení krevního zásobení a tlak na nervová zakončení způsobí silné kolikové bolesti. Léčba je zaměřena na repozici vchlípené části tlakem ruky zevnitř dělohy a naplnění dělohy tekutinou pro dosažení úplné repozice, dále se doporučuje aplikace oxytocinu pro podpoření rychlé involuce dělohy (FILLA, 2005).
Výhřez dělohy K výhřezu dochází nejčastěji při vypuzování lůžka nebo po něm nebo při zadržení lůžka. Vyhřezlá děloha je na povrchu buď bělavá až modronačervenalá (v případě neodešlých plodových obalů) nebo hnědočervená, sametová (bez plodových obalů), během několika hodin až temně červená, přestává se lesknout, odumírá. Klisna je neklidná, stojí se shrbeným hřbetem a silně tlačí (BEČKA a kol.,1946). Objevují se příznaky koliky, klisna se válí a kope kolem sebe, hlavně dozadu (DVOŘÁČEK, 1922). Ošetření: do příchodu veterináře je nutné pokusit se klisnu uklidnit a vyhřezlou dělohu zabalit do čistého plátna, ručníku, čistého plastového pytle apod. a zabránit tak potrhání cév a znečištění. Je-li znečištěna hnojem, omyje se teplým roztokem silně zředěného desinfekčního prostředku (KLIMENT a kol, 1989). Ve většině případů je 41
třeba použít sedativa nebo celkovou anestezii, aby bylo možné vyhřezlou dělohu bezpečně reponovat. Po úspěšné repozici je možné naplnit dělohu tekutinou a napřímit tak děložní rohy a po jejím vypuštění aplikovat oxytocin, antibiotika a protizánětlivé prostředky (FILLA, 2005). K zabránění opětovného výhřezu je možné uzavřít stydkou štěrbinu Flessovými svorkami. Prognóza je relativně příznivá, závisí na stupni výhřezu, délce jeho trvání a případných komplikacích (například infekce) (DOLEŽEL a kol., 2000). Pokud klisna přežije, nedoporučuje se její další využití v chovu (FILLA, 2005). 2.4.1.8 Ulehnutí po porodu Jde o neschopnost klisny postavit se po porodu, aniž je vážněji poškozen celkový zdravotní stav (DOLEŽEL a kol., 2000). Klisna může ulehnout ihned nebo několik hodin až dní po porodu (KLIMENT a kol, 1989). Predispozičně působí oslabení konstituce při výlučně stájovém chovu a trvající nedostatky ve výživě, zejména minerálií a vitamínů. Příčinou může být nadměrné vyčerpání předcházejícím těžkým porodem, poranění nervů a míchy, bolestivé stavy končetin (flegmona), obrna nervů, poranění pánve, případně velké ztráty krve. Klisna leží v poloze na hrudníku nebo na boku, je schopná se převalit, ale ne vstát. Z počátku se hodnoty triasu pochybují ve fyziologických hodnotách, klisna přijímá potravu a pokouší se vstát. Při déletrvajícím ulehnutí hrozí proleženiny a nekrózy kůže. Ošetření: měkká, suchá a čistá podestýlka, klisnu nenutit vstát, dvakrát denně ji převracet, podporovat prokrvení končetin třením slámou a použitím lihových roztoků (kafrový líh), podávat lehce stravitelná krmiva obsahující dostatek minerálních látek (Ca a P) (DOLEŽEL a kol., 2000). Zjistí-li se odchylky od normy v triasu a psychice, je nutné veterinární ošetření (KLIMENT a kol, 1989). 2.4.1.9 Poporodní eklampsie Projevuje se tetanoidními stavy v době porodu nebo krátce po něm v důsledku poklesu vápníku a hořčíku (pod 1,8 mmol/l Ca a 0,8 mmol/l Mg) za spoluúčasti stresu (DOLEŽEL
a
kol.,
2000).
Záchvaty
tonicko-klonických
křečí
se
opakují
v několikahodinových nebo několikadenních intervalech. Začíná řehtáním, hrabáním, dochází ke třesu obličejových svalů a na krku, v době záchvatu se zvyšuje tělesná teplota, vědomí je porušené (KLIMENT a kol, 1989). Pohyby jsou nekoordinované, klisna se hroutí, leží na boku, objevují se křeče na veškerém svalstvu. Ošetření spočívá
42
v uklidnění klisny léčivy, aplikací chybějících elektrolytů a neustálé kontrole srdeční činnosti (DOLEŽEL a kol., 2000). 2.4.1.10 Zadržení lůžka Při tomto onemocnění nedochází k uvolnění placenty (nebo jejích částí) a odchodu plodových obalů do 90 minut po porodu. K zadržování dochází nejčastěji v rozích děložních (DOLEŽEL a kol., 2000). Častěji se vyskytuje po předčasných a těžkých porodech a po potratech (až 3-4%) a také u chladnokrevných klisen (DOLEŽEL a kol., 2000). Příčinami mohou být slabé děložní stahy způsobené vyčerpáním po dlouhém a těžkém porodu, podvýživou nebo nemocemi, poraněním porodních cest nebo atonie dělohy (BEČKA a kol., 1946). Dále mechanické uvíznutí lůžka v porodních cestách (KLIMENT a kol, 1989). Klisna je neklidná, častěji se staví k močení a silně tlačí, silně se potí, zvyšuje se teplota, frekvence pulsu a dechu, dostavuje se nechutenství, kolikové bolesti a přešlapování. Ošetření klisny musí být provedeno do 3 hodin, maximálně do 6 hodin po porodu. Následkem pozdního vybavení lůžka je infekce a intoxikace až uhynutí, schvácení kopyt (již za 6-24 hodin) nebo poruchy plodnosti (KLIMENT a kol, 1989). Ošetření provádí veterinární lékař pomocí injekce oxytocinu pro usnadnění odchodu lůžka, po neúspěšných pokusech šetrným manuální vybavením lůžka tak, že pronikne rukou mezi děložní stěnu a alantochorion a lůžko prsty oddaluje postupně od děložního krčku k děložním rohům. Důležité je pečlivé prohlédnutí lůžka zda nechybí některá jeho část, protože děložní sliznice vstřebává značné množství sekretů a pokud obsahují velké množství bakterií a toxinů může dojít k metritis, schvácení kopyt, v těžkých případech k septikémii (DOLEŽEL a kol., 2000). Pokud část placenty zůstane v děloze, provádí se výplachy dělohy (1-2x denně) roztokem betadinu a následná aplikace antibiotik a protizánětlivých prostředků. Pro podpoření involuce dělohy se používají látky podporující její kontrakce. Během několika dnů lze ulpívající část lůžka snadno oddělit (FILLA, 2005). S připouštěním těchto klisen se má vyčkat nejméně 6 týdnů, při zadrženém lůžku po potratu čtvrt roku, aby zůstaly březí (HLAVÁČEK, 1946).
