Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Vyhodnocení využití území pro akumulaci povrchových vod výhledové lokality Hukvaldy DIPLOMOVÁ PRÁCE

Brno 2008 Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Ing. Věra Hubačíková

Petr Štefek

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vyhodnocení využití území pro akumulaci povrchových vod výhledové lokality Hukvaldy vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně,dne………………………… Podpis diplomanta…………………

PODĚKOVÁNÍ Děkuji touto cestou vedoucí diplomové práce Ing. Věře Hubačíkové za odborné vedení a připomínky, které mi při psaní této práce pomohly a všem ostatním, kteří mi při psaní této práce jakkoli pomohli.

Abstrakt: Diplomová práce se zabývá vyhodnocením využití území pro akumulaci povrchových vod výhledové lokality Hukvaldy, která se nachází v Moravskoslezském kraji, v okrese Frýdek-Místek. Lokalita leží 12 km od

města Frýdek-Místek a 26 km od města

Ostrava. Hlavní náplní práce je podrobný průzkum lokality včetně hydrologie toku Ondřejnice a způsobu využití území po stránce vodního hospodářství, lesního hospodářství, zemědělství, rekreace a zástavby. Výsledkem jsou kromě slovního zhodnocení o potenciálním využití vybrané lokality pro výhledovou akumulaci vody vzhledem k možné klimatické změně území i mapy, které byly vyhotoveny v programu Microstation a jsou zařazeny do příloh.

Klíčová slova: Voda, Ondřejnice, akumulace vody, využití území, klimatická změna

Abstract: Thesis deals with the evaluation of utilization of the area for an accumulation the surficial water of the prospective locality Hukvaldy, which is located in the northern Moravian region, in the district Frýdek-Místek. This locality is situated 12 km from Frýdek-Místek and 26 km from Ostrava. Main content of this study is detailed exploration of this locality, including the hydrology of the river Ondřejnice and the utilization of the place for water management, silviculture, agriculture, recreation and development. Results are - except of the verbal evaluation of potential utilization selected locality for a prospective accumulation of water compared with possible climatic change of the place – maps too, which were made by the program Microstation and which are integrated into the appendix.

Key Words: Water, Ondřejnice, accumulation of water, utilization of the area, climatic change

OBSAH 1 ÚVOD............................................................................................................................ 8 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................... 9 3 LITERÁLNÍ PŘEHLED.............................................................................................. 10 3.1 Voda na zemi ........................................................................................................ 10 3.1.1 Oběh vody v přírodě ...................................................................................... 11 3.1.2 Funkce vody v biosféře.................................................................................. 12 3.1.3 Spotřeba vody ................................................................................................ 14 3.2 Druhy vod ............................................................................................................. 15 3.2.1 Atmosférická voda......................................................................................... 17 3.2.2 Podpovrchová voda........................................................................................ 18 3.2.3 Povrchová voda.............................................................................................. 21 3.3 Ochrana vod .......................................................................................................... 27 3.3.1 Evropská vodní charta ................................................................................... 27 3.3.2 Právní úprava ochrany vod v ČR ................................................................... 28 3.3.3 Ochrana vodních poměrů a vodních zdrojů dle zákona č. 254/2001sb. ........ 28 3.3.4 Nitrátová směrnice......................................................................................... 29 3.3.5 Plánování ....................................................................................................... 30 3.4 Voda v ČR ............................................................................................................ 33 3.4.1 Základní hydrologické údaje ČR ................................................................... 33 3.4.2 Hydrogeologická rajonizace ČR.................................................................... 33 3.4.3 Srážky ............................................................................................................ 34 3.4.4 Podpovrchová voda........................................................................................ 34 3.4.5 Povrchová voda.............................................................................................. 35 3.5 Důsledky klimatických změn na vodní režim ČR ................................................ 36 3.5.1 Klimatické změny .......................................................................................... 36 3.5.2 Objemy plánovaných nádrží .......................................................................... 37 4. METODIKA ............................................................................................................... 38 5 POPIS ÚZEMÍ............................................................................................................. 39 5.1 Poloha ................................................................................................................... 39 5.2 Charakteristika vodního díla................................................................................. 39 5.3 Historie.................................................................................................................. 40 5.4 Obyvatelstvo ......................................................................................................... 41

5.5 Přírodní poměry .................................................................................................... 41 5.5.1 Klimatické poměry ........................................................................................ 41 5.5.2 Geomorfologické poměry .............................................................................. 44 5.5.2 Geologické poměry........................................................................................ 45 5.5.3 Pedologické poměry ...................................................................................... 46 5.5.4 Hydrologické poměry .................................................................................... 46 5.6 Biogeografická charakteristika území .................................................................. 51 5.7 Chráněná území .................................................................................................... 52 5.7.1 Hukvaldská obora .......................................................................................... 52 5.7.2 Zvláště chráněná území ................................................................................. 53 5.7.3 Natura 2000.................................................................................................... 55 5.7.4 Územní systém ekologické stability .............................................................. 56 5.8 Zdroje nerostných surovin .................................................................................... 57 6 VÝSLEDKY................................................................................................................ 58 6.1 Využití půdního fondu .......................................................................................... 58 6.2 Způsob obhospodařování v lokalitě...................................................................... 59 6.2.1 Vodní hospodářství ........................................................................................ 59 6.2.2 Zemědělství.................................................................................................... 59 6.2.3 Lesní hospodářství ......................................................................................... 60 6.2.4 Průmysl .......................................................................................................... 60 6.3 Rekreace a cestovní ruch ...................................................................................... 60 6.4 Zástavba a cestní síť.............................................................................................. 61 6.5 Vodní bilance........................................................................................................ 62 7 DISKUSE..................................................................................................................... 68 8 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 69 9 LITERATURA ............................................................................................................ 71 10 PŘÍLOHY .................................................................................................................. 73

1 ÚVOD "Prazáklad všech věcí" nazval Thálés vodu, toto jedinečné spojení dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku na H2O. Je to ta nejzajímavější a zároveň nejdůležitější sloučenina na světě. Už pro Římany měla voda magickou moc. Podle dnešních poznatků byla voda pro historický vývoj země nejnezbytnější a tedy i nejvýznamnější látkou. Z počátku žili lidé v souladu s přírodou, která jim poskytovala své zdroje a oni je využívali jen do té míry, kdy se sama příroda dokázala s takovými zásahy vypořádat. Spotřeba vody byla zanedbatelná. S postupem času se lidé usazovali v údolích při březích vodních toků a začali se věnovat zemědělství a pastevectví, spotřeba vody pomalu narůstala. V té době začali lidé, prvními zákroky do krajiny (vodní nádrže, zavlažovací kanály atd.), s vodou hospodařit. Jako vodní nádrž se označuje prostor k dlouhodobějšímu zadržení vody. Vzniká přirozeně (přírodní vodní nádrž – jezero) nebo uměle výstavbou přehrady (hráze) na vodním toku. Přehrady se staví z různých důvodů. Nejčastějším je nutnost zabezpečit dodávky vody rovnoměrně během celého roku. Nádrž vytvořená vybudováním přehrady umožňuje uchovat nadbytečnou vodu (přitékající např. za povodní) na dobu sucha pro zásobování pitnou vodou, závlahy a průmysl. Dalším významným důvodem pro budování přehrad je ochrana před povodněmi. Nádrž pro tento účel je v běžné pohotovostní poloze téměř prázdná a připravená pojmout případnou povodňovou vlnu, či alespoň snížit její ničivé účinky. Velké množství přehrad se buduje pro potřeby energetiky. Dále se vodní nádrže využívají pro rekreaci, chov ryb atd. Většinou nádrž plní více účelů zároveň. Přestože kvůli budování přehrad často vznikají vášně a konflikty, vodní prostředí a vodní nádrže do přírody patří, na rozdíl od mnoha jiných staveb. Údolní nádrže přírodní prostředí neničí, ale transformují do jiné, přírodě blízké podoby.

8

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je na základě studia odborné literatury a vlastního terénního výzkumu vyhodnocení využití území pro akumulaci povrchových vod výhledové lokality Hukvaldy. V první části budou na základě podrobného průzkumu vybrané lokality popsány přírodní podmínky a chráněná území. Ve druhé části se vyhodnotí využití území po stránce vodního hospodářství, lesního hospodářství, zemědělství, rekreace, zástavby a dále předpoklad akumulace toku řeky Ondřejnice. V závěrečné části bude vyhodnoceno možné využití vybrané lokality pro výhledovou akumulaci vody vzhledem k možné klimatické změně.

9

3 LITERÁLNÍ PŘEHLED 3.1 Voda na zemi Výskyt vody na naší planetě je mnohem vyšší než na ostatních planetách sluneční soustavy. Při pohledu z vesmíru vypadá Země jako modrobílá planeta: bílá od vodní páry a modrá od vody. A zákonitě všechny formy života (tak jak ho známe) závisejí na vodě. Část zemského povrchu s obsahem vody v kapalném skupenství nazýváme hydrosféra. Většinu povrchu Země (71 %) tvoří slaná voda, ta tvoří 97 % celého vodstva na naší planetě. Obsahuje průměrně 35 g solí v jednom litru. Z toho 77,8 % chloridu sodného (NaCl), 10,9 % chloridu hořečnatého (MgCl2) a další soli jako síran hořečnatý, síran vápenatý, síran draselný a jiné. Sladká voda tvoří jen nepatrnou část hydrosféry - 3 %, přičemž 69 % této vody je v ledovcích, které jsou v polárních oblastech. Dalších 30 % je voda podzemní. (http://cs.wikipedia.org) Obr. 1- Rozdělení zásob vody na zemi

(http://ga.water.usgs.gov)

10

Tab. 1- Odhad rozložení světových zásob vody Vodní zdroj Voda v oceánech, mořích a zálivech Voda v ledových příkrovech, ledovcích a věčném sněhu Podzemní voda Sladká Slaná Půdní vlhkost Suchozemský led a věčně zmrzlá půda Jezera Sladká Slaná Voda v atmosféře Voda v bažinách Voda v řekách Voda v rostlinách Celkový objem vody

Objem vody v km3

% sladké vody

% z celkového objemu vody

1338000000



96,5

24064000

68,7

1,74

23400000 10530000 12870000 16500

 30,1  0,05

1,7 0,76 0,94 0,001

300000

0,86

0,022

176400 91000 85400 12900 11470 2120 1120

 0,26  0,04 0,03 0,006 0,003

0,013 0,007 0,006 0,001 0,0008 0,0002 0,0001

1386000000



100

(http://ga.water.usgs.gov) 3.1.1 Oběh vody v přírodě Podmínkou vyrovnaného stavu vody v přírodě je její oběh. Působením tepla se voda vypařuje v množství přibližně 518 600 km3 a přechází do ovzduší jako vodní pára. Kondenzací vodních par v ovzduší vznikají srážky různých skupenství (déšť, rosa, kroupy, sníh), které v množství asi 411 600 km3 spadnou zpět do oceánů a moří a v množství asi 107 000 km3 na pevninu. Z tohoto množství vody se část vypaří, část vsákne do půdy a část odteče po povrchu. Určitý podíl vody vsáklé do půdy využije rostlinstvo, část vytváří podpovrchové vody a zbytek odtéká formou povrchové vody soustředěné v bystřinách, potocích a řekách zpět do moří v množství asi 36 000 km3 ročně, tím se oběh vody uzavírá. Oběh vody v přírodě je umožněn slunečním zářením, zemskou gravitací, zemskou tepelnou energií a geotechnikou energií. Kromě velkého oběhu vody, 11

charakterizovaného povrchovým odtokem, působí v přírodě oběh nad pevninou, tzv. malý oběh vody, který má z hydrologického hlediska pro hospodaření s vodou největší význam. V malém oběhu vody se uplatňuje kondenzace ovzdušných par jak na zemském povrchu, tak i v půdě, vývěry podpovrchových vod, odběr půdní vody vegetací podobně (Tlapák V., a kol., 1992).

Obr. 2 - Oběh vody v přírodě

(http://ga.water.usgs.gov) 3.1.2 Funkce vody v biosféře Voda plní mnoho společenských funkcí v životním prostředí člověka. Za nejvýznamnější funkce vody považujeme funkci biologickou, zdravotní, kulturní, estetickou a politickou. K těmto základním funkcím přistupují ještě další důležité funkce, jako je funkce nositele mechanické, chemické a tepelné energie (přetváření zemské kůry a jejího povrchu), funkce klimatická, funkce suroviny ve výrobě, funkce technologická (chladící médium v průmyslu a energetice), funkce zdravotní (vodárenství, stokování, balneologie, kropení ulic, zalévání, hašení požáru) a funkce dopravní. 12

Funkce biologická Je nejzákladnější funkcí, neboť voda má spolu s půdou hlavní význam při zajišťování výživy lidstva i ostatních organismů. Voda tvoří základní složku biomasy. Tvoří převážnou část protoplazmy živé buňky. Rovněž šťávy a mízy vyšších organismů jsou z 95 % tvořeny vodou. Pokud jde obecně o obsah vody v organismech rostlin a živočichů, obsahují rostlinné buňky mladých zelených rostlin více než 90 % vody, semiaridní populace rostlin pak 5 % vody. Organismus savců (včetně srstí a kostí) obsahuje 70 až 80 % vody. Výjimkou není ani člověk, který tři dny po narození obsahuje 97 % vody, v devíti měsících věku 81 % a ve věku 65 let stále asi 70 % vody. Člověk potřebuje k zachování života denně asi 2,5 až 3 litry biologicky hodnotné pitné vody včetně vody přítomné v potravinách. Denně spotřebuje průměrně asi 35 . 10-3 kilogramů vody na 1 kilogram své tělesné hmotnosti. Z tohoto množství asi 0,3 až 0,4 kilogramů denně ztrácí dýcháním. V této souvislosti je třeba zdůraznit jakost pitné vody, která se zjišťuje hodnocením souboru ukazatelů. Požadavky kladené společnosti na jakost pitné vody jsou vědecky zdůvodněné a jednotlivé ukazatele jsou technicky kontrolovatelné. Obecný metodologický podklad hodnot hygienických nejvýše přípustných koncentrací vzhledem k zájmu vodárenského zásobování a rekreačního využití vody obyvatelstvem je určován převážně ze zdravotního hlediska. Zdravotní funkce Zdravotní funkce záleží v její nezastupitelnosti pro zajištění osobní i veřejné hygieny člověka, ale také pro nejširší uplatnění v léčebných procesech a v rekreaci. Voda je určena k požívání i pro užitkové účely – k mytí, oplachování a čištění, k odstraňování nečistot a odpadků, ke kropení a mytí vozovek a veřejných prostranství, k úpravě mikroklimatu zaléváním zelených ploch ve velkých městech; používá se také k vytápění a klimatizaci. Voda také umožňuje provozování vodních sportů a k rekreaci vůbec. Je prokázáno, že rekreace u vody nejrychleji obnovuje pracovní síly obyvatel a aktivní odpočinek ve formě provozování vodních sportů upevňuje zdraví a rozvíjí všestranně fyzickou a psychickou zdatnost. Voda se dále používá v léčebném procesu při fyzikální léčbě nebo lázeňství a balneologii. Kulturní a estetická funkce Tato funkce vody se uplatňuje především v tvorbě krajinného, a tím i životního prostředí, kde spolu s modelací terénu a vegetací vystupuje jako nezaměnitelný přírodní činitel. Významně se podílí na zvýšení životní úrovně a sociálních jistot společnosti. 13

Voda se na tomto procesu podílí vodní dopravou, využitím vodní síly na výrobu elektrické energie, vodovody, stokováním obcí, úpravou a využitím splaškových vod, zvýšením rostlinné i živočišné produkce závlahami a odvodněním pozemků, využíváním močálů a rašelinišť, výstavbou rybníků, regulací toků a podobně. Hospodářská funkce vody Hospodářská funkce souvisí s hospodářskou soběstačností a vysokou kulturní úrovní, která se opět opírá o důkladně vybudovaný a ekonomický řízený systém vodního hospodářství. Nejlépe je patrná tato funkce vody v přímořských zemích, kde se uplatňují především přirozené formy reliéfů, pouze místně doplněné antropogenními formami se základním významem pro formování krajinného prostředí. Neustále stoupá i mezinárodní význam vody. Významnou funkci plní voda také v hospodářské činnosti člověka, kterou usnadňuje, zlepšuje, zlevňuje a příznivě rozvíjí. Využitím mechanické síly vody lze šetřit zásoby uhlí, vybudováním sítě vodních cest lze značně snížit náklady na dopravu. Voda plní své funkce v krajině, která je složitou soustavou hmotných prvků, navzájem propojených funkčními vazbami různého charakteru. Základní vlastností každé obecné soustavy je její stabilita, daná pevností, odolností a pružností. Schopnost krajiny vyrovnávat rušivé vlivy bez trvalého ireverzibilního narušení jejích základních funkčních mechanismů se označuje jako ekologická stabilita krajiny. Základní prvky ekologické stability krajiny jsou: •

