Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Chov plemene Německý ovčák v České republice Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Martin Hošek, Ph.D.
Vypracovala: Pavlína Jelínková
Brno 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Chov plemene Německý ovčák v České republice vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne
………………………………
podpis studenta …………………….
PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda vyuţila moţnosti poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Martinu Hoškovi, Ph.D. za odborné rady a trpělivost. Rovněţ bych chtěla poděkovat za morální podporu rodině a mým přátelům. Nejvíce však chci poděkovat své sestře Bc. Ivaně Jelínkové za pomoc a rady.
ABSTRAKT Tato bakalářská práce se soustřeďuje na chov plemene německý ovčák v České republice. Zabývá se historií plemene, prvními představiteli německého ovčáka a jeho postupným chovem a rozšířením v České republice i v zahraničí. Popisuje standart plemene a jeho poslední změny, podmínky pro uchovnění, výstavní, pracovní a dnes velmi časté sportovní vyuţití. V další kapitole je německý ovčák srovnáván s belgickým ovčákem podle MČR IPO. Charakterizuje nejčastější onemocnění tohoto plemene a v poslední části uvádí v daných letech početní stavy narozených a zapsaných psů. Klíčová slova: Německý ovčák, standard, bonitace, vyuţití, onemocnění, dysplazie kyčelního kloubu
ABSTRACT This bachelor´s thesis is focused on breeding of German shepherd dog in the Czech Republic. It deals with the history of the breed, the first representatives of it, the growing breeding of it and its expansion both in the Czech Republic and abroad. The thesis describes the breed standards for German shepherd dogs and the latest changes in these standards, the conditions for breeding and for usage of dogs for exhibitions, working or sport. The next chapter concerns the comparison of German shepherd dog and Belgian shepherd dog according to MČR IPO. This chapter also features the most common diseases of this breed. The last part focuses on the evidence of born and registered dogs in particular years. Keywords: German shepherd dog, standard, bonitation, use, illness, hip dysplasia
Obsah: 1
ÚVOD ....................................................................................................................... 8
2
CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ................................................................................... 9
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED ....................................................................................... 10 3.1
Historie původu a chovu německého ovčáka ................................................. 10
3.2
Představitelé plemene německého ovčáka ...................................................... 17
3.3
Německý ovčák v podmínkách České republiky............................................. 18
3.4
Standard Německého ovčáka .......................................................................... 23
3.4.1 3.5
Změny ve standardu německého ovčáka ................................................. 29
Podmínky pro uchovnění německého ovčáka ................................................ 30
3.5.1
Bonitace .................................................................................................... 30
3.6
Pracovní a výstavní linie ................................................................................. 33
3.7
Výstavní využití ................................................................................................ 34
3.7.1 3.8
Výstavní řád .............................................................................................. 34
Pracovní využití ............................................................................................... 38
3.8.1
Služební pes .............................................................................................. 38
3.8.2
Vodící pes ................................................................................................. 38
3.8.3
Záchranářský pes ..................................................................................... 39
3.9
Sportovní využití .............................................................................................. 39
3.9.1
Zkušební řády ........................................................................................... 40
3.10 Belgický versus Německý ovčák – srovnání výsledků z MČR IPO ............... 42 3.11 Nejčastější onemocnění německého ovčáka................................................... 45
3.11.1
Nemoci pohybového aparátu ................................................................... 45
3.11.1.1
Záněty kloubů(artritida) ................................................................... 45
3.11.1.2
Dysplazie loketního kloubu .............................................................. 46
3.11.1.3
Dysplazie kyčelního kloubu .............................................................. 47
3.11.2
Nemoci nervového systému...................................................................... 52
3.11.2.1 3.11.3
Nemoci trávicí soustavy ........................................................................... 53
3.11.3.1 3.11.4
Torze žaludku .................................................................................... 53
Onemocnění sluchového orgánu ............................................................. 53
3.11.4.1 3.11.5
Epilepsie ............................................................................................ 52
Zánět vnějšího zvukovodu ................................................................ 53
Poruchy reprodukčních orgánů .............................................................. 54
3.11.5.1
Kryptorchismus ................................................................................. 54
3.12 Ostatní onemocnění......................................................................................... 54 3.12.1.1
Alergie ............................................................................................... 54
3.12.1.2
Alergie na potravu ............................................................................ 54
3.12.1.3
Kýla.................................................................................................... 55
3.12.1.4
Psincový kašel ................................................................................... 55
3.13 Statistika narozených a zapsaných štěňat v letech 1994 - 2011..................... 56 4
ZÁVĚR ................................................................................................................... 58
5
LITERATURA: ...................................................................................................... 59
6
SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................. 63
7
PŘÍLOHY ............................................................................................................... 65
1
ÚVOD Pes je neodlučitelným společníkem člověka jiţ po dlouhou řadu let. V dnešní době
je brán jako nepostradatelný pomocník ve sluţební sféře, v policejních sloţkách, jako záchranář, v lovecké kynologii a canisterapii, ale také i ve sportovním odvětví. Díky výběrovému chovu bylo vytvořeno mnoho plemen, které byly rozděleny podle vlastností do skupin. Podle Mezinárodní kynologické federace - FCI spadá německý ovčák do I. skupiny - plemena ovčácká, pastevecká a honácká. Dříve byl pouţíván pro pasení ovcí, proto si získal název ovčák. Byl to primitivní pes, který pomáhal pastýřům k ovládání dobytka v jakémkoli počasí. Dnes je toto plemeno pouţíváno snad ve všech sloţkách, jelikoţ jeho vrozené vlohy a schopnosti dělají německého ovčáka zvláštním plemenem. Německému ovčáku musí být věnován čas pro trénink a stává se ovladatelným, v opačném případě neposlušným a někdy i dokonce agresivním psem. Jeho přednostmi jsou síla a vytrvalost, proto je pouţíván jako jeden z nejlepších pracovních psů. Při pořizování štěněte bychom si měli uvědomit, proč si vlastně psa kupujeme a kolik času mu budeme ochotni věnovat.
8
2
CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem bakalářské práce je shrnutí historie a chovu německého ovčáka v České republice. Dále jsou v díle zpracovány důvody pro vznik a současný stav plemene. Taktéţ jsou poskytnuty informace o změnách ve standardu , podmínky pro uchovnění plemene a popis pracovní a výstavní linie. V neposlední řadě jsou v této práci objasněna pracovní, výstavní a sportovní vyuţití. Dílčím cílem je pak zhodnocení výsledků mezi belgickým a německým ovčákem na Mistrovství České republiky podle Mezinárodní zkušebního řádu - IPO (dále jiţ MČR IPO) a také charakteristika nejčastějších onemocnění. Na konci je provedeno statistické zpracování narozených a zapsaných štěňat do plemenné knihy.
9
3
LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Historie původu a chovu německého ovčáka Po celá století ţili v různých oblastech Německa místní druhy ovčáckých pasteveckých psů. V souladu s terénem a stylem práce s dobytkem se měnila jejich stavba těla a typ. V jiţní části Německa, v kopcovitých oblastech, se vytvořila otuţilá rasa pracovních psů s dlouhými předními a mohutnými zadními končetinami, které jsou potřebné pro pohyb do příkrých svahů při střeţení stáda. Opakem byl atletický typ psa s dlouhým krokem na rovinách severního Německa, který byl příhodný na nekonečné a vyčerpávající chůze po velkých plochách (Koudelová, 2010). Od 19. století v Německu stoupal ustavičně zájem o místní ovčácká plemena. Chovatelé z Württembergu, převáţně pastevci či farmáři, hledali na severu země, nejvíce v oblasti Duryňska, psy, kteří by vylepšili vlastnosti chovů a to hlavně ve zbarvení srsti a v drţení uší. Nejvíce však byla ceněna vlčí šedá barva duryňských ovčáckých psů. Tito psi měli velmi vhodné vlastnosti (temperament a radost ze ţivota) pro kombinaci se spíše rovnováţnějšími jiţními typy psů (Koudelová, 2010). Délka a struktura srsti nebyla omezena na určité oblasti, a proto i přes pozdější úsilí o ustálení typů srsti se ještě nadále objevují různé barevné variety. Stále nacházíme dlouhosrsté typy německých ovčáků, kteří i dnes vlastní své obdivovatele. Zcela uţ není viděn typ srsti dráto- resp. drsnosrstý, který v počátcích vzniku plemene nebyl nezvyklý. V posledních letech se objevuje snaha o regeneraci těchto ,,staroněmeckých“ ovčáckých psů a zaloţeno bylo i několik klubů chovatelů (Rulc, 2010). Začínaly se projevovat snahy o sjednocení plemene. Toho si v té době povšimly nejen nadšenci, ale i skupina německých obdivovatelů hrubých, neuhlazených psů. Tato skupina 16.prosince roku 1891 zaloţila organizaci pod názvem Phylax. Organizace dostala jméno podle řeckého slova phylax, které v překladu znamená hlídání či střeţení. Jejich účelem a snahou bylo sjednotit rozmanitou sbírku ovčáckých psů německého původu, upevnění jejich povahy a vzhledu. Společnost svou činnost ukončila roku 1894 díky rozdílným názorům členů a nepevnému vedení (Koudelová, 2010). 10
V pokračování představ organizace a uskutečňování jejich původních záměrů se ujal jediný člen, a to rytmistr Max Emil Friedrich von Stephanitz (30. 12. 1864 – 22. 4. 1936). Byl to kapitán jezdectva, jízdní důstojník, uznávaný kynolog, a po více jak 36 let prezident klubu ,,Der Verein für Deustche Schäferhunde“ do českého překladu ,,Klub chovatelů německých ovčáků“. Tento spolek se rozrostl do velkého rozsahu. V dnešní době má více neţ 55 000 členů sdruţených v 15 zemských a 1 500 místních organizacích. Bylo jiţ zapsáno přes jeden a půl milionu německých ovčáků do jeho plemenné knihy (Rulc, 2010). První vystavovaný a uznaný německý ovčák byl bílého zbarvení a je znám z roku 1882. Vystavován byl tehdy na výstavě v Hannoveru pes Greif, který se zúčastnil i následujících výstav. O psa byl vzbuzován veliký zájem. Znovu se objevil v Hannoveru roku 1887. Roku 1888 se na hamburské výstavě objevila bílá fena a i v dalším roce byl v Keseleu vystavován pes bílé barvy. Tito tři vystavovaní ovčáčtí psi bíle barvy patřili jednomu majiteli, a to baronovi von Knigge. Psa Greifa, kterého získal od frankfurtského chovatele Friedricha Sparwassera spářil s fenou Lottou. Tito oba psi vlastnili jiţ vzpřímené uši, coţ v té době nebylo tak časté. Spářením Greifa a Lotty vznikla vlkošedá fena Lene (Sparwasser 156) a ta byla nakryta psem Kastorem. Tímto spojením vznikl pes Hektor, narozený 1. 1. 1895, pocházející z chovatelské stanice Linkersheim. Hektor je nazýván praotcem světoznámého plemene německý ovčák (Vobořil, 2005). Z těchto výše nazývaných typů pastýřských psů se vytvořily výběrovým pářením základy chovu německého ovčáckého psa. Plemeno se velice rychle oblíbilo po celém světě. Tímto způsobem byli získáni a do plemenné knihy zaznamenáni první psi, na kterých je postaven celý dnešní chov německého ovčáckého psa (Kholová, 1987). Kdyţ byl objeven doposud neznámý pes Hektor Linkersheim z velkého a rozsáhlého ovčína s názvem Sparwasser, došlo k revoluci ve vývoji plemene. Psa objevil dr. Arthur Mayer, coţ byl veliký nadšenec pro ovčáky a dlouholetý kamarád rytmistra Maxe Emila Friedricha von Stephanitze. Právě Max von Stepanitz Hektora zakoupil na výstavě pasteveckých psů v Karlsruhe roku 1899 pomocí doporučení Mayera pro svou chovatelskou stanici ,,von Grafrath“ a přejmenoval tohoto psa Hektora novým jménem na ,,Horand von Grafrath“. Horand byl krátkosrstý, měl přibliţně 60 cm na výšku, coţ je podle dnešních standardů málo (Rulc, 2010). Byl to pes silný, čilý, ostraţitý a pro 11
Stephanitze ideální ztělesnění hlídacího a pracovního psa. Přesně takového, který si pro tento druh činnosti představoval (Koudelová, 2010). U Horanda se projevily znamenité rysy plemene, mezi které patřily: rychlá chápavost, udatnost, vynikající inteligence a poměrná snadnost výcviku. Horand se projevil také jako zdatný krycí pes, který své schopnosti úspěšně předával na své potomky. Stephanitz mluvil o Horandovi jako o : ,, Slunci v chovu německého ovčáka“. Vstup Horanda měl tedy podstatný význam do chovu pro plemeno jako takové (Rulc, 2010). Protoţe se neustále zvyšoval počet nadšených a poctivých chovatelů z řad pastevců, zaloţil Stephanitz společně se svým přítelem dr.Arthurem Mayerem dne 22.srpna 1899 (někdy je uváděno ještě datum 30.9.1899) novou organizaci pojmenovanou: Der Verein für Deutsche Schäferhunde. V tu dobu to byl největší chovatelský klub jednoho plemene na světě, který byl známý zkratkou pouţívanou po celém světě SV, jehoţ první sídlo bylo ve Wandsbecku u Hamburku, poté ve Stuttgartu a dále v Mnichově, Berlíně a naposled v Augsburgu (Všolek, 1954). Jako první byl poznamenán do plemenné knihy SV Zuchtbuch für Deutsche Schäferhunde (SZ). Horand vlastnil číslo SZ-1. Po tomto zapsání vzniklo nové plemeno německý ovčák. Stephanitz a Mayer na první schůzi SV předloţili tzv. Standardy pro posuzování plemene. Prezidentem této společnosti byl Max von Stephanitz, jelikoţ svými názory předčil tehdejší dobu. Uvědomil si, jestli má plemeno přeţít, bude potřeba spojit náleţité charakteristické vlastnosti psů na jiţním a severním území a vytvořit přesný typ ,,národního“ ovčáckého psa (Rulc, 2010). Stephanitz při vytvoření SV ani na chvíli nezapochyboval o tom, ţe německý ovčák je pes pracovní. V Německu nedošlo nikdy ke zpochybnění tohoto principu. Aby se vítězové kaţdoroční výstavy mohli ucházet o vysoká výstavní ohodnocení, museli napřed ukázat svou schopnost při pracovních zkouškách. Stephanitz vytvořil organizaci pro rozvoj a kontrolu plemene a všichni chovatelé a majitelé principy této organizace přijali. Stephanitz povznesl hodnoty ovčáckých psů při plnění pracovních povinností, které by psi mohli v budoucí době splňovat, aniţ by došlo k jejich zatracení jako ochránci stád. Nejvýraznějším rysem pro německého ovčáka byl ochranný instinkt, který byl viděn u psa při střeţení stáda. Organizace SV vedla své členy, aby rozvíjeli pova12
