Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství
Druhové spektrum škůdců růží ve vybraných brněnských parcích Diplomová práce
Vedoucí práce
Vypracovala
Ing. Eva Hrudová, Ph.D.
Jana Niderlová Brno 2010
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Druhové spektrum škůdců růží ve vybraných brněnských parcích vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne 15. 4. 2010 podpis diplomanta……………………….
PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat především vedoucí diplomové práce Ing. Evě Hrudové, Ph.D. za odborné vedení a pomoc při vypracování diplomové práce. Také bych chtěla poděkovat Ing. Jozefu Kasalovi za informace a umožnění provedení praktické části, týkající se diplomové práce a Ing. Michalu Pavlíkovi za poskytnutí informací. Chtěla bych poděkovat i svým rodičům za podporu během celé doby studia.
ABSTRAKT Cílem diplomové práce bylo zjistit druhové spektrum škůdců růží ve vybraných brněnských parcích. Výskyt škůdců byl zjišťován v roce 2008/2009 a 2009/2010 jak v době vegetačního klidu, tak i v době vegetace. V době vegetačního klidu byly odebírány vzorky částí výhonů, které byly dále pozorovány pod mikroskopem, a byl zjišťován počet vajíček mšic na části výhonu.
KLÍČOVÁ SLOVA růže, škůdci, Brno, parky
ABSTRACT The aim of this diploma thesis was to determine the species spectrum of the pests on Rosa spp. in some park in Brno. Occurrence of the pests was determined in 2008/2009 and 2009/2010 during the vegetation period and dormancy. Number of pests eggs was determined on parts of plants during the dormancy. The microscope was used for this observation.
KEY WORDS rose, pests, Brno, garden
OBSAH 1. ÚVOD........................................................................................................................... 7 2. CÍL PRÁCE .................................................................................................................. 8 3. CHARAKTERISTIKA RŮŽÍ....................................................................................... 9 4. BOTANICKÉ ZAŘAZENÍ A KLASIFIKAČNÍ SYSTÉMY...................................... 9 4.1 Klasifikace rodu Rosa – z praktického hlediska................................................... 10 4.1.1 Parkové (sadové) růže.................................................................................... 10 4.1.2 Remontující (opakovaně kvetoucí) keřové růže ............................................ 19 4.1.3 Pnoucí růže .................................................................................................... 20 4.1.4 Záhonové růže................................................................................................ 20 4.1.5 Pokryvné růže ................................................................................................ 22 5. ŠKŮDCI RŮŽÍ ........................................................................................................... 24 5.1 Sviluška chmelová - Tetranychus urticae Koch, 1836 ......................................... 24 5.2 Třásněnky.............................................................................................................. 26 5.3 Mšice - Aphidoidea ............................................................................................... 27 5.4 Puklice švestková - Parthenolecanium corni (Bouché, 1844) ............................. 29 5.5 Pidikřísek šípkový - Typhlocyba rosae (Linnaeus, 1758) .................................... 30 5.6 Štítenka šípková - Aulacassis rosae (Bouché, 1829)............................................ 31 5.7 Klopušky – Lygus spp........................................................................................... 33 5.8 Bejlomorka očkohlod - Resseliella oculiperda (Rübsaamen, 1893) .................... 34 5.9 Bejlomorka růžová - Wachtliella rosarum (Hardy, 1850).................................... 34 5.10 Pilatkovití - Tenthredinidae ................................................................................ 35 5.10.1 Pilatka růžová – Arge rosae (Linnaeus, 1758) ............................................ 35 5.10.2 Pilatka dřeňová - Monophadnus elongatulus (Klug, 1814)......................... 36 5.10.3 Pilatka prýtová - Ardis brunniventris (Hartig, 1837)................................... 36 5.10.4 Pilatka listová - Caliroa aethiops (Fabricius, 1778).................................... 37 5.10.5 Pilatka drobná - Blennocampa pusilla (Klug, 1814) ................................... 37 5.10.6 Pilatka hřebenorohá - Cladius pectinicornis (Geoffroy in Fourcroy, 1875) a pilatka - Monardis plana (Klug, 1818)................................................................... 38 5.10.7 Pilatka bělopásmá - Emphytus cinctus......................................................... 38 5.11 Žlabatka růžová - Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758) ........................................ 38 5.12 Listokaz zahradní - Phyllopertha horticola (Linnaeus, 1758)............................ 39 5.13 Chroust obecný - Melolontha melolontha (Linnaeus, 1758) .............................. 40 5.14 Zlatohlávek zlatý - Cetonia aurata (Linnaeus, 1758)......................................... 42 5.15 Kovaříci .............................................................................................................. 43 5.16 Lalokonosec rýhovaný – Otiorrhynchus sulcatus (Fabricius, 1775).................. 44 5.17 Obaleč růžový - Archips rosanus (Linnaeus, 1758) ........................................... 45 5.18 Háďátko kořenové - Meloidogyne marioni......................................................... 46 6. MATERIÁL A METODIKA...................................................................................... 47 6.1 Charakteristika vybraných parků .......................................................................... 47 6.1.1 Tyršův sad...................................................................................................... 49 6.1.2 Denisovy sady................................................................................................ 51 6.1.3 Ulice Husitská................................................................................................ 52 6.1.4 Špilberk – u pétanque .................................................................................... 52 6.1.5 Arboretum Mendelovy univerzity v Brně...................................................... 54 6.2. Monitoring škůdců ............................................................................................... 55 7. VÝSLEDKY............................................................................................................... 57 8. DISKUSE.................................................................................................................... 64 9. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 65 10. POUŽITÁ LITERATURA ....................................................................................... 66 5
11. SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ....................................................... 71
6
1. ÚVOD Růže mají dlouhou historii. První zmínky o růžích pocházejí z roku asi 6000 – 4000 př. n. l., v Egyptě pěstovali růže už ve starověku. Peršané z nich vyráběli růžový olej a zakládali nádherné růžové zahrady. Z Číny pochází řada botanických druhů, např. Rosa chinensis Jacq., R. hugonis Hemsl. a další. Taky u Řeků a Římanů se růže těšily velké oblibě. Postupně byly pěstovány, množeny a rozšiřovány o nové druhy a kultivary. S postupným šířením růží ve světě byly zakládány růžové zahrady a rozária v každém evropském státě, ale i v jiných státech. Růže patří stále k nejoblíbenějším okrasným rostlinám, které jsou vysazovány jak do zahrádek, tak i do parků. V různých parcích vytváří výsadba růží tzv. rosarium. Růže můžeme v parcích spatřit jako solitéru, dále jako nízké keřovité růže, popínavé růže vysazené u pergol, pokryvné růže nebo různé skupinky růží různých druhů a výšek. V parku jsou často růže vysazovány, aby zkrášlovaly prostory parku jako zdravé porosty bez minimálního výskytu škůdců. Mým úkolem bylo zjištění druhového spektra škůdců růží ve vybraných brněnských parcích a v Arboretu Mendelovy univerzity v Brně, a zjištění stupně napadení škůdci na růžích. V diplomové práci se zaměřuji na základní charakteristiku růží a jejich botanické třídění. Dále je hlavní pozornost věnována druhovému spektru škůdců růží a jejich charakteristice. V praktické části jsou vypsány vybrané brněnské parky, včetně Arboreta, popsán monitoring škůdců a následně jsou všechny získané informace sepsané, statisticky vyhodnocené a v závěru jsou získané výsledky rozepsány. Na základě těchto výsledků je navržena ochrana v brněnských parcích.
7
2. CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo prostudovat dostupné literární zdroje a zpracovat literární rešerši. Na základě literárních zdrojů vypracovat metodiku pokusů, založit a vést pokusy. Výsledky pokusů vyjádřit tabulkou, grafy a doplnit fotografiemi.
8
3. CHARAKTERISTIKA RŮŽÍ Růže patří do velmi bohaté skupiny druhů a odrůd a jsou oblíbené zejména díky svému květu. Dnes je známo téměř 200 botanických (planých) druhů a tisíce ušlechtilých odrůd. (Jaša, Zavadil, 2008) Tento obsáhlý rod má velký počet druhů, které jsou rozšířeny v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule. U nás roste planě asi 15 druhů. Růže vyžadují výslunné stanoviště a propustné lehčí půdy s obsahem vápníku. Jsou to ostnaté keře se střídavými, lichozpeřenými a palistovými listy. (Hurych, 2003) Na růžích bývají ostny typicky tvarované, nachází se na výhonech a někdy i na řapících listů, případně na plodech. Podle tvaru jsou ostny rovné – R. rugosa, obloukovité – formy R. chinensis, hákovité – R. multiflora, štětinaté – R. rugosa a křídlatě zploštělé – R. omeiensis. Na plodech se často nachází štětinaté nebo žláznaté ostny, ale nikdy se nevyskytují na plodech zahradních růží. (Walter, 2005) Charakteristickým znakem růží je počet lístečků zpeřeného listu, hustota olistění, jejich tvar a barva. U zahradních růží jsou lístečky převážně středně velké, elipticky kopinaté až zaokrouhlené. U dekorativních odrůd jsou listy lesklé. Listy bývají zbarveny od světle zelených odstínů přes tmavě zelenou až po modrošedou. (Walter, 2005) Květy mají pětičetné, jednotlivé nebo ve vrcholících. (Hurych, 2003) Zvláštní stavbu má květ planých růží. Je tvořen prohloubeným květním lůžkem, ve kterém jsou pestíky. Kalich vytváří pět lístků, z nichž některé jsou zpeřené. Z vrcholu šípku vyrůstají ve velkém množství samčí orgány, tyčinky a pět lístků korunních, které tvoří jednoduchý květ. U kulturních růží dochází ke zvýšení počtu korunních lístků zpravidla na úkor tyčinek, tj. jejich přeměnou v korunní lístky. Počet korunních lístků může být různý, u některých i několik desítek a u druhu Rosa x centifolia počet korunních lístků dosahuje stovky. Vlastnosti květu zajímají především šlechtitele. (Větvička, 1997)
4. BOTANICKÉ ZAŘAZENÍ A KLASIFIKAČNÍ SYSTÉMY Současné třídění růží vychází ze systému podle Bakerova třídění. Systém byl doplněn F. Crépinem, který ho obohatil zejména o růže pěstované. Pro dnešní botanickou praxi pak zůstává nejdůležitějším mezníkem A. Rehderovo dílo „Manual of Cultivated Tries and Shrubs“. (Jaša, Zavadil, 2008)
9
