MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Ústav účetnictví a daní. Komparace majetkových daní v České. republice a vybraných státech Evropské unie

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA

Ústav účetnictví a daní

Komparace majetkových daní v České republice a vybraných státech Evropské unie.

Diplomová práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Ing. Miloš Grásgruber, Ph.D.

Bc. Monika Koubská

Brno 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Komparace majetkových daní v České republice a vybraných státech Evropské unie“ zpracovala samostatně pod dohledem vedoucího diplomové práce a použila jsem jen prameny uvedené v použité literatuře. Souhlasím, aby práce byla uložena na Mendelově univerzitě v Brně v knihovně Provozně ekonomické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 26. května 2010.

Podpis …..………………………......…… Bc. Monika Koubská

Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat především panu Ing. Miloši Grásgruberovi, Ph.D. za ochotu, odborné vedení, náměty, cenné rady a připomínky, které mi poskytl během zpracování diplomové práce.

Abstrakt Koubská, M. Komparace majetkových daní v České republice a vybraných státech Evropské unie. Diplomová práce. Brno, 2010. Diplomová práce je zaměřena na majetkové daně obsažené v daňových soustavách České republiky, Itálie, Francie a Velké Británie. Práce je rozdělena na dvě základní části. V kapitole literární přehled je uveden krátký vývoj majetkových daní a charakteristiky jednotlivých majetkových daní ve vybraných státech. Je zde popsán systém, dle kterého se majetkové daně v dané zemi uplatňují. V části vlastní práce jsou provedeny výpočty majetkových daní a porovnání výsledků mezi jednotlivými státy. Také jsou zde uvedeny shodné a rozdílné parametry daní, vývoj příjmů z jednotlivých majetkových daní a změny ve výběru daně, které mohly mít na celkové příjmy podstatný vliv.

Abstract Koubská, M. Comparison of Property Taxes in the Czech Republic and selected countries of the European Union. Diploma thesis. Brno, 2010. The thesis is focused on property taxes in the tax systems of the Czech Republic, Italy, France and Great Britain. The thesis is divided into two parts. In the chapter review of literature is a brief development of the property taxes and the characteristics of property taxes in selected states. There is described a system under which the property taxes are in that country apply. In part my own work is carried out calculations of property taxes and the comparison of results between countries. There are also given the same and different parameters of the taxes, revenues from individual property taxes and also changes in tax collection, which could have a significant effect of total revenue.

OBSAH 1.

ÚVOD ............................................................................................................................. 1

2.

CÍL PRÁCE................................................................................................................... 2

3.

METODIKA .................................................................................................................. 2

4.

LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................. 3 4.1. Daně .......................................................................................................................... 3 4.2. Historie majetkových daní ................................................................................... 5 4.3. Majetkové daně v České republice ...................................................................... 8 4.3.1. Daň z nemovitostí ........................................................................................ 9 4.3.2. Daň dědická ................................................................................................ 14 4.3.3. Daň darovací ............................................................................................... 16 4.3.4. Daň z převodu nemovitostí ...................................................................... 17 4.3.5. Daň silniční.................................................................................................. 18 4.4. Majetkové daně v Itálii........................................................................................ 20 4.4.1. Daň z nemovitostí ...................................................................................... 20 4.4.2. Daň dědická ................................................................................................ 21 4.4.3. Daň darovací ............................................................................................... 21 4.4.4. Daň z převodu nemovitostí ...................................................................... 22 4.4.5. Daň silniční.................................................................................................. 22 4.5. Majetkové daně ve Francii.................................................................................. 23 4.5.1. Daň z nemovitostí ...................................................................................... 23 4.5.2. Daň dědická ................................................................................................ 24 4.5.3. Daň darovací ............................................................................................... 24 4.5.4. Daň z převodu nemovitostí ...................................................................... 25 4.5.5. Daň silniční.................................................................................................. 25 4.5.6. Daň z bohatství ........................................................................................... 26 4.6. Majetkové daně ve Velké Británii...................................................................... 27 4.6.1. Daň z nemovitostí ...................................................................................... 27 4.6.2. Daň dědická ................................................................................................ 28 4.6.3. Daň darovací ............................................................................................... 28 4.6.4. Daň z převodu nemovitostí ...................................................................... 29 4.6.5. Daň silniční.................................................................................................. 29

5.

VLASTNÍ PRÁCE ..................................................................................................... 31 5.1. Daň z nemovitostí ................................................................................................ 31 5.1.1. Výpočet daně v České republice .............................................................. 31 5.1.2. Výpočet daně v Itálii .................................................................................. 34 5.1.3. Výpočet daně ve Francii ............................................................................ 34 5.1.4. Výpočet daně ve Velké Británii ................................................................ 35 5.2. Komparace daně z nemovitostí ......................................................................... 36 5.3. Daň dědická .......................................................................................................... 40 5.3.1. Výpočet daně v České republice .............................................................. 40 5.3.2. Výpočet daně v Itálii .................................................................................. 41 5.3.3. Výpočet daně ve Francii ............................................................................ 41

5.3.4. Výpočet daně ve Velké Británii ................................................................ 42 5.4. Komparace daně dědické ................................................................................... 42 5.5. Daň darovací ........................................................................................................ 43 5.5.1. Výpočet daně v České republice .............................................................. 43 5.5.2. Výpočet daně v Itálii .................................................................................. 44 5.5.3. Výpočet daně ve Francii ............................................................................ 44 5.5.4. Výpočet daně ve Velké Británii ................................................................ 45 5.6. Komparace daně darovací .................................................................................. 45 5.7. Daň z převodu nemovitosti................................................................................ 49 5.7.1. Výpočet daně v České republice .............................................................. 49 5.7.2. Výpočet daně v Itálii .................................................................................. 50 5.7.3. Výpočet daně ve Francii ............................................................................ 50 5.7.4. Výpočet daně ve Velké Británii ................................................................ 51 5.8. Komparace daně z převodu nemovitostí ......................................................... 51 5.9. Daň silniční ........................................................................................................... 55 5.9.1. Výpočet daně v České republice .............................................................. 55 5.9.2. Výpočet daně v Itálii .................................................................................. 55 5.9.3. Výpočet daně ve Francii ............................................................................ 56 5.9.4. Výpočet daně ve Velké Británii ................................................................ 56 5.10. Komparace daně silniční .................................................................................... 56 6.

ZÁVĚR ........................................................................................................................ 61

7.

POUŽITÁ LITERATURA ........................................................................................ 67

SEZNAM SCHÉMAT, TABULEK A GRAFŮ ............................................................. 69 PŘÍLOHY ............................................................................................................................ 71

1. ÚVOD Již ve starověku v období antického Řecka a Říma se objevují první známky výběru daně. V tomto společenském uspořádání ještě neexistoval ucelený daňový systém a platba císaře ještě nebyla pojmenována jako daň. Jednalo se spíše o nepravidelné platby, které měly financovat časté válečné výboje, kdy jednotlivé státy bojovaly mezi sebou a nadvládu nad danou oblastí. A nejen válečná tažení byla velkou zátěží pro státní pokladny, ale také monumentální stavby a rozhazovační způsob života panovníků a císařského či královského dvora. Tyto finanční výluky byly hrazeny nejprve občasným nařízením, aby poddaní odevzdali např. část své produkce nebo svého výdělku v podobě například tzv. desátku. Postupně se z těchto nepravidelných plateb staly platby pravidelné a panovníci je uvalovali na stále více věcí běžného života poddaných. Nejprve byla daň vybírána z nemovitého majetku, který byl snadno zjistitelný, a nepředpokládalo se příliš časté střídání majitelů. Byla zde minimální možnost daňového úniku. Navíc malý domek a pole vlastnil ve středověku téměř každý. V momentě, kdy válečný stav země trval příliš dlouho a státní finance byly naprosto vyčerpány, vyhlásili panovníci výběr mimořádné daně po určitou stanovenou dobu. V těchto finančně špatných časech se objevují např. daně z oken, poplatky za vlastnictví otroka či jeho propuštění nebo poplatek za narození syna. V dnešních vyspělých státech existují ucelené a velmi propracované daňové systémy téměř vždy rozdělené na daně přímé a daně nepřímé. Ve 20. století se přešlo od daní z majetku či movitých věcí spíše na daně z příjmů a také na nepřímou daň z přidané hodnoty. Dle některých ekonomů ale velká část obyvatel přeměňuje část svých příjmů na majetek, proto by měl být majetek daní také zatížen. Pro druhou skupinu ekonomů a odborníků zdanění majetku znamená přinejmenším dvojí zdanění. Jelikož je majetek pořízen z příjmu, který je již jednou zdaněn zmíněnou daní z příjmů. Přesto mají daně z majetku ve většině daňových systémů stále své místo, i když jejich procentuální podíl na celkovém objemu vybraných daní je často zanedbatelný. Některé země již od vybírání majetkových daní upouští, aniž by to pro ně znamenalo výraznější výpadek ve státním rozpočtu. Stále je ale neexistence majetkových daní v daňovém systému zemí spíše výjimkou.

1

2. CÍL PRÁCE Cílem práce je komparace uplatňování majetkových daní v České republice, Itálii, Francii a Velké Británii. Na praktických příkladech bude ukázáno stanovení základu daně a výpočet daňové povinnosti u jednotlivých majetkových daní. Na základě těchto příkladů bude provedeno porovnání výsledků, významu majetkových daní pro veřejné rozpočty a budou navržena doporučení pro zefektivnění majetkových daní. Dílčím cílem je popis problematiky majetkových daní, jejich historický vývoj a základní charakteristiky majetkových daní, které jsou uplatňovány v daňových systémech vybraných států.

3. METODIKA Podkladový materiál pro diplomovou práci byl získán z dostupné odborné literatury, daňových zákonů a především z internetových zdrojů. Z důvodů nutnosti aktuálních dat pro správné vypočtení modelových příkladů byla využita především databáze Evropské komise, která každoročně aktualizuje data ohledně všech daní v evropských státech. Při vypracování diplomové práce byly také použity poznatky z konzultací s vedoucím diplomové práce. V diplomové práci byly použity metody deskripce, analýzy, komparace a syntézy. Práce je rozdělena na dvě části – literární přehled a vlastní práce. V části literární přehled je použita především metoda deskripce. Jsou zde uvedeny poznatky autorů zabývajících se problematikou majetkových daní a dále jsou zde charakterizovány jednotlivé majetkové daně ve zvolených státech. Je zde vymezen především základ daně, poplatník, sazby daně a případná osvobození. Při zpracování kapitoly vlastní práce byla využita metoda komparace a analýzy. Pomocí modelových příkladů jsou vypočítány daňové povinnosti poplatníků v jednotlivých státech a postup výpočtu je následně porovnáván s ostatními zeměmi. U výpočtů je postupováno dle právních úprav platných pro rok 2009 příp. 2010. Jsou analyzovány shodné či podobné postupy především ve stanovení základu daně a v osobě poplatníka, stejně jako významné rozdíly. Pro komparaci vývoje příjmů majetkových daní v jednotlivých zemích byla použita data z let 2000 – 2008. V závěru práce budou popsány výhody a nevýhody jednotlivých systémů a navržena doporučení, jak by se mohla zvýšit efektivnost majetkových daní v České republice.

2

4. LITERÁRNÍ PŘEHLED 4.1. Daně V žádné vyspělé demokratické zemi není možné ukládat jakékoliv daně či poplatky svévolně, bez zmocnění v nejvyšší zákonné normě. V České republice obsahuje toto zmocnění Listina základních lidských práv a svobod (zákon č.2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), která je součástí ústavního pořádku České republiky. V článku 11, který zaručuje ochranu majetku, zmiňuje tato norma v odstavci pátém i možnost státu ukládat daně a poplatky. Toto právo však omezuje do té míry, že veškeré daně a poplatky není možné ukládat nařízeními či vyhláškami, ale pouze na základě zákona (RADVAN, 2007). Daň je definována jako povinná, nenávratná, zákonem určená platba do veřejného rozpočtu. Je to platba neúčelová a neekvivalentní. Daň se pravidelně opakuje v časových intervalech (např. každoroční placení daní z příjmů), nebo je nepravidelná a platí se za určitých okolností (např. při každém převodu nemovitosti). Neúčelovostí daně se rozumí skutečnost, že konkrétní daň v určité výši nemá financovat konkrétní vládní projekt, nýbrž že se stane součástí celkových příjmů veřejného rozpočtu, z něhož se budou financovat různé veřejné potřeby. Neekvivalentnost pro poplatníka znamená, že nemá nárok na protihodnotu ve výši odpovídající jeho platbě. Daně přímé platí poplatník na úkor svého důchodu a předpokládá se, že je nemůže přenést na jiný subjekt. U nepřímých daní se předpokládá, že je subjekt, který daň odvádí, neplatí z vlastního důchodu, ale že je přenáší na jiný subjekt. Daň je přenesena prostřednictvím zvýšení ceny (KUBÁTOVÁ, 2006). Daně by také měly být spravedlivé, efektivní, jednoduché a jednoznačné. Tato hlediska lze posuzovat jak subjektivně, tak objektivně. Na spravedlnost daní lze nahlížet různě. Zda daň zatěžuje stejným způsobem lidi se stejnými příjmy a rozdílným způsobem lidi s různými příjmy. Pro mnoho lidí se daňový systém zdá být nespravedlivý, a to hlavně z důvodu malé informovanosti o tom, co státu člověk odevzdá, co za to od něj dostane, nebo jak je s vybranými prostředky nakládáno. Efektivnost je dána minimalizací nákladů při výběru daní, a co nejrychlejším vybráním daní (HUBINKOVÁ, 2008).

3

Schéma 1: Daňová soustava České republiky.

Zdroj: Radvan 2007, upraveno. V rámci majetkových daní se kromě výše uvedeného spíše praktického členění majetkových daní na daň z nemovitostí, daň dědickou, daň darovací, daň z převodu nemovitostí a daň silniční užívá i klasifikace teoretičtější a méně užívaná. Zde se rozdělují daně na placené pravidelně a nepravidelně. Toto dělení je zobrazeno v následujícím schématu.

4

Schéma 2: Klasifikace majetkových daní.

Zdroj: Široký, 2008.

4.2. Historie majetkových daní Vznik daní je spojen se vznikem prvních státních celků. Už bible uvádí, že desátá část úrody by měla být odevzdána k přerozdělení a k podpoře kněží. Již od vzniku naturálních dávek se také začaly objevovat tendence, jak se těmto povinnostem vyhnout. Bylo to dáno nejen chudobou, neúnosnou výší daní, ale i prostou nechutí člověka odevzdat část svého majetku státu (HUBINKOVÁ, 2008). Daně v otrokářské společnosti V otrokářské společnosti jsou příjmy panovníkovi pokladny, které mají charakter daní, pouze jejím příležitostným zdrojem. Daně hrají v ekonomice druhořadou roli, jsou většinou vybírány v naturální podobě. Hlavním příjmem rozpočtů jsou válečné kořisti a jiné nedaňové příjmy. Toto je dáno i tím, že antický stát nepotřebuje ke svému fungování příliš mnoho financí. K těmto příjmům později přibývají výnosy z tributů (což jsou jednorázové dávky z pozemků nebo z hlavy) a cla. Ve starém Řecku měli daně dobrovolný charakter a jejich placení bylo formou občanské uvědomělosti (ŠIROKÝ, 2008). Občané považovali za čest uhradit daně. Pro toho, kdo se nezajímal o státní záležitosti, měli Řekové pojmenování „idiot“ (RADVAN, 2007). V průběhu dalšího vývoje antického hospodářství začíná na významnosti nabývat tribut, který byl později přeměněn v pozemkovou daň (ta se již vybírala většinou každoročně a dosahovala až 20% výnosů z pozemků). Daně ve feudální společnosti Potřeby feudálního státu, zvláště peněžního charakteru, jsou rovněž malé a týkají se především panovnického dvora. Proto i v tomto časovém úseku dějin mají odvody daňového charakteru podpůrnou roli v rámci příjmů rozpočtů. S dalším vývojem

5

vznikají nové druhy daní, začínají mít peněžní charakter a přestávají být pouze nahodilým odvodem. Vzniká však řada výjimek z placení daní; dle učení o „trojím lidu“ v mnoha státech existuje daňové osvobození církve a šlechty. Mezi první „daně“ je možno zařadit: - domény: odvody z výnosů z panovníkova majetku, tj. z hospodaření na jeho zemědělských a lesních pozemcích, - regály: poplatky za propůjčení práv, - kontribuce: předchůdkyně přímých daní, vybírají se z hlavy, z majetku a z výnosů, - akcízy: představují první formu nepřímých daní, jsou modernější formou regálů. V tomto období vzniká také profese daňového pachtýře, který získává za úplatu od panovníka licenci na výběr daní. V pozdním feudalismu vznikají seznamy nemovitostí, tzv. katastry, které jsou podkladem pro základ majetkových daní. Daně v období liberalismu (nástup kapitalismu) Zásadou liberalismu je snaha minimalizovat zásahy státu do ekonomiky (což by odpovídalo nízkému daňovému zatížení), ale současně prudce vzrůstá úloha státu (ten potřebuje více finančních prostředků, což působí na zvyšování daňového břemene). Daně již mají charakter pravidelných plateb, jsou povinné pro všechny ekonomické subjekty, jsou všeobecné a tvoří hlavní zdroj příjmů rozpočtů státu. Z kontribucí a akcízů vznikají prvé ucelené daňové soustavy přímých a nepřímých daní. U přímých daní se vymezují jejich dva základní typy: výnosové daně a důchodové daně. Daně na přelomu 19. a 20. století V tomto období jsou prováděny rozsáhlé reformy, které mají za následek dané změny: - daňový výnos je určován podle skutečného stavu, nikoliv podle vnějších znaků (počtu oken, výměry pozemků), - běžným dokumentem, na jehož základě se vybírá daň, se stává daňové přiznání, - cla jsou již většina uvalena pouze na dovoz, - běžně je již uplatňována progresivní sazba daně. Daně v období mezi světovými válkami Mezi světovými válkami dochází k dalšímu růstu daňové kvóty, která dosahuje ve vyspělých státech hranice 30 % HDP. Příprava na další světovou válku a hospodářská krize přináší stanovení přirážek na různé daně, zvyšují se akcízy. Přímé daně už jsou v tomto období stanoveny jako osobní či firemní důchodové daně (ŠIROKÝ, 2008).

6

Daně po druhé světové válce Na základě teorií J. M. Keynese začaly být daně po druhé světové válce brány jako nástroj makroekonomické regulace. Míra daňového zatížení v 70. letech 20. století zaznamenala mnoho demotivačních charakteristik pro výdělečně činné osoby a naopak pro řadu lidí znamenaly daně možnost pohybovat se mimo trh práce a využívat systému sociálního státu. Od 80. let zaznamenaly tržní ekonomiky mnohé daňové reformy. Jako univerzální daň byla zavedena daň z přidané hodnoty (HUBINKOVÁ, 2008). V dnešní době část ekonomů tvrdí, že pro zdanění majetku neexistuje teoretické odůvodnění. Jelikož je majetek pořízen z již zdaněných příjmů, jedná se v případě majetkových daní minimálně o dvojí zdanění. V současné době je důchod získáván většinou v peněžní podobě a je tedy snadněji měřitelný, než majetek. Pokud vymezíme zdanitelný důchod optimálně tak, že bude zahrnovat i všechny formy jeho přírůstku, pak doplňkové zdanění majetku není zapotřebí (ŠIROKÝ, 2008). Na druhou stranu by majetkové daně měly představovat cenu za ochranu majetku. Jsou nutné pro vybudování policejního či hasičského aparátu na jeho ochranu. Jelikož různě velký majetek vyžaduje různě velkou ochranu, přistupuje se zpravidla k progresivnímu zdanění movitého a nemovitého majetku. Majetkové daně jsou dále nástrojem, který snižuje koncentraci majetku a z části i nerovnosti mezi subjekty. Představují „cenu za výhodné postavení“ na trhu, např. jako možnost využít majetek pro zástavu na úvěr. Majetkové daně také představují poplatek za služby, za poskytnuté veřejné statky, které vlastníci od státu, kraje či obce dostávají. Tyto služby umožňují lépe využívat soukromý majetek a často působí na zhodnocení majetku (PROVAZNÍKOVÁ, 2009). Daně uvalené na majetek mohou nabádat poplatníka k racionálnějšímu využívání daného majetku. U daní z kapitálového transferu (např. daň z převodu nemovitostí) může mít poplatník pocit, že majetek nezískal zadarmo. Proto se subjekt daně bude snažit využívat nemovitosti hospodárněji (např. pronájmem nevyužívaných prostor). Na základě principu subsidiarity1 je výnos majetkových daní směřován ve většině států do rozpočtů příslušných municipalit a tvoří v nich nezanedbatelnou část, v některých zemích jsou dokonce výnosy majetkových daní hlavním příjmem místních rozpočtů. Mnohé majetkové daně však působí regresivně, neberou ohled na současné důchody poplatníků a mohou tak značnou silou dopadnout zejména na starší osoby. Proto v mnohých daňových systémech existují tzv. pojistky přetížení ve formě daňových úlev či slev. (ŠIROKÝ, 2008). 1

princip subsidiarity prezentuje politickou zásadu, podle níž se rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech má odehrávat na tom nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům.