hové vlastnosti, které byly typické pro německé ovčáky. Chovatelé pracovních psů, a to převáţná většina farmářů a pastevců, si nevedli plynulé chovatelské záznamy a byl pro ně přednější okamţitý vhodný výsledek. Bez Stephanitze by se ze spletitého počtu ovčáckých psů v Německu jen tak lehce nepovedlo vytvořit německého ovčáka tak, jak jej v dnešní době známe. Stephanitz mířil zcela jasně k přesnému standardu, který bude dostatečně dokonalý a podrobný a nebude moţné jeho výklad v budoucnu nijak zaměnit (Rulc, 2010). Stephanitz kladl důraz především na pracovní schopnosti a povahu psa. Na barvu ani vzory kresby nebral velký zřetel a proto neodporoval ani proti vyřazení psů bílé barvy z chovu. Roku 1913 se tomuto vyřazení povedlo dosáhnout. Nejvíce ironické však bylo, ţe předkové německého ovčáka byli právě psi bílé barvy. V prvních 15-ti letech čistokrevného chovu německého ovčáka vlastnilo 30 vybraných jedinců přes polovinu bílých potomků. Dědičné vlohy byly přenášeny pak na velké mnoţství Horandových vnuků. V chovné plemenné knize byl první zaregistrovaný německý ovčák bílého zbarvení Berno v.d. Seewiese (narozen 1913), který vznikl spářením psa Tyrrana v. Maingau a feny Gisy v. Kameltal. A moţná i proto bylo toho roku ţádáno, aby se bílé zbarvení z chovu vyloučilo (Koudelová, 2011). Chvíli po zaloţení spolku SV se v Německu kaţdým rokem konaly výstavy. Vystavovatel se tak dověděl hodnocení svého psa. Chovatel díky tomu mohl srovnávat výsledky své práce s výsledky jiných chovatelů. Čerpaly se tak i přehledy o mnoha chovných jedincích a docházelo k rozšiřování chovu a výcviku ušlechtilých psů. Na výstavě se psi předváděli v klidu (ve výstavním postoji) a v pohybu (kroku a klusu). Na hlavní výstavě se pro nejlepšího psa a fenu zadával titul ,,chovný vítěz“ (Zuchtsieger = vítěz, Zuchtsiegerin = vítězka). Tento pes a fena, jemuţ patřil titul vítěz, měl stojaté uši, odpovídající osrstění a stavbu kostí, správnou kohoutkovou výšku a vynikající schopnosti. Kaţdý chovatel se pak snaţil psa s tímto titulem získat, protoţe psi s titulem vítěz se pak velmi často vyuţívali v chovu oproti jiným jedincům, kteří měli stejně kvalitní vlastnosti a mohli být v chovu také prospěšní, ale bohuţel nezískali titul vítěz a nebyli jiţ tak atraktivní. Tuto myšlenku potvrdil správce plemenné knihy SV v Augsburgu, ředitel Schaeller (Koudelová, 2011). Velké mnoţství chovatelů mělo snahu mnoţit tzv. dohromady vítěze pro získání potomstva stejných hodnot, jako měli jejich rodiče. To se 13
ale uskutečnilo pouze jednou a to spojením: vítězka 1906 Gretel Uckermark (dříve von Hohen Esp.849) s vítězem 1906/07 Rolandem von Starkenburk 1537, po kterých vznikl vítěz Hettel Uckermark. (Rulc, 2010). Souhrnný výsledek výstavních vítězů byl 53 jednotlivců v letech 1900 aţ 1937, z toho 27 vítězů a 26 vítězek (Všolek, 1954). Seznam vítězů ve výkonu z let 1900 aţ 1937 vytvořil správce plemenné knihy v Augsburgu ředitel Schaeller a ten potvrdil, ţe psi ohodnocení titulem vítěz neměli větší hodnotu dědičnosti, neţ psi jiní, kteří titul nevlastnili (Všolek, 1954). Po tomto zjištění bylo dokázáno, ţe zadávání titulů na výstavách nemělo jiţ takový význam. Roku 1938 se zavedla na hlavní výstavě tzv. Sieger-ausstellung v překladu Výběrová třída (Auslese-Klase) a titul vítěz byl zrušen. Několik kvalitních psů a fen, vybraných na hlavní výstavě z výborně oceněných jedinců, bylo do této výběrové třídy zařazeno. Jelikoţ se na hlavní výstavě začalo oceňovat více psů najednou, museli chovatelé více přemýšlet, kterého jedince si vyberou do chovu. V tehdejší NDR od roku 1952 vyhrávali titul ,,Vítěz“ dva psi. Jeden se stal vítězem výstavy, byl nejlepší z výborných, a druhý pes získal ohodnocení chovný vítěz (Zuchtsieger). Ten pes, který poskytl celkem největší mnoţství kvalitního potomstva, podle plemenné knihy, v povaze a v exteriéru, vyhrál tento titul chovný vítěz (Rulc, 2010). Přítomný mezinárodní rozsah plemene stále více poţadoval jistou koordinaci chovatelských řádu a zásad. Současně byl vyvíjen tlak ze strany Spolku pro chov německých ovčáků v NDR. Tento spolek je zakladatelem chovu německého ovčáka. Ve dnech 16. – 17. května 1968 se setkali v Augsburgu zástupci evropských států (Anglie, NSR, Švýcarsko, Dánsko, Finsko Belgie, ČSSR, Francie, Holandsko, Itálie a dva svazy Rakouska) na mezinárodním jednání a došlo k ujednání ke vzniku spolku jménem Europe Union der Verein für Deutsche Schäferhunde. V českém překladu Evropská unie spolků pro chov německých ovčáků. Jazykem pro společné jednání byla angličtina, němčina, francouzština (Rulc, 2010). Jedním z hlavních poslání EUSV bylo proškolení rozhodčích, sjednocení podstaty posuzování exteriéru, sjednocení chovatelských, výstavních a soutěţních řádů, konání mezinárodních mistrovství německých ovčáků ve výkonu atd. Dalším posláním bylo zajistit chov ovčáků jednotného typu, ve všech členských státech, kteří budou podobní jak stavbou těla, tak i povahou. Toho času byl německý ovčák všestranný, pra14
covní pes a pro vyuţití z praktického hlediska mělo být přizpůsobeno také chovatelské a výcvikové snaţení. Spolek se pokoušel vycházet z principů, které vymezili na počátku století Stephanitz a Mayer. Na celosvětově všestranném uplatnění německého ovčáka mají zásluhu a jsou právě rozhodujícími tyto principy (Rulc, 2010). Na svém prvním jednání EUSV připisoval intenzívnější pozornost povaze a upotřebitelnosti. V tomto směru má být německý ovčák společenský, sebejistý. Nesměl nikoho ohrozit, kdyţ nebyl napaden, ale měl být tvrdý při napadení či ochraně svého pána. Pes nemá být bázlivý a lekavý (Rulc, 2010). Den po jubilejní výstavě v Mannheimu roku 1969 bylo první oficiální zasedání. Zasedání se zúčastnilo mimo členských států také Irsko, Jihoafrická republika a zástupci Jiţní Ameriky. Členem se na zasedání stala Belgie. Na zasedání se velice probíral problém dysplazie. Anglie vznesla otázku na výskyt onemocnění epilepsií u německého ovčáka. Poté se uznávaly výcvikové značky jednotlivých členských zemí. Nakonec zasedání bylo přijato ustanovení, které doporučovalo chovatelům německého ovčáka očkovat proti psince jiţ v 6. – 8. týdnu stáří (Rulc, 2010). Organizace Weltunion der Verein für Deutsche Schäferhunde (v českém překladu Světová unie německých ovčáků), jejíţ zkratka je WUSV se od svého zaloţení pokouší přímět členské země (i ty anglicky mluvící), aby jejich chovatelské a řídící organizace přijaly původní plemenný standard německého ovčáka, dodnes zastřešený mezinárodní kynologickou federací FCI. Tuto změnu se skoro uţ podařilo provést, výjimkou jsou jen Spojené státy americké, sice jsou členem WUSV, ale standard německého ovčáka doposud nepřijaly (Rulc, 2010). První kniha plemenného dohledu o německých ovčácích byla vydána roku 1922. Díky výsledkům kontroly 210 psů (sledovala se míra a hmotnost) by měl mít ,,normální“ německý ovčák a to pes tyto tělesné proporce: délka trupu cca 71 cm, výška v kohoutku přibliţně 64,5 cm, přesah délky trupu přes kohoutkovou výšku 6,5 cm, hloubka hrudníku cca 28 cm, obvod hrudníku přibliţně 75 cm a hmotnost cca 27,5 kg (Rulc, 2010).
15
Dozor je veden vedoucím poradcem chovu (Körmeister) a ten měří, váţí a porovnává stavbu těla a temperament psů s doporučeními chovného standardu. Současně jsou vytvořena doporučení pro chov i varování. Psi, kteří jsou zatříděni do třídy I. doporučujeme do chovu bezvýhradně. Psi zatříděni do třídy II. jsou vhodní pro chov. Aby mohli být psi zatříděni do I. a II. třídy, musí získat hodnocení A kyčlí (kyčle bez dysplazie) a pracovní klasifikaci (Schutzhund). Psi neohodnoceni v knize plemenného dohledu by se neměli vyuţívat do chovu a jsou z pohledu SV ze systému vyloučeni. Z plemenného dohledu jsou nejvhodnější do chovu psi dvouletí a starší (Rulc, 2010). Postupně se šířila sláva německého ovčáka i do Spojených států amerických, Velké Británie a poté i dalších zemí. Do té doby neţ došlo roku 1913 k zaloţení German Shephard Dog Club of Amerika (Americký klub chovatelů německých ovčáků) nebyl do Ameriky dovezen ţádný významný pes. Rok po vytvoření klubu byl dovezen pes Apollo von Hunenstein a ten se roku 1919 stal vítězným psem Spojených států. Opravdového rozmachu v USA dosáhlo plemeno aţ po konci I. světové války, jelikoţ vojáci, kteří se vraceli z války domů, vypravovali o neskutečných výkonech německého ovčáka (Rulc, 2010). Roku 1919 došlo k zaloţení společnosti The German Spehard League of Great Britian (Společnost chovatelů německých ovčáků ve Velké Británii). Společnost nesla dříve název The Alsasian League and Club of Great Britian (Spolek chovatelů alsasanů ve Velké Británii) (Rulc, 2010). Do Austrálie bylo po roce 1929 dovezeno přibliţně 60 německých ovčáků. Poté byl jiţ bohuţel vydán zákaz dalších importů. Podle australského odborníka Waltera Reimanna, který rozhodoval o chovu, se zákaz importů ukončil aţ po 43 letech. Příčiny zákazu importů byli tři: nezodpovědnost majitelů, nesouhlas některých politiků, kteří sami chovali australské ovčácké psy a hlavně to, ţe začal import potomků psů, kteří byli v Německu vyřazeni z výstavních kruhů a nedostali doporučení do chovu, díky své nervozitě, nevyrovnanému temperamentu a dědičným potíţím (Rulc, 2010).
16
3.2 Představitelé plemene německého ovčáka V počátku se německý ovčák mimo oblast Německa rozšiřoval velice pomalu. Největší vinou byly povahové vlohy psů. Vlohy byly vhodné pro různé druhy sluţby. Německý ovčák se brzy zaměnil za původní plemena pouţívaná u policie a vojska, ale nedocházelo moc k rozšíření, jelikoţ tomu bránil zákaz vývozu. Vývoz vydalo německé ministerstvo obrany roku 1906. Aţ teprve po první světové válce dochází k početnému rozšíření (kolem roku 1918). Ke zvýraznění plemene také napomohl filmovými kousky pes Rin-tin-tin, jelikoţ byl do Ameriky dovezen vojákem, který se vracel z války. Film velice napomohl k masovému rozšíření německého ovčáka po celém světě (Rulc, 2010). V dalších letech německý ovčák procházel rozdílným obdobím. Docházelo ke sjednocení a zdokonalení jeho vzhledu a typu. Zvětšovalo se i mnoţství krevních linií. Za významné plemeníky v předešlých letech, byli mimo Horanda von Grafrath, Klodo von Boxberg, Vello von Sieben Faulen, Rolf von Osnabrückerland, Canto a Quando von Wienerau. V poslední době i Uran von Wildsteigerland (Rulc, 2010). Prvního vítěze Rolanda von Starkenburg (1910) nebo Tell von der Kriminalpolizei (1906 – 1907) v Siegeru v Německu nahradili typově vhodnější psi. Ve stavbě těla německých ovčáků zahájil nový trend vítěz ze Siegeru roku 1920 Erich von Grafenwerth. Tento pes měl větší hloubku hrudníku a lépe zaúhlené končetiny. V Anglii vyhrálo jeho pět potomků titul šampiona. Ericha v tu dobu odvezli do Ameriky (Rulc, 2010). Zajímavé je také, ţe Erich von Grafenwerth byl otcem slavného psa Kloda von Boxberg, ten se stal vítězem roku 1925. Ještě můţeme zaznamenat jedno důleţité jméno v jeho rodě a to syna Utze von Haus Schütting (vítěz roku 1929). Utz von Haus Schütting způsobil revoluční převrat či lepé řečeno přelom v chovu německého ovčáka, proto bývá často nazýván otcem moderních německých ovčáků. Stephanitz si myslel, ţe Utz je nejčistší moţná forma výkonného, nemnoho těţkého, ale silného a ochotného ovčáckého psa k práci (Rulc, 2010). Utz měl syna Voss von Bern, který byl hlavním přínosem pro chovy ve Velké Británii. Dovezla ho chovatelské stanice Brittas Kennel a ta také získala psa Arna von Biblisewald, coţ byl vnuk Kloda von Boxberg a toho zkříţila s fenami Utzovy chovné linie 17
a tímto vytvořila na Britských ostrovech typ, který byl Stephanitzem nazýván jako typ Klodo/Utz. Byl nazýván jako správný typ německého ovčáka (Rulc, 2010). Z fen, které měly také podíl na celkovém chovu německého ovčáka, především nalezneme Palme von Wildsteigerland. Palme byla zaznamenána v převáţné většině průkazů původu. Obdobně tak jako sestry z vrhu ,,Q“ von Arminius. Počet fen je jistě výrazně omezen. Více pouţíváme psy a určujeme podle nich krevní vedení (Rulc, 2010).
3.3 Německý ovčák v podmínkách České republiky O situaci a stavu německých ovčáků u nás existuje jen velmi málo písemných podkladů. Z velkých pamětníků tu máme Evţena Šimečka z Ostravy, který svůj přehled uplatnil jako rozhodčí exteriéru. Nejvíce vzpomínek však zaznamenal Karel Všolek. Uchoval si přehled o vývoji plemene po více jak 50 let (Rulc, 2010). Od roku 1912 vznikla v Brně pobočka rakouského spolku a to pro zemskou skupinu Moravy. Kdyţ se spolek rozpadl, byl v Československu vybudován první Spolek pro německé ovčáky, který sídlil v Brně (Koudelová, 2010). Poprvé se u nás vystavovali němečtí ovčáci roku 1905. Přihlášeni byli tři jedinci na I. Zemské výstavě policejních a uţitkových psů (Koudelová, 2010). Výstava se pořádala v Praze na Střeleckém ostrově. Tito tři němečtí ovčáci byli: Horand von Grafrath, jeho syn a dcera (Rulc, 2010). Za první větší poválečnou výstavu německých ovčáků povaţujeme výstavu konanou roku 1920 (Koudelová, 2010). Poté byl zaloţen Svaz kynologických spolků v ČSR se sídlem v Brně (Rulc, 2010). Do první české plemenné knihy vedené Československou kynologickou jednotou byli zapisováni němečtí ovčáci od roku 1923 (Koudelová, 2010). V té době byla kolébkou Morava a němečtí ovčáci u početné německé národnosti ţijící u nás nebyli tolik v oblibě. Ale přesto u nás působili psi, kteří si zasluhují naší pozornost. Byl to především Dolf von Weltmeister – vítěz roku 1921, Erich von Labertal – vítěz roku 1922 i vítěz Československa z roku 1923 Klodo von Boxberg. Kloda odchoval Arnošt Šufly v Ostravě-Heřmanicích. Byl koupen roku 1924 Wernerem Funke
18
za cenu 25 000 Kč. V té době to byla velká částka. V dalším roce se stal Klodo vítězem Německa a byl zakladatelem několika krevních linií (Rulc, 2010). V období 30. let se německý ovčák rozšiřoval nejen na Moravě, ale do Čech a na Slovensko. Vymezoval se ale pouze na úzké mnoţství chovatelů. Roku 1934 došlo k zaloţení Klubu pro německé ovčácké psy v Brně. Čeští chovatelé, neţ byl zaloţen klub, byli organizováni a také zapisováni v SV (Koudelová, 2011). Největší zásluhy o popularizaci plemene se přisuzují pánům Werlíkovi, Staretschkovi a Tomanovi. Všichni tito pánové byli rozhodčí exteriéru. V té době byly zapsány chovatelské stanice ,,z Belzů“ (Václav Belza z Prahy) a ,,Šibřín“ (Jaroslav Šimek z Plzně). Jaroslav Šimek odchoval hodně vrhů. Jeho psi měli velice solidní zevnějšek, a hodně z nich vynikalo i povahou. To byli psi hlavně Toska, Ostara a Uran. Dále chovatelská stanice ,,z Městského polesí“ pana Kotory a chovatelská stanice ,,z Vratislavova“ pana Matlochy a ze Slovenska chovatelská stanice ,,Mit-Šach“ pana Paľo Luptáka z Vrakuně (Rulc, 2010). V letech 1936 aţ 1938 došlo v chovu německého ovčáka k vylepšování a zušlechťování exteriéru. Přineslo to však negativa, kterými byla příliš dlouhá záď, nápadné krátké končetiny, díky přehnané hloubce hrudníku, dosti velké předhrudí, nadměrné zaúhlení zadních končetin, mělké vazivo a těţkou kostru. Díky těmto změnám jiţ přestal německý ovčák odpovídat pracovnímu typu (Koudelová, 2011).
