Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Dopady vývoje klimatu na produkční potenciál a cenu půdy Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Tomáš Středa, Ph.D.

Bc. Lenka Vysočanová Brno 2014

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem práci: „Dopady vývoje klimatu na produkční potenciál a cenu půdy“ vypracovala samostatně a veškeré pouţité prameny a informace uvádím v seznamu pouţité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, ţe se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a ţe Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a uţití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, ţe před sepsáním licenční smlouvy o vyuţití díla jinou osobou (subjektem) si vyţádám písemné stanovisko univerzity, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to aţ do jejich skutečné výše. Dne:..................

Jméno a příjmení:..................................

PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat všem, kteří jakkoliv přispěli při zpracování mojí diplomové práce. Mé největší poděkování patří vedoucímu diplomové práce Ing. Tomášovi Středovi, Ph.D., který mi byl po celou dobu nápomocen. Hlavně děkuji za cenné rady a věcné připomínky, za jeho trpělivost a ochotu.

Práce vznikla s podporou projektu

NAZV QJ1230056 „Vliv očekávaných klimatických změn na půdy České republiky a hodnocení jejich produkční funkce“.

Abstrakt: Práce se zaměřuje na hodnocení bonity půdy a jejího vývoje v rámci systému bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ). V důsledku změny klimatu však dochází ke změně klimatických i půdních charakteristik, které dané BPEJ vymezují. Proto je důleţitá aktualizace stávajícího systému bonitace, především nové vymezení klimatických regionů. Jsou uvedeny podklady ve formě map z geografického informačního systému (GIS), které dokazují klimatické změny. Mimo mapy z GIS práce předkládá grafy sestavené z klimatických charakteristik (teplota vzduchu, úhrn sráţek a vláhová jistota), které byly změřeny na stanicích Ţatec, Vimperk, Bzenec, Polešovice a Frenštát pod Radhoštěm. Práce se zabývá stanovením ceny půdy na území ČR, a to jak úřední tak i trţní cenou. Zaměřuje se i na hodnocení půdy v okolních státech Polsku, Slovensku, Německu a Rakousku. Klíčová slova: půda, bonitace, bonitovaná půdně-ekologická jednotka (BPEJ), klima, půdně-klimatické podmínky, klimatický region Abstract: The diploma thesis are focused on evaluation of quality of soil by using of EPEU system. Variation of climate causes a change of soil characteristics definedinthe EPEU. Therefore, it is important to update the existing system of soil evaluation, especially the redefinition of climatic regions. The work gives evidence in the form of GIS maps that show changes of climate. Besides the GIS maps, thesis presents graphs compiled from the climate characteristics (air temperature, precipitation and soil moisture certainty) that were measured at stations Ţatec, Vimperk, Bzenec, Polešovice and Frenštát pod Radhoštěm. The thesis deals with the determination of land prices in the Czech Republic, both official and market level. It is focused on the evaluation of land in neighbouring countries Poland, Slovak, Germany and Austria. Keywords: soil, evaluation soil (bonitace), Estimated Pedological Ecological Unit (EPEU), climate, soil-climatic conditions, climatic region

OBSAH 1 Úvod ......................................................................................................................................................... 7 2 Cíl práce................................................................................................................................................... 8 3 Klimatické podmínky ČR....................................................................................................................... 9 3.1 Základní klimatická charakteristika ČR ............................................................................................ 9 3.1.1 Teplota vzduchu v ČR ............................................................................................................... 9 3.1.2 Sráţky v ČR ............................................................................................................................ 10 3.2 Klimatická klasifikace dle Quitta .................................................................................................... 11 3.3 Agroklimatická klasifikace dle Kurpelové et al. 1975 ..................................................................... 12 3.4 Očekávané klimatické změny v ČR .................................................................................................. 13 3.5 Klimatické regiony .......................................................................................................................... 15 4 Půdní podmínky ČR ............................................................................................................................. 19 4.1 Půda ................................................................................................................................................ 19 4.1.1 Funkce půdy ............................................................................................................................ 19 4.1.2 Produkční schopnost půdy ....................................................................................................... 20 4.2 Využití zemědělského půdního fondu ČR......................................................................................... 21 4.2.1 Kategorizace zemědělského území ............................................................................................... 22 4.2.1.1 Zemědělské výrobní oblasti .................................................................................................. 22 4.2.1.2 Méně příznivé oblasti (Less Faavoured Areas – LFA) ......................................................... 22 4.2.1.3 Zranitelné oblasti .................................................................................................................. 23 Nitrátová směrnice ........................................................................................................................... 24 5 Oceňování zemědělské půdy české republiky ..................................................................................... 25 5.1 Úřední stanovení ceny zemědělské půdy ......................................................................................... 25 5.2 Tržní stanovení ceny zemědělské půdy ............................................................................................ 27 5.3 Bonitace zemědělského půdního fondu v ČR ................................................................................... 28 5.3.1 Bonitovaná půdně ekologická jednotka ................................................................................... 30 5.3.2 Hlavní půdní jednotka ............................................................................................................. 30 5.3.3 Hlavní půdně-klimatická jednotka .......................................................................................... 30 6 Hodnocení a oceňování půdy v okolních státech ČR ......................................................................... 32 6.1 Německo .......................................................................................................................................... 32 6.2 Rakousko ......................................................................................................................................... 32 6.3 Slovensko......................................................................................................................................... 33 6.4 Polsko.............................................................................................................................................. 33 7 Dopady vývoje klimatu na půdu .......................................................................................................... 35 7.1 Vliv klimatických změn na degradaci půdy ..................................................................................... 35 7.2.1 Eroze ....................................................................................................................................... 35 8 Materiál a metodika .............................................................................................................................. 39 9 Výsledky a diskuze ................................................................................................................................ 40 9.1 Změny v klimatických charakteristikách BPEJ ............................................................................... 40

9.1.1 Průměrná roční teplota vzduchu .............................................................................................. 40 9.1.2 Průměrný roční úhrn sráţek .................................................................................................... 43 9.1.3 Teplotní suma nad 10 °C ......................................................................................................... 44 9.1.4 Vláhová jistota a pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období .............................. 46 9.2 Klimatické charakteristiky sledovaných lokalit ............................................................................... 50 9.2.1 Ţatec ........................................................................................................................................ 50 9.2.2 Vimperk................................................................................................................................... 52 9.2.3 Bzenec ..................................................................................................................................... 54 9.2.4 Polešovice ............................................................................................................................... 56 9.2.5 Frenštát pod Radhoštěm .......................................................................................................... 58 10 Závěr .................................................................................................................................................... 67 11 Seznam pouţitých zkratek ................................................................................................................. 68 12 Seznam pouţité literatury .................................................................................................................. 70

1 ÚVOD Bonita půdy je výrazně ovlivněna půdními vlastnostmi a následně klimatickými faktory, především teplotou a sráţkami. Pro stanovení hodnoty půdy je významná podrobná klimatická regionalizace území. V České republice je vyuţit systém BPEJ – bonitovaných půdně ekologických jednotek. BPEJ jsou kódovány pětimístným kódem. Tento systém představuje hlavní půdní a klimatické podmínky, které mají vliv na produkční potenciál zemědělské půdy. Klimatické podmínky jsou vyjádřeny pomocí tzv. klimatických regionů. Velkým problémem při stanovení bonity půdy můţe být změna klimatu. Změna klimatu, její dopady a nutnost reakce představují jedno z klíčových témat environmentální politiky. Klima se vyvíjí jiţ od té doby, co Země vznikla, ale vědecké poznatky z posledních desetiletích (přibliţně od osmdesátých let 20. století) ukazují na zvyšování průměrných a maximálních teplot vzduchu a s tím související nárůst evapotranspirace, sníţení počtu mrazových a ledových dnů, změna rozloţení sráţek, změna intenzity sráţek se zvýšenou frekvencí období sucha, nárůst přívalových sráţek, sniţování zásob půdní vláhy a poklesu hladiny podzemní vody, prodlouţení vegetačního období s rizikem výskytu vegetačních mrazů, zkrácení vegetační doby plodin aţ o několik týdnů, zvýšení proměnlivosti sněhové pokrývky s rizikem výskytu holomrazů, výskyt a rozšíření nových chorob a škůdců aj. Tyto změny v současné době probíhají mnohem rychleji, neţ tomu bylo v minulosti. Do budoucna tak lze zejména v lokalitách s niţší nadmořskou výškou, tedy hlavně v intenzivně obdělávaných oblastech, předpokládat častější výskyty sucha, včetně sucha půdního a prodluţování doby jejich trvání. Suchem by podle emisních scénářů změny klimatu měly být v budoucnu nejvíce ohroţeny měsíce srpen a září. Jistou hrozbu v nedostatku sráţek vzhledem k teplotám představuje i duben.

7

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je zpracovat literární přehled, který se týká půdních a klimatických podmínek ČR, vlivu změny klimatu na degradaci půdy, stanovení úřední i trţní ceny půdy v ČR. Popsat hodnocení půdy a stanovení její ceny v okolních státech. Zpracovat a mapově vyjádřit vliv klimatické změny na vybrané agrometeorologické charakteristiky se vztahem k produkční schopnosti půd.

8

3 KLIMATICKÉ PODMÍNKY ČR 3.1 Základní klimatická charakteristika ČR ČR je vnitrozemským státem, leţící v mírných zeměpisných šířkách severní polokoule. Z hlediska umístění ČR v Evropě, lze říci, ţe jde o oblast přechodného klimatu středoevropského. Přírodní poměry charakterizuje mírné vlhké podnebí a střídání čtyř ročních období. Podnebí je příznivé a má spíše oceánský charakter, ale je velmi rozdílné (Tolasz, 2007). V západní části republiky převládá vliv Atlantického oceánu, směrem na východ roste vliv euroasijského kontinentu. Jestliţe převládá vliv oceánu se západními a jihozápadními větry, nastává chladnější a deštivé léto, mírná a teplejší zima. Jestliţe převládá vliv kontinentu s východními a severovýchodními větry je teplejší a suché léto, silná a chladnější zima. Významný vliv na klima a počasí mají hory, ty zabraňují proudění studeného vzduchu od severu, ale zároveň vyvolávají dešťový stín v důsledku západního proudění. Podnebí ČR závisí hlavně na cyklonální činnosti a podle ní se jednotlivé roky velice mění. 3.1.1 Teplota vzduchu v ČR Teplota vzduchu není důleţitá pouze pro vytváření a charakter přírodního prostředí, ale také pro další oblasti lidské činnosti. S vyšší nadmořskou výškou klesá teplota vzduchu.

Rozloţení teplot na našem území ovlivňují z velké části povětrnostní

podmínky a terén. Pro ČR je typický výskyt frontálních systémů střídaných tlakovými výšemi. Frontální systém se vyznačuje zvýšením oblačnosti a střídáním teplot následkem výměny vzduchových hmot různého například arktického nebo tropického vzduchu. V oblastech anticyklón se uplatňují místní vlastnosti terénu a radiační poměry. Ranní teplotní minima a odpolední teplotní maxima se projevují při anticyklonálním počasí. Průměrná denní teplota ČR je počítána jako průměr teplot ze 7, 14 a 21 hodiny, přičemţ teplota ve 21 hod. se započítává dvakrát. V současnosti s vyuţíváním automatických meteorologických stanic je denní průměrná teplota vzduchu často počítána jako průměrná hodnota všech desetiminutových měření za 24 hod. (Tolasz, 2007). Teplota vzduchu se v ročním průměru pohybuje od teplot kolem 0 °C (vrcholové polohy) aţ přes 10 °C. Absolutní amplituda extrémních teplot činí 82,4 °C, kdy 9

absolutní maximum 40,4 °C bylo naměřeno 20. 8. 2012 v Dobřichovicích. Absolutní minimum teploty vzduchu - 42,2 °C se vyskytlo v Litvínovicích u Českých Budějovic 11. 2. 1929. V průměru nejchladnější měsícem roku je leden, ale v průběhu jednotlivých let to můţe být kterýkoliv z měsíců listopad aţ březen. Nejteplejším měsícem je červenec. Z dlouhodobého hlediska v ČR převládá denní chod teploty s jedním ranním minimem a jedním odpoledním maximem. Energetický příkon slunečního záření na území ČR se v průměru pohybuje od 3300 MJ.m-2 do 4200 MJ.m-2. Maximální denní intenzita globální radiace se vyskytuje v létě za jasných dnů, kdy přesahuje 1000 W.m-2.

Obr. 1 Průměrná roční teplota vzduchu v ČR za období 1961 – 1990 Zdroj: ČHMÚ, 2014 3.1.2 Sráţky v ČR Atmosférické sráţky jsou hlavním zdrojem vody v ČR. Mají klíčový význam pro charakter přírodního prostředí, ale také pro řadu lidských činností zejména pro zemědělství, lesnictví, vodohospodářství atd. Velký přebytek sráţek v některých měsících má za následek tvorbu povodní, naopak jejich nedostatek zapříčiňuje období 10

sucha. Povodně způsobují materiální a jiné škody, ztráty na ţivotech. Sucho je nejzávaţnějším negativním faktorem pro zemědělství (Tolasz, 2007). Sráţky na našem území mají roční chod kontinentálního typu, kdy maximum sráţek připadá převáţně na červenec a minimum na únor nebo leden. Nejniţší sráţkové úhrny jsou v okolí Ţatce, kde nejniţší průměrný roční úhrn má hodnotu 410 mm a je nejsušší oblastí republiky. Nejvíce sráţek vykazuje Bílý Potok (U studánky) v Jizerských horách ve výšce kolem 900 m n. m. s průměrem 1705 mm sráţek. Z dlouhodobého průměru z období 1961 – 1990, jsou tedy na našem území roční sráţky v rozpětí od 410 mm do 1705 mm. Podle ročních období má nejvyšší průměrné úhrny sráţek léto (kolem 40 %), dále jaro (25 %), podzim (20 %) a zima (15 %). Letní maximum souvisí s výskytem bouřkových lijáků při přenosu relativně studeného vzduchu od západu aţ severozápadu. Průměrně je u nás v roce kolem 25 bouřek, přitom nejméně jich je v níţinách, ale s nadmořskou výškou jejich počet stoupá. Sráţky se vyznačují prostorovou a časovou variabilitou, která je dána interakcí fyzikálních procesů jejich vzniku, atmosférické cirkulace a fyzickogeografických charakteristik ČR. V zimním období jsou sráţky vázány hlavně na přechody frontálních systémů a tlakových výší s menší intenzitou a delším trváním. V letním období jsou sráţky spojeny s výstupnými konvekčními pohyby vzduchu s tvorbou kupovité aţ bouřkové oblačnosti s kratším trváním a vyšší intenzitou (Tolasz, 2007). K hodnocení sráţkových poměrů patří i výskyt sněhové pokrývky, který je velmi nepravidelný. V průměru se maximální výška sněhové pokrývky pohybuje od 15 cm v níţinách do 200 cm na horách. Průměrný počet dnů se sněţením činí v níţinách kolem 40, na horách dosahuje aţ 110 dnů.

3.2 Klimatická klasifikace dle Quitta Základ této klasifikaci dal Atlas podnebí ČSR, který obsahuje veškerá dostupná klimatická data za období 1901 – 1950 a 1926 – 1950 (Vysoudil, 2004). Klasifikace klimatu dle Quitta rozlišuje 23 jednotek ve třech oblastech, které jsou rozděleny na teplou, mírně teplou a chladnou. Tyto oblasti jsou definovány určitými kombinacemi hodnot 14 klimatologických charakteristik, mezi ně patří: počet letních, mrazových a 11

ledových dní, počet zamračených a jasných dní, počet dní se sněhovou pokrývkou, počet dní se sráţkami 1 mm a více, průměrná teplota vzduchu v lednu, v dubnu, v červenci a v říjnu, sráţkový úhrn za vegetační období (duben aţ září) a v zimním období (říjen aţ březen) a počet dní s průměrnou teplotou 10 °C a více (Tolasz, 2007). Hranice jsou vedeny mezi klimatickými oblastmi, kde dochází k výraznějším změnám většího počtu klimatických charakteristik. V ČR jsou v teplé oblasti 2 jednotky T2 a T4, kdy oblast T5 je nejteplejší a nejsušší, ale vyskytuje se pouze na Slovensku. Oblast T1 je nejchladnější a nejvlhčí, opět pouze na Slovensku. V mírně teplé oblasti se vyskytuje v ČR 7 jednotek, kdy MT 11 je nejteplejší a nejsušší a MT1 je nejchladnější a nejvlhčí. V chladné 3 jednotky, kdy CH1 je nejstudenější (Quitt, 1971).