Biocentrum

•

Biokoridor

•

Ochranná zóna

•

Interakční prvek

Podmíněnost funkcí vody Voda může uvedené i další funkce v životním prostředí plnit pouze za předpokladu, že člověk, který s vodou hospodaří, bude k ní přistupovat s pokorou rozumem a pro okamžité zisky a tržní hodnoty současné doby nezapomene na škody, které by neuváženými úpravami mohl vyvolat v budoucnosti (Tlapák V., a kol., 1992). 3.1.3 Spotřeba vody V našich končinách je spotřeba vody několikanásobně vyšší než je tomu například. v Africe. Zatímco v Keni je spotřeba vody na osobu a den pouze 5 l, ve 14

Spojených státech amerických je to až 1000 l. Velká část spotřeby vody v amerických domácnostech je využita k postřikům trávníků a k mytí automobilů. Asi tři čtvrtiny obyvatel Země mají přístup pouze k 50 l vody denně, ale potřebné minimum pro každodenní život je asi 80 l. V České republice se spotřeba vody pohybuje okolo 120 l na osobu a den. Vodu nejen pijeme a používáme na vaření, ale v osobním živote slouží k hygieně, umývání nejrůznějších věcí, k zalévání zahrad atd., nemluvě o průmyslu. (http://www.envic.cz) tab. 2 – Vývoj spotřeby vody v ČR Rok 1760 1850 1945 1965 1989 2000 (http://www.ondeo.cz)

l na osobu a na den 20 80 100 300 171 110

3.2 Druhy vod Rozdělení podle skupenství •

pevné – led

•

kapalné- voda ( přechlazená voda )

•

plynné – vodní pára

Rozdělení podle meteorologie •

hydrometeority − srážky I. srážky dle pohybu •

vertikální srážky – déšť, mrholení, sníh, kroupy, ledové jehličky, zmrzlý déšť

•

horizontální srážky – rosa, jíní, námraza, ledovka

II. srážky dle skupenství •

srážky kapalné – déšť, mrholení, rosa

•

srážky tuhé – sníh, sněhová zrna, kroupy, ledové jehličky, jíní,

•

námraza, ledovka

srážky smíšené – při teplotách kolem 0°C 15

•

vznášející se částice − mraky − mlha − kouřmo

•

stoupající částice − vodní tříšť − zvířený sníh

Rozdělení podle vlastností 1. měkká voda – obsahuje málo minerálních látek 2. tvrdá voda – z podzemních pramenů, obsahuje více minerálních látek 3. mořská voda 4. destilovaná voda, deionizovaná voda - je zbavena minerálních látek 5. užitková voda – v průmyslových závodech (sníží se tvrdost vody a ta se zbaví Fe2+ a Mn2+) a v potravinářství – vyžaduje dezinfikovanou vodu (chlórování, ozonizace, ozařování ultrafialovým zářením) 6. minerální voda – obsahuje mnoho minerálních látek 7. napájecí voda – voda pro parní kotle, zbavená minerálních solí, aby nevznikl kotelní kámen, který zanáší potrubí 8. pitná voda – je vhodná ke každodennímu použití, je zbavená nečistot, obsahuje vyvážené množství minerálních látek tak, aby neškodily zdraví. 9. těžká voda - voda vyrobená z těžkých atomů vodíku - deutéria, v přírodě se nachází zcela běžně ve směsi s normální vodou v nízké koncentraci, těžká voda sloužila ke konstrukci prvních atomových reaktorů 10. tritiová voda Rozdělení podle mikrobiologie •

pitná

•

odpadní

•

povrchová

(http://cs.wikipedia.org) Rozdělení podle výskytu (Pitter P., 1990) •

atmosférická (srážková)

•

podzemní

•

povrchová 16

3.2.1 Atmosférická voda Voda v ovzduší neboli atmosférická voda je v ovzduší ve skupenství tuhém, kapalném a plynném. V přirozených podmínkách v atmosféře neexistuje suchý vzduch, ale vždy je v něm obsaženo určité množství vodní páry jako nedílné součásti plynů, jejichž hlavní složkou je dusík, kyslík, voda a argon. Srážkami se rozumí výsledek kondenzace nebo desublimace vodní páry v ovzduší, na povrchu území, předmětů a rostlinného krytu. Srážky jsou spolu s teplotou vzduchu základním činitelem určujícím ráz krajiny, její vegetační kryt, rozvoj zemědělství a také vodohospodářské poměry v krajině (Tlapák V., a kol., 1992). Podle místa a způsobu vzniku rozeznáváme jednak srážky horizontální, které se tvoří kondenzací bezprostředně na povrchu země anebo na předmětech na něm, jako rosa, šedivý mráz, jinovatka a námraza, jednak srážky atmosférické (též vertikální), které vznikly ve volné atmosféře a z ní padají na zem jako déšť, sníh, kroupky, kroupy anebo zmrzlý déšť. Množství vody vzniklé z rosy, jinovatky nebo námrazy je proti dešťovým a sněhovým srážkám poměrně malé a má význam jen ve zvláštních případech (v zemědělství, v suchých oblastech apod.). Povahu dešťů posuzujeme podle množství spadlých srážek, doby trvání a plochy na kterou spadly. Množství srážek vyjadřujeme obyčejně výškou vrstvy vody v mm, kterou by vytvořily kdyby spadly na vodorovnou plochu, aniž by se vypařovaly. Objemově znamená vrstva 1 mm srážek na 1 m2 jeden litr vody, tj. na 1 km2 1000m3 vody. Stejně hodnotíme i množství pevných srážek, a to tak, že si je představujeme přeměněné na vodu. Trvání deště určujeme v minutách, hodinách, popřípadě dnech. (Dub O., a kol). Podle původu, který je do značné míry nejdůležitější charakteristikou deště, rozeznáváme: •

deště z tepla (konvekční), které vznikají při výstupech vzdušných proudů a projevují se jako místní lijáky,

•

deště orografické, vyvolávané reliéfem terénu, zvláště horského, kde vystupují teplé vzduchové hmoty do vyšších poloh a tam se ochlazují až na kondenzační teplotu,

•

deště cyklonální, krajinné (regionální), vznikající vlivem postupující tlakové deprese (cyklóny). Přitom malé hluboké cyklóny přinášejí průtrže mračen,

17

ploché cyklóny působí vytrvalé deště regionální. Tyto deště způsobují rozvodnění velkých řek. Skutečné deště jsou však obvykle kombinací všech uvedených druhů dešťů. Dále dělíme deště na běžné (normální) a extrémní, a to podle výšky spadlých srážek a doby jejich trvání, popřípadě intenzity. Pro výpočet odtokových množství jsou nejdůležitější dva druhy dešťů, a to krátkodobé deště přívalové a déletrvající deště nižší intenzity. Krátkodobé

deště

přívalové,

často

označované

jako

místní,

jsou

charakterizovány vysokou intenzitou, krátkou dobou trvání a omezeným plošným rozsahem. Vyskytují se především v letním období. Trvání přívalových dešťů se obecně uvažuje do 360 minut a jejich výška 10 až 80 mm nebo i více. Plošně zasahují území o poměrně malé rozloze. K . Jůva (1956) uvádí průměrně 10 až 75 km2, přičemž se srážková rozloha ještě zmenšuje s přibývající intenzitou srážky. Jsou ovšem známy i případy, kdy přívalová srážka zasáhla mnohem menší území – 3 až 10 km2 a vyvolala katastrofální odtoky (například Brtnice, okres Jihlava, v roce 1970, Luka nad Jihlavou v roce 1988). Intenzita přívalových dešťů dosahuje maxima v tzv. těžišti (jádru) deště, zatímco směrem k okrajům zasažené plochy klesá. Zároveň se intenzita přívalového deště neustále mění v poloze i čase. Déletrvající deště (regionální) mají delší trvání, malou intenzitu a zasahují velmi rozsáhlá území (Tlapák V., a kol., 1992). Na rozdíl od dešťových srážek zůstávají sněhové srážky ve formě sněhové pokrývky zpravidla nějaký čas na půdě a vytvářejí tak speciální hydrologické podmínky. Základní složkou sněhové pokrývky je led ve tvaru sněhových krystalků. Mimo nich se v sněhové pokrývce nachází vzduch a voda v kapalném a plynném skupenství (Dub O., a kol). 3.2.2 Podpovrchová voda Podpovrchové vody, jako část hydrosféry, která je pod povrchem země, jsou předpokladem života rostlin a hlavním zdrojem kvalitní pitné vody. Využívají se i pro účely zdravotnictví, zemědělství, průmyslu i pro účely rekreační. Výskyt podpovrchových vod, jejich pohyb i kvalita jsou podmíněny prostředím, ve kterém se nacházejí. Vytvářejí se hlavně infiltrací povrchové vody pod zemský povrch a třídí se podle různých kriterií (nejčastěji podle skupenství, původu, 18

pohyblivosti, vazby, hloubky výskytu apod.), Především však s ohledem na účel, pro který potřebujeme podpovrchové vody klasifikovat. Podle ČSN 73 6511 Názvosloví v hydrologii se podpovrchová voda rozděluje na vodu půdní a vodu podzemní (Tlapák V., a kol., 1992). 3.2.2.1 Půdní voda Pro zemědělskou výrobu je nejvýznamnější voda půdní, tedy ta část vody, která je v dosahu kořenové soustavy pěstovaných plodin. Podle vazby vody v zemině se rozeznávají v aeračním pásmu tři základní kategorie půdní vody: voda adsorpční, kapilární a gravitační (Tlapák V., a kol., 1992). •

Adsorpční půdní voda. Je pevně vázaná půdními částicemi. V přírodě se pohybuje hlavně ve formě vodní páry a pohyb je podmíněn desorpcí na místě s vyšší vlhkostí půdy a adsorpcí na místě s nižší vlhkostí. Podle různých klasifikací se řadí k adsorpční vodě: − Hydroskopická voda – má původ v pohlcování vodních par z atmosféry − Obalová (filmová)voda – je nazývaná podle obalu kolem půdních částic − Pevně vázaná (poutaná) voda – je pevně vázaná molekulárními silami povrchu pevné fáze zeminy, takže je prakticky nepohyblivá v kapalném stavu

•

Kapilární půdní voda. Se zvětšováním tloušťky vodních obalů kolem částic pevné fáze adsorpční síly postupně ztrácejí převládající účinek na půdní vodu a její vazbu i pohyblivost určují kapilární síly, které vznikají na rozhraní pevné, kapalné a plynné fáze půdy.

•

Gravitační půdní voda. Část půdní vody, u které převládá účinek gravitační síly, se označuje jako gravitační voda. Objevuje se v nekapilárních pórech v malém procentu v pórech semikapilárních. Voda, která v nekapilárních pórech odtéká z aerační zóny, se nazývá prosakující gravitační voda (Dub O., a kol).

3.2.2.2 Podzemní voda Podzemní vody vyplňují vrstvy sypkých, méně často i celistvých hornin (sedimentů) a vytvářejí v nich souvislou, obyčejně rozsáhlou hladinu. Vrstvy obsahující podzemní vodu se nazývají vodonosnými vrstvami anebo horizontem podzemní vody. Nepropustné vrstvy, na kterých spočívají, tvoří nepropustné podloží. 19

Podzemní voda s volnou hladinou je tehdy, když její horní hranici tvoří volná hladina. Pro její označení se též používá název freatický anebo neartéský horizont podzemní vody. Je-li na hladině, kterou ohraničuje nepropustné nadloží, větší tlak než atmosférický , mluvíme o artéském horizontu podzemní vody (Dub O., a kol). Rozdělení podzemní vody dle Tlapáka a kol. 1992 Podle původu: •

Voda vadózní (mělká) představuje největší část celkových zásob podpovrchových vod Země a je trvalou složkou oběhu vody v přírodě. Tato voda vnikla do půdního nebo horninového prostředí z povrchu zemského nebo vznikla přímo pod povrchem kondenzací vodních par atmosférického původu.

•

Voda juvenilní (mladá) představuje nepatrnou část celkových zásob podpovrchových vod Země a nezúčastňuje se oběhu vody v přírodě. Je to voda magmatického původu nebo vzniká dehydratací hornin ve velkých hloubkách zemské kůry.

•

Voda fosilní je obsažená v horninách již od dob jejich vzniku a obdobně jako voda juvenilní se neúčastní oběhu vody v přírodě.

Podle propustnosti horninového podloží •

Průlinová podzemní voda vyplňuje prostory v usazených horninách a zeminách. V důsledku horninového prostředí a viskozity vody je její pohyb velmi pomalý.

•

Puklinová podzemní voda se nachází a pohybuje v trhlinách, puklinách a zlomech mezi vrstvami hornin.

•

Krasová

podzemní

voda

se

vyskytuje

v horninách

s puklinami,

kavernózními dutinami a podzemními chodbami. Krasové vody jsou často doplňovány infiltrací a ponory povrchových vodních toků. Podle teploty •

Studené

•

Termální

20

Největší objem podzemní vody přichází podzemním výtokem do otevřených vodotečí nebo nádrží povrchových vod jejich břehy a dnem. Podzemní voda je však rovněž odvodňována prameny (Tlapák V., a kol., 1992). Prameny Pramen je přirozený výtok podzemní vody z horninového komplexu na povrch. Plošné výrony podpovrchové vody tvoří prameniště a když jsou vývěry v řadě, vytvářejí řadu pramenů. Vznik pramenů je podmíněn vhodnými geologickými a morfologickými podmínkami (Dub O., a kol). Podle trvalosti se prameny dělí na •

permanentní – trvalé

•

občasné (intermitentní)

•

periodické

Podle směru pohybu a výstupu na povrch se dělí prameny na •

sestupné − svahové − suťové − sestupující podle diskontinuit

•

vzestupné − zlomové − artéské

V krasových oblastech vznikají prameny roklinové a vyvěračky, v území synklinál prameny přetékavé. (http://geotech.fce.vutbr.cz) 3.2.3 Povrchová voda Povrchová voda odtékající z povodí hydrografickou sítí pochází z deště, ze sněhu, z výtoku podzemních vod nebo z ledovců. V poměrech ČR jsou převládajícím zdrojem povrchového odtoku atmosférické srážky a sníh. Povrchový odtok vzniká v okamžiku, kdy srážková voda přesáhne svým objemem vsakovací schopnost půdy, intercepci, výpar a akumulaci půdního povrchu. Proces nejprve probíhá jako plošný odtok, postupně přechází v odtok soustředěný, který nakonec vytváří hydrografickou síť. Podle uvedeného odtokového procesu se povrchové

21

vody rozdělují na plošný srážkový odtok, vodní toky a vody stojaté (Tlapák V., a kol., 1992). 3.2.3.1 Plošný srážkový otok Plošný srážkový odtok, při kterém dešťová voda nebo voda z tajícího sněhu odtéká plošně nebo v drobných rýžkách, nastává tehdy, převyšuje-li objem spadlé srážky intercepci, výpar, vsakovací schopnost půdy a akumulaci půdního povrchu. Množství plošného srážkového odtoku je ovlivňováno především klimatickými, územními, půdními a biologickými poměry povodí i stupněm hospodářského využívání povodí. Klimatické poměry jsou charakterizovány především intenzitou, množstvím a časovým výskytem atmosférických srážek. Územní poměry se uplatňují v procesu odtoku hlavně konfigurací terénu v povodí, polohou, délkou, tvarem a sklonem svahů. Půdní poměry rozhodují o průběhu a intenzitě vsakování vody zejména poměry zrnitostními, strukturou, propustností a humózností. Stupeň hospodářského využívání, charakterizovaný obděláváním a hnojením zemědělské půdy, umístěním prvků ekologické stability, biokoridorů, volbou osevních postupů, vedením cest i technickými úpravami, může pozměnit původní poměry přírodní i odtokové (Tlapák V., a kol., 1992). 3.2.3.2 Stojaté vody Stojaté vody se dělí na: •

přirozené − moře, jezera, močály

•

umělé − rybníky a přehradní nádrže

Moře zaujímá plochu přibližně 361 mil. km2 , tedy asi 71 % zemského povrchu. Problematikou moří a jejich členěním se zabývá oceánografie. Jezera jsou přirozené vodní nádrže, které vznikly v uzavřených kotlinách nebo v údolích. Dělí se na říční jezera, mají-li soustředěný přítok a odtok; jsou-li bez odtoku nazývají se plesa. Močály jsou mělké vody s hladinou kolísající v závislosti na srážkách, nikdy nevysychají a jsou obvykle porostlé hydrofilními rostlinami. Mají-li bahnité dno, 22

nazývají se bažiny. Z močálu s pevným dnem, na němž se hromadí rostlinné zbytky, které se pod vodou rozkládají, vznikají rašeliniště. Podle druhu rašelinné flóry, ale také podle podmínek, za nichž rašeliništní proces probíhá, se rozeznávají rašeliniště vrchovištní (horská) a slatinná (nížinná). Umělé vodní nádrže se zřizují v různých rozměrech charakterizovaných hloubkou nádrže, nádržným objemem a zatopenou plochou. Podle těchto hlavních znaků se rozdělují na velké vodní nádrže s hloubkou vody u hráze nejméně 10 m a velkým nádržným objemem (milióny m3) a malé vodní nádrže s menší hloubkou vody, menším objemem a zatopenou plochou. Umělé vodní nádrže jsou velmi cenné pro svůj vodohospodářský význam, neboť zachycováním velkých a nebezpečných srážkových odtoků i průtoků ve vodních tocích upravují odtokové poměry v povodích za současného vytváření vodních zásob pro využití v době nedostatku vody (Tlapák V., a kol., 1992). 3.2.3.3 Vodní toky Povrchově odtékající voda ze srážek a tajícího sněhu a ledu má tendenci se soustřeďovat v rýhy, stružky, bystřiny, potoky říčky, řeky a veletoky. Vodní toky jsou důležitým prvkem krajiny, v jejímž vývoji se uplatňují různým způsobem podle celkového stavu vytvářené hydrografické sítě, její hustoty, vodnosti toků, průtokových poměrů. Čistoty a podobně. Z ekologického hlediska jsou vodní toky velmi důležitou složkou krajinného prostředí, zejména vykazují-li hustou hydrografickou síť s vyrovnanými průtoky, s čistou vodou, s povodím upravujícím povrchový odtok vhodným rozmístěním vegetace a správným využíváním půdy. Takové toky výrazně přispívají k tvorbě podzemní vody, zlepšují poměry srážkového odtoku ve svých povodích a při vhodné směrové, spádové a průtokové úpravě umožňují bezškodné odvedení povrchového odtoku.