Obrázek č.1 Tell von Kriminal Polizei
Obrázek č. 2 Clia von Noriswand (Rulc,
8770 (Rulc, 2010)
2010)
19
A proto dcera rytmistra Maxe von Stephanitze Berta zdůraznila v otevřeném dopise chovatelům v Německu, ţe se chov jiţ neubírá takovým směrem, jako byly představy jejího otce. Poukázala, ţe němečtí ovčáci jsou velmi těţcí, dlouzí a mají velmi přeúhlené zadní končetiny. Proto je pojmenovala: ,,Nadjezevčíky“. Aby se vylepšil jejich stav, navrhla pouţít tzv. starokrevníky. To byli jedinci od stáda. Stephanitz je jmenoval: ,,Pramenem věčného mládí plemene“. Po roce 1945 k nám bylo přivezeno několik těchto starokrevníku: Arry v.d.Funkstelle, jeho syn Trutz v Haus Deicke, Hasso v. Hain, Bodo v. Ilversgehohen, Viktor v.d. Blumenpracht a další. U nás však došlo při tomto pouţití starokrevníku ke zhoršení exteriéru (Koudelová, 2011). K šíření plemene nejvíce pomohlo vystavování špičkových německých psů na výstavách v Čechách a v Ostravě. Vedení klubu věnovalo hodně času a velké finanční obnosy na import psů a to např. Claus von Üeberfunder, který byl v té době nejlepším plemeníkem, jelikoţ jeho potomci obsazovali první místa na výstavách. A také pes Rigo von Hooptal pana Fiebingera. Sice nebyl tak známý, ale zato velmi kvalitní (Koudelová, 2010). Roku 1947 posuzoval na výstavě v České Kamenici rozhodčí pan Václav Belza 46 fen s výsledným hodnocením ,,výborná“ a to byl údajně povaţován za velmi přísného rozhodčího. V té době odchovalo mnoho chovatelů dosti kvalitní vrhy. A to zejména chovatelská stanice ,,aus Eisen“ dr. Viléma Eise, ,,EichendorferSchloss“ Františka Černého, která byla později přejmenována na ,,z Dubovského zámku“, jiţ zmíněná chovatelská stanice ,,Šibřín“ Jaroslava Šimka, ,,z Belzů“ manţelů Belzových, ,,Bropa“ Pavla Broţka, ,,z Frýdecka“ Drahuše Kovářové, nebo ,,Astoria“ Karla Všolka (Rulc, 2010). Za druhé světové války se chov německého ovčáka velmi rozšířil. Odpor proti všemu německému po válce avšak přílišnému vývoji plemene nedopřával. Dokonce docházelo i k návrhům německého ovčáka přejmenovat. Ke štěstí se tak nestalo a německému ovčákovi bylo ponecháno jeho původní jméno (Koudelová, 2011). Roku 1965 se pořádala světová výstava psů v Brně. Němečtí ovčáci byli posuzováni rozhodčími SV a to panem Philipem Hutterem a Hansem Kristienem Dedersenem. Na této výstavě byla předána Karlu Všolkovi zlatá medaile SV za jeho práci na přehledu krevních linií a popularizaci plemene. V třídě pracovních psů vyhrál Dago v. 20
Schloss Dahlhausen. Soupeřem mu byl Greif v. Felsenstein z NDR (trojnásobný vítěz NDR). V té době dvouletý pes, kterého pouţívala ke krytí i řada našich chovatelů. Z Greifových synů byl u nás nejznámější Logan Onyx. Velice uspěl u dr. W. Funka. Představovalo to neuvěřitelný úspěch, jelikoţ Logan byl vlkošedý a od roku 1954 to byl jediný pes tohoto zbarvení (Rulc, 2010). 60. léta povaţujeme pro německé ovčáky velmi plodnými. Začalo se rozbíhat určité mnoţství chovatelských stanic. V Čechách především chovatelská stanice ,,z Demu“ Zdenka Mutly, který na svých fenách Besy z pohraniční stráţe, ale především Heře von Hain odchoval několik báječných vrhů. Z nejznámějších to byli: Ero z Demu, Era z Demu, Ingo z Demu, Krasa a Koran z Demu. Na Moravě se začala rozbíhat chovatelská stanice Zdenka Zaremby ,,Zde - ZAR“. Dodnes existuje chovatelská stanice ,, ze Šafářova“ a ,,z Opavského dvora“ Libora Opavského, Wernera Nanke a Láďi Šafáře. V chovu se objevili také psi Kraft v. Felsenstein, Cay v. Haus Müller a Seigo a.d. Espenstätte a také Dux v. Bäckerkampf. Tento pes byl velice kvalitní, ale bohuţel málo pouţívaný v chovu. Z NSR dovezl pan Hořejší Erka v. Härten a Caesara v. Rulanmaweg. Z Rakouska k nám přivezl Greifa v. d. Douglasfichte Ervin Baranek. František Černý importoval Bolka v. Piastendamm a Lida v. Niebenlungenblut. Poté dovezl Alois Pokorný Kasse v. d. Fürsnendamm, Götze v. d. Paarquelle a Zacka v. Silberhals. Lida v. Niebenlungenblut a Norba v. d. Mürenhütte přivezli manţelé Holých. Zdánlivý útlum nastal aţ po roce 1968. Ale i přesto se začaly představovat chovatelská stanice Jiřího Šišky ,,Clark“, Petra Pišky ,,z Polluxu“, ale i ,,Benio“ J. Bendy. V 70. letech importuje Pohraniční stráţ Bojara v. Schötterhof a Viktora v. d. Edellquele. V Poděbradech přiváţejí manţelé Holých Heina v. Schwaferdener, Muschku v. Staudepark a Anju v. Hinsbergerschweitz. Pan Hájek poté psa Jalka v. Bachgautal (Rulc, 2010). V letech 1970 – 1980 u nás velmi úspěšně vynikal Caro v. Rheindorf a Jalk v. Bachgautal. Z NDR přivezla pohraniční stráţ Goma v. Schlieferschllos, Iwo v. Buschecke, Bodo v. d. Friedensdorferflur, Meika v. Weidagrunt. Manţelé Musilovi dovezli Faxe a Mutze Cardinal. Na Moravě se podařilo panu Stonišovi odchovat několik úspěšných vrhů v chov stanici ,,z Lustoru“. Vynikala i chov. stanice pana Adamčíka ,,Advil“. V Čechách registrujeme chov. st. ,,z Herodesova domu“ Ladislava Valáška, ,,z Krkonošského polesí“ Marie Valáškové, ,,Ještědka“ pana Drábka, ,,z Basileje“ pana 21
Vaise, ,,z Pampy“ manţelů Musilových, ,,Mikor“ Miloslava Novotného, ,,z Pohraničního pásma“ a ,,Pohraničního polesí“ pánů Bohuslávka a Málka. Vnímáme i chov. st. ,,Dolmina“ dr. Melounové, sestry Otakara Melouna. Po delší dobu let existuje i chov. st. ,,Hartis“ manţelů Melounových. Je nutné poznamenat chov. st. ,,Rhodopy“ pana Najdenova a ,,z Podradbuzí“ pana Gilla, také ,,z Blatenského zámku“, ,,ze Zlaťáku“ a ,,Venušina sopka“. Většina těchto chovatelských stanic působí jiţ dlouho. Z nejčerstvějších stanic je nutno zaznamenat chov. st. ,,Fabare“ manţelů Skrbkových; ,,ze Šumavské stráţe“ manţelů Kasalových; ,,Framato“ Františka Matouše; ,,Ornis Bohemia“ pana Kratochvíla; ,,z Frolínku“ pana Grosmana; ,,z Agíru“ pana Sasáka; ,,Sherak“ pani Knihové a ,,Anrebri“ pani Angelovové-Machové (Rulc, 2010). V současné době vnímáme chov. st. Ivana Hájka ,,Redox“. Dodnes a po celou řadu let si vysoký standard, nejpočetnější odchovy a přední místa na výstavách dodrţují právě zejména tyto jiţ zmíněné chovatelské stanice: ,,Hartis“; ,,Onyx Bohemia“; ,,Clark“; ,,z Polluxu“; ,,z Agíru“ a ,,z Podradbuzí“. Mezi nově vytvořené chov. stanice povaţujeme ,,Wolferland“; ,,z Linkova“; ,,Vitaxis“; ,,z Gargamelu“; ,,Rumina Moravia“ apod. Zaznamenat nelze všechny chovatelské stanice a jejich majitele, snahou bylo vypsat alespoň ty, které v různých časových obdobích zaznamenali odchovy a ty nejvýznamnější (Rulc, 2010).
22
3.4 Standard Německého ovčáka FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE Secretariat general: 14, rue Léopold II. – 6530 Thuin (Belgique) 23.12.2010/DE FCI-Standard Nr.166
Obrázek č. 3 - krátkosrstá varieta
Obrázek č. 4 - dlouhosrstá varieta
(http://www.cmku.cz/index2.php?strank
(http://www.cmku.cz/index2.php?strank
a=plemena)
a=plemena)
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Podle úředních ustanovení spolku Verein für Deutsche Schäferhunde e.V. (Spolek pro německé ovčáky) se sídlem v Augsburgu ve VDH (Verband für das Deutsche Hundewessen), která ho stanoví jako zakladatelský spolek pro plemeno německý ovčák za spolek zodpovědný za standard plemene, byl standard stanoven, přepracován a katalogizován na první členské schůzi ve Frankfurtu nad Mohanem dne 20. září 1899 podle návrhů A. Mayera a von Stephanitze a doplňků VI. členské schůze konané dne 28. července 1901, XXIII. Členské schůze v Kolíně nad Rýnem dne 17. září 1909, zasedání předsednictva a chovatelské rady ve Wiesbadenu dne 5.září 1930 a zasedání chovatelské rady a předsednictva dne 25.března 1961 v rámci zasedání WUSV (Welt-Union der Vereine für Deutsche Schäferhunde – Světové unie spolků pro německé ovčáky), zasedání WUSV dne 30.srpna 1976 a pravomocně schválen předsednictvem a radou ve dnech 23.-24.března 1991.
23
Německý ovčák, s jehoţ plánovitým chovem se začalo v roce 1899 po zaloţení Spolku pro německé ovčáky (SV) byl vyšlechtěn ze středoněmeckého a jihoněmeckého rázu ovčáckých psů, které tehdy existovaly, s konečným cílem získat sluţebního psa s vlohami pro velké výkony. K dosaţení tohoto cíle byl vypracován standard plemene německý ovčák, který se vztahuje nejen k tělesným vlastnostem, ale i k povahovým a charakterovým vlastnostem. CELKOVÝ VZHLED: Německý ovčák je pes střední velikosti, poněkud obdélníkového formátu, silný a dobře osvalený. Kosti jsou suché a je celkově pevné konstituce. DŮLEŢITÉ PROPORCE: Kohoutková výška činí u psů 60 – 65 cm, u fen 55 – 60 cm. Délka trupu přesahuje kohoutkovou výšku zhruba o 10 – 17%. POVAHA: Německý ovčák musí být povahově vyrovnaný, pevných nervů, sebevědomý, absolutně přirozený (s výjimkou vydráţdění), zcela dobromyslný, ale pozorný a ovladatelný. Musí mít odvahu, bojovnost a tvrdost, aby byl vhodný jako doprovodný, stráţní, sluţební, pastevecký pes a pes k obraně. HLAVA: Hlava je klínovitého tvaru, je přiměřená velikosti těla (délka hlavy odpovídá zhruba 40% kohoutkové výšky), aniţ by způsobila těţkopádným dojmem nebo byla příliš dlouhá, v celkovém zjevu suchá, mezi ušima přiměřeně široká. Čelo při pohledu zpředu nebo ze strany jen mírně klenuté, bez anebo jen s málo znatelnou rýhou uprostřed čela. Poměr mezi temenem a obličejovou částí činí 50% ku 50%. Šíře temene má zhruba odpovídat délce temene. Temeno se při pohledu shora od uší ke špičce nosu stejnoměrně pozvolna zuţuje a přechází přes neostrý čelní sklon v klínovitě formovanou obličejovou část hlavy (tlamu). Horní a dolní čelist musí být silně vyvinuté. Hřbet nosu je rovný, prohnutí nebo vyklenutí jsou neţádoucí. Pysky pevně přiléhající, uzavřené a tmavě zbarvené. NOS: Musí být černý. CHRUP: Musí být silný, zdravý a úplný (42 zubů podle zubního vzorce). Německý ovčák má nůţkový skus, coţ znamená, ţe řezáky musí do sebe nůţkovitě zapadat, přičemţ řezáky horní čelisti nůţkovitě přesahují řezáky dolní čelisti. Klešťový skus, předkus a podkus jsou vady, taktéţ větší mezery mezi jednotlivými zuby (postavení s meze24
rami). Vadné je i zcela rovné řazení řezáků. Čelisti musí být silně vyvinuté, aby zuby mohly být zasazeny v zubní liště pevně. OČI: Středně veliké, mandlovitého tvaru, poněkud šikmo poloţené, ale ne vystupující. Barva očí má být co moţná nejtmavší. Světlé, pichlavé oči jsou neţádoucí, protoţe nepříznivě ovlivňují výraz psa. UŠI: Německý ovčák má postavené středně veliké, nesené vzpřímeně a směřující stejným směrem (ne staţené do stran), sbíhají se do špičky a ušní boltce jsou otočené kupředu. Překlopené a visící uši jsou vadné. Uši sloţené dozadu při pohybu popřípadě v klidu nejsou vadou. KRK: Silný s dobře vyvinutým svalstvem, bez volné kůţe a bez volné kůţe na hrdle (bez laloku). Úhel s trupem (s horizontální linií) činí přibliţně 45°. TRUP: Hřbetní linie probíhá bez znatelného přerušení od nasazení krku před dobře vyvinutý kohoutek a přes vodorovný zcela lehce spadající hřbet aţ ke slabě spadající zádi. Hřbet je pevný, silný a dobře osvalený. Bedra jsou široká, silně vyvinutá a dobře osvalená. Záď má být dlouhá, mírně spadající (asi 23°k horizontále) a bez přerušení hřbetní linie přechází do nasazení ocasu. HRUDNÍK: Má být přiměřeně široký, spodní část hrudníku má být dlouhá a výrazná. Hloubka hrudníku činí zhruba 45 aţ 48% kohoutkové výšky. Ţebra by měla být přiměřeně klenutá, sudovitý hrudník je vadou stejně jako plochá ţebra. OCAS: Dosahuje nejméně k hleznu, nepřesahuje však polovinu nártu. Na spodní straně srst poněkud delší. Ocas je nesen svěšený v mírném oblouku, při vzrušení a pohybu je nesen poněkud výš, nepřesahuje však horizontální linii hřbetu. Operativní úpravy jsou zakázané. KONČETINY: HRUDNÍ KONČETINY: Musejí být ze všech stran rovné, zepředu dokonale rovnoběţné. Lopatka a rameno jsou stejné délky a silným svalstvem pevně připevněny k trupu. Ideální úhel mezi lopatkou a ramenem je 90°, zpravidla aţ do 110°.
