Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta
Inovativní město jako základní prvek znalostní ekonomiky Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Marcel Ševela, Ph.D.
Vypracoval: Petr Kříţ Brno 2011
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Inovativní město jako základní prvek znalostní ekonomiky vypracoval samostatně a pouţil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Brno, dne………………………………… Podpis studenta…………………………..
Poděkování Chtěl bych poděkovat Ing. Marcelu Ševelovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce a jeho cenné rady a připomínky. Dále bych chtěl poděkovat mé rodině za výjimečnou podporu při tvorbě této práce. Brno, dne………………………………… Podpis studenta…………………………..
ABSTRAKT KŘÍŢ, Petr. Inovativní město jako základní prvek znalostní ekonomiky. Brno, 2011. 95 s. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně, Provozně ekonomická fakulta. Klíčová slova inovace, výzkum a vývoj, znalostní ekonomika, inovační politika a strategie, systém vysokého školství, výzkumné instituce, financování výzkumu a vývoje Práce se zabývá představením prostředí výzkumu a vývoje ve vybraných evropských městech. Popisuje hlavní ukazatele znalostní ekonomiky v regionech, jako je stav vysokého školství a výzkumu a vývoje prováděného na veřejných institucích. Práce vyuţívá získaných informací a znalostí k posouzení prostředí výzkumu a vývoje v regionech a k jeho zhodnocení, které povede k formulaci vhodných doporučení pro rozvoj znalostní ekonomiky ve městě Brně a přilehlém regionu. Předkládaná doporučení pro město Brno a jeho region jsou zhodnoceny z hlediska reálných projevů, proveditelnosti a účinnosti.
Abstract The thesis dealt with an introduction of R&D environment in selected European cities. It describes the main indicators of knowledge based economy in regions, such as the condition of higher education and R&D realized in public institutions. The thesis use gained information and knowledge for review of R&D environment in regions and for its evaluation, which will lead to formulation of suitable recommendations for the development of knowledge based economy in city of Brno and the surrounding region. Presented recommendations for city of Brno and its region are evaluated in perspective of the real demonstration, feasibility and effectiveness.
Keywords innovation, research and development, knowledge based economy, innovation policy and strategy, higher education system, research institutions, research and development funding
OBSAH SEZNAM POUŽÍVANÝCH ZKRATEK ..................................................................................... 7 1
ÚVOD ...................................................................................................................................... 9
2
CÍL A METODIKA PRÁCE ............................................................................................... 11
3
2.1
CÍL PRÁCE ...................................................................................................................... 11
2.2
METODIKA PRÁCE .......................................................................................................... 11
HLAVNÍ FAKTORY ROZVOJE ZNALOSTNÍ EKONOMIKY REGIONU ................ 13 3.1 ZÁKLADNÍ POJMY .......................................................................................................... 13 3.1.1 Výzkum a vývoj ......................................................................................................... 13 3.1.2 Inovace ..................................................................................................................... 16 3.1.3 Transfer technologií ................................................................................................. 17 3.1.4 Znalostní ekonomika ................................................................................................. 17 3.2
4
ZNALOSTNÍ EKONOMIKA V EVROPĚ V 21. STOLETÍ ........................................................ 18
SOUČASNÁ SITUACE VE MĚSTECH ............................................................................ 21 4.1
SLEDOVANÉ UKAZATELE ............................................................................................... 21
4.2 ČESKÁ REPUBLIKA - BRNO ............................................................................................. 21 4.2.1 Popis města............................................................................................................... 21 4.2.2 Systém vysokého školství .......................................................................................... 22 4.2.3 Prostředí výzkumu a vývoje ...................................................................................... 24 4.3 FINSKO - HELSINKY ....................................................................................................... 33 4.3.1 Popis města............................................................................................................... 33 4.3.2 Systém vysokého školství .......................................................................................... 33 4.3.3 Prostředí výzkumu a vývoje ...................................................................................... 35 4.4 NĚMECKO - STUTTGART ................................................................................................ 41 4.4.1 Popis města............................................................................................................... 41 4.4.2 Systém vysokého školství .......................................................................................... 41 4.4.3 Prostředí výzkumu a vývoje ...................................................................................... 43 5
ZHODNOCENÍ A NÁVRHY PRO BRNO ........................................................................ 49 5.1 SROVNÁNÍ MĚST ............................................................................................................ 49 5.1.1 Velikost města ........................................................................................................... 49 5.1.2 Systém vysokého školství .......................................................................................... 49 5.1.3 Prostředí výzkumu a vývoje ...................................................................................... 50 5.2
DOPORUČENÍ.................................................................................................................. 53
ZÁVĚR .......................................................................................................................................... 62 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................................................................... 64 SEZNAM PŘÍLOH ...................................................................................................................... 73
6
SEZNAM POUŽÍVANÝCH ZKRATEK ARENE = The Rectors' Conference of Finnish Universities of Applied Sciences CEITEC = Středoevropský technologický institut FTE = full-time equivalent HDP = hrubý domácí produkt JIC = Jihomoravské inovační centrum MEC = Ministry of Education and Culture MŠMT = Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky MWFK = Ministerium für Wissenschaft, Forschung und Kunst BadenWürttemberg RIS3 JMK = Regionální inovační strategie 3 Jihomoravského kraje OECD = Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj RVVI = Rada pro výzkum, vývoj a inovace VaV = výzkum a vývoj JAMU = Janáčkova akademie múzických umění MUNI = Masarykova univerzita MENDELU = Mendelova univerzita v Brně VFU = Veterinární a farmaceutická univerzita Brno VUT = Vysoké učení technické v Brně STING = Akademie STING, o.p.s., Brno BIBS = B.I.B.S., a.s. - Brno International Business School NEWTON = Newton College, a.s. RAŠÍN = Rašínova vysoká škola s.r.o. ENGLIŠ = Vysoká škola Karla Engliše v Brně VŠOH = Vysoká škola obchodní a hotelová, s.r.o. VŠR-IFD = Vysoká škola realitní - Institut Franka Dysona s.r.o. HUoT = Helsinki University of Technology HSoE = Helsinki School of Economics UoAaD = University of Art and Design AFA = Academy of Fine Arts 7
Hanken = Swedish School of Economics and Business Admin. Sibelius = Sibelius Academy Theatre = Theatre Academy UoH = University of Helsinki Arcada = Arcada University of Applied Sciences Diaconia = Diaconia University of Applied Sciences EVTEK = EVTEK University of Applied Sciences Haaga = HAAGA University of Applied Sciences Haaga-Helia = Haaga-Helia University of Applied Sciences HBP = Helsinki Business Polytechnic HPS = Helsinki Polytechnic Stadia Metropolia = Helsinki Metropolia University of Applied Sciences HUMAK = HUMAK University of Applied Sciences Laurea = Laurea University of Applied Sciences UoS = University of Stuttgart UoHoh = University of Hohenheim Media = Stuttgart Media University Technik = University of Applied Sciences Stuttgart SSAAD = Stuttgart State Academy of Art and Design SUMPA = State University of Music and Performing Arts Stuttgart Duale = Baden-Wuerttemberg Cooperative State University Stuttgart IUoS = Independent University of Stuttgart - Seminar for Waldorf Pedagogy AKAD = AKAD University of Applied Sciences Stuttgart Merz = Merz Academy
8
1
ÚVOD Výzkum, vývoj, inovace, konkurenceschopnost, znalostní ekonomika a další
pojmy dnes hýbou společností. Znamenají odklon od industriální ekonomiky k nové ekonomice zaloţené na znalostech. Právě znalosti mají klíčovou roli v současném pojetí ekonomiky. Pomocí vědy a výzkumu vznikají nové znalosti a zkušenosti, které je moţné dále vyuţít při dalším zkoumání či při vývoji nových technologií, postupů, inovací. Inovace pak tvoří základní stavební kámen dynamické konkurenceschopnosti státu, města, společnosti či jednotlivce. Aby mohla znalostní ekonomika vzniknout, správně a efektivně fungovat a dále se rozvíjet, je nutné dodrţení nezbytných předpokladů. V dnešním globalizovaném světě je udrţení a posílení konkurenceschopnosti regionů a měst zásadním problémem a tématem k nalezení vhodných řešení. Města a regiony se tak snaţí předcházet nástrahám a rizikům nové doby a musí stále rozvíjet a inovovat svůj přístup ke znalostem, vědě a inovacím. Práce předkládá studii inovativních přístupů a systémů vybraných evropských měst, která pokládají znalostní ekonomiku, inovace, výzkum a vývoj za základ své konkurenceschopnosti. Zvolena byla zahraniční města Helsinky a Stuttgart, která představují špičku ve výzkumu a vývoji mezi evropskými městy. Tato města a jejich přístup ke znalostní ekonomice budou porovnávány s městem Brnem, které má ambice stát se českou jedničkou a významným evropským hráčem na poli výzkumu a vývoje. V úvodu práce je vysvětlen teoretický obsahu pouţívaných pojmů. Jednotlivé pojmy jsou za pomoci definic uvedeny do souvislostí, v nichţ budou v práci chápany. Jelikoţ se jedná o téma velmi aktuální a stále neexistuje jednotný pohled na definování jednotlivých pojmů, tak práce k pojmům podává více moţných vysvětlení s různými přístupy k danému tématu. Hlavní část práce je věnována představení měst a jejich regionů z hlediska základních fakt a v neposlední řadě systémů vysokého školství a výzkumu a vývoje. Prostředí výzkumu a vývoje jsou popsána jak z pohledu teoretického, tedy jak města přistupují k vědě a výzkumu, jaké zvolili nastavení systému či jaké nástroje, strategie
9
a politiky pro tyto účely vytvořily, tak z pohledu ekonomického, tedy jaké nastavení systému financování výzkumných a vývojových činnosti zvolily. Na základě zjištěných dat, která jsou podrobně rozebrána, jsou v dále práci zhodnoceny přístupy vybraných měst ke znalostní ekonomice a také jsou v práci formulovány doporučení pro město Brno, které by měly zajistit zkvalitnění a zefektivnění místní ekonomiky a které by měly městu přinést nové příleţitosti k dalšímu rozvoji.
10
2
CÍL A METODIKA PRÁCE
2.1 Cíl práce Práce je věnována velmi aktuálnímu tématu, a proto je nezbytné pro pochopení tematiky práce osvětlit jejímu čtenáři základní pojmy a vztahy mezi nimi. Pomocí zjištěných definic práce určuje podstatu pojmů a vysvětluje je. Jednotlivé pojmy budou většinou vysvětlovány více definicemi, neboť na ně zpravidla neexistuje jednotný pohled a pro lepší pochopení tematiky je nutné čtenáři poskytnout co moţná nejvíce informací. Pro osvětlení současného evropského přístupu a jeho zasazení v rámci geopolitického hlediska je nutné poskytnout i tyto podstatné informace. Po pochopení tematiky je moţné přistoupit k sumarizaci zjištěných informací napříč regiony. Sumarizace dat je nezbytná pro provedení analýzy inovačních prostředí jednotlivých regionů zaloţené na uvedení a porovnání kvantitativních i aproximativních ukazatelů. Po zjištění esenciálních informací o inovačním prostředí jednotlivých regionů je moţné na jejich základě provést komparaci a formulaci doporučení pro město Brno. Tato doporučení mohou být dále vyuţity při rozvoji regionu a jsou zaměřena především na popis reálných projevů jednotlivých doporučení
a také zhodnocení jejich
proveditelnosti a účinnosti. Cílem práce je zhodnocení prováděných opatření, existujících systémů a zvolených strategií ve vybraných evropských regionech (Helsinky, Stuttgart, Brno), za účelem zjištění individuálních přístupů národních i regionálních institucí a vlád k budování a rozvoji znalostní ekonomiky v daném regionu.
2.2 Metodika práce Za pomocí dostupných zdrojů informací, zejména oficiálních dokumentů a statistických dat, které jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury, je nutné uvést čtenáře do tematiky práce, posléze na základě zjištěných informací sumarizovat a popsat jednotlivá regionální inovační prostředí. A z těchto zjištěných dat formulovat a analyzovat doporučení pro region města Brna. 11
V části popisu základních pojmů jsou uţívány oficiální definice nadnárodních i národních institucí, stejně tak zákonů či přístupů organizací pohybujících se v inovačním prostředí. Široké spektrum zdrojů definic umoţní lepší pochopení tématu a také přesné definování pouţitých pojmů. Zasazení tématu z hlediska geopolitického umoţní sledovat inovační prostředí i z globálního pohledu, který zastává Evropská unie. Následně je nutné provést třídění systémů, které utvářejí a ovlivňují inovační prostředí ve vybraných regionech. Po roztřídění je moţné provést sumarizaci zjištěných informací, na jejímţ základě bude provedena analýza a komparace dostupných kvantifikovatelných a aproximativních ukazatelů zobrazujících stav a tendence vývoje znalostní ekonomiky v těchto regionech. Kvantifikovatelné ukazatele jsou pro větší přehlednost a srovnatelnost většinou umístěny v přehledových tabulkách. Na základě provedené komparace dostupných informací je následně přistoupeno k provedení zhodnocení systémů v regionálních inovačních prostředích. Komparace systémů tak slouţí k výběru klíčových vlastností těchto systémů a následně je moţné na jejich základě formulovat vhodná doporučení pro brněnský region. Kaţdé doporučení je analyzováno a zhodnoceno z hlediska jejich reálných dopadů, účinnosti a proveditelnosti. Takto formulovaná doporučení pak mohou být dále pouţita při tvorbě regionálních inovačních strategií, či při plánování dalšího rozvoje regionu.
12
3
HLAVNÍ FAKTORY ROZVOJE ZNALOSTNÍ EKONOMIKY REGIONU
3.1 Základní pojmy Pro správné a ucelené pochopení tématiky je nejprve nutné jasně říci, jaký význam mají pojmy uţívané v této oblasti ekonomiky. Jak je běţné z ostatních nově se rozvíjejících oblastí lidského ţivota, tak ani zde neexistuje na danou problematiku jednotný odborný pohled. Proto jsem vybíral definice, které v sobě obsahují dostatek informací a poskytují tak jasnou představu o obsahu pojmu pro jeho správné a celistvé pochopení.
3.1.1 Výzkum a vývoj Podle Frascati Manual, který vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zahrnuje výzkum a experimentální vývoj tvořivou práci konanou na systematickém základě za účelem zvýšení znalostí, včetně znalostí o člověku, kultuře a společnosti, a pouţití těchto znalostí k vytvoření nových aplikací (OECD, 2002). VaV lze rozdělit na 3 činnosti (OECD, 2002):
Základní výzkum - experimentální nebo teoretická práce prováděná hlavně pro získání
nových
znalostí
o základech jevů a pozorovatelných
skutečnostech, bez úvah o jejich konkrétním vyuţití nebo aplikaci.
Aplikovaný výzkum - také původní zkoumání prováděné za účelem získání nových znalostí. Je však směřován prvořadě ke specifickému praktickému cíli.
Experimentální vývoj - systematickou prací těţící z existujících znalostí získaných výzkumem a/nebo praktickými zkušenostmi. Je směřován k výrobě nových materiálů, výrobků nebo zařízení, zavedení nových postupů, systémů a sluţeb, nebo k podstatnému zlepšení těch, které se jiţ vyrábí nebo jsou zavedeny.
Stejné dělení a definování výzkumu a vývoje pouţívá i Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (Česká republika, 2002). Tento
13
zákon je základní právní normou upravující výzkum a vývoj a související procesy v České republice.
3.1.1.1 Financování výzkumu a vývoje Výzkum a vývoj je obvykle velmi časově náročným procesem s vysokou mírou nejistoty výsledku. To je jeden z hlavních důvodů, proč je výzkum a vývoj náročný na objem vynaloţených finančních prostředků. Existuje několik hledisek, podle nichţ lze dělit výdaje na výzkum a vývoj. (ČSÚ, 2010) Dělení podle zdroje financování:
veřejný sektor o vládní sektor bez VŠ - veřejné zdroje ČR pocházející ze státního rozpočtu nebo rozpočtu krajů ČR o vysokoškolský sektor - vlastní příjmy vysokých a vyšších odborných škol z jiných neţ podnikatelských zdrojů, tj. především příjmy z poplatků od studentů, příjmy z předplatného časopisů, apod.
podnikatelský sektor - soukromé podnikatelské zdroje firem, finančních institucí, zaměstnavatelů a veřejně prospěšných institucí)
zahraničí - podnikatelské zdroje, zdroje z fondů Evropské unie, zdroje z dotací či grantů Evropské komise, zdroje z jiných mezinárodních organizací, zdroje z jiných národních institucí, zdroje vysokých a vyšších odborných škol a zdroje
soukromý neziskový sektor - zejména vlastní příjmy soukromých neziskových institucí
Dělení podle sektoru provádění VaV - stejné jako zdroje financování kromě zahraničí
podnikatelský sektor
vládní sektor
vysokoškolský sektor
soukromý neziskový sektor
Dělení podle druhu nákladů:
investiční (kapitálové) výdaje
14
o investice do pozemků, budov, hal a staveb – výdaje na pozemky a postavené nebo koupené budovy získané pro potřebu VaV (např. pokusné laboratoře), výdaje na technické zhodnocení budov apod., o investice do ostatního dlouhodobého hmotného majetku – výdaje na technické a jiné vybavení nezbytné pro vykonávání VaV (stroje, přístroje, zařízení včetně jejich nainstalovaného programového vybavení, počítače, dopravní prostředky apod.), o investice
do dlouhodobého
nehmotného
majetku
–
výdaje
na nehmotné výsledky výzkumné a vývojové činnosti, software, výrobně technické poznatky (know–how), licence, předměty průmyslových práv a jiné výsledky duševní tvořivé činnosti bez ohledu, zda jsou nebo nejsou předmětem ocenitelných práv nabývaných i poskytovaných.
neinvestiční (běţné) výdaje o celkový objem mezd zaměstnanců VaV v evidenčním počtu, jejichţ výše odpovídá podílům pracovní doby věnované VaV činnostem, včetně pojistného na zdravotní a sociální pojištění placeného zaměstnavatelem za zaměstnance, o odměny za práce podle dohod o provedení práce a o pracovní činnosti ve VaV konané mimo pracovní poměr, o ostatní neinvestiční výdaje - materiál, zásoby a vybavení na podporu VaV, dále pak administrativní a jiné reţijní náklady, mzdové náklady osob nezahrnutých v údajích o personálním obsazení VaV (např. zaměstnanci bezpečnostní sluţby, údrţby apod.) a všechny další výdaje za nepřímé sluţby spojené s VaV (pronajaté či koupené).
Dělení podle typu VaV činnosti
základní výzkum
aplikovaný výzkum
experimentální vývoj
Dělení podle vědních oblastí VaV
přírodní vědy
technické vědy 15
zemědělské vědy
lékařské vědy
sociální a humanitní vědy
3.1.2 Inovace Historickou definici poskytuje autor teorie ekonomického rozvoje Joseph Alois Schumpeter, kterou popsal ve stejnojmenném díle Theorie der wirtschaftlichen Entwicklung (Teorie ekonomického rozvoje). Inovace jsou podle Schumpetera praktické pokroky v produkčních metodách. Například pokroky, které jsou přímo realizovány podnikateli (bez pomoci nových vědeckých pohledů), nejsou ničím jiným neţ odlišnými druhy nových kombinací. Nejedná se však o příčiny, nýbrţ o mělké formy rozvoje (Schumpeter, 2003). Podle Sojky jsou inovace základem dynamického vývoje ekonomiky a jsou kombinací různých výrobních činitelů (nové výrobky, nové výrobní postupy, nové formy organizace práce, nové trhy a nové zdroje materiálů) (Sojka, 2006, s. 67). Glosář Evropské komise definuje inovaci jako implementaci nového nebo podstatně vylepšeného produktu (zboţí nebo sluţby), procesu, nové marketingové metody nebo nové organizační metody v obchodní praxi, organizace pracoviště nebo vnějších vztahů (European Commission, 2010a). Jiná definice Evropské komise je uţívána například v Národní inovační strategii České republiky (Vláda ČR, 2004), ve které je inovace vysvětlována jako obnova a rozšíření škály výrobků a sluţeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly. Hlavním zdrojem inovací je pak výzkum a vývoj. Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (Česká republika, 2002) rozumí inovacemi zavedení nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo sluţeb do praxe, s tím, ţe se rozlišují: 1.
inovace postupů, kterými se rozumí realizace nového nebo podstatně zdokonaleného způsobu výroby nebo poskytování sluţeb, včetně významných změn techniky, zařízení nebo programového vybavení,
2.
organizační inovace, kterými se rozumí realizace nového způsobu organizace obchodních praktik podniků, pracovišť nebo vnějších vztahů.