3.3 Agroklimatická klasifikace dle Kurpelové et al. 1975 Agroklimatické podmínky zemědělské výroby v ČR jsou určeny horizontálními a vertikálními změnami klimatických faktorů. Horizontální změny odráţejí stupeň kontinentality a vertikální změny rozdíly v nadmořské výšce. Tyto dva znaky tvoří základ pro agroklimatickou regionalizaci ČR, která je vytvořena na základě hlavních klimatických faktorů, teploty a vláhových poměrech (Vysoudil, 2004). Agroklimatická klasifikace rozděluje území na makrooblasti, oblasti, podoblasti a okrsky podle tří základních agroklimatických ukazatelů: -

Ukazatel teploty (TS10) – teplotní suma s průměrnou denní teplotou vzduchu ≥10 °C. Tato charakteristika dobře určuje vegetační podmínky daného území. Podle TS10 se dělí území na tři makrooblasti a osm oblastí. o Makrooblast teplá (TS10 3100 aţ 2401 °C), ta se člení na: 

velmi teplou (TS nad 3000 °C),



převáţně teplou (TS2801 aţ 3000 °C),



dostatečně teplou (TS 2601 aţ 2800 °C) a



poměrně teplou (2401 aţ 2600 °C).

o Dále na markooblast mírně teplou (TS10 2400 aţ 2001 °C), ta se dělí na: 

poměrně mírně teplou (2201 aţ 2400 °C) a



slabě mírně teplou (2001 aţ 2200).

o Makrooblast chladná (TS10 2000 aţ 1601 °C) se dělí na oblast 12

-



mírně chladnou (TS 1801 aţ 2000 °C) a



oblast převáţně chladnou (pod 1800 °C).

Ukazatel zavlaţení (K) – zavlaţení za měsíce červen aţ srpen. Vyjadřuje podmínky zavlaţení rozdílem potenciální evapotranspirace (E) a sráţek (Z). Nedostatek vláhy vyjadřují kladné hodnoty, nadbytek záporné hodnoty. Na základě ukazatele zavlaţení bylo vymezeno sedm agroklimatických podoblastí: o Velmi suchá, K > 150 mm o Převáţně suchá, K v rozmezí 150 aţ 101 mm o Mírně suchá, K v rozmezí 100 aţ 51 mm o Mírně vlhká, K v rozmezí 50 aţ 1 mm o Převáţně vlhká, K v rozmezí 0 aţ – 50 mm o Vlhká, K v rozmezí – 51 aţ – 100 mm o Velmi vlhká, K < - 100 mm

-

Ukazatel přezimování (Tmin) – vyjadřuje průměr ročních absolutních minim teploty vzduchu a vystihuje teplotní podmínky během zimy. Absolutní teplotní minima jsou ukazatelem přezimování ovocných stromů a charakterizují kritické teploty vymrzání ozimů (Roţnovský, 2008). Na základě ukazatele přezimování bylo stanoveno pět agroklimatických okrsků: o Převáţně mírné zimy s Tmin> - 18 °C o Poměrně mírné zimy s Tmin= - 18 aţ - 20 °C o Mírně chladné zimy s Tmin= - 20 aţ - 22 °C o Převáţně chladné zimy s Tmin= - 2 aţ - 24 °C o Studené zimy s Tmin< - 24 °C

3.4 Očekávané klimatické změny v ČR V průběhu celého roku je dlouhodobě pozorováno zvýšení teploty nejvíce však na přelomu léta a podzimu. Změna sráţek nastane v zimních a jarních měsících, kdy dojde k jejich nárůstu. V létě a na podzim dojde k jejich poklesu. V ČR dojde k výraznému nárůstu sucha, vzhledem k vlivu teplot a sráţek na sucho. Očekávané klimatické změny vychází ze tří globálních cirkulačních modelů (HadCM, ECHAM, NCAR), které nejlépe odpovídají klimatickým charakteristikám ČR a zároveň se modelové scénáře liší, tudíţ pokryjí i moţnou nejistotu (Ţalud, 2009). 13

Z agroklimatických scénářů dle Pretela et al. 2011 vyplývá, ţe zvýšení průměrné roční teploty mezi obdobími 1961 – 1990 a 2070 – 2099 činí 3,3 °C. Průměrná roční teplota normálového období je 7,3 °C, průměrná roční teplota období 2070 – 2099 je 10,6 °C. Zvyšování teploty vzduchu způsobí prodlouţení vegetačního období. Předpokládá se, ţe délka velkého vegetačního období v celé ČR bude v letech 2070 – 2099 o 41 dní delší neţ v období 1961 – 1990. V období 2010 – 2039 (nadmořské výšky 300 – 400 m) bude délka vegetačního období 234 dní, v období 2040 – 2069 bude 246 dní. Predikované úhrny sráţek vykazují vyšší variabilitu. Dle scénářů vychází, ţe bude narůstat počet dnů bezesráţkového období. 3.4.1 Klimatická regionalizace v rámci BPEJ, souvislosti se změnou klimatu V ČR se v současné době zkoumají moţnosti nové klimatické regionalizace. Řešením tohoto problému se provádí v rámci projektu NAZV QH92030 „Hodnocení půd z hlediska jejich produkčních a mimoprodukčních funkcí s dopady na plošnou a kvalitativní ochranu půd ČR“ a QJ1230056 „Vliv očekávaných klimatických změn na půdy České republiky a hodnocení jejich produkční funkce“. V nové klimatické regionalizaci je nutné zohlednit klimatické změny, které nastaly v posledních letech. Hodnocení provádí Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) ve spolupráci s Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy (VÚMOP), Mendelovou univerzitou v Brně (MENDELU) a Českým vyskokým učením technickým (ČVUT). Změna klimatu je detektována porovnáním dvou období 1901 – 1950 a 1961 – 2010. Prostřednictvím zjištěných výsledků v obou etapách bude moţné stanovit optimální klimatické charakteristiky vhodné k určení klimatických regionů. V dnešní době jiţ nelze klimatické regiony jednoznačně vymezit podle kritérií uvedených v metodice Mašát et al. 1974 na základě klimatických dat od roku 1961. Klimatické regiony se určují pomocí teplot a sráţek. V posledních desetiletí se teploty zvyšují a sráţky zůstávají prakticky neměnné, proto je důleţité změnit hranice intervalů jednotlivých charakteristik, kterými vymezujeme klimatické regiony. S novou klimatickou regionalizací souvisí proces rebonitace. Tento pojem se začal pouţívat v souvislosti s aktualizací BPEJ. V procesu aktualizace BPEJ dochází k postupnému opakovanému terénnímu průzkumu původního mapování z osmdesátých 14

let minulého století. Aktualizaci systému BPEJ je nutné provádět z důvodu zohlednění degradačních změn, změny hydromorfismu půdy, klimatických změn, z důvodu nových poţadavků na ochranu ţivotního prostředí, zjištění údajů o BPEJ na pozemcích, kde dříve tyto údaje nebyly určeny, zahájení komplexních pozemkových úprav, obnova katastrálního operátu a převod, prokazatelně nesprávného určení BPEJ, oprávněného poţadavku vlastníka pozemku na změnu stávajícího vymezení BPEJ, potřeba doplnění a upřesnění celostátní databáze. VÚMOP ročně aktualizuje 40 – 50 tis. ha zemědělské půdy. Roční potřeba aktualizace je 60 tis. ha, ale z finančních důvodů je aktualizována pouze část pozemků. Nová bonitace se provádí, především pro účely pozemkových úprav (Vopravil, 2011). Obecně se dá říci, ţe dochází k degradaci velkého mnoţství půdy, především větrnou erozí. To je příčinou poklesu bonity půd a sniţuje se třída, do které půdu řadíme. Kvalita půdy významně klesá a tím se sniţuje i její cena, za kterou je moţné zemědělskou půdu prodávat. V důsledku rebonitace můţe dojít k nárůstu nebo poklesu jednotkové ceny půdy (Kč.m-2).

Bonitace vyţaduje nové hlavní půdní jednotky,

v důsledku vzniku koluvizemí, neboli půdy vzniklé oderodováním pozemků do dolních partií (Bouma, 2014).

3.5 Klimatické regiony Stávající klimatické regiony byly vyčleněny na základě dat ČHMÚ z období let 1901 – 1950 výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu (ZPF) a zahrnují území s přibliţně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. V ČR bylo takto vymezeno 10 klimatických regionů s označením 0 – 9 (Němec, 2001). Základní členění je na oblast velmi teplou, teplou, mírně teplou, mírně chladnou a chladnou s tříděním subregionů na suchý, mírně suchý, mírně vlhký a vlhký (Vopravilet al., 2011). Za určující kritéria klimatických regionů byly stanoveny sumy průměrných ročních teplot vzduchu nad 10 °C, průměrné roční teploty vzduchu, průměrný roční úhrn sráţek, pravděpodobný výskyt suchých vegetačních období a údaj o vláhové jistotě. Dále pak výpočet hranice sucha ve vegetačním období a další faktory jako nadmořská výška, údaje o známých klimatických singularitách a faktor mezoreliéfu (Vopravil et al., 2011). 15

Obr. 2 Mapa klimatických regionů ČR, Zdroj: VÚMOP, 1999 Klimatický region VT – zahrnuje J část Moravy, rozšíření je totoţné s rozšířením velmi teplé černozemní oblasti. Klimatický region T1 – zaujímá nejsušší oblast Čech. Klimatický region T2 – je rozšířen ve středních Čechách, dále koncentrován kolem regionu T1 v SZ Čechách. Na Moravě zaujímá Z a S část Dyjskosvrateckého úvalu od Znojma po Brno a J část Vyškovské brány. Klimatický region T3 – zaujímá S a V část České křídové tabule, celý Hornomoravský úval, S část Dolnomoravského úvalu a nejniţší polohy Boskovické brázdy. Klimatický region MT1 – zaujímá největší část Plzeňské pahorkatiny, na Moravě pak jihovýchod a dále část Českomoravské vysočiny. Klimatický region MT2 – zahrnuje v Čechách Z, J a V část Plzeňské pahorkatiny, S a V část České křídové tabule, značnou část Středočeské pahorkatiny, Chebskou, Sokolovskou a Budějovickou pánev, na Moravě pak JV část Českomoravské vrchoviny, vyšší polohy Boskovické brázdy a pahorkatiny Opavsko-Hlučínské. 16

Klimatický region MT3 – zaujímá Moravskou bránu, Ostravskou pánev, část Podbeskydské pahorkatiny a malou část Frýdlantského výběţku. Klimatický region MT4 – je z klimatických regionů plošně nejrozšířenější. Zahrnuje všechny vyšší části pahorkatin a navazuje tak na region MT2, patří sem Tachovská brázda, Chodská pahorkatina, části Středočeské pahorkatiny, Brdská vrchovina, největší část Českomoravské vrchoviny, Drahanská vrchovina, Vizovická vrchovina, Nízký Jeseník, Ţulovská pahorkatina, Podkrkonošká pahorkatina atd. části tohoto klimatického regionu v SV Moravě nejsou zejména sráţkově stejnocenné jako části ostatní, nebylo však nutno tento region dělit, protoţe tyto oblasti se liší rovněţ svým geologickým substrátem a nemohou tudíţ být ve stejné bonitované půdně ekologické jednotce. Klimatický region MCH – zahrnuje všechna podhůří v nadmořské výšce zpravidla nad 550 m, jeho plocha je zhruba totoţná s vrchovinou oblasti stanovištních jednotek. Zaujímá niţší části Krušných hor a Českého lesa, Šumavské podhůří, nejvyšší části středočeské pahorkatiny a Brdské vrchoviny, značnou část Českomoravské vrchoviny, Bílých Karpat, Javorníků a Hostýnských vrchů, niţší část Moravskoslezských Beskyd, niţší část Nízkého Jeseníku, Orlické podhůří, Frýdlandskou pahorkatinu atd. O severomoravské části platí totéţ, co o regionu MT4. Klimatický region CH – je v podstatě totoţný s horskou oblastí stanovištních jednotek, která byla vymezena podle stejných kritérií. Zaujímá zemědělskou půdu ve všech okrajových pohoří Čech a Moravy, kromě toho pak nejvyšší část Českomoravské vrchoviny.

17

Tab. 1 Charakteristika klimatických regionů v ČR, (Mašát et al., 2002) Suma Suchá Symbol Kód Označení Vláhová teplot nad vegetační regionů regionů regionů jistota 10°C období

MCh

8

velmi teplý, suchý teplý, suchý teplý, mírně suchý teplý, mírně suchý mírně teplý, suchý mírně teplý, mírně vlhký mírně teplý, vlhký, níţinný mírně teplý, vlhký mírně chladný, vlhký

Ch

9

chladný, vlhký

VT

0

T1

1

T2

2

T3

3

MT 1

4

MT 2

5

MT 3

6

MT 4

7

Průměrné roční teploty (°C)

Roční úhrn sráţek (mm)

2800-3100

≤ 0-3

30-50

9 - 10

500-600

2600-2800

≤ 0-2

40-60

8-9

pod 500

2600-2800

2-4

20-30

8-9

500-600

2500-2800

4-7

10 - 20

7-9

550-700

24002600

0-4

30 - 40

7 - 8,5

450-550

22002500

4-10

15 - 30

7-8

550-700

25002700

nad 10

0 - 10

7, 5 - 8,5

700-900

22002400

nad 10

5 - 15

6-7

650-750

20002200

nad 10

0-5

5-6

700-800

pod 2000

nad 10

0

pod 5

nad 800

18

4 PŮDNÍ PODMÍNKY ČR 4.1 Půda Půda je nejen nenahraditelným „výrobním prostředkem“ pro zemědělství a lesnictví, ale je také zdrojem informací o vývoji krajiny a středem pozornosti mnoha oborů např. klimatologie, geologie, geobotanika, zoologie aj., (Bičík et al., 2009). Půda je dynamický, stále se vyvíjející ţivý systém. Je cenným přírodním bohatstvím, ve vlastnictví kaţdého státu, nelze ji rozmnoţit, a proto je nutné ji chránit pro dnešní i budoucí generace. 4.1.1 Funkce půdy Půda je velice důleţitým účastníkem sloţitých vazeb v ekosystémech. Nelze jednoznačně definovat jednu nejdůleţitější funkcí, jelikoţ půda je nezastupitelná v plnění více funkcí: -

Produkční funkce: půda je zdrojem rostlinné produkce, zajišťuje obţivu pro hospodářská zvířata. Slouţí i k produkci potravin.

-

Prostorová funkce: základna pro různé socioekonomické aktivity člověka.

-

Hydrologická a vodohospodářská funkce: má zásadní úlohu pro vodní reţim krajiny, atmosferické sráţky do půdy prosakují a naopak se z půdy vypařují, půda slouţí k retenci sráţek.

-

Ekologická funkce: umoţňuje výskyt fauny a flóry, zásobuje vodou, minerálními látkami, podmiňuje rozmanitost biotopů, díky svému podloţí, půdotvorných procesů a zásahů člověka, a tím i ovlivňuje biodiverzitu. Celkově pak působí na krajinný ráz dané oblasti.

-

Sanitární a hygienická funkce: v půdě se odehrává celá řada látkových a energetických přeměn, filtračních i samočistících pochodů a v neposlední řadě transformace odpadů.

-

Pufrační funkce: půda působí jako environmentální pufrační medium, které zadrţuje, degraduje, ale za určitých podmínek i uvolňuje potenciálně rizikové látky. 19

-

Transformační funkce: půda umoţňuje přeměnu látek, dochází zde k rozkladu organických látek procesem zvaným mineralizace.

-

Sociální funkce: půda je předmětem vlastnictví a zdrojem obţivy člověka, poskytuje útočiště.

-

Kulturní funkce: půda je kulturním dědictvím, poskytuje důleţité informace o vývoji přírody i civilizace (Bičík et al., 2009).