23

Obr. 3 - Koloběh a členění toku

(www.priroda.cz)

Jednotlivé vodní toky jsou charakterizovány znaky a vlastnostmi, které je navzájem rozlišují. Jsou to vnější morfologické znaky a vlastnosti, které se týkají jakosti vody v tocích (Tlapák V., a kol., 1992). Morfologické znaky Morfologické znaky vodních toků jsou povodí, délka toku, podélný sklon toku a průtokové poměry (Tlapák V., a kol., 1992). Povodí toku Z hydrologického hlediska je povodí jednoznačně určeno tím, že srážky na něm spadlé odtékají jedním uzávěrovým profilem. A není do něho žádný povrchový ani podpovrchový přítok vody. Plocha povodí je vymezená rozvodnicí. Rozvodnice je čára, která vymezuje plochu daného povodí, prochází po nejvyšších místech povodí a odděluje také od sebe sousední povodí. Povodí podpovrchových vod se od vod povrchových může někdy lišit, rozvodnice podpovrchových vod (hydrogeologická) se nemusí shodovat s rozvodnicí povrchových vod (orografická). Hydrogeologická rozvodnice je závislá na geologickém složení nepropustných vrstev (Hubačíková V.,2000).

24

Podle velikosti, tvaru, členitosti a sklonu terénu, vlastnosti půdy a vegetačního krytu jsou povodí různého charakteru. Velikostně jsou buď malá, střední nebo velká, tvarově zaoblená, protáhlá nebo prutovitá (Tlapák V., Herynek J., 2001). Délka toku Délka toku je vzdálenost ústí od pramene, měřená na střednici toku. Dílčí vzdálenosti měřené na střednici od ústí proti proudu nazýváme staničení (kilometráž) (Hubačíková V.,2000). Poměr délky toku mezi dvěma body k jejich přímé vzdálenosti vyjadřuje vývoj toku. Poměr velikosti povodí a délky toku vyjadřuje střední šířku povodí, jejímž určením se upřesňuje obraz o poloze toku v povodí, tzv. protéká-li tok středem povodí nebo při některém z jeho okrajů, do jaké míry a podobně (Tlapák V., a kol., 1992). Sklon toku Sklon toku se vyjadřuje buď hodnotou absolutní nebo relativní. Absolutní sklon udává celkové převýšení toku na jeho délce, obvykle mezi prameništěm a ústím. Relativní sklon značí převýšení toku na jednotku délky a udává se v promilích. Tento sklon rozhoduje o rychlosti a unášecí síle protékající vody a zjišťuje se proto v jednotlivých úsecích toku nivelací. Přehled o poměrech sklonu toku poskytuje jeho podélný profil, který vyznačuje svislý řez vedený nejhlubšími místy toku, rozvinutý do roviny (Tlapák V., a kol., 1992). Průtokové poměry Průtok toku, vyjadřující množství vody protékající korytem vodního toku za jednotku času (m3 .s-1 , l . s-1), není konstantní, ale časově i místně se mění. Obecně lze na každém toku rozlišovat průtoky, které se podle četnosti výskytu dělí na vody malé, střední a velké. •

Malé vody se vyskytují v letních obdobích sucha, kdy průtoky v tocích klesají až na určitou nejmenší hodnotu.

•

Střední vody (nazývané také setrvalé průtoky) protékají korytem vodního toku po větší část roku.

•

Velké vody (také povodňové průtoky) vznikají z náhlých jarních tání sněhu a ledu nebo přívalových srážek. Podle pravděpodobnosti jejich výskytu se označují jako velké vody jednoleté, dvouleté, pětileté, desetileté až stoleté neboli katastrofální.

25

Průtokové poměry souvisí s půdorysným vývojem koryta toku a jeho průtočným profilem. V půdorysném vývoji se koryto každého vodního toku skládá z tratí přímých a zakřivených. Toto půdorysné meandrování vodních toků vyplývá ze šroubovitého pohybu vodní hmoty v korytech. Pouze velké vody, které vybřeží z vodních koryt, tečou přímočaře ve směru vyznačeném osou údolí vodního toku. Se směrovými poměry souvisí také vývoj průtočného profilu. Poměrně pravidelný průtočný profil se na přirozených tocích vytváří pouze v přímých tratích. V obloucích se proudnice přimyká ke konkávnímu břehu, u něhož se vyskytují největší hloubky, tvoří se výmoly a břehové sesuvy. U konvexního břehu se proudnice vzdaluje, takže se tam usazují splaveniny a vytvářejí se mělčiny o malé hloubce (Tlapák V., a kol., 1992). Jakost vody v tocích Důležitým znakem vodních toků je jakost vody, protože rozhoduje o možnosti využití toků pro účely zásobovací, rybochovné a rekreační. Znečišťování vody je obecně povahy fyzikální, chemické a biologické (Tlapák V., a kol., 1992). •

Znečišťování povahy fyzikální se projevuje výskytem splavenin a plavenin, tj. nerozpustných příměsí původu minerálního, převážně zelinného nebo organického. Tyto příměsi jsou ve vodě rozptýleny ve formě různě zrnité suspense a podle specifické hmotnosti a velikosti jsou vodou buď posouvány po dně, nebo unášeny, přičemž se vodě vznášejí nebo plují po hladině. Velké množství splavenin se vyskytuje v tocích zejména za průtoku velkých vod. Obsah, výskyt a pohyb splavenin v tocích je nežádoucí, protože způsobuje zanášení vodních koryt, usazování nánosů v inundačních územích, zanášení nádržných prostor vodních děl atd.

•

Znečišťování povahy chemické je způsobeno příměsemi pevného, kapalného nebo plynného skupenství, které jsou ve vodě rozpuštěny. Jsou to především volné kyseliny, dále ve vyšší koncentraci chloridy, soli těžkých kovů, z plynných látek oxid uhličitý, sirovodík, chlór, fluór. Obecně bývá chemické znečištění výraznější a nebezpečnější za nízkých průtoků v tocích, kdy nelze předpokládat větší ředění.

•

Ukazatelem znečištění povahy biologické jsou především látky jedovaté, které působí zhoubně na rostlinné a živočišné organismy, dále zplodiny 26

hnilobného rozkladu vody a konečně zárodky různých chorob, např. sněti slezinné (antrax), kulhavky, slintavky, střevních hlístových chorob. Uvedené způsoby znečišťování vody se vždy různě kombinují, což pak jejich škodlivý účinek zesiluje a zhoršuje (Tlapák V., Herynek J., 2001).

3.3 Ochrana vod 3.3.1 Evropská vodní charta Evropská vodní charta byla vyhlášena Evropskou radou 6. května 1968 ve Štrasburku. Evropská vodní charta definuje komplexně ve 12 bodech význam vody pro člověka a jeho životní prostředí, přičemž přihlíží k předcházejícím závěrům Evropské hospodářské komise OSN, normám pro pitnou vodu Světové zdravotnické organizace a Mezinárodní hydrologickému programu UNESCO od roku 1965. I. Bez vody není život. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina II. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možnosti rozhojňovat. III. Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organismům, závislým na vodě. IV. Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví. V. Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely. VI. Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les. VII. Vodní zdroje musí být zachovány. VIII. Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji. IX. Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti. X. Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinnost každého je užívat vodu účelně a ekonomicky. XI. Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic. XII. Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci. (http://www.ondeo.cz/html/voda/vodazem/charta.htm) 27

3.3.2 Právní úprava ochrany vod v ČR Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon) související předpisy: − č. 274/2001 Sb., zákon o vodovodech a kanalizacích, − č. 164/2001 Sb., lázeňský zákon, − č. 44/1988 Sb., horní zákon, − č. 258/2000 Sb., zákon o ochraně veřejného zdraví, − č. 305/2000 Sb., zákon o povodích komunitární právo: − Směrnice 2000/60/ES – Rámcová směrnice pro vodu, která stanovuje rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky − Směrnice 91/676/EEC – Nitrátová směrnice mezinárodní úmluvy (ochrana Odry, Labe a Dunaje) 3.3.3 Ochrana vodních poměrů a vodních zdrojů dle zákona č. 254/2001Sb. 1. Obecná povinnost (§ 27) – vlastníci pozemků jsou povinni pečovat o pozemky tak, aby nedocházelo ke zhoršování vodních poměrů, nestanoví-li zvláštní předpis jinak 2. Územní ochrana - zvláštní území, která z určitých důvodů vyžadují zvýšenou ochranu •

CHOPAV (§ 28); území, které pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod. Vláda je nařízením vyhlašuje za chráněné oblasti přirozené akumulace vod.

•

Ochranná pásma vodních zdrojů (§ 30 a 31); k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti. Vodoprávní úřad vymezí činnosti, které nelze v OP provádět či jiný způsob omezení využívání pozemků.

•

Zranitelné oblasti (§ 33); území, kde se vyskytují vody určené či využívané jako zdroje pitné vody s vysokým obsahem dusičnanů či hrozí zhoršení jejich stavu v důsledku koncentrace dusičnanů v důsledku zemědělské činnosti; vláda nařízením; pravidla pro používání a skladování hnojiv.

3. Zvláštní ochrana vod •

Ochrana podzemních vod (§ 29); přednostní využití jako zdroj pitné vody; způsobí-li někdo ztrátu podzemní vody, při provozní činnosti, je povinen 28

jako náhradu zajistit náhradní zdroj vody (náhrada škody) a současně napravit ekologickou újmu. •

Citlivé oblasti (§ 32); vodní útvary může dojít k nežádoucímu stavu vod, jsou využívány jako zdroj pitné vody či jiný zájem na ochraně); vláda nařízením.

•

Vody využívané ke koupání (§ 34); upraveno hygienickými předpisy.

•

Podpora života ryb (rybí oblasti) (§ 35); vláda nařízením.

4. Ochrana množství vod •

Minimální zůstatkový průtok (§ 36); umožňuje obecné nakládání a ekologické funkce vodního toku; vodoprávní úřad v povolení.

•

Minimální hladina podzemních vod (§ 37); umožňuje trvalé udržitelné užívání vodních zdrojů, při kterém nedojde ekologické stability ekosystému vodních útvarů s nimi souvisejících; vodoprávní úřad v povolení.

5. Ochrana jakosti vod •

Odpadní vody (§ 38); použité se změněnou jakostí (složení, teplota) nebo jiné vody z nich odtékající mohou-li ohrozit jakost vod. V povolení stanoví VÚ nejvýše přípustné hodnoty jejich množství a znečištění (vláda nařízením stanoví hodnoty).

•

Závadné látky (§ 39); látky, které nejsou odpadními nebo důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod; nesmí vniknout do vod a ohrozit jejich prostředí.

3.3.4 Nitrátová směrnice Směrnice Rady 91/676/EEC, o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů nebo-li nitrátová směrnice vznikla vzhledem k tomu, že v některých oblastech členských států došlo k nárůstu obsahu dusičnanů ve vodách v porovnání se standardy požadované jakosti povrchových vod určených k odběru pitné vody. (http://www.agronavigator.cz) U nás je nitrátová směrnice uplatněna v § 33 vodního zákona (zákon č. 254/2001 Sb.). Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin

29

a provádění protierozních opatření v těchto oblastech (zkráceně NV 103/2003) (http://www.agronavigator.cz). Požadavky nitrátové směrnice: 1. monitoring jakosti povrchových a podzemních vod 2. vymezení zranitelných oblastí 3. vypracování zásad správné zemědělské praxe zaměřených na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů – souhrn požadavků zaměřených na správné zacházení s dusíkatými hnojivy. 4. vytvoření akčního programu, který obsahuje povinné způsoby hospodaření ve zranitelných oblastech 5. každé čtyři roky po vymezení zranitelných oblastí dochází k jejich přezkoumání, případně k jejich aktualizaci (91/676/EEC). 3.3.5 Plánování Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát pomocí Plánu hlavních povodí České republiky, plánu oblastí povodí a programů opatření, které budou sloužit jako podklad pro výkon veřejné správy a to zvláště pro územní plánování a rozhodování, pro vodoprávní rozhodování a povolování staveb. Hlavním cílem plánování v oblasti vod je vymezení a vzájemné sladění těchto veřejných zájmů: •

ochrana vod jako složky životního prostředí,

•

ochrana před povodněmi a dalšími škodlivými účinky vod,

•

trvale udržitelné užívání vodních zdrojů a hospodaření s vodami pro zajištění požadavků na vodohospodářské služby, zejména pro účely zásobování pitnou vodou,

•

řešení environmentálních cílů a požadavků na ochranu vod, vodních útvarů a na vodu vázaných ekosystémů.

Stručná historie plánování V České republice existuje dlouhá tradice vodohospodářského plánování. První vodohospodářské plány se však, na rozdíl od dnešního pojetí vodohospodářského plánu, zaměřovaly pouze na jednotlivá, konkrétní opatření. Teprve v letech 1949 – 1953 vzniká Státní vodohospodářský plán republiky Československé, který se stal prvním směrným plánem pro veškerá vodohospodářská opatření a zároveň poskytl podklady 30

pro vydání zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství. Zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, návazně stanovil, že s povrchovými a podzemními vodami je nutno plánovitě hospodařit technicky a ekonomicky nejvýhodnějšími prostředky a způsoby tak, aby byla udržena rovnováha mezi kapacitou vodních zdrojů, potřebou vody a tak, aby byl zachován vyhovující stupeň jakosti vody. Prognózy

obsažené

ve

Státním

vodohospodářském

plánu

republiky

Československé se však vyvíjely jinak, než se předpokládalo v padesátých letech a s postupem technického a technologického vývoje v oblasti vodního hospodářství se tento plán stal nepoužitelným. Proto bylo v roce 1967 rozhodnuto o jeho přepracování. V letech 1970 - 1975 byl vypracován Směrný vodohospodářský plán ČSR (dále jen „SVP 1975“), jehož institut byl zaveden zákonem č. 138/1973 Sb., o vodách. Výsledky SVP 1975 byly dále rozpracovány v tzv. Směrných vodohospodářských plánech Povodí. SVP 1975 je s řadou přijatých změn a doplňků v doprovodných publikacích platný dodnes. Podle § 127 odst. 15 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, jsou vodoprávní úřady při provádění svých činností povinny z něho vycházet a to do té doby, než budou pro příslušné oblasti povodí schváleny nové plány oblastí povodí. Přijetí Směrnice 2000/60/ES Evropského parlamentu a rady ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky a zejména pak její implementace v zákoně č. 20/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2004 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (tzv. „euronovela“) v roce 2004 znamenalo nový impuls pro vodohospodářskou politiku a nové pojetí „plánování v oblasti vod“. „Plánování v oblasti vod“ se od předchozího „vodohospodářského plánování“ liší zejména okruhem řešených problémů, který se již nezaměřuje pouze na pokrývání požadavků na využívání vodních zdrojů a požadavků na ochranu před škodlivými účinky, ale zabývá se také řešením environmentálních cílů a požadavků na ochranu vod, vodních útvarů a vodních a na vodu vázaných ekosystémů. Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou zajišťuje stát. Hlavními nástroji plánování v oblasti vod jsou Plán hlavních povodí České republiky a plány oblastí povodí včetně programů opatření. (http://www.poh.cz) 31

3.3.5.1 Plán oblastí povodí Plány oblastí povodí pořizují správci povodí (ve smyslu zákona č. 305/2000 Sb., o povodích) ve spolupráci s příslušnými krajskými úřady a ve spolupráci s ústředními vodoprávními úřady. Plány oblastí povodí se pořizují pro osm oblastí povodí, které jsou stanoveny vyhláškou č. 390/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 292/2002 Sb., o oblastech povodí. Obsah plánu oblasti povodí, postup při jeho zadání, způsob zpracování plánu, podrobnosti jeho etap, postup při jeho projednávání a způsob zveřejnění je stanoven vyhláškou č. 142/2005 Sb., o plánování v oblasti vod. Výsledky jednotlivých etap plánu oblasti povodí schvalují po souhlasném stanovisku ústředních vodoprávních úřadů a ústředního správního úřadu pro územní plánování podle své územní působnosti krajské úřady. Konečný návrh plánu oblasti povodí schvalují podle své územní působnosti kraje. Závazné části plánu oblasti povodí pro správní obvod kraje vydá rada kraje nařízením. Plán oblasti povodí je přezkoumán a aktualizován každých 6 let ode dne jejich schválení. (http://www.poh.cz) 3.3.5.2 Plán hlavních povodí Plán hlavních povodí České republiky pořizuje Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, dotčenými ústředními správními úřady a s krajskými úřady pro tři hlavní povodí na území České republiky: •

povodí Labe ( úmoří Severního moře )

•

povodí Moravy, včetně dalších přítoků Dunaje (úmoří Černého moře)

•

a povodí Odry (úmoří Baltského moře), která jsou národními částmi mezinárodních oblastí povodí Labe, Dunaje a Odry.