25
Při statickém posouzení, ani v pohybu nesmí být lokty vybočené ani vtlačené. Předloktí ze stran rovné a navzájem dokonale rovnoběţně postavené se suchým a pevným osvalením. Nadprstí má délku cca 1/3 předloktí a svírá s ním úhel cca 20°- 22°. Příliš šikmo postavené (více neţ 22°) i příliš strmě postavené nadprstí (méně neţ 20°) ovlivňují pouţitelnost psa a zvláště jeho vytrvalost. TLAPY: Jsou okrouhlé, dobře uzavřené a klenuté, polštářky tlap tvrdé, ale ne drsné. Drápy jsou silné a tmavé. PÁNEVNÍ KONČETINY: Postavení pánevních končetin je poněkud posunuté dozadu, přičemţ zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovnoběţné. Stehenní a holenní kost jsou přibliţně stejné délky a tvoří úhel cca 120°, stehna jsou silná a dobře osvalená. Hlezna jsou silně vyvinutá a pevná, nárt stojí svisle pod hlezny. TLAPY: Tlapy jsou dobře uzavřené, lehce klenuté, polštářky tvrdé a tmavé barvy, drápy silné, zahnuté a rovněţ tmavě zbarvené. CHODY: Německý ovčák je klusák. Končetiny musí svojí délkou a úhlením vzájemně ladit tak, aby se pánevní končetina mohla pohybovat aţ pod střed těla a hrudní končetina mohla dosahovat stejně daleko kupředu, aniţ by to zjevně narušilo hřbetní linii. Kaţdý sklon k přeplení pánevních končetin sniţuje pevnost a vytrvalost a tím také pouţitelnost psa. Při správném poměru stavby těla a úhlení končetin je výsledkem prostorný pohyb probíhající nízko nad zemí budící dojem nenucenosti. Hlava je lehce vychýlená vpřed a ocas je mírně zvednutý; při rovnoměrném klidném klusu je výsledkem plynulá a ničím nepřerušená hřbetní linie probíhající od špiček uší přes týl a hřbet aţ ke špičce ocasu. KŮŢE: Kůţe je (volně) přilehlá k tělu bez viditelných vrásek a záhybů. OSRSTĚNÍ: Německý ovčák je chován ve dvou variantách srsti: dlouhé a krátké srsti – obě varianty s podsadou KRÁTKOSRSTÝ: Krycí srst by měla být co moţná nehustší, přiměřeně tvrdá a správně přiléhající. Na hlavě včetně uší, na přední straně chodů, na tlapkách a prstech krátká, 26
na krku s více a silnější srstí. Na zadní straně chodů se srst prodluţuje aţ k spodní části přední nohy resp. Zápěstnímu kloubu, na zadní straně stehna vytváří masivní ,,kalhoty“. DLOUHOSRSTÝ: Krycí srst by měla být dlouhá, měkká a ne těsně přiléhající s praporci na uších a chodech, husté ,,kalhoty“ a hustý ocas s praporcem tvořícím se směrem dolů. Na hlavě okolo vnitřku uší, na přední straně chodů, na tlapkách a prstech krátká, na krku delší a silnější srst. Na zadní straně chodů se srst prodluţuje aţ k spodní části přední nohy resp. zápěstnímu kloubu a vytváří na zadní části stehen znatelné ,,kalhoty“. BARVY: Černá s červenohnědými, hnědými, ţlutými aţ světlešedými znaky. Celočerná, jednobarevně šedá, nebo šedá, nebo šedá s tmavým vlkošedým zbarvením, s černým sedlem a maskou. Nenápadné malé bílé znaky na hrudi nebo světlé zbarvení na vnitřních stranách končetin jsou přípustné, ač neţádoucí. Čenich musí být vţdy u kaţdého zbarvení aţ bělavých znaků na hrudi a na vnitřní straně končetin, s bílými drápy nebo červenou špičkou ocasu se povaţují za slabě pigmentované. Podsada je vţdy lehce našedlá. Bílá barva není přípustná. VELIKOST / VÁHA: PSI: Výška v kohoutku 60 – 65 cm Váha 30 – 40 kg FENY: Výška v kohoutku 55 – 60 cm Váha 22 – 32 kg VARLATA: Psi by měli vykazovat dvě zjevně normálně vyvinutá varlat, která se plně nacházejí v šourku. VADY: Kaţdá odchylka od výše uvedených bodů by měla být povaţována za vadu, jejíţ hodnocení by mělo být v přesném poměru se stupni odchylky.
27
TĚŢKÉ VADY: Odchylky od výše uvedených popsaných charakteristických znaků plemene, které nepříznivě ovlivňují upotřebitelnost. Vady uší – příliš hluboko do stran nasazené uši, klopené uši, špatné postavení uší, nepevné uši. Podstatné nedostatky pigmentu. Nedostatečná celková pevnost konstituce. Vady chrupu – všechny odchylky od nůţkového skusu a vzorce zubů, pokud se nejedná o vylučující vady. VYLUČUJÍCÍ VADY: a) Psi slabí, kousaví a slabých nervů b) Psi s prokázanou „těţkou DKK“ c) Monorchidi a kryptorchidi a psi se zřetelně nestejnými popř. zakrnělými varlaty d) Psi s vadami uší, popř. ocasu e) Psi s deformacemi f) Psi s vadami chrupu při ztrátě: 1x P3 a dalšího zubu nebo 1x špičáku nebo 1x P4 nebo 1x M1, popř. M2 nebo Ztráta celkem 3 zubů a více g) Psi s nedostatky v čelisti:
28
Podkus 2 mm a více Předkus Klešťový skus v celé oblasti řezáků h) Psi přerostlí nebo nedorostli více neţ o 1 cm i) Albinismus j) Bílá barva srsti (i při tmavých očích a drápech) k) Dlouhá srst (dlouhá, měkká krycí srst bez podsady) Překlad: Český klub německých ovčáků (http://www.cmku.cz/index2.php?stranka=plemena) 3.4.1
Změny ve standardu německého ovčáka Od 1. 1. 2011 je do standardu zařazena i dlouhosrstá varieta německého ovčáka.
Došlo tedy ke změně standardu rasy ve spojitosti s délkou srsti ,,dlouhosrstý s podsadou“. SV podala na základě rozhodnutí schůze předsednictva roku 2008 a 2009 na FCI ţádost na změnu standardu německého ovčáka, aby se druh srsti ,,dlouhosrstý s podsadou“ stal samostatnou variantou. Tuto ţádost odsouhlasila FCI 1. 1. 2011. Došlo tedy k tomu, ţe od 1. 1. 2011 němečtí ovčáci s druhem srsti ,,dlouhosrstý s podsadou“ se smí zúčastňovat bonitací a také výstav. Pro tyto ovčáky s dlouhou srstí mohou pořadatelé výstav vytvářet speciální třídy. Není přípustné, aby se na výstavách posuzovali psi s dlouhou a krátkou srstí v jedné třídě. Jedinci s druhem srsti ,,dlouhosrstý s podsadou“ jsou také připuštěni do chovu. Musí být kladen důraz na párování psů, nesmí se párovat společně psi dlouhosrstí a krátkosrstí. Je tedy povoleno pouze párování psů se stejným typem srsti a to: krátkosrstý s krátkosrstým, dlouhosrstý s dlouhosrstým. Existují i určitá doporučení pro pořadatele výstav, příkladem je, ţe od 1. 7. 2011 musí být v propozicích uvedeny všechny třídy pro obě variety srsti. Do 1. 7. 2011 se pes ,,dlouhosrstý s podsadou“, který se objevil na výstavě, posuzoval zvlášť, aby mu byly umoţněny podmínky pro splnění výstavy k uchovnění (ČKNO, 2012).
29
3.5 Podmínky pro uchovnění německého ovčáka Mezi specifické podmínky chovnosti, které jsou schválené předsednictvem Českého klubu německých ovčáků od 7. května 2008, patří tyto následující části: výstavy, rentgeny kyčelních kloubů, zkoušky z výkonu, bonitace a odebraný vzorek DNA. Výstavy musí pořádat Český klub německých ovčáků (ČKNO), či musí být rakouské a nebo německé. Na výstavě musí psy posuzovat rozhodčí ČKNO, SV a SÚCHNO. Vystavovaný pes musí získat výstavní ohodnocení ,,dobrý“ ve třídě dospívajících, pracovních a také nově ve třídě mladých od 1. 1. 2009. Výstavy Mezinárodní a národní pro uchovnění nelze uplatnit. Německému ovčáku provádíme rentgenové snímky kyčelních kloubů pro zjištění dysplazie. V České republice se uznává DKK pro uchovněné jedince maximálně II.stupně.V SRN a Rakousku výsledek ,,A“ (normal, fast normal, nucht zugelassen). Zapisuje se nejlepší hodnocení DKK a to v případě, pokud jedinec není v ţádné uznávané zemi vyřazen. Dále musí jedinec pro uchovnění splnit zkoušky z výkonu. Myšleny jsou všestranné zkoušky minimálně I. stupně IPO, ZVV (uznávají se zkoušky provedené i mimo ČR a to v SRN, Rakousku a SR) posouzené rozhodčím ČKS, MSKS, SV či ZŠK. Při těchto splněných podmínkách se jiţ provádí bonitace a importovaným jedincům se uznává bonitace SV a SR, zda byli s platnou bonitací importováni. Bonitace provedená v SRN a v Rakousku českým majitelem se také připouští. Od data 1. 1. 2009 se jedinci pro chovnost odebírá vzorek krve pro určení identity (pomocí DNA). Provede se zápis do průkazu původu (ČKNO, 2012). 3.5.1 Bonitace Bonitační řád Českého klubu německých ovčáků byl vytvořen pro podporu plánovitého chovu, reguluje jeho bonitace a uskutečňuje výběr mezi bonitovanými zvířaty. Výběr bonitovaných jedinců se volí na základě jejich povahy, výkonu a anatomické stavby, která se projevuje jako vhodná k udrţení a dalšímu vývoji plemene (ČKNO, 2012). Roční plán bonitací vytváří chovatelská komise, tedy ohlašuje termín a místa konání bonitací pomocí návrhů krajských poboček a vybírá bonitační rozhodčí pro posouzení bonitace. Na tyto bonitace se pomocí klubu delegují rozhodčí. Jako pomocníci pro zajištění průběhu akce, měření atd. jsou přítomni krajští poradci chovu. Pomocí plá30
nů krajských poboček pořádají bonitace místní pobočky nebo kynologické kluby z pověření PKNO (ČKNO, 2012). Majitel psa, který má být na bonitaci předveden, musí být zaregistrován v KNO, jinak posouzení bonitovaného psa neplatí. Záleţí jen na majiteli, na které bonitaci v ČR psa předvede. Pro psa, který má více majitelů, je hlavní ten, který vlastní podpisové právo ve vztahu k plemenné knize a klubu. Delegovaný rozhodčí má konečné rozhodnutí a nejsou povolena ţádná další odvolání (ČKNO, 2012). Existují specifické podmínky pro psy, kteří se mohou účastnit bonitací. Mohou to být pouze němečtí ovčáci zapsaní v plemenné knize klubu, kteří v den bonitace dosáhli věku minimálně 18 měsíců. Jedinec musí mít ve výkonnostní kníţce zapsanou nejméně jednu předepsanou všestrannou zkoušku minimálně prvního stupně. V průkazu původu musí mít zapsané výsledky RTG kyčelních kloubů, avšak nesmí být horší jak II. stupně. Pes musí vlastnit potvrzení o hodnocení z výstavy oblastní, krajské nebo klubové, a to ve třídě mladých, dospívajících či dospělých (neplatí ocenění získaná na výstavě mezinárodní a národní). Předvádět se nesmí psi nemocní a feny ve druhé polovině březosti. Jedince musíme identifikovat podle tetovacích čísel (ČKNO, 2012). Jednotlivé části, které tvoří bonitaci, jsou: zkouška povahy, zkouška za pouţití poplašné pistole, zkouška odvahy a bojovnosti, velikost a hmotnost, předvedení v postoji a pohybu, výsledek a potvrzení. Při zkoušce povahy by měl být pes pevného charakteru, tzn. sebejistý, přirozený, dobromyslný a pevných nervů. Zkouška za pouţití poplašné pistole se provádí ve vzdálenosti minimálně 15 kroků a nejméně 2x. Pes by měl stát na volném vodítku a při kaţdém výstřelu zachovávat klid. Při zkouškách z odvahy a bojovnosti musí být k dispozici figurant delegovaný krajskou pobočkou, nebo chovatelskou komisí klubu. Tyto zkoušky mají pro majitele psa a figuranta specifické podmínky. Výsledek ze zkoušky odvahy a bojovnosti můţe být výrazný, dobrý, dostatečný nebo nedostatečný. Dále se u jedince zjišťuje hmotnost, hloubka a obvod hrudníku. Tyto vlastnosti měří krajský poradce chovu nebo pověřený okresní poradce chovu, který také zkontroluje, zda tetovací číslo souhlasí. Následně se provede předvedení v postoji a v pohybu. U této části bonitace rozhodčí nadiktuje bonitační posudek (ČKNO, 2012). 31
Po ukončení bonitace rozhodčí oznámí její výsledky. Majitel psa získá od vedoucího bonitace potvrzení, které je podepsané rozhodčím. V potvrzení se nachází výsledek bonitace a potvrzení a převzetí průkazu původu jedince. Výsledkem bonitace můţe být 1. nebo 2. třída chovnosti. 1. třída chovnosti je nejvyšší chovné ohodnocení. Tato třída označuje jedince doporučené pro chov a dostanou se do ní psi, kteří odpovídají plemeni svou velikostí, tělesnou hmotností, stavbou těla, celkovým chováním, dokonalým chrupem bez chybějících zubů (povoleny jsou dvojité 1. premoláry – PI). Do 2. třídy chovnosti zařazujeme jedince s malými odchylkami ve stavbě těla, s odchylkami od kohoutkové výšky maximálně +2 cm, ze zkoušky odvahy a bojovnosti s hodnocením dostatečný a v odchylkách u chrupu (nemají-li 1xPI; 2xP1; 1xP1 a 1xM3; nebo 2xM3) (ČKNO, 2012). Majitel psa zařazeného do 2. třídy chovnosti se můţe pokusit o vylepšení bonitace do 1. třídy chovnosti, a to opětovným předvedením psa, nejdříve však následujícího roku. Toto zlepšení do 1. třídy chovnosti je moţné provést pouze jednou. U bonitace můţe dojít i k odkladu o jeden rok, jestliţe pes je menšího tělesného vzrůstu (předpokládá se u něj ještě růst) a zda chování psa na zkoušce z odvahy tvrdosti a bojovnosti nedosáhlo poţadovaných výsledků a hodnota exteriéru neodpovídá zařazení do výběrového chovu (ČKNO, 2012). Z chovu se vyřazují psi postiţení těmito vadami: výrazné nedostatky ve stavbě těla, u kohoutkové výšky nedorostlí a přerostlí psi o více jak 2 cm, vady varlat, vady skusu, chudozubost vyšší neţ při zařazení do 2. třídy chovnosti, výrazná vada pigmentace, otevřená srst, plachost při střelbě (ČKNO, 2012). U první bonitace platí zařazení do výběrového chovu po přerušení 2 roky. Druhý rok platnosti bonitace musí být pes majitelem předveden k opakované bonitaci. V posledním roce platnosti prvního zařazení do výběrového chovu se mohou jedinci zúčastnit druhé bonitace. Úspěšným absolvováním druhé bonitace se stane pes doţivotně plemeníkem. Do stáří 8 let mohou být vyuţity bez omezení počtu vrhů feny s doţivotní chovností a nad stáří 8 let mohou feny s doţivotní chovností odchovat ještě jeden vrh. K zániku bonitace dochází neúčastí či nesplněním podmínek bonitace. Můţe dojít i k odebrání bonitace rozhodčím nebo poradcem chovu adresované chovatelské 32
komisi klubu. V době řízení můţe dojít k pozastavení bonitace. Jestliţe je zjištěno prokazatelné přenášení vad a nedostatky chovného jedince, mělo by být provedeno zrušení bonitace jedince (zařazení do chovu). Zda je pes obonitován, vystaví mu plemenná kniha bonitační kartu, coţ je doklad o zařazení do chovu (ČKNO, 2012).
