MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA. Ústav zakládání a pěstění lesů

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav zakládání a pěstění lesů

Stav porostů po sněhové kalamitě v roce 2010 na majetku paní Franzisky Diany Sternbergové BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2012

ONDŘEJ POLONČEK

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Stav porostů po sněhové kalamitě v roce 2010 na majetku paní Franzisky Diany Sternbergové zpracoval sám a uvedl jsem všechny pouţité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uloţena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, ţe před sepsáním licenční smlouvy o vyuţití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyţádá písemné stanovisko univerzity o tom, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladu spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:

…………………………… Ondřej Polonček

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce Ing. Václavu Hurtovi, Ph.D. za připomínky a rady, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Poděkování patří zejména správě lesů majetku paní Franzisky Diany Sternbergové v Týništi nad Orlicí, a to zejména panu lesmistrovi Ing. Robertu Polončekovi a revírníku Milanu Ţidovi za obětavou pomoc při konzultaci a sběru dat. Dále děkuji pracovníkům Výzkumnému ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Opočně za konzultaci dané problematiky a poskytnutí literárního přehledu. V neposlední řadě děkuji své rodině, která mi je podporou při studiu.

Abstrakt Tato práce je zaměřena na zaznamenání a zmapování porostů po sněhové kalamitě, kterou byl majetek paní Franzisky Diany Sternbergové, v okolí Týniště nad Orlicí, postiţen v roce 2010. Jedná se o kalamitu v borových porostech (zejména ve stáří mlazin, tyčkovin a tyčovin). Na lesním úseku „Týniště“ byla vybrána čtyři „reprezentativní“ oddělení, kde bylo provedeno zmapování kalamitních ploch pomocí metody GPS. Výsledkem této práce jsou mapy, kde jsou zaznamenány pokalamitní holiny vybraného území. Charakteristika poškozených porostů, zpracování a postup obnovy těchto holin. Přehled rozsahu kalamity v oblasti „Poorličí“. Klíčová slova: borovice lesní, sněhová kalamita, disturbance, oblast „Poorličí“, majetek paní F. D. Sternbergové

Abstract This thesis is concentrated on recording and mapping of the forest cover after the snow calamity, which in 2010 affected the property of Lady Franziska Diana Sternberg, in the surroundings of Týniště nad Orlicí. It is a calamity of pine stands (especially in the age until 60 years of age). Four “representative“ areas have been chosen in the forest section of “Týniště“, on which area mapping via GPS has been made. As a result of this work maps, which record the after calamity glades, were made. The characteristics of damaged crops, treatment and the recovery process of these open spaces. Overview of the extension of calamity in the “Poorličí”sector. Key words: Scots Pine, snow calamity, disturbance, „Poorličí“ area, the property of lady F.D. Sternberg

Obsah: 1.

Úvod .......................................................................................................................... 1

2.

Cíl práce..................................................................................................................... 2

3.

Rozbor problematiky ................................................................................................. 3 3.1. Problematika kalamit v hospodářských lesích ................................................... 3

3.1.1.

Vliv škodlivosti abiotických činitelů na les ................................................ 3

3.1.2.

Škody v lesním hospodářství způsobené sněhem ....................................... 4

3.1.3.

Odolnost dřevin proti poškození sněhem.................................................... 4

3.1.4.

Obecná metodika zpracování kalamity ....................................................... 5

3.1.5.

Sněhová kalamita v roce 2010 z hlediska klimatického ............................. 6

3.1.6.

Poškození porostů sněhem v roce 2010 ...................................................... 7

3.1.7.

Biotičtí činitelé škodící na borovici lesní ................................................... 7

3.2. Borovice lesní (Pinus sylvestris L.) ................................................................... 9 3.2.1.

Obecně o borovici lesní .............................................................................. 9

3.2.2.

Stanovištní nároky borovice lesní ............................................................. 12

3.2.3.

Genetické aspekty borovice lesní ............................................................. 12

3.2.4.

Zakládání porostů borovice lesní .............................................................. 12

3.2.5.

Moţnosti přirozené obnovy borovice lesní ............................................... 13

3.2.6.

Smíšení dřevin s borovicí ......................................................................... 14

3.2.7.

Výchova borových porostů ....................................................................... 14

3.2.8.

Délka obnovní doby .................................................................................. 16

4.

Stanovištní podmínky LHC Sternberg Týniště nad Orlicí ...................................... 17 4.1. Identifikace vlastníka ....................................................................................... 17

4.1.1.

Základní údaje o LHC............................................................................... 17

4.2. Přírodní poměry ............................................................................................... 17 4.2.1.

Klimatické poměry ................................................................................... 17

4.2.2.

Poměry orografické................................................................................... 18

4.2.3.

Poměry hydrografické............................................................................... 18

4.2.4.

Poměry geologické ................................................................................... 18

4.2.5.

Poměry pedologické ................................................................................. 18

4.2.6.

Fytogeografická charakteristika ................................................................ 19

4.2.7.

Přírodní lesní oblasti ................................................................................. 19

4.2.8.

Lesní vegetační stupně .............................................................................. 19

4.2.9.

Zastoupení cílových hospodářských souborů ........................................... 20

4.2.10.

Věková struktura porostů LHC ................................................................. 20

4.2.11.

Druhová struktura porostů LHC ............................................................... 21

4.3. Zpracování kalamity na území LHC Sternberg ............................................... 22 4.4. Přehled rozsahu následků sněhové kalamity na vybraných LHC .................... 24 5.

Metodika .................................................................................................................. 25 5.1. Metodika přípravných prací ............................................................................. 25 5.2. Metodika terénních prací.................................................................................. 25 5.3. Metodika kancelářských prací.......................................................................... 26

6.

Výsledky .................................................................................................................. 27 6.1. Výsledné mapy kalamitních ploch v severní lokalitě vybraného území .......... 31 6.2. Výsledné mapy kalamitních ploch v jiţní části vybraného území ................... 33 6.3. Obnova kalamitních holin vybraného území ................................................... 35

7.

Diskuse .................................................................................................................... 40

8.

Závěr ........................................................................................................................ 42

9.

Seznam pouţité literatury ........................................................................................ 46

10. Přílohy ..................................................................................................................... 49

1.

Úvod Lesy všech kontinentů byly stíhány katastrofickými přírodními událostmi po

celou dobu lidské existence. Abiotické poruchy a na ně se napojující činnosti hub a hmyzu jsou hybnou silou dynamiky vývoje přírodních lesů, do kterých nezasáhl člověk. Proto bychom se neměli pozastavovat nad tím, kdyţ přírodní událostí dojde k rozvratu kulturního lesa, která naruší dosavadní hospodaření. Z hlediska hospodářského vyplývá, ţe moţnost kalamity je větší v porostech, které se nepodobají lesům přírodním. Jsou to zejména lesy tvořené z podstatné části porosty stejnověkými a stejnorodými (monokulturami) a to ještě k tomu na stanovištích jim nepůvodním (TESAŘ 2010). Sněhovou kalamitu borových porostů, těchto rozsahů, v této lokalitě nikdo z pamětníků nepamatuje. Uţ z toho plyne skutečnost, ţe je tato situace něčím výjimečná a v důsledku toho vznikla tato práce. Vţdy, kdyţ se v lesním hospodaření vyskytne nějaká mimořádná situace, je důleţité její rychlé řešení. A to zejména rychlé zpracování a tím i zamezení dalším moţným škodlivým následkům např. hmyzím škůdcům a celkově všem škodlivým biotickým činitelům. Po nesnadném zpracování porušených porostů je důleţitá následná obnova vzniklých ploch. Při řešení takovýchto situací je dobré zváţit vhodnou dřevinou skladbu, avšak na stanovištích, na kterých se nacházíme, není příliš moţností vytvářet nějaké výrazné změny oproti původní dřevinné skladbě, coţ je viditelné i v rámcových směrnicích hospodaření. Na typicky borových stanovištích je zpravidla nutná mechanizovaná či chemická příprava půdy. Veškeré sazenice musí odpovídat svojí fyziologickou i genetickou kvalitou a musí splňovat pravidla přenosu sadebního materiálu. Ty upravuje lesní zákon, zákon č. 289/1995 Sb. a především vyhláška Ministerstva zemědělství č. 139/2004 Sb., kterou stanovuje podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa. V oblasti, kterou se zabývá tato bakalářská práce, je borovice lesní domovskou dřevinou. Důkazem tohoto tvrzení jsou názvy okolních obcí, jako je Borohrádek, Bor, Chvojno, Chvojenec aj. Dalším důkazem je, ţe podle města Týniště nad Orlicí se jmenuje i jeden z ekotypů tzv. „týnišťská“ borovice a je dokonce i ve znaku města Týniště. Právě proto je v širokém okolí povaţována za hlavní hospodářskou dřevinu.

1

2.

Cíl práce Cílem bakalářské práce bylo zjistit rozsah a posoudit výskyt sněhové kalamity,

nebývalých rozměrů, v borových porostech na území „Poorličí“. Podrobněji byla práce zaměřena na území majetku paní Franzisky Diany Sternbergové v okolí Týniště nad Orlicí. Jednotlivé kalamitní plochy byly posuzovány z hlediska typologie, dřevinné a věkové skladby porostů před kalamitou a způsobu obnovy poškozených porostů po kalamitě. Z hlediska velkého rozsahu kalamity byla vybrána čtyři oddělení na lesnickém úseku „Týniště“.

2

3.

Rozbor problematiky

3.1.

Problematika kalamit v hospodářských lesích Kaţdou větší kalamitou je lesní hospodářství skoro vţdy rozrušeno, stejně jako

přirozené lesní ekosystémy různou měrou poškozeny. Při kalamitách vznikají značné ztráty na kvalitě dříví. Vlivem zlomů a vývratů se zvyšují náklady na zpracování hroubí. Při nedostatečně včasném zpracování se zdraţuje, vlivem zabuřenění, i obnova postiţených ploch. V případě kalamit regionálního a nadregionálního rozsahu lze očekávat nedostatek potřebného sadebního materiálu. Kalamitou rozrušené porosty navíc ztrácejí stabilitu a jsou znovu dále více postihovány abiotickými či biotickými činiteli (FORST A KOL 1966). 3.1.1. Vliv škodlivosti abiotických činitelů na les Veškeré působení klimatických jevů, které překročí hranice svých příznivých vlivů, můţe způsobit v lesích rozsáhlé škody. K nejvýznamnějším činitelům patří silné vzdušné proudění, které můţe přejít aţ do vichřice. Přestoupí-li rychlost větru určitou mez, působí na dřeviny mechanicky svou silou a to má za následek narušení koruny, ulámání větví či dokonce vyvrácení, nebo rozlámání kmene. Silné větry, tedy větry poškozující stromy a působící polomy, jsou o rychlostech nad 17 m/s (KŘÍSTEK A KOL 2002). Větrné polomy a vývraty patří u nás k běţným a nejčastějším škodám. Dalším významným činitelem jsou atmosférické sráţky. Sráţky jsou, v přiměřeném mnoţství, potřebné pro veškeré rostlinstvo. Při nedostatku sráţek trpí rostlinstvo suchem, naopak při nadbytku sráţek se projevují zejména škody mechanické. Podrobněji bude této problematice věnován prostor v další kapitole (FORST A KOL 1966). Mezi další, méně časté, škodlivé činitelé patří krupobití. Můţe způsobit poškození vegetačních orgánů či rozlámání koruny. Při dlouho trvajících deštích můţe dojít k přesycení půdního profilu natolik, ţe uţ další vodu nepřijme. V tomto stádiu můţe lehce docházet k vyvrácení celých stromů, zejména dřevin s plošným kořenovým systémem. Mezi klimatické jevy patří i teploty vzduchu, nebezpečí představují jejich extrémní hodnoty. Náhlé výkyvy teplot přicházející v neobvyklou roční dobu, způsobují váţné poruchy v ţivotních pochodech rostlin. Mezi hlavní problémy patří časné a zejména pozdní mrazy. Ty poškozují z jara vyrašené pupeny, čerstvé výhonky a květy. To má za příčinu zejména zpomalení přírůstu. Všechny tyto činitelé škodí samy o sobě,

3

ovšem nejhorší jsou jejich kombinace, např. prudký mráz a silný vítr (FORST

A KOL

1966). 3.1.2. Škody v lesním hospodářství způsobené sněhem Z historického výzkumu a zkušeností je patrné, ţe sníh je vedle větru a sucha jednou z největších příčin ţivelných škod. Sněhový polom vzniká zejména v důsledku velkého mnoţství mokrého sněhu, který svoji vahou způsobuje přetíţení koruny. Mechanické vlastnosti stromu nevydrţí a strom se ohýbá, aţ se vyvrátí či praskne. Tyto problémy vznikají zejména v jehličnatých porostech. Rozlámáním porostů zpravidla dochází ke sníţení jakosti sortimentů, čímţ přímou úměrou dochází k ekonomické ztrátě. Jednotlivě či skupinovitě prolámané porosty jsou méně odolné proti dalšímu poškození, zejména jsou náchylné na působení větru, který je dále rozvrací. Rozsah škod způsobených sněhem ovlivňuje zejména stanoviště, druh a věk dřeviny, hospodářský tvar a výchova porostu. Nejvíce jsou ohroţeny jehličnaté stejnorodé a stejnověké porosty ve stáří 2. - 3. věkové třídy (21 – 60 let) v pásmech, kde padá vlhký a těţký sníh. Uvádí se, ţe za normální situace, to je na území, které se vyskytují ve výšce 400 – 800 m nad mořem. Náchylné jsou zejména porosty se zanedbanou výchovou. Naopak jako nejlépe vzdorujícími porosty se uvádějí porosty smíšené a různověké, tzn. výškově diferenciované (FORST A KOL 1966). KŘÍSTEK

