Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Suburbanizační proces v zázemí města Olomouce
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Zpracovala:
RNDr.Pavel Trnka, CSc.
Bc. Lucie Rajhelová
Brno 2010
2
3
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Suburbanizační proces v zázemí města Olomouce vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
V Brně dne 29. duben 2010
Podpis : ..............................................
4
PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat vedoucímu mé diplomové práce panu RNDr. Pavlu Trnkovi, CSc. za odborné vedení, ochotu a poskytnutou pomoc při psaní diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat své sestře Zdeňce Rajhelové při pomoci s terénními dotazníky, za její ochotu jít do terénu a dělat šetření v obcích. A v neposlední řadě svým rodičům, nejen při pomoci a podpoře psaní diplomové práce, ale i za celé roky studia na Mendelově univerzitě v Brně.
5
Abstrakt Cílem diplomové práce bylo popsat fenomén suburbanizace, její příčiny a důsledky ve světě a u nás. Suburbanizací se většinou rozumí přesun obyvatel z jádrového města do blízkého zázemí, čímž dochází k rozšiřování příměstské krajiny. Díky suburbanizaci se v přilehlých obcích odehrává suburbánní rozvoj – procesy, aktivity a změny, které probíhají v zázemí měst. Se suburbanizací přicházejí též změny způsobu ve využívání krajiny. Dříve využívané zemědělské pozemky se postupně mění na plochy pro bydlení a komerční využití. Kromě rodinných domků se staví hypermarkety a větší nákupní centra. Suburbanizační proces se u nás nejvíce rozmohl v 2. polovině 90. let, kdy obyvatelstvo bohatlo a mělo k dispozici hypoteční úvěry od bank a dobré nabídky od developerů, kteří vykupovali levné pozemky v obcích. Současná suburbanizace v Českých zemích sice nedosahuje takových rozměrů jako v západních zemích, avšak přesun městského obyvatelstva do příměstských obcí je zjevný. Mění se jak krajina, tak i způsob života na venkově. Nově příchozí občané mají jiné zvyky, sociální statut a mění architektonický ráz původních venkovských sídel. Druhým cílem diplomové práce bylo zhodnotit a zdokumentovat území, na nichž probíhá výrazná suburbanizace v okolí města Olomouce. Dále pak zhodnotit suburbánní rozvoj příměstských venkovských obcí v okolí Olomouce, jeho průběh a problémy s tím spojené. V neposlední řadě pak provést sociologické šetření této problematiky formou dotazníku. Pro svou práci jsem použila dostupnou odbornou literaturu a internetové zdroje.
Klíčová slova: suburbanizace, suburbanizační proces, příměstská krajina, rezidenční bydlení, komerční rozvoj, aglomerace, periférie
6
Abstract The purpose of this thesis was to describe the phenomenon of suburbanisation, its causes and effects on the world and our country. Suburbanisation is a term used to describe the increased movement of people,services and industries from the centres of inner urban areas outwards, towards and into the edges of the built-up area. Many residents of metropolitan areas choosing to leave in satellite communities called ‘suburbs’ and commute to work in central areas. This process leads to the outward expansion of the suburban landscape. Due to suburbanisation
the surrounding villages experience
a major
development. Suburbanisation comes along with the changes in the land use. The land formerly used for agriculture is gradually transforming into the
residential and
commercial areas. New hypermarkets and shopping centres are being developed beside the residential areas to satisfy customer needs and their car dependent lifestyle. In our country the process of suburbanisation spread
the most intensively in
the mid 90th, when the population was becoming richer, the mortgage loans from banks were easily available and there was plenty of good offers from the developers, who bought land in the outskirts at a cheaper rate. Although current suburbanisation in the Czech Republic is not as extensive as in the Western countries, the migration of the city population into outer suburbs is clearly visible here. Both, the landscape and the way of life in the countryside
undergo major modifications. The newly coming
residents have got different habits and social status and bring significant changes of the original architectural character of rural settlements. The second objective of this thesis was to evaluate and to document the main areas in the Olomouc outskirts which currently experience the process of distinctive suburbanisation. Further purpose was the evaluation of the suburban development in the residential areas around Olomouc, its course and common problems associated with the urban sprawl. Last but not least, I intended to conduct a sociological research of this issue by means of questionnaire. In my thesis I used specialised publications as well as the Internet resources.
Key words: suburbanisation, urban sprawl, urban process, suburban landscape, residential estates, commercial development, agglomeration, outskirts
7
Obsah ÚVOD.......................................................................................... 10 OBECNÁ ČÁST ........................................................................ 11 1. SUBURBANIZACE ..........................................................................11 1.1 Suburbanizace: co to je a jaké má podoby? ..................................11 1.2 Prostorový vývoj měst u nás a ve světě.........................................12 1.3 Zázemí města.................................................................................14 1.4 Ovlivnění živé složky krajiny........................................................14 1.5 Ovlivnění neživé složky krajiny....................................................15 1.6 Změny krajinného rázu vlivem suburbanizace .............................15 1.7 Kdo přichází do zázemí velkých měst?.........................................17 1.8 Každodenní život v suburbiu.........................................................18 1.9 Infrastruktura a občanská vybavenost ...........................................19 2. PROCES SUBURBANIZACE .........................................................21 2.1 Dopady suburbanizace.......................................................................21 2.2 Nástroje pro ovlivňování suburbanizace ...........................................21 2.3
Neuspořádaný a neregulovaný růst městských aglomerací ve světě
……………………………………………………………………….22 2.4
Suburbanizace v USA a Německu : Zdroj inspirace i poučení.....24 2.4.1 Suburbanizace v USA..............................................................................24 2.4.2 Obyvatelstvo a proces suburbanizace v USA .........................................25 2.4.3. Důvody pro suburbanizaci v USA..........................................................26 2.4.4. Důsledky suburbanizace ........................................................................27 2.4.5. Suburbanizační proces v zemích západní Evropy..................................27 2.4.6. Obyvatelstvo a proces suburbanizace v SRN.........................................28 2.4.7. Srovnání suburbanizace v USA a SRN ..................................................28
3. FENOMÉN SUBURBANIZACE V ČR ..........................................29 8
3.1 Suburbanizace v ČR ..........................................................................29 3.2 Suburbánní rozvoj v ČR ....................................................................30 3.3 Suburbánní výstavba..........................................................................31 3.4 Sociální prostředí města.....................................................................33 3.5 Výstavba veřejných prostor, škol, chodníků,… ................................34 3.6 Dopad suburbanizace na daňové příjmy obcí....................................35 3.6.1
Trojí význam počtu obyvatel ...............................................................35
3.6.2
Dopady na rozpočet ............................................................................36
3.6.3
Přesvědčit nové obyvatele...................................................................36
PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................. 38 4. Příměstské obce v okolí Olomouce ..................................................38 4.1 Proměny rezidenčních funkcí města Olomouce ................................38 4.1.1
Intraurbánní struktura města Olomouce a typy využití území............38
4.1.2
Vývoj migrace na Olomoucku v období 1992 – 2003 (s ohledem k
procesu suburbanizace) ...................................................................................41 4.1.3
Bytová výstavba ..................................................................................42
4.2 Suburbánní výstavba v příměstských venkovských obcích v okolí města Olomouce ......................................................................................45 4.2.1
Obec Dolany u Olomouce...................................................................45
4.2.2
Obec Hlušovice ...................................................................................47
4.2.3
Obec Hněvotín ....................................................................................49
4.2.4
Obec Samotišky u Olomouce ..............................................................50
5. Dotazníkové šetření ...........................................................................52 5.1 Vyhodnocení dotazníků.................................................................52
Závěr ........................................................................................... 60 Seznam použité literatury a zdrojů ......................................... 62 Seznam obrázků, fotek a tabulek............................................. 64 Seznam Příloh ............................................................................ 65 Přílohy........................................Chyba! Záložka není definována. 9
ÚVOD Suburbanizace znamená rozšiřování městské zástavby, stěhování městského obyvatelstva a dalších aktivit z jader měst do jejich zázemí. Tímto procesem vzniká v poslední době na kontaktu města a venkova několik typů suburbánní zástavby. Rozrůstají se především nová satelitní městečka různých forem, velikostí a rozdílným způsobem napojená na stávající sídelní strukturu. Vedle toho můžeme pozorovat téměř srovnatelné tempo rozvoje komerčních aktivit v podobě hypermarketů, zábavních parků, sportovních areálů nebo logistických hal. Suburbanizace je přitom na stránkách odborného tisku a v médiích vůbec považována za hrozbu pro fungování metropolitních území, za nevratné zásahy do krajiny, zdroj sociálních konfliktů a ekonomicky i environmentálně negativní jev s rozsáhlými dopady na města, venkov i krajinu. (http://www.stavebni-forum.cz/) Suburbanizace není v našich zemích zcela novým procesem, velký rozvoj nastal kolem velkých českých měst již na počátku 20. stol. Avšak takový rozvoj jako v sousedních zemích se zdaleka liší od českého rozvoje suburbanizace. Současná česká suburbanizace je charakteristická obrůstáním příměstských sídel, jako jsou vesnice a malá městečka. Díky laciným zemědělsky dříve využívaných pozemcích se rozvoj suburbanizace v našich podmínkách velice rozmohl. Také tomu přispěli investiční a úvěrové společnosti, které lidem nabízeli hypotéky a stavby na klíč. Mnoha lidem se naskytla možnost žít ve svém vlastním domě v krásné krajině. Řešení suburbanizačního rozvoje jsou velice omezené. O to více záleží na rozhodování starostů a zastupitelů obce, kteří mohou rozsah suburbánního rozvoje ovlivnit. Ať již zákazy či omezením výstavby rodinných domků.
10
OBECNÁ ČÁST 1.
SUBURBANIZACE
1.1
Suburbanizace: co to je a jaké má podoby?
Proces suburbanizace znamená přesun obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového města do zázemí. Jedná se o typický proces rozšiřování území města, který můžeme zaznamenat jak u většiny měst vyspělých zemí, tak v historickém vývoji našich měst. Termín suburbanizace je odvozen z anglického slova suburb, tedy předměstí, které vzniklo jako složenina z latinského základu urbs znamenající město a předpony sub, která označuje umístění vedle, za nebo pod městem. Kromě suburbanizace se v obcích odehrává i další suburbánní rozvoj – tedy procesy, aktivity a jejich změny, které probíhají v zázemí měst, nejsou ovšem primárně způsobeny a nesouvisí s odlivem lidí, kapitálu, daní nebo funkcí z jádrových měst. Suburbanizací vznikají oblasti nové výstavby označované jako satelitní městečka, nákupní nebo průmyslové zóny. Tyto lokality můžeme zjednodušeně rozčlenit podle převládající funkce na dva druhy: rezidenční (obytné) a komerční (pracovní a obslužné). V případě rezidenční suburbanizace sledujeme především výstavbu nového bydlení v zázemí města a postupný odliv lidí z jádrového města do nových rodinných domů v okolních obcích. Rezidenční suburbanizace má mnoho forem, které se liší podle rozsahu nové výstavby, charakteru bydlení, lokalizace zástavby, architektury i ceny domů. (Ouředníček, 2008) Rezidenční suburbanizace napomáhá ke změnám tradiční sociálně-prostorové struktury našich měst a jejich sídelních aglomerací, které se vyznačují snižujícím se sociálním statusem obyvatelstva od centra směrem k okrajům. Přestože mají města dostatečné množství rezervních ploch pro novou výstavbu uvnitř svých administrativních hranic, mnohé z projektů komerční i rezidenční výstavby se stěhují mimo hranice měst. Hlavními příčinami jsou nižší ceny pozemků a snadnější vyjednávání rozvojových projektů se samosprávami menších obcí. Zájmy měst a obcí v okolním území se často dostávají do protikladu. Města chtějí udržet kompaktní strukturu zástavby, zatímco samostatné obce za hranicemi měst se snaží o přilákání investic na jejich území. (Sýkora, 2002) 11
Také komerční suburbanizace má zřetelné projevy, zejména ve výhodně lokalizovaných místech podél hlavních dopravních tahů. Některé funkce se pomalu přelévají z centrálních částí měst do perifernějších lokalit nebo zcela mimo území města. Většina nových areálů komerční výstavby je budována na místě původních polí tzv. „na zelené louce“(greenfield). Typickými funkcemi, které se od počátku 90.let 20.století stěhují z měst do jejich zázemí, jsou logistické areály, hypermarkety a další obchody, částečně i výroba a zábava. (Ouředníček, 2008)
1.2
Prostorový vývoj měst u nás a ve světě.
Počátky suburbanizačních procesů jsou spojovány s přesunem londýnské buržoazie do zázemí města v průběhu 18. století. V dnešní době slouží jako extrémní případ suburbanizovaného prostředí metropolitní oblasti USA, např. Los Angeles. (Ouředníček, 2008) Lze říci, že americké příklady rozvolňování města měly své příčiny v postojích, které zaujímali první reprezentanti nově vzniklých Spojených států, jejich představy směřovaly k uspořádání USA jako zemědělské velmoci, která se vystříhá všech nebezpečí plynoucí z dosavadní existence měst. Evropská situace byla odlišná, vůdčím státem byla velká Británie, koloniální velmoc s primátem rozvoje průmyslu a všech dopadů, které s sebou nesl, přetížení měst, epidemie v důsledku nadměrné zátěže znečištění vody, vzduchu a půdy, nadměrnou koncentraci rodin chudých rolníků přicházejících z venkova, kterým průmysl nabízel lepší příjmy. Tržní mechanismy spustily suburbanizační proces, který s určitými obměnami trvá dodnes. Je založen na využívání ekonomických výhod a vyhýbá se problémům. Bylo snadnější rozvíjet další, zatím volné plochy než investovat do struktury existujícího města, takže stárnutí fyzické i morální, zde bylo řešeno převážně opuštěním struktur a území. Komerční centra i pracovní příležitosti se přesouvaly na okraj jádrových měst. Pokusy o obnovu byly velice složité a nákladné. Po druhé světové válce nastala příznivá situace, aby si Američané mohli dovolit svůj sen – bydlení v rodinných domech za hranicemi měst. Způsobil to rozmach automobilismu, hromadná výroba staveb a zvyšující se příjmy. Začíná se měnit příměstská krajina, výstavba maloobchodních a administrativní komplexy. (Baše, 2009)
12
Suburbanizace není ani v naší zemi zcela novým procesem, boom zažívala kolem velkých českých měst již na začátku 20. století. Rozvoj nových oblastí v zázemí měst se významným způsobem objevuje od druhé poloviny 90. let 20. století až do současnosti. Charakter české a například americké suburbanizace se však do značné míry liší. Současná česká suburbanizace je charakteristická prostorovým obrůstáním příměstských sídel (vesnic a městeček), většinou v podobě desítek nových domů. Na rozdíl od západní suburbanizace lze kolem českých měst najít pouze velmi málo tzv. greenfield developments, tj. nových autonomních sídel bez návaznosti na stávající sídelní síť. Mezi největší současná česká suburbia můžeme řadit např. Hostivici nebo Jesenici u Prahy, kde počet nových domů dosahuje stovek. Koncentrovaná forma výstavby i její malý rozsah v českých podmínkách znamená ve srovnání se západními suburbanizací mnohem menší zátěž kladenou na krajinu i společnost v zázemí našich měst. (Ouředníček, 2008) Obr.č.1 Zjednodušená prostorová struktura metropolitních regionů českých měst. Největší rozvoj v současnosti zaznamenává suburbánní zóna na okraji nebo za administrativní hranicí města.