43
2.4.2
Infekční patologické stavy V poporodním období je odolnost matky snížená jejím vyčerpáním během
březosti a samotným porodem, tudíž se zvyšuje riziko onemocnění. Zbytky plodových vod a plodových obalů, krev a rozpadající se slizniční tkáň jsou velmi dobrou živnou půdou pro proniklé zárodky a umožňují jejich pomnožení. Jedná se především o komplex bakterií, virů, plísní a prvoků. Z bakteriálních infekcí to jsou streptokoky, stafylokoky, Escherichia coli, Areanobacterium pyogenes, Pseudomonas, klostridia, nekrobacily a další. Vyvolávají zánět různého stupně nebo odúmrť tkáně a tvorbu toxinů. Tyto změny mohou zůstat ohraničeny – jde o lokální puerperální infekce a intoxikace, nebo pronikají krví do celého těla a vyvíjí se celkové puerperální infekce (sepse a pyémie) a intoxikace. Často se tyto základní formy vyvíjejí společně (septickointoxikační stavy) (DOLEŽEL a kol., 2000). 2.4.2.1 Lokální puerperální infekce Vznikají po předchozím poranění a zavlečení infekce do porodních cest nečistou rukou, provazy, nástroji nebo z podestýlky (KLIMENT a kol., 1989). Infekce je lokalizována na některé části pohlavních orgánů a vyvolává zánět různého stupně (KLIMENT a kol., 1989). Přesto však hrozí nebezpečí vzniku celkové infekce (DOLEŽEL a kol., 2000). Příznaky: změny na postižené části, projevy bolesti, tlačení, zvyšující se teplota (DOLEŽEL a kol., 2000), odtažení ocasu, nahrbení hřbetu, narušení laktace, snížené přijímání potravy, celkové příznaky onemocnění. Následkem mohou být poruchy plodnosti (KLIMENT a kol., 1989). Zánět vulvy Stydké pysky jsou nesouměrné, zvětšené, případně poraněné (často je natržená nebo úplně roztržená hrázka), sliznice zarudlá, často s okrsky odumřelé tkáně. Pokud je zánět při vyústění močové trubice je typické časté nutkání a bolestivé močení. Celkový stav nebývá narušen. Ošetření lze provést antibiotickou mastí nebo desinfekčními prostředky. Důležitá je pravidelná očista zevních genitálií a hygiena prostředí (čistá podestýlka, atd.) (DOLEŽEL a kol., 2000).
44
Zánět pochvy a děložního krčku Často doprovází zánět vulvy, dochází k zánětlivému zduření stěny, která se stává neprůchodnou pro odtok lochií z dělohy. Sliznice je zarudlá, v místech poranění šedě nazelenalá až fialově červená. Při rozsáhlejších a hlubších poraněních vzniká zánět s nekrózou větších okrsků sliznice. Nekrotická tkáň silně zapáchá, z pohlavního ústrojí vychází zapáchající výtok. Častou komplikací je přechod infekce do dělohy (DOLEŽEL a kol., 2000). Ošetření spočívá ve vyčištění a desinfekci pochvy teplým (asi 35-40ºC) výplachem fyziologickým roztokem, odvarem heřmánku apod., na postižené okrsky pochvy aplikace zásypů s antibiotiky. Hojící se rány a poranění v pochvě a krčku je třeba potírat nedráždící mastí, aby se zabránilo srůstům (PŘIBYL, 1954).
Zánět dělohy K infekci dělohy dochází buď přímým zavlečením bakterií do dělohy (zejména v průběhu těžkých porodů, zadržení části placenty) nebo rozšířením zánětu pochvy a děložního krčku, vzácně krevní cestou. Bakterie pronikají do sliznice v místech drobných poranění a placentace. Pokud jsou obranné funkce dostatečně účinné, zánět zůstává lokalizován a vzniká méně vážné onemocnění – puerperální endometritida. V případě, že je ochranná bariéra prolomena a bakterie začnou pronikat do hlubších vrstev až do svalové vrstvy, vzniká závažné onemocnění – hnisavý zánět dělohy (metritis). Zánět dělohy vzniká v průběhu 14 dní po porodu, především u starších klisen po těžkém porodu a poranění (DOLEŽEL a kol., 2000). Průběh zánětu je zpočátku málo zřetelný avšak se sklonem k chronicitě, způsobuje dlouhodobé až nevyléčitelné stavy (DOLEŽEL a kol., 1997). Objevuje se abnormální výtok bakteriálně infikovaných lochií, zvyšuje se tělesná teplota, celkový stav je narušen stavu (hubnutí, matná srst, pocení a rychlé unavení při práci). Děloha je zvětšená, spadající do dutiny břišní a jsou v ní nahromaděny lochie. Postižené klisny mají tendenci ke zchvácení kopyt (DOLEŽEL a kol., 2000). Léčba spočívá ve výplaších dělohy, podpoře kontrakcí dělohy a antibakteriálním ošetřením dělohy (DOLEŽEL a kol., 2000). Bakteriologickým vyšetřením lze určit druh bakterií vyvolávající infekci. Nejzávažnějšími původci jsou streptokoky, Escherichia coli, pseudomonas. Antibiotika se podávají zředěná, nedráždivá, levnější je lokální 45
terapie (napustit celou dělohu). Léčba antibiotiky přináší riziko rezistence, nebo léčbu jednoho a pomnožení jiného druhu bakterií (DOLEŽEL a kol., 1997).
2.4.2.2 Celková puerperální infekce (horečka omladnic) Následkem infekce poraněných porodních cest nebo zadrženého lůžka dochází k proniknutí patogenních zárodků do krevního oběhu a šíření do celého těla. Zpravidla se tak stává brzy po porodu. Jde o narušení celkového zdravotního stavu s rychlým průběhem a končící poruchami další plodnosti nebo úhynem klisny. Rozlišují se dvě formy celkové puerperální infekce, sepse a pyémie, časté je smíšené onemocnění – septikopyémie (DOLEŽEL a kol., 2000). Prevencí je čistota na porodně, hygiena při vedení porodu, sterilizované porodní pomůcky, ošetření každého poranění a adekvátní výživa (KLIMENT a kol., 1989).
Poporodní sepse (celková poporodní bakteriémie, poporodní otrava krve) Choroboplodné bakterie a jejich toxiny se dostávají mízním oběhem nebo přímo poraněnými cévami do krevního oběhu a odtud téměř do všech orgánů a tkání, které poškozují (DOLEŽEL a kol., 2000). Může nastat i po fyziologickém porodu (KLIMENT a kol, 1989). Příznaky jsou velmi výrazné od samého počátku – neklid, značně zvýšená teplota (přes 41ºC) a puls, chvění svalstva, namáhavý a zrychlující se dech, nechutenství, postupující slabost, snižující se vnímavost vůči okolí a ulehnutí, místní změny na pohlavním ústrojí, hnilobně zapáchající výtok. Zpravidla končí úhynem v krátké době (2-3 dny) (PŘIBYL, 1954). Je třeba zvážit celkový stav a stupeň pokročilosti onemocnění. Léčba je zaměřena na místní ošetření pohlavního ústrojí odkud se šíří infekce, na likvidaci patogenních zárodků a toxinů rozvlečených do celého organismu, a dále na celkovou podporu organismu. V případech výrazně nepravidelné srdeční činnosti, výraznému poklesu teploty nebo zjištění zánětu ledvin a plic je léčba obvykle bezúčelná (DOLEŽEL a kol., 2000).
46
Poporodní pyémie (celková metastazující puerperální infekce) Choroboplodné bakterie a toxiny jsou roznášeny krevním oběhem do celého organismu, ale usazují se jen v některých orgánech, v nichž tvoří druhotná hnisavá ložiska – metastázy. Do krve se dostávají zpravidla infikované a rozpadající se tromby v místě zánětu porodních cest. Vzniká v pozdějších dnech po porodu a nemá tak akutní průběh. Teplota je zvýšená a kolísavá, srdeční činnost obvykle pravidelná (DOLEŽEL a kol., 2000). Typickými příznaky jsou záněty v kloubech, šlachových pochvách, plicích, játrech, slezině a ledvinách. Nejčastěji jsou zánětlivými otoky postiženy hleznové klouby, kolenní, ramenní, spěnkové a karpální projevující se zvýšenou teplotou a bolestivostí, chůze je strnulá (DOLEŽEL a kol., 2000). Objevují se otoky kůže a podkoží na různých místech těla, hubnutí, pohybové poruchy (KLIMENT a kol., 1989), nechutenství, zvýšená teplota, puls a dech, často i ulehnutí (PŘIBYL, 1954). Léčba spočívá v ošetření dělohy a porodních cest, ošetření zánětů a podávání sulfonamidů (k zastavení množení bakterií), antibiotik, zajištění měkkého lože a zachování chuti k příjmu potravy. Prognóza dlouhotrvajících onemocnění s výraznými příznaky zánětů na kloubech, v plicích a dalších orgánech je zcela nepříznivá (DOLEŽEL a kol., 2000). Po vyléčení zůstává plodnost zachována maximálně u ¼ klisen (KLIMENT a kol, 1989). 2.4.2.3
Puerperální intoxikace (otrava toxiny)
Toto onemocnění vzniká v důsledku resorpce hnilobně se rozkládajících lochií a vytvářených toxinů hromadících se v děloze. Pokud toxiny způsobují jen místní dráždění, popř. jsou vstřebávány v nepatrné míře, jde o místní puerperální intoxikaci, jakmile bakteriální toxiny pronikají do lymfatického a krevního oběhu, vyvíjí se celková puerperální intoxikace (DOLEŽEL a kol., 2000).