Třídění botanických růží na vyšších taxonomických úrovních byla víceméně vyřešena, ale je stále těžké definovat přesný počet poddruhů a variant. Neustále dochází ke křížení mezi sebou a nemůžeme se spolehnout na spolehlivé morfologické ukazatele. Růže je cytologicky značně flexibilní, proto dochází ke křížení občas i mezi vzdálenějšími příbuznými. Tato skutečnost vnáší do systematiky celé skupiny zmatek. (Holub, 2010) Rod Rosa se dělí na čtyři podrody. Většina druhů je zařazena do podrodu Rosa (taky Eurosa), ostatní tři podrody mají malý význam. Podrod Rosa se dále člení na sekce, u kterých jsou uvedeny nejdůležitější druhy, s kterými se můžeme setkat v ČR ve volné přírodě nebo v zahradách a parcích. (Jaša, Zavadil, 2008)
4.1 Klasifikace rodu Rosa – z praktického hlediska Řád: Rosales Čeleď: Rosaceae - růžovité Podčeleď: Rosoideae
Základní dělení rodu Rosa do skupin: 1. Parkové (sadové) růže 2. Remontující (opakovaně kvetoucí) keřové růže 3. Pnoucí růže 4. Záhonové růže s řadou podskupin 5. Pokryvné růže (Hurych, 2003)
4.1.1 Parkové (sadové) růže Tato skupina zahrnuje většinu původních (botanických) druhů i jejich křížence. Kvetou většinou jednou v červnu, u některých hybridů se kvetení opakuje. Používají se do skupin nebo jako solitéra. Patří mezi nenáročné keře. U parkových růží bývá průklest obtížný, proto se řez omezuje jen na zmlazení přestárlých nevzhledných keřů. U některých hybridních růží musíme odstraňovat nevyzrálé konce větviček. Existuje velké množství druhů, velký význam mají jen růže otužilé. Některé parkové (sadové) růže jsou níže uvedeny a stručně charakterizovány. (Hurych, 2003)
10
Rosa canina L. – růže šípková V přírodě je našim nejrozšířenějším druhem. Dosahuje výšky 2 až 3 m. Její vonné květy jsou růžové až bělavé. Význam této růže je hlavně krajinářský. Patří mezi nejdůležitější podnožové růže. (Hurych, 2003) Má zelenou až červeně hnědou kůru, ostny má přímé až zahnuté, řídké, monotypické. Listy jsou 7 až 9 cm velké, lysé, mají 5 až 7 elipsovitých až vejčitě kulatých lístků trávově zelené barvy, na rubu ojíněných. Květy jsou široké 2 až 5 cm, bílé až růžové, rostou jednotlivě nebo po 3 až 5 v chocholíku na dlouhé stopce. Kvete v červnu. Šípky jsou typické, dlouze elipsovité, asi 2 cm dlouhé a červené, vydrží na keři dlouho. Mají vysoký obsah vitamínu C, je velmi odolná vůči mrazu. Používá se jako solitéra, pro větší skupiny i na svahy kolem silnic. (Jaša, Zavadil, 2008)
Obr. 1 Rosa canina (Friesen, 2010)
Rosa glauca POURR. (syn. R. rubrifolia VILL.) – růže sivá Roste v evropských horách a pahorkatinách. Dorůstá do výšky 2 až 3 m, je to řídký a slabě odnožující keř. Květy jsou menší, karmínově růžové. Listy má načervenalé a sivě ojíněné. Je vhodná i do vyšších poloh. (Hurych, 2003)
11
Obr. 2 Rosa glauca (Zlesak, 2010)
Rosa hugonis HEMSL. – růže Hugova Pochází z Číny. Je to hustý, jemný, široce rozložitý keř s překloněnými větvemi a je 2 až 3 m vysoký. Kvete již v květnu velmi bohatě světle žlutými jednoduchými květy. Patří mezi nejcennější. (Hurych, 2003)
Obr. 3 Rosa hugonis (Vymazal, 2010)
12
Rosa multiflora THUNB. – růže mnohokvětá Pochází z Japonska. Je to široký keř s dlouhými šlahounovitými větvemi. Květy má drobné, bílé, sestavené v kuželovitých chocholících. Šípky jsou velmi drobné. Nejlépe se uplatňuje na svazích a nad terasami. (Hurych, 2003)
Rosa rugosa THUNB. – růže svraskalá Pochází z východní Asie. Je hustě ostnitá, silně odnožuje a dorůstá výšky až 2 m, v chudé půdě často dorůstá jen 60 cm. Listy má lesklé a svraskalé. Květy jsou velké, růžově červené, částečně remontující a krásně voní. Šípky jsou velké, zploštěle kulovité. Má několik kultivarů s květy růžovými, červenými a bílými, jednoduchými i plnými. Neodnožuje, množí se štepováním. Snáší kyselé i zasolené půdy, vlhká stanoviště a horské polohy. Patří mezi nejdůležitější druhy, je nepostradatelná i krajinářsky. (Hurych, 2003)
Obr. 4 Rosa rugosa (www.millersoap.com, 2010)
Rosa x rugotida DARTHUIS je křížencem R. rugosa x R. nitida Dorůstá do výšky asi 1 m, vytváří kořenové výmladky. Listy má menší než růže svraskalá a květy má podobné růži lesklé. Plody nevytváří. Uplatnění je podobné jako u růže svraskalé a lesklé. (Hurych, 2003)
13
Rosa nitida WILLD. – růže lesklá Růže lesklá je severoamerický druh, který je silně výběžkatý, hustě větvený a vysoký 50 až 70 cm. Má husté krátké ostny a lesklé tmavozelené listy. Květy má růžové, vonné a kvetou v červnu až červenci. Je velmi vhodná na slunné sušší svahy a snese i zamokření. (Hurych, 2003)
Obr. 5 Rosa nitida (www.mun.ca, 2010)
Rosa pimpinellifolia L. (syn. R. spinonissima L.) – růže bedrníkolistá U nás roste v nejteplejších oblastech. Dorůstá výšky 1 m a silně odnožuje. Větve má jemně a hustě ostnité. Květy jsou bílé až žlutavé a vonné, šípky má hnědočerné. Jako růže lesklá se používá na slunné sušší svahy. Podílela se na vzniku remontujících keřových růží. (Hurych, 2003)
Obr. 6 Rosa pimpinellifolia (www.pflanzenverkauf.ch, 2010 ) 14
Rosa x alba L., syn. R. procera Salin., R. usitatissima Gater – růže bílá Patří mezi nejstarší kulturní růže. Slabě odnožuje. (Hurych, 2003) Původně se rozšířila ve Středozemí. Dorůstá do výšky 2 m a má zelené, středně silné výhony. Ostny jsou hákovité a nestejné. Listy má až 10 cm dlouhé, výrazně šedomodrozelené, na rubu pýřité, s 5 až 7 vejčitými lístky. Květy má bílé s růžovým odstínem, jsou poloplné až plné, 6 až 8 cm široké a jsou sestaveny v řídkých chocholících. Kvetou v červnu. Šípky jsou červené, až 2,5 cm dlouhé, podlouhle kulovité a hladké. Je to vhodná solitéra. (Jaša, Zavadil, 2008)
Obr. 7 Rosa x alba ´Maxima´ (www.perryhillnurseries.co.uk, 2010)
Rosa centifolia L. – růže stolistá Pochází z Asie a v zahradách se pěstuje od starověku. (Hurych, 2003) Do Evropy se dostala kolem 16. století. (Jaša, Zavadil, 2008) Je vysoká 1,5 m. Květy má růžové, hustě plné a vonné. (Hurych, 2003) Ostny jsou nestejné, menší, silnější, zčásti štětinatě žláznaté, rovné i zploštělé. Listy jsou větší s pěti okrouhle vejčitými až eliptickými lístky, často i oboustranně chlupaté. Květní stopky jsou dlouhé, květy jednotlivé, velké a plné. Kvete v červnu a v červenci. Voní nejen květ, ale i ostatní části rostliny. Využívá se většinou na venkově v zahrádkách, ale i ve větších skupinách veřejné zeleně. (Jaša, Zavadil, 2008)
15
Obr. 8 Rosa centifolia (www.mixaroma.com, 2010)
Rosa foetida Herrm., syn. Rosa lutea Mill. – růže žlutá nebo kapucínská Pochází ze střední Asie. Je to široký keř a je asi 120 cm vysoký. Listy má světle zelené, malé, lesklé a malé palisty. Listy brzy na podzim opadávají. Mahagonově zbarvené výhony jsou tenké, řídce ostnité s lehce zahnutými ostny. Květy rostou jednotlivě nebo po dvou na krátkém stonku, jsou asi 5 cm široké, temně žluté. Kvete v červnu a nepříjemně páchne. Květy jsou umístěny po celé délce výhonu. Šípky jsou kulovité, červené, někdy štětinaté, často bez semen. Rostlina je velice otužilá. Hodí se jako solitéra a to i k osázení větších ploch. (Jaša, Zavadil, 2008) Hodně trpí černou skvrnitostí. (Hurych, 2003)
16
Obr. 9 Rosa foetida (ruze.wi.cz, 2010)
Rosa x harisonii RIVERS – růže Harrisonova Dorůstá výšky jen 70 cm. Květy má světle žluté, poloplné a kvete v květnu. (Hurych, 2003)
Obr. 10 Rosa x harmonii (ruze.wi.cz, 2010)
Rosa moyesii Hemsl., syn. R. fargesii Sborn – růže Moyesova Pochází z východní Asie. Dosahuje výšky 3 m. (Hurych, 2003) Výhony jsou vzpřímené, ostnité a skořicově hnědé. Ostny jsou krátké, rovné, řídce roztroušené a nažloutlé. Listy jsou 7 až 13četné s vejčitými lístky. (Jaša, Zavadil, 2008) Květy jsou
17
tmavě červené, až 5 cm velké, kvetou koncem května až v červnu v málo četných chocholících. Má několik kultivarů. (Hurych, 2003) Šípky jsou lahvicovitého tvaru, zúžené v zobánek, 4 až 5 cm dlouhé, tmavě oranžově červené. Mají vysoký obsah vitamínu C. Je vhodná k výsadbě do větších skupin ve veřejné zeleni, protože je otužilá. Plody lze využít i v konzervárenství. (Jaša, Zavadil, 2008)
Obr. 11 Rosa moyesii (www.classicroses.co.uk, 2010)
Rosa x pruhoniciana KRIECHBAUM – růže průhonická Vznikla křížením růže Willmottové, které se podobá, ale květy má hnědočervené. Plody dlouho drží na větvičkách. (Hurych, 2003)
Obr. 12 Rosa x pruhoniciana (www.helpmefind.com, 2010)
18
Rosa roxburghii Tratt., syn. R. microphylla Roxb. – růže Roxburghova Pochází z východní Asie. (Hurych, 2003) Je až 2 m vysoká. Výhony má vzpřímené a řídce ostnité. U staršího dřeva se postupně odlupuje stárnoucí kůra. Listy jsou 7 až 15 četné a lístky asi 2 cm dlouhé, eliptické, ostře jemně pilovité. Květy jsou 5 až 6 cm široké, plné, jednotlivé nebo po dvou. Kvete růžově až červeně. Šípky jsou kulovité až obráceně hruškovité, zelené a celé dosti ostnité. R. roxburghii je vhodná do větších výsadeb. (Jaša, Zavadil, 2008)
Rosa willmottiae Hemsl. – růže Willmottové Je to jedna z nejlepších čínských botanických růží. Keře jsou 2 až 3 m vysoké. Mají dlouhé, krásně rozložité a dlouze převislé výhony šedočervené barvy. Listy tvoří 7 až 9 lístků, které jsou 6 až 15 mm dlouhé. Lístky jsou eliptické až okrouhlé, lysé a hustě často dvojitě pilovité. Květy jsou malé, obvykle jednotlivé, 3 cm široké, mají krátkou stopku. Květy mají barvu karmínově růžovou a mírně voní. Kvete v červnu. Šípky jsou 1,5 cm velké, oblé, dlouhé a oranžově červené. Jemně voní. Tato růže je velmi dekorativní a je vhodná do větších skupin. (Jaša, Zavadil, 2008)
Obr. 13 Rosa willmottiae (www.welt-der-rosen.de, 2010)
4.1.2 Remontující (opakovaně kvetoucí) keřové růže Remontující keřové růže vznikly kombinovaným křížením s cílem získat stálekvetoucí parkové, popř. pnoucí růže. Dorůstají výšky až 1,5 m. Větve mají překloněné a 19
pravidelně remontují. Používají se podobně jako parkové růže. Doporučuje se zimní kořenová přikrývka a každoroční delší řez. (Hurych, 2003) 4.1.3 Pnoucí růže Pnoucí růže zahrnují skupinu kříženců. Vytvářejí dlouhé větve, které se vyvazují k opoře. Kvetou velmi bohatě, ale většinou jednorázově v červnu až červenci. Některé novější kultivary kvetou delší dobu. Mezi dlouhokvěté (remontující) popínavé růže patří i pupenové mutace některých keřových ušlechtilých růží, které se označují slovem ´Climbing´ před vlastním názvem kultivaru (Climbing Gloria Dei). Ty jsou zpravidla nejméně otužilé. Popínavé růže vyžadují slunce a propustné půdy alkalické reakce. V tuhých zimách namrzají, a proto se doporučuje zimní přikrývka na spodní část rostlin. U starších růží se postupně odstraňují přestárlé větve a přebytečné výhony. Silné jednoleté pruty se zakrátí asi o jednu třetinu, aby se lépe rozvětvily. Vysazují se ke stěnám, plotům, pergolám, obloukům nad cestami i ke kůlům. (Hurych, 2003)
Obr. 14 Kultivar ´American Pillar´ (www.gardenvines.com, 2010)
4.1.4 Záhonové růže Tvoří
nejpočetnější
a
zahradnicky
nejvýznamnější
skupinu.
Jsou
to
mnohonásobní kříženci. V Evropě se začalo se zušlechťováním růží v minulém století a postupně vzniklo mnoho skupin a podskupin. Šlechtitelé uvádějí do oběhu stále nové kultivary, a proto se sortiment pěstovaných růží obměňuje. Záhonové růže se pěstují na 20
nezastíněných záhonech s obdělávanou půdou, která má být propustná, živná a s obsahem vápníku. Vyžadují občasné přihnojení a na zimu přikrývku nakopčením. Zjara se růže krátce seříznou a tím se odstraní starší dřevo. Odkvetlá květenství se mají pravidelně odřezávat, aby se rostliny nevyčerpávaly tvořením plodů. Stromkové růže jsou jen pěstitelským tvarem. Ze škůdců trpí nejvíce mšicemi a pilatěnkami, z chorob padlím
(Sphaerotheca
pannosa
var.