4.1.2 Produkční schopnost půdy Produkční schopnost půdy je schopnost půdy vytvořit efektivní prostředí pro růst a vývoj rostlin. Pojem produkční schopnost půdy je moţno nahradit pojmem míra úrodnosti. V podstatě se jedná o přirozenou vlastnost půdy, která má zásadní vliv na rostlinnou výrobu i pro všechen ţivot na zemi. V hospodářské činnosti je důleţité rozlišit přirozenou produkční schopnost a umělou. Umělou produkční schopností půdy je rozuměna činnost člověkem ovlivněná. Člověk, však do přírody zasahuje po mnoha tisíciletí a tak je nemoţné u zemědělské půdy zjistit přirozenou produkční schopnost. Produkční schopnost půd je ovlivňována řadou faktorů, na orné půdě zejména systémem obdělávání a střídání plodin, klimatem, půdotvorným substrátem, utvářením povrchu, atd. (Kulovaná, 2001). 4.1.3 Klasifikační systém půd ČR Aktuální klasifikační systém půd ČR byl publikován v roce 2001 (Němeček et al., 2001). Klasifikace neboli taxonomie půd je třídění objektů, v tomto případě přirozených trojrozměrných půdních jednotek (polypedonů) do hierarchického klasifikačního systému. První úrovní taxonomické kategorie klasifikačního systému jsou referenční třídy, které je moţno definovat jako velké skupiny půd, které jsou seskupovány podle hlavních rysů jejich geneze. Další úrovní klasifikačního systému jsou půdní typy. Půdní typy jsou hlavní jednotky klasifikačního systému, charakterizované určitými diagnostickými horizonty a jejich sekvencemi nebo diagnostickými znaky. Jejich název je substantivum s tradičními koncovkami např. glej, rendzina, podzol nebo s koncovkou zem. Půdní subtypy jsou další úrovní klasifikace a představují výrazné modifikace půdního typu. Vyjadřují centrální pojetí půdního typu, přechody k jiným půdním typům, indikované výskytem určitého diagnostického horizontu či znaku a extrémní fyzikální 20

nebo chemické vlastnosti (Jandák, 2013). Degradační faktory, mezi které patří extrémní projevy počasí a vývoj klimatu, významně ovlivňují úrodnost půd. V ČR bylo v posledních letech zaznamenáno několik extrémních výkyvů počasí. Zejména povodně v letech 1997, 2002, 2006, 2013 a sucho. Tyto extrémní projevy počasí se podílejí na degradaci zemědělské půdy, zejména erozi.

4.2 Vyuţití zemědělského půdního fondu ČR Zemědělský půdní fond (ZPF) zahrnuje pozemky zemědělsky obhospodařované: ornou půdu, vinice, chmelnice, ovocné sady, zahrady, pastviny, louky a neobdělávanou zemědělskou půdu (Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu). ZPF české republiky se vyskytuje v členitých půdně-klimatických podmínkách. Díky členitému reliéfu a různorodým přírodním i klimatickým podmínkám se na území ČR vyskytují extrémní jevy, především povodně i období sucha (Bukovský et al., 2012). Značná část ZPF ČR se nachází v méně příznivých půdně-klimatických podmínkách. Zemědělství ČR z celoevropského hlediska řadíme k typu podhorskému aţ horskému. Z bonitace ZPF vychází, ţe aţ 60 % ZPF leţí na půdách méně úrodných. Skoro 20 % ZPF se nachází v nadmořské výšce nad 500 m n. m. Postupem času dochází k úbytku zemědělské půdy, především v důsledku stavební a důlní činnosti. Od roku 1927 činil úbytek 822 tis. ha (Bičík et al., 2009). Celková výměra ZPF ČR k 1. 1. 2012 činí 4 229 167 ha, coţ je 53,6 % celkové rozlohy půdního fondu ČR. Orná půda zaujímá cca 3 mil. ha, chmelnice 10 tis. ha, zahrady 163 tis. ha, ovocné sady 46 tis. ha, trvalé travní porosty 989 tis. ha. V posledním desetiletí se výměra trvalých travních porostů a vinic zvyšuje. Naproti tomu ubývá rozloha ovocných sadů a sniţuje se i procento zornění půdy (Bukovský et al., 2012).

21

4.2.1 Kategorizace zemědělského území V současné době jsou v ČR uplatňovány tři typy kategorizace zemědělského území: -

zemědělské výrobní oblasti,

-

méně příznivé výrobní oblasti,

-

zranitelné výrobní oblasti.

4.2.1.1 Zemědělské výrobní oblasti Zemědělské výrobní oblasti jsou nejstarším členěním zemědělského území a v současnosti slouţí pro statistické hodnocení rostlinné produkce ČR. Tvoří základ pro účely zemědělské statistiky, pro hodnocení a analýzu zemědělských podniků. Podle ekonomických i agroekologických údajů o území jsou vymezeny čtyři výrobní oblasti a jedenáct podoblastí: -

výrobní oblast kukuřičná (K) s podoblastmi (K1, K2, K3)

-

výrobní oblast řepařská (Ř) s podoblastmi (Ř1, Ř2, Ř3)

-

výrobní oblast bramborářská (B) s podoblastmi (B1, B2, B3)

-

výrobní oblast horská (H) s podoblastmi (H1 a H2), (Bičík et al., 2009).

4.2.1.2 Méně příznivé oblasti (Less Faavoured Areas – LFA) Méně příznivé oblasti LFA jsou oblasti se zhoršenými přírodními a sociálněekonomickými podmínkami v důsledku čehoţ mají zemědělci v těchto oblastech váţné aţ existenční problémy (Kulovaná, 2001). LFA se za účelem státní podpory extenzivního hospodaření v ČR vymezují od roku 1997. Kritéria pro jejich vymezení jsou zaloţena na půdně-klimatických případně topografických podmínkách (Štolbová et al., 2001). Členění méně příznivých oblastí: 22

-

Horské oblasti (H) – byly vymezeny na základě těchto kritérií: průměrná nadmořská výška území obce větší nebo rovna 600 m nebo průměrná nadmořská výška území obce větší nebo rovna 500 m a menší neţ 600 m a zároveň svaţitost nad 15 % na ploše větší neţ 50 % celkové výměry půdy v obci.

-

Ostatní méně příznivé oblasti (O) – do „Ostatních LFA“ náleţí ucelená území, která zároveň splňují všechna tato kritéria: v rámci okresu NUTS IV je průměrná výnosnost zemědělské půdy menší neţ 34 bodů (80 % průměru ČR) v rámci kraje NUTS III je hustota obyvatel menší neţ 75 obyvatel na km2 a podíl pracovníků v zemědělství, lesnictví a rybolovu na ekonomicky aktivním obyvatelstvu větší neţ 8 %. Do „Ostatních LFA“ byly zařazeny i části obcí pokud jejich průměrná výnosnost zemědělské půdy je menší neţ 34 bodů a s „Ostatní LFA“ územně souvisí.

-

Oblasti se specifickými omezeními (S) – do oblastí se specifickým omezeními patří území obcí nebo katastrálních území v podhorských oblastech na severozápadě a východě České republiky, s průměrnou výnosností půdy menší neţ 34 bodů. Zemědělství v těchto příhraničních oblastech má dlouhodobě specifické postavení v rámci ČR a je nezbytné jej zde podporovat pro udrţení a obnovení kulturního rázu krajiny, jako rekreační zázemí měst a k rozvoji turistiky. Jednotlivá území obcí a katastrálních území s výnosností půdy pod 34 bodů nebo katastrální území s výnosností půdy vyšší nebo rovnou 34 bodů a niţší neţ 38 bodů a zároveň sklonitostí nad 12,3 % na ploše větší neţ 50 % výměry zemědělské půdy katastrálního území, která se nacházejí uvnitř příznivých (nezařazených) oblastí.

Cílem podpory těchto oblastí je zachovat venkovskou krajinu, turistický ruch, udrţet zde zemědělce, rozvíjet trvale udrţitelné systémy hospodaření na půdě v této oblasti a podporovat ochranu ţivotního prostředí (Kulovaná, 2001). 4.2.1.3 Zranitelné oblasti Zranitelné oblasti jsou oblasti, kde se vyskytují vody znečištěné nitráty ze 23

zemědělských zdrojů. Ve zranitelných oblastech ČR se vyskytuje 45 % z celkové výměry zemědělské půdy. Ve zranitelných oblastech je důleţité dodrţovat zásady nitrátové směrnice. V určitém období platí v těchto oblastech zákaz pouţívání dusíkatých hnojiv. Způsoby hospodaření závisí na půdně-klimatických podmínkách, které zjistíme z kódu BPEJ. Způsoby vyuţití statkových a jiných dusíkatých hnojiv závisí na začlenění půdy do tří aplikačních pásem (Bičík et al., 2009). Nitrátová směrnice Nitrátová směrnice je předpis EU (Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním způsobením dusičnany ze zemědělských zdrojů) vytvořený pro ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělství. V ČR je nitrátová směrnice zakotvena v § 33 vodního zákona (zákon č. 254/2001 Sb.), prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu a v zákoně o hnojivech č. 156/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Plnění nitrátové směrnice je povinné ve zranitelných oblastech, které jsou vymezeny v hranicích katastrálních území. Zemědělské hospodaření ve zranitelných oblastech dále upravuje akční program nitrátové směrnice.

24

5 OCEŇOVÁNÍ ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY ČESKÉ REPUBLIKY Ceny zemědělské půdy se v ČR stanovují dvojím způsobem a to buď úřední, nebo trţní stanovení ceny. Půda i přes své specifické vlastnosti podléhá v trţním hospodářství působení trţních sil, tzn. je předmětem směny. Půda jako kaţdé jiné zboţí musí mít stanovenou cenu, a to na základě úřední ceny zemědělské půdy (Němec, 2001). Dříve bylo oceňování půdy prováděno pouze za účelem stanovení daní. V současnosti se nejedná jen o výběr daně, ale i o spravedlivé ocenění půdy při koupi a prodeji. Do ceny půdy by se vedle ekonomicky měřitelné produkční schopnosti měla promítat také environmentální a společenská hodnota půdy (Voltr, 2011).

5.1 Úřední stanovení ceny zemědělské půdy Ke stanovení úřední ceny půdy se v české republice vyuţívá bonitace zemědělského půdního fondu. Bonitace objektivně odráţí hodnotu půdy ve velmi rozdílných přírodních i půdně-klimatických podmínkách (Němec, 2011). Úřední cena slouţí pro daňové účely, provádění pozemkových úprav, prodej a koupi pozemků ve vlastnictví státu. Úřední ceny se neustále aktualizují podle kvalitativních změn jednotlivých BPEJ i v důsledku vývoje trţní situace a nákladových změn (Bukovský et al., 2012). Všechny charakteristiky daného pozemku nejlépe vystihuje trţní cena pozemku. Mezi tyto charakteristiky patří především poloha, velikost, členitost, způsob vyuţití a technické vlastnosti pozemku (Němec, 2001). 5.1.1 Hrubý roční rentní efekt Stanovení úředních cen je zaloţeno na hrubém ročním rentním efektu (HRRE) rostlinné výroby v daných půdně-klimatických podmínkách. HRRE je v podstatě efekt, který nám půda přinese. Postup stanovení HRRE vychází ze zjištěných výnosů plodin a nákladů na jejich pěstování. Hrubý roční rentní efekt je základem pro hodnocení půdy, který vyjadřuje ekonomické dopady zemědělské politiky. Můţeme ho vyuţít i pro vyhodnocení hospodaření zemědělských podniků (Voltr, 2011). Hodnota HRRE je specifická pro konkrétní podnikatelské území, které vytváří trţní cenu produkce i velikost nákladů na 25

produkci. Úřední cena bývá zpravidla niţší neţ cena trţní. HRRE nabývá kladných i záporných hodnot dle půdně-klimatických podmínek (Němec, 2001). Dříve byly stanoveny úřední ceny pro jednotlivé BPEJ bez započtení poskytovaných dotací zemědělským podnikům. V dnešní době, jsou však dotace nedílnou součástí příjmů zemědělců a proto můţeme sledovat na mnoha BPEJ kladné hodnoty HRRE. Stanovení úřední ceny pro kladné HRRE je prováděno upravenou výnosovou metodou, která spočívá v zavedení bazické ceny zemědělské půdy. Pro stanovení úřední ceny záporného HRRE je pouţit vztah polynomické funkce druhého řádu (Voltr, 2011). Stanovený HRRE jednotlivých BPEJ můţe být převeden do stobodové stupnice od 6 do 100 bodů (Voltr, 2011), kde 6 bodů je minimální výnosnost, - 2500 Kč.ha-1, čemuţ odpovídá půda na příkrých svazích, pokrytá travním porostem ve velmi nepříznivých klimatických podmínkách. Průměrná výnosnost je 42,2 bodů, + 2482 Kč.ha-1. Maximální výnosnost je 100 bodů, + 10 750 Kč.ha-1, tomu odpovídá černozem na spraši, středně těţká, hluboká více neţ 60 cm, s dobrým vodním reţimem, teplý, mírně vlhký klimatický region v rovině (Jacko, 2011). Na základě dosaţených hodnot HRRE byly vyjádřeny úřední ceny zemědělské půdy (ÚCZP), ale pouze pro ornou půdu. Minimální sazba ÚCZP je určena cenovou politikou Ministerstva financí ČR ve vztahu k minimálním cenám ostatních půd, zejména lesních (Bukovský et al., 2012). ÚCZP se neustále aktualizují, nejdříve po roce 1991, kdy došlo k výrazným ekonomickým změnám. Především z důvodu přechodu k trţnímu hospodářství, liberalizace cen, restituce nemovitostí a začínající privatizace. Tyto změny vyvolaly potřebu přecenění nemovitostí i zemědělské půdy, aby bylo moţné vyjádřit skutečnou úroveň i relace cen zemědělských pozemků díky nově vzniklým cenám produkce (výnosům) a materiálovým vstupům (nákladům). Nově vzniklé úřední ceny slouţily pro výpočet daně z pozemku. Po roce 1993 došlo k další aktualizaci ÚCZP v reakci na zvyšující se liberalizaci cen vstupů a výstupů, připomínky odborné veřejnosti, pozemkových úřadů, realitních kanceláří i zahraničních expertů. V roce 1997 se začalo pracovat na další aktualizaci ÚCZP, kdy došlo k významným změnám ve vyuţití zemědělského půdního fondu, v připravované změně daňové soustavy a v ekonomických podmínkách rozvoje českého zemědělství (Němec, 2001).

26

5.1.2 Oceňovací typová struktura Cena půdy je ovlivněna řadou podpor a omezení pro zemědělce. Nové ocenění půdy musí tyto skutečnosti odrazit. Ke stanovení ceny vyuţíváme dlouhodobých průměrů cen a nákladů zemědělských podniků. Základním prostředkem k ocenění půdy je oceňovací typová struktura OTS, která vyhodnocuje vztah mezi hodnotou půdy a výnosů plodin zastoupených na orné půdě. OTS byly vytvořeny na základě vývoje struktury pěstovaných plodin v ČR během dvaceti let a zohledňují jednotlivé klimatické regiony. 5.1.3 Legislativa Podle předpisu č. 151/1997 Sb. Zákon o oceňování majetku a o změně některých zákonů, (1) se zemědělský pozemek oceňuje cenou stanovenou výnosovým způsobem podle bonitovaných půdně ekologických jednotek. (2) Základní ceny zemědělských pozemků a jejich úpravu vyjadřující vliv polohy a další vlivy působící zejména na vyuţitelnost pozemků pro zemědělskou výrobu, jako jsou přírodní nebo technické překáţky a vyhlášení zvláště chráněných území, stanoví vyhláška.

