Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství
Pěstování olejnin Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
Ing. Blanka Kocourková, CSc.
Radek Bartoš
Brno 2013
Mendelova univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství
2011/2012
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Autor práce:
Radek Bartoš
Studijní program:
Agrobiologie
Obor:
Fytotechnika
Název tématu:
Pěstování olejnin
Rozsah práce:
30 - 40 stran
Zásady pro vypracování:
1. Bude vypracována literární rešerže o možnostech pěstování olejnin. 2. Podrobně bude popsána pěstitelská technologie méně pěstovaných druhů - slunečnice a tykev obecná. 3. Student se zaměří na získávaní oleje pomocí lisování za studena ze surovin získaných při ekologickém způsobu pěstování. 4. Bude popsána možnost lisování tykve olejné včetně nutných úprav lisu typu Farmet uno a duo.
Seznam odborné literatury:
1.
HABÁN, M. -- VAVERKOVÁ, Š. -- OTEPKA, P. Liečivé rastliny. Nitra : Slovenská poľnohospodárská univerzita , 2009. 134 s. ISBN 978-80-552-0177-1.
2. BARANYK, P. Olejniny. Praha: Profi Press, 2010. 206 s. ISBN 978-80-86726-38-0.
3.
MOUDRÝ, J. a kol. Alternativní plodiny. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2011. 142 s. ISBN 978-8086726-40-3.
4. Prosperující olejniny 2012. 2012, ČZU v Praze a Větrný Jeníkov.
Datum zadání bakalářské práce:
říjen 2010
Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2012
Radek Bartoš
Ing. Blanka Kocourková, CSc.
Autor práce
Vedoucí práce
prof. Ing. Miroslav Jůzl, CSc.
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.
Vedoucí ústavu
Děkan AF MENDELU
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Pěstování olejnin vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.
V Brně, dne
Poděkování:
Mé poděkování patří vedoucí mé bakalářské práce Ing. Blance Kocourkové, Csc za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi ochotně poskytovala. Dále děkuji své rodině za jejich psychickou podporu a toleranci.
Abstrakt Cílem mé bakalářské práce bylo prostudovat odbornou literaturu o možnostech pěstování olejnin s důrazem na pěstování v ekologickém zemědělství, doplněné o praktické zkušenosti z pěstování slunečnice roční a tykve olejné v Lanžhotě v Jihomoravském kraji. Nejpěstovanější olejninou v České Republice je řepka olejka, další druhy jsou slunečnice roční pěstovaná také v podmínkách ekologického zemědělství, mák setý, len olejný, hořčice bílá. Produkce olejnin v Lanžhotě se zpracovává lisováním oleje na lisu Farmet DUO a dále prodává na trhu dle platných zásad zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Rozšíření a zlepšení produkce olejnin v ekologickém zemědělství v Lanžhotě bude vyžadovat ověření jednak pěstování dalších druhů (len olejný), ale především varianty úprav lisu pro dosažení odpovídající produkce oleje za všech pěstovaných druhů.
Klíčová slova: Lisování, tykev olejná, slunečnice roční, len olejný
Abstract The object of my bachelor’s thesis was to study the professional literature about possiblities of cultiation of oilseeds crops with emphasis on cultivation in organic farming, completed with practical experiencies in cultivation of sunflower and pumpkin in Lanžhot, South Moravian region. Most commonly grown oilseed crop of Czech Republic is oilseed rape, other species is sunflower also grown in organic fading, opium poppy, flax, white mustard. The production of oilseeds crops in Lanžhot is processed by dressing oil with oilpress Farmet DUO and sold further on market by accordance with Act No 110/1997 Coll., on food and tobacco products. Expansion and improvement of oil production in organic farming in Lanzhot will require verification both cultivation of other species (flax) but above all modification options press to achieve adequate oil production of cultivated species.
Key words: pressing, pumkin, sunflower, flax
Obsah 1
ÚVOD ....................................................................................................................... 7
2
CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 8
3
SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY ................................................................. 9 3.1 3.1.1
Méně rozšířené druhy olejnin a jejich charakteristika .............................. 10
3.1.2
Rostlinné oleje .......................................................................................... 13
3.2
Lisování za studena ................................................................................... 13
3.2.2
Lisování za tepla ....................................................................................... 14
3.3
Popis lisu Farmet UNO/DUO ......................................................................... 16
3.4
Technologie pěstování vybraných druhů olejnin ............................................ 16
3.4.1
Technologie pěstování řepky olejky ......................................................... 16
3.4.2
Technologie pěstování hořčice ................................................................. 18
3.4.3
Technologie pěstování máku .................................................................... 20
3.4.4
Technologie pěstování lnu ........................................................................ 24 Pěstování olejnin v ekologickém zemědělství ................................................ 26
MATERIÁL A METODIKA.................................................................................. 26 4.1
5
Možnosti získávání olejů ................................................................................ 13
3.2.1
3.5 4
Charakteristika olejnin ...................................................................................... 9
Charakteristika stanoviště ............................................................................... 26
VÝSLEDKY A DISKUZE ..................................................................................... 27 5.1.1
Technologie pěstování tykve olejné (Curbita pepo, var. Oleifera) pro
produkci oleje ......................................................................................................... 27 5.1.2
Pěstování tykve olejné v ekologickém zemědělství v Lanžhotě............... 28
5.1.3
Technologie pěstování slunečnice roční ................................................... 30
5.1.4
Technologie pěstování slunečnice roční v ekologickém zemědělství
v Lanžhotě............................................................................................................... 34 5.2
Úprava lisu Farmet Duo pro lisování tykve a slunečnice v Lanžhotě ............ 35
6
ZÁVĚR ................................................................................................................... 35
7
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 37
1
ÚVOD
Podle údajů Českého statistického úřadu o sklizni zemědělských plodin dosáhla sklizňová plocha olejnin v roce 2008 celkem 483,9 tis. ha a olejniny zaujímaly 18,7 % výměry orné půdy České republiky. Olejniny se staly jednou z nejvýznamnějších komodit. Nejčastěji se pěstuje řepka olejka (Brassica napus L. convar. napus), slunečnice roční (Helianthus annuus). Mezi olejniny se také zařazuje mák setý (Papaver somniferum L), který je však využíván především k přímé spotřebě v potravinářství. Jako zdroj oleje se využívají další rostlinné druhy jako je len olejný (Linum usitatissimum L.), hořčice bílá (Sinapis alba L.). V menší míře se pěstují další olejniny jako jsou tykev olejná (Curbita pepo, var. Oleifera), pupalka dvouletá (Oenothera biennis), brutnák lékařský (Borago officinalis). Za olejninu se často považuje také ostropestřec mariánský (Silybum marianum), který je však naší nejpěstovanější léčivou rostlinou. Farmaceutický průmysl jej využívá až potom co se ze semen vylisuje olej. Světlice barvířská (Carthamus tinctorius L.) se také využívá k lisování jen okrajově, používá se častěji jako součást krmných směsí pro exotické ptactvo. Zájem o oleje rostlinného původu stoupá také z důvodu prospěšnosti pro lidský organismus. Obsah nenasycených mastných kyselin v rostlinných druzích, především kyseliny linolové a linoleové je předmětem zájmu výživových poradců.
Kyseliny, které se označují jako omega 3, 6 a 9 jsou z hlediska výživy lidí nezastupitelné a jejich zdrojem jsou oleje rostlinného původu.
7
2
CÍL PRÁCE
Cílem práce bylo vypracování literární rešerše o možnostech pěstování olejnin. Podrobně byla popsána technologie pěstování slunečnice a tykve olejné včetně možnosti pěstování těchto druhů v ekologickém způsobu pěstování. Dále bylo cílem popsat způsob získání oleje lisováním za studena pomocí lisu Farmet uno a duo.
8
3 SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY 3.1 Charakteristika olejnin Olejniny jsou takové rostliny, které v plodech, semenech nebo jiných rostlinných částech syntetizují oleje nebo tuky v takovém množství, že je ekonomické jejich průmyslové zpracování. Botanicky přísluší k různým čeledím a jsou zastoupeny jak vytrvalými druhy, tak jednoletými v ozimých i jarních formách. (Zimolka a kol. 2000) Olejniny nabývají na významu s rostoucím zájmem o zdraví prospěšné potraviny, možnostmi nepotravinářského využití v oblasti oleochemie, obnovitelných zdrojů, v neposlední řadě s rozvojem přírodní kosmetiky apod. Olejniny poskytují mimo hlavního produktu oleje vedlejší produkt pokrutiny, nebo extrahované šroty, které slouží jako cenná surovina pro výrobu krmných směsí. Mezi nejvýznamnější olejniny světa řadíme: sóju, řepku, bavlník, podzemnici, slunečnici, olivy, palmu olejnou a řadu dalších. Z Evropského hlediska jsou nejvýznamnější: řepka, slunečnice, oliva, sója, bavlník a len. V ČR se nejvíce pěstují tyto druhy olejnin: Řepka olejka (Brassica napus L. convar. napus), slunečnice roční (Helianthus annuus L.) a mák setý (Papaver somniferum L.), Graf 1. V menší míře hořčice, len a sója, ale také tykev olejná a další. Hlavním důvodem neustálého růstu ploch osetých olejninami jsou jejich dobré odbytové možnosti. Narůstající význam nabývá i zpracováním olejnin na bionaftu, zejména ze zamořených exhalátových oblastí, čímž se současně řeší i ekologické požadavky. Zvýšená pozornost v posledních letech byla věnována i výrobě a zpracování olejného lnu, který je významný pro výrobu fermeží a barev. K uvedeným vlastnostem olejnin je třeba připočítat přetrvávající ekonomická výhodnost pěstování olejnin, která je pro zemědělce důležitá. Na základě této skutečnosti patří olejniny k jedněm z mála plodin, kde je rychlý obrat zpeněžení, přičemž kromě zájmu v domácím zpracovatelském průmyslu existuje pořád nabídka výhodného vývozu hlavně řepky a slunečnice. Nárust pěstebních ploch olejnin v posledních letech byl podmíněn právě touto skutečností. Baranyk 2010 uvedl, že státy, které mají dostatečnou produkci potravin, se snaží nahrazovat hojně využívanou ropu rostlinnými oleji. Mimo ekonomického hlediska může být důvodem vyčerpatelnost zdrojů ropy, možnost využití 9
tuzemských surovin a cenová dostupnost.