Místní puerperální intoxikace Nejčastěji vzniká při déletrvajícím zadržení lůžka. Příznaky jsou málo výrazné, teplota, puls a dech se zřídka liší od normy. Z pohlavního ústrojí vychází páchnoucí sekret špinavé červenohnědé barvy, děložní krček je pootevřený a involuce dělohy je zpomalena. Toto onemocnění může přejít v chronický stav, který v způsobuje těžkosti nebo znemožňuje další zabřeznutí, nebo v celkovou intoxikaci. Léčba se zakládá 47
na odstranění hnilobně se rozkládajících lochií a je obdobná jako při ošetření dělohy po zadržení lůžka (DOLEŽEL a kol., 2000).
Celková puerperální intoxikace Nejčastěji navazuje vznik tohoto onemocnění na zadržení lůžka a jeho hnilobný rozklad, osídlení dělohy saprofyty a hromadění lochií v děloze. Lochie jsou žlutavě hnědé nebo špinavě šedé, řídké konzistence, ne vždy zapáchají. Příznaky se dostavují zpravidla již za 24 hodin po porodu, vyvíjí se rychle a intenzivně (DOLEŽEL a kol., 2000). Projevují se nechutenstvím, později zácpou nebo průjmem, sníženou sekrecí mléka a malátností. Může dojít k zánětu kloubů a šlachových pochev. Specifickou formou puerperální intoxikace je zchvácení kopyt po porodu (laminitis puerperalis). Klisna zaujímá typický postoj při laminitidě – při schvácení předních kopyt předsunuje hrudní končetiny a více zatěžuje pánevní končetiny, při schvácení pánevních končetin jsou zadní nohy podsunuty, při schvácení všech čtyř uléhá. Korunkový okraj a kopyta postižených končetin jsou teplá a bolestivá. Onemocnění se projevuje zvýšenou tělesnou teplotou (38 – 40ºC), pulsem a dechem, třesy svalstva, pocením, nechutenstvím, sníženou sekrecí mléka, mohou se objevit i kolikové bolesti (PŘIBYL, 1954). Pokud je ošetření provedeno včas, nejpozději do 48 hodin po porodu, je prognóza příznivá. V průběhu celkové intoxikace dochází k poškození některých orgánů a při schvácení kopyt vznikají v důsledku trvalého ulehnutí proleženiny. Důsledkem akutní laminitidy bývá schvácené kopyto, proto je další pracovní využití klisny i po vyléčení nejisté (DOLEŽEL a kol., 2000). Na prvním místě je nutné zbavit dělohu obsahu a vyčistit ji výplachem desinfekčními prostředky. Dále se umístí do dělohy antibakteriální prostředky a aplikují se látky vyvolávající stahy děložního svalstva (uterotonika). Ošetření dělohy se opakuje po 24 až 48 hodinách. K zabránění vzniku sepse se podávají antibiotika. Při schvácení kopyt se provádí odběr 5 i více litrů krve (dle velikosti klisny), případně podávání projímadel, studené obklady na kopyta a zavedení diety (vysadit koncentrovaná krmiva, podávat okopaniny, luční seno, otrubové nápoje) (DOLEŽEL a kol., 2000).
48
2.4.2.4 Specifické puerperální infekce Tato onemocnění jsou vyvolána specifickými anaerobními bakteriemi, vyskytují se zřídka a většinou končí úhynem klisny. Vznikají nejčastěji při nehygienicky vedeném porodu, výhřezu pochvy nebo dělohy, při zadrženém lůžku. V poraněném, infikovaném místě vzniká v průběhu zánětu anaerobní prostředí, vhodné pro pomnožení původců a vytvoření jejich toxinů, které pronikají do krve a vyvolají celkové narušení zdravotního stavu. K ošetření se používají především antibiotika (DOLEŽEL a kol., 2000).
Poporodní tetanus Původcem je Clostridium tetani, vyskytující se běžně v trávicím traktu koní a půdě. Toxiny (především tetanospasmin) vyvolávají tetanus, který se projevuje tonickými křečemi svalstva (VAŘEJKA, MRÁZ, SMOLA, 1989).
Maligní edém po porodu Nejčastějším původcem je Clostridium septicum (méně často Cl. novyi a Cl.histolyticum). Vytvořené toxiny (nekrotoxin, hemotoxin) způsobí edém a odumírání postižené tkáně v okolí místa infekce, rychle se šíří do okolí a způsobuje celkovou bakteriémii (DOLEŽEL a kol., 2000).
Poporodní nekrobacilóza Původcem je přísně anaerobní Fusobacterium necrophorum, bakterie produkující endotoxin s vlastnostmi nekrotoxinu a hemotoxinu. Infekce se projevuje ložisky nekrózy na pohlavním ústrojí (VAŘEJKA, MRÁZ, SMOLA, 1989). Při opožděném ošetření přechází lokální onemocnění v sepsi nebo pyemii (DOLEŽEL a kol., 2000).
2.4.3
Péče o problematická hříbata Problematická jsou bezesporu hříbata prematuritní a imaturitní, dvojčata, hříbě-
sirotek, hříbata narozená po těžkém porodu, malá a slabá nebo naopak příliš velká a těžká, která mají často problémy se vstáváním a hříbata se slabým sacím reflexem.
49
Při podezření na problémové hříbě by měl být chovatel připraven na řešení možných komplikací, zvážit vlastní možnosti a eventuelně převézt klisnu na specializované pracoviště ještě před jejím porodem. 2.4.3.1 Dvojčata Kůň je zvíře uniparní a výskyt dvojčat je nežádoucí, protože může vést k abortu, problémovému porodu, narození mrtvých hříbat nebo neplnohodnotných jedinců (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). Statistika Jeffcotta a Whitwella z roku 1973 uvádí v přehledu gravidit s dvojčaty 64,5% potratů, ve 21% se narodilo jedno živé hříbě a ve 14,5% obě hříbata živá. Z 31 narozených hříbat z dvojčat přežilo dva týdny pouze 18 hříbat (ZAKOPAL, 1985). Hříbata z dvojčat bývají menší a slabší a vyžadují intenzivní péči. 2.4.3.2 Sirotek Hříbě může osiřet v důsledku abnormálního chování matky nebo úhynu matky. Pro podpoření normálního růstu a vývoje je výhodná adopce osiřelého hříběte (do 12 týdnů) u vhodné, laktující klisny (ZAKOPAL, 1984). Ideální je, podaří-li se adopce do 3 týdnů po ohřebení klisny. V některých případech se může se podařit přidání sirotka ke klisně, která již má vlastní hříbě (STEJSKALOVÁ, 2005). Má-li klisna dostatek mléka, může odkojit hříbě vlastní i cizí (BEČKA a kol., 1946) Podle ROSSDALE a kol., 1978 (ZAKOPAL, 1984) závisí úspěšná adopce na mnoha faktorech, jako jsou: Doba laktace adoptivní matky – klisny, které porodily mrtvé hříbě nebo ještě nekojily ho přijmou méně snadno. Doba mezi uhynutím hříběte adoptivní matky a přistavením sirotka – čím delší, tím je adopce horší. Nesrovnalost ve velikosti hříběte adoptivní matky a sirotka – čím větší, tím je přijetí méně pravděpodobné. Chování sirotka při sání – nesálo-li hříbě nikdy od klisny nebo bylo déle krmeno uměle, ztrácí postupně některé instinkty a může být poděšeno přítomností klisny, zvláště ohání-li se nebo po něm kope
50
Intenzita mateřského instinktu klisny – některé klisny akceptují hříbě váhavě, ale bez zjevných nepřátelských reakcí, jiné projevují extrémní nepřátelství, ale jestliže hříbě přijmou, stávají se nejlepšími matkami.