7

4.3. Majetkové daně v České republice Většina obyvatel přeměňuje část svých příjmů na majetek. Proto se někteří ekonomové domnívají, že pomocí majetkové daně je možné doplnit důchodové zdanění obyvatelstva tak, aby přesněji vystihovalo finanční schopnost jednotlivých poplatníků. Tyto daně lze uložit jednak na část majetku (stavová veličina), jednak na čistou hodnotu majetku nebo přírůstek majetku (toková veličina). Majetkové daně postihují zejména půdu a stavby, případně motorová vozidla či jiný movitý majetek (ŠIROKÝ, 2008). Předmětem majetkových daní je tedy stavová veličina – majetek – v movité nebo nemovité podobě. Z tohoto hlediska se jedná o daně kapitálové. Ve starověku a středověku tvořily daně z majetku podstatu přímého zdanění. Dnes se rozsahem zdaleka nemohou rovnat přímým daním z důchodů a ze zisků a představují pouze doplňkový zdroj příjmů veřejných rozpočtů. Mezi majetkové daně patří však také daně z nemovitostí, které jsou často jedním z důležitých zdrojů financování veřejných potřeb na místní úrovni (KUBÁTOVÁ, 2006). Zajímavé porovnání podílu majetkových daní na celkových daňových příjmech nabízí následující tabulka, která bere v úvahu také časové hledisko. V tabulce jsou uvedeny údaje hraničních zemí s Českou republikou, dalších vybraných státech Evropy a také USA a Kanady. V zemích střední Evropy se data za jednotlivé státy začala sledovat až po roce 1989, po rozpadu SSSR. Tab. 1: Podíl majetkových daní na celkových daňových příjmech v letech 1970 – 2002. Země Česká republika Slovensko Maďarsko Polsko Německo Rakousko Francie Španělsko USA Kanada

1970 4,9 3,7 4,8 6,5 14,2 12,8

1980 2,7 2,9 4,8 4,6 10,7 9,1

1995 1,4 1,2 2,8 2,8 1,5 7,8 5,5 11,1 10,7

2002 1,5 1,6 1,9 4,3 2,3 1,3 7,5 6,6 11,9 9,8

Zdroj: Radvan 2007. Výhody majetkových daní - S ohledem na skutečnost, že majetek, zejména nemovitý, jen stěží uniká zdanění, plní majetkové daně funkci zmenšování nespravedlnosti mezi poplatníky řádně platícími důchodové daně a těmi, kteří se dopouštějí daňových úniků v různých podobách.

8

- Princip prospěchu: vlastníci nemovitostí platí prostřednictvím daní za služby veřejné infrastruktury v místě, kde je nemovitost situována. Veřejné služby hodnotu nemovitosti zvyšují a jejich vlastníci za tyto služby platí více či méně ekvivalentní část. Nevýhody majetkových daní - Nerovnost ve zdanění movitého a nemovitého majetku. Movitý majetek je často ze základny daní vyloučen, majetek nemovitý je zdaněn téměř vždy. - Dvojí zdanění stejného objektu. Každý majetek pochází z akumulovaných důchodů, které byly při své tvorbě již zdaněny. Majetkové daně vystupují ve dvou funkcích. Pokud je zdaněn každý předmět zvlášť, bez ohledu na celkové majetkové poměry poplatníka, jedná se o daň in rem. Tento způsob v současnosti převažuje, a to zejména u daní z nemovitostí. Některé majetkové daně mají pak podobu daní osobních, když se vztahují na celou čistou hodnotu majetku poplatníka nebo na veškeré dary a dědictví obdržené jedním poplatníkem. Daně z nemovitostí jsou daně placené pravidelně, obvykle každoročně. Daně dědická a darovací jsou placeny nepravidelně, vždy při převodu majetku během života či po smrti zůstavitele. Někdy jsou nazývány daněmi z kapitálových transferů, protože se vztahují na bezúplatné převody čili transfery. Kromě toho bývají zdaněny i úplatné převody nemovitého majetku a to daní z převodu nemovitostí (KUBÁTOVÁ, 2006). 4.3.1. Daň z nemovitostí Daň z nemovitostí je v České republice upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti. Tento zákon upravuje daň z pozemků a daň ze staveb. Daň z pozemků Předmětem daně z pozemků jsou pozemky na území České republiky, které jsou vedeny v katastru nemovitostí. Předmětem daně nejsou lesní pozemky, na nichž se nacházejí ochranné lesy a lesy zvláštního určení; vodní plochy s výjimkou rybníků sloužících k intenzivnímu a průmyslovému chovu ryb; pozemky určené pro obranu státu. Poplatníkem daně z pozemku je všeobecně vlastník pozemku. U pozemků ve vlastnictví České republiky je poplatníkem organizační složka státu nebo právnická osoba, která má právo trvalého užívání nebo které se právo trvalého užívání změnilo na výpůjčku.

9

Zákon o dani z nemovitostí obsahuje výčet pozemků, které jsou osvobozeny od této daně v paragrafu 4 a to pod písmeny a) – v). Z daného výčtu lze uvést např.: - pozemky ve vlastnictví státu nebo obce, na jejím katastrálním území se nacházejí, - pozemky spravované Pozemkovým fondem České republiky, - pozemky tvořící jeden funkční celek2 se stavbou nebo její částí sloužící k vykonávání náboženských obřadů církví a náboženských společností státem uznaných, - pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou sloužící školám a školským zařízením, muzeím a galeriím, budou-li tato muzea a galerie vymezeny zvláštním předpisem, knihovnám, státním archivům, zdravotnickým zařízením, zařízením sociální péče, nadacím. Aj. Základ daně u pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů = skutečná výměra pozemku v m2 * průměrná cena půdy stanovena na 1 m2 dle vyhlášky. Základ daně u pozemků hospodářských lesů a rybníků s intenzivním chovem ryb = skutečná výměra pozemku v m2 * 3,80 Kč. Druhou možností stanovení základu daně je dle ceny pozemku zjištěné podle platných cenových předpisů k 1. lednu zdaňovacího období U ostatních pozemků je základem daně skutečná výměra pozemku v m2 zjištěná k 1. lednu zdaňovacího období. Sazby daně jsou dány dle druhu pozemku a jeho účelu. Tab. 2: Sazba daně u pozemků Druh pozemku Orné půdy, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady Trvalé travní porosty, hospodářské lesy, rybníky s intenzivním a průmyslovým chovem

Sazba daně 0,75% 0,25%

Zdroj: Marková, 2010. Tab. 3: Sazba daně u ostatních pozemků za každý 1m2 Druh pozemku Zastavěné plochy a nádvoří Stavební pozemky Ostatní plochy, pokud jsou předmětem daně

Sazba daně od 1. 1. 2010 0,20 Kč 2,00 Kč

Sazba daně do 31. 12. 2009 0,10 Kč 1,00 Kč

0,20 Kč

0,10 Kč

Zdroj: Marková, 2010. 2 Pozemkem tvořícím jeden funkční celek se stavbou se rozumí část pozemku nezbytně nutná k provozu a plnění funkce stavby.

10

Stavebním pozemkem se rozumí nezastavěný pozemek určený k zastavění stavbou, která byla ohlášena nebo na kterou bylo vydáno stavební povolení, a která se po dokončení stane předmětem daně ze staveb. Rozhodná je výměra pozemku v m2 odpovídající půdorysu nadzemní části stavby. Základní sazba daně se u stavebních pozemků dále násobí koeficientem dle počtu obyvatel jednotlivých obcí, na jejichž katastrálním území se nemovitost nachází. Pro přiřazení koeficientu k jednotlivým obcím je rozhodný počet obyvatel obce podle posledního sčítání lidu. Tab. 4: Koeficienty pro násobení základní sazby daně z pozemků. Počet obyvatel obce Do 1 000 1 001 – 6 000 6 001 – 10 000 10 001 – 25 000 25 001 – 50 000 Nad 50 000 a ve Františkových lázních, Luhačovicích, Mariánských Lázních a Poděbradech V Praze

koeficient 1,0 1,4 1,6 2,0 2,5 3,5 4,5

Zdroj: Marková, 2010. Pro jednotlivé části obce může obec obecně závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni stanoven, zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie podle členění koeficientů viz tabulku výše. Koeficient 4,5 lze zvýšit maximálně na koeficient 5,0. Obec může dále obecně závaznou vyhláškou pro všechny nemovitosti na území celé obce stanovit jeden místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5. Koeficient byl zaveden novelou od 1. ledna 2008. Tímto koeficientem se vynásobí daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, staveb, samostatných nebytových prostorů a za byty, popřípadě jejich souhrny. Koeficient se neuplatňuje u pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů. Výpočet daňové povinnosti tedy vypadá následovně: - orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady: daň = základ daně * 0,75 %, - trvalé travní porosty: daň = základ daně * 0,25 %, - hospodářské lesy, rybníky: daň = základ daně * 0,25 % * místní koeficient, - stavební pozemky: daň = základ daně * 2,00 Kč * koeficient dle počtu obyvatel * místní koeficient, - zastavěné plochy a nádvoří + ostatní plochy: daň = základ daně * 0,20 Kč * místní koeficient.

11

Daň ze staveb Předmětem daně ze staveb jsou na území České republiky: - stavby, pro které byl vydán kolaudační souhlas nebo stavby užívané před vydáním kolaudačního souhlasu, - stavby způsobilé k užívání na základě oznámení stavebnímu úřadu nebo stavby podléhající oznámení stavebnímu úřadu a užívané, - stavby, pro které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí nebo kolaudačnímu rozhodnutí podléhající a užívané anebo podle dříve vydaných právních předpisů dokončené, - byty včetně podílu na společných částech stavby, které jsou evidovány v katastru nemovitostí, - nebytové prostory včetně podílu na společných částech stavby, které jsou evidovány v katastru nemovitostí. Poplatníkem daně je vlastník stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru. Jde-li o stavbu, byt nebo samostatný nebytový prostor ve vlastnictví státu, je poplatníkem daně organizační složka státu nebo právnická osoba, které se právo trvalého užívání změnilo na výpůjčku podle zvláštního právního předpisu. Zákon o dani z nemovitostí stanovuje v §9 výčet staveb, které jsou osvobozeny od daně v odstavci 1, písm. a) – v). Z výčtu uvádím např. tyto položky: - stavby ve vlastnictví státu nebo obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí, - stavby, byty a samostatné nebytové prostory spravované Pozemkovým fondem České republiky, - stavby ve vlastnictví církví a náboženských společností státem uznaných, sloužící k vykovávání náboženských obřadů a k výkonu duchovní správy těchto církví a náboženských společností, - stavby sloužící školám a školským zařízením, muzeím a galeriím, budou-li tato muzea a galerie vymezeny zvláštním předpisem, státním archivům, knihovnám, zdravotnickým zařízením, zařízením sociální péče, nadacím, občanských sdruženým zdravotně postižených. Aj. Základ daně pro stavby = výměra půdorysu nadzemní části stavby v m2. Základ daně pro byty nebo samostatné nebytové prostory = výměra podlahové plochy bytu v m2 * koeficient 1,20. Sazby daně jsou určeny podle účelu stavby a jsou stanoveny na 1m2 zastavěné plochy.

12

Tab. 5: Sazby daně u staveb na 1m2 zastavěné plochy. Sazba daně od 1. 1. 2010 2 Kč

Druh stavby

Sazba daně do 31. 12. 2009 1 Kč

Obytné domy Ostatní stavby tvořící příslušenství k obytným domům 1 Kč z výměry přesahující 16m2 zastavěné plochy Stavby pro individuální rekreaci a rodinné domy 6 Kč využívané pro individuální rekreaci Garáže 2 Kč Garáže vystavěné odděleně od obytných domů a u samostat. nebytových prostorů užívaných jako 8 Kč garáže U staveb a samostat. nebytových prostor užívaných pro podnikatelskou činnost: sloužících pro zemědělskou prvovýrobu, pro lesní a 2 Kč vodní hospodářství sloužících pro průmysl, stavebnictví, dopravu, 10 Kč energetiku a ostatní zemědělskou výrobu sloužících pro ostatní podnikatelskou činnost 10 Kč Ostatní stavby 6 Kč Byty a ostatní nebytové prostory 2 Kč

1 Kč 3 Kč 1 Kč 4Kč

1 Kč 5 Kč 10 Kč 3 Kč 1 Kč

Zdroj: Marková, 2010. Základní sazby daně za 1m2 zastavěné plochy stavby dle předchozí tabulky se zvyšují o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží, jestliže zastavěná plocha nadzemního podlaží přesahuje dvě třetiny zastavěné plochy. U staveb pro podnikatelskou činnost se základní sazba daně za 1m2 zastavěné plochy dle předchozí tabulky se zvyšuje o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží. Za první nadzemní podlaží se považuje každé konstrukční podlaží, které má úroveň podlahy nebo i její části do 0,80 m pod nejnižším bodem přilehlého terénu. Všechna podlaží umístěna nad tímto podlažím včetně účelově určeného podkroví se považují za další nadzemní podlaží. Základní sazba daně u obytných domů, bytů, ostatních samostatných nebytových prostor a u staveb, jejichž základní sazba daně je zvýšena o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží se násobí koeficientem přiřazeným k jednotlivým obcím podle počtu obyvatel z posledního sčítání lidu. Koeficienty jsou totožné s koeficienty pro násobení základní sazby daně z pozemků. Pro koeficienty viz tabulku 4. Pro jednotlivé části obce může obec závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni stanoven, zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie. Koeficient 4,5 lze zvýšit na koeficient 5,0. U některých druhů staveb (stavby pro individuální rekreaci, garáže vystavěné odděleně od obytných domů, stavby či samostatné

13

nebytové prostory užívané pro podnikatelskou činnost) se sazba daně v celé obci násobí koeficientem 1,5, který může obec stanovit obecně závaznou vyhláškou. U staveb pro individuální rekreaci a rodinných domů užívaných pro individuální rekreaci a u staveb, které plní doplňkovou funkci k těmto stavbám, s výjimkou garáží, se základní sazba daně násobí koeficientem 2,0, pokud jsou tyto stavby umístěny v národních parcích a v zónách I. chráněných krajinných oblastí. Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Ke změnám rozhodných pro daň, které nastanou v průběhu zdaňovacího období, se nepřihlíží. Daňové přiznání je poplatník povinen podat příslušnému správci daně do 31. ledna zdaňovacího období. Daňové přiznání se nepodává, pokud je poplatník podal v některém z předchozích zdaňovacích období a ve srovnání s tímto zdaňovacím obdobím nedošlo ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně. Dojde-li ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně nebo ke změně v osobě poplatníka, je poplatník povinen daň do 31. ledna zdaňovacího období přiznat.3 V těchto případech lze daň přiznat buď podáním daňového přiznání, nebo podáním dílčího daňového přiznání. V dílčím daňovém přiznání poplatník uvede jen nastalé změny a výpočet celkové daňové povinnosti. Daň z nemovitostí je splatná u poplatníků daně provozujících zemědělskou výrobu a chov ryb ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 31 srpna a do 30. listopadu běžného zdaňovacího období. U ostatních poplatníků daně je daň z nemovitostí splatná ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 31. května a do 30. listopadu běžného zdaňovacího období Nepřesáhne-li roční daň z nemovitostí částku 5 000 Kč, je splatná najednou, a to nejpozději do 31. května běžného zdaňovacího období. Pokud je u jednoho poplatníka celková daň z nemovitostí méně než 30 Kč, daňové přiznání se podává, daň se vyměří, ale nepředepíše. 4.3.2. Daň dědická Daň dědická je společně s daní darovací a daní z převodu nemovitostí upravena zákonem č.357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Pro účely výpočtu daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí jsou osoby zařazeny do tří skupin vyjadřujících vztah poplatníka k zůstaviteli, dárci

Daňové přiznání ani dílčí daňové přiznání není poplatník povinen podat, pokud došlo pouze ke změně sazeb daně, ke změně průměrné ceny půdy, ke stanovení nebo změně koeficientů nebo dojde k zániku osvobození od daně. 3

14

(obdarovanému) nebo nabyvateli (převodci). Příbuzenským vztahům vzniklým narozením jsou na roveň postaveny vztahy založené osvojením. Tab. 6: Rozdělení osob dle příbuzenského vztahu. Skupina Osoby patřící do skupiny I. Příbuzní v řadě přímé a manželé. Příbuzní v řadě pobočné (sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety) a manželé dětí, děti manžela, rodiče manžela, manželé rodičů a osoby, které s nabyvatelem, II. dárcem nebo zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před převodem nebo smrtí zůstavitele ve společné domácnosti. III. Ostatní fyzické a právnické osoby.

Zdroj: Marková, 2010. Poplatníkem daně dědické je dědic, který nabyl dědictví nebo jeho část ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto právních důvodů podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž bylo řízení o dědictví skončeno. Předmětem daně dědické je nabytí majetku děděním. Majetkem pro účely daně dědické jsou nemovité věci, byty a nebytové prostory, movité věci, cenné papíry, peněžní prostředky, pohledávky, majetková práva a jiné majetkové hodnoty. Základem daně dědické je cena majetku nabytého jednotlivým dědicem snížené o prokázané dluhy zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí, dále o cenu majetku osvobozeného podle zákona od daně dědické, o přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele, o odměnu a hotové výdaje notáře prověřeného soudem k úkonům v řízení o dědictví nebo o dědickou dávku prokazatelně zaplacenou jiného státu z nabytí majetku děděním v cizině, je-li tento majetek též předmětem daně dědické v tuzemsku. Tab. 7: Sazba daně dědické a daně darovací u osob zařazených do III.skupiny. přes Kč 1 000 000 2 000 000 5 000 000 7 000 000 10 000 000 20 000 000 30 000 000 40 000 000 50 000 000

do Kč Sazba daně 1 000 000 7,0% 2 000 000 70 000 Kč a 9 % ze základu přesahujícího 1 000 000 Kč 5 000 000 160 000 Kč a 12 % ze základu přesahujícího 2 000 000 Kč 7 000 000 520 000 Kč a 15 % ze základu přesahujícího 5 000 000 Kč 10 000 000 820 000 Kč a 18 % ze základu přesahujícího 7 000 000 Kč 20 000 000 1 360 000 Kč a 21 % ze základu přesahujícího 10 000 000 Kč 30 000 000 3 460 000 Kč a 25 % ze základu přesahujícího 20 000 000 Kč 40 000 000 5 960 000 Kč a 30 % ze základu přesahujícího 30 000 000 Kč 50 000 000 8 960 000 Kč a 35 % ze základu přesahujícího 40 000 000 Kč a více 12 460 000 Kč a 40 % ze základu přesahujícího 50 000 000 Kč

Zdroj: Marková, 2010.

15

Při výpočtu daně dědické se postupuje dle tabulky a výsledná částka se vynásobí koeficientem 0,5. Od daně dědické je osvobozeno nabytí majetku děděním, pokud k němu dochází mezi osobami zařazenými v I. a II. skupině. Dále je osvobozeno nabytí movitých věcí osobní potřeby u fyzických osob, pokud cena tohoto majetku nepřevyšuje u osob III. skupiny 20 000 Kč u každého jednotlivého poplatníka. Jsou také osvobozeny vklady na účtech bank, peněžní prostředky a cenné papíry, pokud úhrnná částka všech těchto hodnot nepřevyšuje u osob III. skupiny 20 000 Kč u každého jednotlivého poplatníka. 4.3.3. Daň darovací Poplatníkem daně darovací je nabyvatel. Při bezúplatném poskytnutí majetku fyzickou osobou, která má trvalý pobyt v tuzemsku, nebo právnickou osobou, která má sídlo v tuzemsku, fyzické osobě/právnické osobě, která nemá trvalý pobyt/sídlo v tuzemsku, je poplatníkem daně darovací vždy dárce. Předmětem daně darovací je bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu nebo v souvislosti s právním úkonem. Majetkem pro účely daně darovací jsou nemovitosti, movitý majetek a jiný majetkový prospěch. Zákon také vymezuje, co předmětem daně darovací není. Jsou to např.: - plnění nebo bezúplatné nabytí majetku na základě povinnosti stanovené právním předpisem, - důchody vyplácené na základě smlouvy o důchodu, - dotace, příspěvky a podpory ze státního rozpočtu aj. Základem daně darovací je cena majetku, který je předmětem této daně, snížená o prokázané dluhy a cenu jiných povinností, které se váží k předmětu daně, dále snížená o cenu majetku osvobozeného dle zákona od daně darovací nebo o clo a daň placené při dovozu v případě, že se jedná o movité věci darované nebo dovezené z ciziny. Od daně darovací je osvobozeno bezúplatné nabytí majetku, pokud k němu dochází mezi osobami zařazenými v I. a II. skupině. Od daně darovací je také osvobozeno nabytí movitých věcí osobní potřeby u fyzických osob, pokud cena u tohoto majetku nepřevyšuje u osob III. skupiny 20 000 Kč u každého jednotlivého poplatníka. Dle zákona jsou osvobozeny také vklady na účtech bank, peněžní prostředky a cenné papíry v tuzemsku, pokud úhrnná částka všech těchto hodnot nepřevyšuje u osob III. skupiny 20 000 Kč u každého jednotlivého poplatníka. Od daně darovací je také osvobozeno bezúplatné nabytí majetku na humanitární nebo charitativní účely, bezúplatné nabytí majetku v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby a bezúplatné nabytí majetku z veřejných sbírek.