rosae
Woronichin),
rzí
(Phragmidium
tuberculatum, syn. Phragmidium mucronatum (Pers.) Schlecht. 1824) a černou skvrnitostí listů (Marsonina rosea, syn. Diplocarpon rosae Wolf 1912). Rozlišují se růže velkokvěté a mnohokvěté. (Hurych, 2003) Velkokvěté růže se pěstují pro krásná poupata a květy, které často voní. Dosahují výšky 0,5 až 1 m. Jsou velmi důležité zejména pro řez a vazačské účely. V současnosti jsou tyto růže zastoupeny čajohybridy. (Hurych, 2003) Novější podskupinu tvoří anglické (Austinovy) růže. Jsou vyšší a některé se užívají jako pnoucí. Anglické růže vznikly křížením starých zahradnických růží s novějšími kultivary a tím získaly remontantnost. Výběr kultivarů zahradních růží je velmi široký. (Hurych, 2003) Mnohokvěté růže jsou nižší a rozložitější, vyznačují se mnohokvětostí a dlouhokvětostí. Jsou důležitou skupinou pro sadovnické účely k pěstování na záhonech, v parcích i menších úpravách. Třídí se na několik podskupin. (Hurych, 2003). Tento výraz vznikl jako souhrnné označení skupin floribunda, polyantka a polyantahybrid, i když floribundy a také floribundahybridy jsou často zařazované i mezi velkokvěté růže. Ke sloučení v jednu skupinu došlo kvůli jejich obtížnému určení. Všechny skupiny vznikly z různých rodičů nebo jako sporty odrůd, bohatě kvetou a mají různý počet květů v květenství. Květy jsou jednoduché, poloplné i plné a snadno remontují. Bývají nízké až středně vysoké a jsou odolné proti nepříznivému počasí. Jsou vhodné do větších výsadeb ve veřejné zeleni a v menší míře se používají do zahrádek. Lze je pěstovat také jako hrnkové na balkónech i v interiéru. (Jaša, Zavadil, 2008) Polyanty patří mezi nejstarší růže. Dnes se již téměř nepěstují, protože mají malé květy. (Hurych, 2003) Polyantahybridy vznikly křížením polyantek s velkokvětými růžemi. Mají větší, ale méně četné květy. (Hurych, 2003) Z jiných vyšlechtěných odrůd se poměrně snadno vyvinuly tzv. sporty. Nejvíce jich je u odrůdy ´Orleans Rose´ - např. růžová ´Coral Beauty´, korálkově červená ´Orange King´a další, celkem jich je kolem třiceti. (Jaša, Zavadil, 2008) 21
Floribundy představují další šlechtitelský stupeň mnohokvětých růží. Mají méně bohatá květenství než polyantahybridy, ale květy se již blíží k velkokvětým růžím. V současné době jsou růže z této skupiny nejdůležitější. (Hurych, 2003) K velkokvětým růžím patří Grandiflory. (Hurych, 2003) Vznikly křížením floribund s velkokvětými odrůdami. Nejznámější a velice oblíbenou odrůdou z této skupiny se stala ´The Queen Elizabeth Rose´. Tato skupina se vyznačuje různě bohatým květenstvím. Květy jsou větší, různě plné, často připomínají drobnější čajohybridy. Jsou velmi vhodné do zahrádek i veřejné zeleně, mnohé i k řezu a pro floristiku. (Jaša, Zavadil, 2008) Zakrslé (miniaturní) růže dosahují výšky jen 20 až 30 cm a květ pravidelně opakují. Hodí se do skalek, na střešní zahrady, hroby, do nádob apod. (Hurych, 2003)
Obr. 15 Rosa 'Mainzer Fastnacht' - čajohybrid (www.garten.cz, 2010)
4.1.5 Pokryvné růže Pokryvné růže jsou typy kříženců používané k pokrytí půdy v souvislých výsadbách, zejména na osluněných svazích. Jejich výška by neměla přesahovat 50 cm. (Hurych, 2003) Jsou nenáročné na řez a ošetření, netrpí chorobami a odolávají mrazu. Květy mají jednoduché i plné, kvetou jednou, ale velmi dlouho. Podle výšky se pokryvné růže dělí do čtyř skupin: a) odrůdy výšky do 30 cm, poléhavé ´Max Graf´,´Mandarin´,´Bassino´.
22
b) široce vzpřímené, výška 40 cm, spon 50cm,´Mirato´. c) středně vysoké, 50 – 60 cm, např. ´Pepila´. d) vysoké do 80 cm, někdy uváděné také jako nízké keřové, ´Nedeo´,´Heidekind´. (Jaša, Zavadil, 2008)
Obr. 16 Kultivar ´Austriana´ (www.weber-rosen.de, 2010 )
23
5. ŠKŮDCI RŮŽÍ 5.1 Sviluška chmelová - Tetranychus urticae Koch, 1836 Třída: Pavoukovci – Arachnoidea, Podtřída: Roztoči – Acarina, Řád: Prostigmata, Čeleď: Sviluškovití – Tetranychidae (Šefrová, 2006) Sviluška chmelová je široký polyfág. Napadá asi 200 druhů hlavně skleníkových a pokojových rostlin. Přezimuje oplozená samička na chráněných místech, ve spadaném listí, ve škvírách a prasklinách kůry. Na jaře zakládá novou generaci, která se vyvíjí vždy na bylinách, asi od druhé poloviny června přechází na dřeviny. V této populaci převládají samičky, z jejichž neoplozených vajíček se líhnou nové samičky. Do podzimu se postupně vyrovnává počet samiček a samečků, před zimou samečci hynou. Přezimující oplodněná samička má oranžově červenou barvu, letní partenogenetická samička je zelenobílá se dvěma tmavými skvrnami. Její populace získává během krátké doby odolnost vůči chemickým přípravkům, chemická ochrana se stává málo účinnou a drahou. (Šefrová, 2006) Sviluška je asi půl milimetru dlouhá, žlutozelená až oranžově červená, sameček je menší a světlejší. Pavoučci sají na spodní straně listu, sají dospělci i larvy. V okolí žilnatiny vznikají jemné bělavé až žlutavé tečky, listy žloutnou a později opadávají. Na rubu listu si svilušky předou jemné pavučinky. Působí velké škody. Rychle se množí za sucha a tepla, mají 6 až 7 generací ročně. Hubit je lze v pohyblivém stadiu během vegetace pomocí přípravků, které se musí střídat, aby se nezvyšovala rezistence. Postřiky se opakují v intervalech 10 dnů. (Jaša, Zavadil, 2008) Mezi vhodné přípravky na ochranu rostlin ze seznamu registrovaných přípravků patří: Omite 570, Spruzit, Vertimec 1.8 EC. (www.srs.cz, 2010)
24
Obr. 17 Sviluška chmelová (mint.ippc.orst.edu, 2010 )
Obr. 18 Pavučinky na růžích (www.plante-doktor.dk, 2010)
25
5.2 Třásněnky Třída: Hmyz - Insecta, Podtřída: Křídlatí - Pterygota, Řád: Třásnokřídlí Thysanoptera (Šefrová, 2006) Třásněnka tmavokřídlá (Thrips fuscipennis Haliday, 1836) patří k hojným škůdcům, kteří škodí na nejrůznějších okrasných květinách. Na pěstovaných růžích se vyskytuje tato třásněnka ve značném množství a způsobuje bělavou skvrnitost květních plátků, krnění poupat i předčasné zasychání a opadávání květů, což znehodnocuje okrasný materiál. Tato třásněnka se také nachází na listech, květech a mladých výhoncích ovocných stromů i na chmelu, kde může škodit. Přezimují dospělci hlavně v drnu, uschlých rostlinách a pod kůrou stromů. (Miller, 1956) V posledních letech se na růžích objevila především ve sklenících třásněnka kalifornská (Thrips californica) (Jaša, Zavadil, 2008 – autor latinského názvu nezjištěn). Vyskytuje se pouze na květech asi 140 druhů květin, jako jsou růže, gerbery, karafiáty, pelargonie a další. Tyto třásněnky jsou malé, žluté a ničí tyčinky i bliznu. Často se objevují už v červnu, květy jsou pak nevzhledné a nápadně rychle vadnou i za slunného počasí. Škodí sáním na poupatech. Způsobuje bělavou až hnědou skvrnitost květních plátků a nakonec deformují celé listy. Na okraji květních plátků lze spatřit žlutohnědý povlak z malinkých, rychle se pohybujících larev, které jsou štíhlé až čárkovité a necelý milimetr dlouhé. Při větším napadením se rozlézají mezi petaly, kde mají dobrý úkryt. Poklepem je lze setřást. Během léta mají několik generací. Vývoj výrazně ovlivňuje teplota, při 15 °C se z vajíček vyvine dospělec za 44 dní, při 20 °C za 22 dní a při 26,5 °C za pouhých 14 dní. Napadené květy je nutno ihned ostříhat. Při prvním zjištění je třeba začít porost postřikovat kontaktními přípravky. Z přípravků lze použít např. Dursban 480. (Jaša, Zavadil, 2008) Mezi další přípravky, které lze použít na ochranu růží proti třásněnkám, patří: Vertimec 1,8 EC, Karate se zeon technologií 5 CS, Spruzit. (Matlák, 2002, www.agromanual.cz)
26
5.3 Mšice - Aphidoidea Třída: Hmyz - Insecta, Řád: Sternorrhyncha, Podřád: Mšice – Aphidomorpha, Čeleď: Mšice - Aphididae (Šefrová, 2006) Na růžích se v květnu nejčastěji vyskytují mšice Aphidoidea. Z nich napadá růže kyjatka růžová (Macrosiphum rosae) (Linnaeus, 1758), méně kyjatka travní (Metopolophium dirhodum) (Walker, 1849) a kyjatka osenní (Sitobion avenae) (Fabricius, 1775). (Jaša, Zavadil, 2008, Miller, 1956) Kyjatky patří do skupiny, která zahrnuje velké mšice se štíhlým tělem a dlouhýma nohama. Kyjatky přelétávají ze zimních hostitelů v květnu, kyjatka travní přezimuje obvykle na růžích a kyjatka osenní na travách. (Šefrová, 2006) Dospělé zakladatelky kyjatky travní nalezneme koncem dubna mezi drobnými lístky na výhoncích růží (Rosa canina, glauca, villosa, rugosa, multiflora, pomifera). Okřídlené mšice odlétají na různé trávy (lipnice, lesknice, metlice, srhu, sveřepy, oves apod.), kde se usazují na líci listů nebo v klasech a latách. Návrat na růže se děje od října do listopadu. (Miller, 1956) Kyjatka osenní vajíčka klade na stonky nebo do paždí pupenů druhů Rubus, Rosa, méně Fragaria a Agrimonia. (Miller, 1956) Kyjatka růžová patří mezi zelené mšice listové, které často v početných koloniích sají na mladých výhonech, poupatech a listech růží. (Walter, 2005) Samička je asi 3 mm dlouhá, zelená nebo nahnědlá a bezkřídlá až do léta. Letorosty vlivem sáním vadnou až zasychají, poupata krní a nevyvíjejí se. Mšice vylučují na list lepkavou šťávu tzv. medovici. Šťáva tuhne, znemožňuje asimilaci a je živnou půdou cizopasných hub. Asi po třech týdnech dospívá a rodí živé larvy, vesměs samičky, které jsou později okřídlené stejně jako samečkové, kteří se rodí v srpnu. Okřídlené samičky přelétávají na jiné hostitele a na podzim se opět vrací na růže. Kladou vajíčka především v blízkosti oček. Vajíčka jsou drobná, žlutavá, později černají a přezimují. Za suchého a teplého počasí se mšice nadměrně rozmnožují. Jako každý jiný savý hmyz, i mšice jsou přenašeči původců virových chorob. (Jaša, Zavadil, 2008) Mezi hostitelské rostliny kyjatky patří různé růže, méně hrušeň, jabloň a jahodník. (Miller, 1956) Mšice ničíme preventivně, poprvé už v polovině května kontaktním přípravkem, i když zatím nejsou vidět. Postřik se podle potřeby opakuje systematickým insekticidem vždy v týdenních intervalech. Jako vhodný přípravek můžeme použít Pirimor 50 DP. (Jaša, Zavadil, 2008)
27
Mezi další vhodné přípravky patří: Organofosfáty: Perfekthion, Dursban 480 EC. Pyretroidy: Fast M, K Ostatní přípravky: KARATE se ZEON technologií 5 CS (Matlák, 2002) Mšice mají velký počet přirozených nepřátel, hlavně mezi hmyzem. Hubí je hlavně slunéčkovití (Coccinellidae), pestřenkovití (Syrphidae), a mšicomarovití (Aphidiidae), dále někteří mšicovníkovití (Aphelinidae) a poskočilkovití (Encyrtidae), denivkovití (Hemerobiidae), zlatoočkovití (Chrysopidae), některé ploštice, pavouci, roztoči aj. Mnoho mšic hubí také hmyzožraví ptáci a entomopatogenní houby. Žádný z těchto regulačních činitelů však nedokáže zabránit obrovským škodám, které mšice každoročně působí v zemědělství i lesnictví. (Křístek, Urban, 2004)
Obr. 19 Kyjatka travní (syngenta.cz, 2010)
28
Obr. 20 Kyjatka osenní (syngenta.cz, 2010)
5.4 Puklice švestková - Parthenolecanium corni (Bouché, 1844) Třída: Hmyz - Insecta, Řád: Polokřídlí - Hemiptera, Čeleď: Puklicovití – Coccidae (Šefrová, 2006) Samičky vytvářejí nejdříve ploché, později vyklenuté, 2,5 až 6 mm dlouhé a 2 až 4 mm široké hnědé štítky. Přezimují larvy 2. instaru na větvích a kmenech, případně na opadlém listí. Vajíčka kladou v květnu a červnu. Počet vajíček silně závisí na druhu hostitelské dřeviny. (Křístek, Urban, 2004) Puklice švestková se líhne na jaře z vajíček pod odumřelými štítky samiček. Tato vajíčka jsou kladena na výhony zanedbaných keřů růží na zastíněné straně. Drobné bledě zelené, sotva viditelné larvy se rozlézají po mladých výhonech a sají na hladké pokožce výhonů i na obou stranách listů, hlavně na rubu. Po 3 až 6 týdnech se larvy přemění v larvy druhého stupně a ty sají až do podzimu. Na jaře vyspělé samičky kladou pod své velké, vypouklé štítky vajíčka a tak zakládají novou generaci. Výskyt puklic je pozorován hlavně v suchých a teplých polohách po teplém podzimu. Napadané keře mají slabé přírůstky. (Walter, 2005) Puklice švestková je polyfágem na listnatých stromech. Nejvíce se vyskytuje na švestkách, slívách, broskvoních, révě vinné, rybízu, angreštu a jiných listnatých dřevinách. (Rotrekl, 2002) Přirozenými
nepřáteli
puklice
švestkové
jsou
slunéčka
Exochomus
quadripustulatus L. a slunéčko Chilocorus bipustulatus L. (Miller, 1956) Ochrana proti puklici je dosti složitá. Zimní postřik, dříve prováděný stejnými přípravky jako u ovocných dřevin, už není možný, protože se karbolinea a přípravky na bázi
29
organických barviv z ekologických důvodů nesmějí používat. Musí se vystihnout doba líhnutí a sání larev a stříkat růže systematickými insekticidy, než si puklice vytvoří ochranný štítek. (Walter, 2005) Můžeme použít i přípravky (účinnou látkou je olej řepkový + Pyrethriny) Raptol, Spruzit, Spruzit AF a Biool (účinnou látkou je řepkový olej).