Pro rozvoj psychiky a sociálního cítění osiřelého hříběte je vhodná společnost dalšího koně nebo poníka (SEDLINSKÁ, 2008).
Narodí-li se problematické hříbě, měla by klisna být držena tak, aby měla vizuální kontakt s hříbětem, ale nemohla mu ani nedopatřením ublížit. Ležící, málo pohyblivá hříbata musíme převracet a masírovat, abychom předešli vzniku proleženin. Bandáže a krycí obvazy je nutné převazovat (SEDLINSKÁ, 2007). Nejdůležitější je aby se novorozené hříbě napilo mleziva, a to co nejdříve (nejlépe do 2 hodin). Nejen že mlezivo obsahuje důležité imunoglobuliny, ale hříbě které nedostalo napít postupně ztrácí sací reflex (KUBÍČEK, 2008). Hříbata, která nesají začnou být rychle dehydratovaná (během 4 hodin). Jedná se o hříbata zjevně nemocná, a především o ta, která mají nějaký problém s přístupem k mléku (pohybové potíže, agresivita či bojácnost klisny, nedostatečná laktace, mastitida, slabý sací reflex apod.). Sací reflex je jednou z podmínek životaschopnosti hříběte. Hříbata se slabým sacím reflexem není vhodné krmit z lahve, protože snadno dochází k vdechnutí a následné komplikaci v podobě aspirační pneumonie. Při krmení nosojícnovou sondou se v prvních 48 hodinách podávají malé dávky (do 200ml) v hodinových intervalech. Všechny pomůcky (lahve, dudlíky, sondy atd.) musí být pravidelně čištěny, nejlépe sterilizovány. Jakkoli postižené hříbě je nezbytné udržovat v suchém a čistém prostředí. Novorozená hříbata mají špatnou schopnost termoregulace. Fyziologická hodnota tělesné teploty hříbat kolísá v rozmezí 37,8-38,9 ºC. U málo pohyblivých a slabých hříbat se snadno rozvíjí hypotermie. Aby se zabránilo dalším únikům tělesného tepla, musí být takové hříbě rychle vysušeno a zabaleno do termofólie, popř. do teplé a měkké deky. Dále je vhodné zabandážování končetin a zajištění zevního zdroje tepla. Na veterinární klinice v Brně se používá elektrická vyhřívací podložka v kombinaci s infralampou. V terénu lze použít termofor nebo pytle naplněné horkou vodou (infúzní vaky, PET lahve). Je však důležité dávat pozor na přehřívání hříběte.
51
Problematická hříbata mají často problémy se vstáváním, je proto třeba jim pomáhat a kontrolovat, zda pravidelně pijí. V důsledku pozdního nebo nepravidelného pití dochází k retenci mekonia (KUBÍČEK, 2008). Dále je vhodné podávat problémovým hříbatům širokospektrálních, snadno aplikovatelná antibiotika po dobu alespoň 5 dnů (SEDLINSKÁ, 2007). 2.4.3.3 Umělá výživa Umělou výživu je nutné použít v případech, kdy hříbě nemá k dispozici dostatek kvalitního mléka od vlastní matky. Ze strany matky to mohou být tyto důvody: patologické stavy na mléčné žláze, agalakcie (ztráta schopnosti tvořit mléko) nebo hypogalakcie (nedostatečná tvorba mléka po porodu) při celkových onemocněních nebo po ztížených porodech a porodnických operacích, nedostatečný mateřský pud a nepřijetí hříběte, poporodní neurózy, úmrtí. Důvody ze strany hříběte: poranění dutiny ústní, oslabení a nemožnost spontánního pohybu, absence sacího reflexu (DOLEŽEL a kol., 2000). Agalakcie a hypogalakcie se vyskytuje nejčastěji u prvniček. Základ k nedostatku mléka po porodu může být dědičný a klisna pak nemá mléko po každém hřebení (BEČKA a kol., 1946). Pro tyto případy je dobré mít připravené náhradní zmražené mlezivo. Ideální kolostrum pro mražení má mít koncentraci imunoglobulinů víc než 70g/l. Mražené kolostrum se pomalu ohřívá v teplé vodě (max. 35ºC). Pro jedno hříbě je ho potřeba 1,52 litry, podává se v dávkách po 200-250 ml v hodinových intervalech během prvních hodin života hříběte. Méně vhodnou alternativou je kolostrum kravské, protože obsahuje jiné spektrum protilátek. Další možností je náhrada kolostrálních protilátek ve formě komerčních preparátů. Ani ty však nejsou schopny v plném rozsahu nahradit vlastní kvalitní kolostrum (SEDLINSKÁ, 2007). Pro další výživu hříběte je nejvhodnější přistavení k adoptivní matce. Není-li to možné, musíme použít mléčné náhražky. Nejpřirozenější je pro hříbě mléko kozí. Další možností je odstředěné (1-2%) kravské mléko (DOLEŽEL a kol., 2000). Kravské mléko však obsahuje více bílkovin a tuku a méně cukru (Tab.2), navíc mléko klisny má dvojnásobné množství vitaminu A, proto se upraví tak, že k 1 litru odstředěného kravského mléka se přidá 20g laktózy (ZAKOPAL, 1984), glukózy (SEDLINSKÁ, 52
2007) nebo fruktózy (DOLEŽEL a kol., 2000). Teplota nápoje by měla být kolem 37,5ºC, ne více než 38ºC (ZAKOPAL, 1984). Naopak podávání studeného mléka vyvolává u hříběte průjem a může vést k dehydrataci (KUBÍČEK, 2008).