A KOL

(2002) uvádí, ţe příčinou sněhových polomů je zejména mokrý

sníh o specifické hmotnosti 300 – 500 kg/m3. Toto kritické zatíţení tvoří vrstva 25 – 40 cm a to podle konkrétní vlhkosti sněhu. Dále uvádí, ţe ke zlomům dochází, kdyţ tíha sněhu dosáhne 150 Pa. Mezi efektivní ochranná opatření, proti škodám způsobeným sněhem, lze zařadit zejména preventivní opatření, do nichţ patří zvýšení příměsi listnatých dřevin. Příměs skupinovitá či jednotlivá a volba přiměřeného sponu sazenic. Dále o stabilitě porostu rozhoduje výchovná péče, zejména ve stádiu mlazin a tyčkovin. Při těchto zásazích je podstatná podpora přimíšených listnatých dřevin a postupné rovnoměrné uvolňování zápoje, tak aby nedošlo k přeštíhlení porostu (tzn. vysoké štíhlé kmeny). Přeštíhlené porosty mají sklon k mechanickému narušení (FORST A KOL 1966). 3.1.3. Odolnost dřevin proti poškození sněhem Z hlediska odolnosti nejcitlivěji reaguje na tlak sněhu borovice lesní. Podle ekotypu jsou nejvíce ohroţeny níţinné typy s širokými korunami a to zejména pokud byly nevhodně přeneseny do poloh ohroţených sněhem. Odolnější jsou borovice

4

náhorních oblastí, které mají úzkou korunu a krátké větve. Vlivem sněhu mohou být poškozovány borové porosty ve věku od 10 let (KŘÍSTEK A KOL 2002). U smrku ztepilého je významným parametrem, typ zavětvění stromu. Jako nejodolnější je uváděn hřebenitý typ, kterým sníh dobře propadá, a z toho důvodu nevznikají těţké vrstvy nepropustného sněhu. Z dalších jehličnatých dřevin je nejodolnější modřín opadavý, v korunách bez jehličí se sníh nemůţe výrazně usazovat. Z listnatých dřevin bývá silně poškozena bříza, olše, osika, vrba, topol a akát. Naopak odolnými dřevinami jsou buk, dub, jasan, javor, lípa a habr (KŘÍSTEK A KOL 2002). Nejvíce jsou ohroţeny mladé porosty ve věku do 60 let. V korunách dospělých porostů se udrţuje jen 74% sněhu ve srovnání s porosty 20 letými (KŘÍSTEK

A KOL

2002). 3.1.4. Obecná metodika zpracování kalamity Pro odpovídající (rychlejší a efektivnější) zpracování kalamity jsou zpracovány praktické postupy, které jsou členěny dle pořadí důleţitosti. Příkladem mohou být obecné zásady zpracování kalamity, které jsou uvedeny v Rámcových směrnicích zpracování kalamity. Pro zpracování kalamitních událostí uvádějí MÁLEK, DUŠEK (2010) následující pořadí pracovních úkonů: 1.

odhad rozsahu kalamity

2.

odhad sortimentů z kalamitní hmoty

3.

zpřístupnění cestní sítě

4.

určení pořadí naléhavosti zpracování, ve směrnicích byly stanoveny 4 stupně naléhavosti, od porostů s cennými a kulatinovými sortimenty, aţ po mladé porosty s převahou nehroubí

5.

v první fázi zpracování ponechávat jedince s předpokladem regenerace

6.

ochrana ponechaných stromů a půdy před poškozením

7.

nezarovnávat stěny prolámaných porostů

8.

sledovat hmyzí škůdce Podle MÁLKA, DUŠKA (2010) škody při kalamitě nastávají:

1.

zničením porostů nebo jejich části kategorie: - zničení nastalo na plochách větších neţ 0,08 ha. Plochy od 0,08 ha se obnovovaly - zničení bylo jednotlivé aţ skupinovité na plochách menších neţ 0,08 ha. 5

2.

poškozením vrcholovými zlomy (předpoklad sníţení produkce cca o 1 bonitu)

3.

sníţením kvality sortimentů v poškozených porostech (cca 12%) Ve směrnicích, dle MÁLKA, DUŠKA (2010) bylo také doporučeno zvaţovat i

genetickou hodnotu – genetická základna východočeské borovice TYP I. – zničení je jednotlivé nebo skupinkovité do velikosti 0,08 ha. Pokračuje výchova těchto porostů. TYP II. – částečné zničení porostů na souvislých plochách větších neţ 0,08 ha. Zakmenění porostní zásoby na zbylých částech porostů (minimální souvislá plocha 0,50 ha) je stejné nebo vyšší neţ odpovídající mezní hodnota. Na nezničených plochách výchova, obnova zničených ploch – úprava ploch byla omezena na těţbu jednotlivých stromů a hloučků v rámci výchovného zásahu. TYP III. – patří sem porosty se zakmeněním niţším neţ stanovené mezní hodnoty a zbytky zásob na plochách menších neţ 0,50 ha. Produkční hodnota těchto porostů je menší neţ porostů následných při jejich eventuální obnově. TYP IV. – mýtní porosty. Postup obnovy se přizpůsobí situaci po kalamitě. 3.1.5. Sněhová kalamita v roce 2010 z hlediska klimatického Podle údajů pana PETŘÍKA (2010) se ze začátku ledna ochladilo a od pátku 8. ledna začalo silně sněţit, ale v sobotu odpoledne přešlo sněţení v déšť, ačkoli teploty při zemi zůstaly pod bodem mrazu. Déšť na vrstvě sněhu začal přimrzat a důkladně přilepil 15 cm sněhovou vrstvu s ledovým krunýřem v korunách stromů a mladých lesních porostů. Po několika hodinách se naopak déšť změnil znovu ve vydatné sněţení, které vydrţelo celou neděli a ještě celé dopoledne v pondělí. Sněhová vrstva vzrostla aţ na nevídaných 45 cm a vlivem ledové krusty i trvalého mrazu ulpěla v korunách stromů aţ do posledního týdne v únoru, s tím, ţe sublimující sníh byl doplňován při dalších sněţeních. S narůstající vahou sněhu v korunách stromů se začaly odlamovat jak jednotlivé větve, tak celé koruny stromů nebo se stromy začaly vyvracet. Mladé lesní borové porosty, ve kterých sníh s ledem vytvořil jednolitou desku, se začaly na velkých plochách pokládat. Tyto sněhové polomy zcela znepřístupnily městské lesy. Obdobná sněhová kalamita postihla i sousední majetky v celém „poorlicku“ v nadmořských výškách kolem 300 m. Na okolních majetcích byly škody způsobené sněhovou kalamitou ještě vyšší, coţ jistě souvisí s vrstvou sněhové pokrývky, která podle údajů naměřených v oblasti Vysokého Chvojna činila dokonce 75 cm. Vysoká sněhová 6

nadílka v této oblasti není tak častá, ale například v letech 1970, 1987, 2002 a jistě i v dalších letech se i zde vyskytla, nikdy však k takovým škodám nedošlo. Zajímavé je i konstatování v článku z roku 1910, kdy se v královéhradeckých lesích sešli čeští lesníci na odborné pochůzce: „sněhový polom tu ve větší míře nehrozí“. 3.1.6. Poškození porostů sněhem v roce 2010 Mokrým sněhem byly nejvíce poškozeny kraje Moravskoslezský (212 tis. m3), Královéhradecký (185 tis. m3) a Pardubický (154 tis. m3), na jejichţ území byly evidovány téměř 2/3 celkového objemu poškození sněhem (MZE, 2010). Evidováno (m3): < 1 000 1 000 – 10 000 10 000 – 50 000 50 000 – 100 000 > 100 000

Mapka č. 1: Evidované poškození větrem, sněhem a námrazou v roce 2010 (MZE, 2010) V poškozených porostech, které se včas nezpracují, hrozí nebezpečí rozvoje dalších škod vlivem biotických škůdců. 3.1.7. Biotičtí činitelé škodící na borovici lesní Mezi biotické činitelé patří škody způsobené hmyzími škůdci, houbovými patogeny a v nemalé míře škody způsobené zvěří. Borovice lesní je podle BERÁNKA (2008) vhodným hostitelem pro celou řadu druhů hmyzu. Není tedy divu, ţe má ve všech svých vývojových fázích zpravidla více mortalitních škůdců. Největšímu tlaku odolává ve vyšších věkových třídách, kde se vedle defoliátorů objevují ve větší míře i podkorní a dřevní druhy.

7

K druhům, které mohou způsobit úhyn vzcházejících či vzešlých semenáčků, patří ponravy chroustů (Melolontha spp.), které svým ţírem poškozují kořenový systém mladých rostlin, a housenky osenic (Agrostis spp.) oţírající právě vzešlé nadzemní části. Starší stromky bývají napadány ploskohřbetkou sazenicovou (Acantholyda hieroglyfica). Dalším významným škůdcem je klikoroh borový (Hylobius abietis) a lýkohub borový (Hylastes ater). Tito škůdci škodí zejména na sazenicích po umělé obnově a to brouci svým úţivným a regeneračním ţírem. V případě poškození celého obvodu kmínku stromky zpravidla hynou (BERÁNEK, 2008). Významnými druhy, které sice neohroţují vlastní existenci borovic, avšak výrazně deformují mladé stromky (ve stádiu mlazin a tyčkovin) jsou obaleč borový (Blastesthia turionana), obaleč jarní (Rhyacionia duplana), obaleč sosnový (Rhyacionia pinicolana) a především obaleč prýtový (Rhyacionia buoliana), jeho housenky vyhlodávají zejména terminální pupeny a spodní části nových výhonků, které se v důsledku toho podlamují, zasychají a lyrovitě pokřivují. Zdravotní stav mlazin, zejména v chladnějších polohách, mohou svým ţírem ohrozi housenice hřebenule ryšavé (Neodiprion sertifer), které škodí ţírem jehlic. Dalším nepříjemným škůdcem je smolák mlazinový (Pissodes castaneus), nejvíce škodí jeho larvy, které hlodájí v lýku a běli. Spolu se smoláky se objevuje lýkoţrout dvojzubý (Pityogenes bidentatus), následkem ţíru jeho larev napadené stromky chřadnou a odumírají (BERÁNEK, 2008). V případě starších borovic nalezneme nejvíce škodlivých druhů na jehlicích. Zde jsou velmi časté, avšak mnohem méně nápadné larvy různých druhů motýlů. Patří k nim zejména housenky sosnokaze borového (Panolis flammea) a tmavosvrnáče borového (Bupalus piniarius). Housenky jsou schopny svým ţírem především na středně starých stromech výrazně prosvětlit korunu či způsobit holoţír. Mezi další škůdce patří housenky bourovce borového (Dendrolimus pini) a lišaje borového (Sphinx pinastri). Vedle typicky borových druhů se na borovici můţeme setkat ještě ve větší míře např. s housenkami bekyně mnišky (Lymantria monacha). Mezi další moţné defoliátory vzrostlých borovic patří housenice hřebenule borové (Diprion pini). Na starších stromech se vyskytuje smolák borový (Pissodes piniphilus) či případně smolák sosnový (Pissodes pini), kteří způsobují podobné škody jako smolák mlazinový. Poslední významnou skupinou kambioxylofágního hmyzu jsou kůrovci. I kdyţ se zpravidla jedná o sekundární škůdce, nutno brát v úvahu, ţe jejich larvy vytvářejí rozvětvené systémy chodeb v lýkové části, coţ u některých druhů můţe při silném výskytu vést k odumření stromu. K nejvýznamnějším patří lýkohub menší (Tomicus minor), lýkohub sosnový 8

(Tomicus piniperda), lýkoţrout vrcholkový (Ips acuminatus), případně ze smrku občas zalétávající lýkoţrout lesklý (Pityogenes chalcographus) (BERÁNEK, 2008). Z hlediska

chorob

borovice

lesní,

podle

PALOVČÍKOVÉ

(2008),

patří

k nejzávaţnějším problémům v České Republice choroby jehlic, a to především sypavky. Mezi nejčastější nálezy lze zařadit Lophodermium pinastrii, Lophodermium seditiosum, Cyclaneusma minus a Cyclaneusma niveum. Z patogenů kambia a letorostů se v posledních letech výrazně projevilo Cenangium ferruginosum a Sphaeropsis sapinea. Z dřevokazných hub ve starších porostech se můţe projevit hnědá hniloba hnědáku Schweinitzova (Phaeolus schweinitzii) a voštinová hniloba ďubkatce borového (Onnia triquarter). Mezi další významné choroby patří infekce kořenového systému václavkou (Armillaria spp.) i kořenovníkem vrstevnatým (Heterobasidion annosum) i kdyţ se srovnáním se smrkem se jedná o téměř zanedbatelný a vyjímečný výskyt. Na kmeni borovice je nejčastější parazitickou houbou ohňovec borový (Phellinus pini) s voštinovou hnilobou. Jeho víceleté plodnice se vytváří v místě pahýlů odlomených větví a v místě mechanického poranění. Svým symptomickým projevem je velmi nápadná rez borová (Cronartium asclepiadeum), která způsobuje četné výrony pryskyřice na kmeni. Vlastní přítomnost původce choroby nemusí vţdy znamenat pro dřevinu zdravotní nebo kalamitní problém. Většina houbových patogenů se v přirozených podmínkách vyskytuje,

aniţ

by

se

projevily.

