Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Problematika Skašovských jezer Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Petra Oppeltová, Ph.D.

Vypracovala: Bc. Petra Bartlová BRNO 2009 1

2

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Problematika Skašovských jezer“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

dne……………………………………………. podpis zpracovatele…………………………... 3

Poděkování

Děkuji Ing. Petře Oppeltové, Ph.D. za odborné vedení

a odborné připomínky při

vypracování diplomové práce. Dále děkuji Vak Přerov a.s., jmenovitě paní Ing. Zdeňce Rozkošové, vedoucí laboratoře pitných vod za poskytnutí potřebných informací, praktických poznámek a možnosti získání materiálů a literatury k vypracování práce. Konečné poděkování patří mé rodině a příteli, kteří mě při vypracování diplomové práce podporovali. 4

Abstrakt Diplomová práce řeší jakost vody Skašovských jezer, které se nachází v Olomouckém kraji a bývalém okrese Přerov, mezi městy Tovačov a Troubky. Tato jezera jsou zdrojem pitné vody pro město Přerov a okolní obce. Pro vypracování práce byla použita příslušná vodoprávní legislativa, která je v práci vypsána a k příslušným zákonům jsou zmíněné vyhlášky, nařízení vlády, prováděcí předpisy, popřípadě jejich aktualizace. Nezbytné pro správné posouzení jednotlivých ukazatelů jakosti vody je důležité znát přírodní a hospodářské podmínky zájmového území (geologie, hydrologie, pedologie a klimatické poměry dále popis průmyslové činnosti, osídlení a dopravy, zemědělství, lesnictví a rybářství). V práci jsou také uvedena ochranná pásma vodního zdroje a náhrada škody za omezené využívání pozemků a staveb. Pro zpracování a posouzení jakosti vody Skašovských jezer byly vybrány jednotlivé ukazatele jakosti vod. Tyto ukazatele jsou v práci obecně popsány a získané hodnoty za 7leté období (2002 – 2008) v měsíčních intervalech jsou následně zpracovány do tabulek, grafů a nakonec slovně ohodnoceny. Klíčová slova: jakost vody, surová voda, pitná voda, znečištění, zájmové území

5

Abstract The Thesis solves the water quality of Skasovska lakes, which is located in the Olomouc region in the former district Přerov, between cities Tovacov and Troubky. These lakes are a source of drinking water for the town Prerov and surrounding villages. For the process of work was used relevant water legislation, which is publish in this work

and to proper law are mentioned public notice, statute government,

implementary regulations, eventually their up - dating. Necessary for the correct assessment of the singles indicators of water quality is important to know the natural and economic conditions of interest territory (geology, hydrology, pedology, climatic condition, industrial activities, settlement and transport, agriculture, forestry and fishery). There are also the water source protection zones and compensation for the limited use of land and buildings. To processing and assessment of water quality SKASOVSKA lakes were selected individual indices of water quality. These indicators are generally describes in this work and the values for 7 year period (2002 - 2008) in a month intervals are subsequently processed into tables, graphs, and finally validated by the word.

Keywords: water quality, raw water, drinking water, pollution, the interest territory

6

OBSAH 1. ÚVOD………………………………………………………………………………..

8

2. CÍL PRÁCE………………………………………………………………………….

9

3. VODOPRÁVNÍ LEGISLATIVA…………………………………………………… 3.1. PHO dle Zákona č. 138/1973 Sb.- o vodách (vodní zákon)…………………….. 3.2. OP dle Zákona č. 254/2001 Sb.- o vodách (vodní zákon) v platném znění…….. 3.3. Nitrátová směrnice a Euronovela……………………………………………….. 3.4. Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a s tím související předpisy………………………………………………………….

10 11 12 16

4. JAKOST VODY……………………………………………………………………..

19

5. MATERIÁL A METODIKA………………………………………………………..

22

6. PŘÍRODNÍ A HOSPODÁŘSKÉ PODMÍNKY V OBLASTI SKAŠOVSKÝCH JEZER………………………………………………………………………………... 6.1. Geologie, hydrologie a pedologie zájmového území…………………………… 6.2. Klimatické poměry území………………………………………………………. 6.3. Režim hospodaření v zájmovém území………………………………………… 6.3.1. Průmyslová činnost………………………………………………………... 6.3.2. Osídlení a doprava…………………………………………………………. 6.3.3. Zemědělství………………………………………………………………... 6.3.4. Lesnictví…………………………………………………………………… 6.3.5. Rybářství……………………………………………………………………

24 25 28 28 29 29 30 33 34

17

7. OCHRANNÁ PÁSMA V ZÁJMOVÉM ÚZEMÍ…………………………………… 35 7.1. Poskytnutí náhrad za prokázané omezení užívání nemovitostí a staveb v OP….. 37 8. POPIS VYBRANÝCH UKAZATELŮ JAKOSTI VODY…………………………. 8.1. Organoleptické vlastnosti………………………………………………………. 8.2. Anorganické látky ve vodách…………………………………………………... 8.3. Organické látky ve vodách……………………………………………………... 8.4. Mikrobiologické ukazatele……………………………………………………...

38 38 40 44 46

9. VÝSLEDKY A DISKUSE…………………………………………………………..

50

10. ZÁVĚR……………………………………………………………………………..

63

11. POUŽITÁ LITERATURA…………………………………………………………

66

12. SEZNAM PŘÍLOH………………………………………………………………...

69

7

1. ÚVOD Voda je jednou z klíčových látek nutných pro existenci veškerého života na Zemi, stejně jako její kvalita. Má rozhodující vliv na tvář krajiny a na kvalitu života lidí, kteří v ní žijí. Voda v přírodě je nedílnou součástí životního prostředí a její přítomnost je nejzákladnějším předpokladem pro vznik a udržení života. Dostatečné množství kvalitní pitné vody umožňuje zdravý vývoj populace, kvalitní životní úroveň i prosperitu území. S rozvojem urbanizace území a vývojem požadavků na množství a kvalitu pitné vody se jejími zdroji stávají moderní a dostatečně kapacitní veřejné vodovody, které jsou napájeny jakostní vodou z lokalit nezasažených negativními vlivy lidské činnosti. V mnoha případech je přírodní voda upravována a její kvalita v jímacích zařízeních i ve vodovodní síti je pod soustavnou a přísnou kontrolou provozovatelů vodárenských zařízení i kontrolních orgánů hygienické služby.

Moře a oceány pokrývají 71% zemského povrchu, pevnina pouze 29 %. Asi 20 % rozlohy pevniny je pokryto věčným ledem a sněhem. Dalších 20 % plochy pevniny tvoří oblasti s nedostatkem vody – pouště a aridní oblasti Afriky, Asie a Austrálie. Celkový objem vody na zeměkouli – povrchové i podzemní – se odhaduje na 1,337 mil. km³. Z toho množství je 97,23 % vody slané a pouze 2,77 % vody sladké. Sladké vody je na zeměkouli přibližně 37 mil. km³ a vyskytuje se v těchto formách: 77,63 % ledovce a polární led, 21,8 % podzemní vody do hloubky 4000 m, 0,003 % vodní toky, 0,003 % voda v rostlinách a živých bytostech, 0,035 % voda v atmosféře, 0,178 % vlhkost půdy a voda podpovrchová, 0,335 % sladkovodní jezera. (http://klub.pvk.cz/o_vode.php?p=evropska_charta, staženo 9.3. 2009)

V celosvětovém měřítku tvoří životní prostředí jeden celek, jehož složky jsou vzájemně úzce propojeny. Potřeba spolupráce při ochraně vydatnosti a kvality vodních zdrojů a racionálního využívání vody vedla EHS v roce 1968 k vyhlášení Evropské vodní charty a význam vody pro celé lidstvo zdůraznila v roce 1992 OSN vyhlášením 22. března Světovým dnem vody.

8

2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je seznámení se s problematikou ochrany vodních zdrojů, režimem hospodaření v oblasti chráněného vodního zdroje Skašovská jezera a hodnocení jakosti vody v zájmovém území, zpracováním vybraných ukazatelů jakosti vody. Důležitou kapitolou práce je obeznámení se s vodoprávní legislativou, která ošetřuje ochranu vodních zdrojů. Jedná se o původní zákon č. 138/1973 S., - o vodách a tzv. Malá novela č. 14/1998 Sb., která přinesla celkovou změnu ochranných pásem vodních zdrojů v České republice. Dále je zmíněný dnes platný zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), který byl již novelizován tzv. Euronovelou vodního zákona č. 20/2004 Sb.. Dalším zákonem důležitým v ochraně vod je Zákon č. 274/2001 Sb., - o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a s tím související předpisy (zákon o Vak). Uvedená je i Směrnice rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (nitrátová směrnice). U každého zákona jsou zmíněné příslušné vyhlášky, nařízení vlády, prováděcí předpisy, popřípadě jejich aktualizace. Cílem bylo také zpracovat přírodní a hospodářské podmínky oblasti, jelikož jsou důležitými ukazateli při hodnocení jakosti vody v zájmovém území. Popisuje geologii, hydrologii, pedologii a klimatické poměry zájmového území. Mezi hospodářské podmínky patří průmyslová činnost, osídlení a doprava, zemědělství, lesnictví a rybářství. Práce dále popisuje vybrané ukazatele jakosti vody a při jejich popisu a následného hodnocení se řídí vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., která uvádí standardní typy úpravy pro jednotlivé kategorie surové vody. Jakost pitné vody řeší vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., v platném znění, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. V práci jsou vybrané ukazatele jakosti vody zpracovány do tabulek a znázorněny graficky. Zjištěné výsledky práce následně zhodnocuje.

9

3. VODOPRÁVNÍ LEGISLATIVA Velkým celosvětovým problémem je znečišťování vody. Faktory znečisťování – patogenní organismy, netoxické organické látky, nadměrný obsah živin (eutrofizace), toxické kovy, toxické organické látky, vysoká kyselost, pevné látky, zvyšování teploty odpadním teplem, radioaktivita a další. Zdroje znečištění dělíme do tří kategorií – plošné, difuzní, bodové a liniové. Plošné znečištění – plošný odtok, který vtéká do povrchových vod je realizován plošně. Jeho rozsah je dán neovlivnitelnými klimatickými událostmi, geografickými a geologickými poměry území. Mění se v závislosti na místě a čase. Plošné znečištění je možné chápat jako vymývání dostupných látek a prvků z povodí a jejich následný odtok do povrchových a podzemních vod. Jeho velikost je ovlivněna především vstupy – vzdušnou cestou (suchá i mokrá depozice) nebo aplikací hnojiv. Výši znečištění ovlivňují kromě definovaných vstupů i přírodní poměry daného území a způsoby jeho využití. Plošné znečištění vzniká především ze zemědělství, jako maximalizace hnojení zemědělských plodin a bezstelivový chov hospodářských zvířat převyšující absorpční kapacitu území. Další nárůst plošného znečištění souvisel s rozsáhlou urbanizací venkovských oblastí, s výstavbou dopravních systémů a růstem intenzity dopravy. Difuzní znečištění – nebo-li rozptýlené znečištění vodního zdroje. Vzniká především z drobných

neevidovaných

zdrojů

znečišťování

komunálního

a

zemědělského

charakteru. Také staré zátěže, zejména nebezpečných odpadů, mohou způsobovat znečištění půdy a tím mohou ohrožovat jakost podzemních a povrchových vod. Bodové znečištění – bodové zdroje jsou vázány na akumulaci některých činností do úzce ohraničených oblastí jako jsou sídla či průmyslové provozy. Bodový zdroj je často definován a lokalizován (př. výpusť), což umožňuje jeho sledování, jednoduší bilancování odtékajícího znečištění a i snadnější eliminaci negativního dopadu tohoto zdroje. Produkce znečištění tohoto zdroje je většinou kontinuální a odtok z něj není příliš ovlivněn meteorologickými faktory. Liniové znečištění – liniové zdroje znečištění vodního zdroje jsou především komunikace (silnice, železnice, polní a lesní cesty), ohrožují vodní zdroj průsakem. Dále jsou to produktovody, prosakováni ze znečištěných toků, vedení aj.

10

Jakost povrchových a podzemních vod negativně ovlivňuje i havarijní znečištění vodního zdroje. Nejpočetnější skupinou znečišťujících látek jsou ropné látky a chemické látky. Nejčastějším původcem havarijního znečištění je doprava. (Bartlová, 2007)

V České republice je mnoho vodárenských nádrží a podzemních zdrojů, které slouží k zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Proto jsou tyto zdroje pitné vody chráněné legislativou.

Byla vymezena pásma hygienické ochrany (PHO) původním Zákonem č. 138/1973 Sb. – o vodách. Později po roce 1989 došlo k legislativním změnám a tím vznikla tzv. „ Malá novela“ č. 14/1998 Sb. vodního zákona, která vstoupila v platnost 6.3. 1998 jako Zákon č. 14/1998 Sb. Malá novela přinesla celkovou změnu ochranných pásem vodních zdrojů v České republice. Dle dnes platného Zákona č. 254/2001 Sb. – o vodách (vodní zákon) jsou to ochranná pásma vodního zdroje (OP). Ta vymezují ve dvou stupních způsob ochrany vodních zdrojů před znečištěním a hlavně způsoby hospodaření v oblastech, kde jsou tato ochranná pásma vyhlášena.

3.1. PHO dle Zákona č. 138/1973 Sb. – o vodách (vodní zákon) V České republice existuje v současné době dvojí ochrana vodních zdrojů PHO a OP. PHO jsou stále v platnosti v oblastech kde neproběhla revize nebo stanovení nových OP, protože nový zákon nevymezil jejich změnu nebo zrušení. PHO reprezentují hlavně tzv. plošnou ochranu a jsou rozdělena do tří stupňů – PHO 1., 2., 3. stupně.

PHO 1. stupně tvoří prostor kolem jímacího objektu nebo jeho jímacího zařízení. Stanovovala se tak, aby nedošlo k poškození jakosti, vydatnosti a zdravotní nezávadnosti vodního zdroje. V PHO 1. stupně je nad funkcemi vodoochranými a ekologickými nadřazena funkce produkční. Plocha, která je vymezena PHO 1. stupněm je navrhována na trvalé zatravnění a zalesnění. Pokud není PHO 1. stupně oploceno může sloužit i jako lokální biocentrum či biokoridor. Preferují se v tomto pásmu smíšené kultury nad monokulturami.

11

PHO 2. stupně se rozdělovala na vnitřní a vnější a navrhovala se pro povrchové i podzemní zdroje vody. V PHO 2. stupně je nad funkcí hospodářskou nadřazena funkce ochrany kvality vody a kvantity vody, funkce ekologická a krajinotvorná. Na tomto území je preferován nad zemědělstvím, výsev a udržování trvale travních porostů. Ovšem zemědělství zde může být provozováno pouze se speciálním režimem hospodaření. Probíhá zde také důsledná protierozní ochrana, která je doprovázena výsadbou doprovodné zeleně. Hlavně se do výsadby zahrnují křoviny, které mohou sloužit jako lokální biocentra a biokoridory. Vhodné je pro tyto účely vymezit hlavní odtokové povrchové dráhy s cílem zamezit bezprostřednímu ohrožení vodního zdroje. V PHO 2. stupně platí dle zákona spousta omezení a zákazů různých činností jako například – budování hnojišť, používání některých hnojiv, zákaz pastvy hospodářských zvířat a agrotechnologie.

PHO 3. stupně se týká ochrany povrchových vod a zahrnuje zbytek území v povodí nad odběrným místem v toku nebo v nádrži. Hlavním účelem ochrany je prevence proti znečištění vody. Je zde možné provozovat určité zemědělské činnosti, ale pod podmínkou splnění předepsaných podmínek. Ochranná opatření jsou realizována prostřednictvím protierozních opatření, optimálního využití území a eliminace zdrojů znečištění. Cílem těchto opatření bylo zkvalitnit stav povodí, který se měl odrazit ve zlepšení retenční schopnosti a vyváženějším vodním režimem. PHO 3. stupně často nahrazovala obecnou ochranou vod, která nebyla dodržována.

3.2. OP dle Zákona č. 254/2001 Sb. – o vodách (vodní zákon) v platném znění Po roce 1990 bylo třeba provést změny týkající se problematiky vodních zdrojů. Snaha o optimalizaci ochranných opatření v zájmu ochrany vodních zdrojů, ustanovení a vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnických práv ve veřejném zájmu a další problémy vedly k novelizaci Vodního zákona popsáno viz výše.

Ochranná pásma řeší § 30 vodního zákona a dále Vyhláška Ministerstva životního prostředí (MŽP) č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změnu ochranných pásem vodních zdrojů.

12

Ochrannými pásmy se rozumí území stanovená k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů povrchových a podzemních vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou (dále jen vodní zákon) s průměrným odběrem za rok 10 000 m³. Ochranná pásma se dle současné legislativy dělí do dvou stupňů. OP I. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení a OP II. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v území stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nedocházelo k ohrožení vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti.

OP I. stupně se stanovuje u povrchových i podzemních vod. Zahrnuje pozemky vodárenské nádrže, jeho hranice dle nové legislativy je tvořena hranicí maximálního vzdutí vodárenské nádrže, je zde vyžadována maximální – přímá ochrana vodního zdroje proti bezprostřednímu ohrožení z bodových a difuzních znečištění a prevence proti havarijním situacím.

OP I. stupně stanoví vodoprávní úřad jako souvislé území: a) u vodárenských nádrží a u dalších nádrží určených výhradně pro zásobování pitnou vodou minimálně pro celou plochu hladiny nádrže při maximálním vzdutí, b) u ostatních nádrží s vodárenským využitím než uvedených v a) s minimální vzdáleností od hranice jeho vymezení na hladině nádrže 100 m od odběrného zařízení, c) u vodních toků: 1. s jezovým vzdutím na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 100 m nebo k hraně vzdouvacího objektu a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu polovinu jeho šířky v místě odběru, 2.

bez jezového vzdutí na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 50 m od místa odběru a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu třetinu jeho šířky v místě odběru,

d) u zdrojů podzemní vody s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení 10 m od odběrného zařízení, e) v ostatních případech individuálně. (§ 30, Ochrana vodních zdrojů) 13

OP II.stupně omezuje činnost související s hospodářskou činností – průmysl, zemědělství atd. – a možnými haváriemi z bodových a difuzních zdrojů znečištění. Je tvořeno jedním nebo více od sebe oddělenými územími, to znamená, že OP II. stupně může být tvořeno souvislým pásem kolem vodárenské nádrže nebo zónami diferenciované ochrany půdy a vody – popř. jejich kombinací.

Vodoprávní úřad může OP II. stupně, je-li to účelné, stanovovat postupně po jednotlivých územích. Ochranná pásma stanoví vodoprávní úřad na návrh nebo z vlastního podnětu. Nepodají-li návrh na jejich stanovení ti, kteří mají právo z vodovodního zdroje odebírat, popřípadě ti, kteří o povolení k takovému odběru žádají, u vodárenských nádrží pak ti, kteří vlastní vodní díla sloužící ke vzdouvání vody v takových nádržích nebo jsou jejich stavebníky, může jim předložení tohoto návrhu s potřebnými podklady vodoprávní úřad uložit. (§ 30, Ochrana vodních zdrojů)

Zóny diferencované ochrany vodního zdroje (ZDOVZ) představují nejzranitelnější lokality v povodí, zejména z hlediska průniku biogenních látek půdním profilem v nejzranitelnějších (nejpropustnějších) lokalitách povodí a z hlediska zvýšené eroze. Nejčastějšími důvody zřizování těchto zón před plošnými zdroji znečištění je omezení vyplavování živin z půdního profilu v nejpropustnějších lokalitách dílčích povodí, eliminace erozních jevů a omezení zornění v inundačních územích toků. K takto určeným plochám je potřeba přistupovat diferencovaně především z hlediska rozdílného způsobu využívání pozemků. Ve většině případů se uvažuje v těchto zónách se zatravněním a modifikaci zásad využívání trvale travních porostů, rozdílné intenzitě hnojení, rozdílné pratotechniky. (Kvítek, Voldřichová, 2002)

Účelem vodního zákona je chránit podzemní a povrchové vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství. Účelem tohoto zákona je též přispívat k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů. (§ 1, Účel a předmět zákona)

14

Důležitým pojmem v oblasti ochrany vod je pojem vodní zdroj : Vodním zdrojem jsou povrchové nebo podzemní vody, které jsou využívány nebo které mohou být využívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro pitné účely. (§ 2, Vymezení pojmů) Současná legislativa v České republice rozděluje ochranu vod na obecnou, zvláštní a speciální. Ochrana obecná a zvláštní vychází ze zákona. Speciální ochrana vodních zdrojů je nad rámec ochrany zákona a jedná se právě o stanovování ochranných pásem. Mezi zvláštní ochranu patří tzv. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod – CHOPAV. Je to významné území a to nejen z vodohospodářského hlediska. Vyhlašuje ho vláda na základě odborných doporučení a poznatků o dané oblasti jako například hydrologické a vodohospodářské bilance, průtokové poměry, jakost podzemních vod, vydatnost pramenů a jiné. V chráněných oblastech přirozené akumulace vod se v rozsahu stanoveném nařízením vlády zakazuje: -

zmenšovat rozsah lesních pozemků,

-

odvodňovat lesní pozemky,

-

odvodňovat zemědělské pozemky,

-

těžit rašelinu,

-

těžit nerosty povrchovým způsobem, nebo provádět jiné zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod,

-

těžit a zpracovávat radioaktivní suroviny,

-

ukládat radioaktivní odpady.