16

Daňový subjekt je povinen v přiznání k dani dědické a k dani darovací uvést pouze údaje rozhodné pro vyměření daně. Daň dědická a daň darovací je splatná ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení platebního výměru. Poplatník je povinen podat místně příslušnému správci daně přiznání k dani dědické a k dani darovací do 30 dnů ode dne, v němž nabylo právní moci rozhodnutí příslušného orgánu, kterým bylo skončeno dědické řízení. 4.3.4. Daň z převodu nemovitostí Poplatníkem daně z převodu nemovitostí je převodce (prodávající), nabyvatel je v tomto případě ručitelem. Poplatníkem daně může být i nabyvatel, jde-li o nabytí nemovitosti při výkonu rozhodnutí nebo exekuci, vyvlastnění, vydržení, v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku nebo ve veřejné dražbě anebo o nabytí nemovitosti na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, v souvislosti s postoupením pohledávky, při zrušení právnické osoby bez likvidace nebo při rozdělení likvidačního zůstatku při zrušení právnické osoby s likvidací. Předmětem daně z převodu nemovitostí je úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Vyměňují-li se nemovitosti, považují se jejich vzájemné převody za jeden převod. Daň se vybere z převodu té nemovitosti, z jejíhož převodu je daň vyšší. Základem daně z převodu nemovitostí je cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu, platná v den nabytí nemovitosti, a to i v případě, je-li cena nemovitostí sjednaná dohodou nižší, než cena zjištěná. Rozdíl cen nepodléhá dani darovací. Je-li však sjednaná cena vyšší, než cena zjištěná, je základem daně cena sjednaná. Zákon dále upravuje základ daně z převodu nemovitostí v případech, kdy je nemovitost získána jiným způsobem. A to například při vydržení, při finančním nájmu s následnou koupí najaté věci nebo na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, v případě vydražení nemovitosti, v případě převodu nemovitosti z vlastnictví nebo do vlastnictví územního správního celku aj. Sazba daně z převodu nemovitostí je 3,0 % ze základu daně Od daně z převodu nemovitostí jsou osvobozeny: - převody a přechody vlastnictví k nemovitostem při likvidaci státních podniků, akciových společností s plnou majetkovou účastí státu nebo Pozemkového fondu České republiky, - převody a přechody vlastnictví k nemovitostem v souvislosti s rozdělováním a slučováním obcí nebo se změnami jejich území podle zvláštních předpisů, - první úplatný převod nebo přechod vlastnictví ke stavbě, která je novou stavbou, na níž bylo vydáno pravomocné kolaudační rozhodnutí, nebo je

17

dokončenou novou stavbou nebo rozestavěnou novou stavbou a stavba nebyla dosud užívána, - první úplatná převod nebo přechod vlastnictví k bytu v nové stavbě a k bytu, který vznikl nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou, provedenou formou vestavby a byt nebyl dosud užíván. Činí-li daň dědická, daň darovací nebo daň z převodu nemovitostí méně než 100 Kč, daňové přiznání se podává, vyměřenou daň správce daně však nepředepíše a poplatník tuto daň neplatí. Poplatník je povinen podat místně příslušnému správci daně přiznání k dani z převodu nemovitostí nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž: - byl zapsán vklad práva do katastru nemovitostí, - nabyla účinnosti smlouva o úplatném převodu vlastnictví k nemovitosti, která není evidována v katastru nemovitostí, - bylo vydáno potvrzení o nabytí vlastnictví k vydražené nemovitosti ve veřejné dražbě nebo nabylo právní moci rozhodnutí o příklepu a bylo zaplaceno nejvyšší podání při výkonu rozhodnutí nebo exekuci, - nabylo právní moci rozhodnutí nebo byla daňovému subjektu doručena jiná listina, kterou se potvrzují nebo osvědčují vlastnické vztahy k nemovitosti. 4.3.5. Daň silniční Daň silniční je v České republice upravena dle zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční. Předmětem daně silniční jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti. Bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání, jsou předmětem daně vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice. Dle zákona o dani silniční předmětem daně nejsou speciální pásové automobily, zemědělské a lesnické traktory a jejich přípojná vozidla a také vozidla, kterým byla přidělena zvláštní registrační značka. Zákon o dani silniční poskytuje výčet vozidel, která jsou od daně osvobozena v §3 písm. a) až f). Patří sem: - vozidla zpravidla s méně než čtyřmi koly, - vozidla diplomatických misí a konzulárních úřadů, pokud je zaručena vzájemnost, - vozidla zabezpečující linkovou osobní vnitrostátní přepravu za předpokladu, že ujedou pro tento účel více než 80% kilometrů ve zdaňovacím období,

18

- vozidla provozovaná ozbrojenými silami, vozidla civilní obrany, bezpečnostních sborů, obecní policie, sboru dobrovolných hasičů, vozidla zdravotnické, důlní a horské záchranné služby, - vozidla speciální samosběrná (zametací), speciální jednoúčelová vozidla – značkovače silnic, vozidla správců komunikací - vozidla pro dopravu osob nebo vozidla pro dopravu nákladů s největší povolenou hmotnostní méně než 12 tun, která: o mají elektrický pohon, o mají hybridní pohon kombinující spalovací motor a elektromotor, aj. Poplatníkem daně je fyzická nebo právnická osoba, která je provozovatelem vozidla registrovaného v České republice v registru vozidel a je zapsána v technickém průkazu. Poplatníkem daně je také zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla. Základem daně je: a) zdvihový objem motoru v cm3 u osobních automobilů s výjimkou osobních automobilů na elektrický pohon, b) součet největších povolených hmotností na nápravy v tunách a počet náprav u návěsů, c) největší povolená hmotnost v tunách a počet náprav u ostatních vozidel. Sazby daně jsou dány progresivně dle zdvihového objemu motoru vozidla (pohybují se v rozmezí 1 200 – 4 200 Kč), popř. podle počtu náprav a celkové hmotnosti (od 1 800 Kč do 44 100 Kč). Sazby daně jsou uvedeny v příloze č. 1. Pokud je poplatníkem daně silniční zaměstnavatel, činí sazba daně 25 Kč za každý den použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, je-li to pro poplatníka výhodnější. Roční sazba daně, která se posuzuje dle počtu náprav a celkové hmotnosti, se snižuje o 25% u vozidel, která jsou podle údajů zapsaných v technickém průkazu určena pro činnosti výrobní povahy v rostlinné výrobě, je-li poplatníkem daně osoba provozující zemědělskou výrobu. U vozidel registrovaných poprvé v České republice nebo v zahraničí do 31. prosince 1989 se sazba daně zvyšuje o 25%. Další snížení sazby daně vozidel se uplatňuje dle první registrace vozidla. Po donu následujících 36 kalendářních měsíců se sazba daně snižuje o 48 %, o 40 % po dobu následujících 36 kalendářních měsíců a o 25 % po dobu následujících dalších 36 měsíců.

19

Poplatník platí zálohy na daň, které jsou splatné do 15. dubna, 15. července, 15. října a 15. prosince. Zálohy na daň se vypočtou ve výši 1/12 příslušné roční sazby daně za každý kalendářní měsíc, ve kterém u vozidla trvala, vznikla nebo zanikla daňová povinnost v rozhodném období. Rozhodným obdobím je kalendářní čtvrtletí bezprostředně předcházející kalendářnímu měsíci, na který připadl termín splatnosti zálohy. U zálohy splatné 15. prosince jsou rozhodným obdobím měsíce říjen a listopad. Sleva na dani se uplatňuje u kombinované přepravy. Tou se rozumí přeprava zboží v téže přepravní jednotce (kontejner, výměnná nástavba) nebo v nákladním automobilu, přívěsu apod., při které se využije též železniční nebo vnitrozemská vodní doprava, pokud úsek po železnici nebo vnitrozemské vodní cestě přesahuje vzdálenost 100 kilometrů vzdušnou čarou a pokud její počáteční nebo konečný úsek tvoří přeprava po pozemní komunikace. U vozidla používaného výlučně k přepravě v počátečním nebo konečném úseku kombinované přepravy činí sleva na dani 100% U vozidel, která uskuteční v kombinované přepravě ve zdaňovacím období: - více než 120 jízd, činí sleva 90% daně, - od 91 do 120 jízd, činí sleva 75% daně, - od 61 do 90 jízd, činí sleva 50% daně, - od 31 do 60 jízd, činí sleva 25% daně. Je-li vzdálenost ujetá po železnici územím České republiky delší než 250km, započítává se pro účely slevy na dani taková jízda jako dvě jízdy. Daňové přiznání podává poplatník, jemuž vznikla daňová povinnost nejpozději do 31. ledna kalendářního roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období, kterým je kalendářní rok. Poplatník je povinen v daňovém přiznání daň sám vypočítat a zaplatit ji správci daně ve lhůtě pro podání přiznání.

4.4. Majetkové daně v Itálii 4.4.1. Daň z nemovitostí Základem daně z nemovitosti (Imposta comunale immobiliare) je v Itálii katastrální hodnota nemovitosti. Tato hodnota je určována katastrálními úřady dle regionu. Hodnota se určuje dle velikosti nemovitosti (počet místností, metrů čtverečních nebo metrů krychlových) vynásobené místní sazbou. Výnos daně z nemovitostí je v Itálii příjmem obcí, v jejichž katastrálním území se obce nachází. Proto je i stanovení sazby daně ponecháno na rozhodnutí obce. Státem je pouze dáno rozmezí, ve kterém se obce musí nacházet a to 0,4 – 0,7 %. Může být uplatněna snížená sazba daně u nemovitostí, které využívají fotovoltaické solární panely.

20

Daň je splatná vždy za kalendářní rok ve dvou splátkách, a to do konce června a prosince. Daň se platí za dobu, po kterou je nemovitost, stavební pozemek nebo zemědělská půda v Itálii v držení poplatníka, a to bez ohledu na její využití („Taxes in Europe“ Database). 4.4.2. Daň dědická Také v Itálii se hodnota daně dědické (Imposta sulle successioni) odvíjí od příbuzenského vztahu mezi zemřelým a dědici. Dědická daň byla v Itálii zrušena v roce 2001, ale 3. října 2006 byla opět zavedena do italského daňového systému z důvodu snahy o zvýšení příjmů do státního rozpočtu. Ovšem nově zavedené sazby byly mnohem mírnější, než sazby před rokem 2001. V té době byla stanovena pevná sazba daně ve výši 7 %. Ovšem dani nepodléhaly stejně jako dnes dary mezi manžely a osobami příbuznými v přímé linii až do čtvrté generace. Předmět daně dědické je obdobně jako v České republice bezplatné nabytí majetku děděním (nemovitosti a práva k nemovitostem, podíly v kapitálových společnostech, dluhopisy, kreditní karty, hotovost, movitý majetek). Základem daně je celková hodnota děděných aktiv snížená o nezbytné výdaje (dluhy zemřelého, léčebné výdaje a výdaje na pohřeb). Sazby daně jsou stanoveny dle příbuzenského vztahu takto: - 4 % pro manžela/manželku a příbuzné v přímé linii. Tato skupina je od daně dědické osvobozena do výše 1 000 000 EUR. - 6 % pro bratry a sestry. Tito dědicové jsou od daně dědické osvobozeni do výše 100 000 EUR. - 6 % z celkové hodnoty aktiv bez možnosti snížení výdajů pro příbuzné, a to až do čtvrté generace. - 8 % z celkové hodnoty aktiv pro ostatní fyzické osoby, kteří nejsou se zemřelým v žádném příbuzenském vztahu (Agenzia entrate. Italian Taxation). Daňové přiznání musí být podáno nejpozději do jednoho roku po zahájení dědického řízení, které se obvykle shoduje s datem úmrtí zemřelého. 4.4.3. Daň darovací Daň darovací (Imposta sulle donazioni) byla stejně jako daň dědická v roce 2001 zrušena. Darování majetku začalo podléhat tzv. registrační dani (s výjimkou peněz a cenin), pokud šlo o dary osobám nepříbuzným a hodnota daru přesahovala 180 759,91 EUR (resp. 516 456,90 EUR, pokud je příjemcem osoba mladší osmnácti let nebo osoba se zdravotním či mentálním postižením). Sazba byla stanovena progresivně ve výši 1 – 15 % (RADVAN, 2007). V roce 2006 však byla opět daň darovací zavedena. Systém jejího výběru je založen na podobném principu jako daň dědická. Daň platí obdarovaní z následujícího majetku:

21

- nemovitosti a práva k nemovitostem, - podíly v kapitálových společnostech, - dluhopisy, - kreditní karty a peníze, - hmotný majetek (šperky, nábytek). Stejně tak sazba daně je stanovena dle příbuzenského poměru a ve stejné výši, jako je u daně dědické: - 4 % pro manžela/manželku a příbuzné v přímé linii. Tato skupina je od daně darovací osvobozena do výše 1 000 000 EUR. - 6 % pro bratry a sestry. Tito obdarovaní jsou od daně darovací osvobozeni do výše 100 000 EUR. - 6 % z celkové hodnoty aktiv bez možnosti snížení výdajů, a to až do čtvrté generace. - 8 % z celkové hodnoty aktiv pro ostatní fyzické osoby, kteří nejsou s dárcem v žádném příbuzenském vztahu (Agenzia entrate. Italian Taxation). 4.4.4. Daň z převodu nemovitostí V Itálii je používáno ke zdanění převodu nemovitosti několik typů daní. Je to tzv. registrační daň (Imposta di registro), dále hypoteční a katastrální daň (Imposte ipotecarie e catastali). Registrační daň je uplatňována od roku 1972, a to u všech převodů, které ze zákona podléhají registraci či převodům dobrovolně předloženým k registraci. Hodnota majetku je určena tržní hodnotou nemovitosti. Poplatníkem registrační daně je převodce majetku. Sazba daně je stanovena proporcionálně v rozmezí od 0,5 % do 15 %. Prodej nemovitosti jinému státu nebo obci je zdaňován fixní daní 168 EUR. Stejně tak prodej majetku v zahraničí. Sazba daně při koupi prvního domu je 3 %. Pokud je majetek situován ve speciálních městských plánech, je zdaňován sazbou daně 1 %. Obvyklá sazba daně pro ostatní nemovitosti, nacházející se ve městě, činí 7 % („Taxes in Europe“ Database). Katastrální a hypoteční daň platí kupující. Sazba katastrální daně je 0,5 %, 2 % nebo 3 % podle povahy nemovitosti. Sazba hypoteční daně činí 1 %. Pokud je nemovitost prodána majitelem po více než 4 letech, může uplatnit u každé daně fixní hodnotu 168 EUR (celkem tedy 504 EUR). Stanovení celkové daňové povinnosti je v Itálii dost náročné, jelikož registrační a katastrální daň uplatňují různé sazby daně. Ve většině případů je ovšem uplatňována u registrační daně sazba 7 %, u katastrální daně 2 % (Agenzia entrate. Italian Taxation). 4.4.5. Daň silniční V Itálii je vybírána daň z motorových vozidel (Tassa sulla circolazione degli autoviecoli) na celostátní úrovni a místní daň z motorových vozidel (Tasse automobilistiche regionali). Poplatníkem daně jsou vlastníci veškerých motorových vozidel, a to bez

22

ohledu na to, zda vozidlo využívají nebo ne. U kol, které mají přídavný motor, se platí daň z motorových vozidel pouze za to období, kdy jsou vlastníky opravdu používána. Základ daně se stanovuje podle typu vozidla a obsahu válců v kubických centimetrech, koňské síly, počtu sedadel, celkové schválené hmotnosti, počtu osob, jež vozidlo může převážet („Taxes in Europe“ Database). Výpočet fixní daně je strukturovaný a poněkud komplikovaný. V případě místní daně se používají pro určení základu daně kilowatty a sazbu stanovují jednotlivé regiony. Oproti předchozímu roku může sazba daně klesnout nebo stoupnout maximálně o 10 %. (RADVAN, 2007). Sazba daně závisí na typu vozidla a objemu motoru. Provinční orgány můžou zvýšit sazbu daně až o 30 % („Taxes in Europe“ Database).

4.5. Majetkové daně ve Francii 4.5.1. Daň z nemovitostí Ve Francii existuje zdanění pozemků (Taxe foncière sur les proprietes baties) a také zdanění staveb (Taxe foncière sur les proprietes non baties) od roku 1974. V obou případech se pro stanovení základu daně vychází z průměrné nájemní hodnoty. Dle francouzských zákonů by měla probíhat každé tři roky aktualizace těchto hodnot. První a poslední aktualizace však proběhla v roce 1978. V případě daně ze staveb to vedlo k nárůstu daňových základů o 54 %. Proto se nová aktualizace neustále odkládá. V současnosti je zúžena na každoroční stanovení celostátně platných koeficientů, které mají zohlednit vývoj nájemného, resp. inflaci (KYPETOVÁ, 2003). Základem daně je tzv. netto důchod, který se stanoví procentem z nájemní hodnoty. V případě nezastavěných pozemků činí netto důchod 80% % nájemní hodnoty, přičemž obce mají možnost stanovit základ daně pro stavební pozemky odchylně. Výše daňové sazby je plně v dispozici obcí a pohybuje se v rozpětí 1,69 % - 44,6 % s řadou výjimek v zemědělství. V případě zastavěných pozemků je netto důchod ve výši 50 % nájemní hodnoty, v případě objektů určených k bydlení 100 % nájemní hodnoty. Vedle daně ze zastavěných pozemků je v některých regionech vybírána daň z kancelářských prostor, která se vztahuje i na obchodní a skladovací prostory. Další daní, vztahující se k budovám, je daň z prázdných objektů. Základem daně je v tomto případě hodnota budovy, která se nachází ve městě s více než 200 000 obyvateli a po dva roky nebyla nikým obývána. (RADVAN, 2007).

23

4.5.2. Daň dědická Francie používá pro daň dědickou přesný název poplatek pro případ smrti (Droits de mutation entre vifs et par décès). Ve francouzském daňovém systému se objevuje již v roce 1791. Sazby daně závisí opět na vztahu mezi zůstavitelem a dědicem. Sazby daně jsou popsány v následující tabulce. Tab. 8: Sazby daně dědické ve Francii. Hodnota dědictví v EUR Daň Dědění v přímé linii Do 7 953 5% 7 953 – 15 697 10 % 15 697 – 31 395 15 % 31 395 – 544 173 20 % 544 173 – 889 514 30 % 889 514 – 1 779 029 35 % 1 779 029 a více 40 % Dědění mezi bratry a sestrami Do 24 069 35 % 24 069 a více 45 % Dědění mezi příbuznými do 4. generace Bez ohledu na hodnotu 55 %

Hodnota dědictví v EUR Daň Dědění mezi manžely Do 7 953 5% 7 953 – 15 697 10 % 15 697 – 31 395 15 % 31 395 – 544 173 20 % 544 173 – 889 514 30 % 889 514 – 1 779 029 35 % 1 779 029 a více 40 % 4 Dědění v rámci PACS Do 15 000 40 % 15 000 a více 50 % Dědění mezi ostatními osobami Bez ohledu na hodnotu 60 %

Zdroj: Wikipedia: Taxation in France. Hodnota dědictví se dále snižuje o určité částky pro tyto osoby: - 156 974 EUR pro děti, - 15 697 EUR pro ostatní příbuzné, - 7 849 EUR pro synovce/neteře, - 1 570 EUR pro ostatní osoby, které nejsou se zůstavitelem v žádném příbuzenském vztahu (Wikipedia: Taxation in France). 4.5.3. Daň darovací Daň darovací je ve Francii obdobně jako u jiných států odvozena od daně dědické. Předmětem daně je darovaný majetek, ze kterého jsou vyloučeny dary pro tzv. každodenní život, jako například narozeninové a svatební dary. Sazba daně darovací je konstruována stejně, jako u daně dědické. Pro tyto sazby viz tabulku 8. Daň darovací se vyznačuje zajímavými úlevami při stanovení základu daně, když od hodnoty daru je možno odečíst:

4 Dědění mezi partnery, kteří byli spojeni smlouvou o občanské vzájemnosti – PACS, zejména spolužití homosexuálních partnerů.