Vývoj ploch těchto hlavních olejnin je
v grafu 1
Graf 1. Vývoj osetých ploch v ha v letech 1991 až 2012 (Ministerstvo zemědělství 2009) a ČSÚ
3.1.1 Méně rozšířené druhy olejnin a jejich charakteristika V ČR patří podle Baranyka a kol. 2010 k méně rozšířeným druhům olejnin: světlice barvířská (Carthamus tinctorius L.), lnička (Camelina sativa (L.) Crantz) a olejnička (Lallemantia iberica L.) Řada rostlinných druhů, ze kterých je možné získávat olej, ne všechny jsou označovány jako olejniny- Měsíček lékařský, perila křovitá, černucha setá. Velký počet z nich patří spíše mezi léčivé a kořeninové rostliny, luskoviny, zeleninu nebo okrasné rostliny. Výrazně se liší obsahem oleje, mají rozdílné spektrum mastných kyselin a vhodnost pro pěstování v různých půdně-klimatických podmínkách.
K méně rozšířeným olejninám, které je možné pěstovat v našich podmínkách a lze o nich uvažovat jako uplatnitelných v potravinářství nebo poskytnutí surovin pro průmysl, patří mnoho druhů mezi ně patří tykev olejná. Tyto druhy musí splňovat požadavky na rentabilní zpracování. Semena těchto rostlin musí obsahovat dostatečné množství oleje, nebo musí mít zajímavé spektrum mastných kyselin popřípadě vysoké zastoupení jedné mastné kyseliny. 10
3.1.1.1 Světlice barvířská – saflor Carthamus tinctorius L. Saflor je velmi stará kulturní plodina, která se u nás dříve pěstovala na poměrně velkých plochách. V současné době se v České Republice osévá přibližně 3 000 ha. Saflor je rostlina s dlouhou vegetační dobou, středně náročná na půdu, odolná proti suchu a s minimální spotřebou pesticidů. Dá se pěstovat na suchých půdách, kde se už nedaří slunečnici. Výnosy nažek se v našich podmínkách pohybují mezi 1,5 až 3 t/ha. Nažky obsahují dle odrůdy běžně 25 – 40 % polovysuchavého oleje s vysokým podílem kyseliny linolové nebo olejové v závislosti na typu, tzn., že vedle potravinářského je také průmyslové využití. U potravinářského využití je světlicový olej jeden z nejkvalitnějších, jeho využití je hlavně ve studené kuchyni, má taky vysoký dietetický význam, lze jej využít i k léčebným účelům. V nepotravinářské využití slouží k výrobě laků, barev, fermeží, linolea, mýdel atd. Vedlejší produkty získávání oleje, jako jsou pokrutiny a extrahované šroty jsou bohaté na bílkoviny, jsou tedy kvalitním krmivem pro drůbež, pro ostatní hospodářská zvířata jsou vhodné šroty. (Moudrý a kol. 2011)
3.1.1.2 Olejnička – Lallemantia iberica L. V této době začíná pozvolná renesance této plodiny, nejvíce v Německu, která je způsobena zájmem chemického průmyslu o nové suroviny splňující jeho požadavky a navíc jsou ekologicky vhodnější, než synteticky vyráběné produkty. Olejnička je převážně pěstována pro semena s obsahem 23 – 38 % rychle vysychavého oleje, velkým obsahem nenasycených mastných kyselin. Využívá se pro výrobu barev a laků, nepromokavých obleků, linolea, tiskařských inkoustů, mýdla aj. pokrutiny je možné zkrmovat. Tab. 1 Obsah mastných kyselin v oleji olejničky iberské v % (STRAŠIL, 2000 b) Kyselina
Průměr (%)
Palmitová
7,6
Stearová
1,9
Olejová
10,6
Linolová
16,4 11
Linolenová
62,4
Olejnička je nenáročná na předplodinu, sama je dobrou předplodinou pro ozimé i jarní obilniny. Nemá velké nároky na půdu, a proto může růstu na půdách, kde se nehodí jiné kulturní rostliny. (Moudrý a kol. 2011)
3.1.1.3 Lnička setá – Camelina sativa (L.) Crantz Lnička je velmi stará kulturní rostlina, která byla v minulosti pěstována na velkých plochách po celé Evropě. Na našem území jsou zjištěny nálezy lničky např. z keltských hradišť. Pěstování lničky se v České Republice rozšířilo zejména po druhé světové válce jako náhradní plodina za zaoranou řepku. V roce 1954 se lnička pěstovala přibližně na 7 000 hektarech. V pozdější době lničku vytlačili nově zavedené výnosnější a pro potravinářské využití kvalitnější olejniny. Lnička je nenáročná, značně odolná proti chorobám a škůdcům, s jednoduchou agrotechnikou. Lnička je stejně jako len zdrojem vysychavého oleje, své využití najde především
v nepotravinářském
průmyslu,
ve
výrobě
metylesteru,
mazacích
ekologických olejů, barev, laků atd., které se jinak z části dováží. Semeno je možno využít v potravinářském průmyslu jako roztíratelné máslo až po rafinaci, v kosmetice. Bylo ověřeno, že metylesteru ze semen lničky má obdobné vlastnosti jako metylester řepkový a lze jej přidávat do motorové nafty. Tabulka 2: Obsah mastných kyselin v oleji lničky seté v % (VÚRV - STRAŠIL, 2001) Kyselina
Průměr (%)
Palmitová
5,4
Stearová
2,4
Olejová
14,2
Eikosenová
13,9
Linolová
16,7
Linolenová
39,1
Eruková
3,0
V současné době se pěstování lničky v České republice ve větším měřítku nepodařilo prosadit i přes jednoduchou agrotechniku a vhodné odrůdy. Z tohoto pohledu je vedoucí zemí Dánsko. (Baranyk a kol. 2010) 12
3.1.2 Rostlinné oleje Rostlinné oleje, jsou skupina jednoduchých lipidů, se skládají z mastných kyse-lin a alkoholu glycerolu, což je trojsytný alkohol. Na glycerol jsou esterově vázány acyly, které nebývají stejné, zpravidla se jedná o tři různé zbytky lišící se délkou řetězce a stupněm nenasycenosti – odtud název triacylglyceroly či triglyceridy. Poloha acylů není náhodná, neboť na 2. uhlík glycerolu se váže přednostně zbytek nenasycené kyseliny. Tuk či olej je vždy tvořen směsí velkého množství různých molekulových typů triacylglycerolů. (Dostál 2007) Kromě těchto hlavních složek obsahují oleje ještě malé množství diacylglycerolů a monoacylglycerolů, volných mastných kyselin a dále tzv. lipoidy, což jsou látky rozpustné v tucích. Patří sem steroly, lipofilní vitaminy (zejména vitamin E), karotenoidy a jiné lipo-filní sloučeniny. (Foster a kol 2009)
3.2 Možnosti získávání olejů 3.2.1 Lisování za studena Lisování za studena se považuje za nejstarší a nejšetrnější způsob zpracování olejnatých rostlin. V takto získaném oleji je zachováno maximální množství cenných a zdraví prospěšných látek v přirozeném stavu, navíc vhodný pro výživu lidí. Oleje se takto získávají šetrněji, než při využití vysokých teplot nebo další rafinace. Oleje obsahují vitamíny hlavně patřící do skupiny vitamínů rozpustných v tucích, které jsou přítomný rostlinných pletivech použité olejniny, především vitamín E, obzvláště jsou tyto oleje ceněné pro obsah nenasycených mastných tzv. omega kyselin. Při procesu lisování za studena v oleji zůstávají přírodní aromatické látky, důležité pro chuť. Mastné kyseliny obsažené v oleji mohou za vysokých teplot degradovat na zdraví škodlivé látky. Jako daň za zachování většiny zdravých látek, chuti, vůně atd. je malá výtěžnost oleje při lisování za studena. Díky menší výtěžnosti jsou oleje lisované za studena tzv. panenské olej dražší než běžné rafinované. Možným kompromisem je využití olejů lisovaných za studena do pokrmů studené kuchyně, maximálně pro dušení a vaření, pro tepelnou úpravu smažení, pečení popř. fritování využít oleje rafinované. (Koláček 2009)
13
3.2.2 Lisování za tepla
3.2.2.1 Příprava surovin ke zpracování Vlastnímu procesu lisování předchází technologický výrobní proces přípravy surovin, který zahrnuje dopravu, čištění, drcení a klimatizaci surovin. Doprava olejnin ze sil popř. jiných skladů pomocí šneků, korečkových, řetězových, pásových nebo pneumatických dopravníků. Výhodou pneumatických dopravníků je výborné provzdušnění materiálu, popř. dosušení semen, nevýhodou je vysoká spotřeba energie a částečné poškození dopravovaného materiálu, a proto není jejich používání běžné. Čištění semen od nečistot organického i anorganického původu, které se provádí na sítech, aspirátorech nebo kombinovaných čističkách s využitím stejných principů jako u obilovin. U materiálu, který obsahuje hrubé dřevnaté obaly se provádí odslupkování. Slupky jsou odstraněny pomocí loupacích zařízení různých typů podle druhu surovin (buben, loupací zařízení na vířivém nebo kotoučovém principu). Rozrušováním buněčných stěn drcením nebo mletím pro lepší získávání oleje. Podle povahy materiálu se využívají drtiče válcové nebo kladívkové, 4 – 6 válcové mlecí stolice se používají pro jemnější rozemletí. Surovina se tlakem rozmačká i rozetře díky rozdílným rychlostem otáčení a rýhování válců. Klimatizace má za úkol pomocí úpravy teploty a vlhkosti připravit rozmělněný materiál na další zpracování. Rozmělněná drť se podle druhu suroviny zahřívá vodní parou s tlakem 0,3 – 1,2 MPa a teplotě 80 – 110 °C v ohřívacím válci nebo pánvi, novější stroje využívají speciální šnek. Prohříváním materiálu se narušují buňky, viskozita oleje se snižuje, tím pádem je snadnější jeho získávání ve fázi lisování, dále dochází ke koagulaci
