MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Tendence ve vývoji brazilského zemědělství na globálním trhu

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Tendence ve vývoji brazilského zemědělství na globálním trhu Diplomová práce

Vedoucí práce:

Autor práce:

Ing. Vojtěch Tamáš, Ph. D.

Bc. Marie Čadová

Brno 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma „Tendence ve vývoji brazilského zemědělství na globálním trhu“ vypracovala samostatně za použití literatury uvedené v seznamu.

V Brně, 27. května 2013

………………………… podpis

Poděkování Děkuji vedoucímu své diplomové práce Ing. Vojtěchu Tamášovi, Ph.D., za odborné metodické vedení, cenné rady a připomínky při vytváření této práce.

ABSTRAKT Čadová, M.: „Tendence ve vývoji brazilského zemědělství na globálním trhu“ Mendelova univerzita v Brně, 2013. Diplomová práce. Diplomová práce v literární části charakterizuje obecné tendence vývoje zemědělství a jeho současné postavení ve společnosti včetně projevů globalizace. Analytická část shrnuje vývojové trendy brazilského zemědělství, zaměřuje se na strukturu, rozměr a výsledky brazilského agrárního sektoru a identifikuje příčinné souvislosti. Další část práce popisuje základní znaky a souvislosti formování komoditní vertikály cukrové třtiny na brazilském trhu a růst její konkurenceschopnosti na trzích globálních. V rámci světového prostředí dokumentuje vývoj nabídky a poptávky, zahraniční obchod s cukrovou třtinou a analyzuje projevy globalizace na světovém trhu s cukrem. Zpracované výstupy umožní posoudit postavení Brazílie z hlediska zvolené komodity do budoucnosti na globálním trhu.

Klíčová slova Globalizace, mezinárodní obchod, agrobyznys, komoditní vertikála, cukrová třtina.

ABSTRACT Čadová, M.: „Tendencies in the development of Brazilian agriculture in the global market“ Mendel University in Brno, 2013. Diploma thesis.

The diploma thesis in the literary section describes the general trends in agriculture and its present position in society, including expressions of globalization. The analytical part summarizes trends in the Brazilian agriculture, focusing on the structure, dimension and the results of the Brazilian agricultural sector, and identifies causal connections. The next part describes the basic features and the context formation of commodity chain sugarcane in the Brazilian market and growth its competitiveness in global markets. In the global setting, documents the development of supply and demand, international trade in sugar cane and analyzes the globalization processes on the world sugar market. The position of Brazil in the future on the global market with selected commodity will be evaluated based on processed outputs.

Key words Globalization, international trade, agribusiness, supply chain, sugar cane.

OBSAH 1.

ÚVOD .............................................................................................................................6

2.

CÍL PRÁCE A METODIKA .......................................................................................7

3.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA ...............................................................................10 3.1 Obecné tendence a současná úloha agrobyznysu ...................................................10 3.1.1 Komplexní pojetí agrobyznysu ............................................................................10 3.1.2 Podstatné změny utvářející současný agrobyznys ...............................................14 3.1.3 Významové souvislosti formování komoditní vertikály ......................................16 3.2 Projevy globalizace a její vliv na agrární zahraniční obchod ...............................18 3.2.1 Obecné pojetí globalizace ....................................................................................18 3.2.2 Postavení zemědělství v kontextu globálních procesů ........................................19 3.2.3 Specifika zahraničního obchodu ..........................................................................21 3.2.4 Agrární zahraniční obchod...................................................................................24 3.3 Hybné síly brazilského agrárního sektoru..............................................................26 3.3.1 Transformace do podoby současného zemědělství ..............................................26 3.3.2 Formování agrární politiky a nástroje její implementace ....................................28

4.

VLASTNÍ PRÁCE ......................................................................................................32 4.1 Postavení zemědělství v rámci brazilské ekonomiky .............................................32 4.2 Analýza brazilské zemědělské prvovýroby .............................................................36 4.2.1 Současná komoditní struktura ..............................................................................36 4.3 Faktory formující světový trh s cukrem .................................................................47 4.3.1 Aktuální tendence globálního trhu s cukrem .......................................................47 4.3.2 Vývoj poptávky po cukru ve světových regionech ..............................................53 4.3.3 Cenový vývoj cukru na světových trzích .............................................................55 4.4 Vývoj komoditní vertikály cukrové třtiny ..............................................................57 4.4.1 Podmínky pro pěstování cukrové třtiny ...............................................................57 4.4.2 Model komoditního řetězce .................................................................................57 4.4.3 Procesy působící na změny v produkci cukrové třtiny v Brazílii ........................60 4.5 Zahraniční obchod ....................................................................................................63 4.6 Predikce postavení Brazílie na světovém trhu .......................................................66

5.

DISKUZE ....................................................................................................................69

6.

ZÁVĚR ........................................................................................................................72

7.

PŘEHLED LITERÁRNÍCH ZDROJŮ ....................................................................74

8.

SEZNAM ZKRATEK ................................................................................................79

9.

SEZNAM GRAFŮ, OBRÁZKŮ A TABULEK .......................................................80

1. ÚVOD Chápání úlohy zemědělství i jeho vývojové tendence se mění, ale i přesto má produkční funkce zemědělství od svého prvopočátku nezastupitelnou roli při zajišťování potravin. Z toho důvodu nemůže být ani v současných globalizovaných ekonomikách její primární postavení potlačeno. Při zdůvodňování důležitosti agrárního sektoru se stále více zdůrazňují také mimoprodukční funkce, které ještě více podtrhují sociální a ekologický význam zemědělství. Postupně tak dochází prostřednictvím integračních procesů k propojování regionálních a světových trhů a růstu jejich reciproční závislosti. V důsledku toho se značně změnily vztahy mezi výrobci a konečnými spotřebiteli a začaly se utvářet tzv. komoditní vertikály, do kterých vstupují další subjekty navazující výroby jako mezičlánky. Zemědělská produkce tak prochází dalším zpracováním a vzájemná interakce jednotlivých článků v potravinové vertikále se stává nezbytností nejen k fungování tohoto odvětví na mezinárodní úrovni, ale zároveň je také součástí udržitelného rozvoje zemědělství na agrárním trhu. Předkládaná práce se zaměřuje na analýzu vývojových tendencí zemědělského giganta, Brazílii, neboť dopad takového hráče na světové trhy je velmi zřetelný. Během posledních desetiletí bylo brazilské zemědělství transformováno na zemědělství vysoce konkurenceschopné, brazilská vývozní kapacita neustále roste a její vliv byl zaznamenán na mezinárodních trzích bez významného cenového dopadu na poptávku. Nejvýznamnějším činitelem globalizace je v současnosti liberalizace trhu. Cukr je opravdu globální komoditou, protože se spotřebovává všude na světě a jeho výroba je velmi nerovnoměrná, proto je mezinárodních obchod s ním též globální záležitostí. Trh s cukrem se tedy nepochybně vyznačuje globálním rozsahem z hlediska produkce, obchodu i spotřeby. Oproti globalizovaným trhům s jinými potravinami si však uchovává určitou odlišnost. Práce by mohla přinést zajímavé informace o vývoji zemědělství brazilského regionu, protože

hodnocení

vývojových

souvislostí

jednotlivých

agrárních

sektorů

je v současnosti velmi užitečné pro utváření různých komparací.

6

2. CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem předkládané diplomové práce je charakterizovat vývojové tendence brazilského agrárního sektoru, blíže je práce zaměřená na komoditní vertikálu cukrové třtiny v brazilském agrárním sektoru a její postavení v rámci světového trhu. Pro naplnění hlavního cíle byly stanoveny následující dílčí cíle: - Zhodnocení pozice agrárního sektoru v rámci brazilské ekonomiky, - Charakteristika současné komoditní struktury v rámci RV a ŽV v Brazílii, - Vývojové tendence cukrových plodin na světovém trhu, - Analýza poptávky a nabídky cukru na světovém trhu, - Formování komoditní vertikály cukrové třtiny v Brazílii, - Analýza brazilského zahraničního obchodu s cukrem a etanolem, - Evaluace zjištěných výsledků z hlediska určení pozice zkoumané vertikály na světovém trhu. Metodický postup řešení byl stanoven následujícími kroky: Zpracování teoretických východisek, která se zaměřují na problematiku agrárního sektoru a definují základní pojmy s ním spojené. Na základě této teoretické základny pak byla částečně formována struktura Vlastní práce. Literární přehled shrnuje a pojednává o následujících okruzích spojených s problematikou agrobyznysu: - Vymezení obecných tendencí a současné úlohy agrobyznysu v komplexním pojetí, charakteristika změn a ovlivnění článků komoditních řetězců. - Projevy globalizace a její vliv na agrární zahraniční obchod. - Hybné síly brazilského agrárního sektoru zahrnující transformaci do podoby současného zemědělství včetně utváření agrární a obchodní politiky. Jednotlivé části Vlastní práce jsou rozděleny do kapitol, které se soustřeďují především na tyto oblasti: - Zemědělská charakteristika regionu a další rozvoj v této oblasti. - Rozbor struktury výroby brazilského agrárního sektoru. - Vývoj produkce, spotřeby a cen cukrových plodin na světovém trhu.

7

- Aspekty formování komoditní vertikály cukrové třtiny a analýza zahraničního obchodu. - Shrnutí závěrečných východisek a jejich promítnutí do současné pozice agrárního sektoru. V práci bude využito následujících metod: - Matematické a statistické metody zahrnující shromažďování a utřiďování ekonomických dat, kvantifikaci jevů, zkoumání závislosti mezi jednotlivými ekonomickými veličinami či využití úsekových časových řad. - Metoda srovnávání, která umožňuje srovnávání vývoje v časové řadě za předpokladu konstantní délky časových intervalů. - Metoda modelování, kdy skutečná situace je napodobována situací modelovou (model komoditní vertikály). - Prognostická metoda využívající sekundární data z vybraných databází (především FAPRI-ISU 2011 World Agricultural Outlook) zahrnující komparaci databází OECD-FAO a USDA. Využití faktografické základny: Při zpracovávání diplomové práce bude využíváno zahraničních datových zdrojů, které poskytují souhrnné statistické údaje, na základě nichž je možné utvářet komparace a vyvozovat vlastní hypotézy. Ostatní zdroje dat jsou uvedené v seznamu literatury. Pro účely této práce bude využito následujících národních datových zdrojů: - Brazilský

institut

pro

geografii

a

statistiku

(IBGE),

dostupný

z www.ibge.gov.br, který poskytuje systematické průzkumy zemědělské výroby, jež nabízí podrobně zpracované zemědělské informace za jednotlivé regiony a poukazují na hlavní indikátory brazilského zemědělství. Nalezneme zde rozsah a strukturu komoditních výstupů, či změny za analyzované roky. - Brazilský

podnik

pro

zemědělský

výzkum

(EMBRAPA),

dostupný

z www.embrapa.br, jenž podává aktuální zprávy a řešení pro udržitelný rozvoj brazilského agrobyznysu prostřednictvím předávání informací a transferu výrobních technologií. Zpracovává výzkumné studie o brazilském zemědělství a agroenergii.

8

- Centrum výzkumu cukru a informací (CEDUS), poskytuje kompletní informace a dokumentaci v oblasti cukru. Čerpáno bude majoritně ze souhrnného reportu Cukr a jeho vedlejší produkty, 2012. - Ministerstvo zemědělství ČR (MZE), využito bude především Situačních a výhledových zpráv cukru a cukrové řepy poskytující informace o základních předpokladech a prognózách vývoje v této oblasti, světovém obchodu, světové spotřebě, vývoji cen, atd. Další informace budou čerpány z mezinárodních databází: - Ministerstvo zemědělství USA (USDA), jehož databáze poskytuje data za vybrané komodity o produkci, exportu, importu, postavení států v rámci světové ekonomiky, přičemž využíváno bude především výročních zpráv o komoditách a jejich pozici na světových trzích. - Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) poskytuje monitoring agrárních politik a jejich reforem, prostřednictvím něhož je možné pochopit principy fungování agrobyznysu. - Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAOSTAT). Statistika FAOSTAT umožňuje získat údaje týkající se potravin a zemědělství v dlouhých časových intervalech. Pro účely analýz v této práci poskytuje databáze především data pro mezinárodní komparaci vybraných komodit rostlinného a živočišného původu. Problém, který zde může nastat, jsou chybějící starší data, která nebývají u rozvojových zemí k dispozici, a zároveň data, která prozatím ještě do statistik nebyla zanesena, a to za roky 2011 a 2012. - Světová banka (WB) je poslední využívaný mezinárodní zdroj, který poskytuje časové řady ukazatelů zemědělství a regionálního rozvoje, ale stejně jako ostatní databáze není pro Brazílii úplná.

9

3. TEORETICKÁ VÝCHODISKA 3.1 Obecné tendence a současná úloha agrobyznysu 3.1.1 Komplexní pojetí agrobyznysu Současné zemědělství dle Bečvářové (2008) nepředstavuje samostatný uzavřený systém, a to nejen s ohledem na obecné uznání úlohy tohoto sektoru v udržitelném rozvoji společnosti. Reflektuje změny v nárocích i postavení zemědělské výroby v rámci výroby potravin, neboť v této produkční funkci dochází velmi rychle k překonávání odvětvové vymezenosti zemědělství a ostatních odvětví. Industrializované moderní zemědělství je typické řadou interakcí s oblastí výzkumu, s podniky odvětví vstupů, zpracování, služeb, distribuce i obchodu. Současně roste i jeho závislost na celkové úrovni národní i světové ekonomiky. Jak uvádí Blažková (2008), jedním z nejpříznačnějších rysů současného ekonomického vývoje, který se projevuje napříč jednotlivými sektory, tedy i v odvětví zemědělsko-potravinářském, je růst vzájemné závislosti a propojení trhů jak v horizontálním, tak vertikálním pojetí. V obou případech lze hovořit o jednom z ekonomických projevů globalizace, jež s sebou přináší především řadu pozitivních změn z hlediska rozšiřování trhu. Skutečnost, že rozvoj zemědělství ve většině zemí světa záleží na celkovém hospodářském rozvoji, prezentovali již ve svém díle autoři Norton a Alwang (1993). Na základě jejich tezí plní zemědělský sektor především tři funkce, poskytuje potraviny, dodává práci pro průmysl a přímo i nepřímo vytváří kapitál. Výroba potravin zastupující klasickou funkci zemědělství však není jedinou variantou k využívání přírodních zdrojů, proto Zachariasse (2002, v Bečvářové, 2008) rozdělil jejich produkční či mimoprodukční využití do čtyř etap. Vývoj a návaznost jednotlivých etap znázorňuje křivka, procházející čtyřmi kvadranty, které vymezují rozhodující limity zabezpečení společenských potřeb.

10

V první etapě byl rozvoj zemědělské výroby založen na technologickém rozvoji, neboli určován úrovní technologií a odpovídal nabídkově orientovanému modelu. Rozvoj výroby především v hospodářsky vyspělé části světa postupně vedl až k problémům nadprodukce a zemědělství se tak stávalo součástí odlišného modelu, motivovaného potřebami, tedy poptávkově orientovaného modelu.

Přebytek Čtvrtá etapa

Výroba Spotřeba

Přírodní zdroje

Třetí etapa

Zaměstnanost

Přebytek

Nedostatek

První etapa Nedostatek

Zemědělské produkty

Druhá etapa

Obr. 1: Etapy vývoje zemědělství z hlediska nároků na užití přírodních zdrojů Zdroj: Zachariasse (2002)

První etapa představovala zemědělství, jehož úkolem bylo primárně zajišťovat dostatek potravin a neexistovalo žádné omezení, které by bránilo využívání zdrojů. Produkce rostla převážně extenzivně a k růstu produktivity faktorů přispěl rozvoj technických

a zemědělských

věd.

Druhá etapa

byla

charakterizovaná

růstem

zemědělské produkce v důsledku technického rozvoje, jenž přispíval k intenzifikaci zemědělské výroby. Rozvoj ostatních odvětví se projevoval růstem zaměstnanosti a poptávky po potravinách. Objevila se zde první negativa ekologických zátěží a prvotní soutěživé jednání o prostor. Řešením problémů a změn se proto začaly zabývat společenské vědy. Třetí etapa byla doprovázena biologickými a technologickými inovacemi, které příznivě zapůsobily na rozmanitost nabídky produktů a služeb. Ve fázích výroby a zpracování dochází k postupnému propojování a hledají se systémy

11

komplexního řízení zemědělské výroby, které by uspokojily rostoucí poptávku. Hovoří se zde o problematice zemědělské ekonomiky, managementu a politiky. Čtvrtá etapa odráží současný stupeň rozvoje, který je evokován moderními technologiemi, kvalitou zemědělských výrobků, zachováním přírodních zdrojů, ale také problémy komunikace a růstu konkurence. Tak, jak se po mnoho století vyvíjelo zemědělství, začal se postupně formovat také agrobyznys, který definují Davis a Goldberg (1957, v Bečvářové, 2005) jako souhrn všech činností týkajících se výroby, zpracování a distribuce zemědělských produktů. To znamená výrobní činnosti, skladování, zpracování, dopravu a prodej zemědělských komodit a produktů z nich vyrobených. Ricketts (2008) shrnuje všechny definice agrobyznysu v souhlasné tvrzení, že agrobyznys zahrnuje všechny aktivity, které jsou součástí produkce, zpracování, distribuce a velkoobchodního i maloobchodního prodeje zemědělských komodit. Sonka (1999, v Bečvářové, 2008) charakterizuje princip agrobyznysu jako teoreticko-metodologický přístup, který umožňuje pochopit a zkoumat podstatu společné identity všech odvětví podílejících se na výrobě potravin a vláken v současné etapě s cílem zlepšit fungování celého systému. Pojetí agrobyznysu tedy v teoreticko-metodologické rovině zasahuje dle Bečvářové (2008) celou šíři sektoru a jakoukoliv aktivitu vztahující se k zemědělství, která je vyvolána tržními mechanismy. Prostřednictvím tohoto přístupu je pak možné zkoumat odvětví výroby zemědělských produktů, zpracovatelský průmysl a obchod ve vzájemných interakcích. V komplexním pojetí agrobyznysu jsou zkoumány a propracovávány problémy rozvoje potravinového hospodářství, především v USA a v dalších státech Severní a Jižní Ameriky, v Austrálii a na Novém Zélandu. V této koncepci dochází k rozšíření předmětu zkoumání ekonomiky zemědělství o další články komplexu. Jeho součástí jsou i vazby a příčinné souvislosti vývoje zemědělství v kontextu s vývojem podmínek, výsledků a změn celého potravinového řetězce. Současný agrobyznys, jeho elementární vazby a působení na rozhodování zemědělských výrobců v komoditních vertikálách lze znázornit pomocí následujícího obrázku.