3.6 Pracovní a výstavní linie Německé ovčáky rozdělujeme na pracovní a výstavní (exteriérové), u kterých je viditelná tzv. sklopená záď (Krejčová, 2007).
Obrázek č.5 pracovní pes (Krejčová,
Obrázek č.6 exteriérový pes (Krejčová,
2007)
2007) U těchto dvou linií je viditelná odlišná fyzická konformace. Výstavní linie ně-
meckých ovčáků odpovídá více ideálům popsaných ve standardu plemene. Zatímco pracovní linie je chována pro způsobilost k práci, neţ pro jejich vzhled. Exteriérový typ má tendenci být větší, mít více zaúhlené končetiny a jasnější barvu neţ pracovní psi. Jejich temperament je většinou měkčí neţ u pracovních. Exteriéroví psi jsou úspěšní na výstavách, ale mohou slouţit i jako pracovní, bohuţel mnoho psů výstavních postrádá energii a nervy, které jsou poţadované pro práci. Pracovní linie nedbá tolik na exteriér, ale mnoho z nich vykazuje vynikající strukturu a jsou obvykle aktivnější a zdravější (Navarroo, 2010). Zajímavostí je, ţe právě k veterinárním lékařům chodí převáţná většina výstavních NO s onemocněním DKK a DLK. Není však výjimkou, ţe onemocnění se objevuje i u pracovní linie (Krejčová, 2007).
33
3.7 Výstavní vyuţití Nejdůleţitější konaná výstavní akce pro Německé ovčáky je Klubová výstava vítězů, která byla roku 2012 pořádána v Poličce, jejíţ přípravou se ujala ZKO Polička. Tato výstava se zařazuje mezi nejprestiţnější výstavu pro Německé ovčáky v České republice. Podle věku, pohlaví a od roku 2011 i variety srsti (dlouhosrstý, krátkosrstý) jsou psi roztříděni do výstavních tříd. Na této, jakoţto jediné výstavě se provádí i zkouška povahy, které se zúčastňují psi zařazení do pracovní třídy. Je to jednoduše nazvaná prověrka povahy psa, konaná ve dvou částech, kdy v první části jde psovod s neuvázaným psem k úkrytu. Ve vzdálenosti přibliţně 5 metrů od úkrytu, z něj vystoupí figurant a napadne zepředu psovoda. Pes musí rychle reagovat a napadnout figuranta pevným uchopením do rukávu. Figurant se po krátkodobém zápasení zastaví a pes by měl po krátkém zápolení sám či na povel psovoda pustit. Druhá část je nazývána útěk figuranta, kdy dojde po 50 metrech k vysílání psa psovodem na figuranta. Podle pokynu rozhodčího se figurant otočí a běţí proti psovi. Po uchopení rukávu psem figurant souboj zastaví a pes buď sám, či na povel psovoda rukáv pustí. Výsledné hodnocení zkoušky povahy, bojovnosti a odvahy se zaznamenává slovy: výrazný, dobrý, dostatečný a nedostatečný. Hodnocení nedostatečný vylučuje psa ke statickému posouzení a pro tyto jedince je výstava ukončena. Na KVV jsou udělovány tituly Klubový vítěz, výběrová třída VA, CAC, BOB, vítěz třídy dospívajících, mladých a nejlepší výkon při zkoušce povahy (Panýrková, 2012). V roce 2012 se na klubové výstavě vítězů přihlásilo 219 jedinců a byly hodnoceny rozhodčími: ing. Karel Strouhal, ing. Jiří Novotný, Jiří Kučera, Albin Majsniar a Vítězslav Fiala. Zkoušku povahy posuzoval Luboš Jánský a jako figuranti se ukázali: Patrik Heinzke, Josef Kubec, Radomír Kupka, Jiří Mach. Tohoto roku se stal vítězem výstavy pes Ricky Hartis Bohemia a ve třídě fen byla oceněna titulem vítězka Goldy Zdekra (Panýrková, 2012). 3.7.1 Výstavní řád Rozlišujeme výstavy oblastní, krajské, výstavy německých ovčáků, které se připojují na výstavy všech plemen a klubové výstavy vítězů (ČKNO, 2012).
34
Oblastní výstavy se organizují místními pobočkami ČKNO nebo základními kynologickými organizacemi a pro tyto výstavy musí být schválen chráněný termín předsednictvem klubu německých ovčáků či Radou prostřednictvím pobočky. Plány termínů u oblastních výstav realizuje příslušná krajská pobočka. Rozhodčí na výstavu deleguje příslušná organizace, která výstavu pořádá a musí také uhradit výlohy rozhodčím a prokázat stávající pojistnou ochranu akce. Výstava by měla mít organizačně bezproblémový průběh a měla by dodrţovat platné směrnice KNO. Pro psy a feny se musí vytvořit dostatečně velké kruhy, jejichţ minimální délka delší strany by měla činit 40 m (ČKNO, 2012). Krajské výstavy pořádá ročně ve svém rozsahu krajská pobočka a můţe svěřit konání výstavy jedné ZKO, nebo částečně či úplně MP. Pro pořádání výstavy musí být platný souhlas a chránění termínu předsednictvem nebo Radou KNO. Pořadatel deleguje na výstavu rozhodčí a také pro něj platí jako pro oblastní výstavu stávající pojistná ochranná akce (ČKNO, 2012). Klubová výstava vítězů je pořádána Českým klubem německých ovčáků jedenkrát za rok, který jejím provedením pověří jednu krajskou pobočku. Termín výstavy stanovuje rada ČKNO a předsednictvo deleguje rozhodčí a figuranty. Na Klubové výstavě platí zvláštní ustanovení, která jsou uvedena v propozicích při vypsání výstavy (zpravodaj s názvem Německý ovčák, propozice výstavy) (ČKNO, 2012). Pro výstavy se povinně tiskne průvodce výstavou (katalog), ve kterém musí být uvedeni všichni psi, kteří se mají dostavit pro předvedení s uvedením čísla zápisu v plemenné knize (datum narození jedince i rodičů, jméno a bydliště chovatele a majitele). Na výstavu je moţné pustit a povolit zapsání do katalogu psy, kteří jsou: zapsáni v plemenné knize KNO nebo v některé uznávané plemenné knize, bez příznaků onemocnění a kteří nejsou postiţeny zákazem zápisu potomků do plemenné knihy a nejsou ve vlastnictví osob, které mají zákaz vystavování psů. Z výstavy se vyřazují feny v druhé polovině březosti a feny kojící (ČKNO, 2012). Na výstavách se pro předváděné jedince vytvářejí výstavní třídy, do kterých se psi zařazují podle předepsaného staří (pro zařazení do třídy musí psi dosáhnout předepsaného věku nejméně 1 den před výstavním dnem) (ČKNO, 2012). 35
Rozdělení výstavních tříd podle ČKNO:
Třída dorostu - psi v rozmezí stáří od 6 do 12 měsíců. (v rámci KVV rozdělit ještě na dorost I. – 6 aţ 9 měsíců a dorost II. – 9 aţ 12 měsíců)
Třída mladých - psi od dokončeného 12. měsíce věku aţ do 18. měsíce
Třída dospívajících - psi ve věkovém rozmezí od dokončeného 18. měsíce do 24. měsíce stáří
Třída pracovních psů od dokončeného 2. roku stáří
Třída veteráni, do které zařazujeme psy od 8 let. Výstavní tituly nelze uplatnit pro účel chovnosti)
Na výstavě můţe být vytvořena chovatelská skupina, která se skládá ze 4 aţ 5 jedinců jedné chovatelské stanice, kteří jsou na dotyčné výstavě předvedeni a získali ohodnocení nejméně známkou ,,dobrý“. Rozhodčí posuzuje chovatelskou skupinu podle jednotnosti a to s ohledem na pokud moţno co nejvíce různých rodičů a s ohledem na kvalitu jednotlivých zvířat. Předvádí-li se více chovatelských skupin, určí se jejich výsledné pořadí (ČKNO, 2012). Na výstavách oblastních, krajských a výstavách německých ovčáků, které se připojují na výstavy všech plemen, se mohou zadat následující ohodnocení: výborný, velmi dobrý, dobrý, dostatečný a nedostatečný. Ohodnocení ,,výborný“ získávají jedinci, kteří poloţením přísných měřítek plně odpovídají plemennému standardu, předvádějí se sebejistě a nenuceně a jsou lhostejná k výstřelu a které se mohou prokázat poţadovaným výsledkem RTG potvrzeným v průkazu původu, mající ještě úspěšně splněnou předepsanou zkoušku z výkonu. ,,Velmi dobrý“ je nejvyšší ohodnocení získané ve třídách mladých a dospívajících a zadává se jedincům, kteří plně odpovídají plemennému standardu a ve třídě dospělých jedincům, kteří mají drobné odchylky v anatomické stavbě. Hodnocení ,,dobrý“ je určeno pro jedince odpovídající standardu s viditelně patrnými anatomickými vadami. Ocenění ,,dostatečný“ se zadává psům, kteří jsou v den akce citliví na výstřel, nebo je viditelné jejich narušení přirozenosti (nenucenosti), či díky své celkové kondici i s anatomickou stavbou nepřipouští vyšší ocenění. Zvíře také můţe 36
získat ocenění ,,nedostatečný“. Toto ohodnocení se zadává jedincům plachým při střelbě a při celkovém chování, nebo zvířatům vykazujícím nedostatky, které je vyřazují z chovu a také se zadává jedincům přerostlým o více neţ 2 cm (ČKNO, 2012). Zadávaná ocenění ve výstavních třídách podle ČKNO:
Dorost – velmi nadějný (VN) a nadějný (N)
Mladí – velmi dobrý (VD) a dobrý (D)
Dospívající – velmi dobrý (VD) a dobrý (D)
Pracovní – výborný (V), velmi dobrý (VD) a dobrý (D)
Veteráni – výborný (V), velmi dobrý (VD) a dobrý (D)
Na klubových výstavách se mimo výše uvedená ocenění zadává ohodnocení ,,výborný – výběrová třída“ (V – A). Toto ohodnocení ještě předpokládá splnění dalších kritérií. Pro výstavy existují ještě další ustanovení nacházející se dále. Za přihlášená zvířata, která nebyla předvedena na výstavě, musí být zaplacen plný poplatek. Pes předvedený ke statickému posouzení a při následujícím průběhu byl bez výslovného souhlasu posuzujícího rozhodčího vyloučen ze soutěţe, musí být oceněn výslednou známkou nedostatečný. Vystavující je povinen uvést údaje o svém předvedeném psu, jelikoţ pokus o oklamání vede k následkům zavedení trestního řízení KNO. Vystavující se zavazuje ke sportovnímu chování a předvádění psa, při opačném konání je pes diskvalifikován, či můţe být vykázán z místa, nebo dochází k trestnému řízení KNO. Můţe také nastat situace vyloučení z budoucích akcí, či ztráta jiţ zadaných ocenění, nebo můţe být vystavující postiţen trestem KNO. Není povoleno, aby rozhodčí posuzoval svého psa, či psa, kterého vlastnil nebo byl jeho drţitelem v posledních šesti měsících. Také nesmí rozhodčí posoudit psy, které mají ve vlastnictví blízcí příbuzní nebo osoby ţijící s rozhodčím ve společné domácnosti. Konání výstav je v období od 1. března do 20. prosince, v zimním období se konají pouze halové výstavy. Přezkušuje se lhostejnost výstřelu ve třídách mladých, dospívajících a dospělých. Pravidla jsou stejná jako u bonitačního řádu (ČKNO, 2012).
37
3.8 Pracovní vyuţití Německý ovčák je vyuţíván po celém světě ve sluţbách policejních, vojenských, záchranářských, ale i společenských. Dnes uţ nepůsobí jen jako pastevecký pes, ale stal se výborným hlídačem a vhodným ,,sportovcem“ pro vykonávání soutěţí (Knihová, 2006). 3.8.1 Sluţební pes Jako první se začal pouţívat německý ovčák v policejních sluţbách. Stephanitz přinutil vládu v Německu pro uznání tohoto plemene jako policejní. Plemeno bylo nejvíce vyuţíváno armádou a to při hlídce, kdy pes upozornil před útokem nepřítele. Takto zachránil mnoho lidských ţivotů a velké mnoţství psů se obětovalo při vyhledávání min. Ceněn je ovčák při pronásledování a zatýkání zločinců a ve 2. světové válce se pouţíval na vyhledávání zraněných vojáků. Toto plemeno je pouţíváno nejvíce z celkového počtu policejních psů (90%), protoţe má výborné vlastnosti, mezi které patří dobrá cvičitelnost a čichové vlastnosti (Rulc, 2010). Proto se pouţívá pro vyhledávání drog a je nazýván všestranným plemenem, jelikoţ má vhodnou stavbu těla, nervovou soustavu a je široce variabilní (Helclová, Gardiánová, Koráb, 2013). V České republice provádí výcvik psů pro policejní, vojenskou a ochrannou sluţbu Jiří Ščučka a jeho kolektiv v kynologickém klubu Mochov nedaleko Prahy. Mezi plemena, která nakupují pro výcvik, patří i německý ovčák, který musí mít vlastnosti výrazného aportéra a obranáře (Ščučka, 2008). Dalšími středisky pro výcvik policejních psů jsou Středisko sluţebních psů Býchory, Dobrotice, Plzeň - Bílá Hora a Balková (Čizinský potok, 2010). 12. – 16. září roku 2011 se v Dobroticích konalo jiţ VIII. mistrovství sluţební kynologie, na kterém se stal mistrem republiky mjr. Bc. Petr Kozák s fenou Německého ovčáka Kety. Fena Kety je nazývána jako mistr bombař, jelikoţ se specializuje na vyhledávání výbušnin (Jansová et.al., 2012). 3.8.2 Vodící pes Německý ovčák je zařazován i jako výborný vodící pes pro slepce. Má statnější postavu a potřebuje obratnější a citlivější zacházení neţ Labrador a Zlatý Retrívr a pro38
to, se pouţívá pro toto zaměření v menším měřítku neţ tyto dvě zmiňovaná plemena (Willis, 2008). 3.8.3 Záchranářský pes Pes záchranář vyhledává ţivé lidi v sutinách domů zničené zemětřesením, zavalenými pod lavinami, nebo vyhledává lidské ostatky po pohromách. Výcvik psa pro tento druh práce není jednoduchý a vyţaduje výběr vhodného štěněte a plemene, mezi něţ patří také německý ovčák (Hafíci, 2008). Výcvikem záchranářských psů v České republice se zabývá Svaz záchranných brigád kynologů. Tato organizace je registrovaná u ministerstva vnitra a patří mezi nejpočetnější. Roku 2012 se konalo 32. mistrovství záchranných psů v České republice a pohár za nejlepší speciální cviky získala Kateřina Sojková se svou fenou německého ovčáka Airou bez průkazu původu (Svaz záchranných brigád kynologů ČR, 2012).