Plán hlavních povodí České republiky zahrnuje rámcové programy opatření, které jsou závazné pro pořizování plánů oblastí povodí a musí být v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. (http://www.poh.cz) Součásti Plánu hlavních povodí je seznam výhledových vodních nádrží podle dosud platného Směrného vodohospodářského plánu (Publikace SVP č. 34 Vodní nádrže, 1988). Seznam je zaměřen na výběr lokalit, které s ohledem na morfologické 32

a hydrologické podmínky umožní zvýšit kapacitu vodních zdrojů závislých na atmosférických srážkách v dlouhodobém horizontu k roku 2050, resp. do konce století, kdy se projeví očekávané klimatické změny.

3.4 Voda v ČR 3.4.1 Základní hydrologické údaje ČR ČR leží na rozvodnici tří moří - Severního, Baltského a Černého. Prakticky všechny její významnější toky odvádějí vodu na území sousedních států. Důsledkem této skutečnosti je naprostá závislost našich vodních zdrojů na atmosférických srážkách. Rozvodí Severního, Baltského a Černého moře dělí území ČR na tři hlavní povodí: Labe, Odry a Moravy (Pokorný D., Pešek V., Medunová A., 2006). 3.4.2 Hydrogeologická rajonizace ČR Hydrogeologický rajón je vymezen z hledisek geologických, strukturně geologických a hydrogeologických jako celek, v němž převažuje jednotný oběh podzemní vody určitého typu a je zároveň základní jednotkou pro bilanci zdrojů podzemní vody. Hydrogeologická rajonizace je výchozím podkladem pro mapování zásob podzemních vod, které je možno využívat a chránit. Proto její vymezení v mapových podkladech je nezbytné pro územní a vodohospodářské plánování. První hydrogeologická rajonizace byla provedena v roce 1964. S rostoucí úrovní poznatků a výsledků soustavně prováděného hydrogeologického průzkumu se revidovala v rámci prací na 2. vydání Směrného vodohospodářského plánu v roce 1976, další revize byla schválena v roce 1986 se zákresy rajónu v mapách 1 : 200 000. V prosinci 2005 byla dokončena nová hydrogeologická rajonizace ČR, zpracovaná v podobě geografické vrstvy. Technologie GIS umožnila vyjádřit hydrologické

rajony vertikálně ve třech

vrstvách: 1. základní vrstva, která pokrývá celé území CR, s rajony v terciérních a křídových pánevních sedimentech paleogenních a křídových sedimentech Karpatské soustavy, sedimentech svrchní křídy, sedimentech permokarbonu a v horninách krystalinika, proterozoika a paleozoika (111 rajonů), 2. svrchní vrstva zahrnující oblast kvartérních a propojených kvartérních a neogenních sedimentu a jizerský coniak (38 rajonů), 33

3. vrstva bazálního křídového kolektoru v oblasti Pojizeří, povodí Ploučnice a pravostranných přítoku Labe (3 rajony). V rámci této činnosti došlo k maximálnímu sblížení hydrogeologických rajonů a útvaru podzemních vod, jejichž vymezení jako základních jednotek pro potřeby plánování v oblasti vod a hodnocení kvantitativního a chemického stavu požaduje Rámcová směrnice vodní politiky EU obsažená v naší legislativě (Pokorný D., Pešek V., Medunová A., 2006). 3.4.3 Srážky Srážky se vyznačují velkou časovou i místní proměnlivostí, jsou ovlivňovány nadmořskou výškou a orientací místa ke směrům převládajících větrů. Průměrná výše ročních srážek je v ČR 693 mm. Sněhové srážky se vyskytují v závislosti na nadmořské výšce mezi 40 až 120 dny (VÚV- TGM, 1997). Tab. 3 – Srážky v ČR v letech 1996 - 2005 Roční hodnoty srážek v mil. m3 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 54890 57809 56153 49291 54733 63960 71298 40695 (ČHMÚ in Pokorný D., Sýs L., Pešek V., Medunová A., 2006)

2004 53629

2005 57730

3.4.4 Podpovrchová voda Velmi podstatnou část celkového odtoku tvoří přirozené odvodňování podzemních vod, které zároveň kryje téměř jednu polovinu dodávky vody pro veřejné vodovody. Rozdělení využitelných zdrojů podzemní vody na území České republiky je však nerovnoměrné. Ve vodohospodářsky významných hydrogeologických rajonech svrchní křídy, které zaujímají rozlohu 12,5 tis. km2, jsou soustředěny zdroje s využitelnou vydatností více než 17 m3. s-1, v sedimentech jihočeských a západočeských pánví okolo 1,5 m3. s-1, v neogénu a kvartéru v povodí Moravy a Odry 6 m3. s-1. V České republice je značné množství přírodních léčivých minerálních vod a přírodních minerálních vod stolních. Prameny minerálních vod se vyskytují nejčastěji na místech postižených třetihorními tektonickými poruchami a poměrně nedávnou sopečnou činností. Na území České republiky je známo asi 350 lokalit s výskytem 34

minerální vody. Přírodní léčivé vody se využívají pro léčebné a lázeňské účely už od 19. století. Společně s lázeňským využíváním zdrojů minerálních vod spojených nezbytně s pobytem v místě pramenů, se minerální vody využívají celoročně k přímé konzumaci (VÚV- TGM, 1997). Tab. 4 – Využitelné podzemní zdroje vody v ČR v letech 1996 - 2005 Roční hodnoty využitelných podzemních zdrojů vody v mil. m3 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 1380 1430 1330 1390 1204 1440 1625 1195 (ČHMÚ in Pokorný D., Sýs L., Pešek V., Medunová A., 2006).

2004 1224

2005 1305

3.4.5 Povrchová voda 3.4.5.1 Vodní toky V našem státě tvoří hydrografickou síť vodní toky o celkové délce 76 000 km. Při poměrně značné výškové členitosti území jsou tu výrazně zastoupeny všechny typy vodních toků od malých horských bystřin až po velké nížinné řeky (Tlapák V., Herynek J., 2001). Sítí vodních toků odtéká průměrně asi 15 mld. m3 vody za rok s výrazným kolísáním v nejsušším a nejvodnějším roce v rozmezí od 8 do 19 mld. m3 za rok v závislosti na klimatických podmínkách. V dlouhodobém průměru připadá na jednoho obyvatele ČR kolem 1 450 m3 ročního odtoku, což je jen asi třetina evropského a pětina světového průměru (VÚV TGM, 1997). Správci vodních toků jsou státní podniky Povodí, Zemědělská vodohospodářská správa a Lesy ČR, s.p. v působnosti Ministerstva zemědělství, kteří zajištují správu více než 94 % délky všech vodních toku v ČR. Významné vodní toky spravují státní podniky Povodí. Na správě zbylých, necelých 6 %, se podílejí správy Národních parků, úřadů vojenských újezdů, obcí a ostatních právnických osob. 3.4.5.2 Vodní nádrže a rybníky Vodní nádrže, ať přirozené nebo umělé, jsou součástí kulturní krajiny ČR, které vryly svojí bohatou historií nenapodobitelný výraz. Nejstarší rybníky byly budované již na konci prvního tisíciletí. K rozmachu výstavby rybníků dochází za vlády Karla IV., avšak za zlatý věk rybníkářství se považuje 16. století, kdy zejména Pernštejnové 35

v Polabí a Rožmberkové v jižních Čechách budovali největší rybniční soustavy. V té době bylo v českých zemích 180 tisíc hektarů rybníků s celkovou retenční kapacitou 2,4 mld. m3. V současnosti rybníky a vodní nádrže zaujímají asi 81 tis. hektarů, z toho cca 24 tis. rybníků leží na ploše 51 tis. hektarů a více než 100 údolních nádrží leží na ploše asi 30 tis. hektarů. Většina malých vodních nádrží rybničního typu je víceúčelová a často tvoří vzájemné propojené soustavy. Podstatnou předností rybničních nádrží je jejich vliv na zpomalení odtoku vody při povodních a vliv na retenční kapacitu krajiny (Pokorný D., Pešek V., Medunová A., 2006). Tab. 5 – Přehled vodních nádrží na území ČR Nádrž Významné vodní nádrže

Správce podniky povodí energetičtí výrobci

Malé vodní nádrže

Státní meliorační správa

Drobné zdrže a rybníky

různé subjekty

Celkem

Počet 103

Objem ( mil. m3 ) 3302

3 559

37

23479

597

24144

3936

(MZe ČR in Pokorný D., Sýs L., Pešek V., Medunová A., 2006)

3.5 Důsledky klimatických změn na vodní režim ČR 3.5.1 Klimatické změny Klimatická změna bude podle současných poznatků významně ovlivňovat vodní režim na území České republiky. Základním důsledkem klimatické změny je pokles průměrné dlouhodobé odtokové výšky ve všech povodích. Celkový odtok klesne do roku 2050 v případě optimistického scénáře EC1L na úroveň 80-94 % a v případě pesimistického scénáře EC2H na úroveň 57-86 % vůči nezměněnému klimatu. (Rozpětí uvedených hodnot reprezentuje výsledky z 50 povodí.) Sezónní chod celkového odtoku je klimatickou změnou také ovlivněn. V průběhu jarních, letních a podzimních měsíců bude celkový odtok v roce 2050 ve většině povodí o 10-20 % (EC1L), resp. o 30-40 % (EC2H) menší než ve 20. století. V zimních měsících bude naopak odtok větší, což je způsobeno zejména zvýšením teploty, které povede k častějšímu tání sněhu už v průběhu zimy a k většímu podílu dešťových srážek na úkor sněhových. Účinek klimatické změny na minimální průtoky je tedy velmi významný a indikuje ohrožení 36

zásobní funkce vodních zdrojů, které nemají dostatečnou akumulaci pro překrytí období sucha (Peláková M., Boersem M. 2005). 3.5.2 Objemy plánovaných nádrží Objem plánovaných nádrží přepočtený na plochu je v moravských povodích větší než v Čechách. V povodích Moravy a Odry je naplánováno 2674 mil. m3 nádrží, což činí 43 % z celkového součtu objemů pro ČR, plocha těchto povodí zaujímá pouze 35 % území ČR. V povodí Labe naopak byly již postaveny nádrže mající celkový objem 2550 mil. m3, zatímco v povodích Moravy a Odry mají stávající nádrže celkový objem jen 843 mil. m3. V celkovém součtu pro povodí Labe odhad zásobních objemů potřebných na částečnou kompenzaci poklesu odtoku vlivem klimatické změny sice řádově odpovídá objemům plánovaných nádrží, je však téměř dvakrát větší, takže ani všechny nádrže by pro kompenzaci nestačily. •

Objem potřebný pro kompenzaci poklesu odtoku: 6584 mil. m3

•

Objem plánovaných nádrží: 3540 mil. m3

Pro povodí Moravy a Odry jsou výsledky výpočtů objemů potřebných pro kompenzaci méně reprezentativní vzhledem k nedostatečné délce použitých vstupních časových řad (20 let). Předpokládáme, že při použití delších řad bychom došli k větším objemům potřebných na částečnou kompenzaci poklesu odtoku. •

Objem potřebný pro kompenzaci poklesu odtoku: 1249 mil. m3

•

Objem plánovaných nádrží: 2674 mil. m3

Při orientačním odhadu cca dvojnásobně většího objemu potřebného na částečnou kompenzaci poklesu odtoku (analogie podle výsledků z povodí Labe) dospějeme k závěru, že pro částečnou kompenzaci dopadu klimatické změny by bylo třeba využít všech uvažovaných objemů nádrží (Peláková M., Boersem M. 2005).

37

4. METODIKA Vlastní metodika práce se skládá z několika po sobě navazujících kroků. Prvním z nich bude vypracování literárního přehledu, ve kterém se provede rozdělení vody a dále se zde bude zmíněno o její ochraně, zastoupení v České republice a možných důsledcích klimatických změn v ČR. Druhým krokem bude shromáždění veškerých dostupných informací o řešené lokalitě, zejména se jedná o informace z odborné literatury, z internetových stránek a z Českého hydrometeorologického ústavu v Ostravě. Souběžně se shromažďováním potřebných podkladů se provede vlastní terénní průzkum území, aby došlo k ověření pravdivosti těchto údajů a zjištění skutečného stavu v zájmové lokalitě. Podstatnou součástí práce bude mapové zpracování. Jako podklad pro zpracování map bude použita ortofotomapa v měřítku 1:10000, digitální katastrální mapa katastrů Sklenov, Myslík, Měrkovice a Kozlovice a vrstevnicový plán. Mapy se zpracují v programu MicroStation.

Postup při tvorbě mapy Land use lokality pro akumulaci vod Hukvaldy bude následující: 1. zakreslení území stálého nadržení a celkového ovladatelného prostoru pomocí vrstevnicového plánu 2. zjištění způsobu využívání území z terénního průzkumu 3. zhotovení výsledné mapy

Postup při tvorbě mapy Lokalita pro akumulaci vod Hukvaldy bude následující: 1. zakreslení území stálého nadržení a celkového ovladatelného prostoru pomocí vrstevnicového plánu 2. zjištění hranic chráněných území, hukvaldské obory a EVL Hukvaldy 3. zhotovení výsledné mapy

38

5 POPIS ÚZEMÍ Vybrané území je vedeno v seznamu lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod, jenž jsou součásti Plánu hlavních povodí. Tab. 6 – Lokality pro akumulaci povrchových vod v povodí Odry Poř. č.

Název lokality

188 Nové heřminovy 189 Spálené 190 Horní lomná 191 Malá Kraš 192 Spálov 193 Heřmánky 194 Hukvaldy 195 Čeladná 196 Krásná 197 Bukovec 198 Nýznerov 199 Ondřejovice (http://www.stopprehrade.cz)

Vodní tok

Číslo hydr.pořadí

Opava Opavice Lomná Černý potok Odra Odra Ondřejnice Čeladenka Mohelnice Olše Stříbrný potok Javorná

2-02-01-031 2-02-01-038 2-03-03-008 2-04-04-056 2-01-01-032 2-01-01-036 2-01-01-147 2-03-01-022 2-03-01-049 2-03-03-001 2-04-04-042 2-04-04-093

5.1 Poloha Území se nachází v Moravskoslezském kraji 12 km od města Frýdek-Místek a 26 km od města Ostrava. Lokalita leží na území čtyř katastrů: Sklenov (obec Hukvaldy), Myslík (obec Palkovice), Kozlovice a Měrkovice (bec Kozlovice). Zaujímá plochu 81,67 ha. Z hlediska geografického zaměření se sledované území nalézá mezi 49°36´ až 49°37´23´´ severní zeměpisné šířky a 18°13´80´´ až 18°15´90´´ východní zeměpisné délky. Z hydrologického hlediska se území nachází v povodí řeky Ondřejnice (řeka 2. řádu) a spadá do povodí řeky Odry.

5.2 Charakteristika vodního díla Předpokládaný převažující účel je zásobování vodou průmysl a ochrana před povodněmi. Typ přehrady: kamenitá s betonovým těsněním •

sklon návodního líce 1:1,9 39

•

sklon vzdušného líce 1 :1,4

Kóta koruny:

353,00 m n. m.

Délka v koruně:

215 m

Maximální výška:

36 m

Kubatura hráze:

269700 m3

Dno:

317 m n. m.

Stále nadržení:

326 m n. m.

Celkový ovladatelný prostor:

349,8 m n. m.