Teprve

výkyvy

související

s typickými

symptomatickými projevy nás na ně upozorní (PALOVČÍKOVÁ, 2008). Škody zvěří jsou výrazné zejména v mladých porostech 1. věkové třídy a jsou způsobovány zvěří zaječí a zvěří spárkatou. Škody jsou způsobeny zejména okusem terminálních a bočních výhonů, nebo vytloukáním (u zvěře spárkaté), kde bývá poškozena celá rostlina. 3.2.

Borovice lesní (Pinus sylvestris L.)

3.2.1. Obecně o borovici lesní V ČR je přirozené zastoupení borovice lesní 5,4 %, současné zastoupení je 17,6 %. Doporučené zastoupení je 16,8 %. Borovice lesní je dřevina dorůstající aţ 40 m výšky a dosahující výčetní tloušťky aţ 1 m, podle daného stanoviště. Kmen je křivolaký aţ přímý, větvený bývá aţ v horní čtvrtině. V dolní části je krytý silnou, rozpukanou borkou, v části horní se tenká borka odlupuje v papírovitých lístcích a je rezavě červená

9

či oranţová. Hrubší borka bývá úzce šupinovitá, lasturovitá či široce deskovitá (MUSIL A KOL. 2003).

Koruna je v mládí pravidelně kuţelovitá s přeslenovitě uspořádanými větvemi. Ve stáří je tvar koruny špičatý s jemnými větvemi, nebo se následkem zpoţdění růstu vrcholu a zmohutnění hořejších větví kopulovitě vyklene, nebo deštníkovitě zploští a pak je nepravidelná. Všeobecně jsou borovice lesní na západě svého areálu širokokmenné a mají méně přímé kmeny, kdeţto na východě a severovýchodě svého výskytu mají úzkou korunu, jemné větve a přímé kmeny (ÚRADNÍČEK, MADĚRA 2001). Letorosty jsou zprvu nazelenalé, hladké, málo lesklé, později šedozelené. Pupeny jsou vejčitě podlouhlé kolem 1 cm dlouhé, přišpičatělé, bez pryskyřice a s četnými šupinami. Jehlice po 2 ve svazečku, na brachyblastech přímé nebo točité, 3 - 8 cm dlouhé, na rubu tmavě zelené s jemnými podélnými pruhy a jsou krátce zašpičatělé. Jehlice opadávají po 2 - 4 letech (ÚRADNÍČEK, MADĚRA 2001). Tato dřevina v zápoji dospívá v rozmezí 30 - 40 lety stáří (jako solitér ve věku 15 let). Semenné roky se opakují po 3 - 4 letech. Semena jsou světle hnědá aţ černá, opatřena „kleštičkovitě“ objímaným křídlem. Dozrálá šiška je 5 - 8 cm dlouhá, šedohnědě zbarvená s nevýrazným leskem. Šupiny šišek jsou podlouhlé s lehce vyklenutými štítky. Semenáček mívá větší počet děloţních lístků, ke kterým ještě v prvním roce přiroste svazeček jehlic. Růst semenáčků v následujících letech bývá rychlý s pravidelnými řídkými přesleny. Vrchol výškového přírůstu borovice lesní nastává mezi 15 - 25 rokem, pak se postupně zpomaluje a končí asi ve 100 letech stáří dřeviny (ÚRADNÍČEK, MADĚRA 2001). Kořenový systém této dřeviny je mohutný, většinou se zachovalým kůlovým kořenem, jdoucím zpravidla do hloubky 1,5 - 3 m (v suchých, písčitých půdách ještě hlouběji), časté jsou i boční kořeny, které se posléze obracejí směrem dolů, horizontální kořeny rostou ve vrstvě do 20 cm pod půdním povrchem. Kořenový systém velmi dobře kotví nadzemní část v zemi, borovice lesní zpravidla netrpí vývraty a je proto povaţována za dřevinu zpevňovací (MUSIL A KOL. 2003). Zvěří bývá poškozována jen v mládí. Časté jsou vrcholkové zlomy způsobené těţkým mokrým sněhem či námrazou (křehké dřevo). Ulomený vrchol nahrazuje pouze bočními větvemi – tvorbou tzv. bajonetů (spící pupeny nemá). Při poškození kmene roní silně pryskyřici. Nebezpečné, pro borovici lesní, bývají kalamity přemnoţeného klikoroha, václavky, sypavky. Nepříznivě reaguje na znečištěné ovzduší (MUSIL A KOL. 2003). 10

Rozšíření této dřeviny. Značná část Euroasie, je to borovice s největším areálem na světě: od Atlantiku prochází Evropou přes celou Sibiř aţ téměř k Pacifiku, tj. od Skotska, resp. od sz. části Pyrenejského poloostrova (5˚ - 7˚ z.d.) aţ k Ochotskému moři (140˚ v.d.), nejjiţněji zasahuje v Sierra Nevadě (nejvyšší španělské kontinentální pohoří, leţí v mediteránu na 37˚ s. š.), nejseverněji je ve Skandinávii, kde jde aţ za severní polární kruh, na hranici tundry a lesotundry (70˚ s. š.). Maximum výskytu borovice lesní je v severní části areálu, roste zde hlavně v níţinách, na chudých, písčitých podkladech dostatečně zásobených vláhou, příp. aţ baţinatých, převáţně v rozlehlých porostech v pásmu smrku. V severní Evropě je borovice převládajícím lesním druhem, jdoucím dále neţ smrk. V Evropské části Ruska borovice lesní roste na značně rozsáhlém území, od níţin po dolní části hor. K jejímu relativně velkému zastoupení v tajze evropské i sibiřské přispívají poţáry (především ty přirozeně vznikající), vůči nimţ je – ve srovnání se smrkem – odolnější: má hlouběji poloţený kořenový systém a silnější borku a obnovuje se ochotně na minerální půdě spálenišť, je to pionýrská dřevina. V západní a jiţní části areálu – a tedy i na území ČR – je rozšířená jen ostrůvkovitě, souvislé lesní pásmo tu nevytváří, roste převáţně na suchých, suťových, skalnatých a mělkých lokalitách, často na vápencích a dolomitech – ale i na okrajích rašelin. Na těchto extrémních, reliktních stanovištích prostupuje ostatními lesy přibliţně mezi 200 – 2000 m n. m. (v ČR jen po 1 070 m n. m.) (MUSIL A KOL. 2003). Původní rozšíření borovice lesní má své těţiště v mezofytiku, v montánním vegetačním stupni je zastoupena většinou pouze roztroušeně (max. Šumava – suť u Plešného jezera), v obou stupních termofyka roste vzácně. Autochtonní borovice lesní se u nás nyní vyskytuje jen ostrůvkovitě na extrémních reliktních stanovištích, např. ve světlých lesích na skalnatých ostroţnách, na balvanitých svazích, na sutích, štěrcích, píscích a na některých písečných přesypech, na lokalitách často suchých a mělkých – ale i na vlhkých lemech rašelinišť. Nejníţe se nachází v doubravách Polabí na nízkých terasách s akumulací chudých vátých písků. Dále roste na hadcích Slavkovského lesa a Českomoravské vrchoviny, na balvanitých svazích a sutích Šumavy, na píscích a zrašeliněných půdách Třeboňska, na pískovcových skalách a ve skalních městech severních a severovýchodních Čech, na skalnatých výspách a příkrých stráních řek Jihlavy, Oslavy, Rokytné, Dyje. Vyskytuje se také na výspách Drahanské vrchoviny, na sutích Hrubého Jeseníku a na vápencových skalách jiţní části Moravy. Tyto autochtonní výskyty označujeme jako reliktní bory (MUSIL A KOL. 2003).

11

Dřevo má na vzduchu rozlišenou ţlutavou běl a červenohnědé jádro s ostře výraznými letokruhy, je měkké a lehké, pruţné, ale méně houţevnaté a křehké. Z důvodu bohaté pryskyřičnatosti je velmi trvanlivé, i ve vodě. Vyuţití jako stavební či důlní dřevo. Postupným loupáním kůry lze těţit terpentin a pryskyřici (SVOBODA 1953). 3.2.2. Stanovištní nároky borovice lesní Borovice lesní je vlivem konkurence ve velké míře vytlačována na méně příznivá stanoviště, neţ je její ekologické optimum. Celkově je tato dřevina adaptována na velmi široký klimatický rozsah. Roste na územích s délkou vegetační doby 90 – 200 dnů, s průměrnými sráţkami 200 – 1 780 mm. Stanovištní nároky nejsou nijak náročné, borovice lesní roste na mělkých, chudých půdách písčitých aţ kamenitých, sušších, vzniklých na silikátových horninách, ale i na vápencích a také na hadcích (tam často jako hlavní či dokonce jediná stromovitá dřevina). Vyskytuje se ovšem i na půdách baţinných a rašelinných, zde ale roste obvykle hůře aţ zakrsle. Z úrodnějších půd je v přirozených porostech vytlačena konkurencí druhů tolerantnějších k zastínění. Často vytváří silnější vrstvu opadu a surového humusu. Náletové porosty mohou vznikat také v devastovaných lesích nebo po poţárech. BO je však schopna klíčit a růst i ve štěrbinách holých skal. Obecně se řadí mezi dřeviny pionýrské, schopné osídlovat nejrůznější volné plochy (MUSIL A KOL. 2003). 3.2.3. Genetické aspekty borovice lesní Genetickými aspekty se zabýval KAŇÁK (1969). Uvádí, ţe v populaci borovice lesní je dostatek genotypů s vysokou přizpůsobivostí na jakékoliv stanovištní podmínky (pionýrské dřeviny), a naopak skupina genotypů s vysokou specializací na konkrétní prostředí svého vývoje (reliktní druh). V Polabí konkrétně v okolí Opočna a Týniště nad Orlicí se nachází ekotyp náhorní „tynišťské“ borovice. 3.2.4. Zakládání porostů borovice lesní Přirozená borová stanoviště patří mezi extrémní, takţe i umělá obnova na těchto stanovištích je specifická. Mezi půdní vlastnosti na těchto nedostatečně ţivných, zpravidla písčitých, stanovištích patří vysoká propustnost pro vodu a vzduch, nedostatek organické hmoty v profilu rhizosféry, nízká vodní kapacita a vysoké povrchové teploty obnaţeného písku ve vegetační době. Často se zde vyskytuje úporná buřeň. Vzhledem k ekologickým nárokům borovice lesní je výhodná realizace obnovy na velkých plochách (MAUER 2002). Před vlastní obnovou je důleţitá příprava stanoviště, a to zejména příprava mechanická, která můţe být realizována pomístnou či celoplošnou orbou, nebo 12

pomístným či celoplošným frézováním půdy. Při přípravě plochy celoplošnou orbou je důleţité nejdříve odstranění pařezů, poté jejich likvidace a následné vyčesávání kořenů z půdy. Na takto připravené ploše se na podzim provádí hluboká orba (minimálně do hloubky 45 cm) a na jaře příštího roku se půda urovná, nejlépe smykováním. Další moţností přípravy stanoviště je orba pomístná, neboli brázdová příprava půdy. Po naorání se provádí výsadba na dno brázdy, tento způsob eliminuje zejména negativní vliv buřeně. Výhodou této metody je, ţe se nemusí odstraňovat pařezy, a proto je výsledná obnova ekonomicky přijatelnější. Nevýhodou je

nedostatečné

vyuţití

organického materiálu, takţe je tato příprava vhodná na stanoviště s humózními písky v celém profilu rhizosféry. Při pouţití půdních fréz dochází k destrukci humusových horizontů a v případě, ţe jsou do půdy zapraveny i štěpky z těţebních zbytků, můţe dojít v profilu rhizosféry k nedostatku dusíku (MAUER 2002). Z hlediska výsadby je nejlepší příprava brázdová, kdy lze sázet ihned po orbě, v jiném případě musí půda nejdříve slehnout (doporučená výsadba po minimálně 4 měsících od přípravy stanoviště). K výsadbě je doporučen prostokořený sadební materiál, nejlépe jednoleté sazenice. Je moţno vyuţít ruční (štěrbinovou), nebo mechanizovanou výsadbu. Výsadba se provádí podúrovňová a utopená (kořenový systém rostliny je co nejblíţe spodní vodě) (MAUER 2002). 3.2.5. Moţnosti přirozené obnovy borovice lesní Přirozenou obnovou borovice lesní se zabýval například PEŘINA (1988). Autor uvádí, ţe základním předpokladem přirozené obnovy borových porostů je jejich hospodářská a genetická hodnota. Přirozeně lze obnovovat pouze porosty kvalitní a porosty vysoce hospodářsky kvalitní. Obnovu lze uplatňovat ve všech hospodářských souborech jejího výskytu, zejména však v HS 21, který zaujímá exponovaná stanoviště a ochranné lesy. Do připravených porostů se vkládají obnovní seče v podobě clonných sečí, pruhových holých sečí s výstavky nebo bez výstavků. Při pouţití clonné seče se pruh porostu o šířce 2 aţ 3 násobku výšky porostu proředí tak, aby na ploše zůstalo zhruba 100 stromů na ha. U pruhových holých sečí o šířce 50 m se předpokládá, ţe semeno nalétne z okolních porostů. V případě ponechání výstavků v počtu 10 – 15 na ha se od nich neočekává významné přispění k nasemenění holiny, ale produkce silných sortimentů při dvojnásobném obmýtí. Přiřazování sečí je zpravidla po 3 – 4 letech, kdy bývá nárost na těchto stanovištích jiţ zajištěn.