12

Velkoobchod pro vlastní distribuci

Zpracovatelé 2. fáze

Biologické vstupy

Zemědělské podniky Formování poptávky

D

Nákupci zem. produktů

Obchodní místa

Potravinové služby

Spotřebitelé Ostatní zákazníci

Podm. nabídky S

Věda, výzkum

Velkoobchod, distribuce, ostatní odběratelé

Zpracovatelé 1. fáze

Formování poptávky

Obr. 2: Současný agrobyznys, základní struktura a rozhodující vazby Zdroj: Bečvářová, Lechanová (2006)

Na absenci určitých specifik jednotlivých toků dle typů produktů a jejich zpracování poukázali Syrovátka a Blažková (2009). I přesto však souhlasí s faktem, že struktura agrobyznysu v předchozím schématu jednoznačně potvrzuje existenci potravinových vertikál, přičemž pro převažující část produkce zemědělství je typická sílící závislost na dalších subjektech agrobyznysu. Základní informaci o struktuře agrobyznysu je možné dle Grievinka (2002, v Bečvářové, 2008) na různé úrovni obecnosti odvozovat z počtu jednotlivých subjektů operujících na relevantních trzích. Sonka a Hudson (1999, v Lechanové

a

Bečvářové,

2006)

pak

zvýrazňují

stěžejní

úlohy

výzkumu

a předvýrobních fází. Agrobyznys je v současnosti ovlivňován moderními trendy, jež neustále mění koncepci jeho pojetí a chápání. Nicméně na jeho vývojových tendencích a budoucím směřování se rovněž podílí také hybné síly představující zásadní témata soudobé moderní společnosti, které blíže specifikuje tabulka číslo jedna.

13

Tab. 1: Současné trendy a hybné síly agrobyznysu

Současné trendy v agrobyznysu

Hybné síly vývoje v agrobyznysu

Přesun od ekonomiky založené na výrobě Globalizace trhů – liberalizace agrárního zemědělských produktů k ekonomice založené obchodu, reformy agrárních politik. na znalosti trhů. Rozvoj technologií – nový typ technologií, Komparativní výhodou je kvalita analýz zejména biotechnologie a způsoby a bezprostřední reakce, která určuje a mění komunikace. pozice firem, regionů nebo zemí. Angažovanost lidí – změny životního stylu Obchodní místa zůstávají v konkrétních mění charakter poptávky po potravinách, lokalitách, ale firmy, které zboží vyrábějí, zvyšuje zájem o původu výrobku i způsobu zpracovávají a distribuují, mohou být kdekoliv dopravy. na světě. Zdroj: Bečvářová (2005)

3.1.2 Podstatné změny utvářející současný agrobyznys Vnímání úlohy zemědělství se do určité míry mění a v multifunkčním pojetí se zdůrazňují i mimoprodukční funkce včetně nezastupitelnosti jeho rolí v trvale udržitelném rozvoji. Produkční úloha však zůstává bezpochyby, i přes odlišné dílčí cíle i přístupy k regulaci tohoto odvětví v hospodářských politikách, stále skutečně nenahraditelným artiklem. K významným změnám dle Bečvářové (2008) dochází v nárocích na typické komoditní výstupy zemědělství, na zemědělskou produkci pro výrobu potravin. Winter (2003) uvádí zásadní změnu, typickou pro současný potravinářsko-zemědělský sytém, a to přesun od homogenního komoditního trhu, tedy minimální druhové pestrosti výrobků, k trhu více segmentovanému 1. Bečvářová (2007) se dívá na změny z jiného úhlu pohledu a za rozhodující faktor považuje poptávku, která determinuje množství, kvalitu i cenově nákladové podmínky a stále výrazněji působí na celý systém výroby, zpracování i distribuci zemědělských produktů. V rámci působení tohoto mechanismu dochází k principiální změně charakteru samotných agrárních i potravinových trhů a mění se i možnosti zemědělských podniků prosazování se v tomto systému. 1

I přes poměrně vysokou tržní segmentaci jsou ceny zemědělských produktů neustále tlačeny směrem k likvidační hranici zemědělských podniků. Naopak ceny již zpracovaných potravin se neúměrně zvyšují.

14

Problematiku konkurence popisuje i Sykes (1995, v Swinnen, 2007) a poukazuje uvnitř stále konkurenčnějšího potravinářského systému na důležitost maloobchodníků a jejich soulad s obecnými globálními standardy, neboť právě oni jsou důležitými nástroji k utváření globálního potravinového systému. Z čistě ekonomického hlediska by tak docházelo k lepší koordinaci výroby a distribuce po celém světě, úsporám z rozsahu a zvyšování efektivity. Z hlediska obchodu by se tato skutečnost měla projevit v rostoucích tocích zboží mezi dílčími zeměmi. Boehlje, Hofing, Schroeder (2001, v Bečvářové, 2007) vytvořili komparaci tradičního zemědělství a nového koncepčního přístupu, tedy přechod z nabídkově orientovaného modelu na model řízený poptávkovým mechanismem. Z porovnání charakteristik obou modelů se pak jedná zejména o následující změny v jednotlivých okruzích.

Tab. 2: Charakteristika změn vyplývajících z koncepce nabídkově a poptávkově koncipovaných modelů zemědělství Tradiční koncepce

Nová koncepce

Nabídkově orientovaný model

Poptávkově orientovaný model

Přístup k zemědělství Charakter výstupu Struktura produkce Determinující faktor výroby Základ konkurenční výhody Volba zaměření výroby

Zemědělství je zemědělská výroba Komodita jako konečný výrobek Hlavní typické plodiny a produkty ŽV Výrobní podmínky, půda, kapitál, Kvalita půdy, technologie, stavby Univerzální struktura dle dostupnosti výrobních faktorů a vstupů

Zemědělství je součást výroby potravin Komodita jako surovina Žádané/popt. plodiny a produkty ŽV Požadavky zákazníka Lidé, znalosti, strategie, organizace, Specializace na konkrétní/žádanou surovinu

Vztah k majetku Rozhodující předpoklad úspěchu Vztah k pracovní síle Typ obchodu Charakteristika trhu Typ vztahů s dodavateli a odběrateli Nákup vstupů Vlastní výroba vstupů Vztah k ceně nabídky produktu Rozhodující druh rizika Postavení v systému Charakteristika podnikání Znalosti podmiňující úspěch Přístup k zemědělství Vztah k přírodním zdrojům Filozofie výroby

Vlastnictví aktiv Kapitál v peněžní a naturální formě PS je náklad a součást investice Prodává produkt a předává službu Neosobní vztahy/otevřené trhy Převážně adversní Velké množství různých dodavatelů Velmi silná tendence Jednoznačně tlak na zvyšování ceny Riziko selhání trhu (ceny) Nezávislost Stabilita Technické Zkušenostní, na základě tradice Využívání a čerpání Výroba zboží a likvidace odpadu

Kontrola aktiv Znalosti a informace PS je investice a součást nákladů Prodává službu a předává produkt Osobní kontakty na bázi kontraktů Korektní, přátelské Nákup zpravidla od jednoho zdroje Nákup od dodavatelů Preference snižování nákladů Riziko selhání vztahů Interakce s partnery Změna, flexibilita Ekonomické a komunikační Učící se, inovativní Užívání a ochrana Výroba zboží a využití odpadu

Charakteristiky

Zdroj: Bečvářová (2007)

15

3.1.3 Významové souvislosti formování komoditní vertikály Podle Bečvářové (2008) charakterizuje komoditní vertikála (řetězec) činnosti a vzájemné vztahy subjektů výrobních, zpracovatelských i odbytových činností a trhů fungujících v rámci procesů výroby a zpracování suroviny získané v zemědělské prvovýrobě na produkt distribuovaný konečnému spotřebiteli. Koncept komoditních řetězců dle Gibbona (2001) vychází původně z teorie politické ekonomie. Klade důraz na rozvíjející se průmyslové výrobní systémy na celosvětové úrovni a zaměřuje se mnohem více na organizaci systému než na koncentraci vlastnictví výrobních zdrojů. Tento přístup komoditních řetězců vyzdvihuje čtyři základní aspekty výrobních systémů: - Struktura vstupů a výstupů, - geografické rozšíření řetězců, - vnitřní struktury určující bariéry vstupu, - vnější institucionální rámec. V souvislosti s utvářením zemědělsko-potravinářského výrobního řetězce jsou nejčastěji zkoumány vztahy nadnárodních potravinářských firem se zemědělci, které se nejvýrazněji projevují v integračních procesech. Ztráta vlivu zemědělců na rozhodování zpracovatelských firem a ztráta svobodné volby pak dle Hudečkové (2000) představuje problematiku závislosti. Rozhodující subjekt musí řešit otázky odpovědnosti za své volby a otázky rizik z voleb vyplývajících. Rozhodují-li ve výrobní vertikále potravinářské firmy, je často jejich snahou přenášet svá rizika na zemědělce. Vertikální koordinace mezi subjekty na jednotlivých stupních komoditní vertikály může mít různé formy, které se pohybují mezi dvěma extrémy; otevřený /promptní/ trh a vertikální integrace. Williamsonova (1971, v Bečvářové, 2008) teorie ekonomiky transakčních nákladů považuje za hlavní motivy pro koordinaci činností mezi firmami růst efektivnosti a získání konkurenční výhody. MacDonald, Perry et al. (2004, v Blažkové, 2008) rozlišují čtyři možnosti organizování transakcí (otázkou pak zůstává, zda koordinace v rámci vertikály přispěje k posílení konkurenční schopnosti firmy na trhu):

16

1. Otevřený (promptní) trh. Producent se nezavazuje k prodeji výrobků před dokončením produkce a kupující se rozhoduje na základě okamžitých cen. 2. Marketingový kontrakt. Výrobce a kupující sjednávají dodací podmínky, způsob ocenění produkce a základní vlastnosti produktu. 3. Produkční kontrakt. Kupující se kromě zajištění odbytiště pro své výrobky významně účastní v rozhodování výrobce o výrobě a zachovává si vlastnictví klíčových výrobních vstupů. 4. Vertikální integrace. Představuje nejvyšší stupeň kontroly, kdy koordinace dvou nebo více následných výrobních fází se uskutečňuje prostřednictvím vlastnictví/managementu. Potravinové vertikály jsou zpravidla vymezeny výchozí zemědělskou komoditou a vyjadřují produkčně zpracovatelské toky od poskytovatele výchozí suroviny až po finálního spotřebitele. Vývoj potravinového hospodářství na současném stupni ekonomického rozvoje společnosti a rozložení sil odpovídá na základě tvrzení Bečvářové (2008) spíše poptávkově-orientovanému modelu (bližší specifikace viz výše). Klíčové postavení získávají finalizující články řetězce, které prosazují své zájmy i v předvýrobních fázích a v odvětvích vstupů. V podstatě tedy určují rozsah, rozmístění i způsob výroby zemědělské produkce.

Vstupy

Zemědělské produkty

1. fáze zpracování

2. fáze zpracování

Potravinářské zboží

Obr. 3: Poptávkově orientovaný model (komoditní řetězec) Zdroj: Bečvářová (2008)

17

Takto vyobrazená komoditní vertikála poukazuje pouze na základní vazby v systému a podle Tracyho (1993) by ani nebylo možné zachytit všechny existující toky. Nicméně nevylučuje, že dovozy a vývozy by mohly nastat v jakékoli fázi potravinového řetězce.

3.2 Projevy globalizace a její vliv na agrární zahraniční obchod 3.2.1 Obecné pojetí globalizace Svatoš (2009) označuje globalizaci jako mnohadimenzionální proces, který není pouze hnací silou, ale zároveň také výslednicí celé řady vývojových tendencí, jež představují zásadní důvod formování trvale udržitelné dimenze globalizace z hlediska světové společnosti, hospodářství a ekologie. Při utváření globálních struktur a vzniku požadavků na potřebu globální koordinace je proto nutné vycházet z mnohostrannosti a vzájemné propojenosti globalizačních procesů a trendů. Podle Plchové (2011) právě tyto procesy globalizace, liberalizace a integrace přinášejí pro národní ekonomiky značné změny v charakteru propojování těchto ekonomik. Jedná se o široký výčet obousměrných toků nejen hmotných, tj. finančních, úvěrových, pracovních sil, nýbrž stále s větší dynamičností i toků nehmotných, tj. informace, poznatky, technické služby, výsledky vědy a techniky ve formě patentů, licencí atp. Od směny finálních výrobků se váha přenesla na směnu polovýrobků jako výsledků jednotlivých fází zpracování. OECD definuje globalizaci

2

jako proces, který zvyšuje závislost trhů a výrobu

různých zemí díky dynamice obchodu se zbožím a službami, pohybem kapitálu a technologií. Při vymezování a analyzování představy o globalizaci vznikají různá názorová pojetí, která se nejčastěji dostávají do sporu při posuzování jejích pozitivních, případně i negativních vlivů na společnost a fungování trhů. Mezi kladné a záporné efekty globalizace zahrnuje Svatoš (2009) především růst světového obchodu, rozvoj přímých investic, rychlá tempa ekonomického růstu v některých rozvojových zemích, růst spotřeby, nové útvary národního charakteru. Dále také nekontrolovatelný transfer 2

Podobnou ideu globalizace prezentuje i MMF, podle něhož se projevuje jako rostoucí vzájemná závislost jednotlivých států v celosvětovém měřítku způsobená rostoucím objemem a sortimentem mezinárodních transakcí komodit, služeb, kapitálu a rozšiřováním technologií.

18

finančního kapitálu, který způsobuje významná rizika finančních krizí (např. mexické, brazilské, asijské, atp.), růst ekonomické diferenciace, oslabení role národního státu a nakonec tlak globálních trhů, jenž působí v zemích semiperiférie a periférie destrukci tradičních zemědělských struktur s negativními vlivy na ekologickou stabilitu krajiny, sociální struktury a soudržnost tradičních společenství. Negativní dopady globalizace popisuje ve svém článku také Tamáš (2010), který se názorově velmi shoduje se Svatošem (2009) a dodává, že nekontrolovatelné přesuny finančního kapitálu jsou podle Světové banky několikanásobně vyšší než objem obchodovaného zboží. Rizika ekonomických kolapsů by dle něj mohly mít za následek restrukturalizační změny, zejména růst nezaměstnanosti, ohrožení životního prostředí, udržitelného rozvoje, neboť rozšiřující se specializace a orientace na nejefektivnější aktivity mohou mít mnohdy za následek nadměrné čerpání přírodních zdrojů. Vstup zahraničních konkurentů pak může navíc vést k zániku některých výrob a tradičních činností, což může způsobit narušení makroekonomické stability daného území a růst její závislosti na vnějších subjektech.

3.2.2 Postavení zemědělství v kontextu globálních procesů V prvním přiblížení znamená globalizace ve vztahu k zemědělství utváření a fungování celosvětového trhu a celosvětové produkce potravin. Giddens (1989) nebo Cook (1994, v Hudečkové, 2000) spojují fenomén globalizace s pojmem agrobyznys, který představuje globální a integrovanou výrobu potravin. Termín agrobyznys prosadil již Ray Goldberg z Harvard Business School, který poukazoval na fakt, že výroba potravin se stala silně industrializovanou, neboť se vyrábí s používáním moderních strojů a je systematicky organizována prostřednictvím zpracovatelského průmyslu, dopravy a skladování. Vznik a kategorizace globálních problémů jsou dle Svatoše (2009) spojeny s určitým dostatečně rozvinutým stupněm světového hospodářství. Ekonomická dimenze se jeví jako dominantní, nicméně v tomto kontextu je třeba zdůraznit, že mezi významné a determinující souvislosti globálních problémů stávajícího světa patří i souvislosti agrární. Kategorizace vzájemně propojených a ovlivňujících se globálních problémů

19

umožňuje charakterizovat roli a význam agrárního sektoru a zemědělské ekonomiky pro řešení globálních problémů současné a budoucí společnosti. Potravinový problém, který nejvíce detekuje agrární souvislosti globálních problémů, v sobě shrnuje několik složek, a to zřetelnou asymetrii v produkci potravin mezi severem a jihem, další důležitou součást tvoří kvalitativní a kvantitativní aspekty nedostatečné výživy a v konečné fázi enormní růst spotřeby potravin. Zemědělství, které prakticky představovalo po celou dosavadní historii lidstva rozhodující ekonomickou aktivitu pro většinu populace, ztrácí v průběhu života jediné generace převahu (na tvorbě HDP, na počtu pracovních příležitostí) v jedné zemi za druhou. Tato skutečnost však nemůže snížit roli zemědělství z hlediska jeho nezastupitelnosti při produkci potravin, zajišťování funkce ekologické, krajinotvorné, infrastrukturní, apod. Budoucnost zemědělství dle Svatoše (2006) nelze oddělit od dlouhodobých a globálních aspektů rozvoje celé ekonomiky a společnosti. Základní determinující faktory rozvoje zemědělství jsou spjaty s existencí rostoucí ekonomické disproporce mezi vyspělými tržními, transformujícími se a rozvojovými ekonomikami současného světa. Pozice zemědělství nemůže být v globalizujícím se světě marginální již z toho důvodu, že prakticky polovina obyvatel Země je ekonomicky stále ještě závislá na zemědělství, ačkoli se zemědělství podílí pouze 4 % na tvorbě světového HDP. Trvalý význam produkční funkce zemědělství pro výživu všech obyvatel Země je doprovázen rostoucí a nezaměnitelnou úlohou mimoprodukčních funkcí. I přes uznání mimoprodukčních funkcí zemědělství je rozvoj jeho produkční dimenze podmíněn nejen efektivností užití faktorů, a to v rozsahu přesahujícím původní úzké vymezení zemědělství jako rozhodujícího odvětví výroby potravin, ale i úspěšnosti v celém systému výroby a realizace finálních výrobků zemědělského původu. Celý komplex výroby potravin a nepotravinářského využití zemědělské produkce se tak začíná profilovat novým ekonomickým modelem.