(§ 28, Chráněné oblasti přirozené akumulace vod)

Zvláštní ochranu tvoří i tzv. citlivé oblasti. Citlivé oblasti hodnotíme jako vodní útvary povrchových vod: -

v nichž dochází nebo v blízké budoucnosti může dojít v důsledku vysoké koncentrace živin k nežádoucímu stavu jakosti vod,

-

které jsou využívány nebo se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody, v níž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l, nebo

-

u nichž je z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem nutný vyšší stupeň čištění odpadních vod, za citlivou oblast byla vyhlášena celá ČR. (§ 32, Citlivé oblasti)

15

3.3. Nitrátová směrnice a Euronovela Směrnice rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (nitrátová směrnice) byla přijata 12. prosince 1991. Transpozice nitrátové směrnice byla provedena do § 33 Zákona č. 254/2001 Sb., o vodách ve znění pozdějších předpisů, kde je uloženo vládě nařízením stanovit zranitelné oblasti – ty stejně jako CHOPAV patří do zvláštní ochrany vod. Na základě toho bylo vypracováno nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Nařízení vlády č. 103/2003 Sb., bylo již dvakrát novelizováno, jedná se o nařízení vlády č. 219/2007 Sb. a nařízení vlády č. 108/2008 Sb., které stanovují rozsah a podmínky pro zranitelné oblasti.

Zranitelné oblasti jsou oblasti kde se vyskytují: a) povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout, nebo b) povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody. Vláda nařízením stanoví zranitelné oblasti a v nich upraví používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření – dále jen „akční program“. Akční program a vymezení zranitelných oblastí podléhají přezkoumání a případným úpravám v intervalech nepřesahujících 4 roky. Přezkoumání se provádí na základě účinnosti opatření vyplývající z přijatého akčního programu. (§ 33, Zranitelné oblasti)

Základním požadavkem nitrátové směrnice je vymezit zranitelné oblasti, které představují území odvodňováno do povrchových a podzemních vod znečištěných nebo ohrožených dusičnany ze zemědělských zdrojů. Hlavním kvalitativním kritériem znečištění vod je koncentrace dusičnanů vyšší než 50 mg/l nebo taková koncentrace, která by mohla stanovenou hranici překročit, pokud by nebyla zavedena účinná opatření.

16

Dalším požadavkem je vytvořit Zásady správné zemědělské praxe zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů, které představují souhrn obecných požadavků jak hospodařit, aby nedocházelo k nadměrnému zatěžování veškerých vod dusičnany. Nejdůležitějším požadavkem je realizovat tzv. Akční program, který je vždy na čtyřleté období, představuje povinné způsoby hospodaření ve vymezených zranitelných oblastech, které musí zahrnovat požadavky stanovené směrnicí. Mezi opatření Akčního programu patří: -

období kdy je zakázáno používání určitých druhů hnojiv,

-

stanovení minimálních kapacit skladů pro statková hnojiva, která umožní aplikovat hnojiva pouze v období, kdy je toto povoleno,

-

omezení aplikace hnojiv, odpovídající správným způsobům hospodaření s ohledem na půdně – klimatické podmínky (půdní druh a typ, sklon pozemku, teploty, srážky),

-

způsoby využívání půdy a obhospodařování půdy.

Zákon č. 20/2004 Sb., tzv. Euronovela vodního zákona, je nové ustanovení, kterým se mění Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Euronovela nabyla platnosti 23. ledna 2004. Tato novela vodního zákona zásadním způsobem upravuje a mění dosavadní úpravu v oblasti vodního hospodářství. Upravuje právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k užívání těchto vod, jakož i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod souvisí. Tento zákon neupravuje oblast zásobování vodou a odkanalizování pro veřejnou potřebu, která je řešena Zákonem o vodovodech a kanalizacích č. 274/2001 Sb. Do znění zákona jsou promítnuty právní předpisy Evropských společenství – Evropská vodní charta a směrnice Rady. (Bartlová, 2007)

3.4. Zákon č. 274/2001 Sb. – o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a s tím související předpisy Úplné znění Zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) ve znění pozdějších předpisů: zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 20/2004 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb. a zákona č. 76/2006 Sb., kterým se 17

mění zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ze dne 3. února 2006, který nabyl účinnosti dne 15. března 2006.

Tento zákon upravuje některé vztahy vznikající při rozvoji, výstavbě a provozu vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě (dále jen „vodovody a kanalizace“), přípojek na ně, jakož i působnost orgánů územních samosprávních celků a správních úřadů na tomto úseku. (§ 1, Předmět úpravy)

Vodovod je provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující vodovodní řady a vodárenské objekty, jimiž jsou zejména stavby pro jímání a odběr povrchové nebo podzemní vody, její úpravy a shromažďování. Vodovod je vodním dílem. (§ 2, Vymezení základních pojmů)

Vodovody musí být navrženy a provedeny tak, aby bylo zabezpečeno dostatečné množství zdravotně nezávadné pitné vody pro veřejnou potřebu ve vymezeném území a aby byla zabezpečena nepřetržitost dodávky pitné vody pro odběratele. Je-li vodovod jediným zdrojem pro zásobování požární vodou, musí splňovat požadavky požární ochrany na zajištění odběru vody k hašení požáru, je-li to technicky možné. Vodovody musí být chráněny proti zamrznutí, poškození vnějšími vlivy, vnější a vnitřní korozí a proti vnikaní škodlivých mikroorganismů, chemických a jiných látek zhoršující kvalitu pitné vody. Další technické požadavky na stavby vodovodů stanoví prováděcí právní předpisy. (§ 11, Vodovody)

Kanalizace je provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující kanalizační stoky k odvádění odpadních vod a srážkových vod společně nebo odpadních vod samostatně a srážkových vod samostatně, kanalizační objekty, čistírny odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizace. Odvádí-li se odpadní voda a srážková vody společně, jedná se o jednotnou kanalizaci. Odvádí-li se odpadní voda samostatně a srážková voda samostatně jedná se o oddílnou kanalizaci. Kanalizace je vodním dílem. (§ 2, Vymezení základních pojmů)

18

Kanalizace musí být navrženy a provedeny tak, aby negativně neovlivnily životní prostředí, aby byla zabezpečena dostatečná kapacita pro odvádění a čištění odpadních vod z odkanalizovaného území a aby byla zabezpečena nepřetržitost odvádění odpadních vod od odběratelů této služby. Současně musí být zajištěno, aby bylo omezováno znečišťování recipientů způsobované dešťovými přívaly. Kanalizace musí být provedeny jako vodotěsné konstrukce, musí být chráněny proti zamrznutí a proti poškození vnějšími vlivy. Další požadavky na čištění odpadních vod včetně požadavků na projektovou dokumentaci, výstavbu a provoz kanalizací a čistíren odpadních vod stanoví prováděcí právní předpisy. Stoky pro odvádění odpadních vod, s výjimkou dešťových stok, jakož i kanalizační přípojky, musí být při souběhu a křížení uloženy hlouběji než vodovodní potrubí pro rozvod pitné vody. (§ 12, Kanalizace)

K Zákonu č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a s tím související předpisy byla vydána jediná prováděcí vyhláška Ministerstva zemědělství (MZe) č. 428/2001 Sb., v platném znění, kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, tato vyhláška prošla novelami.

4. JAKOST VODY Problémem zásobování pitnou vodou byl zpočátku výhradně problémem epidemiologickým. Proto byla původně hlavní pozornost věnována možnosti fekálního znečištění. Avšak v posledních desetiletích nabývá na významu také znečištění toxickými chemickými látkami, anorganickými a organickými, a radionuklidy. Dobrá pitná voda musí však obsahovat také látky nezbytné nebo prospěšné pro život a musí vyhovovat i z hlediska organoleptického. Asi čtvrtinu potřebných esenciálních minerálních látek ve využitelné formě získává člověk především z vody. Proto je v současné době posuzování jakosti pitné vody komplexním problémem. (Pitter, 1999)

Péči o čistotu vody lze definovat jako snahu společnosti kontrolovat fyzikální, chemické a biologické vlastnosti vody. Jakost vody přirozených toků je dána:

19

-

přirozenými hydrologickými, půdními, biologickými, geologickými a dalšími podmínkami,

-

antropogenní činností. Péče o jakost vody musí proto vycházet z obou faktorů, i když proces

ovlivňování směřuje většinou pouze k činnosti lidí. Oba mechanismy mají nicméně nahodilý charakter a mohou být popsány jako stochastické procesy. Jakost vody potom může být považována za náhodnou proměnnou. (Říha, 2000)

Standardní typy pro jednotlivé kategorie surové vody uvádí vyhláška č. 428/2001 Sb., v platném znění, kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. Kategorie surové vody a její úprava: -

A1: jednoduchá fyzikální úprava a dezinfekce, např. rychlá filtrace a dezinfekce, popř. prostá písková filtrace, chemické nebo mechanické odkyselení či odstranění plynných složek provzdušňováním,

-

A2: běžná fyzikální úprava a dezinfekce, koagulační filtrace, pomalá biologická filtrace, flokulace, usazování, filtrace, dezinfekce (konečné chlorování), jednostupňové či dvoustupňové odželezování nebo odmanganování,

-

A3: intenzivní fyzikální a chemická úprava, rozšířená úprava a dezinfekce, např. chlorování do bodu zlomu, koagulace, flokulace, usazování, filtrace, adsorpce (aktivní uhlí), dezinfekce (ozón, chlorování). Kombinace fyzikálně-chemické a mikrobiologické a biologické úpravy.

(Hubačíková, Oppeltová, 2008)

Voda odebrána z povrchových vodních zdrojů nebo z podzemních vodních zdrojů pro účely úpravy na vodu pitnou (dále jen „surová voda“) musí splňovat v místě odběru před její vlastní úpravou požadavky na její jakost ve vazbě na použité standardní metody úpravy surové vody na vodu pitnou. Výjimečně lze k úpravě na vodu pitnou odebírat povrchovou nebo podzemní vodu, jež v místě odběru nesplňuje požadavky na jakost surové vody, stanovené prováděcím právním předpisem. Výjimku povoluje na žádost provozovatele vodovodu krajský úřad, a to pouze za předpokladu, že technologie úpravy vody z takového zdroje vody zaručuje zdravotní nezávadnost upravené pitné vody, stanovenou zvláštními právními předpisy. 20

Provozovatel vodovodu je povinen provádět odběry vzorků surové vody v místě odběru a provádět jejich rozbory a celkové výsledky v předepsané formě předávat krajskému úřadu jednou ročně do 31. března za předchozí kalendářní rok. Krajské úřady předají celkové výsledky rozborů surové vody každoročně do 30. dubna ministerstvu. Ministerstvo zajišťuje zpracování plánů pro zlepšení jakosti surové vody, a to včetně časových harmonogramů jejich plnění jako podklad pro zpracování plánů oblastí povodí. Ukazatelé jakosti surové vody a jejich mezní hodnoty pro jednotlivé kategorie standardních metod úpravy surové vody na vodu pitnou, způsob a četnost měření hodnot jednotlivých ukazatelů, definice jednotlivých standardních metod úpravy surové vody na vodu pitnou, sledované parametry, referenční metody, četnost odběrů vzorků a analýz možnosti odchylek od požadavků na jakost a způsob předávání výsledků stanoví prováděcí právní předpisy. (§ 13, Požadavky na jakost vody k úpravě na vodu pitnou)

Pitná voda dodávaná odběratelům vodovodem musí splňovat požadavky na zdravotní nezávadnost pitné vody, stanovené zvláštními právními předpisy. Práva a povinnosti provozovatele a odběratele související se zdravotní nezávadnosti pitné vody stanoví zvláštní zákon. Vlastník kanalizace je povinen před podáním návrhu na kolaudaci stavby kanalizace zjistit zpracování kanalizačního řádu, který stanoví nejvyšší přípustnou míru znečištění odpadních vod vypouštěných do kanalizace, případně nejvyšší přípustné množství těchto vod, a další podmínky jejího provozu. Kanalizační řád je vlastník kanalizace povinen předložit před podáním návrhu na kolaudaci stavby kanalizace vodoprávnímu úřadu ke schválení. Kanalizační řád schvaluje rozhodnutím vodoprávní úřad. Provozovatel je povinen zjistit provádění odběrů vzorků odpadní vody a její rozbory. Náležitosti kanalizačního řádu stanoví prováděcí předpis. Četnost vzorků a požadavky na rozbor vzorků odpadních vod stanoví právní předpis. (§ 14, Jakost pitné vody a míra znečištění odpadních vod)

Oblast čištění a likvidace vod je poměrně obsáhle a přísně podchycena českou legislativou, ale i předpisy EU. Každý kdo odebírá povrchové či podzemní vody k výrobním účelům, je povinen dle vodního zákona používat nejlepší dostupné techniky ve výrobě a dostupné technologie zneškodňování odpadních vod. 21

K provedení příslušných ustanovení vodního zákona vydala vláda nařízení č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod (aktualizace NV č. 229/2007 Sb.), ve kterém jsou uvedeny emisní standardy pro stanovení limitů v odpadních vodách (ty stanovuje vodoprávní úřad rozhodnutím pro vypouštění odpadních vod z kanalizací nebo z ČOV do vod povrchových). ČR se současně zavázala EU splnit určité cíle právě v této oblasti. (Hubačíková, Oppeltová, 2008)

Požadavky na pitnou vodu jsou dány ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., v platném znění, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody – dle ní se řeší jakost pitné vody.

Touto vyhláškou se v souladu s právem Evropských společenství stanoví hygienické limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů jakosti pitné vody včetně vody balené a teplé vody dodávané potrubím užitkové vody nebo vnitřním vodovodem, které jsou konstrukčně propojeny směšovací baterií s vodovodním potrubím pitné vody, jakož i vody teplé vyráběné z individuálního zdroje pro účely osobní hygieny zaměstnanců. Vyhláška dále stanoví rozsah a četnost kontroly dodržení jakosti pitné vody a požadavky na metody kontroly jakosti pitné vody. (§ 1, Předmět úpravy)

5. MATERIÁL A METODIKA Materiály pro vypracování diplomové práce jsou získány z archivu Laboratoře pitných vod, VaK Přerov, a.s. Jedná se o souhrn laboratorních výsledků jednotlivých měsíců za období 2002 až 2008. Byly vybrány tyto ukazatele jakosti vod: barva (mg/l Pt), teplota (ºC), pach (stupně), pH, konduktivita (mS/m), železo (mg/l), mangan (mg/l), dusičnany (mg/l), sírany (mg/l), chloridy (mg/l), fosforečnany (mg/l), CHSKMn (mg/l), BSK (mg/l), huminové látky (mg/l), amonné ionty (mg/l) dále termotolerantní koliformní bakterie (KTJ/100 ml), koliformní bakterie (KTJ/100 ml), enterokoky (KTJ/100 ml) a mikroskopický obraz – živé organismy (jedinci/ml). Pro zpracování byla dále použita odborná literatura a příslušné zákony.

22

Odběr vzorků vody laboratoř provádí dle SOP 001 (Odběr vzorků pitné vody), SOP 002 (Odběr vzorků podzemní vody), SOP 003 (Odběr vzorků povrchové vody) a SOP 005 (Zabezpečení jakosti odběrů vzorků vod). Pro diplomovou práci jsou použity výsledky jakosti surové vody z úpravny vod v Troubkách odebraných podle SOP 003, které jsou vypracovány dle ČSN EN ISO 5667-1,3, ČSN ISO 5667-4,6,14, ČSN EN ISO 19458. Podle tohoto SOP 003 se odebírají vzorky povrchových vod na vstupu do úpraven vod či čerpacích stanic nebo přímo z vodních toků, jezer a nádrží.

Postup při odebírání vzorků musí být především zabezpečen z hlediska bezpečnosti práce a to vhodným ochranným oděvem a obuví, plovací vestou, ohledávací tyčí, lanem aj. Odebírání může provádět pouze oprávněná osoba a v případě odběru na vodních nádržích, jezerech a tocích se musí zajistit přítomnost dalšího pracovníka. Pro odběr vzorku je třeba vzorkovnice (skleněné, plastové pro stanovení hliníku, skleněné i plastové pro hydrobiologický rozbor), desinfekce, tašky nebo chladící boxy s náplní (v případě pokud není auto s klimatizací), digitální teploměr, maximominimální teploměr ke

kontrole v úložném prostoru, oximetr (měření kyslíku), kbelík, utěrka, plán

vzorkování, popis odběrových míst, průvodky vzorků a psací potřeby, zajistit přístup k vodárenským objektům, mobilní telefon, popř. loď. Odběr vzorků povrchových vod z kohoutů nebo výtokových ventilů na úpravnách se provádí nejprve desinfekci kohoutů nebo ventilů desinfekčním sprejem (kovový se může opálit). Poté se pustí voda a nechá se volně odtékat než voda přestane měnit teplotu. Pro fyzikální a chemický rozbor se voda odebírá do skleněné zábrusové vzorkovnice objemu 1 l, 0,5 l, 250 ml nebo 2 l a pro stanovení hliníku PE objemu 0,5 l. Vzorkovnice se vypláchne 2x vzorkem a potom se naplní bez vzduchové bubliny do rovna. Odběr pro mikrobiologický rozbor se provádí do 500 ml řádně vymyté a sterilizované skleněné zábrusové vzorkovnice chráněné hliníkovou fólií. Plní se tak, aby v láhvi zůstaly asi 2 cm volného prostoru, nevyplachuje se a musí být otevřena pouze v době plnění. Hrdla i zábrusu se nesmí dotknout ruka ani jiný předmět. Vzorky na hydrobiologický rozbor

se odebírají do 100 ml nebo do 250 ml vymyté skleněné

zábrusové vzorkovnice či do 250 ml plastové láhve a plní se tak, aby zůstala vzduchová bublina. Pro stanovení acidity se odebírá vzorek do 500 ml řádně vymyté skleněné zábrusové vzorkovnice a to přímo do vzorkovnice mírným proudem a plní se bez vzduchové bubliny. Odběr pro stanovení absorbance a rozpuštěného kyslíku se plní do 250 ml řádně vymyté skleněné zábrusové vzorkovnice. 23

U absorbance se voda odebírá mírným proudem do vzorkovnice a bez vzduchové bubliny. Pro stanovení rozpuštěného kyslíku se odebírá do vzorkovnice (kyslíkovky) pouze tehdy pokud nelze kyslík stanovit na místě. Odebírá se mírným proudem, který se nechá chvíli přetékat a uzavírá se zátkou bez vzduchové bubliny. Vzorek musí být co nejdříve dopraven do laboratoře, kde je nutno kyslík ihned stanovit. Všechny odebrané vzorky se dopraví do laboratoře, kde se danými metodami stanovují organoleptické vlastnosti, anorganické a organické látky ve vodách. Podléhají i hydrobiologickým a bakteriologickým rozborům. Vyhodnocené laboratorní výsledky se ukládají do počítače a archivují. Statistické zpracování a vyhodnocení laboratorních výsledků je cílem šetření diplomové práce. Vybrané ukazatele jakosti vody jsou obecně popsány dle odborné literatury a je uveden popis laboratorních metod používaných Laboratoří pitných vod, VaK Přerov a.s. (viz. přílohy-metodika). Hodnoty jsou zpracovány v programu Excel do tabulek a grafů a následně vyhodnoceny. Hodnocení jakosti surové vody je dle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o Vak a hodnocení pitné vody podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu a teplou vodu a rozsah a četnost její kontroly. Podle těchto vyhlášek jsou v grafech barevně znázorněny S – směrné, nepovinné hodnoty a M- mezní, povinné hodnoty (vyhláška MZe č. 428/2001 Sb.) standardu kategorie A2 pro surovou vodu určenou na výrobu pitné vody, kterou upravuje vodu Laboratoř pitných vod, VaK Přerov a.s. a MH – mezní hodnoty a NMH – nejvyšší mezní hodnoty pro pitnou vodu (vyhláška MZ č. 252/2004 Sb.).

6. PŘÍRODNÍ A HOSPODÁŘSKÉ PODMÍNKY V OBLASTI SKAŠOVSKÝCH JEZER Skašovská jezera byla založena v 50. letech minulého století, jako zatopená plocha po těžbě štěrkopísku a jsou pracovně označována názvem Donbas. Nachází se v bývalém okrese Přerov, Olomouckém kraji a jsou v katastrálním území města Tovačov. Jsou součástí povodí Moravy (Mapa č. 1). Terén v zájmovém území není výrazně členitý a leží v nadmořské výšce 191 – 197 m.n.m. Jedná se tedy o rovinaté území Hané jihovýchodně od města Tovačov, nedaleko soutoku řek Moravy s Bečvou.