13

3.2.6. Smíšení dřevin s borovicí Nejčastější smíšení borovice je s dubem letním, který má podobné ekologické nároky a na stanovištích působí jako meliorační a zpevňující dřevina. Dále se vyuţívají a podporují dřeviny z přirozené obnovy a to zejména dřeviny listnaté (ČERVENÝ 2001). Na sušších stanovištích se uplatní lípa plstnatá. Dalšími vhodnými druhy dřevin jsou lípa malolistá, dub červený, bříza bělokorá, habr obecný, trnovník akát, javor jasanolistý, na vlhčích stanovištích dokonce i buk lesní, z jehličnatých dřevin dále modřín opadavý či borovice černá. Přirozeně obnovený smrk ztepilý by na těchto stanovištích měl plnit pouze funkci krycí a výchovnou. Ideální je celoplošné rozmístění melioračních a zpevňujících dřevin (jednotlivě či řadově). Skupinový způsob smíšení není vţdy ideální, i kdyţ je výhodnější z hlediska ochrany zejména před škody zvěří (oplocenky) (MAUER 2002). Na oglejených půdách (zejména v hospodářském souboru 27) je moţná i směs borovice s jedlí, v nichţ dochází při určité formě clonné seče i k přirozené obnově obou dřevin (POLENO, VACEK 2009). PLÍVA, ŢLÁBEK (1989) uvádí cílovou skladbu porostů na HS 13: BO se zastoupením 8, DB (BK) se zastoupením 1-2, a BŘ +-1, dále je moţná alternativa BO 8, SM 1-2, BŘ +-1. Dále HS 23: BO se zastoupením 7, DB 2, (BK, LP, HB, SM) 1. 3.2.7. Výchova borových porostů Model porostní výchovy lze charakterizovat jako ucelený výchovný program, jako soustavu instrukcí pro uskutečnění výchovných sečí od prvého výchovného zásahu aţ do ukončení výchovy. Kaţdý model výchovy obsahuje celkový počet zásahů, určuje začátek výchovy, intenzitu zásahů, způsob výběru a délku pěstebního intervalu. Modely porostní výchovy jsou vypracovány pro všechny hlavní hospodářské dřeviny. Dále jsou diferencovány podle edafických kategorií, s ohledem na ohroţenost porostů a výchovné cíle (SLODIČÁK, KANTOR, NOVÁK, 2008). S ohledem na biologické vlastnosti borovice je z pěstebního hlediska účelné, resp. na přirozených stanovištích nutné, vytvářet borové porosty věkově i výškově nediferencované. S ohledem na poţadavek „čištění kmenů“ jsou výchovné zásahy ve fázi mlazin a tyčkovin velmi mírné. Podúrovňové zásahy převaţují v borových porostech po celé další období výchovy. Do úrovně se zasahuje pouze výjimečně v porostech, kde se pracuje kladným výběrem, a kde je případně nutné postupně uvolňovat cílové stromy (SLODIČÁK, KANTOR, NOVÁK, 2008).

14

Prvé výchovné zásahy jsou zaměřeny zejména na odstranění neţádoucích jedinců, jejichţ ponechávání by mělo nepříznivý vliv na kvalitativní vývoj porostů. Jedná se o tzv. „předrostlíky“, tj. formy s abnormálním růstem a silnou větevnatostí. Spolu s odstraněním těchto jedinců je také zasahováno do podúrovně. Sníţená hustota porostů se příznivě projeví ve zlepšení podmínek prostředí, zejména zvýšeným přísunem sráţek pod porost. Doba prvních zásahů je vymezena úsekem, kdy lze v porostu rozpoznat neţádoucí (netvárné) jedince a kdy dochází k zapojování porostů (věk 7 – 9 let, na bohatších stanovištích dříve, na chudších později). Další výchovné zásahy směřují především do podúrovně a stromy předrůstavé se odstraňují pouze výjimečně (SLODIČÁK, KANTOR, NOVÁK, 2008). U kvalitních borových porostů se první výchovný zásah provede při horní porostní výšce (h0) 5 metrů. Porost se rozčlení na pracovní pole a odstraní se netvárné předrosty. Prvním zásahem by měla být sníţena hustota porostu aţ na ca 5 500 jedinců na jeden hektar. Tento první zásah je moţné provést v porostech s pravidelným sponem kombinovaně, odstraněním kaţdé čtvrté řady, s individuálním výběrem ve zbývajících třech ponechaných řadách na poţadovaný počet (SLODIČÁK, KANTOR, NOVÁK, 2008). Dalším zásahem při h0 10 m (ca po 6 – 10 letech) se hustota porostu sníţí negativním výběrem v podúrovni na 3 500 stromů. Další podúrovňové zásahy s negativním výběrem následují při horní porostní výšce přibliţně 17 a 22 m (tj. asi v 10 – 15letých periodách). Těmito zásahy jsou postupně eliminováni ustupující jedinci a nemělo by při nich dojít k výraznějšímu porušení zápoje, tj. výčetní základna by neměla klesnout pod hodnoty pro hlavní porost uváděné v růstových tabulkách. Nekvalitní borové porosty je potřeba po celou dobu pěstování udrţovat ve větší hustotě. Výchovný program má také delší pěstební periody a celkově předpokládá menší intenzitu výchovy. V porostech s pravidelným sponem lze při prvních zásazích výhodně vyuţívat schematizace. V méně kvalitních borových porostech se první výchovný zásah provede stejně jako v kvalitních porostech při h0 5 m. Po rozčlenění porostu je moţné schematicky odstranit kaţdou třetí řadu a zásah dokončit individuálním výběrem netvárných a méně vitálních jedinců. Hustota porostů se po prvním zásahu sníţí na ca 6 500 stromků na 1 ha. Další podúrovňové zásahy s negativním individuálním výběrem následují při h0 15 a 25 m (tj. asi po 15 letech) (SLODIČÁK, KANTOR, NOVÁK, 2008). Za borové porosty se zanedbanou výchovou se povaţují takové porosty, ve kterých nebyl proveden silný výchovný zásah do horní porostní výšky 10 m (tj. přibliţně do 15 let věku). V těchto porostech jiţ nelze zápoj výrazněji rozvolňovat, 15

protoţe silnější zásahy by mohly ohrozit produkční základnu. Navíc se vynechání výchovy, zejména prvního zásahu, při kterém se odstraňují netvární předrostlíci, výrazně a většinou nenapravitelně projeví zhoršením kvality celého porostu. V takto pěstebně zanedbaných porostech je nutno postupovat slabými podúrovňovými zásahy se zkrácenou pěstební periodou (interval 5 – 7 let). V zanedbaných, avšak geneticky kvalitních porostech je moţno při h0 cca 17 aţ 20 metrů (věk kolem 30 let) postupně uvolňovat vitálnější jedince pozitivním výběrem v úrovni a nadúrovni (SLODIČÁK, KANTOR, NOVÁK, 2008). Tab. č. 1: Modely výchovy borovice na HS 13 (SLODIČÁK, KANTOR, NOVÁK, 2008) Počet stromů na Stáří porostu

Horní výška

ha po zásahu

Pěstební interval

(let)

(m)

(tisíc ks)

(let)

1.

10-12

3-4

9,5

13

2.

25

8

6,5

10

3.

35

12

4,0

15

4.

50

16

3,0

Pořadí zásahu

3.2.8. Délka obnovní doby Délka obnovní doby je poměrně krátká a činí zpravidla 10 – 20 let. Směr postupu obnovy není tak významný jako při obnově smrkových porostů, při orientaci pracovních polí ve směru J – S lze obnovní seče přiřazovat ve směru od západu (PEŘINA 1988).

16

Stanovištní podmínky LHC Sternberg Týniště nad Orlicí

4.

Identifikace vlastníka

4.1.

Majitelem lesů v LHC Sternberg Týniště nad Orlicí je Franziska Diana Sternbergová, se sídlem v Častolovích. Správa lesů sídlí v Týništi nad Orlící (LHP 2006). 4.1.1. Základní údaje o LHC Platnost lesního hospodářského plánu (dále LHP) pro LHC Sternberg Týniště nad Orlicí je od 1.1.2006 do 31.12. 2015. LHP se zpracovává po skončení platnosti předchozího LHP, který platil od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2005. Plocha pozemků určených k plnění funkcí lesa ( PUPFL) zahrnutých do LHC činí 2249,55 ha. LHC je členěn na čtyři lesnické úseky. LHC se nachází na území Královéhradeckého kraje, území obce s rozšířenou působností Kostelec nad Orlicí v katastrálních územích Častolovice, Lípa, Petrovice, Rašovice, Týniště nad Orlicí a Hradec Králové v katastrálním území Třebechovice pod Orebem (LHP 2006). 4.2.

Přírodní poměry

4.2.1. Klimatické poměry Klimaticky náleţí lesní pozemky LHC do mírně teplé oblasti (MT), konkrétně zasahují okrsek MT 11. Popis dle QUITA (1971): Počet letních dnů

40 - 50

Počet dnů s průměrnou teplotou 10 stupňů a více

140 - 160

Počet mrazových dnů

110 -130

Počet ledových dnů

30 - 40

Průměrná teplota v lednu

-2 - -3

Průměrná teplota v červenci

17-18

Průměrná teplota v dubnu

7 -8

Průměrná teplota v říjnu

7 -8

Průměrný počet dnů se sráţkami 1 mm a více

90 -100

Sráţkový úhrn ve vegetačním období

350 - 400

Sráţkový úhrn v zimním období

200 - 250

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

50 -60

Počet dnů zamračených

120 - 150

Počet dnů jasných

40 – 50 17

4.2.2. Poměry orografické Orograficky pozemky daného

území LHC zasahují do dvou okrsků v rámci

následujících geomorfologických jednotek (LHP 2006): Česká vysočina

Provincie

Česká tabule

Soustava Podsoustava

Východočeská tabule Orlická tabule

Celek Podcelek Okrsek

Třebechovická tabule 6c-2b-e Choceňská tabule 6c-2b-a Opočenský hřbet

4.2.3. Poměry hydrografické Území LHC náleţí do povodí Labe (do rozvodí Severního moře). V rámci povodí Labe je obsaţeno povodí Orlice. V intravilánu města Častolovice se lesních pozemků bezprostředně dotýká říčka Bělá, pravý přítok Divoké Orlice. Na území LHC Sternberg – Týniště jsou dva umělé vodní kanály – Třebechovický náhon a náhon Alba. Ve střední části LHC protéká Hovkovický potok. Z vodních ploch jsou zastoupeny menší lesní rybníky - Malá, Prostřední a Velká Houkvice, Nový rybník, Hlinský rybník, Brodek a Rozkoš. Ţádné větší vodní nádrţe se nevyskytují (LHP 2006). 4.2.4. Poměry geologické Geologická podloţí LHC je tvořeno převáţně kvartérními uloţeninami. Jsou to zejména středně pleistocenní fluviální terasové štěrky rissu a mindelu a dále terasové štěrky svrchního pleistocénu (würm – riss). Holocén je zastoupen podél vodotečí fluviálními sedimenty inundačních území, částečně i deluviofluviálními aţ deluviálními polycyklickými sedimenty. Ve východním okraji hlavního komplexu LHC zasahuje na východ od silnice Rašovice – Křivice svrchní křída, konkrétně bělohorské souvrství spodního turonu, tvořené převáţně spongilitickými prachovitými slínovci (opukami). Na pozemky v nejvýchodnější části LHC v severním okolí Častolovic zasahuje teplické souvrsví (svrchní turon), tvořené měkkými vápnitými jílovci. Ve výchozech nad říčkou Bělou obsahují jílovce drobnou fosilní malakofaunu (LHP 2006). 4.2.5. Poměry pedologické Na LHC jsou zastoupeny různé půdní typy v závislosti na geologickém podloţí. Převaţují zejména hnědé půdy – kambizemě. Jsou to převáţně kambizemě arenické

18

z písků a štěrkopísků. V SV části LHC se vyskytují částečně kambizemě modální. Západní a jiţní okraj celku pokrývají zejména fluvizemě modální (LHP 2006). 4.2.6. Fytogeografická charakteristika Lesní pozemky LHC Sternberg náleţí k fytogeografické oblasti mezofytikum, (Mesophyticum) – M a do fytogeografického obvodu (Mesophyticum Massivi bohemici) – Českomor.M. Celé území LHC patří do fytogeografické jednotky 61b – Týnišťský úval (LHP 2006). 4.2.7. Přírodní lesní oblasti Přírodní lesní oblast 17 -Polabí, zaujímá převáţnou část LHC a Přírodní lesní oblast 26-Předhoří Orlických hor (LHP 2006). Tab. č. 2: Přehled ploch podle přírodních lesních oblastí (LHP 2006) Přírodní lesní oblast

porostní

bezlesí

jiné

17 -Polabí

2026,94

32,21

28,84 2087,99

1 – 34, 38 – 43.