Tab.2: Porovnání výživné hodnoty zralého mléka klisny, kozy a krávy (Misař a Jiskrová, 2005) Složení mléka (%) voda sušina protein tuk cukr minerální látky klisna 89,7
10,3
1,8
1,4
6,6
0,5
koza
87,7
12,3
2,9
4,5
4,1
0,8
kráva
86,8
13,2
3,5
4
4,9
0,8
Způsob podávání závisí na schopnosti sacího reflexu, obvykle se podává lahví s dudlíkem nebo sondou (DOLEŽEL a kol., 2000). V prvním týdnu bychom měli hříbě napájet každou hodinu malým objemem (100-250ml), následně snižujeme frekvenci a zvyšujeme objem mléka (SEDLINSKÁ, 2008). Nadbytek tekuté mléčné náhražky může zaplnit trávící enzymový systém v žaludku a způsobit kolikové bolesti, rychlé pomnožení patogenních zárodků a průjem. Rozdělením celkové denní dávky na více jednotlivých dávek pravděpodobnost průjmu snižuje (ZAKOPAL, 1984). Začátkem druhého týdne může být hříbě napájeno z vědra, přičemž je třeba na něj dohlížet, než se naučí pít (ZAKOPAL, 1984). Celková spotřeba mléka na den je 1020 litrů (HLAVÁČEK, 1946). Uměle vyživované hříbě začne obyčejně velmi brzy přijímat suché krmivo. To musí být vysoce stravitelné (ZAKOPAL, 1984). 2.4.3.4 Zdravotní poruchy novorozených hříbat Perinatální mortalita Perinatální mortalita je označení pro mrtvě narozené a uhynulé plody v průběhu porodu a během prvních 24 hodin po narození. Frekvence ztrát tohoto typu je v úzké souvislosti k plemenné příslušnosti, průběhu porodu, úrovni péče o narozená hříbata a celkovým existenčním podmínkám. Jako nejčastější příčiny uvádí DOLEŽEL a kol. (2000): –
mrtvé a málo životné plody v důsledku diaplacentární infekce
–
nedozrálost nebo přezrálost plodu po zkrácené nebo prodloužené březosti 53
– uhynutí v důsledku celkového zrůdného vývoje nebo anomálií jednotlivých vnitřních orgánů –
uhynutí v průběhu těžkého porodu
–
traumata a zranění při porodu
–
zranění po porodu způsobeného matkou (zalehnutí) nebo okolními zvířaty
Snížení perinatálních ztrát spočívá ve správném výběru rodičovských párů, maximálním omezení příbuzenské plemenitby optimalizaci péče o březí klisny, poskytnutí včasné, správné a účinné pomocí při porodu a poskytnutí péče a optimálních existenčních podmínek novorozeným hříbatům (DOLEŽEL a kol., 2000).
Selhání pasivního přenosu protilátek Imunitní systém novorozených hříbat je sice zcela vyvinutý, ale není ještě dostatečně pohotový a vytváří pouze nízké hladiny protilátek. Hříbata mají bezprostředně po narození téměř nulové hladiny imunoglobulinů, protože placenta neumožňuje jejich přechod z krve matky na plod a také díky sterilnímu prostředí dělohy, ve kterém se hříbě vyvíjelo. Nejvíce zastoupeným imunoglobulinem v kolostru je IgG (65-90% všech kolostrálních protilátek, tabulka 3). Průměrná koncentrace IgG v mlezivu je 40 až 170 g/l, přičemž kvalitní mlezivo by mělo obsahovat nejméně 30 g/l. Hladina IgG však rapidně klesá již v prvních hodinách po porodu – během 8 hodin klesá koncentrace IgG na 30 – 50 % a po 12 až 15 hodinách na 10 – 20% původní hodnoty. Imunoglobuliny jsou vstřebávány do krve epiteliálními buňkami tenkého střeva, a to v rozsahu 25 – 35% všech IgG v mlezivu. Tento způsob přenosu protilátek s postupujícím časem rychle klesá a je tak omezen pouze na první hodiny života hříběte (SEDLINSKÁ, FILLA, 2006).
Tab.3: Procentická skladba imunoglobulinů klisny (DOLEŽEL a kol., 2000) IgG
IgA
IgM
krevní sérum
81%
3%
16%
mlezivo
70%
20%
10%
mléko
32%
60%
8%
54
Za normálních okolností, kdy se hříbě po porodu včas napilo, jsou hodnoty IgG 8 – 21 g/l (po 12 až 18 hodinách života hříběte). Takto pasivně získané protilátky jsou z krve hříběte postupně odbourávány a imunitní systém hříběte začíná se syntézou vlastních protilátek (SEDLINSKÁ a FILLA, 2006). První vlastní imunoglobuliny jsou u hříběte ve dvou týdnech a výše, hladin dospělého koně dosahují přibližně ve 4 měsících. První ochranu pro 4 – 8 týdnů po narození dostane hříbě z mleziva (DOLEŽEL a kol., 2000). Odhaduje se, že selhání pasivního přenosu protilátek postihuje až 25% novorozených hříbat. Minimální hladina protilátek není přesně stanovena a závisí na mnoha faktorech, např. přítomnost specifických bakterií v prostředí, úroveň chovu, vlivy stresu, přítomnost specifických protilátek. Autoři novějších prací se shodují v názoru, že dostatečnou ochranu zabezpečí hladina protilátek vyšší než 8g/l (SEDLINSKÁ a FILLA, 2006). Faktorů vedoucích k selhání pasivního transferu protilátek existuje mnoho, stanovit přesnou příčinu není vždy možné. Ze strany matky to může být předčasný porod, těžké onemocnění či její úhyn při porodu, poruchy mateřského chování (odmítání hříběte se vyskytuje obvykle buď u prvniček nebo u klisen s bolestivým onemocněním struku či vemene), předčasná laktace spojená se silným odkapáváním kolostra z vemene. Ztrácí-li klisna mléko už 3 dny před porodem, klesá hladina imunoglobulinů v době porodu pod 10 g/l. Nejčastěji se vyskytujícím problémem je opožděné přijetí kolostra. Ohrožená jsou slabá hříbata po předčasném nebo těžkém porodu, která mohou mít slabý nebo vůbec žádný sací reflex, hříbata, která nemohou vstát (špatné postavení končetin, nutriční svalová dystrofie) nebo správně sát (vrozené deformace hlavy, rozštěp patra apod.) nebo selhávající absorpce v tenkém střevě. Léčba je zohledněna hodnotou IgG v séru, věkem hříběte, jeho zdravotním stavem a podmínkami chovu. Chybějící protilátky v podobě plnohodnotného mleziva lze dodat pouze do 12 – 18 hodin po porodu. U hříbat s dobrým sacím reflexem se využívá kojenecké láhve, u ostatních tenká nosojícnová sonda. Dostačující dávka je 1,5 – 2 litry rozdělená po 200-205 ml v hodinových intervalech. Jedná se o nejsnazší, nejpřirozenější a nejlevnější způsob dodání protilátek, proto by měl mít chovatel dostatečnou zásobu kvalitního zmraženého kolostra (SEDLINSKÁ a FILLA, 2006). Kolostrum zmrazené na – 18ºC vydrží asi 18 měsíců (DOLEŽEL a kol., 2000).
55
Hříbata starší 18 hodin, která mají nedostatečnou pasivní imunitu od matky musí dostat protilátky přímo do krevního oběhu. Vhodnější je podávání plazmy než transfuze plné krve, kde hrozí riziko spojené s nesnášenlivostí cizích krevních antigenů. Dárce plazmy by měl být ze stejného prostředí v jakém bude odchovávané novorozené hříbě, upřednostňováni jsou valaši nebo hřebci, kteří nikdy nedostali transfuzi plné krve (SEDLINSKÁ a FILLA, 2006). Syndrom špatné neonatální adaptace, maladaptační syndrom Jedná se o neinfekční onemocnění centrální nervové soustavy spojené s výraznými poruchami chování. Příčina je často neznámá (SEDLINSKÁ, 2008). Syndrom je charakterizován dokončenou březostí a často normálním porodem. Příznaky se projeví do 24 hodin po porodu ztrátou sacího reflexu a vztahu k matce, postupně nastává záchvat křečí. Hříbě se nemůže postavit, končetinami provádí prudké plovací pohyby a současně může tlouct hlavou o podlahu. Při křečích zádového svalstva jsou končetiny nataženy a ohon trčí vzhůru. Záchvaty jsou střídány poruchami vědomí až komatem. Další příznaky jsou skřípání zuby, pokašlávání, bloudění, zdánlivá slepota, poruchy dýchání, abnormální zvukové projevy („štěkání“ či „chrochtání“ nebo překotné ržání). U postižených hříbat se nemusí projevit všechny příznaky, některá nemají křeče, ale ztrácí sací reflex a bloudí nebo mohou pít z lahve ale nemají schopnost poznat matku a pít od ní. Tyto příznaky mohou trvat několik hodin nebo i dnů. Dojde-li k uzdravení je obvykle kompletní a probíhá v určitém sledu: nejprve se vrací schopnost postavit se a stát, potom sluch a vidění, nakonec hříbě saje a poznává matku. V některých případech se může stav zlepšovat, ale po několika hodinách dojde ke zhoršení a exitu. Podstatou terapie je symptomatická a podpůrná léčba, prováděná dostatečné dlouhou dobu, orientovaná ke znovuzískání somatické stability a ukončení adaptivního procesu. Prevence neexistuje, je však doporučitelné dodržovat některé zásady, např. nepřerušovat pupeční provazec před započetím dýchacího rytmu a ukončením pulsace, vyhnout se stresu v době, kdy hříbě poprvé vstává a saje a během prvních 2 hodin s hříbětem manipulovat co nejméně (ZAKOPAL, 1989).