Zdroj: http://www.suburbanizace.cz/
13
1.3
Zázemí města
Významným impulsem pro rozvoj zázemí českých měst byly především restituce zemědělské půdy a jejich přeměna na stavební pozemky. Nepromyšlený a neregulovaný růst výstavby znamenal v mnoha případech hrozbu pro původní sídla i okolní krajinu (urban sprawl – rozlézání zástavby do volné krajiny je charakteristický neřízeným a nepromyšleným umístěním rezidenčních nebo komerčních areálů do krajiny). Příliv nových investic, sociálně silnějšího obyvatelstva a jeho aktivit nemusíme vnímat pouze jako negativní jev. V řadě ohledů může nový suburbánní rozvoj znamenat konec stagnace malých obcí, omlazení a posílení populační struktury a oživení obecního života. V řadě ohledů by rozvoj obcí neměl být řízen centrálním plánováním systému osídlení, ale zdola místními vládami a aktivitami občanů obcí. (Ouředníček, 2008)
1.4
Ovlivnění živé složky krajiny
Urbanizace a suburbanizace působí na živou složku krajiny přímo i nepřímo. Nové aktivity ovlivňují kvalitu ovzduší (prach, oxidy dusíku, smog), kvalitu vody a půdy (zasolování, zhutňování), teplotní a srážkový režim. Stavby vznikající v zázemí měst fragmentují přírodní prostředí a způsobují narušení krajiny. V urbanizovaných oblastech je například vyšší teplota a také menší výkyvy teplot než v okolní krajině, což umožňuje přežívání teplomilnějších druhů. Takovéto specifické podmínky je schopné snášet omezené množství organismů, z nichž některým přímo vyhovují. Domácích původních druhů časem ubývá, zejména těch vzácných, a celý proces může vést k homogenizaci původně pestrého souboru organismů. Nepůvodní druhy mohou obohatit místní biodiverzitu, ale pestrost druhové skladby na globální úrovni je ochuzena o vymizelé domácí druhy nejen rostlin, ale i živočichů. Fragmentace a narušení krajiny vzniklé důsledku výstavby dopravních komunikací způsobují problémy jako u rozšiřování zástavby. Ničení biotopů původních druhů, ale také to, že se krajina obtížněji vyrovnává se změnami. Ubývající rozloha
14
přírodních stanovišť, ubývá původních druhů rostlin a živočichů a stávají se náchylnějšími k lokálnímu vyhynutí. (Ouředníček, 2008)
1.5
Ovlivnění neživé složky krajiny
Nová výstavba sebou přináší také změny ve tvaru povrchu (reliéfu), dochází k přemisťování značných objemů hmoty, vytvářejí se nové antropogenní tvary. Na některých místech dochází ke změnám vodních poměrů (odvod vody z podzemí) nejen v důsledku komerční a rezidenční výstavby,ale také z důvodů výstavby sportovišť. Zásadní změny se odehrávají v půdě. Znečištění a zhutňování ovlivňuje organismy a jejich činnost v půdě, zásoby podzemních vod, znečištění vod aj. Suburbanizace vede rovněž ke zvýšení spotřeby energie, a tím i k růstu produkce skleníkových plynů. Lidé jsou při cestách do zaměstnání, za nákupy či zábavou odkázáni na individuální automobilovou dopravu. Komerční i rezidenční výstavba má v porovnání s kompaktní zástavbou vyšší spotřebu energií a v důsledku rozvolněnosti a nekompaktnosti i vyšší ztráty v rozvodných sítích. Suburbanizace výrazně působí na kvalitu života a zdraví obyvatel měst. Zvýšená individuální automobilová doprava negativně ovlivňuje kvalitu vzduchu a zvyšuje hlučnost. Intenzivní suburbanizace a tlak na krajinu se projevují nejen v místech výstavby, ale také ve vzdálenějších oblastech. Zvýšená spotřeba nerostných surovin a jejich přeprava na značné vzdálenosti negativně ovlivňují také tamní krajinu a kvalitu prostředí. (Ouředníček, 2008)
1.6
Změny krajinného rázu vlivem suburbanizace
Rozšiřující se komerční a rezidenční zástavba a infrastruktura v zázemí měst a podél důležitých dopravních tras ukrajuje stále více z charakteru české krajiny a mění její vzhled. V krajině vyrůstají nejrůznější sportoviště (golfová hřiště, aquaparky), nákupní centra, multiplexy a s nimi spojená síť komunikací, parkovišť a nezbytného zázemí.
15
Ve většině případů se nová výstavba realizuje na okrajích sídel, kde je dostatek volného prostoru a relativně levné pozemky. Zatímco dříve byl konec každého sídla jasně vymezen, za stodolou byla už jen pole, louky či sady a město končilo za konečnou tramvaje, dnešní sídla ztrácejí ostré hranice. Rozvoj sídel ovlivňuje nejen charakter krajiny, ale i se mění její kulturní výraz a zprostředkovaně také duchovní a estetické hodnoty. Suburbanizace tak v současnosti patří k nejvýraznějším krajinotvorným procesům v zázemí měst. Jejím vlivem probíhají nejen změny přírodního a sociálního prostředí, ale také celkového krajinného rázu zastavovaného území, kterým rozumíme zejména přírodní, kulturní a historickou charakteristiku určitého místa či oblasti. Na změnu krajinného rázu má zásadní vliv zejména umístění nové zástavby a vlastní architektura domů. Tuto změnu ovlivňuje hlavně rozvoj železniční, ale především silniční dopravy, které by bez technického rozvoje nerozrostla předměstí do takových rozměrů jako je tomu dnes. Hlavním smyslem dopravních staveb je zkracování vzdáleností. Málokdo si však uvědomuje, že dopravní stavby sice ve městě představují pro určité směry zrychlení, pro jiné ale velkou bariéru způsobující zpomalení. Zatěžuje se okolí hlukem, emisemi, ale i plošnou finanční náročností. Čím více prostoru je ponecháno autům, tím dále je nutno stavět domy od komunikací a tím delší jsou ve výsledku vzdálenosti, kvůli kterým se komunikace stavějí. (Hnilička, 2005) Od 90. let 20. století se v České republice lidé výrazněji začínají stěhovat z měst na venkov, nebo alespoň na okraj města, ve snaze bydlet ve zdravějším prostředí. Města se prostorově rozrůstají do okolní přírodní a venkovské krajiny, vznikají nové příměstské zástavby a satelitní městečka. To s sebou nese mimo jiné i negativní environmentální a ekologické důsledky. Staví se samostatné rodinné domy, ale i různé sklady nebo výrobní závody. Dnes je možnost postavení si vlastního domku mnohem realizovatelnější než dříve. Trend nadstandardního rodinného bydlení stupňuje tlak na zábor půdy původně určené k zemědělskému a lesnickému využívání. Jednoúčelové využití krajiny pouze k bydlení je nesystémovým řešením, neboť postrádá zázemí v podobě ostatní infrastruktury. Přímo úměrně s velikostí aglomerace roste spotřeba pohonných hmot, produkce emisí z dopravy a ztráty energií a vody v rozvodných sítích. S neuspořádaným růstem izolovaných obytných zón vyvstává potřeba přesunout do těchto nových čtvrtí pracovní příležitosti, obchody a služby spojená s vysokými náklady. Pro mnoho lidí představuje suburbie sen o životě na venkově. Lokalita se jim 16
líbí, když není zastavěna, mají radost, že ze svého okna vidí na louku pole nebo les. Pak dojde k situaci, že před jejich parcelou vznikne další řada domů, vysoké ploty nebo ohradní zdi. V urbanistických plánech je zapotřebí věnovat pozornost dostupnosti a prostupnosti okolní krajiny například formou pěšin a cyklostezek. (Šilhánková, 2007)
Foto č.1: Hněvotín u Olomouce, Lucie Rajhelová, 2008
1.7
Kdo přichází do zázemí velkých měst?
Princip svobody jedince bývá často spojován se samostatným rodinným domem. Mít svůj dům je dnes chápáno jako být nezávislý a svobodný. Pro mnohé je vlastní rodinný dům vrcholem individuálního životního úsilí. V USA bydlí v rodinných domech většina populace a najdeme tu nejvíce odstrašujících příkladů nekončících předměstských kolonií, proto je vhodné problémy suburbánního bydlení v USA sledovat a snažit se o jejich analýzu. (Hnilička, 2005) Suburbanizace je součástí procesu vývoje měst a mezi hlavními znaky patří prostorová i sociální segregace. Tento vztah prostorové a sociální segregace je oboustranný, stejně jako vztah fyzické a sociální struktury města. V České republice se
17
možnosti a podmínky pro rozvoj suburbanizace vytvořily zejména ve 2. pol. 90. let 20. století. Bylo to posíleno dostupností hypoték a vyššími reálnými příjmy a také vyšší koupěschopností obyvatelstva. Otevřela se takto možnost realizovat si vlastní dům v přírodě za městem. A stavební parcely byly k dispozici. Ne však všechny vrstvy obyvatel si mohou dopřát luxusní vily a velké zahrady. Mění se sociální zázemí dané oblasti, selektivní proces, který se týká pouze určité skupiny obyvatel vede k posílení sociální segregaci. Která je též zesilována urbanistickým, prostorovým řešením sídla. Domy jsou poskládány vedle sebe, za sebou..... bez dalšího řešení vazeb a zejména potřeb obyvatel. Nově příchozí mají potřeby realizace běžných služeb občanské vybavenosti až po možnosti trávení volného času. Tyto možnosti však nová suburbia nenabízejí. Věková struktura novousedlíků je charakteristicky silnější, mladší a střední věkovou kategorií, z hlediska rodinného stavu zakládající rodiny. Vzdělání dosáhli novousedlíci převážně střední a vyšší. Jedná se o vyšší a středně vyšší příjmové vrstvy. Většina nově příchozích má zaměstnání ve městech poblíž nového domova, každý den dojíždí do zaměstnání a pokud nejsou matky na mateřské vozí svoje děti sebou do škol ve městě. Takto se tvoří negativní vnímání starousedlíků s novousedlíkama, původní obyvatelé obcí pociťují rozdílný sociální statut ve srovnání s novými občany. (Šilhánková, 2007)
1.8
Každodenní život v suburbiu
Lidé, kteří se v současné době stěhují do nových domů v příměstských obcích, se svým životním stylem a způsobem každodenního života odlišují od místních starousedlíků. Preferují kombinaci městského stylu života a vlastního domu v kvalitním životním prostředí. Jejich zaměstnání a většina dalších aktivit jsou orientovány do jádrového města. Proto není možné předpokládat, že se nově příchozí přizpůsobí tradičnímu životu na venkově s jeho denním rytmem a způsobem trávení volného času. Pro některé skupiny obyvatel může představovat život v suburbiu značnou překážku v jejich každodenním životě. Jedná se například o teenagery, kteří jsou při dojíždění za vzděláváním do jádrového města odkázáni na hromadnou dopravu či asistenci rodičů. Závislost na hromadné dopravě omezuje i dostupnost různých
18
volnočasových aktivit (sport, zábava, kultura). Odstěhování z města proto může, zejména u této věkové kategorie, znamenat přetrhání sociálních vazeb. Postupné stárnutí obyvatel nové zástavby se projeví také v nárůstu počtu obyvatel ve středním a důchodovém věku. Proto se také budou proměňovat nároky místních obyvatel na služby a infrastrukturu. (Ouředníček, 2008) Typus samostatného domu, ve kterém se zároveň bydlí a pracuje a ke kterému patří kus země pro vlastní obživu, je v postindustriální společnosti spíše výjimkou. Na dnešních perifériích měst bychom jej hledali jen stěží. (Hnilička, 2005)
1.9
Infrastruktura a občanská vybavenost
Nejen vedle ztráty sociálních vazeb a snížení kvality sociálního prostředí suburbanizace přináší další negativní projevy. Jedním z projevů záporných vlastností v rozvoji suburbií je finanční zatížení obce, spočívající ve vyšších nákladech na výstavbu komunikaci, inženýrských sítí, chodníků, aj. Objevují se takto negativní stavy v obci, kde centrum obce chátrá a na jeho okraji rostou bohaté čtvrtě. Otázka ohledně financování této náročné údržby stávajících a výstavby nových komunikací a technické infrastruktury bývá náročná. Ne vždy platí novousedlík daně v obci. Suburbanizace s sebou také přináší pozitivní dopady v dané oblasti. Mezi tyto příznivé dopady lze zařadit: přeměna socio-demografické struktury, přeměna společenská, kulturní, aktivita nových občanů, ekonomická proměna obce (oživení drobného podnikání, živnostníci). Negativní projevy lze eliminovat vyšší provázaností se starou zástavbou a návaznost na stávající zástavbu, i když samostatné domy většinou navazují, není ovšem výjimkou samostatné sídlo daleko za obcí. Také vlastní aktivita obce přispěje k vytvoření podmínek pro pozitivní přijetí novousedlíků a zároveň iniciaci jejich zájmů o život v obci. Najdou se různé techniky a způsoby zapojování občanů do života obce, jako je například účast novousedlíků v zastupitelstvu obcí, oslovení nových občanů s cílem identifikace jejich zájmů, potřeb, námětů, aktivizace žen na mateřské dovolené, atd. Obec má možnosti usměrnit nejen svůj územní rozvoj, ale má právo i zodpovědnost za komplexní rozvoj sídla, včetně široce chápaného kvalitního životního
19
prostředí. Nabídky developerských a realitních společností představují lákavé možnosti pro rozvoj obce, ovšem firmy ne vždy plní své cíle a sliby, spočívají například ve výstavbě společenského zařízení, opravách budov, výstavby komunikací atd. (Šilhánková, 2007) Rezidenční a komerční suburbanizace ovlivňuje nejen fyzické prostředí sídel v zázemí měst, ale také jejich vybavenost službami a infrastrukturou. Výstavba nových obytných čtvrtí a komerčních zón může pro obce znamenat jak přínos, tak nové starosti. Přínosem může být například zvýšení podnikatelské aktivity, zlepšení vybavenosti obce nebo zisk nových pracovních příležitostí (které však většinou nejsou využívány místními). Rychlý růst počtu obyvatel znamená také vyšší požadavky na zavedení nebo rozšíření některých služeb. Samosprávy obcí se následně potýkají s nedostačující kapacitou technických sítí, sociální infrastruktury a veřejných zařízení (čističky odpadních vod, školky, rozvody energií). Největší problémem v menších obcích je, když se během krátké doby masivně rozroste nová výstavba. V zájmu obcí je proto motivovat nové obyvatele k hlášení trvalého bydliště. Malé obce často postrádají i základní vybavenost službami. Místa setkávání a společenských kontaktů netvoří jen veřejné prostory, ale také hospoda, kavárna nebo obchod. Na těchto místech se mohou lidé potkat, seznámit a domluvit na společných akcích. V malých obcích taková zařízení většinou chybějí, protože se jejich provoz nevyplácí. Lidé jsou nuceni dojíždět za prací, za nákupy, za zábavou, vozit děti do školy, čímž narůstá jejich závislost na automobilu. Pokud lidé v obci žijí a vykonávají v ní alespoň část svých společenských aktivit, snáze si k místu vytvoří vztah a mají také větší motivaci přihlásit se zde k trvalému bydlišti. (Ouředníček, 2008)
20
2.