(http://www.stopprehrade.cz/mapy/Odra_Morava/13_hukvaldy_ondrejnice_list.jpg)

5.3 Historie Název vesnice Hukvaldy je spojen se jménem Arnolda z Huckeswagenu, kterému král Přemysl Otakar I. přidělil část území Moravské brány po hřebeny Beskyd. Kamenný hrad, jež si nechal vystavět, nesl jeho jméno. V polovině 14. století jej poprvé získali olomoučtí biskupové, kteří byli také nejčastějšími vládci hradu. Jejich vlastnictví bylo v roce 1355 dokonce potvrzeno papežskou bulou, která zároveň zakazovala hrad prodat nebo zastavit. Ovšem nepříznivá finanční situace olomouckého biskupství vedla i tak k dalším zástavám a hrad také v následujících desetiletích často měnil majitele. Vlastníky hradu se tak stali např. uherský král a pozdější císař Zikmund či známý husitský hejtman Jan Čapek ze Sán, nechvalně proslulý svou údajnou zradou v bitvě u Lipan. V roce 1465 získal hrad český král Jiří z Poděbrad, který jej vzápětí prodal zpět olomouckému biskupství. Tehdejšímu biskupu Tasovi z Boskovic finančně vypomohli jeho bratři Dobeš a Beneš Černohorští z Boskovic, kteří také hrad převzali poté, co biskup Taso zemřel na mor. Za vlády pánů z Boskovic došlo na hradě k mnoha významným stavebním úpravám a stejně tomu bylo i po jejich smrti na počátku 16. století, kdy se Hukvaldy znovu a tentokrát definitivně vrátily olomouckému biskupství. Od té doby drželo olomoucké biskupství (a od 18. století arcibiskupství) Hukvaldy téměř nepřetržitě až do roku 1948, kdy byl hrad zestátněn. Obec Kozlovice je nazývaná vesnice valašských vojvodů. Do roku 1848 příslušely Kozlovice pod správu příborskohukvaldského léna a od konce 15. století začíná Valašská kolonizace. Valašští vojvodové zde sídlili 200 let až do r. 1764.

40

5.4 Obyvatelstvo Pod plánovanou nádrží je obec Hukvaldy s 1918 obyvateli (stav k 31.12.2007). Průměrný věk v obci je 41,1 let a podíl žen činí 51,9 %. V zátopové oblasti nádrže a těsně nad ní se nachází poměrně velká obec Kozlovice s 2818 obyvateli (stav k 31.12.2007). Podíl žen v obci Kozlovice je 50,3 % a průměrný věk činí 39,4 let. Hustota osídlení je 99 obyvatel/km2. (http://vdb.czso.cz)

5.5 Přírodní poměry 5.5.1 Klimatické poměry Zkoumané území

patří k oblastem mírně teplého klimatu. Podle mapy

klimatických oblastí ČSR 1:500 000 (Quitt E., 1975) řadíme území do oblasti MT 9. Je to oblast s charakteristickým dlouhým, teplým a mírně suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým podzimem a krátkou, krátkou, mírnou suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky. Charakteristika klimatické oblasti MT 9 (Quitt E., 1975) Počet letních dnů

40-50

Počet dnů s průměrnou teplotou 10°C a více

140-160

Počet mrazových dnů

110-30

Počet ledových dnů

30-0

Průměrná teplota v lednu (°C)

-3 až -4

Průměrná teplota v červenci (°C)

17 až 18

Průměrná teplota v dubnu (°C)

6 až 7

Průměrná teplota v říjnu (°C)

7 až 8

Průměrný počet dnů se srážkami 1mm a více

100-120

Srážkový úhrn ve vegetačním období (mm)

400-450

Srážkový úhrn v zimním období (mm)

250-300

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

60-80

Počet dnů zamračených

120-150

Počet jasných dnů

40-50

41

5.5.1.1 Klimatické charakteristiky území Klimatické charakteristiky jsou uvedeny ze srážkoměrné stanice Hukvaldy (292 m n. m., 49°38´34´´ s. š., 18°13´15´´ v. d.) a ze dvou stanic prostorově blízkých vybrané lokalitě: Frenštát pod Radhoštěm (422 m n. m., 49°32´ s. š., 18°12´ v. d.) a Ostrava-Mošnov (250 m n. m.; 49°41´ s. š., 18°07´ v. d.). Pro základní klimatologickou stanici Frenštát pod Radhoštěm byla převzata data za období 1901– 1950 (Podnebí ČSSR – tabulky, 1961), pro leteckou meteorologickou stanici OstravaMošnov data za období 1961–2000 a pro srážkoměrnou stanici Hukvaldy data za období 1998-2007. Teplotní a srážkové poměry Tab. 7-Roční chod teplot vzduchu ve stanici Frenštát p. R. v období 1901-1950

Roční chod teplot Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX -2,9 -1,8 2,4 7,3 12,2 15,1 17,3 16,2 12,9 °C (ČHMÚ Ostrava-Poruba in Štefek R., 2006)

X 8,0

XI 3,1

XII 0,6

Roční teplota vzduchu za období 1901-1950 ve stanici Frenštát pod Radhoštěm činí 7.5°C. Tab. 8-Roční chod teplot vzduchu ve stanici Ostrava-Mošnov v období 1961-2000

Roční chod teplot Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX °C -2,2 -0,5 3,2 8,3 13,3 16,5 18,1 17,5 13,5 (ČHMÚ Ostrava-Poruba in Štefek R., 2006)

X 8,9

XI 3,7

XII -0,4

Roční teplota vzduchu za období 1961-2000 ve stanici Ostrava-Mošnov činí 8,3°C. Tab. 9-Roční úhrn srážek ve stanici Frenštát p. Radhoštěm v období 1901-1950

Roční úhrn srážek Měsíc I II III IV V VI mm 53 47 57 69 92 110 (ČHMÚ Ostrava-Poruba in Štefek R., 2006)

42

VII 128

VIII 115

IX 83

X 78

XI 62

XII 52

Roční úhrn srážek za období 1901-1950 ve stanici Frenštát pod Radhoštěm

činí

946 mm. Tab. 10-Roční úhrn srážek ve stanici Ostrava-Mošnov v období 1961-2000

Roční úhrn srážek Měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII mm 25,3 28,4 34,2 52 89,4 103,5 95,7 86,3 62,7 43,8 46,8 35,1 (ČHMÚ Ostrava-Poruba in Štefek R., 2006) Roční úhrn srážek za období 1961-2000 ve stanici Ostrava-Mošnov činí 702 mm. Sluneční svit a větrné podmínky Průměrný měsíční úhrn trvání slunečního svitu přesahuje od května do srpna 200 hodin, naopak v prosinci a lednu nedosahuje ani 50 hodin (ČHMÚ in Štefek R., 2006). Větrné podmínky v letním období jsou následující, převládá západní vítr o síle 1,2 – 4°B. V menším měřítku se uplatňují větry stejné síly od JZ a SZ. Větry ostatních směrů se uplatňují jen nepatrně. Větry o síle větší než 5°B přicházejí v nepatrné míře převážně od JZ méně od Z. Počet dnů bez větru v letním období je v této oblasti průměrně 15,9. V zimním období převládá směr západní o síle 2 – 4°B. Větry o síle nad 5°B se vyskytují v nepatrné míře a přicházejí převážně od Z, JZ, SZ, J, S, SV. Počet dnů bez větrů v zimním období je v této oblasti průměrně 17. Během celého roku převládá vítr o západní síle 2 – 4°B (ČHMÚ in Koutný L., 2006). Charakteristika místního klimatu Vzhledem k rozmanité sklonitosti a expozici svahů vůči světovým stranám jsou v zájmovém území zastoupeny všechny kategorie oslunění ploch od velmi málo osluněných po velmi dobře osluněné. Tyto faktory podporují vznik specifických prvků topoklimatu, jako jsou teplotní inverze v údolích, místní cirkulační systémy apod. Normálně osluněné plochy jsou vázány na nezalesněné plochy a urbanizovanou plochu obce Kozlovice. Velmi málo osluněné plochy jsou výlučně vázány na severní svahy kopcovitých oblastí se sklonem větším než 15°. Vyskytují se zejména v oblasti Kazničova a Palkovických hůrek. Jejich výskyt téměř všude na zalesněných plochách. Méně osluněné plochy jsou vázány na severní svahy s nižším sklonem než velmi málo osluněné plochy. 43

Velká část dobře osluněných ploch se vyskytuje na jižních středně skloněných svazích Palkovických hůrek a Kazičova.. Velmi dobře osluněné plochy se nacházejí v nejstrmějších částech jižních svahů Palkovických hůrek a Kazničova. 5.5.2 Geomorfologické poměry Z hlediska orografického členění patří území k provincii Západní Karpaty, podle Czudka (1972) bylo území zařazeno takto:

Systém

-

Alpsko-Himalájský

Subsystém

-

Karpaty

Provincie

-

Západní Karpaty

Soustava

-

Vnější západní Karpaty

IX

Podsoustava -

Západobeskydské podhůří

IXD

Celek

-

Podbeskydská pahorkatina

IXD-1

Podcelek

-

Štramberská vrchovina

IXD-1D

Okrsek

-

Palkovické hůrky

IXD-1Da

Kozlovická kotlina

IXD-1Dd

Měrkovická pahorkatina

IXD-1De

5.5.2.1 Charakteristika podcelku Štramberská vrchovina Štramberská vrchovina je členitá vrchovina ve střední části Podbeskydské pahorkatiny, budovaná zvrásněnými flyšovými pískovci, slepenci, jílovci a jílovitými břidlicemi ždánicko-podslezského a slezského příkrovu, vápenci a vyvřelinami těšinitů. V hodnoceném území leží tyto okrsky Štramberské vrchoviny: Palkovické hůrky jsou rozčleněny sníženinami na čtyři celky a jejich strmé svahy a vrcholy budují převážně bašské a palkovské vrstvy. V zájmovém území se nachází skupina Kozlovické hory (612 m n. m.), která je od samotných hůrek oddělena Palkovickou brázdou. Východně od průlomového údolí Olešné navazují na Kozlovické hůrky Metylovské hůrky (523 m n. m.), budované rovněž bašskými a palkovickými vrstvami. Skupina Kazničova (601 m n. m.) je od hlavní masy oddělena průlomovým údolím Ondřejnice (pod Hukvaldami vytváří až 200 m hluboký průlom).

44

Kozlovická kotlina je oddělena od skupiny Kazničova pahorkatinou, modelovanou v odolnějším pruhu pískovců a vápenců těšínsko-hradišťských vrstev s četnými výchozy těšinitů. Měrkovická pahorkatina je členitá pahorkatina ve střední části Štramberské vrchoviny, flyšové pískovce a jílovce převážně těšínsko-hradišťského souvrství slezského příkrovu s vyvřelinami těšínitu. 5.5.2 Geologické poměry Z hlediska regionální geologie leží území ve flyšovém pásmu slezké jednotky Západních Karpat. Západní Karpaty jsou součástí rozsáhlé řady mladých pásemných pohoří Alpsko-karpatské soustavy, která vznikla v druhohorách a třetihorách v průběhu několika fází alpínského vrásnění, během srážky euroasijského a afrického kontinentu. Vnější zóny Alpsko-karpatské soustavy, do které náleží i Moravskoslezské Beskydy spolu

s

přilehlou

Podbeskydskou

pahorkatinou,

jsou

tvořeny

druhohorními

a třetihorními uloženinami flyšového charakteru. Tento mohutný soubor hornin budující dnešní Vnější Západní Karpaty se usadil dále na východě až jihovýchodně od míst svého současného výskytu, na severním okraji rozsáhlého oceánu Tethys. Odtud byla obrovská část hornin během alpínských horotvorných pochodů odloučena od svého podkladu, sunuta, vrásněna a formou příkrovů přesunuta na vzdálenosti několika desítek až stovek kilometrů na místa dnešního výskytu. Sedimenty příkrovu slezské jednotky v území jsou v tzv. bašském vývoji. Bašský vývoj je omezen na oblast mezi Novým Jičínem, Frenštátem pod Radhoštěm, Frýdkem – Místkem a Příborem. Stratigraficky nejstarší jsou mořské uloženiny svrchnojurské až spodnokřídové (tithon – alb), nejmladší spadají do svrchní křídy, dle některých názorů i do nejspodnějšího paleogénu. V lokalitě převažují hrubě rytmické sedimenty pískovců s rohovci spolu s vápenci převážně kopřivnického typu, jílovce a prachovce černošedé barvy, střípkovitě rozpadavé, které tvoří také tektonicky zavlečené nepravidelné útvary často vertikálně protažené ve vápencovém tělese. Některé jílovce, hlavně při styku s vápencovým tělesem, obsahují kameny a balvany vápenců. V okolí Kozlovic se vyskytují také ložní magmatická tělesa tvořená těšínity. Flyšové jílovce a pískovce, a místy také těšínity, jsou překryty různými genetickými typy čtvrtohorních uloženin. Nejrozšířenější typem jsou především sedimenty svahové. Vznik svahových sedimentů je vázán na období pleistocénu až 45

holocénu, mají podobu kamenitých sutí, které obvykle vytvářejí na úbočích kopců plošně rozsáhlá suťová pole. Charakter pleistocenní proluviální sedimentace ukazuje na její úzkou souvislost se sedimentací deluviální. Jde především o špatně vytříděné písčité a hlinité štěrky, které vytvářejí splachové kužele při vyústění menších postranních údolí nebo erozních rýh do větších údolí. Fluviální sedimenty jsou rozšířeny v údolí Ondřejnice, Rybského a Telecího potoka. Ve spodní části jsou uloženy fluviální štěrkopísky údolní terasy würmského stáří, výše holocénní až recentní povodňové hlíny a kaly. Povodňové náplavy vznikaly přeplavením deluviálních a částečně i jemnozrnných podílů proluviálních akumulací. Splachové deprese a koryta občasných toků vyplňují deluviofluviální uloženiny. Jsou to převážně nezřetelně vrstevnaté písčité hlíny až hlinité písky, které místy přecházejí do fluviálních uloženin. Jejich mocnost zpravidla nepřesahuje 2 m (Menšík E., 1983) 5.5.3 Pedologické poměry Pedologie území vychází z genetických vlastností geologického podloží a základní geomorfologické a hydrologické stavby území. Při zařazení půd do skupin byl použit Taxonomický klasifikační systém půd České republiky (Němeček J. a kol., 2001). V řešené lokalitě byly určeny tyto půdy: •

Fluvizemě

•

Luvizemě

•

Kambizemě

•

Pararenzina

5.5.4 Hydrologické poměry Základní hydrologickou osu území tvoří řeka Ondřejnice a její přítoky: Rybský potok, Bačův potok, Myslíkovský potok, Telecí potok. Další významná hydrologická lokalita se nachází v hukvaldské oboře, kde je jeden větší a tři menší rybníky, využívané pro chov ryb. Tyto rybníky jsou součástí Natury 2000 – Evropsky významná lokalita a tudíž jsou až na výjimky lidem nepřístupné.

46

5.5.4.1 Charakteristika povodí Ondřejnice Hydrologické číslo povodí řeky Ondřejnice je 2-01-01-147. Tato řeka, která pramení v pohoří Ondřejník na severních svazích hory Skalka v nadmořské výšce 755 m, je pravým přítokem Odry. Do Odry ústí u Proskovic v 220 m n. m. Délka toku je 29,9 km, Ondřejnice odvodňuje celkovou plochu povodí 99,4 km2. Dlouhodobý průměrný průtok u ústí je cca 1,0 m3.s-1 a roční úhrn srážek v ústí je 847 mm. Sklonové poměry, a tím i charakter řeky jsou podél toku proměnlivé. V horní třetině délky toku je spád velmi vysoký, tok má bystřinný charakter. Ve zbývající dolní časti toku se spád snižuje. S výjimkou horní, značně zalesněné části povodí s nízkou hustotou osídlení, lze povodí Ondřejnice charakterizovat jako průměrně hustě osídlené, vlastní tok vede převážně zemědělskou krajinou. Povodí je ohraničeno rozvodnicí, která probíhá od ústí jihovýchodním směrem, kde prochází jižně od obce Proskovice a směřuje k vrchu Klínec (281 m n. m.), pokračuje dále východním směrem ke kótě 281 m n. m. Odsud směřuje jižně a prochází východně kolem obce Krmelín přes kótu 326 m n. m., Na vrchách (312 m m. n.), dále přes kótu 358 m n. m. ke Kamenné (385 m n. m.) východně od obce Brušperk. Dále prochází obcí Staříč (Strážnice, 391 m n. m.), kótami 335 m n. m., 336 m n. m., 338 m n. m., přes obec Chlebovice (Ostružina, 616 m n. m.), kótami Holý vrch (631 m n. m.), Kubánkov (661 m n. m.) a kolem obce Hukvaldy. Přes kótu 576 m n. m. pokračuje jihovýchodně přes Královu horu (562 m n. m.), Kozlovickou horu (616 m n. m.), pak jižně kolem obce Lhotka k Ondřejníku (890 m n. m.), na Stanovec (899 m n. m.) až k nejvyššímu a zároveň nejjižnějšímu místu povodí, na Skalku (964 m n. m.), na jejíchž severních svazích pramení Ondřejnice. Odsud rozvodnice směřuje severně Na Příčnici (533 m n. m.), Živičky (431 m n. m.), Tábor (472 m n. m.) a západně ke kótě Na vrchu (467 m n. m.). Odsud pak severně kolem obcí Kozlovice a Měrkovice přes kótu 437 m n. m., Kamenici (447 m n. m.), Kazničov (601 m n. m.), Větřkovickou hůrku (442 m n. m.), Fojtovy vrchy (418 m n .m.) a Vrchy (424 m n .m.). Dále kolem obcí Hukvaldy a Fryčovice přes kóty již nižší než 400 m n. m.: Sovinec (354 m n. m.) a Markův sloup (312 m n. m.), dále kolem obcí Brušperk a Stará Ves nad Ondřejnicí směřuje rozvodnice k ústí. Ondřejnice má asi jednačtyřicet větších či menších přítoků. Nejdelším pravostranným přítokem je potok Košice (délka 6,7 km), nejdelším levostranným přítokem je Telecí potok. Tok má další významnější přítoky zprava – Myslíkovský 47

potok, Říčka, Lhotecký potok, Rybský potok, Krnalovický potok, Ptáčnický potok, Horní Kotbach, Dolní Kotbach, Machůvka a Jarkovský potok; zleva – Brusná nebo Sklenovský potok. V povodí Ondřejnice se nachází také několik umělých vodních nádrží. Jak bylo již uvedeno v hukvaldské oboře je jeden větší a několik menších rybníků, využívaných pro chov ryb. Další rybník se nachází ve Sklenově. Slouží také pro chov ryb, ale tento je veřejnosti přístupný (v zimě je využíván k bruslení). Vodní nádrže na Krnalovickém potoce nad Fryčovicemi mohou v létě sloužit ke koupání stejně jako vodní nádrž Brušperk na potoce zvaném Horní Kotbach. V okolí Brušperka se nachází ještě několik dalších, menších vodních nádrží. Několik průtočných rybníků se vyskytuje i na Machůvce u Staré Vsi nad Ondřejnicí. V oblasti soutoku Ondřejnice s Odrou se vyskytují bažiny a mokřiny (Štefek R., 2006). 5.5.4.2 Průtoky Obecně lze říct, že kapacita koryta Ondřejnice kolísá od pětileté po stoletou vodu (Q5 po Q100) vyjma dolní trati mezi obcí Stará Ves nad Ondřejnicí a ústím Ondřejnice do Odry, kde koryto v některých krátkých úsecích nedosahuje kapacity ani Q5 (Štefek R., 2006). 5.5.4.3 Hydrogeologie Hydrogeologicky je lokalita součástí hydrogeologického rajónu 151 – „Fluviální a glacigenní sedimenty v povodí Odry“ – podél toku Ondřejnice a hydrologického rajónu 321 – „Flyšové sedimenty v povodí Odry“. V tomto rajónu je možno rozlišit puklinové zvodnění hlubšího oběhu v horninách skalního až poloskalního podloží a mělké průlinové zvodnění v zeminách kvartérního pokryvu. Podle Menšíka a kol. (1983) je možno v prostoru lokality vyčlenit dvě základní oblasti : I. oblast holocénních a würmských fluviálních sedimentů význačných údolních niv a nízkých teras, II. oblast výchozů slezké a podslezké jednotky.