56
Neonatální izoelektrolýza (NI) – Hemolytický ikterus, neonatální žloutenka Jde o je nesnášenlivost erytrocytárních antigenů, faktorů krevní skupiny hříběte a mateřských protilátek (sérových imunoglobulinů) v mlezivu. Jakmile protilátky vstoupí do krevního oběhu hříběte, dochází k postupnému rozpadu červených krvinek, který způsobuje těžkou anemii a smrt. Vyšší procento výskytu je v plnokrevném chovu (ZAKOPAL, 1989). Hemolýza může být částečná nebo velkého stupně a rychlého průběhu. Krev je řídká. Při počtu erytrocytů vyšším než 4,5x1012/l je prognóza příznivá, při 2,5x1012/l je nepříznivá až beznadějná. Při perakutním průběhu dojde k oběhovému selhání a kolapsu (DOLEŽEL a kol., 2000), moč může být již červenohnědá, do 36 hodin po narození hříbě hyne (ZAKOPAL, 1989). Při akutním průběhu izoelektrolýzy, kdy hříbě přežije 36 – 96 hodin, je naděje na přežití vyšší. Hříbě se narodí zdravé a životaschopné a po napití začne slábnout, je apatické, převážně leží, moč je zbarvená. Po 2 dnech se objevuje žloutenka sliznic, zrychlená srdeční činnost a dýchání. U chronických, vleklých případů počet erytrocytů neklesne pod kritickou hodnotu. Vývoj onemocnění je pomalejší, projevuje se postupnou anémií, únavou, nedostatečným sáním, zrychlenou srdeční činností i dýcháním. Ikterus obvykle není zřejmý (ZAKOPAL, 1989). Terapie: Jestliže počet erytrocytů klesne pod 3,0x1012/l je nutná infuze, a to 1 litr masy během 1 hodiny . Nejvhodnějším dárcem je otec nebo matka hříběte, erytrocyty matky se však musí oddělit od plazmy a několikrát promýt ve fyziologickém roztoku, aby byli zbaveny všech protilátek. Další možností je transfuze plné krve od vhodného donora, který je vyhledán zkouškou snášenlivosti (hříběcí sérum x erytrocyty donora) (SEDLINSKÁ, 2008). Počet infuzí a množství erytrocytární masy závisejí na počtu erytrocytů v krvi postiženého hříběte. Dále je třeba zamezit námaze i stresu hříběte po celou dobu rekonvalescence. Podpůrnou léčbou může být aplikace vit. C, B12, antibiotik a kortikoidů (ZAKOPAL, 1989). Klisny, které již takové hříbě měly jsou vždy podezřelé, i když změníme hřebce. Porod se musí uhlídat nebo vyvolat. Hříbě je třeba napojit náhradním mlezivem a dát mu košík, aby nemohlo pít od matky a tu oddojovat první 3 dny. Po té době je příjem protilátek již malý a hříbě může od matky pít (DOLEŽEL a kol., 2000).
57
Zadržení mekonia Příčinou bývá nejčastěji abnormální složení mleziva, slabá činnost střev hříběte nebo slabost hříběte (předčasně narozené) (BEČKA a kol., 1946). Náchylnější jsou také hřebečci a hříbata přenášená (ZAKOPAL, 1989). Nemůže-li mekonium odejít, hříbě je neklidné, stojí se shrbeným hřbetem, ocas drží vodorovně a tlačí, špatně pije, objevují se záchvaty kolikových bolestí (ZAKOPAL, 1989). Následkem silného tlačení může dojít ke krvácení pupečními cévami (HLAVÁČEK, 1941). Ošetření spočívá ve výplachu konečníku 1-2 litry teplé vody, pokud smolka ucpává i tlusté střevo používá se nálev parafinového oleje s teplou vodou sondou přímo do žaludku. Zácpa mekonia provázená kolikovými bolestmi může být také druhotným příznakem septikémie (ZAKOPAL, 1989). Ruptura močového měchýře U porodů, kdy klisna nemá klid a v případě předčasné asistence se může stát, že nestačí odtéct dostatečné množství alantoidové vody a porodní cesty uzavře amnion s plodem. Tlak dělohy se přenáší přes alantoidovou vodu urachem do močového měchýře a jeho stěna praskne. Ruptura močového měchýře se vyskytuje nejčastěji u hřebečků, protože mají dlouhou a tenkou močovou trubici (DOLEŽEL a kol., 2000). Příznaky se objeví obvykle 3. den po narození a jsou podobné příznakům retence mekonia. Hříbě nemočí, nebo jen v malých množstvích, proud moči je přerušovaný. Ošetření je chirurgické (ZAKOPAL, 1985). Nemoci pupku Infekce pupku Infekce může vzniknout v děloze, při porodu nebo po porodu. Podle druhu a množství mikroorganismů může dojít k lokálnímu zánětu nebo celkové infekci. Jsou to Escherichia coli, streptokoky, diplokoky a další zárodky. V některých případech je pupek vstupní branou infekce, aniž jsou na něm chorobné změny (ZAKOPAL, 1985). Podle statistiky uveřejněné v Německu Dr. Lachenschiedem je 50-70% ztrát hříbat způsobeno infekcí pupečními cévami (HLAVÁČEK, 1946). Zánět pupečních cév může postihnout pupeční tepny (u hříbat častější případ) nebo pupeční žílu. Vzniká krátce po narození, pupeční pahýl nezasychá, je vlhký a bolestivý, při zmáčknutí z něho vytéká hnis. Okolí pupku je stále potřísněno hnisem. 58
Hříbě je smutné, nesaje, stojí se shrbeným hřbetem. Trias se zvyšuje, dostavuje se malátnost, slabost, často hříbě leží. Může dojít k přechodu zánětu na perivaskulární tkáň a pobřišnici, k hnisavému zánětu urachu a močového měchýře, rozšíření infekce a vzniku septikémie nebo pyémie končící většinou smrtí. (PŘIBYL, 1954). Pupeční absces se projevuje bolestivým zduřením kožního pupku i okolí. Pupeční pahýl nezasychá, je stále vlhký, rána mokvá a je pokryta hnisem nebo se objeví zarudlá hnisající rána až po odpadnutí pahýlu. Zánět se šíří plošně i do hloubky a může se tak vytvořit absces. Někdy se vytvoří píštěl, ze kterého vytéká zapáchající hnis a zasychá na pupku. Pupeční absces (hlíza) se projeví jako nádorovitý útvar, bolestivý, mnohdy i tvrdý (PŘIBYL, 1954). Zůstane-li zánět omezen na pupek a nepostihne pupeční cévy, nevzniká celková infekce (ZAKOPAL, 1985). Při těžších onemocněních, kdy choroboplodné zárodky vnikají do krve, se dostavuje horečka, třesavka, záněty kloubů, slábnutí a hříbě hyne (DVOŘÁČEK, 1908). Zásadou léčby je lokální chirurgické ošetření a aplikace protizánětlivých prostředků. Pupeční absces je nutno chirurgicky ošetřit – rozříznout, hnis odstranit, ránu vyčistit a desinfikovat (PŘIBYL, 1954). Jako prevence je důležité hygienické vedení porodu, důkladné ošetřování pupečního pahýlu až do úplného zhojení a zabezpečení čistého prostředí porodního boxu. Nebezpečí infekce vzniká, byl-li pupeční provazec přetržen přímo při kožním pupku nebo blízko něho a pokud pupeční pahýl není zaschlý. Nesprávné je předčasné podvázání a přetržení provazce, při pravidelném přetržení se podvázání pupečníku nedoporučuje (ZAKOPAL, 1985).