5.2 Trţní stanovení ceny zemědělské půdy Trţní cena půdy do určité míry akceptuje úřední cenu půdy. U menších pozemků do 5 ha je trţní cena mnohonásobně vyšší neţ cena úřední, u větších pozemků je trţní cena niţší neţ úřední cena (Němec, 2001). Především je trţní cena určena nabídkou a poptávkou. Trţní cena se pohybuje v rozmezí od 80 tis. – 110 tis. Kč.ha-1 (Středová, 2013). Jedná se o dohodu mezi prodávajícím a kupujícím, kteří se střetávají na trhu. Zemědělská půda je velmi diferencovaná. Liší se svými půdními vlastnostmi, klimatickými poměry, v kterých se nachází a také v jejím vyuţití. Ceny pozemků se odvíjí od těchto charakteristik (Středová, 2013). Trţní ceny jsou závislé na současném stavu zemědělství v ČR, ale také na kvalitě půdy, velikosti pozemku, lokalizaci pozemku, charakteru transakce a moţnosti budoucího vyuţití půdy, přičemţ poloha prodávaných pozemků má nejvýznamnější vliv na trţní cenu půdy. Trţní ceny v ČR jsou v porovnání se zeměmi v EU nízké. Trţní ceny zjišťujeme na základně kupních smluv (Bukovský et al., 2012).

27

5.2.1 Trh s půdou Půda je jedním ze základních výrobních faktorů. Její mnoţství je limitováno zemským povrchem a nelze ji rozmnoţit, tudíţ i její nabídka na trhu je omezená. K rozvoji trhu se zemědělskou půdou dochází po roce 1989, kdy byla obnovena vlastnická práva k půdě a zemědělskému majetku. Došlo k privatizaci státních zemědělských podniků, k transformaci zemědělských druţstev na soukromé právnické osoby a vznikají velké skupiny podnikatelských subjektů fyzických osob (Němec, 2001). Trh s půdou je od roku 1993 monitorován ústavem zemědělské ekonomiky a informací a dalšími institucemi např. Českým statistickým úřadem. Průměrná trţní cena zemědělské půdy od roku 2004 pomalu roste (Bukovský et al, 2012). V roce 2004 se cena pohybovala na úrovni okolo 40 tis. Kč.ha-1, v roce 2013 průměrná cena přesahovala 100 tis. Kč.ha-1 v rozmezí 60 tis. – 150 tis. Kč.ha-1 (Veleba, 2013). Struktura zemědělců na trhu zemědělské půdy se oproti situaci před rokem 1989 liší a odpovídá struktuře v zemích EU. Z celkové výměry zemědělské půdy obhospodařuje 98 % soukromý sektor. Zbývající 2 % plochy zemědělské půdy spadá do státního sektoru. Účastníky na trhu s půdou jsou potenciální prodejci a kupci, které rozdělujeme na samostatně hospodařící rolníky, společníky obchodních společností s. r. o., podílníky na majetku zemědělských druţstev a nájemníky zemědělské půdy. K úplnému rozvinutí trhu však nedošlo z důvodu velkého roztříštění vlastnictví zemědělské půdy. Na jedné straně je na trhu s půdou velké mnoţství subjektů, které vlastní velmi malou výměru v průměru 0,44 ha a na půdě nehospodaří. Na straně druhé je zde malé mnoţství potenciálních zájemců o půdu. Ve srovnání s EU se v ČR zachovává velkovýrobní charakter výroby při vyuţití nájemních smluv (Němec, 2001).

5.3 Bonitace zemědělského půdního fondu v ČR Kvalita veškeré zemědělské půdy v České republice se hodnotí prostřednictvím bonitace vyjádřené bonitační klasifikací. V bonitační klasifikaci je základní mapovací a oceňovací jednotkou tzv. bonitovaná půdně – ekologická jednotka (BPEJ). Vymezení 28

BPEJ bylo provedeno v letech 1973 aţ 1980 jako logické vyústění dokončeného Komplexního průzkumu půd ČR. mezi kterými je i podnebí.

Vyčlenění BPEJ je provedeno pomocí parametrů,

BPEJ jsou vyjádřeny pětimístným kódem. Hodnota

výnosnosti půdy je vyjádřena indexem v rozpětí bodové stupnice od 6 do 100 bodů. BPEJ tvoří specifický územní celek, který má v důsledku působení řady sloţek přírodního prostředí vzájemně odlišné stanovištní vlastnosti a vyjadřuje rozdílné produkční a ekonomické efekty určitých částí zemědělského území. Základem bonitace zemědělských půd byl vţdy jejich podrobný pedologický průzkum, avšak jejím podstatným cílem bylo hodnocení a hospodářské ocenění všech agronomicky a ekonomicky rozhodujících vlastností zemědělského území, včetně klimatu, reliéfu terénu apod. proto bylo nezbytné řešit bonitační výzkum interdisciplinárně, vzájemnou spoluprací výzkumných ústavů různého profesního zaměření (Němec, 2001). Bonitace zemědělského půdního fondu musí respektovat především rozdílnost produkčních a nákladových předpokladů zemědělské půdy. Uvedená rozdílnost je způsobena značnou různorodostí agroekologických i ekonomických faktorů měnících se v čase i v prostoru, přičemţ proměnlivé jsou i jejich interakce. Z těchto důvodů byla vytvořena taková klasifikační soustava zemědělských půd, která je metodicky jednotná a detailně rozlišuje jednotlivé faktory úrodnosti se zřetelem na ekonomickou významnost působení jednotlivých přírodních a jiných činitelů (Němec, 2001). Základní sloţky bonitace tvoří bonitační klasifikační soustava a ekonomická charakteristika všech jejích jednotek, umoţňující propojení bonitovaných půdněekologických jednotek se soustavou ekonomických ukazatelů v jednotném bonitačním informačním systému (Němec, 2001). Bonitační klasifikace byla zpracována pro zemědělskou půdu jako celek, avšak plně respektuje základní agroekologické faktory potřebné pro hodnocení jak orné půdy a trvalých travních porostů, tak i ostatních kultur. Bonitace byla uskutečněna ve dvou liniích jako terénní a ekonomický průzkum.

29

5.3.1 Bonitovaná půdně ekologická jednotka Bonitovaná půdně ekologická jednotka (BPEJ) je základní mapovací a oceňovací jednotka bonitační soustavy (Vopravil et al., 2011). Vyjadřuje pětimístným číselným kódem hlavní půdní a klimatické podmínky (Němec, 2001). Dále také reliéf terénu a vláhový reţim lokalit zemědělského území (Vopravil et al., 2011). Tyto faktory mají vliv na produkční schopnost zemědělské půdy a její ekonomické ohodnocení. První číslice kódu značí příslušnost k jednomu z deseti klimatických regionů (0 aţ 9), druhá a třetí číslice vymezuje příslušnost k jedné ze 78 hlavních půdních jednotek (1 aţ 78), čtvrtá číslice stanoví kombinaci svaţitosti pozemku od 00 do 250 a jeho expozici pozemku ke světovým stranám S-J-Z-V a pátá číslice vyjadřuje devět kombinací hloubky a skeletovitostí půdního profilu. 5.3.2 Hlavní půdní jednotka Hlavní půdní jednotka (HPJ) je účelové seskupení půdních forem, příbuzných ekologickými vlastnostmi, které jsou charakterizovány morfogenetickým půdním typem, subtypem, půdotvorným substrátem, zrnitostí a u některých HPJ výraznou svaţitostí, hloubkou půdního profilu, skeletovitostí a stupněm hydromorfismu. Při hodnocení zrnitosti půdy, která je v soustavě BPEJ ČR zahrnuta do popisu HPJ, vycházela klasifikace z půdního profilu do 0,6 m. V případě specifických kombinací zrnitosti byly vyčleňovány samostatné BPEJ. 5.3.3 Hlavní půdně-klimatická jednotka Přiřazením údaje o klimatickém regionu k charakteristice HPJ vzniká tzv. hlavní půdně-klimatická jednotka (HPKJ), která je vyšší taxonomickou jednotkou soustavy BPEJ (Němec, 2001). HPKJ je charakterizována hlavní půdní jednotkou v kombinaci s příslušným klimatickým regionem ČR (Vopravil et al., 2011).

30

Tab. 2 Třídy produkčního potenciálu půdy Označení I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X.

Třídy produkčního potenciálu Vysoce produkční půda se stabilizovanými výnosy Vysoce produkční půda Velmi produkční půda Produkční půda Středně produkční půda Méně produkční třída Málo produkční třída Velmi málo produkční třída Produkčně málo významná půda Produkčně nevýznamná půda

31

Bodové rozpětí 100 – 96 95 – 90 89 – 80 79 – 70 69 – 60 59 – 50 49 – 38 37 – 25 24 – 11 < 10

6 HODNOCENÍ A OCEŇOVÁNÍ PŮDY V OKOLNÍCH STÁTECH ČR 6.1 Německo V Německu je kvalita půdy dána indexem s maximální hodnotou 100 bodů. Nejvyšší hodnoty dosahují půdy na spraších v severní části německého středohoří, na magdeburgské rovině, v durynské pánvi a v přilehlých oblastech Rýna. Jsou to půdy černé a hnědé velmi úrodné, zemědělsky obdělávané. Tyto půdy jsou velmi náchylné na erozi, proto je důleţité je chránit. S rostoucí nadmořskou výškou jsou půdy vyuţívány k pastvě nebo jsou zalesněny (Haase, 2007). Ocenění půdy v Německu vychází ze zákona o ocenění půdy, který platí od roku 1935. Metoda ocenění je zaloţena na stanovení „měrného čísla výnosu“. Půdní hodnocení vychází z půdně-klimatických a terénních parametrů orné půdy a TTP. Rozdíly v relacích čistých výnosů u TTP a orné půdy jsou základem pro stanovení hodnoty půdy. Jestliţe srovnáme všechny výnosy různých půd, dostaneme referenční výnos, neboli poměrové číslo čistého výnosu různě bonitních půd s maximální hodnotou 100 bodů na orné půdě u TTP 88 bodů. Dotace nejsou do měrného čísla resp. výnosů započítány. Hodnocení půdy se musí neustále aktualizovat, především v důsledku změny výnosových podmínek nebo při změně způsobu vyuţití půdy. Dále se vyloučí plochy, které nejsou zemědělsky vyuţívány nebo naopak. Tento systém je vyuţíván zejména pro daňové účely, výpočet zisku farmy, atd. (Voltr, 2011). V posledních letech se cena půdy v Německu zvyšuje. Především z důvodu nákupů půdy zahraničních investorů, kteří jsou výrobci potravin, ale i investorů, kteří nejsou v zemědělství nijak angaţováni. Důvodem můţe být i zvýšení poplatků za vlastnictví půdy. Roční nárůst ceny půdy činí cca 7,6 % (Eilers, 2013).

6.2 Rakousko Hodnota půdy, která je součástí jednotkové hodnoty podniku v Rakousku odpovídá 18-ti násobku čistého výnosu, kterého podnik za určité období můţe dosáhnout. Pro stanovení čistého výnosu jsou rozhodující půdně-klimatické a terénní podmínky, které 32

byly stanoveny na základě hodnocení půdy. „Orné číslo“ vyjadřuje relace hodnot na orné půdě a „číslo pro TTP“ zase relace hodnot pro TTP. Interval těchto hodnot je od 7 do 100. Hodnocení půd probíhá od roku 1956 v devítiletých intervalech. Statistika o trţních cenách se nevede. Základem pro výpočet daně je jednotková hodnota podniku. Daní se jednotková hodnota podniku, tudíţ není moţné přesně stanovit daň z pozemku (Voltr, 2011).

6.3 Slovensko Hodnocení půdy na Slovensku je obdobné jako v ČR, jelikoţ vycházíme ze stejného základu, který byl poloţen v dobách Československa. Mapování půd probíhalo v 80. letech. Slovenský kód BPEJ má oproti českému kódu sedm číslic popisujících klimatický region, půdní jednotku, svaţitost a orientaci ke světovým stranám, skeletovitost a hloubku půdy a zrnitost půdy (Jacko, 2011). Systém BPEJ slouţí pro úřední stanovení ceny, které dávají základ pro výpočet daně z pozemku, nájemného, atd. Výpočet úředních cen vychází z výnosového principu, ale nejsou zde připočteny dotace (Voltr, 2011).

6.4 Polsko Zemědělská půda v Polsku zaujímá 18,41 mil. ha, z toho orná půda je 14,08 mil. ha. Soukromí zemědělci hospodaří na 76 % zemědělské půdy. Zbytek je ve vlastnictví státu a zemědělských druţstvech. Přírodní a klimatické podmínky nejsou příliš příznivé. Od května do září evapotranspirace převyšuje sráţky, coţ má za následek deficit vody v půdě. Index kvality půdy se pohybuje okolo 75 – 85 bodů, ve srovnání se západní Evropou, kde je hodnota indexu okolo 100 bodů (www.fao.org, 2014). V Polsku je hodnocení půd zaloţeno na půdních třídách rozdělených dle kvality. Pozemkový katastr obsahuje mapy, kde jsou značeny třídy půd řazené podle kvality a jsou zde zahrnuty informace o půdotvorných substrátech a zrnitosti. Mapy jsou zaloţeny na průzkumu půd, tedy na půdně-klimatických i terénních parametrech. Kaţdá katastrální jednotka má svoji příslušnou mapu s popisem půdního profilu (Jacko, 2011). Podle polského klasifikačního systému (Systematyka Gleb Polski 1998) existuje 33

v Polsku 35 půdních typů a 78 subtypů. Mezi nejčastější typy půd patří hnědé kyselé půdy, hnědé půdy, šedohnědé podzolové půdy, rezavé půdy a podzolové půdy. Půdy jsou zařazeny do typů, subtypů a třídy kvality. Ornou půdu definuje 8 tříd a TTP 6 tříd. Pro ocenění a danění půdy jsou vyuţity tzv. „daňové koeficienty“. Daňové koeficienty jsou odvozené na základě parametrů: kvalita půdy, kultura a rozmístění půdy v rámci daňového území (Voltr, 2011).

34

7 DOPADY VÝVOJE KLIMATU NA PŮDU Všeobecně klima působí na přeměnu hornin, z nichţ jsou tvořeny půdotvorné substráty. V závislosti na teplotním reţimu a na reţimu sráţek jsou půdy ovlivněny přímo. Nepřímo pak půdu ovlivňuje reliéf, rostlinstvo, hydrogeologické poměry, atd. Voda a teplo ovlivňují chemické procesy zvětrávání hornin a půdotvorné procesy. Mnoţství vody, které se dostane do půdy i které se z půdy ztratí, je závislé na klimatu. Klima je nutno povaţovat za základní regulační prvek veškerého půdního pokryvu na povrchu Země (Bičík et al., 2009).