Puklinová propustnost skalního až poloskalního podloží je proměnlivá. Hydrogeologické kolektory převažují jednoznačně pouze v palkovických vrstvách, naopak pro frýdecké a lhotecké vrstvy jsou typické hydrogeologické izolátory. Ostatní 48

členy slezské a ždánicko-podslezské jednotky v prostoru lokality mají proměnlivou funkci. Propustné jsou pouze pískovcové polohy a vložky, a to díky rigiditě, která je příčinou jejich rozlámání a rozrušení v průběhu vrásnění. Současně však došlo k určité izolaci segmentů původně souvislých pískovcových kolektorů, které jsou nyní do značné míry bez vzájemné komunikace. Průlinově propustné palkovické vrstvy jsou převážně v pozici nad erozní bází a bez hydraulické souvislosti s povrchovým tokem. Průměrná propustnost hornin slezské a ždánicko-podslezské jednotky je velmi slabá až nepatrná s koeficientem filtrace kf = n.10-7 až n.10-9 m.s-1. Podzemní voda v kvartérních sedimentech je vázaná především na nesoudržné fluviální uloženiny teras a údolních niv, popřípadě proluviální akumulace, kde jsou vhodné podmínky pro vytvoření nádrží podzemních vod v kolektorech. Mimo říční údolí existuje pouze zvodnění omezeného významu na bázi kvartérního pokryvu na nepropustném podloží. Tato mělká zvodeň, která je více méně konformní s reliéfem terénu je však využitelná pouze k drobnému domovnímu zásobování v rozptýleném osídlení. Údolní svahy s kolektory vodícími či akumulujícími podzemní vodu mohou být po část roku i bezvodé. V kvartérním pokryvu jsou relativně nejvýznamněji hydrogeologické kolektory vázány na fluviální uloženiny podél větších vodních toků. Koeficient průlinově propustného kvartérního pokryvu se pohybuje mezi n.10-5 až n.10-6 m.s-1 , který charakterizuje slabě až mírně propustné horninové prostředí. Hladina podzemní vody v průlinově propustném prostředí je vesměs volná až mírně napjatá. Mocnost zvodně nepřesahuje několik metrů, bázi zvodně a počevní izolátor tvoří jíly až jílovce, případně jílovité břidlice. 5.5.4.4 Prameny V řešeném území a jeho okolí se nalézá řada pramenů. Podle plánu rozvodů a kanalizací Moravskoslezského kraje (MZe, 2004) se v blízkém okolí řešené lokality nacházejí tyto zdroje pitné vody: •

jímací

území

Krnalovice.

Průměrná

vydatnost

zdroje

je

1,5

l/s

(zaručená 1,0 l/s). Z jímací lokality je voda dopravována do zemního vodojemu o obsahu 60 m3 (315,25/ 312,85 m n. m.). Jímací území má vyhlášena pásma hygienické ochrany (PHO) a s jeho využíváním se nadále počítá. V blízkosti zdroje Krnalovice je napojení vodovodní skupiny na přivaděč Ostravského vodovodního obvodu, dále je OOV. 49

•

vodní zdroj Kazničov. Průměrná kapacitě 0,7 l/s (zaručené 0,5 l/s). Nachází se v čistém lesním prostředí a voda je z něj dopravována do zemního vodojemu obsahu 40 m3 (373,20/370,90 m n.m.).

•

jímací území Rybí. Jímací území je tvořeno šesti zářezy o průměrné vydatnosti 1,5 l/s (zaručené 1,0 l/s) a má vyhlášena pásma hygienické ochrany (PHO) a s jeho využíváním se nadále počítá.

5.5.4.5 Potenciální zdroje znečištění povrchových a podzemních vod Kvalita vody v Ondřejnici je podle dlouhodobého sledování správcem toku (Povodí Odry s. p.) na úrovni III. až IV. třídy podle základní klasifikace dle ČNS 75 7221 (Jakost vod – Klasifikace jakosti povrchových vod), tj. jako voda znečištěná až silně znečištěná. Jakost vody je ovlivněna nedokonale čištěnými odpadními vodami vypouštěnými z kanalizačních výustí přilehlých obcí. Na znečištění se podílejí hlavně organické látky, fosfor a amoniakální dusík, které jsou běžnou součástí splaškových vod. Po stránce chemické (Cl-, SO4, Ca, Mg, nerozpuštěné látky, obsah rozpuštěného kyslíku) je voda na úrovni lepší I. až II. třídy jakosti, tady voda znečištěná nebo jen mírně znečištěná. Ondřejnice patří skupiny vodních útvarů, které jsou silně ovlivňovány na celém svém toku. Hydromorfologické vlivy řadící útvar mezi silně modifikované jsou: napřimování toku, příčná překážka, kombinovaný vliv (je souhrnem vlivů – zpevnění břehů a koryta, podélné hráze, zastavěné oblasti v blízkosti toku, změna profilu toku) a jiné. Druhy užívání vedoucí k označení Ondřejnice za silně modifikovanou jsou: ochrana proti povodním, zemědělství a lesnictví, rekreace (Štefek R., 2006) Podle plánu rozvoje vodovodů a kanalizací (MZe, 2007) nemá v současné době obec Hukvaldy vybudovanou kanalizaci pro veřejnou potřebu. Odpadní vody jsou zachycovány v prostých septicích a žumpách. Přepady septiků či jímek jsou zaústěny do krátkých úseků stávající původně dešťové kanalizace, povrchových příkopů a trativodů, které odvádí odpadní vody do recipientu Ondřejnice. Nová zástavba vybudována po roce 1990 má bezodtokové jímky s následným vyvážením, respektive malé domovní čističky odpadních vod, dále jen ČOV. V budoucnu je uvažováno s výstavbou nové splaškové kanalizace. Odpadní vody budou touto kanalizací odváděny přes místní části Dolní Sklenov, Rychaltice a obec Fryčovice do kanalizační sítě města Brušperk a následně pak čištěny na nové ČOV Brušperk. 50

V obci Kozlovice není v současné době vybudována kanalizace pro veřejnou potřebu. Odpadní vody jsou zachycovány v žumpách a prostých septicích. Odpadní vody jsou z přepadů septiků odváděny do recipientu řeky Ondřejnice. V severní části obce se nachází centrální ČOV. V budoucnu je záměr intenzifikovat stávající ČOV na kapacitu cca 600 m3 /d.

5.6 Biogeografická charakteristika území Území je systematicky zařazeno dle biografického členění ČR (Culek M.,1995) do biografické podprovincie západokarpatské, do podbeskyského bioregionu. Charakteristika podbeskydského bioregionu Bioregion

je

na

povrchu

úpatních

pahorkatin

sklánějících

se

od

Moravskoslezských Beskyd k severu. Ve střední části je bioregion tvořen výraznými strmými kopci a hřbety, které jsou částečně podmíněné vyššími odolností hornin. Biota je ovlivněna charakteristickými geologickými a geomorfologickými podmínkami Karpatské soustavy. Bioregion se nachází v mezofytiku a zaujímá východní část fytogeografického podokresu 76a. Moravská brána vlastní, prakticky celý fytogeografický podokres 84a. Beskydské podhůří a jihovýchodní okraje fytogeografického okresu 83. Ostravská pánev. Relativně chudá flóra je tvořena kompletní řadou oreofytů a vyznačuje se naprostou absencí subtermofytů. Exklávní prvky prakticky chybějí, lokální mezní jsou představovány některými typickými karpatskými elementy. Vzhledem k vertikální členitosti území je omezená účast karpatských migrantů vázaných na vegetaci nižších poloh. Těžiště výskytu v ČR zde má karpatský subendemit kyčelnice žláznatá, častěji jsou krtičník žláznatý, pryšec mandloňovitý a další. Dominantní potencionální jednotkou jsou dubohabrové háje (Tilio cordataeCarpinetum) V kopcovitém terému jihozápadně od Frýdku-Místku převažují na svazích Štramberské vrchoviny květnaté bučiny (Dentario enneaphyli-Fagetum a Dentario glandulosae-Fagetum), v komplexu Palkovických hůrek jsou časté ochuzené bučiny (Festuco-Fagetum). Lokálně jsou přítomny suťové lesy svazu Tilio-Acerion (AceriCarpinetum, vzácně i Lunario-Aceretum. V současnosti v bioregionu dominuje orná půda, hojné jsou vlhké louky, v lesích kulturní smrčiny se zbytky bučin. 51

Ve zkoumaném území převažuje 4. bukový stupeň, na jižních svazích se nachází i 3. dubovo-bukový stupeň. Pro bioregion je charakteristická mozaikovitá fauna předkarpatských pahorkatin, blízká Hranickému bioregionu (3.4), s větším zastoupením lesního elementu (měkkýši: vlahovka karpatská, vřetenatka nadmutá, řasnatka nadmutá). Na suchých stanovištích jsou ochuzená teplomilná společenstva hmyzu a měkkýšů (sarančata, suchomilka panonská aj.), na vápencích u Štramberka se v minulosti vyskytoval i endemický poddruh jasoně červenookého. Tekoucí vody patří do pásma pstruhového, Ostravice a Olše do lipanového pásma. Významné druhy - Savci: ježek východní (Erinaceus concolor), plch lesní (Dryomys nitedula), myšice temnopásá (Apodemus agrarius). Ptáci: břehule říční (Riparia riparia), lejsek malý (Ficedula parva). Obojživelníci: mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Měkkýši: vřetenatka nadmutá (Vestia turgida), v. hrubá (V. gulo), řasnatka nadmutá (Macrogastra tumida), vlasovka karpatská (Monachoides vicina), skelnatka drnová (Oxychilus cellarius), suchomilka panonská (Candidula soosiana), trojzubka stepní (Chondrula tridens), sudovka skalní (Orcula dolium). Hmyz: jasoň červenooký (Parnassius apollo).

5.7 Chráněná území 5.7.1 Hukvaldská obora Obora Hukvaldy byla založená biskupem Vilímem, který pochopil důležitost obor z hlediska zásobovacího a staral se o zakládání obor na severní Moravě. Proto pověřil v roce 1568 hukvaldského vladyku Jaroslava Sirakovského z Poděbrad, aby zřídil oboru na Hukvaldech. První zvěř, která se objevila v hukvaldské oboře byla zvěř daňčí a zvěř jelení. Později se zde chovala pouze zvěř daňčí.(Čabart J., Vodička F., 1956) V současné době se v oboře Hukvaldy, která má rozlohu 457 ha chová zvěř daňčí, mufloní a zvěř černá. Zvěř černá je chovaná odděleně od ostatní zvěře o to na 40 ha. Mufloní a daňčí je chovaná dohromady. Současné normované jarní kmenové stavy mufloní zvěře jsou 120 kusů a daňčí 140 kusů. Oborní plot je dlouhý 9550 m a je tvořen historickou částí, která je tvořena kamennou zdí a oborní bránou. Další části oborního plotu jsou tvořeny dřevěným nebo drátěným plotem (Koutný L., 2006). Mezi hlavní dřeviny obory patří buky, duby a jírovec maďal. Ten byl v posledních letech napaden kalamitním škůdcem klíněnou jírovcovou, která se 52

lavinovitě rozšířila po celé Evropě. Staré stromy jsou útočištěm celé řady živočichů a hub, jako například strakapoud, datel černý, žluny, holub doupňák, šoupálek dlouhoprstý, brhlík lesní, sýkora modřinka a koňadra a především sovy. Ze savců je to veverka obecná, plch velký, plšík lískový, myšice lesní, kuna lesní, kuna lesní a různí netopýři. Žije zde mnoho relativně vzácných druhů brouků, jsou roháčci: roháček kozlík, roháček bukový, roháček; tesaříčci či kováříčci, případně zástupci dalších čeledí: lesan hnědý, tesařík piluna, potemník síťkovaný a páchník hnědý (viz. kapitola 5.7.3). Je zde taky řada zvláštních a krásných hub: vějířovec obrovský, síťkovec dubový, ohnivec statný, trsnatíc lupenitý, smolokorka bukovoa, helmovka šafránovoá, hlíva holubí a hlívu plícní. 5.7.2 Zvláště chráněná území V zájmovém území

se nacházejí dvě přírodní památky: Pod hukvaldskou

oborou a Hradní vrch. V blízkém okolí (cca 2,5 km severovýchodně) se nachází Přírodní rezervace Palkovické hůrky (Weissmanová H. a kol., 2004). Přírodní památka Pod hukvaldskou oborou •

Lužní porost na levém břehu řeky Ondřejnice.

•

Katastrální území: Kozlovice

•

Výměra: 0,42 ha

•

Nadmořská výška: 340 – 353 m

•

Vyhlášeno: 1990

Kontaktní zóna lužního lesa a společenstev suťových lesů s hojným pérovníkem pštrosím (Matteuccia struthiopteris), který má na tomto stanovišti optimální podmínky. Plocha chráněného území byla dříve využívána patrně jako louka, která postupně zarostla náletem dřevin. V porostu dnes převládá jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), přimíseny jsou olše lepkavá (Alnus glutinosa), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), habr obecný (Carpinus betulus), lípa malolistá (Tilia cordata) a dub letní (Quercus robur). Kromě dvou rozsáhlých porostů pérovníku pštrosího (Matteuccia struthiopteris) zde najdeme běžnou flóru podobných stanovišť – kyčelnici žláznatou (Dentaria glandulosa), kopytník evropský (Asarum europaeum), zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), ostřici lesní (Carex sylvatica), čistec lesní (Stachys sylvatica), pryskyřník 53

kosmatý (Ranunculus lanuginosus) a krabilici zápašnou (Chaerophyllum aromaticum). Ojediněle se vyskytuje lilie zlatohlávek (Lilium martagon). Území je ohroženo křídlatkou japonskou (Reynoutria japonica), která se šíří podél toku Ondřejnice. Přírodní památka hradní vrch Unikátní komplex bukových porostů s přírodně krajinářskou kompozicí historické obory založené u středověkého hradu Hukvaldy. •

Katastrální území: Sklenov

•

Výměra: 70 ha

•

Nadmořská výška: 343 – 481 m

•

Vyhlášeno: 1999

Převažující jednotkou současné vegetace jsou květnaté bučiny podsvazu EuFagenion – strdivková bučina (Melico-Fagetum) s dominantní strdivkou jednokvětou (Melica uniflora), bučina s kyčelnicí žláznatou (Dentario glandulosae-Fagetum) a ostřicová bučina s dominantní ostřicí třeslicovitou (Carex brizoides). V důsledku hromadění nerozloženého bukového listí se vytvářejí tzv. nahé bučiny (Fagetum nudum), kde zvláště v jarním aspektu najdeme např. áron karpatský (Arum alpinum), kyčelnici cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), křivatec žlutý (Gagea lutea) a orsej jarní (Ficaria verna). Z ohrožených a chráněných rostlin rostou v přírodní památce okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), kruštík širolistý (E. helleborine), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a blín černý (Hyoscyamus niger). Lokalita je také pravidelně ornitologicky sledována, vyskytuje se zde 75 druhů ptáků, z toho 44 druhů zde hnízdí. Dutiny starých stromů vyhledává např. holub doupňák (Columba oenas), krutihlav obecný (Jynx torquilla), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), lejsek malý (Ficedula parva) aj. V zimně sem zalétá brkoslav severní (Bombycilla garrulus). V rozvolněném lesním porostu přírodní památky je sedm mohutných buků vyhlášeno památnými stromy.

54

Přírodní rezervace Palkovické hůrky •

Komplex starých smíšených převážně bukových porostů.

•

Katastrální území: Sklenov, Rychaltice

•

Výměra: 34,93 ha

•

Nadmořská výška: 441 – 613 m

•

Vyhlášeno: 1969

Jedná se o jeden z nejzachovalejších zbytků přírodě blízkého lesa v oblasti bukového vegetačního stupně Podbeskydského regionu. V členitých porostech převažují svěží a bohaté bučiny, lipové a vlhké bučiny svazu Fagion. Dřevinná skladba je velmi pestrá, z introdukovaných dřevin převažuje smrk ztepilý (Picea abies), ojediněle borovice lesní (Pinus sylvestris) a modřín opadavý (Larix decidua). V bylinném patře roste svízel vonný (Galium odoratum) a strdivka jednokvětá (Melica uniflora), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis). Na sutích a kamenitých půdách místy nalezneme kapradinu hrálovitou (Polystichum lonchitis) a áron karpatský (Arum alpinum). V bukových porostech hnízdí lejsek malý (Ficedula parva) a holub doupňák (Columba oenas). Palkovické hůrky obývá rovněž izolovaná populace rejska horského (Sorex alpinus). Dlouhodobým záměrem je úprava dřevinné skladby, úplné vyloučení smrku, borovice, modřínu a podpora jedle, a následné ponechání porostů přirozenému vývoji. 5.7.3 Natura 2000 Na zájmovém území se nachází jeden z prvků soustavy Natura 2000, jedná se o evropsky významnou lokalitu, dále jen EVL, Hukvaldy. •

Kód a název lokality: CZ0813447 Hukvaldy

•

Lokálně významné refugium páchníka hnědého

•

Katastrální území: Sklenov

•

Rozloha: 200,2797 ha

•

Nadmořská výška: 330 – 481

•

Vyhlášeno: 2005 – nařízením vlády 132/2005

Předmětem ochrany je brouk páchník hnědý (Osmoderma eremita), je to brouk větší velikosti, který patří do podčeledi zlatohlávků. Páchník hnědý je druhem zvlášť 55

chráněným v kategorii druhy silně ohrožené. Je předmětem ochrany v 53 EVL, z nichž je sedm situováno v Moravskoslezském kraji. Páchník je druhem evropských listnatých lesů, jenž je ve všech vývojových stádiích vázán na trouch listnatých stromů a u něhož došlo v průběhu odlesňování k roztříštění areálu výskytu a k vymizení na velké části známých lokalit. V současnosti se u nás vyskytuje jen lokálně až vzácně (nejvíce zjištění pochází z jižní Moravy a Třeboňska, z ostatního území ČR je známo přes 200 lokalit, a to včetně těch, které již zanikly). Těžiště výskytu je v přírodně zachovalých oblastech nížin, vyskytuje se však do výšky 600 m n. m. Výskyt v oboře Hukvaldy je cenný jako okrajový biotop vzhledem k nadmořské výšce lokality, která se pohybuje mezi 330 – 481 m n. m. (všechny další moravskoslezské lokality leží v nivách na říčních terasách v nadmořské výšce mezi 200 – 250 m). Vzhledem k současnému zbytkovému zastoupení přirozených stanovišť listnatých lesů se páchník v České republice vyskytuje v původním biotopu je na několika lokalitách (např. v oblasti lužních lesů v EVL CZ0641119 Soutok – Podluží na jižní Moravě). Naprostou většinu známých stanovišť tvoří druhotné biotopy – parky, aleje, obory a sady, v nichž se zachovaly porosty starých listnatých stromů (Koutecká, 2007) . 5.7.4 Územní systém ekologické stability Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, územní systém ekologické stability definuje jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Vymezení a hodnocení ÚSES patří podle tohoto zákona mezi základní povinnosti při obecné ochraně přírody a provádí ho orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a nájemců pozemků tvořících jeho základ, jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Do zkoumané lokality zasahují tyto prvky územního systému ekologické stability: Nadregionální ÚSES dle Krajíčka (2006) •

Nadregionální biocentrum 97 Hukvaldy – zaujímá většinu lokality pro akumulaci vody. 56

•

Nadregionální biokoridor K 99 Hukvaldy – územím přímo neprochází, je napojen na Nadregionální biocentru 97.

•

Nadregionální biokoridor K 144 – územím přímo neprochází, je napojen na Nadregionální biocentru 97.

5.8 Zdroje nerostných surovin Na území okresu Frýdek-Místek jsou vyhodnoceny značné zásoby černého uhlí v průzkumných polích Fryčovice, Frenštát - východ, Frenštát - západ, Kopřivnice Tichá, Příbor – sever, východ a západ. Jedno z nejvýznamnějších ložisek v blízkosti zájmového území jsou ložiska černého uhlí ve Staříči a ve Frenštátě pod Radhoštěm, které má geologické zásoby přes 1,5 miliardy tun kamenného uhlí a hornicky vytěžitelné zásoby dosahují 359 milionů tun (Eliáš, 2000). Pokusné vrty k ložiskům černého uhlí byly provedeny také v Rychalticích a v Kozlovicích. V dnešní době se v průzkumných vrtech již nepokračuje vzhledem k vysokým fixním nákladům případné těžby (Štefek R., 2006). Na katastrálním území Kozlovic se nachází ložisko zemního plynu a opuštěné ložisko stavebního kamene, další opuštěné ložisko stavebního kamene se nachází na katastrálním území Myslíka (Krajíček, 2006).

57

6 VÝSLEDKY Lokalita pro akumulaci vod Hukvaldy se rozkládá na ploše 81,67 ha (celkový ovladatelný prostor), území stálého nadržení zaujímá plochu 15,87 ha.

6.1 Využití půdního fondu Z celkové výměry řešené lokality zaujímá: •

orná půda 1,62 ha,

•

zahrady 2,47 ha,

•

trvalé travní porosty 45,89 ha,

•

lesní půda 18,28 ha,

•

vodní plochy 5,89 ha,

•

zastavěné plochy 0,59 ha,

•

cestní síť 3,17 ha,

•

doprovodná zeleň 3,76 ha.

Graf 1-Využití půdního fondu ve výhledové nádrži Hukvaldy

4% 1%

5% 2% 3%

7% orná půda zahrady TTP lesy vodní plochy 22%

zastavěná plocha 56%

58

cestní síť doprovodná zeleň

6.2 Způsob obhospodařování v lokalitě Z celkové výměry výhledové nádrže 81,67 ha zaujímá 53,02 ha hukvaldská obora, způsob hospodaření v oboře je popsán v kapitole 5.7.1. 6.2.1 Vodní hospodářství V území a okolí se nachází řada pramenů, které slouží jako zdroje pitné vody viz kapitola 5.5.4.4 Tyto zdroje pokrývají spotřebu vody obec Hukvaldy a části obce Fryčovice z cca 51 % spotřeby. Kolísavá vydatnost zdrojů způsobuje, že do sítě musí být připouštěna voda z OOV. Obec Kozlovice je zásobována z pramenných jímek při úpatí Ondřejníku a z OOV. Z hydrologického hlediska lze konstatovat, že na území bylo provedeno mnoho opatření, která měla zabránit výlevům řeky Ondřejnice z koryta. Hlavním impulsem k těmto úpravám byly červencové záplavy z roku 1997, kdy na několika místech došlo k inundaci a poškození majetku. Došlo k rekonstrukci mostu v severní části obce Kozlovice (2008) a k regulaci toku, naposledy v Oboře (2004). Po těchto úpravách se zvýšila rychlost toku a snížila se hladina toku. To bylo možné pozorovat v zimě 2005/2006 na úseku Ondřejnice, kde se v dřívějších letech pravidelně vyskytoval led, se během zimy ani přes velmi nízké teploty led nevytvořil. V současné době není v obcích Hukvaldy a Kozlovice vybudována kanalizace pro veřejnou potřebu, viz kapitola 5.5.4.5. V hukvaldské oboře je umístěn areál chovu ryb z 30 let 20. století. V současnosti se zde nacházejí 4 rybníky a rybárna s možnosti prodeje ryb. 6.2.2 Zemědělství Zájmové území je zařazeno do výrobního typu bramborářského, pastvinářský. V živočišné výrobě je uskutečňován chov skotu. Zemědělské pozemky jsou z větší časti ve vlastnictví soukromých osob, které na nich samy hospodaří nebo je dále pronajímají. V Kozlovicích i na Hukvaldech jsou zemědělská družstva zabývající se jak rostlinou tak i živočišnou výrobou. Podíl orné půdy v dané lokalitě činí pouhá 2 %. Z hlediska způsobu obdělávání a využívání zemědělské půdy je možno danou lokalitu rozdělit na 2 typy: •

území v severní části sousedící s oborou. Jedná se pozemky v nivě řeky či v její blízkosti. Pozemky jsou menší plochy (řádově menší než ha) 59

obdělávané většinou samotnými vlastníky. Převládají zde trvalé travní porosty. •

okolí intravilánu Kozlovic, jižní část výhledové nádrže a těsně nad ní. Pozemky jsou větších rozměrů (až 10 ha), jedná se o pozůstatek změn v hospodaření v druhé polovině 20. století, a to vysokou intenzifikací zemědělství, velkoplošným způsobem obdělávání, plošnými melioracemi. Heterogenní půdní pokryv zemědělských pozemků se paušálně obdělával jednou technologií, přirozená mozaika a krajinný ráz byl zjednodušen do monotónních ploch. Pozemky jsou nyní obhospodařovány zemědělskými družstvy, které si je většinou pronajímají. Převažuje zde vysoký podíl zornění.

6.2.3 Lesní hospodářství Území spadá pod správu Lesů České republiky - Lesní správa Frenštát pod Radhoštěm. Z celkové výměry lesa v řešené lokalitě 18,28 ha se nachází 15,9 ha v hukvaldské oboře. V oboře je potřeba v lesnickém hospodaření dodržovat rámcové směrnice hospodářských souborů a tím lze očekávat, že přírodní biotopy by mohly být obnoveny se stávající dřevinnou skladbou a navíc bude zajištěn optimální zastoupení melioračních a zpevňujících dřevin. Pokud by bylo přednější zachovat stav lesních porostů a obnovit je v přirozenější skladbě, bylo by vhodné zrušit oborní chov zvěře (což pravděpodobně není možné). Z důvodu ztížené přirozené obnovy buku lesního a jedle bělokoré na plochách, které navštěvuje zvěř, bude nutné postupně oplocovat přestárlé kmenoviny, aby došlo ke zmlazení a následnému zajištění nárostu. 6.2.4 Průmysl V lokalitě se žádný subjekt průmyslovou činnosti nezabývá. V Kozlovicích probíhala těžba zemního plynu z vrtu firmou OKD, DPB Paskov, a.s. dnes je ložisko ponecháno v rezervě.

6.3 Rekreace a cestovní ruch V území a okolí je několik chráněných území, které mohou sloužit jako cíl turistů, například hukvaldská obora, zahrnující kromě krásné přírody i zříceninu rozsáhlého hradu. Milovníci hudebního díla Leoše Janáčka mohou navštívit Památník 60

Leoše Janáčka nebo jeho rodný dům, kde je od 2. července roku 2004 otevřena. Pamětní síň Leoše Janáčka a Galerie, v níž se obměňují výstavy a v červnu 2005 bylo v této budově otevřeno informační centrum. Návštěvníci Hukvald se mohou zúčastnit Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy v červenci a srpnu a dalších zajímavých akcí, pořádaných zejména na hradě, např. Středověkých rytířských slavností, Sletu čarodějnic v dubnu, akce Strašidla na hradě poslední víkend v srpnu, tradiční poutě na sv. Ondřeje apod. V Kozlovicích mohou turisté navštívit Švédskou mohylu, která připomíná obléhání Hukvald za třicetileté války anebo muzeum Valašských Vojvodů. Územím prochází cyklostezka číslo 6006, která je vedena po silnici III/4861.

6.4 Zástavba a cestní síť Územím jsou v současné době vedeny tyto silnice: III/4861 Hukvaldy – Kozlovice III/4862 Měrkovice – Kozlovice III/4863 Kozlovice – Frýdek-Místek Silnice III/4861 a III/4862 navazují na silnici III/486, která je poměrně významným spojením Ostravska s podhůřím Beskyd. Místní a účelové komunikace jsou vybaveny odpovídajícími technickými parametry a kvalitním krytem a jsou vybudovány z větší části jako přístupové cesty k zastavěným oblastem. Územím neprochází žádná železniční trať ani železniční vlečka. V zátopové oblasti nádrže se nachází: •

2,83 km silnice III/4861

•

0,28 km silnice III/4863

•

1,89 km místních a účelových komunikací

•

5 mostů (3 na silnici III/4861, 1 na silnici III/4863 a jeden na účelové komunikaci v oboře)

Z hlediska zástavby lze řešenou lokalitu rozdělit na 2 různé území: •

území s roztroušenou zástavbou podél silnice III/4861 Hukvaldy – Kozlovice, kde limitující faktor výstavby tvoří řeka Ondřejnice, která se při záplavách vylévá z břehů a jednak kopcovitý terén.

•

intravilán obce Kozlovice, který se nachází v jižní části území a těsně nad zátopovou oblasti výhledové nádrže.Zástavba Kozlovic je rozmístěná v nivě 61

řeky Ondřejnice po obou březích , lze proto konstatovat, že se jedná o obec tzv. říčního typu. V zátopové oblasti nádrže se nachází: •

62 objektů •

16 rodinných domů

•

14 chat

•

13 hospodářských budov

•

13 budov v areálu Na mlýně

•

5 objektů ČOV

•

1 samoobsluha

6.5 Vodní bilance Nejvyšší průměrné teploty ve stanicích připadají na letní měsíce červen, červenec (ten je vůbec nejteplejší) a srpen, naopak nejchladnějším měsícem je leden. Nejvyšší srážkové úhrny během roku se opět vážou na letní měsíce, od června do srpna spadne na Hukvaldech 38,8 %, ve Frenštátě p. R. 37,3 % a v Mošnově dokonce 40,5 % celoročního úhrnu srážek. Z klimadiagramu (viz přílohy 5-6) je patrné, že rostliny v žádném měsíci netrpí suchem. Na Hukvaldech činí celkový úhrn srážek mezi roky 1998 – 2007 7975 mm. Nejvíce srážek spadlo v roce 2001 a to 1011,4 mm, nejmenší roční srážkový úhrn byl v roce 2003 a to 585,5 mm. Největší měsíční srážkový úhrn byl v červenci 2001, kdy spadlo 304,4 mm srážek, naopak nejméně srážek spadlo v dubnu 2007 a to jen 7,3 mm (viz příloha 7). Průtoky na vodoměrné stanici 2550 Průtoky z vodoměrné stanice 2550 v Rychalticích byly poskytnuty ČHMÚ pobočkou Ostrava. Jedná se o desetiletou řadu měsíčních průtoků (viz přílohy: tab.2). Stanice se nachází 3,4 km pod plánovanou hrází nádrže, v nadmořské výšce 279,57 m. Největšího měsíčního průtoku bylo ve stanici dosaženo v červenci 1997 a to 3 -1

4,6 m .s , nejmenší měsíční průtok byl zaznamenán v září 2003 a to pouhých 0,072 m3.s-1. Nejvyšších průtoků je dosahováno v červenci, kdy je na území zaznamenáván také největší úhrn srážek (viz přílohy: tab.1) a v březnu, kdy je zvýšený průtok důsledkem tání sněhu. Nejmenších průtoků je dosahováno v září a říjnu, kdy ovšem nedochází k extremním výkyvům jako v letních měsících. 62

Srovnání průtoků v jednotlivých měsících Graf 2-Průtoky za měsíc leden 1997 -2006 [m3.s-1] V lednu 1,2

bylo

v období

1997-2006 dosaženo nad-

1

průměrných hodnot v letech

0,8

průtok

0,6

průměr

0,4

2001-2004. Největší průtok byl

0,2

v roce

2001

a

to

1,2 m3.s-1, nejmenší pak 2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

0

v roce

1997

a

to

jen

0,16 m3.s-1. Graf 3-Průtoky za měsíc únor 1997 -2006 [m3.s-1] V únoru 1

bylo

v období

1997-2006 dosaženo nad-

0,8

průměrných hodnot v letech

0,6

průtok

0,4

průměr

1997, 1999 a 2000.

Nej-

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

a to 0,846 m3.s-1, nejmenší 1999

0 1998

větší průtok byl v roce 2000 1997

0,2

pak v roce 2005 a to jen 0,176 m3.s-1.

Graf 4-Průtoky za měsíc březen 1997 -2006 [m3.s-1] V březnu 3

bylo

v období

1997-2006 dosaženo nad-

2,5

průměrných hodnot v letech

2

průtok

1,5

průměr

1

2000 a 2004-2006. Největší průtok byl v roce 2004 a to

0,5

2,43 m3.s-1, nejmenší pak 2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

0

v roce

1997

0,322 m3.s-1.

63

a

to

jen

Graf 5-Průtoky za měsíc duben 1997 -2006 [m3.s-1] V dubnu 2

bylo

v období

1997-2006 dosaženo nad-

1,5

průměrných hodnot v letech průtok

1

průměr

2000 a 2006. Největší prů-

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1,75 m3.s-1, nejmenší pak 1999

0 1998

tok byl v roce 2006 a to 1997

0,5

v roce

2002

a

to

jen

0,202 m3.s-1. Graf 6-Průtoky za měsíc květen 1997 -2006 [m3.s-1] V květnu 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0

bylo v období

1997-2006 dosaženo nadprůměrných hodnot v letech průtok průměr

1997, 2005 a 2006. Největší průtok byl v roce 2006 a to

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

0,759 m3.s-1, nejmenší pak v roce

2001

a

to

jen

0,142 m3.s-1. Graf 7-Průtoky za měsíc červen 1997 -2006 [m3.s-1] V červnu 2,5

bylo

v období

1997-2006 dosaženo nad-

2

průměrných hodnot v letech

1,5

průtok průměr

1

1997, 1999 a 2006. Největší

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

2,04 m3.s-1, nejmenší pak 1999

0 1998

průtok byl v roce 1999 a to 1997

0,5

v roce

2000

0,171 m3.s-1.

64

a

to

jen

Graf 8-Průtoky za měsíc červenec 1997 -2006 [m3.s-1] V červenci bylo v období 5

1997-2006 dosaženo nad-

4

průměrných hodnot v letech

3

průtok

2

průměr

1997, 2000 a 2001. Největší

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

4,6 m3.s-1, nejmenší pak 1999

0 1998

průtok byl v roce 1997 a to 1997

1

v roce

2004

to

jen

0,151 m3.s-1. Graf 9-Průtoky za měsíc srpen 1997 -2006 [m3.s-1] V srpnu 1,2

bylo

1997-2006

1

v období

dosaženo nad-

průměrných hodnot v letech

0,8

průtok

0,6

průměr

0,4

2000-2002 a 2005. Největší průtok byl v roce 2005 a to 1,13 m3.s-1, nejmenší pak

0,2

v roce

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

0

2003

a

to

jen

0,09 m3.s-1.

Graf 10-Průtoky za měsíc září 1997 -2006 [m3.s-1] V září bylo v období 19971,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0

2006 dosaženo nadprůměrných hodnot v letech 1998 a průtok průměr

2001. Největší průtok byl v roce 2001 a to 1,41 m3.s-1,

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

nejmenší pak v roce 2003 a to jen 0,072 m3.s-1.

65

Graf 11-Průtoky za měsíc říjen 1997 -2006 [m3.s-1] V říjnu bylo v období 19971,2

2006 dosaženo nadprůměr-

1

ných hodnot v letech 1998,

0,8

průtok

0,6

průměr

0,4

2003 a 2003. Největší průtok byl v roce 1998 a to

0,2

0,96 m3.s-1, , nejmenší pak 2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

0

v roce

2006

a

to

jen

3 -1

0,087 m .s . Graf 12-Průtoky za měsíc listopad 1997 -2006 [m3.s-1] V listopadu bylo v období 1

1997-2006 dosaženo nad-

0,8

průměrných hodnot v letech

0,6

průtok

0,4

průměr

1997-1999. Největší průtok byl

0,2

v roce

1997

a

to

0,874 m3.s-1, nejmenší pak 2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

0

v roce

2005

a

to

jen

0,22 m3.s-1. Graf 13-Průtoky za měsíc prosinec 1997 -2006 [m3.s-1] V prosinci bylo v období 1

1997-2006 dosaženo nad-

0,8

průměrných hodnot v letech

0,6

průtok

0,4

průměr

1997-1999 a 2005. Největší

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

0,855 m3.s-1, nejmenší pak 1999

0 1998

průtok byl v roce 1997 a to 1997

0,2

v roce

2003

0,131 m3.s-1.

66

a

to

jen

Doba naplnění nádrže Objem nádrže byl spočítán pomocí vrstevnicového plánu, kdy byly sečteny plochy jednotlivých vrstevnic a vynásobeny odlehlosti mezi nimi. Objem prostoru stálého nadržení je 0,64 mil. m3, kubatura celkového ovladatelného prostoru je 11,13 mil. m3, zásobní prostor má kapacitu10,49 mil. m3. Nejvhodnější pro akumulaci vody ve výhledové nádrži Hukvaldy je období na jaře (březen, duben), kdy je v Ondřejnici dostatečný průtok dosahován díky tání sněhu. Při akumulovaném průtoku 0,2 m3.s-1 dojde k naplnění prostoru stálého nadržení za 888,9 hodin tj. za 37 dní a 54 minut. Celkový ovladatelný prostor by při daném průtoku byl naplněn za 15458,3 hodin tj. 644 dní, 2 hodiny a 18 minut. Naopak je nádrž schopna při zvýšeném průtoku (povodňovém stavu) akumulovat do zásobního prostoru průtok 10 m3.s-1 po dobu 291,4 hodin tj. 12 dní, 3 hodiny a 24 minut (viz přílohy: tab.3).

67

7 DISKUSE Při ověřování získaných informací z odborné literatury a internetu v terénním průzkumu a následném zpracování mapy Land use byly zjištěny rozdílné údaje než které jsou uváděny na internetových stránkách hnutí Stop přehradám (http:// www.stopprehrade .cz). Tab. 11-porovnání údajů

plocha území stálého nadržení objem stálého nadržení plocha celkového ovladatelného prostoru objem celkového ovladatelného prostoru lesní půda počet likvidovaných objektů

údaje hnutí Stop přehradám

údaje získané při terénním průzkumu

11,6 ha

15,87 ha

0,55 mil. m3

0,64 mil. m3

93 ha

81,67 ha

11,35 mil. m3

11,13 mil. m3

45,5 ha 35

18,28 ha 62

Neshody ve výsledcích lze přisoudit jednak době vzniku (například počet likvidovaných objektů), sdružení Stop přehradě čerpá z TEVNU z roku 1971 a také způsobem zpracováním (například plocha zatopené oblasti). Při zjišťování výměry zatopené plochy nádrže a využití půdního fondu byl v této práci použit program Microstation. Rozdíly mezi údaji o teplotách a srážkách mezi stanicemi mohou být způsobeny různým měřeným obdobím (Hukvaldy 1998-2007, Frenštát pod Radhoštěm 1901-1951, Ostrava-Mošnov 1961-2000), ale za hlavní příčinu odlišných hodnot lze označit rozdílnou nadmořskou výšku obou stanic. Srážkoměrná stanice Hukvaldy se nalézá v údolí a je situovaná o 42 m výše než stanice v Ostravě, respektive o 130 m níž než stanice ve Frenštátě. Stanice Ostrava-Mošnov se nachází v nízko položené otevřené krajině Moravské brány, naproti tomu stanice Frenštát pod Radhoštěm leží o 172 m výše, v podhorské brázdě při severním úpatí hlavního hřebenu Beskyd

68

8 ZÁVĚR Výhledové vodní nádrže jsou prostory, které jsou pro možnou výstavbu vodního díla nenahraditelné z důvodů morfologických (úzká soutěska a nad ní rozšířené údolí s větším objemem), hydrologických (dostatečný průtok vody v toku pro zásobní funkci nebo větší ovládané povodí pro ovlivnění povodní), geologických (vhodné či přijatelné podmínky pro umístění a založení hráze), geografických (lokalita leží nad většími sídly, je jedinou ve větším území) a podobně. Velice cenná je kombinace výše uvedených charakteristik. Jde v podstatě o jediná místa, kde lze efektivně zřídit akumulaci vody, ať už s jakýmkoli účelem. Řešené území tyto předpoklady splňuje, úzkou soutěskou mezi hradním vrchem a kopcem Kožná, rozšířeným územím nad hrází, dostatečným průtokem hlavně v jarních měsících, umístěním v horní části toku a proto je pro výstavbu nádrže vhodné. Mezi negativní stránky patří zatopení 53,02 ha hukvaldské obory a části EVL Hukvaldy, zrušení úseku silnice III/4861 mezi Hukvaldy a Kozlovicemi v délce 2,83 km (jediné spojení osady Rybí s okolím bude možné pouze po lesních cestách) a v poslední řadě se v zátopové oblasti nachází 62 objektů, z toho 16 rodinných domů. Výstavba nádrže na Hukvaldech byla opodstatňována nutností zásobování průmyslu vodou a ochranou před povodněmi. Ovšem po roce 1990 dochází na severní Moravě (i v celé ČR) k útlumu průmyslové činnosti a tudíž i k snižování spotřeby vody tímto odvětvím. Svědčí o tom vývoj, při kterém mezi léty 1990 a 1994 poklesla spotřeba vody pro zemědělství o 60 %, v průmyslu o 30 %, v energetice o 23 %. Z dnešního hlediska se jeví jako mnohem důležitější ochrana před povodněmi. Povodně jsou přírodní fenomén, kterému nelze zabránit. Jejich nepravidelný výskyt a variabilní rozsah nepříznivě ovlivňují vnímání rizik, která přinášejí, což komplikuje systematickou realizaci preventivních opatření. Povodně představují pro Českou republiku největší přímé nebezpečí v oblasti přírodních katastrof a mohou být i příčinou závažných krizových situací, při nichž vznikají nejenom rozsáhlé materiální škody, ale rovněž ztráty na životech obyvatel postižených území a dochází k rozsáhlé devastaci kulturní krajiny včetně ekologických škod. Tato skutečnost se potvrdila rovněž v České republice jak při povodni katastrofálního rozsahu v důsledku dlouhotrvajících silných srážek v létě r. 1997, tak při povodni v červenci 1998 vyvolané krátkodobou intenzivní srážkou koncentrovanou na malém území. 69

V důsledku možné klimatické změny bude docházet k výraznějším extrémům jak z hlediska povodní (častější výskyt, vyšší kulminace), tak sucha (delší období s minimem srážek a vysokými teplotami vzduchu). U všech použitých scénářů vývoje změny klimatu dochází k poklesu průtoků, které jsou vyjádřené v % původních hodnot. Rozhodující vliv na velikost poklesu má, zda jde o optimistické nebo pesimistické scénáře. Pro optimistické scénáře jsou poklesy průtoků v rozmezí 6 % - 20 %, pro pesimistické v rozmezí 14 % - 43 % vůči nezměněnému klimatu. Uvažovaná nádrž na Hukvaldech by měla tyto extrémy (období sucha, povodně) eliminovat. V období sucha nadlehčovat průtok v řece Ondřejnici a zachovat tak podmínky pro život v toku a okolí. A naopak při povodních část průtoku akumulovat a zmírnit tak následky povodně v dolní části toku na hmotném majetku či lidských životech. Cílem této práce není určit zda vodní dílo na Hukvaldech stavět či nikoli, jedná se pouze o posouzení možnosti akumulace vod v této lokalitě. V případě nutnosti a nedostatku vody za 50 až 100 let v důsledku nepříznivých dopadů klimatické změny bude na příštích generacích, zda se stavba tohoto díla uskuteční a nebo ne. V lokalitě by měla být omezena taková investice (průmyslová zóna, dálnice atd.), která by svým charakterem nevratně poškodila jedinečnost lokality pro předpokládanou akumulaci vody.

70

9 LITERATURA CULEK M.; Biogeografické členění České republiky. První vydání. Praha: Enigma, 1995. 347st. ISBN 80-85368-80-3 ČABART J., VODIČKA F.; Z dějin myslivosti a lesů Hukvald v Beskydách. In. Sborník Československé akademie zemědělských věd, Ročník XXIX, číslo 4, 1956 CZUDEK T.; Geomorfologické členění ČSR. Druhé vydání. Praha: Academia, 1972. 137st. DUB O.; NĚMEC J.; a kol. Hydrologie. První vydání 1969. 380 st. ELIÁŠ M.; Kamenná krása Novojičínska. Okresní úřad Nový Jičín – referát životního prostředí, Nový Jičín,2000. 89 st. HUBAČÍKOVÁ V.; Hydrologie. První vydání. Brno: MZLU, 2002. 43 st. ISBN 807157-638-7 HYDROPROJEKT CZ. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací území České republiky – Moravskoslezský kraj. První vydání. Praha: MZ, 2007. 145 st. KONEKO; Plán rozvoje vodovodů a kanalizací Moravskoslezského kraje – popisy vodovodů v obcích – Frýdek-Místek. První vydání. Ostrava: MZ,2004. 158 st. KOUTECKÁ V.; Vlivy na evropsky významnou lokalitu Hukvaldy. První vydání. Ostrava, 2007. 14 st. KOUTNÝ L.; Vyhodnocení úrovně chovu mufloní a dančí zvěře v oboře Hukvaldy. MZLU Brno – Lesnická fakulta, 2006. 45 st. KRAJÍČEK L.; Změna č.1 Územního plánu velkého územního celku Beskydy. Ostrava: MMR – Moravskoslezský kraj, 2006. 72 st MEŠÍK E. a kol.; Geologie Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny. První vydání. Praha: ÚÚG, 1983. 307 st. NĚMEČEK J.; Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. První vydání. Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, 2001. 79st. ISBN 80-238-8061-6 QUITT E.; Mapa klimatických oblastí ČSR 1:500 000. První vydání. Brno: Krajský pedagogický ústav, 1971. 169st PITTER P.; Hydrochemie. Druhé vydání. Praha: SNTL, 1990. 565 st. ISBN 80-0300525-6 POKORNÝ D.; PEŠEK V.; MEDUNOVÁ A.; Voda v ČR do kapsy. První vydání. Praha: MZ, 2006. 96 st. ISBN 80-7084-498-1 71

POKORNÝ D.; SÝS L.; PEŠEK V.; MEDUNOVÁ A.; Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2005. První vydání. Praha: MZ, 2006. 84 st. ISBN 80-7084-543-0 ŠTEFEK R.; Komplexní fyzickogeografická charakteristika povodí Ondřejnice. Univerzita Olomouc – Přírodovědecká fakulta 2006. 38 st. TLAPÁK V.; HERYNEK J.; Úpravy vodních toků. První vydání. Brno: MZLU, 2001. 146 st. ISBN 80-7157-551-8 TLAPÁK V.; ŠÁLEK J.; LEGÁT V.; Voda v zemědělské krajině. První vydání. Praha: Brázda, 1992. 318 st. ISBN 80-209-0232-5 VÝZKUMNÝ ÚSTAV VODOHOSPODÁŘSKÝ T.G.M.. Voda v České republice. První vydání. Praha: MŽP; MZ ,1997. 44 st. WEISSMANOVÁ H. a kol.; Chráněná území ČR, svazek X, Ostravsko. První vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004. 152 st.

Internet http://cs.wikipedia.org http://ga.water.usgs.gov http://www.envic.cz http://www.ondeo.cz http://cs.wikipedia.org http://geotech.fce.vutbr.cz www.priroda.cz http://www.agronavigator.cz http://www.poh.cz http://www.stopprehrade.cz http://vdb.czso.cz

Další zdroje Směrnice Rady 91/676/EEC, o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon) Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ČHMÚ – Ostrava, ústní domluva 72

Ortofotomapa v měřítku 1:10000 Digitální katastrální mapa katastrů Sklenov, Myslík, Měrkovice a Kozlovice Vrstevnicový plán katastrů Sklenov, Myslík, Měrkovice a Kozlovice

10 PŘÍLOHY Seznam příloh •

Mapa 1-Největší možné chybějící množství vody v podmínkách klimatické změny (rok 2050) [mm]

•

Mapa 2-Výhledově plánované objemy nádrží v jednotlivých povodích [mm neboli tis. m3/km2]

•

Mapa 3-Lokality vhodné pro akumulaci vod-oblast povodí Odry

•

Mapa 4-Státní vodohospodářská mapa M 1:50000

•

Mapa Land use lokality pro akumulaci vod Hukvaldy

•

Mapa lokality pro akumulaci vod Hukvaldy

•

Graf 1- Klimadiagram Walter – Lieth, Frenštát pdo Radhoštěm (1901-1950),

•

Graf 2-Klimadiagram Walter – Lieth, Ostrava Mošnov (1961-200)

•

Tab. 1-Měsíční úhrn srážek [mm], srážkoměrná stanice Rychaltice, 292 m n. m.

•

Tab. 2-Měsíční průtoky

[m3.s-1], vodoměrná

stanice 2550 Rychaltice,

279,57 m n. m. •

Tab. 3-Doba naplnění nádrže při různých akumulačních průtocích

•

Obr.1-ČOV v Kozlovicích

•

Obr. 2-areál na Mlýně

•

Obr. 3-Telecí potok

•

Obr. 4-Doprovodná zeleň Ondřejnice v oboře

•

Obr. 5-Rybník v oboře

•

Obr. 6-Oborní zeď a silnice III/4861

73