Močení pupkem Vyskytuje se častěji u hřebečků. Příčinou je neprůchodnost močových cest, přetržení pupečního provazce těsně i kožního pupku nebo otevření urachu po odpadnutí pupečního pahýlu. Z pupku odkapává nebo vytéká moč, pupek zduří, chlupy v jeho okolí se slepují, vzniká pupeční vřed. Hříbě je smutné, apatické, nesaje a hubne (ZAKOPAL, 1985). Následkem dráždění nezhojeného pupku může vzniknout zánět (DVOŘÁČEK, 1908). Při léčbě je nejprve nutné zjistit průchodnost močové roury. Pokud se otevřel urachus, podváže se pupeční pahýl (je-li dost dlouhý) nebo se uzavře poleptáním ostrou mastí (např. Argentum nitricum) (PŘIBYL, 1954). 59
Krvácení z pupku Krvácení z pupečních cév po přerušení pupečního provazce se u zdravých hříbat vyskytuje jen zřídka, protože cévy se smrští a ucpou tromby a po prvních deších se v nich sníží krevní tlak. Při krvácení z pupečních tepen krev vystřikuje, ze žíly vytéká krev proudem nebo odkapává (PŘIBYL, 1954). Příčinou bývá porucha dýchání novorozeného hříběte nebo vady srdečních chlopní, předčasné přetržení nebo přestřižení pupečního provazce v době pulsace pupečních tepen, chorobné zduření pupečního provazce (po přerušení se pupeční cévy málo kontrahují) nebo silné tlačení při zadržení mekonia (ZAKOPAL, 1985). Léčba spočívá především v zástavě krvácení. Pupeční pahýl se podváže sterilním hedvábím nebo kalounem. Je-li příčinou krvácení ochablá dýchací činnost, je nutné ji podpořit umělým dýcháním a věchtováním pokožky. S prvními dechy obvykle krvácení ustane. Krváci-li po odpadnutí pahýlu granulující rána, aplikují se adstringenční prostředky. Při větších ztrátách krve je nezbytná transfúze krve nebo nitrožilní infúze fyziologického roztoku (ZAKOPAL, 1985). Infekční choroby hříbat K infekci může dojít v děloze, během porodu přes pupek a později hlavně orální a respiratorní cestou. U hříbat nakažených v děloze se příznaky projeví do 24 hodin, u nakažených po porodu mezi 2 – 4 dnem života (DOLEŽEL a kol., 2000) nebo se septikémie projevuje u 3 – 8 týdenních hříbat a původ má hlavně v pupeční infekci (HLAVÁČEK, 1946). Nejčastější místa lokálních infekcí spojených se septikémií jsou plíce, klouby, zažívací trakt a pupek (DOLEŽEL a kol., 2000). Zárodky vyvolávající infekční choroby jsou: Salmonella abortivo-equina (paratyfus), Shigella viscosa (pyoseptikemie – raná ochroma hříbat), diplokoky a streptokoky (klasická - pozdní ochroma hříbat), Escherichia coli (colibacillosis). Tyto zárodky vyvolávají septikemii hříbat, která se podle lokalizace projevuje jako zánět ledvin, plic, pupku, úplavice nebo onemocnění kloubů (PŘIBYL, 1954). K varovným signálům patří přesun matky během posledních 30 dní před porodem, špatný výživný stav matky, problémy v souvislosti s porodem, umělé vyvolání porodu, narození dvojčat, předčasně a pozdě narozená hříbata, placentární abnormity (např. předčasné odloučení placenty, její edém, zánět placenty, atrofie klků), 60
vadné krmivo. Každé slabé a stresované hříbě po porodu je ohroženo septikémií, při setkání s patogenem může infekci i podlehnout. Včasná diagnostika sepse je obtížná, hříbata často nemají typické příznaky (DOLEŽEL a kol., 2000). Společným klinickým znakem je malátnost, hříbě nemůže samo stát, má slabý sací reflex, sliznice bývají červenorůžové s ikterickým nádechem, dech a srdeční činnosti bývají zrychlené, časté jsou kolikové bolesti hříběte a zácpa mekonia, zvětšení břicha nebo pupku. Propuknutí nemoci ve stáří několika týdnů se projevuje vysokou horečkou, malátností, nechutí k sání, zrychleným dýcháním, špatnou srdeční činností. Obvykle vede k úhynu v 6 hodinách až 3 dnech (HLAVÁČEK, 1946). Průběh septikémie novorozených hříbat je většinou perakutní a končí téměř vždy smrtí. Léčení nemocného hříběte je téměř vždy bezvýsledné, zvláště tehdy, je-li zavedeno pozdě. Není-li rozpoznání druhu infekce možné, je nutno použít polyvalentního séra. Terapie se doplňuje celkovou desinfekcí organismu (DOLEŽEL a kol., 2000).
61
3
NÁVRH CÍLE A METODIKY VLASTNÍ PRÁCE Na tuto bakalářskou práci naváže v následujícím magisterském studiu diplomová
práce, která bude zaměřena na sledování výskytu porodních a poporodních komplikací i s jejich následky ve velkých státních i privátních chovech, jako jsou Národní hřebčín Kladruby nad Labem, Hřebčín Napajedla a.s. a velcí soukromí chovatelé. Podklady pro tuto práci budou tvořit vlastní záznamy a vzhledem ke krátkému období určenému pro vlastní pozorování využiji především evidenci z vybraných chovů. Cílem bude analyzovat co nejvíce případů porodních a poporodních komplikací v různých chovech, u odlišných plemen, v rozdílných věkových skupinách klisen, rozebrat jejich příčiny, následky a možnosti prevence. Bude vypracována databáze klisen zahrnující výsledky dosavadní plemenitby, počet a průběh dosavadních březostí, u jednotlivých březostí jejich délku, případné problémy v průběhu gravidity, počet plodů, zdravotní stav klisny před porodem a po něm, zdravotní stav narozeného hříběte, asistenci u porodu a hygienu prostředí.
62
4
ZÁVĚR Těžké a nepravidelné porody se u koní vyskytují poměrně zřídka. Včasné
rozpoznání možných komplikací umožňuje zaměřit se na problémové klisny ještě před porodem a poskytnout jim i hříbatům odpovídající péči. Příčiny porodních komplikací spočívají buď v matce nebo hříběti, případně obou a mohou být vrozené i získané. Nejčastěji jsou ztížené porody způsobeny nesprávným uložením plodu v děloze. Jako ošetření je často navrhován císařský řez, v terénních podmínkách se však u koní používá zřídka. Onemocnění klisny v období po porodu jsou buď infekční nebo neinfekční a často ohrožují další využití klisny v chovu. Poranění porodních cest matky se navíc mnohdy přehlédne, protože péče je věnována především novorozenému hříběti, a mohou se stát zdrojem infekce, nejsou-li včas ošetřeny. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat prvničkám, starým klisnám a těm, které měli potíže v předešlých březostech. Péče o narozená hříbata pak zahrnuje nastartování a podporu dýchání, zabezpečení výživy, pomoc při udržení optimální tělesné teploty a pomoc při adaptaci gastrointestinálního systému, ochranu proti infekci, nepřetržitou kontrolu a prevenci traumat. Nejkritičtější doba pro přežití hříběte je prvních 72 hodin jeho života.