24

- 79 533 EUR u manžela/manželky nebo partnerů v rámci PACS, - 156 974 EUR u dítěte, - 31 395 EUR u vnoučat, - 7 849 EUR u synovce/neteře, - 156 974 EUR u osob se zdravotním postižením (Wikipedia: Taxation in France). Daň je splatná při podání daňového přiznání. Ovšem poplatník může požádat o odložení placení nebo může být daň placena ve splátkách („Taxes in Europe“ Database). 4.5.4. Daň z převodu nemovitostí Francie uplatňuje pro převod nemovitostí tzv. registrační daň (Principaux droits d´enregistrement), která je v platnosti již od 1. října 1970. Předmětem daně jsou převody budov, které byly postaveny před více než pěti lety. Daň je vybírána z prodejní ceny plus poplatek, nebo ze skutečné tržní hodnoty nemovitosti, podle toho, která hodnota je vyšší. Poplatníkem daně je ve Francii kupující. Sazba daně je tvořena několika složkami: - daň připadající na departement – 3,60 %, - další místní daň – 1,20 %, - poplatek spojený s náklady na výběr daně – 2,50 %, státní daň, platná od 1. ledna 2006 – 0,20 % („Taxes in Europe“ Database). 4.5.5. Daň silniční Ve francouzské daňové soustavě lze najít silniční daň, placenou při využívání dálnic (Taxe due par les concessionnaires d’autoroutes) a také silniční daň pro firemní vozidla (Taxe annuelle sur les voitures de sociétés). Při využívání dálnic jsou poplatníkem daně všichni uživatelé a platí podle ujetých kilometrů. Sazba je stanovena na 6,86 EUR na 1000 ujetých kilometrů. Silniční daň pro firemní vozidla je uvalovaná na každé osobní vozidlo, které je ve firmě využíváno nebo firmou vlastněno. Pro vozidla koupena před 1. lednem 2006, je daň vybírána podle koňských sil (hp): Tab. 9: Sazby daně silniční daně ve Francii dle koňských sil. Počet koní Sazba daně Do 4 hp 750 EUR 5 – 7 hp 1 400 EUR 8 – 11 hp 3 000 EUR 12 – 16 hp 3 600 EUR Nad 17 hp 4 500 EUR Zdroj: „Taxes in Europe“ Database.

25

U vozidel, která byla zakoupena až po 1. lednu 2006, je daň vypočítána podle výše emisí CO2, konkrétně dle počtu gramů CO2 na jeden kilometr. Tab. 10: Sazby daně silniční ve Francii dle výše emise CO2. Emise CO2 Sazba daně (gram/kilometr) na 1 gram Méně než 100 2 EUR 100 - 120 4 EUR 120 - 140 5 EUR 140 - 160 10 EUR 160 - 200 15 EUR 200 – 250 17 EUR Více než 250 19 EUR Zdroj: „Taxes in Europe“ Database. Od daně z motorových vozidel jsou osvobozena auta starší 10 let, vozy jezdící výhradně na elektrickou energii, vozidla na zemní plyn nebo zkapalněný ropný plyn („Taxes in Europe“ Database). 4.5.6. Daň z bohatství Ve Francii se jako v jedné z mála evropských zemí vybírá od roku 1989 také daň z bohatství. Je uváděna jako daň solidarity (Impôt de solidarité sur la fortune). Je každoročně odváděna fyzickými osobami do státního rozpočtu. Na právnické osoby se daň z bohatství nevztahuje z důvodu dvojího zdanění. Základem daně je movitý i nemovitý majetek, který lze přesně ocenit. U rezidentů se do celkového bohatství započítává také majetek vlastněný v cizině. Nezdanitelné minimum činí 760 000 EUR, sazba daně je dána progresivně dle hodnoty majetku. Tab. 11: Sazby daně z bohatství ve Francii. Hodnota čistého bohatství Sazba daně 760 000 – 1 220 000 EUR 0,55 % 1 220 000 – 2 420 000 EUR 0,75 % 2 420 000 – 3 800 000 EUR 1,00 % 3 800 000 – 7 270 000 EUR 1,30 % 7 270 000 – 15 810 000 EUR 1,65 % Nad 15 810 000 EUR 1,80 % Zdroj: Capital tax - Solidarity tax on wealth. Od daně z bohatství je osvobozeno vlastnictví obchodního majetku, lesů, uměleckých předmětů, sbírek, průmyslových práv apod. Daň musí být zaplacena do 15. června (RADVAN, 2007). Výnosy z této daně jsou průměrně ve výši 0,5 % z celkových daňových příjmů.

26

4.6. Majetkové daně ve Velké Británii 4.6.1. Daň z nemovitostí Ve Velké Británii se můžeme setkat s dvěma typy daně z nemovitostí a to tzv. obchodní daň (Business Rates) a místní daň (Council Tax) a to od roku 1988 resp. 1993. Obchodní daň je placena pouze z nemovitostí, které neslouží k bydlení. Základem pro tuto daň je nájemní hodnota nemovitosti. Zato místní daň se vztahuje pouze na obytné stavby a je vybírána příslušnými obecními úřady. Tyto stavby jsou po ocenění zařazeny do jedné z osmi kategorií. Výše daně je pak závislá právě na zařazení do příslušné třídy. Takto stanovená daň ovšem nemusí být konečná. Lze ji snížit o 25 %, pokud v domě žije jen jedna osoba nebo o 50 %, pokud v domě nežije nikdo. Některé osoby nejsou pro tyto účely považovány za obyvatele domu (studenti, pacienti v nemocnicích, mentálně zaostalí, členové náboženských komunit, diplomaté, vězni, sluhové a služky) (RADVAN, 2007). Stavby jsou řazeny do oceňovacích tříd dle jejich kapitálové hodnoty. Tyto hodnoty byly stanoveny v Anglii a Skotsku k 1. dubnu 1991 a ve Walesu 1. dubna 2003. Vláda plánovala přecenění staveb na rok 2006, ale v důsledku blížích se voleb tento nepopulární krok nebyl uskutečněn. Nepopulární proto, že ceny nemovitostí ve Velké Británii výrazně vzrostly a více než třetina staveb by se dostala do vyšších oceňovacích tříd. Některé stavby by se přesunuly až o čtyři třídy a to by vedlo k výraznému nárůstu daňové povinnosti poplatníků (Wikipedia: Council Tax). Jako hlavní oceňovací třída je považována třída D. Od této třídy se určují poměrnou částí daňové sazby ostatních tříd. Následující tabulky uvádí rozdílné určení sazeb místní daně v Anglii, Walesu a Skotsku. Tab. 12: Oceňovací třídy místní daně v Anglii. Skupina Hodnota Poměr Daňová pásma nemovitosti oceňovací v % vyjádření třídy k třídě D A Do 40 000 GBP 6/9 67 % B 40 001 - 52 000 GBP 7/9 78 % C 52 001 - 68 000 GBP 8/9 89 % D 68 001 - 88 000 GBP 9/9 100 % E 88 001 - 120 000 GBP 11/9 122 % F 120 001 - 160 000 GBP 13/9 144 % G 160 001 - 320 000 GBP 15/9 167 % H 320 001 GBP a více 18/9 200 % Zdroj: Wikipedia: Council Tax.

27

Ve Walesu byly alespoň upraveny oceňovací třídy Národním shromážděním a to v roce 2003. Byly zvýšeny minimální částky jednotlivých tříd a jedna třída byla přidána. Tab. 13: Oceňovací třídy místní daně ve Walesu a Skotsku. WALES SKOTSKO Daňová pásma Skupina v % vyjádření Hodnota nemovitosti Hodnota nemovitosti A Do 44 000 GBP Do 27 000 GBP 67 % B 44 001 - 65 000 GBP 27 001 - 35 000 GBP 78 % C 65 001 - 91 000 GBP 35 001 - 45 000 GBP 89 % D 91 001 - 123 000 GBP 45 001 - 58 000 GBP 100 % E 123 001 - 162 000 GBP 58 001 - 80 000 GBP 122 % F 162 001 - 223 000 GBP 80 001 - 106 000 GBP 144 % G 223 001 - 324 000 GBP 106 001 - 212 000 GBP 167 % H 324 001 - 424 000 GBP 212 001 GBP a více 200 % I 424 001 GBP a více 233 % Zdroj: Wikipedia: Council Tax. 4.6.2. Daň dědická Dědická daň (Inheritance tax) plyne do státního rozpočtu také ve Velké Británii od roku 1986. Základem daně je hodnota dědictví zvýšená o hodnotu majetku darovaného v průběhu sedmi let před smrtí zůstavitele. Je to tedy kombinace daně dědické a daně darovací. Dědické dani nepodléhá majetek do celkové hodnoty 325 000 GBP (BusinessInfo. Velká Británie: Finanční a daňový sektor). Toto nezdanitelné minimum je poměrně dost vysoké, vysoká je však i sazba daně – 40 % a to bez ohledu na příbuzenské vztahy mezi zůstavitelem a dědicem. Z daně dědické je osvobozeno dědění mezi manžely, a také dědění určitých budov nebo pozemků, které mají historickou nebo architektonickou hodnotu, Daň je ve většině případů splatná do šesti měsíců po ukončení měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Daň uvalená na určité druhy majetku, jako jsou nemovitosti nebo obchodní majetek, může být zaplacena ve splátkách v průběhu až 10 let, a to bez navýšení o úroky. 4.6.3. Daň darovací Z právní úpravy darovací daně ve Velké Británii je zřetelná velmi úzká provázanost s daní dědickou. Sama daň darovací totiž ve Velké Británii neexistuje, ale z důvodu zamezení daňovým únikům podléhají dary získané v období sedmi let před smrtí dárce dodatečně poloviční sazbě daně dědické, tj. 20 %. Důležité je určení poplatníka, kterým je dárce nikoliv příjemce daru. Zákon také určuje „pravidlo výhody z daru“. Pokud dárce bude i po darování využívat výhody daru, tak se na

28

tento dar nevztahuje daň darovací. Jedná se například o darování nemovitosti, ve které ovšem dárce bude i nadále bydlet (Wikipedia: Taxation in the United Kingdom). Od „daně darovací“ jsou plně osvobozeny dary mezi manžely nebo partnery (limitováno částkou 55 000 GBP pokud má převodce daňový domicil ve Velké Británii, ale nabyvatel má daňový domicil mimo Velkou Británii). Nezdanitelné minimum tvoří 3 000 GBP za rok, dále jsou osvobozeny drobné dary do hodnoty 250 GBP pro jednu osobu za rok („Taxes in Europe“ Database). 4.6.4. Daň z převodu nemovitostí Ve Velké Británii byla daň z převodu nemovitosti ve formě kolkovného (Stamp duty land tax) zavedena až 1. prosince 2003. Do té doby bylo uplatňováno pouze kolkovné na převod cenných papírů a některých bankovních vkladů ve výši 0,5 %. Předmětem daně je jakákoliv nemovitost pořízená nákupem, děděním nebo ze zákona. Poplatníkem daně je v UK kupující. Sazba daně je u této daně dána progresivně: - 1 % z hodnoty nemovitosti, pokud je vyšší než 125 000 GBP; - 3 % z hodnoty nemovitosti, pokud je vyšší než 250 000 GBP, ale nepřesáhne 500 000 GBP; - 4 % z hodnoty nemovitosti, pokud je vyšší než 500 000 GBP. - Od 6. dubna 2011 bude platit sazba daně 5 % pro nemovitosti, jejichž hodnota přesáhne 1 milion GBP. Od daně z převodu nemovitosti jsou osvobozeny převody v rámci rozvodu manželství, pokud kupující je charitativní organizace nebo převody v rámci státních či místních organizací. Daň musí být zaplacena kupujícím do 30 dní od zakoupení nemovitosti („Taxes in Europe“ Database). 4.6.5. Daň silniční Ve Velké Británii je vybírána tzv. spotřební daň z vozidel (Vehicle excise duty). Poplatníkem této daně je registrovaný vlastník vozidla. Vozidla, která byla poprvé registrována 1. března 2001 a později jsou zdaňována podle emisí CO2. Vozidla, motocykly, tříkolky registrovány před tímto datem jsou zdaňovány podle objemu motoru. Nákladní vozidla jsou daněna dle celkové hmotnosti a počtu náprav, autobusy podle počtu míst k sezení. Sazby daně jsou rozděleny do 13 skupin. Od 1. dubna 2010 platí nové sazby, které se uplatňují při koupi nových vozidel. Tímto se britská vláda snaží zvýšit prodej nových vozů. Stejně tak se vláda zavázala, že kvůli ekonomickému poklesu nebude výrazně měnit sazby daně a to minimálně do konce roku 2010.

29

Tab. 14: Sazby spotřební daně z vozidel ve Velké Británii pro vozidla registrována 1. března 2001 a později. Emise CO2 Sazba daně Sazba daně Skupina (g/km) v roce 2009 od 1. dubna 2010 A Méně než 100 0 GBP 0 GBP B 101 – 110 35 GBP 20 GBP C 111 – 120 35 GBP 30 GBP D 121 – 130 120 GBP 90 GBP E 131 – 140 120 GBP 110 GBP F 141 – 150 125 GBP 125 GBP G 151 – 165 150 GBP 155 GBP H 166 – 175 175 GBP 180 GBP I 176 – 185 175 GBP 200 GBP J 186 – 200 215 GBP 235 GBP K 201 – 225 215 GBP 245 GBP L 226 – 255 405 GBP 425 GBP M Více než 255 405 GBP 435 GBP Zdroj: HM Treasury. Vehicle Excise Duty reforms. Automobily a dodávky, které byly registrovány před 1. březnem 2001, nejsou zdaňovány dle systému emisí CO2, protože srovnávací data jejich emisí nejsou dostupná. Proto jsou sazby daně pro tato vozidla rozdělena do dvou skupin podle zdvihového objemu motoru. Vozidla s objemem motoru do 1549 ccm jsou zdaňována sazbou 125 GBP. Tato sazba se 1. dubna 2010 nezměnila. Vozidla s objemem motoru na 1549 ccm podléhají sazbě daně 190 GBP, resp. 205 GBP (HM Treasury. Vehicle Excise Duty reforms). Sazby daně pro nákladní vozidla se pohybují v rozmezí 165 GBP – 1 850 GBP za rok podle celkové hmotnosti a počtu náprav (viz přílohu 2). Autobusy platí daň podle počtu míst k sezení, a to v rozmezí 165 GBP – 500 GBP. Pro kombinovanou dopravu zboží mezi členskými zeměmi Evropské unie, která využívá železniční dopravu, platí sazba daně 650 GBP za rok. Od spotřební daně z vozidel jsou osvobozeny záchranné vozy, vozidla tělesně postižených osob, zemědělská vozidla, vozidla na elektrický pohon, parní vozidla, sněžné pluhy a vozidla vyrobená před rokem 1973 („Taxes in Europe“ Database).

30

5. VLASTNÍ PRÁCE Praktická část je zaměřena na výpočty majetkových daní ve státech Česká republika, Itálie, Francie a Velká Británie a porovnání, ve které zemi jsou majetkové daně nastaveny nejvýhodněji pro poplatníka a kde pro stát popř. municipality.

5.1. Daň z nemovitostí V následujících kapitolách na jednotlivých příkladech zjistíme, jak vybrané země Evropské unie počítají daňové povinnosti poplatníků u jednotlivých majetkových daní. Příklad: Poplatník je vlastníkem rodinného domu. Zastavěno stavbou rodinného domu je 300 m2. Dům má celkem dvě nadzemní podlaží. Hodnota tohoto domu je 3 600 000 Kč, tržní cena domu byla stanovena znalcem na 4 120 000 Kč. Katastrální hodnota domu činí 3 500 000 Kč. Pro srovnatelnost výpočtů budeme používat měnové kurzy, platné k 8. dubnu 2010: - Britská libra: 28,878 Kč/GBP, - Euro: 25,190 Kč/EUR. 5.1.1. Výpočet daně v České republice V České republice je tato daň uplatňována od roku 1993, tedy ihned po vzniku samostatné republiky. Základem daně ze staveb výměra půdorysu nadzemní části stavby v m2. Základní sazba daně se dále upravuje o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží, pokud jeho zastavěná plocha přesahuje 2/3 zastavěné plochy nemovitosti. Dále se uplatňuje koeficient, který je stanoven dle počtu obyvatel v dané obci. Dále může obec využít místního koeficientu ve výši 2 – 5, který si stanovuje sama. Místní koeficient je důležitou součástí výpočtu daně z nemovitostí a může ji významně zvýšit. Zavedení koeficientu je zcela v kompetencích jednotlivých obcí. V České republice je dle Ministerstva vnitra evidováno celkem 6 258 obcí. Místní koeficient z nich zavedla jen nepatrná část, celkem 296 obcí (tj. 4,73 %). Většina obcí, která se rozhodla uplatňovat místní koeficient, jsou menší obce, většinou jen s několika sty popř. tisíci obyvatel.

31

Graf 1: Počet obcí v České republice dle zavedení místního koeficientu.

Zdroj: Česká daňová správa. Přehled koeficientů daně z nemovitostí. Místní koeficient ve výši 2,0 zavedlo celkem 263 obcí (4,20 %), koeficient ve výši 3,0 celkem 21 obcí (0,34 %). Zde je nutno říci, že koeficient 3,0 zavedl také Hradec Králové. Je to jedno z největších měst co do počtu obyvatel (95 890 obyvatel ke konci roku 2009), které přistoupilo k uplatnění místního koeficientu. Pokud bychom z celkového počtu obcí vynechali právě Hradec Králové, průměrný počet obyvatel obcí s koeficientem 3,0 by byl 1761. Koeficient ve výši 4,0 zavedla pouze jedna obec, a to Lipno nad Vltavou (okr. Český Krumlov, 537 obyvatel). Zde chce obec získat peníze především od nizozemských občanů, kteří v obci vlastní velký počet rekreačních chalup. Koeficient v maximální výši 5,0 zavedlo 11 obcí (0,18 %). Obce s koeficientem 5,0 jsou obce s průměrným počtem obyvatel 847. Tyto malé obce tedy zavedly nejvyšší možný koeficient, jelikož je to pro ně možnost, jak zvýšit příjmy do místních rozpočtů. Tento vysoký koeficient je kompenzován standardním koeficientem, který je pro tyto obce stanoven zákonem na hodnotu 1,0 max. 1,4. Zajímavostí jde, že koeficient 5,0 zavedly obce, na jejichž katastrálním území se nachází jaderná elektrárna. Například obec Temelín zavedla koeficient 5,0 od roku 2010. To společně se zvýšením základních sazeb daně přinese do obecního rozpočtu o 45 mil. Kč více. Představitelé obce se ovšem zavázali až desetinásobní zvýšení daně z nemovitosti občanům kompenzovat. Daň, kterou musí lidé zaplatit kvůli zavedení místního koeficientu, jim vrátí ve formě daru. Obdobný postup zvolili také obce Dukovany a Rouchovany na Třebíčsku, na jejichž území leží jaderná elektrárna Dukovany. Obyvatelům těchto obcí budou opět ve formě daru vráceny 4/5 daně.