bílkovin,
slizovitých
látek
a
inaktivaci
lipolytických
enzymů,
mikroorganismů a snížení obsahu vody. Doba trvání procesu klimatizace je 25 až 50 minut. Z upraveného materiálu se získává olej lisováním, extrakcí popř. jejich kombinací. (Pelikán 2001)
3.2.2.2 Lisování Samotné lisování je vytlačování oleje z olejnaté suroviny mechanickým tlakem, surovina by měla mít obsah tuku větší než 30 %. Lisování oleje ovlivňuje mimo jiné vlhkost lisovaného materiálu, složení olejniny, použitý způsob úpravy před lisováním. 14
V dnešní době se k lisování používají hlavně šnekové kontinuální lisy. Základní komponenty lisu jsou síto a šnekovice, která je složena z několika dílů osazených na otáčející se hřídeli. Konstrukce šnekovi je taková, aby postupně zmenšovala volný prostor, a tím zvyšovala tlak. Na sítě jsou lamely, které vytvářejí kanálky, kterými vytéká vylisovaný olej. Ve velkovýrobě se používají předlisy, ty snižují obsah oleje v pokrutině na 16 až 20 %, jejich pracovní tlak je 5 – 16 MPa. Dolis s pracovním tlakem cca 39 MPa snižuje obsah oleje na 5 – 7 %. Existují i speciální lisy jednostupňové, které dokáží snížit obsah olej v pokrutinách na 3,5 – 5 %, při tlaku nad 100 MPa. (Pelikán 2001) Vylisovaná surový olej obsahuje do 12 % nečistot, jako jsou zbytky rostlinných pletiv, které se odstraňují na sítech a filtrací na kalolisech. Pro moderní lisovny se využívají horizontální odstředivky, pracující kontinuálním způsobem a snižují nečistoty pod 0,5 %, následně se používá vertikální odstředivka, obsah nečistot se sníží pod 0,1 %. přidáním vody se částečně odstraní i fosfolipidy. (Frančáková a kol. 1999)
15
3.3 Popis lisu Farmet UNO/DUO Násypka
Matrice pro výstup oleje
Násypka El. Motor
Převodovka
Tryska pro výstup výlisků
Obr. 1 popis lisu Farmet UNO/DUO (http://www.farmet.cz/technologie-zpracovani-olejnin/lisy-malych-kapacit.html)
3.4 Technologie pěstování vybraných druhů olejnin 3.4.1 Technologie pěstování řepky olejky Řepka je v celosvětovém měřítku druhou nejpěstovanější olejninou hned za sójou s produkcí 46 – 49 miliónů tun, jejímž největším pěstitelem je Evropská unie s produkcí 16
15 milionů tun, kde se zároveň všechna evropská produkce i zpracuje. Čína je celosvětově druhým největším pěstitelem řepky, avšak nehraje významnou roli, co se týče obchodu s řepkou. Naproti tomu Kanada s produkcí 8 – 9 milionů tun má výrazný vliv na cenu, jako největší exportér této plodiny. Ostatní producenti jako jsou Austrálie a Ukrajina jsou převážně příležitostnými vývozci. (Baranyk, Fábry a kol. 2007) Z agronomického hlediska je řepka vysoce ceněná. Při jejím zařazením do osevního postupu dodáme do půdy prostřednictví posklizňových zbytků 10 – 15 t sušiny s obsahem humusových látek v rozmezí 1 600 až 2 400 kg, což odpovídá 40 – 50 t/ha chlévského hnoje. A to znamená, že při zařazení řepky jednou za čtyři roky nahrazujeme jeho využití. Je to velká výhoda pro osevní postup, při poklesu stavů hovězího dobytka a s tím spojeným snižováním ploch jetelovin. Pěstováním řepky se snižuje výskyt choroby pat stébel až o 68 %. Při výnosech 3 t/ha vrací zpět do půdy formou posklizňových zbytků 270 kg K2O5, 33 kg P2O5, 105 kg N a podobně jako jeteloviny má příznivý vliv na půdní strukturu. Z hlediska organizačního má řepka značnou výhodu s využitím stejné mechanizace jako pro sklizeň obilnin, setím v srpnu – měsíc před setím ozimých obilnin a sklizením před hlavní vlnou sklízených obilnin v době žní, což přispívá k lepší ekonomice hospodaření. Toto umožňuje větší využití mechanizace jak pro setí, tak pro sklízení. Jenom při hnojení v březnu a v dubnu se časově překrývá s jarním přihnojením obilovin. Důležitým faktem při pěstování řepky je náročnost na odbornou a řídící činnost i při extenzivním způsobu pěstování vyžaduje řepka od přípravy půdy až do sklizení a odvozu semen z pole asi 27 zásahů, při vyšších výnosech 38 až 48 operací. Pěstování řepky je výhodnější na větších pozemcích. Důvodem je to, že přibližně 15 až 20 % úrody ovlivňují škůdci, při horší ochraně 25 až 40 %, bez použití insekticidů mohou tyto škody dosahovat až 50 – 100 %. Mezi nejvýznamnější škůdce řepky patří zejména blýskáčci a krytonosci, kteří nalétávají do 50 – 100 m do porostu od kraje pozemku. Při malých výměrách pozemků do 5 ha tak napadají celý pozemek, naproti tomu u velkých pozemků se podíl napadených oblastí snižuje podle velikosti honu až na 20 %. (Zubal a kol. 1998) Oproti ostatním plodinám je možné v řepce úspěšně a efektivně řešit ochranu proti plevelům pouze na počátku vegetace a to za použití předseťových, preemergentních a časně postemergentních aplikací herbicidů. Odložením aplikace na pozdnější podzimní 17
nebo
jarní
období
nemusí
zajistit
uspokojivý výsledek,
protože
neexistuje
postemergentní registrovaný přípravek s širokým spektrem účinku schopný zasáhnout plevele i v pokročilejších fázích. Z hlavních plevelů v řepce jsou nejškodlivější konkurenceschopné jednoleté přezimující druhy jako je svízel přítula a heřmánkovité plevele, většina doporučení pro ochranu směřuje právě na ně. U většiny případů je nutné kombinovat dva herbicidy, základ tvoří aplikace předseťové nebo preemergentní přípravky účinné proti svízeli, popř. se doplní herbicidem proti heřmánkovitým. Z dalších plevelů jsou hospodářsky významné penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, violky, rozrazily a výdroly obilnin, které mohou silně ovlivnit podzimní vývoj. Proto je třeba je odstranit dříve než jejich konkurenční vliv způsobí nevratné škody na porostu. Pro jarní ochranu řepky se zaměřujeme na chrpy, pcháče, pelyňky apod. vhodná je aplikace přípravků na bázi clopyralidu, vyžadující teploty nad 10 °C. porosty řepky jsou v dnešní době napadány spoustou houbových chorob a živočišných škůdců. Ochrana proti nim se stala nedílnou součástí při pěstování řepky. Co se týká objemu prováděné ochrany se řepka zařadila na první místo ze všech hlavních plodin pěstovaných u nás. Asi nejhlavnější houbové choroby řepky jsou fómová suchá hniloba a sklerotiniová hniloba způsobená hlízečkou obecnou. Z živočišných škůdců mohou škodit dřepčíci blýskáčci, krytonosci a další. (Baranyk, Fábry a kol. 2007)
3.4.2 Technologie pěstování hořčice Semena hořčice patří už od dávné doby k tradiční kuchyni v mnoha zemích. Hořčice má vlastnost příjemného pikantního koření s léčivou silou a zároveň je levná. Její význam oceňovali léčitelé ve starověku stejně, jako má svůj význam a využití i v dnešní medicíně. První historicky doložené zmínky pěstování hořčice pochází z Číny z doby již před 3000 lety. Prostřednictví římských jednotek se pak hořčice dostala přes malou Asii, do Řecka a pak dál do Evropy. Pěstování ve francké říši podporoval samotný císař Karel Veliký, avšak hořčice se šířila jako koření chudších vrstev, jako náhradu za dovážený pepř, který si nemohli dovolit. Francouzské město Dijon získalo ve 13. Století výhradní právo na pěstování hořčice v celé Francii, kterého město dokonale využilo. Dijonská hořčice je proslavila svou kvalitou, kterou si drží dodnes. Co se týká České Republiky, tak největších pěstitelských ploch dosáhla hořčice v roce 2003 kdy jí bylo oseto 67 500 hektarů. V následujících letech osevní plochy kolísali od 8 000 do 21 000 osetých hektarů. Důvodem kolísání byli nestálé a velmi proměnlivé výkupní ceny, 18