Orlických hor

157,18

2,08

2,30

35,36,37,45,46

LHC celkem

2184,12

34,29

31,14 2249,55

celkem

oddělení

26-Předhoří 161,56

4.2.8. Lesní vegetační stupně Jsou v úzkém vztahu ke klimatickým a orografickým poměrům a charakterizují lesy, které jsou do nich zařazeny. V rámci vymezených zonálních lesních vegetačních stupňů jsou časté extrazonální lesní typy. Jsou to převáţně vodou ovlivněné lesní typy a bory zařazené mimo lesní vegetační stupně. Z databáze LHP jsou na LHC následující lesní vegetační stupně (LHP 2006). Tab. č. 3 : Plošný přehled lesních vegetačních stupňů (LHP 2006) Název Bory Dubový Dubobukový Bukodubový LHC celkem

Lesní vegetační stupeň 0 1 2 3

Plocha ha Porostní půda

%

957,87 1195,89 30,36 2184,12

43,8 54,8 1,4 100,0 19

4.2.9. Zastoupení cílových hospodářských souborů Hospodářské soubory představují porosty charakterizované podobnými přírodními podmínkami a dřevinnou skladbou. Podle plošného rozloţení převaţuje hospodářský soubor přirozených borových stanovišť. (43,9%). O málo menší výměru mají hospodářské soubory ovlivněné vodou. (40,8%) Kyselá stanoviště zaujímají 10,5% a okrajově jsou přítomná ţivná stanoviště 1,4% (LHP 2006). Tab. č. 4 : Cílové hospodářské soubory (CHS) dle přílohy č.4 vyhlášky č.83/1996 Sb (LHP 2006) CHS

Cílový hospodářský soubor

celkem ha

%

13

Přirozená borová stanoviště

957,87

43,9

23

Kyselá stanoviště niţších poloh:

230,22

10,5

25

Ţivná stanoviště niţších poloh

104,71

4,8

27

Oglejená chudá stanoviště niţších poloh

586,16

26,8

29

Olšová stanoviště podmáčených půd

96,46

4,4

45

Ţivná stanoviště středních poloh

30,36

1,4

59

Podmáčená stanoviště

178,34

8,2

Celkem

2184,12 100,0

4.2.10. Věková struktura porostů LHC Přehledně je věková struktura znázorněna na přiloţeném grafikonu zastoupení podle věkových stupňů, kde je zároveň znázorněno jejich normální zastoupení. Věková struktura je z hlediska věkových stupňů vyrovnaná v prvním aţ čtvrtém a sedmém a osmém stupni. Podnormální jsou pátý, šestý, devátý a desátý stupeň (LHP 2006).

20

350,00 300,00 250,00

plocha věk.stupně

ha

200,00 150,00 100,00

normalita

50,00 0,00 0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

věkový stupeň Graf č. 1 : Plošné rozložení věkových stupňů s normálním zastoupením (LHP 2006) 4.2.11. Druhová struktura porostů LHC Zastoupení je vypočteno z plošného podílu dřevin. Převaţující dřevinou je borovice. Druhý nejvýznamnější jehličnan je smrk, a modřín. Z listnáčů má nejvyšší zastoupení dub. Významný podíl v zastoupení má po dubu olše a na dalším místě je bříza. Další listnáče a jehličnany mají minimální zastoupení. Celkově mají jehličnany plošné zastoupení 80,0 % a listnáče 20,0 % (LHP 2006).

hb 0,07% bk 1,60% jdo 0,02%

db 8,03%

jv 0,18%

js 0,23%

br 3,44%

tp lp 0,24% 0,26%

ol 5,79%

ost.list. 0,18%

sm 27,01%

dg 0,07% md 1,39%

jd 0,08% bo 51,41%

Graf č. 2 : Plošné zastoupení dřevin v % (LHP 2006) 21

OST. LIST. LP OL

350,00 BR

300,00

JL JS

250,00 KL

ha

200,00

HB BK

150,00 DB

100,00

JDO DG

50,00 MD

0,00

BO

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

věkový stupeň

17

JD SM

Graf č. 3 : Zastoupení dřevin ve věkových stupních (LHP 2006) 4.3.

Zpracování kalamity na území LHC Sternberg Prvním úkolem, který připadl na místní personál, bylo zajištění prostupnosti

veškerých cest, aby mohly nastat první odhady o rozsahu a stavu kalamity. Po prvních dnech i týdnech nebyl prostor pro optimismus, veškeré mladé porosty borovice (a nejenom ty) byly na první pohled poznamenány tíhou sněhu. Rozlámané porosty zejména ve stáří od mlazin po tyčoviny neznačily nic dobrého. Postup byl jasně stanoven, co nejdříve začít se zpracováním nenávratně poškozených porostů. Zpracování probíhalo a v některých místech stále probíhá postupně podle důleţitosti. Dle naléhavosti, nejdříve zpracovat porosty, které by mohly ohrozit zdraví či majetek druhých osob. Většina zásahů byla prováděna ve slabé hmotě. V komplexech mladých porostů, které byly postiţeny nejvíce, bylo ihned rozhodnuto zpracování harvestorovou technologií. Následovala práce THP, kteří museli vyznačit plochy pro zpracování. Veškeré hroubí i nehroubí bylo z těchto ploch vyuţito a ekonomicky zhodnoceno. Všechny potěţební zbytky byly dodavatelsky vyklizeny a zpracovány na štěpku. Veškeré ţivotaschopné zbytky porostů zůstaly a porostní okraje se nezarovnávaly. Menší plochy byly zpracovány těţaři a v nemalé míře byl vyuţit zájem samovýrobců. Po takovémto zpracování vznikla spousta malých (v řádu arů), ale i velkých holin (v řádu hektarů). Rozsáhlé plochy byly postupně zpracovány, avšak 22

prolámanost ostatních porostů bude mít následky na další vývoj borových porostů v této oblasti. Po postupném odtěţování postiţených porostů nastala jejich nutná obnova, jelikoţ se zpravidla jedná o rozsáhlé komplexy mladých porostů, není zde vhodné nechávat plochy pouze přirozené obnově, hlavně z tohoto hlediska byla na většině ploch vyuţita obnova umělá. Na veškerých pokalamitních holinách proběhla mechanická příprava půdy, a to konkrétně pomocí zraňovače půdy. Na těchto borových stanovištích (zejména HS 13), je mechanická příprava půdy nezbytná. Pouţit byl sadební materiál borovice lesní a to zpravidla jednoleté sazenice, které byly vysazovány manuálně pomocí sazeče. Dále byl v hojné míře vyuţit sadební materiál dubu letního, který se zpravidla ochraňoval, proti negativnímu vlivu zvěře, oplocením. Pro změnu biodiverzity, v rámci moţností, byl na menší plochy vysazován smrk ztepilý, zpravidla ve větším sponu (2 x 2 m). Na vlhčí místa byl pouţit sadební materiál olše lepkavé, který byl vysazován motorovými jamkovači.

23

Přehled rozsahu následků sněhové kalamity na vybraných LHC

4.4.

Na základě podkladů vyţádaných od jednotlivých správců LHC byla sestavena tabulka, která udává rozsah sněhové kalamity a její následky na vybraných majetcích (LHC), v oblasti „Poorličí“. Udává výměru poškozených porostů, která činí celkem plochu 6 408 ha. Výměra holin 177,54 ha. Další zajímavou hodnotou je mnoţství vytěţeného dřeva, která má hodnotu 153 827 m3 a z toho vytěţené mnoţství dřeva v porostech do 40 let s hodnotou 61 459 m3. Dále je z tabulky zřejmé postupné zpracování kalamitou poškozených porostů a jejich obnova. Tab. č. 5: Celkový přehled podle LHC (POLONČEK, RABIŇÁK, CHARVÁT, ZERZÁN, ŠIMERDA, HAVRÁNEK, MRÁZEK 2012)

Majetek (LHC)

Sternberg -Týniště nad Orlicí

Kinský -Kostelec nad Orlicí Lesní druţstvo Vysoké Chvojno Městské lesy Hradec Králové KCM -Opočno Městské lesy Kostelec nad Orlicí LČR

Sa:

Celková výměra lesních porostů (ha) PUPFL

2 184

1 950

4 740

3 684

4 717

1 163

808

Zastoupení BO (%)

Výměra kalamitou poškozených porostů (ha)

Mnoţství vytěţeného dřeva (m3)

holiny (ha)

z toho - 40

1 130

34 136

51,41 71,11

18 500

750

22 500

43 21,69

11 360

1900

54 017

54 15,43

7 646

1000

8 456

19

2 854

555

3 900

7,81

3 600

589

24 218

25,62

12 649

≈ 484

6 600

56,7

13

49,9

70,9

≈ 16,88

≈ 4 850

6 408

153 827

177,54

61 459

Obnova ploch

Celkový počet sazenic

Zpracováno

U.o. (%)

P.o. (%)

List. (tis.ks)

Jehl. (tis.ks)

rok

%

90

10

162

338

2010 2011 2012

85 13 2

95

5

121

38

2010 2011

90 10

75

25

20

52

2010 2011

90 10

90

10

20

100

2010

100

1,5

64,5

2010 2011 2012

57 40 2

122,2

83,3

2010

100

100

91

9

90

10

2010 2011

19 246

24

5.

Metodika

5.1.

Metodika přípravných prací Přípravné práce v prvé fázi spočívaly, ve spolupráci se správou lesů majetku

Sternberg, ve vybrání vhodného úseku pro terénní práce. V druhé fázi prostudování veškerých podkladů k dané problematice. Příprava kopií porostních map daných oddělení pro pracovní zakreslení kalamitních ploch. V průběhu terénních šetření byly průběţně získávány údaje o vzniku, rozsahu, způsobu a postupu zpracování kalamity. 5.2.

Metodika terénních prací Pomocí přístroje GPS značky Trimble, typu Juno ST byly zaměřeny veškeré

kalamitní holiny ve vybraném území. Přístroj byl nastaven tak, aby zaznamenával a zpracovával signál kaţdých 5 sekund a utvářel z toho záznam o jednotlivé ploše. Kaţdá zaznamenávaná plocha se musí obejít po jejím obvodu. Postupovalo se podle porostní mapy. Do kopie porostní mapy bylo provedeno zakreslení ploch, z čehoţ vznikla terénní mapa. Pro terénní práce byl vybrán lesnický úsek „Týniště“ (konkrétně oddělení č. 23, 24, 30, 31), na majetku Sternberg, který má na starosti revírník Milan Ţid. Velikost daného revíru je 1065 ha. Výměra vybraného území činí 221,14 ha. Terénní práce spočívaly ve zmapování rozsahu holin, které vznikly zpracováním porostů poškozených sněhovou kalamitou. Celkem bylo zaznamenáno 126 ploch o celkové výměře 37,39 ha. GPS (Global Position System) je navigační systém, který je zaloţen na výpočtu vzdáleností mezi uţivatelem na Zemi a druţicemi na oběţných drahách ve výšce přibliţně 20 000 km. Vzdálenost mezi druţicí a přijímačem se počítá na základě měření časového rozdílu mezi okamţikem vysílání signálu druţicí a okamţikem příjmu signálu GPS přijímačem. Se znalostí minimálně tří vzdáleností mezi přijímačem a druţicí a s informací o poloze druţice v okamţiku vysílání signálu je moţné určit polohu přijímače na Zemi (SIMON, VACEK, 2008).

25

Foto č. 1 : Pracovní pomůcky 5.3.

Metodika kancelářských prací V rámci kancelářských prací proběhlo převedení naměřených údajů z GPS

přístroje do programu ArcGiS, kde nastalo jejich zpracování. Výsledkem práce jsou ortofoto mapy se zákresy rozsahu kalamity ve vybraném území na daném lesním úseku. Dále jsou dané plochy charakterizovány z hlediska typologického (HS, LT), z hlediska skladby původních porostů (věková a druhová skladba) a z hlediska obnovy porostů (zpracování, příprava půdy, druhová skladba).

26

6.

Výsledky V rámci bakalářské práce byl zjištěn rozsah pokalamitních holin ve vybraném

území. Tedy umístění těchto ploch do mapy. Ze zpracovaných map vyplynul rozsah následků kalamity ve vybraném území, které se rozkládá na výměře 221,14 ha a je tvořeno ze dvou souvislých lokalit. Celkem bylo zmapováno 126 holin vzniklých odtěţením kalamitou poškozených porostů. Celková výměra těchto ploch činí 37,39 ha.

Mapa č. 2 : Celkový přehled kalamitních holin ve vybraných odděleních

27

Mapovány byly všechny plochy bez rozdílu velikosti. Z toho nejmenší zaměřená plocha byla o velikosti 0,003 ha, naopak největší souvislá plocha činila 3,642 ha. Průměrná velikost plochy je 0,292 ha. Průměrné stáří poškozených porostů je 36 let. Nejstarší poškozený porost na tomto území byl ve stáří 86 let a nejmladší ve věku 17 let. Převáţná část poškozených porostů byla ve stáří v rozmezí 30 – 40 let, jednalo se tudíţ o komplex mladých stejnorodých stejnověkých porostů. Z mapy „Celkový přehled kalamitních ploch“ je patrné, ţe byla vybrána 2 území (ozn. severní a jiţní lokalita). Toto území bylo tvořeno celkem ze čtyř oddělení (konkrétně odd. 23, 24, 30, 31). Celková výměra kalamity byla posouzena z hlediska typologie, byla vytvořena tabulka rozsahu podle lesních typů daného stanoviště. Z tabulky je patrné, ţe z hlediska rozsahu kalamity není lesní typ rozhodující, jelikoţ porosty byly poškozeny na všech zastoupených stanovištích. Tab. č. 6: Plocha podle LT HS

LT

133 1M3 133 1M7 273 1P2 123 1P0 123 2S7 591 4R1

Věk

Plocha (ha)

31 32 41 30 86 86

29,98 12,18 15,06 52,08 3,26 0,34 112,9

Počet kalamitních ploch 44 17 11 52 1 1 126

Výměra Průměrná kalamitních ploch velikost (ha) plochy (ha) 6,50 0,15 3,03 0,18 5,58 0,51 21,66 0,42 0,51 0,51 0,11 0,11 37,39 0,31

Tab. č. 7: Plocha podle jednotlivých oddělení Odd.

Plocha (ha)

23 24 30 31 Celkem

27,8 14,36 15,4 55,34 112,9

Počet kalamitních ploch 40 21 12 53 126

Výměra kalamitních ploch (ha) 5,21 4,33 5,69 22,17 37,39

Průměrná velikost plochy (ha) 0,13 0,21 0,47 0,42 0,31

Dále byl rozsah poškození rozdělen v rámci jednotlivých oddělení. Tabulka č. 7 uvádí, ţe nejvíce škody vzniklo v oddělení 31, kde celková výměra pokalamitních holin činí 22,17 ha. 28

Graf č. 4 udává celkovou (zmapovanou) plochu holin po sněhové kalamitě na jednotlivých odděleních. Celkem bylo zmapováno 37,39 ha holin.

25,00 20,00

ha

15,00 10,00 5,00 0,00 23

24

30

31

Oddělení Graf č. 4: Celková plocha holin (v ha) na jednotlivých odděleních

Následující graf č. 5 ukazuje rozsah nově vzniklých pokalamitních holin v závislosti na typologii stanoviště. V poškozených porostech byl nejvíce zastoupený lesní typ 1PO (celkem přes 52 ha), naopak nejméně zastoupený byl lesní typ 4R7 s celkovou plochou 0,37 ha. 60,00 50,00 40,00

Plocha (ha) ha

30,00 20,00

Výměra kalamitních ploch

10,00 0,00 1M3

1M7

1P2

1P0

2S7

4R1

Lesní typy Graf č. 5: Celková plocha holin (v ha) v závislosti na LT 29

Z grafu je patrný věk poškozených porostů, jehoţ rozmezí v dané lokalitě bylo zpravidla mezi 30 – 40 lety stáří. Výjimkou byly dva porosty ve věku 86 let, které zaujímaly celkem plochu 3,60 ha a vznikly v nich dvě pokalamitní holiny o celkové výměře 0,62 ha.

100

25,00

90 80

20,00

70 15,00

50

ha

roky

60

40

Celková plocha holin po kalamitě (ha)

10,00

Věk

30 20

5,00

10 0

0,00

1M3

1M7

1P2 1P0 Lesní typ

2S7

4R1

Graf č. 6: Věk poškozených porostů v závislosti na LT stanoviště

30

6.1.

Výsledné mapy kalamitních ploch v severní lokalitě vybraného území Znázornění mnoţství a umístění pokalamitních holin v severní lokalitě vybraného

území. Toto území se skládá ze dvou oddělení (konkrétně odd. 23, 24). Celkem zde bylo zaměřeno 61 ploch, největší koncentrace holin je v jihovýchodní části lokality, kde se zejména vyskytují komplexy mladých porostů (viz. porostní mapa č. 4 v měřítku 1:10 000)

Mapa č. 3: Znázornění holin po kalamitě v ortofoto mapě (oddělení 23, 24)

Mapa č. 4: Porostní mapa oddělení 23, 24 (LHP 2006) 31

Následující grafy č. 7 - 8 ukazují celkovou plochu pokalamitních holin v poměru s velikostí poškozených porostů.

6,00 5,00

ha

4,00

Plocha por.skupiny (ha)

3,00

Celková plocha holin po kalamitě (ha)

2,00 1,00 0,00 23A1 23A2 23B2 23C2 23D1 23D5 23 E1 23 E2 23 E4

Porostní skupiny Graf č. 7: Plocha holin po kalamitě na oddělení č. 23

8,00 7,00 6,00

Plocha por.skupiny (ha)

5,00 ha

4,00 Celková plocha holin po kalamitě (ha)

3,00 2,00 1,00 0,00 24A2

24A3

24B4

24 E1

24F1

Porostní skupiny Graf č. 8: Plocha holin po kalamitě v oddělení č. 24

32

6.2.

Výsledné mapy kalamitních ploch v jiţní části vybraného území Znázornění mnoţství a umístění pokalamitních holin v jiţní části lokality

vybraného území. Celkem zde bylo zaměřeno 65 ploch, jak z mapy č. 5 vyplývá, tak zde je koncentrace ploch po celém území rovnoměrně rozloţena. Na celém území se vyskytovaly převáţně porosty ve věku 30 aţ 40 let (viz. porostní mapa č. 6 v měřítku 1:10 000).

Mapa č. 5: Znázornění holin po kalamitě v ortofoto mapě (oddělení 30, 31)

Mapa č. 6: Porostní mapa oddělení 30, 31 (LHP 2006) 33

Z následujících grafů č. 9 - 10 vyplývá poměr velikosti porostů s nově vzniklými pokalamitními holinami.

ha

5,00 4,50 4,00 3,50 3,00 2,50 2,00 1,50 1,00 0,50 0,00

Plocha por.skupiny (ha)

Celková plocha holin po kalamitě (ha) 30A1

30B2

30B3

30B9

30C1

30C3

30C4

Porostní skupiny Graf č. 9: Plocha holin po kalamitě v oddělení č. 30

16,00 14,00 12,00 Plocha por.skupiny (ha)

10,00 ha

8,00 6,00

Celková plocha holin po kalamitě (ha)

4,00 2,00 0,00 31A2 31B1 31B2 31C1 31D1 31D2 31 E1 31F1 31G1 31H1 31H2

Porostní skupiny Graf č. 10: Plocha holin po kalamitě v oddělení č. 31

34

6.3.

Obnova kalamitních holin vybraného území Další částí byla analýza obnovních postupů na daných zaměřených plochách.

Z výsledků (viz. tab. č. 9) vyplývá, ţe největší část plochy obnovovaných holin zaujala opět, zde nejefektivnější dřevina, borovice lesní. Obnova na zhruba polovině výměry z celkových 37,39 ha holin. Pozitivním výsledkem je vyuţití listnatých dřevin, z toho dub letní na celkové výměře přes 7 ha a olše lepkavá na ploše přibliţně 1 ha. K diferenciaci porostů přispěje i pouţití sadby smrku ztepilého, který byl vyuţit zejména na malé zastíněné plochy. Průměrná plocha, kde se prováděla obnova této dřeviny, je 0,14 ha. Borovice lesní a dub letní, světlomilné dřeviny, byly vysazovány na plochy o průměrné velikosti okolo 0,50 ha. Tab. č. 8: Přehled obnovy mapovaných ploch (veškeré údaje v ha) Dřevina SM

BO

DB

OL

P.O. BO

Bez obnovy

LT 1M3 1M7 1P0 1P2 Celkem 1M3 1M7 1P0 1P2 Celkem 1M3 1M7 1P0 1P2 2S7 Celkem 1P0 1P2 Celkem 1M3 1P0 1P2 Celkem 1M3 1P0 4R1 Celkem

Průměrná velikost paseky (ha) 0,11 0,11 0,15 0,21 0,14 0,26 0,34 0,85 0,50 0,56 0,26 0,55 0,70 0,33 0,51 0,47 0,35 0,09 0,22 0,17 0,05 0,07 0,09 0,01 0,03 0,11 0,05

Plocha obnovy celkem (ha) 3,48 1,46 3,97 0,63 9,54 2,07 1,03 11,95 3,48 18,53 0,78 0,55 4,20 1,31 0,51 7,35 1,04 0,09 1,13 0,17 0,20 0,07 0,43 0,01 0,18 0,11 0,30 37,39 35

Graf č. 11 „Celková obnova holin“ vyjadřuje plochu obnovy podle dřeviny či způsobu obnovy. Je patrné, ţe přirozená obnova na holých plochách (plochy bez umělé obnovy) je na tomto území vyuţita v minimální míře a to zejména z důvodu, ţe se nacházíme v komplexu mladých porostů. Plochy bez obnovy, jsou o takové velikosti (průměr 0,05 ha), ţe je zbytečné je obnovovat, jsou zde uvedeny pouze z hlediska zmapování. 20,00 18,00 16,00 14,00 Průměrná velikost paseky

12,00

ha

10,00 8,00 6,00

Plocha obnovy celkem

4,00 2,00 0,00 SM

BO

DB

OL

P.O. BO

Bez obnovy

Graf č. 11: Celková obnova holin

Následující grafy č. 12 - 17 ukazují výměru obnovované plochy jednotlivých dřevin dle typologie stanoviště. V grafu je téţ znázorněna průměrná velikost ploch.

36

Graf č. 12 ukazuje, ţe na malé plochy o průměrné velikosti 0,14 ha byl vyuţit sadební materiál smrku ztepilého, spíše jako dřevina vtroušená do komplexů borových monokultur. A to na celkové výměře 9,54 ha.

4,50 4,00 3,50 3,00 Průměrná velikost paseky

ha

2,50 2,00 1,50

Plocha obnovy celkem

1,00 0,50

0,00 1M3

1M7 1P0 Lesní typy

1P2

Graf č. 12: Obnova holin smrkem ztepilým Z grafu č. 13 je patrné, ţe borovice lesní je zde hlavní hospodářská dřevina a její náhrada na těchto stanovištích není jednoduchá a není ani cílená. Cílem je porosty zpevnit, vyuţitím listnatých dřevin, jako dřevin přímíšených.

14,00 12,00 10,00

ha

8,00

Průměrná velikost paseky

6,00 4,00

Plocha obnovy celkem

2,00 0,00 1M7

1P0 Lesní typy

1P2

Graf č. 13: Obnova holin borovicí lesní 37

Zejména obnova dubem letním můţe pomoci k budoucí rozrůzněnosti této lokality a výsledkem by měly být porosty stabilnější vůči škodlivosti klimatických jevů.

4,50 4,00 3,50 3,00 Průměrná velikost paseky

ha

2,50 2,00 1,50

Plocha obnovy celkem

1,00 0,50 0,00 1M3

1M7

1P0 Lesní typy

1P2

2S7

Graf č. 14: Obnova holin sazenicemi dubu letního Graf č. 15 udává rozsah vyuţití olše lepkavé v této lokalitě. Celkem zaujala plochu o výměře 1,13 ha. Je patrné, ţe tato dřevina zde nemá veliké vyuţití, ale i tak by na těchto ojediněle vlhčích stanovištích mohla pomoci k diferenciaci porostů.

1,20 1,00 0,80 Průměrná velikost paseky

ha

0,60 0,40

Plocha obnovy celkem

0,20 0,00 1P0

Lesní typy

1P2

Graf č. 15: Obnova holin sazenicemi olše lepkavé 38

Plocha pro vyuţití přirozené obnovy je v tomto případě minimální (0,434 ha), z důvodu principu hospodaření na tomto majetku a skutečnosti, ţe většina ploch se vyskytuje v komplexech mladých porostů.

0,25 0,20 Průměrná velikost paseky

0,10

Plocha obnovy celkem

ha

0,15

0,05 0,00 1M3

1P0 Lesní typy

1P2

Graf č. 16: Obnova holin přirozenou obnovou Z grafu č. 17 „Plochy bez obnovy“ je zřejmé, ţe velikost těchto ploch, která se pohybuje o výměře přibliţně 0,04 ha, je zanedbatelná. Proto zde není důleţitá obnova.

0,20 0,18 0,16 0,14 Průměrná velikost paseky

ha

0,12 0,10 0,08

Plocha obnovy celkem

0,06 0,04 0,02 0,00 1M3

1P0 Lesní typy

4R1

Graf č. 17: Plochy bez obnovy

39

7.

Diskuse Poškození borových porostů těţkým sněhem v lednu 2010 výrazně zasáhlo borové

hospodaření v oblasti Polabí. Tím se otevřela diskuse o moţnostech úprav druhové skladby stávajících borových porostů. Borové monokultury byly v oblasti střední Evropy zaváděny jiţ od druhé poloviny 19. století. Hlavním důvodem byla potřeba zajištění rostoucích nároků na dřevo. V následných obdobích se periodicky objevují poţadavky na úpravu druhové skladby porostů z důvodů výskytu kalamitních škod v lesích i obavy o degradaci stanovišť pod borovými porosty. Úprava druhové skladby je ovšem dlouhodobá záleţitost, jednotlivé postupy je nutné přizpůsobit specifickým stanovištním a porostním podmínkám i cílům hospodaření. (SOUČEK 2010) Po zhodnocení výsledků a po jejich shrnutí bylo zjištěno, ţe tato událost označovaná jako „stoletá sněhová kalamita“ byla vyvolána hlavně nepříznivostí klimatických jevů a to zejména mnoţstvím atmosférických sráţek v podobě sněhu. Teploty pohybující se kolem bodu mrazu způsobily to, ţe sníh byl mokrý a tím pádem těţký. Při akumulaci sněhové pokrývky do vrstvy přes 50 cm (v této oblasti výjimečné), přesáhla tíha mez mechanické pevnosti zdejší „týnišťské“ borovice. Důvodem takového rozsahu kalamity, je fakt, ţe v této oblasti je borovice lesní hlavní a produkčně nejvhodnější hospodářskou dřevinou. To, ţe se zde vyskytují rozsáhlé komplexy stejnorodých a stejnověkých borových porostů, problému pouze nasvědčuje. Odborná literatura toto vše popisuje jako fakta. FORST (1966) uvádí, ţe nejvíce jsou sněhovými polomy ohroţeny jehličnaté porosty (SM, BO) v pásmech 400 – 800 m nad mořem, kde nejčastěji padá vlhký a těţký sníh. V roce 2010 proběhla tato situace v lokalitách s nadmořskou výškou okolo 300 m, coţ by mohlo být nejvýznamnější příčinou takového rozsahu kalamity. FORST (1966) dále uvádí, ţe nejvíce jsou ohroţeny porosty stejnorodé a stejnověké v rozmezí 2 – 3 věkové třídy. Výsledky práce toto tvrzení potvrzují. Průměrný věk poškozených porostů je 36 let. Návrhem opatření hospodaření na těchto lokalitách, kde převaţují chudá borová stanoviště, je pokusit se provést obnovu s větším zastoupením listnatých dřevin. Podílem vhodné příměsi, ať uţ skupinovité či jednotlivé, můţeme dosáhnout alespoň částečné diferenciaci porostů. Tato skutečnost by zcela jistě zajistila porostům vyšší odolnost vůči škodlivosti abiotických činitelů. Potíţí těchto stanovišť je poměrně malé spektrum pouţitelných dřevin (podle rámcových směrnic hospodaření to jsou např. DB, DBČ, BK, BR, JR), v této oblasti má ovšem největší

40

hospodářské moţnosti dub, který zde i podle výsledků mapování obnovy kalamitních ploch byl vyuţit ve velké míře (oproti minulosti). Další dřevinou, která by mohla diferencovat tyto borové komplexy je smrk ztepilý, který byl vysazován na malé zastíněné plochy. NÁROVEC (2002) uvádí, ţe jednou z vedlejších příčin kalamity by mohl být velký přírůst dřevin, v závislosti vysokého mnoţství dusíku v půdě. V souladu se spadem sloučenin dusíku, kterých se podle studie v této oblasti (pardubicko-hradecké průmyslové aglomeraci) vyskytuje příliš. Tento fakt by měl za následek sníţení pevnosti a celkově zhoršení mechanických vlastností dřevin. Borovice je a zůstane dřevinou, poskytující v zájmovém území optimální finanční výnos. Konkrétně ekotyp východočeské (týnišťské) borovice má vynikající růstové a tvarové vlastnosti, pro které se dobře pěstuje a dřevo se dobře zhodnocuje. Borové hospodářství je tedy jednou z moţností, a tím jistotou uplatnění se v globalizujícím hospodářském světě. (TESAŘ 2010)

41

8.