20

3.2.3 Specifika zahraničního obchodu Zahraniční obchod je v nejobecnější rovině konkrétním projevem ekonomických vztahů mezi jednotlivými ekonomikami, či ekonomickými seskupeními a jejich vnějším ekonomickým prostředím, a to ve formě obousměrných toků hmotného i nehmotného zboží a služeb. Mankiw (1999) předpokládá, že předmětem zahraničně obchodní směny je ta část produkce, která převyšuje domácí poptávku a stává se tedy předmětem vývozu (exportu), nebo naopak ta část domácí poptávky, která není uspokojena tuzemskou produkcí a musí být doplněna dovozem (importem). Význam zahraničního obchodu spočívá dle Samuelsona (1995) v důvodu, že rozšiřuje spotřební možnosti země a umožňuje dané zemi spotřebovávat více statků, než kdyby se uzavřely hranice produktům z jiných zemí. Svatoš (2009) vysvětluje, že z makroekonomického hlediska představuje zahraniční obchod, zastoupený čistým exportem, významnou složku hrubého domácího produktu země: Y = C + I + G + NX Y………………………produkt země C………………………spotřeba domácností I……………………....spotřeba firem (investice) G………………………spotřeba vlády (vládní výdaje) NX……………………spotřeba zahraničních subjektů (čistý export = export - import)

Dvořák, Koleňák a Vybíral (2004) pak uvádí několik primárních důvodů, které zapříčiňují vznik mezinárodního obchodu: 1. Některé státy mají monopol přírodních a klimatických podmínek. 2. Různé preference domácností v různých zemích. 3. Absolutní výhody mezinárodního obchodu. Podle Adama Smithe by se země měla v mezinárodní dělbě práce zaměřit na výrobu těch produktů, které vyrábí s absolutně nižšími náklady práce oproti jiným státům. Nejnižší náklady jsou pak výsledkem přírodních podmínek a dosaženého stupně ekonomických výhod

21

(kvalifikace, technické zabezpečení výroby apod.), které ve svém celku ovlivní produktivitu vynaložené lidské práce. 4. Komparativní (relativní) výhody mezinárodního obchodu. Každá země se specializuje na výrobu a vývoz těch statků, které vyrábí s relativně nižšími náklady a dováží ty, které by vyráběla s relativně vyššími náklady. Tato teorie vysvětluje, že mezinárodní obchod je výhodný pro všechny zúčastněné země, neboť země ve vzájemném obchodě získává nejen směnou zboží, u kterého má výhodu, ale i zboží, u kterého má relativně nejnižší nevýhodu.

SC………světová cena NC………národní cena

NC SC

Obr. 4: Ricardova teorie komparativních výhod Zdroj: Dvořák, Koleňák a Vybíral (2004)

Výrobky nacházející se v I. pásmu dávají výrobci tzv. absolutní výhodu, neboť národní cena je nižší než světová a dává výrobci možnost k posílení tržního postavení. Naopak u výrobků ve II. pásmu nezískává výrobce absolutní výhodu, ale absolutní ztrátu. Podle Ricardovy teorie má však i vývoz výrobků v II. pásmu, tedy v pásmu absolutních ztrát, i relativní (komparativní) výhody. Export těchto výrobků má své ekonomické opodstatnění, protože umožňuje výrobní zemi za získanou cenu export jiného výrobku. Kdyby si měla exportující země tento výrobek sama vyrobit, pořizovací cena by mohla být několikanásobně vyšší než absolutní ztráta při exportu v pásmu II.

22

V souvislosti s důvody vzniku zahraničního obchodu je možné popsat jeho dvě základní funkce, které jsou opět podle Dvořáka, Koleňáka a Vybírala (2004) pro uskutečňování mezinárodního obchodu typické: - Transformační funkce, kdy zahraniční obchod transformuje strukturu domácí produkce ve strukturu žádoucí v oblasti užití výrobního nebo finálního, přesněji tedy tato funkce rozšiřuje varianty uspokojování potřeb. - Růstová funkce, kde zahraniční obchod působí jako faktor ekonomického růstu a souvisí s vytvářením určitého ekonomického profilu, zejména v relativně malých ekonomikách, kde je struktura domácí obchodní politiky výrazně ovlivněna ekonomickou výkonností a konkurenceschopností na mezinárodních trzích. Sojka a Konečný (2002) jsou přesvědčeni o tom, že každá země vyrábí statky s rozdílnými náklady, a pokud se budou jednotlivé země soustředit na výrobu s nízkými náklady a naopak dovážet zboží, které vyrábí s vysokými náklady, budou vzájemně obchodující země dosahovat efektivnějšího využití zdrojů než bez využití specializace. Za podmínek otevřené ekonomiky a liberálně obchodní politiky je přínosem tlak na přibližování národních cen se světovými. Vlivem rozmachu konkurenčního prostředí dochází k neustálému porovnávání výrobků, což má vliv na jejich kvalitu a cenu. Vývoz znamená růst počtu pracovních míst. Naopak při dovozu dochází k poklesu ceny, což má za následek i snížení počtu domácích výrobců a s tím spojenou nezaměstnanost. Na přelomu dvacátého a jednadvacátého století však prochází teorie i praxe mezinárodního obchodu významnými proměnami. Hlavním důvodem je změna podmínek na trhu, kterou přináší postupující proces globalizace. Koncem devadesátých let poprvé převýšilo tempo růstu mezinárodních obchodních transakcí frekvenci obchodování uvnitř jednotlivých států. Za velmi důležitý ekonomický aspekt lze považovat skutečnost, že firmy, zboží i zákazníci přestávají být národními a stávají se součástí jednoho globálního trhu. Jde o tzv. globální ekonomický prostor.

23

Příčiny vzniku i následné transformace tohoto ekonomického prostoru Dvořák, Koleňák a Vybíral (2004) vidí v působení čtyř faktorů (všechny tyto složky tvoří obrat zahraničního obchodu): - Technologická expanze, - liberalizace mezinárodního obchodu, - globální propojení veřejných a soukromých institucí, - nástup globálního konkurenčního prostředí.

3.2.4 Agrární zahraniční obchod Agrární zahraniční obchod má v současné době nezastupitelnou roli v každé ekonomice bez ohledu na její vyspělost. Bez kvalitně fungujícího agrárního trhu si v současnosti nelze představit žádnou fungující ekonomiku. Při utváření charakteru agrárního zahraničního obchodu je nutno počítat se specifiky zemědělství, mezi které patří dle Tvrdoně (2000) následující: - Časové zpoždění a u většiny výrobků nízká nabídková pružnost, nízká cenová a důchodová poptávková pružnost, - v čase více méně stabilní poptávka po potravinách, zatímco nabídka zemědělské produkce se vyznačuje cykličností, periodicitou a sezónností, - omezená

a

nákladově

náročná

skladovatelnost

většiny

zemědělských

a potravinářských výrobků, - klimatické podmínky mohou modifikovat působení tržních signálů, - dílčí odpovědnost zemědělských producentů za výrobu nekontaminovaných potravin odpovídajících kvalitativním požadavkům, - nízká nákladová pružnost zemědělských podniků vyplývající z jejich všeobecně nepříznivé ekonomické situace a závislosti na cenové úrovni, kvalitě a časové disponibilitě průmyslových vstupů, - otázka potravinové bezpečnosti či mimoprodukční funkce zemědělství.

24

Konkurenceschopnost zemědělství odráží podle Gregy (2004) vývoj a stav neboli úroveň zemědělství země z hlediska uplatnění jeho produkce na národním i mezinárodních trzích a cenově nákladové poměry, za nichž se tato produkce realizuje. Při posuzování konkurenceschopnosti zemědělského sektoru bude k významným charakteristikám patřit dosahovaná úroveň finančně ekonomických výsledků podniků tohoto odvětví. Zároveň však bude mít značný význam analýza působení okruhu činitelů, které formují sektorovou a národní specifičnost, resp. odlišnost podmínek, za nichž agrární sektor určitých výsledků docílil. Tyto Gregovy teze ještě více podtrhují výše popsaná tvrzení. Pro hodnocení jakéhokoliv odvětví pro národní ekonomiku, a tedy i agrárního sektoru, uvádí Boháčková a Brožová (2010) konkrétní indikátory, které odrážejí ekonomický i sociální význam odvětví. V zásadě jsou používány tyto ukazatele: - Podíl zemědělství na hrubém domácím produktu. Mimo to, že podíl agrárního sektoru na HDP vyjadřuje přímo ekonomickou pozici sektoru v rámci národohospodářských struktur, je zároveň i nepřímým vyjádřením vyspělosti země. Ve většině méně rozvinutých ekonomik, kde zemědělství patří mezi nosná základní národohospodářská odvětví, je výše tohoto podílu vysoká a hovoříme pak o agrární orientaci země. - Podíl zemědělství na zaměstnanosti. Indikátor je početně jednoduchou relací počtu pracovních sil pracujících v zemědělství a celkovým počtem pracovních sil v národním hospodářství. Postupné snižování ekonomického rozměru odvětví se časem projeví i na počtu pracovních sil, které jsou v tomto sektoru aktivní. - Podíl zemědělství na investicích, neboli podíl na tvorbě hrubého fixního kapitálu. Investiční činnost zemědělství je odrazem jednak finančních možností a činností samostatných zemědělských podniků, ale je také odrazem chování bank vůči zemědělství, jak jsou ochotny poskytovat úvěry na investice, a odrazem agrárně politických opatření v této oblasti. - Podíl zemědělství na zahraničním obchodu. Odráží jednak zapojení sektoru do celkových zahraničně obchodních aktivit a jednak i vlastní úspěšnost či neúspěšnost v zahraničně obchodních vztazích se zemědělskými komoditami. V rámci indikátorů lze rozlišit několik dílčích ukazatelů, a to:

25

-

Podíl agrárního dovozu na celkovém dovozu,

-

podíl agrárního vývozu na celkovém vývozu,

-

relace agrárního vývozu k agrárnímu dovozu,

-

podíl agrárního obchodu na bilanci zahraničního obchodu.

3.3 Hybné síly brazilského agrárního sektoru 3.3.1 Transformace do podoby současného zemědělství Během koloniální éry bylo na severovýchodě Brazílie zavedeno pěstování cukrové třtiny, ke kterému bylo využíváno hlavně práce otroků. Největšího významu ve dvacátých letech minulého století dosáhlo pěstování kávy na Jihovýchodě. Třetí důležitou komoditou pak byl přírodní kaučuk v Amazonii, jehož produkce kulminovala počátkem dvacátého století, kdy představovala 40 % veškerého brazilského vývozu. V posledních třiceti letech se Brazílie přeměnila z dovozce potravin na jednoho z hlavních producentů a vývozců, přičemž tohoto vývoje bylo dosaženo především díky přeměně brazilské savany v úrodnou půdu. Zemědělská výroba byla tradičně soustředěná na Jihu a Jihovýchodě, a to asi ¾ celkové produkce. V souvislosti s rozšiřováním využité půdy získává na významu zejména Středovýchod. (Souhrnná teritoriální informace Brazílie, 2012) Dnes je Brazílie zemědělskou velmocí, patří jí první příčka ve vývozu cukru, kávy, pomerančové šťávy, tabáku, etanolu, kuřecího a hovězího masa. Zároveň je druhým největším vývozcem sóji a kukuřice. Za úspěchem brazilského zemědělství stojí Brazilská společnost pro zemědělský výzkum EMBRAPA3, založená v roce 1973, jež je v současnosti nejdůležitější a nejvlivnější světovou institucí v oblasti výzkumu tropického zemědělství. EMBRAPA je prostorově decentralizovanou institucí při ministerstvu

zemědělství,

nicméně

provozovaná

na

vnitrostátní

úrovni,

se

specializovanými výzkumnými jednotkami, které investují a podporují vizi zemědělství na základě vědy a techniky. Po celém území se rozprostírá cca 47 výzkumných

3

Největším úspěchem podniku Embrapa byla přeměna brazilské savany (cerrado) v úrodnou půdu a vyšlechtění speciální odrůdy sóji, kterou je možné pěstovat v podmínkách tropů.

26

jednotek. Dalšími důležitými otázkami se zabývá výzkumné centrum CEPEA na univerzitě v Sao Paulu, které se zaměřuje na agrobyznys, analýzu trhu a určování cen, mezinárodní obchod a makroekonomii, strategii řízení, ekologické a sociální aspekty a rodinné podnikání v zemědělství. Zemědělská výroba byla tradičně soustředěná na Jihu a Jihovýchodě a vznikaly zde až ¾ celkové produkce, neboť jižní část země disponuje bonitními půdami, mírným klimatem, moderními technologiemi a vhodnou infrastrukturou. Regiony na Jihu a Jihovýchodě, které jsou nejhustěji obydlenými oblastmi Brazílie, byly tradičně dominantními centry zemědělské činnosti, proto lze tuto oblast nazvat „živitelkou“ Brazílie. Dle MAP (2006) tvoří Západ protipól, který je však klíčem k obrovské expanzi brazilského zemědělství. Vzhledem k rozšiřování zemědělské půdy nyní nabývá na významu také Středovýchod. Údaje o potenciálu úrodné půdy Brazílie se značně liší 4: dle brazilských zdrojů je to cca 1,5 milionu km², přičemž v současnosti je využíváno 500 000 km² a dle FAO je rozloha potenciální orné půdy dokonce 4 miliony km². Strategický význam zemědělství byl zaznamenán již v 17. století. Je však ironií, že do roku 1960 – 1980 země přijímala potravinovou pomoc ze zahraničí. Poté bylo tradiční zemědělství během následujících desetiletí postupně transformováno na moderní a vysoce konkurenční zemědělství podložené vědou. Příběh brazilského zemědělství vyvolal intenzivní zájem i u ostatních rozvojových zemí v Africe, Latinské Americe a Karibiku. Chtějí těžit z toho, jak Brazílie dokázala přetransformovat své zemědělství do jednoho z nejvíce konkurenceschopných na světě v relativně krátké době, jedné generace. Hospodářská politika podporovala rovněž investice do energetické a dopravní infrastruktury, které byly klíčem k expanzi zemědělství (doprava moderních vstupů a zemědělských produktů na trhy ve městech). V té době byla vláda pod vedením industrializace a zemědělská politika byla podřízena tomuto hlavnímu cíli. Priority vlády byly zaměřeny na města. Ceny potravin byly udržovány uměle na nízké úrovni a exporty začaly být více diverzifikované. Industrializace politiky se promítla do

4

Dle jiného zdroje je pro zemědělské účely v Brazílii určeno 1,08 mil. km 2 plochy, která odpovídá Spojeným státům americkým. Z tohoto důvodu dochází k migraci farmářů z USA do Brazílie.

27

zvýšení podílu průmyslu na HDP  transformace Brazílie do progresivní městské společnosti. Země se potýkala s vysokými úrokovými sazbami, které však přilákaly zahraniční kapitál, fluktuace měny se promítla do cen na domácím trhu (vývoz se obchoduje v dolarech, což způsobilo finanční krizi v zemědělství) – např. mezi lety 2001 – 2004 se cena sóji na domácím trhu téměř zdvojnásobila a zemědělci reagovali demonstracemi. Dnes jsou vládní intervence do zemědělství omezeny. Brazílie se nejprve zaměřovala na liberalizaci své zemědělské politiky, později začala více sledovat (liberální) obchodní politiku. Na základě současných a budoucích společenských požadavků je nutné zvyšovat produktivitu a rozvíjet technologie, které šetří zdroje, díky kterým může růst produkce a které pomohou chránit životní prostředí.

3.3.2 Formování agrární politiky a nástroje její implementace Restrukturalizace brazilské ekonomiky v roce 1990 byla ve znamení hluboké změny v hospodářské politice založené na liberalizaci domácích a zahraničních trhů a na deregulaci na domácím trhu. Reforma brazilské zemědělské politiky se snažila vyhnout potřebě vládních zásahů. K dalším cílům, kterých chtělo brazilské ministerstvo zemědělství dosáhnout, patřila minimalizace využívání veřejných prostředků na podporu odvětví, zvýšení účinnosti tohoto odvětví, zajištění lepších podmínek pro rozvoj venkova, atp. Jiným výzvám čelí ve snaze zlepšit nástroje agrární politiky, prostřednictvím nichž by bylo snazší zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství, snižování cen a stabilizace kolísajících příjmů, které s sebou přináší zemědělská výroba, a snížení nerovnováhy ve vztahu mezi výrobci a zpracovateli zemědělských produktů. Z hlediska zmíněných důvodů se pak ministerstvo zemědělství co nejvíce snažilo vybavit agrární politiku vhodnými nástroji, které by vedly k udržitelnosti tohoto odvětví. Omezení byla dána rozsahem prostředků z veřejného rozpočtu a potřebou soudržnosti s ostatními vládními politikami. Důraz byl kladen především na povzbuzení tržních mechanismů, na financování soukromými zdroji a na podporu zemědělské ceny. Neustálá snaha o modernizaci zemědělské politiky a upevňování nástrojů umožnily

28

zemědělcům lépe se přizpůsobit na trhu domácím i mezinárodním. (Ministerstvo zemědělství Brazílie, 2008) Následující tabulky poukazují na značné snížení podpory brazilských producentů a snížení celkových prostředků státního rozpočtu na podporu zemědělské činnosti po roce 1990, neboť docházelo k významné reformě agrární politiky. Tab. 3: Prostředky ze státního rozpočtu určené přímo na podporu brazilských zemědělských producentů v letech 1985 – 2010 (v %)

1985 63,98

1990 26,72

1995 19,70

2000 0,02

2005 2,17

2010 0,0

Zdroj: Brazilská centrální banka (2011), zpracováno autorem

Tab. 4: Podíl prostředků státního rozpočtu určený na zemědělskou činnost (včetně zemědělských úvěrů)v letech 1985 – 2010 (v %)

1980 7,54

1986 7,11

1987 11,95

1988 8,63

1990 1,94

1995 5,29

2000 1,96

2010 1,23

Zdroj: Brazilské Ministerstvo financí (2011), zpracováno autorem

Tři nejzásadnější reformy, které dopomohly ke stabilnějšímu investičnímu prostředí a stimulaci zemědělského růstu: - Makroekonomická stabilita; dosažená rozpočtovými omezeními s cílem snížení inflace. - Strukturální reformy zahrnující privatizaci státních podniků, deregulaci domácího trhu a vytvoření celní unie MERCOSUR. - Liberalizace obchodu včetně snížení cel a odstranění netarifních překážek obchodu. Tyto faktory pomohly Brazílii využít její nepopiratelný potenciál v zemědělské výrobě.

29

Nástroje agrární politiky Brazilské ministerstvo zemědělství shrnuje svoji podporu do několika kategorií. Mezi nejvýznamnější patří financování agrárního sektoru, které probíhá dvěma způsoby, a to prostřednictvím národního systému poskytování venkovských úvěrů5 a novými nástroji financování zemědělství. Dále se strategie zaměřuje na marketingovou podporu, budování infrastruktury, agroenergii, a další oblasti. Na základě zákona č. 11.076/04 byly vytvořeny nové nástroje zemědělské politiky a nové úvěrové tituly navržené speciálně pro agropodnikání. Tyto nové nástroje výrazně mění financování brazilského zemědělského podnikání, neboť jejich hlavním cílem je přilákání investorů. Instrumenty se liší zásadně dle typu vydávajícího subjektu. 

Zemědělské dobropisy (v angl. Agribusiness Credit Note – LCA), vydávány výlučně ze strany finančních institucí.



Osvědčení o právu zemědělce na úvěr (v angl. Certificate of Agribusiness Credit Rights – CDCA), vydávají výhradně agrární společnosti, např. družstva.



Osvědčení o pohledávkách (v angl. Certificate of Agribusiness Recelvables – CRA), vydávají sekuritizační společnosti.