dalším důvodem bylo, že většina osivářských ploch u nás množila osivo pro výsev v zahraničí. V celorepublikovém průměru se výnosy hořčice pohybují kolem 1 tuny z hektaru, při správném dodržení agrotechniky může dobrý pěstitel dosáhnout výnosu až 2 t/ha. hořčice bílá se jako olejnina u nás pěstuje tradičně, ale pro produkcí oleje se využívá jen minimálně. Hořčičný olej má podobné obsahy mastných kyselin jako původní odrůdy řepky olejky tj. vysoký obsah kyseliny erukové až 50 %. Tudíž je olej pro využití ve výživě lidí nevhodný, jeho využití je spíše pro technické účely. Hlavní význam pěstování hořčice je pro využití semen k výrobě klasických stolních hořčic, jako přerušovač obilních sledů, na zelené hnojení a pro ozdravení půd zamořených háďátkem řepným. (Baranyk a kol. 2010) Pro pěstování hořčice jsou vhodné oblasti stejné jako pro pěstování cukrové řepy. Nejvíce vyhovují hlinité půdy s půdní reakcí 6 – 7 pH, především v sušších oblastech. Ve vyšších oblastech není možné stabilizovat výnos a jeho kvalitu, kvůli výskytu houbových chorob. Z pohledu výrobních oblastí jsou nejvýhodnější řepařské a kukuřičné. Tato plodina se většinou zařazuje mezi dvě obilniny, když by bylo lepší zařazení po okopanině. Abychom zabránili výskytu nežádoucích nečistot při sklizni neměli bychom hořčici zařazovat do osevních postupů s řepkou, vzhledem k množství pěstované řepky v dnešní době to bude problém. Na pozemcích zaplevelených svízelí, což bývá při pěstování hořčice často, je nutné zabezpečit její ochranu, semena svízele se totiž nedají ze semen hořčice vyčistit. Co se týká přípravy půdy, na podzim provedeme střední až hlubokou orbu, na jaře co nejdříve smykujeme a vláčíme. Předseťovou přípravu je možné provést se zapravením dávky dusíkatých hnojiv, všechny práce musíme organizovat tak, abychom byli schopni hořčici zaset do 10. výjimečně do 20 dubna. Včasné setí je základním kamenem úspěchu a kvality produkce hořčice. Při setí by měla meziřádková vzdálenost činit 25 – 45 cm, hloubka 2 až 3 cm, s výsevkem 8 kg/ha. Většinou vzchází kolem 100 rostlin na 1 m2. Optimální počet rostlin na metr je 80 – 90, s počtem 80 až 100 šešulí na rostlině, 4 – 5 semenech v šešuli při hmotnosti tisíce semen 6 až 7 gramů přestavuje maximální teoretický výnos 3,5 – 4,5 tun z hektaru. V běžné praxi se považuje za špičkový výnos 2,5 tuny z hektaru, průměr představuje 1 – 1,5 t/ha. Vzejité rostliny snesou mrazíky až do – 7 °C. Doporučené množství dodaných živiny se pohybuje 80 – 100 Kg P2O5, 80 -100 kg K2O, které je dobré zapravit při podzimní orbě. Dávka dusíku se pohybuje kolem 60 19
kg/ha, neměla by překročit 80 kg/ha, při přehnojení dusíkem hrozí výskyt šedých semen. Dvě třetiny dávky dusíku tj. 40 kg/ha bychom měli aplikovat před setím, zbylých 20 kg dusíku aplikujeme nejpozději ve fázi 4 pravých listů tzn. Do výšky 20 cm. V předseťové dávce hnojiv lze použít kteroukoliv formu dusíkatých hnojiv, nevýhodnější je použití síranu amonného. Během vegetace hnojíme ledkem nebo použijeme DAM 390 a spojíme hnojení s aplikací insekticidu. Z pohledu ochrany hořčice je důležité pře vzejitím hlídat výskyt jednoletých dvouděložných plevelů. V době kdy je porost hořčice vzejitý bývá závažný problém zaplevelení svízelí, v této situaci je důležité zakročit použitím možných registrovaných přípravků. Díky příbuznosti s řepkou můžou způsobit škody i její škůdci jako je blýskáček a pilatka řepková. Pro sklizeň hořčice není nutná desikace ani speciální úpravy sklízecí mlátičky. Semeno hořčice nevypadává ze šešulí, jako je tomu u řepky. Důležité je sklízet hořčici v optimální vlhkosti s ohledem na možnosti sušení. Maximální vlhkost pro skladování hořčice je 10 %. Sklizeň hořčice většinou uzavírá žně. (Zubal a kol. 1998)
3.4.3 Technologie pěstování máku Pěstování máku má v naší republice dlouhodobou tradici. Je to plodina, která je všestranně využitelná poskytující olejnatá semena s velmi dobrými dietetickými vlastnostmi a makovinu využitelnou ve farmacii. Spotřeba máku se pohybuje stabilně v rozmezí 3 000 – 4 000 t v České Republice a 2 000 t na Slovensku. V době minulého režimu naše země pěstováním máku pouze pokrývala svoji spotřebu až do roku 90. Kdy nastal zlom ve struktuře tehdejšího zemědělství. Došlo k poklesu živočišné výroby, snížení produkce objemných krmiv a cukrovky. Pěstování olejnin se rozšířilo, hlavně řepka a mák, díky tomu že byly lépe prodejné a tím byla jejich produkce rentabilní. V současné době patří Česká republika a Turecko mezi největší producenty máku v Evropě. Mák je plodinou náročnou na dodržování agrotechniky, což platí pro nezkušené pěstitele. Špičkový pěstitelé vykazují výnosy přibližně 1,5 t/ha, přičemž celostátní průměr je na úrovni třetiny až poloviny, svědčí to o tom, že pěstitelé máku mají v agrotechnice velké rezervy. Také počasí má výrazný vliv na kolísání výnosů. Mák je obzvlášť citlivý na nedostatek vody v určitých růstových fázích. Suchem ve fázi 20
prodlužovacího růstu byly postiženy porosty v letech 2005 a 2006, projev byl následný propad produkce. V souvislosti s narůstající produkcí máku v naší republice se projevila obava z nárustu rizika jeho zneužití pro výrobu drog. Z toho důvodu byla zavedena ohlašovací povinnost pro pěstování máku, kterou upravuje zákon o návykových látkách. Ohlašovací povinnost spočívá v nahlášení ploch osetých mákem celní správě, v průběhu roku pak pěstitel musí poslat hlášení o zneškodnění makoviny a to i v případě, že porost zničí krupobití, zneškodněním makoviny se počítá zaorání. (Baranyk a kol. 2010) Do osevního postupu se mák zařazuje nejlépe po plodinách, které zanechají půdu kyprou a nezaplevelenou. Tyto požadavky splňují okopaniny, dobrou předplodinou jsou také luskoviny, jeteloviny a obilniny. Mák je vhodné zařadit jako plodinu prvního sledu, po předplodině hnojené organickým hnojivem nebo po obilnině, která následovala po organicky hnojené předplodině. Mák sám o sobě je výbornou předplodinou pro obilniny. V osevním postupu by při pěstování po sobě být minimální odstup pěti let. Půdní reakce je významným ukazatelem půd vhodných pro pěstování máku, který ovlivňuje příjem živiny, zároveň i příjem toxických látek jako jsou těžké kovy zjm. Kadmium. Optimální hodnota půdní reakce se pohybuje v rozmezí 6,2 – 6,8 pH. Mák je považovaný za plodinu náročnou na živiny. Hnojení by mělo vycházek z agronomických rozborů půdy konkrétního pozemku. Ukazuje se, že hnojení fosforem a draslíkem je lepší provést k předplodině při podzimní orbě. Významné je to z důvodu, že přirozený obsah kadmia vyskytující se ve fosforečných hnojivech, se poutá s vápníkem a humusovými látkami na méně přístupné formy. Ke snížení dochází i u chloridů z draselných hnojiv, které taky umožňují příjem těžkých kovů. Dobrá úrodnost pro mák je daná střední zásobou přístupného draslíku a fosforu. Fosfor navíc limituje využití přijatých živin při tvorbě výnosu semena. Důležité jsou taky: vápník, hořčík. Vzhledem k nebezpečí polehnutí se musí ke hnojení dusíkem přistupovat opatrně v závislosti na tom, jestli byla předplodina organicky hnojená. Aplikace dusíkatých hnojiv se při pěstování máku provádí jednorázově a to v době vzcházení. Dávka dusíku by po obilnině neměla překročit 70 kg/ha, po organicky hnojené předplodině nebo luskovinách by měla být poloviční. Optimální doba setí se nedá přesně určit, mák se má vysévat co nejdříve jako první obilnina. Termín setí je však závislý na průběhu jarního počasí a druhu půdy. Duben posledním měsícem kdy je ještě možné vysévat. Pozdější výsevy zjm. V teplejších 21
oblastech nejsou rentabilní. Obzvláště v lehkých a suchých půdách je brzké setí na místě, aby semena využilo ke klíčení zimní vláhu. Je třeba dobře zpracovat půdu do hloubky 5 cm nejlépe vláčením, z tohoto důvodu je jarní orba nepřípustná, odstupuje se i od smykování a válení maku po zasetí. Vhodným nářadím ke zpracování půdy jsou lehké a středně těžké brány, osvědčili se taky rotační brány použité přímo v hrubé brázdě, jejich nastavení by mělo být takové, aby půdu srovnali a prokypřili maximálně do hloubky 5 cm. Předseťová příprava se neděla dopředu, pouze takovou výměru, kterou v jeden den dokážeme zaset, zamezíme tak ztrátám půdní vláhy. Výsev se pak provádí do řádků o šířce 20 – 25 cm a výsevkem 1 – 1,2 kg/ha, abychom dosáhli ideální počtu 40 až 70 rostlin na jeden m2. Optimální hloubka je 0,5 až 1,5 cm, při větší hloubce mák vzchází nerovnoměrně. Důležité je uložení osiva do rýhy v seťovém lůžku, které je zakryto volný sesypáním do rýhy. U secích strojů, které jsou vybavené různým zavlačovači je nutné toto ústrojí vyřadit z provozu, aby zavlačovač nezatlačit osivo ještě hlouběji. (Zubal a kol. 1998) Když dodržíme správné zásady agrotechniky pěstování máku, nelze při jeho pěstování plevele zdárně regulovat jednou aplikací herbicidu, většinou je nutné provést 2 až 3. Z možností regulace plevelů máku jsou dvě: regulovat plevele na základě preemergentních ošetření nebo systém s výhradně postemergení ochranou. Z preemergentní aplikace plyne několik výhod. Jsou to hlavně brzká eliminace konkurenčních plevelů a vysoká širokospektrální účinnost proti plevelům. U preemergentních herbicidů jsou rozdíly ve vlivu na plodinu, v podstatě u všech je vysoká možnost poškození plodiny na půdních a vláhových podmínkách. Toto riziko poškození vzcházejících rostlin vzniká zvláště na lehkých a písčitých půdách s nízkým obsahem humusu nebo na těžkých a nestrukturních. Naproti tomu na humózních půdách s příznivou půdní strukturou je preemrgentní zásah poměrně bezpečný. V případě velkého úhrnu srážek po aplikaci přípravku vzniká nebezpečí poškození máku i na této půdě. Výsledky shodných pokusů ve stejném termínu, lokalitě ale různých půdních podmínkách