Obr. 21 Puklice švestková (www.zssudice.cz, 2010)
5.5 Pidikřísek šípkový - Typhlocyba rosae (Linnaeus, 1758) Třída: Hmyz - Insecta, Řád: Polokřídlí - Hemiptera, Čeleď: Křískovití – Cicadellidae (Šefrová, 2006) Zvaný též růžový. (Jaša, Zavadil, 2008) Napadení růží se na líci listů projevuje četnými bělavými tečkami, zvláště kolem nervů. Tečky nakonec splývají a pokrývají téměř celou listovou čepel, tím dostávají celé keře nehezký vzhled. (Walter, 2005) Je dlouhý maximálně 4 mm, klínovitě zúžený, bělavý a žlutobílý. Kladélkem nařezává kůru, kam klade vajíčka. Jarní vylíhnuté larvy sají na rubu listů. Na rubu listů jsou drobné, jemně zelené larvy i dospělí křísci s průsvitnými, světle zelenými, střechovitě složenými křídly. Při doteku odskakují a přelétávají na sousední listy. Listy žloutnou, opadávají a keř se zeslabuje. (Jaša, Zavadil, 2008) Napadají hlavně odrůdy pnoucích růží s tuhým lesklým listem, rostoucích na suchých slunných místech, např. na jižních stěnách. Má několik generací, první se líhne v květnu a červnu z vajíček, kladených do kůry mladších prýtů v září až říjnu. Dospělci přelétávají na ovocné, příp. jiné dřeviny, kde od konce června do srpna kladou vajíčka, a z nich vylíhnutá druhá generace se vrací zpět na růže.
30
Dlouhodobou prevencí ochrany proti pidikřísku je hluboký podzimní řez, spálení dřeva a postřik na zimu nebo v předjaří. (Jaša, Zavadil, 2008) Za vegetace se postřikuje hlavně spodní strana listů vhodným insekticidem. Přirozenými nepřáteli jsou slunéčka, larvy bejlomorek, pestřenek a další. (Jaša, Zavadil, 2008) Ti je však vyhubit nestačí. (Walter, 2005)
Obr. 22 Pidikřísek (farm3.static.flickr.com, 2010)
5.6 Štítenka šípková - Aulacassis rosae (Bouché, 1829) Třída: Hmyz - Insecta, Řád: Polokřídlí - Hemiptera, Čeleď: Štítenkovití – Diaspididae (Šefrová, 2006) V poslední době se na růžích častěji vyskytuje štítenka šípková – Aulacaspis rosae. (Kabíček, 2009) Na zanedbaných růžích se vyskytuje i štítenka čárkovitá (Lepidosaphes ulmi) (Linnaeus, 1758). Spolu s ostatními druhy štítenek patří mezi červce, kteří představují jednu z rizikových a problémových skupin hmyzu z důvodu možnosti včasného zjištění jejich výskytu na rostlinách a případně následné regulace jejich populací. Hlavní příčinou pozdního nalezení štítenek na rostlinách je především mikroskopická velikost jejich těla, která způsobuje, že je lze snadno přehlédnout i při pečlivém prohlížení rostliny. Při silném napadení se štítky obvykle navzájem překrývají. (Kabíček, 2009) Samičky štítenky čárkovité mají 3 až 4 mm dlouhý štítek, nesouměrně kyjovitý, zbarvený tmavohnědě až černě. Vajíčka přezimují ukrytá pod štítkem samic, které na podzim uhynuly. Štítenka čárkovitá se rozmnožuje partenogeneticky, tj. neoplozenými vajíčky. Během roku má jednu generaci. (Rotrekl, 2002) Štítenka se vyskytuje ve dvou
31
biologicky odlišných rasách, a to rase partenogenetické, žijící hlavně na ovocných stromech, vrbách, topolech a jasanech, a rase oboupohlavní (bisexuální), která žije hlavně na břízách, lískách, bucích a jedlích. Nejvíce škodí na mladých rostlinách. (Křístek, Urban, 2004) Štítenka šípková má štítky bílé, samičí štítky jsou široce oválné, 3 mm velké, samičí jsou protáhlejší, jen 1 mm dlouhé. V květnu se z vajíček, která byla nakladena na podzim pod štítek, líhnou larvy. Larvy vylézají na větévky, kde se přisají a vytvářejí v červenci vlastní štítek, pod nímž se dál vyvíjejí. (Walter, 2005) Vyskytují se často na větvičkách, výhoncích a kmenech, někdy se vyskytují i na plodech a listech hostitelských rostlin. (Kabíček, 2009) Štítenky vysávají šťávu z výhonů i z listů, silně napadené větve chřadnou a nakonec zasychají. (Walter, 2005) Štítenky mají v přírodě přirozené nepřátele, kteří je aktivně vyhledávají, napadají je a snižují tak jejich výskyt na rostlinách. Významnou skupinou jsou např. parazitoidi ze skupiny blanokřídlého hmyzu – pukličníci, kteří štítenky spolehlivě usmrcují. Bohužel jejich počet, a tím i regulační účinek nebývá dostatečný a rostliny stresované pěstováním v nevhodných podmínkách, často i s nedostatečnou péčí, mohou být štítenkami značně poškozovány. Ochranná opatření jsou založena především na používání insekticidů. Postřiky provádíme zejména v době výskytu mladých nymf na přelomu léta a během podzimu. Napadené rostliny se můžou ošetřit i v jarních měsících. Postřiky insekticidně působícími přípravky lze též doplnit mechanickým odstraňováním silně poškozených výhonů. (Kabíček, 2009) Dřeviny se proti štítence čárkovité ošetřují na základě výskytu tohoto škůdce. Výskyt štítenky čárkovité se zjišťuje v průběhu zimy nebo při rašení na 20 náhodně odebraných dvou až tříletých 20 cm dlouhých větvičkách. Ošetření doporučenými přípravky se provádí v případě výskytu 100 a více štítků štítenky čárkovité na jeden metr větvičky u jabloní ve fázi růžového poupěte, u ostatních dřevin při rašení. (Rotrekl, 2002) Tato metodika se používá u ovocných stromů. U okrasných rostlin se ošetření přípravky provádí při mnohem nižším výskytu štítků, záleží na vzhledu napadeného keře.
32
Obr. 23 Výhon růže se štítky štítenky šípkové (Kabíček, 2009)
Obr. 24 Vrstvy štítků signalizují dlouhodobý výskyt štítenek (Kabíček, 2009)
5.7 Klopušky – Lygus spp. Třída: Hmyz – Insecta, Řád: Polokřídlí - Hemiptera, Čeleď: Klopuškovití - Miridae (Šefrová, 2006) Jsou to různé druhy ploštic. Jedná se o plochý světle zelený až šedohnědý hmyz oválného tvaru, až 7 mm dlouhý, s ústním ústrojím ve tvaru chobotu, které se sklápí dozadu pod tělo. Klopušky mají dvě generace. Z vajíček nakladených na podzim se v květnu líhnou larvy. Dospělci se potom vyskytují na růžích. Škodí sáním a jedovatými slinami způsobují deformace, zkadeření listů a odumírání pletiv kolem místa vpichu. Odumřelé pletivo vypadává a listy jsou proděravělé. Vlivem poškození listů zjistíme výskyt klopušky na růžích dříve než objevení samotného škůdce. Ochrana spočívá v postřiku systematickými insekticidy, jakmile se ploštice objeví. Ošetření se musí
33
několikrát opakovat. Při slabém výskytu se hmyz může sklepávat z rostlin do sáčku. (Walter, 2005)
5.8 Bejlomorka očkohlod - Resseliella oculiperda (Rübsaamen, 1893) Třída: Hmyz – Insecta, Řád: Dvoukřídlí – Diptera, Čeleď: Bejlomorkovití – Cecidomyiidae (Šefrová, 2006) Ve školkách a při množení se někdy může objevit bejlomorka očkohlod. Samičky kladou při očkování vajíčka, ve skupinách po 6 až 12 na čerstvé řezné rány, z nich se líhnou pod očkem malé červené larvy. Vysávají pletivo, takže očka černají a odumírají. (Jaša, Zavadil, 2008) Rumělkové larvy bejlomorky žijí v čerstvých ranách na keřích růží, jabloní a hrušní. (Šefrová, 2006) Ochranou je zamazat místo po naočkování voskem, vhodnější je však ochranné zavazování polyethylenovou páskou i přes očko. (Jaša, Zavadil, 2008)
Na poupatech škodí někdy i bejlomorka poupatová - Clinodiplosis rosiperda (Rübsaamen, 1892). (Jaša, Zavadil, 2008, Miller, 1956) V poupatech růží žijí 3 mm dlouhé, červené larvy. (Miller, 1956) Dospělci se podobají malým komárům. (Jaša, Zavadil, 2008) V důsledku sání se poupata nerozvíjejí a zasychají. (Miller, 1956)
5.9 Bejlomorka růžová - Wachtliella rosarum (Hardy, 1850) Třída: Hmyz – Insecta, Řád: Dvoukřídlí – Diptera, Čeleď: Bejlomorkovití – Cecidomyiidae (Šefrová, 2006) Během roku se vyvíjejí dvě generace. Imága létají v květnu. Samice kladou vajíčka do rozvíjejících se listových pupenů růže. Listová čepel napadeného úkrojku je zduřelá, složená podle střední žilky a vytváří tak luskovitou hálku. V jednom listovém úkrojku žije pohromadě 30 až 60 larev. Larvy v hálce jsou již v červnu plně dorostlé, opouštějí hálku a zalézají do půdy, kde se 10 až 14 dní kuklí. Potom vylétávají imága letní generace, jejichž samice kladou vajíčka do rašících listových pupenů. Větévky růží dorůstají celé léto, proto má tato bejlomorka možnost vyvinout se ve dvou nebo i třech generacích. V přírodě se tato bejlomorka vyskytuje nejčastěji na růži šípkové (Rosa canina). (Skuhravý, Skuhravá, 1998)
34
5.10 Pilatkovití - Tenthredinidae Třída: Hmyz – Insecta, Řád: Blanokřídlí – Hymenoptera, Čeleď: Pilatkovití – Tenthredinidae (Šefrová, 2006) Náhle vadnoucí výhony růží jsou důsledkem žíru larev některých pilatek. (Matlák, 2002)
Obr. 25 Pilatky na růžích (Matlák, 2002)
5.10.1 Pilatka růžová – Arge rosae (Linnaeus, 1758) Zvaná též pilatěnka růžová. Sameček je 6 – 8 mm dlouhý a samička je větší. Tělo má nažloutlé, hlavu a hruď černé, křídla blanitá. Koncem května nalétává samička na mladé výhonky, nařezává do nich rýhy a tam klade až 18 vajíček v řadě za sebou. Po kladení vajíček vznikají na výhonech hnědé zduřeniny, letorosty se ohýbají a zasychají. Za 14 dní se líhnou housenice, dorostlé až 2 cm dlouhé, modrozelené, navrchu nažloutlé s řadou černých bradavek. Housenice požírají celý list od kraje ke středu čepele. Sedí prohnuté ve tvaru S na okrajích listů. Za měsíc po vylíhnutí se spouštějí k zemi, kde se zakuklují. Poškozené letorosty je nutno odstřihnou a zničit. (Jaša, Zavadil, 2008) Jakmile se na výhoncích objeví vpichy, hned je nutno odstranit napadenou část, než se vylíhnou housenice. Jinak se rostliny stříkají přípravky s hloubkovým účinkem. (Walter, 2005)
35
Obr. 26 Housenice pilatky růžové (www.jahody.unas.cz, 2010)
5.10.2 Pilatka dřeňová - Monophadnus elongatulus (Klug, 1814) Jedná se o černou pilatku, která je 6 – 8 mm dlouhá. Má jednu generaci ročně. (Jaša, Zavadil, 2008) Dospělci se objevují v přírodě v květnu a červnu. Oplodněné samičky kladou vajíčka do řapíků růžových listů poblíž místa, kde nasedají na výhonek. Vybírají si k tomu vrcholové listy prýtů, jejichž řapíky zespodu naříznou a do štěrbiny ponoří vždy jen jedno vajíčko, které vyklene pokožku opačné strany řapíku do tvaru 2 až 3 mm velké oválné bradavky. V jednom řapíku bývají 1 až 2 vajíčka. Asi po deseti dnech se líhnou larvy, které se prokusují do výhonku a ve dřeni vyhlubují chodbu směřující odspodu vzhůru. Chodba bývá 9 až 15 cm dlouhá, dole je opatřena otvůrkem, kterým vypadává trus a drť. (Miller, 1956) Larvy, které v nich sídlí, jsou asi 15 mm dlouhé, tlusté a bělavé s tmavou hlavou. Postižený prýt vadne, ohýbá se, usychá a tehdy je teprve napadení pozorovatelné. Pilatka dřeňová ohrožuje pouze velkokvěté odrůdy. Jakmile housenice dorostou, prokoušou se ven, padají na povrch půdy, přezimují a teprve zjara se zakuklí. Vadnoucí prýty je třeba seříznout až do zdravé části bez chodbičky a spálit. (Jaša, Zavadil, 2008)
5.10.3 Pilatka prýtová - Ardis brunniventris (Hartig, 1837) Je menší než pilatka dřeňová. Škodí stejně jako předchozí, napadá silnější prýty, které ještě dlouho vegetují a kvetou, aniž pozorujeme vadnutí. Samička je černá, vajíčka klade už v dubnu a květnu pod pokožku listů. (Jaša, Zavadil, 2008) Larvy se hned po vylíhnutí zavrtávají do výhonku a vyžírají od vrcholu směrem dolů, takže vzniká