32

Na příkladu ukážeme možnost s nejnižším a nejvyšším zdaněním nemovitosti v rámci České republiky. Nejvyšší daň z nemovitostí platí zřejmě obyvatelé Hradce Králové. Dle tabulky 6, která zobrazuje koeficienty dány zákonem, Hradec Králové využívá koeficient 3,5 (pro obce nad 50 000 obyvatel). A dále jak jsme zmínili, využívá i místní koeficient 3,0. Nejvyšší možný koeficient ze zákona využívá Praha, která ho ještě v souladu se zákonem zvýšila na hodnotu 5 pro všechny městské části. Ale pro rok 2010 nezavedla místní koeficient. Hradec Králové Základ daně = 300 m2 Základní sazba daně = 2 Kč/m2 + 1*0,75 Kč (zvýšení sazby za další nadzemní podlaží) Koeficient = 3,5 Místní koeficient = 3,0 Výsledná sazba daně = (základní sazba daně + sazbové zvýšení) * koeficient ze zákona = (2 Kč/m2 + 1*0,75 Kč) * 3,5 = 9,625 Kč/m2 Daň = 300 m2 * 9,625 Kč/m2 = 2 887,5 Kč * místní koef. (3,0) = 8 662,5 Kč = 8 663 Kč Dle statistik Ministerstva vnitra České republiky je obcí s nejmenším počtem obyvatel obec Březina na Vyškovsku, kde jsou evidováni pouze 4 obyvatelé. Ovšem v České republice se nachází velký počet obcí do 1 000 obyvatel. Pro ilustraci příkladu bychom mohli vzít kteroukoli z nich, která ovšem neuplatňuje místní koeficient. Obec Březina Základ daně = 300 m2 Základní sazba daně = 2 Kč/m2 + 1*0,75 Kč (zvýšení sazby za další nadzemní podlaží) Koeficient = 1,0 Výsledná sazba daně = (základní sazba daně + sazbové zvýšení) * koeficient ze zákona = (2 Kč/m2 + 1*0,75 Kč) * 1,0 = 2,75 Kč/m2 Daň = 300 m2 * 2,75 Kč/m2 = 825 Kč * místní koeficient (1,0) = 825 Kč Základ daně se zaokrouhluje na celé m2 nahoru a výsledná daňová povinnost se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Platbu daně je nutno uskutečnit nejpozději do 31. května běžného zdaňovacího období. Pokud by byla výsledná daňová povinnost vyšší než 5 000 Kč, byla by daň splatná ve dvou splátkách a to do 31. května a 30. listopadu. Rozdíl mezi daňovou povinností u jednotlivých poplatníků v České republice může činit až 7 838 Kč za rok. V tomto případě by se mohlo zdát, že daň z nemovitostí není v České republice příliš spravedlivá. Zde je ovšem zřejmé, že tuto daň můžeme brát jako platbu za služby, které daná obec svým obyvatelům

33

poskytuje. V Hradci Králové bude jistě mnohem větší občanská vybavenost, obyvatelé mají k dispozici více veřejných statků, stejně tak kulturního a společenského vyžití. Zato obyvatelé v Březině musí zřejmě vynakládat další finanční prostředky pro dopravu za prací, děti do škol. Zřejmě musí jezdit i k lékaři, na obecní úřady či na větší nákupy do okolních větších měst. 5.1.2. Výpočet daně v Itálii Základem daně z nemovitostí v Itálii je katastrální hodnota nemovitosti, sazba daně je ponechána v kompetenci obcí a musí se pohybovat v rozmezí 0,4 – 0,7 %. Pro výpočet daně z nemovitostí vezmeme fiktivní obce, ve kterých je sazba daně nejnižší resp. nejvyšší, jakou povoluje zákon. Základ daně = 3 500 000 Kč = 138 944,025 EUR Sazba daně = 0,4 – 0,7 %. Daň = 555,78 – 972,61 EUR = 14 000 – 24 500 Kč V Itálii je rozmezí mezi nejnižší a nejvyšší možnou daňovou povinností ještě vyšší, než v České republice. Stanovení základu daně zde dává možnost zohlednit celkovou hodnotu nemovitosti a nikoliv jen její velikost. 5.1.3. Výpočet daně ve Francii Při stanovení základu daně se vychází z netto důchodu, který se stanovuje procentem z nájemní hodnoty nemovitosti. V případě zastavěných pozemků je netto důchod ve výši 50 %, v případě objektů určených k bydlení 100 % z nájemní hodnoty. Stanovení sazby daně je v kompetenci obcí a pohybuje se v rozpětí 1,69 – 44,6 %. Při ocenění se využívá metoda přímého nájemného nebo metoda přímého ocenění. Pro stanovení hodnoty nájemného využijeme metodu přímého nájemného. Za rodinný dům v hodnotě 3 600 000 Kč by se dal očekávat nájem 20 000 Kč měsíčně. Základ daně = (20 000 * 12) = 240 000 Kč * 100 % (nemovitost je určena k bydlení) = 240 000 Kč = 9 527,6 EUR Sazba daně = 1,69 % - 44,6 % Daň = 161,02 – 4 249,30 EUR = 4 056,10 - 107 040 Kč Rozmezí stanovení sazby daně je ve Francii zřejmě jedno z nejvyšších. Určení sazby daně je plně v kompetencích obcí a toto rozmezí jim umožňuje ovlivňovat příjmy do obecního rozpočtu. V roce 2009 se kvůli finančnímu propadu ve světě výrazně zvyšovaly sazby daně. Nejvíce se zvyšovaly ve významných městech a letoviscích.

34

Tab. 15: Změny sazby daně z nemovitostí ve vybraných městech Francie v roce 2009. % změna sazby daně Aix-en-Provence + 2,5 % Bordeaux + 3,8 % Brest + 4,7 % Caen + 7,3 % Dijon + 4,4 % Grenoble + 12,0 % Le Havre + 11,0 % Le Mans + 7,1 % Město

% změna sazby daně Lille + 7,4 % Limoges + 4,4 % Lyon + 7,0 % Marseille + 12,6 % Montpellier + 7,6 % Nancy + 5,3 % Nantes + 14,3 % Nice + 16,5 % Město

% změna sazby daně Nimes + 3,7 % Paris + 47 % Perpignan + 5,0 % Reims + 2,5 % Rouen + 7,7 % Strasbourg + 3,6 % Toulon + 2,5 % Toulouse + 4,8 % Město

Zdroj: Local Rates in France Rise by 6,1 %, 2009. 5.1.4. Výpočet daně ve Velké Británii Ve Velké Británii jsou obytné nemovitosti řazeny do osmi oceňovacích tříd dle kapitálové hodnoty nemovitosti. V rámci našeho příkladu budeme počítat s hodnotou nemovitosti s ohledem na to, že ve Velké Británii se používá ocenění staveb z roku 2001. Hodnota nemovitosti 3 600 000 Kč (124 662,373 GBP) v Londýně řadí tuto nemovitosti do třídy F (viz tabulku 13). Pro stanovení sazby daně je rozhodná porovnávací třída D. Zdanění bude tedy v našem případě významně vyšší, než v porovnávací třídě D. Sazbu daně a výpočet daně zde bohužel nemůžeme přesně stanovit, jelikož jednotlivé sazby určují radní oblasti pro každou obec zvlášť. Pro zjednodušení příkladu vezmeme průměrnou sazbu, která v případě pásma D činí 1 268 GBP dle tabulky 16. Tab. 16: Daňové sazby třídy D v jednolitých radních oblastech Anglie. Oblast

Sazba třídy D

Wandsworth Westminster Kensington, Chelsea Southwark Lambeth Hammersmith, Fulham Islington Průměr Camden Ealing

676,16 GBP 681,68 GBP 1 031,15 GBP 1 180,94 GBP 1 187,23 GBP 1 193,33 GBP 1 219,40 GBP 1 268 GBP 1 300,52 GBP 1 344,10 GBP

Vyjádření v % k průměru roku 2006 53 % 54 % 81 % 93 % 94 % 94 % 96 % 100 % 103 % 106 %

35

Croydon Hounslow Richmond

1 357,64 GBP 1 394,53 GBP 1 490,60 GBP

107 % 110 % 118 %

Zdroj: Wikipedia: Council Tax. ZD = 3 600 000 Kč = 124 662,373 GBP Sazba daně třídy F = 1 268 GBP * 144 % = 1 825,92 GBP Daň = 1 825,92 GBP = 52 728,92 Kč. Pokud bychom chtěli určit nejnižší a nejvyšší možnou daňovou povinnost, vyjdeme z tabulky 16. Wandsworth ZD = 3 600 000 Kč = 124 662,373 GBP Sazba daně třídy F = 676,16 GBP * 144 % = 973,67 GBP Daň = 973,67 GBP = 28 117,65 Kč Richmond ZD = 3 600 000 Kč = 124 662,373 GBP Sazba daně třídy F = 1 490,60 GBP * 144 % = 2 146,46 GBP Daň = 2 146,46 GBP = 61 985,6 Kč Výpočet daňové povinnosti je z důvodu existence oceňovacích tříd a sazeb daně, které určují jednotlivé radní oblasti poměrně dost složitě. Existují ale internetové stránky, které vám po zadání ulice a místa bydliště přesně určí, do jaké třídy vaše nemovitost spadá a zároveň určí sazbu daně a daň.

5.2. Komparace daně z nemovitostí Daň z nemovitostí se vyskytuje v daňových systémech všech srovnávaných zemí. Hlavním rozdílem při výpočtu daňové povinnosti jsou základy daně, které jsou stanovovány různým způsobem. V České republice je základem daně výměra půdorysu v m2, v Itálii je to katastrální hodnota nemovitosti. Ve Francii se využívá tzv. netto důchod jako procento z nájemní hodnoty a Velká Británie stanovila osm kategorií, do kterých se nemovitosti řadí dle jejich kapitálové hodnoty. Shodným prvkem ve všech zemích je cílový rozpočet, do kterého příjmy z daně z nemovitostí plynou. Sazby daně jsou stanovovány samosprávními celky (obce, katastrální úřady, radní oblasti). Samosprávné celky mají možnost si sazbu daně upravovat buď pomocí místních koeficientů, nebo je stanoveno pásmo, ve kterém se má příslušná sazba pohybovat.

36

Tab. 17: Porovnání daňové povinnosti z daně z nemovitostí v jednotlivých státech. Stát Česká republika Itálie Francie Velká Británie

Daň minimální maximální

Daň v Kč % z hodnoty minimální maximální minimální maximální

825,00 Kč

8 663,00 Kč

825,00

8 663,00

0,02

0,24

555,78 EUR 161,02 EUR

972,61 EUR 4 249,30 EUR

14 000,00 4 056,10

24 500,00 107 040

0,39 0,11

2,97

973,67 GBP

2 146,46 GBP

28 117,65

61 985,60

0,78

1,72

0,68

Zdroj: Vlastní zpracování. Z důvodu možných úprav sazeb, které jsou místním celkům dány k dispozici, jsou výpočty daňové povinnosti v jednotlivých zemích pouze orientační. Nejvyšší daň bychom platili ve Francii, s největší pravděpodobností se ale nejvyšší možná sazba daně neuplatňuje. Nejnižší daňová povinnost je v České republice. Výhodou pro poplatníka v České republice je stanovení základu daně. Podstatná je výměra půdorysu, ale ve výpočtu daně není zohledněna hodnota nemovitosti. To je výhodou především pro majitele luxusnějších domů či nemovitostí. Obdobná situace platí pro poplatníky v Itálii. Dle mého názoru je stanovení základu daně alespoň částečně spravedlivé ve Velké Británii. Zde se základ daně určuje z kapitálové hodnoty nemovitosti a sazba daně je stanovena dle oblasti, kde se nemovitost nachází. Tímto způsobem je zohledněna jak hodnota nemovitosti, tak také její umístění. Je zřejmé, že pozemky a nemovitosti okolo Londýna či jiných významných měst budou mít vyšší tržní hodnotu, než nemovitosti na venkově. Jako nevýhodnou situaci bych vyhodnotila stanovení daně z nemovitostí ve Francii a to především kvůli příliš vysokému rozpětí, ve kterém se můžou pohybovat sazby daně (1,69 – 44,6 %). Toto rozpětí má odlišit nemovitosti u významných a velkých měst oproti nemovitostem v méně lukrativních oblastech, přesto se mi zdá rozpětí příliš vysoké a pro občany Francie demotivující ke stěhování se blíže k větším centrům. Proto by mohlo docházet ke stěhování obyvatel kvůli příliš vysoké dani z nemovitostí. Se zvyšující se propojeností trhů Evropské unie by se lidé mohli stěhovat i za hranice Francie. Na druhou stranu Francie má stejně jako ČR zavedenu také daň z pozemků. Ovšem výnos z této daně je poměrně zanedbatelný. Na následujících grafech jsou výnosy z daně z pozemků a z daně ze staveb sloučeny do výnosů z daně z nemovitostí. Z grafu 2 je dobře patrné, že výnos daně z nemovitostí v absolutní hodnotě je mnohonásobně nižší, než v ostatních zemích. Tuto skutečnost potvrzuje také zpráva OECD „Ekonomický přehled České republiky, 2010“. Dle této zprávy jsou příjmy státního rozpočtu až příliš závislé na zdanění příjmů z práce a kapitálu.

37

Priority pro daňovou reformu by se měly zaměřit spíše na nepřímé daně, zejména na zdanění spotřeby a majetku. V České republice se využívá zdanění majetku méně než v kterékoli jiné členské zemi OECD. Přitom se tyto daně těžko obcházejí a jsou méně cyklické než daně z příjmů. Daň z nemovitostí by měla být zvýšena, a to jednak zvýšením sazby daně, a jednak provázáním daňového základu na skutečné tržní ceny (Ekonomický přehled ČR, 2010). Graf 2: Roční výnos daně z nemovitostí v jednotlivých zemích.

Zdroj: „Taxes in Europe“ Database. V roce 2009 byly zvýšeny téměř všechny sazby daně na dvojnásobek, a i když se zvýšil celkový příjem z této daně z 5 181 mil. Kč v roce 2008 na 6 360 mil.Kč v roce 2009, ani zdaleka se nepřibližujeme celkové částce, vybrané z daně z nemovitostí v ostatních vybraných státech. Graf 3 je lépe vypovídající než graf s absolutními hodnotami výnosu daně z nemovitostí. I když i tento graf poukazuje na to, že daňové zatížení českého daňového poplatníka je v rámci daně z nemovitostí nejmenší vzhledem k ostatním porovnávaným státům. I když dle absolutní výše jejího příjmu lze předpokládat, že se poměr výnosu daně na HDP bude postupně zvyšovat. I z pohledu ekonomické situace, kdy se snižují výnosy z daní z příjmů, funguje daň z nemovitostí jako pravidelný příjem do státního resp. obecních rozpočtů, který není příliš závislý na hospodářském cyklu. Je to poměrně stabilní daň, které se lze jen velmi těžko vyhnout.

38

Graf 3: Výnos daně z nemovitostí jako % HDP v jednotlivých zemích.

Zdroj: „Taxes in Europe“ Database. Graf 4 naznačuje, jaký podíl zaujímá daň z nemovitostí na celkových daňových příjmech. Trend je shodný jako u předchozích grafů. Přestože daň z nemovitostí představuje jen menší podíl na celkových daňových příjmech, je to právě stabilita příjmu, která ji činí důležitou a také rozpočty, do kterých výnos z daně plyne. Ty jsou většinou obecní a pro většinu rozpočtů obcí představuje daň z nemovitostí mnohem podstatnější část, než v poměru s ostatními daněmi v rozpočtu státním. Graf 4: Daňový výnos jako % z celkových daňových příjmů v jednotlivých zemích.

Zdroj: „Taxes in Europe“ Database.

39

5.3. Daň dědická Příklad: Pan Novák uvedl ve své závěti následující dědice – manželku, vnuka a svého přítele. Manželce odkázal svůj podíl v jejich domě, který má celkovou hodnotu 3 460 000 Kč, svému vnukovi odkázal automobil v hodnotě 200 000 Kč a svému příteli malotraktor. Jeho hodnota byla odhadnuta na 86 000 Kč. Rodina zaplatila za pohřebné 5 000 Kč a za práci notáře 2 000 Kč. 5.3.1. Výpočet daně v České republice V České republice je při výpočtu daně dědické nezbytné uvědomit si příbuzenské vztahy mezi zemřelým a dědici. Dle zákona jsou od daně dědické osvobozeny osoby zařazené do I. a II. skupiny. Základem daně dědické je cena majetku nabytého jednotlivým dědicem snížené o prokázané dluhy zůstavitele, cenu majetku osvobozeného podle zákona od daně dědické, o přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele či o odměnu a hotové výdaje notáře prověřeného soudem k úkonům v řízení o dědictví. Tato snížení je nezbytné stanovit s ohledem na případné spoludědice poměrně k hodnotě zděděného majetku, který není od daně osvobozen. Jde o tzv. redukci pasiv. Hodnota, kterou lze odečíst, se stanoví podle vzorce: (RADVAN, 2007)

Výsledná sazba daně je stanovena progresivně a násobí se koeficientem 0,5. Manželka a vnuk jsou dle zákona o dani dědické osvobozeni od placení daně. Přítel zemřelého se řadí do osob ve III. skupině. V této kategorii je osvobozen movitý majetek a finanční hotovost do výše 20 000 Kč. Přítel Malotraktor – 86 000 Kč, pasiva – 7 000 Kč Poměrný odpočet = (66 000 * 7 000) / 86 000 = 5 372 Kč Základ daně = 86 000 – 20 000 – 5 372 = 60 628 Kč ≅ 60 700 Kč Sazba daně = 7 % * 0,5 Daňová povinnost = 2 125 Kč Základ daně se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru a daňová povinnost na celé koruny nahoru. Minimální výše daně musí být alespoň 100 Kč. Pokud je vyměřená daň nižší, než 100 Kč, pak ji správce daně nepředepíše a poplatník ji neplatí. Daňové přiznání je nutné podat příslušnému správci daně do 30 dnů ode dne, kdy došlo k bezúplatnému nabytí movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu.

40

5.3.2. Výpočet daně v Itálii V Itálii je daň dědická stanovena obdobně jako v České republice. Základem daně je celková hodnota děděných aktiv snížena o nezbytné výdaje. Sazby daně jsou stanoveny podle příbuzenského vztahu mezi dědicem a zůstavitelem. Manželka: dle příbuzenského vztahu patří do první skupiny se sazbou 4 % a osvobozením do 1 000 000 EUR. Základ daně = 1 730 000 – 4 500 = 1 725 500 Kč = 68 500 EUR => osvobozeno. Vnuk: dle příbuzenského vztahu patří do první skupiny se sazbou 4 % a osvobozením do 1 000 000 EUR. Základ daně = 200 000 Kč = 7 940 EUR => osvobozeno. Přítel: nemá žádný příbuzenský vztah se zemřelým, patří tedy do 4. skupiny, na niž se vztahuje sazba 8 %. Základ daně = 86 000 Kč = 3 414 EUR Sazba daně = 8 % Daň = 273, 12 EUR = 6 879,89 Kč. Daňové přiznání musí být podáno nejpozději do jednoho roku po zahájení dědického řízení, které se obvykle shoduje s datem úmrtí zemřelého. 5.3.3. Výpočet daně ve Francii Ve Francii se jedná o poplatek pro případ smrti. Ovšem koncept je stejný, jako v České republice. Hodnota dědictví se může snížit o zákonem stanovené částky. Tyto částky se v roce 2010 významně snížily. Sazby daně jsou dány dle příbuzenského vztahu. Manželka Základ daně = 1 730 000 Kč – 7 000 Kč = 1 723 000 Kč = 68 400,16 EUR – 15 697 EUR = 52 703,16 EUR. Sazba daně = 20 % Daň = 10 540,63 EUR = 265 518,47 Kč Vnuk Základ daně = 200 000 Kč = 7 939, 66 EUR – 15 697 EUR = 0 EUR Sazba daně = 5 % Vnukovi vzniká nulová daňová povinnost. Přítel Základ daně = 86 000 Kč = 135,5 EUR – 1 570 EUR = 0 EUR Sazba daně = 60 % I příteli zůstavitele vzniká nulová daňová povinnost.

41

V momentě podání daňového přiznání se většinou platí i daňová povinnost. Poplatník má ovšem možnost požádat o odložení platby nebo zaplatit částku ve více splátkách. 5.3.4. Výpočet daně ve Velké Británii Základem daně dědické je ve Velké Británii hodnota dědictví zvýšená o hodnotu majetku darovaného v průběhu sedmi let před smrtí zůstavitele. Ve Velké Británii se uplatňuje vysoké nezdanitelné minimum, které platí pro každého dědice, ve výši 325 000 GBP (9 385 350 Kč). Sazba daně je ovšem také vysoká – 40 %. Manželka je od daně dědické osvobozena v plné výši. Vnuk Základ daně = 200 000 Kč = 6 925,69 GBP => nezdanitelné minimum činí 325 000 GBP, vnuk tedy nebude platit žádnou daň dědickou. Přítel Základ daně = 86 000 Kč = 2 978,1 GBP => nezdanitelné minimum činí 325 000 GBP, přítel tedy nebude platit žádnou daň dědickou. Daň je ve většině případů splatná do šesti měsíců po ukončení měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Daň uvalená na určité druhy majetku, jako jsou nemovitosti nebo obchodní majetek, může být zaplacena ve splátkách v průběhu až 10 let, a to bez navýšení o úroky.