Závěr Z uvedených údajů je jednoznačné, ţe poškození borových porostů bylo v této

oblasti rozsáhlé. Výměra kalamitou poškozených porostů v oblasti „Poorličí“ (celkem 19 246 ha PUPFL) byla 6 408 ha. V této oblasti vzniklo 177,54 ha pokalamitních holin. Mnoţství vytěţeného dřeva bylo 153 827 m3, z toho 61 459 m3 vytěţeno v porostech ve věku do 40 let. Hlavním cílem práce bylo zaznamenání kalamity na majetku LHC Sternberg Týniště nad Orlicí, zde byla celková výměra poškozených porostů 1 130 ha z celkových 2 184 ha PUPFL. Celková výměra holin zde činila 71,11 ha, z toho bylo zmapováno 37,39 ha ve vybraném území (čtyři oddělení). V majetku LHC Sternberg bylo pro umělou obnovu (90%) pokalamitních ploch vyuţito celkem 500 tisíc kusů sazenic, z toho 338 tis. ks jehličnatých a 162 tis. ks listnatých sazenic. Hlavní predispozicí tohoto problému byl faktor počasí. Konkrétně vysoké mnoţství sněhových sráţek na území, kde to není obvyklé. Vrstva sněhu při teplotách okolo bodu mrazu postupně těţkla. Z toho vyplynul problém tíhy mokrého sněhu, jehoţ vrstva překročila mez pevnosti dřeviny, nelze však vyloučit ani jiné faktory jako je nepříznivost štíhlostního kvocientu, či dokonce vysoký obsah dusíku v půdě, který má za následky vysoký přírůst dřeviny a tím pádem sníţení mechanických vlastností dřeva. Po této skutečnosti bylo samozřejmě prvním krokem, co nejdříve zuţitkovat dřevo z rozvrácených a zničených porostů a zabránit rozšíření škůdců. Z hlediska vyuţití zdejšího majetku, plně hospodářského, dřevo ekonomicky zúročit a postupně obnovit vzniklé holiny. Na těchto stanovištích připadají v úvahu směsi borovice lesní s dubem letním, popřípadě se smrkem ztepilým (viz. PLÍVA, ŢLÁBEK) popřípadě s jinými pionýrskými dřevinami jako je např. bříza bělokorá. Z výsledků analýzy umělé obnovy pokalamitních holin je zřejmé, ţe borovice lesní byla vyuţita přibliţně na polovině zmapovaných ploch (celkem 18,53 ha z celkových 37,39 ha). Budoucí rozrůzněnosti borových porostů můţe pomoci skupinovitá příměs dubu letního o celkové výměře přes 7 ha. Tato skutečnost by měla zajistit vyšší stabilitu porostů. Vtroušenou dřevinou, vyuţitou na malých plochách (průměrná velikost 0,14 ha), je SM. Na vlhčí stanoviště byla vyuţita sadba OL. Území, které bylo mapováno, je z velké míry tvořeno komplexem mladých porostů. Tyto porosty ještě zpravidla nepodléhají fruktifikaci, a tudíţ proto nepřipadá v úvahu velké vyuţití přirozené obnovy. Podle pana TESAŘE (2010): Po zkušenostech lesnických generací je dobré připustit, ţe dnes neexistuje jediný správný přístup, ale pluralita přístupu. Všechny však

42

musí spojovat zásadní ohled na trvale udrţitelné obhospodařování lesa, jeţ stojí pevně na všech třech pilířích, tj. pilíři ekologickém, ekonomickém a sociálním. V této oblasti to je hospodářsky efektivní a ekologicky oprávněné borové hospodářství.

43

Summary From the information mentioned in the thesis it’s obvious that the damage of pine stands in this area was vast. The zone of forests damaged by the calamity in the "Poorličí" area (a total of 19 246 hectares PUPFL) was 6 408 ha. The 177,54 ha of glades arose in this area. The amount of timber was 153 827 m3, 61 459 m3 of it extracted in the growth until 40 years of age. The main goal was to record the calamity on property of LHC Sternberg Týniště nad Orlicí, where the total area of damaged growths was 1 130 ha of total 2 184 ha PUPFL. The total zone of glades here made up 71,11 ha, from which 37,39 ha was mapped on the selected area (consisting of 4 parts). 500 thousand pieces of seedlings (338 thousand pieces of which coniferous, 162 thousand pieces deciduous) was used for the artificial regeneration of 90% of after calamity areas in the property of LHC Sternberg. The main predisposition of this problem was the weather factor. Concretely the high levels of snow precipitations, which is not usual in this territory. When the temperature was on the freezing-point the snow layer kept continuously getting heavier. The problem of weight of wet snow was a consequence of this. The layer of the wet snow overstepped the ultimate strength of wood. However, there were other factors such as the disfavor of the thin quotient. Another possibility is the high amount of nitrogen, which causes high gain of wood and thereby the decrease of mechanical features of the wood. As a result of this the first step was to utilize the wood as soon as possible and therefore prevent the pests from expansion. The property here is fully economical; thus the point was to capitalize the wood economically and restore the plains by degrees. On these sites mixture of Scots Pine with English oak or Norway Spruce (see PLÍVA, ŢLÁBEK) or with other pioneer tree species such as Silver Birch are under consideration. From the results of analysis of artificial restoration of after calamity plains is evident that Scots Pine was used on circa half of mapped areas (18,53 of total 37,39 ha). Prospective diversity of pine growth can be created by adding a dash of English oak in area of total 7 ha. This should ensure higher stability of growths. Appended species used on small areas (approximately 0,14 ha big) is spruce. Alder was enrooted on moister places. The mapped area is mainly consisting of complex of young growths. These usually aren’t subject to fructification and as a result big application of natural renewal is not usable.

44

According to Mr. Tesař (2010): After generations of forestry experience it is good to admit that today there is no single correct approach, but a plurality of access. All must be connected by the account of the sustainable forest management. This stands firmly on three pillars: ecological, economical and social. In this area, it is economically efficient and environmentally justified pine economy.

45

Seznam pouţité literatury

9.

BERÁNEK, J. (2008): Škůdci borovice lesní. In: Přirozené zmlazování borovice. Sborník referátů z celostátního semináře. Mimoň, 17.září 2008. Česká lesnická společnost, s. 33 - 36. ČERVENÝ, M. (2001): Úrovňová výchova borových porostů – věda a praxe. Lesnická práce, 80 (8), s. 368 – 369. FORST, P., A KOL (1966): Ochrana lesů, Státní zemědělské nakladatelství Praha, s. 432. KAŇÁK, K. (1969): Výzkumu zeměpisné proměnlivosti borovice lesní. Studie růstu sazenic různé provenience. [Závěrečná zpráva]. Zbraslav - Strnady, VÚLHM, 37 s. KŘÍSTEK, J. A KOL. (2002): Ochrana lesů a přírodního prostředí. Písek, Matice lesnická, s. 386. MÁLEK, B., DUŠEK, M. (2010): Poznatky pobočky ÚHÚL Hradec Králové z větrných a sněhových kalamit v letech 1966 - 1969. In: Sněhová kalamita v borovém hospodářství 2010. Sborník přednášek odborného semináře. Albrechtice nad Orlicí, 5.března 2010. Sest. J. Novák, M. Slodičák, D. Kacálek, D. Dušek. Opočno, VÚLHM, s. 9 - 11.

LESNÍ

TAXAČNÍ SPOLEČNOST S.R.O.

HRADEC KRÁLOVÉ (2006). Lesní hospodářský plán

pro LHC Sternberg Týniště nad Orlicí, s platností od 1.1.2006 – 31.12.2015. Hradec Králové. MAUER, O. (2002): Umělá obnova v hospodářském souboru č. 13. Lesnická práce, 81 (8), s. 357 - 359. MUSIL, I., HAMERNÍK, J., LEUGNEROVÁ, G. (2003): Lesnická dendrologie 1. Jehličnaté dřeviny, s. 47 – 52.

46

MZE. (2010): Zpráva o stavu lesa a lesní hospodářství České republiky, Praha: Ministerstvo zemědělství. NÁROVEC, V. (2002): Zkušenosti se zakládáním a pěstováním borových porostů prvního věkového stupně. In: Borovice - semenářství, školkařství, pěstování. Sborník referátů z celostátního semináře. Mimoň, 25. června 2002. Sest. J. Janota. Praha, Česká lesnická společnost, s. 32 - 43. PALOVČÍKOVÁ, D. (2008): Choroby borovice lesní. In: Přirozené zmlazování borovice. Sborník referátů z celostátního semináře. Mimoň, 17.září 2008. Česká lesnická společnost, s. 27 - 32. PEŘINA, V. (1988): Obnova porostů borovice lesní. In: Pěstování porostů borovice lesní. Celostátní sympozium. Hradec Králové, 21. - 22. června 1988. Hradec Králové, Dům techniky ČSVTS, s. 17 - 23. PETŘÍK, Z. (2010): Sněhová kalamita v městských lesích Hradec Králové. In: Sněhová kalamita v borovém hospodářství 2010. Sborník přednášek odborného semináře. Albrechtice nad Orlicí, 5.března 2010. Sest. J. Novák, M. Slodičák, D. Kacálek, D. Dušek. Opočno, VÚLHM, s. 7 - 8. PLÍVA, K., ŢLÁBEK, I. (1989): Provozní systémy v lesním plánování. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, s. 208. POLENO, Z., VACEK, S. A KOL. (2009): Borovice lesní. In: Pěstování lesů III. Praktické postupy pěstování lesů. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, kapitola 4 Obnova lesa, s. 89 - 366. QUIT, E.(1971): Klimatické oblasti ČSR, Studia Geografica 16, ČSAV Brno.

SIMON, J., VACEK, S.

A KOL.

(2008): Výkladový slovník hospodářské úpravy lesů.

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s. 126.

47

SLODIČÁK, M., KANTOR, P., NOVÁK, J. (2008): Výchova porostů borovice lesní. In: Přirozené zmlazování borovice. Sborník referátů z celostátního semináře. Mimoň, 17.září 2008. Česká lesnická společnost, s. 21 - 26. SOUČEK, J. (2010): Moţnosti úpravy druhové skladby borových porostů. In: Sněhová kalamita v borovém hospodářství 2010. Sborník přednášek odborného semináře. Albrechtice nad Orlicí, 5.března 2010. Sest. J. Novák, M. Slodičák, D. Kacálek, D. Dušek. Opočno, VÚLHM, s. 30 - 32. SVOBODA, P. (1953): Lesní dřeviny a jejich porosty, část I. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, s. 197 – 233. TESAŘ, V. (2010): Sněhová kalamita 2010 ve východním Polabí – výzva k přestavbě systému borového hospodářství. In: Sněhová kalamita v borovém hospodářství 2010. Sborník přednášek odborného semináře. Albrechtice nad Orlicí, 5.března 2010. Sest. J. Novák, M. Slodičák, D. Kacálek, D. Dušek. Opočno, VÚLHM, s. 39 - 44. ÚRADNÍČEK, L., MADĚRA, P. a kol. (2001): Dřeviny České republiky. Písek, Matice lesnická, s. 333. Jiné podklady: - mapové podklady CENIA, (online) citováno 2. 4. 2012, WMS server, Česká informační agentura ţivotního prostředí, dostupné na WMS: http://geoportal.gov.cz/ArcGIS/serverces - ústní sdělení: údaje o rozsahu škod po kalamitě dle LHC (kolektiv 2010): POLONČEK, R., RABIŇÁK, A., CHARVÁT, R., ZERZÁN, M., ŠIMERDA, L., HAVRÁNEK, J., MRÁZEK, J.

48

10.