PROCES SUBURBANIZACE
2.1 Dopady suburbanizace Suburbanizaci není možné zastavit. Vždyť rodinný domek na zelené louce za městem představuje sen mnoha domácností. Tento proces, ale můžeme regulovat a omezit ty stránky suburbanizace, které mají horší dopady na udržitelný rozvoj osídlení. Nové výstavby se mohou realizovat kolem stávajících center osídlení a podél železničních tratí. Koncentrace rozvoje není tak nákladná na výstavbu infrastruktury, umožňuje lepší obsluhu veřejnou dopravou a nemá tak devastující účinky na přírodní prostředí okolí měst jako výstavby v rozptýlených malých okrscích po všech koutech příměstské krajiny. (Sýkora, 2002) Města se prostorově rozrůstají do okolní přírodní a venkovské krajiny, vznikají nové příměstské zástavby a satelitní městečka. Rostoucí tlak na další zábor půd při rozvoji městských komplexů i nákupních nebo obchodních zón a související uměle vyvolanou potřebou nové silniční infrastruktury snižují celkovou rozlohu půd vhodných pro zachování zemědělského, lesnického a rekreačního využívání krajiny. Zbývající zemědělská půda je obhospodařována v nevhodně velkých celcích neoddělených výraznými plochami stálé zeleně. Ve “volné“ krajině ekonomicky vyspělých států pokračuje devastace částečně přirozených ekosystémů. Chybí v ní ucelená funkční síť územních systémů ekologické stability, jejichž biocentra vzájemně propojená biokoridory by vytvořila podmínky pro optimální rozvoj rostlinných a živočišných společenstev. Vlivem „obohacení“ o nové obchodně – komerční prvky a nové obytné zóny dochází tedy k rozsáhlé antropogenní přeměně příměstské krajiny, kde nezanedbatelný vliv tvoří dopravní krajinotvorné pochody. (Šilhánková, 2007)
2.2 Nástroje pro ovlivňování suburbanizace Klasické nástroje územního plánování si během devadesátých let podržely svoje právní postavení, ale jejich skutečný význam se v mnoha ohledech zásadně změnil.
21
Plánování regionů využívající územních plánů velkých územních celků může stanovit limity a regulativy územního rozvoje na regionální úrovni, zejména s ohledem na zájmy ochrany přírody a přírodních zdrojů, a také pro zajištění významných veřejně prospěšných staveb národního a regionálního významu. Místní plánování je v pravomoci měst a obcí. Bohužel místní plánování může jen velmi málo ovlivnit procesy, které přesahují hranice správních území obcí, mezi něž suburbanizace samozřejmě patří. Nezbytným komplementem plánování ve smyslu vytváření formálních nástrojů pro řízení prostorového rozvoje je cílevědomá investiční politika státu popřípadě regionů, týkající se především rozvoje infrastruktur. V ČR od počátku devadesátých let neexistují tradiční nástroje plánování a ovlivňování prostorového rozvoje, jako je aplikace principu centrálních míst, regionální aglomerace, které mají punc starých časů. Neuvažuje se ani zavedení novějších nástrojů užívaných například v Německu – rozvojových os a sítí měst. (Sýkora, Maier, 2002)
2.3 Neuspořádaný a neregulovaný růst městských aglomerací ve světě Rozvoj typický pro městské aglomerace a metropolitní regiony v USA a v některých případech také ve státech EU je z historického pohledu velmi odlišný od rozvoje sídelních a průmyslových aglomerací v České republice. Je charakterizován chaotickým, neuspořádaným růstem, který je v důsledku absence regulativních nástrojů trvale neudržitelný. Izolované zóny monotypických aktivit jsou vytvářeny zpočátku pouze v rámci teritoria jednotlivých městských aglomerací v oblastech atraktivních pro daný typ činnosti, záhy však mohutně expandují za hranice současně zastavěného území měst do „volné“ krajiny. Přibližováním okrajových částí měst a jejich postupným prolínáním dochází ke vzniku tzv.aglomerací, resp.metropolitních regionů, kde jedno ze sídel dominuje velikostí a významu sídel. Aglomerace, konurbace a přilehlá sídla srůstají v megapole. Tato situace je v USA typická např. pro metropolitní region státu Oregon tvořený souměstím Portland, Vancouver, aj., metropolitní region státu California, metropolitní
22
region státu Arizona a metropolitní region státu Minnesota. V Evropě se obdobné problémy vyskytují v Londýně, Paříži, Bruselu, Zürichu a dalších aglomeracích.
Obr.č.2: Nejrychleji rostoucí město Las Vegas v USA Pramen: National Geographic Magazine, 2001 Využívání a spotřeba přírodních zdrojů i produkce odpadů jsou v současnosti v přímém rozporu s principy udržitelného rozboje a přesahují absorpční i adaptační schopnosti ekosystémů. Městské aglomerace jsou při uspokojování každodenních potřeb svých obyvatel, při zajišťování funkčnosti všech komplikovaných vazeb i při energetickém pokrytí veškerých aktivit absolutně závislé na importu. Krajina fragmentovaná dopravními cestami je nadlimitně exploatovaná velkoplošným zemědělských hospodařením, těžbou nerostných surovin a hlavně urbanizačními
23
procesy. Pro Evropskou krajinu je typický výrazný úbytek přirozených ekosystémů a zcela nedostatečný počet ekostabilizačních prvků. (Sýkora,Gremlica, 2002)
2.4 Suburbanizace v USA a Německu : Zdroj inspirace i poučení
2.4.1 Suburbanizace v USA Suburbanizace v USA se do značné míry vymkla kontrole jakýchkoliv autorit (ať už státních, nebo samosprávných orgánů). V současné době se ozývají stále hlasitěji názory, že suburbanizace v USA přináší i mnoho negativních rysů jak v oblasti sociální, ekonomické, tak i ekologické. Sídelní systém v severní Americe se začal vyvíjet podstatně později než v západní Evropě. Kromě severovýchodu USA zde většina měst začala vyrůstat až od konce 19.stol. Proto jsou centrální části měst svými charakteristikami značně odlišné od svých evropských protějšků. Jsou často sice plošně menší, ale mají vyšší stavební profil. Díky absenci delšího historického vývoje postrádají až na výjimky významný prvek evropských center měst – to, čemu se říká genius loci. Navíc centra měst v USA byla daleko více vystavena tržním silám, které se ne vždy nejlépe podepsaly na jejich fyzickém vzhledu. Americká města byla tradičně mnohem pestřejší z hlediska sociální, etnické i rasové diferenciace (ostatně jako celá americká společnost). Nově příchozí imigranti se adaptovali na nové socioekonomické podmínky často až po dlouhé době. (Sýkora, Ptáček, 2002)
Obr.č.3: USA, Washington DC Zdroj: Sýkora, 2002 24
2.4.2 Obyvatelstvo a proces suburbanizace v USA Počátky suburbanizačního procesu ve Spojených státech je třeba spatřovat především v souvislosti s rozvojem individuální automobilové dopravy. O období klasické suburbanizace ve Spojených státech mezi roky 1920 – 1970 se mluví jako o věku osobního a nákladního auta a letecké dopravy. Vývoj v rozmístění obyvatelstva v tomto období můžeme charakterizovat třemi hlavními procesy: (Brunn, Williams 1983) 1. značný nárůst obyvatelstva 2. Dochází k dekoncentraci růstu metropolitních oblastí po celých USA, zvláště v oblasti na jihu a jihozápadě USA. 3. Velmi výrazně roste počet obyvatel za administrativními hranicemi centrálních měst metropolitních oblastí.
Typickým morfologickým znakem amerických předměstských a příměstských oblastí se stávají kolonie rodinných domků, většinou vyrostlé na „zelené louce“ s pravidelným šachovnicovitým půdorysem. Charakteristickou se stává výstavba celých velkých obytných souborů rodinných domků velkými stavebními společnostmi „na klíč“. Snahou stavebních společností je samozřejmě maximalizace zisku, proto dochází ke vzniku plošně rozsáhlých, krajinný ráz značně narušujících kolonií rodinných domků, které dál a dál expandují do venkovské krajiny. V rámci „úspory místa“ je minimalizován veřejný prostor (často například úplně chybějí chodníky a veřejná zeleň). Hlavní změny v územním rozložení obyvatel v období suburbanizace v USA výstižně charakterizuje měnící se podíl obyvatelstva a pracovních příležitostí v jádrech a v ostatních částech metropolitních oblastí. Ačkoliv po druhé světové válce docházelo k růstu počtu obyvatel i na území centrálních měst, byl růst počtu obyvatel v předměstské zóně čtyřikrát rychlejší. Zatímco v roce 1950 žilo v centrálních městech metropolitních území Spojených států ještě 56% obyvatel, v roce 1970 to bylo 32% a v roce 1980 už jen 28% obyvatel metropolitních území. Podobně tomu bylo i s počtem pracovních příležitostí. Vlivem imigrace nebělošského obyvatelstva do center měst na severovýchodě USA dochází k odchodu bílého obyvatelstva do suburbánní zóny. Vnitřní města chátrají a z četných čtvrtí se postupně stávají slumy a Gheta. A tak vývoj v severoamerických městech vyústil ve vytvoření dvou do značné míry protikladných
25
světů – světa bohatých , bílých suburbií a světa chudých, nebělošských městských center. Devastace městských center dosáhla značného rozsahu. Ve většině velkoměst na severovýchodě Spojených států jde o desítky čtverečních kilometrů. (Lichtenberger 1984„podle Sýkory, Ptáčka, 2002)
Obr.č.4: Americký sen- vlastní dům s bazénem a zahradou Zdroj: Sýkora, 2002
2.4.3. Důvody pro suburbanizaci v USA Hlavní rozvoj suburbanizace nastává po druhé světové válce, kdy se automobil stává dostupným i pro střední společenskou vrstvu. Ideálem většiny rodin se stává vlastní rodinný domek se zahrádkou na okraji města v rozumné vzdálenosti od místa pracoviště, které je většinou na území centrálního města. Hlavními důvody pro masivní rozvoj suburbanizace v období po druhé světové válce byly: -
Značná poptávka po novém bydlení
-
Zvýšení příjmů středních vrstev
-
„Baby boom“ vrcholící v polovině 50. let
-
Finanční podpora vlády na výstavbu dopravní infrastruktury
-
Podpora vlády na bytovou výstavbu (hypoteční úvěry a daňové úlevy) (Sýkora, Ptáček, 2002)
26
2.4.4. Důsledky suburbanizace Suburbanizace obyvatelstva a terciérního sektoru způsobila značné problémy především centrálním částem amerických měst. Kvůli odchodu nebo zániku mnoha podniků přišla centra měst o důležité zdroje daní a potýkala se se stále většími finančními problémy. Především kvůli segregaci obyvatel a koncentraci sociálně slabých vrstev v centrech rostly výdaje rychleji než na předměstích a důsledkem byla stále horší úroveň poskytování veřejných služeb. Centrální města začala chátrat a změnil se i vzhled celého města. Různé sociální a etnické skupiny teď mají díky polycentrické městské struktuře nejen oddělená místa bydliště, ale i místa pracoviště, nákupů a trávení volného času. Díky tomu došlo ještě k dalšímu posílení segregace. Obzvláště silně se to dotklo sociálně slabých obyvatel vnitřních měst, protože to pro ně velmi omezilo nabídku pracovních příležitostí. Zůstávají jen špatně placené pracovní příležitosti ve službách. Dalším negativním efektem je nové vytlačování obyvatel kvůli růstu nájmů a cen pozemků. Rozptýlení města a jeho centrálních funkcí do okolí a téměř úplná závislost na individuální dopravě také znamenají značné energetické nároky. Značné jsou i náklady na stavbu a údržbu rozsáhlé silniční sítě a samozřejmě i jiných částí technické infrastruktury. Tím pádem i negativní dopad na životní prostředí způsobený přebujelým automobilismem.(Sýkora, Ptáček, 2002)
2.4.5. Suburbanizační proces v zemích západní Evropy Stejně jako ve Spojených státech se začínají první tendence k dekoncentraci kompaktního města objevovat koncem 19. století spolu s nástupem hromadné dopravy. Suburbanizační proces v západní Evropě začal o něco později než ve Spojených státech, projevil se menší razancí a rozsahem a měl méně negativní vliv na destrukci centrálních částí měst. Evropské město se liší od amerického nízkým stavebním profilem a kompaktní formou. Do rozvoje evropských měst obvykle mnohem více zasahuje plánování, a tak je u evropských měst mnohem lépe rozeznatelná hranice mezi městským a venkovským typem využití půdy. (Sýkora, Ptáček, 2002)
27
2.4.6. Obyvatelstvo a proces suburbanizace v SRN Zemí, kde byl průběh suburbanizačního procesu zvláště silný, je Spolková republika Německo. Během druhé světové války západní zóny byly nuceny přijmout více než 12 milionů obyvatel odsunutých z východních území. Z hlediska prostorového rozložení působil na intenzitu suburbanizačního vývoje i úspěšnější ekonomický vývoj jižní poloviny SRN, zvláště okolí Mnichova, Frankfurtu a oblasti kolem Rýna jižně od Porúří. Populační růst obcí v zázemí velkoměst přestává být závislý na vertikální pozici sídla v sídelním systému. Rostou všechny obce, které se nacházejí ve výhodných dopravních polohách s kvalitním životním prostředím. Postupně se začíná životní standard, úroveň služeb a kvalita bydlení přibližovat úrovni do té doby možné jen ve městech. Podstatně se mění morfologie sídel v příměstské oblasti. Dochází jednak k přestavbám původních zemědělských usedlostí, ale hlavně k enormnímu nárůstu počtu nových domů v obcích. Vznikají uzavřené, od původního sídla oddělené obytné soubory tvořené většinou rodinnými domky, ale mohou se vyskytovat i obytné domy s více byty. Z hlediska sociální a věkové struktury přicházejí z jader aglomerací většinou příslušníci střední společenské vrstvy zaměstnaní ve službách. Od ostatních lokalit se odlišují vyšší kvalitou životního prostředí a krajiny a dobrým dopravním spojením s jádrem aglomerace. (Sýkora, Ptáček, 2002)
2.4.7. Srovnání suburbanizace v USA a SRN Nejdůležitějším důvodem rozdílů mezi průběhem suburbanizačního procesu v SRN a USA je, že zatímco v USA mu byl ponechán volný průběh, ba naopak byl i částečně podporován ze strany státu, ve Spolkové republice Německo byl ovlivňován územně plánovacími nástroji. V USA došlo k nástupu suburbanizačního procesu dříve a měl silnější průběh než v SRN. Tak došlo k přesunu obyvatelstva a pracovní síly do suburbánní části aglomerací v mnohem větší míře, než tomu bylo v SRN. V USA se projevuje mnohem silnější konkurence mezi jádry měst a předměstími. Důvodem je velmi vysoká závislost samosprávných jednotek na daních podnikatelů. Také kvůli chybějící koordinaci stavebních a územně plánovacích předpisů
28
hrají v USA daňová zvýhodnění a měkčí stavební předpisy pro suburbánní obce mnohem větší roli než v Německu. Zatímco v SRN při řešení problémů přetížených aglomerací hrál a hraje dodnes velmi významnou roli veřejný sektor, je tato iniciativa v USA plně v rukou soukromého sektoru. Shrnutí suburbanizačního procesu v USA a v západní Evropě. Počátek procesu spadá do konce minulého století, ale největší rozvoj nastává až po druhé světové válce. Zasáhl všechny vyspělé země s tržní ekonomikou, přičemž se podle jednotlivých zemí liší průběh, intenzita a rysy procesu. Významnou roli při iniciaci procesu sehrály i vlády svou dopravní a bytovou politikou. Typický je vznik plošně rozsáhlých sídelních útvarů s nízkopodlažní zástavbou rodinnými domky, obývaných příslušníky střední společenské vrstvy. Nové sídelní útvary podstatně změnily tvář dříve venkovské krajiny a sídel v ní ležících. (Sýkora, Ptáček, 2002)
3.