24

Jezera tvoří komplex čtyř jezer a to Tovačov I – IV. Jezero Tovačov II se nachází pod obcí Troubky, pod obcí Tovačov najdeme jezero Tovačov III a těsně u soutoku Moravy s Bečvou je jezero Tovačov I a pod ním Tovačov IV. (Mapa č. 2)

Skašovská jezera jsou významným zdrojem pitné vody pro město Přerov a obce pod ním. Voda je čerpána z jezer Tovačov I a II. Před létem 1997 bylo zdrojem pro čerpání pitné vody jezero Tovačov III, ale velké povodně, které zasáhly celou oblast vedly k zanesení sinic do jezera a protržení vedlejší hráze, to bylo hlavním důvodem k odstavení jezera jako zdroje pro pitnou vodu.

Způsob jímání vody ze Skašovských jezer se provádí pomocí dvou čerpacích stanic a jedné studny v blízkosti Úpravny vody Troubky. V zájmovém území je voda odebírána i pomocí 4 vrtů v prameništi les. Skašovská jezera jsou vlastně brána jako podzemní voda, která se na povrch dostala těžbou štěrkopísku, ale v průběhu let a v závislosti na charakteru těchto jezer a jakosti a složení vody, jsou dnes tato jezera brána jako povrchový zdroj. Kapacita a využití zdroje: - jezero I : 150 l/s maximální povolená hodnota odběru - jezero II: 90 l/s maximální povolená hodnota odběru, ale odebírá se 80 l/s - prameniště les: 50 l/s maximální povolená hodnota odběru Jímaná voda se upravuje na Úpravně vod v Troubkách a ta je dimenzována na max. 300 l/s. Tato úpravna vody zabezpečuje výrobu a zásobení vodou cca 50 tis. obyvatel. Její vodou je zásobeno cca 2/3 města Přerov a dalších 49 obcí a měst okresu Přerov a okrajových obcí okresů Prostějov a Kroměříž. Jedná se o úpravu se samostatnou předúpravou vody a s jednostupňovou separací. Upravená voda je z akumulace čerpána horizontálními čerpadly do vodojemu Švédské šance, který je jedním ze dvou řídících vodojemů pro Přerov a do vodojemu Polkovice, který je řídícím vodojemem skupiny Kojetín a Tovačov.

6.1. Geologie, hydrologie a pedologie zájmového území Skašovská jezera se nachází v Hornomoravském úvalu a Moravské bráně. V oblasti Přerova jsou vyplněny monogenními a kvarterními sedimenty.

25

Neogén je zde v mořském vývoji miocénu (štěrky, slíny a jíly) a pliocén s brakickými pánevními uloženinami. Kvartér reprezentují písčité štěrky, písky a fluviální hlíny. (Mapa č. 3) Lokalita je součástí karpatské prohlubně s uloženinami neogénu. Horniny spodního badenu představují převážně mořské tégly, písčité slíny a písky, vápenaté jíly se slabými vložkami písku. Svoji stratigrafickou polohou vytvářejí neogénní sedimenty podloží, zpravidla nepropustné kvarterním sedimentům, které je možné zařadit k fluviálním, eolickým popřípadě svahovým uloženinám. Při hodnocení regionálního rozšíření poměrně mocných souvrství klastik, ověřených na různých místech Hornomoravského úvalu se zjistilo, že také vyplňují rozsáhlé sníženiny v předkvartérním reliéfu. Jedna ze sníženin probíhá také od Tovačova přes Klopotovice údolím Blaty k Senici na Hané a to vede k tomu, že dnešní Morava vedla kdysi svým ramenem dnešním údolím Blaty. V zájmovém území byly prokázány tyto jednotky: -

fluviolakustrinní drobnozrnné štěrkopísky a hrubozrnné písky staromindelského stáří v depresích neogenního reliéfu,

-

fluviální písčité štěrky spodní akumulace (kralické) terasy,

-

fluviální písčité štěrky svrchní akumulace hlavní terasy starorisského stáří,

-

fluviální písčité štěrky nelakonické terasy mladorisského stáří,

-

holocenní povodňové hlíny, písčité a jílovité hlíny na štěrkopíscích wúrmské údolní terasy. Mocnost staropleistocenních materiálů je v Hornomoravském úvalu značně

proměnlivá s několika anomáliemi, mezi nimiž je i sníženina mezi Tovačovem a Senicí na Hané. Důležitými sedimenty pro shromažďování, oběh a jímáni podzemní vody jsou v lokalitě průlomově propustné písky a štěrky (pravděpodobně kvarterního stáří). Staropleistocénní písčité štěrky jsou většinou šedé, valouny dosahují velikostí maximálně 50 mm, průměrně však 20 – 30 mm, převládá zde křemen. Kralická terasa se skládá ze dvou samostatných akumulací písčitých štěrků a písků, průměrná mocnost spodní akumulace je 4 – 5 m, svrchní 5 – 9 m. (Bartlová, 2007)

Na valounovém složení štěrkopísku se podílí především horninový materiál z pramenné oblasti řeky (beskydské pískovce). Pod Lipníkem nad Bečvou pak výrazně přibývají valouny drob a břidlic z Oderských vrchů a Maleníku, které sem byly dopraveny bočními přítoky Bečvy. Ojediněle se zde nacházejí tmavé křemičité rohovce. 26

Známé jsou i nálezy červených žul a pazourků. Ty mají původ ve Skandinavii a dostaly se sem díky tmavým vodám z ledovců, jejich okraj sahal v době ledové až k Suchdolu nad Odrou. Velikost valounů je maximálně 10 – 15 cm, směrem po proudu se jejich hodnota výrazně snižuje na maximálních 5 cm. (Janoška, 1998) Z pedologického hlediska má absolutní zastoupení půdní typ černozem v rovinaté části území okresu v nižších nadmořských výškách a hnědozem v pahorkatinách. Z půdních druhů převažují půdy hlinité, jílovité a jílovito – hlinité. V menší míře se v závislosti na klimaticko – geografických podmínkách vytvořila skupina půd ilimerizovaných, hnědých, nivních lužních, mramorových a oglejových. (Sborník Státního okresního archivu Přerov, 2004)

S výjimkou několika drobnějších toků, které patří do povodí Odry (Něčínský potok, Hradečný potok), leží celá oblast Přerovska do povodí Moravy. Většinu jeho vod odvádí řeka Bečva, která se do Moravy vlévá u Tovačova. Z pravé strany se do Moravy vlévá Blata. (Mapa č. 4) K nejdůležitějším přítokům Bečvy patří pravostranná Velička ústící v Hranicích a Jezernici. Z levé strany vtéká do Moravy Moštěnka protékající okrajem jižně od Přerova. Nivní úseky uvedených toků mají retenční funkci a akumulují se v nich podzemní vody. Vodní režim Bečvy je mnohem rozkolísanější a nevyrovnanější než v případě Moravy. Pramenné oblasti jejich zdrojnic totiž leží ve flyšových karpatských pohořích, která jsou vydatně skrápěna srážkami a jsou náchylná k erozi. U soutoku s Bečvou má Morava plochu povodí 3 589,37 km² a Q 28,5 m³/s, kdežto Bečva odvodňuje 1 620,29 km² a Q činí 17,4 m³/s. V zájmovém území, které náleží povodí Moravy, není vybudována žádná velká přehradní nádrž, ovšem jsou zde velké vodní plochy. Největší jsou stále rozšiřované štěrkovny u Tovačova (Skašovská jezera) a tamní rybníky (Hradecký pravý, Hradecký levý dolní, Křenovský a Kolečko) . Nad Skašovskými jezery a zmíněnými rybníky v povodí Moravy jsou vyhlášeny zranitelné oblasti. (Mapa č. 5 a 6) (Chráněná území ČR Olomoucko, 2003)

27

6.2. Klimatické poměry území Skašovská jezera leží na území okresu Přerov a ten zasahuje podle regionalizace Quitta (1971) do dvou klimatických oblastí – teplé (T) a mírně teplé (MT), podoblasti teplá T2 a mírně teplé MT11, MT10, MT9, MT7 a MT3. (Mapa č. 7 a 8) Jednotlivé podoblasti plynule navazují tak, jak se mění od 200 m na JZ do 600 m na SV nadmořská výška, dokladem všeho jsou průměrné hodnoty a režim hlavních klimatických charakteristik teploty vzduchu a atmosférických srážek. Nejteplejší a současně nejsušší oblastí v rámci okresu je část náležící ke sníženině Hornomoravského úvalu a nejnižšímu výběžku Moravské brány, kde patří sledované území Skašovská jezera náležící do teplé podoblasti T2. Klimatická podoblast T2 (Tab. 1) je charakteristická dlouhým, teplým a suchým létem, velmi krátkým přechodným obdobím s teplým až mírně teplým jarem a podzimem, s krátkou, mírně teplou, suchou až velmi suchou zimou s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Zbývající část okresu je přiřazena do mírně teplé oblasti. (Chráněná území ČR Olomoucko, 2003)

Tab. 1 Charakteristika klimatické oblasti T2 dle Quitta Charakteristika Počet letních dnů

T2

Charakteristika Průměrná teplota v říjnu (ºC)

50 - 60

Počet dnů s průměr. tepl. 10 ºC a více

160 - 170

Počet mrazových dnů

T2 7.IX

100 - 110

Prům. poč. dnů se srážkami 1 mm a více Srážkový úhrn ve veget. období (mm)

350 - 400

Počet ledových dnů

30 - 40

Srážkový úhrn v zimním období (mm)

200 - 300

Průměrná teplota v lednu (ºC)

-2 až -3

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

Průměrná teplota v červenci (ºC)

18 - 19

Počet dnů zamračených

Průměrná teplota v dubnu (ºC)

8.IX

Počet dnů jasných

90 - 100

40 - 50 120 - 140 40 - 50

6.3. Režim hospodaření v zájmovém území Skašovská jezera jsou zdrojem pitné vody pro město Přerov a okolní obce, proto v této oblasti jsou vymezená ochranná pásma OP I. a II. stupně dle Zákona 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon) v platném znění. V chráněných oblastech vodního zdroje platí omezení a pravidla pro průmyslové a zemědělské činnosti, které jsou v zájmovém území provozovány. Je tak učiněno, aby nedocházelo k poškození vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodního zdroje.

28

6.3.1. Průmyslová činnost

Hlavní průmyslový objekt je Českomoravský štěrk, a.s. (HeidelbergCement Group), včetně jeho dopravních systémů, odkalovací nádrže, skladů a dílen. Firma se zabývá dobýváním surovin plovoucími bagry z vody v úrovni jednoho těžebního řezu. K prioritám této společnosti patří šetrný přístup k životnímu prostředí, ale je zároveň nejhlavnějším potenciálním znečišťovatelem podzemních vod. Dalšími potenciálními znečišťovateli jsou – ČOV Klopotovice, Čepro, a.s. - EuroOil (benzínová pumpa ohrožující vodní zdroj přepravou a skladováním ropných látek), Autoklempířství Jan Kořínek, Klempířství ZSEMLE, ČOV Tovačov, TOPOS spol s.r.o. (betonářská výroba, překlady, vlastní studna), Prefa IPS a.s. Tovačov (betonářská výroba – mostní a stavební díly).

6.3.2. Osídlení a doprava

V OP I. stupně se s výjimkou čerpací stanice surové vody nenachází žádné objekty bydlení ani hospodářské stavení. Na území OP II. stupně není zástavba, avšak jsou zde hospodářské objekty uvedené v kapitole 4.3.1. Průmyslová činnost. V těsném sousedství OP II. stupně se nachází město Tovačov s cca 2 600 obyvateli a obec Lobodice, ležící však po směru toku vody. V zájmovém území odvod odpadních vod provádí ČOV Přerov (145 000 EO), ČOV Tovačov (3 375 EO), v majetku společnosti VaK Přerov, a.s. a ČOV Troubky (2 000 EO), ve vlastnictví obce. Z dopravního hlediska se v zájmové oblasti OP II. stupně nachází státní silnice II/434 Přerov – Tovačov, která do ochranného pásma zasahuje délkou cca 1 700 m, železniční vlečka Lobodice – štěrkovny, asi 900 m a dále několik místních lesních cest. Zvláštní zřetel zasluhuje příjezdová silnice k zařízení štěrkoven, která je jedinou přístupovou komunikací k expedici štěrkoven i do Prefy. (Mapa č. 9) Na silnici do Tovačova je dopravní značkou vyznačen zákaz zastavení v celé délce OP. Přístup ke štěrkovišti a jeho technologickému zařízení je zabezpečen po pozemcích ve vlastnictví Českomoravský štěrk, a.s.. Zákaz vstupu a vjezd se nevztahuje na osoby vykonávající službu nebo dozor, spojenou s provozem, správou a údržbou vodního zdroje a zařízením štěrkoviště, dále členy ČRS s platným povolením k lovení ryb. ( Bartlová, 2007) 29

6.3.3. Zemědělství

Ve velké většině případů se v poslední době při řešení ochrany povrchových a podzemních vodních zdrojů diskutuje o nitrátové kontaminaci jako o jedné z nejzávažnějších kontaminací pocházejících ze zemědělské činnosti. Tuto problematiku ošetřuje směrnice rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (nitrátová směrnice) popsáno viz výše.

Skašovská jezera jsou lokalizována v zemědělsko – lesní krajině a tím je dáno, že zdroje znečištění pocházejících ze zemědělské výroby představují zpravidla největší riziko možného ohrožení povrchových i podzemních vod.

V zájmovém území jsou vyhlášeny ochranná pásma OP I. a II. stupně (popis viz. kap. 7) a na nich se rozkládá cca 300 ha orné půdy, situováno v rovinatém terénu. Svažitost žádného pozemku nepřesahuje 3º. Z toho lze konstatovat, že nehrozí bezprostřední ohrožení půdní erozí. Přesto u rizikových širokořádkových plodin, především u cukrové řepy a kukuřice, je nutné i na pozemcích o svažitosti menší jako 3º a délce svahu vyšší než 300 m užívat protierozní agrotechniku, popřípadě zasakovací travní pásy. Půdním typem jsou černozemě na sprašovém pokryvu. Půdní horizont je hodnocen jako středně hluboký až hluboký. Mocnost ornice je na všech pozemcích hlubší než 30 cm. Zájmové území se nachází v řepařské oblastí Ř1. Hlavní plodiny zařazované do osevního postupu: víceleté pícniny (především vojtěška), obiloviny (např. pšenice ozimá, ječmen, kukuřice na siláž), řepka ozimá, cukrová řepa. Zemědělská činnost v této oblasti je omezena pouze na hospodaření na orné půdě, nenacházejí se zde žádné zemědělské stavby, které by mohly být potenciálním zdrojem bodového znečištění.

Souhrn

opatření

omezujících

znečištění

podzemních

a

povrchových

vod

v zájmovém území

Použití a skladování organických hnojiv V současné době, kdy dochází k převratným změnám v živočišné výrobě, se obvyklé hnojení chlévským hnojem za čtyři roky často nedodržuje a je nahrazováno jinými zdroji organické hmoty, jako například zelené hnojení, zaorávání slámy, 30

posklizňových

zbytků,

komposty.

Pozitivním

trendem

organického

hnojení

v ochranných pásmech vodního zdroje je zaorávání slámy bez následného dodání dusíkatých hnojiv (či pouze nízké dávky). Jde o to, že sláma obsahuje velké množství organického uhlíku (C), ten je heterofyty rozkládán a využíván, nedostatek dusíku ve slámě kompenzují přijímáním dusíku z půdního roztoku, z půdního sorpčního komplexu (z procesu mineralizace, minerálních hnojiv). Teprve když poměr C : N v rozkládané slámě klesne pod 18 – 20 : 1, dochází k hromadění mineralizovaného dusíku v půdě. Zaorávání slámy je z toho hlediska posuzováno kladně. Jejím působením se následně zvyšuje úroda i procento humusu v půdě a podporuje se činnost fixátorů dusíku. Přidáváním organické hmoty se širokým poměrem C : N do půdy přispíváme ve svém důsledku k ochraně podzemních vod.

Zásady: -

nezakládat a nepoužívat organická hnojiva v OP I. stupně,

-

používat organická hnojiva, kde neklesl obsah sušiny u hnoje pod 16 % u kejdy pod 5 %, u močůvky pod 1,5 %,

-

používat především slámu (a jiné organické látky se širokým poměrem C : N) k dočasné biochemické imobilizaci dusíku v půdě. K vyrovnání širokého poměru C : N ve slámě aplikovat 1 t slámy 5 – 8 kg/ha N. Na středně těžkých půdách aplikovat celou dávku dusíku při zaorávání slámy, na lehkých půdách dávku dusíku aplikovat na jaře,

-

na zavlažovaných pozemcích neaplikovat kejdu ani močůvku,

-

močůvku a kejdu neaplikovat na ornou půdu v období, kdy nemůže být bezprostředně využita rostlinami,

-

neprovádět hnojení organickými hnojivy na půdu zamrzlou, podmáčenou, sněhem pokrytou či často zaplavovanou – na tyto pozemky neaplikovat ani minerální hnojiva,

-

k odčerpání minerálního dusíku z půdy používat meziplodiny na krmení nebo zelené hnojení, jejich zastoupení by mělo činit 10 – 15 % výměry orné půdy.

(Bartlová, 2007)

Optimalizace dávek minerálních hnojiv Stanovit optimální dávku hnojiv je nezbytné z hlediska ekonomického i ekologického. 31

To znamená dosáhnout vysokého výnosu při minimálním poškození životního prostředí a zachování všech půdních vlastností. Základním úkolem při vypracování každoročních plánů hnojení je správně stanovit potřebné normativy a dávky jednotlivých živin a s ohledem na použitý druh hnojiva navrhnout optimální dobu a způsob její aplikace. K tomuto účelu je nutno správně charakterizovat výrobně ekologické podmínky stanoviště, aby bylo co nejúčelněji využito limitu živin a na očekávané produkci a reálný zúrodňovací záměr. Čím přesněji je určování a aplikace dávek hnojiv pro danou plodinu a půdu, tím je jakost vody lepší. Zásady: -

při předseťové přípravě hnojit sníženými dávkami dusíku a další dávky dusíku používat v průběhu vegetace,

-

přednostně používat granulovaná hnojiva s vhodným poměrem živin, především granulovaná vícesložková hnojiva s podílem pomalu působícího dusíku,

-

při aplikaci dbát ve zvýšené míře na rovnoměrné dávkování a rozmetání hnojiv,

-

hnojení dusíkem k ozimům na podzim vypustit, při nevhodných předplodinách se omezit na dávku 30 kg N/ha, při zaorávání slámy do 60 kg N/ha,

-

jednoleté leguminózy a víceleté vikvovité pícniny vysévat bez startovací dávky dusíku a dalšího přihnojování, ale dodržet zásadu očkování osiva hlízkovými bakteriemi,

-

pro nerovnoměrnost dávkování omezit či vyloučit letecké hnojení,

-

při maximálním množství 170 kg N/ha za rok a při dodržení všech zásad správné aplikace (především dělené dávky) jsou ztráty živin do vod omezeny na přijatelnou míru,

-

v OP I. stupně nepoužívat průmyslová hnojiva, pouze omezeně k zamezené zplanění vegetace je možno použít kombinovaná hnojiva. (Bartlová, 2007)

Aplikace pesticidů a jejich skladování Při stávajícím zaměření rostlinné výroby, kdy na pozemcích nacházejících se v zájmovém území OP II. stupně nejsou zařazovány plodiny vyžadující zvýšenou aplikaci chemických přípravků, nemohou stanovená opatření v chemické ochraně ovlivnit výnos pěstovaných plodin. Důraz musí být kladen na zvýšení preventivních opatření při provádění chemické ochrany, jako je příprava aplikačních forem přípravků mimo území OP, asanace

32

postřikovačů, poučení pracovníků provádějících ošetření o rozsahu OP, významu stanovených opatření a podobně. Zásady: -

pesticidy na pozemcích v OP nesmí být vůbec skladovány,

-

státní rostlinolékařská správa vydává v dohodě s ministerstvem zdravotnictví ČR „Seznam registrovaných prostředků na ochranu rostlin“, tento seznam obsahuje výčet registrovaných přípravků k hubení škůdců, chorob rostlin a plevelů, včetně klasifikace a označení každého výrobku i jeho přístupnost k použití v pásmech ochrany vodních zdrojů,

-

použitím moderní mechanizace lze značně snížit dávku pesticidů a tím snížit kontaminaci půdy na minimum. (Bartlová, 2007)

Závěrem kapitoly zemědělství lze konstatovat, že při dodržování stanovených opatření, které kladou pouze vyšší nároky na organizaci práce v rostlinné výrobě – osevní postupy, protierozní opatření, obdělávání půdy, výživu a hnojení – nevedou ke snížení zemědělské produkce v zájmovém území.