36
podélná, asi 4 cm dlouhá chodbička, kterými se prokouše ven a rovněž přezimuje v půdě. (Miller, 1956) Poškozené prýty je třeba hluboce seříznout až do zdravé části, neboť housenice bývá často na spodu chodby. Ochrana v době vegetace je shodná, na zimu pod keři vápníme nebo stříkáme systematickými insekticidy. (Jaša, Zavadil, 2008)
5.10.4 Pilatka listová - Caliroa aethiops (Fabricius, 1778) Je 4 až 5 mm dlouhá, lesklá a černě zbarvená. Klade vajíčka na rub listů v květnu až červnu. Vylíhlé larvy jsou válcovité, jen několik mm dlouhé, pokryté slizem. V době žíru úplně skeletují list z vrchní strany, takže zůstává pouze vrchní nebo častěji spodní pokožka listu a žilnatina (tzv. okénkový žír). Někdy poškozuje i poupata. Napadány nejsou odrůdy, které mají lesklé listy a Rosa rugosa. Housenice jsou zelenožluté, asi 10 mm dlouhé, pokryté slizem. Kuklí se v půdě. (Jaša, Zavadil, 2008)
5.10.5 Pilatka drobná - Blennocampa pusilla (Klug, 1814) Je to černožlutá pilatka, zvaná též pilatěnka drobná, je 3 až 4 mm dlouhá s bělavými blanitými křídly. Sameček měří 3 mm, samička 5 mm, rozpětí křídel je 9 mm. V druhé polovině května klade na okraj listu 1 až 3 vajíčka. Vylíhlé larvy jsou 8 až 9 mm dlouhé, bělavé, později světle zelené a požírají listy od kraje. Nakonec zůstane jen ohlodaná nervatura listu. Svinuté listy jsou nápadné na první pohled. (Walter, 2005) Po objevení je třeba napadené listy ihned otrhat a spálit. Ochrana se provádí preventivně, ještě před svinováním, po vyrašení v první polovině května se začne s postřikem poprvé vhodným systematickým přípravkem, za 10 dní se postřik opakuje. (Jaša, Zavadil, 2008)
Obr. 27 Příznaky pilatěnky drobné (www.zahradavkapse.cz, 2010)
37
5.10.6 Pilatka hřebenorohá - Cladius pectinicornis (Geoffroy in Fourcroy, 1875) a pilatka - Monardis plana (Klug, 1818) Pilatky se líhnou koncem dubna a samičky kladou bílá, protáhle elipsovitá vajíčka na řapíky listů růží. Mladé larvy nejdříve skeletují listy, později se usazují na rubu listů a vykusují do nich nepravidelné díry. Jakmile jsou dorostlé, upředou si mezi listy nebo ve spadaném listí řídký, hnědý zámotek, v němž se kuklí. (Miller, 1956) Ochrana je stejná jako u ostatních pilatek. (Jaša, Zavadil, 2008)
5.10.7 Pilatka bělopásmá - Emphytus cinctus (Walter, 2005 – autor latinského názvu nezjištěn) Je to vose podobný hmyz, který létá od poloviny května do konce srpna a klade vajíčka jednotlivě na rub listů. Z vajíček se od června do září líhnou larvy, které vyžírají nejdříve otvory v listové čepeli a pak ožírají listy od okrajů. Larvy jsou na zádech tmavě zelené, na bocích a zespodu šedozelené, hlavu mají žlutohnědou. Výskyt pilatky bělopásmé se omezí sběrem housenic a přerýváním půdy blízko keřů, tímto se zničí kokony v suchém listí. Na podzim se odříznou suché pahýly silnějších výhonů a větví, kvůli zničení úkrytu kukel. V době žíru se proti housenicím použije postřik na bázi fenitrotionu nebo jiný insekticid. (Walter, 2005)
Proti pilatkám na růžích lze použít některých z přípravků: Pyretroidy: Fast M (Matlák, 2002) Calypso 480 SC, Reldan 40 EC, Trebon 10 F. (www.srs.cz, 2010)
5.11 Žlabatka růžová - Diplolepis rosae (Linnaeus, 1758) Třída: Hmyz – Insecta, Řád: Blanokřídlí – Hymenoptera, Čeleď: Žlabatkovití – Cynipidae (Šefrová, 2006) Žlabatka růžová je v dospělosti tmavě hnědá nebo leskle modročerná, asi 5 mm dlouhá. (Jaša, Zavadil, 2008) Samička klade v květnu a červnu několik vajíček na mladé výhony nebo řapíky listů. Vylíhlé larvy vylučují růstové látky, které způsobují vznik zelené, jakoby mechem porostlé zduřeniny rostlinné tkáně. (Walter, 2005) Žlabatka je původcem kulovitých zdřevnatělých hálek na koncích větví růží, většinou botanických druhů, někdy i pnoucích a sadových odrůd. Hálky jsou až několik centimetrů dlouhé, hustě pokryté dlouhými barevnými vlákny. Mají několik komůrek, v nichž žijí do jara
38
larvy a vylétají z nich dospělé žlabatky. (Jaša, Zavadil, 2008) Vnitřní dřevnatější část obsahuje více komůrek. (Miller, 1956) Jediným ochranným opatřením je hálky včas odřezat a spálit. Při ojedinělém výskytu, hlavně u některých botanických druhů, však vypadají zajímavě a ozdobně. (Jaša, Zavadil, 2008)
Obr. 28 Hálka způsobená žlabatkou růžovou (michal-duda.euweb.cz, 2010)
5.12 Listokaz zahradní - Phyllopertha horticola (Linnaeus, 1758) Třída: Hmyz – Insecta, Řád: Brouci – Coleoptera, Čeleď: Vrubounovití Scarabaeidae Příležitostně se přemnoží a škodí na rostlinách. Má jednu generaci ročně. (Šefrová, 2006) Je to brouk asi 10 mm dlouhý, svrchu plochý, šedě chlupatý, tělo má modrošedé a krovky hnědé, jemně tečkované až pruhované. V květnu a červnu vylézá z půdy a ožírá listy, pod kterými se schovává, aniž by je celé zkonzumoval. Poškozuje také poupata a rozvité květy. Potom naklade vajíčka do půdy. (Walter, 2005) Larvy se živí kořínky stejně jako ponravy chroustů. Ožíráním listů, poupat i květů působí velké škody. (Miller, 1956) Dospělci ožírají květy u růží a ovocných dřevin a listy dubů, bříz, lísek, vrb aj. V nadmořské výšce kolem 1000 m často hromadně ožírají listy jeřábu a maliníku. Po 8 až 24 dnech od počátku rojení začnou samičky klást vajíčka, vykladou kolem 40 vajíček. Umisťují je jednotlivě nebo v malých skupinách do země v hloubce 5 až 20 cm.
39
Ponravy žijí na kořenech nejrůznějších nedřevnatých rostlin a listnatých dřevin. (Křístek, Urban, 2004) Ničí se sklepáváním a sbíráním brouků do nádoby nebo na podloženou plachtu. Při větším výskytu se využívají vhodné přípravky. (Jaša, Zavadil, 2008)
Obr. 29 Listokaz zahradní – dospělec (www.skudci.com, 2010)
Obr. 30 Larvy listokaze zahradního (www.skudci.com, 2010)
5.13 Chroust obecný - Melolontha melolontha (Linnaeus, 1758) Třída: Hmyz – Insecta, Řád: Brouci – Coleoptera, Čeleď: Vrubounovití Scarabaeidae Patří do čeledi vrubounovití – Scarabaeidae, do této skupiny patří i chroustek a zlatohlávek. (Pokorný, 2002) Vajíčka jsou oválná, velká asi 3 x 2 mm, špinavě bílá. Larvy chrousta se nazývají ponravy. Jsou masité, bělavě nažloutlé a zahnuté do tvaru písmene C. Hlava je
40
hnědočervená, se čtyřčlennými tykadly a silnými kusadly. Kukla je volná, žlutě zbarvená. Mladí brouci chrousta obecného jsou v půdě již od konce léta a přezimují tam do příštího jara. Objevují se obvykle v druhé polovině dubna a v květnu. Nalétávají na okraje listnatých porostů a během úživného žíru se páří. Oplodněné samičky se zralými vajíčky ustávají dočasně v žíru a zalétávají na otevřené plochy ke kladení. Dávají přednost lehkým prohřátým půdám. V hloubce 10 až 40 cm kladou vajíčka po 10 až 30 kusech a vracejí se zpět k opětovnému žíru. To se opakuje zhruba 3 krát. Ponravy se líhnou po 40 až 50 dnech koncem června a v červenci. (Novák et al., 1974) Larvy chrousta obecného ožírají mladé jemné kořínky, někdy i silnější kořeny a výjimečně i kořenový krček. Chroust obecný je široce rozšířený evropský druh, který se v ČR vyskytuje v nižších až středně vysokých otevřených polohách do 700 až 800 m n. m., nejčastěji na dobře prohřívaných a hospodářsky intenzivně využívaných plochách. K regulačním abiotickým faktorům náleží deštivé a chladné počasí v době rojení brouků a extrémně suché a teplé počasí v době vývoje vajíček. Houba Beauveria tenella napadá všechna vývojová stádia škůdce a hlavně poslední instar ponrav. Významnými predátory chrousta jsou hmyzožravci, drobní hlodavci, divoká prasata a ptáci (špačci, kavky, vrány, havrani a rackové). Přirození nepřátelé nejsou vždy schopni udržet počet škůdců pod hospodářsky únosnou mezí, proto je nutné v případě přemnožení proti broukům nebo ponravám bojovat. (Křístek, Urban, 2004) Larvy i brouci jsou dobře známi a ochranou je především sběr co nejdříve po objevení. (Jaša, Zavadil, 2008)
Obr. 31 Chroust obecný – dospělec (toulky.kolas.cz, 2010)
41
Obr. 32 Larvy chrousta – ponrava (www.skudci.com, 2010)
5.14 Zlatohlávek zlatý - Cetonia aurata (Linnaeus, 1758) Třída: Hmyz – Insecta, Řád: Brouci – Coleoptera, Čeleď: Vrubounovití Scarabaeidae Zlatohlávci mají srostlé krovky, při letu se vysunují blanitá křídla jejich vykrojeným bočním okrajem. (Šefrová, 2006) Zlatohlávek zlatý je brouk až 24 mm dlouhý, zlatoleskle tmavě zelený. Vyskytuje se hlavně na růžích v blízkosti lesa, živí se pylem hlavně velkých žlutých a bílých květů. Ojediněle prokousává zavřené květy ve snaze dostat se k pylu. Přezimuje ve stadiu larev v osluněných kompostech nebo ve ztrouchnivělém dřevě. Lehce se sbírá, škodí nepatrně a nemusí se hubit. Je totiž ozdobou naší přírody stejně jako růže. (Jaša, Zavadil, 2008)
Obr. 33 Zlatohlávek zlatý (www.hmyz.info, 2010)
42
5.15 Kovaříci Třída: Hmyz – Insecta, Řád: Brouci – Coleoptera, Čeleď: Kovaříkovití – Elateridae (Šefrová, 2006) Škody působí drátovci tj. larvy kovaříka. (Jaša, Zavadil, 2008) Brouci mají protáhlé a poměrně ploché tělo. Samičky kladou až několik set vajíček ve skupinách obvykle do půdy. Larvy nazývané drátovci jsou oligopolní, dlouhé, štíhlé, žlutohnědě zbarvené a silně sklerotizované. Vyvíjejí se 4 až 5 let, přitom procházejí v závislosti na délce vývoje a životních podmínkách 7 až 18 instary. Přezimují v hloubce 20 až 40 cm a kuklí se v půdní komůrce. Vylíhlí dospělci opouštějí kukelní komůrky již na podzim nebo až po přezimování. Dospělci jsou býložraví, živí se vysáváním buněčné šťávy z listů, které kusadly požvýkají. Často se shromažďují na květenstvích mrkví, žebříčků a jiných rostlin. Mladé larvy ožírají jemné kořínky nebo se živí saprofágně. Nejškodlivější jsou ve 2. a 3. roce svého vývoje. Vyžadují vyšší vlhkost, v povrchových vrstvách půdy se objevují v průběhu roku ve dvou maximech, od poloviny dubna do konce května a podruhé od poloviny září do poloviny října. (Šefrová, 2006)
Obr. 34 Kovařík – dospělec (syngenta.cz, 2010)
43
Obr. 35 Drátovec – larva kovaříka (syngenta.cz, 2010)
5.16 Lalokonosec rýhovaný – Otiorrhynchus sulcatus (Fabricius, 1775) Třída: Hmyz – Insecta, Řád: Brouci – Coleoptera, Čeleď: Nosatcovití – Curculionidae (Šefrová, 2006) Brouci se vyskytují v přírodě od konce května až do podzimu. Jsou to noční tvorové, kteří se přes den ukrývají pod kameny, hroudami, v listí apod. Teprve v noci vylézají na rostliny a okusují pupeny a měkké části včetně kůry. (Miller, 1956) Na kořenech pak škodí rohlíčkovité, smetanově bílé larvy lalokonosce. Okusují kůru kořenového krčku a hlavních kořenů. U jedné rostliny bývá i více larev. Hodně poškozené rostliny mají světlé zbarvení, postupně vadnou a hynou. Velmi spolehlivá je likvidace larev vysazením parazitických hlístic Heterorhabditis megidis, které se zapravují do půdy formou zálivky. Teplota ošetřovaného substrátu nesmí klesnout pod 12°C a musí být zajištěna dostatečná vlhkost substrátu. Hlístice napadají larvy brouků velmi aktivně a zastavují tak reprodukční cyklus škůdce. (Dušková, Kopřiva, 2009)