16
3.1.3 Transfer technologií Jihomoravské inovační centrum (JIC, 2009a) stručně definuje transfer technologií jako obousměrný přenos know-how mezi vědecko-výzkumnými organizacemi a komerční sférou. Obvykle se tak děje mezi vědecko-výzkumnou organizací, která je tvůrcem technologie, ale nemá potřebné prostředky na uvedení technologie do praxe, a firmou, která technologii potřebuje pro realizaci svého podnikatelského záměru a má dostatečné prostředky pro jeho provedení. Transfer technologií tak umoţňuje navázat spolupráci a vytvořit propojení mezi veřejným a soukromým sektorem.
3.1.4 Znalostní ekonomika Podle Strategie hospodářského růstu České republiky (Česká republika, 2005a) spočívá znalostní ekonomika v tvorbě přidané hodnoty na základě zúročení znalostí, nejen pouze díky manuální výrobě a roste v ní význam vzdělání a vyuţití vědeckých poznatků z hlediska celkové konkurenceschopnosti země. OECD
vysvětluje
znalostní
ekonomiku
jako
pojem
popisující
trendy
v rozvinutých ekonomikách směřující k větší závislosti na znalostech, informacích a vysoké úrovni kvalifikace, a zároveň projevující se rostoucí potřebou po okamţité přístupnosti ke všem těmto aspektům soukromým a veřejným sektorem (OECD, 2005). Světová banka definuje znalostní ekonomiku, jako ekonomiku, ve které organizace a lidé nabývají, vytvářejí, šíří a pouţívají znalostí efektivněji pro větší hospodářský a společenský rozvoj. Pro vznik znalostní ekonomiky v dané zemi je nezbytné splnění 4 základních podmínek: (The World Bank, 2011)
existence ekonomického a institucionálního systému, který motivuje k efektivnímu
vyuţívání
stávajících
i nových
znalostí
a k péči
o vzkvétající podnikání,
vzdělané a kvalifikované obyvatelstvo, které vytváří, sdílí a pouţívá své znalosti vhodným způsobem,
efektivní inovační systém firem, výzkumných center, univerzit, think tanků, konzultantů a dalších organizací, který lze vyuţít k rozvoji globálních znalostí, k osvojení a přizpůsobení těchto znalostí pro místní potřeby, a k vytváření nových technologií,
existence takových informačních a komunikačních technologií (ICT), které umoţní efektivní komunikaci, šíření a zpracování informací. 17
3.2 Znalostní ekonomika v Evropě v 21. století Evropa byla v historii tradičně průmyslově orientovaným regionem. Od zaloţení Spojených států amerických však role evropských států ve světě začala upadat a na jejich místo světového ekonomického lídra se postupem času v různých oblastech ekonomiky začaly dostávat zmíněné Spojené státy americké-ekonomická velmoc na západě a Japonsko-ekonomická velmoc na východě. Evropa se tak ocitla na druhé koleji s tradiční průmyslem taţenou ekonomikou, se strukturálními problémy, jako je vysoká nezaměstnanost či stárnoucí populace, a s další hrozbou v podobě nově povstávajících ekonomik států BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jiţní Afrika). Evropa tak zaţívá největší krizi ekonomiky a společnosti ve své historii. V nových rozvíjejících se ekonomikách jiţ není kladen důraz na průmysl, nýbrţ na sektor sluţeb, který má být tahounem ekonomického růstu, a proto ani Evropa nemůţe setrvat na svých pozicích a musí se začít rozvíjet novým směrem. Tento směr byl udán na přelomu tisíciletí, kdy byla přijata tzv. Lisabonská strategie, která se zaměřovala především na komplexní rozvoj znalostní ekonomiky v Evropské unii. Z Unie se tak během 10 let mělo stát místo s „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější
znalostní
ekonomikou
na světě,
schopnou
udrţitelného
hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudrţností“ (European Council, 2000). K dosaţení tohoto cíle se Unie rozhodla zaměřit na splnění těchto úkolů (European Commission, 2009):
Připravit přechod k ekonomice a společnosti zaloţené na znalostech, a to pomocí lepších politik, pokud jde o informační společnost, výzkum a technologický rozvoj prostřednictvím urychlení procesu strukturálních reforem směřujících ke konkurenceschopnosti, inovacím a dokončení vnitřního trhu.
Modernizovat evropský sociální model, investovat do lidí a bojovat proti vylučování ze společnosti.
Udrţet zdravou ekonomickou perspektivu a příznivý výhled pokud jde o růst, a to aplikací vhodné kombinace makroekonomických politik.
18
Tyto úkoly se skládaly z dílčích opatření, jako například vytvoření Evropského prostoru výzkumu a inovací, sníţení byrokracie v jednání s inovativními podnikateli, reformy zdokonalující vnitřní trh, více pracovních míst pomocí rozvoje aktivní politiky zaměstnanosti (European Council, 2000). Ovšem ne všechny opatření se státům Evropské unie a Unii samotné podařilo zrealizovat a splnit. Nejvíce problematickými oblastmi se stalo: (EurActiv, 2004)
zvýšení investic do výzkumu a vývoje na hodnotu 3 % HDP,
redukce byrokracie vůči podnikatelskému sektoru,
dosaţení míry zaměstnanosti 70 % (resp. 60 % u ţen).
Jiţ po čtyřech letech tak bylo jasné, ţe v současné podobě Lisabonská strategie nefunguje a proto došlo k její revizi. Po tzv. „novém startu“ Lisabonské strategie mělo dojít ke zvýšení adresnosti opatření, k získání široké podpory pro provádění opatření a ke zjednodušení a zefektivnění lisabonského procesu. Nová strategie měla za cíl dosáhnout vyššího a trvalého růstu a vytvářet více pracovních míst a lepší pracovní místa (European Commission, 2005). Bohuţel ani revize nepřinesla kýţený výsledek a jiţ rok před jejím vyhodnocením oznámil švédský premiér Fredrik Reinfeldt, ţe Lisabonská strategie selhala (EurActiv, 2009). Druhým dechem však dodal, ţe je nutné začít pracovat na nové strategii, která by se měla soustředit zejména na zaměstnanost a lidské zdroje. V roce 2010 byla Evropskou unií schválena nová strategie Evropa 2020. Ta představuje nový cíl, během 10 let dosáhnout (European Commission, 2010b):
75 % zaměstnanosti populace v letech 20-64 let,
investování 3 % HDP Evropské unie do výzkumu a vývoje,
splnění cílových hodnot „20/20/20“ v oblasti klimatu a energií,
sníţení podílu předčasného ukončení vzdělávání pod 10 % a alespoň 40 % podíl absolventů s vysokoškolským vzděláním,
sníţení o 20 milionů lidí s rizikem chudoby.
Strategie Evropa 2020 také vyzdvihuje své 3 hlavní priority v oblasti růstu (European Commission, 2010b):
chytrý růst: rozvoj ekonomiky zaloţené na znalostech a informacích,
udrţitelný růst: podpora více efektivní z hlediska nakládání se zdroji, ekologičtější, konkurenceschopnější ekonomiky,
19
inklusivní růst: podpora ekonomiky s vysokou mírou zaměstnanosti zaručující sociální a územní soudrţnost.
Do roku 2020 se tak má Evropská unie stát novou, inovativní, digitální, mladou, efektivní a znalostní Unií, která bude dostatečně silná a konkurenceschopná vůči ostatním ekonomikám světa (European Commission, 2010b).
20
4
SOUČASNÁ SITUACE VE MĚSTECH
4.1 Sledované ukazatele Pro provedení kvalitního rozboru situací v inovačních prostředích v jednotlivých městech je nutné nejprve důkladně popsat, čím jsou tato prostředí tvořena, jaké systémy jsou jejich základem, a v neposlední řadě je téţ nezbytné zjistit, jak probíhá jejich financování a v jaké výši. U kaţdého města bude nejprve definována jeho velikost v počtu obyvatel, případně velikost regionu města jako spádové oblasti. Následovat budou ukazatele, které se přímo týkají stavu znalostní ekonomiky. Ukazatele budou uvedeny jak z národního pohledu, tak z pohledu regionálního. Představen bude systém vysokého školství, konkrétně typová skladba škol, funkce jednotlivých typů škol, počty škol a studentů v daném městě či regionu. Prostředí výzkumu a vývoje bude popsáno teoreticky pomocí existujících či připravovaných strategií, politik a zákonů. Zmíněny budou principy, přístupy a cíle národního i lokálního výzkumu a vývoje. Z praktického hlediska budou uváděny ukazatele počtu zaměstnanců ve výzkumu a vývoji a financování výzkumu a vývoje z pohledu zdroje finančních prostředků i jejich příjemců. V oblastech výzkumu a vývoje na vysokých školách a ve veřejných výzkumných institucích budou uvedeny lokální instituce, jejich cíle a financování. Tyto ukazatele, jak teoretické tak praktické, budou slouţit ke zhodnocení stavu znalostní ekonomiky v daném městě či regionu a k formulaci vhodných doporučení pro město Brno a jeho region.
4.2 Česká republika - Brno 4.2.1 Popis města Brno je druhým největším městem České republiky a nachází se v jihovýchodní části země. Je centrem Jihomoravského kraje a k 31. prosinci 2010 v něm ţilo 371 371 obyvatel (ČSÚ, 2011a). Toto číslo však neodpovídá počtu obyvatel, který skutečně 21
ve městě denně přebývá. Je to způsobeno hlavně dojíţděním za prací a za studiem. Takových obyvatel je přibliţně 170 tisíc a počet obyvatel Brna se tak navyšuje na hodnotu kolem 540 tisíc obyvatel denně (Seidenglanz, 2008). Pokud by byla povaţována Vyhláška č. 561/2006 Sb., o stanovení seznamu aglomerací pro účely hodnocení a sniţování hluku, za směrodatnou při stanovení aglomerace města Brna, pak by do této aglomerace patřily města a obce: Brno, Adamov, Bílovice nad Svitavou, Česká, Kuřim, Lelekovice, Modřice, Ostopovice, Podolí, Popůvky, Rozdrojovice, Řícmanice, Šlapanice a Troubsko (Česká republika, 2006). Počet obyvatel v této aglomeraci dosahoval k 31.12.2010 celkem 412 047 obyvatel (ČSÚ, 2011a). Statistiky Českého statistického úřadu pouţívají pro vymezení sledovaných území zejména územní statistickou jednotku NUTS 3 (kraje), proto budou-li dostupná statistická data pouze pro Jihomoravský kraj, pak budou povaţována za data platící v rámci regionu města Brna.
4.2.2 Systém vysokého školství Vysoké školství je v České republice zaloţené zejména na veřejných vysokých školách. Veřejné vysoké školy jsou zřizovány Zákonem o vysokých školách č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (Česká republika, 1998) a téţ je rozděluje na univerzitní a neuniverzitní. Zákon o vysokých školách definuje typy vysokých škol takto:
Vysoká škola univerzitní můţe uskutečňovat všechny typy studijních programů a v souvislosti s tím vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost.
Vysoká škola neuniverzitní uskutečňuje bakalářské studijní programy a můţe téţ uskutečňovat magisterské studijní programy a v souvislosti s tím výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Vysoká škola neuniverzitní se nečlení na fakulty.
Od roku 2006 se počet český veřejných vysokých škol ustálil na počtu 26 škol, z nichţ 2 školy jsou neuniverzitního typu, konkrétně Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích a Vysoká škola polytechnická Jihlava. Všech zbylých 24 škol je univerzitního typu (Česká republika, 1998).
22
Dalším právním typem jsou státní vysoké školy, konkrétně 1 vojenská vysoká škola (Univerzita obrany v Brně) a 1 policejní vysoká škola (Policejní akademie České republiky v Praze). Obě školy jsou univerzitního typu (Česká republika, 1998). Práce však dále nebude sledovat státní vysoké školy, neboť svojí působností nespadají pod resort Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky, nýbrţ pod Ministerstvo obrany České republiky (resp. Ministerstvo vnitra České republiky). Posledním typem jsou soukromé vysoké školy. Ty mohou provádět svoji činnost pouze po udělení souhlasu MŠMT. V České republice nyní působí celkem 45 soukromých vysokých škol (MŠMT, 2010). Ve městě Brně sídlí celkem 5 veřejných vysokých škol, 1 státní vysoká škola a 7 soukromých vysokých škol. Seznam brněnských vysokých škol je uveden v Příloze č. 1. V České republice by měla v blízké budoucnosti proběhnout reforma terciárního vzdělávání. Jiţ Bílá kniha - Národní program rozvoje vzdělávání v České republice z roku 2001 zmiňuje směřování českého terciárního vzdělávání k diferenciaci a vytvoření 3 typů vysokých škol (MŠMT, 2001):
Vysoké školy, kde se ve většině studijních programů (magisterských a doktorských) výrazně uplatní špičkový vědecký výzkum a výchova k vědecké práci
Vysoké školy, kde vědecký výzkum bude probíhat spolu s vědeckou výchovou v jednom nebo několika málo studijních programech, ostatní studijní programy budou mít převáţně praktický profesní charakter spojený s aplikovaným výzkumem a různými typy tvůrčí činnosti
Vysoké školy zaměřené především na bakalářské studijní programy s uplatněním tvůrčí činnosti (vysoké školy neuniverzitního typu).
Bohuţel od roku 2001 práce na změně systému českého vysokého školství příliš nepokročila a aţ v letech 2007-2009 byla obnovena tvorbou Bílé knihy terciárního vzdělávání a přípravou věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání. I v Bílé knize terciárního vzdělávání je za cíl kladena profilace vysokých škol na výzkumné, vzdělávací a profesně orientované (MŠMT, 2009). Během roku 2009 však došlo ke změně na postu ministra školství a práce na reformě opět ustaly. Návrh věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání, který měl být původně předloţen do 30. dubna 2009 (Česká republika, 2009), tak předloţen nebyl. První náznak znovuobnovení činnosti učinila Vláda ČR, kdy usnesením č. 69 ze dne 26. ledna 2011 uloţila MŠMT
23
vypracovat do prosince 2011 Návrh věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání (Česká republika, 2011). Podle statistik Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV, 2010b) studuje na veřejných vysokých školách v Brně 74 122 studentů (stav k roku 2009), coţ je 22,22 % z celkového počtu 333 580 studujících na českých veřejných vysokých školách. Vývoj stavu studentů na jednotlivých brněnských veřejných vysokých školách v letech 2002–2009 je uveden v Příloze č. 2. Podle statistik Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV, 2010b) studuje na soukromých vysokých školách v Brně 3 116 studentů (stav k roku 2009), coţ je 5,53 % z celkového počtu 56 357 studujících na českých veřejných vysokých školách. Vývoj stavu studentů na jednotlivých brněnských veřejných vysokých školách v letech 2002–2009 je uveden v Příloze č. 3.
4.2.3 Prostředí výzkumu a vývoje Česká republika započala dlouhodobou podporu výzkumu, vývoje a inovací jiţ v roce 1992, kdy přijala zákon č. 300/1992 Sb., o státní podpoře výzkumu a vývoje, který mj. zřizoval Rady vlády České republiky pro výzkum a vývoj (později Rady pro výzkum a vývoj). O 10 let později byla tato rada nahrazena Radou pro výzkum, vývoj a inovace zákonem č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků. Rada pro výzkum, vývoj a inovace je odborným a poradním orgánem vlády České republiky (RVVI, 2011). Úkoly RVVI jsou například (RVVI, 2010a):
přípravu Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací a kontrola její realizace,
zpracování kaţdoroční analýz a hodnocení stavu výzkumu, vývoje a inovací v České republice a jejich srovnání se zahraničím,
zpracování priorit aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací České republiky,
zpracování návrhu střednědobého výhledu podpory výzkumu, vývoje a inovací,
návrh výše celkových výdajů na výzkum, vývoj a inovace jednotlivých rozpočtových kapitol a návrh jejich rozdělení, a další.
24
V roce 2000 byla vládou schválena první Národní politika Výzkumu a vývoje České republiky (RVVI, 2006). Cílem politiky VaV je zvýšit výkonnost a efektivnost VaV v ČR, zajistit pruţnou obnovu jejich kapacit, včetně rozvoje lidského potenciálu v nich působícího a zapojit tyto zdroje do řešení perspektivních potřeb občanů, společnosti a ekonomiky ČR. Stejně jako v zahraničí bude i v ČR kladen důraz na výsledky VaV a na moţnosti jejich vyuţití ve všech oblastech ţivota společnosti. (RVVI, 2004a) Národní politika VaV ČR byla teoretickým východiskem pro přípravu Národního programu orientovaného výzkumu a vývoje, který byl vytvořen MŠMT v roce 2002. Národní program orientovaného výzkumu se stal základem Národního programu výzkumu, který byl vládou schválen o rok později. Program se skládá z programů tematických
(kvalita
ţivota,
informační
společnost,
konkurenceschopnost
při
udrţitelném rozvoji, energie pro ekonomiku a společnosti, moderní společnost a její proměny) a tří programů průřezových (lidské zdroje pro výzkum, integrovaný výzkum, regionální a mezinárodní spolupráce ve výzkumu). Národní program výzkumu definoval na období své působnosti (2004 2009) tyto cíle (RVVI, 2004b):
Zvýšit výkonnost a efektivnost výzkumu České republiky a tím zvýšit jejich přínos pro ekonomiku a společnost. Soustředit zdroje podpory a výzkumné kapacity na menší počet vybraných problémů, jejichţ řešení povaţuje široká veřejnost za naléhavé a pro jejichţ řešení jsou dostatečné podmínky a předpoklady pro vyuţití dosaţených výsledků výzkumu nebo pro jejich funkční posílení.
Zajistit dynamickou obnovu a rozvoj výzkumných kapacit v České republice s vyuţitím všech moţností mezinárodní spolupráce ve výzkumu.
Posilovat a rozvíjet vztahy veřejnosti k výzkumu a vývoji, zbavovat veřejnost případných obav z neţádoucích důsledků výzkumu a vývoje.
Zvýšit odbornou úroveň výzkumné práce a vyuţitelnost výsledků výzkumu v praxi.
Pro zlepšení koordinace a harmonizace s právem a postupy Evropské unie byla roku 2004 Národní politika výzkumu a vývoje České republiky aktualizována. Dokument implementoval prvky Lisabonské strategie a zároveň tzv. Barcelonské cíle, například aby bylo do roku 2010 zajištěno, ţe na podporu VaV poputují finanční prostředky ve výši 3 % HDP, z toho 1 % musí pocházet z veřejných prostředků.
25
Aktualizovány byly téţ prioritní systémové oblasti (lidské zdroje, mezinárodní spolupráce ve VaV. regionální aspekty VaV, vyuţití výsledků VaV v praxi, hodnocení výzkumu) a prioritní tematické oblasti (bezpečná, spolehlivá a ekologická energetika pro budoucnost, informační a znalostní společnost, kvalita a bezpečnost ţivota, nové materiály a technologie, potřeby České republiky v sociálně-ekonomické oblasti). (RVVI, 2010b) Národní politika výzkumu a vývoje České republiky byla ještě dvakrát inovována, Nejdříve se tak stalo v roce 2005, kdy byly stanoveny dlouhodobé základní směry výzkumu v České republice. Poprvé tak Česká republika měla pěvně stanovené a vládou podporované oblasti, ze kterých budou vycházet i následující politiky. Dlouhodobými základními směry výzkumu jsou (RVVI, 2007):
Udrţitelný rozvoj
Molekulární biologie
Energetické zdroje
Materiálový výzkum
Konkurenceschopné strojírenství
Informační společnost
Bezpečnostní výzkum
Druhá aktualizace, která nastala v roce 2006, byla harmonizací Národní politiky VaV ČR zejména s Národní inovační politikou České republiky na léta 2005–2010, která se orientuje především na posílení konkurenceschopnosti České republiky. Cíle Národní inovační politiky jsou (RVVI. 2010b):
posílit výzkum a vývoj jako zdroj inovací,
vytvořit funkční spolupráci veřejného a soukromého sektoru,
zajistit lidské zdroje pro inovace,
zefektivnit výkon státní správy ve výzkumu, vývoji a inovacích.
V současnosti platí jiţ 3. generace Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009 - 2015 a je jedním ze základních nástrojů pro realizaci Reformy systému výzkumu, vývoje a inovací schválené a započaté v roce 2008 a dovršené právě uvedením Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009 - 2015 (RVVI, 2010c). Cíle reformy jsou (RVVI, 2009):
Zjednodušit podporu výzkumu a vývoje - instituce podporovat podle výsledků, týmy projektově. 26
Výrazně sníţit počet 22 rozpočtových kapitol, z nichţ je podporován výzkum a vývoj ČR, zjednodušit administrativu.
Podpořit excelenci ve výzkumu, zvýhodňovat ji a zajistit vyuţití jejích výsledků pro inovace.
Podmínit programovou podporu výzkumu a vývoje spoluprací veřejného výzkumu s uţivateli výsledků výzkum a vývoj, zaloţenou na podílovém financování z veřejných a soukromých zdrojů.
Zavést pruţnější organizační struktury veřejného výzkumu.
Zajistit odborníky pro výzkum, vývoj a inovace.