5.4. Komparace daně dědické Daň dědická je v některých zemích konstruována jako společná s daní darovací. Liší se pouze stanovením základu daně. Česká republika, Francie a Itálie uplatňují zdaňování dle příbuzenského vztahu mezi dědicem a zůstavitelem. V České republice jsou osvobozeny osoby, které mají příbuzenský vztah se zůstavitelem. Pro ostatní osoby je stanovena sazba daně od 7 %. V Itálii nejsou přímo osvobozeny žádné osoby, ovšem existují zde vysoké částky, do jejichž výše se daň nevybírá. V případě manželů je to např. 1 000 000 EUR. Francie uplatňuje daň dědickou podobně jako Itálie. Zdaněny jsou všechny osoby, ovšem základ daně lze snížit např. o 156 974 EUR u manželů. Jediný rozdíl zde zaujímá Velká Británie. Pro všechny osoby se uplatňuje vysoké nezdanitelné minimum – 325 000 GBP (9 355 775 Kč). Pokud je hodnota majetku vyšší, je zdaněna vysokou sazbou daně, a to 40 %. Jediné kompletní osvobození od daně je u dědění mezi manžely. Kvůli mnoha osvobozením, vysokým nezdanitelným minimům či částkám, o které se snižuje základ daně, nepředstavuje daň dědická významnou majetkovou daň. Nejčastějšími dědici po smrti zůstavitele jsou jeho příbuzní, kteří většinou dědí

42

přímo ze zákona. Vzhledem k osvobození těchto dědiců v České republice, osvobození do 1 000 000 EUR u manželů v Itálii, či možnosti snížit základ daně o 156 974 EUR ve Francii se dá předpokládat, že z větší části zděděného majetku nebude vybírána dědická daň. Tab. 18: Porovnání daňové povinnosti z daně dědické v jednotlivých státech. Stát Dědic Daň Daň v Kč % z hodnoty Česká republika Manželka osvobozeno Vnuk osvobozeno Přítel 2 125 CZK 2 125 Kč 2,47 Itálie Manželka osvobozeno Vnuk osvobozeno Přítel 273,12 EUR 6 879,89 Kč 8 Francie Manželka 10 540,63 EUR 265 518,47 Kč 15,4 Vnuk 0 EUR 0 Kč Přítel 0 EUR 0 Kč Velká Británie Manželka osvobozeno Vnuk 0 EUR 0 Kč Přítel 0 EUR 0 Kč -

Zdroj: Vlastní zpracování. Z tabulky 17 je zřejmé, že většina majetku, který je předmětem daně dědické, nakonec zdaněn nebude. Ve vybraných státech se uplatňuje často osvobození, ve Velké Británii by hodnota děděného majetku musela být přes 9 mil. Kč. Tato hodnota je příliš vysoká, proto většina dědictví zůstane nezdaněna. Vzhledem k nízkým daňovým výnosům a malé části dědictví, které podléhá dani dědické, se u této daně dá uvažovat o jejím zrušení. Podobný krok podniklo Slovensko bez vážnějších dopadů na státní rozpočet. Zrušení daně dědické může mít i etický charakter. Pokud dědici zemře osoba jemu blízká, je to náročná životní situace, proč ji tedy ještě stěžovat odvodem dědické daně a s ní spojenou administrativou?

5.5. Daň darovací Příklad: Pan Novák po přestěhování do Brna daroval svému synovci chatu v ceně 400 000 Kč, na které vázl dluh 100 000 Kč, a rovněž movité věci osobní potřeby v ceně 120 000 Kč, které se nacházely uvnitř chaty jako její součást. Dále daroval svému spolupracovníkovi ojetý automobil v hodnotě 65 000 Kč. 5.5.1. Výpočet daně v České republice Daň dědická je jednorázová daň, která se vztahuje na bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu. Základem daně je cena majetku, který je předmětem této daně, snížená o prokázané dluhy, které se váží k předmětu daně a dále

43

snížená o cenu majetku osvobozeného dle zákona. Od daně dědické jsou v České republice osvobozeny osoby, které patří do I. a II. skupiny a osoby III. skupiny do výše 20 000 Kč u movitých věcí. Sazba daně je odstupňována dle hodnoty darovaného majetku od 7 do 25 %. Synovec Základ daně = (400 000 – 100 000) + 120 000 = 420 000 Kč Synovec patří mezi osoby řazené do II. skupiny, takže je od daně dědické plně osvobozen. Spolupracovník Základ daně = 65 000 Kč – 20 000 Kč (osvobození) = 45 000 Kč Sazba daně = 7,0 % Daň = 3 150 Kč Osoby zařazené do I. a II. skupiny daňové přiznání k dani darovací nepodávají. Pokud darovaný majetek nepřesáhne maximální částku pro osvobození, nemusí přiznání podávat ani osoby patřící do III. skupiny. V ostatních případech musí tyto osoby podat daňové přiznání do 30 dnů ode dne, kdy došlo k bezúplatnému nabytí movitého majetku nebo jiného majetkového prospěchu. 5.5.2. Výpočet daně v Itálii Daň darovací je v Itálii postavena na stejném principu, jako daň dědická. Daň platí obdarovaní z darovaného majetku. Sazby daně jsou stanoveny stejně, jako u daně dědické včetně osvobozujících částek. Synovec Základ daně = 400 000 + 120 000 = 520 000 Kč = 20 643,11 EUR Sazba daně = 6 % (Synovec je dle příbuzenského vztahu příbuzný v řadě pobočné, proto se na něj v Itálii vztahuje darovací daň ve výši 6 % bez možnosti odečtu výdajů). Daň = 1238,59 EUR = 31 200 Kč Spolupracovník Základ daně = 65 000 Kč = 2 580,39 EUR Sazba daně = 8 % Daň = 206,43 EUR = 5 200 Kč 5.5.3. Výpočet daně ve Francii Také ve Francii je daň darovací počítána obdobně, jako daň dědická. Od hodnoty daru je však možno odečíst částky, které se liší u darů mezi manžely, u darů dítěti, vnoučatům či synovcům/neteřím.

44

Synovec Základ daně = 400 000 + 120 000 = 520 000 Kč = 20 643,11 EUR Odpočet = 7 849 EUR Upravený základ daně = 12 794,11 EUR Sazba daně = 55 % Daň = 7 036,76 EUR = 177 256 Kč Spolupracovník Základ daně = 65 000 Kč = 2 580,39 EUR Sazba daně = 60 % Daň = 1 548,23 EUR = 39 000 Kč Daň je splatná při podání daňového přiznání. Ovšem poplatník může požádat o odložení placení nebo může být daň placena ve splátkách. 5.5.4. Výpočet daně ve Velké Británii Daň darovací jako taková ve Velké Británii neexistuje. Kvůli daňovým únikům ale podléhají dary získané v období sedmi let před smrtí dárce dodatečné poloviční sazbě daně dědické, tedy 20 %. Poplatníkem daně je v tomto případě dárce. Pokud tedy budeme předpokládat, že pan Novák zemře do 7 let od poskytnutí darů, bude výpočet daně následující: Pan Novák Základ daně = 400 000 + 120 000 + 65 000 = 585 000 Kč = 20 257,64 GBP Sazba daně = 20 % Daň = 4 051,53 EUR = 117 000 Kč Poplatníkem daně je tedy pan Novák. Ovšem rozhodná situace, zda bude vůbec placena daň darovací, je smrt dárce. Darovací daň tedy zřejmě přejde do dědického řízení, kde bude vypořádána z majetku zůstavitele.

5.6. Komparace daně darovací V České republice je od roku 2008 osvobozena společně s I. skupinou také skupina II. Dani darovací tedy podléhá pouze darování ostatním fyzickým či právnickým osobám nad 20 000 Kč. V Itálii byla daň dědická a daň darovací zrušena v roce 2001. V roce 2006 potřebovala nová vláda zvýšit příjmy do státního rozpočtu, proto daně znovu zavedla. Mezi lety 2001 – 2006 podléhalo darování majetku tzv. registrační dani, ovšem pouze pokud šlo o dary v částce převyšující 4 550 000 Kč. Touto daní nebylo zdaňováno darování peněz a cenin. Nově zavedená darovací daň již platí pro všechny dary, sazby však byly stanoveny na nižší úrovni, než před rokem 2001. Ve Francii jsou zdaňovány všechny obdarované osoby, ale osoby v příbuzenském vztahu si můžou uplatnit úlevy, které odečtou od

45

základu daně. Odčitatelné částky jsou dost vysoké (např. 156 974 EUR při darování dítěti), ovšem i sazby daně na hodnotu majetku po odečtení úlev jsou vyšší. Pokud navíc dáte dar osobě, která s vámi není v žádném příbuzenském vztahu, nejen že si nesmí odečíst žádné úlevy, ale dar bude zdaněn sazbou 60 %. Takto stanovené sazby daně mají zřejmě podpořit darování v rámci rodiny, pokud je to pro dárce možné. Přesto jsou sazby mezi osobami, kteří nejsou příbuzní v řadě přímé mnohem vyšší, než například v České republice. Ve Velké Británii daň darovací jako taková v daňovém systému nefiguruje. Přesto jsou zdaněny dary získané v průběhu sedmi let před smrtí dárce, a to dodatečně poloviční sazbou daně dědické (tedy 20 %). Vzhledem k tomu, že ve Velké Británii je netypicky poplatníkem daně darovací dárce, pokud do sedmi let od darování zemře, stane se tato daň součástí dědictví jako pasivum. Bude tedy uhrazena z hodnoty děděného majetku. Tímto dodatečným zdaněním chce vláda zabránit tomu, aby zůstavitel např. při dlouhodobé nemoci nedaroval veškerý majetek příbuzným, a tím se vyhnul placení jakékoliv daně z tohoto majetku. Přesto je například v případě právě zmíněné dlouhodobé nemoci možné s těmito daněmi kalkulovat. Pokud by případný zůstavitel vlastnil majetek v hodnotě vyšší než 325 000 GBP (nezdanitelné minimum daně dědické), bylo by výhodnější majetek nad tuto hodnotu darovat a tím by podléhal jen poloviční sazbě daně. Tato sazba se uplatňuje pro všechny osoby bez ohledu na příbuzenský vztah. Sazba daně dědické ve výši 40 % se mi jeví jako příliš vysoká. Tab. 19: Porovnání daňové povinnosti z daně darovací v jednotlivých státech. Stát Dědic/zůstavitel Česká republika Synovec Spolupracovník Itálie Synovec Spolupracovník Francie Synovec Spolupracovník Velká Británie Pan Novák

Daň Daň v Kč % z hodnoty osvobozeno 3 150 CZK 3 150 Kč 4,85 1 238,59 EUR 31 200 Kč 6,00 206,43 EUR 5 200 Kč 8,00 7 036,76 EUR 177 256 Kč 34,08 1 548,23 EUR 39 000 Kč 60,00 4 051,53 EUR 117 000 Kč 20,00

Zdroj: Vlastní zpracování. Dle tabulky 19 by největší darovací daň platili poplatníci ve Francii. Tomu odpovídají vysoké sazby, které jsou ve Francii oproti ostatním porovnávaným zemím stanoveny. Pokud vyjádříme daň procentem z celkové hodnoty, ve Francii je tato daň jednoznačně nejvyšší. Vysoká sazba daně je také ve Velké Británii (20 %), ale vysoká daňová povinnost je spíše způsobena tím, že poplatníkem je dárce. Daň tedy platí z celé hodnoty daru, nikoli jen část jak tomu je u obdarovaných. Daň darovací by se všem státům (s výjimkou Velké Británie) vyplatila, pokud by dary byly věnovány osobám, které s dárcem nemají žádný příbuzenský vztah. Zde

46

nejsou žádné osoby od daně osvobozeny a jsou zde mnohem nižší odčitatelné částky, než u osob příbuzných s dárcem. Graf 5: Příjmy z daně dědické a daně darovací ve vybraných státech v letech 2000 – 2008.

Zdroj: „Taxes in Europe“ Database. Daň darovací je ve většině porovnávaných států propojena s daní dědickou. Je konstruována na velmi podobném principu. Rozdíl je většinou jen v předmětu daně. Proto také databáze Evropské komise sleduje u většiny zemí příjmy z daně dědické a daně darovací společně. V absolutních hodnotách přináší nejvíce peněz do státního rozpočtu daň dědická a darovací ve Francii. A to i přes vysoké částky, které si lze odečíst od základu daně. Důvodem budou vysoké sazby, které jsou stanoveny jak pro příbuzné v přímé linii, tak především pro osoby, které nejsou v příbuzenském vztahu (60 %) nebo dědění mezi příbuznými až do čtvrté generace (5 – 55 %). Zato zdanění v Itálii a České republice není pro státní příjmy nijak významné. V Itálii byly v roce 2001 tyto daně zrušeny a za darovaný majetek se platila pouze registrační daň. Postupně příjmy z této daně začaly klesat, až v roce 2006 byla daň dědická a darovací opět zavedena. Od té doby příjmy z těchto daní opět pomalu rostou. Z tohoto hlediska se zdá být krok italské vlády jako úspěšný.

47

Graf 6: Příjmy z daně dědické a daně darovací jako % z HDP ve vybraných státech v letech 2000 – 2008.

Zdroj: „Taxes in Europe“ Database. Porovnání příjmů z daně dědické a daně darovací jako % z HDP dle grafu 6 odpovídá porovnání v absolutních hodnotách příjmů. Ve Francii dosahují příjmy z těchto daní téměř 0,5 % HDP (HDP ve Francii byl v roce 2009 přibližně 1 919 346 mil. EUR). Z tohoto pohledu nemusí 0,5 % HDP vypadat jako příliš velká částka, může to být ovšem výše pokuty, kterou by měla Evropská unie Francii uložit za porušení pravidel Paktu stability a růstu, který se Francie zavázala dodržovat. Vzhledem k tomu, že pravidla Francie porušuje dlouhodobě, v tomto kontextu se zdá být příjem z daně dědické a darovací pro Francii jako důležitá součást příjmů státního rozpočtu. Zato pro Itálii a Českou republikou tento příjem nepředstavuje příliš významnou položku. U Itálie se může očekávat, že po zavedení daně dědické a darovací jako takových budou příjmy postupně narůstat, u České republiky je to méně pravděpodobné. A to hlavně vzhledem k osvobození osob patřících do II. skupiny od obou těchto daní od roku 2008.

48

Graf 7: Příjmy z daně dědické a daně darovací jako % z daňových příjmů ve vybraných státech v letech 2000 – 2008.

Zdroj: „Taxes in Europe“ Database. Stejnou vypovídací schopnost má i graf 7. Z pohledu celkových daňových příjmů se jeví jako důležité příjmy z daně dědické a darovací nejen ve Francii, ale také ve Velké Británii. V rámci České republiky se zdá být vybírání těchto daní jako zbytečné. Dalo by se uvažovat o zrušení těchto daní po vzoru Slovenska. První krok již vláda provedla zrušením daní u osob II. skupiny. Její zrušení by se také dalo obhájit daty Ministerstva financí o efektivnosti výběru majetkových daní5. V roce 2004 byla expertní skupinou nákladovost výběru daně dědické vypočítána na 77,81 %, u daně darovací 16,03 %. Po osvobození II. skupiny se dá očekávat snížení administrativních nákladů, ale také výrazné snížení inkasa daně.

5.7. Daň z převodu nemovitosti Příklad: Pět sourozenců získalo v restituci hotel v ceně 20 000 000 Kč. Jeden z nich nyní kupuje podíly zbývajících sourozenců. 5.7.1. Výpočet daně v České republice Předmětem daně z převodu nemovitosti je v České republice úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Základem daně je cena zjištěná dle zvláštního právního předpisu platná v den nabytí nemovitosti. Poplatníkem daně je ve většině případů převodce (prodávající). Sazba daně je jednotná ve výši 3 % ze základu daně.

5

Měřeno jako administrativní náklady daně/inkaso daně.

49

Prodávající Základ daně = (20 000 000 / 5) = 4 000 000 Kč za každého sourozence Sazba daně = 3 % Daň = 120 000 Kč Poplatníkem daně je zde prodávající, takže každý ze sourozenců, kteří svůj podíl prodávají, bude platit 120 000 Kč za převod nemovitosti. Poplatníci jsou povinni podat přiznání k dani z převodu nemovitosti nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl zapsán vklad práva do katastru nemovitostí. Minimální výše daně činí 100 Kč. 5.7.2. Výpočet daně v Itálii Převod nemovitostí je v Itálii zdaněn registrační, katastrální a hypoteční daní. Poplatníkem registrační daně je převodce, sazby daně jsou dány proporcionálně od 0,5 % do 15 %. Pokud by kupující kupoval první dům, sazba daně by byla 3 %. Obvyklá sazba daně činí 7 %. Katastrální a hypoteční daň platí kupující, sazby jsou 0,5 – 3 % resp. 1 %. Stanovení celkové výše daně za koupi nemovitosti je v Itálii velmi komplikované. Prodávající Základ daně = 4 000 000 Kč = 158 793,17 EUR Sazba daně = 7 % Daň = 11 115,52 EUR = 280 000 Kč Kupující Základ daně = 16 000 000 Kč = 635 172,69 EUR Sazba daně = 2 % + 1 % = 3 % Daň = 19 055,18 EUR = 480 000 Kč Daň registrační musí zaplatit každý ze sourozenců, který prodává svůj podíl na hotelu. Kupující musí zaplatit katastrální a hypoteční daň. Daně jsou v Itálii obvykle placeny hned po zaregistrování prodeje nemovitosti. Registrace musí být provedena do 20 dní u nemovitostí nacházejících se v Itálii a 60 dní u nemovitosti mimo Itálii. Platba může být provedena kromě finančního úřadu také na poště nebo v bance. 5.7.3. Výpočet daně ve Francii Ve Francii je daněn převod nemovitostí registrační daní. Aby nemovitost podléhala této dani, musí být postavena min. 5 let před převodem. Poplatníkem daně je kupující. Sazba daně je vícesložková – daň připadající departementu (3,60 %), místní daň (1,20 %), poplatek spojený s náklady na výběr (2,50 %) a státní daň (0,20 %).

50

Kupující Základ daně = 4 000 000 * 4 = 16 000 000 Kč = 635 172,69 EUR Sazba daně = 3,60 % + 1,20 % + 2,50 % + 0,20 % = 7,5 % Daň = 47 637, 95 EUR = 1 200 000 Kč Vzhledem k tomu, že poplatníkem daně je v tomto případě kupující, musíme vzít v úvahu celou hodnotu kupujícího majetku, tj. 16 mil. Kč. Daň musí být zaplacena po zavedení prodeje do registru. 5.7.4. Výpočet daně ve Velké Británii Ve Velké Británii musí kupující nemovitosti zaplatit kolkovné. Sazba daně je stanovena podle hodnoty nemovitosti. Pokud je hodnota nemovitosti: - nad 125 000 GBP – sazba daně činí 1 %; - nad 250 000 GBP – sazba daně činí 3 %; - nad 500 000 GBP – sazba daně činí 4 %. Kupující: vzhledem k tomu, že kupující kupuje nemovitost resp. její části od čtyř různých majitelů, bude pravděpodobně sepsána s každým z nich samostatná smlouva o koupi. Jako základ daně tedy budeme brát pouze jednu část (4 mil. Kč), která bude zdaněna a tuto sumu kupující zaplatí čtyřikrát. Základ daně = 4 000 000 Kč = 138 513 GBP Sazba daně = 1 % Daň = 1 385,14 GBP = 40 000 Kč

5.8. Komparace daně z převodu nemovitostí Převod nemovitostí je zdaněn ve všech porovnávaných zemích. V České republice přímo formou daně z převodu nemovitostí, v Itálii se vybírají tři rozdílné daně (registrační, katastrální a hypoteční). Ve Francii je stanovena registrační daň a ve Velké Británii je převod nemovitosti zdaněn pomocí kolkovného. Nejsložitější systém této daně má bezesporu Itálie. Výše registrační daně závisí na spoustě faktorů (mj. zda jde o první koupi domu, zda je prodávající stavitel domu, zda se kupující přihlásí k pobytu). Obecně jsou tedy ceny nemovitostí v Itálii uváděny vždy bez těchto daní, protože u každé nemovitosti může být výše daně odlišná. To je dost matoucí jak pro prodávajícího (který platí registrační daň), tak také pro kupujícího (ten má povinnost zaplatit daň katastrální a hypoteční). Zřejmě nejjednodušší konstrukci daně z převodu nemovitostí má Česká republika, která uplatňuje sazbu 3 % z ceny nemovitosti, aniž by zohledňovala jakékoli další skutečnosti. Oproti jiným zemím je ale poplatníkem prodávající nemovitosti. Dá se předpokládat, že částku daně bude chtít vykompenzovat v celkové prodejní ceně nemovitosti. Jediná země, která uvaluje daň na obě strany, je Itálie. Vyšší částku zde ovšem bude platit prodávající (přibližně 7 %). Ve Francii je zohledněno

51

přerozdělení výnosu daně mezi departement, obec, stát a také na zaplacení administrativních nákladů. Sazba daně je zde stanovena ze 4 částí, není tedy potřeba příjmy dodatečně alokovat. Tab. 20: Porovnání v jednotlivých státech. Stát Česká republika Itálie Francie Velká Británie

Poplatník

daňové

povinnosti

Daň

z daně

Daň v Kč

z převodu

Daň (ze 4 mil.Kč)

nemovitostí Daň v Kč

%z hodnoty

Prodávající

4*120 000 CZK

480 000

120 000 CZK

120 000

3,0

Prodávající Kupující Kupující

4*11 115,52 EUR 19 055,18 EUR 47 637,95 EUR

1 120 000 480 000 1 200 000

11 115,52 EUR 4 763,8 EUR 11 909,49 EUR

280 000 120 000 300 000

7,0 3,0 7,5

4*1 385,14 GBP

160 000

1 385,14 GBP

40 000

1,0

Kupující

Zdroj: Vlastní zpracování. Největší celkovou sumu za převod nemovitosti zaplatí poplatníci v Itálii. Daňová povinnost je ale rozdělena mezi kupujícího i prodávajícího. Finančně nejnáročnější situaci má prodávající v Itálii a kupující ve Francii. Vycházíme s posledního sloupce tabulky 20, kdy je daňová povinnost u kupujícího převedena jen na ¼, jelikož v daném příkladu kupuje nemovitost od 4 různých subjektů. V případě Velké Británie je kolkovné vypočítáno přímo z ¼ celkové hodnoty kupovaného majetku, jelikož sazby daně jsou závislé na celkové hodnotě majetku. Předpokládáme, že kupující bude mít čtyři různé smlouvy (s každým prodávajícím zvlášť) a každý tento nákup bude zdaněn samostatně. Pokud by tomu tak nebylo, kupující by platil z celkové hodnoty 16 mil. Kč kolkovné vyšší o 600 000 Kč. Příliš vysoké zdanění ve Francii je zřejmě spojeno i s vysokou daní z nemovitostí. Pro francouzské daňové poplatníky to může znamenat další impuls pro přestěhování se do hraničních oblastí např. ve Španělsku nebo Německu. Jako kupující nemovitosti zde budou platit nižší daň (ve Španělsku 6 – 7 %, v Německu 3,5 %).