7.1 Vliv klimatických změn na degradaci půdy Pokud se dané scénáře klimatických změn vyplní, budou mít vliv nejen na zemědělskou půdu, ale i na celé české zemědělství. To bude čelit extrémním klimatologickým jevům, ale také rozšíření nových škůdců a chorob (Vopravil, 2010). V kontextu klimatických změn můţeme očekávat vyšší výskyt jak větrné, tak i vodní eroze půdy. Jestliţe nastanou extrémní projevy počasí, například zvýšením úrhnů sráţek, můţeme sledovat výskyt erozně nebezpečných dešťů. Tyto deště se projevují větší vydatností, intenzitou a délkou jejich trvání (Vopravil, 2010). 7.2.1 Eroze Nejdůleţitějším projevem degradace půd je eroze půd. Eroze je proces, kdy dochází k odnášení povrchu půdy. Nejčastěji na půdu působí větrná a vodní eroze. Při změně klimatu dochází ke kolísání suchých a větrných období, jeţ můţe zesílit výskyt větrné eroze, zejména v oblastech jiţní a jihovýchodní Moravy a Polabí (Vopravil, 2010). Vodní eroze Vodní eroze je přírodní proces, kdy dochází k rozrušování půdního povrchu, působením vody, zejména dešťovými kapkami a povrchovým odtokem a následnému transportu půdních částic a usazování. Rozlišujeme dva druhy a to erozi normální neboli geologickou a erozi zrychlenou, která je způsobena lidskou činností. Hlavními důsledky 35

je smyv nejcennější části půdního profilu ornice, zhoršuje fyzikálně-chemické vlastnosti půd, sniţuje obsah ţivin a humusu, sniţuje výnosy zemědělských plodin, znečišťuje vodní zdroje aj. V ČR je vodní erozí ohroţeno aţ 50 % zemědělské půdy. Z hlediska bonitace představuje vodní eroze přeřazení do jiných BPEJ (Bukovský et al., 2012). Větrná eroze Větrná eroze je přírodní proces, kdy dochází k odnosu půdních částic z povrchu půdy mechanickou silou větru a následnému usazování. Větrná eroze se člení na erozi saltací, kdy se půdní částice přenáší větrem pouze po půdním povrchu zejména klouzáním, válením, malými skoky a na eroze, které jsou způsobeny prašnými bouřemi. Půdní částice jsou volně vznášeny ve vzduchu a transportovány na velké vzdálenosti (Bukovský et al., 2012). Při mírném oteplení se změní i charakteristika sněhových sráţek. Pozitivním směrem se sníţí eroze půdy v důsledku postupného a ne prudkého tání a niţšího výskytu sněhových sráţek v předjarním období (Vopravil, 2010). Klimatická změna výrazně ovlivní půdní vláhu, dojde k nerovnoměrnému rozloţení půdní vláhy a také niţší hodnotě vláhové bilance (Litschmann, 2014). S půdní vláhou souvisí i pojem evapotranspirace. Evapotranspirace je souhrnný výpar rostlin. V případě výskytu extrémních projevů počasí, jak jiţ bylo zmíněno sucha, dochází ke zvětšení evapotranspiraci, čímţ se dále zvyšuje nedostatek vláhy v půdě. Změnou klimatu dochází k salinizaci a alkalizaci půd. Salinizace je proces, který vede k nadměrnému zvýšení vodo-rozpustných solí zejména sodíku, hořčíku a vápníků v půdě. Významně sniţuje úrodnost půd. Proces salinizace je často spojen se závlahami, kdy jsou do půdy dodávány závlahové vody, které obsahují tyto vodorozpustné soli a půdy jsou zároveň vystaveny vysoké evapotranspiraci. Salinizace se vyskytuje především v oblastech s vyšší hladinou podzemní vody a s výsušným vodním reţimem. Téměř všechny scénáře změn klimatu předpovídají, ţe dojde k velkým výskytům sucha v části níţin, kde hladina podzemní vody bude ovlivňovat půdní profil. Půdní profil ovlivní také závlahová voda, která obsahuje vodorozpustné soli. Z tohoto důvodu bude nutné sledovat mnoţství solí v podzemní vodě i půdě, aby nebyl překročen práh 36

ohroţení půdy. Důsledkem je změna půdních vlastností zejména fyzikálně-chemických. Vysoký obsah sodíkových a chlorových iontů můţe působit toxicky. Mění se dostupnost vápníku a jiných iontů důleţitých pro rostliny (Sáňka a Materna, 2004). Klimatická změna půdy ovlivňuje fyzikální vlastnosti půdy, dochází k jejich degradaci, zejména poškození struktury, utuţení neboli zhutnění povrchu a zhoršenému prosaku. V důsledku častějších projevů sucha dochází k zhutnění a ztvrdnutí půdních vrstev respektive k tvorbě profilových trhlin a ke zpomalení či zastavení tvorby agregátů. To s sebou přináší i omezený růst rostlin a omezenou biologickou aktivitu. Jestliţe dojde ke zhutnění hlubších vrstev půd, jen obtíţně dochází k jeho nápravě (Vlček, 2014). V důsledku klimatické změny také dochází ke ztrátě půdní organické hmoty. Půdní organická hmota je klíčovou sloţkou půdy, tvořena organickými zbytky rostlin a ţivočichů, ţivými organismy a humusem jako konečným produktem dekompozice. Její přítomnost je velice důleţitá z důvodu půdní úrodnosti, ochrany proti erozi, zvyšování pufrační schopnosti a udrţování biodiverzity. Při tvorbě půdní organické hmoty je absorbován CO2 z atmosféry naopak při rozkladu je CO2 do atmosféry uvolňován. (Sáňka a Materna, 2004). Součástí organické hmoty je organický uhlík, který je důleţitý pro strukturu půdy a zlepšuje fyzikální prostředí umoţňující kořenům pronikat půdou. Půdní organická hmota napomáhá zadrţovat vodu v půdě, zvyšuje infiltraci vody, tím pádem sniţuje náchylnost půd ke zhutnění, desertifikaci, sesuvům a erozi. Podstatný vliv na obsah uhlíku v půdě má klima. Půdní organická hmota se při vyšších teplotách rozkládá mnohem rychleji, takţe při oteplování klimatu dochází dříve k jeho ztrátám. (Projekt – Soco, 2009). V důsledku změny klimatu mohou nastat dlouhotrvající sucha, které způsobují vzájemně se doplňující procesy desertifikace a aridizace. Aridizace je proces dlouhodobého vysoušení aridních neboli vyprahlých oblastí, zřejmě v důsledku změny klimatu. Aridní a semiaridní oblasti tvoří aţ 38 % povrchu planety. Tyto oblasti jsou vystaveny riziku přeměny v pouště, protoţe právě v aridních oblastech převládá po většinu roku výpar nad sráţkami. Sráţky jsou menší neţ výpar a činí cca 250 mm za rok (Trnka, 2011). 37

Dle Ţaluda et al. 2009 se dá podle dostupných scénářů v mírném pásmu očekávat malé zvýšení celkových sráţek, hlavně v zimě. Dochází také k urychlení procesu evapotranspirace. Změny v půdě probíhají nejprve ve svrchních horizontech, právě ty jsou nejvíce citlivé na vlhkost a teplotu. Nejdynamičtější změny očekáváme v obsahu organického uhlíku. Dochází tak ke změně odolnosti půdy, kompakce, struktury, infiltrační schopnosti, salinitě a oběhu rostlinných ţivin. Degradaci půdy způsobují především desertifikační jevy, které vznikají v důsledku nedostatku vody v půdě. V celkovém měřítku dojde k postupné přeměně fyzikálních, chemických i biologických vlastností (Ţalud, 2009).

38

8 MATERIÁL A METODIKA V první fázi byla zrevidována a doplněna relevantní meteorologická data a z nich odvozené agrometeorologické charakteristiky ze staniční sítě ČHMÚ. Jedná se o tyto charakteristiky: průměrná roční teplota vzduchu ve 2 metrech nad povrchem půdy, roční úhrn sráţek, sumy efektivních teplot teplotní sumy rovny nebo větší 10 °C, vláhová jistota a pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období. Pouţita byla meteorologická data ArcView GIS z 789 gridových bodů (virtuálních stanic) na celém území ČR. Data byla zpracována v programu MS Excel. Z meteorologických dat byl vytvořen vstupní podklad pro datovou vrstvu GIS. Plošné (mapové) vyjádření agrometeorologických charakteristik bylo zpracováno v prostředí software ArcView GIS. Mapy poukazují na vývoj klimatu a vyjadřují změnu ploch s jednotlivými klimatickými faktory, mezi které patří průměrná roční teplota vzduchu nad 9 °C, teplotní sumy rovny nebo vyšší neţ 10 °C, vláhová jistota a pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období. Mapy byly zpracovány pro tři období 1961 – 1990, 1961 – 2000, 1961 – 2010. Součástí mapových podkladů jsou vlastní komentáře. Ve druhé části práce jsou z klimatických charakteristik průměrná roční teplota vzduchu, roční úhrn sráţek a vláhová jistota vytvořeny grafy a podrobná hodnocení pro vybrané stanice Ţatec, Vimperk, Bzenec, Polešovice a Frenštát pod Radhoštěm. Grafy porovnávají dvě období 1901 – 1950 a 1961 – 2010. Obě období jsou průměry padesáti let a jsou zaznamenány v jednotlivých měsících od ledna aţ prosince. Datové podklady jsou součástí projektu QH92030 „Hodnocení půd z hlediska jejich produkčních a mimoprodukčních funkcí s dopady na plošnou a kvalitativní ochranu půd České republiky“ a projektu NAZV QJ1230056 „Vliv očekávaných klimatických změn na půdy České republiky a hodnocení jejich produkční funkce“, na kterých autorka práce participovala.

39

9 VÝSLEDKY A DISKUZE 9.1 Změny v klimatických charakteristikách BPEJ V důsledku klimatických změn je ţádoucí úprava stávající klimatické regionalizace a BPEJ, která by lépe odpovídala současným podmínkám. Klimatické regiony současného systému BPEJ byly vymezeny na základě dat ze staniční sítě ČHMÚ v období 1901 – 1950. Klimatické regiony byly určeny na základě charakteristik, které mají významný vliv na produkci rostlin (průměrná roční teplota, suma průměrných denních teplot rovných nebo vyšších 10 °C, průměrný úhrn ročních sráţek, pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období a vláhová jistota). V posledních

desetiletí

jsou

pozorovány

prokazatelné

změny

v klimatických

podmínkách našeho území, zejména výskyt sucha a s tím spojený nárůst evapotranspirace, změna rozloţení a intenzita sráţek, s tím spojené přívalové deště, prodlouţení vegetačního období s vyšším výskytem vegetačních mrazů atd. Suchem jsou ohroţeny zejména níţe poloţené zemědělsky obdělávané oblasti. Z uvedených důvodů je nutná nová klimatická regionalizace a následná inovace stávajícího systému bonitace půd v ČR. Uvedenou problematikou se zabývá projekt Národní agentury pro zemědělský výzkum QH92030„Hodnocení půd z hlediska jejich produkčních a mimoprodukčních funkcí s dopady na plošnou a kvalitativní ochranu půd České republiky“ a projekt NAZV QJ1230056 „Vliv očekávaných klimatických změn na půdy České republiky a hodnocení jejich produkční funkce“. Prezentované výsledky jsou částečně výstupem z uvedených projektů. Pro novou klimatickou regionalizaci byla pouţita nová klimatická data z období 1961 – 1990, 1961 – 2000 a 1961 – 2010 zpracovaná pro území ČR. Tyto data vychází se staniční sítě ČHMÚ. 9.1.1 Průměrná roční teplota vzduchu Z plošného porovnání průměrné roční teploty vzduchu v obdobích 1961 – 1990, 1961 – 2000 a 1961 – 2010 vyplývá, ţe se výrazně zvětšila území s průměrnou roční teplotou nad 9 °C (obr. 3 – 5).

40

Obr. 3 Průměrná roční teplota vzduchu (1961 – 1990)

Obr. 4 Průměrná roční teplota vzduchu (1961 – 2000)

Obr. 5 Průměrná roční teplota vzduchu (1961 – 2010) Z obrázku 5 je zřejmé rozšíření ploch s teplotou nad 9 °C v období 1961 – 2010, oproti období 1961 – 1990 a 1961 – 2000 na obrázku 3 a 4. Zejména na Jiţní Moravě a 41

v oblasti Prahy a Polabí, jeţ zahrnuje Kolínsko, Nymbursko a Poděbradsko dochází k výraznému oteplení. To dokazuje i studie Ţaluda et al. 2013 na stanici Ţabčice, ze které vyplývá, ţe dochází k oteplení deseti měsíců z dvanácti v průměru posledních dvaceti let a to v období 1990 - 2010. Nejvyšší změny v teplotách vzduchu nastaly v červenci o 1,4 °C a srpnu 1,7 °C. Zde pozorujeme, ţe v případě, kdy byl průměr počítán z dvaceti let (období 1990 - 2010) se teploty zvýšily aţ o 1 °C, oproti průměru za padesát let (v období 1961 - 2010). Dle Pretela et al. 2011 se průměrná roční teplota v posledních dvou desetiletích zvýšila o 0,8 °C, oproti standartnímu období 1961 – 1990. Větší změny byly zaznamenány v letních měsících, menší změny na podzim. V letních měsících se teplota zvyšuje nepatrně rychleji na Moravě, v zimě a na jaře na území Čech. Průměrná roční teplota vzduchu není z agroklimatického pohledu zcela vhodně zvolený ukazatel. Nevypovídá o extrémech, které jsou pro vývoj a výnosy zemědělských plodin významné. Vhodnějším ukazatelem by byla spíše průměrná teplota vzduchu ve vegetačním období (Roţnovský, 2012). Vyšší teplota vzduchu, ale i půdy přináší celý komplex vlivů na agroklimatologické podmínky. Průběh teplot určuje vývoj plodin a tím i načasování zemědělských prací. Nárůst teploty přináší jak nové moţnosti, tak i rizika pro určité skupiny plodin např. kratší dobu růstu a předčasný vývoj ozimů na podzim. Dále také změny kvalitativní a větší riziko spojené s výskytem škůdců a chorob. Předpovězené zvýšení variability teplot je pro zemědělství velmi nepříznivé, především z hlediska agrotechnických operací. Zvýšení teploty má kladný vliv na pěstování teplomilných plodin. V zimním období se bude zmenšovat hloubka promrzání. Zároveň se bude zkracovat období se zápornou teplotou půdy, tudíţ se prodlouţí období s letním reţimem v půdním profilu. Teplota půdy ovlivňuje růst i výnos plodin, protoţe vyšší teplota půdy umoţňuje příjem vody a ţivin pro rostliny, ale zároveň se rychleji rozkládá půdní organická hmota. S vyšší teplotou dojde k posunutí začátku vegetačního období z 31. března aţ na 1. března a ke změně konce hlavního vegetačního období 30. října aţ na 10. listopadu (Pretel et al., 2011). 42

9.1.2 Průměrný roční úhrn sráţek Nejdůleţitějším zdrojem vody pro zemědělství jsou sráţky. V blízké budoucnosti bude mnoţství sráţek mírně vyšší (cca 2% za 10 let), ve vzdálenější budoucnosti budou sráţky srovnatelné s normálovým obdobím. Dále také pozorujeme větší variabilitu sráţkových úhrnů, tedy i nárůst bezesráţkových období. Zvýšená variabilita sráţek s sebou přináší moţné problémy s agrotechnickými operacemi (zpracování půdy, hnojení, aplikace chemických prostředků, atd.). Vyšší sráţky na jaře a počátku léta mají pozitivní vliv na ozimy a časně seté jařiny, nízké sráţky v létě vytvářejí méně příznivé podmínky pro pozdě seté druhy a plodiny s vysokou celkovou spotřebou vody. Niţší sráţky zhoršují rozklad posklizňových zbytků a statkových hnojiv. Vláhové podmínky zemědělských půd budou odpovídat rozdílu mezi sráţkami a evapotranspirací. Z klimatických scénářů vyplývá, ţe bude docházet k úbytku vody v půdě a tím i ke sniţování půdní vlhkosti. V létě je deficit vody velmi kritický. Na podzim bude půda v budoucnu výrazněji sušší neţ v období 1961 – 1990. V niţších vertikálních pásmech se budou podmínky pro zemědělskou produkci z důvodu sucha zhoršovat, ve vyšších pásmech se mohou podmínky zlepšit (Pretel et al., 2011). Z obrázků (6 – 8) je patrné, ţe se zvětšují plochy, kde je suma sráţek menší neţ 550 mm, především v období 1961 – 2010 v oblasti Olomoucka.

Obr. 6 Průměrný roční úhrn sráţek (1961 – 1990)

43

Obr. 7 Průměrný roční úhrn sráţek (1961 – 2000)

Obr. 8 Průměrný roční úhrn sráţek (1961 – 2010) Dle Pretela et al. 2011 se v posledních dvou desetiletí (1990 – 2010) zvýšil roční sráţkový úhrn o 5 % oproti standardnímu období 1961 – 1990. Dochází však k redistribuci měsíčních sráţkových úhrnů během roku, především pokles sráţek od dubna do června a nárůst od července do září. Průměrný roční úhrn sráţek je pro agroklimatické účely pouze hrubým údajem. Z hlediska agroklimatického pohledu, by bylo lepší zvolit ukazatel nedostatek vláhy v klíčových vývojových fázích plodin (Roţnovský, 2012). 9.1.3 Teplotní suma nad 10 °C Z plošného porovnání sumy teploty vzduchu nad 10 °C, vyplývá, ţe se zvětšuje plocha se sumou nad 3000 °C, coţ souvisí s růstem průměrné roční teploty nad 9 °C. 44

Nárůst teploty je zřejmý zejména v oblastech Jiţní Moravy. V letech 1961 – 1990 jsou pozorovány teplotní sumy nad 3000 °C pouze v oblasti Prahy, a to jen velmi nepatrnou plochou.