3.9 Sportovní vyuţití Kynolog se účastní zkoušek z výkonu (platné podle řádů v ČR), aby získal dané ohodnocení pro uchovnění psa nebo feny. Existují i další zkoušky, mezi které patří: záchranářské, stopařské a obranářské. Zkoušky pro uchovnění NO jsou rozdělovány většinou na 3 oddíly a to oddíl A – stopa, oddíl B – poslušnost, oddíl C – obrana (Patera, 2012). Další nedílnou součástí sportovní kynologie jsou závody a to nejvíce mistrovství republiky a světa, které u německého ovčáka označujeme zkratkou WUSV. Právě pro německého ovčáka je pořádáno nejvíce závodů (Patera, 2012). 24. – 26. 8. 2012 proběhlo Mezinárodní mistrovství ČKNO na fotbalovém stadionu v Blovicích. Mistrovství se zúčastnilo 52 německých ovčáků. Rozhodčími byli pro stopu Martin Pejša, hlavním rozhodčím, pro poslušnost Luboš Jánský, pro obrany Mgr. Igor Lengvarský a pomocným rozhodčím Ing. Miroslav Ulč. Figuranti: Josef Kubec, Milan Brunovský a náhradníkem Jiří Mach. Psovod Radomír Kupka se psem Cox Vikar získali 280 bodů (A-96, B-90, C-94) a získali titul mistr republiky. Druhé místo obsadila Mirka Tichá s fenou Sorbona Favory Cross s 276 body (A-93, B-93, C-90). Na třetím
39
místě skončila dvojice Martin Skřenek a pes Jerry z Daskonu s 272 body (A-92, B-93, C-87) (Soldánová, Jansová, 2012). 3.9.1 Zkušební řády Podle Jihočeské pobočky ČKNO máme zkušební řády pro plnění zkoušek a závodů, mezi které patří:
Mezinárodní zkušební řád pro sportovní kynologii IPO
Zkušební řád pro mezinárodní předzkoušku pracovních psů FCI
Národní zkušební řád NZŘ
Zkušební řád klubu Německého ovčáka SchH platný do 31.12.2005
Zkušební řád pro Agility
Zkušební řád Policie ČR
Zkušební řád určený pro psy městské a obecní policie
TART
Mondioring
Mezinárodní zkušební řád pro záchranné psy IRO
Zkušební řád Svazu záchranných brigád kynologů
Zkouška základní ovladatelnosti a upotřebitelnosti Kj ČR Brno
Zkušební řád obedience
Zkušební řád pro canisterapii
MZŘ IPO – Řád byl zpracován FCI a je platný pro všechny zkoušky a soutěţe. Patří sem IPO 1, IPO 2 a IPO 3, vlastnící stopu, poslušnost a obranu. Skládají se postupně dle čísel, ty označují těţkost zkoušky (CZ – pes, 2012). Mezi další zkoušky podle MZŘ IPO patří:
BH – zkouška doprovodného psa.
APr1, APr2 a APr3 – zkouška pracovní upotřebitelnosti psa (je stejná jako oddíl B a C podle IPO 1 aţ 3)
FPr1, FPr2 a FPr3 – stopařská zkouška (shodná s oddílem A podle IPO 1 aţ 3)
UPr1, UPr2, UPr3 – zkouška poslušnosti (shodná s oddílem B podle IPO 1 aţ 3) 40
SPr1, SPr2, SPr3 – zkouška obranářská (shodná s oddílem C podle IPO 1 aţ 3).
IPO ZTP – zkouška chovné způsobilosti
IPO – VO, patří sem i jiţ výše napsané zkoušky IPO1, IPO2, IPO3 – mezinárodní zkouška pro pracovní psy
FH1, FH2 – zkouška psa stopaře
IPO – FH – mezinárodní stopařská zkouška
StPr1 – 3 – vyhledávací zkouška. (Beranová, 2012)
NZŘ – pro sportovní výcvik v České republice vlastní zkoušky u kterých arabskými čísly označujeme stupeň zkoušky. U tohoto řádu je navíc oddíl D – speciální cviky. V tomto zkušebním řádu nalezneme zkoušky všestranného výcviku (ZM, ZVV1 aţ 3) a výcviku speciálního (ZMMP, ZMP 1 a 2, ZPS 1 a 2, ZPO 1 a 2, ZZO) (CZ – pes, 2012). TART je zkušební řád jehoţ hlavní prioritou je přezkušování sluţebních psů a pracovních plemen v přirozených podmínkách, které jsou soustředěné na hlídání majetku a ochranu osob a působí i při sportovním vyţití psů a psovodů na závodech. Zkoušky, které zařazujeme do TARTU: ZMT, T 1 aţ 3, OPT 1 aţ 3, SPT 1 aţ 3 (CZ – pes, 2012). Mondioring je schválený jako MZŘ pro pracovní kynologii. Cílem MondioRingu je pobavit diváky, zabezpečit účastníkům předvedení výcviku psů se stupňujícími poţadavky a umoţnit kynologům sportovní soutěţení. Skládá se ze 3 oddílů: poslušnost, skoky a obrana. Pro Mondioring je potřeba uzavřený prostor, nejlépe stadion, který je vybaven potřebnými pomůckami (CZ – pes, 2012). Slovo obedience lze přeloţit do českého jazyka jako poslušnost, oddanost a ovladatelnost. Hlavním smyslem je vztah mezi psem a psovodem, správné provedení cviků, a aby pes radostně prováděl cviky na povel psovoda. Mezi zkoušky řadící do obedience patří: OB-Z, OB1, OB2 a OB3. Tyto zkoušky jsou shodné s mezinárodním FCI zkušebním řádem (ČKS, 2006).
41
3.10 Belgický versus Německý ovčák – srovnání výsledků z MČR IPO Hodnocenými oddíly byla stopa, poslušnost a obrana. Belgický ovčák získal dobré celkové hodnocení i za obranu a poslušnost. Uspokojivé výsledky byly u stop. Německý ovčák získal ve všech oddílech dobré ohodnocení. Při srovnání těchto plemen získal vyšší bodové hodnocení belgický ovčák, avšak u stop tomu tak nebylo (Helclová, Gardiánová, Koráb, 2013). Německý ovčák se snadněji přizpůsobuje na jiného psovoda, lépe snáší skupinové ustájení, více je koncentrován při práci, oproti tomu belgický ovčák je hektický, není pro něj vhodná záměna psovodů a také není dobrý pro skupinové ustájení. V USA se od německých ovčáků upouští ve sportovní i sluţební kynologii. Příkladem je, ţe v těchto státech se z 50% pouţívá belgický ovčák a z 37% německý ovčák u ozbrojených sloţek ve sluţební kynologii. Belgický ovčák je preferovanější, neboť mezi jeho přednosti patří vyšší temperament a vytrvalost, větší obratnost, rychlost, niţší hmotnost a chtivost, oproti tomu u německého ovčáka mohou některé vlastnosti chybět (Helclová, Gardiánová, Koráb, 2013). U tohoto srovnávání není bráno hledisko na podmínky prostředí, věk, pohlaví apod. Srovnávaly se pouze výsledky NO a BOM z Mistrovství ČR FCI za několik let. Na soutěţích bylo zapsáno 344 psů, z toho převaţujících 238 NO a 106 BO (Helclová, Gardiánová, Koráb, 2013).
42
Graf č. 1 - Srovnání celkových bodů mezi BO a NO na MČR IPO (Helclová, 2012) NO a BOM získávají na soutěţích uspokojivé aţ velmi dobré hodnocení. U celkových výsledků získal BOM vyšší bodové hodnocení (průměr za 9 let), obdobně se stalo i v letech 2003, 2004, 2005, 2009 aţ 2011. Zbylé roky byly ziskem pro NO (Helclová Gardiánová, Koráb, 2013).
Graf č. 2 - Porovnání stop mezi BOM a NO na MČR IPO (Helclová, 2012)
43
V jednotlivých oddílech je nejlepší německý ovčák ve stopě, protoţe dosáhl průkazně vyšších ohodnocení za sledované období i v některých letech – 2003, 2006 aţ 2008 a 2011 (Helclová, Gardiánová, Koráb, 2013).
Graf č. 3 - Porovnání v poslušnosti mezi BOM a NO na MČR IPO (Helclová, 2012) V oddíle poslušnosti je mimo rok 2010 pokaţdé lepší BOM (Helclová, Gardiánová, Koráb, 2013).
Graf č. 4 - Porovnání v obraně mezi BOM a NO na MČR IPO (Helclová, 2012) 44
V poslední části – obraně se výsledky shodují, pouze v letech 2008 a 2010 získal vyšší ohodnocení NO (Helclová, Gardiánová, Koráb, 2013). Z výsledků plyne, ţe vhodnějším plemenem na soutěţe podle MZŘ je Belgický ovčák, který je aktivnější při výcviku, tvrdší a rychlejší, protoţe je vyšlechtěn jako pes pro top sport. Je vhodnější pro poslušnost a obranu, ale při stopování například v horším terénu a klimatických podmínkách vynikne Německý ovčák více, a proto dochází k vyrovnání sil na soutěţích mezi NO a BOM (Helclová, Gardiánová, Koráb, 2013).
3.11 Nejčastější onemocnění německého ovčáka Německý ovčák patří mezi houţevnatá a zdravá plemena. Toto plemeno bez pravidelného pohybu a činnosti trpí především na revmatismus. Příznaky tohoto onemocnění jsou obdobné jako u lidí. Dochází k otoku a znehybnění postiţeného kloubu a bolesti při pohybu. Velmi časté jsou také problémy z kůţí, jejichţ příznakem je dlouhodobé a stálé drbání. Jiná onemocnění se jiţ netýkají pouze německého ovčáka, ale nacházejí se i u ostatních plemen. Jelikoţ NO patří mezi velká plemena, mohou se u něj projevovat různé choroby kostí, příkladem je ostechodritis dissecans, hypertrofická osteodystrofie, generalizovaný zánět kostí, myastenia gravis. Jelikoţ toto plemeno patří do skupiny ovčáckých psů, je náchylné k očním onemocněním pro tuto kategorii a to je například kolií oko, vychlípení sítnice, zákal a zánět rohovky. Mezi další onemocnění patří epilepsie. Ze srdečních problémů to je zjevný a perzistující ductus arteritis a perzistující pravý aortální oblouk a onemocnění krve jako je hemofilie A a Von Willebrandova nemoc. Nesmíme však opomenout jedno z nejvíce diskutovaných dědičných onemocnění německých ovčáků a tím je dysplazie kyčelního kloubu a nedávno sledovaná i dysplazie loketního kloubu (Sammsová, 2000). 3.11.1 Nemoci pohybového aparátu 3.11.1.1 Záněty kloubů(artritida) Onemocnění běţně se vyskytující u lidí, ale také postihující psi. U zvířat mají záněty kloubů dané specifické projevy. Artritida je velmi bolestivá a dochází pravděpodobně ke zchromnutí nemocného jedince. Příčiny tohoto onemocnění jsou různé a měly by se co nejdříve diagnostikovat, aby došlo k rychlému zahájení léčby a tím i většímu předpokladu vyléčení. U artritidy máme tři formy, mezi které patří infekční artritida, 45
revmatický zánět kloubů a degenerativní artritida, z nichţ kaţdá má rozdílné léčení i jejich průběh je odlišný (Allan, Blogg, 1999). Infekční artritida vzniká díky bakteriální či virové infekci a projevuje se poškozením styčné plochy kloubů a tím pádem nefunkčnosti mechanismu kloubního spojení u kostí. Příčinou proniknutí infekce je poranění nebo úraz. Infekce v těle psa prochází krevní cestou, a proto se můţe projevit kdekoliv v těle psa (Allan, Blogg, 1999). Revmatický zánět kloubů je specifická alergie, kdy dojde k reakci organismu psa na část vlastního těla stejně jako na vniklé bakterie a viry. Projevuje se rozsáhlými a bolestivými záněty, tzv. revmatismem. Onemocnění postihuje ve většině případů více kloubních spojení a to hlavně ramen, loktů, kolen, a nebo zápěstí – hlezno (Allan, Blogg, 1999). Degenerativní artritida se objevuje u psů, kteří mají jiţ vývojové poruchy s kloubního spojení (dysplazie). Nejvíce se projevuje u kyčelních kloubů. Pokud nedošlo k váţné dysplazii kloubu, příznaky se moc neprojeví, ale při rozsáhlé dysplazii se příznaky objeví jiţ v prvním roce ţivota. Jsou plemena, pro které existují vrozené předpoklady k tomuto onemocnění, mezi které patří jezevčíci, baseti, labradoři a také německý ovčák (Allan, Blogg, 1999). Léčba artritidy u psů se řeší převáţně antibiotiky a nejvíce záleţí, o jakou formu artritidy se jedná. Cílem léčby zánětu kloubů je zmírnění zánětlivého procesu, zabránění jeho dalšího šíření a hlavně zmenšit bolestivost pro psa. Jedná se o dlouhodobé onemocnění. Léčba antibiotiky je obtíţná, jelikoţ se dostávají k postiţeným místům velice obtíţně. Více se pouţívá injekční aplikace antibiotik přímo do postiţeného kloubu a k tomu se podávají takové léky, které zvyšují obnovení povrchové vrstvy kloubů (Allan, Blogg, 1999). 3.11.1.2 Dysplazie loketního kloubu Dysplazie loketního kloubu (DLK) je polygenní hereditární onemocnění postihující především střední a velká plemena psů (Svoboda a kol., 2001). Pod tímto pojmem jsou skryty tři odlišné poruchy růstu loketního kloubu (osteochondrosis či osteochondritis dissecans – OC/OCD, fragmetned coronoid process – 46
FCP, ununited anconeal process – UAP), které se projevují kulháním, jelikoţ jsou dosti bolestivé a u postiţeného kloubu se objevuje otok. K postiţení můţe dojít jen u jednoho kloubu ale i obou a to u psů i fen. U některých plemen je charakterizován častější výskyt této poruchy u psů neţ u fen. Dysplazii lokte můţeme pozorovat jiţ od 4 – 6 měsíce staří psa (Dostál, 2007). Podle Svobody a kol. je diagnostika tohoto onemocnění především zaloţena na klinických příznacích a rentgenovém snímku. Abychom porovnali onemocnění, rentgenujeme oba loketní klouby. Pro objektivní zhodnocení snímku by měl být pes stáří více jak 2 let. Atest o stupni dysplazie loketního kloubu je vystavován nejdříve ve věku 12 měsíců. Podle rentgenového snímku se rozlišují určité stupně dysplazie loketního kloubu: a) Stupeň 0 = kloub normální b) Stupeň 1 = lehká artróza c) Stupeň 2 = střední artróza d) Stupeň 3 = těţká artróza Léčbu onemocnění můţeme zvolit konzervativní či chirurgickou a to aţ před rozvinutím těţké artrózy. Kdyţ pes nemusí ještě na chirurgický zákrok, snaţíme se o jeho omezení pohybu, o kontrolu hmotnosti a podání nesteroidních protizánětlivých látek. U pracovních psů dochází k jejich omezenému vyuţití (Svoboda a kol., 2001). 3.11.1.3 Dysplazie kyčelního kloubu U psa je dysplazie kyčelního kloubu (DKK) vývojové onemocnění s polygenní dědičností (podílí se na ní větší mnoţství genů). Projev fenotypu bývá ovlivněn řadou různých faktorů vnějšího prostředí. U této poruchy je charakteristická laxita kyčelního kloubu a jeho neobvyklé utváření a vyvíjení. Nejvíce jí bývají postiţena plemena obřích a velkých plemen, do kterých spadá německý ovčák. Dysplazií jsou postiţeny většinou oba klouby kyčelní (Svoboda a kol., 2001). Jaký je podíl genetického základu na vývoji DKK vyjadřuje koeficient heritability, jehoţ hodnota udává u NO 0,11 aţ 0,49. Znamená to, ţe podíl genetického základu na vývoji DKK je 11 % aţ 49 % a číslo do 100 % udává podíl vnějšího prostředí (úroveň výţivy a zátěţe). Vyšetřených bylo 48 173 NO a z toho 26 – 58 % bylo postiţeno DKK (Dostál, 2007).