Brazilská vláda si je vědoma, že světové zemědělství hraje novou roli v ekonomice jako zdroj energie, a proto při formování současné agrární politiky zahrnula podporu agroenergie do své strategie. Založila Program rozvoje agroenergie (v angl. Agroenergy Development Program), který vytváří určitý rámec udržitelnosti výroby z obnovitelných zdrojů energie. Rok od roku Brazílie zvyšuje svou účast na energetickém trhu jako dodavatel surového materiálu pro výrobu biopaliv a zároveň je uznávána jako světová jednička v oblasti výroby a zavádění moderní techniky. Hlavním cílem vlády je, aby se biopaliva stala zbožím na mezinárodním trhu, proto Brazílie zintenzivňuje iniciativy ve spolupráci s předními světovými výrobci a spotřebiteli, pro které může být výroba a spotřeba

biopaliv

důležitým

zdrojem

ekonomického

a

sociálního

rozvoje.

Uskutečňované vládní strategické akce v této oblasti se dotýkají uzavření dohod o spolupráci s několika zeměmi za účelem společně pracovat na rozvoji trhu 5

Úvěrový systém již přestal být hlavním nástrojem podpory zemědělství, ale i nadále hraje důležitou roli a přispívá ke zvyšování produktivity a objemu výroby.

30

s biopalivy. Dále vláda stanovila pokyny pro výrobu biopaliv, které jsou v souladu se sociálními a environmentálními kritérii. Pro konkrétní komoditu vytvořila elektronický informační systém (SAPCANA), který poskytuje informace o produkci cukrové třtiny a prostřednictvím něhož je pak možné lépe prognózovat sklizeň a sledovat informace o využití nových oblastí k jejímu pěstování. Zároveň vláda určila území, která jsou pro pěstování cukrové třtiny vhodné, ale také území, jimž by se její výsadba měla vyhnout z hlediska ochrany životního prostředí, zachování ekosystémů a ploch využívaných pro jinou zemědělskou činnost. V budoucnosti by se agrární politika měla zaměřit na nejvýznamnější problémy, které v současnosti brání rozvoji zemědělství. Tedy na budování infrastruktury, snazší dostupnost získání úvěrů, sociální problémy a nerovnost příjmů ve venkovských oblastech, individuální investice do rozvoje venkova, infrastruktury, apod. a posílení konkurenceschopnosti.

Obchodní politika Brazílie je členem celní unie MERCOSUR spolu s Argentinou, Uruquayem a Paraguayem. Členové MERCOSUR podepsali dohodu o volném obchodu (FTA) s téměř všemi zeměmi Latinské Ameriky, s výjimkou Guayany a Surinami. V roce 2007 uzavřely státy další dohodu o volném obchodu s Izraelem a v roce 2010 s Egyptem. Jak uvádí Klein a Wolfram (2000), jedná se o třetí největší integrovaný trh na světě hned po trhu americkém a evropském. Jeho úkolem je tedy dosáhnout volného pohybu zboží, služeb a kapitálu. Tyto tři faktory jsou základem společné politiky MERCOSUR. Další ustanovení se týkají vytvoření společného celního sazebníku, sbližování hospodářských politik, sjednocení právních předpisů mezi členy, vytvoření společných pravidel obchodu s nečlenskými státy. Brazílie patří mezi dvacet předních světových vývozců a neustále v sobě skrývá obrovský ekonomický potenciál. Její hlavní obchodní partnery tvoří země MERCOSUR (Společný jihoamerický trh), Evropská unie, Spojené státy americké a Čína.

31

4. VLASTNÍ PRÁCE 4.1 Postavení zemědělství v rámci brazilské ekonomiky Od roku 1990 zažívá Brazílie zvýšenou hospodářskou a finanční stabilitu, což bylo způsobeno především posílením jejího makroekonomického rámce. K vyrovnání se s ostatními vyspělými zeměmi dosáhne udržitelného a stabilního růstu pouze za pomocí dobré makroekonomické, sociální a environmentální politiky a strukturální reformy. Za poslední dvě desetiletí dosáhla Brazílie nejsilnějšího růstu v roce 2010, a to díky včasné politické reakci na globální krizi v letech 2008 - 2009. A právě 7,5 % 6 růst v roce 2010 na základě průzkumu OECD výrazně přispěl k přechodu z regionální velmoci na velmoc globální. Tab. 5: Vybrané makroekonomické ukazatele

Ukazatel/Rok HDP (%) HDP/obyv. (USD běžné ceny) Nezaměstnanost (%) Inflace (%) Podíl sektorů na HDP: Zemědělství (%) Průmysl (%) Služby (%)

2007 6,1 7,216 9,3 4,5

2008 5,1 8,537 7,9 5,9

2009 -0,6 8,210 8,1 4,3

2010 7,5 10,804 6,5 5,9

2011 2,7 13,071 6,0 6,5

4,8 5,3 6,1

5,7 4,4 4,8

-4,6 -6,4 2,2

6,5 10,1 5,4

3,9 1,6 2,7

Zdroj: IBGE (2012), zpracováno autorem

V letech 2000 – 2002 byl hospodářský růst velmi pomalý a Brazílie zůstávala v pozadí s ostatními zeměmi Latinské Ameriky. V posledním čtvrtletí roku 2011 vzrostla brazilská ekonomika oproti nulovému růstu předchozího čtvrtletí o 0,3 %. Jednotlivé sektory ekonomiky vykázaly tyto hodnoty: zemědělství růst 0,9 %, služby růst 0,6 % a průmysl pokles 0,5 %. Výsledek čtvrtého čtvrtletí roku 2011 tak uzavřel celoroční míru růstu HDP na úrovni 2,7 %, což je pod úrovní vládního odhadu. Ve srovnání s rokem 2010 zaznamenala ekonomika citelný pokles. 6

Jedná se o nejvyšší tempo růstu za posledních 25 let.

32

Rostoucí inflace vedla vládu k opatřením, prostřednictvím kterých mělo dojít k ochlazení ekonomiky. Tyto činnosti a zhoršující se mezinárodní ekonomická situace zpomalily růst na 2,7 % v roce 2011 a 1,5 % v roce 2012. Graf 1: Vývoj HDP 8

7,5 6,1

HDP (%)

6

5,1 4

4,1

2013

2014

4 2,7 1,5

2

0 2007

2008

2009 -0,6

2010

2011

2012

-2 Rok Zdroj: OECD (2012), zpracováno autorem

V roce 2011 se na HDP nejvíce podílel sektor služeb 67 %, sektor průmyslu 27,5 % a sektor zemědělství 5,5 %. Centrální banka ve snaze čelit nepříznivému vývoji ekonomiky pokračovala ve snižování základní úrokové míry Selic (brazilská základní úroková sazba) z 11 % na 9 %. Po téměř dvou letech tak došlo k návratu na jednocifernou hodnotu. Dalším významným makroekonomickým ukazatelem je míra nezaměstnanosti, která přes nepatrné zvýšení zůstává na velmi nízké úrovni 5,7 %. Podíl zemědělství na HDP se příliš nemění a udržuje se v průměru kolem 5 %, nicméně struktura produkce se značně vyvinula s deregulací a liberalizací obchodu. Nezaměstnanost je na historických minimech a tradiční vysoká úroveň příjmové nerovnosti každým rokem klesá. Brazílie má stále poměrně levné mzdy a zemědělské příjmy nedrží krok s nezemědělskými příjmy ve venkovských oblastech. Příjmová nerovnost se ve skutečnosti zhoršila v 90. letech pro nejchudší venkovské rodiny. Proto vláda zavedla politiky zaměřené na boj proti chudobě venkova s pozemkovými reformami a sociální programy pro rodinné farmy. Možná největším omezením pro Brazílii je její nedostatečně rozvinutá infrastruktura. Doprava totiž představuje významné náklady při přepravě nezpracovaných zemědělských produktů, ale i přesto

33

Brazílie udržuje ceny svých produktů na nejnižší úrovni ve srovnání s ostatními zeměmi. Počet pracujících osob v agrárním sektoru se rok od roku snižuje v důsledku mechanizace zemědělství, ale plochy obdělávané půdy jsou neustále rozšiřovány a tvoří asi 4 % území státu. Zemědělství představuje přibližně 6 % HDP (25 % při započtení agropodnikání) a 36 % brazilského exportu. Graf 2: Vývoj zaměstnanosti v zemědělství v letech 1995 – 2009

Zdroj: WB (2012), zpracováno autorem

Dle údajů Světové banky zaměstnávalo v roce 2003 zemědělství 20,7 % celkové pracovní síly, v roce 2009 téměř o 4 % méně, tedy 17 %. S procesem mechanizace se stále více zvyšuje používání traktorů v zemědělství. Z dalšího grafu vyplývá, že počet zaměstnaných osob na 1 ha půdy byl překročen počtem traktorů již v roce 1996. Užívání traktorů v zemědělství se nejen zvýšilo, ale zlepšila se také jejich výkonnost. Přesto se modernizace zemědělství prostřednictvím mechanizace nemusí nutně vztahovat k úbytku pracovníků v zemědělství, neboť zde vyvstává možnost podpory zaměstnanosti prostřednictvím veřejných politik.

34

Graf 3: Mechanizace v zemědělství 1970 – 2006

Zdroj: EMBRAPA (2012), zpracováno autorem

Vzhledem k obrovským rozdílům ve struktuře zemědělských podniků zde najdeme z 85 % rodinné farmy, které hospodaří na pozemku o velikosti 26 ha v průměru, které vytvořily cca 38 % produkce. Zbytek zaujímají farmy s téměř 70 % půdy. Zemědělství se posouvá směrem k Západnímu středisku, kde je velmi levná půda. Velké (komerční) farmy představují největší podíl produkce v klíčových odvětvích.

35

4.2 Analýza brazilské zemědělské prvovýroby 4.2.1 Současná komoditní struktura Kapitola charakterizuje postavení klíčových komodit z hlediska struktury i rozsahu, které mají povahu rostlinných i živočišných výstupů v procesu prvovýroby a které utváří strategický rámec brazilského agrárního sektoru. Tab. 6: Produkce nejvýznamnějších komodit v roce 2011

Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 5. 6. 7. 8. 9.

Komodita Cukrová třtina Sójové boby Kukuřice Mléko Maniok Pomeranče Rýže Kuřecí maso Hovězí maso Banány

Produkce (mil. t) 734 74,8 55,7 32,1 25,4 19,8 13,5 11 9,2 7,3

Hodnota produkce (1000 Int$) 23 885 831 18 160 269 2 959 193 9 914 191 1 328 863 3 828 654 3 695 030 15 726 308 24 962 227 20 64 206

Zdroj: FAOSTAT (2013), zpracováno autorem

Země je hlavním producentem i vývozcem cukru a biolihu. Hlavním pěstitelským státem je São Paulo. Sklizeň ročně představuje přes 500 mil. tun suroviny, ze které jsou brazilské cukrovary schopny zpracovat libovolný poměr cukru a etanolu, neboť volba závisí na aktuální světové ceně. Z dlouhodobého hlediska je výsledný poměr víceméně vyrovnaný (55 % suroviny připadá na alkohol a 45 % na cukr). Cukrová třtina se používá k výrobě tzv. gasalkoholu k pohonu motorových vozidel. Tento výrobní proces byl v Brazílii vyvinut a masově rozšířen s cílem odstranit závislost na dovozu ropy. Hlavními producenty sójových bobů jsou státy Mato Grosso, Goiás a Paraná a obhospodařovaná plocha zabírá více než polovinu využívané orné půdy. Příjemce tvoří především Asie (Čína) a Střední východ. Stěžejní producenty kukuřice představují státy Mato Groso a Paraná. Tato plodina zaujímá druhé místo co do osazené plochy cca 1

/5. Mezi další komodity, které tvoří důležitou složku tohoto odvětví, patří káva, obilí,

36

tabák a bavlna. Vrcholný význam pro ekonomiku země měla počátkem minulého století káva. Tento produkt je však zpracováván a dále distribuován jednotlivými dovozci z toho důvodu, že si Brazílie nevybudovala mezinárodní značku. Brazílie je po Argentině (2/3 dovozů) druhým největším dovozcem obilovin, ale rovněž je také vývozcem sezónního množství, které domácí pekárny nejsou schopny zpracovat. Brazilské vývozy směřují především do severní Afriky. Obrázek pět dokládá přehled nejdůležitějších komoditních výstupů v roce 2010/2011 včetně pěstitelských oblastí brazilského regionu Jihovýchod, který je tvořen státy Sao Paulo (SP) a Minas Gerais (MG), Středozápad se státy Mato Grosso (MT) a Mato Grosso do Sul (MS) a regionu Jižního, kam patří stát Paraná (PR). Káva 43,4 mil. pytlů

Sója 74,8 mil. tun

Cukrová třtina 624,9 mil. tun

Hovězí maso 21,7 mil. porážek

Kukuřice 57,5 mil. tun

Obr. 5: Produkce zemědělského sektoru jednotlivých regionů v roce 2010/2011 Zdroj: BRAZIL.gov.br (2013)

Předchozí tezi podtrhuje více graf čtyři, na němž je vidět rozložení zemědělské produkce mezi brazilskými regiony rozdělenými dle administrativně správního členění. Středozápad a Jih vyprodukují majoritní část celé zemědělské produkce a zbylá část produkce v podobě 22 % připadá na ostatní tři regiony, jež z hlediska rozlohy zaujímají 2

/3 brazilského území.

37

Graf 4: Podíl jednotlivých regionů na zemědělské produkci (2011)

Zdroj: IBGE (2013), zpracováno autorem

Struktura a rozměr rostlinné výroby Struktura rostlinné výroby se během dvacetiletého období nijak výrazně nezměnila a dle údajů FAOSTAT (2012) zůstává analogická. Velký zlom nastal ve chvíli, kdy se Brazílie začala transformovat na vysoce konkurenceschopné zemědělství a s tímto faktorem se postupně také značně měnila velikost osevních ploch pro jednotlivé komodity a množství jejich produkce. Pro srovnání vývoje osevních ploch bylo zvoleno devět komodit, které měly pro brazilskou ekonomiku stěžejní význam jak v roce 1990, tak v roce 2010. Graf 5: Osevní plochy vybraných zemědělských plodin v ha (1990 a 2010)

Komodita Cukrová třtina

1990 4 272 600

2010 9 076 710

Změna (%) 112,44

Maniok

1 937 570

1 787 470

- 7,75

Kukuřice

11 394 300

12 678 900

11,27

Sójové boby

11 487 300

23 327 300

103,07

Pomeranče

912 996

792 753

- 13,17

3 946 690

2 722 460

- 31,02

Banány

487 883

487 790

- 0,02

Pšenice

2 680 990

2 181 570

- 18,63

Káva

2 908 960

2 159 790

- 25,75

Rýže

Zdroj: FAOSTAT (2013), zpracováno autorem

38

Kladnou změnu ve vývoji osevních ploch vykázaly pouze tři komodity, a to sójové boby, které zaobírají nejvíce ha osevní plochy, a dále pak kukuřice a cukrová třtina. Sója byla v roce 1990 pěstována na 11,5 mil. ha půdy a v roce 2010 už se jednalo o více než dvojnásobek, tedy 23,3 mil. ha. Největší změnu (112 %) v rozměru osevní plochy však zaznamenala cukrová třtina, která začala být pěstována oproti původním 4 mil. hektarům na ploše 9 mil. ha. I přesto, že kukuřice zaujímá v grafu 6 druhou pozici v rozměru osevních ploch, změna činila pouhých 11 %, a proto lze tvrdit, že brazilský sektor upřednostňuje sóju a cukrovou třtinu jako dvě perspektivní komodity, které mu dopomohou ke konkurenceschopnějšímu rozvoji na světovém trhu. Graf 6: Poměr výměry osevních ploch vybraných strategických komodit v % (1990 a 2010)

Zdroj: FAOSTAT (2013), zpracováno autorem

Vývoj produkce cukrové třtiny zažívá v posledních deseti letech obrovský nárůst. Kdysi se výroba cukru soustředila pouze na Severovýchodě, ale postupně se přesunula i na Jihovýchod země, kde je příznivější klima, bonitní půdy a bližší kontakt se zákazníkem a dále pěstitelské záměry směřovaly na Západ, kde se nachází cenově dostupnější půda. Významný podíl produkce cukru tvoří Sao Paulo s téměř 60 %. Hlavní faktory ovlivňující expanzi cukrové třtiny v Brazílii v sobě shrnují vládní podporu cen, technologický pokrok ve vyšlechtění nových odrůd, vysoké globální ceny

39

cukru a rostoucí vnitrostátní a mezinárodní poptávku po obnovitelné energii (etanol) v reakci na vysoké ceny ropy. Světová spotřeba cukru byla od počátku charakteristická obrovskými regionálními a socioekonomickými nerovnostmi. Hnací silou zvyšování produkce cukru ve světě je především neustále rostoucí poptávka po této potravině, kterou Brazílie uspokojuje na světovém trhu zhruba z 33 %. V roce 2001 dosáhla brazilská produkce této komodity 346 mil. tun, přičemž toto množství dnes odpovídá Indii, které vyprodukovala v roce 2011. V několikaletém výhledu lze předpokládat, že produkce cukrové třtiny v Brazílii bude mít rostoucí trend, ale v určitém bodě se zastaví, neboť další rozšiřování zemědělských ploch již nebude možné. Stejně tak je možné v budoucnu očekávat stagnaci světové poptávky po této komoditě. Graf 7: Vývoj produkce cukrové třtiny v letech 1971 – 2011

Zdroj: FAOSTAT (2013), zpracováno autorem

Sójové boby jsou v Brazílii plodinou s druhou největší produkcí po cukrové třtině, i když se jejich množství pohybuje oproti třtině „pouze“ v desítkách milionů tun. V současnosti je více než 60 % veškerého objemu vyprodukováno v Jižním regionu. Dle průzkumu Agri-benchmark (2012) je určeno na export zhruba 36 % z celkové domácí produkce, a protože v roce 2011 a 2012 byly ceny na mezinárodních trzích mimořádně vysoké, obdržela Brazílie rekordní tržby. Díky tomu se rozhodla svoji produkci nadále zvyšovat, ovšem kvůli nedostatku srážek byla v roce 2012 většina

40

úrody poškozena. Podle analytiků zůstane cena této komodity na světovém trhu pravděpodobně i nadále vysoká, a tak částečně vzniklé finanční škody z důvodu ztráty úrody budou moci být vykompenzovány. V pěstování sóji předčí Brazílii Spojené státy, které v roce 2011 vyprodukovaly 83 mil. tun této plodiny, zatímco Brazílie o devět milionů tun méně. Graf 8: Vývoj produkce sójových bobů v letech 1971 – 2011

Zdroj: FAOSTAT (2013), zpracováno autorem

Na základě dat USDA (2012), která předpovídají růst rostlinné produkce v Brazílii až do roku 2020 ve srovnání s rokem 2010, lze konstatovat, že prognózy brazilského Ministerstva zemědělství o rozšíření osevní plochy sójových bobů a cukrové třtiny z 62 mil. ha na 68 mil. ha jsou poměrně konzervativní a pohybují se na spodní hranici celkového potenciálu.