potvrzují
význam
těchto
půdních
podmínek
pro
selektivitu
preemergentních aplikací. Pro preemergentně ochranu máku proti plevelům jsou registrovány tyto přípravky: Merlin, Lentipur 500 FW, Command 36 SC, Callisto 480. Preemergetní aplikace přípravků jsou většinou doplněny pozdním ošetřením ve fázi 6 – 10 listů máku. Tato aplikace má za úkol ochránit porost proti pozdnímu zaplevelení, které hrozí od merlíků, laskavců a ježatky. 22
Systém posteemrgetní ochrany proti plevelům se většinou využívá více v lokalitách s lehkými půdami, kdy by byla preemergetní aplikace nebezpečná nebo v případě, že nebylo možné provést preemergetní aplikaci herbicidu, kvůli deštivému počasí po zasetí plodiny. Systém postemergentní aplikace většinou taky nevystačí s jediným postřikem. Následná aplikace řeší již nedostatečnou účinnost předchozího ošetření, popř. řeší otázku pozdního zaplevelení ještě před jeho vznikem. Kvůli rychlému snížení účinnosti herbicidu s růstem plodiny je nutné ošetřit co možná nejdříve potom, co mák dosáhne určité fáze. Časnou aplikací od 4. Pravého listu můžeme ošetřovat přípravky s účinnou látkou isoproturon a cholorotoluron (Isoproturon 500, Lentipur 500 FW). Pro aplikaci od fáze 5. Až 6. Pravého listu je využíván herbicid Callisot 480 s širokým spektrem účinku. Výnos maku i makoviny nepříznivě ovlivňuje, po celou dobu pěstování od zasetí po sklizeň, výskyt poruch zapříčiněných nedostatečným nebo nevhodným zpracováním půdy, povětrnostními vlivy nebo nedostatkem mikro prvků. Původci těchto chorob jsou příčinou zrát většinou v závislosti na podmínkách pro jejich příznivý vývoj, někdy také pro nedodržení agrotechnických zásad při pěstování této plodiny nebo nedostatečné ochrany proti plevelům. Hospodářsky podstatný výskyt škůdců napomáhají příznivé podmínky pro jejich vývoj: nedostatečný časový odstup při pěstování po sobě a špatná ochrana proti plevelům. Ochrana proti škůdcům a plevelům máku, bohužel ještě není na takové úrovni, aby bylo možné zajistit vysokou úroveň pěstebních technologií. Termín sklizně jarního máku je obvykle od poloviny července do začátku září, ozimý mák se sklízí v průběhu července. Pro minimalizaci ztrát sklízíme mák i s makovinou přímo sklízecími mlátičkami. Při sklizni jenom makových semen se zvyšují ztráty, zhoršuje se kvalita semene a působí další potíže při skladování a čistění. Předpokladem dobré sklizně je stojící, suchý, vyrovnaný a nezaplevelený porost. Sklizen máku je možné zahájit potom, co se semena oddělí od lameli uvnitř tobolky a při zatřesení tobolkou šustí. Semeno v tobolce je světle modré a na vzduchu již nemění barvu. Porost je nutné sklidit ihned po dosažení zralosti, aby se vlivem deštivého počasí nevymyly alkaloidy z makoviny. Optimální vlhkost semene pro sklizeň je 10 %, makovina 17 %. Pro sklizeň máku jsou vhodné běžné typy sklízecích mlátiček, avšak jejich výrobci nepočítají se sklízením této plodiny a tak je nutné při jejich úpravách do jisté míry experimentovat, seřízení mlátiček se může lišit u různých výrobců. (Vašák a kol. 2010)
23
3.4.4 Technologie pěstování lnu Len setý patří mezi tradiční zemědělskou plodinu. Pěstuje se pro produkci vlákna - len setý přadný, nebo pro produkci semene – len setý olejný. Ve světovém měřítku převažuje pěstování lnu olejného, která v posledních letech kolísala v rozmezí 2,4 mil. Až 3,1 mil. Hektarů, z toho v zemích Evropské unie přibližně 180 000 ha, v Kanadě asi 850 000 ha, v Číně kolem 0,5 mil. Ha, významné plochy se nachází taky v Jižní Americe, hlavně Argentině 0,5 mil. Ha, dále je pěstován v Rusku, Indii a USA. Produkce ve světě je na úrovni 2,1 až 2,7 mil. Tun semene s průměrným výnosem semene 0,85 t/ha . (Baranyk a kol. 2010) Osevní plochy v roce 2005 v české republice činili 7 335 ha, v roce 2006 to bylo 7 869 ha, k výraznému poklesu došlo v roce 2007 a 2008 kdy se len olejný pěstoval na výměře 2 642 hektarů. Olejnatá semena s vysokým obsahem vysychavého oleje kolem 40 %, jsou hlavním produktem lnu olejného. Olej ze semen nachází uplatnění ve zpracovatelském průmyslu pro výrobu: mýdla, laků, barev, těsnících hmot a změkčovadel. Pokrutiny je možné zkrmovat hospodářským zvířatům. Slámu lze využít v zemědělství k podestýlce, na kompost nebo spalovat. (Moudrý a kol. 2011) Len olejný je vhodné zařadit na takové lokality, kde intenzivně pěstované plodiny neposkytují stabilní a dostatečné výnosy. Tudíž lze jej pěstovat jako doplňující technickou i na menších plochách. V osevním postupu zařazujeme len, co možná nejpozději po hnojení organickými hnojivy nebo plodinách, které zanechávají v půdě velké množství dusíku např. jeteloviny nebo luskoviny. Může sloužit jako přerušovač obilních sledů. Na stejném stanovišti se může pěstovat aspoň s odstupem 6 let. Pro len jsou vhodnější spíše oblasti s nižší nadmořskou výškou a menším úhrnem srážek, kde dosahovali lepších výsledků a nebylo potřeba porosty dedikovat před sklizní a následné dosoušení semene. Ve vyšších nadmořských výškách s vyšším úhrnem srážek tvořil delší lodyhy a porost lnu znovu obrůstal z toho důvodu byla třeba desikace i dosoušení, které zvýšili náklady na pěstování. Při přípravě půdy je důležité dbát na to, aby se při podzimní orbě nepřiorávala podorniční vrstva, na kterou je len velmi citlivý. Na jaře dle dostupné mechanizace, stačí jednou posmykovat, pokud setí provedeme v kombinaci s jinými operacemi. Dobré a vyrovnané vzcházení podporuje setí v kombinaci s rotačními branami. Vhodná
24
hloubka setí 2 – 3 cm, výsevní norma činí 60 – 75 kg/ha do obilních řádků, koncem března až začátkem dubna. Z hlediska výživy patří len mezi méně náročné plodiny. Důležité je hnojení dusíkem, pokud přehnojíme, porost polehne, proto se dávka určuje podle zásoby minerálního dusíku v půdě, dávka může být v rozmezí 15 – 40 kg N/ha. Spotřeba draslíku je lnu docela vysoká, ve výživě má taky vztah k odolnosti proti poléhání. Většina půd vhodná k pěstování lnu má dobrou zásobu draslíku, střední dávka 60 – 80 kg K2O/ha ve formě draselné soli dostatečně pokryje jeho odběr. Hnojen fosforem ovlivňuje tvorbu semen a jejich HTS. Dávka při jarním hnojení by měla být 35 – 40 kg P2O5/ha. Přímá ochrana proti chorobám není nutná díky střední odolnosti většiny dnes pěstovaných odrůd. V našich podmínkách můžou být porosty napadeny fuzariózami, čemuž můžeme předejít dodržením agrotechniky, dostatečným odstupem při pěstování po sobě a mořením osiva. Ze škůdců nejvíce škodí porostu po vzejití dřepčík lnový (Longitarsus parvulus), proti kterému je možné namořit osivo nebo na vzešlý porost aplikovat povolené insekticidy. Škodlivý činitel jako i v každé jiné kulturní plodině je plevel, konkuruje jí v příjmu živin, vláhy, slunečního svitu a jako příměs může znehodnotit konečný produkt. Ke sklizni lnu olejného stačí pouze sklízecí mlátička bez použití speciálních adaptérů, s tím že sklízecí mlátička by měla být nastavení mláticího bubnu a sítové skříně jako pro sklízení řepky. Semeno je dobré po sklizni během skladování provzdušňovat, po přečištění je semeno skladováno při vlhkosti 9 %. (Zubal a kol. 1998)
Tabulka 4: obsah mastných kyselin ve lněném oleji. Mastná kyselina Obsah v % Palmitová
4–7
Stearová
2–4
Olejová
14 – 38
Linolová
7 – 19
Linoleová
35 – 66
25
3.5 Pěstování olejnin v ekologickém zemědělství V západoevropských zemích se pěstuje podstatně více olejnin systému ekologického zemědělství než v České Republice. Hlavně díky delší tradici tohoto způsobu hospodaření, ale i tím, že konzumenti vyžadují ve větší míře potravinářské oleje, nebo přírodní kosmetiku v bio kvalitě. Ze zemí východní Evropy pěstuje nejvíce olej v ekologickém režimu hospodaření Rumunsko, kterému slouží bioolejniny jako významný vývozní artikl. Hospodaření v režimu ekologického zemědělství zažívá v České Republice, hlavně kvůli zvýšení dotací v posledních letech velký rozmach. Podle posledních údajů se uplatňuje na 8 % zemědělské půdy tedy asi na 333 tisících hektarech. Z toho je však jen přibližně 10 % orné půdy, což je necelých 34 tisíc hektarů. (Baranyk a kol. 2010)
4 MATERIÁL A METODIKA Podle cílů práce byla popsána technologie pěstování slunečnice roční a tykve olejné na základě studií a literatury. Dále byly teoretické poznatky doplněny praktickými zkušenostmi s pěstování v zemědělském podniku v Lanžhotě v Jihomoravském kraji.