FENOMÉN SUBURBANIZACE V ČR
3.1 Suburbanizace v ČR Suburbanizace v ČR nedosahuje zatím takových rozměrů, jako je tomu v USA či v Německu. Avšak suburbánní rozvoj v České republice se rozmohl již v meziválečném období, kdy se obyvatelstvo stěhovalo z velkých měst podél železničních tratí. (Ryšavý a kol., 1999) Největší rozvoj suburbanizace se pozvolna začal rozvíjet v druhé polovině devadesátých let. Díky rostoucím příjmům a kupní síle obyvatelstva a také především podporou státu poskytováním hypotečních financí. Se suburbanizací přichází změny způsobu využívání daného území. Dříve využívané zemědělské pozemky se postupně mění na bydlení a komerční využití. Kromě rodinných domků se staví hypermarkety a větší nákupní centra. Díky developerům se vytváří nové rezidenční oblasti s výstavbou rodinných domků na klíč anebo skupují pozemky a dále je pak prodávají individuálně kvůli většímu zisku. Nestaví se jen v původní venkovské zástavbě, ale i ve volné krajině na tzv. „zelené louce“. 29
Rostoucí rezidenční suburbanizace přispívá ke změně původní sociálně – prostorové struktury venkovským sídel. Obce získávají především vzdělané a příjmově silné obyvatelstvo, samozřejmě s původními obyvateli dané obce silně kontrastující, jak způsobem života, tak i trávením volného času. Nově příchozí obyvatelé mají vysoké nároky na dopravní dostupnost a plochu. Transformace
příměstské
krajiny
radikálně
ovlivňují
projekty
investorů
komerčními budovami, hypermarkety, distribuční sklady a jinými zastavěnými pozemky, které jsou situovány v sousedství dálnic a hlavních dopravních tahů. (Sýkora, 2002)
3.2 Suburbánní rozvoj v ČR
Nové stavby ve stylu podnikatelského baroka či katalogových domů často narušují původní charakter sídel i estetickou hodnotu krajiny. Možná důležitější než vzhled samotného rodinného domu (který lze zbourat či přestavět) je však umístění nové výstavby ve vztahu k původnímu sídlu a urbanismus nových rezidenčních čtvrtí. Má-li být propojení nové čtvrti s existujícími strukturami obce funkční, je nutné, aby se nová a původní zástavba prolínaly, nebo na sebe plynule navazovaly. Nová rezidenční čtvrť umístěná zcela mimo původní obec přináší nejen vyšší náklady na vybudování a údržbu komunikací a sítí, ale také fyzickou, psychologickou a funkční izolaci nové čtvrti od „staré“ obce. Přesto se ale najdou projekty, které tuto základní zásadu porušují a které jsou navíc odborníky oceňovány ve stavebních a architektonických soutěžích. (http://www.stavebni-forum.cz/) Příkladů nových izolovaných satelitních městeček vystavěných zcela mimo intravilán původní obce a s velkou fyzickou i sociální distancí obyvatelstva obou lokalit je na území České republiky naštěstí velmi málo. Ojedinělé jsou i příklady tzv. uzavřených komunit (angl. gated communities). Separované oblasti bydlení, které jsou chráněny a kontrolovány různými typy překážek (např. brána, závora, kamerový systém, bezpečnostní agentura, zákazové značky), a tudíž jsou lidem zvenčí nepřístupné, nalezneme spíše ve vnitřních částech největších českých měst, nicméně i zde jsou poměrně výjimečné. Ohraničování a uzavírání rezidenčních lokalit, ať už v extrémní podobě ulic přehrazených uzamčenou branou, či ve formě různých
30
zákazových značek, lze jednoznačně vnímat jako negativní jev. Je zřejmé, že takový způsob izolace přináší řadu nežádoucích důsledků, od omezení průchodnosti území, po vytvoření sociální bariéry, kdy fyzické a symbolické oddělení nové čtvrti omezuje komunikaci mezi lidmi uvnitř a vně „pevnosti“. V případě české suburbánní výstavby jsou fyzické bariéry oddělující nové lokality od okolí naštěstí výjimečné. Pokud nějaké oddělení existuje, je nejčastěji určeno značkou obytné zóny, poměrně obvyklé jsou také zákazy vjezdu a zákazy vstupu (např. soukromá cesta). V některých nových lokalitách se soukromé pozemky s rodinnými domy uzavírají vůči okolí vysokými a neprůhlednými ploty, které vytvářejí v obytných čtvrtích zřetelné oddělení mezi veřejným a soukromým prostorem. (http://www.stavebni-forum.cz/)
3.3 Suburbánní výstavba Nová výstavba v zázemí měst vytváří tlak na přírodní prostředí, vede ke změnám ve využití krajiny, snižuje množství ploch k rekreačnímu a zemědělskému využití, ovlivňuje biodiverzitu a způsobuje změny v půdních, vodních a klimatických mikrosystémech. Vliv suburbanizace na fyzické prostředí však zahrnuje také dopady na člověkem vytvořené prostředí a funkční strukturu sídel a městských regionů. Silueta, která dnes vítá návštěvníky i obyvatele přijíždějící do našich měst, se pomalu mění z věžovité stěny panelových sídlišť na skupinky nových rodinných domků, nákupních zón, zábavních center, skladů a průmyslových areálů. Nová výstavba rezidenčních i komerčních staveb pozměňuje lokální krajinný obraz i urbanistickou strukturu a architektonický ráz venkovských sídel. Podél dálnic a hlavních silnic se rozlézají velké a nevzhledné skladovací areály, krychle a kvádry komerčních staveb a v okolní krajině místy i "podnikatelské baroko" rezidenčních suburbií. Zajímavých staveb nenápadně zasazených do okolní zástavby a venkovské krajiny je málo. Kolonie rodinných domků a uzavřené honosné paláce vnáší do prostředí původně venkovských sídel uniformní zástavbu a prvky městské architektury. Většina nově postavených čtvrtí rodinných domků postrádá veřejné prostory, cesty spojující novou kolonii s okolní krajinou a sídlem, návaznost na starší zástavbu, čímž přispívá k
prostorové
i
funkční
fragmentaci
původních
sídel.
Srovnáme-li
architektonické prvky, vybavenost domů, funkce zahrad nebo urbanistickou koncepci
31
zástavby, existuje výrazný rozdíl mezi vzhledem nových domů a původní vesnickou zástavbou. Na druhou stranu může docházet díky suburbanizaci k posílení sídel v zázemí měst, například formou lokalizace nových pracovních příležitostí a zlepšování místní infrastruktury (například kanalizace, plyn, veřejné osvětlení, oprava komunikací). Noví residenti s sebou přinášejí i nové požadavky na zavedení nebo rozšíření některých služeb. Jedná se zejména o využití školek a škol a zlepšení dopravního napojení obce (to může pro obec znamenat na jednu stranu výhodu, na druhou stranu i problém vzhledem k finanční zátěži spojené například s provozem školských zařízení, veřejného osvětlení, údržbou infrastruktury). Situaci navíc komplikuje skutečnost, že přicházející obyvatelé si ne vždy přihlašují trvalé bydliště do nové obce, čímž ji ochuzují o příjmy a zároveň svou přítomností zvyšují obecní výdaje. Zlepšování obslužnosti a budování infrastruktury v nových suburbiích může být v kontextu celého města vnímáno negativně, a to z důvodu neekonomického rozmělňování finančních zdrojů. Prostorové rozpínání města zvyšuje energetickou a materiální náročnost na budování a údržbu technické infrastruktury. Dalším negativním dopadem prostorové dekoncentrace obyvatelstva a jeho aktivit je nárůst individuální automobilové dopravy, který souvisí nejen s dojížďkou suburbánních rezidentů do jádrového města, ale i s rozvojem komerčních center na okrajích měst. Alternativou živelného sprawlu je tzv. urbanizace suburbií. Ta spočívá v posilování komplexity městských funkcí u větších sídel v zázemí měst. Ačkoli v rámci celé aglomerace dochází k decentralizaci, v mikroměřítku vzrůstá koncentrace lidí a jejich aktivit do vybraných větších sídel a formuje se polynodální (vícejaderný) městský region. Výhody okrajových měst ve srovnání s klasickým rezidenčním nebo komerčním suburbiem spočívají v jejich nižší závislosti na jádrovém městě. Původně monofunkční sídla s dobrou dopravní dostupností postupně přitáhla i další městské funkce, čímž se výrazně omezila nutnost vyjížďky mimo okrajové město. V našem prostředí ovlivňuje proces suburbanizace nejintenzivněji Prahu a její zázemí. V základním prostorovém vzorci rozvoje rezidenčních i komerčních předměstí města můžeme pozorovat znaky živelné dekoncentrace. Na jedné straně rozvoj nákupních center a průmyslových zón, na straně druhé čistě rezidenční lokality bez pracovní a obslužné funkce. Skladovací areály, hypermarkety a nové výrobní zóny jsou 32
nejčastěji budovány na zelené louce (greenfields). Rezidenční suburbanizace je v řadě případů realizována formou individuální nebo developerské výstavby, která vytváří na místě původních polí nové čtvrti s malou návazností na existující osídlení. Z pohledu budoucí udržitelnosti je žádoucí, aby nová výstavba vznikala v návaznosti na zástavbu stávajících sídel, která jsou obsloužena hromadnou dopravou, komunálními službami a poskytují alespoň základní občanskou vybavenost. (http://www.mvcr.cz/)
3.4 Sociální prostředí města Kromě změny funkčního využití a fyzického prostředí příměstských oblastí se v důsledku suburbanizace výrazně mění také sociální prostředí suburbií. Selektivní charakter suburbanizace se projevuje nejen v nerovnoměrném rozvoji jednotlivých částí příměstské zóny, ale také v selektivnosti demografických a sociálních skupin obyvatelstva, které se procesu účastní. Hlavní rozdíly mezi původním obyvatelstvem příměstských obcí a nově příchozími suburbanizéry lze spatřovat v jejich demografické struktuře. Migranti z města mají výrazně nižší věkový průměr, tvoří ucelené rodiny nebo jde o mladé páry, které zakládají rodinu a upřednostňují zdravé životní prostředí na okrajích měst. Ve skupině nových rezidentů jsou výrazně zastoupeny osoby se středoškolským a vysokoškolským vzděláním patřící do vyšších příjmových kategorií (tedy obecně s vysokým sociálním statusem). Nově příchozí obyvatelé tak významně pozměňují sociální stratifikaci původně venkovských suburbánních sídel. V příměstských obcích dnes proto dochází k relativně výrazné polarizaci sociálně prostorové struktury. Tato diferenciace může vést jak k celkovému posílení sociálního prostředí obce, tak i k řadě problémů způsobených sociální nerovností obou skupin obyvatelstva. Častou příčinou neshod je odlišný způsob života původních a nových rezidentů. Uvnitř malého sídla tak může vzniknout rozdělené sociální prostředí s výraznou separací (oddělením) nových obyvatel, která snižuje sociální soudržnost sídel obci. Na druhou stranu společné soužití může vést v delším časovém období k vzájemnému přizpůsobení obou skupin a k posílení vlivu obce sídla (např. účastí nových obyvatel v zastupitelstvu obce). Noví rezidenti jsou většinou aktivnější, mají větší schopnost ovlivnit rozhodování o veřejných otázkách obce, přinášejí s sebou řadu kontaktů a často disponují i větší politickou silou než původní obyvatelstvo obce. Tato
33
aktivita se však může projevit jak v posílení a vyváženém rozvoji celé obce, tak i v jednostranném prosazování zájmů nových obyvatel. (http://www.mvcr.cz/)
3.5 Výstavba veřejných prostor, škol, chodníků,… Prostředí příjemné pro život nevytváří jen vlastní byt či dům, ale také místo, ve kterém se obytný prostor nachází. Promyšlený urbanismus, veřejné prostory s udržovanou zelení a ulice pro pohyb pěších přispívají k vytváření místa, ve kterém lidé rádi žijí a po čase z něj neutíkají. Dobře navržené a fungující veřejné prostory využívají obyvatelé v každodenním životě. Zejména pro dospívající mládež, staré lidi a matky s dětmi má veřejný prostor velký význam. Vzhledem k větší vázanosti na domov a okolí (např. péče matek o dítě a domácnost) a nižší mobilitě (např. teenageři a staří lidé neřídí auto) tráví tyto skupiny více času v místě svého bydliště. Veřejné prostory jsou místa, kde mohou trávit volný čas a navazovat společenské kontakty. Soukromé firmy, které stavějí rodinné domy, investují ovšem do veřejných prostor málokdy. Není to pro ně finančně výhodné. Rádi však občanskou vybavenost, dětské hřiště či osvětlené chodníky při prodeji nové lokality slíbí. Příkladů nedodržených slibů investorů vztahujících se k dokončení veřejných prostor, ulic, služeb nebo i technické infrastruktury, jsou desítky. V případě výstavby menší rezidenční lokality přitom nemusí jít o vytvoření zcela nového veřejného prostoru, obec se může s developerem domluvit na rekonstrukci nebo revitalizaci náměstíčka, návsi, parku nebo dětského hřiště. V novém stavebním zákonu jsou k tomuto účelu zakotveny např. tzv. plánovací smlouvy, které umožňují podmínky výstavby nastavit před započetím výstavby. Některé obce v zázemí Prahy již tento institut úspěšně využívají. Veřejné prostory využívané původním obyvatelstvem i novými rezidenty slouží vždy jako místo setkávání a společných aktivit a zkracuje sociální vzdálenost mezi různými skupinami obyvatel. Ačkoli domy již dávno stojí, v některých nových čtvrtích stále zůstávají prašné cesty s kalužemi a trčícími hydranty. Naopak kvalitní veřejné prostory a cesty pro pěší pohyb využívají lidé v každodenním životě. (http://www.stavebni-forum.cz/)
34
3.6 Dopad suburbanizace na daňové příjmy obcí Rezidenční suburbanizace, tedy příliv obyvatelstva z jádrových částí velkých měst do jejich zázemí, přináší do života rozvíjejících se obcí nové prvky. K nejznámějším negativním dopadům patří dopravní zátěž pracovní dojížďky, vnášení elementů městské architektury a s novými obyvateli i příchod nového životního stylu. Na druhé straně se odliv daňových poplatníků nemile dotýká měst, zejména ovšem v Americe. V českých podmínkách je však situace odlišná. Řada představitelů menších obcí sice vnímala jako jeden z možných přínosů rezidenční suburbanizace navýšení finančních příjmů svých rozpočtů, nicméně toto očekávání se podařilo naplnit zatím jen částečně. Zásadní dopad pro obec přináší totiž skutečnost, že se značný počet nově přistěhovalých obyvatel nehlásí v nové obci k trvalému bydlišti. Tento fakt se pak citelně projevuje v rozpočtu obce, a to jak na straně příjmů tak na straně výdajů. Výše příjmů rozpočtu každé obce se odvíjí jednak od iniciativy jejích představitelů v získávání financí prostřednictvím různých dotačních či grantových titulů z národní, ale i evropské úrovně, jednak také od nastavení systému rozpočtového určení daní (RUD). Daňové příjmy totiž představují významný zdroj pro rozpočet obcí a v loňském roce tvořily v celkovém úhrnu 53 % jejich příjmů. Současný systém RUD je založen na klíčovém počtu obyvatel trvale bydlících v obci, a to podle evidence Českého statistického úřadu (ČSÚ). Je známo, že tento údaj se většinou odlišuje od údaje v Informačním systému evidence obyvatel spravovaného MV ČR. Navíc, skutečný (faktický) počet obyvatel žijících v obci je často ještě odlišný od předchozích dvou zdrojů, zejména z důvodu nehlášení se nově přistěhovalých rezidentů k trvalému bydlišti v obci.