Z popisu jednotlivých komplikací vyplývá, že mnohým onemocněním se dá zabránit vhodnými opatřeními. V prvé řadě je nutné zamezit zavlečení nakažlivých chorob do chovu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat potratům, zvláště jejich příčinám. Infekčním abortům je možné předcházet vakcinací březích klisen. Důležitou roli představuje krmení březí klisny, které musí být podáváno ve správném složení a množství a dodržování hygieny při připouštění, v průběhu porodu i po porodu a včasné a důkladné ošetření všech zjištěných poranění. Onemocnění hříbat je způsobeno zejména infekcí z matky a infekcí z pupku. Nemocem intrauterinního původu u hříbat se dá předejít patřičnou péčí o matku a onemocněním hříbat následkem infekce pupku důkladnou hygienou a ošetřením pupku při porodu i po něm.
Bakalářská práce na téma „Výskyt porodních a poporodních komplikací u koní“ má za cíl shrnout poznatky z oblasti anatomie, fyziologie, veterinární gynekologie a porodnictví, týkající se jak fyziologického průběhu březosti, porodu a poporodního 63
období u koní, tak patologických stavů s nimi spojených. Jako cíl a metodiku vlastní práce navrhuje sledování a analýzu výskytu porodních a poporodních komplikací ve vybraných státních i soukromých chovech.
64
5 1.
SEZNAM LITERATURY BEČKA, J. a kol. Zvěrolékařský rádce pro zemědělce a chovatele domácích a užitkových zvířat. Brno: Dům zdravovědy v Brně, 1946, 1183s.
2.
DOLEŽEL, R. a kol. Veterinární gynekologie. 1.vyd., Brno: VFU Brno, 1997, 144s. ISBN 80-85114-04-6
3.
DOLEŽEL, R. a kol. Veterinární porodnictví. 1. vyd. Brno: VFU Brno, 2000, 193 s. ISBN 80-85114-91-7
4.
DUŠEK, J. MISAŘ, D., MÜLLER, Z., NAVRÁTIL, J., RAJMAN, J., TLUČHOŘ, V., ŽLUMOV, P. Chov koní. 1.vyd. Praha: Brázda, 1999, 352 s. ISBN 80-209-0282-1
5.
DVOŘÁČEK, F. Hřebení klisen. Praha: Zemědělské nakladatelství, 1922, 74s.
6.
DVOŘÁČEK, F. Pravidelný, těžký a nepravidelný porod u domácího zvířectva. Praha: Nakladatelství Hejda a Tuček, 1908, 166s.
7.
FILLA, J. Komplikace doprovázející poporodní období u klisny. Jezdectví, 2005, roč. 53, č. 6, s. 74-75
8.
GRYGAR, I., KUDLÁČ, E. Ultrasonografie ve veterinárním porodnictví a gynekologii. 1.vyd, Hlučín: Nakladatelství Slezan Hlučín, 1997, 247s. ISBN: 80901948-6-9
9.
HLAVÁČEK, B. Chov koní, péče o březí klisny a narozená hříbata. 2.vyd, Praha: Výzkumný ústav zemědělský v Praze-Dejvicích, 1941, 29s.
10.
HLAVÁČEK, B. Choroby chovných klisen a sajících hříbat. 4.vyd, Praha: Brázda, 1946, 98s.
11.
HLAVÁČEK, B. Chov, odchov hříbat a vliv výživy na zdraví koní. Praha: Brázda, 1947, 138s.
12.
JELÍNEK a kol. Fyziologie hospodářských zvířat. 1.vyd. Brno: MZLU v Brně, 2003, 414s. ISBN 80-7157-644-1
13.
KELLEY, B. Koňský doktor na návštěvě. 1 vyd. Praha: Pragma, 2002, 389 s. ISBN 80-7205-133-4
14.
KLIMENT, J. HINTNAUS, J.,NOVÁK, M., ROB. O., ŠŤASTNÝ, P. Reprodukcia hospodářských zvierat. 2.vyd, Bratislava: Príroda, 1989, 392s. ISBN 80-07-00027-5
15.
KUBÍČEK, E. Vakcinace koní. Dle ústního podání. [26.4. 2008] 65
16.
LERCHE, F. a NOVÁK, P. Odchov hříbat. Praha: Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1958, 171s.
17.
MARVAN, F., HAMPL, A., HLOŽÁNKOVÁ, E., KRESAN, J., MASSANYI, L., VERNEROVÁ, E. Morfologie hospodářských zvířat. 3.vyd, Praha: Brázda, 2003, 304s. + 24s. přílohy. ISBN 80-209-0319-4
18.
MISAŘ, D. a JISKROVÁ, I. Chov a šlechtění koní. 1.vyd., Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 170s. ISBN 80-7157-510-0
19.
MOREL, D. Equine reproductive physiology, breeding, and stud management. 2nd ed. Wallingford : CABI Publishing, 2003. 374 p. ISBN: 0-85199-643-4
20.
PŘIBYL, E. Veterinární porodnictví. 4.vyd, Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1954, 360s.
21.
SEDLINSKÁ, M. Abnormální novorozené hříbě. Veterinářství, 2007, roč. 57, č.9, s. 581-585.
22.
SEDLINSKÁ, M.a FILLA, J. Kolostrální protilátky a jejich význam v odchovu hříbat. In: Aktuální otázky chovu anglického plnokrevníka v ČR. Sborník přednášek k mezinárodní konferenci, září 2006, Hřebčín Napajedla a.s., s.65-70
23.
STEJSKALOVÁ, S.: Odmítání hříběte klisnou. Jezdectví, 2005, roč. 53, č. 7, s. 70-71
24.
SOVA, Z., BUKVAJ, J., KOUDELA, K., KROUPOVÁ, V., PJEŠČAK, M., PODANÝ, J. Fyziologie hospodářských zvířat. 1.vyd., Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1981, 512 s. ISBN 07-089-81
25.
VAŘEJKA, F., MRÁZ, O., SMOLA, J. Speciální veterinární mikrobiologie. 1.vyd, Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1989, 264s. ISBN 80-209-0042
26.
WOLTER, R. Alimentation et fertilité. In: L’actualité hippique, 1973, No.7, p. 36-39.
27.
ZAKOPAL, J. Veterinární péče v chovech koní. Nemoci hříbat a ročků. Pardubice, Ústav veterinární osvěty Pardubice, 1984, 124s.
Internetové zdroje: SEDLINSKÁ, M. Nemoci hříbat [online]. Brno: Veterinární a farmaceutická fakulta Brno, 2008 [cit. 4. dubna 2008]. Dostupné na Internetu:
66
http://www.dostihy.cz/download/metodika.doc [cit. 24. dubna 2008] http://www.zemskyhrebcinecpisek.cz [cit. 24. dubna 2008] http://www.hrebcinectlumacov.wz.cz [cit. 24. dubna 2008] http://www.muller-equine.cz/cz/equine/index.htm [cit. 24. dubna 2008]
67
6
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1 Embryonální váček (velikosti 4 x 5 mm) 11.den po ovulaci v děložním rohu chladnokrevné klisny Obr. 2 Gravidita dvojčat – 17.den březosti, oba koncepty se nacházejí v levém děložním rohu Obr.3 Lůžko plnokrevné klisny Obr.4 Placenta Obr. 5 Vypuzování placenty Obr. 6 Ošetření novorozeného hříběte Obr. 7 Poloha hříběte při bikornuální graviditě po ventroflexi dělohy Obr.8 Hlava skleslá na hruď Obr.9 Poloha svislá břišní Obr.10 Anální poloha Obr.11 Poloha příčná břišní
7
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha 1 Přesun plodu do porodní polohy Příloha 2 Mechanismus nástupu a průběhu porodu
68