52

Graf 8: Příjmy z daně z převodu nemovitostí ve vybraných státech v letech 2000 – 2008.

Zdroj: „Taxes in Europe“ Database. Příjmy daně z převodu nemovitostí zaznamenávají téměř ve všech zemích rostoucí tendenci. Největší nárůst příjmů můžeme sledovat ve Velké Británii. To je způsobeno rozšířením kolkovného právě na převod nemovitostí. Do roku 2003 se kolkovné uplatňovalo pouze na převod cenných papírů a u některých bankovních vkladů se sazbou pouze 0,5 %. Až od roku 2003 se kolkovné vztahuje i na převod nemovitostí s progresivní sazbou daně podle hodnoty nemovitosti. Rapidní pokles v roce 2008 byl zapříčiněn hypoteční krizí ve Spojených státech amerických, která se právě v roce 2008 přelila i na evropské trhy. Trh s nemovitostmi začal stagnovat a postupně se do problémů dostaly i ostatní finanční trhy. U ostatních zemí není propad tak patrný kvůli mírnějšímu zvyšování příjmů v letech 2004 – 2007. V České republice je daň z převodu nemovitostí zřejmě nejvýznamnější z majetkových daní. Přináší do státního rozpočtu největší podíl příjmů. Je to dáno i vysokou efektivitou výběru této daně. Poměr administrativních nákladů a inkasa daně činí 2,85 %. Administrativní náklady jsou zde nízké kvůli jednoduchosti výpočtu daňové povinnosti. Každý prodávající platí 3 % z hodnoty nemovitosti, aniž by byly zváženy jakékoliv jiné podmínky prodeje. Kvůli zápisu převodu nemovitosti do katastru nemovitostí je zde i snížena možnost daňového úniku.

53

Graf 9: Příjmy z daně z převodu nemovitostí vyjádřené v % celkových daňových příjmů vybraných států v letech 2000 – 2008.

Zdroj: „Taxes in Europe“ Database. Pokud se podíváme na vývoj příjmů z daně z převodu nemovitostí vyjádřené v procentech celkových daňových příjmů, můžeme vidět jako významný rok 2004, kdy se křivky jednotlivých států od sebe oddělují. V České republice je pokles způsoben změnou sazby daně. Od 1. ledna 2004 se snížila sazba daně z pěti na tři procenta. Dynamický vývoj na trhu s nemovitostmi však tento propad začal vyrovnávat. Ve Francii byl rostoucí vývoj podpořen zavedením složky státní daně z převodu nemovitostí. Byť byla stanovena jen ve výši 0,2 %, pomohla ke zvýšení příjmů do státního rozpočtu. Největší výkyv můžeme zaznamenat ve Velké Británii. Tento vývoj je způsoben již zmiňovanou změnou výběru kolkovného, kdy začalo být uplatňováno i na převod nemovitostí v roce 2003. V roce 2005 ve Velké Británii rapidně vzrostly ceny nemovitostí, proto můžeme zaznamenat ještě další růst příjmů z daně z převodu nemovitostí. Vláda na tuto situaci zareagovala zvýšením minimální hodnoty nemovitosti, která již podléhá dani, a to z 60 000 GBP na 120 000 GBP v roce 2005 a v roce 2006 na současných 125 000 GBP. Tím se růst v roce 2006 zpomalil. Pokles příjmů zaznamenaný ve všech státech v roce 2008 je způsoben hypoteční krizí, která zasáhla evropské trhy nejen s nemovitostmi. Rapidní pokles ve Velké Británii je způsoben také rozhodnutím vlády, která v roce 2008 dočasně zvýšila nezdanitelné minimum na 175 000 GBP, s platností od 3. září 2008 po dobu jednoho roku. Nakonec byla tato lhůta prodloužena do konce roku 2009.

54

5.9. Daň silniční Příklad: Firma ABC s.r.o. má ve svém obchodním majetku zapsán automobil Škoda Superb combi, který zakoupila v roce 2007 jako nový vůz (1390 cm3, emise CO2 159g/km). Dále firma vlastní nákladní auto s dvěma nápravami a celkové hmotnosti do 1,2 tuny, s výkonem 100 kW (tj. 134,102 hp), rok výroby 1999. Určete daňovou povinnost pro rok 2010. 5.9.1. Výpočet daně v České republice Předmětem daně silniční jsou vozidla registrovaná v České republice a používána k podnikání. Základem daně je zdvihový objem motoru v cm3 nebo součet největších povolených hmotností na nápravy v tunách a počet náprav u návěsů. Sazby daně jsou dány progresivně (dle zdvihového objemu motoru 1 200 – 4 200 Kč, podle hmotnosti 1 800 – 44 100 Kč). Pokud je poplatníkem daně zaměstnavatel a nikoli vlastník vozidla, může využít sazbu daně 25 Kč za každý den použití osobního vozidla, je-li to pro něj výhodnější. Výhodnost režimu závisí na počtu dní, kdy je vozidlo používáno. Minimální počet dní se určuje dle vzorce:

. Osobní automobil Základ daně = 1390 cm3 Roční sazba daně = 2 400 Kč Snížení sazby daně = 48 % Daňová povinnost = 1 152 Kč Nákladní automobil Základ daně = 2 nápravy, 1,2 tuny Roční sazba daně = 2 400 Kč Firma musí odvádět čtvrtletní zálohy na daň vždy k 15. 4., 15. 7., 15.10 a 15.12. 5.9.2. Výpočet daně v Itálii V Itálii je vybírána státní a místní daň z motorových vozidel. Poplatníci jsou všichni vlastníci automobilů. Základ daně se stanovuje dle parametrů vozu (obsah válců, koňská síla, počet sedadel aj.). Výpočet silniční daně v Itálii je velmi komplikovaný. V rámci daně se určuje jak státní tak místní sazba daně. Místní sazby jsou dány plně do rukou jednotlivých municipalit a i státní sazbu daně mohou upravit až o 30 %. Kvůli nedostatku informací a nemožnosti získat jednotlivé sazby daně nebudeme příklad pro Itálii počítat.

55

5.9.3. Výpočet daně ve Francii Silniční daň ve Francii je uvalována na každé firemní osobní vozidlo, které je ve firmě využíváno nebo je firmou vlastněno. Pro vozidla zakoupená před rokem 2006 se základ daně určuje podle koňských sil. U vozidel koupených v roce 2006 a později se daň počítá podle výše emisí CO2. Sazba daně je stanovena na 1 gram CO2. Osobní automobil Základ daně = 159 g/km Sazba daně = 10 EUR/g Daň = 159 g/km * 10 EUR/g = 1 590 EUR = 40 052 Kč Nákladní automobil Základ daně = 100kW = 134,102 hp Sazba daně = 4 500 EUR Daň = 4 500 EUR = 113 355 Kč 5.9.4. Výpočet daně ve Velké Británii Velká Británie uplatňuje spotřební daň z vozidel. Poplatníkem je vlastník vozidla. Vozidla registrována po roce 2001 jsou zdaňována dle emisí CO2. Nákladní vozidla jsou daněna dle hmotnosti a počtu náprav. Sazby daně jsou progresivní, pro vozidla dle emisí se pohybují od 0 do 405 GBP, u nákladních vozidel je rozmezí sazby daně 165 – 1850 GBP. Osobní automobil Základ daně = 159 g/km Sazba daně = 150 GBP Daň = 150 GBP = 4 331,7 Kč Nákladní vůz Základ daně = 1,2 tuny, 2 nápravy Sazba daně = 165 GBP Daň = 165 GBP = 4 765 Kč

5.10. Komparace daně silniční Silniční daň je v různých podobách zakotvena v daňových systémech všech porovnávaných zemí. V České republice je silniční daň uvalována na vozidla, která jsou používána k podnikání nebo samostatné výdělečné činnosti. Obdobný systém využívá také Francie. Zde se ještě platí daň při využívání dálnic. Je stanovena na 6,86 EUR na 1 000 ujetých kilometru. V Itálii je vybírána daň z motorových vozidel na celostátní úrovni a místní daň z motorových vozidel. Mimo to se můžeme v Itálii setkat s registračním poplatkem při registraci vozidla, jehož výnosy jsou

56

poměrně vysoké. Velká Británie vybírá spotřební daň z motorových vozidel, a to ze všech, bez ohledu na jeho využití. Sazba daně je stanovena buď dle zdvihového objemu motoru u osobních vozidel (Česká republika, částečně Itálie), nebo dle celkové hmotnosti a počtu náprav u nákladních vozidel (Česká republika, Velká Británie). Ve Francii se sazba daně stanovuje dle emisí CO2. U vozidel nakoupených před rokem 2006 se používá výkon vozidla v koňských silách. Osobní vozidla ve Velké Británii jsou také daněna dle emisí CO2, a to u vozidel registrovaných od roku 2001. Tab. 21: Porovnání daňové povinnosti z daně silniční v jednotlivých státech. Země Česká republika Itálie Francie Velká Británie

Vozidlo Osobní Nákladní Osobní Nákladní Osobní Nákladní Osobní Nákladní

Daň 1 152 Kč 2 400 Kč 1 590 EUR 4 500 EUR 150 GBP 165 GBP

Daň v Kč

1 152,00 2 400,00 40 052,00 113 355,00 4 331,70 4 765,00

Zdroj: Vlastní zpracování. Největší daňovou povinnost mají dle našeho příkladu poplatníci ve Francii. Sazby daně jsou stanoveny jak u osobních tak nákladních vozidel dost vysoko. Předmětem daně jsou však pouze vozidla, která jsou vlastněna firmami. U osobních vozidel jsou sazby daně stanovovány na jeden gram CO2 vypuštěného na jeden kilometr. Tyto sazby jsou v rozmezí 2 až 19 EUR. Tímto se francouzská vláda snaží přinutit občany, aby kupovali ekologičtější vozidla a méně zatěžovali životní prostředí. Toto kritérium však platí pro vozidla registrována až od roku 2006. Do té doby se sazby daně odvíjely od výkonu motoru v koňských silách. U starších vozidel se dříve totiž emise CO2 neuváděly. Podobný systém jako Francie zavedla v roce 2001 také Velká Británie. Ta ale nestanovuje sazbu daně na každý gram emise, ale stanovuje pevnou částku pro určité rozmezí emise CO2. Také neuplatňuje tak vysoké sazby daně, jako ve Francii, ale zato je daň uvalena na všechna vozidla, tedy poplatníkem daně je i soukromý vlastník vozidla. Velmi komplikovaný systém je zaveden v Itálii. Stejně jako u daní týkajících se nemovitostí je stanovení daně z motorových vozidel téměř plně v kompetenci jednotlivých municipalit. Můžou si libovolně stanovit sazby pro místní daň (jediné omezení je, že sazba v daném roce se nesmí vychýlit o více než 10 % oproti předchozímu roku). Také můžou až o 30 % upravit sazbu celostátní daně

57

z motorových vozidel. Celková výše daně se může velmi výrazně lišit v jednotlivých regionech. Takto stanovená daň má zřejmě zohlednit stav místní infrastruktury, která je jistě na mnohem vyšší úrovni ve vyspělé severní části Itálie oproti zaostalé jižní Itálii. Kvůli velkým odlišnostem a velmi složitému systému stanovení sazby daně nebylo možno stanovit daň pro potřebu porovnání daňových povinností v jednotlivých státech. V grafu 10 můžeme porovnat celkové příjmy z daně silniční či obdobných daní. Do příjmů ve Francii je zahrnuta i daň placena za využívání dálnice (6,86 EUR/1 000 km). I přes vysoké sazby daně nedosahují příjmy ani zdaleka takové výše jako v Itálii nebo ve Velké Británii. Francie využívá zdanění motorových vozidel pouze u firemních vozů, zatímco Itálie a Velká Británie zdaňují veškerá vozidla. I přes mnohem nižší sazby tak dosahují vyšších celkových příjmů. V České republice je silniční daň vybírána pouze u vozidel využívaných pro podnikání a sazby daně jsou jedny z nejnižších. I z toho důvodu jsou příjmy daně silniční v České republice v porovnání s ostatními zeměmi zanedbatelné. Graf 10: Příjmy daně silniční ve vybraných státech v letech 2000 – 2008.

Zdroj: „Taxes in Europe“ Database. Pokud se podíváme na příjmy daně silniční v porovnání s celkovým HDP, jsou příjmy ve Francii v rámci celého HDP nepodstatné. A to i přesto, že jsme do celkových příjmů zahrnuli daň z využívání dálnice. Uvalení daňové zátěže pouze na firmy je zřejmě příjemná zpráva pro soukromé osoby. Ovšem ani vysoké zdanění firemních vozidel nepřináší do státního rozpočtu významnou část financí. Je tedy otázkou, zda takto stanovená daň neznamená pro firmy jen finanční zátěž, která nemá v globálním měřítku příliš opodstatnění. V České republice je daň uvalena na vozidla určená pro podnikání a samostatnou výdělečnou činnost

58

(velmi podobná skupina jako ve Francii). Přesto že příjmy v absolutní hodnotě jsou nejnižší, v poměru k HDP představují významnější položku, než právě ve Francii. V grafu 11 je přerušovanou čárou zobrazen vývoj příjmu z daně z motorových vozidel v Itálii, a to včetně registračního poplatku, který je důležitou součástí příjmů municipalit ze zdanění motorových vozidel. Graf 11: Příjmy daně silniční určené jako % HDP ve vybraných státech v letech 2000 – 2008.

Zdroj: „Taxes in Europe“ Database. Při porovnání příjmů z daně silniční k celkovým daňovým příjmům je zdanění motorových vozidel významnou položkou především ve Velké Británii a také v Itálii. Významný pokles podílu silniční daně lze sledovat v České republice v roce 2003 – 2004. Tento pokles je zaznamenán téměř u všech majetkových daní. V roce 2003 – 2004 byla česká ekonomika ve fázi významné konjunktury. Výrazně se zvýšily příjmy z daní z příjmů (fyzických i právnických osob). Příjmy z majetkových daní nejsou tolik závislé na vývoji ekonomiky, jako daně z příjmů, proto se vývoj jejich příjmů příliš nevychýlil. V poměru k celkovým daňovým příjmům se tedy jejich podíl snížil. Pokles ve Francii v roce 2008 můžeme přičíst změně systému stanovení daně. Ještě v roce 2007 se sazba daně určovala dle výkonu v koňských silách (hp). Vozidla s výkonem do 7 hp byla zdaněna roční sazbou daně 1 128,12 EUR, vozidla nad 7 hp sazbou 2 439,18 EUR. Zvlášť byla zdaněna vozidla s hmotností nad 12 tun. Nyní se stanovuje sazba daně dle emisí CO2. U starších vozů se stále využívá hodnoty koňských sil, vozidla jsou však rozdělena do více skupin a jsou zdaněna v rozmezí 750 – 4 500 EUR.

59

V roce 2008 došlo také k významné změně výpočtu silniční daně v České republice. Vozidla, která nejsou starší devíti let, si mohou uplatňovat snížení sazby daně. Pro vozidla poprvé registrována platí po dobu tří let snížení sazby daně až o 48 %. I z tohoto důvodu můžeme v roce 2008 vidět klesající tendenci příjmů silniční daně. Přerušovaná křivka opět znázorňuje vývoj příjmů v Itálii včetně registračního poplatku. Graf 12: Příjmy daně silniční vyjádřené v % z celkových daňových příjmů ve vybraných státech v letech 2000 – 2008.

Zdroj: „Taxes in Europe“ Database. Ve všech státech se kromě daně z motorových vozidel využívá také poplatků, především při využití dálnice nebo tunelů. Tyto poplatky jsou placeny jednorázově ve formě mýtného či dálničních (tunelových) poplatků a jsou spojeny s využitím konkrétní části dálnice či s projetím konkrétního tunelu. Vzhledem k tomu, že tyto platby nejsou pravidelné a jsou vnímány spíše jako platba za využití určité věci či služby, nejsou evidovány jako daňové příjmy.

60

6. ZÁVĚR Cílem diplomové práce byla komparační analýza majetkových daní ve vybraných státech Evropské unie. Majetkové daně hrály významnou roli při získávání příjmů do státní pokladny především v období středověku. Postupem času při rozpracovávání daňových systémů a přechodu zemí na novodobé tržní hospodářství jejich význam ustupuje spíše daním z příjmů. Majetkové daně hrají pouze podpůrnou roli a jejich problematice se nevěnovala dostatečná pozornost. Přestože daň z příjmů, daň z přidané hodnoty nebo spotřební daně platíme neustále v průběhu celého roku, nepřijdou nám tolik viditelné. Pokud zaplatíme za nákup, málokdo si uvědomí, jakou část z toho zaplatil ve formě DPH, pokud nakoupíme benzín, nezjišťujeme, kolik jsme zaplatili na spotřební dani. Daň z příjmu je srážena u zaměstnanců automaticky, většinou je zajímá jen konečná částka, která jim bude zaplacena. U majetkových daní je jejich placení mnohem více zřetelné. U daně z nemovitostí přijde každý rok platební příkaz „Zaplatťe daň…“, u daně dědické, darovací či z převodu musíme sami vypisovat daňové přiznání a daň zaplatit. Kvůli tomuto systému mají lidé pocit, že majetkové daně jsou nespravedlivé, že platí státu z něčeho, co dostali nebo zdědili. Přesto majetkové daně najdeme téměř ve všech daňových systémech vyspělých zemí. Přestože nejsou v rámci celkových daňových příjmů tak důležité, jejich příjmy jsou stálé a nejsou příliš citlivé na ekonomický vývoj v zemi. V kontextu hospodářské krize, která zasáhla většinu evropských zemí v letech 2008 – 2009, a snižování výběru daně z příjmů, se ukazuje, že majetkové daně jsou důležitou součástí rozpočtů. Především pak daň z nemovitostí, která je ve většině zemí příjmem obecních rozpočtů. V České republice je daň z nemovitostí velmi významným zdrojem financí na obecní úrovni. Od roku 2008 si obce můžou dokonce sami stanovovat obecní koeficient ve výši 2 – 5, pomocí něhož můžou příjmy z této daně ještě zvýšit. Podobně jsou na tom obce v Itálii, které mají pravomoc stanovit si sazbu daně z nemovitostí. Musí se pouze držet ve státem stanoveném rozmezí 0,4 – 0,7 %. Hodnota nemovitosti je zde obdobně jako v Česku stanovena dle velikosti nemovitosti (např. dle počtu místností, dle metrů čtverečních aj.). V České republice se využívá pro stanovení základu daně výměra v metrech čtverečních. Nijak se tedy nezohledňuje hodnota nemovitosti. Ve Francii a České republice se jako v jediných porovnávaných zemích uplatňuje jak daň ze staveb, tak také daň z pozemků. Ve Francii je systém ovšem náročnější na výpočet základu daně. Ten se vypočítává z průměrné nájemní hodnoty. Tyto hodnoty by měly být aktualizovány každé tři roky, aby se zohlednil vývoj na trhu s nemovitostmi. Bohužel první a poslední aktualizace proběhla v roce 1978. Stanovení nájemní hodnoty je tedy velmi složité a absolutně neodpovídá současné