3.6.1
Trojí význam počtu obyvatel
Počet trvale přihlášených osob hraje při současném nastavení RUD pro obec trojí roli. Jednak stát ponechává 30 % z výnosu daně z příjmů fyzických osob z podnikání obci podle místa trvalého bydliště podnikatele. Mezi novými obyvateli obcí je řada podnikatelů, kteří si však většinou trvalé bydliště ponechávají v původním místě bydliště a v důsledku tak připravují pro ně "novou" obec o znatelný příjem. Mezi hlavní důvody pro takové chování patří administrativní náročnost změn souvisejících s vedením podnikání. Důležitým motivem pro nepřihlášení je i snaha o setrvání 35
v působnosti finančních úřadů větších měst, které jsou mnohem vytíženější a pravděpodobnost kontroly je tak velmi nízká. Význam mají i různé strategie rodin ve vztahu k držení druhého nebo dalšího bytu ve městě, kde zůstává hlášen jeden z členů rodiny. Údaj o počtu trvale bydlících obyvatel obce vstupuje do výpočtu podílu na celostátním výnosu sdílených daní ve dvojí podobě. První je prostý počet obyvatel obce, tj. s každým obyvatelem navíc obec získává určitou finanční sumu a druhá forma je v podobě koeficientu, jenž je přiřazen velikostní kategorii, do které obec spadá. Se zvyšujícím se počtem obyvatel koeficient roste, což v důsledku znamená vyšší relativní příděl na obyvatele z výnosu sdílených daní do obecního rozpočtu. Zda se obec přehoupne do kategorie s vyšším koeficientem, může často záviset pouze na několika málo osobách. V některých suburbánních obcích není přihlášeno k trvalému bydlišti 20-30 % nových obyvatel.
3.6.2
Dopady na rozpočet
Nepřihlášení obyvatelé připravují svou obec o příjmy, ale svou faktickou přítomností a životem v obci přináší zvýšené nároky na výdajovou stránku jejího rozpočtu využíváním technické, dopravní i sociální infrastruktury, financované obcí. Schválená novela zákona o rozpočtovém určení daní zvyšuje podíl obcí na celostátním výnosu sdílených daní z 20,59 % na 21,05 % a mění výpočet podílu konkrétní obce na tomto výnosu. Zavádí nové kritérium rozlohy obce (má váhu 3 %) a kritérium prostého počtu obyvatel (váha také 3 %). Kritérium přepočteného počtu obyvatel má i nadále nejvyšší váhu (tj. 94 %), avšak je navržena jeho výrazná modifikace. Vznikly pouze 4 velikostí kategorie a byla eliminována "skokovitá" změna příjmů na jejich hranici. V novém systému RUD již například rozdíl 50 obyvatel nemůže
pro
obec
s 1500 obyvateli
znamenat
ztrátu
v daňových
příjmech
300 tis. Kč. Nicméně problém s alokací 30 % z výnosu daně z příjmů fyzických osob z podnikání na základě trvalého bydliště podnikatele bude i nadále přetrvávat.
3.6.3
Přesvědčit nové obyvatele
Obec nemá prakticky žádné oficiální pravomoci jak nové rezidenty donutit, aby se k trvalému bydlišti v obci přihlásili. Může například schválit pravidlo, že do místní 36
mateřské školy nebudou přijímány děti rodičů, kteří nemají v obci trvalé bydliště. Obdobně do nějakého obecního střediska pro volnočasové aktivity může přijímání dětí podmínit trvalým bydlištěm rodičů. Často se stává, že noví rezidenti požadují po obci výstavbu např. veřejného osvětlení či povrchovou úpravu místních komunikací. V takovém případě může obec argumentovat nedostatkem finančních prostředků právě v důsledku nepřihlášení osob k trvalému bydlišti a měla by morálně apelovat na "hříšníky" k uskutečnění nápravy. Na druhé straně je velmi důležité, aby obec občanům vysvětlila, co to pro její rozpočet znamená, pokud nejsou přihlášeni k trvalému bydlišti. Většina obyvatel totiž tuto spojitost nezná. Obec by se také měla přesvědčit nové rezidenty, aby přihlášením k trvalému bydlišti vyjádřili pocit sounáležitosti k obci, ve které žijí. Suburbanizace je stále relativně nový proces. Není jasné, zda se postupně obyvatelé nezačnou přihlašovat k trvalému bydlení. Z terénních výzkumů však také plyne, že trvalé bydliště nemá v obci i řada obyvatel ze staré zástavby. Vedle osvěty a domluvy však obec může využít jen naznačených diskriminačních opatření. Tyto kroky by měly vést alespoň ke zmírnění nežádoucích dopadů na život obce. Na druhou stranu je potřebné se zamyslet, zda nebudeme v budoucnu žádat návrat daňových poplatníků zpět do degradovaných částí měst podobně, jak je tomu v zemích, kde suburbanizace probíhala v minulém století. (http://denik.obce.cz/)
37
PRAKTICKÁ ČÁST 4.
Příměstské obce v okolí Olomouce
Tato část je zaměřena na příměstské obce v zázemí města Olomouce, jedná se zejména o obce s vyšším nárůstem obyvatelstva za posledních deset let a s vyšší výstavbou rodinných domů. Samotné město Olomouc za posledních deset let stagnuje, spíše v posledních letech se snižuje počet obyvatel ve městě. Lidé si nechávají stavět rodinné domy za městem v přilehlých obcích. Většinou tyto výstavby budují developeři v dané oblasti. Jedním z negativních jevů suburbánní výstavby je to, že se buduje na kvalitní zemědělské půdě. Dříve tak úrodná Haná ztrácí svoje kvalitní zemědělské pozemky, které jsou vykupovány soukromými sektory na výstavby a prodávány tak nově příchozím. Ve městě je nedostatek parcel na bydlení, tudíž si lidé hledají nová bydlení na okrajích těchto obcích.
4.1 Proměny rezidenčních funkcí města Olomouce 4.1.1
Intraurbánní struktura města Olomouce a typy využití území
Obr.č.5 Zdroj: http://geography.upol.cz/soubory/lide/fnukal/poster2006-1.pdf
38
Zóna A: Městské centrum Nositelem kontinuity a podstatné části specifických rysů města Olomouce jako kulturně historického a urbanistického útvaru je především jeho specifické centrum historické jádro, které je od roku 1971 prohlášeno městskou památkovou rezervací (druhá největší v ČR po Praze). Do konce druhé třetiny 19. století tvořilo intaktní útvar, který od volného prostoru v krajině a venkovských předměstí oddělovaly pásy opevnění. Počátky tohoto urbanistického celku spadají do 11. století. Větší stavební rozmach však prodělalo historické jádro až v pozdějším období renesance a zejména baroka. Dominantní komunikační, administrativní a komerční funkci v této části městského prostoru zaujímají dvě největší olomoucká náměstí: Horní a Dolní. V historickém jádru žije 5382 obyvatel, což představuje 5,24 % populace města. Rozlohou 0,83 km zaujímá 0,80 % území města. Hustota zalidnění zde činí 6484 obyv./km (SLBD, 2001). Zóna B: Vnitřní město Vývoj vnitřního města, které se obvykle formuje jako zóna kompaktní zástavby v okolí historického jádra, má v případě Olomouce historicky odlišný a specifický charakter. Byl to zejména statut tereziánské vojenské pevnosti, který de facto na dlouho dobu znemožnil přirozený prostorový rozvoj města. Četná předměstí byla pro tento účel zbořena, pouze některá byla přesunuta na vzdálenější periferii. Kvalitní architektonický a urbanistický vývoj vnitřního města probíhal tedy až po rozhodnutí zrušit vojenskou pevnost Olomouc (císařským dekretem z roku 1866). Zóna C: vilové čtvrti Z hlediska urbanistického vývoje lze v Olomouci identifikovat celkem tři lokality staveb vilového charakteru. Jádrem je tzv. úřednická čtvrť v západní části města, na ni pak navazuje rozlohou menší lokalita Hejčín v severozápadním sektoru, tvořící zároveň mladší vývojovou etapu (počátky 20. století). Do zóny lze zařadit též rozsáhlý obytný soubor Hodolany na východním okraji kompaktního města, který na rozdíl od předchozích lokalit charakterizují nízkopodlažní rodinné domy z přelomu 19. a 20. století v zóně přechodu mezi vnitřním městem a periferním městským okrajem. Zóna D: sídliště Sídliště v Olomouci tvoří, podobně jako v jiných městech ČR, charakteristickou urbánní zónu, která se začala vyvíjet již na konci 50. let 20. století. Tato etapa socialistické výstavby měla dynamizující průběh s akcelerací na konci 80. let. V 39
Olomouci se zformovalo celkem pět lokalit v několika sektorech. Dvě menší sídliště jsou lokalizována v severním sektoru města (Lazce) a v jihovýchodním sektoru (HoliceNový Svět), přičemž lazecké sídliště vytváří solitérní prostorovou dimenzi v rámci jinak kompaktního vnitřního města (na sever od městských hradeb). Nejrozsáhlejším sídlištním prostorem je západní sektor se sídlištěm Neředín, které reprezentuje nejstarší sídlištní panelovou výstavbu ve městě, a pak také jižní sektor Povel-Nové Sady, které je naopak mezi olomouckými sídlišti nejmladší. Ještě v roce 1993 zde probíhalo stěhování do nových bytů, které se stavěly v rámci tzv. komplexní bytové výstavby. Mezi těmito sídlišti je v jihozápadním sektoru lokalizován areál panelových nájemních domů sídliště Nová Ulice. Zóna E: periferní zóna Tato okrajová zóna města je dnes většinou tvořena venkovskými sídly postupně integrovanými do administrativního celku Olomouc. Z hlediska chronologického začleňování je významný především rok 1919, kdy podle zákona č. 214/1919 Sb. vznikla tzv. Velká Olomouc spojením města a 13 blízkých obcí (Nová Ulice, Nové Sady, Nový Svět, Hodolany, Bělidla, Pavlovičky, Chválkovice, Černovír, Klášterní Hradisko, Lazce, Hejčín, Řepčín, Neředín). Druhým mezníkem v začleňování periferních sídel do administrativního celku Olomouc bylo období „normalizační“ integrace v letech 1974 - 1980. Tehdy bylo s městem spojeno dalších 13 obcí (Holice, Týneček, Slavonín, Chomoutov, Samotišky, Droždín, Svatý Kopeček, Bystrovany, Topolany, Nedvězí, Nemilany, Křelov-Břuchotín, Lošov). Naproti tomu v období územní dezintegrace po roce 1989 došlo k osamostatnění Samotišek, Bystrovan a Křelova-Břuchotína. V periferní zóně dominuje původní zemědělská výroba, kterou na jihovýchodním a východním městském okraji významně doplňují průmyslové plochy. Významné je rovněž zastoupení lesů a pozemků určených k plnění funkce lesa, které na severovýchodním okraji města v částech Svatý Kopeček, Radíkov a Lošov formují městský rekreačně-sportovní areál. Do urbanistického vývoje jinak venkovského charakteru této městské zóny zasáhla v 80. letech 20. století mimo jiné i panelová výstavba, a to v největším integrovaném sídle Holice (3 tisíce obyvatel). Celkově charakterizuje periferní zónu Olomouce populační velikost přes 20 tisíc obyvatel (19,66 %), rozloha 80,11 km (86,22 %) a nízká hustota zalidnění 227 obyv./km (SLBD, 2001). Zóna F: příměstská zóna Je pokračováním zóny městské periferie za administrativní hranicí města. Funkčně je vymezena jako oblast, v níž lze v různé intenzitě identifikovat např. projevy 40
suburbanizace. Je tvořena 21 obcemi v zázemí Olomouce, které populačně reprezentují 27 099 obyvatel (k 31. 12. 2000).
4.1.2
Vývoj migrace na Olomoucku v období 1992 – 2003 (s ohledem k procesu suburbanizace)
Olomouc zaznamenala jednoznačně největší migrační pohyb s Olomouckem, kdy ročně průměrně ztrácí 197 osob. Olomoucko mělo na počátku devadesátých let poprvé od 60. let kladné saldo se svým jádrem. Ztráta Olomouce se zázemím se v průběhu sledovaného období neustále prohlubuje. Olomouc je dále ztrátová s Litovelskem, a to 28 osob ročně, a rovně ztrácí se Šternberskem. Na přírůstku se nejvíce podílejí migranti z ostatních krajů České republiky (roční zisk činí 124osob), v mnohem menší míře z ostatních okresů Olomouckého kraje (průměrně 19 osob ročně). Tyto zisky však byly nejvýraznější na počátku devadesátých let, od té doby migrační přírůstek klesá, v letech 1995 – 2000 dokonce Olomouc migrací přes hranice okresu v rámci Olomouckého kraje obyvatele ztrácí. Je zde tedy zřetelný proces postupného uzavírání migrace na okresní úrovni. Stěhování mezi obcemi uvnitř olomouckého okresu podle velikostních kategorií odpovídá celorepublikovým trendům. I zde se od poloviny devadesátých let projevuje migrační ztráta největších měst okresu. Naopak malé obce vykazují stále rostoucí migrační zisk. V součtu za celé sledované období 1992 – 2003 byl u poloviny velikostních skupin zaznamenán migrační zisk a u poloviny migrační ztráta. Migrační zisk měly malé a menší obce od 200 do 5 tisíc obyvatel, z nich nejvíce získaly kategorie s 200 – 499 obyvateli, a to 5,5 osob na 1 000 obyvatel ročně, a obce s 1 000 - 1 999 obyvateli, 4,1 osob. Migrační vývoj let 1992 – 2003 v okrese Olomouc se zásadně neodlišuje od situace na úrovni celé České republiky. I zde pokračují tři vývojové trendy přesně podle uvedené hypotézy. Pokles migrační mobility byl nejvýraznější zejména v první polovině devadesátých let, což je důsledkem snižování počtu dostavěných bytů v tomto období. Na okresní úrovni se odehrává více než polovina všech stěhování okresu Olomouc. Novým fenoménem, zaznamenaným v polovině devadesátých let, jak na úrovni celé republiky, tak i na okresní úrovni, je „otočení“ migrační bilance podle velikostních kategorií obcí, kdy začínají být ziskové malé obce na úkor větších měst. Tento trend platí pouze u vnitrookresní migrace, kde důležitou roli hrají důvody bytové. U malých 41
obcí se propad bytové výstavby neprojevil tak výrazně jako u větších měst. Pro migranty, kteří se stěhují ze vzdálenějších oblastí přes hranice olomouckého okresu, je atraktivní město Olomouc, kam směřují především z důvodů pracovních. Dalším novým jevem po roce 1989 jsou suburbanizační procesy, které se vyznačují ztrátou velkých měst a růstem malých obcí v jejich zázemí. Tento trend se nejvýrazněji projevuje u Olomouce. Její ztráta se zázemím se v průběhu sledovaného období 1992 – 2003 neustále prohlubuje.
4.1.3
Bytová výstavba
Bytovou výstavbu v Olomouci lze rozdělit do dvou základních prostorových segmentů. Prvním je území kompaktního města, druhým šířeji definována příměstská oblast. U obou je, z hlediska časového zařazení, relevantní výstavba druhé poloviny 90. let 20. století. V převážné míře jde o komerční výstavbu, okrajově se výstavba nových bytů dotkla také komunálního sektoru. Z pohledu ryze komerční výstavby mezi nejvíce exponované patří intraurbánní lokality v periferní poloze jižního a západního sektoru města (zóna E). Z nejznámějších je to především lokalita Horní lán a Tabulový vrch (viz Příloha obr.č.7 a foto č.3: Lokalita Tabulový vrch) na jihozápadním okraji města (výpadovka směr Brno), kde se kromě výstavby bytů koncentruje také výstavba velkoplošných obchodních objektů na území města. Kromě této patří mezi komerčně frekventované také lokality v okrajových polohách sídlištní zóny D. Mezi nimi si pozornost zaslouží zejména bytový komplex na ul. Mošnerova v těsném kontaktu sídliště Nová Ulice, kde byla realizována úvodní etapa výstavby 141 bytů, a také stavba kaskádového obytného komplexu „Pyramida“ v lokalitě Okružní. Doplněním větších projektů v sídlištní zóně jsou dále např. lokality Handkeho i Rooseveltova. V případě lokality Handkeho jde o vůbec první větší projekt komerční bytové výstavby na území Olomouce, který měl charakter dostavby bytové sekce k již existující panelové zástavbě v jižním městském sektoru Povel. V tomto jižním sektoru došlo k výrazné výstavbě i v období 2000 – 2005, kdy zde byly vystavěny bytové domy organicky navazující na povelské panelové sídliště (Horníkova, Peškova), doplněné o výstavbu v lokalitě Jižní Topolová. Velký rozvojový potenciál má lokalita Pražská, při výpadovce směrem na Hradec Králové, kde se začíná realizovat v současnosti bytová výstavba.
42
Mezi projekty výstavby rodinných domů dominuje lokalita Chomoutov ve stejnojmenné části města v jeho severním sektoru. Nabízí celkem 147 stavebních parcel a je podobně jako většina projektů ve městě realizována developersky (průběžně od roku 1995). Oproti ostatním lokalitám ve městě má však nevýhodu v geografické poloze, neboť leží v inundačním území řeky Moravy. Zřejmě i proto je cena pozemků v lokalitě proti ostatním ve městě podprůměrná a činí zhruba dvě třetiny ceny obvyklé v Olomouci (včetně inženýrských sítí). Na západním okraji města je již zaplněna druhá významnější lokalita výstavby rodinných domků v Neředíně (Na vršku). Druhým segmentem bytové výstavby, který se intenzivně rozvíjel zejména v letech 1998 – 2003, je budování komunálních bytů se státní podporou a za spoluúčasti budoucích nájemníků (investor Město Olomouc). Ve skutečnosti však tento typ není klasickým příkladem komunální výstavby, nýbrž z větší části v sobě zrcadlí prvky komerční výstavby. Realizace tohoto segmentu výstavby v Olomouci, se koncentruje na jižním okraji zóny E, částečně D a nověji směřuje také do západního sektoru zóny E. V celkovém rozsahu půjde o více než 1100 bytů. Komunální výstavba se tak podílela v období 1990 – 2006 na celkovém počtu dokončovaných bytů ve městě zhruba jednou třetinou. V suburbánní zóně F bylo pro sledované transformační období 1990 - 2006 identifikováno celkem 22 nových sídelních lokalit. Zatímco na území města mezi sledovanými projekty jednoznačně převládá developerská činnost, v suburbánní zóně Olomouce naopak dominuje individuální investorská činnost a developeři se zde vesměs omezují pouze na prodej parcel budoucím vlastníkům. Téměř pro všechny projekty je typická zainteresovanost finančními prostředky ze státního programu podpory rozvoje bydlení, a to na výstavbu technické infrastruktury. Z dosavadních projektů v příměstské suburbánní zóně Olomouce dominují zejména lokality v Hlušovicích („Loučky“, 68 b.j.) a Dolanech („Za mlékárnou“, 52 b.j.). Jsou to zatím dvě největší satelitní lokality charakteristicky transformující fyziognomii venkovského zázemí města. Ostatní v příměstské zóně Olomouce lze zatím počítat mezi doplňkové. Zatímco se nová výstavba v okrajových lokalitách zón D a E koncentruje v sektoru J-JZ, ve venkovském suburbanizovaném zázemí je to zejména oblast v pásu S-SV. Vzdálenější lokality nejsou příliš frekventované a jen zřídka se u nich setkáváme se znaky rezidenční suburbanizace. Některé obce ve snaze nepřipustit větší koncentraci cizích „osadníků“ na svém území dokonce uplatňují princip pozitivní diskriminace a při 43
prodeji pozemků cenově zvýhodňují místní proti přespolním. Tato zvýhodnění dosahují u některých obcí i několika desítek procent. Z dosavadních poznatků vyplývá, že proces rozvoje nových sídelních lokalit v suburbánní zóně Olomouce byl nastartován v období kolem roku 2000 a v současnosti ho potvrzují jak údaje za bytovou výstavbu, tak i migrační charakteristiky. Obsazenost větších lokalit se dnes pohybuje kolem 50-60 %, menší lokality jsou již z větší části zaplněny. I přes omezenou kupní sílu však vznikají další, nicméně, jak ukazují průzkumy, nepůjde o rozšíření dosavadního zázemí města a těžištěm rozvoje bude i nadále oblast stávající příměstské zóny do 10 km (viz Příloha Obr.č.6 Lokality s novou bytovou výstavbou v suburbánní zóně Olomouce). Určitým problémem pro větší rozvojové projekty a tím i pro případné developery bude i nadále nedostatek vhodných pozemků. (Ptáček,Szczyrba,Fňukal, http://geography.upol.cz)
Foto č. 2 Nová bytová výstavba na ulici „Na Tabulovém vrchu“ v Olomouci, Lucie Rajhelová, 2010
44
4.2
Suburbánní výstavba v příměstských venkovských obcích v okolí města Olomouce
Život v obcích kolem města Olomouce nejvíce ovlivňuje samotné postavení města. Město pro obyvatele obcí znamená pracovní příležitosti, kulturní a sportovní vyžití aj. Obce pro své obyvatele nabízí bydlení v krásné a tiché krajině. Město Olomouc tímto ztrácí nárůst obyvatelstva a obce vykazují více přistěhovalých občanů než přirozený přírůstek, díky poloze, prostředí a vidiny vlastního bydlení. (Hájek, L., 2004) Mezi největší suburbánní výstavbu příměstských venkovských obcích v okolí města Olomouce vykazují tyto obce: Dolany u Olomouce, Hlušovice, Hněvotín, Samotišky. Jde zejména o obce, kde každý rok přibude více jak 50 občanů (kromě Samotišek)(viz příloha: grafy jednotlivých obcí). Nejvyšší nárůst obyvatelstva (dle velikosti obce) a suburbánní výstavby je v obci Hlušovice, kde za rok 2009 se přistěhovalo 72 obyvatel. (http://www.czso.cz/cz/obce_d/pohyb/cz0712.xls) Dále pak v Dolanech u Olomouce, kde za rok 2009 se přistěhovalo 87 obyvatel( http://www.czso. cz/)
4.2.1
Obec Dolany u Olomouce
Tab.č.1 Základní charakteristika obce: Dolany u Olomouce Název obce 00298808 IČO Dolany 628468, Véska 780987, Pohořany na Moravě 724858 Kód katastrálního území: 783 16 Dolany Pošta Dolany - Dolánky, Véska - Nové Sady, Véska, Pohořany na Části Moravě Rozloha katastru obce Dolany 15 335 791m2, Véska 5 230 565m2, Pohořany na Moravě 3 350 290m2 250m - 640m nad mořem Nadmořská výška Celkem 2 410, Dolany-1915, Véska-268, Pohořany-227 Počet obyvatel 39 let Průměrný věk Obec Dolany se rozkládá pod posledními výběžky Jeseníků 7 km jihozápadním směrem leží město Olomouc a 10 km severně od Dolan se nachází město Šternberk. (http://www.dolany-ol.cz/)
45
Dolany se rozkládají na 2 377 ha, počet obyvatel k 31.12.2009 je 2 499. Za rok 2009 se v obci narodilo 25 dětí, zemřelo 27 lidí, vystěhovalo se 45 obyvatel a jak již bylo řečeno přistěhovalo se 87 obyvatel. K 31.12.2008 bylo v obci evidováno 433 dětí ve věku 0-14 let, ve věku 15-64 let 1701 obyvatel a 325 obyvatel ve věku 65 a více let. (http://vdb.czso.cz/)
Vybavenost obce: -
obec má mateřskou i základní školu (1.-9.ročník), kterou navštěvují žáci jak z obce Dolan tak i z okolních vesnic
-
obec vybavena domem s pečovatelskou službou
-
obec vlastní zdravotní středisko a soukromé praktické lékaře a lékárna
-
obec je vybavena kanalizací včetně čistírny odpadních vod, vodovodem, plynovodem, vodovod v místní části obce Pohořany
-
dopravní spojení zajišťuje firma Veolia, část dopravy je dotovaná městem Olomouc, zbytek si hradí obec sama
-
ke sportovnímu vyžití je obyvatelům obce k dispozici sokolovna, sportovní areály v Dolanech a Pohořanech, ve Vésce je k dispozici 18-ti jamkové golfové hřiště
-
ke kulturnímu vyžití k dispozici veřejná knihovna (http://vdb.czso.cz/)
Místní spolky: -
sbor dobrovolných hasičů Dolany, sbor dobrovolných hasičů Véska, Myslivecké sdružení, senior klub (www.dolany-ol.cz)
V obci jsou evidovány 3 částí obcí, 1 095 adres. V obci není evidována žádná ulice. Adresy v obci mají PSČ v rozsahu 772 00 až 783 16. V obci je k trvalému pobytu (nebo jakémukoliv platnému pobytu cizince, azylanta) přihlášeno 2 509 obyvatel, z toho je 1 027 mužů nad 15 let, 219 chlapců do 15 let, 1 054 žen nad 15 let, 209 dívek do 15 let. Tento stav je k 26.3.2010 (http://aplikace.mvcr.cz/adresa/m/dolan/index.html) Většina novousedlíků dojíždí za prací do města Olomouce a Šternberka. Přínos novousedlíků nejsou až tak rapidně velké, spíše žádné, většina jich jsou přihlášeni jinde než v obci. Výstavbu inženýrských sítí a komunikaci s osvětlením ke svému domu si novousedlíci zajišťují sami (nebo zajišťuje developer či investor, který staví domy na zakázku). 46
4.2.2
Obec Hlušovice
Tab.č. 2 Základní Charakteristika obce: Obec Hlušovice Název obce 00635677 IČO Bohuňovice, 783 14 Pošta Rozloha katastru obce 425 ha 218 m.n.m. Nadmořská výška 41 let Průměrný věk (www.obechlusovice.cz)
Hlušovice se rozkládají v hanácké rovině asi 5 km od okresního města Olomouc. Nadmořská výška obce je 218 m.n.m. Výměra katastrálního území je 425 ha. Počet obyvatel k 31.12.2009 je 709.
Za rok 2009 se v obci narodilo 16 dětí, zemřeli 3
obyvatelé, vystěhovalo se 18 obyvatel a jak již bylo řečeno 72 obyvatel se přistěhovalo. K 31.12.2008 bylo v obci evidováno 144 dětí ve věku 0-14 let, ve věku 15-64 let 438 obyvatel a 58 obyvatel ve věku 65 a více let. (http://vdb.czso.cz/) Obcí Hlušovice prochází železniční trať spojující Olomouc – Šternberk – Šumperk, která zajišťuje obci dopravu s městem. Obec má výhodnou polohu z hlediska napojení na silniční síť, která vede z Olomouce do Šternberka silnice I.třídy č. 46 a blízkost velkých sídel, zejména města Olomouce pro zaměstnávání svých obyvatel. Od roku 1999 je turistům k dispozici nová cyklistická stezka vedoucí z Hlušovic do Olomouce a Černovíru. Vybavenost obce: -
Obec nemá žádné zdravotnické centrum ani školu, obec má k dispozici jen mateřskou školku. Žáci dojíždí do základních škol v Bohuňovicích a do Olomouce.
-
obec dnes již zajištěna všemi potřebnými inženýrskými sítěmi, za posledních 10 let zde probíhá intenzivní výstavba rodinných domů, obec se rychle rozšiřuje a počet obyvatel stoupá.
-
v obci se nachází obecní Společenský dům využívaný pro místní kulturní a společenské příležitosti. Pronajímá se také pro soukromé společenské události. Občanům je taktéž k dispozici obecní knihovna. Obec pro občany zajistila možnost připojení k bezdrátovému internetu.
47
-
v provozu je filiální kostel sv. Petra a Pavla, který náleží do bohuňovické farnosti.
-
v obci byl vybudován nový sportovní areál s volejbalovým a fotbalovým hřištěm a s tenisovým kurtem.
Místní spolky a sdružení: -
v obci je spolek žen, malá kopaná (www.obechlusovice.cz)
Situace před rokem 1989: -
roku 1946 se z obce vystěhovalo 94 lidí, jelikož situace v obci nebyla příznivá
-
v roce 1950 se v obci zřídilo JZD s tím i družstevní prádelna, díky JZD se životní úroveň obyvatelstva zvyšuje, dále po tomto roku byly zřízeny prodejny potravin, pohostinství a masna
-
počet obyvatel se po roce 1950 zvyšuje z 304 obyvatel do 70.let minulého století na 316 obyvatel
-
po roce 1970 do roku 1991 se ale opět snížil počet obyvatel na 270, bylo to způsobeno úbytkem zemědělsky činného obyvatelstva v této, původně téměř výhradně zemědělské obci, jako důsledku mechanizace a koncentrace zemědělské výroby a nedostatku jiných pracovních příležitostí přímo v obci. V 70. letech k tomu přistoupilo násilné zbavení obce samostatnosti. Z Hlušovic se stalo nestřediskové sídlo dočasného významu s úředním a správním centrem v Bohuňovicích. To mělo velmi neblahý vliv na vývoj obce. Nastalo postupné zaostávání. Byla omezena výstavba v obci, naprosto zaostal rozvoj infrastruktury. V závěru 20. století zde žilo již jen 260 obyvatel s poměrně vysokým věkovým průměrem. (Daněk, 1972)
Dnes jsou v obci evidovány 3 ulice a zbytek neuvedeno, 267 adres. V obci není evidována žádná část obce. Všechny adresy v obci mají PSČ 783 14. V obci je k trvalému pobytu (nebo jakémukoliv platnému pobytu cizince, azylanta) přihlášeno 733 obyvatel, z toho je 282 mužů nad 15 let, 92 chlapců do 15 let, 283 žen nad 15 let, 76 dívek do 15 let. Tento stav je k 26.3.2010. (http://aplikace.mvcr.cz/adresa/m/hluso/ index.html). 48
Za poslední dva roky se změnilo katastrální území Hlušovic z původních 412 ha na již zmiňované 425 ha. Nové domy jsou od staré části obce separovány na sever až severovýchod. Za poslední dva roky se územní rozvoj obce rozšířil až po potok Trusovický, na rozhraní intenzivně obdělávaných pozemků severně od obce, luk a lesa v ochranném pásnu vodních zdrojů jižně od obce. Výstavbu inženýrských sítí si novousedlíci zajišťují sami (nebo zajišťuje developer či investor, který staví domy na zakázku). Obec se snaží novousedlíkům zajišťovat veřejné osvětlení a silnice. (www.obechlusovice.cz)
4.2.3
Obec Hněvotín
Tab.č.3 Základní charakteristika obce: Obec Hněvotín Název : 00298913 IČO: CZ00298913 DIČ: 502 235 ZUJ: 640158 ÚTJ: Hněvotín, 783 47 Pošta: Rozloha katastru obce: 1 173 ha 244 m n.m. Nadmořská výška: 38,1 let Průměrný věk: (www.hnevotin.cz) Obec Hněvotín leží asi 7 km jihozápadně od města Olomouc. Počet obyvatel k 31.12.2009 činí 1 404 obyvatel. Za rok 2009 se v obci narodilo 13 dětí, zemřelo 10 lidí, přistěhovalo se 96 obyvatel a vystěhovalo se 45 obyvatel. K 31.12.2008 bylo v obci evidováno 249 dětí ve věku 0-14 let, ve věku 15-64 let 1000 obyvatel a 155 obyvatel ve věku 65 a více let. (http://vdb.czso.cz/)
Vybavenost obce: -
obec má mateřskou i základní školu (1.-9.ročník)
-
obec vybavena domem s pečovatelskou službou
-
obec nemá zdravotní středisko, jen soukromé praktické lékaře
-
obec je vybavena vodovodem, splaškovou kanalizací, plynovodem
-
dopravní spojení zajišťuje firma Veolia, autobusové spojení: Olomouc Lutín - Slatinice, Olomouc - Čechy pod Kosířem, Olomouc – Lutín, Lutín – Těšetice 49
-
ke sportovnímu vyžití je obyvatelům obce k dispozici fotbalové hřiště FC, tenisové hřiště, hřiště na malou kopanou, dětské hřiště, volejbalové hřiště, taneční zábavy
-
Základní služby: smíšené zboží, potraviny, řeznictví, průmyslové zboží, restaurace, hostinec, kadeřnictví, knihovna, kulturní dům, ubytovna MALDI
-
ke kulturnímu vyžití k dispozici veřejná knihovna
-
obec je pokryta bezdrátovým internetem
Místní spolky: -
myslivecké sdružení Blata Hněvotín, mateřský klub Beruška, český červený kříž (www.hnevotin.cz)
V obci je evidováno 431 adres. V obci není evidována žádná část obce ani ulice. Všechny adresy v obci mají PSČ 783 47. V obci je k trvalému pobytu (nebo jakémukoliv platnému pobytu cizince, azylanta) přihlášeno 1 464 obyvatel, z toho je 622 mužů nad 15 let, 115 chlapců do 15 let, 590 žen nad 15 let, 137 dívek do 15 let. Tento stav je k 26.3.2010. (http://aplikace.mvcr.cz/adresa/m/hnevo/index.html)
4.2.4
Obec Samotišky u Olomouce
Tab.č.4 Základní charakteristika obce: Obec Samotišky Název : 48769967 IČO: Samotišky 772 00 Pošta: Rozloha katastru obce: 190 ha 267 m n.m. Nadmořská výška: 39 let Průměrný věk: (http://www.obce-mesta.info/obec.php?id=Samotisky-547077)
Obec Samotišky se rozkládají asi sedm kilometrů od centra Olomouce. Osídlení této středně velké obce dosahuje zhruba počtu 1242 obyvatel k 31.12. 2009. Za rok 2009 se v obci narodilo 8 dětí, zemřelo 10 lidí, přistěhovalo se 45 obyvatel a vystěhovalo se 41 obyvatel. K 31.12.2008 bylo v obci evidováno 176 dětí ve věku 0-14 let, ve věku 15-64 let 876 obyvatel a 190 obyvatel ve věku 65 a více let. (http://vdb.czso.cz/)
50
Vybavenost obce: -
obec má mateřskou i základní školu (1.-5.ročník)
-
obec má jen soukromé praktické lékaře pro dospělé
-
obec je vybavena vodovodem, splaškovou kanalizací, plynovodem
-
dopravní spojení zajišťuje městská hromadná doprava města Olomouce (kterou si obec částečně hradí)
-
ke sportovnímu vyžití je obyvatelům obce k dispozici sportovní hřiště, tělocvična a další sportoviště (tenisové kurty)
-
dále pak v obci najdeme potraviny, hostinec, ubytovnu
-
ke kulturnímu vyžití k dispozici veřejná knihovna a kulturní dům
Místní spolky: -
divadelní spolek Flok, TJ Sokol (www.samotisky.cz)
V obci je evidováno 26 ulic, 456 adres. V obci není evidována žádná část obce. Všechny adresy v obci mají PSČ 783 51. V obci je k trvalému pobytu (nebo jakémukoliv platnému pobytu cizince, azylanta) přihlášeno 1 285 obyvatel, z toho je 527 mužů nad 15 let, 109 chlapců do 15 let, 550 žen nad 15 let, 99 dívek do 15 let. Tento stav je k 26.3.2010. (http://aplikace.mvcr.cz/adresa/m/samot/index.html)
Další obce v olomouckém mikroregionu neregistrují takový nárůst obyvatelstva jako již zmiňované obce. Největší výstavba rodinných domů je v obci Dolany a Hlušovice, kde výstavba přesahuje hranici katastrálního území, stále se měnící územní plány mění původní krajinnou strukturu. Stále častěji se staví na zemědělsky využívaných pozemcích. Výhodné postavení developerů a investorů zrazuje majitele pozemků na výhodný prodej. Možná je to i tím, že zemědělcům se už nevyplácí na těchto pozemcích pěstovat nýbrž stavět. Otázkou však zůstává do jaké míry chceme, aby naše krajina byla předělána a znehodnocena výstavbami všelijak postavenými rodinnými domy. Také tato otázka závisí na příslušných zastupitelských subjektech, zda budou nečinně přihlížet nebo začnou jednat.
51
5.
Dotazníkové šetření
V obci Dolany, Hlušovice, Hněvotín, Samotišky bylo děláno terénní šetření (vlastní dotazník viz příloha). Z každé obce se podařilo cíleně oslovit 20 respondentů tedy celkem 80 občanů. Všichni ochotně zodpovídali na otázky, našlo s pár obyvatel, kteří nechtěli odpovídat, ale nebylo to v tak častém případě. V každé obci byli vybrány všechny věkové kategorie obyvatelstva. Celkem bylo položeno 15 otázek včetně pohlaví, vzdělání a věku respondenta.
5.1 Vyhodnocení dotazníků Ot.č.1 Proč bydlíte v Dolanech / Hlušovicích / Hněvotín / Samotiškách? Jak je zřejmé z tab.č.5 tak většina respondentů, tedy kromě Samotišek se do obcí přistěhovala. V obci Dolany se nejvíce lidí přistěhovalo v průměru před 20 lety, v obci Hlušovice se nejvíce obyvatel přistěhovalo v průměru před 3 roky, v obci Hněvotín se nejvíce obyvatel přistěhovalo v průměru, taktéž jako Dolany, před 20 lety. V obci Samotišky se nejvíce lidí narodilo především proto, že Samotišky byly dlouhou dobu jako příměstská část města Olomouce a taktéž to je způsobeno polohou této obce, která je blíže k městu než ostatní obce.
Tab.č.5 Počty narozených a přistěhovalých občanů v jednotlivých obcích Dolany Hlušovice Hněvotín Samotišky Narodili se zde 6 1 8 12 Přistěhovali se zde 14 19 12 8
Ot.č.2 Jak podle Vás přispívají ke zlepšování kvality života ve Vaší obci nově příchozí (novousedlíci)?
Jak vidíme z grafu č.1 tak většina obyvatel z obcí nemohla posoudit, zda nově příchozí občané přispívají ke zlepšování kvality života v dané obci. Ale také si většina myslí, že spíše nově příchozí občané nepřispívají ke zlepšování kvality života v obci.
52
Graf č.1 Jak přispívají nově příchozí občané
6; 8% 20; 27% 17; 23%
velmi přispívají spíše přispívají spíše nepřispívají vůbec nepřispívají nemohu posoudit
12; 16% 19; 26%
Ot.č.3 Jak podle Vás přispívají ke zlepšování kvality života ve Vaší obci starousedlíci? Tento graf č.2 znázorňuje opak předchozího grafu č.1 Tady si většina respondovaných obyvatel myslí, že starousedlíci spíše přispívají ke zlepšování kvality života v obci, také si ale občané myslí, že spíše nepřispívají.
Graf č.2 Jak přispívají starousedlíci
16%
13% velmi přispívají
5%
spíše přispívají spíše nepřispívají vůbec nepřispívají 40%
26%
53
nemohu posoudit
Ot.č. 4 Jste vy, jako občan(ka) spokojen(na) s vybavením a možnostmi obce Dolany / Hlušovice / Hněvotín / Samotišky?
Tab.č.6 Hodnocení známkou spokojenosti s vybavením dané obce Obec Dolany Hlušovice Hněvotín Samotišky sportovní vyžití 2,5 2,1 4,3 3,1 kulturní vyžití 3,0 2,0 2,9 2,8 dopravní přístupnost do okolních vesnic/města 2,3 3,3 1,6 1,8 zdravotní středisko 1,9 4,3 2,2 4,6 pošta 2,4 4,0 1,2 4,0 osobní bezpečnost 3,5 1,9 2,5 2,7 množství pracovních příležitostí 3,5 3,7 3,0 3,6 množství a spektrum obchodů a služeb 2,8 4,3 1,8 3,5 vzdělávací zařízení 2,2 3,6 2,0 3,2 sociální kontakty-přátelé, sousedé 1,9 1,8 1,5 2,3 stav okolní přírody 2,2 1,8 2,4 1,9 turistické možnosti 3,1 2,2 3,0 2,2 Na podotázku nejste-li spokojeni, co by se mělo zlepšit a jak? Většina obyvatel odpovídala tak, že děti z Dolan by chtěli mít v obci bazén, starší občané by si naopak přáli větší bezpečnost pro svoje děti ve formě přechodů, které v obci moc nenajdeme, dále by si přáli mít lepší příjezdové cesty k domu, lepší spoje do okolních obcí či města, větší spektrum kulturního a sportovního vyžití a v neposlední řadě větší informovanost z obecního úřadu. Z obce Hlušovic by si zase obyvatelé přáli, aby se obnovila vlaková zastávka, která je momentálně zavřená a obyvatelé čekající na vlak se nemají před špatným počasím schovat. Skoro většina respondentů by si v obci přála mít lepší obchodní služby, dále pak zvětšit školku, která již nyní nepřibírá děti v předškolním věku. Občanům se také nelíbí, že do obce nezajíždí žádná autobusová linka, proto jsou obyvatelé vázáni na automobil či vlak. Děti by si přáli mít v obci větší sportovní hřiště na fotbal a basketbal a také menší venkovní bazén. V obci Hněvotín si taktéž děti přáli mít bazén, hřiště. Jinak ostatním respondentům nic v obci nechybí a nechtěli by nic zlepšit. Na rozdíl v obci Samotišky by si obyvatelé přáli mít zdravotní středisko, které tu chybí, sportovní areál pro děti, poštu a větší osvětlení v obci.
54
Ot.č.5 Je obec Dolany / Hlušovice / Hněvotín / Samotišky příjemná pro život Vás a Vaší rodiny?
Většina obyvatel na tuto otázku odpověděla tak, že zcela určitě ano, myslelo si to 64% dotazovaných obyvatel. 33% dotazovaných si myslí, že spíše ano je vhodná. Jen 3% dotazovaných si myslí, že spíše není příjemná obec pro život jejich rodin.
Ot.č.6 Kde pracujete?
Respondenti z jednotlivých obcích se jednoznačně shodli na tom, že do práce dojíždí do města Olomouce, které je nejblíže. Nejméně obyvatel pracujících v obci jsou Hlušovice, kde množství pracovních příležitostí je velice málo, spíše žádné.
Graf č.3 Odpovědi respondentů na otázku: Kde pracujete? 14 12 10
Dolany
8
Hlušovice
6
Hněvotín
4
Samotišky
2 0 přímo v obci v některých v Olomouci z okolních obcí
jinde
jsem v důchodce domácnosti
Ot.č.7 Kde Vaše děti navštěvují školu? Největší část dětí z Dolan navštěvuje školu v Olomouci (77%), část přímo v obci nebo v okolních obcích. V obci Hlušovice největší část dětí navštěvuje školu v Olomouci (44%) a děti v předškolním věku navštěvují školku v obci. V Hněvotíně děti navštěvují školu a školku v obci (56%), jinak starší děti na střední školu dojíždí do Olomouce. V obci Samotišky děti navštěvují školu jak v obci tak i v Olomouci.
55
Graf č.4 Kde děti navštěvují školy či školky. 16 14 12 Dolany
10
Hlušovice
8
Hněvotín
6
Samotišky
4 2 0 přímo v obci
v některých z okolních obcí
v Olomouci
jinde
Ot.č.8 Jaké jsou pracovní příležitosti v obci Dolany / Hlušovice / Hněvotín / Samotišky? Respondenti z obce Dolan si větší polovina myslí, že v obci je několik příležitostí, ale spíše menších. Naopak v obci Hlušovice si myslí, že je příležitostí málo až absolutně žádných. V obci Hněvotín se polovina respondentů shodla na tom, že příležitostí je několik, ale málo a druhá polovina si myslí, že pracovních příležitostí je málo až žádných. V Samotiškách si respondenti myslí, že příležitostí je velice málo až žádných.
Ot.č.9 Jak dlouho cestujete do práce / do školy?
Podle grafu č.5 nejvíce respondentů dojíždí do práce či do školy v obci Dolany 10 – 30 min. V obci Hlušovice nejdéle cestují 10 – 20 min. Z obce Hněvotín respondenti dojíždí do práce či do školy do 10 min. A v obci Samotišky nejdéle cestují dotazovaní 20 – 30 min.
56
Graf č.5 Dojížďka do práce / do školy 12 10 Dolany
8
Hlušovice
6
Hněvotín
4
Samotišky
2
m in
in
ví ce a 60
50 -6 0
m
m
in
in 40 -5 0
30 -4 0
m
m
in m 10 -2 0
20 -3 0
in m 010
in
0
Na podotázku č.9.1 Zda-li respondenti vlastní automobil, většina tj. 51 dotazovaných odpovědělo, že vlastní automobil či rodiče vlastní automobil. Někteří dokonce více než jedno.
Ot.č.10 Jaké máte vztahy se sousedy?
Jak vidíme na grafu č.6 tak 56% dotazovaných odpovědělo, že má velmi dobré vztahy se sousedy, 36% respondentů má se svými sousedy spíše dobré vztahy a jen 8% dotazovaných má špatné vztahy se svými sousedy.
Graf č.6 Vztahy se sousedy v obcích
8%
velmi dobré spíše dobré
36%
56%
57
spíše špatné
Ot.č.11 Když nejste doma, hlídají Vám sousedé dům, psa nebo zalévají květiny?
Na tuto otázku polovina respondentů odpověděla, že nikdy své sousedé nepožádali o pomoc. 1/3 dotazovaných odpověděla, že ano a často požádali své sousedé o pomoc při hlídání či zalévání květin v době jejich nepřítomnosti. A další třetina dotazovaných odpověděla, že občas poprosí souseda o hlídání domu či zalévání jejich květin.
Ot.č.12 Trávení času s lidmi v obci.
Podle grafu č.7 vidíme, že dotazovaní odpovídali ve větším počtu stejně v případě, že rádi tráví svůj volný čas se spoluobčany ať již s dětmi na hřišti nebo po kroužcích v obcích. Samozřejmě, že ne všichni rádi tráví svůj volný čas se spoluobčany či dokonce se raději nestýkají.
Graf č. 7 Trávení času se spoluobčany v obci
19% 27%
rád(a) trávím chvíle se spoluobčany a jsem s nimi často rád(a) trávím chvíle se spoluobčany, ale mám málo času nerad(a) trávím čas se spoluobčany, ale často musím
27%
nerad(a) trávím chvíle se spoluobčany a málokdy se dostanu do kontaktu
27%
Ot.č.13 Údaje o dotazovaných.
Většina dotazovaných obyvatel v obcích bydlí v rodinném domě, jen hrstka bydlí v bytovém domě. Jelikož většina těchto obcí je spíše soustředěna na rodinné domy, než na bytové jednotky, proto se zde tolik nevyskytuje bytový dům. Ti, co bydlí v bytovém domě, většinou bydlí na obecním úřadě nebo na poštách, tyto byty jsou využívány jako správcovské.
58
Graf č.8 Kde bydlí dotázaní.
8%
3%
v rodinném dom ě v bytovém domě ve vlas tním bytě v bytovém domě nájemním bytě
89%
Ot.č.14 Údaje o osobě, která dotazník vyplňovala.
Graf č.9 Znázorňuje pohlaví dotazovaných obyvatel obcí
39% muži ženy 61%
Graf č.10 znázorňující nejvýše dosažené vzdělání respondentů 14 12 10
Dolany
8
Hlušovice
6
Hněvotín
4
Samotišky
2
59
vy so ko šk ol sk é
st ře dn í
vy uč en (a )
zá kl ad ní
0
Ot.č.15 Věk respondenta
Graf č.11 Věková struktura v jednotlivých obcí 9 8 7 6
Dolany
5
Hlušovice
4
Hněvotín
3
Samotišky
2 1
le t 56 -6 5
46 -5 5
le t
le t 36 -4 5
le t 26 -3 5
le t 16 -2 5
015
le t
0
Závěr Suburbanizace je fenoménem dnešní doby. Čím dál tím více se obyvatelé původně z měst stěhují na příměstské suburbia, kde si staví své vlastní domy, na svém vlastním pozemku a hlavně ve svém soukromí. Myslím si, že tento trend se i nadále bude vyvíjet a stále více se bude stavět na dříve využívaných zemědělských pozemcích bez ohledu na charakter původního krajinného rázu. Podle dotazníkového šetření jsem zjistila, že takový domek za městem do 10 km od Olomouce má pro nově příchozí občané do těchto obcí veliký význam. Nemusí se hádat se sousedy v panelovém domě, jsou svými vlastními pány. Okolní příroda v těchto obcích je prozatím klidná a pro mladé rodiny s dětmi velice příjemná, avšak jak to bude vypadat za dvacet let je otázkou. Zda původní záměr těchto rodin bude stejný nebo se na nově příchozí budou dívat s odstupem. Samozřejmě jak bude vypadat okolí těchto obcí záleží také na starostech obcí, zda budou nečinně přihlížet nové a nové výstavbě rodinných domků nebo zda omezí výstavbu v této dříve úrodné Hané. Většina dotazovaných obyvatel těchto obcí se stěhuje kvůli svobodě, klidu a přírodě. Avšak obyvatelé se stále vrací do zázemí většího města a to do Olomouce, ať už za prací, školou nebo zábavou. Soužití starousedlíků s novousedlíky by se dala
60
v těchto obcích charakterizovat tím, že starousedlíci se většinou nestarají o nově příchozí občany a to samé je i naopak. Sem tam si najdou chvíli jen při slavnostech nebo akcích, které obec pořádá. A do příprav na tyto akce přispívají jak nově příchozí občané tak i starousedlíci. Možná je to i tím, že nově příchozí občané mají jiné potřeby než původní obyvatelé. Vyšší nároky se kladou s nově příchozími na obec, která někdy nemá ani na rekonstrukci zdravotního střediska, natož na hřiště či jiná vybavení, které novousedlíci vyžadují. Většina nových rodinných domků postavených v těchto obcích jsou separována od starší části obce, určitá souvislost je i to, že dříve se původní domky stavěly okolo obecního úřadu a kostela, proto jádrová část obce je starší a nové rodinné domy jsou stále častěji stavěny na zemědělských pozemcích.
61
Seznam použité literatury a zdrojů Baše, M.: Město – Suburbie - venkov, Česká komora architektů, 2009, 73 stran Daněk, J.: 100. výročí školy v Hlušovicích, 1972, Olomouc Hájek, L.: Profil mikroregionu Olomoucko a města Olomouce, Olomouc 2004 Hnilička, P.: Sídelní kaše – Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů, ERA, BRNO 2005, 129 stran Ouředníček, M.: Suburbanizace.cz, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2008, 96 stran Sýkora, L.: Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky, Praha: Ústav pro ekopolitiku, 2002, 191 s. Šilhánková, V.: Suburbanizace: hrozba fungování (malých) měst, Hradec Králové: Civitas pro Populi, 2007, 224 s.
Použitá citace: Sýkora, Maier, 2002 Sýkora,Gremlica, 2002 Sýkora, Ptáček, 2002 Brunn, Williams 1983 Lichtenberger 1984„podle Sýkory, Ptáčka, 2002 Ryšavý a kol., 1999 SLBD, 2001
Internetové zdroje: http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/11040/suburbanizace-nikoli-nutnenegativni-jev/, (26.2.2010) http://www.mvcr.cz/mvcren/article/soucasna-ceska-suburbanizace-a-jejidusledky.aspx , (26.2.2010) zdroj: OF 1/2008, rubrika: Ekonomika, http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id =6318414, (26.2.2010) Ptáček, Szczyrba,Fňukal, http://geography.upol.cz/soubory/lide/fnukal/poster2006 -1.pdf, (30.3.2010) http://www.czso.cz/cz/obce_d/pohyb/cz0712.xls, (15.3.2010) http://www.czso.cz/lexikon/mos_vdb.nsf/okresy/CZ0712/, (15.3.2010) 62
http://www.dolany-ol.cz/, (7.4.2010) http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=5&potvrd=Zobrazit+tabulku&g o_zobraz=1&cislotab=MOS+ZV01&pro_4382338=501646&voa=tabulka&str=ta bdetail.jsp, (5.4.2010) http://aplikace.mvcr.cz/adresa/m/dolan/index.html, (7.4.2010) www.obechlusovice.cz, (5.4.2010.) http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=5&potvrd=Zobrazit+tabulku&g o_zobraz=1&cislotab=MOS+ZV01&pro_4382338=552020&voa=tabulka&str=ta bdetail.jsp, (5.4.2010) http://aplikace.mvcr.cz/adresa/m/hluso/index.html, (7.4.2010) www.hnevotin.cz, (9.4.2010) http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=5&potvrd=Zobrazit+tabulku&g o_zobraz=1&cislotab=MOS+ZV01&pro_4382338=502235&voa=tabulka&str=ta bdetail.jsp, (9.4.2010) http://aplikace.mvcr.cz/adresa/m/hnevo/index.html, (9.4.2010) http://www.obce-mesta.info/obec.php?id=Samotisky-547077, (10.4.2010.) http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=5&potvrd=Zobrazit+tabulku&g o_zobraz=1&cislotab=MOS+ZV01&pro_4382338=547077&voa=tabulka&str=ta bdetail.jsp, (10.4.2010) www.samotisky.cz, (10.4.2010) http://aplikace.mvcr.cz/adresa/m/samot/index.html, (10.4.2010)
Použité zdroje grafů, obrázků a tabulek: http://www.suburbanizace.cz/02_teorie_prostorovy_vyvoj_mest.htm (26.2.2010) National Geographic Magazine, 2001 Sýkora, L.: Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky, Praha: Ústav pro ekopolitiku, 2002, 191 s. http://www.czso.cz/xm/redakce.nsf/bce41ad0daa3aad1c1256c6e00499152/8f3ea1 5ffe222d1bc12574440039d303/$FILE/obce010109.xls (15.3.2010) http://geography.upol.cz/soubory/lide/fnukal/poster2006-1.pdf (31.3.2010) http://www.obechlusovice.cz/uploads/tx_galileodocuments/ulice.pdf, (5.4.2010)
63
Seznam obrázků, fotek a tabulek Obr.č.1: Zjednodušená prostorová struktura metropolitních regionů českých měst. Největší rozvoj v současnosti zaznamenává suburbánní zóna na okraji nebo za administrativní hranicí města. Obr.č.2: Nejrychleji rostoucí město Las Vegas v USA Obr.č.3: USA, Washington DC Obr.č.4: Americký sen - vlastní dům s bazénem a zahradou Obr.č.5: Intraurbánní struktura města Olomouce a typy využití území
Foto č.1: Hněvotín u Olomouce, Lucie Rajhelová, 2008 Foto č.2: Nová bytová výstavba na ulici „Na Tabulovém vrchu“ v Olomouci
Tab.č.1: Základní charakteristika obce Dolany Tab.č.2: Základní charakteristika obce Hlušovice Tab.č.3: Základní charakteristika obce Hněvotín Tab.č.4: Základní charakteristika obce Samotišky Tab.č.5 Počty narozených a přistěhovalých občanů v jednotlivých obcích Tab.č.6 Hodnocení známkou spokojenosti s vybavením dané obce
Graf č.1 Jak přispívají nově příchozí občané Graf č.2 Jak přispívají starousedlíci Graf č.3 Odpovědi respondentů na otázku: Kde pracujete? Graf č.4 Kde děti navštěvují školy či školky. Graf č.5 Dojížďka do práce / do školy Graf č.6 Vztahy se sousedy v obcích Graf č. 7 Trávení času se spoluobčany v obci Graf č.8 Kde bydlí dotázaní. Graf č.9 Znázorňuje pohlaví dotazovaných obyvatel obcí Graf č.10 znázorňující nejvýše dosažené vzdělání respondentů Graf č.11 Věková struktura v jednotlivých obcí
64
Seznam Příloh Obr.č.6: Lokality s novou bytovou výstavbou v suburbánní zóně Olomouce Obr.č.7: Lokalita Tabulový vrch
Foto č.3: Tabulový vrch Foto č.4: Logistické centrum Kaufland v okrajové části Olomouce
Obec Dolany: Foto č.5: Nové domy bez příjezdové cesty Foto č.6: Nová suburbia Foto č.7: Nová výstavba rodinných domů
Obec Hlušovice: Foto č.8: Rodinné domy vzniklé před 2 lety Obr.č. 8 Mapka nové části obce ulice u Potoka Foto č.9: Sídelní kaše na okraji obce v ulici Loučky Obr.č.9: Mapka dnes již starší zástavby v ulici Loučky Obr.č.10: Mapka obce Hlušovic s ulicemi –zeleně vyznačeny nové části obce Obec Hněvotín: Foto č.10: Nový suburbánní rozvoj v okrajové části obce Foto č.11: Pokud jsou lidem nabídnuty kvalitní veřejné prostory, využívají je Foto č.12: V některých nových čtvrtích domy již dávno stojí, potřebné komunikace však ještě nebyly dokončeny
Obec Samotišky: Foto č.13: Možnost nové suburbie v obci Foto č.14: Příklad nové zástavby regulované nástroji územního plánován Foto č.15: Příklad nové stavby bez využití regulativů
Graf č.12 Vývoj počtu obyvatel v Dolanech 1991-2009 Graf č.13 Vývoj počtu obyvatel v Hlušovicích 1991-2009 Graf č.14 Vývoj počtu obyvatel v Hněvotíně 1991-2009 65
Graf č.15 Vývoj počtu obyvatel v Samotiškách 1993-2009
VZOROVÝ DOTAZNÍK PRO OBYVATELE HLUŠOVIC
66