44
Obr. 36 Lalokonosec rýhovaný – dospělec (http://www.utulkaci4.wz.cz, 2010)
Obr. 37 Larva lalokonosce (www.skudci.com, 2010)
5.17 Obaleč růžový - Archips rosanus (Linnaeus, 1758) Třída: Hmyz – Insecta, Řád: Brouci – Coleoptera, Čeleď: Obalečovití - Tortricidae (Šefrová, 2006) Na růžích se někdy vyskytují housenky obaleče růžového, případně jiných obalečů. U obaleče růžového přezimují vajíčka a na jaře vylíhlé housenky nejprve žijí pohromadě. Ožírají plody. (Rotrekl, 2002) Spřádají a ožírají mladé listy na konci prýtů i poupata. (Jaša, Zavadil, 2008) Kuklí se v polovině června v záhybech listů. V červnu a v červenci samičky kladou vajíčka na kůru kmenů a větví. U nás má obaleč růžový jednu generaci za rok. Housenky mohou někdy způsobit značné škody. Na jaře napadají rašící pupeny, později napadají u ovocných stromů slupku plodů. (Rotrekl, 2002)
45
5.18 Háďátko kořenové - Meloidogyne mariony (Jaša, Zavadil, 2008m Walter, 2005 – autor latinského názvu nezjištěn) Třída: Secernentea, Řád: Háďátka – Tylenchida (Šefrová, 2006) Jsou to drobní nitkovití červi o délce 0,5 – 1 mm. Vnikají do mladých kořenů a škodí jim nejen sáním, ale i tím, že svými výměšky dráždí pletiva k tvorbě nádorků, tzv. novotvarů. Nádorky přerušují činnost kořenů, nutí je k stále novému přemostění poškozeného místa a tím vysilují keř. Růže špatně rostou, vadnou a odumírají. Háďátka mají velkou rozmnožovací schopnost a mohou zamořit celý záhon. Rosa canina je odolnější než R. multiflora. (Jaša, Zavadil, 2008) Mezi preventivní ochranu růží patří z jara, i když ne stoprocentně, osázení pozemku aksamitníkem (Tagetes), který se na podzim zaryje do půdy. Do porostu můžeme některou nízkou odrůdu aksamitníku mezi keře růží vysadit a na podzim při zazimování rostlin zarýt do země. Aby se háďátko do výsadby nezavleklo, musíme zajistit zdravý sadbový materiál, popřípadě máčení jejich kořenů na 10 minut v teplé vodě při teplotě 50 °C. (Walter, 2005)
Obr. 38 Háďátko kořenové (www.skudci.com, 2010)
Bakteriální nádorovitost způsobuje na růžích podobné škody jako háďátka hálkotvorná. Jsou to bakterie Agrobacterium tumefaciens Conn, 1942, které podněcují
46
buňky kořenů, kořenového krčku i dolní části dřeva k nadměrnému bujení, tím se vytvářejí nádorovité výrůstky různé velikosti a tvaru. Bakterie vnikají do rostliny poraněným pletivem způsobeným při okopávce, nahrnování půdy na zimu nebo na kořenech. Nádory jsou zpočátku měkké, později se buď rozpadají nebo dřevnatějí. Příznaky nejsou vždy nápadné. Někdy se projevují zpomalením růstu a žloutnutím listů, rostlina chřadne a nakonec hyne. Choroboplodné bakterie se šíří půdou, vodou i pracovním nářadím, roznášejí je drobní živočichové, někdy jsou zavlečeny do zahrady s infikovaným výsadbovým materiálem. Ochrana spočívá hlavně v prevenci. Výpěstky se před výsadbou prohlédnou, ojedinělý napadený kořen se odřízne a většinou se tím nákaza zlikviduje. (Walter, 2005)
Ve starší literatuře z roku 1956 byli uvedeni mimo předešlých i další škůdci: Zobonoska růžová, Lalokonosec lesní, Listopas obecný, Píďalka zhoubná, Štětconoš trnkový, Podkopníček spirálový, Mšice maliníková, bavlníková, jabloňová, skleníková, Zlatěnka lužní, tmavokřídlá, růžová, Zlatohlávek huňatý, Pidikřísek ovocný. (Miller, 1956)
Latinské názvy byly převzaty ze Seznamu škodlivých organismů rostlin (Kůdela et al., 2002) a ze Zemědělské entomologie. (Miller, 1956)
6. MATERIÁL A METODIKA 6.1 Charakteristika vybraných parků Sledování výskytu druhového spektra škůdců bylo prováděno ve vybraných parcích, kterými byly Tyršův sad, ulice Husitská, Špilberk, Denisovy sady a Arboretum Mendelovy univerzity v Brně. Všechny parky jsou podrobně představeny v dalších bodech. V obrázku č. 39 a č. 40 můžeme vidět polohy jednotlivých vypsaných parků.
47
Obr. 39 Mapa umístění vybraných brněnských parků (Google maps, 2010) Červeně – ulice Husitská, zeleně – Arboretum, tyrkysově – Tyršův sad, žlutě – Špilberk, růžově – Denisovy sady
48
Obr. 40 Mapa umístění vybraných brněnských parků - satelitní snímek (Google maps, 2010) Červeně – ulice Husitská, zeleně – Arboretum, tyrkysově – Tyršův sad, žlutě – Špilberk, růžově – Denisovy sady
6.1.1 Tyršův sad Tyršův sad je prohlášen kulturní památkou. V parku se nachází velký sortiment květin a kvetoucích dřevin. V roce 2000 byla ukončena celková obnova parku dle projektu profesora Ivara Otruby. V parku bylo vytvořeno rozárium, vybudováno dětské hřiště a konstrukce s popínavými rostlinami. Specifikem parku je speciální záhon pro nevidomé a slabozraké. (www2.brno.cz, 2010)
49
Obr. 41 Tyršův sad – satelitní snímek (Google maps, 2010)
Obr. 42 Tyršův sad (Google maps, 2010)
50
6.1.2 Denisovy sady Denisovy sady a park Studánka, dříve park Františkov, jsou prvním veřejným parkem v Čechách a na Moravě založeným veřejnou správou (moravskými zemskými stavy) v letech 1814 až 1818. Parky, s klasicistními stavbami v sousedství areálu Národní kulturní památky Petrov, jsou prohlášeny kulturními památkami. V roce 1815 byla v parku založena botanická zahrada jako zemský herbář s 223 druhy dřevin. V roce 1939 - 1941 prodloužení Husovy ulice rozdělilo park Františkov na Denisovy sady a park Studánka. V roce 1999 byly pod správu veřejné zeleně města Brna přiřazeny také IV. a V. terasa Kapucínských zahrad, které jsou volně přístupné veřejnosti a navazují na areál Denisových sadů. (www2.brno.cz, 2010)
Obr. 43 Denisovy sady (Google maps, 2010)
Obr. 44 Denisovy sady – satelitní snímek (Google maps, 2010)
51
6.1.3 Ulice Husitská Na Slovanské náměstí navazuje ulice Husitská, na které jsou po obou stranách vysázeny ve skupinkách růže, které patří pod správu městské zeleně.
Obr. 45 ulice Husitská (Google maps, 2010)
Obr. 46 ulice Husitská – satelitní snímek (Google maps, 2010)
6.1.4 Špilberk – u pétanque Městský park Špilberk se rozkládá na ploše 17 ha. Je nejvýznamnějším brněnským parkem založeným městskou správou a jako jedinečná památka zahradního umění je spolu s hradem Špilberk prohlášen Národní kulturní památkou. Park v romantickém slohu byl založen z podnětu brněnského starosty Christiana d'Elverta v letech 1861 až 1862. Základem kompozice parku byly promenádní cesty s alejemi a
52
vyhlídkovými místy a krajinářské výsadby dřevin a bylin. Dřeviny k výsadbě byly získávány převážně darem z okolních panství, od významných osobností a brněnských občanů. Od 80. let 19. století do 20. let 20. století byl park doplňován vyhlídkovými altány a pomníky a bylo zde zřízeno městské zahradnictví pro péči o brněnskou veřejnou zeleň. U pétanque jsou vysázené růže, ty byly předmětem sledování v rámci diplomové práce. (www2.brno.cz, 2010)
Obr. 47 Špilberk (Google maps, 2010)
Obr. 48 Špilberk – satelitní snímek (Google maps, 2010)
53
6.1.5 Arboretum Mendelovy univerzity v Brně Nejstarší část zahrady byla založena v roce 1936, většina areálu byla budována od roku 1969. V zahradě je přes 5 tisíc taxonů dřevin, 4 tisíce trvalek, skalniček a rostou na více než 10 hektarech. Ve skleníku se nachází sbírka více než 2 tisíc orchidejí. Zahrada je kromě cenných sbírek (rody Cotoneaster, Iris × barbata, Salix, Saxifraga sect. Porophyllum) také ukázkou originální zahradní architektury.
Z historie zahrady Myšlenka založení botanické zahrady při Vysoké škole zemědělské vznikla v roce 1926. Tehdejší zahrada představovala jen malou plochu poblíž areálu školy, která obsahovala taxony bylin se zaměřením na zemědělskou produkci. V návaznosti na tuto zahradu bylo v roce 1938 založeno arboretum pro potřeby výuky lesních inženýrů. Jeho zakladatelem byl vynikající pedagog a vědec Prof. August Bayer. V 60. létech byla potřeba rozšířit objekt školy a původní botanická zahrada musela ustoupit nové výstavbě. V roce 1967 bylo vydáno rozhodnutí o výstavbě nové botanické zahrady a
arboreta v
návaznosti
na dříve založené arboretum.
(http://arboretum.mendelu.cz, 2010)
Obr. 49 Arboretum Mendelu v Brně (Google maps, 2010)
54
Obr. 50 Arboretum Mendelu v Brně – satelitní snímek (Google maps, 2010)
6.2. Monitoring škůdců Ve vybraných brněnských parcích byly v roce 2008/2009 a 2009/2010 prováděny výzkumy, které jsou součásti této diplomové práce. Zjišťování druhového spektra škůdců růží jsem prováděla v zimním období a v době vegetace. V parcích jsem v zimním období (v době vegetačního klidu) odebírala vzorky v podobě části výhonů z růží o délce 20 cm, 1 - 2letých větví, a po 20 kusech z každého vybraného parku. Tento postup odběru vzorků jsem zvolila podle metodiky sledování jabloní (ovocných dřevin). (Muška, Hrudová, 2005) Takto získané vzorky byly uloženy do papírových sáčků, řádně označeny (název parku, počet kusů) a uchovány v chladném prostředí. Poté byly vzorky sledovány pod mikroskopem typu Olympus SZX 9, kde jsem zjišťovala počet vajíček mšic a přítomnost jiných škůdců, poté byly výsledky zaznamenány do tabulky a výsledek byl přepočítán na 1 m délky výhonu. V letním období jsem prováděla vizuální kontrolu napadení keřů růží ve vybraných parcích. Tato pozorování jsem zaznamenala také formou fotodokumentace pomocí fotoaparátu CANON SX 110. Hodnotila jsem hustotu napadení mšicemi pomocí zvolené stupnice uvedené v tabulce:
55
Tab. 1: Zvolená stupnice hustoty napadení
Stupnice napadení
Počet mšic
0
0
1
méně než 10
2
10 – 25
3
25 - 100
4
100 - 200
5
200 a více
Obr. 51 Mikroskop typu Olympus SZX 9 – používaný při sledování vajíček mšic
(http://www.colour-your-life.cz, 2010)
56
7. VÝSLEDKY Mým úkolem bylo zjistit druhové spektrum škůdců na růžích ve vybraných parcích. Praktická část diplomové práce se skládala ze dvou částí. V zimním období v letech 2009 a 2010 (v době vegetačního klidu) jsem zjišťovala výskyt vajíček mšic ve vybraných parcích. Sledovala jsem letorosty růží pod mikroskopem. Zjištěné výsledky jsou zapsané v tabulce 2, ve které je zaznamenán počet odběrů, počet vajíček mšic na 20 cm délky a počet vajíček mšic přepočítán na 1 m délky výhonů jak v zimním období v únoru roku 2009 tak v únoru v roce 2010. Největší množství vajíček mšic jsem zjistila v Tyršově sadu jak v roce 2009 tak v roce 2010, ve kterém bylo zjištěno ještě větší množství vajíček než v minulém roce. Jak je vidět v tabulce 2, výskyt vajíček byl zjištěn jen u Rosa rugosa, která je hustě ostnitá a vajíčka se tam více udržela než u ostatních druhů, u kterých vajíčka mohla, vlivem dlouhé kruté zimy, být potravou pro ptactvo. V roce 2009 hned po Tyršově sadu byl nejvíce napadený park Špilberk, v ostatních parcích, Denisovy sady, ulice Husitská a Arboretum Mendelovy univerzity v Brně, nebyl výskyt vajíček mšic zjištěn. Největší množství vajíček v roce 2010 bylo opět zjištěno v Tyršově sadu, méně na ulici Husitská, na Špilberku, v Arboretu Mendelu v Brně a Denisových sadech nebyla vajíčka zjištěna. Výsledky sledování množství vajíček v jednotlivých parcích jsou znázorněny také v grafu 1.