4.1 Charakteristika stanoviště Jihomoravský kraj je významný pro zemědělství podílem 60 % zemědělské půdy z celkové výměry území. Z toho samotná orná půda zajímá více než 50 % území regionu. Charakteristickým půdním typem Jižní Moravy je úrodná černozem s typickým povrchovým humózním horizontem. Tento typ půdy se ve České republice nachází v teplých klimatických oblastech do nadmořské výšky 250 m n. m. charakter terénu je převážně
rovinatý,
plochý,
místy
pahorkatina.
V České
Republice
patří
k nejproduktivnějším půdám, většinou vlivem značně suchých povětrnostních podmínek trpí přílišným vysycháním. Lehké písčité půdy Jižní Moravy jsou zvláště ohrožené větrnou erozí. (Tichá, 2012) Město Lanžhot a jeho okolí se nachází v nadmořské výšce kolem 164 m n. m. výměra katastrálního území činí cca 5 485 ha, jehož většinu pokrývá lužní les, orná půda je pouze na 20 % z celkové výměry katastru. V tomto území lze nalézt půdy těžké jílovité směrem k lesu, středně těžké a lehké naváté sprašové půdy.
26
5
VÝSLEDKY A DISKUZE
5.1.1 Technologie pěstování tykve olejné (Curbita pepo, var. Oleifera) pro produkci oleje Moudrý a kol. 2011 uvádí, že tykev olejná je náročná teplomilná plodina s krátkou vegetační dobou. Cílem pěstování tykve je dosažení vysokého výnosu semen vhodných k technickému zpracování na přímý konzum a olej. Semena tykve olejné obsahují 45 – 50 % vysoce kvalitního oleje, z minerálních látek zvláště zinek a selen. Tykvový olej je pokládán za nejzdravější rostlinný olej s vysokým obsahem kyseliny linolové. Slouží buď jako stolní olej nebo se z něho dají vyrábět ztužené tuky, dále se využívá ve farmaceutickém průmyslu. Tykev je velmi náročná na teplo a živiny. Jako teplomilná plodina vyžaduje záhřevnou humózní hlinitou nebo písčito-hlinitou půdu. Je nenáročná na předplodinu, v rámci osevního postupu působí jako zlepšující plodina, obvyklé zařazení je po obilnině jako okopanina. Vhodný termín výsevu je až po květnových mrazících, semena klíčí při minimální teplotě v půdě v hloubce 10 cm při 12°C. Vysévá se do řádků vzdálených 140 – 150 cm, vzdálenost v řádku je 40 cm, hloubka 2 – 3 cm, výsevek na hektar činí 5 – 8 kg semene. U tykve podobně jako u okopanin lze aplikovat organické hnojení na podzim, nejlépe uleželý chlévský hnůj se zaorávkou fosforečných a draselných hnojiv. Přehnojení dusíkem oddaluje zrání plodu. Po vzejití tykve je možné likvidovat plevele a rozrušovat půdní škraloup mechanickou kultivací. V porostu se obvykle objevují laskavce, merlíky, lebeda, ježatka kuří noha aj. Sklizeň se provádí v době, kdy se z dužniny rozkrojeného plodu lehce uvolňují semena. Ve stádiu ukončení zralosti mají semena tmavozelenou barvu. V tomto období se připravuje porost ke sklizni řádkováním plodů, pomocí šípového shrnovače se oddělí plody od lodyhy, a tím se urychlí fyziologické dozrávání plodů. Vlastní sklizeň následuje do jednoho týdne od řádkování. K samotné sklizni se využívá speciální sklízecí stroj, který sbírá plody z řádku, podrtí je a z dužniny oddělí semena, která uloží do zásobníku. Dužnina se pomocí metačů rozmetá zpět na pole.
27
Po sklizni následuje praní semen, které je nezbytné udělat v co nejkratší době, nejlépe do 6 hodin. Semena se vyperou ve speciálních pračkách a následně suší na vlhkost 8 %. Tato doba musí být krátká z důvodu neskladovatelnosti semen, může dojít ke ztrátě kvality, u poškozený semen ke žluknutí.
5.1.2 Pěstování tykve olejné v ekologickém zemědělství v Lanžhotě Tykev olejnou pěstujeme již 3. Rokem v režimu přechodného období ekologického zemědělství na výměře 7 až 10 hektarů. V roce 2012 jsme začali taky s jejím zpracováváním na vysoce kvalitní za studena lisovaný olej. Tím nám odpadají starosti s odbytem a zároveň finalizujeme naši rostlinnou výrobu, což v konečném důsledku znamená větší podíl na zisku z konečného produktu. Běžná velko-výkupní cena tykvových semen se pohybuje okolo 90 Kč/kg. Jenom jeho zabalením do maloobchodních balení o hmotnostních 250 a 500 gramů zvýšíme příjem cca o polovinu. Prodávat takto zabalená semena je poměrně zdlouhavý proces, ale vzhledem k navýšení prodejní ceny se jeví jako výhodný. Máme zkušenosti se jednou českou a rakouskou odrůdou, přičemž česká odrůda Apetit byla chuťově dobrá, bohužel nevhodná k lisování. Rakouská odrůda Gleisdorfer ölkürbis plně vyhovuje jak v chuti, tak svojí lisovatelností. Jako předplodina slouží většinou obilnina se zaorávkou luskovin jako zeleného hnojení. Podzimní orbu provádíme na hloubku cca 25 cm. Na jaře provedeme jednou smykování a pak jeden přejezd kombinátorem, kdy se pomocí agrotechnických zásahů snažíme zničit co největší množství vzcházejících plevelů. Samozřejmě s ohledem na zachování půdní vláhy. Výsev provádíme v době kdy má půda dostatečnou teplotu tj. 12 °C do hloubky 10 cm. Spon volíme většinou meziřádkovou vzdálenost 150 cm, při použití běžných přesných secích strojů s roztečí 75 cm stačí vynechat každou druhou výsevní jednotku, v řádku činí vzdálenost cca 40 cm. Hloubku setí volíme podle půdní vláhy, pokud je příznivá dostačuje 2 – 3 cm. V suchých a lehkých půdách je vhodná i 5 cm. Velmi příznivé pro další kultivaci prutovými branami je vytvoření jemné rýhy v seťovém lůžku, kam se semeno schová a my pak můžeme pozemek vláčit, aniž bychom vyvláčeli semena z řádků. Po vzejítí a vyřádkování porostu používáme pro meziřádkovou kultivaci plečky s různým pracovním ústrojím. U plečkování je však důležité, abychom rostliny tykve nezahrnuli a nevytvořili tak hroubky, které by následně dělali problém při nahrnování 28
vyzrálých plodů do řádku. Porost je vhodné minimálně dvakrát oplečkovat, než se znemožní průjezd mezi řádky a napáchali bychom mnoho škod. Z plevelů, které dělají tykvi problém je to na lehčích půdách ježatka kuří noha Echinochloa crus-galli L., na středních a těžších půdách pak laskavec ohnutý Amaranthus retroflexus L. okopávání tykve v řádcích se jeví při současných cenách pracovní síli jako neekonomické, na větších výměrách téměř neuhlídatelné. Tím pádem všechny pozemky, kde se pěstuje tykev olejná v režimu ekologického, vypadají, jakoby leželi ladem. Když se ale podíváme do porostu uvidíme, že se tykev umí po zapojení porostu proti plevelům prosadit. Co se týká ochrany proti houbovým chorobám aplikujeme přípravek polyversum – je to registrovaný biofungicid, proti plísni okurkové v případě že tykev pěstujeme na stejném pozemku častěji po sobě. Z hlediska výživy moc možností není, vyzkoušeli jsme přípravky EBV tzv. „modrou vodu“ a přípravek agrosol, který je na bázi uhličitanu vápenatého. Oba přípravky jsou spíše fyziologické stimulátory nebo pomocné látky, v konečném výsledku jsme použitím těchto přípravků zvýšili výnos o přibližně 35 kg z hektaru. Oba přípravky jsou registrované a schválené pro použití v ekologickém zemědělství. Sklizen probíhá na přelomu září a října poté, co se semena oddělí od dužniny. Musíme klást důraz na to, aby nás nepostihl přízemní mrazíky, by úrodu pravděpodobně zničili. Mechanizace pro sklízení je velmi nákladná z toho důvodu, že je jednoúčelová a nepoužívá se pro žádné další plodiny. Sklizeň probíhá dvoufázově, kdy se v první fázi plody nahrnou do řádků a ostatní hmota se pomulčuje. Tím pádem zůstane pozemek čistý jen s nařádkovanými tykvemi, toto období je kritické z hlediska krádeží. Nařádkování probíhá nanejvýš jeden týden před samotnou sklizní. Řádkování tykve se provádí speciálním nahrnovačem ROLMAX, stroj je složen ze dvou válců, kdy zadní kopíruje terén a přední poháněný hydraulickou soustavou traktoru v opačném směru, aby šetrně odvaloval tykve na kraj do řádku. Tento stroj je možné nahradit různými radlicemi pro zimní údržbu silnic, agregovaných do předního tříbodového závěsu. Radlice a jiné náhražky špatně kopírují terén. V případě, že po plečkování zůstanou v řádcích nahrnuty hroubky, dochází k větším ztrátám rozmačkáním plodů. Samotná sklizen se provádí speciálním sklízecím strojem s označením KE 2500, KE 3000 Mech, KE 3000 Hydro, které označuje velikost, výkonnost a výbavu stroje.