Intenzivně zapojit ČR do mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích.
Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009–2015 stanovila téţ priority aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009–2011. Priority navazují svým zaměřením na dříve stanovené Dlouhodobé základní směry výzkumu a konkrétně jsou prioritami (RVVI, 2010c):
biologické a ekologické aspekty udrţitelného rozvoje,
molekulární biologie a biotechnologie,
energetické zdroje,
materiálový výzkum,
konkurenceschopné strojírenství,
informační společnost,
bezpečnost a obrana,
priority rozvoje české společnosti
Na Národní politiku výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009–2015 v regionech navazují tzv. regionální inovační strategie. V Jihomoravském kraji jí je v současnosti 3. generace Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje (dále jen „RIS3 JMK“). Jako první kraj v České republice vypracoval Jihomoravský kraj svou regionální inovační strategii v roce 2002. Jiţ 3 roky poté byla vytvořena a posléze realizována 2. generace Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje. Výstupy minulých 2 strategií jsou například vytvoření Jihomoravského inovačního centra, vybudování Technologického inkubátoru II a Biotechnologického inkubátoru INBIT, zřízení fondu mikropůjček a patentového a licenčního fondu, organizace několika konferencí v oboru biotechnologií (Gate2Biotech). Bylo zřízeno 27
Centrum pro transfer technologií na Masarykově univerzitě, iniciován byl vznik 2 klastrů (CEITEC Cluster – bioinformatics, Water Treatment Alliance). Na podporu talentované mládeţe a podporu mezinárodní mobility, ať studentské tak vědecké, byly vyčleněny zvláštní finanční prostředky pro Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu (JMK, 2009). Cílem RIS3 JMK (JMK, 2009) je zvýšení konkurenceschopnosti Jihomoravského kraje prostřednictvím spolupráce vědecko-výzkumné sféry a firem a maximalizací přínosů vědecko-výzkumných projektů Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) a Středoevropského technologického institutu (CEITEC). Opatření RIS3 JMK jsou prováděna ve 4 prioritních funkčních osách:
transfer technologií,
poradenství a sluţby pro malé střední podniky (MSP),
lidské zdroje,
internacionalizace.
Klíčová průmyslová odvětví, která vytyčila RIS3 JMK:
strojírenství,
elektrotechnika,
informační komunikační technologie,
life-sciences.
Iniciativou RIS3 JMK je také zavedení inovačních voucherů, které jsou dotací pro inovativní firmy z celého Evropského hospodářského prostoru. Tyto firmy je mohou vyuţít na nákup znalostí (sluţeb) od jedné z brněnských vědecko-výzkumných institucí (JIC, 2009b).
4.2.3.1 Zaměstnanost ve výzkumu a vývoji Podle dat ČSÚ (ČSÚ, 2010) pracovalo k 31.12.2009 ve výzkumu a vývoji celkem 75 788 osob. V podnikatelském sektoru pracovalo 33 480 osob, coţ je 44,2 % z celkového počtu zaměstnaných. Ve vysokoškolském sektoru pracovalo 27 215 osob (35,9 %) a ve vládním sektoru pracovalo 14 776 osob (19,5 %). Tradičně nejmenším sektorem dle počtu zaměstnaných je soukromý neziskový sektor s 317 osobami (0,4 %). Aby však byly počty zaměstnaných osob srovnatelné v oblasti odpracovaného času, jsou počty zaměstnanců přepočítávány na tzv. full-time equivalent (téţ FTE). FTE je průměrný evidenční počet zaměstnanců přepočtený na plný pracovní úvazek 28
věnovaný výzkumným a vývojovým činnostem a vystihuje tak skutečnou dobu věnovanou výzkumu a vývoji, nikoliv jiným pracovním činnostem v rámci pracovního úvazku. Po přepočtu tak ve výzkumu a vývoji pracovalo 50 961 přepočtených osob. Značně tento přepočet mění počty osob ve vysokoškolském sektoru, kde akademičtí pracovníci mimo výzkumnou činnost provádějí v rámci své pracovní náplně zejména i činnost vzdělávací. Ve vysokoškolském sektoru tak pracovalo 13 648 přepočtených osob, coţ je polovina ze skutečně pracujících osob a lze říci, ţe polovinu své pracovní doby akademičtí pracovníci prováděli výzkumnou činnost. V podnikatelském sektoru pracovalo 25 884 přepočtených osob, coţ je o více neţ 7,5 tisíce osob méně neţ skutečně v tomto sektoru pracuje. Ve vládním sektoru došlo ke sníţení o více neţ 3,5 tisíce osob na 11 180 přepočtených osob a v neziskovém sektoru pak ke sníţení z 317 osob na 249 přepočtených osob. Podrobněji se počty pracujících osob ve výzkumu a vývoji zabývá tabulka uvedená v Příloze č. 4. V Jihomoravském kraji pracovalo v roce 2009 ve výzkumu a vývoji celkem 13 529 osob, resp. 8 387 osob přepočtených, coţ byl druhý největší počet zaměstnaných osob po Praze. Konkrétní počty zaměstnanců v jednotlivých sektorech obsahuje následující tabulka.
Tabulka č. 1: Počty zaměstnaných ve výzkumu a vývoji v Jihomoravském kraji v roce 2009 Počet zaměstnaných
Přepočtený počet zaměstnaných
Podnikatelský sektor
5 055
3 848
Vysokoškolský sektor
6 521
3 222
Vládní sektor
1 914
1 297
39
20
13 529
8 387
Soukromý neziskový sektor Celkem
Zdroj: ČSÚ, 2010
4.2.3.2 Financování výzkumu a vývoje V České republice mírně převládá podnikatelské financování výzkumu a vývoje před financováním veřejným. Pro rok 2009 vydal podnikatelský sektor na výzkum 29
a vývoj 25 367 milionů Kč a veřejný sektor 24 301 milionů Kč. Zahraniční zdroje přispěly částkou 5 070 milionů Kč a ostatní národní zdroje poskytly částku 612 milionů Kč. Celkem tak na výzkum a vývoj bylo vynaloţeno 55 350 milionů Kč, coţ pro porovnání činí 1,53 % HDP (ČSÚ, 2010). V oblasti příjemců podpory je naopak situace velmi nevyrovnaná v rozdělení prostředků mezi soukromé a veřejné instituce. Podnikatelský sektor získal 60 % všech prostředků, coţ je v absolutním vyjádření 33 218 milionů Kč. Téměř vyrovnané je financování výzkumu a vývoje vládních institucí a vysokých škol, kde vládní instituce obdrţely 11 836 milionů Kč a vysoké školy 10 022 milionů Kč. Neziskový sektor získal zbylých 274 milionů Kč (ČSÚ, 2010). Podrobné částky výdajů na výzkum a vývoj z pohledu zdrojů financování i příjemců dotací v roce 2009 jsou uvedeny v Příloze č. 5 a detailní vývojová tabulka pro roky 1999–2009, která obsahuje přehled vynaloţených finanční prostředků ve vědě a výzkumu z hlediska zdroje i z hlediska příjemce dotace, je umístěna v Příloze č. 6.
4.2.3.3 Vysokoškolský výzkum a vývoj Výzkum a vývoj v oblasti vysokého školství je velmi závislý na financování z veřejných prostředků. Podle statistik ČSÚ (ČSÚ, 2010) pochází více neţ 90 % finančních prostředků poskytnutých vysokým školám na výzkum a vývoj z veřejných zdrojů. Můţeme tak pozorovat stále neúspěšné propojení soukromých investic a výzkumné činnosti na vysokých školách. Podrobné údaje jsou umístěny v tabulce nacházející se v Příloze č. 7 Veřejné vysoké školy sídlící v Brně obdrţely v roce 2009 dotace na výzkum a vývoj v souhrnné výši 1 663 527 220 Kč a granty ve výši 233 828 540 Kč, coţ je více neţ 25 % z celkové hodnoty vydaných dotací, resp. více neţ 18 % z celkové hodnoty udělených grantů (ÚIV, 2010a). Obdrţené částky pro kaţdou veřejnou vysokou školu sídlící v Brně jsou uvedeny v následující tabulce.
30
Tabulka č. 2: Dotace na výzkum a vývoj a granty na veřejných vysokých školách v Brně v roce 2009 Dotace na VaV
Granty
Celkem
JAMU
373,00
1 216,86
1 589,86
MUNI
934 003,99
0,00
934 003,99
MENDELU
180 865,95
51 991,6
232 857,55
VFU
79 297,00
19 153,28
98 450,28
VUT
468 987,28
161 466,80
630 454,08
1 663 527,22
233 828,54
1 897 355,76
Celkem
Zdroj: ÚIV, 2010a
V Jihomoravském kraji a konkrétně ve městě Brně vzniká projekt výstavby středoevropského
vědecko-výzkumného
centra
excelence
(zkráceně
CEITEC),
na kterém se podílí Masarykova univerzita, Vysoké učení technické v Brně, Mendelova univerzita v Brně, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Ústav fyziky materiálů Akademie věd a Výzkumný ústav veterinárního lékařství. Jedná se o laboratoře s prvotřídním přístrojovým vybavením a zázemím, které tvoří optimální podmínky pro základní i aplikovaný výzkum v oblasti věd o ţivé přírodě a pokročilých materiálů a technologií. CEITEC kombinuje výzkum v oblasti ţivých i neţivých věd a jeho jádrem je 7 výzkumných projektů (CEITEC, 2009a):
Pokročilé nanotechnologie a mikrotechnologie,
Pokročilé materiály,
Strukturní biologie,
Genomika a proteomika rostlinných systémů,
Molekulární medicína,
Neurovědy,
Molekulární veterinární medicína.
Projekt CEITEC by měl do své „produkční“ fáze vstoupit v roce 2015, v současnosti je dle harmonogramu projektu prováděna výstavba budov, nákup potřebného zařízení a nábor a příprava budoucích zaměstnanců centra excelence (CEITEC, 2009b). V budoucnu by tak měl projekt plnit své vytyčené cíle (CEITEC, 2009c):
31
Objasnění mechanizmů vzniku a šíření závaţných onemocnění, nalezení metod jejich prevence, včasné diagnostiky a terapie
Vyuţití rostlinných systémů jako obnovitelných zdrojů materiálů a biologicky účinných látek
Vývoj pokročilých materiálů a funkčních nanostruktur pro medicínu, energetiku a inovační a komunikační technologie
Vyuţití informačních a komunikačních technologií pro biomedicínu
4.2.3.4 VaV ve veřejných výzkumných institucích Výzkumné instituce existují v České republice zejména ve formě tzv. veřejných výzkumných institucí. Zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích (Česká republika, 2005b) definuje veřejnou výzkumnou instituci jako právnickou osobou, jejímţ hlavním předmětem činnosti je výzkum, včetně zajišťování infrastruktury výzkumu, vymezený zákonem o podpoře výzkumu, vývoje a inovací. Veřejná výzkumná instituce svou hlavní činností zajišťuje výzkum podporovaný zejména z veřejných prostředků v souladu s podmínkami pro poskytování veřejné podpory stanovenými právem Evropských společenství. Veřejnými výzkumnými institucemi jsou především jednotlivé ústavy Akademie věd České republiky a dále pak výzkumná resortní pracoviště. Do vládní sektoru provádění výzkumu patří mimo pracoviště AV ČR a resortních výzkumných pracovišť také veřejné knihovny, muzea, archivy a jiná kulturní zařízení, která mohou provádět VaV jako svoji vedlejší činnost. (ČSÚ, 2010) V Brně sídlilo k roku 2010 celkem 11 veřejných výzkumných institucí (MŠMT, 2011), jedná se o:
Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.
Biofyzikální ústav AV ČR, v. v. i.
Centrum dopravního výzkumu, v. v. i.
Centrum výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i.
Psychologický ústav AV ČR, v. v. i.
Ústav analytické chemie AV ČR,v. v. i.
Ústav archeologické památkové péče Brno, veřejná výzkumná instituce
Ústav biologie obratlovců AV ČR, v. v. i.
Ústav fyziky materiálů AV ČR, v. v. i. 32
Ústav přístrojové techniky AV ČR, v. v. i.
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.
Z tohoto počtu je zřizovatelem 8 veřejných výzkumných institucí AV ČR. Jsou to ty instituce, které mají tuto zkratku ve svém názvu. A dále po 1 instituce zřizují Ministerstvo dopravy České republiky (Centrum dopravního výzkumu, v. v. i.), Jihomoravský kraj (Ústav archeologické památkové péče Brno, veřejná výzkumná instituce) a Ministerstvo zemědělství České republiky (Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.). Tyto 3 instituce jsou výzkumnými resortními pracovišti. Jelikoţ všechna tato pracoviště spadají do vládního sektoru provádění výzkumu, tak mimo jiné proto získávají nejvíce finančních prostředků z veřejného sektoru financování. V roce 2009 obdrţel vládní sektor v Jihomoravském kraji celkem 1 235 milionů Kč, coţ je 10 % z celkové částky 11 836 milionů Kč vynaloţené na VaV ve vládním sektoru (ČSÚ, 2010).
4.3 Finsko - Helsinky 4.3.1 Popis města Helsinky jsou hlavním městem Finska a leţí na jihu země na pobřeţí Baltského moře. Helsinky jsou centrem regionu Uusimaa a k 31. prosinci 2010 v nich ţilo 588 549 obyvatel (OSF, 2011a). Poměrně nízký počet obyvatel samotných Helsinek vyrovnává metropolitní oblast zvaná Velké Helsinky, ve které se nachází kromě Helsinek také města Espoo, Kauniainen a Vantaa. Počet obyvatel v této metropolitní oblasti dosahuje více neţ 1 milionu. Pro účely této práce budou Velké Helsinky sledovanou oblastí. 4.3.2 Systém vysokého školství Vysoké školství se skládá ze dvou pilířů: univerzitního a polytechnického vzdělávání. Posláním univerzit je provádět vědecký výzkum a poskytovat na něm zaloţené vysokoškolské a postgraduální vzdělávání (The Finnish National Board of Education, 2010a). Polytechnické vzdělání je profesně orientované vysokoškolské vzdělání. Polytechnické školy produkují odborníky v odezvě na potřeby trhu práce a provádí výzkum a vývoj, který podporuje výuku a regionální rozvoj (The Finnish National Board of Education, 2010b). Současný systém vysokého školství je relativně nový. Polytechnické školy, jako základ druhého pilíře, začaly vznikat v letech 1991–1992 a fungovaly ve zkušebním 33
provozu. Roku 1996 vznikla první trvalá polytechnická škola a do roku 2000 byly všechny stávající polytechnické školy fungující ve zkušebním provozu převedeny na provoz trvalý (The Finnish National Board of Education, 2010b). Školy označované přídomkem polytechnické se téţ nazývají univerzity aplikovaných věd. Odlišné pojmenování škol plyne z rozdílných přístupů oficiálních institucí, kdy Ministry of Education and Culture (Ministerstvo školství a kultury, dále jen „MEC“) preferuje název „polytechnické školy“ (Opetusministeriö, 2002) a naproti tomu The Rectors' Conference of Finnish Universities of Applied Sciences (Sdruţení rektorů finských univerzit aplikovaných věd, dále jen „ARENE“) upřednostňuje jiţ zmíněný název „univerzita aplikovaných věd“ (ARENE, 2011a). Rozdíl mezi prvním a druhým pilířem vysoké školství však nečiní pojmenování škol nýbrţ v jejich samotném zaměření - výzkumné vs. profesní. V současnosti zřizuje MEC 16 univerzit, z nichţ 2 jsou nadačními univerzitami. Dále MEC eviduje 25 polytechnických škol, z nichţ 4 školy jsou spravovány místními samosprávami, 7 škol je řízeno městskými vzdělávacími sdruţeními a zbylých 14 škol je zřizováno soukromými subjekty. Mimo tento systém Ministry of Defence (Ministerstvo obrany) zabezpečuje National Defence University (Univerzita Národní obrany), Ministry of the Interior (Ministerstvo vnitra) zabezpečuje The Police College of Finland (Policejní akademie Finska) a samosprávná provincie Åland zřizuje Åland University of Applied Sciences (Ålandskou univerzitu aplikovaných věd). Dle finského práva, konkrétně Zákona o vysokých školách (Yliopistolaki) č. 558/2009, není National Defence University povaţována za univerzitu (Finsko, 2009). Přesto tato škola pouţívá v mezinárodním-anglickém názvu slovo univerzita. Ve volném překladu z finského názvu (Maanpuolustuskorkeakoulu) by škola mohla být označena jako Vysoká škola národní obrany. Z tohoto důvodu nebude tato škola dále povaţována za univerzitu, ani za polytechnickou školu. V Helsinkách sídlí celkem 6 univerzit a stejný počet polytechnických škol. Seznam škol je uveden v Příloze č. 8. Podle statistik finského ministerstva školství (Ministry of Education and Culture, 2010) studuje na univerzitách v Helsinkách 59 424 studentů (stav k roku 2009), coţ je 35,1 % z celkového počtu 169 404 studujících na finských univerzitách (OSF, 2011b). Vývoj stavu studentů na jednotlivých univerzitách v Helsinkách v letech 2002–2009 je uveden v Příloze č. 9. V roce 2008 došlo ke značnému sníţení stavu studentů, meziroční
34
pokles činil 7,97 %. Pokles byl způsoben rekordním počtem dosaţených magisterských diplomů, který byl zapříčiněn revizí systému udělování titulů (OSF, 2008). Podle statistik MEC studuje na polytechnických školách v Helsinkách 39 795 studentů (stav k roku 2010), coţ je 30,2 % z celkového počtu 131 587 studujících ve finských polytechnických školách (Ministry of Education and Culture, 2011). Vývoj stavu studentů v jednotlivých polytechnických školách v Helsinkách v letech 2002– 2010 je uveden v Příloze č. 10. Extrémní nárůsty stavu studentů z počátečních sledovaných let je zapříčiněný startem nového systému vysokého školství a stanovením polytechnických škol jako druhého pilíře systému.
4.3.3 Prostředí výzkumu a vývoje Finský inovační systém je rozsáhlý celek zahrnující producenty a uţivatele nových informací, znalostí, know-how a různých způsobů jejich interakce. Jádrem inovačního systému je vzdělávání, výzkum a vývoj produktů, znalostně-intenzivního a průmyslu.
obchodu
Producenty
nových
znalostí
jsou
zejména
univerzity,
polytechnické školy, výzkumné instituce a podniky. Uţivateli pak jsou podniky, občané,
osoby
s rozhodovací
pravomocí
či
autority
odpovědné
za sociální
a ekonomický rozvoj. Ve společnosti s rostoucí rolí vědy, nových poznatků a znalostí roste i důleţitost spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem i uvnitř sektorů samotných. (Finnish science and technology Information Service, 2006a). Pro posílení finského inovačního systému byla vypracována finská politika v oblasti vědy. Jejím cílem je rozvoj znalostí, úrovně a mezinárodního povědomí o finském výzkumu při spolupráci s různými zainteresovanými stranami. Priority politiky stanovené v roce 2009 jsou (Finnish science and technology Information Service, 2006b):
konsolidovat mezinárodní přístup,
rozvíjet odbornou přípravu výzkumných pracovníků a rozvíjet výzkumnou kariéru,
posílit interakci mezi výzkumem a společností.
Opatření daná technologickou a inovační politikou mají přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti Finska a kvalitnímu rozvoji společnosti, která bude poskytovat společnosti s nejlepšími inovačními prostředími v mezinárodním měřítku, coţ zároveň přiláká další investice do VaV. Cílem je posílit financování VaV na hodnotu dosahující 35
4 % finského hrubého národního produktu. Tyto prostředky budou rozděleny mezi strategická centra excelence, která jsou klíčová pro rozvoj národní ekonomiky, společnosti a veřejného blahobytu. Regionální inovační prostředí budou podporovány stejně jako spolupráce mezi obchodními, vzdělávacími a výzkumnými komunitami pomocí Centre of Expertise Programme (Program center odbornosti), který obsahuje princip síťování zaloţený na klastrech. (Finnish science and technology Information Service, 2011a) Centre of Expertise Programme (Program center odbornosti) je v helsinském regionu zabezpečován společností Culminatum Innovation Oy Ltd. Společnost vlastní Uusimaa Regional Council (Sdruţení regionu Uusimaa), který je sloţen z místních univerzit, polytechnických škol, výzkumných institucí, obchodních komunit společně s městem Helsinky. Její hlavní funkcí je řídit Centre of Expertise Programme (Program center odbornosti), nyní běţící v třetím programovém období 2007–2013. Tento program podporuje co moţná nejlepší vyuţití mezinárodní úrovně znalostí a zkušeností v obchodní činnosti, tvorbě pracovních míst a regionálním rozvoji. (Culminatum Innovation, 2011) Kromě technologií je kladen důraz na posilování řídících schopností, inovací sluţeb a růst podnikání. Je důleţité, aby podporovanými inovacemi byly ty, které budou zaloţeny na spotřebitelích a jejich potřebách. Z hlediska konkurenceschopnosti podniků a celého inovačního systému je důleţité síťování v oblasti technologií s vedoucími podniky v jejich oborech i mezi regiony. Pro dosaţení tohoto cíle bude nutné rozšířit síť mezinárodních inovačních center. (Finnish science and technology Information Service, 2011a)
4.3.3.1 Zaměstnanost ve výzkumu a vývoji Podle Finského statistického úřadu pracovalo v roce 2009 ve výzkumu a vývoji 79 475 osob. V podnikatelském sektoru pracovalo 41 262 osob, coţ je 51,9 % z celkového počtu zaměstnaných. Ve vysokoškolském sektoru pracovalo 28 890 osob (36,4 %) a ve vládním sektoru pracovalo 9 323 osob (11,7 %) (SVT, 2009). Po přepočtu na FTE bylo ve výzkumu a vývoji zaměstnáno 56 069 přepočtených osob. V podnikatelském sektoru se po přepočtu podíl pracujících ve výzkumu a vývoji zvýšil
na 57,5 %,
coţ
odpovídá
32 237
přepočteným
osobám.