Tab. 2: Množství vajíček sledované v zimním období
Místo odběru
Špilberk
Počet odběrů
5 ks
5 ks
Počet
2009
Počet
2010
vajíček/20cm
Počet
vajíček/20cm
Počet
10, 2, 4, 0, 0
2, 0,3, 0, 0
vajíček/1m
vajíček/1m
50, 10, 20, 4, 0, 2, 0, 0
20, 0, 10,
0,0
0, 0
10, 0, 15,
0, 4, 0, 0, 0
0, 0 10 ks
0, 0, 0, 0, 0,
0
0, 0, 0, 0, 0 Husitská
10 ks
0, 20, 0, 0, 0
0, 0, 0, 0, 0,
0
0, 0, 0, 0, 0
0, 0, 0, 0, 0,
0
0, 0, 0, 0, 0
3, 2, 0, 0, 0,
15, 10, 0,
0, 0, 0, 0, 0
0, 0, 0, 0, 0, 0, 0
57
10 ks
0, 0, 0, 0, 0,
0
0, 0, 0, 0, 0
2, 0, 3, 2, 0,
10, 0, 15,
0, 0, 0, 0, 0
10, 0, 0, 0, 0, 0, 0
Denisovy
10 ks
0, 0, 0, 0, 0,
sady
Tyršův sad
Arboretum
0
0, 0, 0, 0, 0
0, 0, 0, 0, 0,
0
0, 0, 0, 0, 0
5 ks
0, 0, 0, 0, 0
0
0, 0, 0, 0, 0
0
5 ks
0, 0, 0, 0, 0
0
0, 0, 0, 0, 0
0
10 ks
17, 4, 4, 5, 8,
85, 20, 20, 15, 10, 11, 7,
75, 50, 55,
(R. rugosa)
0, 0, 0, 0, 0
25, 40, 0,
7, 0, 0, 0, 0,
35, 35, 0,
0, 0, 0, 0
0
0, 0, 0, 0
5 ks
0, 0, 0, 0, 0
0
0, 0, 0, 0, 0
0
5 ks
0, 0, 0, 0, 0
0
0, 0, 0, 0, 0
0
5 ks
0, 0, 0, 0, 0
0
0, 0, 0, 0, 0
15, 25, 0,
(R. rugosa)
0, 0
5 ks
0, 0, 0, 0, 0
0
0, 0, 0, 0, 0
0
5 ks
0, 0, 0, 0, 0
0
0, 0, 0, 0, 0
0
5 ks
0, 0, 0, 0, 0
0
0, 0, 0, 0, 0
0
Tab. 3: Zjištění hustoty napadení mšic na růžích ve vybraných parcích Místo odběru
Typ druhu
Hustota
Špilberk
parkové
0
parkové
0
parkové
0
parkové
3
pokryvné
2
parkové
1
parkové
0
pokryvné růže
0
R. rugosa
3
popínavé
5
parkové
2
R. rugosa
2
popínavé
2
Husitská
Denisovy sady
Tyršův sad
Arboretum
58
´Kassel´
3
pokryvná
2
Napadení ve vegetačním klidu 14 12 Počet vajíček na 1m délky výhonu
10 8 6 4 2010 2009 Arboretum
Ttyršův sad
Denisovy sady
Husitská
Špilberk
2 0
Graf 1: Grafické znázornění množství vajíček ve vybraných parcích v období dvou let
Obr. 52 Vajíčka mšic – zvětšeno mikroskopem
59
V letním období jsem zjišťovala hustotu napadení mšic na růžích v parcích. Stupnici hustoty napadení jsem si sama zvolila, tato stupnice je uvedena v tabulce 1. V tabulce 3 je přehled jednotlivých parků a hustota jejich napadení mšicemi podle zvolené stupnice. Prohlížením keřů růží, následným určením druhů a fotodokumentací jsem zjistila, že se na růžích v parcích vyskytovala převážně kyjatka travní. Na obr. 53 je kyjatka travní s larvou pestřenky, která hraje roli v biologické ochraně proti kyjatkám. Na obr. 54 jsou vidět symptomy, kdy se vlivem sání kolem nervatury listu objevuje žluté zbarvení. Největší napadení mšicemi bylo v Tyršově parku, kde jsem pořídila i obr. 53 s kyjatkou travní a larvou pestřenky. Větší množství mšic bylo i na ulici Husitské, kde jsou malé výsadby u autobusových zastávek. V Denisových sadech byl výskyt minimální, byly napadeny hlavně keřové růže a pokryvné růže byly bez škůdců. Na Špilberku nebyly na růžích zjištěny mšice ani jiní škůdci, růže byly ve velké míře napadeny padlím a na keřích růží se objevovaly uschlé výhonky, důvodem mohla být nevhodná výživa rostlin a řez. V grafu 2 vidíme, že se Arboretum Mendelovy univerzity v Brně umístilo na třetím místě v hustotě napadení mšicemi. Na začátku května byla na keřích objevena kyjatka osenní, v dalších měsících už nebyla spatřena, důvodem byla chemická ochrana vhodnými přípravky. V červenci byla na keřích objevena kyjatka travní. V arboretu provádí ochranu keřů růží tím, že na podzim provedou řez růží, rytí pozemku a přikrytí keřů růží chvojím nebo nakopčení zeminou, do výšky asi 5 cm. Provádí i letní řez a v případě nutnosti používají chemické přípravky proti škůdcům, které jsou povolené pro daný rok v Seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin vydaném Státní rostlinolékařskou správou. Vybrané brněnské parky se proti škůdcům chemicky neošetřují, řez růží byl proveden jen v Tyršově sadu u velkokvětých a mnohokvětých růží a zimní přikrývkou v podobě chvojí.
60
Stupeň napadení v době vegetace 2009 3,5 3 Stupeň napadení
2,5 2 1,5 1 0,5 0 Špilberk
ulice Husitská
Denisovy sady
Tyršův sad Arboretum
Graf 2: Grafické znázornění hustoty napadení ve vybraných parcích v letním období roku 2009
Obr. 53 Imaga kyjatky travní
61
Obr. 54 Kyjatka travní a larva pestřenky
Obr. 55 Symptomy sání kyjatky – žluté skvrnky kolem žilek vlivem sání
62
Ve vybraných parcích se vyskytovala kyjatka travní a na začátku května v Arboretu Mendelovy univerzity v Brně kyjatka osenní. Vlivem sání letorosty vadnou a zasychají. Mšice vylučují na list lepkavou šťávu tzv. medovici. Šťáva tuhne, znemožňuje asimilaci a je živnou půdou cizopasných hub. Okřídlené samičky přelétávají na jiné hostitele a na podzim se opět vrací na růže. Přezimují černá vajíčka. Za suchého a teplého počasí se mšice nadměrně rozmnožují. Mšice jsou přenašeči původců virových chorob. Mšice mají i přirozené nepřátelé, kterými jsou napadány. K přirozeným nepřátelům patří slunéčkovití (Coccinellidae), pestřenkovití (Syrphidae), mšicomarovití (Aphidiidae), zlatoočkovití (Chrysopidae), některé ploštice, pavouci, roztoči aj. Jejich výskyt můžeme podporovat vyloučením použití širokospektrálních insekticidů. Součástí ochrany proti škůdcům je i ošetřování keřů růží vhodnými pěstitelskými zásahy, mezi které patří řez na podzim u velkokvětých a mnohokvětých růží, u popínavých růží se výhony nechávají růst a na jaře se vyvazují k opoře, na podzim se provádí rytí pozemku a nakopčení zeminy na keře růží do výšky cca 5 cm jako zimní pokrývku nebo se používá chvojí. Na jaře se podle potřeby provede řez k opravě keře a za vegetace se provádí tzv. „letní řez“. U mnohokvětých růží se odstraňují odkvetlé květy, u velkokvětých růží se většinou poupata nebo rozvíjející květy uříznou, používají se do vazačství, z horních oček znovu vyraší nová poupata a u popínavých růží u neremontujících druhů se květy většinou nechávají kvůli tvorbě šípků na podzim. (Jaša, Zavadil, 2008) V případě škodlivého výskytu kolonií mšic se provádí chemická ochrana vhodnými insekticidy. Zimní ošetření provádíme při výskytu několika vajíček na 1 m větví vhodnými přípravky na bázi olejů, např. Oleoekol. U růží není stanovena indikace ošetření. Ošetření se provádí tehdy, je-li patrné napadení a tak znehodnocena estetická hodnota těchto okrasných rostlin. Pro jarní ošetření používáme přípravky, mezi které patří např. Mospilan 20 SP a Pirimor 50 WG. Insekticid Pirimor 50 WG je vysoce selektivní aphicid, který nehubí necílové organismy, jako jsou opylovači a predátoři, používá se v koncentraci 0,05 – 0,075 % a v aplikační dávce 400 – 1000 l/ha. Mospilan 20 SP je systémově účinný insekticid ve formě ve vodě rozpustného prášku určený k hubení širokého spektra škůdců, používá se 0,25 kg/ha (v koncentraci 0,04%). (www.agromanual.cz, 2010) K chemické ochraně se používají jen přípravky uvedené pro daný rok v Seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin vydávaném Státní rostlinolékařskou správou. 63
8. DISKUSE Jak uvádějí Jaša a Zavadil (2008) nejvíce škodí na růžích kyjatka růžová a méně kyjatka travní a osenní. V arboretu byla začátkem května zjištěna kyjatka osenní a začátkem července podle dokumentace se na keřích růží objevila kyjatka travní, kterou uvádí ve své publikaci i Miller (1956). Jak uvádí Miller (1956), kyjatka travní se koncem dubna nachází na drobných lístcích a na výhoncích růží, okřídlené mšice odlétají na různé trávy a od října do listopadu se vrací zpět na růže. Kyjatka travní byla na keřích růží objevena už koncem června – začátkem července. Další škůdci, kteří jsou uvedeni v literární části se ve sledovaných brněnských parcích tj. Tyršově sadu, Špilberku, Denisových sadech, ul. Husitské parku ani v Arboretu Mendelovy univerzity v Brně nevyskytly. Na keřích růží byly v koloniích mšic objeveny i larvy pestřenky (Syrphidae), která patří mezi přirozené nepřátelé mšic, mezi další přirozené nepřátele patří slunéčkovití (Coccinellidae), mšicomarovití (Aphidiidae), zlatoočkovití (Chrysopidae), některé ploštice, pavouci, roztoči a další, které uvádějí Miller (1956), Jaša a Zavadil (2008), Křístek a Urban (2004).
64
9. ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo zjistit druhové spektrum škůdců na růžích ve vybraných brněnských parcích a v Arboretu Mendelovy univerzity v Brně. Zjišťování škůdců probíhalo v době vegetačního klidu a v době vegetace v roce 2009 a 2010. V době vegetačního klidu 2009 a 2010 bylo zjištěno množství vajíček mšic na výhonech růží ve vybraných parcích. Největší množství vajíček bylo v obou letech nejvíce zjištěno v Tyršově sadu, vajíčka byla jenom na Rosa rugosa na ostatních druzích růží nebyla vajíčka zjištěna ani v jednom roce. V zimním období 2009 bylo dále zjištěno větší množství vajíček na Špilberku a potom na ulici Husitské, v roce 2010 byl výskyt vajíček mšic menší, v Arboretu 2010 byly zjištěny vajíčka na růži svraskalé (Rosa rugosa) na ostatních druzích nebyla zjištěna. Důvodem, proč nebyla vajíčka mšic na ostatních druzích růží, jenom na růži svraskalé, může být délka vegetačního klidu, vajíčka mohla být potravou pro ptactvo na druzích méně ostnitých. V době vegetace 2009 byla ve vybraných parcích zjištěna kyjatka travní. Největší hustota napadení kyjatkou travní byla v Tyršově sadu, dále na ulici Husitská a v Arboretu Mendelu v Brně. V Denisových sadech byla hustota napadení kyjatkou nejmenší a v parku na Špilberku se kyjatka travní ani jiní škůdci nevyskytovali. Na Špilberku byly keře růží ve velké míře napadeny padlím a vykazovaly příznaky nevhodné výživy a řezu, s výskytem většího počtu uschlých výhonů. V Arboretu Mendelu v Brně se na začátku května objevila na růžích kyjatka osenní a v červenci se vyskytovala na růžích i kyjatka travní. Důvodem, proč bylo v Tyršově sadu největší napadení mšicemi, může být poloha jednotlivých parků. Tyršův sad je uzavřeným prostranství ze všech stran, Špilberk a Denisovy sady se nachází na kopci, kde dochází k většímu proudění vzduchu, ulice Husitská je hodně frekventovaná ulice, kde se růže asi neošetřují řezem ani chemicky, proto je tam výskyt mšic vysoký podobně jako v Tyršově sadu. V Arboretu Mendelovy univerzity v Brně se pravidelně keře ošetřují vhodnými pěstitelskými zásahy, tak i vhodnými chemickými přípravky. Ostatní škůdci zmiňovaní v literární části nebyli v parcích zjištěni. Na základě zjištěného druhu škůdců bych navrhla ochranu keřů růží proti mšicím vhodnými pěstitelskými zásahy a chemickými přípravky.