29
Sklizené semeno musí být co možná nejdříve odvezeno z pozemku k vyprání a dosoušení. Z důvodu vysoké vlhkosti sklizeného semene by mohlo dojít k zapaření, žluknutí a znehodnocení semen. Praní probíhá v rotační pračce, sušení pak na roštových sušičkách vyhřívaných naftou nebo lehkým topným olejem. Semena se vysoušejí na vlhkost 8 %. Potom se přečistí.
5.1.3 Technologie pěstování slunečnice roční Slunečnice je významná produkci olejnatých semen pro výrobu kvalitního stolního oleje s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin zejména pak kyseliny linolové a výrobu ztužených tuků, dále taky oleje pro produkci rybích a zeleninových konzerv nebo pro technické účely. Vedlejší produkty ze zpracování semen na výrobu oleje se jako pokrutiny nebo extrahované šroty zkrmují hospodářským zvířatům. Pro svůj středoamerický původ je slunečnice plodinou suchých oblastí, s podobnými požadavky na povětrnostní podmínky jako středně rané hybridy kukuřice. Slunečnice je relativně teplomilná plodina, která potřebuje k vytvoření nažek sumu teplot 1 600 – 2 200 °C, je odolná proti suchu, což souvisí s jejím kořenovým systémem. Pro klíčení a rovnoměrné vzcházení potřebuje půdní teplotu 8 – 9 °C, ve fázi klíčních rostlin vydrží i krátkodobé mrazíky do teploty – 5 °C. Mrazíky v pozdních stádiích asi měsíc po zasetí slunečnici hodně poškozují a z tohoto důvodu by se neměla vysévat dřív jak 15. dubna, aby ji nezasáhli mrazivé dny kolem 15. května. Co se týká nároků na předplodinu není slunečnice náročná na předplodinu nejvhodnější předplodinou bývá označována pšenice někdy kukuřice. Důležité při pěstování této plodiny je dbát na dostatečný odstup pěstování slunečnice po sobě, který by měl být minimálně 6 – 7 let, z důvodu přenášení chorob a infekcí. Pro minimalizaci poškození ptactvem a zvěří je vhodné pěstovat slunečnici na větších výměrách. (Zubal a kol. 1998) Zpracování půdy patří mezi základní technologické prvky, které zajišťují dobré výnosy. Nedodržením zásad pěstování slunečnice na podzim se vystavujeme nebezpečí poklesu výnosu o 0,2 – 0,6 t/ha. Na kvalitu zpracování půdy a její strukturu reaguje slunečnice nejcitlivěji ve fázi vzejití do 5 – 6 párů pravých listů, kdy probíhá nejintenzivnější růst kořenového systému. Příprava půdy na podzim se slučuje s aplikací zásobní dávky draselných a fosforečných hnojiv a jejich zapravením. Cílem pro všechny jarní technologické postupy je zajištění rovnoměrného vzcházení a zajištění intenzivního růstu v prvních fázích vývoje rostlin. Splněním tohoto cíle se zvyšuje konkurence schopnost slunečnice oproti plevelným druhům a vytvoření zapojeného porostu. Na jaře 30
je tedy důležité: dobře připravit seťové lůžko, zajistit dostatek vláhy při klíčení a vzcházení rostlin, zničit klíčící plevele, aplikovat potřebné preemergentní herbicidy a dodat předseťovou dávku hnojiv. Za optimální dobu setí se odvozuje od teploty půdy, která by měla dosahovat 10 – 12 °C nejlépe v dubnu. K setí slunečnice se využívají přesné secí stroje různých značek, které je možno využít i při setí kukuřice. Hloubka výsevu je závislá na typu půdy, zásobě vláhy a hustotě porostu. U těžších a vlhčích půd je dobré zvolit mělčí hloubku do 3 – 5 cm, u lehčích a sušších pak do 5 – 7 cm. Ve středně těžkých humózních půdách s dobrým vodním i teplotním režimem sejeme do hloubky 5 cm, v podmínkách kdy je sucho zasejeme hlouběji do 7 cm. Hustotu výsevu volíme taky podle typu půdy v písčitých půdách vyséváme dle doporučených hodnot 35 až 50 tis. Rostlin/ha, na hlinitopísčitých 50 až 60 tis. rostlin/ha a na jílovitých až 70 tis. rostlin na hektar. Spon setí vybíráme dle hustoty výsevu a dostupné mechanizace, meziřádková vzdálenost u většiny secích strojů je nastavena na 75 cm, s ohledem na rozměry adaptérů pro sklízení u sklízecích mlátiček. Vzdálenost v řádku se pohybuje od 22 do 30 cm. Při přehuštění porostu dochází k nedostatečnému provzdušnění a tím změně mikroklimatu, což jsou vhodné podmínky pro šíření houbových chorob. Tři týdny po vzejití rostlin se považuje za kritické, může dojít k značnému oslabení porostu, které se projeví i na výnosu. Při ponechání plevele od vzejití po dobu jednoho měsíce, může snížit výnos až o 25 %. Jako nezastupitelná součást meziřádkové kultivace slunečnice a jiných širokořádkových plodin sloužily plečky, až do rozšíření herbicidů, jejich výhodou bylo jak snižování zaplevelení porostu, tak zlepšení fyzikálního stavu půdy. Tento typ technologie stále nachází uplatnění u menších soukromých pěstitelů, kdy je možné přidat zařízení pro přímé přihnojení slunečnice. (Kováčik 2000) Kromě běžných postupů herbicidní ochrany slunečnice, je možná volba technologie tzv. produkčního systému clearfield společnosti BASF: „ Je to technologie umožňující vynikající půdní a kontaktní účinek herbicidů při regulaci nejen běžných, ale i problémových plevelů v konkrétních plodinách. Produkční systém clearfield je globální projekt zahrnující mnoho plodin a zemí na celém světě.“ (http://www.agro.basf.cz/agroportal/cz/cs/clearfield_2/obsah_1.html) základem tohoto produkčního systému je šlechtění nových hybridů. Výsledkem šlechtění je rostlina tolerantní k herbicidům skupiny imidazolinů. Proto v této 31
technologie není možné použití běžných hybridů, lze použít je hybridy s označením loga clearfield. Technologie zahrnuje aplikace 3 pesticidů: herbicid Wing aplikovaný preemergentně – vyžaduje dostatečnou půdní vláhu, za sucha díky klíčení plevelu z hlubších vrstev neúčinkuje, v případě neúčinného prvního herbicidu je aplikace druhého posteemergentního herbicidu Pulsar 40, který aplikujeme ve fázi, kdy plevele mají 2 – 4 pravé listy. Přípravek Pulsar 40 se také vyznačuje dlouhým reziduálním účinkem a likviduje tak plevele, které vcházejí 4 – 5 týdnů po aplikaci. Posledním přípravkem v technologii clearfield je fungicid Pictor, který se aplikuje dvakrát, poprvé proti napadení stonků, podruhé proti napadení úboru na počátku kvetení. (http://www.agro.basf.cz/agroportal/cz/cs/clearfield_2/obsah_1.html) slunečnice je schopná velmi dobře využívat živiny z půdní zásoby, které je schopna získávat i z méně přístupných forem z hlubších vrstev půdního profilu. Naproti tomu hnojením výrazně ovlivňujeme množství i kvalitu úrody a zdravotní stav porostu nevyjímaje. Celkově slunečnice odebere z půdy 60 – 80 kg N, 22 – 26 Kg P, 100 – 125 kg K. slunečnice nejlépe zhodnotí živiny z tzv. staré půdní síly, proto ji nehnojíme chlévským hnojem. Přehnojené porosty jsou ve vlhkém a teplém počasí náchylné na choroby stébla a později na houbové choroby úborů. Z hlediska výživy má slunečnice značné nároky na draslík, umí si ho naštěstí získat i z méně přístupných forem a hlubších půdních vrstev. Výhodnou je, že většina půd vhodných pro pěstování slunečnice je draslíkem dobře zásobená, a proto při stanovování dávky vycházíme z jeho půdní zásoby. Doporučená dávka ve formě draselné soli se většinou uvádí 66 kg, její aplikace probíhá na podzim s důrazem na rovnoměrné zapravení do orniční vrstvy. Nedostatek draslíku se projevuje žloutnutím okrajů listů, snižuje se pevnost stonku, odolnost proti suchu a houbovým chorobám. Nejvíce draslíku přijímá slunečnice do fáze kvetení. Doporučená dávka fosforu ve formě superfosfátu se pohybuje od 22 do 26 kg/ha. intenzivní příjem fosforu probíhá v období tvorby květních pupenů do kvetení. Nedostatek fosforu se projevuje na listech, které jsou následně malé, tmavě zelené a pletivo dolních listů hnědne od špičky a nekrotizuje. Naopak při jeho nadbytku se snižuje příjem zinku, který je důležitý při tvorbě oleje v nažkách. Bezprostřední vliv na tvorbu oleje má i dusík. Jeho intenzivní příjem probíhá od vzejití rostlin a od období 4 párů pravých listů do kvetení, kdy slunečnice přijme 70 – 90 % celkové potřeby dusíku. Po fázi kvetení převažuje transport dusíku z listů a stonku do 32