Obr. 9 Suma teplot vzduchu nad 10 °C (1961 – 1990)

Obr. 10 Suma teplot vzduchu nad 10 °C (1961 – 2000) Na obrázku 10 je vidět rozšíření ploch s teplotní sumou 3000 °C v období 1961 – 2000 o značnou část Jiţní Moravy. V oblasti Prahy zůstává plocha téměř zachována. Je zde také pozorováno zvětšení ploch s teplotní sumou 2750 – 3000 °C a to jak v oblasti Prahy, tak na Jiţní Moravě.

45

Obr. 11 Suma teplot vzduchu nad 10 °C (1961 – 2010) Na obrázku 11 je vidět výrazné zvětšení plochy s teplotní sumou nad 3000 °C v období 1961 – 2010 oproti dvěma předchozím obdobím 1961 – 1990 a 1961 – 2000 v oblasti Jiţní Moravy. V oblasti Prahy zůstává plocha s teplotní sumou nad 3000 °C téměř totoţná. Zvětšuje se však plocha s teplotní sumou 2750 – 3000 °C v celém středočeském kraji, v části ústeckého kraje, o velkou část kraje olomouckého a část kraje zlínského. Z hlediska agroklimatického se ukazatel TS10, jeví jako dobře zvolená charakteristika pro vymezení klimatického regionu, protoţe, zohledňuje vegetační období (Roţnovský, 2012). Oblasti TS10 vyšší neţ 3000 °C, se zvýšily z 0,05 % aţ na téměř 3 %. Podobný trend se týká oblasti TS10 2750 – 3000 °C. Na druhé straně bylo pozorováno sníţení oblastí s TS10 2000 – 2250 °C (Středová, 2013). 9.1.4 Vláhová jistota a pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období Na obrázcích (12 - 17) jsou zachyceny výsledky plošné analýzy dalších ukazatelů z klimatických regionů (ukazatele vláhová jistota a pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období). Vláhová jistota udává mnoţství sráţek, připadající nad hranici sucha na kaţdý stupeň průměrné roční teploty. Na území, které chceme vyuţívat pro zemědělskou výrobu, musíme určit údaje platné pro vegetační období duben aţ září. Ve vegetačním období probíhají růstové a vývojové procesy zemědělských plodin. 46

Průměrná vláhová jistota ve vegetačním období se vypočte obdobně jako roční vláhová jistota, a to průměrný sráţkový úhrn ve vegetačním období sníţený o hranici sucha ve vegetačním období a podělený průměrnou teplotou ve vegetačním období. Z vypočtených hodnot jsou vytvořeny izolinie 0, 2, 4, 7 a 10, které vymezují oblasti podle stupně dosaţené vláhové jistoty ve vegetačním období: 

< 0 nejsušší,



0 – 2 značně suchá,



2 – 4 mírně suchá,



4 – 7 přechodná,



7 – 10 mírně aţ středně vlhká,



>10 velmi vlhká oblast.

Mapy vláhové jistoty pro hodnocená období 1961 – 1990, 1961 – 2000 a 1961 – 2010 ukazují, ţe největší souvislé plochy nejsušších oblastí se nachází na jiţní Moravě a potom severně a severozápadně od Prahy. Z klimatických dat je v rámci klimatického regionu BPEJ dále zjišťována četnost výskytu suchých vegetačních období, tj. procento výskytu let, kdy sráţky ve vegetačním období nedosáhly nebo právě dosáhly vypočtené hranice sucha. Podle relativní četnosti výskytu suchých vegetačních období jsou zakresleny izolinie 0; 5; 10; 20; 30; 40; 50. V rámci stávající metodiky klasifikace klimatických regionů byla definována stupnice, charakterizující podmínky v dané oblasti: 

0 a 0 – 5 vlhká oblast,



5 – 10 a 10 – 20 středně vlhká oblast,



20 – 30 a 30 – 40 středně suchá oblast,



40 – 50 a 50 a více suchá oblast.

Tím bylo vymezeno celkem osm oblastí. U charakteristiky pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období na obrázku (13, 15, 17) je zřejmý nárůst suchem ohroţených ploch směrem k současnosti, přičemţ lokalizace rizikových oblastí je obdobná jako u vláhové jistoty, tedy větší území Prahy, oblast Ţatecka a Litoměřicka, oblast Slaného a velká část jiţní Moravy (Brněnsko, Znojemsko, Břeclavsko). 47

Obr. 13 Pravděpodobnost výskytu suchých

Obr. 12 Vláhová jistota (1961-1990)

vegetačních období (1961-1990)

Mapa vláhové jistoty obr. 12 pro normálové období 1961 – 1990 tak ukazuje, ţe do nejsušší oblasti patří větší část území Prahy, oblast Ţatecka a Litoměřicka, oblast Slaného a dále velká část jiţní Moravy (Břeclavsko, Znojemsko, Brněnsko).

Obr. 14 Vláhová jistota (1961-2000)

Obr. 15 Pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období (1961-2000)

Mapa vláhové jistoty za období 1961 – 2000 je podobná jako v období 1961 – 1990, rozšířila se ale nejsušší oblast od Slaného, směrem k Mělníku aţ výše po Litoměřicko. Další nejsušší oblast na jiţní Moravě zůstává ve stejném rozsahu. Při srovnání situace v jednotlivých referenčních obdobích je tak patrný nárůst ploch suchých oblastí ve druhém období 1961 – 2000 ve srovnání s normálovým obdobím 1961 – 1990.

48

Obr. 16 Vláhová jistota (1961-2010)

Obr. 17 Pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období (1961-2010)

Minimální rozdíl mezi plochami suchých oblastí v období 1961 – 2000 a v posledním hodnoceném období 1961 – 2010 je způsoben zvýšenými sráţkovými úhrny (často přívalové sráţky) v letních měsících zejména v posledních letech. Pro srovnání je třeba uvést, ţe ve vymezených klimatických regionech vycházejících z klimatických dat 1901 – 1950 patří do nejsušší oblasti s vláhovou jistotou ve vegetační době < 0 pouze okolí Ţatce a poměrně úzká oblast severovýchodně od Slaného. Na rozdíl od referenčních období 1961 – 1990, 1961 – 2000 a 1961 – 2010, kdy se oblasti rozšířily o část Prahy, oblast Litoměřicka a velkou část Jiţní Moravy.

49

9.2 klimatické charakteristiky sledovaných lokalit Porovnání historických a aktuálních dat bylo provedeno na pěti sledovaných stanicích (Ţatec, Vimperk, Bzenec, Polešovice, Frenštát pod Radhoštěm). Historická data z období 1901 – 1950 byla získána z knihy „Podnebí Československé socialistické republiky – tabulky 1961“, kde jsou zaznamenány teploty a úhrny sráţek, jako průměr za celé období padesáti let v jednotlivých měsících. Aktuální data za období 1961 – 2010 jsou získána z technických řad klimatických prvků, které vznikly na základě naměřených údajů ze stanic ČHMÚ. 9.2.1 Ţatec Ţatec leţí v ústeckém kraji v okrese Louny zhruba 75 km severozápadně od Prahy. Souřadnice jsou 50° severní šířky a 13° východní délky. Nadmořská výška je 255 m n. m. Katastrální výměra činí 42,69 km2. Nachází se v prvním klimatickém regionu, který je definován jako teplý a suchý. Teplo a sucho v kombinaci s dostatkem spodních vod vytváří vhodné podmínky pro pěstování chmele. Ţatec je v závětří Krušných hor, proto je na sráţky velmi chudý, spadne zde v průměru 450 mm ročně. Ţatec je jednou z nejsušších oblastí ČR. Zemědělství se zaměřuje na pěstování chmele. Nejpěstovanější odrůdou je ţatecký poloraný červeňák. Ţatecké okolí je mírně zvlněná rovina, zemědělsky plně vyuţívána.

50

Teplota vzduchu v [°C] 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

-5,0 Žatec 1901 - 1950

Žatec 1961 - 2010

Graf 1 Teplota vzduchu [°C] ve sledovaných obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na stanici Ţatec Z grafu 1 je zřejmé zvýšení teploty o 0,3 °C v měsíci lednu v období 1961 – 2010. Toto zvýšení není příliš výrazné, coţ nebude mít vliv na pěstované ozimé plodiny. V měsíci únoru je pozorován nárůst teploty o 0,6 °C v období 1961 – 2010, které také nebude mít výrazný vliv na pěstované plodiny. Při teplotě 0 °C můţe sníh tát a neplní tak funkci tepelně izolační. Následně pak při dalším sníţení teploty můţe dojít k promrznutí porostu. Další odchylka je vidět v měsíci září, kdy se teplota v období 1961 – 2010 sníţila o 0,8 °C, oproti období 1901 – 1950. V měsíci listopadu a prosinci opět pozorujeme nárůst teploty v období 1961 – 2010. Celkově je pozorován nárůst teploty mimo vegetační období. Z výše uvedených hodnot vyplývá, ţe v důsledku změny klimatu dochází k prodlouţení vegetačního období. Z výsledků ČHMÚ vyplývá, ţe začátek vegetačního období se posune z 31. 3. na 1. 3. a konec vegetačního období z 30. 10. na 10. 11. (Pretel et al., 2011).

51

Úhrn srážek v [mm] 70 60 50 40 30 20 10 0 I

II

III

IV

V

VI

Žatec 1901 - 1950

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Žatec 1961 - 2010

Graf 2 Úhrn sráţek [mm] ve sledovaných obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na stanici Ţatec V grafu 2 je zřejmá výrazná změna rozloţení sráţek, především v měsíci červnu, srpnu a září. V měsících lednu a únoru jsou sráţky v obou obdobích obdobné. V březnu došlo k růstu sráţek o 1 mm, coţ je velmi zanedbatelná změna. V červnu je vidět zvýšení sráţek o 13 mm, v srpnu o 11 mm a v září o 3 mm. V srpnu můţe nárůst sráţek negativně ovlivnit sklizeň pěstovaných plodin, sráţky znesnadňují práce na polích. Vlivem nadměrných sráţek dochází k vlhnutí a polehání porostu. Následně pak porost mohou postihnout plísňové choroby. Pro zemědělce je důleţitý dostatek sráţek v měsíci dubnu, tedy na počátku vegetačního období, kdy dochází ke vzejití porostu a v květnu k následnému odnoţování. V tomto případě sráţek o 5 mm ubylo, ale tento rozdíl není příliš markantní. V měsících listopadu o 10 mm a prosinci o 3 mm dochází k výraznějšímu růstu sráţek, coţ odpovídá i celorepublikovému trendu od počátku 90. let. 9.2.2 Vimperk Vimperk se nachází v Jihočeském kraji v okrese Prachatice cca 25 km jihozápadně od Strakonic. Katastrální výměra činí 80,02 km2. Leţí v klimatickém regionu devět, který je definován jako chladný a vlhký. Souřadnice jsou 49° severní šířky a 13° východní délky. Nadmořská výška je zhruba 700 m. n. m. Klimatické 52

podmínky charakterizujeme jako drsné z důvodu chladného podnebí a velkému úhrnu sráţek. Vznikají zde rozsáhlé sítě rašelinišť. Průměrné roční sráţky jsou 890 mm.

Teplota vzduchu v [°C] 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 -5,0

I

II

III

IV

V

Vimperk 1901 - 1950

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Vimperk 1961 - 2010

Graf 3 Teplota vzduchu [°C] ve sledovaných obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na stanici Vimperk V grafu 3 je zřejmé nepatrné sníţení teploty v jednotlivých měsících v aktuálním sledovaném období 1961 – 2010 oproti období historickému 1901 – 1950. Z důvodu celorepublikového srovnání byly vybrány i stanice, kde se průměrná roční teplota sniţuje. V průběhu roku jsou však teploty v obou sledovaných obdobích velmi podobné. Sníţení teploty v květnu o 0,5 °C v kombinaci s úbytkem sráţek, které je vidět v grafu 4, můţe způsobit komplikace při odnoţování porostu. V měsíci listopadu, je zřejmý nárůst teploty o 0,4 °C. To opět poukazuje na prodluţující se vegetační období.

53

Úhrn srážek v [mm] 120 100 80 60 40 20 0 I

II

III

IV

V

Vimperk 1901 - 1950

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Vimperk 1961 - 2010

Graf 4 Úhrn sráţek [mm] ve sledovaných obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na stanici Vimperk V grafu 4 je zřejmá změna rozloţení sráţek v jednotlivých měsících. Zvýšení sráţek v lednu a únoru, tedy mimo vegetační období, můţe mít vliv na pěstované plodiny v souvislosti s případným výskytem sněhové pokrývky jejími termoizolačními schopnostmi. V březnu můţe zvýšení sráţek ovlivnit setí, ale pro setí jarních plodin je důleţitá půdní vláha, kterou sráţky zajistí. Následuje mírný pokles sráţek v měsících dubnu a květnu. Tehdy je dostatek sráţek v kombinaci s teplem důleţitý pro vzejití a odnoţování porostu, coţ v tomto případě můţe způsobit komplikace při vzcházení a odnoţování porostu. Zde je patrné zvýšení sráţek zejména v měsíci červnu a srpnu. V měsíci srpnu stejně jako ve stanici Ţatec, můţe komplikovat sklizeň. Nárůst sráţek v listopadu a prosinci, nebude mít ţádný vliv na porost, z důvodu absence porostu. Bude mít vliv pouze na půdní vlhkost. Dle ČHMÚ je od začátku 90. let v celorepublikovém měřítku pozorován pokles sráţkových úhrnů v druhé části jara (duben aţ červen), který je ale vyrovnán zvýšením úhrnů v druhé polovině zimy především v březnu, čemuţ odpovídá i graf 4 ve stanici Vimperk (ČHMÚ, 2014). 9.2.3 Bzenec Bzenec leţí v Jihomoravském kraji v okrese Hodonín. Katastrální výměra je 40,34 km2. Klimatický region nula je charakterizován jako velmi teplý a suchý. 54

Souřadnice 48° severní šířky a 17° východní délky. Nadmořská výška je okolo 205 m n. m. Geologické poměry, klimatické podmínky a kvalitní půdní podmínky vytvářejí vhodné zázemí pro pěstování špičkových kultivarů vinné révy. Zemědělská činnost je tedy zaloţená především na pěstování vinné révy, ale také na ovoci, zelenině a ušlechtilých osivech. Průměrné roční teploty dosahují 10 °C. Průměrně spadne 600 – 700 mm sráţek ročně. Vinice jsou zaloţeny na svazích s jihozápadní expozicí na půdách hlinito-písčitých.

Teplota vzduchu v [°C] 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 -5,0

I

II

III

IV

V

Bzenec 1901 - 1950

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Bzenec 1961 - 2010

Graf 5 Teplota vzduchu [°C] ve sledovaných obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na stanici Bzenec Na stanici Bzenec se teplota v obou sledovaných obdobích výrazně neliší, jak je zřejmé z grafu 5. Výraznější nárůst teploty je vidět v měsíci únoru o 0,6 °C. Další patrnější změna teploty nastala v měsíci květnu, kdy došlo ke sníţení o 0,3 °C, coţ můţe v kombinaci s nedostatkem sráţek, ke které však na stanici Bzenec nedošlo, komplikovat odnoţování porostu. Další pokles teploty nastal v měsíci září o 0,6 °C. V měsíci listopadu došlo k nárůstu teploty o 0,2 °C. Zvýšení teploty v listopadu je pozorováno i ve stanicích Ţatec a Vimperk, z čehoţ opět můţeme konstatovat prodlouţení vegetačního období. Na základě dat uvedených v grafu není zřejmé ţádné ohroţení pro pěstované plodiny ve sledované oblasti.