41

Graf 9: Vývoj produkce vybraných komodit rostlinné výroby 1971 – 2011

Zdroj: FAOSTAT (2013), zpracováno autorem

V náhledu čtyřicetiletého horizontu na vývoj produkce nejrozšířenějších komodit, tedy kukuřice, rýže, pšenice a manioku je zřejmý odlišný vývoj. Produkce pšenice vykazuje stagnující hodnoty do roku 2003, kdy v této době byla Brazílie zcela závislá na dovozu obilovin. Tuto nesoběstačnost se jí podařilo alespoň částečně snížit v dalších letech více než dvojnásobným množstvím produkce pšenice, které se průměrně pohybuje kolem 5,5 mil. tun ročně. Kolísavý trend lze vidět od 22 do 30 mil. tun za rok u manioku, ale tento cyklický jev je pro tuto plodinu charakteristický a nepodílí se na něm žádné specifické faktory. I přesto, že světová výroba obilovin zahrnující i rýži v roce 2009 mírně poklesla, brazilská produkce rýže tento trend popírá a je na vzestupu. Enormní nárůst kukuřice nastal v roce 2001 v důsledku silné poptávky jak na domácím, tak i exportním trhu, kdy se tato letní plodina dostala do popředí na úkor pěstování sóji.

42

Graf 10: Vývoj produkce vybraných komodit rostlinné výroby v letech 1971 – 2011

Zdroj: FAOSTAT (2013), zpracováno autorem

Při hodnocení vývoje produkce tropických plodin, a to pomerančů, banánů a kávy je třeba zmínit velké sucho v roce 2009/2010, které se na omezení produkce značně podepsalo a došlo ke zvýšení cen pomerančové šťávy a kávy. Nejvíce byl suchem postižen jihovýchodní brazilský stát Minas Gerais, odkud pochází celá polovina produkce kávy určená na vývoz. Od roku 1991 do roku 2011 si Brazílie udržuje pozici na tuzemském i světovém trhu v pěstování pomerančů mezi 17 až 20 mil. tun ročně, které ji řadí na první příčku ve světě následovanou Spojenými Státy s objemem 8 mil. tun. Banány lze zařadit rovněž mezi důležitou složku brazilského zemědělského portfolia, nicméně i přes pozvolna stoupající trend nedosahuje Brazílie takových výsledků jako třeba Indie, Čína, Filipíny a Ekvádor.

Struktura živočišné výroby Přestože je zemědělská produkce v Brazílii zaměřena více na rostlinnou produkci z hlediska příznivých geografických a klimatických podmínek, živočišná produkce během posledních deseti let zaznamenala nárůst v desítkách procent. K růstu těchto živočišných komodit přispělo rozsáhlé odlesňování ploch za účelem rozšiřování pastvin pro dobytek, které však mělo fatální environmentální dopad na krajinu, za nějž je Brazílie dodnes ostře kritizována. Důkazem toho je rostoucí trendová křivka u chovu skotu a následně pak vzrůstající tendence v produkci hovězího masa. Stavy prasat

43

vytvářejí určitý protiklad růstu, neboť spíše stagnují, či mírně klesají. Chov prasat je v Brazílii určen téměř výhradně pro spotřebu a uspokojení domácího trhu a pozornost je soustřeďována na jiné komodity, u kterých má země absolutní výhodu. Graf 11: Vývoj stavu živých zvířat v tis. ks 1971 – 2011

Zdroj: FAOSTAT (2013), zpracováno autorem

Brazilský sektor se v oblasti drůbeže vyvíjel velmi rychle (v roce 2011 se jednalo již o 1 266 mil. ks) a vytvořil si konkurenční výhodu za pomocí kombinace pokročilých technologií, geneticky modifikovaných krmiv (sója a kukuřice) a integrovaného systému mezi pěstiteli a jatky. V roce 2007 můžeme u produkce mléka vidět mírný propad. Právě v té době byl světový trh s touto komoditou nedostatkovým trhem, kdy navíc v důsledku dopadu světové hospodářské krize významně poklesla poptávka. Změna při komparaci roku 2001 a 2011 činí 51 % a brazilská produkce mléka tak dosahovala 32 mil. tun. Dle nejnovější prognózy OECD-FAO (2013) by měl globální trh s mlékem do roku 2020 výrazně růst zejména v rozvojových zemích, u kterých by průměrná roční rychlost růstu měla dosáhnout přibližně dvě procenta. Je třeba zmínit, že i když Brazílie zaujímá čtvrté místo ve světě hned po USA, Indii a Číně, může být její postavení z hlediska této komodity ohroženo např. Ruskem či Německem.

44

Graf 12: Vývoj produkce hovězího masa a mléka v letech 1971 – 2011

Zdroj: FAOSTAT (2013), zpracováno autorem

V roce 1971 činila produkce hovězího masa 1,8 mil. tuny. Během zkoumaného horizontu vykazuje křivka pozvolna rostoucí trend, který není poznamenán žádnými výkyvy. V rámci celosvětového postavení nejvýznamnějších komoditních výstupů rostlinné a živočišné výroby v roce 2011 se produkce hovězího masa s 9 mil. tunami objemově zařadila až na osmé místo, ale z hlediska hodnoty produkce naopak zaujímá první příčku. Pro brazilský agrární sektor je tedy tato živočišná komodita velmi výnosná a tvoří velmi důležitou složku zemědělského portfolia. Předpoklady vývoje USDA (2013) v produkci hovězího masa směřují k závěrům, že mezi rokem 2010 a 2020 se celková výroba ve světě zvýší asi o 9,2 mil. tun, tj. o 14,2 % a na špičce mají být země Střední a Jižní Ameriky, tedy i Brazílie. V uplynulých

letech vykázala Brazílie stálý růst v produkci vepřového masa. Vrcholu

bylo dosaženo v roce 2003 a od té doby můžeme pozorovat v tomto sektoru jistou stabilizaci. Největší část sektoru cca 70 % je lokalizována na jihu Brazílie a zahrnuje největší chovatelské společnosti. Tuzemská spotřeba představuje kolem 87 % celkové brazilské produkce vepřového masa a přebytek 13 % je vyvážen především na ruský a asijský trh. V budoucnosti bude tento důležitý trh pravděpodobně dále rozšiřován v důsledku zvyšující se domácí poptávky po této komoditě, na kterou bude mít výrazný vliv postupné snižování chudoby ve venkovských oblastech.

45

Graf 13: Vývoj produkce kuřecího a vepřového masa v letech 1971 – 2011

Zdroj: FAOSTAT (2013), zpracováno autorem

Časový vývoj produkce kuřecího masa vykazuje nejvýraznější tempo růstu během posledních čtyřiceti let ve srovnání s ostatními komoditními výstupy prvovýroby v rámci živočišné výroby. Produkce v roce 1971 činila pouhých 400 tis. tun, v roce 1991 to bylo již 2,7 mil. tun a v roce 2001 se jednalo o hodnotu 6,2 mil. tun. Tempo růstu 77 % mezi roky 2001 a 2011 přispělo k největší produkci kuřecího masa v brazilské historii a dopomohlo přiblížit se druhému největšímu producentovi Číně. Brazílie v roce 2010 téměř 34 % celkové domácí produkce, tj. 3,5 mil. tuny, exportovala a předběhla tak Spojené státy americké, kterým patřila první příčka ve vývozu kuřecího masa v roce 2009.

46

4.3 Faktory formující světový trh s cukrem 4.3.1 Aktuální tendence globálního trhu s cukrem V současnosti se cukr vyrábí především z cukrové třtiny a cukrové řepy. Tyto plodiny jsou jedinečné svým velmi vysokým obsahem sacharózy. Stéblo cukrové třtiny obsahuje přibližně 14 % cukru a cukrová řepa přibližně 16 %, přičemž rozdílný původ není v konečném produktu, bílém rafinovaném cukru, vůbec znatelný. Výroba cukru ve světě dle Situační a výhledové zprávy cukru (2012) v hospodářském roce 2011/2012 dosáhla hodnoty 159,9 mil. t bílého cukru (173,8 mil. t v hodnotě cukru surového). Oproti předchozímu roku tak došlo ke zvýšení o 8,8 mil. tun z celkových 151,1 mil. tun cukru. Od roku 2008/2009 lze pozorovat vzestupný trend výroby cukru. Výkyvy počasí v jednotlivých regionech výroby tuto tendenci neovlivňují, neboť nárůst je ve sledovaném období natolik významný, že tyto lokální výkyvy dokáže eliminovat. V minulosti bylo kolísání výroby znatelnější. Světová spotřeba cukru vykazuje pravidelný nárůst a celosvětové saldo zahraničního obchodu zůstalo i nadále kladné, což znamená, že světový vývoz převážil světový dovoz. Graf 14: Vývoj globální produkce a spotřeby cukru 2008 - 2013

* jedná se o hodnoty surového cukru, který ještě neprošel technologickým procesem rafinace Zdroj: USDA (2012), zpracováno autorem

47

Světová spotřeba cukru byla od počátku charakteristická obrovskými regionálními a socioekonomickými nerovnostmi. Nyní je hnací silou zvyšování produkce cukru neustále rostoucí poptávka po této potravině. Absolutně největší nárůst spotřeby se odehrál a stále přetrvává v Asii, která má zároveň v současnosti největší podíl na světové spotřebě cukru, a to až ve výši 46 %, z čeho přibližně 1/3 tvoří Indie. Podíl Evropy na světové spotřebě cukru je tvořen přibližně 19 %, z toho asi 1/5 spotřebovává Rusko. U globální produkce cukru se očekává zastavení růstu výroby. Důvodem může být prudký pokles světových cen surového7 cukru oproti předešlým dvěma letům. Dle stoupající křivky spotřeby je pravděpodobné, že spotřeba poroste i nadále, ale rozhodně ne tak výrazným tempem, aby překročila hranici celosvětové produkce a došlo k utvoření nedostatkové trhu. Tab. 7: Světová bilance surového cukru v tis. t 2009 – 2012

říjen/září

2009/2010

2010/2011

2011/2012

Počáteční zásoby

60,8

56

57

Produkce

158,8

165

173

Spotřeba

163,5

164

167,8

56

57

62,2

Konečné zásoby

Zdroj: CEDUS (2012), zpracováno autorem

Obsahem tabulky zobrazující světovou bilanci cukru jsou velmi vyrovnané hodnoty počátečních a konečných zásob, protože nadprodukce by přinesla zbytečně vysoké zásoby, a tak jsou některé regiony nuceny výrobu omezit. Tento problém se týká hlavně zemí Evropské unie, neboť výrobci nejsou schopni konkurovat cenám zemí rozvojových, a tak pěstitelských oblastí s cukrovou řepou ubývá. Změny ve světové produkci cukru zobrazuje graf níže, na základě něhož je možné sledovat vývoj celosvětové výroby včetně podílu cukru z třtiny a cukru z řepy. Množství vyrobeného cukru z řepy dlouhodobě mírně kolísalo přibližně mezi 30 až 40 mil. tunami a v posledních letech docházelo k jeho postupnému snižování, ale hospodářský rok 7

Světové statistiky bývají vyjádřeny v hodnotách surového cukru. Při přepočtu ze surového cukru na bílý cukr se užívá koeficientu 0,92. Opačně pak koeficientu 1,09.

48

2011/12 byl v tomto směru výjimkou. Za náhlým výkyvem stojí několik faktorů, které přispěly k uspokojivé stránce výnosové i finanční. Velmi dobré podmínky pro pěstování cukrové řepy panovaly v celé Evropě. Nejdůležitějším faktorem byly vysoké výnosy, ke kterým dopomohlo rovnoměrné rozložení srážek, dále pak dlouhá vegetační doba a dobré prodejní ceny cukru. Rok 2011/12 byl tedy zářným příkladem toho, že při kombinaci klíčových faktorů dokáží evropské státy vyprodukovat nadprůměrné množství cukru. Tendence ve vývoji cukrové řepy a z ní vyrobeného cukru obecně vykazuje klesající trend, neboť řepný cukr je v porovnání s cukrem třtinovým výrobně dražší, ale i přesto je jeho produkce nutná pro zajištění potravinové bezpečnosti. V rámci společné zemědělské politiky EU došlo v reformním procesu ke snížení produkce cukru i cukrovky, přičemž plochy byly sníženy až o 37 %. Důvodem se staly kvóty na výrobu cukru v EU, které na pěstování cukru měly vážný dopad. V porovnání roku 1960/61 byl podíl produkce poměrně vyrovnaný a výroba třtinového cukru zaujímala pouze o 6 % více. V pohledu na celou časovou řadu lze vidět nárůst výroby cukru z cukrové třtiny. Současný poměr výroby cukru z obou komodit je 78 % z cukrové třtiny ku 22 % z cukrové řepy.

Graf 15: Změny světové produkce cukru 1960/61 – 2011/12 (v mil. t)

Zdroj: CEDUS (2012), zpracováno autorem

49

Objem produkce cukru úzce souvisí s rozsahem osevních ploch určených na výrobu cukru a rovněž také s výnosy plodin. Výnosy závisí na dlouhodobých přírodních podmínkách, způsobu pěstování, atp. V globálním měřítku jsou cukrové plodiny pěstovány ve102 zemích. Cukrové třtině vyhovuje tropické a subtropické klima s dostatkem srážek, kdy tyto podmínky splňuje 64 zemí, ve kterých je pěstována pouze třtina. V dalších 30 státech je podnebí vhodné pouze pro pěstování cukrové řepy a pouze v 8 státech jsou pěstovány obě dvě plodiny. Průměrnou výrobu cukru jednotlivých kontinentů zobrazuje následující graf. Největší podíl zaujímají země Asie, jejichž největším tahounem v zemědělství je Indie, a státy Jižní Ameriky, kde se na majoritní produkci cukru podílí Brazílie (36,2 mil. tun z celkových 43,9 mil. tun). Tab. 8: Hlavní světoví producenti cukru v mil. t 2011/12 Brazílie

Indie

EU

Čína

Thajsko

USA

Rusko

36,2

28

19,8

11,5

10

7,2

5,5

Mexiko Pákistán Austrálie

5,3

5,1

4

Zdroj: CEDUS (2012), zpracováno autorem

Graf 16: Průměrná výroba cukru ve světě (v mil. t)

* výsledky zjištěny na základě pětiletého průměru hodnoty surového cukru Zdroj: MZE (2012), zpracováno autorem

50

Na základě předchozích přesvědčení o rozdílech v produkci a ve spotřebě jednotlivých kontinentů budou vypracovány dvě bilance výroby, spotřeby, exportu a importu cukru. První bilance je charakteristická pro průmyslové země, druhá bilance shrnuje základní charakteristiky zemí rozvojových. Diferencovanost v rámci komparace je zřetelná již na první pohled, neboť průmyslově zaměřené státy mají o poznání nižší produkci, která se pohybuje v intervalu 35 až 40 mil. tun ročně. Dalším jevem, který rozvojové ekonomiky provází, je postupné snižování produkce, ale zároveň také pozvolný nárůst spotřeby, i když tabulka pro analyzované roky vykazuje spíše stagnaci. Jednou z příčin poklesu produkce cukru je pokles v důsledku nasycenosti trhu a částečně také využívání náhradních sladidel. Druhou příčinou jsou rostoucí dovozy cukru z krajin rozvojových, které svoji produkci třtinového cukru prudce zvyšují (země Jižní Ameriky a Asie). Zajímavým ukazatelem je stav zásob cukru, který vypovídá v průmyslových zemích o vzájemné koordinaci zemědělských politik, jež se snaží udržet své zásoby na přijatelné úrovni. V hospodářském roce 2009/10 stav konečných zásob oproti letům předchozím výrazněji poklesl v důsledku dvoumilionového zvýšení exportu. Evropa patří objemově na druhé místo v dovozu cukru. Tab. 9: Bilance výroby a spotřeby cukru v průmyslových zemích (v tis. t)

2006/07

2007/08

2008/09

2009/10

2010/11

Počáteční zásoba Produkce

20 508

21 342

20 765

19 880

16 462

40 885

39 393

37 846

37 314

35 599

Dovoz

18 104

18 757

18 613

19 215

20 378

Spotřeba

45 507 12 649

46 087 12 640

45 062 12 282

45 376 14 571

45 482 11 275

21 342

20 765

19 880

16 462

15 681

Vývoz Konečná zásoba

Zdroj: MZE (2012), zpracováno autorem

U zemí rozvojových se výkyvy produkce rozprostírají mezi 113 až 132 mil. tun, a proto jedinými světovými regiony, které jsou ve výrobě cukru soběstačné, je Jižní Amerika a Oceánie. Jejich čistý vývoz představuje více než polovinu jejich produkce, i když v případě Oceánie se jedná o relativně malé množství. Na propadech produkce se

51

podílely z velké části výkyvy počasí, které poškodily značnou část produkce, ale dopad na vývoz či domácí spotřebu nebyl zaznamenán. Deficitní schodek byl nahrazen utvořenými zásobami, u nichž je možné vidět pokles v hodnotě 10 mil. tun. Tab. 10: Bilance výroby a spotřeby cukru v rozvojových zemích (v tis. t)

Počáteční zásoba Produkce Dovoz Spotřeba Vývoz Konečná zásoba

2006/07

2007/08

2008/09

2009/10

2010/11

43 453

51 357

53 531

42 701

41 427

125 571 33 161 107 084 43 744

127 241 31 955 113 110 43 913

113 934 33 992 114 446 44 310

121 196 40 155 113 801 48 823

131 767 36 918 114 448 50 846

51 357

53 531

42 701

41 427

44 819

Zdroj: MZE (2012), zpracováno autorem

S produkcí cukru je v posledních letech také spojována výroba etanolu, která v procesu globalizace nabývá na významu. Etanol se dnes běžně užívá místo benzínu, protože je charakteristický cenovou dostupností. Největší zkušenost se spalováním má Brazílie, kde je palivo tvořeno z 5 až 25 % etanolem, a tak dochází ke snižování podílu ropy a emisí z výfukových plynů. Největší producenty etanolu a alkoholu vyobrazuje graf. V roce 2006 ještě výroba etanolu nebyla tak výrazná, rozšiřovala se až postupem času s formováním, utvářením a prosazováním environmentálních hledisek. I přesto, že se dá etanol vyrobit z mnoha plodin, nejčastěji se k tomuto účelu využívá cukrové třtiny. V roce 2006 by se na první pohled mohlo zdát, že se brazilská produkce etanolu vyrovná Spojeným státům, ale další roky ukazují, že USA prozatím Brazílii mnohonásobně předčí. Další země, jako je Čína, Indie a státy EU, sice na mezinárodním trhu zaujímají své strategické pozice, nicméně výroba lihu, která je podmíněna rostlinnou produkcí, se rozhodně nikdy nemůže vyrovnat prvním dvěma gigantům.