úborů a nažek. Kromě jiného závisí dávka dusíku na obsahu humusu v půdě. Při obsahu humusu v půdě 1,8 % a více stačí dávka 60 kg/ha. U obsahu humusu do 1,8 % se uvádí dávka 80 kg na hektar. Dávka by měla být zohledněna i kvůli předplodině, pokud jí byla obilnina v 2. Trati po hnojení chlévským hnojem může být dávka do 50 kg/ha, po kukuřici pak do 70 kg/ha. Jarní hnojení dusíkem provádíme děleně. První dávku, která činí asi dvě třetiny celkové dávky, aplikujeme ve formě síranu amonného nebo močoviny před setím, zbytek můžeme prostřednictvím listové výživy nebo s dostupnou mechanizací při meziřádkové kultivaci. Dostatečná startovací dávka před setím se projeví intenzivnějším vzcházením růstem rostlin, tak dosáhneme rovnoměrnějšího porostu. Dusíkaté hnojiva je taky možné aplikovat přímo při setí tzv. „pod patu“. Další aplikace prostřednictvím listové výživy spojené s aplikací fungicidu je velmi účinná navíc ekonomická, používá se hlavně kapalné hnojivo DAM 390. Aplikace mikroelementů, jako jsou: hořčík, mangan, molybden, zinek, měď a bor, mají pozitivní vliv na zvyšování výnosu a olejnatosti semen. Na celkovém výsledku z pěstování slunečnice má podstatný význam, určení doby sklizně a dobře provedená sklizen s co možná nejmenšími ztrátami. V případě vlhkého roku, vzniká nutnost desikace porostů slunečnice pro jednodušší sklizeň. Maximální vlhkost pro bezpečné skladování je 9 %. (Kováčik 2000) Tabulka 4: Průměrný obsah mastných kyselin ve slunečnicovém oleji (Baranyk a kol. 2010) Mastná kyselina Obsah v % Palmitová
5 – 6,5
Stearová
3,5 – 5,5
Arachová
do 0,3
Behenová
do 1,5
Linolenová
do 0,1
Eikosenová
do 0,3
Olejová
16 – 30
Linolová
55 - 71
33
5.1.4
Technologie pěstování slunečnice roční v ekologickém zemědělství v Lanžhotě
Stejně jako u většiny plodin pěstovaných v ekologickém zemědělství je důležitý výběr osiva, které by mělo podléhat certifikaci pro ekologické zemědělství. Jelikož v České Republice není k dostání ekologické osivo slunečnice s certifikátem je možné žádat o výjimku a nakoupit tak aspoň nemořené osivo. Tuto sezónu jsme slunečnicí oseli plochu cca 4 hektary určenou pro produkci oleje na naší farmě. Podobně jako při pěstování tykve olejné v ekologickém zemědělství se snažíme před zasetím zničit co největší množství plevelů pomocí agrotechnických zásahů s ohledem na zachování půdní vláhy, důležité pro klíčení semen. Předplodinou byla pšenice ozimá, která byla vlivem pozdní sklizně silně zaplevelená, následovala podmítka a podzimní orba střední hloubky. Jarní předseťová příprava sestává ze dvou přejezdů smykem s těžkými bránami a jednoho přejezdu kultivátoru kombinovaný s lehkými branami. Setí bylo provedeno službou pomocí 8 řádkového přesného secího stroje. Díky většímu záběru secího stroje, celkem 6 m, se zmenšil počet spojovacích řádků, které jsou kritické při využívání pleček k meziřádkové kultivaci. Protože v systému ekologického zemědělství nemám jinou možnost likvidace plevelů než mechanickou, je plečkování nezbytné. Co nejdříve po vzejití porostu plečkujeme, ale tak abychom rostliny slunečnice nezahrnuli, plečkujeme několikrát, dokud je možné do porostu ještě vjet. Ochranu proti houbovým chorobám provádíme dvakrát pomocí přípravku Polyversum, spojeného s aplikací přípravku PRP EBV, což je fyziologicko-stimulační minerální roztok, popř. s aplikací přípravku Agrosol. Aplikace biofungicidu Polyversum probíhá preventivně proti napadení stonku ve fázi 6 – 8 pravých listů a proti napadení úborů na začátku kvetení. Ke sklizni slouží tradiční sklízecí mlátičky nastavené podle doporučených hodnot výrobce, je však nutné upravit žací ústrojí tedy lištu, přidáním tzv. lodiček nebo výměnou za adaptér určený ke sklizni slunečnice. Sláma, veškeré posklizňové zbytky včetně strniště se po sklizni drtí. Sklízíme nejlépe při optimální vlhkosti 9 %, pokud je vyšší musíme sklizenou slunečnici při krátkodobém skladování v obloukové hale rozhrnout na tenkou vrstvu kolem 20 cm a minimálně jednou za den přehrnou kvůli provzdušnění, po celou dobu musíme bedlivě sledovat vlhkost a teplotu roztažené vrstvy.
34
5.2 Úprava lisu Farmet Duo pro lisování tykve a slunečnice v Lanžhotě Pro lisování tykve a slunečnice jejíž produkce se získává v ekologickém zemědělství je poměrně náročné a vyžaduje drobné změny v přístupu při používání lisu. Vychází se především z toho, aby nedocházelo k přehřívání a aby se dosáhla vysoká výtěžnost oleje. Lze říct, že tyto potřeby byly v celku úspěšně vyřešeny při lisování slunečnice. Dosahovaná produkce odpovídá požadavkům zákona o potravinách. Lanžhotská firma je registrována jako drobný výrobce potravin u SZPI, tím podléhá pravidelné kontrole. Při lisování tykve je na lisu zabezpečit možnost změny otáček. Průběžně je měřena teplota lisovací matrice. Velmi důležitou vlastností lisovaného materiálu je jeho vlhkost a teplota, což ovlivňuje konečnou výlisnost. Musí se dbát na to, aby teplota všech částí, které se účastní lisování, jak materiálu, tak součástek nepřekračovala 65 °C. olej se po vylisování nefiltruje pouze se nechá sedimentovat. V současné době se hledají možnosti využití sedimentů jak v potravinářství tak při krmení hospodářských zvířat. Olej se stáčí do skleněných tmavých obalů, je označen etiketou podle platných předpisů.
6 ZÁVĚR Na základě studia literatury byla vypracována literární rešerše o pěstování olejnin s důrazem na pěstování v ekologickém zemědělství. Byly použity prameny dostupné v knihovně Mendelovy univerzity, internetové zdroje a odborné články v různých periodikách. V práci jsou shrnuty také vlastní poznatky z pěstování tykve a slunečnice v Lanžhotě v Jihomoravském kraji. Výsledky práce můžeme shrnout 1. Nejpěstovanější olejninou v české republice je řepka olejná, která se využívá v potravinářství a je zdrojem pro výrobu alternativních pohonných paliv. 2. Dalším pěstovaným druhem je slunečnice roční, která se pěstuje také v ekologickém zemědělství. 3. Mák je zařazován mezi olejniny, využívá se však jako potravina k přímému použití. 4. Dalšími druhy, které se využívají jako olejniny: len olejný, světlice barvířská, hořčice bílá. V poslední době stoupá zájem o olej z tykve olejné.
35
5. Pěstování slunečnice a tykve olejné v ekologickém zemědělství v Lanžhotě je popsáno ve výsledcích práce a bylo shrnuto na základě praktických zkušeností pěstitelů. 6. V ekologickém zemědělství v Lanžhotě se produkce slunečnice roční a tykve olejné se zpracovává lisováním pomocí lisu Farmet DUO a realizuje se na trhu s potravinami podle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších úprav. 7. Rozšíření a zlepšení produkce olejnin v ekologickém zemědělství v Lanžhotě vyžaduje experimentální zkoušení dalších druhů olejnin (Len olejný) z hlediska lepší uplatnitelnosti na trhu s olejninami určenými pro výživu lidí.
36
7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BARANYK, Petr a Andrej FÁBRY. Řepka: pěstování, využití, ekonomika. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2007, 208 s. ISBN 978-80-86726-26-7. 2. BARANYK, Petr. Olejniny. Praha: Profi Press, 2010, 206 s. ISBN 978-8086726-38-0. 3. DOSTÁL, J., et al. Lékařská chemie II: Bioorganická chemie. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 166 s. ISBN 978–80–210–3789–2 4. FAO. Fats and fatty acids in human nutrition: Report of an expert consultation. Rome : FAO, 2010. 166 p. ISBN 978-92-5-106733-8
5. FOSTER, R., WILLIAMSON, C. S., LUNN, J. Culinary oils and their health effects. Nutrition Bulletin, 2009, vol. 34, no. 1, p.4–47. 6. FRANČÁKOVÁ, Helena, Zdenka MUCHOVÁ a Tatiana BOJŇANSKÁ. Spracovanie olejnín a špeciálnych plodín. Vyd. 1. Nitra: Slovenská polnohospodárska univerzita v Nitre, 1999, 87 s. ISBN 80-7137-552-7. 7. http://etext.czu.cz/php/skripta/kapitola.php?titul_key=4&idkapitola=27 8. http://is.muni.cz/th/323462/lf_b/finalni_pdf.pdf 9. http://www.agro.basf.cz/agroportal/cz/cs/clearfield_2/obsah_1.html 10. KOLÁČEK, Stanislav 2009. Výtěžnost oleje u méně pěstovaných druhů olejnin. Bakalářská práce (in MS, dep. knihovna MENDELU v Brně), MENDELU v Brně, Brno, 41 s. 11. KOVÁČIK, Antonín. Slunečnice. Praha: Agrospoj, 2000, 108 s. ISBN 80-2394238-7. 12. MOUDRÝ, Jan. Alternativní plodiny. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2011, 142 s. ISBN 978-80-86726-40-3. 13. PELIKÁN, Miloš. Zpracování obilovin a olejnin. 1.vyd. Brno: MZLU, 1996, 148 s. ISBN 80-7157-195-4. 14. TICHÁ, Renáta 2012. Možná změna klimatu a její vliv na větrnou erozi půd v oblasti jižní Moravy. Diplomová práce (in MS, dep. knihovna MENDELU v Brně), MENDELU v Brně, Brno, 132 s. 15. VAŠÁK, Jan. Mák. Vyd. 1. Praha: Powerprint, 2010, 336 s. ISBN 978-80904011-8-1.
37
16. ZIMOLKA, Josef. Speciální produkce rostlinná - rostlinná výroba: polní a zahradní plodiny, základy pícninářství. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2000, 245 s. ISBN 80-7157-451-1. 17. ZUBAL, Pavel. Pestovanie olejnín. Piešťany: VÚRV, 1998, 70 s. ISBN 8088720-02-8.
38