Naopak
ve vysokoškolském sektoru došlo ke sníţení na 29,4 %, tj. 16 490 přepočtených osob, 36
coţ je přibliţně polovina přepočtených osob v podnikatelském sektoru. Nejmenší počet pracujících má tradičně vládní sektor s 6 787 přepočtenými osobami (12,1 %). Soukromý neziskový sektor není finskými statistikami sledován samostatně, nýbrţ je uveden v rámci vládního sektoru. (SVT, 2009) Podrobněji se počty pracujících osob ve výzkumu a vývoji v jednotlivých sektorech zabývá tabulka uvedená v Příloze č. 11. V tabulce je uveden i soukromý neziskový sektor, neboť Eurostat nabízí data odděleně i o tomto sektoru. V Helsinkách pracovalo v roce 2009 ve výzkumu a vývoji celkem 33 255 osob, coţ je téměř 42 % z celkového počtu pracovníků ve výzkumu a vývoji ve Finsku. Po přepočtu bylo zaměstnáno v Helsinkách 23 821 přepočtených osob (Tilastokeskus, 2010). Konkrétní počty zaměstnanců v jednotlivých sektorech obsahuje následující tabulka.
Tabulka č. 3: Počty zaměstnaných ve výzkumu a vývoji v Helsinkách v roce 2009 Počet zaměstnaných
Přepočtený počet zaměstnaných
Podnikatelský sektor
17 026
13 099
Vysokoškolský sektor
10 359
6 348
Vládní sektor vč. SNS
5 870
4 374
33 255
23 821
Celkem
Zdroj: Tilastokeskus, 2010 Poznámka: SNS = soukromý neziskový sektor
4.3.3.2 Financování výzkumu a vývoje Ve Finsku převládá podnikatelské financování výzkumu a vývoje. V roce 2009 vydal podnikatelský sektor více neţ dvě třetiny z celkové částky výdajů na výzkum a vývoj, v absolutním vyjádření 4 621,74 milionů EUR. Značně menší podíl pak zaujímal vládní sektor, který vydal 24 % prostředků (1 628,892 milionů EUR). Zahraniční zdroje vydaly 6,6 % prostředků (448,329 milionů EUR). Minoritní podíl ve financování výzkumu a vývoje zaujímají soukromé neziskové zdroje (1,1 %) a vysokoškolské zdroje (0,1 %). Celkem pak na výzkum a vývoj bylo ve Finsku v roce
37
2009 vynaloţeno 6 786,472 milionů EUR (Eurostat, 2011a). V poměru k HDP činí výdaje na výzkum a vývoj 3,96 % HDP (SVT, 2009) Z hlediska příjemců dotací na výzkum a vývoj opět převládá podnikatelský sektor, který obdrţel více neţ 71,4 % všech prostředků určených na výzkum a vývoj, coţ v absolutním vyjádření činí 4 847,164 milionů EUR. Je tak zřejmé, ţe je ve Finsku značně preferován výzkum a vývoj v soukromém sektoru. Se značným odstupem na podnikatelský sektor dostává druhý největší objem prostředků sektor vysokoškolský, celkem 1 282,808 milionů EUR (18,9 %). Vládní sektor obdrţel 9,1 % prostředků (617,296 milionů EUR) a soukromý neziskový sektor získal jiţ tradičně minoritní část prostředků, celkem 39,205 milionů EUR (0,6 %). (Eurostat, 2011a) Podrobné částky výdajů na výzkum a vývoj z pohledu zdrojů financování i příjemců dotací v roce 2009 jsou uvedeny v Příloze č. 12 a detailní vývojová tabulka pro roky 1999–2009, která obsahuje přehled vynaloţených finanční prostředků ve vědě a výzkumu z hlediska zdroje i z hlediska příjemce dotace, je umístěna v Příloze č. 13.
4.3.3.3 Výzkum a vývoj ve školství Výzkumná a vývojová činnost probíhá ve finském vysokoškolském sektoru zejména na univerzitách, které mají tuto činnost jako své poslání. Polytechnické školy provádějí výzkumnou činnost zejména v souvislosti s jejich vzdělávacím zaměřením. Hlavní cíle výzkumu a vývoje na polytechnických školách jsou dle ARENE tyto (ARENE, 2011b):
rozvíjet vzdělávání na univerzitách aplikovaných věd,
rozvíjet okolní pracovní ţivot a region,
nacházet a odpovídat na potřeby průmyslu a obchodu v regionu.
Orientaci na univerzitní výzkum a vývoj lze vyvodit i z objemu finančních prostředků vynaloţených na tyto činnosti u jednotlivých míst uţití, jak je uvedeno v následující tabulce.
38
Tabulka č. 4: Výdaje na výzkum a vývoj ve finském vysokoškolském sektoru dle místa jejich uţití v letech 2005–2009 2005
2006
2007
872,3
890,8
Polytechnické školy
99,6
Fakultní nemocnice
Univerzity
Celkem
2008
2009
968,3
1 012,7
1 085,0
107,4
117,0
77,4
124,9
70,2
81,0
79,3
90,5
72,9
1 042,1
1 079,2
1 164,6
1 180,6
1 282,8
Zdroj: Finnish science and technology Information Service, 2011b V Helsinkách je jednoznačným nositelem výzkumných a vývojových činností ve vysokoškolském sektoru University of Helsinki. Z částky určené univerzitám obdrţela v roce 2009 tato univerzita téměř čtvrtinu, absolutně 256 milionů EUR. Signifikantní částku obdrţela Helsinki University of Technology - 142,8 milionů EUR. Od roku 2010 vytvořila tato univerzita s dalšími dvěma univerzitami novou Aalto University, která v objemu prostředků na výzkum a vývoj zaujímá téměř 16 % podíl. (Finnish science and technology Information Service, 2011b) Podrobná data o financování výzkumu a vývoje na helsinských univerzitách jsou umístěna ve vývojové tabulce pro roky 2005–2009 v Příloze č. 14. Při vysokých školách fungují jednotlivá Centres of Excellence (Centra Excelence), která jsou kofinancovány zejména od Finské akademie věd. Další finance přináší Finská agentura pro financování technologií a inovací Tekes, společnosti Nokia nebo centrální laboratoře KCL. Centra excelence jsou zřizována na šestiletá období a mohou být po jejich ukončení obnovena pro další období. Cíle celého programu center excelence jsou (Malkamäki, 2001):
vytvořit základnu pro kreativní a efektivní výzkum a prostředí pro odbornou přípravu, která můţe generovat nejlepší mezinárodní výzkum,
zvyšovat kvalitu finského výzkumu a zlepšovat jeho mezinárodní konkurenceschopnost, viditelnost a úctu.
V současné době probíhají dvě programová období - 2006–2011 a 2008–2013. Na jednotlivých centrech excelence spolupracují výzkumné týmy sloţené obvykle ze zástupců více neţ jedné univerzity. Při helsinských univerzitách sídlí většina center excelence. Oblasti zkoumání pokrývají celou šíři vědních oborů. (Academy of Finland, 2010)
39
4.3.3.4 VaV ve veřejných výzkumných institucích Seznam státních výzkumných institucí včetně přehledu jejich financování pro rok 2010 je uveden v Příloze č. 15. Kromě 2 institucí, konkrétně Agrifood Research Finland (Výzkumný zemědělskopotravinářský ústav Finska) a Finnish Geodetic Institute (Finský geodetický institut), sídlí všechny instituce v Helsinkách, nebo v nich mají alespoň 1 ze svých poboček. Tento fakt poukazuje na poměrně silnou centralizaci výzkumných institucí. Financování výzkumných institucí je z hlediska zdroje finančních prostředků v celkovém poměru vynaloţených prostředků téměř vyrovnané. Z veřejných zdrojů putuje do výzkumných institucí 53,6 % z celkové sumy finančních prostředků, zatímco soukromé zdroje přispívají zbylými 46,4 %. V absolutním vyjádření pak stát vynakládá o necelých 40 milionů EUR více neţ soukromý sektor. Tento fakt platí v globálním pohledu na vynaloţené prostředky, ovšem u většiny institucí je stát mnohem větším donátorem neţ soukromý sektor. Existuje pouze jedna výjimka a tím je VTT Technical Research Centre of Finland (VTT Technické výzkumné centrum Finska), kde soukromý sektor poskytuje téměř dvakrát více prostředků neţ sektor veřejný. Největší podporu státu mají instituce technického, zemědělského a společenského charakteru, zejména pak zmíněné VTT Technical Research Centre of Finland (VTT Technické výzkumné centrum Finska), dále pak Finnish Forest Research Institute (Finský institut lesnického výzkumu), Agrifood Research Finland (Výzkumný zemědělskopotravinářský ústav Finska) a National Institute for Health and Welfare (Národní institut pro zdraví a blahobyt). Ze strany soukromého sektoru dostává nejvíce prostředků opět jiţ zmíněné Technical Research Centre of Finland (VTT Technické výzkumné centrum Finska) a se značným odstupem je dotován National Institute for Health and Welfare (Národní institut pro zdraví a blahobyt). Ve vynakládaných soukromých zdrojích tak existuje značná
disproporce
mezi
technologickým
výzkumem
a ostatními
oblastmi.
V absolutním vyjádření putuje do této výzkumné instituce 168,3 milionu EUR, coţ je 65,8 % všech vynaloţených soukromých zdrojů. Na ostatní oblasti tak putuje zbylých 87,6 milionu euro. Zájem soukromého sektoru v jiných neţ technických oblastech je v porovnání se sektorem veřejným minimální. V Helsinkách také sídlí jedno z pěti center Knowledge and Innovation Community (Znalostní a inovační komunity) zabývající se tématem Information and Communication Society (Informační a komunikační společnost). Tato komunita je 40
jednou ze tří zaloţených v prosinci roku 2009 (EIIT, 2009a) a je postavena na partnerství Aalto University (Univerzita Aalto), VTT Technical Research Center of Finland (VTT Technické výzkumné centrum Finska) a Nokia Corporation (EIIT, 2009b). Samotné Knowledge and Innovation Communities jsou součástí European Institute of Innovation and Technology (Evropský inovační a technologický institut).
4.4 Německo - Stuttgart 4.4.1 Popis města Stuttgart je šestým největším městem Německa a leţí v jihozápadní části země. Stuttgart je centrem spolkové země Bádensko-Württembersko a k 30. dubnu 2011 v něm ţilo 576 546 obyvatel (Stuttgart, 2011a). Je zároveň od roku 1989 partnerským městem města Brna (Brno, 2011). Do Stuttgartu denně dojíţdí dalších 211 800 obyvatel a celkový efekt po odečtení dojíţdějících ze Stuttgartu vně město činí přibliţně 146 800 obyvatel. Celkový počet obyvatel se tak zvyšuje na více neţ 720 tisíc obyvatel denně (Stuttgart, 2010).
4.4.2 Systém vysokého školství Vysoké školství v Německu je v důsledku zemského uspořádání velmi specifické. Kromě Federal Ministry of Education a Research (Spolkové ministerstvo vzdělávání a výzkumu) má kaţdá spolková země své vlastní ministerstvo, konkrétně ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko plní funkci ministerstva školství v oblasti vysokého školství Ministerium für Wissenschaft, Forschung und Kunst (Ministerstvo pro vědu, výzkum a umění). Německé vysoké školy můţeme rozdělit následovně (NICM, 2010):
Univerzity
-
široký
výběr
přírodovědných,
humanitních
socioekonomických i technických oborů. Univerzity umoţňují specializaci i v úzce vymezených oblastech určité vědy.
Nestátní univerzity - jsou různé soukromé, ale i církevní školy s úzkou specializací. Za studium na nich se platí.
Vysoké školy umělecké - stejně jako v České republice připravují budoucí umělce. Jsou většinou státní, nejčastěji hudebního směru.
41
Vyšší odborné školy (německy Fachhochschulen, Hochschulen für angewandte Wissenschaften [MWFK, 2011a] ) - mají poměrně mladou tradici. Nelze je zaměňovat s českými VOŠ. Tyto školy v Německu, na rozdíl od České republiky, nabízejí plnohodnotné vysokoškolské studium s dosaţením akademického titulu. Rozdíl mezi klasickou universitou a Fachhochschule je v pojetí studia. To je zde orientováno hlavně prakticky na výuku v menších skupinkách. Vědecký výzkum je zde zaměřen především na vyuţití v praxi.
Pedagogické školy/obory (německy Lehrämter) - Systém pedagogických škol je v Německu sloţitější neţ v České republice. Pedagogické obory lze studovat i na univerzitách (zde jsou obory označovány Lehramt). Školy se člení podle dalšího studentova působení, tj. zda bude učit na základní škole, gymnáziu, střední odborných školách apod.
Kooperativní zemská vysoká škola Bádensko-Württembersko (německy Duale Hochschule Baden-Württemberg) - samostatný typ vysoké školy dle MWFK (MWFK, 2011a). Škola byla zaloţena roku 2009 a je první duální škola
svého
druhu
v Německu.
Navazuje
na 35letou
tradici
Berufsakademie Baden-Württemberg (Profesní akademie BádenskoWürttembersko). Koncept výuky se dělí na 2 fáze (dualita) - teoretická fáze a praktická fáze. (DBHW, 2011) Ve Stuttgartu sídlí 2 univerzity, 2 vyšší odborné školy, 2 vysoké školy umělecké, 1 kooperativní zemská vysoká škola a 3 soukromé vysoké školy. Jejich seznam je uveden v Příloze č. 16. Podle statistik Statistisches Landesamt Baden-Württemberg (Statistický úřad spolkové země Bádensko-Württembersko, studuje na vysokých školách ve Stuttgartu 43 990 (stav k roku 2009), coţ je 16 % z celkového počtu 275 005 studujících na vysokých školách v Bádensku-Württembersku (Statistisches Landesamt BadenWürttemberg, 2010a) a 2,1 % z celkového počtu 2 121 178 studujících na německých vysokých školách (Statistisches Bundesamt Deutschland, 2011). Vývoj stavu studentů na jednotlivých vysokých školách ve Stuttgartu v letech 2003–2009 je uveden v Příloze č. 17.
42
4.4.3 Prostředí výzkumu a vývoje V Německu tvoří prostředí výzkumu a vývoje rámec politik, které tvoří vzájemně se doplňující systém. Tento rámec má zajistit, aby Německo bylo vědecky, technologicky a ekonomicky vybaveno a bylo tak připraveno na výzvy zítřka. Samotný rámec se skládá z následujících paktů, strategií a iniciativ (Research in Germany, 2011a):
The High-Tech Strategy for Germany - High-Tech Strategie Německa je první ucelenou národní inovační strategií, která má za cíl vybudovat vůdčí trhy, zintenzivnit spolupráci mezi vědou a průmyslem a dále zdokonalovat podmínky pro vznik inovací.
Internationalisation Strategy - Strategie internacionalizace celosvětově spojuje lidi a jejich potenciál, aby čelili výzvám dneška a zítřka.
Research and Academic Relations Initiative - Iniciativa pro vzájemné vztahy výzkumu a akademické obce naplňuje myšlenku Strategie internacionalizace. Hlavním principem iniciativy je, ţe výzkum můţe významně přispět k mezikulturnímu porozumění a stabilizaci rizikových regionů.
Excellence Initiative - Iniciativa excelence spojila politiku a vědu k propagaci významných výzkumných projektů a institucí na německých univerzitách.
Cílem
iniciativy
je
posílení
špičkového
výzkumu
a zviditelnění německé vědy a výzkumu ve vědecké společnosti.
Joint Initiative for Research and Innovation - Společná iniciativa pro výzkum a inovace je projektem spolkové vlády, jednotlivých spolkových zemí a německých výzkumných institucí zaloţená s cílem zlepšování konkurenceschopnosti německého výzkumu.
Higher Education Pact - Vysokoškolský pakt má za cíl vybavit německý vysokoškolský systém, aby byl schopen čelit výzvám budoucnosti, jako je rostoucí počet studentů či mezinárodní konkurence.
Hlavním principem prostupujícím celým rámcem politik výzkumu a vývoje je budování vztahů a zdokonalování spolupráce mezi jednotlivými subjekty a sektory zapojenými do výzkumu a vývoje (Research in Germany, 2011a).
43
High-Tech Strategie Německa také stanovuje 5 oblastí, které představují hlavní výzvy pro celou planetu a kterými se budou zabývat výzkumné projekty v Německu (Research in Germany, 2011b):
Klima/Energie
Zdraví/Výţiva
Mobilita
Bezpečnost
Komunikace
Kromě spolkového politického rámce vědy a výzkumu si kaţdá spolková země vytváří vlastní strategie a politiky a nejinak tomu je v Bádensku-Württembersku. Politika výzkumu v Bádensku-Württembersku má tyto obecné zásady (MWFK, 2011b):
Pozice Bádenska-Württemberska jako místa s nejlepším výzkumem v mezinárodním srovnání musí být chráněna a rozvíjena.
Přestoţe financování výzkumu jako dlouhodobý závazek znamená určité riziko, musí být udrţováno.
Bez dostatečného financování základního výzkumu nevznikají inovace, které jsou předpokladem pro úspěšný transfer technologií.
Motivace k vynikajícím výkonům je stejně důleţitá jako nepřetrţitá evaluace výsledků.
Konkurenceschopný
výzkum
je
interdisciplinární
a mezinárodní
a zahrnuje různé druhy vysokoškolského vzdělávání.
spolupráce vědy a ekonomiky musí být rozvinuto v partnerství.
Mladým vědcům musí být otevírány nové příleţitosti pomocí rozšíření moţností provádět nezávislý výzkum.
Důleţité principy a priority výzkumné a technologické politiky v BádenskuWürttembersku (MWFK, 2011c):
vědecká excelence
investice do lidských zdrojů
rozvoj spolupráce a partnerství vědy a ekonomiky
4.4.3.1 Zaměstnanost ve výzkumu a vývoji Spolkový statistický úřad Německa (Statistisches Bundesamt Deutschland, 2010a) vydává kaţdoročně statistiky zaměstnaných osob ve výzkumu a vývoji přímo 44
po přepočtu na FTE. Proto budou přehledy pracujících osob uváděny přímo v počtech přepočtených osob. Ve výzkumu a vývoji tedy v roce 2009 dle Spolkového statistického úřadu Německa pracovalo 529 226 přepočtených osob. V podnikatelském sektoru bylo zaměstnáno 329 593 přepočtených osob, coţ je 62,3 % z celkového počtu zaměstnaných ve výzkumu a vývoji. Se značným odstupem následuje vysokoškolský sektor s 113 000 přepočtenými osobami (21,3 %) a vládní sektor, ve kterém je započítán i soukromý neziskový sektor, zaměstnával 86 633 přepočtených osob (16,4 %). Podrobněji se počty pracujících osob ve výzkumu a vývoji v jednotlivých sektorech zabývá tabulka uvedená v Příloze č. 18. V tabulce jsou uvedeny skutečné počty zaměstnanců ve výzkumu a vývoji pro některé roky, neboť Eurostat tato data nabízí. Nejnovější
dostupná
data
o počtu
zaměstnaných
ve výzkumu
a vývoji
ve Stuttgartu z roku 2007 poskytuje Eurostat. V tomto roce pracovalo 62 636 přepočtených osob, coţ je 11,8 % z celkového počtu přepočtených osob. Počty zaměstnaných v jednotlivých sektorech pro rok 2007 obsahuje následující tabulka.
Tabulka č. 5: Počty zaměstnaných ve výzkumu a vývoji ve Stuttgartu roce 2007 Počet zaměstnaných
Přepočtený počet zaměstnaných
Podnikatelský sektor
52 005
49 140
Vysokoškolský sektor
7 459
2 941
Vládní sektor vč. SNS
3 172
2 635
62 636
54 716
Celkem
Zdroj: Eurostat, 2011b Poznámka: SNS = soukromý neziskový sektor
4.4.3.2 Financování výzkumu a vývoje V Německu má stejně jako ve Finsku dominantní postavení podnikatelské financování
výzkumu
a vývoje.
V roce
2007
vydal
podnikatelský
sektor
41 881,5 milionu EUR, coţ je více neţ 68 % z celkového objemu prostředků vynaloţených
na výzkum
a vývoj.
Z veřejných zdrojů
putovalo
na výzkumné
a vývojové aktivity 16 915,3 milionu EUR (27,5 %) a ze zahraničí 2 468,157 milionu EUR (4 %). Tradičně nejmenší objem prostředků vydal soukromý neziskový sektor s 217 miliony EUR (0,35 %). Celkem bylo na výzkum a vývoj v Německu v roce 2007 45
vynaloţeno 61 481,981 milionu EUR. Tento objem prostředků odpovídá 2,53 % HDP (Eurostat, 2011a). Jako příjemce dotací na výzkum a vývoj podnikatelský sektor jasně převaţuje s podílem 70 % na všech prostředcích, coţ v absolutním vyjádření činí 43 034 milionů EUR. Téměř vyrovnanými příjemci dotací je vysokoškolský sektor s 9 907,781 miliony EUR (16,1 %) a vládní sektor s 8 540,2 miliony EUR (13,9 %) (Eurostat, 2011a). Podrobné částky výdajů na výzkum a vývoj z pohledu zdrojů financování i příjemců dotací v roce 2007 jsou uvedeny v Příloze č. 19. Vývoj výdajů na výzkum a vývoj v letech 2003–2008 z hlediska zdroje financování i z hlediska příjemce dotace obsahuje tabulka umístěná v Příloze č. 20.
4.4.3.3 Výzkum a vývoj ve školství Financování výzkumu a vývoje prováděného na vysokých školách je silně závislé na veřejných prostředcích, kdy celých 80 % prostředků vyuţitých na vysokých školách poskytl právě veřejný sektor. Neopomenutelný podíl na rozdíl od situace ve Finsku má podnikatelský sektor, který poskytl 15 % z celkové sumy vysokoškolských prostředků. (Eurostat, 2011a). Stále však nelze hovořit o úspěšném propojení soukromého a veřejného sektoru. Podobně jako na vysokých školách ve Finsku působí i v na německých školách tzv. Clusters of Excellence (Klastry Excelence). Princip klastrů je velmi podobný finskému přístupu. Pomocí těchto klastrů mohou univerzity definovat klíčové oblasti výzkumu a klastry jako větší výzkumné jednotky pomáhají zviditelnit prováděný výzkum na národní i mezinárodní úrovni. Klastry jsou oficiálně podporovány Nadací německého výzkumu. (Research in Germany, 2011c) Hlavními oblastmi výzkumu a vývoje na vysokých školách jsou přírodní vědy (28 %), lékařské vědy (25 %), humanitní a společenské vědy (23 %) a technické vědy (20%). Okrajově jsou pak zkoumány zemědělské vědy (4 %). (Research in Germany, 2011d) Vysoké školy ve Stuttgartu vydaly na výzkum a vývoj v roce 2008 celkem 302,479 milionu EUR, coţ je 18 % z částky vynaloţené vysokými školami sídlícími v Bádensku-Württembersku (Statistisches Bundesamt Deutschland, 2010b). Statistiky pro jednotlivé školy nejsou dostupné vzhledem k rozmanitosti systému vysokého školství a existenci různých typů škol. 46
4.4.3.4 VaV ve veřejných výzkumných institucích Systém výzkumných institucí v Německu je značně odlišný od českého pojetí. V Německu neexistuje jedna dominantní vědecko-výzkumná instituce, jakou je Akademie věd České republiky. Místo toho zde existuje řada asociací, institucí, společností či klastrů, které vykonávají výzkum v obvykle úzkém okruhu témat. Výčet veřejných výzkumných institucí působících v Německu (Research in Germany, 2011e):
Akademie věd o Leopoldina - Německá národní akademie věd o acatech - Německá akademie vědy a techniky o Union der deutschen Akademien der Wissenschaften
Společnost Maxe Plancka
Spolkové výzkumné instituce
Zemské výzkumné instituce
Helmholtzova asociace německých výzkumných center
Leibnizova asociace
Fraunhoferova společnost
Význačná postavení mezi výzkumnými institucemi mají ty, které jsou pojmenovány po slavných německých vědcích. Ve Stuttgartu sídlí tyto výzkumné instituce (Stuttgart, 2011b):
Institut Maxe Plancka pro výzkum kovů
Institut Maxe Plancka pro výzkum pevných látek
Fraunhoferův institut povrchového inţenýrství a biotechnologií
Fraunhoferovo informační centrum pro územní plánování a výstavbu
Fraunhoferův institut výrobního inţenýrství a automatizaci
Fraunhoferův institut průmyslového inţenýrství
Fraunhoferův institut fyziky budov
Institut mikroelektroniky Stuttgart
Centrum pro výzkum solární energie a vodíku
Institut mikrostavebních technologií Hahn-Schikardovy společnosti
Německé centrum letectví
Centrum energetického výzkumu Stuttgart 47
Výzkumný ústav dopravního inţenýrství a motorů vozidel Stuttgart
Výzkumný ústav pigmentů a nátěrů
Výzkumný ústav dopravy Stuttgart
Komise regionální historie Bádenska-Württemberska
Tyto instituce spadají do vládního nebo soukromého neziskového sektoru, který je spojován v německých
statistikách právě s vládním sektorem.
V Bádensku-
Württembersku bylo v roce 2007 vynaloţeno na výzkum a vývoj v tomto sektoru 1 394 milionů EUR (Statistisches Landesamt Baden-Württemberg, 2010b). Stejně jako u vysokoškolského výzkumu a vývoje, tak ani zde neexistují ucelené statistiky financování jednotlivých institutů a výzkumných pracovišť. V tabulce uvedené v Příloze č. 21 je však alespoň uvedeno financování jednotlivých výzkumných institucí. Výsadní postavení mají jiţ zmíněné instituce pojmenované po slavných německých vědcích.
48
5
ZHODNOCENÍ A NÁVRHY PRO BRNO
5.1 Srovnání měst 5.1.1 Velikost města Město Brno je ve srovnání v počtu obyvatel ze všech 3 srovnávaných měst nejmenší. Brno je zhruba třetinové oproti Velkým Helsinkám a dvou třetinové oproti Stuttgartu (a i proti centrálním Helsinkám). V počtu obyvatel a tedy v dostupné pracovní síle je Brno v horším postavení neţ zbylá dvě města.
5.1.2 Systém vysokého školství V počtu vysokých škol naopak Brno vede s celkovým počtem 13 vysokých škol, následují Helsinky s 12 vysokými školami a ve Stuttgartu sídlí 10 vysokých škol. Ovšem zatímco v České republice se vysoké školy dělí na veřejné, státní a soukromé, potaţmo typově na univerzitní a neuniverzitní, tak v zahraničí je tomu jinak. Ve
Finsku
existuje
jednoduché
dělení
vysokých
škol
na univerzity
a polytechnické školy (resp. univerzity aplikovaných věd). Liší se zejména svým posláním, univerzity jsou více zaměřeny na výzkum, polytechnické školy více na praktické vzdělávání. Za vzdáleného příbuzného polytechnických škol by se dalo označit Vysoké učení technické v Brně, ovšem i tato škola provádí kvalitní výzkumnou a vývojovou činnost, a proto je řazena mezi univerzity. V Německu je na rozdíl od Finska velmi široký výběr vysokých škol. Německé vysoké školství je zaloţeno především na univerzitách a vyšší odborných školách, které ale mají v Německu zcela jinou roli, neţ české vyšší odborné školy. Německé „vošky“ jsou obdobou finských polytechnických škol, jsou tedy orientované zejména na praktické vzdělávání. Samostatně v systému působí pedagogické školy a vysoké školy umělecké, coţ je rozdíl oproti České republice, kdy jsou tyto školy buď řazeny jako univerzity, anebo existuje jen jako fakulty. Srovnání těchto systémů vysokého školství je velmi obtíţné, na jedné straně stojí jednoduché finské pojetí, na straně druhé je německé diverzifikované pojetí. Přiklonil bych se však k pojetí finskému. Nespornou výhodou je jednoduchost a přehlednost 49
systému, kde se kaţdý student můţe rozhodnout pro studium, které mu bude vyhovovat. Tedy zda se chce profilovat prakticky, nebo jestli dává přednost výzkumné činnosti. V České republice zatím existuje systém, ve kterém nelze jasně říci, která škola je výzkumná a která je praktická. To by měla změnit reforma terciárního vzdělávání, která by měla právě přinést několik výzkumných vysokých škol a zbylé školy ponechat praktické. Podle současných plánů však toto rozrůznění škol bude probíhat zejména v rovině financování, coţ je rozhodně chyba. Několik vybraných „elitních“ škol dostane výrazně více prostředků na výzkum a budou se tedy moct nazývat výzkumnými univerzitami na úkor zbylých škol v systému, kde dojde k likvidaci výzkumné činnosti, či, je-li moţné říci „v nejlepším případě“, k jejímu omezení. Existují jiţ náznaky, ţe by v důsledku vzniku výzkumných škol mohlo dojít ke slučování vysokých škol, aby mohly vůbec dosáhnout na vyšší peníze na výzkum. Je tedy otázkou zda se vydat cestou specializace („elitizace“) vysokých škol a jejich výzkumu, či se vydat jinou cestou, která by uchovala moţnosti výzkumu i pro ty vysoké školy, které nejsou dle plánů reformátorů „elitní“. Z hlediska počtu studujících má město Brno opět největší absolutní počet studentů ze srovnávaných měst. Česká republika má dokonce více vysokoškolských studentů neţ Finsko. Počet studentů v České republice je oproti Německu pětinový. V Brně studuje přibliţně pětina českých studentů. Další města jsou od Brna velmi odlišná. Helsinky, jako hlavní město Finska, vykazují silnou koncentraci vysokých škol, kdy třetina studentů studuje právě tamní vysoké školy. Naproti tomu ve Stuttgartu studují pouhá 2 % německých studentů vysokých škol. Na počet obyvatel má však město Brno největší počet studentů, coţ je ve srovnání s městy jakými jsou Helsinky a Stuttgart velký úspěch.
5.1.3 Prostředí výzkumu a vývoje Výzkumně-vývojové prostředí kaţdé země tvoří zákony, politiky, strategie a instituce v něm působící. Kaţdý region má snahu zlepšit svoji pozici a posílit postavení ve světě. Aby byl tento proces úspěšný, měl by si kaţdý region zvolit takový postup, který bude moci realizovat v rámci svých dostupných moţností a schopností a který bude ve srovnání s ostatními státy či regiony konkurenceschopný. Proto dochází k profilaci regionů, které za pomocí strategií a politik stanovují své oblasti orientace výzkumu. 50
Jihomoravský kraj společně s městem Brnem byl průkopníkem tzv. regionálních inovačních strategií v České republice, neboť byl prvním z českých krajů, který tuto strategii vytvořil. Jihomoravský kraj vyuţil stávající skladbu vysokých škol a s ohledem na tradici Jihomoravského kraje si vytyčil za svá klíčová odvětví strojírenství, elektrotechniku, informační komunikační technologie a life-sciences. Významným krokem bylo téţ vytvoření Středoevropského technologického institutu CEITEC, který centralizuje centra excelence do jednoho výzkumného komplexu a propojuje tak jejich činnost a zlepšuje spolupráci mezi výzkumnými týmy z různých univerzit. Odlišnou cestou se vydalo jak Finsko, tak Německo, které místo centralizace výzkumných týmů do jednoho místa zvolily diverzifikaci v podobě malých center či klastrů excelence v podobě výzkumných týmů zabývajících se přesně definovaným oborem. Brno tak zvolilo strategii, ve které sází na silné instituce, které budou mít silnější postavení a větší vliv ve světě, neţ by tomu bylo v rámci jednotlivých, úzce specializovaných center excelence. Ta sice spolupracují, či přímo sídlí na finských (resp. německých) univerzitách, ale jejich vyjednávací síla jako jednotlivců je daleko menší. Rizikem pro Brno, ale i pro Helsinky a Stuttgart ovšem mohou být nevhodně zvolené oblasti specializace výzkumu. Správnost volby ukáţe aţ čas, ovšem v průběhu let musí město Brno průběţně sledovat nové trendy ve vzdělávání, výzkumně-vývojové činnosti a nových vědních oborech a aktualizovat podle nich svůj záměr.
5.1.3.1 Zaměstnanost ve výzkumu a vývoji Zcela odlišná situace neţ u počtu vysokoškolských studentů panuje v oblasti zaměstnanosti ve výzkumu a vývoje. Na úrovni státu v počtu pracujících je Česká republika na srovnatelné úrovni pouze s Finskem. Ovšem v regionech se počty pracujících velmi liší. V celém Jihomoravském kraji pracuje pouze třetina přepočtených osob ve srovnání s Helsinkami a méně neţ šestina přepočtených osob ve srovnání se Stuttgartem. V tomto ohledu město Brno a Jihomoravský kraj silně zaostává za svými konkurenty, a proto by se měly více soustředit na posílení lidských zdrojů pro výzkum a vývoj.
51
5.1.3.2 Financování výzkumu a vývoje Ve všech třech státech panuje poměrně velká shoda v oblasti zdrojů financování výzkumu a vývoje, neboť se v dominantní postavení nachází podnikatelský (soukromý) sektor. Je to logický důsledek ekonomiky, kdy soukromé subjekty mají dostatek finančních prostředků a v důsledku konkurence jsou motivovány k inovování svých produktů, aby si zajistily větší zisky, zvýšily svůj trţní podíl a posílily svou konkurenceschopnost. Bohuţel ani v jednom ze států či regionů neexistuje skutečně fungující propojení veřejného sektoru, který má kapacity na provádění výzkumu a vývoje a sektoru, který má dostatečné finanční prostředky pro dotování této činnosti. Soukromý sektor se stále orientuje na provádění výzkumu a vývoje ve vlastních výzkumných odděleních a do veřejného sektoru putuje ze soukromých zdrojů pouze malý objem finančních prostředků. Tuto situaci mají v Brně změnit inovační vouchery, které jsou poskytovány firmám a které těmto firmám umoţní vyuţít výzkumných kapacit výzkumných univerzit či veřejných výzkumných institucí Jihomoravského kraje. Srovnání zemí v oblasti financování výzkumu a vývoje obvykle probíhá pomocí podílu na HDP daného státu. Ani v tomto ukazateli Česká republika neoslňuje a s výdaji na VaV ve výši 1,53 % HDP značně ztrácí na zbylé dva státy. Německo vydávává na VaV 2,53 % HDP, tedy o procento více neţ Česká republika. Ani Německo však prozatím neplní vizi Evropské unie investovat do VaV 3 % HDP ročně. Suverénní ve financování VaV je Finsko, které na tuto činnost poskytuje 3,96 % HDP a plní evropské cíle.
5.1.3.3 Výzkum a vývoj ve veřejném sektoru Výzkum a vývoje ve veřejném sektoru je ve všech státech minoritní oblastní oproti soukromě prováděným činnostem, a proto je cílem centrálních i lokálních vlád, aby docházelo k síťování a lepší spolupráci mezi těmito dvěma sektory. Vysokoškolský výzkum a vývoj není napříč státy příliš rozdílný. Na lokální úrovni kromě koncentrace center excelence v Brně (CEITEC) a dekoncentrace v Helsinkách a Stuttgartu jsou největší rozdíly ve financování výzkumu a vývoje na vysokých školách. Napříč státy se příjmy a výdaje vysokých škol na výzkum a vývoj pohybují mezi 15 aţ 20 % z celkového objemu prostředků na výzkum a vývoj. 52
Rozdíly naopak panují ve vládním sektoru, jak z pohledu institucionálního, tak z ekonomického. V České republice existuje silná koncentrace veřejných výzkumných institucí pod hlavičku jedné instituce - Akademie věd České republiky. Naproti tomu ve Finsku existují veřejné výzkumné instituce samostatně a nejsou kromě společných projektů nijak organizačně spjaty. Německý systém je kříţencem předchozích 2 systémů. Existuje zde řada asociací, institutů a společností, které v rámci své organizační struktury obsahují výzkumné ústavy, ovšem spolupráce mezi jednotlivými asociacemi a společnostmi existuje pouze v rámci řešených projektů. Financování veřejných výzkumných institucí je téţ velmi rozdílné napříč státy. V České republice získá vládní sektor pětinu finančních prostředků určených na výzkum a vývoj. Naproti tomu ve Finsku získají veřejné výzkumné instituce necelých 10 % finančních prostředků. Uprostřed se nachází financování německého vládního sektoru s podílem 14 % na výdajích na výzkum a vývoj. Z těchto dat lze usuzovat, ţe čím větší je míra koncentrace a propojení veřejných výzkumných institucí, tím větší je podíl finančních prostředků, které získají na výzkum a vývoj. Lze ovšem pouze usuzovat, jaký vliv má organizační spjatost instituce na výši získaných prostředků. Navíc v systému s jedinou výzkumnou institucí neexistuje v rámci vládního sektoru patřičná ţádoucí konkurence, či jednotná orientace na státem podporované oblasti výzkumu. Naproti tomu rozdělené instituce musí na trhu prokazovat své schopnosti a znalosti, aby vůbec mohla existovat, a tím dochází ke zkvalitňování výzkumu prováděného v těchto institucích.
5.2 Doporučení a) Vysoké školství
Nezavádět výzkumné vysoké školy. Při zavedení výzkumných vysokých škol dojde k deformaci systému vysokého školství a diskriminaci „nevýzkumných“ vysokých škol. Místo realizace tohoto opatření by bylo vhodné vyuţít finanční prostředky na vznik center excelence při vysokých školách a zajistit síťování se soukromým sektorem. Reformace a transformace vysokých škol na výzkumné vysoké školy je shora (ministerstvo) poměrně jednoduchá. Doslova stačí určit, které školy budou těmi výzkumnými a které nikoliv. Při pohledu ze zdola (vysoké 53
školy) se však jedná o zásadní existenční otázku, neboť pro výzkumné vysoké školy by změny nebyly příliš markantní (odhlédneme-li od zvýšení příjmů na výzkumnou činnost), kdeţto pro zbylé „nevýzkumné“ vysoké školy
by
došlo
k razantní
proměně
a v kombinaci
se sníţeným
financováním ke značnému omezení kvality vysoké školství v České republice. Systém vysokých škol by měl být zaloţen především na autonomii jednotlivých škol, avšak ve spolupráci a koordinaci s ministerstvy a poţadavky trhu na absolventy i prováděný výzkum. Účinnost opatření je tak v současné podobě přinejmenším sporná, a proto je vhodnější ponechat současný systém a případnou reformaci systému vysokého školství podrobněji naplánovat a v neposlední řadě projednat s vysokými školami.
Podporovat studenty a absolventy vysokých škol k výzkumné činnosti. Je nutné dodat české vědě novou „krev“, aby nedocházelo ke sniţování počtu výzkumných pracovníků a ke sniţování kvality českého výzkumu a vývoje. Proto je nutné věnovat pozornost získávání nových lidských zdrojů za pomocí vybudování kvalitního zázemí, které novým vědeckým pracovníkům zajistí uplatnění a umoţní jim provádět kvalitní výzkum. Zásadním opatřením je přístup vysokých škol k vnějšímu, ale hlavně k vnitřnímu marketingu, který je na českých vysokých školách často zanedbáván. Děje se tak zejména z důvodu nedostatku finančních prostředků, ale také kvůli špatnému řízení a nejasně definovaným strategiím škol. Vysoké školy by také měly samy aktivně nabízet stáţe pro nadané středoškolské studenty, rozvíjet tyto studenty a lákat je tímto ke studiu na dané vysoké škole. Samozřejmě jsou tyto stáţe určeny pro poměrně úzký okruh studentů, který je ovšem sloţen ze studentů s mimořádným nadáním pro další studium a především pro výzkumnou činnost. Vysoká škola tak při dlouhodobém vyuţití systému stáţí můţe průběţně a efektivně obohacovat svůj výzkumný personál.
Motivovat ke studiu přírodovědných a technických oborů. Orientovat se zejména na podporované vědní obory v rámci inovačních strategií a přinést tak nové lidské zdroje nejen pro výzkumnou činnost, ale také pro podniky, ve kterých budou potřeba vysoce kvalifikovaní 54
absolventi. Současný převis studentů právnických či ekonomických fakult nad studenty přírodovědných a technických oborů musí být minimálně narovnán, lépe však převáţen na stranu praktických oborů, jejichţ výzkumné činnosti produkují nové technologie či přímo produkty. Toto opatření musí být jasně strategicky definováno a je svým zaměřením značně dlouhodobé, neboť současní začínající středoškolští studenti budou přinášet první kvalitní výsledky svých případných výzkumů aţ po přibliţně 20 letech od jejich nástupu ke studiu na středních školách. Jedním ze zvaţovaných nástrojů bylo zavedení školného na vysokých školách, jehoţ výše by byla diferencována dle typu školy, resp. studovaného oboru. Dochází tak k penalizaci (resp. diskriminaci) studijních oborů, o které nemá daná země, či region zájem a naopak k podpoře vybraných studijních oborů. Nevýhodou takového systému školného je pak i diskriminace samotných studentů s vlohami pro „nepodporované“ studijní obory, kteří jsou tak vzhledem k rodinné finanční situaci postaveni před otázku, zda krátkodobě ušetřit a studovat „levnější“ školu, nebo v krátkém časovém okamţiku zaplatit více, ale v budoucnu tyto zvýšené počáteční výdaje kompenzovat příjmy z činnosti, pro kterou má student nadání. Účinnost zavedení školného je tak sporná a záleţí tak na psychologii studentů i na finanční situaci rodin. Školné tak klade svůj důraz na své negativní projevy, na rozdíl od podpory skutečného nadání studentů.
Iniciovat vznik center transferu technologií. Fungující centrum transferu technologií na Masarykově univerzitě je vzorem pro ostatní brněnské univerzity. V době upadajícího zájmu o tradiční formy propagace výsledků, jakými je například vystavování na veletrzích, by centra univerzitám pomohla získat partnery a odběratele znalostí či sluţeb. Nezbytnou podmínkou pro řádně fungující centrum transferu technologií je fungování kvalitního výzkumného prostředí na vysoké škole, které zajistí přísun nových technologií, které mohou být centrem dále nabízeny. Nemá tak smysl zakládat centra na vysokých školách, které buď nemají vůbec zájem touto cestou své výsledky výzkumu a technologie nabízet anebo nemají dostatečně konkurenceschopné technologie, či jejich 55
technologie svou podstatou nejsou vhodné pro nabízení soukromému sektoru pomocí center transferu technologií. Účinnost zavádění center transferu technologií je tak přímo závislé na přístupu školy k vlastnímu výzkumnému prostředí a jeho výsledkům. Vhodnými místy pro centra jsou školy s technickými, lékařskými, zemědělskými fakultami, či fakultami s podobným zaměřením.
Soustředit se na kvalitu a nikoliv na kvantitu. V rámci změny systému financování vysokých škol se brněnské univerzity musí připravit na zvýšenou konkurenci a musí tedy investovat finanční prostředky do své propagace a do zkvalitnění poskytovaných sluţeb a výzkumného zázemí. Spíše neţ o provedení tohoto opatření jde v systému kvality a kvantity o vyrovnávání vah, kde na jedné straně stojí kvantita a zvýšené příjmy ze zvýšeného počtu studentů a tím klesající kvalita poskytovaných sluţeb, a na straně druhé kvalita rostoucí s vynaloţenými výdaji a klesající s růstem počtu uţivatelů systému.
Modernizovat vybavení výzkumných ústavů. Modernizace vybavení v kombinaci s aktivní sebe-propagací výzkumných ústavů přiláká soukromý sektor a jeho finanční prostředky. Firmy tak nebudou naráţet na staré a nemoderní výzkumné zázemí, které je odrazovalo k investování svých prostředků. Finančně náročné opatření, které není právě z tohoto důvodu realizováno a navíc je často i ignorováno. Zastaralé výzkumné vybavení je jedním z hlavních důvodů, proč nedochází ke spolupráci a síťování veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje. Financování opatření tak musí být aktivně iniciováno a prováděno například ze zahraničních zdrojů (fondy Evropské unie). Národní vláda by k tomuto problému měla také přistupovat aktivněji a vynakládat vyšší objem prostředků nejen na běţné výdaje, ale právě na výdaje investiční. Spolu s aktivní propagací výzkumných pracovišť, tak po modernizaci vybavení můţe docházet k propojování veřejného a soukromého sektoru. Většinově však při tomto propojení záleţí na sektoru soukromém, který poskytuje nejvíce finančních prostředků, ovšem nemá zájem o výzkum prováděný v sektoru veřejném. Firmy by tak měly být státem 56
i regionálními vládami motivovány k poskytování finančních prostředků do veřejného sektoru. První investice však musí poskytnout sektor veřejný, aby došlo k narušení zaţitých předsudků soukromého sektoru.
Podporovat zřízení kombinovaných studijních oborů. Poptávka firem po úzce zaměřených absolventech klesá a naopak roste poptávka po absolventech s oborově kombinovaným vzděláním. Proto je nutné na vysokých školách zřizovat nové obory sloţené z poptávaných kombinací vědních oblastí. Proveditelnost tohoto opatření závisí na několika faktorech. Vysoká škola musí mít zájem o poskytování kombinovaných studijních oborů spolu s dostatkem kvalifikovaných pracovníků, kteří sami mají znalosti z obou oblastí, ze kterých je studijní obor sloţen. Kombinovaný studijní obor musí být zaloţen nejen na základě poptávky firem, které samy mohou sponzorovat tento obor, ale také na základě poptávky studentů. Poptávka studentů musí být povzbuzována vnějším marketingem školy i firem, které mají zájem o existenci studijního oboru a jeho absolventů. Výsledky tohoto opatření se projevují v dlouhodobém časovém horizontu a provozování takových studijních oborů je závislé na značném objemu finančních prostředků, jejichţ část musí nutně pocházet ze soukromého sektoru. Po splnění podmínek pak firmy můţou očekávat kvalitní absolventy s poţadovanými znalostmi a kompetencemi.
b) Zaměstnanost ve výzkumu a vývoji
Podporovat repatriaci českých vědců a expatriaci zahraničních vědců. Vědci dosud působící v zahraničí mohou přinést české vědě mnoho cenných znalostí a zkušeností, díky kterým mohou vznikat nové technologie
a česká
ekonomika
tak
můţe
posílit
svoji
konkurenceschopnost. Expatriotům je nutné zajistit kompletní servis od poradenství, přes asistenční sluţby po školení a osobnostní rozvoj. Tento systém jiţ na jiţní Moravě funguje, ovšem vědečtí pracovníci musí být průběţně obměňováni a nemůţe se tak jednat o jednorázovou „nákupní“
akci.
Jelikoţ
se
jedná
doslova
o
„nákup“
vědců
do Jihomoravského kraje, tak je samozřejmé, ţe je tato akce velmi nákladná, a proto musí být přijímaní vědci pečlivě vybírání příslušnými
57
institucemi. Zároveň se musí jihomoravské instituce starat o další rozvoj vědeckých pracovníků a poskytovat jim kvalitní zázemí. Nákup vědeckých pracovníků je dlouhodobým nástrojem, který však musí být pouţíván průběţně, coţ zvyšuje nároky na jeho provoz. Proto musí být jejich evaluace důkladná, a pokud by došlo k nákupu méně kvalitních pracovníků, pak musí být celá záleţitost neprodleně řešena. Zároveň musí tento systém poskytovat nové výsledky, technologie a inovace, jejichţ prodejem bude docházet k jeho financování, dalšímu rozvoji systému a nákupu nových vědeckých pracovníků.
Iniciovat a podporovat vznik inovativních firem. Pomocí technologických inkubátorů a vědecko-technologických parků podpořit nové podnikatele v jejich inovativních podnikatelských záměrech zejména v oblastech vytyčených regionální inovační strategií. Existující
základna
inkubátorů
a vědecko-technologických
parků
umoţňuje vznik nových start-upů a firem, který je zpočátku financován z veřejných zdrojů, ovšem při rozvoji inkubovaných společností dochází k obrácení toků finančních prostředků a nové technologie také umoţňují regionu pozvednout svoji konkurenceschopnost. Dochází zde také k síťování soukromého a veřejného sektoru, ale pouze v omezeném rozsahu, neboť inkubované firmy nejsou samozřejmě velkými hráči na trhu. V budoucnu však při dalším rozvoji nových firem můţe
docházet
k pokračování
navázané
spolupráce
a vyuţívání
výzkumných kapacit veřejného sektoru za finanční podpory sektoru soukromého.
Rozvíjet vzdělání vědeckých pracovníků. V současné dynamické době musí být kladen důraz na osobnostní rozvoj vědeckých pracovníků a na jejich odbornou kvalifikaci, která je nezbytná pro udrţení konkurenceschopnosti na trhu práce a pro přinášení nových nápadů a zkušeností vyuţitelných při výzkumné činnosti. Průběţné zvyšování kvalit, znalostí, schopností a zkušeností pomáhá vědeckým pracovníkům v jejich kariérním růstu a při přenosu nově nabytých kompetencí do výzkumné činnosti budou výzkumné projekty poskytovat kvalitnější výsledky a inovace, coţ při pouţití v praxi zvýší konkurenceschopnost regionu, ve kterém vědečtí pracovníci působí. 58
Rozvoj vědeckých pracovníků by měly především iniciovat Jihomoravský kraj a město Brno a jejich instituce by měly vědcům a výzkumným pracovníkům poskytovat plnou součinnost a své sluţby. c) Financování výzkumu a vývoje
Motivovat firmy k investicím do inovací. Pokračovat
v programu
Inovačních
voucherů
a rozšířit
jeho
působnost a poskytovat poradenství a asistenční sluţby pro inovativní podniky. Existující program Inovačních voucherů dokázal jiţ na počátku svého působení přilákat firmy a propojit je s veřejným sektorem. Program tak úspěšně vytváří prostředí pro síťování financované z veřejných finančních prostředků. Návratnost investice pak spočívá v poskytování nových produktů
s vyšší
přidanou
hodnotou
zapojenými
firmami
a tedy
ve zvýšeném odvodu daní, ale také v navázané spolupráci sektorů, kdy soukromý sektor můţe pokračovat (jiţ bez dotování z veřejných prostředků) ve financování poţadovaného výzkumu ve veřejném sektoru. Zda je toto opatření účinné, je měřitelné pouze pomocí srovnání ročních výkazů firem, ze kterých můţe být zjistitelné, zda došlo ke zlepšení hospodaření firem a tedy i k vyšším odvodům. V neposlední řadě také pomocí vykazování výsledků výzkumů a jejich financování výzkumnými pracovišti, z nichţ bude poznatelné, zda došlo k propojení se soukromým sektorem.
Iniciovat propojení veřejného a soukromého sektoru. Vládní organizace musí ve spolupráci výzkumnými ústavy a institucemi propagovat výhody výzkumu ve veřejném sektoru a hostovat jednání mezi veřejným a soukromým sektorem. Kromě programu inovačních voucherů musí být ze strany národních i regionálních autorit podporováno propojení sektorů i pomocí jiných opatření. Vlády musí odstraňovat existující překáţky spolupráce a minimalizovat existující bariéry, které brání propojení sektorů. Národní autority mohou iniciovat vznik nových programů investičních pobídek či grantů na podporu síťování, či podporovat vznik takových programů v regionech. 59
Činnost vlád tak musí probíhat zejména v administrativní části a musí tvořit podmínky a prostředí vhodné pro tvorbu a rozvoj spolupráce veřejných výzkumných pracovišť a soukromých podniků.
Podporovat patentování technologií a produktů. Ochrana duševního vlastnictví je v globálním konkurenčním prostředí nezbytná, a proto musí být firmy podporovány poradenstvím i finančně k získání patentů, licencí, uţitných vzorů a dalších nástrojů ochrany inovací a nových technologií. V současné době si podniky musí chránit své produkty a technologie před kopírováním a zneuţívání jejich vynálezů jinými subjekty. Lokální vlády mohou v tomto směru poskytovat granty podnikům na patentování jejich technologií a produktů a sníţit tak finanční zatíţení podniků, které je v oblasti patentování velmi vysoké. Návratnost této investice pro veřejný sektor je však velmi obtíţně změřitelná a lze ji vyjádřit buď ve zvýšení konkurenceschopnosti místních podniků a tedy i regionu. Také firmy mohou vykazovat trţby, které nebudou sniţovány o trţby „kopírujících“ subjektů.
d) Ostatní
Popularizovat vědu, výzkum a vývoj a jejich výsledky Vytvořením informačního a tiskového střediska lze medializovat vědu v Jihomoravském kraji a také inovativní firmy, coţ zvýší zájem o jejich produkty a sluţby. Tiskové středisko vědy funguje v rámci projektu Univerzity Palackého v Olomouci a přináší zprávy z veřejných výzkumných institucí a vysokých škol z oblasti aktuálního výzkumu či pořádaných akcí těmito institucemi. Zapojení do tohoto systému je dobrovolné a náklady na udrţování systému jsou minimální. Jedná se o levnou formu marketingu, která můţe být jihomoravskými institucemi vyuţívána k sebepropagaci a medializaci svých výsledků a také k přilákání veřejnosti a soukromých investorů.
Pořádat a subvencovat brokerage setkání Brokerage setkání napomáhají podnikům i institucím veřejné výzkumné sféry najít partnery pro spolupráci ve výzkumu a vývoji, či přímo pro pouţití nových technologií a inovací ve výrobě nových produktů. 60
Tato setkání jsou novou formou vyhledávání kontaktů a partnerů a jsou přímo cílená na určitou vědní oblast. Nedochází tak k roztříštěnosti uţivatelů na rozdíl od výstav a veletrhů. Počet účastníků je téţ omezený, coţ napomáhá k bliţšímu vzájemnému seznámení a také k nalezení vhodného partnera ve výzkumu a vývoji.
Podporovat vznik klastrů Klastrování je velmi specifickou činností, kterou ohroţuje mnoho faktorů. Ze strany veřejného sektoru mohou být ovlivněny například bariéry tvorby klastrů či by mělo dojít uvolnění podmínek fungování. Jako umělá organizační struktura však klastr musí být zejména vzájemnou iniciativou firem, kde veřejný sektor dává pouze moţnosti a příleţitosti. Realizace tohoto opatření je velmi sloţitá a vznik klastrů musí iniciovat především soukromý sektor. Pokud však nebude o tento způsob propojování subjektů zájem, pak nemá smysl jej veřejně podporovat. Jisté formy dotací však mohou napomoci k rozhodnutí firem klastr zřídit.
Zlepšit dopravní obsluţnost Zásadní v tomto směru je letecké napojení na vhodná evropská letiště, neboť investoři ze zahraničí obvykle preferují leteckou dopravu. Také je nutné vyřešit situaci v budování silniční infrastruktury, zejména pak severojiţní propojení Svitavy-Brno-Vídeň, které buď neexistuje, nebo je ve zcela nevyhovujícím stavu. Opatření je sice proveditelné, ovšem přímo závislé na rozhodnutí národních autorit, které v současné „pokrizové“ době nemají zájem vynakládat prostředky do investic. Realizace výstavby nových dopravních spojení však napomáhá rychlejšímu přílivu investic a tedy i k „zaplacení“ počátečních investic, avšak v dlouhodobém časovém horizontu.
61
ZÁVĚR Výzkum, vývoj a inovace se v České republice postupně dostávají do popředí. Politici, veřejné instituce, firmy i podnikatelé si uvědomují, ţe se v dnešním globalizovaném světě jiţ nemohou spoléhat na tradiční přístupy, nýbrţ musí hledat nové postupy, nové technologie, musejí inovovat. To samé však čeká regiony a jednotlivá města, pokud chtějí udrţet či zvýšit tamní kvalitu ţivota. Kaţdý region či město přistupuje ke svému rozvoji odlišně, a proto se liší i výsledné inovační prostředí v daných regionech. Město Brno v posledním desetiletí vyvinulo značné úsilí, aby se z tradičně průmyslového města stalo město moderní s konkurenceschopnou znalostní ekonomikou. Značný vliv na směřování regionu má Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje, která spolu s dalšími strategickými dokumenty udává další směr vývoje regionu. Stále však Brno a jeho okolí patří mezi mladá, rozvíjející se inovační centra, která potřebují další rozvoj. Proto práce navrhuje moţné postupy a doporučení, kterými by se měly Jihomoravský kraj a město Brno řídit a prosazovat je. V oblasti vysokého školství je doporučována například podpora studentů a absolventů v jejich výzkumné činnosti za pomocí modernizace vybavení výzkumných pracovišť, ale také není doporučováno zavádění výzkumných vysokých škol, které je příliš rizikové a navíc v současně známé podobě i nevýhodné pro většinu českých vysokých škol. V oblasti zaměstnanosti ve výzkumu a vývoji je doporučováno především repatriace (resp. expatriace) vědců ze zahraničí, jakoţto zdroje nových znalostí, které obohatí české výzkumné prostředí. Financování výzkumu a vývoje musí směřovat ze strany regionu k podpoře propojení veřejného a soukromého sektoru a nabourání zaţitých stereotypů výzkumu zejména v soukromém sektoru. Mezi dalšími opatřeními nutnými pro rozvoj znalostní ekonomiky v regionu je hlavně popularizace vědy, výzkumu, vývoje a jejich výsledků vůbec, neboť tato oblast je dlouhodobě podceňována a dobrý marketing regionu můţe přinést další investice do místních výzkumných pracovišť. V neposlední řadě by měl kraj vylepšit a odstranit existující bariéry v oblasti klastrů i dopravního spojení. 62
Pro Jihomoravský kraj a město Brno je důleţité pokračovat v nastolené strategii a dále ji obohacovat o nové přístupy, aby nedošlo k průběţnému zastarání budovaného systému, nýbrţ k jeho průběţnému obohacování a tedy i růstu konkurenceschopnosti a tedy i zisků regionu. S tím vším má brněnský region stát se nejinovativnějším regionem v České republice a také významným hráčem v rámci celé Evropy.
63
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Academy of Finland. Academy of Finland [online]. Helsinki : 2010, 11.11.2010 [cit. 2011-05-05]. Centres of Excellence - Ongoing. Dostupné z WWW:
. Ammattikorkeakoulujen rehtorineuvosto. ARENE [online]. Helsinki : 2011a [cit. 201105-05]. Rectors' Conference of Finnish Universities of Applied Sciences. Dostupné z WWW:
. Ammattikorkeakoulujen rehtorineuvosto. ARENE [online]. Helsinki : 2011b [cit. 201105-05]. R&D. Dostupné z WWW: . Brno. Brno [online]. Brno : 2011, 01.03.2011 11:14 [cit. 2011-04-23]. Partnerská města. Dostupné z WWW: . Culminatum Innovation Oy Ltd. Culminatum [online]. Espoo : 2011 [cit. 2011-05-07]. Front page. Dostupné z WWW: . CEITEC. CEITEC [online]. Brno : 2009a [cit. 2011-04-27]. Co je CEITEC. Dostupné z WWW: . CEITEC. CEITEC [online]. Brno : 2009b [cit. 2011-04-27]. Harmonogram. Dostupné z WWW: . CEITEC. CEITEC [online]. Brno : 2009c [cit. 2011-04-27]. Cíle projektu. Dostupné z WWW: . Česká republika. Zákon ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů : Zákon o vysokých školách. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1998, Částka 39, č. 111, s. 5385-5424. Dostupný také z WWW: . ISSN 1211-1244. Česká republika. Zákon ze dne 13. března 2002 o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací : Zákon o podpoře výzkumu a vývoje. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2002, Částka 56, č. 130, s. 3181-3204. Dostupný také z WWW: . ISSN 1211-1244. Česká republika. Strategie hospodářského růstu České republiky [online]. [s.l.] : [s.n.], 2005a [cit. 2011-04-30]. Dostupné z WWW: . Česká republika. Zákon ze dne 28. července 2005 o veřejných výzkumných institucích. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2005b, Částka 122, č. 341, s. 5998-6017. Dostupný také z WWW: . ISSN 1211-1244. Česká republika. Vyhláška o stanovení seznamu aglomerací pro účely hodnocení a sniţování hluku. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2006, Částka 182, č. 561, s. 64
7673-7696. Dostupný také z WWW: . ISSN 1211-1244. Česká republika. Usnesení vlády České republiky ze dne 26. ledna 2009 č. 111 k Bílé knize terciárního vzdělávání. 2009, č. 111, s. 1. Dostupný také z WWW: . Česká republika. Plán legislativních prací vlády na rok 2011 : Příloha č. 1 k Usnesení vlády ze dne 26. ledna 2011 č. 69. 2011, s. 58. Dostupný také z WWW: . Český statistický úřad. Český statistický úřad. Praha : Český statistický úřad, 2010. Ukazatele výzkumu a vývoje za rok 2009. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-250-2038-8. Český statistický úřad. Počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2011 : Tab. 3 Počet obyvatel v obcích České republiky k 1.1.2011. Praha : Český statistický úřad, 2011a. Dostupné z WWW: . Český statistický úřad. Český statistický úřad. Praha : 2011b. Výzkum a vývoj Výsledky statistického šetření. Dostupné z WWW: . Duale Hochschule Baden-Württemberg. DBHW : Profil [online]. 2011 [cit. 2011-0513]. Die Duale Hochschule Baden-Württemberg. Dostupné z WWW: . EurActiv. EurActiv [online]. 2004 [cit. 2011-05-17]. Lisbon Agenda. Dostupné z WWW: . EurActiv. EurActiv [online]. 2009 [cit. 2011-05-17]. Sweden admits Lisbon Agenda 'failure'. Dostupné z WWW: . European Commission. SDĚLENÍ JARNÍMU ZASEDÁNÍ EVROPSKÉ RADY : Společně k růstu a zaměstnanosti - Nový začátek lisabonské strategie. Brusel : European Commission, 2005. 35 s. Dostupné z WWW: . European Commission. Evropská komise v České republice [online]. 2009 [cit. 201105-19]. Lisabonská strategie. Dostupné z WWW: . European Commission. Enterprise and Industry [online]. 2010a, 31/10/2010 [cit. 201104-24]. Glossary. Dostupné z WWW: . European Commission. EUROPE 2020 : A European strategy for smart, sustainable and inclusive growth. Brusel : European Commission, 2010b. 37 s. Dostupné z WWW: . 65
European Council. LISBON EUROPEAN COUNCIL [online]. Lisabon : 2000 [cit. 2011-05-17]. PRESIDENCY CONCLUSIONS. Dostupné z WWW: . European Institute of Innovation and Technology. European Institute of Innovation and Technology [online]. 2009a [cit. 2011-05-05]. KICs Overview. Dostupné z WWW: . European Institute of Innovation and Technology. EIT ICT Labs : Partners. Budapest : [s.n.], 2009b. 5 s. Dostupné z WWW: . Eurostat. Science, technology and innovation : Database [online]. Lucemburk : 2011a, 17.05.2011 [cit. 2011-05-07]. Total intramural R&D expenditure (GERD) by sectors of performance and source of funds (rd_e_gerdfund). Dostupné z WWW: . Eurostat. Regions and cities : Database [online]. Lucemburk : 2011b, 17.05.2011 [cit. 2011-05-07]. Total intramural R&D expenditure (GERD) by sectors of performance and region (rd_e_gerdreg). Dostupné z WWW: . Eurostat. Science, technology and innovation : Database [online]. Lucemburk : 2011c, 17.05.2011 [cit. 2011-05-07]. Total R&D personnel by sectors of performance, occupation and sex (rd_p_persocc). Dostupné z WWW: . Finnish science and technology Information Service. Finnish innovation system [online]. Helsinki : 2006a [cit. 2011-05-06]. Dostupné z WWW: . Finnish science and technology Information Service. Finnish science policy [online]. Helsinki : 2006b [cit. 2011-05-06]. Dostupné z WWW: . Finnish science and technology Information Service. Finnish science and technology Information Service [online]. 2010 [cit. 2011-05-06]. State research institutes. Dostupné z WWW: . Finnish science and technology Information Service. Technology and innovation policy [online]. Helsinki : 2011a [cit. 2011-05-06]. Dostupné z WWW: . Finnish science and technology Information Service. Research expenditure in the higher education sector [online]. Helsinki : 2011b [cit. 2011-05-06]. Dostupné z WWW: .
66
Finsko. Yliopistolaki. In Sbírka zákonů Finska. 2009, č. 111. Dostupný také z WWW: . Jihomoravské inovační centrum. Jihomoravské inovační centrum [online]. Brno : 2009a [cit. 2011-04-24]. Co je to transfer technologií. Dostupné z WWW: . Jihomoravské inovační centrum. Inovační vouchery [online]. Brno : 2009b [cit. 201105-20]. O inovačních voucherech. Dostupné z WWW: . Jihomoravský kraj. Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje 3. Brno : [s.n.], 2009. 88 s. Dostupné z WWW: <www.krjihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=123753&TypeID=7>. MALKAMÄKI, Ulla, et al. CENTRE OF EXCELLENCE POLICIES IN RESEARCH : AIMS AND PRACTICES IN 17 COUNTRIES AND REGIONS. Helsinki : Monila Oy, 2001. 89 s. Dostupné z WWW: . ISBN 951-715-355-4. Ministerium für Wissenschaft, Forschung und Kunst Baden-Württemberg. Ministerium für Wissenschaft, Forschung und Kunst Baden-Württemberg [online]. Stuttgart : 2011a [cit. 2011-05-09]. Hochschulen. Dostupné z WWW: . Ministerium für Wissenschaft, Forschung und Kunst Baden-Württemberg. Ministerium für Wissenschaft, Forschung und Kunst Baden-Württemberg [online]. Stuttgart : 2011b [cit. 2011-05-09]. Forschungspolitik. Dostupné z WWW: . Ministerium für Wissenschaft, Forschung und Kunst Baden-Württemberg. Ministerium für Wissenschaft, Forschung und Kunst Baden-Württemberg [online]. Stuttgart : 2011c [cit. 2011-05-09]. Forschungspolitik und -förderung. Dostupné z WWW: . Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice : Bílá kniha. Praha : [s.n.], 2001. 90 s. Dostupné z WWW: . Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. Bílá kniha terciárního vzdělávání. Praha : [s.n.], 2009. 80 s. Dostupné z WWW: . Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Praha : 2010 [cit. 2011-04-23]. Přehled soukromých vysokých škol. Dostupné z WWW: . Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. Rejstřík veřejných výzkumných institucí [online]. Praha : 2011 [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: .
67
Ministry of Education and Culture. KOTA Online [online]. Helsinki : 2010 [cit. 201105-04]. Dostupné z WWW: . Ministry of Education and Culture. OKM [online]. Helsinki : 2011a [cit. 2011-05-04]. Universities and University Networks. Dostupné z WWW: . Ministry of Education and Culture. OKM [online]. Helsinki : 2011b [cit. 2011-05-04]. Polytechnics. Dostupné z WWW: . Ministry of Education and Culture. AMKOTA Online [online]. Helsinki : 2005 [cit. 2011-05-05]. Ammattikorkeakouluittain. Dostupné z WWW: < http://amkota2.csc.fi:8080/discoverer/app/open? >. Ministry of Education and Culture. AMKOTA Online [online]. Helsinki : 2011 [cit. 2011-05-05]. Vuosittain. Dostupné z WWW: . Národní informační centrum pro mládeţ. Národní informační centrum pro mládež [online]. Praha : 2010 [cit. 2011-05-15]. Německý vzdělávací systém. Dostupné z WWW: . Official Statistics of Finland (OSF): Students and qualifications of educational institutions [online]. ISSN=1798-7679. 2008. Helsinki: Statistics Finland [cit. 2011-05-06]. Dostupné z WWW: . Official Statistics of Finland (OSF). Statistics Finland [online]. Helsinki : 2011a [cit. 2011-05-13]. Population. Dostupné z WWW: . Official Statistics of Finland (OSF): University education [online]. University degrees 2010. Helsinki: Statistics Finland, 2011b, [cit. 2011-05-13]. Dostupné z WWW: . Opetusministeriö. Etusivu opetusministeriön verkkolehti [online]. Helsinki : 2002, 16.2.2006 [cit. 2011-05-06]. Kansanedustajat kysyvät - valtioneuvosto vastaa. Dostupné z WWW: . Opetusministeriö. KOTA Online [online]. 2010 [cit. 2011-05-06]. Aiheiden valinta. Dostupné z WWW: . OECD. Frascati Manual - Příručka Frascati : Navrhovaná standartní praxe průzkumů výzkumu a experimentálního vývoje [online]. 6. vydání. Paříţ : OECD Publications, 2002 [cit. 2011-04-26]. Dostupné z WWW: . ISBN 92-64-19903-9.
68
OECD. OECD Glossary of Statistical Terms [online]. Friday, September 09, 2005 [cit. 2011-05-26]. Knowledge-based economy Definition. Dostupné z WWW: . Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Rada pro výzkum, vývoj a inovace : Příloha usnesení vlády ze dne 5. ledna 2000 č. 16 [online]. Praha : 2004a [cit. 2011-05-02]. NÁRODNÍ POLITIKA VÝZKUMU A VÝVOJE ČESKÉ REPUBLIKY. Dostupné z WWW: . Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Rada pro výzkum, vývoj a inovace [online]. Praha : 2004b [cit. 2011-05-02]. Národní program výzkumu. Dostupné z WWW: . Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Rada pro výzkum, vývoj a inovace [online]. Praha : 2006 [cit. 2011-05-02]. Národní politika výzkumu a vývoje České republiky. Dostupné z WWW: . Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Rada pro výzkum, vývoj a inovace [online]. Praha : 2007 [cit. 2011-05-02]. Národní politika VaV 2004-2008. Dostupné z WWW: . Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Rada pro výzkum, vývoj a inovace [online]. Praha : 2009 [cit. 2011-05-02]. Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací v České republice. Dostupné z WWW: . Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Rada pro výzkum, vývoj a inovace [online]. Praha : 2010a [cit. 2011-05-02]. Působnost Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Dostupné z WWW: . Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Rada pro výzkum, vývoj a inovace [online]. Praha : 2010b [cit. 2011-05-02]. Národní inovační politika České republiky na léta 2005 2010. Dostupné z WWW: . Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Rada pro výzkum, vývoj a inovace [online]. Praha : 2010c [cit. 2011-05-02]. Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009 - 2015 . Dostupné z WWW: . Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Rada pro výzkum, vývoj a inovace [online]. Praha : 2011 [cit. 2011-05-02]. Základní údaje. Dostupné z WWW: . Research in Germany. Research in Germany [online]. 2011a [cit. 2011-05-17]. R&D Policy Framework. Dostupné z WWW: . Research in Germany. Research in Germany [online]. 2011b [cit. 2011-05-18]. The High-Tech Strategy for Germany. Dostupné z WWW: . Research in Germany. Research in Germany [online]. 2011c [cit. 2011-05-18]. Excellence Initiative. Dostupné z WWW:
69
germany.de/research-landscape/r-d-policy-framework/28156/excellenceinitiative.html>. Research in Germany. Research in Germany [online]. 2011d [cit. 2011-05-18]. Universities. Dostupné z WWW: . Research in Germany. Research in Germany [online]. 2011e [cit. 2011-05-18]. Research Performing Organisations. Dostupné z WWW: . SCHUMPETER, Joseph. The European Heritage in Economics and the Social Sciences [online]. Backhaus, Jürgen, Backhaus, Ursula. Volume 1. [s.l.] : Springer US, 2003 [cit. 2011-04-25]. The Theory of Economic Development, s. 61-116. Dostupné z WWW: . ISBN 978-0-306-48082-9, doi:10.1007/0-306-48082-4_3. SEIDENGLANZ, Daniel - TOUŠEK, Václav - ŠANDA, Robert - JANOTA, Michal. Demografický vývoj obyvatelstva města Brna a okolí. Brno : Masarykova univerzita, Centrum pro regionální rozvoj, 2008. 57 s. SOJKA, Milan; KOUBA, Luděk. Kapitoly z dějin ekonomických teorií. 1. vyd. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 152 s. ISBN 80-7157935-1. Statistisches Bundesamt Deutschland. Statistisches Bundesamt Deutschland [online]. 2011 [cit. 2011-05-17]. Studierende. Dostupné z WWW: . Statistisches Bundesamt Deutschland. Studierende an Hochschulen : Wintersemester 2003/2004. Wiesbaden : Statistisches Bundesamt, 2004. 448 s. Bildung und Kultur. Dostupné z WWW: . Statistisches Bundesamt Deutschland. Studierende an Hochschulen : Wintersemester 2004/2005. Wiesbaden : Statistisches Bundesamt, 2005. 470 s. Bildung und Kultur. Dostupné z WWW: . Statistisches Bundesamt Deutschland. Studierende an Hochschulen : Wintersemester 2005/2006. Wiesbaden : Statistisches Bundesamt, 2006. 481 s. Bildung und Kultur. Dostupné z WWW: . Statistisches Bundesamt Deutschland. Studierende an Hochschulen : Wintersemester 2006/2007. Wiesbaden : Statistisches Bundesamt, 2007. 491 s. Bildung und Kultur. Dostupné z WWW: . Statistisches Bundesamt Deutschland. Studierende an Hochschulen : Wintersemester 2007/2008. Wiesbaden : Statistisches Bundesamt, 2008. 450 s. Bildung und Kultur. Dostupné z WWW: . Statistisches Bundesamt Deutschland. Statistisches Bundesamt Deutschland [online]. 2009 [cit. 2011-05-17]. Research and Development. Dostupné z WWW: . 70
Statistisches Bundesamt Deutschland. Statistisches Bundesamt Deutschland [online]. 2010a [cit. 2011-05-17]. Forschung und Entwicklung. Dostupné z WWW: . Statistisches Bundesamt Deutschland. Monetäre hochschulstatistische Kennzahlen : 2008. Wiesbaden : Statistisches Bundesamt, 2010b. 178 s. Bildung und Kultur. Dostupné z WWW: . Artikelnummer: 2110432087004. Statistisches Landesamt Baden-Württemberg. Statistisches Landesamt BadenWürttemberg [online]. Stuttgart : 2010a [cit. 2011-05-17]. Studierende an Hochschulen in Baden-Württemberg nach Hochschularten und Geschlecht. Dostupné z WWW: . Statistisches Landesamt Baden-Württemberg. Statistisches Landesamt BadenWürttemberg [online]. Stuttgart : 2010b [cit. 2011-05-17]. Forschungs- und Entwicklungsmonitor Baden-Württemberg. Dostupné z WWW: . Statistisches Landesamt Baden-Württemberg. Hochschulen in Baden-Württemberg (1998 – 2008). Stuttgart : Statistisches Landesamt Baden-Württemberg, 2010c. 60 s. Dostupné z WWW: . Statistisches Landesamt Baden-Württemberg. Bildung, Kultur [online]. Stuttgart : Statistisches Landesamt Baden-Württemberg, 2010d [cit. 2011-05-19]. Hochschulstandorte - Wintersemester 2009/2010. Dostupné z WWW: . Stuttgart. Landeshauptstadt Stuttgart [online]. Stuttgart : 2011b [cit. 2011-05-16]. Studying in Stuttgart. Dostupné z WWW: . Stuttgart. Landeshauptstadt Stuttgart [online]. Stuttgart : 2011a [cit. 2011-05-16]. Aktuelle Zahl der Einwohner. Dostupné z WWW: . Stuttgart. Landeshauptstadt Stuttgart [online]. Stuttgart : 2011b [cit. 2011-05-16]. Economic Data on Stuttgart 2010. Dostupné z WWW: . Suomen virallinen tilasto (SVT): Tutkimus- ja kehittämistoiminta [online]. ISSN=17986206. 2009. Helsinki: Tilastokeskus [cit. 2011-05-07]. Dostupné z WWW: .
71
The Finnish National Board of Education. The Finnish National Board of Education [online]. Helsinki : Statistics Finland, 2010a, 12.07.2010 [cit. 2011-05-05]. University Education. Dostupné z WWW: . The Finnish National Board of Education. The Finnish National Board of Education [online]. Helsinki : 2010b, 12.07.2010 [cit. 2011-05-05]. Polytechnic Education. Dostupné z WWW: . The World Bank. Knowledge for Development [online]. 2011 [cit. 2011-04-27]. About. Dostupné z WWW: . Tilastokeskus. Tutkimus- ja kehittämistoiminta [online]. Helsinki : 2010 [cit. 2011-0511]. Tutkimus- ja kehittämistoiminnan menot, henkilöstö ja työvuodet alueittain 1995- 2009. Dostupné z WWW: . Úřad vlády České republiky. Národní inovační strategie [online]. Praha : [s.n.], 2004 [cit. 2011-05-02]. Dostupné z WWW: . Ústav pro informace ve vzdělávání. Statistická ročenka školství 2009 – Soubor ekonomických ukazatelů resortu : kapitola E - Vysoké školy [online]. Praha : [s.n.], 2010a [cit. 2011-05-01]. Dostupné z WWW: . Ústav pro informace ve vzdělávání. Výkonové ukazatele [online]. Praha : [s.n.], 2010b [cit. 2011-05-03]. Dostupné z WWW: .
72
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1: Seznam vysokých škol sídlících v Brně s uvedením jejich právní formy Příloha č. 2: Vývoj počtu studentů studujících na veřejných vysokých školách sídlících v Brně v letech 2002–2009 Příloha č. 3: Vývoj počtu studentů studujících na soukromých vysokých školách sídlících v Brně v letech 2002–2009 Příloha č. 4: Počet zaměstnaných ve výzkumu a vývoji v letech 2005–2009 Příloha č. 5: Zdroje financování a příjemci dotací na výzkum a vývoj v České republice v roce 2009 (v mil. Kč) Příloha č. 6: Výdaje na výzkum a vývoj v České republice v letech 2002–2009 podle zdrojů jejich financování a podle sektorů jejich uţití (v mld. Kč) Příloha č. 7: Výdaje na výzkum a vývoj ve vysokoškolském sektoru České republiky za léta 2000–2009 (v mil. Kč) Příloha č. 8: Seznam univerzit a polytechnických škol sídlících v Helsinkách Příloha č. 9: Vývoj počtu studentů studujících na univerzitách sídlících v Helsinkách v letech 2002–2009 Příloha č. 10: Vývoj počtu studentů studujících na polytechnických školách sídlících v Helsinkách Příloha č. 11: Počet zaměstnaných ve výzkumu a vývoji ve Finsku v letech 2003–2009 Příloha č. 12: Zdroje financování a příjemci dotací na výzkum a vývoj ve Finsku v roce 2009 (v mil. EUR) Příloha č. 13: Výdaje na výzkum a vývoj ve Finsku v letech 2003–2009 podle zdrojů jejich financování a podle sektorů jejich uţití (v mil. EUR) Příloha č. 14: Vývoj financování výzkumu a vývoje na univerzitách sídlících v Helsinkách v letech 2005–2009 Příloha č. 15: Přehled financování finských státních výzkumných institucí v roce 2010 (v mil. EUR) Příloha č. 16: Přehled financování finských státních výzkumných institucí v roce 2010
73
Příloha č. 17: Vývoj počtu studentů studujících na vysokých školách sídlících v Stuttgartu v letech 2003–2009 Příloha č. 18: Počet zaměstnaných ve výzkumu a vývoji v letech 2005–2009 Příloha č. 19: Zdroje financování a příjemci dotací na výzkum a vývoj v Německu v roce 2007 (v mil. EUR) Příloha č. 20: Výdaje na výzkum a vývoj v Německu v letech 2003–2009 podle zdrojů jejich financování a podle sektorů jejich uţití (v mil. EUR) Příloha č. 21: Výdaje na výzkum a vývoj v institucích vládního a soukromého neziskového sektoru v Německu v letech 2005–2008 (v mil. EUR)
74
PŘÍLOHA Č. 1
Tabulka č. 6: Seznam vysokých škol sídlících v Brně s uvedením jejich právní formy Název školy
Právní forma
Janáčkova akademie múzických umění
Veřejná VŠ
Masarykova univerzita
Veřejná VŠ
Mendelova univerzita v Brně
Veřejná VŠ
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Veřejná VŠ
Vysoké učení technické v Brně
Veřejná VŠ
Univerzita obrany
Státní VŠ
Akademie STING, o.p.s., Brno
Soukromá VŠ
B.I.B.S., a.s. - Brno International Business School
Soukromá VŠ
Newton College, a.s.
Soukromá VŠ
Rašínova vysoká škola s.r.o.
Soukromá VŠ
Vysoká škola Karla Engliše v Brně
Soukromá VŠ
Vysoká škola obchodní a hotelová, s.r.o.
Soukromá VŠ
Vysoká škola realitní - Institut Franka Dysona s.r.o.
Soukromá VŠ
Zdroj: Česká republika, 1998; MŠMT, 2010
75
PŘÍLOHA Č. 2
Tabulka č. 7: Vývoj počtu studentů studujících na veřejných vysokých školách sídlících v Brně v letech 2002–2009 Rok/Škola
JAMU
MUNI
MENDELU
VFU
VUT
Celkem
2002
548
25 684
6 588
1 942
15 757
50 519
2003
594
29 216
7 245
2 070
17 582
56 707
2004
602
31 961
7 791
2 216
18 626
61 196
2005
596
30 147
7 842
2 357
20 080
61 022
2006
599
32 483
8 769
2 552
20 736
65 139
2007
626
34 263
9 365
2 726
20 932
67 912
2008
652
36 252
10 352
2 816
21 176
71 248
2009
695
38 216
10 617
2 899
21 695
74 122
Zdroj: ÚIV, 2010b
76
PŘÍLOHA Č. 3
Tabulka č. 8: Vývoj počtu studentů studujících na soukromých vysokých školách sídlících v Brně v letech 2002–2009 Rok/Škola
STING
BIBS
NEWTON
RAŠÍN
ENGLIŠ
VŠOH
VŠR-IFD
Celkem
2002
360
x
x
x
184
x
x
544
2003
486
x
x
x
261
x
x
747
2004
484
x
40
59
233
x
x
816
2005
457
169
119
128
228
x
x
1 101
2006
702
x
216
198
268
x
x
1 384
2007
877
505
309
235
391
81
x
2 398
2008
835
523
230
330
499
209
7
2 633
2009
941
478
279
464
575
359
20
3 116
Zdroj: ÚIV, 2010b Poznámka: Škola B.I.B.S., a.s. - Brno International Business School nedodala pro rok 2006 kompletní data.
77
PŘÍLOHA Č. 4
Tabulka č. 9: Počet zaměstnaných ve výzkumu a vývoji v letech 2005–2009 2005
2006
2007
2008
2009
Celkem počet zaměstnaných
65 379
69 162
73 081
74 508
75 788
Celkem přepočtený počet zaměstnaných (FTE)
43 370
47 729
49 192
50 808
50 961
Podnikatelský sektor celkem
27 278
29 740
31 847
32 745
33 480
Podnikatelský sektor FTE
21 782
23 713
25 217
26 069
25 884
Vládní sektor celkem
13 880
14 560
14 836
15 091
14 776
Vládní sektor FTE
10 584
11 086
11 341
11 386
11 180
Vysokoškolský sektor celkem
23 998
24 634
26 162
26 376
27 215
Vysokoškolský sektor FTE
10 776
12 776
12 465
13 147
13 648
Soukromý neziskový sektor celkem
223
228
236
296
317
Soukromý neziskový sektor FTE
229
154
168
206
249
Zdroj: ČSÚ, 2010
78
PŘÍLOHA Č. 5
Tabulka č. 10: Zdroje financování a příjemci dotací na výzkum a vývoj v České republice v roce 2009 (v mil. Kč) Příjemci dotací Podnikatelský sektor
Zdroje financování Podnikatelské
Veřejné
Zahraničí
24 079
4 911
4 181
46
33 218
1 158
10 117
422
139
11 836
106
9 076
426
415
10 022
23
197
41
12
274
25 367
24 301
5 070
612
55 350
Vládní sektor Vysokoškolský sektor Soukromý neziskový sektor Celkem
Zdroj: ČSÚ, 2010; vlastní dopočty.
79
Ostatní národní
Celkem
PŘÍLOHA Č. 6 Tabulka č. 11: Výdaje na výzkum a vývoj v České republice v letech 2002–2009 podle zdrojů jejich financování a podle sektorů jejich uţití (v mld. Kč) Zdroje financování
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Podnikatelský
15,88
16,59
18,53
22,83
28,40
29,29
28,24
25,37
Veřejný
12,43
13,49
14,70
17,25
19,45
22,36
22,34
24,30
Zahraniční
0,80
1,47
1,30
1,67
1,53
2,21
2,89
5,07
Ostatní
0,44
0,70
0,56
0,46
0,53
0,42
0,63
0,61
Příjemci dotací Podnikatelský
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
18,05
19,67
21,90
26,66
32,47
33,62
33,49
33,22
Vládní
6,79
7,52
7,87
8,44
9,31
11,31
11,32
11,84
Vysokoškolský
4,62
4,92
5,18
6,91
7,92
9,16
9,09
10,02
Neziskový
0,10
0,13
0,13
0,19
0,20
0,20
0,21
0,27
29,55
32,25
35,08
42,20
49,90
54,28
54,11
55,35
Celkem
Zdroj: ČSÚ, 2010
80
PŘÍLOHA Č. 7 Tabulka č. 12: Výdaje na výzkum a vývoj ve vysokoškolském sektoru České republiky za léta 2000–2009 (v mil. Kč) Dle vědní oblasti
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Přírodní vědy
1 298
1 017
1 137
1 476
2 020
1 911
2 357
2 446
Technické vědy
1 837
2 038
2 051
2 502
2 653
3 388
3 228
3 474
Lékařské vědy
514
750
831
1 453
1 543
1 843
1 573
2 084
Zemědělské vědy
357
395
458
421
458
606
613
717
Sociální a humanitní vědy
613
722
704
1 055
1 244
1 410
1 319
1 301
Dle zdroje financování Vládní Podnikatelské Zahraniční Ostatní národní Dle typu VaV činnosti
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
42
48
31
58
55
67
57
106
4 331
4 571
4 761
6 341
7 166
8 387
8 256
9 076
155
163
194
191
354
411
394
426
90
140
195
318
344
294
383
415
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Základní výzkum
5 619
5 208
6 032
4 068
4 875
5 619
5 208
6 032
Aplikovaný výzkum
3 059
3 364
3 624
2 409
2 547
3 059
3 364
3 624
480
519
366
431
496
480
519
366
4 619
4 922
5 181
6 907
7 918
9 158
9 090
10 022
Experimentální vývoj Celkem
Zdroj: ČSÚ, 2011b
81
PŘÍLOHA Č. 8 Tabulka č. 13: Seznam univerzit a polytechnických škol sídlících v Helsinkách Anglický název
Finský(F)/Švédský(Š) název
Typ vysoké školy
Aalto University
Aalto-yliopisto (F)
Univerzita
Finnish Academy of Fine Arts
Kuvataideakatemia (F)
Univerzita
Swedish School of Economics and Business Administration (Hanken School of Economics)
Hanken Svenska handelshögskolan (Š)
Univerzita
Sibelius Academy
Sibelius-akatemia (F)
Univerzita
Theatre Academy
Teatterikorkeakoulu (F)
Univerzita
University of Helsinki
Helsingin yliopisto (F)
Univerzita
Arcada University of Applied Sciences
Ammattikorkeakoulu Arcada
Polytechnická škola
Diaconia University of Applied Sciences
Diakonia-ammattikorkeakoulu
Polytechnická škola
Haaga-Helia University of Applied Sciences
Haaga-Helia Ammattikorkeakoulu
Polytechnická škola
Helsinki Metropolia University of Applied Sciences
Metropolia Ammattikorkeakoulu
Polytechnická škola
HUMAK University of Applied Sciences
Humanistinen ammattikorkeakoulu
Polytechnická škola
Laurea University of Applied Sciences
Laurea-ammattikorkeakoulu
Polytechnická škola
Zdroj: Ministry of Education and Culture, 2011a, 2011b Poznámka: V Helsinkách sídlí téţ National Defence University (finsky Maanpuolustuskorkeakoulu, česky Vysoká škola národní obrany).
82
PŘÍLOHA Č. 9
Tabulka č. 14: Vývoj počtu studentů studujících na univerzitách sídlících v Helsinkách v letech 2002–2009 Rok/Škola
HUoT
HSoE
UoAaD
od roku 2010 Aalto University
AFA
Hanken
Sibelius
Theatre
UoH
Celkem
2002
14 763
4 170
1 717
224
2 390
1 514
395
37 685
62 858
2003
15 119
4 323
1 731
240
2 368
1 475
418
38 454
64 128
2004
15 192
4 237
1 804
237
2 425
1 514
420
37 852
63 681
2005
14 585
4 252
1 816
243
2 412
1 531
407
38 233
63 479
2006
14 550
4 326
1 874
252
2 447
1 478
437
38 806
64 170
2007
14 535
4 274
1 900
272
2 465
1 475
425
38 365
63 711
2008
14 282
3 183
1 931
246
2 127
1 259
388
35 216
58 632
2009
14 384
3 515
1 944
265
2 316
1 353
389
35 258
59 424
Zdroj: Opetusministeriö, 2010
83
PŘÍLOHA Č. 10
Tabulka č. 15: Vývoj počtu studentů studujících na polytechnických školách sídlících v Helsinkách Rok/Škola
Arcada
Diaconia
Haaga
HBP
EVTEK
HPS
HUMAK
Laurea
Celkem
2002
1 929
2 735
3 744
5 104
5 034
8 119
1 363
7 269
37 299
2003
1 946
2 722
3 796
5 199
5 294
8 380
1 321
7 714
38 375
2004
2 009
2 774
3 900
5 181
5 284
8 631
1 354
7 567
38 704
2005
1 985
2 902
3 872
5 206
5 226
8 660
1 403
7 629
38 888
2006
2 130
2 879
3 878
5 342
4 977
8 868
1 386
7 654
39 120
2007
2 149
2 924
4 972
8 859
1 319
7 444
38 952
2008
2 229
3 034
9 314
1 292
7 317
38 388
2009
2 234
3 043
9 180
13 838
1 374
7 312
38 990
2010
2 346
3 004
9 241
14 538
1 434
7 222
39 795
Haaga-Helia 9 278
Metropolia 13 194
Zdroj: Ministry of Education and Culture, 2005
84
PŘÍLOHA Č. 11
Tabulka č. 16: Počet zaměstnaných ve výzkumu a vývoji ve Finsku v letech 2003–2009 2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Celkem počet zaměstnaných
74 773
76 687
77 275
79 911
79 507
79 289
79 475
Celkem přepočtený počet zaměstnaných (FTE)
57 196
58 281
57 471
58 257
56 243
56 698
56 069
Podnikatelský sektor celkem
40 089
40 674
40 802
41 691
41 005
41 762
41 262
Podnikatelský sektor FTE
31 861
32 612
32 109
32 993
31 940
33 111
32 237
Vládní sektor celkem
9 903
9 943
9 926
9 581
9 222
8 710
9 323
Vládní sektor FTE
7 353
7 337
7 422
7 408
7 325
7 122
7 341
Vysokoškolský sektor celkem
24 049
25 298
25 793
27 897
28 556
28 086
28 890
Vysokoškolský sektor FTE
17 486
17 822
17 453
17 362
16 503
15 968
16 490
Soukromý neziskový sektor celkem
732
772
754
742
724
731
x
Soukromý neziskový sektor FTE
496
510
487
493
475
497
x
Zdroj: SVT, 2009; Eurostat, 2011c Poznámka: Finské statistiky pro rok 2009 řadí soukromý neziskový sektor do vládního sektoru, ovšem statistiky Eurostatu sledují soukromý neziskový sektor samostatně.
85
PŘÍLOHA Č. 12
Tabulka č. 17: Zdroje financování a příjemci dotací na výzkum a vývoj ve Finsku v roce 2009 (v mil. EUR) Zdroje financování Příjemci dotací Podnikatelský sektor
Podnikatelské
Veřejné Vládní
Vysokoškolské
Zahraničí
Soukromé neziskové
Celkem
4 454,715
119,784
x
270,393
2,272
4 847,164
Vládní sektor
83,775
460,456
x
59,25
13,815
617,296
Vysokoškolský sektor
81,983
1 032,922
115,213
42,93
1,267
15,729
Soukromý neziskový sektor Celkem
4 621,74
1 628,892
9,759 x 9,759
Zdroj: Eurostat, 2011a
86
1 282,808
3,474
18,735
39,205
448,329
77,752
6 786,472
PŘÍLOHA Č. 13
Tabulka č. 18: Výdaje na výzkum a vývoj ve Finsku v letech 2003–2009 podle zdrojů jejich financování a podle sektorů jejich uţití (v mil. EUR) Zdroje financování
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Podnikatelské
3 503,623
3 638,211
3 659,59
3 834,499
4 257,658
4 829,527
4 621,74
Vládní
1 287,342
1 382,968
1 404,229
1 446,718
1 501,431
1 500,274
1 628,892
11,469
12,661
13,149
15,884
16,243
14,552
9,759
157,473
168,629
343,782
408,715
406,752
456,049
448,329
45,109
50,943
52,948
55,384
60,587
70,67
77,752
Vysokoškolské Zahraniční Soukromé neziskové Příjemce dotace
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
3 527,926
3 683,468
3 876,9
4 107,787
4 513,355
5 101,986
4 847,164
Vládní
485,2
497,3
523
538,504
528,284
552,041
617,296
Vysokoškolský
961,692
1 039,849
1 042,1
1 079,239
1 164,648
1 180,645
1 282,808
30,2
32,8
31,7
35,666
36,386
5 005,018
5 253,417
5 473,7
5 761,196
Podnikatelský
Soukromý neziskový Celkem
6 242,67
36,42 6 871,092
Zdroj: Eurostat, 2011c; vlastní výpočty Poznámka: Statistiky Eurostatu rozdělují veřejné zdroje financování na vládní zdroje a vysokoškolské zdroje.
87
39,205 6 786,472
PŘÍLOHA Č. 14
Tabulka č. 19: Vývoj financování výzkumu a vývoje na univerzitách sídlících v Helsinkách v letech 2005–2009 Rok/Škola
HUoT
HSoE
UoAaD
od roku 2010 Aalto University
AFA
Hanken
Sibelius
Theatre
UoH
Celkem
2005
105,0
13,3
8,1
1,2
4,5
4,8
3,1
216,2
373,4
2006
105,6
13,2
7,7
1,4
5,9
4,8
2,8
230,4
388,5
2007
125,4
14,3
7,9
1,7
5,8
5,3
3,3
239,7
421,7
2008
135,8
14,7
8,6
1,7
5,6
5,4
3,2
250,5
444,3
2009
142,8
18,6
11,7
1,8
8,0
5,6
3,5
256,0
470,6
Zdroj: Finnish science and technology Information Service, 2011b
88
PŘÍLOHA Č. 15
Tabulka č. 20: Přehled financování finských státních výzkumných institucí v roce 2010 (v mil. EUR) Výzkumná instituce
Rozpočtové
Soukromé
Celkové
financování
financování
výdaje
Finnish Institute of International Affairs
3,1
0,2
3,4
National Research Institute of Legal Policy
1,2
0,6
1,8
Government Institute for Economic Research
4,2
1,0
5,2
Research Institute for the Languages of Finland
5,2
0,5
5,7
34,6
15,7
50,3
Finnish Food Safety Authority
1,5
1,2
2,7
Finnish Game and Fisheries Research Institute
9,0
3,3
12,3
43,2
5,5
48,7
3,6
1,9
5,5
Finnish Meteorological Institute
16,3
7,3
23,5
Geological Survey of Finland
11,0
2,3
13,3
VTT Technical Research Centre of Finland
85,7
168,3
254,0
Centre for Metrology and Accreditation
2,5
0,5
3,0
National Consumer Research Centre
2,3
0,9
3,2
Radiation and Nuclear Safety Authority
6,2
0,8
7,0
National Institute for Health and Welfare
34,2
29,0
63,2
Finnish Institute of Occupational Health
20,4
9,9
30,3
Finnish Environment Institute
11,3
7,1
18,5
295,7
255,9
551,6
53,6
46,4
Agrifood Research Finland
Finnish Forest Research Institute Finnish Geodetic Institute
Celkem Poměr financování (v %)
Zdroj: Finnish science and technology Information Service, 2010
89
100
PŘÍLOHA Č. 16
Tabulka č. 21: Přehled financování finských státních výzkumných institucí v roce 2010 Anglický název
Německý název
Typ vysoké školy
University of Stuttgart
Universität Stuttgart
Univerzita
University of Hohenheim
Universität Hohenheim
Univerzita
Stuttgart Media University
Hochschule der Medien Stuttgart
Vyšší odborná škola
University of Applied Sciences Stuttgart
Hochschule für Technik Stuttgart
Vyšší odborná škola
Stuttgart State Academy of Art and Design
Staatliche Akademie der Bildenden Künste Stuttgart
Vysoká škola umělecká
State University of Music and Performing Arts Stuttgart
Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst Stuttgart
Vysoká škola umělecká
Baden-Wuerttemberg Cooperative State University Stuttgart
Duale Hochschule Baden-Württemberg Stuttgart
Kooperativní státní vysoká škola
Independent University of Stuttgart - Seminar for Waldorf Pedagogy
Freie Hochschule Stuttgart - Seminar für Waldorfpädagogik
Soukromá vysoká škola
AKAD University of Applied Sciences Stuttgart
AKAD-Hochschule Stuttgart
Soukromá vysoká škola
Merz Academy
Merz Akademie
Soukromá vysoká škola
Zdroj: MWFK, 2011a
90
PŘÍLOHA Č. 17
Tabulka č. 22: Vývoj počtu studentů studujících na vysokých školách sídlících v Stuttgartu v letech 2003–2009 Rok/Škola
UoS
UoHoh
Media
Technik
SSAAD
SUMPA
Duale
IUoS
AKAD
Merz
Celkem
2003
19 452
5 072
3 123
2 239
789
680
x
192
2 634
255
34 436
2004
19 949
5 346
3 235
2 319
758
703
x
228
2 590
265
35 393
2005
20 191
5 706
3 257
2 290
760
716
x
230
2 441
269
35 860
2006
19 912
6 089
3 207
2 424
804
676
x
243
2 443
257
36 055
2007
18 337
6 443
2 898
2 577
782
676
x
251
2 255
251
34 470
2008
18 491
6 676
2 986
2 684
806
710
6 054
238
2 080
266
40 991
2009
19 275
7 630
3 262
2 897
792
716
6 818
187
2 136
277
43 990
Zdroj: Statistisches Bundesamt Deutschland 2004, 2005, 2006, 2007, 2008; Statistisches Landesamt Baden-Württemberg, 2010c, 2010d Poznámka č.1: Baden-Wuerttemberg Cooperative State University Stuttgart (Duale) nepatřila aţ do akademického roku 2008/2009 do systému vysokých škol.
91
PŘÍLOHA Č. 18
Tabulka č. 23: Počet zaměstnaných ve výzkumu a vývoji v letech 2005–2009 2005
2006
2007
2008
2009
Celkem počet zaměstnaných
673 414
Celkem přepočtený počet zaměstnaných (FTE)
475 278
487 935
506 450
522 687
529 226
Podnikatelský sektor celkem
341 832
x
364 669
x
x
Podnikatelský sektor FTE
304 502
312 145
321 853
332 909
329 593
Vládní sektor celkem (vč. SNS)
87 532
92 717
95 565
98 703
x
Vládní sektor FTE (vč. SNS)
76 254
78 357
80 644
83 066
86 633
Vysokoškolský sektor celkem
244 050
252 761
261 478
267 727
x
94 522
97 433
103 953
106 712
113 000
Vysokoškolský sektor FTE
x
721 712
Zdroj: Eurostat, 2010x Poznámka: SNS = soukromý neziskový sektor
92
x
x
PŘÍLOHA Č. 19
Tabulka č. 24: Zdroje financování a příjemci dotací na výzkum a vývoj v Německu v roce 2007 (v mil. EUR) Zdroje financování Příjemci dotací Podnikatelský sektor Vládní sektor Vysokoškolský sektor Celkem
Soukromé neziskové
Podnikatelské
Veřejné
Zahraničí
39 426,9
1 936
1 597,3
73,8 143,2
Celkem 43 034
923
6 985,6
488,4
1 531,6
7 993,7
382,457
x
9 907,781
41 881,5
16 915,3
2 468,157
217
61 481,981
Zdroj: Eurostat, 2011a
93
8 540,2
PŘÍLOHA Č. 20 Tabulka č. 25: Výdaje na výzkum a vývoj v Německu v letech 2003–2009 podle zdrojů jejich financování a podle sektorů jejich uţití (v mil. EUR) Zdroje financování
2003
2004
Podnikatelské
36 138,8
36 586,1
37 665,531
40 143
41 881,5
44 757,822
Veřejné
16 996,1
16 778,4
15 821,342
16 179,2
16 915,3
18 896,934
1 227,8
1 394,1
2 088,589
2 246,1
175,7
208,3
163,596
210,7
Zahraniční Soukromé neziskové Příjemce dotace Podnikatelský
2003
2004
38 029
38 363
2005
2005 38 651,038
2006
2007
2 468,157 217
2008
2 669,722 207,104
2006
2007
2008
41 148
43 034
46 073
Vládní
7 307,4
7 514,4
7 866,9
8 156,08
8 540,2
Vysokoškolský
9 202,1
9 089,458
9 221,1
9 475,048
9 907,781
11 112,16
61 481,981
66 531,54
Celkem
54 538,5
54 966,9
55 739,038
58 779,1
Zdroj: Eurostat, 2011a
94
9 346,38
PŘÍLOHA Č. 21
Tabulka č. 26: Výdaje na výzkum a vývoj v institucích vládního a soukromého neziskového sektoru v Německu v letech 2005–2008 (v mil. EUR) Instituce/rok
2005
2006
2007
2008
Spolkové výzkumné instituce
642
689
681
694
Zemské výzkumné instituce
227
213
218
230
Helmholtzova asociace německých výzkumných center
2 486
2 578
2 740
2 993
Instituce Společnosti Maxe Plancka
1 201
1 303
1 290
1 561
Instituce Fraunhoferovy společnosti
1 258
1 206
1 319
1 401
773
936
966
1 018
82
64
71
91
932
847
931
989
Veřejné knihovny, archivy, speciální informační centra
32
43
39
39
Knihovny, archivy a speciální informační centra s příjmy z veřejných zdrojů
24
31
32
37
209
246
253
295
7 867
8 156
8 540
9 346
401
415
440
492
Instituce Leibnizovy asociace Akademie věd Jiné soukromé neziskové instituce
Vědecká muzea Celkem z toho instituce působící v oblasti vysokého školství
Zdroj: Statistisches Bundesamt Deutschland, 2009
95