65
10. POUŽITÁ LITERATURA Dušková, L. – Kopřiva, J. Ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 88 s. ISBN 978-80-247-2756-1
Hurych, V. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. 2. vyd. Český Těšín: Finidr, 2003. ISBN 80-85362-46-5
Jaša, B. – Zavadil, B. Encyklopedie růží. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2008. 212 s. ISBN: 978-80-251-2322-5
Křístek, J. - Urban, J. Lesnická entomologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 445 s.
Kůdela, V. – Koucourek, F. a kol. Seznam škodlivých organismů rostlin. Praha: Agrospoj, 2002. 342 s. ISBN: 80-7084-232-6
Miller, F. Zemědělská entomologie. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1956. 1056 s.
Muška, F. – Hrudová, E. Indikace ošetření proti hlavním škůdcům zemědělských plodin. České Budějovice: Orion, 2005. 48 s.
Novák, V. J. A. - Hrozinka, F. - Starý, B. Atlas hmyzích škůdců lesních dřevin. 1. vyd. Praha, 1974. 127 s.
Pokorný, V. Atlas brouků. 1. vyd. Praha: Paseka, 2002. 150 s. ISBN: 80-7185-484-0
Rotrekl, J. Zemědělská entomologie II: (nejdůležitější hmyzí škůdci zeleniny, ovocných plodin a vinné révy). 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2002. 95 s. ISBN 80-7157-574-7.
Skuhravý, V. - Skuhravá, M. Bejlomorky lesních stromů a keřů. Písek: Matice lesnická, 1998. 174 s. Dobové spisky. ISBN 80-86271-00-5.
66
Šefrová, H. Rostlinolékařská entomologie. 1. vyd. Brno: Konvoj, 2006. 257 s. ISBN 807302-086-6.
Walter, V. RŮŽE (Rady pěstitelům). 2. vyd. Praha: Aventinum nakladatelství, 2005. 192 s. ISBN: 80-7151-247-8
Větvička, V. Růže. 1. vyd. Praha: BRIO, 1997. 128 s. ISBN 80-902209-2-4
Kabíček, J. Štítenka šípková – problémový škůdce růží. Zahradnictví cit 3/ 2009. 70 s., článek na straně 54
Matlák, J. Celoroční ochrana zahradnických plodin. Flóra na zahradě cit 1/ 2002. 82 s., článek na straně 6 a 13
Internetové zdroje: Seznam registrovaných přípravků a dalších prostředků na ochranu rostlin 2010 (navštíveno 10. 3. 2010) Dostupné: http://www.srs.cz/portaldoc/pripravky_na_ochranu_rostlin/informace_pro_zemedelce/r egistrace/2B8020E9d01.pdf
Holub, A. Růže – trocha botaniky. (navštíveno: 5. 2. 2010) Dostupné: http://www.garten.cz/a/cz/817-ruze-trocha-botaniky/
Přípravky na ochranu rostlin, hnojiv a osiv – Třásněnky. (navštíveno: 10. 2. 2010) Dostupné: http://www.agromanual.cz/cz/atlas/skudci/skudce/trasnenky.html
Veřejná zeleň města Brna, Denisovy sady. (navštíveno: 25. 2. 2010) Dostupné: http://www2.brno.cz/index.php?nav01=2222&nav02=6&nav03=1247&obrazek=3170
Veřejná zeleň města Brna, Tyršův sad. (navštíveno: 25. 2. 2010) Dostupné: http://www2.brno.cz/index.php?nav01=2222&nav02=6&nav03=6&obrazek=3174
67
Veřejná zeleň města Brna, Špilberk. (navštíveno: 25. 2. 2010) Dostupné: http://www2.brno.cz/index.php?nav01=33&nav02=4024&nav03=1530&nav04=3879& nav05=1532&nav06=1542
Arboretum Mendelovy univerzity v Brně. (navštíveno: 2. 3. 2010) Dostupné: http://arboretum.mendelu.cz/cz/arboretum
Internetové zdroje obrázků a map:
Google maps (navštíveno 1. 3. 2010) Dostupné: http://maps.google.com/maps?client=opera&rls=cs&oe=utf-8&ie=UTF8&hl=cs&tab=wl
Friesen, N. Rosa canina (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.bogos.uniosnabrueck.de/Bilder/Web-Fotos/Rosa%20canina(Bluete)(87-20-0022-80).jpg
Zlesak, D. C. Rosa glauca (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.extension.umn.edu/projects/yardandgarden/yglnews/images2/June152008/re dleaf7_600px.jpg
Vymazal, M. Rosa hugonis (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.garten.cz/images_data/4860-rosa-hugonis-ruze-hugova-1.jpg
Rosa rugosa (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.millersoap.com/Desktops/RosaRugosaDESK.jpg
Rosa nitida (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.mun.ca/botgarden/images/content/55-795988559.jpg
Rosa pimpinellifolia (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.pflanzenverkauf.ch/data/509.jpg
Rosa x alba ´Maxima´ (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné:
68
http://www.perryhillnurseries.co.uk/Catalogue/Roses/images/Resized_RosaAlbaSemiPl enaDSCF0001_.jpg
Rosa centifolia (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.mixaroma.com/blog/wp-content/uploads/2009/11/rose_centifolia.jpg
Rosa foetida (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://ruze.wi.cz/ruze-160/rosa-x-harisonii-1.jpg
Rosa x harisonii (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://ruze.wi.cz/ruze-160/rosa-x-harisonii-1.jpg
Rosa moyesii (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.classicroses.co.uk/gfx/media/home/roser/rosamoyesiigeranium300.jpg
Rosa x pruhoniciana (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.helpmefind.com/rose/pl.php?n=42350
Rosa willmottiae (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.welt-der-rosen.de/Grafik/RosaWillmottiae_hilscher.jpg
´American Pillar´ (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.gardenvines.com/shop/images/rosa_american_pillar.gif
Rosa 'Mainzer Fastnacht' – čajohybrid (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.garten.cz/images_data/4894-rosa-mainzer-fastnacht.jpg
´Austriana´ (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.weber-rosen.de/assets/images/G_austriana.jpg
Sviluška chmelová (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://mint.ippc.orst.edu/images/spidermites_i.jpg
69
Pavučinky na růžích (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.plante-doktor.dk/Tetranychus%20urticae.jpg
Kyjatka travní (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://syngenta.cz/data/atlas_nahled/msice_1.jpg
Kyjatka osenní (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://syngenta.cz/data/atlas_nahled/msice_2.jpg
Puklice švestková (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.zssudice.cz/Příroda--SRT/Přírodai/Různé/Beránek/Puklice%20švestková.jpg
Pidikřísek (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://farm3.static.flickr.com/2563/3979776651_2179d85018_o.jpg
Housenice pilatky růžové (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.jahody.unas.cz/obrazky/skudci/pilatka_ruzova_01.jpg
Příznaky napadení pilatěnkou drobnou (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.zahradavkapse.cz/poradna/rostliny/okrasne-rostliny/ruze/pilatenkadrobna.html
Hálka způsobená žlabatkou růžovou (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://michal-duda.euweb.cz/diplolepis_rosae_3.jpg
Listokaz zahradní – dospělec (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.skudci.com/files/listokaz-5.jpg
Larvy listokaze zahradního (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.skudci.com/files/listokaz-5.jpg
Chroust obecný – dospělec (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://toulky.kolas.cz/2002/morava/pavlov/02502067.jpg 70
Larva chrousta – ponrava (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.skudci.com/files/chroust-obecny-3.jpg
Zlatohlávek zlatý (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.hmyz.info/fotky/coleoptera/cet_aurata.jpg
Kovařík – dospělec (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://syngenta.cz/cz/atlas/skudci/larvy-kovariku-dratovci.html
Drátovec – larva kovaříka (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://syngenta.cz/cz/atlas/skudci/larvy-kovariku-dratovci.html
Lalokonosec rýhovaný – dospělec (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.utulkaci4.wz.cz/m/lalok.jpg
Larva lalokonosce (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.skudci.com/files/lalokonosec4_0.jpg
Háďátko kořenové (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.skudci.com/files/hadatko-korenove-2.JPG
Mikroskop typu Olympus SZX 9 – používaný při sledování vajíček mšic (navštíveno 2. 3. 2010) Dostupné: http://www.colour-your-life.cz/Page/nctrue/sp18021/index.html
11. SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ Obr. 1 Rosa canina (Friesen, 2010)
Obr. 2 Rosa glauca (www.extension.umn.edu, 2010)
Obr. 3 Rosa hugonis (www.garten.cz, 2010)
Obr. 4 Rosa rugosa (www.millersoap.com, 2010)
71
Obr. 5 Rosa nitida (www.mun.ca, 2010)
Obr. 6 Rosa pimpinellifolia (www.pflanzenverkauf.ch, 2010 )
Obr. 7 Rosa x alba ´Maxima´(www.perryhillnurseries.co.uk, 2010)
Obr. 8 Rosa centifolia (www.mixaroma.com, 2010)
Obr. 9 Rosa foetida (ruze.wi.cz, 2010)
Obr. 10 Rosa x harmonii (ruze.wi.cz, 2010)
Obr. 11 Rosa moyesii (www.classicroses.co.uk, 2010)
Obr. 12 Rosa x pruhoniciana (www.helpmefind.com, 2010)
Obr. 13 Rosa willmottiae (www.welt-der-rosen.de, 2010)
Obr. 14 Kultivar ´American Pillar´ (www.gardenvines.com, 2010)
Obr. 15 Rosa 'Mainzer Fastnacht' – čajohybrid (www.garten.cz, 2010)
Obr. 16 Kultivar ´Austriana´ (www.weber-rosen.de, 2010 )
Obr. 17 Sviluška chmelová (mint.ippc.orst.edu, 2010 )
Obr. 18 Pavučinky na růžích (www.plante-doktor.dk, 2010)
Obr. 19 Kyjatka travní (syngenta.cz, 2010)
Obr. 20 Kyjatka osenní (syngenta.cz, 2010)
Obr. 21 Puklice švestková (www.zssudice.cz, 2010) 72
Obr. 22 Pidikřísek (farm3.static.flickr.com, 2010)
Obr. 23 Výhon růže se štítky štítenky šípkové (Kabíček, 2009)
Obr. 24 Vrstvy štítků signalizují dlouhodobý výskyt štítenek (Kabíček, 2009)
Obr. 25 Pilatky na růžích (Matlák, 2002)
Obr. 26 Housenice pilatky růžové (www.jahody.unas.cz, 2010)
Obr. 27 Příznaky pilatěnky drobné (www.zahradavkapse.cz, 2010)
Obr. 28 Hálka způsobená žlabatkou růžovou (michal-duda.euweb.cz, 2010)
Obr. 29 Listokaz zahradní – dospělec (www.skudci.com, 2010)
Obr. 30 Larvy listokaze zahradního (www.skudci.com, 2010)
Obr. 31 Chroust obecný – dospělec (toulky.kolas.cz, 2010)
Obr. 32 Larva chrousta – ponrava (www.skudci.com, 2010)
Obr. 33 Zlatohlávek zlatý (www.hmyz.info, 2010)
Obr. 34 Kovařík – dospělec (syngenta.cz, 2010)
Obr. 36 Lalokonosec rýhovaný – dospělec (www.utulkaci4.wz.cz, 2010)
Obr. 37 Larva lalokonosce (www.skudci.com, 2010)
Obr. 38 Háďátko kořenové (www.skudci.com, 2010)
73
Obr. 39 Mapa umístění vybraných brněnských parků (Google maps, 2010) Červeně – ulice Husitská, zeleně – Arboretum, tyrkysově – Tyršův sad, žlutě – Špilberk, růžově – Denisovy sady
Obr. 40 Mapa umístění vybraných brněnských parků - satelitní snímek (Google maps, 2010) Červeně – ulice Husitská, zeleně – Arboretum, tyrkysově – Tyršův sad, žlutě – Špilberk, růžově – Denisovy sady
Obr. 41 Tyršův sad – satelitní snímek (Google maps, 2010) Obr. 42 Tyršův sad (Google maps, 2010) Obr. 43 Denisovy sady (Google maps, 2010) Obr. 44 Denisovy sady – satelitní snímek (Google maps, 2010) Obr. 45 ulice Husitská (Google maps, 2010)
Obr. 46 ulice Husitská – satelitní snímek (Google maps, 2010)
Obr. 47 Špilberk (Google maps, 2010)
Obr. 48 Špilberk – satelitní snímek (Google maps, 2010)
Obr. 49 Arboretum Mendelu v Brně (Google maps, 2010)
Obr. 50 Arboretum Mendelu v Brně – satelitní snímek (Google maps, 2010)
Obr. 51 Mikroskop typu Olympus SZX 9 – používaný při sledování vajíček mšic (www.colour-your-life.cz, 2010)
Obr. 52 Vajíčka mšic – zvětšeno mikroskopem
Obr. 53 Imaga kyjatky travní
74
Obr. 54 Kyjatka travní a larva pestřenky
Obr. 55 Symptomy sání kyjatky – žluté skvrnky kolem žilek vlivem sání
SEZNAM TABULEK Tab. 1: Zvolená stupnice hustoty napadení
Tab. 2: Množství vajíček sledované v zimním období
Tab. 3: Zjištění hustoty napadení mšic na růžích ve vybraných parcích
SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Grafické znázornění množství vajíček ve vybraných parcích v období dvou let
Graf 2: Grafické znázornění hustoty napadení ve vybraných parcích v letním období roku 2009
75