Přílohy

Seznam příloh: Příloha č. 1 Tab. č. 9: Celkový přehled mapovaných kalamitních ploch podle porostů

Příloha č. 2 Tab. č. 10: Přehled základních hospodářských doporučení zastoupených HS

Příloha č. 3 Mapa č. 7: Terénní zakreslení odd. 23, 24

Příloha č. 4 Foto č. 2: Následky tíhy sněhu Foto č. 3: Borové porosty pod tíhou sněhu Foto č. 4: Postupné zpracovávání následků kalamity Foto č. 5: Postupné zpracovávání následků kalamity I. Foto č. 6: Vývoz potěžebních zbytků Foto č. 7: Štěpkování nehroubí Foto č. 8: Vagónování vytěženého dřeva Foto č. 9: Mechanizovaná příprava ploch před obnovou

49

Příloha č. 1: Tab. č. 9: Celkový přehled mapovaných kalamitních ploch podle porostů Porostní Plocha por. skupina

HS

LT

Věk

23A1 23A2 23B2 23C2 23D1 23D5 23 E1 23 E2 23 E4 24A2 24A3 24B4 24 E1 24F1 30A1 30B2 30B3 30B9 30C1 30C3 30C4 31A2 31B1 31B2 31C1 31D1 31D2 31 E1 31F1 31G1 31H1 31H2

133 133 133 133 133 133 133 133 133 133 133 133 133 133 591 273 273 273 273 273 273 123 123 123 123 123 123 123 123 123 123 123

1M3 1M3 1M3 1M3 1M3 1M3 1M7 1M7 1M7 1M3 1M3 1M3 1M3 1M3 4R1 1P2 1P2 1P2 1P2 1P2 1P2 1P0 1P0 1P0 1P0 1P0 1P0 2S7 1P0 1P0 1P0 1P0

28 40 40 37 34 21 35 39 23 36 28 17 22 35 86 22 42 46 42 46 46 17 31 29 29 32 28 86 31 33 32 41 36

skupiny (ha) 2,14 3,63 1,83 3,92 1,41 2,69 2,48 4,12 5,58 2,14 0,45 0,96 3,95 6,86 0,34 4,31 3,85 1,16 1,29 3,17 1,28 0,13 13,94 0,37 13,19 3,49 4,44 3,26 4,3 6,05 5,95 0,22 112,9

Počet kalamitních ploch 1 4 3 9 4 2 3 3 11 4 1 1 6 9 1 2 4 2 1 1 1 1 25 1 9 4 4 1 3 2 2 1 126

Celková plocha holin po kalamitě (ha) 0,09 0,47 0,29 0,83 0,36 0,15 0,62 0,72 1,70 0,72 0,18 0,32 0,99 2,12 0,11 0,47 2,42 0,57 0,99 0,89 0,24 0,13 5,39 0,20 3,99 2,31 0,96 0,51 1,53 3,70 3,27 0,18 37,39

50

Příloha č. 2: Tab. č. 10: Přehled základních hospodářských doporučení zastoupených HS (LHP 2006) 1. Přírodní lesní oblast: 17 – Polabí, 26 – Předhoří Orlických hor Lesy hospodářské HS

POROSTNÍ TYP

ZÁKLADNÍ DOPORUČENÍ CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA

zákl.

meliorač.

a geograficky

zpevňující

(současné porosty)

1

2

3

4

- alternativy /desítky %/

5

dřeviny

(Příl.

nepůvodní č.4

k vyhl.

dřeviny %

č.83/96)

13

Přirozená borová stanoviště:

1M, 0K,0M; 0P,0O

349 ha -16 %

/štěrkopískové terasy, duny; písčité, podzolové půdy/ 133

borové /smíšené/

P,N,

110 20

101

2+5

BO 8, DB 1, (BŘ,SM) 1, MD

BO

0K,0M,0P,0O 5% MD 1-3 DB,BK,BŘ,JŘ,JD, DBČ+-1

H

DBČ 1M - 15 % DB, BŘ,LP,JD,DBČ,HB

23

Kyselá stanoviště niţších poloh : 1K, 1I • 2K, 2I ,2M, 3M, 4M • 3I5, 3I6, 3K3, 3K5 (1M, 0K, 0M,

222 ha 10%

0P) (plošiny aţ střední zvlněné svahy, oligotrofní kambizemě, luvizemě) 231

233

smrkové borové

nH

100

nH,P 110

20

20

91

101

2+5

2+5

BO 7, DB 2, (BK,LP,HB,SM) 1, MD, BŘ

BO

25

%

: MD 5-10%

BK,LP,HB,DB

2S,2I,3I5,3K: SM 2-3,BO 4-6,BK,LP,HB DB

JD, BR, DG

DG +-1%

2-3,BR DB 4-10, BO +-6, (BK,LP,HB,SM) +-3, BŘ

25

Ţivná stanoviště niţších poloh : 1B, 1H, 1D, 1O, 1S, 1V • 2S0, 2S4, 2B (mimo 2B9), 2H, 2D, 2O,

95 ha 4,4%

2V (střední zvlněné svahy • mezotrofní aţ eutrofní kambizemě, hnědozemě, pelozemě a pelické pararendziny) 251

smrkové

pH

90

20

81

2+5

DB 8, (LP,BK,HB,JV,JS,JD) 2, SM, BO, DB

20

253

borové(BOČ, MD)

nH

100

20

91

2+5

OL

BK,DB,LP,HB,

255

dubové kvalitní

nP,N 140

30

121

2+6

2H,2O:SM 2-4,DB 4-6,LP,BK,HB,JV,JS

%

: MD 3-5% DG +-1%

JV,JS,JL,TŘ,

0-2, JD

BŘK

2H: bo 2-4, db 4-6, lp,bk,hb,jv,js 0-2, jd BK 4-10, (BO,SM) 0-3, (DB,LP,HB) 0-2, JD

27

Oglejená chudá stanoviště niţších a středních poloh: 2P, 2Q, 3P, 3Q,

364 ha 17%

(štěrkopísky, diluviální hlíny; podzolové pseudogleje, glejové podzoly) P,N,

SM 2-4, (DB,JD,BK) 2, BO 4-6, BŘ

271

smrkové

273

borové

275

dubové (BK, JS, LP)

29

Olšová stanoviště na podmáčených půdách : 1T, 1G, 3L, (1L,2L,1U,3U)

H P,N,

H P,N,

H

90

20

81

2+5

110

20

101

2+5

130

20

121

2+6

BO

BO 7, (DB,BK) 2, (SM,JD,BŘ) 1, MD, VJ DB DB 4-10, BO +-4, (SM,LP,JD) +-2, BŘ

20

%: MD 5-10

DB,BŘ,JD,OS,BK

DBC +-1 JDO +-1

97 ha 4%

(prameniště, potočiny)

51

297

olšové

(+

JS), pN

90

20

81

2+5

1T : OL8,BŘ2,DB

OL

březové

1T

-

70%

:

--

DB,BŘ,OL 1G : OL10, keřové vrby

OL

3L : OL7,JS3,JV

OL,J 3L 5L-

1L, 2L : DB6,JS3,(JV,LP)1,OL,JL

1G - 70 % : OL,VR

S

OL,JV

DB

15

70 % :

%

:

DB,LP,JV,JL, HB,BB,BŘK

45

Ţivná stanoviště středních poloh : 3S (mimo 3S9), 3B (mimo 3B9), 3H, 3D •

451

smrkové (BO,MD)

N,n

100

30

81

2+5

H

30 ha 1%

SM 7, BK(DB) 2, (LP,JV,JS,JD,MD) 1, SM

25

BO,DG

BK,DB,JD,LP,

DG 3-5%

JV,JS,JL,HB,TR,

JDO +-1%

BK

%

: MD 5-10%

JDO

59

Podmáčená stanoviště vyšších poloh : 4R

176 ha 8%

(konkávní svahy, úţlabiny, poklesliny) 591

smrkové

N,(P 100

30

81

2+6

SM

8,

JD1, SM

/4R/: 5%- BŘ,JD;

BK

4R - BŘ,JD,(OL)

(DB,OL,JS,JV,OS,BŘ,BK)1,BO

)

--

Lesy zvláštního určení 31a – Pásmo ochrany vodního zdroje 1.stupně

27

Oglejená chudá stanoviště niţších a středních poloh: 2P, 2Q, 3P, 3Q,

1263 borové

P,N,

H

110

20

101

2+5

18 ha 1%

BO 7, (DB,BK) 2, (SM,JD,BŘ) 1, MD, VJ BO DB

20 %:

MD 5-10

DB,BŘ,JD,OS,BK

DBC +-1 JDO +-1

32a – Přírodní rezervace, přírodní památky, HS

POROSTNÍ TYP

ZÁKLADNÍ DOPORUČENÍ CÍLOVÁ DRUHOVÁ SKLADBA

zákl.

meliorač.

a geograficky nepůvodní dřeviny

zpevňující

(současné porosty)

1

2

3

4

5

- alternativy /desítky %/

dřeviny

(Příl.

č.4

k vyhl.

%

č.83/96)

23

Kyselá stanoviště niţších poloh : 1K, 1I • 2K, 2I ,2M, 3M, 4M • 3I5, 3I6, 3K3, 3K5 (1M, 0K,

9 ha 0,5%

0M, 0P) dle plánu péče

221

smrkové

nH

100

20

91

2+5

223

borové

nH,P 110

20

101

2+5

25

Ţivná stanoviště niţších poloh : 1B, 1H, 1D, 1O, 1S, 1V • 2S0, 2S4, 2B (mimo 2B9), 2H, 2D,

BO

25

%

: MD 5-10%

BK,LP,HB,DB DB

JD, BR, DG

DG +-1%

8 ha 0,5%

2O, 2V 241

smrkové

pH

245

dubové kvalitní

nP,N 140

90

20

81

2+5

30

121

2+6

dle plánu péče

DB

20

%

BK,DB,LP,HB,

: MD 3-5% DG +-1%

JV,JS,JL,TŘ, BŘK

27

Oglejená chudá stanoviště niţších a středních poloh: 2P, 2Q, 3P, 3Q,

14 ha 0,5%

52

P,N,

261

smrkové

263

borové

265

dubové (BK, JS, LP)

29

Olšová stanoviště na podmáčených půdách : 1T

287

olšové

H P,N,

H

(+

P,N,

H

JS), pN

90

20

81

2+5

110

20

101

2+5

130

20

121

2+6

dle plánu péče

BO

20

DB

DB,BŘ,JD,OS,BK

%: MD 5-10 DBC +-1 JDO +-1

90

20

81

4 ha 0,2%

2+5

dle plánu péče

OL

březové

1T

-

70%

:

DB,BŘ,OL

59

Podmáčená stanoviště vyšších poloh : 4R

581

smrkové

N,(P 100

30

2 ha 0,1%

81

2+6

dle plánu péče

)

SM

/4R/: 5%- BŘ,JD;

BK

4R - BŘ,JD,(OL)

--

32e lesy půdoochranné

21

Exponovaná stanoviště niţších poloh 2B,H

205 Dubové a smíšené

nP,

130f

50

2 ha 0,1% -

2+6 DB4,LP2,JV2,JS1,JL1+-1,HB,TŘ

BK,J V

N

30

%

:

BK,DB,LP,HB, JV,JS,JL,TŘ, BŘK

32 f genová základna

13

Přirozená borová stanoviště:

123

genová základna/

P,N,

366 ha - 17%

1M, 0K,0M; 0P,0O

110 20

101

2+5

BO 8, DB 1, (BŘ,SM) 1, MD

BO

H

0K,0M,0P,0O 5%

MD 1-3

DB,BK,BŘ,JŘ,JD,

DBČ+-1

DBČ 1M - 15 % DB, BŘ,LP,JD,DBČ,HB

32 g obora Sternberg

27

Oglejená chudá stanoviště niţších a středních poloh: 2P, 2Q, 3P, 3Q,

2261 smrkové 2263 borové 2265 dubové (BK, JS, LP)

P,N,

H P,N,

H P,N,

H

90

20

81

2+5

SM 2-4, (DB,JD,BK) 2, BO 4-6, BŘ

186 ha 8% BO

BO 7, (DB,BK) 2, (SM,JD,BŘ) 1, MD, VJ DB

20

%: MD 5-10

DB,BŘ,JD,OS,BK

DB 4-10, BO +-4, (SM,LP,JD) +-2, BŘ 110

20

101

2+5

130

20

121

2+6

DBC +-1 JDO +-1

32 h vojenský objekt

13

Přirozená borová stanoviště:

241ha – 11 %

1M, 0K,0M; 0P,0O

/štěrkopískové terasy, duny; písčité, podzolové půdy/ 323

genová základna/

P,N, H

110 20

101

2+5

BO 8, DB 1, (BŘ,SM) 1, MD

BO

0K,0M,0P,0O 5% MD 1-3 DB,BK,BŘ,JŘ,JD, DBČ+-1 DBČ 1M - 15 % DB, BŘ,LP,JD,DBČ,HB

53

Vysvětlivky (LHP 2006): Základní doporučení

1 - hospodářský způsob 2 - doporučené obmýtí 3 - obnovní doba 4 - počátek obnovy 5 - doba zajištění kultur od vzniku holiny

54

Příloha č.3:

Legenda: Pokalamitní holiny Plánovaná MÚ těţba M 1 : 10 000 Mapa č. 7: Terénní zakreslení odd. 23, 24 (podkladová mapa - LHP 2006)

55

Příloha č. 4: Fotodokumentace:

Foto č. 2: Následky tíhy sněhu (POLONČEK 2010)

Foto č. 3: Borové porosty pod tíhou sněhu (POLONČEK 2010) 56

Foto č. 4: Postupné zpracovávání následků kalamity (POLONČEK 2010)

Foto č. 5: Postupné zpracovávání následků kalamity I. (POLONČEK 2010)

57

Foto č. 6: Vývoz potěžebních zbytků (POLONČEK 2010)

Foto č. 7: Štěpkování nehroubí (POLONČEK 2010)

58

Foto č. 8: Vagónování vytěženého dřeva (POLONČEK 2010)

Foto č. 9: Mechanizovaná příprava ploch před obnovou (POLONČEK 2010)

59