55

Úhrn srážek v [mm] 100 80 60 40 20 0 I

II

III

IV

V

Bzenec 1901 - 1950

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Bzenec 1961 - 2010

Graf 6 Úhrn sráţek [mm] ve sledovaných obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na stanici Bzenec V případě sráţek v oblasti Bzenec jsou vidět na grafu 6 změny v druhé polovině roku, kdy dochází ke sníţení sráţek ve druhém sledovaném období. V měsíci dubnu a květnu je vidět nepatrný růst sráţek. V dubnu pouze o 2 mm a v květnu o 3 mm. To můţe mít pozitivní vliv na vzcházení a odnoţování porostu, ale pouze v kombinaci s dostatečnou teplotou. Teplota však v měsíci květnu ve druhém sledovaném období mírně poklesla. Patrnější změna sráţek je vidět v měsíci červnu, kdy došlo ke zvýšení sráţek o 11 mm. V červenci poklesly sráţky o 9 mm, v srpnu o 8 mm. Zde se potvrzuje, ţe kritičtější z hlediska úbytku sráţek jsou letní měsíce. Kvůli sníţení sráţek ubývá půdní vláha a zvyšuje se evapotranspirace. V následujících měsících se sráţky opět sniţovaly. Nejvíce v říjnu o 10 mm. Celkově je vidět na stanici Bzenec velká proměnlivost v rozloţení sráţek v jednotlivých měsících. 9.2.4 Polešovice Polešovice se nacházejí ve Zlínském kraji v okrese Uherské hradiště 10 km jihozápadně od Uherského hradiště. Katastrální výměra zaujímá 13,07 km2. Souřadnice jsou 49° severní šířky a 17° východní délky. Nadmořská výška je okolo 205 m n. m. Zemědělská činnost je zaměřena na pěstování vinné révy. Polešovice se rozprostírají v klimatickém regionu tři, který je definován jako teplý mírně vlhký. Klimatické 56

podmínky, půdní podmínky a jihozápadní expozice svahů připívají k vysoké cukernatosti hroznů. Průměrné roční teploty jsou nad 9 °C. Roční úhrn sráţek činí 567 mm. Zemědělská činnost je zaměřena zejména na pěstování vinné révy.

Teplota vzduchu v [°C] 25 20 15 10 5 0 -5

I

II

III

IV

V

VI

Polešovice 1901 - 1950

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Polešovice 1961 - 2010

Graf 7 Teplota vzduchu [°C] ve sledovaných obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na stanici Polešovice Na stanici Polešovice v grafu 7 nejsou změny v teplotě vzduchu závratné. V měsíci únoru je vidět nárůst teploty v období 1961 – 2010 o 0,5 °C. V dubnu teplota vzrostla o 0,2 °C a v červnu o 0,3 °C. V červenci naopak o 3 °C klesla. V srpnu je teplota téměř stejná. V září je zřejmý pokles teploty o 0,5 °C, v říjnu o 0,4 °C. Zbytek roku je teplota obdobná jako v prvním sledovaném období. Na stanici Polešovice nenastaly ţádné podstatné teplotní změny, které by mohly nějak ovlivnit rostlinnou produkci. Na počátku vegetačního období by v případě zvýšení teploty a poklesu sráţek mohlo dojít ke sníţení půdní vláhy, ale sráţky jsou téměř nezměněny.

57

Úhrn srážek v [mm] 100 80 60 40 20 0 I

II

III

IV

V

Polešovice 1901 - 1950

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Polešovice 1961 - 2010

Graf 8 Úhrn sráţek [mm] ve sledovaných obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na stanici Polešovice V případě sráţek v grafu 8 je zřejmý mírný nárůst na počátku roku. Na počátku vegetačního období v dubnu jsou sráţky stejné a v květnu se zvýšily pouze o 2 mm. Nejvyšší nárůst sráţek je v měsíci červnu o 12 mm. V červenci poklesly o 5 mm a v srpnu o 12 mm, coţ můţe negativně působit na půdní vláhu. Polešovice leţí v nízké nadmořské výšce a průměrná roční teplota je okolo 9 °C, zde je pravděpodobné vyšší riziko sucha. Tomu odpovídá i mapové srovnání viz výše, kdy jednou z nejvíce ohroţených oblastí suchem je Morava. Ve zbytku roku dochází také k poklesu sráţek v druhém sledovaném období, vyjma prosince. V říjnu sráţky poklesy aţ o 13 mm. 9.2.5 Frenštát pod Radhoštěm Frenštát pod Radhoštěm se rozléhá v Moravskoslezském kraji v okrese Nový Jičín. Katastrální výměra činí 11,44 km2. Nadmořská výška je zhruba 422 m n. m. Souřadnice jsou 49° severní šířky a 18° východní délky. Nachází se v klimatickém regionu sedm, který charakterizujeme jako mírně teplý a vlhký. Typickým klimatickým znakem jsou poměrně vysoké sráţky, které jsou podmíněny blízkostí návětrných svahů Beskyd a celkovou oceánitou území. Ročně spadne 976 mm sráţek. Průměrná roční teplota 7,8 °C. Klima ve Frenštátě pod Radhoštěm není příliš příznivé pro zemědělskou činnost, ale setkáme se zde s pěstováním ţita, ovse, brambor a převáţně pícnin. 58

Teplota vzduchu v [°C] 20 15 10 5 0 -5

I

II

III

IV

V

VI

Frenštát pod Radhoštěm 1901 - 1950

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Frenštát pod Radhoštěm 1961 - 2010

Graf 9 Teplota vzduchu [°C] ve sledovaných obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na stanici Frenštát pod Radhoštěm V oblasti Frenštát pod Radhoštěm z grafu 9 je sledováno zvýšení teploty v průběhu celého roku. V průměru se teplota v této oblasti zvýšila o 0,4 °C ve druhém sledovaném období, coţ přesahuje průměrné teploty klimatického regionu sedm. Nejvyšší nárůst teploty je vidět v měsíci únoru a to o 0,9 °C. Další zřetelnější zvýšení teploty je pozorováno v měsíci červnu o 0,6 °C i v srpnu o 0,6 °C. V říjnu a v listopadu o 0,5 °C. V září a v prosinci je vidět nepatrný pokles teploty. Jak jiţ bylo řečeno, ve vyšších nadmořských pásmech se mohou podmínky pro zemědělskou činnost zlepšit v důsledku změny klimatu. Graf 9 dokazuje zvyšování teploty.

59

Úhrn srážek v [mm] 140 120 100 80 60 40 20 0 I

II

III

IV

V

VI

Frenštát pod Radhoštěm 1901 - 1950

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Frenštát pod Radhoštěm 1961 - 2010

Graf 10 Úhrn sráţek [mm] ve sledovaných obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na stanici Frenštát pod Radhoštěm Z uvedeného grafu 10 je pozorována velká změna rozloţení sráţek dle jednotlivých měsíců. Od února se sráţky postupně zvyšují ve druhém sledovaném období 1961 – 2010. Nejvyšší nárůst sráţek je vidět v květnu a to 17 mm, které můţe mít pozitivní vliv na odnoţování porostu. V červnu se sráţky zvýšily o 13 mm. V srpnu pak dochází ke sníţení úhrnů sráţek, a to o 8 mm. V říjnu pak sráţky klesly aţ o 17 mm. V listopadu a prosinci se sráţky opět zvyšují. V případě sráţek nehrozí ţádné omezení pro pěstované plodiny v oblasti Frenštát pod Radhoštěm.

60

Vláhová jistota vegetačního období vláhová jistota VO 1901 - 1950

vláhová jistota VO 1961 - 2010 24,0 24,6

16,9 18,6

3,9 3,5

3,6 3,1

0,2 -1,0 Žatec

Vimperk

Bzenec

PolešoviceFrenštát pod Radhoštěm

Graf 11 Vláhová jistota vegetačního období v obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na sledovaných stanicích Z grafu 11 je patrné, ţe v oblastech níţe poloţených jako je Bzenec a Polešovice dochází k úbytku vláhové jistoty, čemuţ odpovídá i sníţení úhrnů sráţek v těchto oblastech. Naopak tomu je ve výše poloţených oblastech Vimperk a Frenštát pod Radhoštěm. Vláhová jistota ve VO nemá pro klimatický region 6 aţ 9 v období 1901–1950 definovánu horní hranici intervalu (tato hodnota udána pouze jako vyšší neţ 10). Hodnoty zjištěné v období 1961 – 2010 však dosahují aţ 70. Viz graf 11 Vimperk hodnota vyšší neţ 18 a Frenštát vyšší neţ 24. Z důvodu kolísání několika desítek, nemůţeme hodnotu 10 povaţovat za limitující a výstiţnou. Z toho vyplývá, ţe zejména hodnota vláhové jistoty ve vegetačním období se jeví, jako velmi problematická z hlediska rajonizace klimatických regionů (Roţnovský, 2012).

61

Průměrná roční teplota vzduchu 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 Žatec

Vimperk

Bzenec

Polešovice

Frenštát pod Radhoštěm

Průměrná teplota vzduchu 1901 - 1950 Průměrná teplota vzduchu 1961 - 2010

Graf 12 Průměrná roční teplota vzduchu [°C] v obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na sledovaných stanicích Z uvedeného grafu 12 je vidět, ţe na stanici Ţatec došlo k oteplení pouze o 0,1 °C. Na stanici Vimperk došlo k ochlazení o 0,2 °C. Na stanici Bzenec je teplota v obou sledovaných obdobích stejná. Na stanici Polešovice teplota klesla o 0,1 °C. K většímu nárůstu teploty došlo pouze ve stanici Frenštát pod Radhoštěm o 0,4 °C. Pro srovnání byly však vybrány lokality, kde dochází k oteplení i ochlazení. V celorepublikovém měřítku převládají lokality oteplující se, jak dokazuje projekt QH92030 „Hodnocení půd z hlediska jejich produkčních a mimoprodukčních funkcí s dopady na plošnou a kvalitativní ochranu půd České republiky“. Průměrná roční teplota se v posledních dvou desetiletích oproti standardnímu období zvýšila o 0,8 °C, největší změny byly zaznamenány v červenci a srpnu, nejniţší v období září aţ listopad, průměrné prosincové teploty v období 1991–2010 dokonce poklesly o 0,2 – 0,4 °C. V zimních měsících jsou výkyvy průměrných teplot výraznější, v letních měsících niţší. V uplynulých padesáti letech se průměrná roční teplota na našem území zvyšuje přibliţně o 0,3 °C za 10 let bez výrazných rozdílů mezi jednotlivými ročními obdobími. Výjimkou je podzim, kdy je na celém území nárůst teploty pouze třetinový. V letních měsících se nepatrně rychleji otepluje území Moravy, v ostatních měsících (zejména na přelomu zimy a jara) území Čech (ČHMÚ, 2014). 62

Roční úhrn srážek 1200 1000 800 600 400 200 0 Žatec

Vimperk

Roční úhrn srážek 1901 - 1950

Bzenec

Polešovice

Frenštát pod Radhoštěm

Roční úhrn srážek 1961 - 2010

Graf 13 Roční úhrn sráţek [mm] v obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na sledovaných stanicích Z grafu 13 je patrný nárůst sráţek zejména u vlhkých oblastí Vimperk a Frenštát pod Radhoštěm. V oblastech Bzenec a Polešovice dochází k poklesu sráţek, především ve vegetačním období, coţ můţeme vidět v grafu 14. Na stanici Bzenec je pozorováno sníţení sráţek o 14 mm. Bzenec leţí na jihu Moravy, která se řadí mezi nejsušší oblasti našeho území. Opět se potvrzuje, ţe dochází k rozšiřování suchých oblastí, stejně jak je patrné z map výše. Ve stanici Polešovice je zřejmý pokles sráţek o 13 mm. Vzhledem k tomu, ţe Polešovice leţí na Moravě, můţeme opět potvrdit, rozšiřování oblastí s vyšší pravděpodobností výskytu sucha. Na stanici Frenštát pod Radhoštěm došlo k nárůstu sráţek o 31 mm. Tato oblast leţí v nadmořské výšce okolo 400 m n. m. a díky návětrné straně Beskyd je pro ni charakteristický vysoký sráţkový úhrn. Od počátku 90. let minulého století lze zaznamenat velmi mírný nárůst ročního úhrnu sráţek. Pokles sráţkových úhrnů ve druhé polovině jara a na začátku léta (duben aţ červen) je vyrovnáván zvýšením úhrnů ve druhé polovině zimy (zejména březen) a zejména v červenci, resp. na počátku srpna; změny sráţkových úhrnů se projevují pouze v řádu jednotek procent. Hlavní rysy ročního chodu sráţek v posledních padesáti letech však zůstávají zachovány. Maximum sráţkových úhrnů v létě, minimum v zimě. Jak 63

roční, tak i sezónní sráţkové úhrny nicméně vykazují výraznou meziroční proměnlivost (např. 138 % sráţkového normálu v Čechách v roce 2002 a 74 % sráţkového normálu v následném roce 2003), (ČHMÚ, 2014).

Úhrn srážek ve vegetačním období 700 600 500 400 300 200 100 0 Žatec

Vimperk

Bzenec

Polešovice

Frenštát pod Radhoštěm

Úhrn srážek ve vegetačním období 1901 - 1950 Úhrn srážek ve vegetačním období 1961 - 2010

Graf 14 Úhrn sráţek ve vegetačním období [mm] v obdobích 1901 – 1950 a 1961 – 2010 na sledovaných stanicích Zde v grafu 14 je zřejmý pokles sráţek ve stanicích Bzenec a Polešovice. Bzenec je oblast v Jihomoravském kraji, která se kvůli vyšším výskytům suchých vegetačních období a úbytků sráţek, stává stále méně úrodnou. Ve stanici Ţatec je v průběhu vegetačního období vidět nárůst sráţek o 19 mm v aktuálním období oproti historickému. Vzhledem k tomu, ţe oblast Ţatce patří k nejsušší oblasti ČR, jak je moţné vidět na mapách výše, má nárůst sráţek ve vegetačním období velmi pozitivní vliv na pěstované plodiny. Na stanici Vimperk je sníţení sráţek velmi malé pouze o 2 mm. Na stanici Frenštát pod Radhoštěm je pozorováno zvýšení sráţek o 30 mm. Pro oblast Frenštát pod Radhoštěm je typický vysoký úhrn sráţek. Vzhledem k vyšší nadmořské výšce je tento jev normální, protoţe s rostoucí nadmořskou výškou roste i úhrn sráţek. 64

Z výše uvedených grafů je zřejmé, ţe v různých částech ČR dochází k oteplení i ochlazení. Je nutné brát v úvahu, ţe v případě obou sledovaných období 1901 – 1950 a 1961 – 2010 se jedná o průměr padesáti let. Druhé období v sobě zahrnuje i studená 60. léta, kdy průměrná roční teplota byla pod normálem. V celorepublikovém srovnání, však dochází k celkovému zvýšení teploty. To dokazují mapy z GIS v kapitole Změny v klimatických charakteristikách BPEJ. Zejména v posledních dvaceti letech dochází k výraznému oteplení. Ve sledovaném období 1961 – 2010 je patrný výrazný nárůst ploch na území ČR s průměrnou roční teplotou nad 9 °C, především v oblasti Jiţní Moravy a Polabí. Dále je vidět rozšiřování oblastí se sumou teplot nad 3000 °C. Opět zejména v oblasti Jiţní Moravy. Podobný trend se týká oblasti TS10 2750 – 3000 °C. Na druhé straně bylo pozorováno sníţení oblastí s TS10 2000 – 2250 °C. V případě sráţek je patrné zvýšení úhrnu sráţek ve výše poloţených oblastech na stanici Vimperk a Frenštát pod Radhoštěm. V níţe poloţených oblastech dochází k úbytku sráţek zejména ve vegetačním období. Sráţky úzce souvisí s vláhovou jistotou, kde je opět patrný nárůst vláhové jistoty ve vyšších nadmořských výškách a pokles vláhové jistoty v niţších nadmořských výškách. Z map vláhové jistoty je zřejmé rozšíření oblastí, kde je vláhová jistota ve vegetačním období menší neţ nula, a to část Prahy, oblast Litoměřicka a velkou část Jiţní Moravy. Nejvíce ohroţenou oblastí z hlediska změny všech klimatických charakteristik se jeví oblast Jiţní Moravy. Dle Brevica 2013 změna klimatu ovlivňuje půdní vlastnosti a procesy, které mohou působit i na bezpečnost potravin. Půda je nedílnou součástí několika globálních cyklů ţivin. Nejdůleţitější z ţivin jsou uhlík a dusík, které jsou nedílnou součástí půdní organické hmoty. Půdní organická hmota je důleţitá pro mnoho vlastností půdy např. tvorbu půdní struktury, zadrţení vody v půdě, přísun ţivin pro rostliny atd. V důsledku změny klimatu dochází ke změně v cyklech uhlíku a dusíku a tím ovlivňují půdní procesy. V důsledku vyšší koncentrace CO2, se očekává vyšší sekvestrace uhlíku rostlinami a tím i vyšší produktivita rostlin. Nedávné studie však dokazují, ţe zvýšená koncentrace uhlíku v půdě má spíše negativní vliv na růst plodin. Zvýšená teplota má za následek úbytek půdní organické hmoty, čímţ uvolňuje CO2 do atmosféry a tím opět 65

přispívá ke zvyšování teploty. Studie dokazují, ţe dochází k mnohem rychlejšímu poklesu uhlíku v půdě v rámci oteplování půdy neţ v případě zpracování půdy (Brevic, 2013). V případě zvýšené teploty dochází ke snadnější mineralizaci organické hmoty, aniţ by došlo k zapojení humusových sloţek do organominerálního komplexu, který stabilizuje půdní strukturu a pórovitost půdy (Vopravil et al., 2012). Změna rozloţení a intenzita sráţek zase poukazuje na zvýšenou vodní erozi půdy, především ve vlhkých letech (Brevic, 2013). Výskyt sucha významně podporuje větrnou erozi. V důsledku zvýšené větrné eroze se očekává větší ztráta půdy a ţivin, horší kvalita ovzduší, respirační zdravotní rizika atd. (nsw.gov.au, 2014). Dynamika půdního ekosystému je závislá na klimatu. Ekosystém půdy můţe přímo či nepřímo reagovat na změnu klimatu. Oteplování mění mikrobiální společenství, tím ţe zvyšuje jejich činnost. Změna klimatu ovlivňuje sloţení rostlin a tím nepřímo mění sloţení půd (Kardol et al., 2010).