6.3.4. Lesnictví

V zájmovém území se lesní plocha rozkládá přibližně na 700 ha ochranného pásma vodního zdroje a zasahuje i do OP I. stupně. Jedná se zde o listnatý les s převahou buku. Hospodaření na lesní půdě musí splňovat všechny zásady obecné ochrany vodního zdroje. V OP I. stupně je zakázáno používat herbicidy, fungicidy, repelenty a minerální hnojiva. Dále na území nelze budovat stavby, skladiště minerálů, lesní školky, krmelce, posedy, nezpevněné polní cesty a ani skládky dřeva. Zakázáno je přejíždět toky brodem a přibližovat dřevo smykem přes vodní hladinu. Nepovolené je provádět opravy mechanismů, jejich čištění a doplňování pohonných hmot a olejů. Je vyloučené umisťovat a odkládat toxické látky, oleje a pohonné hmoty včetně obalů.

33

6.3.5. Rybářství

Rybářský revír Tovačovská jezera obhospodařují a výkon rybářského práva v něm provádí Českomoravský štěrk, a.s. Jejich cílem je vytvořit optimální podmínky pro sportovní rybolov v daných lokalitách, částečně omezených stávající těžbou štěrkopísku a částečně charakterem jezer jako OP I. a II. stupně vodního zdroje. Svým charakterem se jedná o vody mimopstruhové. Rybolov se řídí dle rybářského řádu, který je zde koncipován v souladu s ustanovením Zákona č. 99/2004 Sb., o rybnikářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráže, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (Zákon o rybářství) a vyhlášky č. 197/2004 Sb., k provedení Zákona o rybářství.

Na všech jezerech platí zákaz vjezdu motorových vozidel, kromě úseků komunikací označených v terénu tabulí „parkovací zóna“. Pouze na jezeru III je povolen příjezd na vyznačené úseky, ale k tomu je potřebné mít příslušné povolení. Stejně jako vjezd a parkování motorových vozidel, jsou vymezená místa kde rybaření není povoleno tzv. hájené úseky. Těmito úseky se myslí čerpací stanice VaKu Přerov (ve vzdálenosti 150 m), v místech doku, 50 m od přetěžovacího bagru, v části ostrova na jezeře IV, kde se provádí přetěžování štěrku, na celé části hráze podél pásového dopravníku a ze strany řeky od Moravy v délce 300 m a 50 m od kotvících lan. Na Jezeře Tovačov I je rybolov celoročně zakázán v částech s neupravenými břehy. (Mapa č. 10). Všechny tyto zákazy jsou v terénu vyznačeny výstražnými tabulemi.

Na Tovačovských jezerech je počet lovících omezen a v zájmovém území je nutno dodržovat všeobecná pravidla pro lov na vodárenských nádržích. Není zde povoleno vnadění či lov na nástrahy, které by mohly ohrozit kvalitu vody (masové červy, krevní deriváty apod.). Platí zde pevné časy pro dobu lovu a je zakázáno se zde zdržovat více než půl hodiny před a půl hodiny po skončení stanovené doby lovu.

34

7. OCHRANNÁ PÁSMA V ZÁJMOVÉM ÚZEMÍ V zájmovém území v souvislosti kdy byla vydána nová vyhláška MŽP č. 137/1999 Sb., k zákonu o vodách (malá novela) č. 14/1998 Sb., kterou se provádí a stanoví seznam vodárenských zdrojů a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů, vyvstala potřeba změny ochranných pásem vodních zdrojů v jednotlivých jímacích územích a prameništích. Příčinou revize byla změna rozsahu a označení jednotlivých chráněných oblastí vodního zdroje, kdy zanikl pojem pásmo „hygienické ochrany (PHO) 2. stupně – vnitřní a vnější“ a v novém znění jsou stanovena ochranná pásma (OP) I. a II. stupně.

Změna ochranných pásem probíhala na základě hydrogeologického posouzení zájmové oblasti, zemědělského posouzení a podrobných konzultací s provozovatelem zařízení, včetně detailních pochůzek v terénu. Konkrétně se jednalo o změnu ochranného pásma v jímacím území jezera Tovačov I, které je z hlavních povrchových zdrojů pitné vody. Hloubka jezera je cca 6-8 m a na jeho okraji se v současné době nachází komplexní zařízení štěrkovny, včetně třídírny a dopravy ve směru od Troubek, kde je nyní soustředěna většina těžby do jezera Tovačov II.

Stav před změnou Původní PHO byla vyhlášena ve dvou etapách. V 1. etapě byla rozhodnutím okresního úřadu v Přerově vyhlášena PHO 1. stupně a vnitřní část PHO 2. stupně vodárenských zdrojů. Uvedená pásma byla vymezena vždy samostatně pro jednotlivé zdroje, tedy i pro štěrkoviště Tovačov I. Ve 2. etapě byla rozhodnutím okresního úřadu v Přerově, referátu životního prostředí vyhlášena rozsáhlá vnější část PHO 2. stupně, společná pro všechny zdroje.

Stav po změně Změna OP probíhala na základě zpracovaných hydrogeologických posudků v roce 2000. U OP I. stupně prakticky nedošlo ke změně plošného rozsahu, pouze se zmenšil rozsah současné vodní hladiny s ohledem na probíhající rekultivaci odtěžených ploch a s ohledem na oddělení odkaliště praného štěrku. OP I. stupně bylo po dohodě

35

VaK, a.s. Přerov a Českomoravský štěrk, a.s. vymezeno stávající vodní hladinou v celém rozsahu, vodárenský objekt – čerpací stanice se nachází na jihovýchodním okraji břehu jezera. OP II. stupně bylo navrženo s ohledem na vypracované hydrogeologické posouzení a další zájmy v oblasti.

Provedenou změnou OP I. a II. stupně je i nadále dostatečně zabezpečena ochrana vodního zdroje tak, aby nemohlo dojít k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti. Hranice jednotlivých částí OP I. stupně jsou dány břehovou čarou nad stávající hladinou jezera Tovačov I, která se rozkládá na parcele 1509/107. Rozsah ochranného pásma odpovídá hydrogeologickému posouzení a vyhovuje vyhlášce MŽP č. 137/1999 Sb., k zákonu o vodách (malá novela) č. 14/1998 Sb., kterou se provádí a stanoví seznam vodárenských zdrojů a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů.

Značení OP I. stupně v terénu Hranice ochranného pásma je v terénu vymezena stávající vodní hladinou a je v terénu vyznačena celkem 11 výstražnými tabulemi, upozorňujícími na OP I. stupně vodního zdroje (Obr. 1). Vstup do ochranného pásma je zakázaný, neboť se navíc jedná o soukromý pozemek a těžební prostor. (Mapa č. 11)

VODNÍ ZDROJ OCHRANNÉ PÁSMO 1. STUPNĚ Vodovody a kanalizace Přerov a.s. Obr.1 Vyznačení OP I. stupně v terénu

OP II. stupně se rozkládá na jediném katastrálním území – Tovačov. Procházející silnice, zahrnutá do pásma, je ohraničená na východě mostem přes Moravu a na západě mostkem přes mlýnský příkop na okraji Tovačova. Severní okraj OP II. stupně je dán lomenou hranicí, která kopíruje jednotlivé pozemky, v zásadě však vede až k rybníku.

36

Celý východní okraj je limitován tokem řeky Moravy, jižní hranice je vedena okrajem lesních pozemků po místní cestě, kolem objektu lesní usedlosti a navazuje na již vyhlášené pásmo na jihovýchodním okraji jezera Tovačov III.

Značení OP II. stupně v terénu Okraje ochranného pásma II. stupně jsou v terénu viditelně vyznačeny, především na všech přístupových cestách, silnicích, vodotečích, sjezdech na pole atd. – celkem cca 12 tabulí (Obr.2). (Bartlová, 2007) (Mapa č. 12)

VODNÍ ZDROJ OCHRANNÉ PÁSMO 2. STUPNĚ Vodovody a kanalizace Přerov a.s. Obr.2 Vyznačení OP II. stupně v terénu

7.1. Poskytnutí náhrad za prokázané omezení užívání nemovitostí a staveb v OP Podle § 30, odst. 9 zákona č. 254/2001 Sb. – o vodách, náleží na prokázané omezení užívání pozemků a staveb v ochranných pásmech vodních zdrojů vlastníkům těchto pozemků a staveb náhrada, kterou jsou povinni na jejich žádost poskytnout: -

v případě vodárenských nádrží vlastníci vodních děl umožňující v nich vzdouvání vody,

-

v ostatních případech subjekt oprávněný k odběru vody z vodního zdroje; je-li jich více, poměrně podle povoleného množství odebírání vody. Nedojde-li k dohodě o poskytnutí náhrady, rozhodne o jednorázové náhradě

soud. Pokud se v tomto zákoně užívá pojem „vlastník“ nebo „nabyvatel“, rozumí se jím i ten, komu svědčí právo hospodaření. Pokud vlastník přenesl práva nebo povinnosti, jichž se příslušné ustanovení týká, na uživatele, hledí se na něj jako na vlastníka.

37

Ve vodoprávním řízení o stanovení nebo změně OP vodního zdroje stanoví vodoprávní úřad svým rozhodnutím činnosti, které ačkoliv nejsou v rozporu s obecnou ochranou vod, mohou poškozovat vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodních zdrojů. Omezení užívání půdy či nemovitosti nebo povinnosti provést technická opatření mohou být pro vlastníky (uživatele) finančně vyjádřitelnou újmou. Na její kompenzaci mají právo v případě, že o to požádají subjekt, který má povolení k odběru vody. Musí však přitom prokázat výši stanovené újmy. Zákon nebrání jakékoliv dohodě o úhradě. Pokud k ní však nedojde, rozhodne na základě žaloby soud. ( PUNČOCHÁŘ P. a kol., 2004)

V zájmovém území se provozuje zemědělská i průmyslová činnost (popsáno viz výše), ale žádná z těchto činnosti neovlivňuje vodní zdroj tak, aby bylo nutné omezení užívání půdy či nemovitosti nebo povinnosti provést technická opatření – proto poskytnutí náhrad se nevyplácí.

8. POPIS VYBRANÝCH UKAZATELŮ JAKOSTI VODY Požadavky na jakost surové vody (určenou pro úpravu na vodu pitnou) a jakost pitné

vody

musí

odpovídat

svými

chemickými,

fyzikálními,

biologickými,

mikrobiologickými a radiochemickými vlastnostmi daným normám nebo směrnicím. Pro surovou vodu je to vyhláška Ministerstva zemědělství (MZe) č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a s tím související předpisy. Pro pitnou vodu je to vyhláška Ministerstva zdravotnictví (MZ) č. 252/2004 Sb., v platném znění, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody (Tab. 2 a Tab. 3).

8.1. Organoleptické vlastnosti Mezi organoleptické vlastnosti patři barva, zákal, teplota, pach a chuť. Organoleptické vlastnosti jsou tedy ty, které se dají zjistit smyslovými orgány, je to tzv. senzorická analýza. V diplomové práci jsou brány tyto vlastnosti - barva, teplota a pach.

38

Barva Barva vody může být buď přírodního nebo antropogenního charakteru. Barva přírodních vod je způsobena především huminovými látkami (např. fulvokyselinami). Barvu mohou ovlivnit kromě rozpuštěných látek i látky nerozpuštěné ve vodě (např. jíl nebo fytoplankton). Odlišuje se tedy: -

skutečná barva (způsobena rozpuštěnými látkami procházejícími filtrem o velikosti pórů 0,45 µm)

-

zdánlivé barvy (způsobeno barevností rozpuštěných i nerozpuštěných látek)

Barva vody a její intenzita je závislá na hodnotě pH a nejjednodušeji se stanovuje pouze vizuálně a výsledek se vyjadřuje kvalitativně, slovním popisem odstínu a intenzity. Další metodou je srovnání s řadou porovnávacích roztoků. Výsledky se vyjadřují jako obsah platiny v mg na 1 litr (mg/l Pt). Objektivně se barva vody stanovuje spektrofotometricky. (Pittter, 2009) Laboratoř pitných vod, VaK Přerov a.s., upravuje surovou vodu dle standardních metod uvedených ve vyhlášce Mze č. 428/2001 Sb., podle kategorie A2. Standardy A2 pro barvu jsou S – směrné, nepovinné hodnoty (50 mg/l Pt) a M – mezní, povinné hodnoty (100 mg/l Pt). Zpracované výsledky barvy jsou uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

Teplota Teplota je jedním z významných ukazatelů jakostí a vlastností pitné vody. Teplota významně ovlivňuje chemickou a biochemickou reaktivitu i v poměrně úzkém teplotním rozmezí přírodních i užitkových vod. Údaj teploty je nezbytný při výpočtu chemických rovnováh ve vodách např. posuzování vápenato-uhličitanové rovnováhy, agresivity vody, rozpustnosti tuhých látek a plynů. Dále při stanovování biochemické spotřeby kyslíku a při hodnocení samočištění povrchových vod. (Pitter, 2009) Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (22ºC) a M – mezní, povinné hodnoty (25ºC). Zpracované výsledky teploty jsou uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

Pach Stopové znečištění vod některými látkami se často projevuje pachem, který pak indikuje nezbytnost podrobnějšího chemického rozboru. 39

Pach znehodnocuje vodu určenou pro pitné účely a nesmí být patrný ani při zahřátí vody. Senzorická analýza má proto v hodnocení jakosti pitné vody značný význam. Zdroje pachu se rozdělují na: -

primární (látky součástí přírodní vody např. sulfan či jód, biologickými látkami např. odumírání mikroorganismů ve vodě, nebo látkami obsaženými ve splaškových a průmyslových odpadních vodách),

-

sekundární ( např. při hygienickém zabezpečování vody chlorací). (Pitter, 2009)

Standard A2 uvádí S – směrné, nepovinné hodnoty (5) a M – mezní, povinné hodnoty (není uvedeno). Zpracované výsledky pachu jsou uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

8.2. Anorganické látky ve vodách Formy výskytu jednotlivých prvků závisejí na hodnotě pH, na oxidačněredukčním potenciálu a na komplexotvorných reakcích. Jednotlivé prvky mohou být přítomny současně jako kationty, anionty a neelektrony. Předpokládá se však, že v přírodních a užitkových vodách najdeme tyto formy: -

převážně jako kationty (vápník, hořčík, sodík, draslík a amoniakální dusík),

-

převážně jako anionty (hydrogenuhličitany, sírany, chloridy, dusičnany, dusitany, fluoridy a fosforečnany),

-

převážně v neiontové formě (křemík a bor). (Pitter, 2009)

pH Hodnota pH má mimořádný význam, protože ovlivňuje většinu fyzikálně chemických, chemických a biologických procesů používaných při úpravě a čištění vod (koagulace, sorpce, srážení aj.) Proto je stanovení pH nezbytnou součástí každého chemického rozboru vody. (Pitter, 2009) Standard A2 uvádí S – směrné, nepovinné hodnoty (5,5 – 9,5) a M – mezní, povinné hodnoty (není uvedeno). Zpracované výsledky pH jsou uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse

40

Konduktivita Konduktivita je míra koncentrace ionizovatelných anorganických a organických součástí vody. V přírodních a užitkových vodách, s velmi nízkou koncentrací organických látek, je konduktivita mírou obsahu anorganických elektrolytů (aniontů a kationtů). Elektrolytická konduktivita slouží také ke kontrole výsledků chemického rozboru vody. Z její hodnoty lze posoudit úplnost chemické analýzy iontových složek. (Pitter, 2009) Standard A2 uvádí S – směrné, nepovinné hodnoty (100 mS/m) a M – mezní, povinné hodnoty (není uvedeno). Zpracované výsledky konduktivity jsou uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

Železo Formy výskytu rozpuštěného a nerozpuštěného železa ve vodách závisejí na hodnotě pH, oxidačně-redukčním potenciálu a komplexotvorných látkách přítomných ve vodě. Analyticky lze rozlišit: -

celkové železo,

-

rozpuštěné železo,

-

nerozpuštěné železo,

-

železo organicky vázané.

V povrchových vodách se železo vyskytuje obvykle v obsahu setin a desetin mg/l. Železo přítomné ve vodách způsobuje především technické závady tím, že materiály, se kterými přichází do styku, zbarvuje žlutě až hnědě. Negativně mohou ovlivnit organoleptické vlastnosti vody: barvu, chuť zákal. (Pitter, 2009) Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (1 mg/l) a M – mezní, povinné hodnoty (2 mg/l). Zpracované výsledky železa uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse

Mangan Mangan doprovází železné rudy a bývá ho ve vodě obvykle méně než železa.. Mangan se může vyskytovat ve vodách v rozpuštěné a nerozpuštěné formě, především v oxidačních stupních II, III a IV a dále také organicky vázaný. V technologii vody může mít význam i mangan v oxidačním stupni VII. V přírodních vodách je mangan v anoxických až anaerobních podmínkách limitován rozpustností uhličitanu, hydroxidu nebo sulfanu. 41

Mangan stejně jako železo významně ovlivňuje organoleptické vlastnosti vody (i více). Manganové bakterie (i železité bakterie) můžou být příčinou zarůstání potrubí a mangan po těchto stránkách je škodlivější a proto jeho nejvyšší přípustné koncentrace jsou nižší než u železa. (Pitter, 2009) Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (0,1 mg/l) a M – mezní, povinné hodnoty (1 mg/l). Zpracované výsledky manganu uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

Dusičnany V minerálech jsou dusičnany obsaženy jen velmi zřídka. Ve větším množství se v některých mimoevropských lokalitách vyskytuje dusičnan sodný (chilský ledek). Dusičnany jsou konečným produktem mineralizace organicky vázaného dusíku. Za oxických podmínek jsou stabilní, za anoxických podmínek však podléhají biologické denitrifikaci za vzniku elementárního dusíku, resp. oxidu dusného. Dusičnany patří mezi významné nutriety, které nepříznivě ovlivňují eutrofizaci povrchových vod. Snaha o omezení znečištění vod dusičnany ze zemědělských zdrojů vedla v roce 1991 v EU k vydání tzv. nitrátové směrnice. Také v ČR byl v roce 2003 vyhlášen akční program k této směrnici a celé území ČR bylo vyhlášeno jako citlivá oblast. (Pitter, 2009) Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (není uvedeno) a M – mezní, povinné hodnoty (50 mg/l). Zpracované výsledky dusičnanů uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

Sírany Sírany jsou v oxických i anoxických podmínkách ve vodě stabilní. Na sulfidy se biochemicky redukují teprve v anaerobním prostředí při značně záporných hodnotách oxidačně redukčního potenciálu. Z rozpuštěných forem přichází v úvahu především jednoduchý síranový anion SO42-. Ve vodách s vysokou koncentrací síranů (síranové vody), mohou být přítomné i iontové asociáty, tzv. sulfatokomplexy. Sírany v koncentracích běžně se vyskytujících v povrchových a prostých podzemních vodách nemají hygienický význam, ale při vysoké koncentraci ovlivňují chuť vody. Vysoké koncentrace síranů s vyššími koncentracemi hořčíku a sodíku způsobují, že voda má laxativní účinky. Pro jakost pitné vody v ČR platí mezní hodnota síranů 250 mg/l. (Pitter, 2009) 42

Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (150 mg/l) a M – mezní, povinné hodnoty (250 mg/l). Zpracované výsledky síranů uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

Chloridy Z forem výskytu ve vodách přicházejí v úvahu chloridy, chlornany, kyselina chlorná, elementární chlór, chloraminy, chloristany, chlorečnany, oxid chloričitý a organické chlorderiváty. Nejrozšířenější formou jsou chloridy. Ve vodách jsou chloridy chemicky stabilní. Oxidují se teprve při vysokých hodnotách oxidačně-redukčního potenciálu, které v přírodních vodách nepřicházejí v úvahu. V hydrochemii a technologii vody se rozlišuje: -

celkový aktivní chlor (všechny formy chloru, které v kyselém prostředí oxidují jodidy na jod – molekulární chlor, chlornany, chloraminy, oxid chloričitý),

-

volný aktivní chlor (molekulární chlor, chlornany),

-

vázaný aktivní chlor (chloraminy a organicky vázaný chlor),

-

zbytkový aktivní chlor (chlor v odtocích z čistíren odpadních vod),

-

celkový chlor (všechny uvedené formy, včetně chloridů).

Chloridy patří mezi velmi silně agresivní sloučeniny. Mohou být příčinou jak plošné, tak i lokální koroze kovů. Chlorování se v technologii vody používá k hygienickému zabezpečení pitné vody a jako oxidační činidlo při úpravě vody a při čištění některých průmyslových odpadních vod. (Pitter, 2009) Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (není uvedeno) a M – mezní, povinné hodnoty (100 mg/l). Zpracované výsledky chloridů uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

Fosforečnany Přírodním zdrojem fosforu ve vodách je rozpuštění a vyluhování některých půd, minerálů a zvětralých hornin. Antropogenním zdrojem anorganického fosforu mohou být některé prací, čistící, odmašťovací a mycí prostředky, včetně protikorozních a protiinkrustačních přípravků. Dalším zdrojem je aplikace fosforečných hnojiv. Zdrojem anorganického i organického fosforu je fosfor obsažený v živočišných odpadech. Významným bodovým zdrojem mohou být tedy velkochovy hospodářských zvířat.

43

V hydrochemii a technologii vody mají velký význam málo rozpustné fosforečnany kovů – ovlivňují zbytkové koncentrace fosforu ve vodách a používají se pro odstraňování některých kovů a fosforečnanů z vod (především málo rozpustné fosforečnany Ca, Mg, Fe a Al). Sloučeniny fosforečnanů mají významnou úlohu v přírodním koloběhu látek. Jsou nezbytné pro nižší a vyšší organismy, které je přeměňují na organicky vázaný fosfor. Fosforečnany se uplatňují při růstu zelených organismů ve vodě (řas a sinic). Fosfor má klíčový význam pro eutrofizaci povrchových vod. (Pitter, 2009) Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (0,5 mg/l) a M – mezní, povinné hodnoty (není uvedeno). Zpracované výsledky fosforečnanů uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

8.3. Organické látky ve vodách Organické látky ve vodách se mohou vyskytovat ve dvou formách: -

přírodní organické znečištění (půdní a rašelinný humus, výluhy z listí a tlejícího dřeva, produkty životní činnosti rostlinných a živočišných organismů a bakterií),

-

antropogenní organické látky (splaškové a průmyslové odpadní vody, odpady ze zemědělství, ze skládek a i při úpravě vody chlorací).

Z hygienického i vodohospodářského hlediska je nutné rozlišovat látky podléhající biologickému rozkladu a látky biochemicky rezistentní (biologicky těžko rozložitelné). Organické látky významně ovlivňují chemické a biologické vlastnosti vod např.mohou : -

mít účinky karcinogenní, genotoxické, mutagenní, alergenní nebo teratogenní,

-

ovlivňovat barvu vody (huminové látky, barviva aj.),

-

ovlivňovat pach a chuť vody (uhlovodíky, chlorfenoly, řasy, sinice aj.),

-

ovlivňovat pěnivost vody (tenzidy, ligninsulfonany),

-

tvořit povrchový film na hladině a tím zhoršovat přestup kyslíku do vody (ropa, oleje),

-

ovlivňovat kompletační kapacitu vody a tím resorbovat toxické kovy ze sedimentů (komplexotvorné látky).

44

Chemická spotřeba kyslíku (CHSKMn) Oxidace manganistanem draselným byl první postup pro sumární stanovení organických látek ve vodách. Nespecifické skupinové stanovení, které slouží k odhadu organického znečištění. Indikuje možné znečištění pitné vody organickými látkami živočišného nebo rostlinného původu (splašky, zemědělské odpadní vody, uhynulý živočich aj.), ale jen výjimečně může odhalit průmyslově vyráběné organické látky. Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (5 mg/l) a M – mezní, povinné hodnoty (10 mg/l). Zpracované výsledky CHSKMn uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

Biochemická spotřeba kyslíku (BSK) Biochemická spotřeba kyslíku je definována jako hmotnostní koncentrace rozpuštěného kyslíku spotřebovaného za stanovených podmínek v oxickém prostředí biochemickou oxidací organických, popř. anorganických látek ve vodě. Hodnota BSK závisí na době inkubace. BSK za n dní se označuje BSKn – nejčastěji se používá BSK5 (množství kyslíku spotřebovaného během 5 dnů). BSK se používá jako míra koncentrace biologicky rozložitelných látek, na rozdíl od CHSK, která postihuje organické látky rozložitelné i nerozložitelné. (Pitter, 2009) Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (4 mg/l) a M – mezní, povinné hodnoty (5 mg/l) /při 20ºC s vyloučením nitrifikace/. Zpracované výsledky BSK5 uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

Huminové látky Odlišuje se půdní humus a vodní humus. Vodní humus se od půdního liší svým složením. Vodní humus vzniká rozkladem planktonu a vodních rostlin. Kromě rozkladných procesů probíhají i syntetické reakce, polymerace a kondenzace. Vodní humus je méně stabilizován než půdní a jeho složení závisí také na jeho původu (tekoucí nebo stojaté vody). Jsou to převážně aromatické látky obsahující v molekule větší počet karboxylových a fenolových skupin. Projevují se svou kyselostí a kompletační schopností. Z ekotoxikologického hlediska nejsou sice závadné, ovlivňují však do značné míry organoleptické vlastnosti vody (barvu). (Pitter, 2009)

45

Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (3,5 mg/l) a M – mezní, povinné hodnoty (5 mg/l). Zpracované výsledky huminových látek uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

Amonné ionty Amonné ionty jsou často obsaženy jak ve vodách povrchových tak v podzemních a v odpadních vodách jsou vždy. Zjištění přítomnosti amonných iontů ve vodách povrchových či podzemních je známkou jejich hygienického znečištění. Maximální povolená koncentrace těchto iontů v pitné vodě je 0,5 ppm. Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (0,5 mg/l) a M – mezní, povinné hodnoty (1 mg/l). Zpracované výsledky uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

Tab. 2 Vybrané ukazatelé pro pitnou vodu dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

ukazatel Barva Teplota Pach Konduktivita Železo Mangan Dusičnany Sírany Chloridy Fosforečnany CHSKMn BSK Huminové látky Amonné ionty pH

jednotka mg/l ºC stupně mS/m mg/l mg/l mg/l mg/l mg/l mg/l mg/l mg/l mg/l mg/l

limit 20 • 2 250 0,2 0,05, 0,5 50 250 100, 250 • 3 • • 0,5 6,5 – 9,5

typ limitu MH • MH MH MH MH, NMH MH MH MH, NMH • MH • • MH MH

MH

- mezní hodnota

NMH - nejvyšší mezní hodnota

8.4. Mikrobiologické ukazatele Termotolerantní koliformní bakterie (TKB) TKB jsou gramnegativní tyčinky netvořící spory, které mají schopnost růst za přítomnosti žlučových solí a jiných povrchově aktivních látek s podobnými vlastnostmi a které jsou schopné fermentovat laktózu při teplotě 44 až 45 ºC za současné tvorby kyselin, aldehydu a plynu.

46

Reakci na cytochromixidázu mají nagativní a vykazují β-galaktooxidázovou aktivitu, jsou aerobní či fakultativně anaerobní. Lze je chápat i jako variantu koliformních bakterií, kterým je přisuzován větší hygienický význam. Dříve se označovaly jako fekální koliformní bakterie, což je v současné době nepřípustné a je nahrazeno termínem termotolerantní koliformní bakterie. Stanovení se striktně provádí na selektivním kultivačním médiu m-FC agaru. Do skupiny termokoliformníchbakterií patří Escheriachia coli. (Říhová Ambrožová, 2007) Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (2000 KTJ/100 ml) a M – mezní, povinné hodnoty (není uvedeno). Zpracované výsledky uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse

Koliformní bakterie (KB) KB jsou gramnegativní tyčinky, které netvoří spory a jsou schopné růstu na kultivačním médiu obsahujícím žlučové sole či jiné povrchově aktivní látky s podobnými vlastnostmi. Mají schopnost fermentovat laktózu při teplotě 35 ºC nebo 37ºC se současnou produkcí kyselin, plynu a aldehydu během 24 – 48 hodin. Reakce na cytochromoxidázu je negativní a aktivita na β-galaktooxidázu je pozotivní. Jsou aerobní či fakultativně anaerobní. Původně se předpokládalo, že na Endoagaru rostou pouze kolonie Escherichia coli, později se zjistilo, že na tomto médiu mohou růst i n´jiné organismy s podobným habitem. Prvním objeveným podobně se chovajícím organismem byl druh Enterobacter aerogenes, který dál název laktózo pozitivním kmenům jako „coli-aerogenes“, později se vžil název „coliforms“, tj. koliformní (tato schopnosti má více druhů). Za koliformní jsou všeobecně považovány rody Escherichia, Citrobacter, Enterobacter, Klebsiella. Metoda stanovení koliformních bakterií se používá jako indikace účinnosti úpravy vody či dodatečné kontaminace. (Říhová Ambrožová, 2007) Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (5000 KTJ/100 ml) a M – mezní, povinné hodnoty (není uvedeno). Zpracované výsledky uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

Enterokoky Intestinální enterokoky (streptokoky) jsou gramnegativní koky, které často tvoří diplokoky (dělení probíhá pouze v jedné rovině, což je důležité pro mikrobiologickou kontrolu). 47

Běžně se vyskytují v obsahu intestinálního traktu, proto jsou používány jako indikátor fekálního znečištění. Jsou citlivé vůči změnám vnějšího prostředí, proto se ve vodě velmi vzácně pomnožují a přežívají zde krátkou dobu.

Jsou považovány za

indikátor čerstvého fekálního znečištění např.: koliformní bakterie. Enterokoky jsou odolné vůči desinfekčním prostředkům, např.: chloru, protodále indikují nedostatečnou dávku dezinfekčních prostředků. Převládající počet kmenů tzv. fekálních streptokoků náleží k druhům Streptococcus feacalis, Streptococcus faecium, Streptococcus avium (syn. Enterococcus). Stanovení enterokoků je založeno na kultivaci v médiích obsahujících azid sodný (potlačuje růst přídavné mikroflóry) a TTC (umožňuje vznikajícím formazanem diferencovat kolonie enterokoků od kolonií jiných druhů). Kultivačními médií a činidly je m-enterokokový agar (SLANETZ-BARTLEY), žluč-aeskulin-azidový agar, živný agar a peroxid vodíku. Po provedení filtrace se membránový filtr přenese na povrch m-enterokokového agaru. Po uzavření misky probíhá kultivace v termostatu při teplotě 35 ºC ± 1 ºC (popř. 37 ºC ± 1 ºC) po dibu 44 hod ± 4 hod. Činnosti enterokoků je bezbarvý TTC (trifenyltetrazoliumchlorid) redukován na sytě červený formazen. Z toho důvodu mají suspektní kolonie enterokoků hnědočervené, hnědé, kaštanové či tmavě růžové zbarvení. Antigenovou skupinu D-enterokoků lze potvrdit i pomocí dvoustupňové kultivace, např. při teplotě 37 ºC ± 1 ºC po dobu 5 hod ± 1 hod a poté zvýšením teploty kultivace na 44 ºC ± 0,5 ºC a dodatečnou kultivací po dobu 39 hod ± 3 hod. Zvýšená teplota potlačí rozvoj doprovodné mikroflóry. Dále se provádí test na důkaz tvorby aeskulinu. Typicky zbarvené kolonie z m-enterokokového agaru se přeočkují (otiskem filtru na povrchu agaru) na žluč-aeskulin-azidový agar a inkubují se při teplotě 44 ºC ± 0,5 ºC po dobu 2 hod. Počítají se pouze kolonie s tmavě hnědou a černou barvou či světlé kolonie s tmavě zbarvenými dvůrky v médiu. (Říhová Ambrožová, 2007) Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (1000 KTJ/100 ml) a M – mezní, povinné hodnoty (není uvedeno). Zpracované výsledky uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse.

Mikroskopický obraz – živé organismy Kvalita surové vody ve Skašovských jezerech je sledována pravidelně již od 70. let i po stránce biologické.

48

Spolu s rozbory chemickými a mikrobiologickými provádí Laboratoř pitných vod, VaK Přerov a.s. biologický mikroskopický rozbor vzorků jak surové vody, tak kontrolu účinnosti jednotlivých stupňů technologické úpravy až po konečný produkt úpravy – pitnou vodu. Mikroskopický obraz – živé organismy se stanovuje pouze v případě, je-li zdrojem povrchová voda. Je-li zdrojem podzemní voda, stanovuje se pouze v případě ovlivnění podzemního zdroje povrchovou vodou a indikace pomnožování organismů v síti. Stanovuje se počet organismů v 1 ml vody (jedinci/1 ml). Mikroskopický obraz oživení se mění v rámci ročního období, tzn. že v zimních měsících nalezneme v 1ml vody méně organismů než v měsících letních. Vyskytující se druhy organismů např.: tř. Chlorophyceae, Euglenophyceae,Cilicata, Cyanophyceae aj. Podle standardu A2 S – směrné, nepovinné hodnoty (3000, 5002) jedinci/1 ml) a M – mezní, povinné hodnoty (neuvedeno). Zpracované výsledky uvedené v kapitole 9. Výsledky a diskuse. 2)

u obtížně odstranitelných organismů u jednostupňové či vícestupňové úpravy

Tab. 3 Mikrobiologické požadavky na pitnou vodu dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. limit

typ limitu

0

NMH

č.

ukazatel

1

Escherichia coli

jednotka KTJ/100 ml

2

Koliformní bakterie

KTJ/100 ml

0

MH

3

Enterokoky

KTJ/100 ml

0

NMH

4

Mikroskop. obraz - živé org.

Jedinci/ml

0

MH

MH

- mezní hodnota

NMH - nejvyšší mezní hodnota

49

9. VÝSLEDKY A DISKUSE Barva Tab. 4 Hodnoty měsíčních měření barvy za období 2002 – 2008 (mg/l Pt) Barva

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

5,0 5,0 5,0 5,0 5,0 11,0 5,0

5,0 6,5* 5,0 5,0 5,0 5,7 5,0

5* 5,0 5,0 5,0 5,0 6,9 7,8

5,0 10,2 5,0 5,5 5,0 6,9 5,3

5,0 5,0 5,0 5,0 10,4 10,3 11,4

8,9 16,5* 5,0 10,6 13,2 13,7 16,3

16,3* 5,0 5,0 5,0 10,1 9,7 18,8

5,0 5,0 5* 7,5* 5* 11,1* 17,9*

5,0 5,0 15,3 7,3 8,3 35,4 8,6

5,0 19,4 5,0 7,9 7,2 14,4 10,4

5,0 23,3 9,0 8,8 21,4 10,3 20,3

5,0 5,0 5,0 10,7 16,7 8,4 12,4

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Z tabulky (tab. 4) lze pozorovat, že v žádném měsíci a roce nepřesála hodnota standardů S - směrné, nepovinné hodnoty 50 mg/l Pt a M – mezní, povinné hodnoty 100 mg/l Pt kategorie standardů A2 dané vyhláškou Ministerstva zemědělství (Mze) č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) a která uvádí standardy surové vody. Převážná většina hodnot jednotlivých měsíců, zkoumaných let je 5 mg/l Pt. Největší nárůst znečištění – tedy vyšší hodnoty barvy – lze ve všech letech pozorovat v letních měsících, na podzim i na začátku zimy. Sledované hodnoty se pohybují v rozmezí 5 až 35,4 mg/l Pt a nepřesahují daný standard A2 – dle kterého upravuje surovou vodu Laboratoř pitných vod, Přerov a.s.. Nejvyšší hodnoty bylo dosáhnuto v měsíci září roku 2007 (35,4 mg/l) – a to pravděpodobně vysokými teplotami vody od měsíce květen až říjen – teplá voda ovlivňuje výskyt organismů ve vodních vrstvách (pod vodou i na hladině). Ostatní vyšší hodnoty byly patrně způsobeny ze stejného důvodu jako v roce 2007 nebo přívalovými dešti. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví (MZ) č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody udává mezní hodnotu barvy pitné vody 20 mg/l Pt. Grafické zobrazení výsledných hodnot měření barvy viz Graf 1.

50

Teplota Tab. 5 Hodnoty měsíčních měření teploty za období 2002 – 2008 (ºC) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

4,9 3,2 2,5 4,1 3,7 6,3 4,1

5,0 7,9* 2,7 4,3 4,7 4,8 5,9

4,0* 4,2 4,4 5,7 4,4 6,8 7,6

6,4 7,1 7,0 8,1 4,8 9,1 8,0

9,2 7,1 9,6 12,8 7,9 15,9 9,1

12,3 11,5* 10,7 11,6 6,2 19,6 16,7

12,6* 16,0 12,3 18,5 8,4 19,9 21,7

16,3 16,2 12,9* 19,8* 17,0* 21,6* 20,4*

12,6 12,4 7,4 18,7 18,6 16,1 19,5

11,4 16,0 12,8 14,6 15,9 13,2 14,4

9,9 9,4 8,5 10,0 9,6 12,1 7,9

7,5 8,1 5,6 6,0 8,4 6,8 10,9

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Vyhláška MZe č. 428/2001 Sb., dle kategorie standardu A2 uvádí S – směrné, nepovinné hodnoty 22º C a M – mezní, povinné hodnoty 25º C. Z tabulky (Tab. 5) lze vyčíst, že teplota vody není v žádném roce vyšší než 22º C. Dle grafu (Graf 2) je viditelné, že teplota surové vody roste a klesá dle ročního období. Nejnižší hodnota byla zaznamenána v lednu roku 2004 a to 2,5º C a nejvyšší v červenci roku 2008 - 21,7º C. Z grafu a tabulky lze také zjistit, že v roce 2007, ve všech měsících, je teplota vody vyšší než v ostatních letech (v rozmezí 6,3 ºC – 21,6 ºC), naopak v roce 2004 jsou teploty nižší než ve sledovaných letech (v rozmezí 2,5 ºC – 12,9 ºC). Za nejvhodnější teplotu pitné vody se považuje 8 až 12 ºC. Voda teplejší než 15 ºC již neosvěžuje a voda o teplotě pod 5 ºC může poškozovat gastrointestinální trakt. Pach Tab. 6 Hodnoty měsíčních měření pachu za období 2002 – 2008 (stupně) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

1 2 2 3 1 2 1

1 2* 2 1 3 1 1

1* 2 2 2 2 3 3

1 2 2 2 2 2 2

2 2 3 2 2 2 3

2 2* 2 3 3 2 3

2* 3 3 3 3 2 3

2 3 2* 2* 3* 2* 3*

2 2 3 2 3 2 3

2 2 3 3 1 1 2

2 3 3 2 2 2 3

2 2 3 2 2 2 1

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Pach vody se určuje podle stupňů v rozmezí od 0 do 5 st. (Tab. 24). Kategorie standardu A2 vyhlášky MZe č. 428/2001 Sb., jsou S – směrné, nepovinné hodnoty 5 stupňů a M – mezní, povinné hodnoty neuvedeny. V tabulce (Tab. 6) se stupeň pachu vody pohybuje v rozhranní 1 až 3 stupně, nepřesahuje daný standard A2.

51

Stupeň 3 je nejvíce znatelný v měsíci červenec ve všech letech, mimo roků 2002 a 2007. V měsíci květen až září včetně listopadu neklesly hodnoty pachu pod 2 stupně – je to zapříčiněno vyššími teplotami (ročním obdobím). V chladnějších měsících se stupeň pachu 3 vyskytuje méně, převažuje stupeň 2. Stupeň 1 je nejčastěji zaznamenán v zimních měsících leden a únor. (Graf 3) Dle vyhlášky MZ č. 252/2004 Sb., je mezní hodnota pachu pitné vody 2 stupně. pH Tab. 7 Hodnoty měsíčních měření pH za období 2002 – 2008 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

7,52 7,50 7,82 7,50 7,77 7,84 7,74

7,54 7,66* 7,80 7,50 7,71 7,96 7,75

7,56* 7,04 6,88 7,48 7,66 7,80 7,83

8,13 7,54 7,90 7,35 7,37 8,08 7,99

7,98 7,94 7,35 7,73 7,51 8,15 7,94

8,00 7,76* 7,36 7,88 7,43 8,15 7,89

7,66* 7,70 7,72 7,91 7,89 7,95 7,85

7,96 7,49 7,90* 7,73* 7,28* 7,86* 7,83*

7,65 6,88 7,40 7,93 7,89 6,10 8,10

7,73 7,05 7,91 7,91 7,85 7,92 7,84

7,56 7,49 7,98 7,82 7,64 8,00 7,90

7,50 7,50 7,25 7,90 7,77 7,85 7,81

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

S – směrná, nepovinná hodnota standardu A2 je v rozmezí 5,5 – 9,5, mezní, povinná hodnota není uvedena. Z tabulky (Tab. 7) je viditelné, že všechny hodnoty pH překračují dolní hranici směrné hodnoty 5,5. Vrchní hranice standardu 9,5 nebyla překročena ani dosažena a tedy odpovídá standardu A2. Nejvyšší hodnotou blížící se k vrchní hranici standardu je v roce 2007 v měsících květen a červen 8,15. Nejnižší zaznamenána hodnota přibližující se ke spodní hranici standardu je také v roce 2007 v měsíci září a to 6,10. Pro pitnou vodu je dána mezní hodnota dle příslušné vyhlášky v rozmezí 6,5 – 9,5. Grafické zobrazení výsledných hodnot měření pH je znázorněno v Grafu 4. Konduktivita Tab. 8 Hodnoty měsíčních měření kondutktivity za období 2002 – 2008 (mS/m) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

52,2 45,2 53,8 55,8 48,0 48,7 50,0

49,9 50,4 57,3 50,5 47,7 48,4 49,9

47,3 53,1 54,0 50,5 45,2 47,4 47,5

57,2 45,2 53,8 48,0 46,3 49,6 50,7

51,7 52,6 56,9 47,7 47,1 48,0 48,6

54,5 55,4 55,6 54,0 52,4 49,4 48,8

47,1 52,8 55,5 48,1 50,6 48,9 50,1

56,8 54,0 56,3 48,6 49,7 49,6 50,6

61,5 58,4 53,9 48,2 48,2 49,6 49,9

41,2 59,3 57,3 48,3 48,8 49,4 44,4

55,7 53,9 54,5 54,5 49,9 49,0 44,9

51,9 32,4 56,3 49,6 48,7 49,1 44,1

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x) 52

Konduktivita závisí na koncentraci iontů, jejich nábojovém čísle, pohyblivosti a teplotě. Vzrůst nebo pokles teploty o 1 ºC způsobuje změnu konduktivity nejméně o 2 %, proto má význam při stanovování konduktivity temperování vzorku. Daná vyhláška MZe udává hodnotu standardu S – směrné, nepovinné 100 mS/m a vyhláška MZ, která stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu uvádí mezní hodnotu konduktivity 250 mS/m. Žádné sledované hodnoty nepřekročily a ani nedosáhly hodnoty 100 mS/m (Tab. 8). Ve šech letech se konduktivita pohybuje kolem 50 mS/m a to v rozmezí 32,4 mS/m až 61,5 mS/m (Graf 5).

Železo Tab. 9 Hodnoty měsíčních měření železa za období 2002 – 2008 (mg/l) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

0,08 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08

0,08 0,07* 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08

0,07* 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08

0,08 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08

0,08 0,20 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08

0,08 0,08* 0,36 0,08 0,08 0,08 0,08

0,07* 0,20 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08

0,08 0,08 0,11* 0,06* 0,05* 0,09* 0,05*

0,08 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08

0,08 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08

0,08 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08

0,08 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08 0,08

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Železo může být ve vodě důvodem zákalu a tím zhoršovat organoleptické vlastnosti vody, ale z hygienického hlediska je přítomnost železa ve vodě neškodná. Nadbytek železa způsobuje korozi potrubí. S – směrná, nepovinná hodnota železa je 1 mg/l a M – mezní, povinná hodnota je 2 mg/l – u odebraných vzorků se hodnoty železa pohybují pod mezní i směrnou hodnotu (Tab.9) a tím odpovídají standardu A2 dané vyhláškou MZe č. 428/2001 Sb. Ve všech letech převažuje hodnota železa 0,08 mg/l, pouze v roce 2003 a 2004 hodnoty přesáhly přes 0,08 mg/l – v měsíci květen a červenec roku 2003 dosáhla 0,2 mg/l a červnu roku 2004 až 0,36 mg/l. Vyšší hodnoty železa vznikají rozkladem rostlinné tkáně nebo jako produkt bakteriálního metabolismu. Mezní hodnota pro pitnou vodu je 0,2 mg/l. (Graf 6)

53

Mangan Tab. 10 Hodnoty měsíčních měření manganu za období 2002 – 2008 (mg/l) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

0,18 0,10 0,05 0,05 0,22 0,17 0,13

0,14 0,12* 0,05 0,06 0,18 0,12 0,10

0,11* 0,07 0,05 0,08 0,11 0,15 0,07

0,05 0,08 0,05 0,08 0,05 0,05 0,05

0,05 0,03 0,05 0,05 0,05 0,05 0,05

0,05 0,05* 0,19 0,05 0,05 0,05 0,05

0,07* 0,03 0,05 0,05 0,05 0,05 0,05

0,05 0,05 0,04* 0,06* 0,05* 0,06* 0,03*

0,05 0,05 0,05 0,05 0,06 0,05 0,05

0,05 0,05 0,05 0,05 0,05 0,05 0,05

0,10 0,05 0,05 0,05 0,05 0,17 0,13

0,09 0,05 0,05 0,28 0,19 0,05 0,05

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Mangan obvykle doprovází železo a stejně jako železo způsobuje zákal vody, znečištění potrubí a zhoršuje organoleptické vlastnosti a to více než železo. Vysoký obsah železa ve vodě je zpravidla doprovázen i zvýšeným obsahem manganu, ale není to pravidlem. S – směrná, nepovinná hodnota je 0,1 mg/l a M – mezní, povinná hodnota manganu je 1 mg/l – u měřených vzorků hodnoty manganu nedosahují mezní hodnoty, ale v měsících leden (rok 2002, 2006, 2007 a 2008), únor (rok 2002, 2003, 2006 a 2007), březen (rok 2002, 2006 a 2007), červen (rok 2004), listopad (rok 2007 a 2008) a prosinec (rok 2005 a 2006) přesahují směrný standard (Tab. 10, Graf 7). Vyšší hodnoty manganu vznikly především vyplavováním z půdního prostředí a ze sedimentů nádrží. U přírodních (i užitkových) vod mají mimořádnou roli oxidačně-redukční procesy manganu a tyto oxidačně-redukční procesy, srážení a rozpouštění tuhých fází jsou příčinou vertikální stratifikace manganu v jezerech (i nádržích). Tyto procesy probíhají v období letní a zimní stagnace. Ve sledovaných jezerech je zvýšení manganu znatelné v období zimní stagnace. V roce 2004 zvýšená hodnota v měsíci červen (0,19 mg/l) byla zapříčiněná zvýšením železa. Mezní hodnota pro pitnou vodu je 0,05 mg/l a nejvyšší mezní hodnota pitné vody je 0,5 mg/l.

54

Dusičnany Tab. 11 Hodnoty měsíčních měření dusičnanů za období 2002 – 2008 (mg/l) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

1,0 1,5 0,7 0,7 0,7 0,7 0,7

1,4 1,8* 1,0 1,6 1,0 0,7 0,7

2,0* 1,3 1,4 0,7 0,7 0,7 0,7

1,4 0,7 1,9 2,1 0,7 1,4 1,1

1,3 1,6 1,3 0,9 0,7 0,7 1,6

0,7 0,9* 1,7 1,8 3,9 0,7 1,0

1,4* 2,0 1,5 0,8 3,2 0,8 2,1

0,7 1,6 2,3* 1,4* 1,8* 2,5* 1,9*

1,0 0,8 0,7 0,7 2,5 0,7 1,8

0,7 1,1 0,9 0,7 1,3 0,8 0,7

0,7 0,7 1,1 0,7 3,5 0,7 0,7

1,1 0,9 0,7 0,7 1,5 0,7 1,3

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Dusičnany jsou součástí dusíkového cyklu a proto se v malém množství vyskytují téměř všude. M – mezní, povinná hodnota dusičnanů je 50 mg/l a mezní hodnota pro pitnou vodu je také 50 mg/l. Měřené hodnoty dusičnanů se v žádném roce nepřiblížily k mezní hodnotě a odpovídají tedy standardu A2 vyhlášky MZe č. 428/2001 Sb. Hodnoty měřených dusičnanů se pohybují v rozmezí 0,7 mg/l až 3,9 mg/l (Tab. 11). Vyšší hodnoty jako v roce 2006 měsíci červen (3,9 mg/l), červenec (3,2 mg/l), září (2,9 mg/l) a listopad (3,5 mg/l), byly pravděpodobně způsobeny vyšším hnojením okolní zemědělské půdy a přívalovými dešti. (Graf 8)

Sírany Tab. 12 Hodnoty měsíčních měření síranů za období 2002 – 2008 (mg/l) 1

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

2

3

108,2* • • 110,5 113,4* 115,3 129,7 124,9 120,1 115,3 110,5 110,5 100,9 120,1 120,1 105,7 96,1 110,5 105,7 86,5 105,7

4

5

6

7

8

9

10

11

12

110,5 96,1 120,1 115,3 124,9 100,9 139,3

96,1 139,3 105,7 100,9 105,7 100,9 115,3

105,7 112,9* 76,8 129,7 110,5 115,3 148,9

103,9* 113,2 110,5 96,1 110,5 139,3 100,9

120,1 109,5 116,7* 105,0* 102,9* 100,1* 111,5*

124,9 120,1 129,7 115,3 124,9 100,9 182,5

115,3 110,5 124,9 96,1 115,3 100,9 187,3

110,5 110,5 115,3 124,9 115,3 100,9 120,1

105,7 120,1 115,3 110,5 105,7 103,3 115,3

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Sírany se běžně vyskytují v podzemních i povrchových vodách. Nadbytek síranů zhoršuje organoleptické vlastnosti vody a mohou mít i laxativní účinky. Podle vyhlášky MZe č. 428/2001 Sb. je S – směrná, nepovinná hodnota síranů 150 mg/l a M – mezní, povinná hodnota 250 mg/l. Měřené sírany nedosahují mezní hodnoty 250 mg/l, ale k směrné hodnotě se přibližují.

55

Ve dvou případech byla směrná hodnota 150 mg/l překročena – rok 2008 v měsících září (185,5 mg/l) a říjen (187,3 mg/l). (Graf 9) Hodnoty síranů se ve všech letech pohybují v rozmezí od 76,8 mg/l do 187,3 mg/l (Tab. 12) a odpovídají standardu A2 pro úpravu surové vody. Zdrojem zvýšení síranů ve vodách jsou městské a průmyslové exhalace vznikající spalováním fosilních paliv pronikajících do atmosférických vod. V zájmovém území má vliv na zvýšený obsah síranů ve vodě především těžba štěrkopísku zde prováděná. V měsíci leden a únor v roce 2002 nebylo provedeno měření síranů. Mezní hodnota síranů pro pitnou vodu je 250 mg/l.

Chloridy Tab. 13 Hodnoty měsíčních měření chloridů za období 2002 – 2008 (mg/l) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

25,3 25,3 30,8 30,2 23,7 24,7 26,5

26,1 24,7* 31,8 23,1 25,3 24,1 27,8

13,1* 25,3 30,8 24,1 24,4 25,3 25,9

31,1 21,6 31,8 22,2 25,3 27,7 24,4

26,1 30,8 30,2 23,4 24,1 25,3 25,9

25,0 26,7* 30,2 29,3 29,3 26,4 27,1

28,7* 26,4 29,6 24,1 28,7 25,9 27,4

25,9 27,1 30,5* 23,7* 24,4* 26,4* 25,9*

31,0 30,5 30,2 23,9 24,7 26,7 28,2

26,7 27,8 30,8 24,7 24,7 25,9 25,9

26,8 26,8 31,5 30,5 27,3 25,9 26,8

24,7 30,8 30,8 24,4 25,3 25,8 26,7

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Chloridy jsou hygienicky nezávadné, ovšem ve větších koncentracích ovlivňují chuť vody. Podle vyhlášky č. 428/2001 Sb., je S – směrná, nepovinná hodnota chloridů neuvedena a M – mezní, povinná hodnota 100 mg/l. Orientační koncentrace chloridů, kdy ještě nedochází k negativnímu ovlivnění chuti je 200 mg/l. Pro pitnou vodu platí vyhláška MZ č. 252/2004 Sb., kde mezní hodnota chloridů je 100 mg/l a nejvyšší mezní hodnota 250 mg/l – nejvyšší možnou hranici chloridů 250 mg/l lze tolerovat pouze tehdy je-li koncentrace způsobena geologickým podložím. V tabulce (Tab. 13) lze sledovat, že ani v jednom roce nedosáhla hodnota chloridů mezní hodnoty 100 mg/l – odpovídá tedy standardu A2. Graf (Graf 10) znázorňuje měřené hodnoty a je viditelné, že hodnoty chloridů nedosahují do 50 mg/l a pohybují se v rozmezí od 13,1 mg/l do 31,8 mg/l. Významným zdrojem chloridů jsou posypové soli používané v zimních měsících k údržbě silnic a také zvětrávaní základních hornin. Ovšem ve sledovaných letech hodnoty chloridů výrazně neklesaly či nestoupaly.

56

Fosforečnany

Tab. 14 Hodnoty měsíčních měření fosforečnanů za období 2002 – 2008 (mg/l) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

• 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01

• 0,03* 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01

0,07* 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01

0,01 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01

0,03 0,01 0,01 0,01 0,01 0,03 0,01

0,03 0,01* 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01

0,05* 0,05 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01

0,07 0,01 0,04* 0,01* 0,01* 0,06* 0,01*

0,06 0,01 0,01 0,01 0,01 0,03 0,01

0,02 0,01 0,01 0,01 0,01 0,02 0,01

0,06 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01 0,01

0,02 0,01 0,01 0,01 0,01 0,02 0,01

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x) Hygienický význam fosforečnanů ve vodách je malý. Fosforečnany se do vody dostávají především z hnojených zemědělských ploch a odpadních vod z domácností. Standard A2 uvádí S – směrnou, nepovinnou hodnotu 0,5 mg/l a tuto hranici v žádném roce měřená hodnota fosforečnanů nepřekročila. Měřené fosforečnany se

pohybují

v rozhraní 0,01 mg/l – 0,07 mg/l. Roku 2002 fosforečnany neklesly na hodnotu 0,01 mg/l (Graf 11) a pravděpodobně jejich vyšší hodnota byla způsobena hnojením zemědělské půdy a lokálními povodněmi (v měsíci lednu a únoru 2002 hodnoty fosforečnanů nebyly měřeny). Z tabulky (Tab. 14) lze sledovat, že i v jiných letech byly hodnoty fosforečnanů vyšší. CHSKMn Tab. 15 Hodnoty měsíčních měření CHSKMn za období 2002 – 2008 (mg/l) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

1,36 1,36 1,12 0,80 1,52 1,60 1,60

1,28 1,28* 1,04 1,12 1,28 1,60 1,52

1,51* 1,36 0,96 1,20 1,52 1,36 0,96

1,04 1,36 0,88 1,44 1,20 1,20 1,52

1,28 1,44 1,04 1,44 1,28 1,84 0,72

1,20 1,72* 1,04 1,21 1,12 1,60 1,28

1,77* 1,65 1,04 1,52 1,12 1,44 1,44

1,36 1,44 1,19* 1,66* 1,76* 1,66* 1,74*

1,36 1,04 1,20 1,44 1,60 1,76 1,04

1,44 1,28 0,96 1,28 1,44 1,60 2,24

1,36 1,20 0,80 0,80 1,12 1,60 1,84

1,36 1,04 0,72 1,28 1,20 1,52 1,44

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Pro chemickou spotřebu kyslíku je standard A2 S – směrná, nepovinná hodnota 5 mg/l a M – mezní, povinná hodnota 10 mg/l. Podle tabulky (Tab. 15) žádná z měřených hodnot nedosáhla směrné či mezní hodnoty standardu A2 a odpovídají tomuto standardu pro úpravu surové vody na vodu pitnou. Měřené hodnoty CHSK se pohybují v rozmezí 0,72 mg/l – 2,24 mg/l (Graf 12) – lze tedy říci, že v letech 2002 – 2008 nedošlo k významnému poklesu či růstu hodnot. 57

Mezní hodnota pro pitnou vodu dle vyhlášky MZ č. 252/2004 sb., udává limit CHSK 3 mg/l.

BSK5 Tab. 16 Hodnoty měsíčních měření BSK5 za období 2002 – 2008 (mg/l) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

• 1,7 2,4 1,5 1,7 1,8 1,9

• 1,2* 1,5 1,9 1,5 2,0 2,1

1,1* 1,5 1,6 1,6 1,5 1,5 1,7

2,0 2,0 1,5 1,5 1,5 1,7 1,7

1,8 2,1 1,5 1,5 1,5 1,5 1,5

1,5 1,2* 1,5 1,5 1,5 1,5 1,5

1,1* 0,5 1,9 1,5 1,5 1,5 1,5

1,4 1,5 1,1* 1,0* 1,0* 1,0* 1,0*

1,5 1,5 1,5 1,5 1,5 1,5 1,5

1,5 1,5 1,5 1,5 1,5 1,5 1,5

1,5 1,5 1,5 1,5 1,5 1,5 1,5

1,5 1,5 1,5 1,5 1,5 1,9 1,5

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Jde o pětidenní biologickou spotřebu kyslíku – 5 dní biologické oxidace při teplotě 20 ºC (tato teplota inkubace byla na celém světe sjednocena) za nepřítomnosti světla a vzduchu. Je jedním ze základních parametrů při posuzování účinnosti biologického čištění odpadních vod a při hodnocení biologické rozložitelnosti organických látek. S – směrná, nepovinná hodnota BSK5 je 4 mg/l a M – mezní, povinná hodnota je 5 mg/l. V žádném roce nedosáhla hodnota BSK5 mezní ani směrné hodnoty a proto měřené hodnoty BSK5 odpovídají standardu A2 dle vyhlášky č. 428/2001 Sb. (Tab. 16) Nejvyšší dosažená hodnota BSK5 je v roce 2004 v lednu a to 2,4 mg/l, ostatní hodnoty se pohybují v rozmezí od 0,5 mg/l do 2,1 mg/l. (Graf 13) Hodnota BSK5 je tím vyšší, čím je voda více znečištěna (převážně organické znečištění) a čím intenzivnější mineralizace v ní probíhá. V lednu a únoru roku 2002 nebyly hodnoty BSK5 měřeny.

Huminové látky Tab. 17 Hodnoty měsíčních měření huminů za období 2002 – 2008 (mg/l) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

• 1,00 1,00 1,70 0,68 0,50 0,50

• 0,75* 1,00 1,00 0,50 0,50 0,50

1,00* 1,00 1,00 1,00 0,50 0,50 0,50

1,90 1,00 1,00 2,30 0,50 1,67 0,50

1,00 1,00 1,00 1,10 0,50 0,61 0,50

1,00 1,00* 1,30 0,50 0,50 0,70 0,83

0,75* 0,50 1,00 0,50 0,50 0,50 0,73

2,10 2,20 0,75* 0,50* 0,50* 0,70* 0,72*

1,80 1,00 1,00 0,50 0,50 0,51 1,09

1,00 1,00 1,00 0,50 1,16 0,50 0,74

1,00 1,00 1,00 0,50 0,60 0,74 0,71

1,00 1,90 1,00 0,50 0,51 0,66 0,70

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

58

Huminové látky se především podílejí na zbarvení vody – čím vyšší obsah huminů, tím horší zbarvení vody – ovlivňují tedy organoleptické vlastnosti vod. Vyšší koncentrace huminů způsobují i tzv. pěnění. S – směrná, nepovinná hodnota huminů je 3,5 mg/l a M – mezní, povinná hodnota 5 mg/l. Tabulka (Tab. 17) ukazuje, že v žádném roce nebyl překročen limit směrné ani mezní hodnoty, ovšem v měsících leden (2005 – 1,7 mg/l), duben (2002 – 1,90 mg/l, 2005 – 2,30 mg/l, 2007 – 1,67 mg/l), srpen (2002 – 2,10 mg/l, 2003 – 2,20 mg/l), září (2002 – 1,80 mg/l) a prosinec (2003 – 1,90 mg/l) jsou měřené hodnoty huminů vyšší (Graf 14), pravděpodobně způsobené zemědělskou činností v zájmovém území. Další hodnoty se pohybují v rozmezí od 0,5 mg/l do 1,30 mg/l a všechny hodnoty odpovídají standardu A2 pro úpravu surové vody na vodu pitnou. V roce 2002 v měsících leden a únor nebyly hodnoty huminů měřeny.

Amonné ionty Tab. 18 Hodnoty měsíčních měření amonných iontů za období 2002 – 2008 (mg/l) 1

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

2

3

0,050 0,050 0,040* 0,032 0,030* 0,027 0,039 0,043 0,020 0,047 0,048 0,042 0,087 0,087 0,073 0,028 0,020 0,037 0,065 0,035 0,020

4

5

6

7

8

9

10

11

12

0,050 0,020 0,021 0,046 0,044 0,031 0,063

0,050 0,044 0,032 0,046 0,047 0,020 0,020

0,020 0,021* 0,020 0,054 0,058 0,045 0,025

0,030* 0,030 0,213 0,058 0,061 0,384 0,039

0,027 0,041 0,055* 0,026* 0,063* 0,164* 0,035*

0,068 0,063 0,029 0,044 0,054 0,032 0,052

0,057 0,025 0,047 0,087 0,062 0,071 0,020

0,064 0,022 0,020 0,052 0,038 0,069 0,035

0,051 0,033 0,046 0,099 0,076 0,035 0,020

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Přítomnost amonných iontů může být důsledkem řady redukčních dějů, kdy amonné ionty vznikají z původních dusičnanů. Amonné ionty slouží jako indikátor možného fekálního znečištění vody. S – směrná, nepovinná hodnota 0,5 mg/l a M – mezní, povinná hodnota 1,0 mg/l. V průběhu let 2002 – 2008 se hodnoty držely v rozmezí 0,020 mg/l – 0,384 mg/l. Žádná z měřených hodnot nedosáhla daných standardu A2, ale v měsících červenec (2004 – 0,213 mg/l, 2007 – 0,384 mg/l) a srpen (2007 – 0,164 mg/l) došlo k zvýšení hodnot amonných iontů – to svědčí o nárazovém znečištění vody - kontaminací živočišnými odpady. (Graf 15) Mezní hodnota pro pitnou vodu je 0,5 mg/l.

59

Termotolerantní koliformní bakterie (TKB) Tab. 19 Hodnoty měsíčních měření TKB za období 2002 – 2008 (KTJ/100ml) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

0 0 3 0 0 0 0

0 0* 0 0 0 0 0

0* 0 1 0 0 0 2

0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 2 0 1

0 1* 0 0 2 1 1

1* 15 0 0 0 0 0

0 11 1* 1* 1* 5* 1*

9 0 1 3 1 2 4

0 4 1 0 13 1 1

0 0 1 1 1 0 0

1 8 16 0 1 0 0

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Termotolerantní koliformní bakterie (TKB) jsou hlavními mikrobiologickými ukazateli jakosti povrchové vody a její využitelnosti k závlahám, rekreaci či úpravě na vodu pitnou. S – směrná, nepovinná hodnota TKB je 2000 KTJ/100 ml. Směrné hodnoty nebylo ve sledovaných letech dosaženo a měřené hodnoty se pohybují v rozhraní 0 KTJ/100 ml až 16 KTJ/100 ml. Nejvyšší počet byl zaznamenán v prosinci v roku 2004 a to 16 KTJ/100 ml (Tab. 19) Další nárůst byl zaznamenán u letních a podzimních měsíců. (Graf 16) Nejvyšší mezní hodnota pro pitnou vodu je 0 KTJ/100 ml.

Koliformní bakterie (KB) Tab. 20 Hodnoty měsíčních měření BK za období 2002 – 2008 (KTJ/100ml)) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

0 0 15 0 0 0 0

0 0* 0 0 0 0 0

0* 0 1 0 1 0 1

0 0 0 9 0 0 0

1 0 3 6 4 0 12

1 4* 0 2 2 2 2

300* 3 1 3 0 0 1

0 34 12* 1* 4* 9* 2*

100 2 1 0 1 2 3

0 9 2 1 16 0 3

0 1 5 1 1 0 6

0 36 22 0 1 2 2

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Koliformní bakterie jsou považovány víceméně za indikátor účinnosti úpravy vody a dezinfekce. S – směrná, nepovinná hodnota je 5000 KTJ/100 ml a této hodnoty nebylo ve sledovaných letech dosaženo (Tab. 20) – odpovídá standardu A2 úpravy surové vody na vodu pitnou. V roce 2002 v měsících červenec (300 KTJ/100) ml a září (100 KTJ/100 ml) byl velký nárůst bakterií v daném objemu vody, pravděpodobně způsobený zvýšeným obsahem živin ve vodě. Počet koliformních bakterií se pohybuje

60

v rozhranní od 0 KTJ/100 ml do 300 KTJ/100 ml a nejvyšší množství bakterií je v teplejších měsících ve všech letech a převážně v měsíci srpnu. (Graf

17) Mezní

hodnota pro pitnou vodu dle vyhlášky MZ č. 252/2004 Sb. je 0 KTJ/100 ml.

Enterokoky Tab. 21 Hodnoty měsíčních měření enterokoků za období 2002 – 2008 (KTJ/100ml) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

0 0 0 0 0 0 6

0 0* 0 0 0 0 0

0* 0 0 0 1 0 0

1 0 1 3 0 0 0

0 0 0 0 4 36 0

0 5* 0 0 2 3 5

2* 8 2 2 0 3 2

14 15 5* 1* 4* 4* 4*

1 2 3 1 1 6 7

0 4 1 1 16 9 4

0 3 1 1 1 1 1

0 40 10 1 1 14 1

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

Enterokoky představují doprovodný indikátor fekální kontaminace vody, signalizují čerstvé znečištění. Jejich význam se projevuje v případech, kdy koliformní bakterie ve vodě nepřežívají. S – směrná, nepovinná hodnota dle vyhlášky MZe č. 428/2001 Sb. standardu A2 je 100 KTJ/100 ml a měřené hodnoty standardu A2 odpovídají. Nejvyšší hodnota enterokoků je 40 KTJ/100 ml a byla naměřena v prosinci 2003. (Tab. 21) Druhá nejvyšší hodnoty byla v květnu roku 2007 (36 KTJ/100 ml). Ostatní neměřené hodnoty se pohybují v rozhranní 0 KTJ/100 ml až 16 KTJ/100 ml. Z grafu (Graf 18) je viditelné, že nejvyšší nárůst kolonií v daném objemu vody probíhal v teplých měsících, převážně v srpnu. Nejvyšší mezní hodnota dle vyhlášky MZ č. 252/2004 Sb. pro pitnou vodu je 0 KTJ/100 ml

Mikroskopický obraz – živé organismy (ŽO) Tab. 22 Hodnoty měsíčních měření ŽO za období 2002 – 2008 (jedinci/1 ml) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

0 8 0 4 0 6 0

0 0* 20 0 2 0 0

0* 0 36 0 0 12 6

3 16 20 12 0 22 6

5 6 440 38 84 96 28

10 12* 242 138 40 488 68

1520* 36 16 140 56 4 8

54 8 22* 8* 463* 149* 13*

12 0 10 2 10 0 6

20 0 0 8 14 0 8

654 0 0 6 6 8 28

70 12 2 0 0 0 0

* průměrná hodnota (v daném měsíci proběhlo měření 2x)

61

Mikroskopickým obrazem – (ŽO) se zjišťuje počet jedinců v 1 ml zkoumané vody. Počet jedinců roste se stoupající teplotou vody a proto se nejvíce živých organismů vyskytuje v teplých měsících – především květen, červen, červenec a srpen. (Tab. 22) Nejvyšší počet organismů byl zaznamenán v roce 2002 v měsíci červenec 1520 jedinců/1ml – způsobený lokálními povodněmi. Ostatní hodnoty ve zkoumaných letech se pohybují v rozmezí 0 jedinců/1ml až 654 jedinců/1ml. (Graf 19) Mezní hodnota pro pitnou vodu je 0 jedinců/1 ml vody.

62

10. ZÁVĚR Diplomová práce na téma „Problematika Skašovských jezer“ se zaměřuje na popis vodárenského zdroje Skašovská jezera a popis vybraných ukazatelů jakosti vody. Součástí diplomové práce je legislativa, která ošetřuje ochranu vod. Jedná se o původní Zákon č. 138/1973 Sb., - o vodách, který vymezoval pásma hygienické ochrany (PHO 1., 2., a 3 st.), dále dnes platný Zákon č. 254/2001 Sb., - o vodách (vodní zákon), který vymezuje ochranná pásma (OP I. a II. st.) a Euronovela č. 20/2004 Sb., kterou byl vodní zákon novelizován. Důležitý zákon v ochraně jakosti vod je Zákon č. 274/2001 Sb., - o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a s tím související předpisy. Práce zmiňuje Směrnici rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnanynitrátová směrnice. U všech legislativních předpisů jsou uvedené příslušné vyhlášky, nařízení vlády, prováděcí předpisy, popřípadě jejich novelizace. Pro přesné stanovení vybraných ukazatelů jakosti vody je důležité znát přírodní a hospodářské podmínky zájmového území – ty jsou popsány v kapitole 6. Ta popisuje geologii, pedologii, hydrologii a klimatické podmínky ve sledované oblasti. Z hospodářských činností je uvedeno: průmyslová činnost, osídlení a doprava, zemědělství, lesnictví a rybářství. Práce dále popisuje ochranná pásma vodního zdroje v zájmovém území, změnu PHO na OP v rámci revize, kdy byla potřeba změn rozsahu a označení jednotlivých chráněných oblastí vodního zdroje, kdy zanikl pojem pásmo hygienické ochrany 2. stupně – vnější a vnitřní. Práce se zmiňuje i o poskytnutí náhrad za prokázané omezení užívání pozemků a staveb v OP.

Nejdůležitější částí diplomové práce je popis a vyhodnocení vybraných ukazatelů jakosti vody. Byly vybrány tyto ukazatele: barva (mg/l Pt), teplota (ºC), pach (stupně), pH, konduktivita (mS/m), železo (mg/l), mangan (mg/l), dusičnany (mg/l), sírany (mg/l), chloridy (mg/l), fosforečnany (mg/l), CHSKMn (mg/l), BSK5 (mg/l), huminové látky (mg/l), amonné ionty (mg/l), termotolerantní koliformní bakterie (KTJ/100 ml), koliformní bakterie (KTJ/100 ml), enterokoky (KTJ/100 ml) a mikroskopický obraz živé organismy (jedinci/1 ml). U každého ukazatele je uveden obecný popis a požadavky na jakost surové vody pro úpravu na vodu pitnou dle vyhlášky MZe č. 428/2001 Sb., a jakost pitné vody podle vyhlášky MZ č. 252/2004 Sb..

63

Výsledky jednotlivých ukazatelů jsou vzaty za sedmileté období od roku 2002 do roku 2008 a to v měsíčních intervalech. Zjištěné hodnoty jsou zpracovány do tabulek, grafů a následně vyhodnoceny. Převážná většina vybraných ukazatelů nepřesahuje směrné a nedosahuje mezní hodnoty dle vyhlášky MZe č. 428/2001 Sb., ovšem některé ukazatelé se k směrné hodnotě přibližují nebo ji překračují. Z vybraných ukazatelů jakosti vody byly zaznamenány vyšší hodnoty u těchto ukazatelů: barva (mg/l pt), pach (stupeň), železo (mg/l), mangan (mg/l), dusičnany (mg/l), sírany (mg/l), fosforečnany (mg/l), BSK5 (mg/l), huminové látky (mg/l), amonné ionty (mg/l), termotolerantní koliformní bakterie (KTJ/100 ml), koliformní bakterie (KTJ/100 ml, enterokoky (KTJ/100 ml), mikroskopický obraz – živé organismy (jedinci/1 ml). Převážná většina sledovaných ukazatelů jakosti vody je závislá na teplotě a pH. Vyšší teploty vody hlavně v letních měsících ovlivňují výskyt organismů ve vodních vrstvách a právě tyto vysoké teploty byly příčinou v roce 2007 zvýšené hodnoty barvy v měsíci září. V roce 2007 byly naměřeny nejvyšší teploty vody než v ostatních letech. Teplota vody ovlivňuje nejen barvu, ale počet a růst organismů a bakterií, které mohou mít vliv na pach a ostatní organoleptické vlastnosti vody a další ukazatele jakosti vody. Stupeň pachu 3 byl právě nejvyšší v letních měsících ve všech letech, kdy je voda nejteplejší. Zvýšení koncentrace železa v roce 2004 (0,36 mg/l) v červnu je příčinou rozkladem rostlinné tkáně nebo produktem bakteriálního metabolismu – ve stejném roce a měsíci byla zaznamenána i vyšší hodnota manganu – mangan obvykle doprovází železo. Ostatní zvýšené koncentrace manganu vznikly vyplavováním z půdního prostředí a ze sedimentů nádrží. Zvýšení koncentrací dusičnanů, fosforečnanů a huminnových látek ve vodě bylo pravděpodobně způsobeno zemědělskou činností, která je v zájmovém území provozována. Další příčinou byly přívalové deště, které do vodního zdroje spláchly povrchové znečištění. Městské a průmyslové exhalace jsou příčinou zvýšené koncentrace síranů – v zájmovém území ve zvýšení síranů má ovšem prvotní vliv těžba štěrkopísku, která je na jezerech prováděna. Amonné ionty a jejich vyšší koncentrace svědčí o nárazovém znečištění vody – v případě zkoumaných let se jednalo o kontaminaci živočišnými odpady. Zvýšené počty kolonií jak termotolerantních koliformních bakterií, koliformních bakterií a enterokoků jsou zaznamenány převážně v letních a podzimních měsících – kdy je voda teplejší. Ke zvýšení napomohlo i dostatek živin ve vodě. Stejně je tomu tak u mikroskopického obrazu – živý obraz.

64

Ze zjištěných výsledků a následného ohodnocení lze posoudit, že surová voda určená na výrobu pitné vody, nepřesáhla žádné limity dané vyhláškou MZe č. 428/2001 Sb., a odpovídá standardu kategorie A2 pro úpravu surové vody na vodu pitnou, podle které se řídí Laboratoř pitných vod, VaK Přerov a.s..

V některých letech byly u

vybraných ukazatelů zaznamenány vyšší hodnoty stupňů, koncentrací, kolonií či jedinců v určitém objemu vody a tyto vyšší hodnoty byly způsobeny zemědělskou činností, která je provozována v zájmovém území, nárazovým znečištěním vodního zdroje nebo lokálními povodněmi. Závěrem lze říci, že Skašovská jezera jsou vhodným vodním zdrojem pro město Přerov a okolní obce.

65

11. POUŽITÁ LITERATURA 1. Bartlová, P.: Ochrana vodních zdrojů. Bakalářská práce. MZLU Brno 2007 2. Hubačíková, V., Oppeltová, P.: Úprava vodních toků a ochrana vodních zdrojů, MZLU Brno 2008 3. Janoška, M.: Moravská brána očima geologa, Olomouc 1998 4. Kvítek, T., Voldříchová, J.: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha, 2002 5. Laboratoř pitných vod, Vodovody a kanalizace Přerov a.s. 6. Pitter, P. : Hydrochemie, 4. vyd. Praha. VŠCHT, 2009, 592 s. 7. Punčochář, P. a kol., Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. V úplném znění k 23. lednu 2004 s rozšířeným komentářem SONDY s.r.o., Praha 2004 8. Říhová Ambrožová, J. : Encyklopedie hydrobiologie: výkladový slovník [online]. Praha. VŠCHT, 2007 9. Říha, J. et al. : Jakost vody v povrchových tocích a její matematické modelování. 1. vyd. Brno. NOEL 2000 s.r.o., 267 s. 10. Sborník Státního okresního archivu Přerov, 2004 11. Šafář, J. a kol. : Chráněná území ČR – Olomoucko, svazek IV, AOPK ČR, 2003 Legislativa -

Zákon č. 138/1973 Sb. ze dne 31. října 1973 o vodách (vodní zákon)

-

Zákon č. 14/1998 Sb. ze dne 7. ledna 1998, kterým se mění a doplňuje zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů

-

Zákon č. 254/2001 Sb. ze dne 28. června 2001 o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)

-

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změnu ochranných pásem vodních zdrojů

66

-

Směrnice rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (nitrátová směrnice) přijata 12. prosince 1991

-

Nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozního opatření

-

Nařízení vlády č. 219/2007 Sb. a Nařízení vlády č. 108/2008, kterými se 2x novelizovalo Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. a které stanovují rozsah a podmínky pro zranitelné oblasti

-

Zákon č. 20/2004 Sb. ze dne 11. prosince 2003 o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů – Euronovela vodního zákona

-

Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a stím související předpisy (Zákon o VaK)

-

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., v platném znění, kterou se provádí Zákon o VaK pro veřejnou potřebu

-

Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod (aktualizace Nařízení vlády č. 229/2007 Sb.)

-

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., v platném znění, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody

Internetové zdroje (http://klub.pvk.cz/o_vode.php?p=evropska_charta, staženo 9.3. 2009)

67

Seznam tabulek Tab. 1 Charakteristika klimatické oblasti T2 dle Quitta Tab. 2 Vybrané ukazatelé pro pitnou vodu dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. Tab. 3 Mikrobiologické požadavky na pitnou vodu dle vyhlášky č. 252/2004 Sb. Tab. 4 Hodnoty měsíčních měření barvy za období 2002 – 2008 (mg/l Pt) Tab. 5 Hodnoty měsíčních měření teploty za období 2002 – 2008 (ºC) Tab. 6 Hodnoty měsíčních měření pachu za období 2002 – 2008 (stupně) Tab. 7 Hodnoty měsíčních měření pH za období 2002 – 2008 Tab. 8 Hodnoty měsíčních měření kondutktivity za období 2002 – 2008 (mS/m) Tab. 9 Hodnoty měsíčních měření železa za období 2002 – 2008 (mg/l) Tab. 10 Hodnoty měsíčních měření manganu za období 2002 – 2008 (mg/l) Tab. 11 Hodnoty měsíčních měření dusičnanů za období 2002 – 2008 (mg/l) Tab. 12 Hodnoty měsíčních měření síranů za období 2002 – 2008 (mg/l) Tab. 13 Hodnoty měsíčních měření chloridů za období 2002 – 2008 (mg/l) Tab. 14 Hodnoty měsíčních měření fosforečnanů za období 2002 – 2008 (mg/l) Tab. 15 Hodnoty měsíčních měření CHSKMn za období 2002 – 2008 (mg/l) Tab. 16 Hodnoty měsíčních měření BSK5 za období 2002 – 2008 (mg/l) Tab. 17 Hodnoty měsíčních měření huminů za období 2002 – 2008 (mg/l) Tab. 18 Hodnoty měsíčních měření amonných iontů za období 2002 – 2008 (mg/l) Tab. 19 Hodnoty měsíčních měření TKB za období 2002 – 2008 (KTJ/100ml) Tab. 20 Hodnoty měsíčních měření BK za období 2002 – 2008 (KTJ/100ml)) Tab. 21 Hodnoty měsíčních měření enterokoků za období 2002 – 2008 (KTJ/100ml) Tab. 22 Hodnoty měsíčních měření ŽO za období 2002 – 2008 (jedinci/1 ml) Tab. 23 Druh pachu Tab. 24 Stupeň pachu Tab. 25 Kalibrační křivka I Tab. 26 Kalibrační křivka II

68

12. SEZNAM PŘÍLOH Úvodem kapitoly Přílohy jsou popsány metody stanovení vybraných ukazatelů jakosti vody podle Laboratoře pitných vod, VaK Přerov a.s. Jedná se o stanovení barvy, teploty, pachu, pH, konduktivity, železa, manganu, dusičnanů, síranů, chloridů, fosforečnanů, CHSKMn, BSK5, humnových látek, amonných iontů.

Seznam grafů Graf 1 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření barvy Graf 2 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření teploty Graf 3 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření pachu Graf 4 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření pH Graf 5 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření konduktivity Graf 6 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření železa Graf 7 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření manganu Graf 8 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření dusičnanů Graf 9 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření síranů Graf 10 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření chloridů Graf 11 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření fosforečnanů Graf 12 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření CHSKMn Graf 13 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření BSK5 Graf 14 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření huminových látek Graf 15 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření amonných iontů Graf 16 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření termotolerantních koliformních b. Graf 17 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření koliformních bakterií Graf 18 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření enterokoků Graf 19 Grafické zobrazení výsledných hodnot měření mikroskopického obrazu (ŽO)

Legenda: S - směrná, nepovinná hodnota dle vyhlášky MZe č. 428/2001 Sb. M - mezní, povinná hodnota dle vyhlášky MZe č. 428/2001 Sb. MH - mezní hodnota dle vyhlášky MZ č. 252/2004 Sb. NMH - nejvyšší mezní hodnota dle vyhlášky MZ č. 252/2004 Sb. Daný limit je v některých případech stejný pro obě vyhlášky

69

Seznam map Mapa č. 1 Vyznačení povodí Moravy v rámci ČR Mapa č. 2 Vyznačení jezer Tovačov I, II, III a IV Mapa č. 3 Hydrogeologické rajony České republiky Mapa č. 4 Hlavní vodní toky v zájmovém území Mapa č. 5 Zranitelné oblasti ČR Mapa č. 6 Výřez z mapy zranitelné oblasti ČR Mapa č. 7 Klimatické oblasti dle Quitta v zájmovém území Mapa č. 8 Výřez mapy klimatické oblasti dle Quitta zájmového území Mapa č. 9 Vyznačení komunikací zasahujících do OP II. stupně Mapa č. 10 Satelitní snímek: Rybářský revír – jezera I - IV Mapa č. 11 Vyznačení OP I.stupně Mapa č. 12 Vyznačení OP II.stupně

Zdroje map 1. http://www.pmo.cz/Morava/Mapy/mapa_a06.jpg 2. www.mapy.cz 3. http://www.chmi.cz/hydro/opzv/hg_rajony/hg_rajony 4. www.cenia.cz 5. http://heis.vuv.cz/ 6. http://heis.vuv.cz/ 7. http://www.janpivec.wz.cz/pivec/002.jpg 8. http://www.janpivec.wz.cz/pivec/002.jpg 9. www.mapy.cz 10. www.mapy.cz 11. Vodovody a kanalizace, Přerov a.s. 12. Vodovody a kanalizace, Přerov a.s.

70

PŘÍLOHY

71

METODIKA

Metody stanovení vybraných ukazatelů Laboratoří pitných vod, VaK Přerov a.s.

Barva -

Stanovení dle ČSN EN ISO 7887 (75 7364),

-

stanovuje se spektrofotometricky (ve viditelné oblasti),

-

kalibrační křivka připravena podle uměle vytvořených barevných porovnávacích roztoků,

-

výsledek se vyjadřuje v mg/l,

-

před měřím se vzorek filtruje membránovým filtrem velikosti pórů 0,45 µm,

-

měří se na spektrofotometru Jenway při vlnové délce 400 nm v kyvetě šířky 4 cm proti destilované vodě,

-

absorbance se pomocí kalibrační křivky uložené v počítači přepočítají na koncentrace v mg/l.

Teplota -

Stanovení dle ČSN 75 7342,

-

zpracování vzorku probíhá přímo na místě s odběrem vzorku,

-

měří se rtuťovým, odporovým nebo termistorovým teploměrem,

-

kde to podmínky dovolují měří se přímo ponořením teploměru pod vodní hladinu a není-li to možné, měří se ve vzorkovnici ihned po odběru,

-

teploměr nesmí být vystaven působením tepelných zdrojů, přímého slunečního záření ani mrazu,

-

teplota je změřena po ustálení rtuťového sloupce nebo ukazatele na měřícím přístroji, pouze když se teplota vody značně liší od okolní teploty nevyčká se s odečtením do ustálení, ale odečte se nejvyšší dosažená hodnota (teplota okolí vyšší) a nejnižší hodnota (teplota okolí nižší),

-

výsledky se vyjadřují ve ºC se zaokrouhlením na 0,1ºC a nejistota + - 1ºC.

Pach -

Stanovení dle ČSN EN 1622,

-

určuje se smyslovými zkouškami při teplotách 20ºC,

72

-

vzorek se nekonzervuje a stanovuje se co nejdříve, nejpozději do 12 hodin po odběru,

-

některé pachy lze zjistit ihned po odběru,

-

pachovou zkoušku vody provádí více laboratorních pracovníků pro přesnost zkoušky,

-

u pachu se určuje druh pachu (Tab. 4) a stupeň pachu (Tab. 5).

Tab. 23 Druh pachu po chloru rostlinný zemitý bahenní rybí hnilobný cizí

Tab. 24 Stupeň pachu

po desinfekci železitý siřičitý zatuchlý plísňový fekální rašelinný

0 1 2 3 4 5

žádný velmi slabý slabý znatelný zřetelný velmi silný

pH -

ČSN ISO 10 523 (75 7365),

-

pro měření slouží přístroj pH-metr JENWAY-3320 s automatickou teplotní kompenzací, kombinovaná elektroda a činidlo,

-

vzorek se zpracovává co nejdříve po odběru, nejlépe do 6 hod,

-

před každou sérií měření se přístroj kalibruje pomocí činidel (standardní tlumivý roztok pH 7, pH 10, pH 4 a pH 8,

-

po kalibraci se elektroda opláchne destilovanou vodou a ponoří se do měřeného roztoku,

-

po zamíchání a ustálení se objeví výsledná hodnota pH,

-

správnost měření se ověřuje pomocí standardního roztoku o známé koncentraci (regulační diagram).

Konduktivita -

ČSN EN 27 888 (75 7344),

-

měření se provádí na přístroji konduktometr JENWAY 4310 s automatickou teplotní kompenzací a s připojenou elektrodou,

-

přistroj se kalibruje pomocí normálových roztoků a kalibruje se 1x za měsíc,

-

měření se provádí ponořením elektrody do vzorků,

-

po ustálení se na displeji objeví výsledek v µS/cm, (1 µS/cm = 10 mS/m),

73

-

před měřením dalších vzorků by se měla elektroda oplachovat destilovanou vodou, aby nedocházelo k přenosu znečištění ze vzorku na vzorek,

-

pro přesné měření se konduktivita měří opakovaně a zapisuje se 2. nejlépe však třetí změřený údaj.

Železo -

Veškeré stanovení železa absorpční spektrometrií po reakci s thiokyanatanem se provádí dle interních předpisů laboratoře,

-

používá se:

- zásobní roztok (0,8634 g síranu amonno-železitého /NH4Fe(SO4)2 x 12 H2O/ nebo 0,7022 g síranu železnatoamonného /NH4Fe(SO4)2 x 6 H2O/, - pracovní roztok (50 ml zásobního roztoku se doplní destilovanou vodou do 1 l,

-

činidlem je koncentrovaná kyselina dusičná, peroxid vodíku 5 %, thiokyanatan amonný nebo draselný 20 %,

-

50 ml vzorku se doplní dávkovačem 1 ml koncentrované kys. dusičné, promíchá se,

-

přidá se 3 ml 5 % peroxidu vodíku, zamíchat,

-

nakonec se přidá 5 ml 20 % thiokyanatanu, zamíchá se a ihned se měří absorbance na spektrofotometru při 500 nm v 5 cm kyvetě,

-

přepočet na koncentraci v mg/l dle kalibrační křivky (pomocí počítače),

-

přesnost je na +- 10 % a správnost +- 20 %

Mangan -

Stanovení manganu po převedení na manganistan absorpční spektrofotometrií se provádí dle interních předpisů,

-

k 30 ml vzorku ve 100 ml Erlenmayerově baňce se přidá HNO3, 1 : 1 a zamíchá se,

-

přidá se 5 ml 0,01 mol/l AgNO3, zamíchá se,

-

dále na špičku nože se dá persíran amonný, zamíchá se,

-

povaří se do vyčiření tak, aby se pokud možno nezměnil objem,

-

vychladíme a po 10 min se měří absorbance proti slepému stanovení,

-

měří se ve skleněné kyvetě délky 5 cm při vlnové délce 525 nm,

-

zbarvení je stálé po 24 hod (ne na přímém slunci), 74

-

přepočet se provádí na mg/l podle kalibrační křivky na počítači,

-

zaokrouhlení na 0,01, nejistota 10 %.

Dusičnany -

Stanovení dusičnanů s kyselinou sulfosalicylovou absorpční spektrofotometríí,

-

ČSN ISO 7890-3 (75 7453),

-

zpracovává se co nejdříve po odběru, nejdéle do 24 hod,

-

pro měření se používá spektrofotometr při vlnové délce 410 nm v kyvetě 1cm,

-

činidla:

- Salicylan sodný, 0,5 % vodný roztok (uchovává se v chladu asi týden) - kyselina sírová p.a., koncentrovaná (1,84 g/cm), - hydroxid sodný, 28 %ní roztok, - dusičnan draselný, standardní roztok,

-

zásobní roztok: 0,1631 g KNO3 p.a., předem vysušeného při 105 ºC do konstantní hmotnosti. Navážka se rozpouští v destilované vodě, přidá se 1 ml chloroformu a doplní se do 1 l. ρ (NO3-) = 100 mg/l,

-

pracovní roztok: 100 ml zásobního roztoku se zředí destilovanou vodou na 1000 ml, ρ (NO3-) = 10 mg/l,

-

postup: v porcelánové misce se odpaří do sucha 10 ml vzorku s 1 ml roztoku salicylanu sodného,

-

po vychladnutí se odparek skropí 1 ml koncentrované kyseliny sírové a 10 min se nechá stát,

-

po zředění se převede kvantitativně do 100 ml odměrky + 10 ml 28 % NaOH,

-

objem se doplní destilovanou vodou a promíchá se,

-

zbarvení je stále až za 24 hod,

-

přepočet na koncentraci pomocí kalibrační křivky (Tab. 6) se provádí na počítači,

-

výsledek se vyjadřuje v mg/l NO3- , zaokrouhluje se na 0,1, mezní stanovitelnost je 0,7 mg/l.

75

Tab. 25 Kalibrační křivka I -

ρ NO3 (mg/l)

ml prac. roztoku

0,00 1,00 2,00 5,00 10,00 15,00 20,00 25,00

0,00 1,00 2,00 5,00 10,00 15,00 20,00 25,00

Sírany -

Stanovení síranů se provádí dle interních předpisů,

-

vzorek vody se pomalu propouští katexovou kolonou ve vodíkové cyklu,

-

do 500 ml Erlenmayerovy baňky se odměří pipetou příslušný počet ml vzorku (množství se liší podle předpokládané koncentrace SO42-),

-

objem vzorku se doplní destilovanou vodou na 200 až 250 ml vzorku,

-

byretou se přidá 4 ml 0,05 mol/l odměrného standardního roztoku chloridu barnatého,

-

směs se povaří 5 min a nechá se nejméně 5 hod stát,

-

poté se přidá pipetou 10 ml koncentrovaného hydroxidu amonného, špetka indikátoru (kresolftalexon) a odměrným válečkem 30 ml ethylalkoholu,

-

titruje se roztokem chelatonu 3 do vymizení červenofialového zbarvení a zaznamená se spotřeba chalatonu 3,

-

potom se titruje roztokem chloridu barnatého do právě počínající barevné změny z bezbarvého do červenofialového odstínu a zaznamená se spotřeba chloridu barnatého,

-

mez stanovitelnosti 10 mgl, zaokrouhlování na 0,1.

Katexová kolona: -

katex ve vodíkovém cyklu,

-

katex se uchovává v láhvi pod hladinou HCl,

-

kolona se plní katexem zrnitosti 0,5 až 1,5 mm,

-

výška sloupce katexu má být 10 cm,

-

pří výměně katexu v koloně se promývá destilovanou vodou do neutrální reakce,

-

výměna se provádí při barevné změně roztoku v katexu.

76

Výpočet: Koncentrace síranů SO42- se vypočítá podle vzorce

[(a + b) . c1 - d . c2] . 1000 . 96,06 V

x=

x

=

koncentrace síranů v mg/l

a

=

přidaný objem roztoku chloridu barnatého v ml

b

=

spotřeba roztoku chloridu barnatého retitraci v ml

d

=

spotřeba roztoku chelatonu 3 v ml

c1

=

koncentrace roztoku chloridu barnatého v mol/l

c2

=

titr roztoku chelatonu 3 v mol/l

V

=

objem vzorku vzatého do práce v ml

Chloridy -

Odměrné argentometrické stanovení chloridů,

-

ČSN ISO 9297 (75 7420),

-

postup: do titrační byňky se odměří 100 ml vzorku a přidá se 1 ml roztoku chromanu draselného,

-

za stálého míchání se titruje odměrným roztokem AgNO3 do prvního trvalého přechodu barvy ze světle žluté do oranžové,

-

platí pro vzorky, kde pH je v rozmezí 7 – 10,

-

provádí se slepé stanovení se 100 ml destilované vody,

-

u kyselých nebo silně alkalických vzorků se použije postup s úpravou pH,

-

do titrační baňky se odměří 100 ml vzorku a přidá se 1 kapka fenoftaleinu,

-

za stálého míchání se po kapkách přidává roztok NaOH (u kyselých vod) nebo H2SO4 (u alkalických vod) a to do postřehnutelného barevného přechodu indikátoru,

-

dále jako u vzorku bez úpravy pH,

-

mez stanovitelnosti 4 mg/l a zaokrouhluje se na 0,1

Výpočet: Látková koncentrace chloridů ve vzorku se vypočítá podle vzorce

77

c(Cl-) =

(Ve - Vs) . ƒt . c(AgNO3) . 103 V

c(Cl-)

=

látková koncentrace Cl- ve vzorku v mmol/l

Ve

=

spotřeba odměrného roztoku AgNO3, při titraci vzorku v ml

Vs

=

spotřeba odměrného roztoku AgNO3, při slepém stanovení v ml

c(AgNO3)

=

látková koncentrace dusičnanu stříbrného v mol/l

ƒt

=

titrační přepočítávací titr, pro argentometrické stanovení chloridů ƒt = 1

Vo

=

původní objem vzorku při titraci v ml

Hmotnostní koncentrací chloridů lze vypočítat ze vztahu: ρ (Cl-) = c(Cl-) ACl ρ (Cl-)

=

hmotnostní koncentrace chloridů ve vzorku v mg/l

c(Cl-)

=

látková koncentrace chloridů ve vzorku v mol/l

ACl

=

atomární koncentrace Cl- v g/mol, ACl = 35,435 g/mol

Fosforečnany -

ČSN EN 6878,

-

postup: (40 +-2) ml vzorku (eventuelně jiný zvolený objem vzorku, zředěny na 40 ml destilovanou vodou), se odpipetuje do odměrné baňky na 50 ml,

-

do každé baňky za míchání se přidá 1 ml kyseliny askorbové (4) a potom 2 ml kyselého roztoku molybdenanu (5),

-

objem se doplní po rysku destilovanou vodou a promíchá se,

-

jsou-li přítomny arseničany, postupuje se takto: ke 40 ml vzorku v odměrné 50 ml baňce se přidá 0,4 ml roztoku kyseliny sírové (2), 1 ml kyseliny askorbové (4) a 1 ml roztoku thiosíranu sodného (8),

-

po promíchání se nechá proběhnout redukce po dobu (10 +-1) min,

-

přidají se 2 ml kyselého roztoku molybdenanu (6),

-

objem se doplní po rysku destilovanou vodou,

-

absorbance roztoků se měří spektrofotometrem při 880 nm v době od 10 do 30 min proti slepému stanovení (destilovaná voda + činidla) v kyvetě délky 2 cm,

78

-

přepočet na koncentraci v mg/l se provede podle kalibrační křivky uložené v počítači,

-

je-li zkušební vzorek zakalen nebo zbarven, pak se zkoušenému objemu vody přidají 3 ml vyrovnávacího roztoku zákalu a barvy (7),

-

objem se zředí na 50 ml a změří se sbsorbance,

-

absorbance tohoto roztoku se odečte od absorbance změřeného vzorku,

-

mez stanovitelnosti 0,010 mg/l, zaokrouhlení na 0,001.

Činidla 1. Kyselina sírová, roztok, c=9 mol/l 2. Kyselina sírová, roztok, c=4,5 mol/l 3. Hydroxid sodný, roztok, c=2 mo/l 4. Kyselina askorbová, roztok, 100g/l 5. Molybdenan, kyselý roztok I 6. Molybdenan, kyselý roztok II 7. Vyrovnávací roztok zákalu a barvy 8. Thiosíran sodný, pentahydrát, roztok 12 g/l 9. Kyselina chlorovodíková, c=2,5 mol/l 10. Fosforečnan, zásobní standardní roztok, 100 mg/l 11. Fosforečnan, standardní roztok, 4 mg/l

CHSKMn -

ČSN EN ISO 8467 (75 7519),

-

Stanovení CHSKMn manganistanem draselným podle Kubla

-

do Erlenmayerovy baňky se vloží 1 keramický kroužek a odměří se 100 ml vzorku nebo menší množství upravené na 100 ml destilovanou vodou,

-

přidá se 50 ml zředěné kyseliny sírové a 10 ml 0,002 mol/l roztoku manganistanu draselného,

-

do hrdla varné baňky se vloží mineralizační zátka,

-

do 5 min se směs přivede do varu a vaří se přesně 10 min,

-

k horkému roztoku s ihned přidá 10 ml 0,005 mol/l roztoku kyseliny šťavelové,

-

odbarvená směs se titruje 0,002 mol/l roztokem manganistanu draselného do slabě růžového zbarvení,

-

teplota vzorku při titraci nesmí klesnout pod 80 ºC, 79

-

dojde-li ke zbarvení nebo zhnědnutí roztoku za varu, musí se stanovení opakovat se zředěným vzorkem,

-

ke slepému stanovení se odměří 100 ml destilované vody a zpracuje se stejným způsobem jako vzorek,

-

spotřeba odměrného roztoku KMnO4, nesmí být větší než 0,2 ml,

-

zaokrouhlení na 0,01.

Výpočet: CHSKMn v mg/l se vypočte podle vzorce

ρ=

(Ve - Vs) . ft . c(KMnO4 ). Ao . 103 Vo

ρ

=

CHSKMn v mg/l

Ve

=

spotřeba odměrného roztoku 0,002 mol/l manganistanu draselného v ml

Vs

=

spotřeba odměrného roztoku 0,002 mol/l manganistanu draselného na slepé stanovení v ml

ft

=

titrační přepočítávací faktor roztoku manganistanu draselného (ft = 5/2)

Vo

=

množství vzorku vzatého do práce v ml

c(KMnO4)

=

titr odměrného roztoku KMnO4 v mol/l

Ao

=

atomární hmotnost kyslíku v g/mol (Ao = 16 g/mol).

BSK5 -

ČSN EN 25 814 (75 7463),

-

Stanovení rozpuštěného kyslíku: Elektrochemická metoda s membránovou sondou,

-

mezi měřením uchováváme elektrodu v kalibrační nádobce Oxi Cal-SL. pěnová houbička v nádobce musí být vlhká, ne mokrá,

-

rozsah měření: 0,2 až 50 mg/l O2, teplota 0 až 50ºC, ponorná hloubka 6 - 20 cm,

-

rušivé vlivy: správnost stanovení je podmíněna řádnou funkcí elektrod, stavem baterií, celého přístroje a kalibrací,

80

-

přístroj: pro stanovení se používá mikroprocesorový oximetr Oxi 320/SET nebo Oxi 330/SET s kyslíkovým činidlem Cello 325 a vzduchovou kalibrační nádobkou OxiCal-SL.,

-

kalibrace: sonda se osuší a zasune do nádobky nadoraz a šroubovací uzávěr se prvně utáhne,

-

po zapnutí přístroje se zmáčkne CAL a stiskem RUN/ENTER se rozběhne kalibrace,

-

na displeji se zobrazuje strmost elektrody a kalibrace je indikována blikající značkou AR, jakmile přestane blikat, kalibrace je dokončena,

-

rozsah strmosti elektrody je 0,6 – 1,25 na displeji,

-

měření: tlačítkem O2 se zvolí měřící funkce mg/l (při nabídce měření v % opakovaně stisknout O2),

-

proudění kolem membrány ovlivňuje přesnost měření - 3 cm/s

10% přesnost měření

- 10 cm/s

5% přesnost měření

- 18 cm/s

1% přesnost měření

-

tlačítkem RUN/ENTER se zapne měření s funkcí kontroly driftu,

-

blikající značka AR znamená, že probíhá kontrola ustalování sondy,

-

na displeji svítí aktuální hodnota a je nutno počkat do ukončení měření (značka AR přestane blikat),

-

stabilní konečná hodnota se na displeji „zmrazí“,

-

další měření proběhne po stlačení RUN/ENTER nebo opětným stiskem tlačítka AR se kontrola driftu vypne,

-

nejistota měření je 10% a zaokrouhluje se na 0,1.

Huminové látky -

Stanovení humnových látek dle interních předpisů,

-

do dělící nálevky na 500 ml se odměří 250 ml vzorku a přidá se 5 ml kyseliny sírové,

-

obsah se promíchá a přidá se 25,0 ml amylalkoholu,

-

směs se třepe důkladně 1 min a nechá se 2 hod stát, poté se oddělí vodná vrstva,

-

suspenze v mezifázi a alkobolová vrstva zůstanou v dělící nálevce,

-

extrat se mírně protřepe a po chvíli se oddělí zbytek vodné fáze,

81

-

do dělící nálevky k extraktu se přidá 25 ml roztoku hydroxidu sodného a obsah se 10 s protřepává,

-

po 10 minutovém stání se vypustí asi 2 až 4 ml vodné vrstvy stonkem dělící nálevky, aby se zbavil kyselých zbytků vzorku,

-

dalších 10 až 20 ml čirého alkalického extraktu se přefiltruje suchým kvantitativním filtrem do fotometrické kyvety optické šířky 4 cm,

-

mez stanovitelnosti 0,5 mg/l a zaokrouhluje se 0,01.

Výpočet: Koncentrace humnových látek se vypočte podle vzorce

X=

A . 68 . 250 V.L

X

=

koncentrace humnových látek v mg/l

A

=

absorbance alkalického extraktu

V

=

objem vzorku v ml

L

=

optická šířka kyvety v cm

Amonné ionty -

ČSN ISO 7150-1 (75 7451),

-

stanovení amonných iontů: Manuální spektrofotometrická metoda,

-

laboratorní vzorky, které obsahují rozpuštěné látky, se nechají odsadit (pokud to není dostačující filtruje se),

-

do odměrné baňky na 50 ml se odpipetuje nedělenou pipetou objem 40 ml vzorku,

-

ke zkoušenému objemu se přidá 4 ml vybarvovacího činidla a směs se promíchá,

-

poté se přidají 4 ml roztoku dichlorisokyanuratanu sodného a vše se opět zamíchá,

-

objem se v baňce zředí vodou po rysku a důkladně se protřepe a umístí do inkubátoru při teplotě 25 ºC +- 1 ºC,

-

nejdříve za 60 min se baňka vyjme z inkubátoru a změří se hodnota absorbance roztoku při vlnové délce 655 nm v 1 cm kyvetě proti slepému stanovení (redestilovaná voda + činidla),

82

-

ke kontrole slepých stanovení slouží Shewhartův regulační diagram mezích,

-

přepočet na koncentraci v mg/l se provádí podle kalibrační křivky (Tab. 7) uložené v počítači,

-

zaokrouhlení na 0,001.

Tab. 26 Kalibrační křivka II ρ NH4+ (mg/l) 0,050 0,100 0,200 0,300 0,400 0,500 0,600 0,700

ml. prac. roztoku 0,5 1 2 3 4 5 6 7

Do odměrných 50 ml baněk se odpipetuje příslušný počet ml pracovního roztoku a doplní se redestilovanou vodou asi na 40 ml. Dále se postupuje tak, jak je uvedeno výše. Výsledky se zpracovávají v počítačovém programu Labsys. K předem vybraným koncentracím jsou zadány naměřené absorbance. Počítač nakreslí křivku a matematicky ji vyhodnotí. Křivka je pak uložena v počítači. Kalibrační křivka se proměňuje nejměně 2x ročně. Činidla: -

čerstvá redestilovaná voda

-

vybarvovací činidlo

-

dichlorisokianuratan sodný, roztok

-

chlorid amonný, standardní roztok (zásobní a pracovní)

-

čistící roztok

83

84