61

ekonomické úrovni. Pokud by se nyní aktualizace provedla, pro všechny vlastníky nemovitosti by to jistě znamenalo mnohonásobné zvýšení daně z nemovitostí. Proto se tomuto nepopulárnímu kroku francouzské vlády tak dlouho vyhýbají. Otázkou je, jestli k aktualizaci nájemních hodnot vůbec někdy dojde, nebo se vypracuje nový systém stanovení základu daně, např. dle tržní hodnoty nemovitosti. Výše daňové sazby je ve Francii opět v kompetenci obcí, ovšem rozmezí je zde nepoměrně široké. Sazby mohou být stanoveny od 1,69 do 44,6 %. Pokud by se tedy změnilo stanovení základu daně, zřejmě by se musely upravit i sazby daně, aby to na francouzské poplatníky nemělo příliš velké finanční dopady. Ve Velké Británii je uplatňována obchodní daň na nemovitosti, které neslouží k bydlení a místní daň, kterou jsou zdaněny obytné stavby. I zde je daň vybírána obecními úřady. Nemovitosti jsou dle jejich hodnoty členěny do 8 kategorií. Jako základní kategorie se určila skupina D, do které patří nemovitosti s hodnotou 68 000 – 88 000 v Anglii, 91 000 – 123 000 ve Walesu a Skotsku. Výše daně v daňové kategorii D se liší dle regionu. Sazby daně u ostatních kategorií jsou odvozeny právě od základní kategorie D procentem z její sazby daně. Základ daně je stanoven dle kapitálových hodnot, které byly aktualizovány v roce 1991 v Anglii a Skotsku a v roce 2003 ve Walesu. Velká Británie se bude dříve či později potýkat s podobným problémem aktualizace jako Francie. Stanovení základu daně dle nájemní či kapitálové hodnoty je zřejmě spravedlivější varianta, než pouze určení podle metrů čtverečních. Ovšem jak ve Francii, tak ve Velké Británii nastane velký problém, jakmile se vlády rozhodnou tyto hodnoty aktualizovat. V tomto případě se poplatníci v České republice či Itálii nemusí bát přílišného zvýšení jejich daňové povinnosti. Daň z nemovitosti je v České republice jedna z nejnižších v porovnání s ostatními zeměmi OECD, proto ani dvojnásobné zvýšení sazeb daně není pro poplatníky této daně velkou zátěží. Pro francouzské a britské poplatníky by to zřejmě byl po aktualizaci mnohem závažnější problém. I když je tedy systém založený na hodnotě nemovitosti pro poplatníky spravedlivější, pokud se hodnoty nebudou pravidelně aktualizovat, postupně může vzniknout problém při snaze o zvýšení daňové povinnosti. Navíc pravidelné aktualizování bude jistě administrativně náročné, bude potřeba znalců, kteří určí, zda se ceny nemovitostí v dané oblasti opravdu zvýšily a o kolik. Proto stanovení základu daně dle metrů čtverečních je pro obě strany přijatelnější. Odborníci nemusí nestále určovat aktuální ceny nemovitostí a poplatníci můžou počítat s přibližně stejnou daňovou povinností pro každý rok. Samozřejmě se může také pohybovat v závislosti na rozhodnutí obce při stanovení sazby daně (v Itálii) popř. místního koeficientu (v České republice). Velmi diskutovanými daněmi jsou v současnosti daň dědická a daň darovací. V mnoha zemích představují zanedbatelné částky, navíc jejich efektivita výběru

62

není příliš vysoká. V České republice jsou od těchto daní osvobozeny osoby, které mají s dárcem nebo pozůstalým příbuzenský vztah. Zdaněny jsou pouze ostatní fyzické a právnické osoby a to podle hodnoty daru nebo dědictví. V Itálii jsou sazby daně také stanoveny dle příbuzenského vztahu, ovšem příbuzní jsou od daní osvobozeni do určité výše (např. manžel/ka a příbuzní v přímé linii jsou osvobozeni do 1 000 000 EUR, bratři a sestry do 100 000 EUR). V obou zemích si navíc příbuzní v přímé linii můžou snížit základ daně o prokázané dluhy zůstavitele, v České republice je možno dluhy odečíst u všech poplatníků. Také ve Francii se sazby daně dědické a daně darovací rozlišují podle příbuzenského vztahu se zůstavitelem či dárcem. Sazby daně jsou dány progresivně dle hodnoty majetku a jsou dost vysoké. Dědění či darování mezi manžely a v přímé linii je např. u hodnoty 500 000 EUR zdaněno sazbou 20 %. Pro příbuzné mimo přímou linii do čtvrté generace je majetek daněn bez ohledu na hodnotu sazbou 55 %, u ostatních osob sazbou 60 %. Od daně lze ale odečíst určité částky a tím snížit celkovou daňovou povinnost (v případě dětí se daň snižuje o 156 974 EUR). Pouze Velká Británie z porovnávaných zemí neuplatňuje příbuzenské vztahy při stanovení sazby daně. U daně dědické platí pro všechny dědice nezdanitelné minimum 325 000 GBP a sazba daně z hodnoty nad toto minimum je 40 %. Daň darovací ve Velké Británii neexistuje, jsou pouze zdaněny dary získané v průběhu sedmi let před smrtí dárce. Tyto dary jsou dodatečně daněny poloviční sazbou daně dědické, tj. 20 %. Tento systém se zdá být jako nejjednodušší z hlediska stanovení a výběru daně a celkové příjmy jsou v poměru k celkovým daňovým příjmům vyšší, než v Itálii nebo České republice. V České republice a Itálii jsou příjmy z daně dědické a daně darovací téměř zanedbatelné. V České republice je to z důvodu osvobození I. a II. příbuzenské skupiny, v Itálii kvůli velkým částkám, do jejichž výše jsou poplatníci od daně osvobozeni. V těchto dvou zemích by bylo na místě daň dědickou a daň darovací zrušit. Poplatníky daně jsou v dnešním systému jen minimum dědiců či obdarovaných, navíc v České republice je u obou daní vysoká nákladovost výběru daně (u daně dědické je to dokonce 77,81 %). Druhou možností by bylo zrušit veškerá osvobození. Tím by se zvýšily příjmy z těchto daní do státního rozpočtu, ovšem vyvolalo by to zřejmě nevoli mezi obyvateli. Dle mého názoru by se měly tyto dvě daně v České republice i Itálii zrušit. Dárci pro daň darovací stejně uznají jen takový majetek, který musí být registrován nebo jinak evidován. Velkou část darů do daňového přiznání neuznávají, takže i kdyby bylo zrušeno osvobození pro I. a II. skupinu, zřejmě by to nemělo příliš velký dopad na celkové příjmy. Ve Velké Británii a Francii jsou příjmy z daně dědické a daně darovací důležitou součástí daňových příjmů. Ve Velké Británii tvoří necelé 1 %, ve Francii až 1,2 %.

63

V těchto zemích by zrušení daně dědické a darovací znamenalo podstatnější výpadek v daňových příjmech. Nejjednodušší a zřejmě nejspravedlivější systém je zaveden ve Velké Británii, kde jsou zdaněni všichni dědici či obdarovaní bez ohledu na příbuzenský vztah. Je zde stanovena vysoká sazba daně dědické (40 %). Při stanovení této sazby odborníci mohli vycházet z předpokladu, že pokud získáte majetek bez vašeho přičinění, nebo pro vás přílišný problém část z tohoto majetku odevzdat státu. Jinak by tomu bylo u majetku, který jste si museli sami koupit. Daň z převodu nemovitostí je v České republice aplikována na úplatný převod majetku. Poplatníkem je zde prodávající a sazba daně je stanovena na 3 % z ceny nemovitosti. Tento systém je velmi jednoduchý, průhledný a efektivita výběru této daně je v České republice velmi vysoká. Zato v Itálii je systém zdanění převodu nemovitostí více než komplikovaný. Je nutno zaplatit registrační daň, kterou platí převodce majetku ve výši 0,5 – 15 %z ceny nemovitosti. Nejčastěji je uplatňována sazba daně ve výši 7 %. Dále musí zaplatit kupující katastrální a hypoteční daň. Katastrální daň se platí ve výši 0,5 %, 2 % nebo 3 % dle povahy nemovitosti, sazba hypoteční daně činí 1 %. Také ve Francii je sazba daně strukturovaná na daň připadající na departement (3,6 %), místní daň (1,20 %), poplatek spojený s náklady na výběr (2,50 %) a státní daň (0,20 %). Celkem tedy kupující musí zaplatit daň ve výši 7,5 % z prodejní ceny. Ve Velké Británii je převod nemovitosti zdaněn ve formě kolkovného. Sazby jsou stanoveny dle hodnoty nemovitosti ve výši 1, 3 a 4 %. Nově bude zavedena sazba daně ve výši 5 % pro hodnotu nemovitosti nad 1 milion GBP. Nejlepší systém se mi jeví ten, který je stanoven v České republice. Sazba daně 3 % pro všechny převody nemovitostí nedává prostor pro spekulace s hodnotou nemovitosti, aby se převod dostal do nižšího daňového pásma, jakoby se mohlo dít ve Velké Británii. Efektivnost systému také dokládá nákladovost výběru daně, která je ve výši pouze 2,85 %. Velmi složitý systém je zaveden v Itálii, kde je zdaněn jak prodávající, tak kupující, navíc se u každého z nich může sazba daně lišit dle povahy nemovitosti. Proto je tento systém velmi netransparentní a kupující se nemůže objektivně rozhodnout o koupi nemovitosti, jelikož z počátku neví, jak vysokou daň za převod této nemovitosti bude platit. Ve Francii je částka z výběru daně z převodu nemovitostí rozdělena mezi jednotlivé územní celky a zároveň obsahuje také část na zaplacení poplatku spojeného s náklady na výběr daně. Tato část mi přijde dosti spekulativní. Náklady na výběr daně z převodu by měly být u každé nemovitosti stejné, bez ohledu na její hodnotu. Daňové přiznání a registrační formulář musí vyplnit každý stejné a i jejich zpracování by mělo být administrativně stejně náročné. Proto stanovení poplatku na náklady jako 2,5 % z prodejní ceny nemovitosti je neadekvátní.

64

Poslední majetkovou daní, která se nachází ve všech daňových systémech porovnávaných zemí, je daň silniční. V České republice se uplatňuje pouze u vozidel, která jsou používána pro podnikání či samostatnou výdělečnou činnost, obdobně jako ve Francii. Itálie a Velká Británie uplatňuje silniční daň na všechna vozidla, tedy i ve vlastnictví soukromých osob. Česká republika stanovuje sazby daně dle zdvihového objemu motoru u osobních automobilů a dle celkové hmotnosti a počtu náprav u nákladních vozidel. Část zemí ovšem zavádí stanovení sazby daně dle emisí CO2 na kilometr. Tento systém platí ve Francii pro vozidla registrovaná od 1. ledna 2006 a ve Velké Británii pro vozidla registrovaná od 1. března 2001. Stanovení sazby daně dle emisí CO2 je výhodnější z hlediska ochrany životního prostředí. Poplatníci budou chtít více nakupovat vozy s nižšími emisemi CO2. Tento systém je však možno aplikovat pouze v případě, že budou zdaněna veškerá vozidla. Pro firmy jsou důležitější nákladní vozy, u kterých se rozhodující jejich výkon, počet náprav a celková hmotnost. Proto je v tomto případě lepší zdaňovat tato vozidla dle těchto kritérií. Pokud by se zdaňovaly dle emisí CO2, daň za nákladní vozy by byla velmi vysoká, neboť jejich emise CO2 jsou mnohem vyšší, než u osobních automobilů. To by se mohlo promítnout do zvýšení ceny zboží, které firmy vyrábějí. Proto nejlépe stanovený systém výběru silniční daně je ve Velké Británii. Zde uplatňovaná spotřební daň z vozidel je stanovena dle výše uvedených pravidel. V kontextu blížích se voleb do parlamentu České republiky a snahy snížit státní dluh je mezi návrhy politiků tak snaha zdanit veškerá vozidla registrovaná v České republice. Šlo by o zdanění majetku, stejně jako u daně z nemovitostí. V tomto případě by to bylo v pořádku, bylo by ale nutno upravit kontrolu například nad stanovením ceny benzínu. Cena benzínu a nafty je v České republice dlouhodobě vyšší, než v okolních státech. Provoz vozidla je již teď velmi nákladné, proto by se zdanění vozidla muselo nějak vyvážit. Druhou variantou by bylo rapidní zvýšení kvality dopravní infrastruktury České republiky. Ovšem ze současné praxe bych byla k této možnosti využití dalších příjmů z daně silniční ke zlepšení silniční sítě spíše skeptická. Dle statistik OECD má Česká republika po Rakousku nejnižší daňové zatížení co se týče majetkových daní ze všech zemí OECD. Proto můžeme v budoucnu očekávat růst majetkových daní a to především daně z nemovitostí. Tato daň hraje významnou roli při stanovení rozpočtu obcí a jejich postupné zvyšování by mohlo přispět k rozvoji většiny obcí a tím i celé České republiky. Otázka zůstává a daně dědické a daně darovací, které by se dle některých odborníků měly zcela zrušit, jelikož zdaňují pouze nahodilé a neočekávané příjmy. Dary a dědictví by se mohly stát součástí dani z příjmů a tím by zanikly vysoké administrativní náklady na

65

výběr těchto dvou daní. Dle jiných by se měla zrušit osvobození a daně by měly být uvaleny na všechny osoby. Daň z převodu nemovitostí je v České republice, co se výběru týče, efektivní daní, proto se zřejmě nijak výrazně měnit nebude. V roce 2004 se snížila sazba daně z pěti na tři procenta, další úpravy provedeny nebyly. Změny lze očekávat především u daně silniční, kdy se zřejmě dříve či později zavede zdanění také pro vozidla v soukromém vlastnictví. Česká republika se snaží zvýhodnit nová vozidla snížením sazby daně, kdy do 3 let od první registrace vozidla se snižuje sazba daně o 48 %, po následující 3 roky o 40 % a další tři roky lze uplatnit snížení sazby daně o 25 %. Tato snížení podporují nákup nových vozidel a jsou administrativně méně náročná, než stanovování sazby daně dle emisí CO2. Zvýhodněná sazba daně po dobu 9 let se jeví jako dostatečná doba, proto by měl být tento postup v daňové úpravě ponechán.

66

7. POUŽITÁ LITERATURA HUBINKOVÁ, Z., a kol. Psychologie a sociologie ekonomického chování. Praha: Grada Publishing, 2008. 280 s. ISBN 978-80-247-1593-3. KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. Praha: ASPI, 2006. 279 s. ISBN 80-7357295-2. KYPETOVÁ, J. Místní daně ve Francii. [online] Aktualizováno 2003-06-27. [cit. 201004-21]. Dostupné z: . MARKOVÁ, H. Daňové zákony 2010. Úplná znění platná k 1. 1. 2010. Praha: Grada Publishing, 2010. 280 s. ISBN 978-80-247-3206-0. PROVAZNÍKOVÁ, R. Financování měst, obcí a regionů – teorie a praxe. Praha: Grada Publishing, 2009. 304 s. ISBN 978-80-247-2789-9. RADVAN, M. Zdanění majetku v Evropě. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. 385 s. Beckova edice právo a hospodářství. ISBN 978-80-7179-563-6. ŠIROKÝ, J. Daňové teorie: s praktickou aplikací. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2008. 301 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-005-8. Agenzia entrate. Italian Taxation. [online] [cit. 2010-04-16]. Dostupné z: < http://www1.agenziaentrate.it/inglese/italian_taxation/index_IT.htm>. Wikipedia: Taxation in France. [online] Aktualizováno 2010-04-21. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2001- [cit. 2010-04-22]. Dostupné z: . Local Rates in France Rise by 6,1 %. [online] 2009-10-15. [cit. 2010-05-04]. Dostupné z: . Wikipedia: Taxation in the United Kingdom. [online] Aktualizováno 2010-05-02. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2001- [cit. 2010-04-25]. Dostupné z: . Wikipedia: Council Tax. [online] Aktulaizováno 2010-04-30. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 2001[cit. 2010-04-25]. Dostupné z: . BusinessInfo. Velká Británie: Finanční a daňový sektor. [online] [cit. 2010-04-24]. Dostupné z: HM Treasury. Vehicle Excise Duty reforms. [online] [cit. 2010-05-02]. Dostupné z: . Advice Guide. Tax – in England. [online] [cit. 2010-04-25]. Dostupné z:

67

. OECD. Ekonomický přehled ČR, 2010. [online] 2010-04-06. [cit.2010-05-04]. Dostupné z: . „Taxes in Europe“ database. [online databáze]. Aktualiz. 2010-04-30. [cit. 2010-04-15]. European Commission. Taxation and Customs Union. Dostupné z: . Česká daňová správa. Přehled koeficientů daně z nemovitostí. [online]. Aktualiz. 201001-15. [cit.2010-05-03]. Dostupné z: . Directgov. Rates of Vehicle Tax. [online] [cit.2010-15-05], Dostupné z: .

68

SEZNAM SCHÉMAT, TABULEK A GRAFŮ Schéma 1: Daňová soustava České republiky. ................................................................ 3 Schéma 2: Klasifikace majetkových daní. ........................................................................ 5 Tab. 1: Podíl majetkových daní na celkových daňových příjmech v letech 1970 – 2002. ...................................................................................................................................... 8 Tab. 2: Sazba daně u pozemků ........................................................................................ 10 Tab. 3: Sazba daně u ostatních pozemků za každý 1m2............................................... 10 Tab. 4: Koeficienty pro násobení základní sazby daně z pozemků. .......................... 11 Tab. 5: Sazby daně u staveb na 1m2 zastavěné plochy. ................................................ 13 Tab. 6: Rozdělení osob dle příbuzenského vztahu. ...................................................... 15 Tab. 7: Sazba daně dědické a daně darovací u osob zařazených do III.skupiny. .... 15 Tab. 8: Sazby daně dědické ve Francii. ........................................................................... 24 Tab. 9: Sazby daně silniční daně ve Francii dle koňských sil. ..................................... 25 Tab. 10: Sazby daně silniční ve Francii dle výše emise CO2. ....................................... 26 Tab. 11: Sazby daně z bohatství ve Francii. ................................................................... 26 Tab. 12: Oceňovací třídy místní daně v Anglii. ............................................................. 27 Tab. 13: Oceňovací třídy místní daně ve Walesu a Skotsku. ....................................... 28 Tab. 14: Sazby spotřební daně z vozidel ve Velké Británii pro vozidla registrována 1. března 2001 a později. ................................................................................................... 30 Tab. 15: Změny sazby daně z nemovitostí ve vybraných městech Francie v roce 2009. ..................................................................................................................................... 35 Tab. 16: Daňové sazby třídy D v jednolitých radních oblastech Anglie. .................. 35 Tab. 17: Porovnání daňové povinnosti z daně z nemovitostí v jednotlivých státech. .............................................................................................................................................. 37 Tab. 18: Porovnání daňové povinnosti z daně dědické v jednotlivých státech........ 43 Tab. 19: Porovnání daňové povinnosti z daně darovací v jednotlivých státech. ..... 46 Tab. 20: Porovnání daňové povinnosti z daně z převodu nemovitostí v jednotlivých státech. ....................................................................................................... 52 Tab. 21: Porovnání daňové povinnosti z daně silniční v jednotlivých státech. ........ 57

69

Graf 1: Počet obcí v České republice dle zavedení místního koeficientu. ................. 32 Graf 2: Roční výnos daně z nemovitostí v jednotlivých zemích. ............................... 38 Graf 3: Výnos daně z nemovitostí jako % HDP v jednotlivých zemích. ................... 39 Graf 4: Daňový výnos jako % z celkových daňových příjmů v jednotlivých zemích. .............................................................................................................................................. 39 Graf 5: Příjmy z daně dědické a daně darovací ve vybraných státech v letech 2000 – 2008. ..................................................................................................................................... 47 Graf 6: Příjmy z daně dědické a daně darovací jako % z HDP ve vybraných státech v letech 2000 – 2008. ........................................................................................................... 48 Graf 7: Příjmy z daně dědické a daně darovací jako % z daňových příjmů ve vybraných státech v letech 2000 – 2008. ......................................................................... 49 Graf 8: Příjmy z daně z převodu nemovitostí ve vybraných státech v letech 2000 – 2008. ..................................................................................................................................... 53 Graf 9: Příjmy z daně z převodu nemovitostí vyjádřené v % celkových daňových příjmů vybraných států v letech 2000 – 2008. ................................................................ 54 Graf 10: Příjmy daně silniční ve vybraných státech v letech 2000 – 2008.................. 58 Graf 11: Příjmy daně silniční určené jako % HDP ve vybraných státech v letech 2000 – 2008. ......................................................................................................................... 59

70

PŘÍLOHY Příloha 1: Sazby daně silniční v České republice. Příloha 2: Sazby daně silniční ve Velké Británii. Příloha 3: Obce, které v roce 2010 využívají místní koeficient pro výpočet daně z nemovitosti v České republice.

71