47
Pes s tímto onemocněním chodí zvláštním způsobem, poskakuje, pouţívá své nohy pospolu, aby zmírnil tlak na postiţený kloub, těţce se zvedá z lehu na břiše a většinou sedí s oběma nohama na jedné straně těla. Toto jsou moţné příznaky DKK, ale onemocnění se diagnostikuje pouze pomocí rentgenových snímků (Sammsová, 2000).
Obrázek č. 7 Bez příznaků DKK A (0)
Obrázek č. 8 Těžká DKK stupeň E (4)
(http://www.hungarianstars.eu/products
(http://www.hungarianstars.eu/products
/dysplazie-kycelniho-kloubu/)
/dysplazie-kycelniho-kloubu/)
Kyčelní kloub patří mezi klouby kulové a je tvořen hlavicí femuru – stehenní kosti a acetabulem (kloubní jamka kyčelního kloubu). Při normálních podmínkách zapadá hlavice stehenní kosti do acetabula velmi pevně a právě při dysplazii jiţ kloubní spojení není pevné, ale hlavice femuru subluxuje z acetabula (Svoboda a kol., 2001).
48
Obrázek č. 9 - Vysvětlení pojmů (http://www.vetvill.cz/index.php/ortopedie/111) Jak jiţ bylo řečeno, dysplazii kyčelního kloubu zjistíme pomocí rentgenového snímku. Psi se rentgenují v určitém věku podle plemenné příslušnosti a poţadavků chovatelských klubů v různých státech (Svoboda a kol., 2001). Podle ČKNO se mohou rentgeny pro zjištění DKK provádět minimálně od 12 měsíců věku štěněte. Existují pravidla pro polohu pacienta při provedení rentgenového snímku, aby byla dosaţena nutná poloha a sedace psa k vyblokování svalového tonu. Psa poloţíme na záda, natáhneme mu a mírně vtočíme pánevní končetiny. Poté uvedeme kyčelní, kolenní a hlezenní klouby do extenze. Končetiny mají probíhat paralelně, aby čéšky byly na rentgenovém snímku uprostřed stehenní kosti. Pánev musí leţet ve středu a nesmí být rotována (Rambousek, 2011). Na snímku je hodnocena souměrnost kloubních ploch, průběh degenerativních změn a stupeň subluxace hlavice stehenní kosti z kloubní jamky kyčelního kloubu (Svoboda a kol., 2001). Rozvoj dysplazie kyčelník kloubů spočívá především v podávání mnoţství a jakosti krmiva. U štěněte, kterému budeme podávat kaloricky vydatnou potravu, a je u něj zaznamenán velmi rychlý růst, se pravděpodobně projeví výraznější postiţení DKK, neţ u štěněte s normálním vývinem a stravou. Léčbu DKK řešíme léky a chirurgicky. Pomocí léků se snaţíme zmírnit bolestivost, hlavně pro starší psy. Aplikujeme je injekčně či
49
perorálně formou tablet. Zda nestačí léky a bolest je velká, provádí se chirurgický zákrok (Allan, Blogg, 1999). Ten se provede jednou z některých moţností:
Operativně upravením délky svalového úponu, tím dojde k lepšímu kontaktu mezi hlavicí femuru a acetabulem.
Odstraněním hlavice femuru, u tohoto zákroku pozorujeme okamţitou úlevu od bolesti
Úpravou pánve, tzn. změnou její polohy, dojde k lepšímu zapadnutí hlavice femuru do acetabula. Tento chirurgický zákrok patří mezi velmi obtíţné
Záměnu hlavice femuru za endoprotézu, zákrok je velmi drahý a psů nejsou vţdy přineseny poţadované výsledky (Allan, Blogg, 1999).
DKK je jediné onemocnění, které je dlouhodobě kontrolováno Českým klubem NO a v chovatelském řádu je zapsáno omezující opatření proti pouţívání psů do chovu se středně těţkou a těţkou dysplazií. Roku 1974 začala selekce na DKK podle rentgenologického snímku v Československu. V tu dobu proběhlo vytřídění jedinců s DKK 3. a 4. stupně. V dalších letech se podařilo o zvýšení podílu negativních jedinců nad 70 %. Roku 1998 se změnil systém v hodnocení DKK (začalo se pouţívat více kritérií pro selekci vypsaných v tabulce, kterou nalezneme níţe), protoţe docházelo k vytřídění mnoha jedinců. Nová hodnocení měla za následek prudký pokles podílu negativních jedinců hodně pod 50 %. Tuto hranici němečtí ovčáci překonali roku 2001, kdy bylo statisticky zveřejněno ČKNO 59,03 % negativních jedinců. Poté následoval pozvolný nárůst negativních jedinců. Nyní činní podíl negativních jedinců nad 70 %, to lze brát za přijatelnou hranici. Velice pokleslo mnoţství jedinců s nejtěţší moţnou dysplazií. V posledních 5 letech nedosáhl podíl jedinců s vyhodnocením DKK ,,E“ nad 2 %. Musí být bráno v potaz, ţe do statistiky se nedostanu psi a feny, u kterých byl zjištěn pozitivní nález dříve neţ ve 12-ti měsících. Nejsou ve statistice zohledňováni právě ti jedinci postiţení nejtěţším stupněm. Výsledky DKK se zdají optimistické, ale chovatelé NO by se měli snaţit o odchov zdravých jedinců, které budou předávat minimum vloh pro onemocnění DKK (Smrčková, 2010).
50
Tabulka č. 1 – kritéria pro hodnocení DKK u psů (Svoboda a kol., 2001) Stupeň
Stupeň
DKK
DKK slovy
Označení
RTG příznaky DKK
podle
Úhel podle Norberga-Olssona
schématu FCI
0
Negativní
A
Anatomická pravidelnost, bez pří- 105° a více znaků dysplazie
1
Přechodný
B
Mírná anatomická nepravidelnost, 105°a více kloubní plochy hlavice stehenní kosti a jamky kloubu kyčelního jsou mírně nesouběţné, střed hlavice leţí meidálně od DOA (dorzální okraj acetabula)
2
Lehký
C
Patrná anatomická nepravidelnost, 105° - 100° kloubní plochy hlavice stehenní kosti a jamky kyčelního kloubu jsou nesouběţné, kranioventrální okraj retabula je mírně oploštělý, slabá artróza, střed hlavice se přibliţně kryje s DOA
3
Střední
D
Viditelná anatomická nepravidel- 100°- 90° nost, zřejmá souběţnost kloubních ploch hlavice stehenní kosti a jamky kyč. kloubu, artróza, střed hlavice leţí laterálně od DOA
4
Těţký
E
Výrazná anatomická nepravidel- Méně neţ 90° nost, výrazná subluxace aţ laxita hlavice stehenní kosti z jamky kyč. kloubu, těţká artróza
51
3.11.2 Nemoci nervového systému 3.11.2.1 Epilepsie Nervové onemocnění, které se projevuje opakovanými záchvaty v různých časových úsecích. Často se tyto záchvaty objevují aţ po několika týdnech (měsících). Existují případy, kdy se epilepsie objeví z neznámých příčin. Tento typ epilepsie nazýváme jako idiopatická (Allan, Blogg, 1999). Doba záchvatu je velice rozlišná. Ve většině případů však trvá od 30 sekund do 5 minut. Po záchvatu se u psa obnovují normální funkce, ale často se objevuje dezorientace psa (Allan, Blogg, 1999). První epileptický záchvat byl pozorován u štěněte jiţ v 5 měsících, ale můţe se objevit i u psa ve věku 6 let. Jsou zapsány i záchvaty, které trvaly více jak 46 hodin a končily smrtí postiţeného jedince (Dostál, 2007). Mezi nejčastější příčiny epilepsie patří: genetické příčiny, poškození mozkové tkáně, vodnatelnost mozku – hydrocefalus, sníţení hladiny cukru v krvi – hypoglykémie, sníţení zásobování mozku kyslíkem – hypoxie, mozkové nádory, choroby jater, problémy s chrupem, poruchy ve vyuţití vitamínu D a otravy – intoxikace (Dostál, 2007). Pro úspěšnou léčbu těchto záchvatů je důleţité zjištění výše uvedených příčin nervové poruchy a to veterinárním vyšetřením. K dispozici je velké mnoţství veterinárních vysoce účinných léků, zabraňujících nebo omezujících vzniku záchvatů u psů. Předepsat je můţe pouze veterinární lékař, který předepíše i způsob jejich podávání (Allan, Blogg, 1999). Epilepsie můţe být i dědičná a proto pro chovatele plemen psů, u kterých se vyskytuje dědičnost onemocnění, je nutné dodrţování několika zásad při výběru rodičovských párů. Hlavní podmínkou je nezařazovat do chovu ţádné postiţené psy ani feny a nejvíce preferovat zdravé jedince (Dostál, 2007).
52
3.11.3 Nemoci trávicí soustavy 3.11.3.1 Torze žaludku Torze ţaludku se u německých ovčáků často neobjevuje, ale je nutné znát její příznaky, jelikoţ je to smrtelné onemocnění a projevuje se velmi rychlými příznaky. V případě torze ţaludku musíme brát na zřetel kaţdou minutu, protoţe dochází k otočení ţaludku kolem své osy a tím se uzavře otvor do hltanu a do střev. Dochází ke kvašení obsahu ţaludku a shromaţďování plynů v tělní dutině, jelikoţ nemají kam odcházet. Zduřelý ţaludek znepřístupní průchod cév a dojde k šoku a poté k náhlému úmrtí psa. Břicho psa velmi rychle otéká a objevuje se zřetelné a viditelné opuchnutí, které lze nahmatat na spodní straně těla za ţebry. Pes zvrací, ale pouze hlen. V této situaci je nutné velmi akutně volat veterinárního lékaře. Příčina torze ţaludku není známa, lékaři se domnívají, ţe souvisí s pohybem či rozrušením po podání krmné dávky a to velkého mnoţství najednou (Verhoef-Verhallenová, 2010). 3.11.4 Onemocnění sluchového orgánu U ovčáků bychom měli věnovat zvýšenou pozornost na jejich uši. Kdyţ vypozorujeme u psa škrábání, či otírání hlavy šikmo proti zemi, třesení hlavou a dokonce silný výtok ušního mazu, měli bychom prohlédnout zevní zvukovod (Antesberger, 2006). 3.11.4.1 Zánět vnějšího zvukovodu Zvukovod je trubice potaţená kůţí na vnitřní straně. Uvnitř trubice je určitá mikroflóra. Tato mikroflóra udrţuje rovnováhu mezi mikroflórou osídlující zvukovod (bakterie a kvasinky) a obrannými mechanismy organismu. U ovčáckých plemen je predisponující faktor, který zvyšuje výskyt zánětu vnějšího zvukovodu, dlouhý ušní kanál. Mezi další faktory přispívající onemocnění jsou paraziti, cizí tělesa a alergie. Existují i sekundární faktory, mezi které patří mikroorganismy, tj. bakterie a kvasinky, vysoká tvorba ušního mazu. Pro léčbu je nutné zjištění primárních faktorů, aby nedocházelo k opakovanému zánětu zvukovodu (Finsterie, 2012). Veterinář provede otoskopii, koţní seškrab, cytologické a mikrobiologické vyšetření a na základě toho se zvolí léčba, která spočívá v odstranění sekundárních důvodů nebo vyšetření primární příčiny. Lze provést i chirurgickou léčbu v případě, kdy nefunguje léčba konzervativní (Finsterie, 2012). 53
3.11.5 Poruchy reprodukčních orgánů 3.11.5.1 Kryptorchismus Poruchu řadíme mezi vývojové vady. Jedná se o nesestoupnutí jednoho nebo obou varlat v různém termínu podle druhu zvířete po porodu, obvykle 10. – 14. den. Mezi kryptorchidy zařazujeme psy, u kterých nedojde k sestoupnutí varlete do 2 měsíců. Porucha se zjišťuje pomocí klinického vyšetření, nebo stanovením koncentrace testosteronu v plazmě. Existují jednostranní a oboustranní kryptorchidi, kdy jednostranní jsou plodní i kdyţ mají niţší koncentraci spermií a oboustranní kryptorchidi jsou neplodní, jelikoţ díky vysoké teplotě v břišní dutině dochází k porušení germinativního epitelu v semenotvorných kanálcích varlat. Kryptorchismus způsobuje testikulární torzy a nádory varlat a proto se doporučuje odstranění nesestouplého varlete chirurgickým zákrokem (Svoboda a kol., 2001).
3.12 Ostatní onemocnění 3.12.1.1 Alergie Alergii řadíme do onemocnění kůţe, při které se pes škrábe a olizuje si postiţená místa, většinou se projeví u psa ve věku jednoho aţ tří let. Alergie se objeví po styku psa s alergenem, coţ je látka, která alergii vyvolává. Těchto látek existuje celý seznam, například sem zařadíme blechy, pyl, prach, vlnu, peří a proto není jednoduché zjistit příčinu alergie. Často pro zmírnění bolesti veterinární lékař předepisuje přípravky s obsahem kortizonu. Pes musí být v neustálém dozoru, jelikoţ léčiva se aplikují v pravidelných dávkách a často aţ do konce ţivota psa. Při léčbě je primární odstranit zjištěné alergeny (Allan, Blogg, 1999). 3.12.1.2 Alergie na potravu Tato choroba je zvláštní typ alergie, kterou trpí pes alergický či citlivý na dané mnoţství a druh bílkovin nebo na konzervační prostředky v potravě. Onemocnění se projevuje stejnými příznaky jako u klasické alergie (svědění kůţe a následné škrábání a kousání kůţe) a někdy se mohou objevit malé bulky na místech bez srsti, které si pes rozškrábe do krve. Pro zjištění, zda je pes alergický na potravu podáváme psovi v období šestého týdne jen vařenou rýţi se skopovým nebo krůtím masem (nevyvolávají alergické reakce). Pokud dojde ke zlepšení celkového stavu psa a jeho srsti, podáváme ná54
sledovně psovi krmivo neobsahující alergeny (Verhoef-Verhallenová, 2010). Ve váţných situacích doporučuje veterinární lékař speciální dietu, která musí být respektována (Allan, Blogg, 1999). 3.12.1.3 Kýla Kýla je boule v místech pupku, třísel či v okolí břicha, která při zatlačení zmizí a po chvíli se zase objeví. Do velikosti lískového ořechu se o ní nemusíme zabývat, ale problémem je kýla vnitřní, u které při uskřinutí dochází ke smrtelnému ohroţení. Z 1000 narozených německých ovčáků trpí asi 8 štěňat pupeční kýlou, která je zjevná po narození či chvíli po něm. Kýla je prahově dědičná a způsobuje jí několik genů a proto by se při těţkých případech měli jedinci vyřazovat z chovu (Willis, 2008). 3.12.1.4 Psincový kašel Psincový kašel, někdy označován také kotcový kašel, infekční laryngotracheitis nebo bordetelóza, je velmi infekční onemocnění multifaktoriálního původu, při kterém dochází v přítomnosti virů (nejčastěji virus psí parainfluenzy a adenovirus) k poškození dýchací sliznice a posléze k jejímu osídlení bakteriemi (Bordetella bronchiseptica). Příznaky onemocnění se objeví týden po infekci a řadíme mezi ně pokašlávání a v těţších formách vysokou teplotu, vlhký kašel, ztíţené dýchání. Většinou k nákaze tímto onemocněním dochází na místech s vyšší koncentrací psů (výstava, cvičák atd.). U léčby záleţí na rozšíření choroby u psa. Veterinář předepíše antibiotika, léky proti kašli. Proti psincovému kašli je moţné psa vakcinovat (Svobodová, 2012).
55
3.13 Statistika narozených a zapsaných štěňat v letech 1994 - 2011 V roce 2010 bylo zaznamenáno 271 chovatelských stanic v České republice (Anonym, 2010). Tabulka č. 2 - Počty narozených a zapsaných štěňat (Plemenná kniha, 2012) rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
narozených celkem psů 5 458 2 829 5 261 2 712 4 227 2 226 4 195 2 187 3 799 1 950 3 875 1 995 3 760 1 956 4 142 2 125 4 097 2 092 4 458 2 248 4 501 2 293 4 675 2 356 4 666 2 430 5 101 2 596 4 704 2 457 4 720 2 392 4 812 2 492 3 994 2 019
zapsaných celkem psů 4 281 2 278 3 975 2 131 3 483 1 895 3 214 1 763 2 984 1 569 3 016 1 606 3 028 1 582 3 403 1 742 3 418 1 736 3 817 1 942 3 825 1 934 4 015 2 014 4 107 2 112 4 530 2 285 4 133 2 122 4 136 2 072 4 292 2 209 3 629 1 844
fen 2 629 2 549 2 001 2 008 1 849 1 880 1 804 2 017 2 005 2 210 2 208 2 319 2 236 2 505 2 247 2 328 2 320 1 975
fen 2 003 1 844 1 588 1 451 1 415 1 410 1 446 1 661 1 682 1 875 1 891 2 001 1 995 2 245 2 011 2 064 2 083 1 785
Z tabulky je viditelné, ţe více je narozených psů neţ fen a také se zapisuje do plemenné knihy více psů neţ fen. Hodnoty narozených štěňat se pohybují přibliţně mezi 4 000 aţ 5 000. Extrémním byl v tomto případě rok 2007, kdy hodnota štěňat stoupla nad 5 100. Nejvíce zapsaných jedinců bylo roku 2007, předpokladem byl asi velký počet narozených jedinců. Od roku 1994 do roku 2011 docházelo ke změnám u narozených a zapsaných štěňat. Tabulka č. 3 - Součet narozených a zapsaných psů a fen od roku 1994 do 2011(Plemenná kniha, 2012)
součet:
narozených celkem psů 80 445 41 355
fen 39 090
celkem 67 286
56
zapsaných psů 34 836
fen 32 450
Z tabulky vidíme, ţe více se rodí psi neţ feny a tím pádem dochází k většímu zapsání psů do PK. Je zde výrazný rozdíl mezi narozenými a zapsanými štěňaty. Z tohoto vyhodnocení plyne, ţe přibliţně 16 % z narozených štěňat nebylo zapsáno.
Graf č. 5 - Rozdíl narozených a zapsaných jedinců celkem (Plemenná kniha, 2012) V grafu je zaznamenám výrazný rozdíl zapsaných jedinců v roce 1994 a 1995. V ostatních rocích jiţ k takovému rozdílu nedochází a zdá se, ţe rozdíl se postupem let sniţuje a tím pádem se zapisuje více narozených jedinců do plemenné knihy.
57
4
ZÁVĚR Od počátku vzniku německého ovčáka se velice změnil jeho exteriér, neţ jak je
znám dnes. Zajímavostí je, ţe první uznaný německý ovčák byl bílé barvy, coţ je v dnešní době nepřípustné. Nicméně toto bílé zbarvení dalo základ nynější podobě NO a následně se jiţ prováděl výběrový chov. V dnešní době je německý ovčák velice rozšířený a hojně vyuţívaný pro různé účely. Jeho uplatnění nalezneme nejvíce ve sluţbách, kde usnadňuje práci lidem, jako jsou například policejní, záchranné a hasičské. Díky jeho všestrannosti a ochotě k práci, se stal často vybíraným plemenem psovodů pro sportovní kynologii, kde dosahuje výborných výsledků. NO je přizpůsobivý na změnu majitele a jeho dobrou vlastností je výborná adaptabilita v prostředí. Často řešeným problémem je u tohoto plemene dysplazie kyčelního kloubu, kterou jsou ovčáci více postihováni neţ jiná plemena. Snahou chovatelů je tuto vadu selektovat a do chovu zařazovat pouze zdravé jedince. Ze statistických hodnocení vyplývá, ţe se od roku 1994 do roku 2011 pohyboval počet narozených štěňat v rozmezí od 3 000 do 5 000 kusů za rok a zapsaných jedinců od necelých 3 000 do 4 500 kusů za rok. Německý ovčák je řazen stále mezi nejpočetnější plemeno, které je chováno v České republice i v zahraničí pro všestranné vyuţití.
58
5
LITERATURA:
ALLAN E., BLOGG R., 1999: Domácí lékař vašeho psa: Kompletní kniha péče o psa po celý jeho život. Ottovo nakladatelství, Praha, ISBN 80-7181-245-5 ANONYM, 2010: České chovatelské stanice NO. Databáze online [cit. 2013-04-05]. Dostupné na: http://www.nocherrylovcak.wbs.cz/Ceske-chovatelske-stanice.html ANTESBERGER H., 2006: Německý ovčák. Jan Vašut, Praha, ISBN 80-7236-098-1 BERANOVÁ M., 2012: IPO – Mezinárodní zkušební řád. Databáze online [cit. 201304-16]. Dostupné na: http://www.zkobukov.eu/zkusebni-rady/mezinarodni-zkusebnirad-ipo CZ – PES, 2012: Zkušební řády. Databáze online [cit. 2013-03-25]. Dostupné na: http://www.cz-pes.cz/zkusebni-rady-index.php ČESKÝ KLUB NĚMECKÝCH OVČÁKŮ, 2012: Aktuální podmínky chovnosti. Databáze
online
[cit.
2012-11-07].
Dostupné
na:
view-source:http://ceskyklub-
no.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=20&Itemid=25 ČESKÝ KLUB NĚMECKÝCH OVČÁKŮ, 2012: Bonitační řád. Databáze online [cit. 2012-11-08].
Dostupné
na:
http://ceskyklub-
no.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=101&Itemid=103 ČESKÝ KLUB NĚMECKÝCH OVČÁKŮ, 2012: Důležité info. Databáze online [cit. 2012-11-01]. Dostupné na: http://ceskyklubno.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1&Itemid=3 ČESKÝ KLUB NĚMECKÝCH OVČÁKŮ, 2012: Výstavní řád. Databáze online [cit. 2012-11-07].
Dostupné
na:
http://ceskyklub-
no.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=103&Itemid=105 ČKNO – JIHOČESKÁ POBOČKA, 2008: Zkušební řády. Databáze online [cit. 201303-27]. Dostupné na: http://www.jckno.cz/view.php?cisloclanku=2008042005
59
ČESKÝ KYNOLOGICKÝ SVAZ, 2006: Zkušební řád a pravidla Obedience v ČR. Databáze
online
[cit.
2013-03-25].
Dostupné
na:
http://www.kynologie.cz/cks/rady/ZR_Obedience_CZ.pdf ČESKÝ KYNOLOGICKÝ SVAZ, 2012: Statistika zapsaných štěňat 1994 – dílčí 2011. Plemenná kniha, Praha ČIŢINSKÝ POTOK, 2010: Výcviková střediska psů policie ČR. Databáze online [cit. 2013-03-25]. Dostupné na: http://www.cizinskypotok.cz/zhavinky/11-zhavinky/168vycvikova-strediska-psu-policie-cr DOSTÁL J., 2007: Genetika a šlechtění plemen psů. Dona, České Budějovice, ISBN 978-80-7322-104-1 FCI, 2011: Standart plemene č.166. Databáze online [cit. 2012-11-07]. Dostupné na: http://www.cmku.cz/index2.php?stranka=plemena FINSTERIE R., 2012: Onemocnění uší, Psí sporty. 6 (02): 38 – 41. ISSN 1802 – 1867 HAFÍCI, 2008: Výcvik záchranářských psů. Databáze online [cit. 2013-03-25]. Dostupné
na:
http://www.hafici.cz/clanky/vychova-a-vycvik-psa-2/vycvik-
zachranarskych-psu-39/ HELCLOVÁ M., 2012: Porovnání pracovní vyuţitelnosti německého ovčáka a belgického ovčáka podle výsledků Mezinárodního zkušebního řádu IPO. Diplomová práce (in MS), ČZU v Praze, Praha, 57 s. HELCLOVÁ M., GARDIÁNOVÁ I., KORÁB S., 2013: Belgický versus německý ovčák - porovnání výsledků z MČR IPO, Svět psů. 55 (02): 58 – 59, ISSN 1211 - 2976 JANSOVÁ S, SOLDÁNOVÁ A., 2012: Mistrovství ovčáků, Pes přítel člověka. 57 (10): 56 – 57. ISSN 0231 - 5424 JANSOVÁ S. A KOL., 2012: Kety – mistr bombař, Pes přítel člověka. 57 (04): 46 – 47. ISSN 0231 - 5424 KHOLOVÁ H., 1987: Historie psího rodu. 1.vyd., Práce, Praha
60
KNIHOVÁ P., 2006: Německý ovčák. Databáze online [cit. 2013-03-24]. Dostupné na: http://www.sherak.cz/nemecky-ovcak-260.html KOUDELOVÁ J., 2010: Německý ovčák I. Nová Forma, České Budějovice, ISBN 97880-7453-060-9 KOUDELOVÁ J., 2011: Německý ovčák II. Nová Forma, České Budějovice, ISBN 978-80-7453-105-7 KREJČOVÁ L., 2007: Německý ovčák. Databáze online [cit.2013-04-26]. Dostupné na: http://psi.chovzvirat.com/druhy/nemecky-ovcak.html NAVARROO E., 2010: The German Shepherd Dog – Show Lines and Working Lines. Databáze
online
[cit.
2013-04-26].
Dostupné
na:
http://thegermanshepherddogbreed.blogspot.cz/2010/09/german-shepherd-dog-breedshow-lines.html PANÝRKOVÁ I., 2012: Pojďte s námi za ovčáky, Pes přítel člověka. 57 (07): 56. ISSN 0231 - 5424 PANÝRKOVÁ I., 2012: Tak trochu jiná výstava, Pes přítel člověka. 57 (11): 86 – 87. ISSN 0231 - 5424 PATERA M., 2012: Sportovní kynologie. Databáze online [cit. 2013-03-25]. Dostupné na: http://www.pesrocky.estranky.cz/clanky/sportovni-kynologie.html RAMBOUSEK L., 2011: Dysplazie kyčelního kloubu. Databáze online [cit. 2012-1016]. Dostupné na: http://www.vetvill.cz/index.php/ortopedie/111 RULC J., 2010: Dějiny služební kynologie. CanisTR, Praha, ISBN 978-80-904210-3-5 SAMMSOVÁ S., 2000: Německý ovčák. Fortuna Print, Praha, ISBN 80-86144-52-6 SAMMS S., 1999: German Shepherd dog. Petlove, Slowakia, ISBN 0-9668592-0-0 SMRČKOVÁ L., 2010: Naši ovčáci vţdy vynikali tvrdostí, Svět psů. 52 (10): 27 – 28. ISSN 1211 - 2976
61
SVAZ ZÁCHRANNÝCH BRIGÁD KYNOLOGŮ ČR, 2012: Mistr České republiky 2012.
Databáze
online
[cit.
2013-03-25].
Dostupné
na:
http://www.zachranari.cz/cs/27/96/page/mistr-ceske-republiky-2012/0/ SVOBODA, M., SENIOR D.F., DOUBEK J., KLIMEŠ J. A KOL., 2001: Nemoci psa a kočky: II.díl. Česká asociace veterinárních lékařů malých zvířat, Brno, ISBN 80902595 SVOBODOVÁ K., 2012: Podzim a rýma ruku v ruce přichází, Pes přítel člověka. 57 (12): 14 – 15. ISSN 0231 - 5424 ŠČUČKA JIŘÍ, 2008: Nákup policejních psů|Jiří Ščučka – natural canine communication. Databáze online [cit. 2013-03-25]. Dostupné na: http://www.scucka.com/cs/nakuppolicejnich-psu/ VERHOEF-VERHALLENOVÁ E., 2010: Německý ovčák. 3.vydání. Artedit, Praha, ISBN 978-80-255-0337-9 VOBOŘIL M., 2005: Bílý švýcarský ovčák – historie. Databáze online [cit. 2012-1031]. Dostupné na: http://bily-ovcak.info/view.php?cisloclanku=2005100717 VŠOLEK K., 1954: Německý ovčák. 1.vyd., Naše vojsko, Praha WILLIS M., 2008: Německý ovčák. Ottovo nakladatelství, Praha, ISBN 978-80-7360502-5
62
6
SEZNAM ZKRATEK
BO – Belgický ovčák BOM – Belgický ovčák, typ malinois BOB – Vítěz plemene CAC – Čekatelství českého šampiona ČKNO – Český klub německých ovčáků DKK – Dysplazie kyčelního kloubu DLK – Dysplazie loketního kloubu EUSV – Europe union der Verein für Deutsche Schäferhunde (Evropská unie spolků pro chov německých ovčáků) FCI - Federation Cynologique Internacionale KVV – Klubová výstava výtězů M1, M2, M3 – Molár 1, molár 2, molár 3 MČR IPO – Mistrovství České republiky pro sportovní kynologii MZŘ IPO - Mezinárodní zkušební řád pro sportovní kynologii NO – Německý ovčák NZŘ – Národní zkušební řád P1, P3, P4 – Premolár 1, premolár 3, premolár 4 SchH – Zkušební řád klubu německých ovčáků SV – Der Verein für Deutsche Schäferhunde (chovatelský klub pro německé ovčáky) SZ – Zuchtbuch für Deutsche Schäferhunde (plemenná kniha pro německé ovčáky) VA – Výborný výběrová třída 63
WUSV – Weltunion der Verein für Deutsche Schäferhunde (Světová unie německých ovčáků) WUSV – Mistrovství světa německých ovčáků ZKO – Základní kynologická organizace
64
7
PŘÍLOHY
Příloha č. 1 - Průkaz původu psa 1. strana (Pavlína Jelínková)
65
Příloha č.2 - Průkaz původu psa 2. strana (Pavlína Jelínková)
66
Příloha č. 3 – Průkaz původu psa 3. Strana (Pavlína Jelínková)
67
Příloha č. 4 – Průkaz původu psa 4.strana (Pavlína Jelínková)
68
Příloha č. 5 - Vyhodnocení DKK (Pavlína Jelínková)
69
Obrázek č. 6 - Hodnocení z Mezinárodní výstavy (Pavlína Jelínková)
70