52

Graf 17: Největší světoví producenti etanolu a alkoholu 2006 - 2011

Zdroj: CEDUS (2012), zpracováno autorem

Více než 80 % světové produkce alkoholu je použito jako etanolové palivo.

4.3.2 Vývoj poptávky po cukru ve světových regionech Celosvětová poptávka po cukru se v dlouhodobém horizontu neustále zvyšuje a předpokládá se, že spotřeba bude i nadále růst. Za růstem stojí především rozvojové země, kupř. Indie a Čína, kde obliba cukrové plodiny rok od roku roste. Cukr je totiž základní komoditou, a proto jeho spotřeba není příliš závislá na ekonomických podmínkách. Na spotřebu působí prvořadně příjmy domácností a dále také cena náhražkových sladidel. Graf 18: Globální poptávka po cukru do roku 2020

Zdroj: OECD-FAO (2013), zpracováno autorem

53

Obecný trend, který lze ve spotřebě cukru sledovat, vychází z členění zemí na rozvojové, u kterých se spotřeba cukru zvyšuje, a rozvinuté, ve kterých dochází spíše k pozvolným poklesům ve spotřebě v důsledku změny životního stylu. Spotřebu cukru světových regionů na globálním trhu reprezentuje následující tabulka, která zároveň udává celkovou spotřebu cukru. Znatelně největší podíl spotřeby má Asie, jejíž roční spotřeba se pohybuje kolem 70 mil. tun a ve srovnání s celou Evropou se jedná o více než dvojnásobnou spotřebu cukru. Asijský a evropský kontinent jsou tedy největšími trhy, na které směřuje většina produkce určené na export. V Africe a Americe se spotřeba pohybuje v intervalu 15 až 20 mil. tun ročně. Tab. 11: Světová spotřeba cukru (v tis. t)

2006/07 Svět celkem

2007/08

2008/09

2009/10

2010/11

152 590,8

159 196,7 159 508,1 159 176,8

159 930,1

EU

18 253,5

18 490,3

18 128,0

18 188,0

18 157,0

Ostatní Evropa

12 697,2

12 570,4

12 242,0

12 258,6

12 244,0

Evropa celkem

30 950,7

31 060,7

30 370,0

30 446,6

30 401,0

Afrika

14 457,2

14 850,9

15 256,5

15 592,4

16 008,3

Sev. a Stř. Amerika

19 400,1

19 647,4

19 650,2

19 432,2

19 606,5

Jižní Amerika

18 741,9

19 645,1

20 005,8

20 244,0

20 398,4

Asie

67 370,4

72 295,9

72 537,4

71 754,0

71 794,6

Austrálie, Oceánie

1 670,4

1 696,6

1 688,1

1 707,5

1 721,4

Z toho:

Zdroj: MZE (2012), zpracováno autorem

Pro větší přehlednost a vypovídající schopnost byla vytvořena tabulka průměrné spotřeby na obyvatele v náhledu na světové regiony. Průměrná poptávka ve světě je tvořena 23 kg na obyvatele na rok. Nižší spotřebu cukru na osobu jako Asie má už jen Afrika, a to 15,43 kg. V posledním období se tento ukazatel mírně zvyšoval, avšak s nižším tempem než světový průměr. Podíl Evropy na světové spotřebě cukru je přibližně 19 %, z toho asi 1/5 tvoří Rusko, a na zbylých 4/5 se výraznou spotřebou podílí

54

Německo, Francie a Velká Británie. Spotřeba na osobu na rok činí v Evropě 37 kg a z dlouhodobého hlediska má velmi mírný, ale klesající trend. Tab. 12: Průměrná spotřeba na obyvatele kg/rok

2006/07

2007/08

2008/09

2009/10

2010/11

Svět celkem

23,03

23,80

23,51

23,50

23,68

EU

38,42

38,48

37,62

37,67

37,86

Evropa celkem

36,92

37,28

36,52

36,59

36,92

Afrika

15,21

15,22

15,28

15,26

15,43

Sev. a Stř. Amerika

37,04

37,11

36,77

36,20

35,83

Jižní Amerika

49,92

51,76

51,91

51,76

52,31

Asie

17,08

18,19

17,95

18,07

18,34

Austrálie, Oceánie

49,52

49,63

48,77

48,72

48,53

Zdroj: MZE (2012), zpracováno autorem

4.3.3 Cenový vývoj cukru na světových trzích V rámci komoditní vertikály cukru je možné sledovat odlišné úrovně cenových hladin: - Ceny zemědělských producentů, což jsou ceny za výkup cukrové třtiny a cukrové řepy, - ceny průmyslových výrobců, které se vztahují k surovému a rafinovanému cukru, etanolu a dalším výrobkům z cukru na úrovni zpracovatelů a obchodníků, - spotřebitelské ceny. Zhruba 80 % cukru, který je ve světě vyrobený, je prodáno v přímých kontraktech mimo světové burzy. Z toho důvodu tzv. světová cena cukru nevyjadřuje plnohodnotně stav cen cukru v celé své šíři, ale pouze v omezeném spektru obchodů. Světové ceny jsou vykazovány v hodnotě surového cukru, tedy v nižší cenové hladině, než je cukr bílý. V letech 2010 až 2011 dosáhla světová cena cukru nejvyššího vrcholu za posledních 30 let a v roce 2012 postupně klesá. Je to dáno mimo jiné zvýšenou výrobou cukru ve světě. Pokud výroba cukru udrží trend se spotřebou, je zajištěna jedna z podmínek nezvyšování cen cukru ve světě. (Výhledová a situační zpráva cukru, 2012)

55

Tab. 13: Průměrné roční ceny surového cukru v USc/lb (ISA) 2001 – 2012

2001 8,64

2002 6,89

2003 7,07

2004 7,12

2005 9,89

2006 2007 2008 14,79 10,08 12,8

2009 18,1

2010 2011 2012 27,07 26,17 22,01

*1 libra (lb) = 0,453 kg; USc = americký cent Zdroj: MZE (2012), zpracováno autorem

Dle průzkumu CEDUS (2012) byla zaznamenána největší světová cena v listopadu 2010 na Newyorské světové burze a činila 39,65 USc/lb, naopak nejnižší byla v září 2011, kdy představovala 24,84 USc/lb. Na základě predikce OECD (2012) se cena surového cukru v nominálním vyjádření v roce 2020/21 odhaduje na pouhých 18,5 USc/lb. Podobný vývoj lze očekávat i u bílého cukru, jehož cena je odhadována na 23 USc/lb. Graf 19: Vývoj světových cen cukru v nominální (vlevo)a reálné hodnotě (vpravo)do roku 2020

Zdroj: OECD-FAO (2012), zpracováno autorem

Z grafu je patrné, že v roce 2010 byly ceny cukru opravdu nejvyšší a že v současnosti dochází k jejich postupnému snižování, i když oproti minulému vývoji bude jejich hodnota pořád nadprůměrná. Pod tuto hranici by zasahovaly pouze v případě gigantické nadprodukce, ale takový předpoklad je nereálný i přes zvyšování produkce cukrové třtiny ve světě, neboť je plánováno zvyšovat podíl výroby etanolu až k 60 % a zbylých 40 % připadne na výrobu cukru. Vyšší výrobou etanolu bude moci být eliminován převis nabídky na trhu s cukrem. Analytické zprávy naznačují, že pokračující zvyšování světových cen paliv a etanolu může mít za následek vyšší nárůst cen cukru. Cena

56

surového cukru se plně nepřenáší do změny cen cukru bílého a oba dva produkty jsou spíše ovlivněny vývojem na globálním trhu. Mezi působící faktory lze v tomto směru zahrnout např. vliv počasí, stav skladových zásob, vývoj kupní síly spotřebitelů, růst poptávky po cukru a po biopalivech, atd. Cena za třtinu se sjednává mezi organizacemi pěstitelů a cukrovarů, aktuálně se mění každý měsíc a v době vysokých globálních cen při 13 % cukernatosti v přepočtu na české koruny v Brazílii činila v průměru kolem 715 Kč/t. Tato situace je však výjimečná a je dána současnými vysokými cenami cukru ve světě. Průměr desetiletého období ceny cukrové třtiny se pohybuje na úrovni 440 Kč.

4.4 Vývoj komoditní vertikály cukrové třtiny 4.4.1 Podmínky pro pěstování cukrové třtiny Cukrová třtina je mohutná tráva, pochází z Nové Guinei, její ekonomické pěstování závisí značně na vysokých srážkách nad 1000 mm/rok. Dle Zprávy řepařské komise (2011) zůstává třtina na poli 5 – 7 let, sklízí se jednou ročně, sklizeň začíná v dubnu a končí počátkem prosince, protože během letních měsíců od prosince do března hodně prší a sklizeň není možná. Výnos třtiny je nejvyšší v prvním roce pěstování (přes 100 t/ha) a postupně klesá, v šestém roce už bývá pod 70 t/ha a průměr se dnes v Brazílii pohybuje kolem 90 t/ha při 14 % cukernatosti. Založení třtinového pole je drahá záležitost, cena se pohybuje v průměru 3 000 USD/ha, neboť výsev je energeticky náročný a poměrně pomalý, protože stroje jsou pouze jednořádkové. Odrůd cukrové třtiny existují tisíce, rozmnožuje se pomocí tkáňových kultur a z takto získaných rostlin se zakládají v pěstitelských oblastech jakési množitelské školky, z nichž se získává sadba nové odrůdy. Proces zavádění nových odrůd je tedy, vzhledem k nízkému množitelskému koeficientu, velmi pomalý.

4.4.2 Model komoditního řetězce Sklizeň cukrové třtiny probíhá buď manuálně, nebo mechanicky, ale v obou případech se dělá řez těsně nad zemí. Rostlina pak znovu roste následující rok z původního

57

kořene. Sklizenou cukrovou třtinu je nutné co nejrychleji transportovat do cukrovaru kvůli obsahu a kvalitě cukru. Cukrovary bývají obvykle umístěny v blízkosti oblasti pěstování cukrové třtiny, aby byly náklady na dopravu co nejnižší. Cílem cukrovaru je získat co nejvíce cukru. Drcením třtiny masivními válci se získá šťáva, která se nejprve filtruje, a poté se nechá vykrystalizovat. Klíčovým vstupem v této fázi je energie, která bývá obvykle zajištěna využitím energie z tzv. plev (bagasy), jež vznikají drcením třtinových stonků, a pak jsou využívány jako palivo. Cukrovary obvykle produkují surový cukr určený k rafinaci. Tento surový cukr potřebuje ještě další zpracování, aby mohl být používán v potravinovém řetězci. Cukr je pak dodáván do rafinérií, které odstraní zbývající nečistoty a snaží se splnit požadavky zákazníků, proto jsou vyráběny další produkty z cukru, např. sirupy. Cestu cukru od cukrové plodiny pěstované na farmě až do rukou spotřebitele, buď v čisté formě, nebo ve zpracovaných potravinách, charakterizuje model komoditního řetězce. Pro Brazílii je typický řetězec, který představuje pěstování cukrové třtiny, její zpracování, výrobu cukru až po jeho spotřebu. To vše se odehrává na jednom území. Platí to především tam, kde se spotřebovává vlastní domácí produkce, zvlášť významně v EU, USA, Brazílii a Indii.

Cukrová třtina

Produkce

Obchod se surovým cukrem

Mletí

Obchod s rafinovaným cukrem

Rafinace

Zpracování potravin

Potraviny

Maloobchod

Obr. 6: Zjednodušený model komoditní vertikály s cukrovou třtinou Zdroj: upraveno autorem podle Garside (2005)

Zjednodušený model komoditní vertikály poukazuje pouze na základní procesy probíhající od vypěstování cukrové třtiny po distribuci k zákazníkům. Pro identifikaci výstupů jednotlivých fází a navazujících článků vertikály byl proto sestaven propracovanější model. Zhruba 55 % vyprodukované cukrové třtiny jde do cukrovaru, kde se získají první dva důležité výstupy, a to bagasa a surový cukr. Bagasu je možné

58

využít např. k produkci energie či výrobě papíru a surový cukr je dále zpracováván v rafinériích. Po vyčištění vzniká rafinovaný (bílý) cukr, který je často využíván v potravinářském průmyslu a stává se součástí dalších produktů. Zároveň vzniká také hnědý cukr a zbytek po vycukernění cukrové třtiny je nazýván melasou a užívá se v likérnictví, dalšímu vycukernění nebo na zkrmení. Zbývajících 45 % cukrové třtiny je využíváno k výrobě etanolu. Tyto výstupy jednotlivých mezičlánků pak prostupují prostřednictvím zemědělsko-potravinářského trhu až k zákazníkům.

Cukrová třtina

Lihovar/ palírna

Etanol

Surový cukr

Cukrovar

Rafinérie

Rafinovaný cukr

Melasa Bagasa

Produkce energie

Hnědý cukr

Papírnické výrobky

Rafinovaný cukr

Potravinářský průmysl

Velkoobchod

Zpracované produkty

Trh

Zákazníci

Obr. 7: Propracovanější model komoditní vertikály s cukrovou třtinou Zdroj: zpracováno autorem

59

4.4.3 Procesy působící na změny v produkci cukrové třtiny v Brazílii Brazílie je považována za největšího potenciálního vítěze liberalizace trhu s cukrem a v současnosti je největším světovým producentem i vývozcem, neboť má jedny z nejnižších výrobních nákladů. Domácí ochrana trhu není potřebná a Brazílie se rozhodně nemusí obávat konkurence jiných výrobců. To, že světové ceny narůstají, má přinést brazilským výrobcům cukru výrazné zisky. Důležitou otázkou je však přerozdělení těchto zisků mezi jednotlivé aktéry v cukerném řetězci. Výroba cukrové třtiny se odedávna vyznačovala velkou náročností a levnou pracovní silou. Negativním aspektem cukerného průmyslu je sezónnost práce. Hlavním faktorem, ovlivňujícím expanzi cukrové třtiny v Brazílii, je růst domácí a mezinárodní poptávky po obnovitelné energii, která vzniká v reakci na vysoké ceny ropy. Dalším důvodem jsou vysoké globální ceny cukru, díky nimž mohou zemědělci obdržet nadprůměrně vysoké zisky. Jak již bylo psáno výše, důležitým aspektem mechanizace zemědělství a technologického pokroku se stává šlechtění nových odrůd cukrové třtiny, které mají vyšší cukernatost a lépe odolávají nepříznivým přírodním vlivům a škůdcům. Poslední příčinou stále se zvyšující produkce je vládní podpora cen. Tab. 14: Přehled základních charakteristik vyplývajících z produkce cukrové třtiny

Pěstitelská plocha třtiny

7 – 8 mil. ha

Roční sklizeň třtiny

600 – 700 mil. t

Výnos z hektaru

90 t/ha 13 – 14 %

Cukernatost Odhadovaná celková denní zpracovatelská kapacita Výroba surového cukru

3,4 mil. t třtiny 40 mil. t 35 mil. m3

Výroba etanolu Domácí spotřeba cukru

12 mil. t

Export cukru

24 mil. t

Domácí spotřeba etanolu

25 mil. m3

Export etanolu

10 mil. m 3 Zdroj: Zpráva řepařské komise (2012)

60

Vzhledem k tomu, že výroba etanolu se odvozuje od vyprodukovaného množství cukrové třtiny, stav zásob a vývoj cen na světovém trhu pak určuje, kolik cukru je k dispozici pro výrobu etanolu. V posledních letech se však globální ceny cukru zvyšovaly, a proto docházelo ke snižování výroby etanolu, neboť z hlediska ceny nebyl tak perspektivní jako cukr. Z předchozích zjištěných dat vyplývá, že Brazílie je druhým největším světovým trhem s palivem v podobě etanolu (hned po USA) a vždy byla v domácí produkci i distribuci soběstačná. Nicméně v roce 2011 nastala řada faktorů, které přispěly k vzestupu dovozu. Největší roli v poklesu produkce cukrové třtiny hrály nepříznivé povětrnostní podmínky, ale cenový vývoj na světovém trhu s cukrem rovněž přispíval negativními projevy, a to vysokými zásobami cukru. Důležitou změnu pocítila Brazílie v podobě nových ekologických požadavků, které byly stanoveny v USA a je nutné se jimi na trhu s etanolem řídit. V roce 2017 plánuje brazilské Ministerstvo zemědělství více než 67 % vypěstované cukrové třtiny využít na výrobu líhu.

< 1 000 ha > 1 001 ha < 10 000 ha > 10 001 ha < 50 000 ha > 50 001 ha < 80 000 ha > 80 001 ha

Obr. 8: Výroba cukrové třtiny v Brazílii v roce 1990 a 2008 Zdroj: LDPI (2011), zpracováno autorem

61

V komparaci produkce cukrové třtiny v roce 1990 a 2008 lze pozorovat zvyšující se podíl modrých ploch, které napovídají, že cukrová třtina je zde pěstována na více než 50 tis. ha. Regionální poloha obhospodařovaných ploch se téměř nezměnila, ale významně v těchto oblastech docházelo k jejich rozšiřování. Koncentrace v rámci jednoho místa v sobě skrývá výhody v podobě nižších nákladů v oblasti dopravních a distribučních kanálů. Rozmístění cukrovarů v brazilském regionu je velmi strategické a lze zde spatřovat souvislost s předchozím obrázkem. Cukrovary jsou lokalizovány v oblastech s vysokou intenzitou pěstování cukrové třtiny, tedy na Jihovýchodě a Středozápadě a dále také v severovýchodním cípu.

○Oblast vlivu (15 km) *Cukrovar (zařízení) Obr. 9: Rozmístění cukrovarů po brazilském regionu Zdroj: CONAB (2012), UNICA (2012)

Následující graf charakterizují hned tři křivky, prostřednictvím nichž je vyjádřen vývoj produkce cukrové třtiny, vývoj produkce cukru a vývoj produkce etanolu od roku 1975/76 do roku 2010/11 v Brazílii. U cukrové třtiny v tomto období můžeme sledovat obrovskou expanzi z původních 89 mil. tun na 734 mil. tun. Ve stejném období značně vzrostla také produkce cukru, a to o 369 %. U celkové produkce etanolu můžeme

62

sledovat produkci v miliardách litrů. Na počátku se jednalo o hodnotu 0,6 mld. l, v roce 2010/2011 to bylo již rekordních 25,6 mld. litrů. Graf 20: Produkce cukru, etanolu a cukrové třtiny v Brazílii v časové řadě 45 let

Zdroj: EMBRAPA (2013), zpracováno autorem

4.5 Zahraniční obchod Zahraniční obchod Brazílie lze nejlépe vyjádřit následujícími grafy, které vyobrazují prostřednictvím sloupců export a import země a spojnicí křivky následně saldo zahraničního obchodu. Brazílie se podílí 50 % na všech globálních vývozech cukru do více než 100 zemí. Surový cukr tvoří 75 % vývozu a rafinovaný (bílý) cukr zbývajících 25 %. Graf 21:Zahraniční obchod se surovým (vlevo) a rafinovaným cukrem 1970 – 2010 (v t)

Zdroj: FAOSTAT (2013), zpracováno autorem

63

Tuto skutečnost potvrzuje graf se surovým cukrem, který se pohybuje na zcela jiných hodnotách. Saldo vykazuje pozvolnou stoupající tendenci. Během analyzovaných let bylo vždy kladné, neboť importy jsou velmi nízké a pohybují se od 0 do 100 tun. Vývozy rafinovaného cukru jsou o poznání nižší, v posledních letech spíše stagnují a jsou důkazem toho, že procesem čištění v rafinériích prochází až v zemi dovozu. Pro srovnání vyvezla Brazílie v roce 2010 téměř 20,5 mil. tun surového cukru a 7 mil. tun cukru rafinovaného. Graf 22: Zahraniční obchod s cukrovinkami 1970 – 2010 (v t)

Zdroj: FAOSTAT (2013), zpracováno autorem

V souvislosti s hodnocením vývoje zahraničního obchodu byl zaznamenán vcelku výrazný import u bilance zahraničního obchodu s cukrovinkami. Největší import cukrovinek byl zaznamenán v roce 1995 a 2000, nyní se pohybuje v průměru okolo 6 tis. tun. Brazilské exporty výrazně rostly mezi lety 1995 až 2004, ale od roku 2006 již vykazují mírný pokles. Produkce cukru v Brazílii v roce 2010 činila 37,9 milionů tun. Z toho 10,4 mil. t tvořila domácí spotřeba a zbylých 27,5 mil. tun bylo určeno na export. Hlavní trhy pro vývoz cukru v roce 2010 jsou: Rusko12,5 %, Indie 8,3 %, Írán 5,7 %, Spojené arabské emiráty 5,4 %, Saudská Arábie 4,5 %. Vývozy cukru do Indie jsou pro Brazílii velmi významné, ale data pro časovou řadu nejsou dostupná. Dle dat FAOSTAT (2012) přijala Indie v roce 2010 z brazilských vývozů 2 093 122 tun surového cukru a 226 058 cukru rafinovaného. Následující grafy proto vyjadřují pouze vývoj exportu cukru do Ruska a Íránu.

64

Rusko je výrazným importérem surového cukru. Disponuje velmi rozsáhlými zpracovatelskými kapacitami na výrobu cukru zejména ze surového cukru. Hlavním problémem je nedostatečná produkce základních surovin nutných k výrobě cukru z domácích zdrojů, a tak je velká část doplňována brazilskými vývozy. Výrazná kapacita a schopnost produkovat bílý cukr z importovaného surového třtinového cukru umožňuje Rusku exportovat nezanedbatelnou část své produkce. Největší dosavadní vývoz byl uskutečněn v roce 2008, a to 4,2 mil. tun surového cukru. Nízká efektivita pěstování cukrové třtiny a řepy a vysoká míra regulace v Indii způsobuje, že import surového cukru z Brazílie a jeho následné rafinování v Íránu je výrazně levnější, než uskutečňování celého procesu od pěstování až po zpracování a rafinaci na domácím trhu. V roce 2004 vyvezla Brazílie do Indie pouhých 80 tis. tun surového cukru. Výkyv byl zapříčiněn vysokou vládní podporou, jejímž cílem bylo zajištění potravinové soběstačnosti. V důsledku toho se tamní produkce cukrové řepy zvýšila o 60 % a produkce cukrové třtiny dokonce o 300 %. V roce 2010 bylo zaznamenáno největší množství surového cukru určeného na export, které představovalo přes 1,5 mil. tun. Graf 23: Exporty surového (vlevo) a rafinovaného cukru do Ruska a Íránu 1995 – 2010

Zdroj: FAOSTAT (2013), zpracováno autorem

Brazílie je druhým největším světovým producentem etanolu hned po Spojených státech amerických. V roce 2010 vyprodukovala Brazílie 27,4 bilionů litrů etanolu a domácí spotřeba byla pokryta 25,5 biliony litry. Na export tak bylo určeno pouhých 1,9 bilionů litrů. Nejvýznamnější trhy z hlediska exportu etanolu pro Brazílii představují: Evropská

65

unie 21,9 %, Jižní Korea 19,9 %, Spojené státy americké 16,3 %, Japonsko 13,8 % a Karibské ostrovy 7,8 %. Graf 24: Čistý export etanolu 2005 - 2011*

* 1 galon užívaný v USA pro tekutiny = 3,7587 litrů Zdroj: FAPRI (2013), zpracováno autorem

4.6 Predikce postavení Brazílie na světovém trhu Brazilská produkce cukru i produkce etanolu na globálním trhu se bude odvíjet od celkového množství vypěstované cukrové třtiny. I přes plánované rozšiřování výměry osevních ploch cukrové třtiny již není počítáno s tak velkým ročním tempem růstu jako doposud. Proto lze na základě grafu z dat FAPRI (2011) vidět mírně stoupající křivku, která se jeví velmi realisticky. Při srovnání produkce cukrové třtiny v hospodářském roce 2012/13 a 2020/21tvoří tempo růstu 33,9 %. Graf 25: Odhadovaná produkce cukrové třtiny do roku 2020/21(v tis. t)

Zdroj: FAPRI (2011), zpracováno autorem

66

Na predikovaný vývoj produkce cukrové třtiny navazuje odhad produkce cukru a etanolu. Záměr Brazílie ve zvyšování produkce etanolu na úkor surového cukru se do budoucna

v následujících

grafech

potvrzuje.

Zatímco

produkce

cukru

bude

v budoucnosti téměř neměnná, produkce etanolu vykáže v roce 2020 ve srovnání s rokem 2012 tempo růstu 62,6 %. Domácí spotřeba cukru bude stagnovat. Oproti tomu tuzemská spotřeba etanolu bude růst, i když mírnějším tempem než produkce etanolu. Přebytek na domácím trhu bude určen na vývoz především do USA a EU a umožní Brazílii utvářet novou strategickou pozici na globálním trhu s etanolem. Dosud jej totiž na export vzhledem k vysoké domácí spotřebě příliš nezbývalo. Graf 26: Odhad produkce a domácí spotřeby cukru (vlevo) a etanolu do roku 2020/21

Zdroj: FAPRI (2013), zpracováno autorem

Vzhledem k tomu, že se odhadovaná data mohou výrazně lišit, byla provedena komparace tří databází. Při projekci hodnot produkce cukru patřila data USDA (2011) mezi ta nejkonzervativnější. Data FAPRI (2011) jsou modelována bez jakýchkoliv výkyvů a mají mírně rostoucí trend. Utváření této predikce je však velmi složité jak z hlediska situace na globálním trhu s cukrem, tak se zohledňováním přírodních vlivů, a proto projekce hodnot dle OECD-FAO (2011) působí mnohem realističtěji, kdy je kolísavé zvyšování produkce doprovázeno následnými množstevními poklesy.

67

Graf 27: Komparace predikcí produkce cukru dle vybraných databází do roku 2020 (v tis. t)

Zdroj: zpracováno autorem z databází FAPRI (2013),OECD-FAO (2013), USDA (2013)

Komparace predikce množstevního vývoje etanolové produkce nebyla z důvodu absence dat utvořena. Je tedy nutné vycházet pouze z dat FAPRI (2011), na základě nichž předpokládaná produkce etanolu vzroste z 9 bilionů galonů na 14,6 bilionů galonů. Data FAPRI (2013) lze považovat za střední variantu, která může být v budoucnu doprovázena s drobnými odchylkami. Projekci čistého exportu cukru lze vidět na grafu vlevo. Křivka trendu má v letech 2014/15 až 2017/18 spíše stagnující charakter, a poté během tří let spíše pozvolna roste. Na zvyšování čistého exportu etanolu má podíl pozvolné zvyšování produkce cukrové třtiny a její majoritní využití pro produkci etanolu. V roce 2012 tvořil jeho čistý export 1 368 mil. galonů a v roce 2020 je počítáno s hodnotou 3 937 mil. galonů. Graf 28: Odhad čistého exportu cukru (vlevo) a etanolu do roku 2020/21

Zdroj: FAPRI (2013), zpracováno autorem

68

5. DISKUZE Během posledního desetiletí se Brazílie stala zemědělskou velmocí, na jejímž vzniku měly zásluhu tři zásadní reformy, a to makroekonomická stabilita, strukturální reformy a liberalizace obchodu. Restrukturalizace brazilské ekonomiky dopomohla ke zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství za pomocí neustálé modernizace zemědělské politiky. Upevňování a zdokonalování nástrojů agrární politiky umožnilo zemědělcům lépe se přizpůsobovat nejen na tuzemském trhu, ale rovněž i na trzích globálních. V současné době jsou vládní intervence do zemědělství omezeny a pozornost je upírána více k formování obchodní politiky. Zatímco byly nástroje podpory zemědělství značně zredukovány, zahrnula vláda do strategie své aktuální politiky také agroenergii. Ta nabývá v posledních letech celosvětově na významu a je v ní spatřována obrovská perspektiva rozvoje. Většímu rozmachu brazilského agrárního sektoru brání několik významných problémů. Málo rozvinutá infrastruktura, která zvyšuje dopravní náklady, jež jsou pak majoritní součástí ceny zemědělských výrobků. Ani získávání úvěrů pro zemědělce není snadné, i když v tomto směru již brazilská vláda přijala určitá opatření. Poslední problém souvisí se stále velkými sociálními rozdíly, kdy se i přes snižování venkovské chudoby Brazílie potýká s vysokou nerovností příjmů. Vzhledem k posílení makroekonomického rámce zažívá Brazílie od roku 1990 hospodářskou stabilitu. Ještě v roce 2000 a 2002 bylo tempo hospodářského růstu velmi pomalé, a tak se nepředpokládalo, že by se Brazílie během desetiletého horizontu přiblížila rozvinutým ekonomikám. V současnosti se sektor zemědělství podílí na HDP dle údajů z roku 2010 zhruba 6 %, ovšem při započtení celkového agrobyznysu se jedná již o 25 %. Nejvíce produkce vytvoří asi 15 % farem, které hospodaří na více než 70 % půdy. I přes postupující mechanizaci má Brazílie poměrně vysokou úroveň zaměstnanosti v zemědělství, která se v roce 2009 zastavila na 17 %. Brazilský agrární sektor doposud figuroval spíše rostlinnou výrobou, jejíž struktura se během dvacetiletého období nijak výrazně nezměnila. Značně se však měnila velikost osevních ploch pro jednotlivé komodity a množství jejich produkce. Při pohledu na brazilský region jako celek však bylo zjištěno, že většinovou část zemědělské produkce vyprodukuje ze 78 % Středozápad a Jih. V roce 2011 patřily mezi nejvýznamnější

69

plodiny, co se objemu týče, cukrová třtina, sójové boby a kukuřice. Do popředí se dostala i živočišná produkce, která zaznamenala během posledních deseti let nárůst v desítkách procent. V práci byly uvedeny také důvody, které k růstu těchto živočišných komodit vedly. Na rozšiřování zahraničního obchodu s brazilskou živočišnou produkcí se však podílely také přísnější standardy. Ty byly v Brazílii zaváděny v důsledku zvyšování konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích a v důsledku přiblížení se standardům vyspělých zemí. Strategickou komoditou se tedy stalo hovězí maso, kuřecí maso a mléko. Ostatní části práce již byly věnovány vývoji komoditní vertikály a zahraničnímu obchodu s cukrovou třtinou. Expanzi cukrové třtiny v Brazílii ovlivnil vysoký růst domácí a mezinárodní poptávky po obnovitelné energii, která vzniká v reakci na vysoké ceny ropy. Dalším důvodem se staly vysoké globální ceny cukru, díky nimž obdrželi zemědělci vysoké zisky, které mohou zpětně investovat. Nejvyšší ceny cukru byly zaznamenány v roce 2010 a v současnosti dochází k jejich postupnému snižování. K hranici nejnižší ceny za surový cukr se světová cena zdaleka nedostane a hodnota bude oproti minulému vývoji pořád nad průměrem. V dlouhodobém horizontu dochází také k neustálému zvyšování celosvětové poptávky po cukru. Za jejím růstem stojí především spotřeba v rozvojových zemích, kde obliba cukrových plodin rok od roku roste. V hospodářském roce 2010/11 spotřebovali obyvatelé zemí Jižní Ameriky téměř 49 kg cukru na osobu za rok. Ve srovnání s Evropskou unií je to až o 11 kg více. Poslední příčinou stále se zvyšující produkce je vládní podpora cen. V nedávné době také brazilská vláda snížila daně z etanolu, aby podpořila domácí produkci této formy paliva. Z její strany došlo také ke zvýšení povinné příměsi etanolu z 20 % na 25 %. Při utváření bilance zahraničního obchodu vyplynulo, že export surového cukru se pohybuje na zcela jiných hodnotách než vývoz cukru rafinovaného. Surový cukr tvoří asi 75 % vývozu a zbývající část 25 % připadá na cukr rafinovaný. Saldo zahraničního obchodu vykazovalo ve všech případech kladnou hodnotu. Importované množství představuje zanedbatelné hodnoty, neboť se pohybuje max. okolo 100 tun cukru. Ukázalo se tedy, že vývozy rafinovaného cukru jsou o poznání nižší a v posledních letech spíše stagnují. Důvodem se jeví proces čištění cukru v rafinériích až v zemích dovozu, jako se tomu děje například u Ruska. Zde dochází k určitému rozporu. V práci

70

byl uveden zjednodušený model komoditní vertikály dle Garsideho (2005), pro nějž je typická produkce a následné etapy zpracování na jednom území. Pro Brazílii platí tento model tedy částečně. Produkce surového cukru určená pro domácí spotřebu projde brazilskými rafinériemi. Ostatní surový cukr, určený na export, je vyvezen a dále zpracováván až v zemích dovozu. V roce 2010 směřovalo 12,5 % brazilských exportů surového cukru do Ruska, které má vybudovány velké zpracovatelské kapacity a samo se pak stává poměrně významným exportérem bílého cukru. Mezi další stěžejní příjemce brazilských vývozů patří Indie, kam bylo v roce 2010 vyvezeno 8,3 % surového cukru a Írán zastoupený 5,7 %. Brazílie se stala druhým největším světovým producentem etanolu po Spojených státech amerických. Na zahraniční trh prozatím směřovalo pouze malé množství, které bylo nad rámcem uspokojené domácí poptávky. V roce 2010 Brazílie exportovala 1,9 bilionů litrů, z nichž téměř 22 % obdržela Evropská unie a obdobné množství (19,9 %) přijala i Jižní Korea. Záměrem brazilské vlády je rozšíření osevních ploch cukrové třtiny za účelem zvýšení produkce etanolu. Dle predikovaných dat z databáze FAPRI (2011) by skutečně produkce cukrové třtiny měla vzrůstat, ale pouze pozvolným tempem. Produkce cukru se dle současných předpokladů nebude výrazně měnit, zato je očekáváno zvýšení produkce etanolu. Počítá se s následnou bilancí: 60 % cukrové třtiny bude zpracováno ve prospěch etanolu a zbylých 40 % bude určeno k výrobě cukru. Tuzemská spotřeba etanolu bude růst mírnějším tempem než produkce etanolu a právě takto vznikající přebytek bude určen na vývoz do USA a EU. Tento strategický krok umožní Brazílii vytvořit si konkurenceschopnou pozici na globálním trhu s etanolem.

71

6. ZÁVĚR Diplomová práce byla zaměřena na aktuální tendence ve vývoji agrárního sektoru Brazílie včetně bližší specifikace komoditní vertikály cukrové třtiny a jejího postavení na světovém trhu. Nejprve byla charakterizována pozice agrárního sektoru v rámci brazilské ekonomiky a současná komoditní struktura, a poté byla specifikována nabídková a poptávková strana na světovém trhu s cukrovými plodinami včetně vývoje cen. Dále se již obsahová náplň práce zabývala formováním komoditní vertikály s cukrovou třtinou v Brazílii a analýzou zahraničního obchodu s touto komoditou včetně zhodnocení budoucího výhledu prostřednictvím databáze FAPRI. Pozice agrárního sektoru v brazilské národní ekonomice se příliš nemění a představuje 5 až 6 % HDP, v případě započtení agropodnikání 25 %. I přes mírný pokles zaměstnanosti v zemědělství a postupující proces mechanizace patří Brazílie jako rozvojová země stále ke státům s nejvyšší zaměstnaností v zemědělství. Agrární sektor Brazílie nabyl na významu v souvislosti s liberalizací světového obchodu, kdy se také značně změnila struktura a rozsah produkce. Strategicky významnou komoditou v rámci rostlinné výroby je cukrová třtina, sójové boby a kukuřice. Nejenže těchto komodit vyprodukuje Brazílie velké množství, ale zároveň jsou pro ni tyto komodity velmi výnosné. Expanzi cukrové třtiny dopomohl více než dvojnásobek rozšíření výměry osevních ploch na úkor pěstování kukuřice a ostatních plodin, přičemž podobný vývoj byl zaznamenán i u sójových bobů. Tyto dvě plodiny ovlivnily budoucí směřování brazilského agrárního sektoru tak výrazně, že další komodity zažívají z hlediska výměry osevních ploch i produkce období stagnace. Živočišná výroba je nejvíce zastoupena produkcí hovězího masa a kuřecího masa. U hovězího masa je předpokladem dalšího vývoje růstová tendence, která je potvrzována i daty USDA. Vývojové tendence cukrových plodin na světovém trhu jsou spojovány s neustále rostoucí poptávkou po těchto komoditách, která byla doposud hnací silou zvyšování produkce. Za růstem spotřeby stojí především rozvojové země, kupříkladu Indie a Čína. Obecný trend, který lze ve spotřebě cukru sledovat, vychází z členění zemí na rozvojové, kde se spotřeba cukru zvyšuje, a rozvinuté, ve kterých dochází spíše

72

k pozvolným poklesům ve spotřebě. I přes zvyšující se poptávku je očekáváno u globální produkce zastavení růstu výroby z důvodu potřeby eliminace přebytků. Produkce třtinového cukru mnohonásobně převažuje, neboť cukr vyráběný z řepy je výrobně dražší. Pro komoditní vertikálu cukrové třtiny v Brazílii je charakteristický řetězec odehrávající se na jednom území, zahrnující pěstování, zpracování, výrobu cukru a následnou spotřebu. Brazílie se stala největším světovým producentem i vývozcem cukru, neboť má jedny z nejnižších výrobních nákladů. Zároveň se upevňuje její pozice na světovém trhu s palivem v podobě etanolu, a proto bude stále větší část produkce cukrové třtiny určená ve prospěch etanolu na úkor cukru. Při analýze brazilského zahraničního obchodu vyplynulo, že klíčovým trhem pro směřování brazilského exportu je Rusko, které dováží surový cukr a prostřednictvím svých velkých zpracovatelských kapacit se stává významným exportérem rafinovaného cukru. Dalšími významnými trhy jsou Indie a Írán. Přestože má Indie potenciál pro pěstování vlastních cukrových plodin, je pro ni výhodnější importovat surový cukr z Brazílie. V brazilské produkci cukru nejsou očekávány žádné výrazné změny. Hlavní snahou bude uspokojení domácí poptávky a udržení konkurenceschopnosti v tomto směru na globálním trhu. Předpokládá se, že stejně jako do dnešní doby bude postup zpracování produkce následující. Nejprve bude produkce určena ve prospěch výroby cukru a až ze zbylé části produkce bude vyráběn etanol. Nejenže se Brazílie díky produkci etanolu stala energeticky nezávislou zemí, ale také světovým exportérem této suroviny. V budoucnu lze předpokládat, že etanol bude tvořit významnou součást brazilského zahraničního obchodu.

73

7. PŘEHLED LITERÁRNÍCH ZDROJŮ BECKER, BERTHA K. Brazil: A New Regional Power in the World-economy. New York: Cambridge University Press, 1992. BEČVÁŘOVÁ, V. Agrobyznys mění koncepci i kritéria úspěchu zemědělských podniků. In SVATOŠ, M. Sborník prací z mezinárodní vědecké konference Agrární perspektivy XIV- Znalostní ekonomika. Praha: ČZU, 2005, s. 48-52. ISBN 80-21313722. BEČVÁŘOVÁ, V. Koncepce a vývoj agrární politiky EU a USA. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007. 94 s. ISBN 978-80-7375133-3. BEČVÁŘOVÁ, V. Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznysu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005. 68 s. ISBN 80-7157-911-4. BEČVÁŘOVÁ, V. Zemědělská politika. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001. 116 s. ISBN 80-7157-514-3. BEČVÁŘOVÁ, V. Zemědělství v agrobyznysu: základy agrární ekonomiky a politiky. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005. 62 s. ISBN 80-71578916. BLAŽKOVÁ, I. Změny ekonomického postavení zpracovatelů v komoditní vertikále potravinářské pšenice. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008. 52 s. ISBN 978-80-7375-254-5. BOHÁČKOVÁ, I. -- BROŽOVÁ, I. Ekonomika agrárního sektoru. 1. vyd. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2010. 122 s. ISBN 978-802132026-0. CRAMER, G L. -- JENSEN, C W. Agricultural Economics and Agribusiness. 6. vyd. New York: John Wiley & Sons, 1994. 21 s. ISBN 0-471-59552-7. DVOŘÁK J. – KOLEŇÁK J. – VYBÍRAL V., Úvod do teorie mezinárodního obchodu, 2004, 107 s. GREGA, L. Teoreticko-metodologické aspekty posuzování konkurenceschopnosti zemědělství. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2004. 82 s. ISBN 80-7157-822-3. GIBBON, P. Upgrading Primary Production: A Global Commodity Chain Approach. World Development, roč. 29, č. 2, s. 345-363. 2001.On-line ISSN 0305-750X.

74

HUDEČKOVÁ, Helena a Michal LOŠŤÁK. Sociologie I. Vyd. 3. Praha: Credit, 2000, 92 s. ISBN 80-213-0679-3. LECHANOVÁ, I. -- BEČVÁŘOVÁ, V. Možnosti využití analýzy cenové transmise pro posouzení vlivu tržní síly v potravinových vertikálách. 1. vyd. Brno: MSD, 2006. 80 s. ISBN 80-86633-70-5. MACÁKOVÁ, L. a kol. Mikroekonomie: základní kurs. 1. vyd. Slaný: Melandrium, 2010. 275 s. ISBN 978-80-86175-70-6. MANKIW, N. Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 763 s. ISBN 80-7169891-1. NORTON, G W. -- ALWANG, J. Introduction to Economics of Agricultural Development. New York: McGraw-Hill, 1993. 404 s. ISBN 0-07-047922-4. RICKETTS, C. -- RICKETTS, K. Agribusiness : fundamentals and applications. 2. vyd. Clifton Park, N.Y.: Delmar Cengage Learning, 2009. 568 s. ISBN 978-1-41803231-9. SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie. Vyd. 2. Praha: Svoboda, 1995, xl, 1011 s. ISBN 80-205-0494-x. SOJKA, Milan a Bronislav KONEČNÝ. Malá encyklopedie moderní ekonomie. 5., aktualiz. vyd. Praha: Libri, 2002, 277 s. ISBN 80-7277-258-9. SVATOŠ, M. a kol. Ekonomika agrárního sektoru : (vybraná témata). 1. vyd. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2009. 170 s. ISBN 978-80 213-1846-5. SVATOŠ, M. a kol. Zahraniční obchod: teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 367 s. ISBN 978-80-247-2708-0. SWINNEN, J. F. M. Global Supply Chains, Standards and the Poor, 2007. ISBN – 13: 978 1 84593 1858. SYROVÁTKA, P. -- BLAŽKOVÁ, I. Pružnost poptávkových vztahů ve vertikále potravinářského obilí v podmínkách ČR: monografie = Elasticity of demand functions within commodity chain of food-corn in Czech republic. [Brno]: Mendelova univerzita v Brně, 2009. 60 s. ISBN 978-80-7375-368-9. TAMÁŠ, V. Změny v hlavních světových produkčních centrech vepřového masa. In Agrobyznys v době hospodářské krize. Brno: FRRMS Mendelu v Brně, 2010, s. 24-31. ISBN 978-80-7375-452-5.

75

TRACY, M. Food and Agriculture in a Market Economy: An introduction to theory, practice andpolicy. 1. vyd. La Hutte: APS-Agricultural Policy Studies, 1993. 286 s. ISBN 2-9600047-0-1. TVRDOŇ, Jiří. Ekonometrie. Vyd. 4. Praha: Credit, 2000, 225 s. ISBN 80-213-0620-3. WILLER, H. -- YUSSEFI-MENZLER, M. The world of organic agriculture : statistics and emerging trends 2008. London: Earthscan, 2008. 276 s. ISBN 978-1-84407-592-8. WINTER, M., Geographies of food: agro-food geographies – making reconnections. Progress in Human Geography, roč. 27, č. 4, s. 505–513. 2003. Online ISSN: 14770288.

Elektronické zdroje Agribenchmark. Arable farming in Brazil [online]. [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.agribenchmark.org/fileadmin/freefiles/cc_country/brazil_Part_1_2012.pdf Banco Central do Brasil. Apoiar os produtores agrícolas [online]. [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.bcb.gov.br/pt-br/paginas/default.aspx BusinessInfo.cz. Souhrnná teritoriální informace Brazílie 2012 [online]. [cit. 2012-1214]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/zahranicni-obchod-eu/teritorialniinformace-zeme/brazilie.html CEDUS. Sugar and other by-products, Statistics Memento [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://pageflip.3ce.com/sucre/cedus/emotionbook.php?key=&nameCat=cedusmemostat 2012&lang=fr CIA. The world factbook: Brazil [online]. [cit. 2013-02-25]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/br.html DevCoCast. Agriculture monitoring in Brazil [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné z: http://www.devcocast.eu/PublicDocuments/Presentations/FinalMtg/DCC_FinalMtg_Ro cha.pdf DEVELOPMENT, Organisation for Economic Co-operation and. Agricultural Policy Monitoring and Evaluation 2011. Paris: Organisation for Economic Co-operation and Development. ISBN 978-926-4106-376. EAGRI. Situační a výhledové zprávy cukru a cukrové řepy [online]. [cit. 2013-05-11]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/rostlinne-komodity/cukrovarepa-a-cukr/situacni-a-vyhledove-zpravy/

76

EMBRAPA. Brazilian agriculture development and changes [online]. [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.cecat.embrapa.br/imprensa/publicacoes/arquivos/Brazilian_agriculture_CO MPLETO.pdf/view EMBRAPA. Brazil Agricultural Policies [online]. [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.cnpmf.embrapa.br/destaques/brazil_agricultural_policies_web.pdf European Commission. MAP: Brazil’s Agriculture: a Survey [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné z: http://www.accessbankplc.com/Library/Documents/2010%20Bankers%20Committee% 20Conference%20Resources/Agriculture%20Sector/Brazil's%20Agriculture,%20a%20s urvey.pdf FAO. Brazil [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.fao.org/docrep/005/Y4632E/y4632e09.htm#TopOfPage FAOSTAT. Production Crops, Live Animals, Livestock Primary [online]. [cit. 2013-0418]. Dostupné z: http://faostat.fao.org/site/339/default.aspx FAOSTAT. Trade [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://faostat.fao.org/site/342/default.aspx FAPRI-ISU 2011 World Agricultural Outlook. Sugar and Biofuel [online]. [cit. 201305-01]. Dostupné z: http://www.fapri.iastate.edu/outlook/2011/ GARSIDE, B. et al. (2005): Who Gains from Sugar Quotas? ODI-LSE DESTIN DV406 Research Project. London School of Economics and Political Science a Overseas Development Institute, London. 51 s. online]. [cit. 2013-03-04] Dostupné z: http://www.odi.org.uk/sites/odi.org.uk/files/odi-assets/publications-opinionfiles/4756.pdf IBGE. LEVANTAMENTO SISTEMÁTICO DA PRODUÇÃO AGRÍCOLA [online]. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.ibge.gov.br/home/estatistica/indicadores/agropecuaria/lspa/lspa_201303.pdf IBGE. Produção Agrícola 2013 [online]. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.ibge.gov.br/home/estatistica/indicadores/agropecuaria/lspa/lspa_201304com entarios.pdf IBGE. Sistema IBGE de Recuperacao Automática (SIDRA) [online]. [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.sidra.ibge.gov.br/bda/agric/default.asp?z=t&o=11&i=P LCaŘ. Exkurze řepařské komise TTD do Brazílie [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.cukr-listy.cz/on_line/2011/PDF/213-215.pdf

77

LCaŘ. Tvorba ceny cukru na světovém trhu – přenos ceny [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.cukr-listy.cz/on_line/2012/PDF/274-279.pdf LDPI. Agrarian structure, foreign land ownership, and land value in Brazil [online]. [cit. 2013-02-02]. Dostupné z: http://www.iss.nl/fileadmin/ASSETS/iss/Documents/Conference_papers/LDPI/14_Serg io_Sauer_and_Sergio_Pereira_Leite_-_ENGLISH.pdf Ministério da Fazenda. Financiamento para a atividade agrícola [online]. [cit. 2013-0321]. Dostupné z: http://www.fazenda.gov.br/ OECD. Agricultural Policy Reform in Brazil [online]. [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://www.oecd.org/tad/agricultural-policies/35543248.pdf OECD. Increased productivity and a more sustainable food system will improve global food security [online]. [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://www.oecd.org/site/oecdfaoagriculturaloutlook/ The World Bank. Employment in agriculture [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/indicator/SL.AGR.EMPL.ZS USDA. Agriculture in Brazil and Argentina: Developments and Prospects for Major Field Crops [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.ers.usda.gov/publications/wrs-international-agriculture-and-tradeoutlook/wrs013.aspx USDA. Brazil Biofuels Annual report 2012 [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://usda/biofuels%20Annual_Sao%20Paulo%20ATO_Brazil_8-21-2012.pdf USDA. 2011 Outlook of the U.S. and World Sugar Markets, 2010-2020 [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://ageconsearch.umn.edu/bitstream/115555/2/AAE679.pdf USDA. Sugar: World markets and trade [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://usda.mannlib.cornell.edu/MannUsda/viewDocumentInfo.do?documentID=1797 USITC. Brazil: Competitive factors in Brazil Affecting U.S. and Brazilian Agricultural Sales in Selected Third Country Markets [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.usitc.gov/publications/332/pub4310.pdf UNICA. Key Numbers of the Brazilian Sugarcane [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.accessbankplc.com/Library/Documents/2010%20Bankers%20Committe %20Conference%20Resources/Agriculture%20Sector/Brazil's%20Agriculture,%20a%2 0survey.pdf

78

8. SEZNAM ZKRATEK CEDUS

Centrum výzkumu cukru a informací (fr. Centre d’Etudes et de Documentation du Sucre)

CEPEA

Centrum pro pokročilé studium aplikované ekonomie (port. Centro de Estudos Avançados em Economia Aplicada)

CONAB

Národní agentura pro dodávku potravin (port. Companhia Nacional de Abastecimento)

EU

Evropská unie

EMBRAPA

Brazilský podnik pro zemědělský výzkum (port. Empresa Brasileira de Pesquisa Agropecuária)

FAOSTAT

Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství

FAPRI

Výzkumný ústav USA pro potraviny a zemědělskou politiku

IBGE

Brazilský institut pro geografii a statistiku (port. Instituto Brasileiro de Geografia e Estatística)

LCaŘ

Listy cukrovarnické a řepařské

LDPI

Výzkumná instituce zabývající se globálním záborem půdy (angl. The Land Deal Politics Initiative)

MAP

Monitoring zemědělské politiky

MERCOSUR

Sdružení volného obchodu (port. Mercado Comum do Sul)

MZE

Ministerstvo zemědělství ČR

OECD

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj

SAPCANA

Informační systém utvořený pro cukrovou třtinu

UNICA

Brazilská průmyslová asociace cukrové třtiny

USDA

Ministerstvo zemědělství USA

WB

Světová banka

79

9. SEZNAM GRAFŮ, OBRÁZKŮ A TABULEK Seznam grafů Graf 1: Vývoj HDP ......................................................................................................... 33 Graf 2: Vývoj zaměstnanosti v zemědělství v letech 1995 – 2009 ................................. 34 Graf 3: Mechanizace v zemědělství 1970 – 2006 ........................................................... 35 Graf 4: Podíl jednotlivých regionů na zemědělské produkci (2011) .............................. 38 Graf 5: Osevní plochy vybraných zemědělských plodin v ha (1990 a 2010) ................. 38 Graf 6: Poměr výměry osevních ploch vybraných strategických komodit v % (1990 a 2010) ...................................................................................................... 39 Graf 7: Vývoj produkce cukrové třtiny v letech 1971 – 2011 ........................................ 40 Graf 8: Vývoj produkce sójových bobů v letech 1971 – 2011 ....................................... 41 Graf 9: Vývoj produkce vybraných komodit rostlinné výroby 1971 – 2011.................. 42 Graf 10: Vývoj produkce vybraných komodit rostlinné výroby v letech 1971 – 2011 .. 43 Graf 11: Vývoj stavu živých zvířat v tis. ks 1971 – 2011 .............................................. 44 Graf 12: Vývoj produkce hovězího masa a mléka v letech 1971 – 2011 ....................... 45 Graf 13: Vývoj produkce kuřecího a vepřového masa v letech 1971 – 2011 ................. 46 Graf 14: Vývoj globální produkce a spotřeby cukru 2008 - 2013 .................................. 47 Graf 15: Změny světové produkce cukru 1960/61 – 2011/12 (v mil. t) ......................... 49 Graf 16: Průměrná výroba cukru ve světě (v mil. t) ....................................................... 50 Graf 17: Největší světoví producenti etanolu a alkoholu 2006 - 2011 ........................... 53 Graf 18: Globální poptávka po cukru do roku 2020 ....................................................... 53 Graf 19: Vývoj světových cen cukru v nominální (vlevo)a reálné hodnotě (vpravo)do roku 2020 ...................................................................................... 56 Graf 20: Produkce cukru, etanolu a cukrové třtiny v Brazílii v časové řadě 45 let ........ 63 Graf 21:Zahraniční obchod se surovým (vlevo) a rafinovaným cukrem 1970 – 2010 (v t) ............................................................................................... 63 Graf 22: Zahraniční obchod s cukrovinkami 1970 – 2010 (v t) ..................................... 64 Graf 23: Exporty surového (vlevo) a rafinovaného cukru do Ruska a Íránu 1995 – 2010 ..................................................................................................... 65 Graf 24: Čistý export etanolu 2005 - 2011* ................................................................... 66 Graf 25: Odhadovaná produkce cukrové třtiny do roku 2020/21(v tis. t) ...................... 66 Graf 26: Odhad produkce a domácí spotřeby cukru (vlevo) a etanolu do roku 2020/21 67 Graf 27: Komparace predikcí produkce cukru dle vybraných databází do roku 2020 (v tis. t) ............................................................................................................. 68 Graf 28: Odhad čistého exportu cukru (vlevo) a etanolu do roku 2020/21 .................... 68

80

Seznam obrázků Obr. 1: Etapy vývoje zemědělství z hlediska nároků na užití přírodních zdrojů ............ 11 Obr. 2: Současný agrobyznys, základní struktura a rozhodující vazby .......................... 13 Obr. 3: Poptávkově orientovaný model (komoditní řetězec) .......................................... 17 Obr. 4: Ricardova teorie komparativních výhod ............................................................ 22 Obr. 5: Produkce zemědělského sektoru jednotlivých regionů v roce 2010/2011 ......... 37 Obr. 6: Zjednodušený model komoditní vertikály s cukrovou třtinou ........................... 58 Obr. 7: Propracovanější model komoditní vertikály s cukrovou třtinou ........................ 59 Obr. 8: Výroba cukrové třtiny v Brazílii v roce 1990 a 2008 ......................................... 61 Obr. 9: Rozmístění cukrovarů po brazilském regionu .................................................... 62

Seznam tabulek Tab. 1: Současné trendy a hybné síly agrobyznysu ........................................................ 14 Tab. 2: Charakteristika změn vyplývajících z koncepce nabídkově a poptávkově koncipovaných modelů zemědělství .................................................................. 15 Tab. 3: Prostředky ze státního rozpočtu určené přímo na podporu brazilských zemědělských producentů v letech 1985 – 2010 (v %) ..................................... 29 Tab. 4: Podíl prostředků státního rozpočtu určený na zemědělskou činnost (včetně zemědělských úvěrů) v letech 1985 – 2010 (v %) ............................................. 29 Tab. 5: Vybrané makroekonomické ukazatele ............................................................... 32 Tab. 6: Produkce nejvýznamnějších komodit v roce 2011 ............................................. 36 Tab. 7: Světová bilance surového cukru v tis. t 2009 – 2012 ......................................... 48 Tab. 8: Hlavní světoví producenti cukru v mil. t 2011/12 .............................................. 50 Tab. 9: Bilance výroby a spotřeby cukru v průmyslových zemích (v tis. t) ................... 51 Tab. 10: Bilance výroby a spotřeby cukru v rozvojových zemích (v tis. t) .................... 52 Tab. 11: Světová spotřeba cukru (v tis. t) ....................................................................... 54 Tab. 12: Průměrná spotřeba na obyvatele kg/rok ........................................................... 55 Tab. 13: Průměrné roční ceny surového cukru v USc/lb (ISA) 2001 – 2012 ................. 56 Tab. 14: Přehled základních charakteristik vyplývajících z produkce cukrové třtiny .... 60

81