66

10 ZÁVĚR V důsledku změny klimatu dochází také ke změně půdních podmínek s vlivem na produkční schopnost půd. Zejména teplota a vlhkost půdy a jejich vývoj patří k limitujícím prvkům půdní úrodnosti. Z provedené analýzy vyplývá, ţe se mění klimatické charakteristiky, které slouţí k vymezení klimatických regionů. Vymezení BPEJ bylo provedeno v letech 1973 aţ 1980 na základě KPP ČR. V rámci této bonitace bylo vymezeno 10 klimatických regionů, které charakterizují průměrné roční teploty vzduchu, suma průměrných denních teplot nad 10 °C, průměrné teploty vzduchu ve vegetačním období, průměrný roční úhrn sráţek, vláhová jistota ve vegetačním období a pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období. Tyto charakteristiky byly stanoveny na základě dat v období 1901 – 1950. Od té doby uplynulo zhruba 65 let, tudíţ si stávající metodika vymezení BPEJ ţádá aktualizaci, a to nejen v důsledku vývoje klimatu, ale také kvůli technickému pokroku a dokonalejší měřící technice. Při srovnání historického období 1901 – 1950 a současného 1961 – 2010 zjišťujeme zvětšení oblastí s průměrnou roční teplotou nad 9 °C, variabilitu sráţek v průběhu roku i jejich rozmístění v rámci území ČR, rozšíření oblastí TS10 nad 3000 °C, sníţení vláhové bilance ve vegetačním období a vyšší předpoklad výskytu suchých vegetačních období. V důsledku změny klimatu dochází k degradačním procesům v půdě. Jak jiţ bylo uvedeno zejména k větrné a vodní erozi půdy. Dále také k rozšiřování aridních oblastí, alkalizaci, salinizaci půd a ke ztrátě organické hmoty. Zvyšuje se evapotranspirace a tím dochází k úbytku půdní vláhy. V případě těchto degradačních procesů, dochází ke změně BPEJ, coţ ovlivní i cenu půdy. Hodnocení vlivu některých degradačních faktorů na cenu půdy je obtíţné. Při utuţení půdy či jejím okyselení se jedná o stále stejný půdní typ, proto úřední cena půdy zůstává stejná, přestoţe vlastnosti půdy jsou zhoršeny. Jiná situace nastává u vodní a větrné eroze půdy, kde je moţné sníţení ceny poměrně přesně určit. Jé nutné brát v úvahu veškeré degradační faktory půdy a přesně je promítnout v její ceně.

67

11 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK BPEJ – bonitovaná půdně ekologická jednotka ČR – Česká republika ČHMÚ – Český hydrometeorologický ústav EU – Evropská unie EHS – evropské hospodářské společenství ECHAM: EC – klimatický model, HAM – Hamburk HadCM – Hadley Centre Coupled Model HRRE – hrubý rentní efekt HPJ – hlavní půdní jednotka HPKJ – hlavní půdně-klimatická jednotka IPCC – The Intergovernmental Panel on Climate Change KR – klimatický region LFA – Less Favoured Area MŢP – ministerstvo ţivotního prostředí NCAR – National Center for Atmospheric Research VO – vegetační období VÚMOP – Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy NUTS – Nomenklatura územních statistických jednotek z francouzštiny Nomenclature of Unit for Territorial Statistics 68

OTS – oceňovací typová struktura SRES – The Special Report on Emissions Scenarios TTP – trvalé travní porosty ÚCZP – úřední cena zemědělské půdy ZPF – zemědělský půdní fond

69

12 SEZNAMPOUŢITÉ LITERATURY BOUMA,

David. Bonita

půdy

klesá.

Profi

Press,

2014.

Dostupné

z:

http://uroda.cz/bonita-pudy-klesa/. [cit. 2014-03-18]. BIČÍK, Ivan. Půda v České republice. Editor Ivo Hauptman, Zdeněk Kukal, Karel Pošmourný. Praha: Pro Ministerstvo ţivotního prostředí a Ministerstvo zemědělství vydal Consult, 2009, 255 s. ISBN 978-80-903482-4-0. BUKOVSKÝ, Jiří. Situační výhledová zpráva: Půda. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2012.

ISBN

Dostupné

879-80-7434-088-8.

z:

http://eagri.cz/public/web/file/181775/Zprava_Puda_kniha_web__1_.pdf. [cit. 2014-0318]. BREVIC, Eric. The Potential Impact of Climate Change on Soil Properties and Processes and Corresponding Influence on Food Securit, s. 20, 2013. Dostupné z: file:///C:/Users/lenka/Downloads/agriculture-03-00398.pdf. [cit. 2014-04-18]. Česká republika. Zákon o oceňování majetku. In: č. 151/1997 Sb. 1997. Dostupné z:http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=45404&nr=151~2F1997&rpp= 15#local-content. [cit. 2014-03-18]. Česká republika. Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. In: č. 334/1992 Sb. Dostupné

z:

http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=334~2F1992&rpp=15#seznam. [cit. 2014-03-18]. Definice, význam a funkce půdy. Ministerstvo ţivotního prostředí, 2008, 3 s. Dostupné z:http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/definice_pudy/$FILE/OOHPPDefinice_pudy-20080820.pdf. [cit. 2014-03-18]. EIELRS,

Franz.

landwirtschaftliche

Zur

Entwicklung Flächen

und in

Regional

struktur

Deutschland.

der

Dostupné

www.vdpresearch.de/2013/.../spotlight-landwirtschaf. [cit. 2014-04-10]. 70

Preise

für z:

Foof and Agriculture Oraganization of the United Nations. Natural Resources and Environment.

Fertilizer

use

by

crop

in

Poland.

Dostupné

z:

http://www.fao.org/docrep/005/y4620e/y4620e05.htm. [cit. 2014-03-18]. HAASE, D. Helmholtz Association of German Research Centres. „Mappin The Most Fertile Soils In Europe.“ Science Daily, 16. Nowember, 2007. Dostupné z: http://www.sciencedaily.com/releases/2007/11/071115113328.htm.[cit. 2014-03-18]. HOLÝ, Zdeněk – anketa, PRETEL, Jan – odpovědi na anketu. Václav Klaus uvádí dokumenty s tematikou globálního oteplování, Časopis Cinepur, 2007. Dostupné z: http://cinepur.cz/article.php?article=1291. [cit. 2014-04-17]. JACKO, Karel. Příspěvek k vývoji systému hodnocení zemědělských půd České republiky. Praha, 2011. Dostupné z: http://www.agrobiologie.cz/pds/dp/jacko.pdf. Dizertační práce. Česká zemědělská univerzita v Praze. [cit. 2014-03-18]. JANDÁK, Jiří, POKORNÝ, Eduard a PRAX, Alois. Půdoznalství. Vyd. 3., přeprac. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010, 143 s., [2] s. obr. příl. ISBN 978-80-7375445-7. KARDOL, Paul et al. Soilekosystem functioning under climat echange: plant species and

community

effects,

s.

91,

2010.

Dostupné

z:

http://www.esajournals.org/doi/abs/10.1890/09-0135.1. [cit. 2014-04-18]. KULOVANÁ, Eliška. Produkční a mimoprodukční funkce půdy a její ochrana, 2001. Dostupné z: http://uroda.cz/produkcni-a-mimoprodukcni-funkce-pudy-a-jeji-ochrana/. [cit. 2014-03-18]. LITSCHMAN, Tomáš. Změny klimatu a jejich možné důsledky pro zemědělství, 2014, 7 s. Dostupné z: http://www.amet.cz/ZmenyKlimatu.pdf. [cit. 2014-04-16]. MAŠÁT, Karel et al. Metodika vymezování a mapování bonitovaných půdně ekologických jednotek. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, 2002, 113 s. ISBN 80-238-9095-6. 71

New South Wales Government, Environment & Heritage, Soildegradation – winderosion, 2014. Dostupné z:http://www.environment.nsw.gov.au/soildegradation/. [cit. 2014-04-18]. NĚMEC, Jiří. Bonitace a oceňování zemědělské půdy České republiky. Praha, 2001, 257 s. ISBN 80-858-9890-X. NĚMEČEK, Jan. Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2001, 79 s. ISBN 80-238-8061-6. Portál

ČHMÚ,

Změna

klimatu

v ČR.

7

s.,

2014.

Dostupné

http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/ok/klimazmena/files/cc_chap10.pdf.

z: [cit.

2014-04-17]. PRETEL, Jan et al. Zpřesnění dosavadních odhadů dopadů klimatické změny v sektorech vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví a návrhy adaptačních opatření. Technické shrnutí výsledků projektu 2007 – 2011. Ministerstvo ţivotního prostředí, Projekt

Va

V

–

SP/1a6/108/07,

64

s,

2011.

Dostupné

z:

http://www.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/ok/klimazmena/files/vav_TECHNICKE_SH RNUTI_2011.pdf. [cit. 2014-04-24]. PROJEKT – SOCO – Udrţitelné zemědělství a ochrana půdy. Procesy degradace půdy –

úbytek

organické

hmoty,

2009.

Dostupné

z:

http://agrilife.jrc.ec.europa.eu/documents/CZFactSheet-03.pdf. [cit. 2014-04-16]. QUITT, Evţen. Klimatické oblasti Československa. 1971. vyd. Brno: Studia Geographica, 1971. ROŢNOVSKÝ, Jaroslav. Hodnocení zemědělského půdního fondu v podmínkách ochrany životního prostředí: Agroklimatické hodnocení výpočtu klimatického regionu použitého v bonitaci půd. Praha: Ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2008. ISBN 978-80-86671-56-7.

72

ROŢNOVSKÝ,

Jaroslav

et

al. Příprava

pro

budoucí

implementaci

nově vymezených klimatických regionů a hlavních půdních jednotek do systému bonitovaných půdně ekologických jednotek. Český hydrometeorologický ústav, 51 s., 2012, Brno. SÁŇKA, Milan a MATERNA, Jan. Periodikum Planeta. Česká republika: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Indikátory kvality zemědělských a lesních půd ČR, 2004. ISSN 1213-3393. STŘEDA, Tomáš, STŘEDOVÁ, Hana a ROŢNOVSKÝ, Jaroslav. Vývoj klimatu (včetně scénářů), faktický a potenciální vliv na výnos a kvalitu plodin: Metodika pro zemědělské

poradce,

2013.

[online].

2013

[cit.

2014-03-18].

Dostupné

z:

http://www.agroserver.cz/userfiles/file/publikace/Vyvoj_klimatu_metodika_2013.pdf STŘEDOVÁ, Hana et al. Long-term comparison of climatological variables used for agrikultural land appraisement. Contributions to Geophysics and Geodesy. Volume 43, Issue 3, Pages 179–195, ISSN (Online) 1338-0540, I SSN (Print) 13352806, DOI: 10.2478/congeo-2013-0011. [cit. 2014-03-18]. STŘEDOVÁ, H. -- STŘEDA, T. -- CHUCHMA, F. Climati factors of soil estimated system. In Bioclimate: Source and Limit of Social Development. 1. vyd. Nitra: SPU v Nitre, 2011, s. 137-138. ISBN 978-80-552-0640-0. c. [cit. 2014-04-10]. ŠTOLBOVÁ, Marie, Jakub KUČERA a Tomáš HLAVSA. Metodika stanovení méně příznivých oblastí (LFA). Praha: Ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2001. Dostupné z: http://www.uzei.cz/data/usr_001_cz_soubory/metodika_lfa.pdf. [cit. 201403-18]. TOLASZ, Radim. Atlas podnebí Česka: Climate atlas of Czechia. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2007, 255 s. ISBN 978-80-86690-26-1. TRNKA, Pavel. AF Mendelu v Brně, Ústav aplikované a krajinné ekologie. Možné důsledky déletrvajícího sucha v naší krajině a ve světě, 2011. Dostupné z: http://user.mendelu.cz/xvlcek1/rrc/sucho/TRNKA_1.pdf. [cit. 2014-04-16]. 73

VELEBA, Jan. Kvalita zemědělské půdy u nás klesá, její tržní cena, ale stále roste. Dostupné

z:

http://www.enviweb.cz/clanek/zemedelstvi/95587/kvalita-zemedelske-

pudy-u-nas-klesa-jeji-trzni-cena-ale-stale-roste. [cit. 2014-04-24]. VLČEK, Vítězslav. Vliv klimatické změny na půdní degradaci – návrh adaptačních opatření.

Mendelova

v Brně,

univerzita

2014.

Dostupné

z:

user.mendelu.cz/xvlcek1/rrc/Klimazmena_a_jeji_vliv_na_pudu.ppt. [cit. 2014-04-30]. VOPRAVIL, Jan et al. Půda a její hodnocení v ČR. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, 2011, 156 s. ISBN 978-808-7361-085. VOPRAVIL, Jan et al. Vliv činnosti člověka na krajinu českého venkova s důrazem na vodní režim a zadržování vody v krajině. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy., 2011,

s.

67.

Dostupné

z:

http://eagri.cz/public/web/file/176029/Text_studie_TPS.pdf.[cit. 2014-04-17]. VOPRAVIL, Jan. Voda v krajině: Vývoj a degradace půd v podmínkách očekáváných změn

klimatu.

Lednice,

2010.

ISBN

978-80-86690-79-7.

Dostupné

z:http://www.cbks.cz/Sbornik10a/Vopravil.pdf. [cit. 2014-04-17]. VOPRAVIL, Jan et al. Možnosti řešení degradace půdy a její ovlivnění změnou klimatu na příkladu aridních oblastí. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, s. 200, Praha, 2012.

Dostupné

z:http://www.apic-

ak.cz/data_ak/13/v/ReseniDegradPudyZmenyKlimatu.pdf. [cit. 2014-04-18]. VOLTR, Václav. Hodnocení půdy v podmínkách ochrany životního prostředí. Praha: ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2011, 480 s. ISBN: 978-80-866671-86-4. VYSOUDIL, Miroslav. Meteorologie a klimatologie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, 281 s. ISBN 80-244-0875-9. ŢALUD, Zdeněk et al. Změna klimatu a české zemědělství - dopady a adaptace: Climate change and Czech agriculture - impacts and adaptations : monografie. Vyd. 1. Editor Zdeněk Ţalud. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009, 154 s. Folia Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. ISBN 74

978-80-7375-369-6. ŢALUD, Zdeněk et al. Trends in temperature and precipitation in the period of 1961 – 2010

in

Žabčice

locality,

11

s.,

2013,

Brno.

http://acta.mendelu.cz/pdf/actaun201361051521.pdf. [cit. 2014-04-26].

75

Dostupné

z: