Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Analýza a srovnání specifik venkovské krajiny v rámci vybraných zemí EU
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
doc. Ing. Dr. Milada Šťastná
Bc. Eva Haubertová
Brno 2011
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Analýza a srovnání specifik venkovské krajiny v rámci vybraných zemí EU vypracoval (a) samostatně a použil (a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………. podpis diplomanta……………………….
PODĚKOVÁNÍ
Tímto bych chtěla poděkovat své vedoucí diplomové práce doc. Ing. Dr. Miladě Šťastné za všestrannou pomoc a odborné připomínky.
Abstrakt
Diplomová práce se zabývá srovnáním vybraných venkovských specifik v rámci zemí Evropské unie. Nejprve je důkladně popsán venkovský prostor České republiky. Teoretická část je na základě literárního přehledu ukončena SWOT analýzou týkající se českého venkova. Použitou metodou hodnocení je SWOT analýza. Pomocí ní a zvolených venkovských specifik, zemědělství a venkovské turistiky, dochází k porovnání České republiky a vybraných zemí Evropské unie – Rakouska, Německa, Maďarska. Výsledky jednotlivých SWOT analýz přinášejí poznatky pro možné využití v českých podmínkách.
Klíčová slova: venkov, obnova venkova, zemědělství, venkovská turistika, SWOT analýza.
Abstract
This diploma thesis deals with the comparison of the chosen country particularities within the Member States of the European Union. Firstly, there is the in-depth description of the Czech Republic’s countryside. The theoretical part, which is based on the literary overview, ends with the SWOT analysis concerning the Czech countryside. The SWOT analysis is used as the method of evaluation. The Czech Republic and the chosen EU countries, Austria, Germany and Hungary, are compared by the SWOT analysis and the chosen county particularities, agriculture and agro tourism. The results of the individual SWOT analysis give information for the possible use in the conditions of the Czech Republic.
Key terms: countryside, countryside revitalisation, agriculture, agro tourism, the SWOT analysis.
Obsah 1 ÚVOD............................................................................................................................ 8 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................. 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................. 11 3.1 KRAJINA ............................................................................................................. 11 3.1.1 Typy krajiny................................................................................................... 11 3.1.2 Funkce krajiny ............................................................................................... 12 3.1.3 Kulturní krajina.............................................................................................. 12 3.1.4 Evropská úmluva o krajině ............................................................................ 13 3.1.5 Zákon o ochraně přírody a krajiny................................................................. 14 3.2 Charakteristika českého venkova.......................................................................... 14 3.2.1 Vymezení venkova ........................................................................................ 15 3.2.2 Historický vývoj venkovského osídlení......................................................... 16 3.2.3Vymezení venkovských sídel ......................................................................... 18 3.2.3.1 Kritéria vymezení venkovských sídel..................................................... 18 3.2.3.2 Objektivní vymezení – kvalitativní......................................................... 19 3.2.3.3 Objektivní vymezení – kvantitativní....................................................... 20 3.2.4 Typologie venkovského prostoru................................................................... 20 3.2.4.1 Velikostní a polohová diferenciace......................................................... 20 3.2.4.2 Sídelní typologie ..................................................................................... 21 3.2.4.3 Historicko-sociální typologie.................................................................. 22 3.2.4.4 Typologie vybavenosti obcí.................................................................... 23 3.3 Současný stav venkova ......................................................................................... 24 3.4 Podpora venkova................................................................................................... 27 3.4.1 Program rozvoje venkova .............................................................................. 27 3.4.2 Program obnovy venkova .............................................................................. 28 3.5 Evropský venkov .................................................................................................. 29 4. METODY ZPRACOVÁNÍ......................................................................................... 32 4.1 Charakteristika vybraných zemí Evropské unie ................................................... 32 4.1.1 Česká republika.............................................................................................. 32 4.1.1.1 Obnova venkova Česká republika .......................................................... 33 4.1.2 Rakousko ....................................................................................................... 34 4.1.2.2 Obnova venkova Dolní Rakousko .......................................................... 36 4.1.3 Německo ........................................................................................................ 37
4.1.3.1 Obnova venkova Bavorsko ..................................................................... 39 4.1.4 Maďarsko....................................................................................................... 41 4.1.4.1 Obnova venkova Maďarsko.................................................................... 42 4.2 Metoda hodnocení................................................................................................. 43 4.2.1 SWOT analýza............................................................................................... 43 4.3 Analýza vybraných venkovských specifik ........................................................... 44 4.3.1 Zemědělství.................................................................................................... 44 4.3.1.1 Česká republika....................................................................................... 44 4.3.1.2 Rakousko ................................................................................................ 45 4.3.1.3 Německo ................................................................................................. 46 4.3.1.4 Maďarsko................................................................................................ 47 4.3.2 Venkovská turistika ....................................................................................... 48 4.3.2.1 Česká republika....................................................................................... 50 4.3.3 Hlavní typy agroturistiky v zahraničí ............................................................ 51 4.3.3.1 Rakousko ................................................................................................ 52 4.3.3.2 Německo ................................................................................................. 53 4.3.3.3 Maďarsko................................................................................................ 54 5 VÝSLEDKY................................................................................................................ 56 5.1 Česká republika..................................................................................................... 56 5.2 Rakousko .............................................................................................................. 58 5.3 Německo ............................................................................................................... 60 5.4 Maďarsko.............................................................................................................. 62 5.5 Srovnání vybraných specifik s Českou republikou............................................... 63 9 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 66 7 SEZNAM LITERATURY........................................................................................... 67 8 SEZNAM OBRÁZKŮ................................................................................................. 72 9 SEZNAM TABULEK ................................................................................................. 73 10 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................... 74
1 ÚVOD
Krajina prodělala během svého vývoje mnoho změn. V současné době převládá na zemi kulturní krajina. Ta vznikla přetvořením původní přírodní krajiny. Hlavním činitelem, který ji ovlivňuje, je bezesporu člověk. Lidé krajinu přetváří, mění ji a využívají jejího přírodního bohatství. Její podoby tedy v podstatné míře určuje člověk. Při pohledu na krajinu, zjistíme, že její podoba není stejná. Krajina je dynamickým celkem. Dle Evropské úmluvy o krajině znamená krajina část území, tak jak je vnímaná obyvatelstvem, a jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních nebo lidských faktorů. S vývojem lidské populace, modernizací, industrializací se mění i krajinný ráz. Příroda je bohatstvím každé země. Hospodářský pokrok by měl být v souladu se zachováním životního prostředí. Společnost by se měla řídit pravidly udržitelného rozvoje. Mezi jeho hlavní cíle patří zachování životního prostředí dalším generacím v co nejméně pozměněné podobě. V minulém období byly pro venkov charakteristické hranice, které oddělovaly venkov od měst. Ty se postupně během historického vývoje stíraly a v součastné době dochází k jejich prolínání. Existuje mnoho mezinárodních definic venkova. Česká republika používá v současné
době
především
definici
založenou
na
počtu
obyvatel
v obci,
kdy za venkovskou obec je považována ta, která má nižší počet obyvatel než dva tisíce. Venkovská krajina zaznamenala nejpodstatnější změny ve své podobě v době průmyslové revoluce a v období socializace. Ke změnám a nápravám docházelo po roce 1990. Venkov je specifickým prostředím, které ovlivňuje charakter dané země. Každá země prošla svým typickým historickým vývojem. Od ostatních se také odlišuje přírodním a kulturním bohatstvím. Různé je také mínění lidí o venkově, jeho tradiční využití a postavení ve společnosti. Vlivem těchto podmínek, v kterých se venkov utvářel, je jeho podoba různorodá a odlišná. Každá země prošla svým specifickým vývojem, přesto zde existují pro venkov typické znaky, které jej spojují a utváří. Zemědělství neodmyslitelně patří k venkovu a je jeho nedílnou součástí. Pro venkov plnilo zemědělství vždy nezastupitelnou funkcí. 8
Současný venkov není zaměřený pouze na zemědělskou činnost, ale má mnoho jiných variabilních funkcí. Jednou z nich je například venkovský turismus, který se stává stále vyhledávanější formou cestovního ruchu. Mnoho lidí netráví dovolené v hotelových komplexích ,ale prožívají ji na venkově. Zde poznávají venkovský život, tradice, zvyky a zapojují se do zemědělských prací.
9
2 CÍL PRÁCE
Diplomová práce byla klasicky rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část byla zpracována pomocí literárních pramenů. V úvodní části se práce zaměřila na změny v krajině v důsledku historického vývoje a její ochranu. V hlavní části byla popsána venkovská krajina České republiky, vývoj venkovského osídlení, vymezení a typologii venkova. V práci byl také popsán součastný stav českého venkova a možnosti jeho podpory. V závěru teoretické části byla provedena shrnující SWOT analýza, týkající se českého venkova. Praktická část práce sloužila k porovnání venkovské krajiny v České republice a ve vybraných zemí Evropské unie. Jedná se o země střední Evropy – Česká republika, Rakousko, Německo a Maďarsko. Země byly nejprve popsány z obecného hlediska, následovala charakteristika obnovy venkova v jednotlivých zemích. Zvolenými venkovskými ukazateli byly zemědělství a venkovská turistika, které byly popsány v jednolitých vybraných zemích. Analýza a porovnání byly provedeny pomocí SWOT analýzy.
10
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 KRAJINA
Krajina je výsledkem přírodního vývoje, zvyků a myšlení obyvatelstva, organizace a existence společnosti. Dle zákona 114/92 Sb. je krajina část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.
3.1.1 Typy krajiny
Krajina může být různými odborníky chápána různě v rámci jejich oboru. Sklenička (2003) hovoří o definicích krajiny v různých pojetích. •
Právní,
•
Geomorfologické,
•
Geografické,
•
Ekologické,
•
Architektonické,
•
Historické,
•
Demografické,
•
Umělecké,
•
Emociální,
•
Ekonomické.
Krajina není statický, ale dynamický objekt. Změny v krajině vlivem přírodních nebo socioekonomických impulsů mají vliv i na lidskou společnost a její činnosti.
11
Člověk ovlivňuje vývoj krajiny mnoha způsoby. K nejstarším krajinotvorným činitelům náleží zemědělství, vodní hospodářství a stavitelství (Šarapatka a Niggli, 2008).
3.1.2 Funkce krajiny
Funkce přírodní je primární funkcí krajiny a zahrnuje v sobě procesy klimatické, geologické, hydrologické a biologické, které jako celek vytváří podmínky pro existenci rostlin, živočichů i člověka. Funkce společenskoekonomické a kulturní jsou skupiny druhotných funkcí krajiny. Člověk potlačuje funkce přírodní ve prospěch funkcí společensko-ekonomických a to může mít důsledek na zhoršování životního prostředí. Krajina má pro lidskou společnost řadu nezastupitelných funkcí, přičemž tyto funkce se s rozvojem lidské společnosti mění svými prioritami (Hradecký a Buzek, 2001). Společnost má na krajinu určité nároky, lze hovořit o funkci krajiny, a to hospodářské, obytné, rekreační a kulturní (Havrlant a Buzek, 1985).
3.1.3 Kulturní krajina
Vedle přírodní krajiny, formované výhradně přírodními procesy a v dnešní době minimálně zastoupené, existuje na Zemi převážně kulturní krajina v různém stupni přeměny (Lipský, 1999). Vznik kulturní krajiny spadá na území České republiky do období neolitu, kdy neolitičtí zemědělci osídlili nejsušší, nejteplejší, nejúrodnější, převážně sprašové a terasové oblasti do 300 m. n m. (Havrlant a Buzek, 1985). Vzhled současné kulturní krajiny je dominantně ovlivněn antropogenní činností. Jejím výsledkem je změna původního, přírodního vegetačního krytu na současný krajinný pokryv, který je výsledkem dlouhodobého využívání krajiny. Způsob využívání krajiny přispívá ke zvýraznění regionálních rozdílů a umožňuje vymezit některé svérázné, často regionální typy krajin, které se vyznačují charakteristickým krajinným rázem (Lipský a Romportl, 2009). 12
Na základě intenzity antropického vlivu je možné kulturní krajinu dále dělit dle Skleničky (2003) na: •
Vlastní kulturní krajinu: kde rovnováha mezi působením antropogenních a ostatních faktorů je zachována. V plné míře přetrvává i autoregulační schopnost na jednotlivých úrovních ekosystémů,
•
Narušená kulturní krajina: antropické vlivy ve větší míře narušují stabilitu přírodních složek, přesto je zachována autoregulační schopnost ekosystémů a jejich schopnost regenerace,
•
Devastovaná krajina: dochází k těžkému narušení autoregulačních schopností a náprava je možná jen za předpokladu značných energetických vstupů a ekonomických prostředků.
3.1.4 Evropská úmluva o krajině
Návrh Evropské úmluvy o krajině přijal na svém 718. zasedání 19. července 2000 Výbor ministrů Rady Evropy. Úmluva byla otevřena k podpisu 20. října 2000 a vstoupila v platnost dne 1. 3. 2004. Česká republika úmluvu podepsala dne 28. listopadu 2002. Jedná se o první evropskou úmluvu, která se zabývá ochranou, péčí, plánováním a udržitelným využíváním krajiny jako celku, všech typů krajiny v Evropě a vztahuje se na přírodní, venkovská, urbánní i příměstská území. Hlavním cílem úmluvy je zajistit ochranu jednotlivých typů evropské krajiny. Ukládá povinnost vytvářet a realizovat ohleduplné a z hlediska charakteru krajiny trvale udržitelné krajinné politiky, a to za účasti veřejnosti, místních a regionálních úřadů, dále pak zohledňovat charakter krajiny při formování politik územního rozvoje, urbánního plánování. Tento smluvní akt má sloužit jako efektivní nástroj mezinárodní spolupráce. Měl by zajistit ochranu jednotlivých typů evropské krajiny, aktivní péči o krajinu v souladu s principy jejího udržitelného využívání a koordinovat plánování činností v krajině. K účasti na něm jsou přizvány nejen všechny členské státy Rady Evropy, ale i státy nečlenské, participující na Evropské kulturní dohodě.
13
Každá signatářská země se přijetím úmluvy zavazuje k osvětové činnosti zaměřené na zvyšování uvědomění občanů, soukromých právnických osob a úřadů o hodnotách krajiny a k vytváření školících a vzdělávacích programů. Pro účinnou ochranu krajiny by každá země měla na svém území provést inventarizaci a hodnocení krajiny z hlediska
její
vzácnosti,
rozsahu
a
specifických
hodnot
(http://www.ochranaprirody.cz).
3.1.5 Zákon o ochraně přírody a krajiny
První právní norma na ochranu přírody platila v České republice od roku 1965 do roku 1992. V ČR platil zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. V roce 1992 byl přijat stávající zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Návazně na tento zákon vydalo MZP ČR vyhlášku č. 395/1992 Sb., kterou se prování některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny. Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry (Zákon o ochraně přírody a krajiny).
3.2 Charakteristika českého venkova Český venkov se na první pohled neliší od venkovského prostoru v jiných zemích střední Evropy. Venkov byl formován v dlouhém staletí trvajícím vývoji a postupně se přeměňoval od původní dominantní zemědělské funkce k současné mnohem větší variabilitě funkcí.
14
3.2.1 Vymezení venkova
Charakteristické rysy venkova se utváří dlouhodobě a vlivem mnoha faktorů. Pro většinu dosavadního vývoje společnosti bylo charakteristické ostré ohraničení města a venkova. Symbolem pro oddělení města od venkova byly hradby středověkého města. Městské hradby oddělovaly venkovskou krajinu s poli, lesy a venkovskými sídly od hustě zastavěné plochy měst (Binek, 2007) Obecně lze venkov definovat jako prostor, který zahrnuje jak krajinu, tak i venkovská sídla. (Majerová, 2005). Pojem venkov integruje jak nezastavěné území tak i zastavěné území malých sídel – vesnic. Pro venkov jsou charakteristické menší intenzity sociálně ekonomických kontaktů, menší hustota vazeb mezi jednotlivými subjekty, které se ve venkovském prostoru pohybují (Perlín, 2008). Existuje celá řada mezinárodních definic venkova. Česká republika používá v současné
době
především
definici
založenou
na
počtu
obyvatel
v obci.
Kdy za venkovskou obec je považována ta, která má nižší počet obyvatel než dva tisíce. Česká republika jako člen Evropské unie využívá ukazatele pro vymezení venkova evropskou Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Eurostatem. Prvním ukazatelem je hustota obyvatel na km2, která byla pro Českou republiku při vymezení venkovských obcí snížena z max. 150 obyv./km2 (OECD) na úroveň užívanou Eurostatem, tj. 100 obyv./km2. Druhým ukazatelem je podíl obyvatelstva žijícího v obcích s hustotou nižší než 100 obyvatel na km2 (Majerová, 2001). Pro vymezení venkovských sídel se v České republice běžně užívá hranice 2000 obyvatel v obci jako hranice pro nepochybně venkovské sídlo. V některých evropských státech je toto konvenční hledisko nastaveno až na velikost 5000 obyvatel (Perlín, 2008).
15
3.2.2 Historický vývoj venkovského osídlení
Počátek zrodu naší kulturní krajiny lze klást do období mladší doby kamenné (neolitu), zhruba před 7 000 lety. Tehdy se na naše území dostali první nositelé neolitické zemědělské kultury. Dřívější krajina jižní Moravy byla, až na malé výjimky, porostlá souvislými lesy. Zde se usadili první zemědělci, čímž nastal revoluční proces kultivace krajiny člověkem. Rozsah člověkem obývaného a kultivovaného území se v průběhu tisíciletí sice zvětšoval, přesto však dlouho zůstával omezen na nejúrodnější a klimaticky nejpříhodnější oblasti. Vesnice před středověkou kolonizací byly velmi malé. Koncem 12. a počátkem 13. století v období rané kolonizace dochází ke stabilizování sítí sídel a katastrů. Ustavily se vztahy mezi venkovem a městem. Středověká kolonizace byla úspěšná díky rostoucí prosperitě za Přemyslela Otakara II. Vrcholící kolonizace, nazývané též německá či velká je datována přelomem 12. a 13. století až do éry husitské. Zde můžeme oddělit dvě fáze kolonizace. První můžeme definovat jako čas velké aktivity, do poloviny 14. století. V této dynamické části kolonizace byly vesnice a jejich katastry restrukturalizovány, v důsledku trojpolního systému. Starší osady vytvořily základ novým, větším vesnicím. Dochází k odlesňování lesních ploch vhodných pro kolonizaci. Došlo k nahrazení naturálního hospodářství peněžním. Objevují se další zemědělské produkty, zejména pastevnictví, lov zvěře, ovocnářství a rybnikářství. V druhé
části
vrcholící
kolonizace
rozvoj
zatuhl.
Dynamika
kolonizace
a ekonomický růst vyčerpaly v průběhu 1. poloviny 14. století. Zásoby stříbra byly vyčerpány. Vše vrcholí v husitské revoluci. Třetí fází je fáze pozdní kolonizace. Jedná se o období od doby pohusitské až do poloviny 19. století. Pokračuje rušení nevyhovujících lokalit. V důsledku válečných útrap dochází ke změně vlastnických poměrů. K částečné regeneraci dochází na přelomu 16. a 17. století pomocí raabizační reformy (Baše, 2006). Velký zlom pro venkov nastal s nástupem průmyslové revoluce v 19. století, kdy venkov ztratil svoji dominantní zemědělskou funkci. Ráz krajiny byl poznamenán velkým růstem měst, stavbou továren, silnic, železnic, zakládáním dolů. Prořídlé lesy, až do této doby s převahou listnáčů, byly měněny na výnosné a rychle rostoucí
16
monokultury jehličnanů. Postupná industrializace společnosti přinesla kromě celé řady dalších skutečností i výrazné zvýšení produktivity v zemědělské výrobě. Zvyšující životní úroveň a současně zlepšující se zdravotní a hygienické návyky vedly k rychlému růstu obyvatelstva města i venkova. Ve volné krajině se objevují nové stavby pro výrobu a skladování. Rychlý nárůst obyvatelstva na venkově vedl již od 19. století k růstu počtu pracovních sil pro venkov, které již nemohly najít svoje příležitosti v zemědělství nebo v příbuzných oborech a proto docházelo k rychlé migraci venkovských obyvatel do měst. Ve stejné době města potřebovala velké množství pracovních sil pro rozvíjející se průmyslovou výrobu a tak docházelo k prvním vlnám intenzivní migrace do měst. V Česku toto období můžeme datovat od poslední čtvrtiny 19. století. do II. světové války. V českém venkově se v tomto období stabilizovalo zemědělství na novém nepoměrně modernějším základě a současně se i velmi rychle rozvíjely další nezemědělské činnosti, základnu tvořily činnosti spojené s jednoduchou průmyslovou výrobou nebo se stavebnictvím. První polovinu tohoto století je možné charakterizovat jako období aktivní spolkové činnosti (Perlín, 2008). Po roce 1945 se na českém venkově odehrálo mnoho změn, zde jsou popsány ty nejpodstatnější: •
Kolektivizace a integrace zemědělské výroby,
•
Nadprůměrný odliv obyvatelstva z méně úrodných a hospodářsky slabších území,
•
Odsun Němců z pohraničí a následné osídlení českým obyvatelstvem,
•
Nerovnoměrný rozvoj vesnického osídlení v důsledku zavedení střediskové soustavy a s ním spojená nevyváženost vybavení obcí,
•
Nedostatečná pozornost věnována stavebnímu vývoji vesnice, jejímž důsledkem bylo napodobování městských vzorů,
•
Neuvážené používání nových stavebních prvků a materiálů,
•
Denní pracovní dojížďka venkovského obyvatelstva (Knopp, 1994).
Člověk se stal již dávno nejdynamičtějším krajinotvorným činitelem. Mění využití půdy, rozhoduje o prostorovém rozmístění ekosystémů v krajině. Intenzita změn v české venkovské krajině se dramaticky zrychlila v uplynulých 50 letech. Venkov je
17
specifickým prostředím, které ovlivňuje charakter celé České republiky. Žije zde méně než třetina obyvatel země. Po roce 1990 se v souladu se změnou politických a ekonomických poměrů začal vývoj naší venkovské krajiny ubírat trochu jiným směrem. Jako hlavní příčiny změn v krajině působily především změny ekonomického prostředí, dále změny vlastnických poměrů (restituce), rozdělení a transformace zemědělských družstev a privatizace státních statků. Významným trendem jsou např. zábory zemědělské půdy pro zajištění podnikatelských aktivit a bydlení (Binek, 2007).
3.2.3Vymezení venkovských sídel
Hranice mezi městem a venkovem se během historického vývoje postupně stíraly a v současné době dochází k jejich prolínání. Vesnice je tradičním sídlem, v mnoha případech daleko starším než blízká větší města. Vesnice si uchovávají svou typickou vazbu na krajinu, i když trvají po staletí, mění se a rostou (Knopp, 1994).
3.2.3.1 Kritéria vymezení venkovských sídel
Pro vymezování venkova používáme následující nejčastěji používaná kritéria. •
Subjektivní vymezení – kritéria jsou pouze subjektivní, založena na dojmech a cítění lidí,
•
Objektivní vymezení kvalitativní – kritéria jsou přesně specifikovány, ale lze je špatně měřit,
•
Objektivní vymezení kvantitativní – kritéria pro vymezení venkova jsou přesně definována, jsou měřitelná, jejich zjišťování a ověřování je snadné, avšak jejich použití přináší značné problémy.
18
3.2.3.2 Objektivní vymezení – kvalitativní
Urbanistická struktura a architektonické znaky Rozdíly mezi městem a vesnicí byly ve středověku výrazné jak v celkové urbanistické struktuře města, tak i v detailech jednotlivých domů. Můžeme říci, že středověká města se vyznačovala obrannými hradbami, objevovala se zde hustá zástavba často více podlažních domů. Specifickým typem budov byla sídla movitějších a významnějších obyvatel, radnice, soudy, školy. Ve městě se také objevovaly charakteristické stavební prvky jako dlážděné ulice a náměstí. Vesnice vznikaly na místech úrodných, vhodných pro obdělávání půdy. Vesnické domy v sobě spojovaly funkce obytné hospodářské. Budovy byly převážně přízemní.
Ekonomické znaky V součastné době venkovské obyvatelstvo vyhledává pracovní příležitosti mimo své obce. I dnešní době můžeme venkov charakterizovat pomocí struktury zaměstnanosti v zemědělství.
Sociální znaky – styl života Venkovská komunita se většinou vymezuje v protikladu ke komunitě městské těmito znaky: •
Vyšší mírou vzájemné sociální závislosti,
•
Menší variabilitou profesních možností,
•
Menší sociální diferenciací a také zúženým prostorem sociální mobility,
•
Silnější vazbou na tradice a slabší inklinací k sociální změně,
•
Silnější determinací přírodním prostředí.
19
3.2.3.3 Objektivní vymezení – kvantitativní
Postavení obce ve správním systému V současné době se obce podle kompetencí a přidělené působnosti dělí do tří kategorií. Rozlišujeme obce s obecním úřadem, s pověřeným obecním úřadem a obce s rozšířenou působností.
Označení obce V roce 2007 bylo zavedeno šest následujících typů – hlavní město, statutární města, města, městyse, obce, vojenské újezdy.
Počet obyvatel Nejen u nás se obvykle používá hranice 2000 obyvatel – menší obce jsou považovány za venkovské.
Hustota zalidnění V České republice se obvykle využívá hranice 100 obyvatel /km2 (Majerová, 2008).
3.2.4 Typologie venkovského prostoru
Typologizace venkovského prostoru je úvodním a nezbytným krokem k jeho analýze, poznání v souvislostech a k následnému navržení možných nástrojů oživení.
3.2.4.1 Velikostní a polohová diferenciace
Základní typologie venkovského prostoru je postavena na velikostní a polohové diferenciaci obcí.
20
Tabulka 1 Velikostní a polohová diferenciace obcí (zdroj: Binek, 2007). Velikostní kategorie
Polohové kategorie
1
0–199
A Zázemí měst
2
200–499
B Obce s velmi dobrou dopravní polohou
3
500–999
C Obce s průměrnou dopravní polohou
4
1000–1999
D Obce se špatnou dopravní polohou
5
2000-2999
V případě velikostní typologie je členění jednoznačné. Pro zařazení obce slouží počet obyvatel v obci ke konci daného roku. Do kategorie obcí nad 2000 obyvatel, spadají všechny obce překračující tuto hranici, které nemají statut města.
3.2.4.2 Sídelní typologie
Sídlení typologie vychází z polohy obcí vůči urbanizovaným územím a z polohy obcí v sídelní struktuře. Lze rozlišit pět odlišných sídelních kategorií, které vykazují různé předpoklady pro rozvoj: •
Sídla v suburbánním území jádra - sídlo vykazuje předpoklady pro významný rozvoj rezidenčních funkcí, pro které je přípustné vymezit rozvojové zastavitelné plochy v návaznosti na zastavěné území sídla,
•
Sídla
na
hlavních
urbanizačních
osách
-
sídlo
vykazuje
předpoklady
pro významný celkový urbanistický rozvoj, pro který je přípustné vymezit rozvojové zastavitelné plochy v návaznosti na zastavěné území sídla jak pro funkce rezidenční, tak funkce výrobní, •
Sídla na vedlejších
urbanizačních osách
- sídlo vykazuje předpoklady
pro celkový urbanistický rozvoj, pro který je přípustné vymezit rozvojové zastavitelné plochy v návaznosti na zastavěné území sídla pro funkce rezidenční, •
Sídla mimo urbanizační osy - sídlo nemá předpoklady pro celkový urbanistický rozvoj, nad rámec současně zastavěného území. Přípustné je využívat pouze
21
rezervy v zastavěném území sídla pro funkce rezidenční i výrobní. •
Sídla v marginálním území - sídlo nemá předpoklady pro celkový urbanistický rozvoj. Přesto je žádoucí udržet funkčnost sídla pro obhospodařování krajiny v nezbytné míře (Binek, 2007).
3.2.4.3 Historicko-sociální typologie
Na základě historických, sociálních, ekonomických a fyzickogeografických kritériíi rozlišuje Perlín několik základních typů venkovského osídlení: •
Suburbánní zóna - v blízkosti velkých měst po roce 1990 dochází k novému do té doby pozastavenému vývoji suburbánních struktur. Pro tyto procesy je charakteristické,
že
do
původního
venkovského
prostoru
s
venkovskou
urbanistickou strukturou, sociální strukturou a částečně i venkovskou strukturou ekonomických činností se postupně ve větší míře prosazují městské činnosti, •
Venkov v bohatých zemědělských oblastech – jedná se především o oblasti českého Polabí s rozšířením i na dolní Poohří a dále na Moravě prostor Moravských úvalů a jihovýchodní části Moravy (vinorodý kraj). V této oblasti díky tradiční a velmi významné roli zemědělské výroby došlo k intenzivnímu využití krajiny pro zemědělskou rostlinnou výrobu,
•
Bohaté Sudety - tato oblast je vymezena na základě bývalé etnické hranice rozšíření původního německého obyvatelstva v pásu osídlení podél severozápadní a severovýchodní hranice Česka. Bohaté Sudety se rozkládají v prostoru od Ašského výběžku přes Karlovarsko, severočeskou konurbaci, oblast Českého středohoří, liberecko, krkonošské a orlické podhůří až na Jesenicko. Pro tuto oblast je charakteristická velmi rychlá industrializace na bázi lehkého průmyslu (textilní, sklářský) a s ní spojenou velmi intenzivní urbanizací,
•
Chudé Sudety - oblast Chudé Sudety se rozkládá podél jihozápadní, jižní a jihovýchodní hranice Česka. Jedná se o oblast, která je vymezena na bázi původní etnické hranice, ale na rozdíl od předcházejícího typu v rurálním prostředí. Po odsunu německého obyvatelstva došlo pouze k částečnému dosídlení oblasti.
22
Díky hornatému terénu, neexistenci průmyslových centera velmi malé tradice průmyslové výroby v menších městech se celá oblast doosidlovala velmi pozvolna, •
Vnitřní periferie - plošně nerozsáhlejší oblast českého venkova se rozkládá v širokém pásu od Rakovnicka přes středo – jihočeské pomezí v okresech Příbram, Písek, Tábor, Benešov, Pelhřimov až do prostoru Českomoravské vrchoviny. Jedná se o tradiční českou venkovskou oblast ve středních a vyšších polohách, kde horší podmínky pro zemědělskou výrobu vedly k tomu, že v krajině vznikalo velké množství malých sídel – malých vesniček, které jsou relativně blízko u sebe a navazují jedna za druhou,
•
Moravsko-slovenské
pomezí
-
specifickým
typem
venkovského
osídlení
představuje osídlení na moravsko-slovenské hranici. Tato oblast byla v období do roku 1992 středem republiky, většina spojů a linií z Čech byla vedena přes toto území a intenzita spojů byla velmi vysoká. Proto i v podhorských nebo horských oblastech moravsko-slovenského pomezí byl rozvoj jednotlivých sídel nebo mikroregionů relativně dobře zajištěn (Perlín, 2008).
3.2.4.4 Typologie vybavenosti obcí
Rozlišujeme následující kategorie občanské vybavenosti: •
Bohatá – obec má základní i mateřskou školu, lékaře, více obchodů, knihovnu a další vybavenost,
•
Základní – obec má základní školu, lékaře a alespoň jeden obchod,
•
Malá – obec má pouze obchod a školu s prvním stupněm nebo lékaře, který dojíždí pouze některé dny v týdnu,
•
Žádná – obec nemá žádný ze základních prvků vybavenosti (škola, lékař, obchod) (Binek, 2007).
23
3.3 Současný stav venkova
V uplynulých desetiletích došlo a v současnosti dále dochází k další zásadní transformaci společenského života. Tento přechod je označován jako přechod od industriální k postindustriální společnosti. Města a venkov zůstávají propojena intenzivní migrací, avšak na rozdíl od předchozího období, kdy převažovala migrace z venkova do měst, převažuje obousměrná migrace. Důsledkem specializace částí sídelního systému a jejich intenzivnějšího funkčního propojení je stírání hranice mezi městem a venkovem. Tradiční dualita město versus venkov má stále více jen historický a symbolický význam. Řada procesů utvářejících a integrujících sídelní systém se kvalitativně proměňuje, v některých případech dochází i k otočení směrů těchto procesů. Podmínkou vzestupné sociální mobility člena moderní společnosti zpravidla byla migrace do města. V postindustriální společnosti bohatší a vlivní lidé ve snaze zvýšit si životní úroveň odcházejí z měst a stěhují se do prostředí, které můžeme označit za venkovské. Hlavní součástí těchto „obrácených“ migračních proudů je suburbanizace. Podobně jako se proměňují sídelní preference lidí při volbě místa bydliště, proměňují se také lokalizační strategie firem. Hlavními projevy oživení zájmu o venkov v průběhu moderní doby je chalupaření a venkovská turistika. Tento zájem a obdiv k venkovské krajině má pozitivní dopad na zachování a údržbu venkovské kulturní krajiny a v některých případech umožnil samotné fyzické přežití venkovských sídel (Binek, 2007). I přes radikální změny si současná vesnická zástavba uchovává specifické prvky. •
Menší objemové měřítko staveb i zástavby jako celku,
•
Převažuje podíl individuální zástavby,
•
Vyšší podíl zahrad a jiných nezastavěných ploch,
•
Často regionální osobitost celkového urbanistického uspořádání,
•
Většinou přímá návaznost na krajinu a množství přírodních prvků v zastavěném území,
•
Relativně příznivé hygienické podmínky (ovzduší, voda, klid ) (Knopp, 1994).
24
Současná vesnice má i mnoho charakteristických negativních znaků. Často zde bývá snížena úroveň dopravní a technické obsluhy. Některé obce také trpí nedostatečnou technickou vybaveností. Dochází k chátrání některých historických objektů a staveb lidového stavitelství. Výstavba nových rodinných domů se soustřeďuje na volných plochách obvodu vesnice, při malém využití volných pozemků uvnitř obce. Může se objevit i znesnadněný kontakt s krajinou v úrodných oblastech, kde je půda integrována do velkých honů. Problém může činit i zemědělská doprava a objekty živočišné výroby, které znehodnocují obytné prostředí. Nevhodné jsou také zahrádkové osady
zřizovány
v dosahu
větších
měst,
s chatkami
nevhodných
proporcí
a nejednotného vzhledu, které znehodnocují obraz vesnice (Knopp, 1994). Vlivem minulého režimu i současného rozložení společenských sil je pozornost bohužel soustředěna především na města a průmysl, ke kterým není početně i ekonomicky oslabené prostředí venkova považováno za dostatečně silného a rovnocenného partnera. V naší společnosti je z velké části venkov stále vnímán pouze jako ekonomicky snadno dostupné území pro investice do nových průmyslových, komerčních nebo obytných celků. Je proto nezbytné celospolečenské uvědomění podpořené na úrovni jednotlivých krajů odpovídajícím územním rozvojem, který zajistí venkovským sídlům dostatečnou legislativní oporu a prostředky pro jejich ochranu, obnovu a trvale udržitelný rozvoj (http://www.lidova-architektura.cz).
25
Tabulka 2 SWOT analýza českého venkova (zdroj: vlastní práce) Silné stránky 1.
2.
Slabé stránky
Venkovské kulturní a přírodního
1. Regionální rozvoj zaostává obzvláště
dědictví,
v horských, podhorských
Kvalitní prostředí pro venkovské
a příhraničních regionech,
bydlení,
2. Vysoký stupeň nezaměstnanosti,
3.
Bohatá tradice zemědělské výroby,
3. Prohlubování problémů s dopravní
4.
Lepší stav životního prostředí,
5.
Soudržnost obyvatelstva,
6.
Blízkost přírody.
přístupností, 4. Špatná technická infrastruktura na venkově, 5. Nedostatečná propagace, 6. Nízká úroveň služeb (ubytovací, stravovací, informační) a programů, 7. Špatný stav místních komunikací a cyklostezek, lesních cest, 8. Nízké příjmy na venkově a nedostatek kapitálu.
Příležitosti
Ohrožení 1. Vylidňování venkova,
1. Využití potenciálu bohatých kulturních tradic českého venkova,
2. Stárnutí venkovské populace,
2. Využití podpůrných programů
3. Narušování tradičních sídelních
pro rozvoj venkova,
struktur a celkového rázu nevhodnou
3. Rostoucí atraktivita venkovské
výstavbou,
turistiky, potenciál pro rozvoj
4. Rušení venkovských škol.
agroturistiky i mimo tradiční turistické oblasti, 4. Rostoucí zájem společnosti o rozvoj venkova, ochranu přírody a krajiny, celospolečenské vědomí udržitelného rozvoje venkova.
26
3.4 Podpora venkova
V současné době mají obce mnoho možností pro získání dotací na svůj rozvoj a obnovu. V následující části jsou stručně popsány dva základní programy.
3.4.1 Program rozvoje venkova
Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 - 2013 vychází z Národního strategického plánu rozvoje venkova. Program rozvoje venkova, zajišťující působení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, blíže specifikuje strategie v jednotlivých osách stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova do
prováděcí
úrovně
a
zajišťuje
tak
jeho
efektivní
realizaci
(http://www.dotace.nature.cz). Existence a realizace Programu rozvoje venkova České republiky přispěje k dosažení cílů stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova, tj. k rozvoji venkovského prostoru České republiky na bázi trvale udržitelného rozvoje, zlepšení stavu životního prostředí a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského
hospodaření.
Program
dále
umožní
vytvořit
podmínky
pro konkurenceschopnost České republiky v základních potravinářských komoditách. Program bude také podporovat rozšiřování a diverzifikaci ekonomických aktivit ve venkovském prostoru s cílem rozvíjet podnikání, vytvářet nová pracovní místa, snížit míru nezaměstnanost na venkově a posílit sounáležitost obyvatel na venkově (http://www.aegri.cz). Finanční prostředky uvolněné na celé 7-leté období dosahují 3,6 mld. EUR (http://wwwdotace.nature.cz).
27
Tabulka 3 Program rozvoje venkova 2007 – 2013 Alokace finančních prostředků (zdroj: http://www.aegri.cz) OSA
Podíl v %
Prům. částka na
Prům. částka na
rok v EUR
Rok v Kč
OSA I
22,353
122 628 749
30 657 187
OSA II
54,20
276 573 222
55 314 644
OSA III
16,95
92 273 376
23 068 344
OSA IV
5,66
28 856 475
5 771 295
3.4.2 Program obnovy venkova
Venkovské osídlení a celý venkovský prostor mají nezastupitelný společenský, kulturní, ekologický a hospodářský význam. Program obnovy venkova je založen na vědomí svébytných hodnot venkova a na nezbytnosti jeho zdravého a komplexního vývoje v rámci trvale udržitelného rozvoje společnosti a v celkovém kontextu regionální politiky České republiky a Evropské unie. Program obnovy venkova usiluje o vytvoření organizačních a ekonomických podmínek k podnícení a k podpoře obyvatel venkova a samospráv venkovských obcí k tomu, aby se vlastními silami snažili o harmonický rozvoj zdravého životního prostředí, udržování přírodních a kulturních hodnot venkovské krajiny a rozvoj ekologicky nezávadného hospodářství. Program se snaží o: •
Udržení, obnovu a rozvíjení místních kulturních a společenských tradic, životního stylu, pospolitosti venkovského obyvatelstva a vědomí vlastní odpovědnosti za obnovu a rozvoj vesnic a venkovských mikroregionů,
•
Rozvíjení partnerských vztahů mezi venkovem a městy, mezi sousedícími mikroregiony a mezi spřátelenými obcemi po obou stranách hranic země,
•
Rozvoj hospodářství při využívání místních hmotných zdrojů a zaměstnanosti místního obyvatelstva,
28
•
Zachování a obnovu vlastního obrazu vesnic, jejich organického sepětí s krajinou, specifického rázu venkovské zástavby, jeho přirozené a jedinečné působivosti v místě a v krajině, obnovu kulturních památek na venkově,
•
Úpravu veřejných prostorů a staveb, zlepšení občanské vybavenosti, technické infrastruktury včetně technických zařízení pro ochranu životního prostředí a dopravní vybavenosti, obnovu tradiční cestní sítě včetně rozvoje alternativní místní dopravy,
•
Udržení, obnovu a účelné využití přirozeného produkčního potenciálu zemědělsky využívané krajiny v návaznosti na vhodnou organizaci a využití půdního fond při zachování a rozvíjení jeho přírodní, obytné a estetické hodnoty,
•
Převzetí spoluodpovědnosti celé společnosti za udržování a rozvoj regenerační, rekreační a terapeutické funkce venkovského prostoru (http://www.venkov.cz).
3.5 Evropský venkov
V současnosti neexistuje jednotná definice pojmu venkov. Jedinou všeobecně uznávanou mezinárodní definicí je vymezení OECD, které je založeno na podílu obyvatelstva, které žije na území s hustotou zalidnění menší než 150 obyvatel/km2 (Majerová, 2001). Venkovské oblasti jsou definovány na dvou úrovních. Na úrovni lokální (tj. obce) je venkov definován jakožto sídla s hustotou menší než 150 obyvatel/km2. Na úrovni regionální pak definice vymezuje regiony (http://www.czso.cz). •
Převážně venkovské, kde více než 50 % obyvatel regionu žije ve venkovských obcích,
•
Významně venkovské, kde ve venkovských obcích žije 15 – 50 % obyvatel regionu,
•
Výrazně městské, kde ve venkovských obcích žije méně než 15 % obyvatel regionu (Binek, 2007).
29
Z hustoty obyvatel vychází též Evropský statistický úřad (EUROSTAT), ten však za venkov považuje takové územní jednotky, které mají hustotu osídlení nižší než 100 obyvatel na km2. Venkovský prostor působil po celá staletí jako stabilizující faktor vnitřních změn kulturní krajiny ve střední Evropě. Mnoho konzervativních stran v Evropě našlo své kořeny a kulturní dědictví v selském statku. Pronikavé změny, k nimž došlo s rozšiřováním průmyslové společnosti, kladly na venkovský prostor stále nové a rozsáhlejší nároky (Zsilincsar, 1999). Ve vyspělých státech Evropské unie je venkovu věnována daleko větší pozornost. Venkovské prostředí je zde vnímáno s daleko větším respektem, úměrným jeho nezastupitelnému významu pro rozvoj celé společnosti. Tomu odpovídá i daleko ohleduplnější přístup a citlivější řešení problémů (http://www.lidova-architektura.cz). Podle standardní definice tvoří „venkov“ více než 91 % území EU a je domovem pro více než 56 % obyvatel EU (http://ec.europa.eu).
Obrázek 1 Mapa Evropské unie (zdroj: http://www.wikipedia.cz) EU (oranžově) v Evropě (bíle)
Evropská unie má od roku 2007 27 členských států a přibližně 500 miliónů obyvatel Rozšířila se celkem šestkrát. Poprvé v roce 1973 o Dánsko, Irsko a Spojené království. Řecko se připojilo v roce 1981, následováno Španělskem a Portugalskem v roce 1986. Roku 1995 se členy staly dosud neutrální Finsko, Rakousko a Švédsko. V květnu 2004 bylo přijato 10 zemí: Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta,
30
Polsko, Slovensko a Slovinsko. Od ledna 2007 jsou členy Rumunsko a Bulharsko (http://www.wikipedia.cz). Česká republika svou rozlohou 78 865 km2 je mezi 27 státy Evropské unie na 15. místě, počtem obyvatel 10 506 813 na 12. místě a hustotou zalidnění 133 obyvatel na 1 km2 zaujímá 8. místo (Statistická ročenka životního prostředí ČR, 2010). Posílení evropské politiky rozvoje venkova je proto jednou z hlavních priorit Evropské unie. Diplomová práce blíže popisuje Českou republiku, Rakousko, Německo a Maďarsko nejprve z obecného pohledu a následně je provedeno porovnání z hlediska zemědělství a venkovské turistiky.
31
4. METODY ZPRACOVÁNÍ
4.1 Charakteristika vybraných zemí Evropské unie
V Následující kapitole budou popsány základní charakteristiky vybraných zemí střední Evropy.
4.1.1 Česká republika
Obrázek 2 Vlajka České republiky (zdroj: http://www.euroskop.cz) Rok vstupu do EU: 2004 Politický systém: republika Hlavní město: Praha Rozloha: 78 866 km² Počet obyvatel: 10,5 milionu Měna: česká koruna Úřední jazyk: čeština
32
Obrázek 3 Mapa České republiky (zdroj: http://europa.eu) Česká republika leží ve středu Evropy. Sousedí se Slovenskem, Rakouskem, Polskem a Německem. Hranice jsou lemovány pohořími, nejvyšší jsou Krkonoše (Sněžka 1602 m.n.m.). Zhruba 95 % území pokrývají kopce a pohoří. Podnebí je v Česku mírné, přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem. Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního, Baltského a Černého moře, hlavními řekami jsou Labe, Vltava. Mezi hlavní odvětví průmyslu v Česku patří chemický, strojírenský, potravinářský a hutnický. Další významná odvětví jsou průmysl energetický, stavební a spotřební. 4.1.1.1 Obnova venkova Česká republika
45 % Obyvatel žije na venkově, převahu mají tyto typy vesnic: ulicovky, pastevní vsi, hromadné a rozptýlené vesnice. Už v době mezi světovými válkami existoval v tehdejším Československu tzv. ,,revizní program vesnic‘‘. Program předem stanovil ideály obnovy vesnice: cílem byla hospodářská a sociální stabilizace, atraktivní a čisté obce. Podporována byla co možná nejvyšší účast venkovského obyvatelstva jak při plánování, tak při provádění. Vizionářské cíle revize vesnic byly zmařeny vypuknutím druhé světové války a novým poválečným politickým systémem.
33
Po válce komunistický režim zrušil administrativní samostatnost asi 5000 malých sídelných jednotek v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I když plánovaná centralizační opatření měly nevýhody pro obyvatelstvo, většina vesnic zůstala zachována, v neposlední řadě kvůli městům (víkendová turistika chalupaření). Za komunismu byly zejména v sedmdesátých létech prováděny tzv. akce ,,Z“. Státně nařízenou účastí občanů se tak měly obce zušlechťovat. Těchto akcí se obyvatelé často účastnili jen ze strachu z osobních nevýhod v politickém systému. Lidé zadarmo stavěli ulice, sítě, mateřské školy, obchody, kulturní domy, někdy dokonce tělocvičny a zimní stadiony. Akce ,,Z“ sice na mnoha místech přispěly ke zlepšení vybavenosti, nedokázaly však občany motivovat k tomu, být prospěšný svému okolí. Tyto akce skončily v roce 1989. Už květnu roku 1991 vláda schválila ,,program obnovy vesnice“. V současné době na něj navazuje program obnovy venkova. Jeho hlavní cíle byly popsány v první části diplomové práce (Heginoger, 2000).
4.1.2 Rakousko
Obrázek 4 Vlajka Rakouské republiky (zdroj: http://europa.eu)
Rok vstupu do EU: 1995 Politický systém: spolková republika Hlavní město: Vídeň Rozloha: 83 870 km² Počet obyvatel: 8,3 milionu Měna: euro Úřední jazyk: němčina
Rakousko je vnitrozemská federativní republika ležící v střední Evropě. Hraničí s Lichtenštejnskem a Švýcarskem na západě, s Italií a Slovinskem na jihu,
34
s Maďarskem a Slovenskem na východě, s Českou republikou a Německem na severu. Přibližně 60 % země je hornaté povahy a má podíl na Východních Alpách. V Horních a Dolních Rakousech, severně od Dunaje leží část starého pohoří Českého masivu, které zasahuje dále do Česka a Bavorska. Na východních hranicích leží pohoří Malé Karpaty. Hlavní rakouskou řekou je Dunaj. Rakouské klima je označováno za smíšení oceánského a kontinentálního klimatu. Z celkové plochy Rakouska připadá na kopce a nížiny přibližně jedna čtvrtina. V Alpách jsou převážně jehličnaté lesy, horní hranice lesa je ve výšce 2000 m. a nad ní se rozkládají pestré alpínské louky. Původní lesy v nižších polohách prakticky neexistují, východ země tvoří tzv. kulturní step. Rakousko je z velké části pokryto lesními porosty a loukami. Podílem lesů je na 4. místě v Evropě (za Finskem, Švédskem, Slovenskem). Produkce dřeva je významná zejména pro výrobu papíru, který se ve velkém vyváží. Exportuje se také řezivo. Pouze 32 % země leží níže než 500 m n. m. 43 % rozlohy je zalesněno, 23 % tvoří pastviny a jen 17 % připadá na ornou půdu (Bousfield a Humphreys, 2005).
Obrázek 5 Mapa Rakouské spolkové republiky (zdroj: http://www.euroskop.cz)
35
Rakousko má silnou ekonomiku, ačkoli je chudé na přírodní zdroje. Země je poměrně bohatá na nerostné suroviny. Jsou zde těžiště magnezitu, nafty a zemního plynu. Rakousko je spolková republika skládající se z devíti spolkových zemí: Dolní Rakousko, Horní Rakousko, Burgenlandsko, Štýrsko, Korutany, Salcbursko, Tyrolsko, Vorarlbersko a Vídeň (Brabec a Brabcová, 1990).
Obrázek 6 Mapa spolkových zemí Rakouska (zdroj: http://www.ckneon.cz) 4.1.2.2 Obnova venkova Dolní Rakousko
Jelikož je Rakousko spolkovou zemí, je vybrána spolková země Dolní Rakousko. Dolní Rakousko tvoří s výjimkou aglomerací kolem Vídně a St. Pölten, z velké části venkovské oblasti. Od r. 1981 je pověřena Stavební správa konfigurace sídel akcí ,,Dolní Rakousko zachovat pěkné, budovat ještě pěknější‘‘. Roku 1983 byla uvedena do života akce ,,levné stavební pozemky pro mladé rodiny“, která sledovala cíl snížení emigrace z venkova. Obnova vesnice byla odstartována v roce 1984 ve čtyřech testovacích obcích. O rok později byla akce oficiálně představena. V roce 1988 bylo v Hollabrunnu zřízeno za účelem decentralizace první vesnické středisko pro obnovu vesnice. Roku 1990 byl založen Dolnorakouský zemský svaz pro obnovu vesnice. Už několik let působí dolnorakouský model obnovy vesnice velmi silně na jiné spolkové země a státy.
36
Obnova vesnice je dynamický vývojový proces. Jeho cílem je zlepšovat životní podmínky lidí ve venkovských oblastech Proto je žádoucí vedle posílení vlastní odpovědnosti obcí vytvářet ve společnosti pozitivní klima pro rozvoj a posilovat také v lidech vědomí odpovědnosti za jejich nejbližší životní prostor. Podle zkušeností jsou ideální pro fungující společnosti obce s 500 až 600. Obnova vesnice v Dolním Rakousku: •
Se koncentruje na malé obce (kvalita má přednost před kvantitou),
•
Řídí se heslem: stavební projekty jsou jen jednou části obnovy vesnice,
•
Zajišťuje moderní dialog na vesnici,
•
Vypracovává ,,ideální model vesnice“ – koncepci územního uspořádání,
•
Akce a opatření uskutečňuje teprve po předložení koncepce,
•
Zve odborníky k přesně definovaným úkolům teprve po předložení koncepce.
V dolním Rakousku se už odedávna usilovalo o mezinárodní kontakty. Idea evropské spolupráce zazněla už na prvním Mezinárodním kongresu obnovy vesnice v Kremsu v roce 1987 (Heginoger, 2000).
4.1.3 Německo
Obrázek 7 Vlajka německé republiky (zdroj: http://europa.eu) Rok vstupu do EU: zakládající člen Politický systém: spolková republika Hlavní město: Berlín Rozloha: 356 854 km² Počet obyvatel: 82 milionu
37
Měna: euro Úřední jazyk: němčina
Obrázek 8 Mapa Německé spolkové republiky (zdroj: http://www.euroskop.cz) Německo (oficiální název Spolková republika Německo) je středoevropský stát. Na severu sousedí s Dánskem, na východě sousedí s Polskem a Českou republikou, na jihu s Rakouskem a Švýcarskem a na západě s Francií, Lucemburskem, Belgií a Nizozemskem Má ze všech zemí EU nejvíce obyvatel Německo má ze dvou stran výrazné přirozené hranice. Severní a Baltské moře na severu a Bavorské alpy na jihu. Severoevropská nížina se rozprostírá z Nizozemska přes Německo a dále přes sever země až do Polska (Ivory, 2007) Sever
Německa
je
od
jihu
oddělen
středoněmeckou
vrchovinou.
Mezi nejvýznamnější řeku patří Rýn a Mohan. Celé území Německa patří k mírnému klimatickému pásmu střední Evropy. Německo je surovinově relativně chudá země, hospodářství je převážně soustředěno v sektoru průmyslu a služeb. Zemědělsky se využívá více než polovina plochy státu. Německo je na světové špičce v automobilovém, elektrotechnickém, v strojírenství a v chemickém průmyslu Německo je spolkovou republikou. Je rozděleno na 16 spolkových zemí: Baden-Württemberg, Bavaria, Berlin, Brandenburg, Bremen,
38
Hamburg, Hesse, Mecklenburg-Vorpommern, Niedersachsen, Nordrhein-Westfalen, Rheinland-Pfalz, Saarland, Sachsen, Sachsen-Anhalt, Schleswig-Holstein, Thüringe.
Obrázek 9 Mapa spolkových zemí Německa (zdroj http://www.chi-ee.sk)
4.1.3.1 Obnova venkova Bavorsko
Za Spolkovou republiku Německo je vybráno Bavorsko. To je největší spolkovou zemí Německa. Rokem 1959 se datuje počátek takzvané agrární sanace vesnice. Společenské i hospodářské rozdíly mezi průmyslem a zemědělstvím měly být stírány díky zlepšeným podmínkám v zemědělství. Od roku 1965 vstoupily v platnost také plány rozvoje venkova. Od roku 1970 musel být zřízen na základě návodu ministerstva zemědělství s každým jednáním o scelování pozemků vesnice. V roce 1973 byla již náprava vesnice organickou a obsahovou součástí scelování pozemků. Nově se tyto nyní také stavební, technické a pozemkově – právní možnosti obsažené v procesu scelování pozemků nazývaly ,,obnova vesnice“.
39
Bavorsko dostalo v letech 1977 až 1980 ze spolkových a zemských prostředků 130 mil. DM, s nimiž pomohlo 550 vesnicím. V květnu 1981 po rozběhnutí programu ZIP (Zukunftsinvestitionsprogramm – program budoucích investic) zažádal bavorský zemský sněm na nátlak společnosti pokračování obnovy vesnice jako trvalého těžiště zemědělské politiky. Reakcí na to byl vznik Bavorského programu obnovy vesnice 1982. Obnova vesnice má v Bavorsku dlouhou tradici. V podstatě usiluje o celkový rozvoj venkova, o zlepšení životních podmínek a poměrů bydlení na venkově, o zlepšení struktury zemědělství i výstavby. Obnova vesnice má: •
Zlepšit místní podmínky pro zemědělství,
•
Posílit životní kvalitní prostor venkovských obyvatel,
•
Prohloubit vědomí vesnické kultury,
•
Zachovat osobitý charakter vesnické sídlení struktury i kulturní krajiny, což přispěje k připravenosti vesnice na budoucí požadavky a potřeby obyvatel.
Tímto bavorským přístupem k obnově vesnice mohou být podporovány jen venkovsky strukturované společnosti nebo části společností do max. 2000 obyvatel. Informační a plánovací pomoc a vhodná udržovací, nápravná a utvářecí opatření mají podporovat rozvoj vesnice a také mít vliv na zmírnění výstavbových, strukturálních nebo sociálních nedostatků. Program obnovy vesnice má vytvářet ,,šanci pro budoucnost na venkově“. Bavorsko má celosvětovou důležitost pro vzájemné kontakty v oboru obnovy venkova Tu podpořil už v roce 1988 první pilotní projekt k rozvoji venkova - celování pozemků v čínské partnerské oblasti Shandong. Ten je rozlohou asi dvakrát tak velký jako Bavorsko, má ale 80 mil. obyvatel. Roku 1989 přijela do Bavorska sovětská delegace nasbírat zkušenosti v oblasti obnovy venkova (300 000 sovětských vesnic bylo opuštěno svými obyvateli, kteří odešli do velkých měst). V poslední době probíhá výměna zkušeností např. s Nizozemím, Španělskem, Portugalskem, Polskem a Tureckem (Heginoger, 2000).
40
4.1.4 Maďarsko
Obrázek 10 Vlajka Maďarska (zdroj: http://europa.eu) Rok vstupu do EU: 2004 Politický systém: republika Hlavní město: Budapešť Rozloha: 93 000 km² Počet obyvatel: 10 milionu Měna: forint Úřední jazyk: maďarština Maďarsko, oficiálním názvem Republika Maďarsko. Rozlohou 93 033 km2 se řadí mezi menší státy. Maďarsko je vnitrozemský stát sousedícím sedmi zeměmi – na severu se Slovenskem, na východě s Ukrajinou a Rumunskem, na jihu S Chorvatskem a Srbskem a na západě se Slovinskem a Rakouskem. Maďarsko se většinou svého území rozkládá ve Velké uherské nížině, která se nachází západně od východních Karpat a. V západní části Maďarska je zase Malá nížina uherská. Sever Maďarska již je výrazně hornatější, a to především v oblasti okolo hranic se Slovenskem. Maďarskou krajinu tvoří ze dvou třetin rovina, která je z velké části zemědělsky využívána. Z původní maďarské středoevropské stepi zůstala zachována jen velmi malá území (http://europa.eu).
41
Obrázek 11 Mapa Maďarské republiky (zdroj http://www.euroskop.cz)
Vlhké kontinentální podnebí, charakteristické pro území Maďarska, způsobuje studené zimy. Průměrné roční množství srážek je asi 600 mm. Nejvýznamnější maďarskou řekou je Dunaj. Na území Maďarska je množství jezer se sladkou i slanou vodou. Nejznámějším jezerem je Balaton (Dostál a Nováková, 2001) Maďarsko má na svém území přístup k některým přírodním zdrojům (bauxitu, uhlí a zemnímu plynu) a má také úrodnou ornou půdu. K hlavním vyváženým výrobkům patří elektrická a elektronická zařízení, stroje, potraviny a chemické látky (http://europa.eu).
4.1.4.1 Obnova venkova Maďarsko
Úsilí o obnovu vesnic v Maďarsku, z velké části ležících v pohraničních regionech s Rakouskem započalo ve druhé polovině osmdesátých let. Tehdy byla založena také Rakousko - maďarská rada pro uspořádání území. Na základě dobré spolupráce mezi maďarským komitátem Vas a Štýrskem mohl být připraven první den obnovy a ochrany vesnice v Maďarsku, v Zsennye/komitát Vas. Skutečnost, že tato iniciativa mohla zapustit kořeny přes centrální regionální politiku bývalého režimu, je udivující. Od té doby se konaly dny obnovy vesnice, pokaždé v jiném západomaďarském komitátu Iniciátory tohoto programu jsou vedoucí architekti příslušných komitátů, společně se správou obce. Náklady nese správa komitátů a kompetentní státní orgán –
42
ministerstvo. Největším úspěchem je, že po permanentním čtyřicetiletém ničení historických vesnických struktur ještě byly vypátrány popsány a zrekonstruovány staré kulturní památky. Důležitým prvkem je tvorba tradiční konfigurace sídel, popř. jejich mírné rozšiřování a péče o okolní krajinu. Všední život venkovanů demonstrují ,,dny otevřených dveří“, kde jsou návštěvníci zapojeni do domácích prací, a tak mohou poznat tradiční nástroje i způsob práce. Mohou také ochutnat v oblasti tradiční jídla a nápoje. V Maďarsku je zakladatelem obnovy sídel komitát Vas. Jeho činnost byla v srpnu roku 1998 oceněna zvláštním uznáním: komitát Vas byl jmenován na 5. zasedání poradního sboru Evropské pracovní společnosti pro rozvoj venkova a obnovu vesnice jeho 15. členem (Heginoger, 2000).
4.2 Metoda hodnocení
Zvolenou metodou hodnocení je SWOT analýza.
4.2.1 SWOT analýza
V diplomové práci je jako metoda hodnocení použitá SWOT analýza. Ta byla vyvinuta Albertem Humphreym ze Stanfordovy univerzity. Jedná se o metodu, s jejíž pomocí je možno identifikovat silné (Strengths) a slabé (Weaknesses) stránky, příležitosti (Opportunities) a hrozby (Threats). SWOT tabulka je velice dobrým nástrojem pro analýzu (interních) silných a slabých stránek a (externích) příležitostí a ohrožení. SWOT analýza je v dnešní době jedním z nejpreferovanějších možných postupů systematického a přehledného zachycení poznatků o objektu analýzy.
43
4.3 Analýza vybraných venkovských specifik V následující kapitole budou popsány vybraná venkovská specifika, pomocí níž se bude provádět SWOT analýza. Zvolenými ukazateli jsou zemědělství a venkovská turistika ve vybraných zemí.
4.3.1 Zemědělství
Zemědělství patří k nejstarším činnostem. Velmi výrazně ovlivnilo podobu a fungování krajiny. Zemědělství, díky svému vlivu na přírodní krajinné struktury, lze považovat za významný faktor proměny kulturní krajiny i samotné lidské civilizace. Během posledních 50 let člověk mění ekosystémy rychleji a rozsáhleji než v kterémkoli srovnatelném období lidské historie. To platí zejména o vlivu zemědělství na přírodní prostředí. Od roku 1945 byla v celosvětovém kontextu na zemědělskou půdu přeměněna větší plocha než v 18. a 19. století dohromady. (Šarapatka a Niggli, 2008).
4.3.1.1 Česká republika
Orná půda byla v minulosti kvůli používání větší a větší mechanizace scelována do velkých půdních celků a obhospodařována bez ohledu na sklonitost a svažitost pozemků. Způsob pěstování plodin (monokultury) a obdělávání půdy (orba po směru svahu, dlouhé svahy) nerespektoval zásady protierozní ochrany. Do půdy bylo dodáváno velké množství průmyslových hnojiv, které nemohly pěstované plodiny využít. Tyto látky pak byly spolu s půdními částicemi transportovány do vodních toků a nádrží tam způsobovaly a stále způsobují eutrofizaci vody. Zemědělská výroba je i s navazující výrobou potravinářskou jedním z tradičních odvětví národního hospodářství. Podíl zemědělství (spolu s lesnictvím) na hrubé přidané hodnotě v národním hospodářství se přibližuje průměru zemí bývalé evropské patnáctky.
44
České zemědělství má za sebou stoletími prověřenou tradici, která nejenže zaručovala kýženou soběstačnost národa v základních potravinách, ale i tento středoevropský kout světa proslavila v zahraničí. V agrárním exportu se dlouhodobě uplatňují především komodity mléko, živá zvířata, obiloviny, cukr a slad. Zemědělští podnikatelé dnes v ČR hospodaří na přibližně 4 264 tis. ha zemědělské půdy, která tak tvoří přibližně polovinu (54 %) celkové rozlohy státu. Na jednoho obyvatele republiky připadá 0,42 ha zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což je přibližně evropský průměr. Významná plocha zemědělské půdy je ohrožena vodní erozí, nezanedbatelné není ani ohrožení větrnou erozí. Významná je i plocha zemědělské půdy ohrožená utužením a okyselováním. Zemědělství a životní prostředí jsou spolu neoddělitelně provázány. Na jedné straně má zemědělství produkční funkci a to v závislosti na přírodních zdrojích a jejich kvalitě. Na straně druhé zemědělství je historicky nedílnou součástí krajiny, spoluvytváří její ráz a přispívá k vytváření biologické diverzity. Zemědělství dnes již neslouží pouze výrobě potravin, ale přebírá na sebe i důležité společenské a ekologické funkce. Zemědělská činnost je nedílnou složkou venkovského prostoru, který si zaslouží péči a podporu (http://www.eagri.cz).
4.3.1.2 Rakousko
Rakouské zemědělství vzhledem k těžkým horským podmínkám a konzervativním farmářům zaměstnává v součastné době 7 % obyvatel. I když se obdělává jen 18 % plochy země, intenzivní modernizace a nové zemědělské metody způsobily, že země je ze 75 % soběstačná ve výrobě zrnin a zeleniny. Zemědělství Rakouska se vyznačuje pestrou škálou různě velkých zemědělských podniků, mezi nimiž převládá hospodářství rodinného typu. Živočišná výroba má v Rakousku dobré zázemí v krmivové základně. V horských a podhorských oblastech představují tržby za živočišné produkty pro zemědělská hospodářství téměř jediný možný zdroj příjmů z vlastní zemědělské činnosti. Živočišná výroba převažuje nad rostlinnou. V celkovém počtu hospodářských zvířat naprosto převládá skot, který je chovám jak na maso tak i mléko. Mléko je důležitým
45
a pro některé rakouské zemědělce hlavním tržním produktem. Dalším významným odvětvím je chov vepřů na východě země, kde má bohatou krmivovou základnu. Chov drůbeže má relativně malou pozici, chov ovcí a koz má okrajový charakter. Rostlinná výroba obdělává jen slabou pětinu území. Dominantní plodinou na orné půdě jsou obilniny. Intenzivní rostlinná výroba je soustředěna ve dvou oblastech v Podunají a Vídeňské pánvi a v rovinách při východní hranici, kde se pěstuje cukrovka, kukuřice, ječmen a pšenice společně se zeleninou. Vinařství si v rakouském zemědělství svou tradičně dobrou pozici. Vinařské oblasti se nacházejí v oblastech (Horní a Dolní Rakousy, Vídeňská pánev, Burgenland). Vzhledem k tomu, že se orná půda tvoří necelých 20 % z celkového území Rakouska, dokážou zemědělci vyrobit dostatek kvalitních potravin (Javůrková, 1990). Rakousko je považováno za zakladatele ekologického zemědělství. První biologicky hospodařící podnik v Rakousku byl založen již v roce 1927 a to na základě zkušeností Rudolfa Steinera. Největší nárůst ekologicky hospodařících podniků nastal na konci 80 let. Velký úspěch bioproduktů v Rakousku je především zásluhou tří faktorů. Jedná se o cílenou podporu biozemědělců, nástup obchodních řetězců a ekologicky smýšlejícího obyvatelstva (Večeřová, 2002).
4.3.1.3 Německo
Zemědělství sice tvoří spolu s lesnictvím a rybolovem zhruba jedno procento celkové německé ekonomiky, přesto je jeho role poměrně významná. V rámci Evropské unie má zemědělství v Německu nezastupitelnou pozici. Je největším evropským producentem mléka, vepřového masa a řepky olejky (http://www.novinky.cz). Zemědělství je velmi intenzivní a ve světě nejvíce mechanizované, ale zaměstnává jen 3 % ekonomicky aktivních obyvatel a vytváří zanedbatelnou hodnotu hrubého domácího produktu. Velký objem potravin se musí dovážet, zejména z Francie Z rozlohy Německa připadá 54 % plochy na zemědělskou půdu a 30 % na lesy. Německé podniky hospodaří na ploše cca 17 mil. ha, z toho 11,5 mil ha se nachází v bývalých západních spolkových zemích. Množství farem a podniku je rodinného charakteru (pracuje zde až 63 % ze všech osob zaměstnaných v zemědělství). Pěstují se zejména obilniny (pšenice, ječmen, brambory, cukrovka, zelenina a vinná réva). 46
Německo je první na světě v produkci chmele. Chová se skot a prasata. Pres efektivní hospodaření farem končí německý agrární mezinárodní obchod zpravidla deficitem, což lze přičítat převazující orientaci na průmysl a služby (http://eu.geograf.cz).
4.3.1.4 Maďarsko
57 % rozlohy země tvoří orná půda a dalších 13 % pastviny. Pro výborné klimatické i půdní podmínky a dlouholetou tradici hraje zemědělství i potravinářský průmysl stále důležitou roli v maďarském hospodářství. Ačkoliv objem exportu agrárních komodit poklesl,
zahraniční
obchod
s
potravinami
vykazuje
stále
kladnou
bilanci.
Přesto se význam zemědělství v celkové ekonomice země v uplynulých deseti letech snížil. V maďarském zemědělství převažují velmi malé subjekty. Kvalita plodin, a to nejen obilovin, ale i dalších, jako je víno, ovoce a zelenina, je daná zejména výbornými přírodními podmínkami. Klesá podíl plodin, jejichž pěstování je náročnější na lidskou práci. V rostlinné výrobě jsou nejdůležitější obiloviny, zejména kukuřice a pšenice. Z ostatních cereálií je nejvýznamnější ječmen. Z roku na rok se zvyšuje plocha osetá tritikalem. Důležitou skupinou jsou olejniny — kde se projevuje vzrůstající poptávka zejména po slunečnici a řepce. Maďarsko má výborné přírodní podmínky, které dovolují pěstovat až 20 druhů ovoce a 40 druhů zeleniny. Ze zeleniny se převážně pěstuje jen asi deset druhů, a to zejména ty, které požaduje konzervárenský průmysl. Jde hlavně o sladkou kukuřici, cibuli, zelí, papriky, hrášek, okurky, rajčata či mrkev a další kořenovou zeleninu. Z ovoce tvoří naprostou většinu jablka, daleko méně se pěstuje různých druhů švestek, višní, broskví, hrušek či meruněk. Vynikající přírodní podmínky, vzrůstající domácí spotřeba vína i známková vína zavedená nejen na domácích, ale také na zahraničních trzích dávají dobré předpoklady pro rozvoj sektoru. Jako nevýhodu vidí Maďaři nízký podíl světově známých červených odrůd, o které má zájem trh, vysoké stáří vinic, převahu malých vinic, poměrně nízký a nevyrovnaný průměrný výnos, nedostatečnou integraci malých producentů
47
a skutečnost, že jen málo vinařských podniků používá moderní technologie. Země má poměrně velkou tradici v chovu ovcí. Dále se chová skot, prasata, drůbež (Alterová, 2004).
4.3.2 Venkovská turistika
Venkovský cestovní ruch se rozvíjí mimo oblasti rekreačních a turistických center i mimo oblasti městského osídlení. Zahrnuje rekreační pobyty ve vesnickém osídlení a mimo něj. Převážně je však vázán na venkovské osídlení spjaté se zemědělstvím a životem na venkově. Zahrnuje tedy všechny činnosti účastníka cestovního ruchu v prostředí venkova. Venkovský ruch má celou řadu podob. Formy venkovského turismu: •
Agroturistika, rozvíjí se v zemědělských oblastech,
•
Zemědělský turismus, rozvíjí se ve farmářských oblastech,
•
Naturalistický (přírodovědecká) turismus, rozvíjí se v „přírodě“, zaměřuje se na získávání znalostí o přírodě.
•
Turismus s pozorováním fauny a flory, rozvíjí se v oblastech, které se vyznačují bohatou biodiverzitou,
•
Pěší turistika, pěší trasy v přírodě,
•
Venkovský sportovní turismus, jízda na koni, cyklistika, rafting atd.,
•
Turismus se zaměřením na exkurze a pamětihodnosti, pokud se výlety pořádají ve venkovských oblastech,
•
Dobrodužný turismus, boj o přežití, výpravy do nepřístupných oblastí, pěší túry v kaňonech, lesích, pouštích a v divoké přírodě, •
Formy kulturního turismu, zdravotní turistika, vzdělávací turismus, náboženský
turismus, relaxační turistika, pokud se organizuje ve venkovské oblasti, •
Ekoturistika (Prskavcová, 2007).
Agroturistika je specifickou formou venkovské turistiky. Vedle bezprostředního využívání
přírody
a
krajiny
venkova
je
charakteristická
přímým
vztahem
k zemědělským pracím nebo stavbám se zemědělskou funkcí. Je provozována
48
podnikateli v zemědělské prvovýrobě, jako vedlejší doplňková činnost sloužící k získání dodatečných finančních prostředků s tím, že zemědělská výroba by měla být dominantní. Tento způsob turismu by měl být šetrný k přírodě, umožňuje rozvoj českého venkova a pomáhá řešit nezaměstnanost v obcích (Pourová, 2002).
Význam venkovské turistiky pro obce: •
Finanční přínos,
•
Stabilizace obyvatel, zvláště mladých a rodin,
•
Zlepšení ekonomické a sociální situace v obci,
•
Rozvoj nebo zlepšení kulturních a společenských aktivit,
•
Podnícení zájmů o rozvoj infrastruktury i mikrostruktury,
•
Obec se dostane do povědomí turistů, za příznivých okolností se stane známou a stoupá její návštěvnost.
Význam venkovské turistiky pro farmáře: •
Doplňkové zdroje příjmu,
•
Využití volné kapacity pracovní síly v rodině,
•
Zatraktivnění činností na farmě,
•
Společenská prezentace,
•
Motivační aspekt pro rodinného nástupce na farmě,
•
Omezení odchodu mladých rodinných příslušníků mimo obec,
•
Využití a finanční zhodnocení volných ubytovacích kapacit nebo prostorů,
•
Využití půdy, vody, lesů, přírodních útvarů na vlastních pozemcích nebo pozemcích obce dalším způsobem, k rekreaci a odpočinku hostů.
Význam venkovské turistiky pro turisty: •
Hledají klid, pohodu, návrat k přírodě,
•
Zajímá je životní styl a filosofie rolníka,
•
Poznávají své „kořeny“,
49
•
Mohou si sami opatřit lesní plody, zakoupit čerstvé ovoce, zeleninu, domácí výrobky,
•
Vyzkoušet si dovednost při zemědělských pracích,
•
Posouzení finanční náročnosti dovolené na statku (farmě) (http://www.mmrvyzkum.cz).
Negativní aspekty agroturistiky
Agroturistika nemá pouze samá pozitiva. Objevuje se i řada problémů, které s agroturistikou souvisejí. Ty se zejména týkají: •
Konkurence v rozložení a využívání pracovních sil, hlavní sezona cestovního ruchu je prakticky shodná s hlavní sezonou v zemědělství,
•
Konkurence z hlediska umístění volného kapitálu,
•
Přetěžování žen-farmářek,
•
Možný je i negativní dopad na životní prostředí (např. poškození polní cesty, odpadky),
•
Příliš velká návštěvnost a nepřizpůsobení se původní vesnické sociální struktuře může znamenat stres pro farmáře,
•
Může dojít k úbytku půdy v důsledku výstavby ubytovacích zařízení či dalších součástí infrastruktury cestovního ruchu (Pourová, 2002).
4.3.2.1 Česká republika
Z historie je známo, že za první republiky a ještě několik let po 2. světové válce bylo v České republice zvykem jezdit o prázdninách na letní byt na venkov. Pro hostitele byl tento příjem doplňkem k jeho hospodářské činnosti, velmi vítaným, neboť přicházel v období před sklizní, kdy byl vždy nedostatek volných finančních prostředků. V průběhu kolektivizace došlo v zemědělství k radikálním změnám. Většina selských usedlostí se postupně měnila na rodinné domy. Letní hosté vyhledávali ke koupi vhodné chalupy a život vesnice dostával jiný směr. Zmizela většina
50
zavedených, prosperujících farem, došlo k omezení tradičních selských a venkovských řemesel, pomalu se stíraly specifické znaky jednotlivých vesnic a území. Agroturistika zaznamenává velký rozmach od počátku 80 let. Stále více Evropanů upouští od způsobu trávení dovolené v hotelových komplexích (Mazánek, 1996). V České republice začalo k postupnému rozvoji agroturistiky docházet krátce po revoluci. Současně dochází k oživení venkova turistickým ruchem a tím i k podpoře růstu pracovních příležitostí v oblasti řemesel, obchodních aktivit a pohostinství. Agroturistiku je možné realizovat ve všech přírodních podmínkách s výjimkou pánevních oblastí, silně industrializovaných center, oblastí s vysokou devastací přírody, jako důsledku průmyslových a těžebních činností. Tato podnikatelská činnost má význam, jak již bylo poznamenáno, zejména pro oblasti zemědělsky málo produktivní, kde je nutné vzhledem k udržení osídlení a určité úrovně krajiny poskytnout obyvatelstvu možnost dodatečných příjmů (http://www.mmr-vyzkum.cz) Přesný počet agrofarem u nás není zatím znám a v současné době se odhaduje na několik stovek. Pro úspěšné provozování agroturistiky v české republice je vhodné využít bohatých zahraničních zkušeností zejména středoevropských zemí, které svými přírodními a kulturními podmínkami jsou naší republice nejbližší.
4.3.3 Hlavní typy agroturistiky v zahraničí
Zemědělec se na turistickém ruchu podílí buď jako producent potravin nebo jako poskytovatel služeb, případně jako kapitálový investor. Podle toho, které z uvedených forem stojí v popředí, je možno rozlišit tři hlavní typy agroturistiky. •
Labužnická nebo gastronomická turistika – Zde stojí v popředí přímý odbyt regionálních
specialit
vlastními
hosty,
stalým
okruhem
odběratelů
nebo restauracemi. Tato forma agroturistiky může být spojena s poskytováním zpracovaných vlastních produktů. Uvedený typ agroturistiky převládá v zemích Středozemí,
51
•
Turistika s poskytováním přístřeší – typickým příkladem je ,,dovolená na selském dvoře“, při čemž farmář neposkytuje pouze nocleh, ale i další služby uspokojující potřeby návštěvníka, za účelem získání vedlejšího příjmu,
•
Skandinávský typ agroturistiky s důrazem na pronajímání, buď s malým poskytováním služeb, nebo bez jakýchkoliv služeb. •
Pronajímání kempinkových ploch – kapitálově extenzivní typ agroturistiky,
•
Pronajímání prázdninových domů nebo bytů s vlastním zásobováním pronajímatele – kapitálově intenzivní typ agroturistiky.
Tato forma agroturistiky se v posledních letech rozšiřuje i do klasických zemí agroturistiky střední Evropy, především z důvodu pracovního ulehčení (Pourová, 2002).
4.3.3.1 Rakousko
Cestovní ruch v Rakousku hraje v národním hospodářství velmi důležitou roli. Vytváří 8,7% hrubého domácího produktu. Pokud zahrneme veškerý průmysl volného času, stoupne podíl na tvorbě hrubého domácího produktu na 16,3 % (http//: www.eurogites.com). Rakousko je považováno za zakladatele agroturistiky. Země, která patří mezi 5 turisticky nejvyspělejších zemí světa (po USA, Francii, Španělsku, Itálii a Velké Británii). V Rakousku se agroturistika rozvinula jak v oblastech alp, tak i v oblastech nížin. Prvními průkopníky byli sedláci z Dolního Rakouska. Turistický průmysl je v Rakousku organizován na úrovni jednotlivých spolkových zemí. V každé zemské vládě byl zřízen odbor turistické ruchu V hlavních městech jednotlivých zemí pracují regionální zemské cestovní kanceláře. Turistická organizace s celorakouskou působností, která je především zaměřená na marketing, se nazývá “Österreich Werbung” nebo“Austria Info” (Moravec, 2007). V Rakousku převládá dovolená na selském dvoře s intenzívním poskytováním služeb, ale zvolna narůstá i podíl prázdninových bytů. Agroturistika je zde organizována na bázi soukromého podnikání farmářů převážně jako doplňková aktivita na zvyšování příjmů. Zdejší zkušenosti ukazují, že venkovská turistika v určitém regionu se vyvíjí
52
paralelně se všeobecnými turistickými trendy, to znamená, že agroturistika zaznamenává největší rozvoj tam, kde je i všeobecná turistika na výši. Naopak málo vyvinutá turistická území jsou i pro agroturistiku nevyvinutá (Moravec, 2007). Příjem z cestovného ruchu na tvorbě hrubého domácího produktu se ročně pohybuje kolem 14%. Zkušenosti ukázaly, že je farmy z hlediska agroturistického podnikání nemohou samotné dobře rozvíjet, a proto se v jednotlivých krajích vytvořila tzv. Sdružení hostitelů, jejichž členové si mezi sebou vyměňují zkušenosti, pořádají společné semináře, školení a různé akce. Sdružení hostitelů jednotlivých krajů jsou dále spojena v ,,Zemském svazu“, ten odpovídá za propagaci, zajišťuje rezervace a navštěvuje mezinárodní výstavy a veletrhy cestovního ruchu. Úspěch agroturistického byznysu v Rakousku je také zaručen díky úspěšné vládní politice (Pourová, 2002).
4.3.3.2 Německo
V 50 letech stálo Německo před problémem, jak zachovat územní prostor venkova a přitom vytvořit pro jeho obyvatele dobré životní podmínky. Vesnice se díky venkovské turistice staly hezčími atraktivnějšími a ekonomicky zdravými. Rozvoji cestovního ruchu je v Německu věnována velká pozornost. Venkovská turistika je součástí programu rozvoje venkova, který je oficinálním vládním programem. Uvedená aktivita je důležitá zejména pro zemědělství, pro které představuje další doplňkový za realizaci zemědělských produktů přímo na zemědělské usedlosti. V rámci agroturistiky se jedná o tzv. dovolenou na selském dvoře. Která se nejvíce rozvíjí v podmínkách spolkového státu Bavorsko a MecklenburgVorpommern. Zdroj příjmů umožňuje využití rodinných příslušníků. Rozvoj agroturistiky je řízen „Ředitelstvím pro rozvoj venkova‘‘. Významná je soutěž obcí v zlepšování životního prostředí, ve zkrášlování obcí, obnově fasád domů, záchraně historických památek atd. Tato forma soutěže současně přispívá i pro vytvoření dobrých podmínek pro pobyty turistů na bavorském venkově. Na zřízení agroturistických objektů poskytují státní orgány Bavorska dotace do výše 15 % investičních nákladů na modernizaci a rekonstrukci. Dále se poskytuje bezúročná půjčka (http//: www.eurogites.com). Bavorští podnikatelé v agroturistice jsou členy zájmových sdružení, která
53
především zabezpečují pro své členy společnou propagaci, kontrolu kvality poskytovaných služeb a kontrolu stanovených cen za poskytované služby. Hlavním zdrojem informací o možnostech dovolené na rodinných farmách jsou informační katalogy, které se vydávají v jednotlivých regionech Bavorska. Náklady na vydávání katalogu hradí stát a z části rolníci ve stanovených poplatcích pro svá sdružení. V zájmu dodržování stanovených kritérii kvality pro poskytování služeb cestovního ruchu na zemědělských farmách v Bavorsku uděluje “Značka kvality“. Turisté jsou v době pobytu na selském dvoře pojištěni. Provozovatel agroturistiky je povinen vést knihu hostů (Pourová, 2002).
4.3.3.3 Maďarsko
Již ve třicátých letech až do počátku druhé světové války bylo běžným jevem vidět turisty na selském dvoře. V tomto období bylo pohostinství v Maďarsku mnohostranné a na vysoké úrovni Pak nastala odmlka. Pozdější politický vývoj měl na tuto formu turismu stejný dopad jako v ČR. Znovuzakládání venkovského cestovního ruchu v Maďarsku se odvíjí od 70. let minulého století, kdy se touto problematikou začali zabývat různé instituce. Mezi ně patřily Zemědělská univerzita V Godollo a regionální centra Maďarské akademie věd v Pesci, Miskolce, Békéscsabe. Byl proveden výzkum rozvoje regionů, zmapován turistický potenciál a ekonomický efekt venkovské turistiky. V roce 1989 bylo založeno„Maďarské sdružení venkovských hostitelů“, které vyvinulo značnou iniciativu a tlak na všechny správní složky (parlament, vládu, obecní úřady apod.) v zájmu obnovení agroturistiky na venkově. Návrh„Sdružení“ obsahoval postup a cíle, jak situaci řešit včetně soustavného informování obyvatel v médiích.
(www.mmr-vyzkum.cz). V roce 1994 vznikla “Maďarská turistická federace“, která se stala členem Evropského svazu venkovské turistiky a dovolené na selském dvoře (Eurogites). Jako člen sdružení je Maďarsko zařazeno do mezinárodní reservační sítě a to informačního systému, ten může zabezpečit vyšší standard nabízených služeb. V celém Maďarsku bylo vybráno asi čtyřicet vesnic, které se z hlediska venkovské
54
turistiky jevily jako atraktivní a zajímavé. Důraz byl kladen na možnost obnovy lidových řemesel. První oblast byla Hortobagyské pusty, známe svým chovem dobytka, pastevním chovem skotu, ovcí, koní a typickou architekturou. Druhou byla oblast vinohradnická se sběrem hroznů a tradičními slastnostmi. Maďarské ministerstvo zemědělství považuje rozvoj venkovské turistiky za základ využití zdrojů venkova pro jeho ekonomický rozvoj a pro zachování kulturní krajiny země (http//: www.eurogites.com).
55
5 VÝSLEDKY
5.1 Česká republika
Zemědělství dnes již není vnímáno pouze jako zdroj potravin, ale stává se nedílnou součástí formování venkovského prostoru v širokém slova smyslu. Zásadní změny v českém zemědělství proběhly v 90. letech minulého století. České zemědělství se od roku 2004 nachází v prostředí jednotného trhu Evropské unie a její Společné zemědělské politiky. Venkovská turistika prožívá v posledních letech v České republice. Bohatý přírodní, historický a kulturní potenciál vždy předurčoval Českou republiku k intenzivnímu využívání pro turistiku a cestovní ruch. Rozvoj venkovské turistiky patří mezi důležité nástroje ekonomického oživení regionů.
Tabulka 4 SWOT analýza Česká republika (zdroj: vlastní práce) Slabé stránky zemědělství
Silné stránky - zemědělství 1. Prověřená tradice,
1. Následky kolektivizace zemědělské
2. Historická součást krajiny,
výroby,
3. Typické odvětví národního
2. Monokultury,
hospodářství,
3. Velkovýroba,
4. Kvalitní zemědělská produkce,
4. Okyselování a utužování půd,
5. Výhodná poloha ve střední Evropě,
5. Zvýšený podíl nezemědělsky obhospodařovaných ploch,
6. Stabilita zemědělství, 7. Obliba tuzemských potravin,
6. Nedostatek kapitálu v celém
8. Relativně vzdělaná zemědělská
zemědělském sektoru a ve venkovské
populace,
ekonomice,
9. Vhodná velikostní struktura
7. Chybějící reformy, 8. Nízké mzdy a nízké výkupní ceny,
zemědělských podniků, 10. Diversifikovaná zemědělská
9. Tendence k “industriálnímu”
produkce,
zemědělství
11. Kvalitní produkce chmele.
10. Nestabilní struktura zemědělských
56
podniků, 11. Snižování biodiverzity. Ohrožení - zemědělství
Příležitosti - zemědělství 1. Využití dotační polity státu,
1. Tlak světového trhu,
2.
2. Růst zemědělské produkce (s nižší
Možnosti nabízené EU,
3. Výhodná geografická poloha,
přidanou hodnotou),
4. Otevřený evropský trh,
3. Nedostatečná podpora
5. Ekologické zemědělství,
mimiprodukčních funkcí zemědělství,
6. Rostoucí atraktivita venkovské
4.
Úbytek kvalifikovaných pracovníků,
turistiky, potenciál pro rozvoj
5. Záplavy,
agroturistiky i mimo tradiční
6. Vylidňování venkova,
turistické oblasti,
7. Stárnutí zemědělské populace.
7. Využití velikostní struktury zemědělských podniků z hlediska rozvoje produktivity a konkurenceschopnosti zemědělství.
Slabé stránky - venkovská turistika
Silné stránky – venkovská turistika 1. Výhodná geografická poloha,
1. O agroturistické podnikání není zatím zájem,
2. Přírodní a kulturní bohatství, venkovské krajiny,
2. Nedostatek vhodných farem pro tento druh turismu,
3. Příznivá cena pobytu, 4. Relativně rychlá reakce na změny
3. Tam, kde farmy jsou, nejsou ve zcela vhodných stavech,
po roce 1989 v rozvoji a řízení
4. Špatný stav místních komunikací a cyklostezek, lesních cest,
cestovního ruchu.
5.
Nízká kvalita služeb cestovního ruchu,
6. Nedostatečná propagace, 7. Nízké příjmy,
57
8.
Malá jazyková vybavenost personálu,
9.
Malý podíl zaměstnanosti
ve venkovském cestovním ruchu s evropským srovnáním. Ohrožení – venkovská turistika
Příležitosti – venkovská turistika 1. Pro místní podnikatele může rozvoj, agroturistiky a venkovního turismu znamenat příležitost pro dodatečné zisky,
1. Zahraniční farmy a zahraniční formy agroturistiky jsou stále na vyšší úrovni, 2. Místní farmáři se nebudou chtít přizpůsobit a naučit novým způsobům využití jejich farmy,
2. Posílení postavení České republiky, 3. Spolupráce příhraničních regionů, 4. Pokračující zájem zahraničních turistů o Česko,
3. Nedostatek kapitálu pro další rozvoj podnikání, 4. Malý zájem občanů o podnikání ve službách na venkově.
5. Podpora podnikání ve venkovském cestovním ruchu a tvorba nových pracovních míst.
5.2 Rakousko
V porovnání s jinými evropskými zeměmi převažuje v rakouském zemědělství drobné podniky. Pouze 6 % farem hospodaří na ploše větší než 50 ha, v české republice to je 14,2 %. 80 % rozlohy Rakouska je ve vlastnictví zemědělců, dvě třetiny farem se nacházejí v horských nebo znevýhodněných oblastech. Zemědělci zajišťují ve venkovských oblastech více než 20 % plných pracovních úvazků, jejich práce tím, že zachovává a udržuje kulturní krajinu, pozitivně ovlivňuje například turistiku. Rakouští farmáři tak přispívají k životaschopnosti venkovských regionů (Šarapatka a Niggli, 2008). Rakousko patří mezi šest turisticky nejvyspělejších zemí světa. V poslední době se stala dovolená na zemědělských farmách velmi významnou součástí rakouské turistiky. Stát tyto aktivity cíleně podporuje.
58
Tabulka 5 SWOT analýza Rakousko (zdroj: vlastní práce) Silné stránky - zemědělství
Slabé stránky - zemědělství
1. Prověřená tradice,
1. Špatné přírodní podmínky,
2. Vysoký podíl trvale travních porostů,
2. Konzervativní zemědělci,
3. Silný politický vliv,
3. Nízké procento zemědělské půdy,
4. Povinné členství v agrární komoře,
4. Mizení malých farem.
5. Tradice pastevního způsobu chovu, 6. Tradice zemědělského obhospodařování půdy i v méně příznivých podmínkách, 7. Vysoká produktivita a kvalitní produkty, 8. Nadprůměrné zastoupení ekologického zemědělství, 9. Podpora mimoprodukčních funkcí zemědělství, 10. Tendence k šetrnému způsobu hospodaření, 11. Zajištění environmentálních standardů. Příležitosti - zemědělství
Ohrožení - zemědělství
1. Využití dotační politiky státu,
1. Tlak světového trhu,
2. Možnosti nabízené EU,
2. Růst zemědělské produkce (s nižší
3. Otevřený evropský trh,
přidanou hodnotou),
4. Podpora malého a středního
3. Zanikání malých farem,
zemědělského podnikání,
4. Změny na světových trzích nebo
5. Pokračující rozvoj venkovského
v politice EU.
cestovního ruchu, 6. Zefektivnění prodeje ,,ze dvora“, 7. Ekologické zemědělství, 8. Podpora zemědělského hospodaření v méně příznivých podmínkách.
59
Silné stránky – venkovská turistika
Slabé stránky – venkovská turistika
1. Dlouhá historie venkovské turistiky,
1. Existence mnoha velmi malých
2. Zachování původního specifického
obcí - roztříštěná koordinace
rázu venkovského osídlení,
cestovního ruchu.
3. Velmi kvalitní životní prostředí, 4. Vysoký rekreační potenciál krajiny, 5. Atraktivní turistická destinace, 6. kulturně historické zajímavosti, 7. velká koncentrace chráněných území. Příležitosti – venkovská turistika
Ohrožení – venkovská turistika 1. Pomalý úpadek lidových řemesel
1. Rostoucí zájem o pobyty na venkově,
na venkově.
2. Rozvoj tradičních venkovských oblastí, 3. Využití tradice venkovské turistiky, 4. Využívání produktů místních farmářů.
5.3 Německo V době poválečného rozdělení země se hospodářský vývoj v obou částech ubíral různými směry. Spolková republika Německo se rozvíjela podle zásad tržního hospodářství. Německá demokratická republika budovala centrálně plánovanou ekonomiku. Podobně jako i v dalších vyspělých zemích EU je význam zemědělství při tvorbě hrubého domácího produktu minimální. Produktivita německých zemědělců je velmi vysoká, což je dáno vysokou mechanizací a organizací práce. Zdravé pobyty na venkově jsou dnes považovány za jednu z hlavních příležitostí rozvoje cestovního ruchu, který může napomoci zastavit nežádoucí vylidňování venkova a iniciovat pozitivní trendy ve smyslu setrvalého rozvoje.
60
Tabulka 6 SWOT analýza Německo (zdroj: vlastní práce) Silné stránky - zemědělství
Slabé stránky - zemědělství
1. Intenzivní modernizace,
1. Nízký
2. Významný producent mléka,
podíl
osob
pracujících
v zemědělství,
vepřového masa, řepky olejky,
2. Málo kvalitních půd,
3. Existující potenciál pro zvýšení
3. Značná
rozdílnost
úrodnosti
půd
z hlediska územního členění,
produktivity práce a konkurenceschopnosti,
4. Přetrvávající rozdíly mezi oběma částmi sjednoceného Německa.
4. Významný producent chmele, 5. Kvalitní piva, 6. Vyspělé lesnictví, 7. Vysoký podíl lesů na celkové ploše.
Příležitosti - zemědělství
Ohrožení - zemědělství
1. Velký potenciál dřevařského
1. Změny na světových trzích nebo
průmyslu,
v politice EU,
2. Využití kvalitního chmele
2. Další zvyšování nezaměstnanosti
pro kosmetické a lékařské produkty,
přechodem na extenzivní formy
3. Výroba nových druhů piva, 4.
hospodaření,
Rostoucí poptávka spotřebitelů
3. Celkový úpadek venkova.
po kvalitních a bezpečných potravinách. Silné stránky – venkovská turistika
Slabé stránky – venkovská turistika 1. Velká rozdílnost ve struktuře služeb
1. Bohatý kulturně-historický potenciál, 2. Rozmanitost a relativní zachovalost
mezi jednotlivými oblastmi,
venkovských sídel a krajiny,
2. Hrdost národního jazyka.
3. Pozitivní obraz země u sousedů, 4. Velmi kvalitní přírodní a životní prostředí, 5. Krajinný ráz vhodný pro cestovní ruch,
61
6. Tradice podnikání a příznivé podnikatelské klima. Příležitosti – venkovská turistika
Ohrožení – venkovská turistika
1. Pestré prostředí k rozvoji
1. Vylidňování venkova.
venkovského cestovního ruchu, 2. Podpora podnikání v cestovním ruchu a tvorba nových pracovních míst, 3.
Bezpečná destinace v EU.
5.4 Maďarsko
Maďarsko je velmi úrodnou zemí, protože zde převládají černozemní půdy. Obdělává se 57 % území (2. místo v Evropě), louky a pastviny pokrývají 13 %. Maďarská městečka mají poměrně vysoký podíl zemědělského obyvatelstva. Díky malému množství srážek je pro Maďarsko typická step – pusta dnes intenzivně zemědělsky využívaná. Přibližně jedna desetina rozlohy země je chráněnou oblastí, veřejným národním parkem či chráněným krajinným územím. Maďarský venkov nabízí bohaté možnosti pobytů spojených s výlety na kole, sportovní a fitness programy, lázeňské kúry.
Tabulka 7 SWOT analýza Maďarsko (zdroj: vlastní práce) Silné stránky - zemědělství
Slabé stránky - zemědělství
1. Tradice v zemědělství a v oborech
1.
na něj navazující obory,
výroby,
2. Vysoký podíl orné půdy,
2.
3. Dobré podmínky pro zemědělskou
Nedostatečná atraktivita zemědělství pro mladé a kvalifikované lidi,
výrobu, 4.
Následky kolektivizace zemědělské
3.
Kvalitní vinařství,
Zastaralé technické a technologické vybavení,
5. Atraktivnost zemědělských produktů.
4.
Chátrání zemědělských objektů z důvodu nedostatku financí,
5.
62
Teprve se rozvíjející povědomí
o zajišťování environmentálních standardů. Příležitosti - zemědělství
Ohrožení - zemědělství
1. Rozvoj vinařského sektoru,
1. Změny na světových trzích nebo
2. Výroba kvalitních vín,
v politice EU,
3. Obnova sadů tradičních odrůd ovoce,
2. Odchod zemědělsky vzdělaných osob,
4. Dobré klimatické předpoklady pro
3. Neatraktivnost zemědělství u mladých
rozvoj konkurenceschopného
lidí,
zemědělství.
4. Nedostatečná podpora mimiprodukčních funkcí zemědělství.
Silné stránky – venkovská turistika
Slabé stránky – venkovská turistika 1. Špatný stav silnic a místních
1. Velmi silný potenciál historických, přírodních, kulturních a sportovních
komunikací,
atraktivit, 2.
Příznivé ceny ubytovacích zařízení,
3.
Zachovalý venkovský ráz osídlení.
2. Nepěkný vzhled nemovitostí a zemědělských objektů, 3. Chybí zájem o určité typy podnikáníspecifické pro rozvoj venkova.
Příležitosti – venkovská turistika
Ohrožení – venkovská turistika
1. Potenciál pro rozvoj venkovského
1. Malá podpora rozvoje venkova ze strany státu, 2. Nedostatek financí na nákladnější investiční projekty.
cestovního ruchu (např. vinařského), 2. Využití existujících chovů koní k rozvoji agroturistiky, hippoterapie, 3.
Rozvoj služeb pro turisty.
5.5 Srovnání vybraných specifik s Českou republikou Zemědělství v České republice je nedílnou součástí hospodářství. Naše přírodní předpoklady pro zemědělství lze označit jako průměrné. Zemědělská půda zaujímá více než polovinu rozlohy české republiky. Nejvyšší zastoupení má v nejnižších a nejúrodnějších polohách, ale v malé míře zasahuje až do výšek 1000 m.n.m. Její největší část připadá na ornou půdu, i když její rozloha klesá. Zvětšuje se plocha trvalých travních porostů. Počet pracovníků pracující v zemědělství má stále klesající
63
tendenci. V zemědělství jsou dnes zaměstnána asi 6 % obyvatelstva. Ekologické zemědělství je nedílnou součást česká agrární politiky. Ekologické zemědělství se v České republice pozvolna rozvíjí. Pomalu se zvyšuje počet biofarem, který se v současné době pohybuje kolem 2 500. Podíl ekologického zemědělství na celkové výměře zemědělské půdy přesahuje 9 %. Od vstupu České republiky do EU se výrazně zvýšil dovoz biopotravin. Většina biopotravin se dováží z Německa, Rakouska, Itálie. Zemědělství dlouhodobě zajišťuje plnou soběstačnost ve výrobě hlavních komodit a společně s lesním a vodním hospodářstvím, potravinářstvím a všemi dalšími navazující obory, jsou historicky významnými odvětvími. České zemědělství se vždy snažilo o optimální možné využití osvědčených pozitivních poznatků a zkušeností.
Agroturistika je v řadě vyspělých zemí Evropy rozvíjena již dlouhou
dobu. Přináší majitelům rodinných farem vedlejší zdroj příjmů a tak podporuje jejich podnikatelskou stabilitu a prosperitu. Rozvoj agroturistiky je v zahraničí přímo i nepřímo podporován státem a zájmovými organizacemi a je i legislativně ošetřen. V České republice se agroturistika nerozvíjí obdobně, jako je tomu v zahraničí. Příčiny můžeme hledat především v odlišném vývoji českého zemědělství v minulých desetiletích a v současné nedostatečné podpoře zemědělských podniků u nás ve srovnání se zeměmi Evropské unie (Pourová, 2002). Tendence využívat volný čas ve venkovském prostředí se v některých zemí světa traduje již několik desítek let. Člověk stále častěji vyhledává kvalitní životní prostředí, relaxaci, klid, spojení s přírodou. Celkově lze konstatovat, že v každé zemi jsou různé podmínky pro rozvoj venkovského cestovního ruchu. Rozvoj agroturistiky je v některých zemích přímo nebo nepřímo podporován státem a zájmovými institucemi, často také bývá i legislativně ošetřen Ze SWOT analýzy Rakouska vyplívá, že patří dlouhodobě mezi jednu z nejčistších a nejkrásnějších zemí Evropy. Řadí se mezi jedny z „nejzelenějších“ států v Evropě. Již ve 30. letech minulého století konala vědecká jednání na téma obnovy vesnice. Na rozdíl od české republiky je míra zapojení farmářů do ochrany životního prostředí a do realizace společné zemědělské politiky v Evropě jedinečná. Výhodou rakouského zemědělství je, že má více politického vlivu. Členství v rakouské agrární komoře je povinné a mnoho poslanců ze zemědělství pochází. Jeden z problémů rakouského zemědělství činí mizení malých farem. Přestože se vláda snaží malé farmy různými opatřeními udržet, postupně zanikají. Je to zejména
64
v Burgenlandu, který leží na hranicích s Maďarskem a kde převažují malá hospodářství. Rakousko je považováno za kolébku ekologického zemědělství, kde byl Rudolfem Steinerem roku 1924 vytvořen nový filozofický systém hospodaření. Co se týká venkovského cestovního ruchu, má Rakousko velmi silnou pozici, a je považováno za zakladatele venkovské turistiky a agroturistiky. Rakouská vláda svoji politikou podporuje rozvoj agroturistiky. Vedle rozsáhlého systému finančních podpor byla vytvořena dobře fungující organizační struktura. Německo je vysoce rozvinutý průmyslový stát s vyspělým zemědělstvím, patří k hospodářsky k nejvyspělejším státům Evropy. Stále přetrvávají rozdíly ze sjednocení západních spolkových zemí a východních oblastí země. První zmínky týkající se obnovy venkova se v Německu objeví na počátku 60. let minulého století. Občané dbají stejně jako v Rakousku na kvalitní životní prostředí a jsou si vědomi důležitosti jeho ochrany. Z pohledu zemědělství je výkonnou zemí, ovšem mnoho potravin se musí dovážet. Při zemědělské výrobě postupuje dle environmentálních standardů. Německo proslulo stejně jako Česká republika, výrobou piva. Co
se
týká
venkovského
cestovního
ruchu,
nepatří
Německo
mezi nejnavštěvovanější země. Toto prvenství si udržuje Rakousko. Potenciál, podmínky a finanční prostředky Německo pro rozvoj venkovské turistiku bezesporu má. Značným problémem Německa je, že stále existují jisté rozdíly mezi západní a východní částí země. Maďarsko stejně jako Česká republika prošlo socialistickým režimem. Jeho následky stejně jako v České republice jsou stále patrné. Obnova venkova v Maďarsku započala ve druhé polovině 80. let minulého stolení v pohraničních regionech s Rakouskem. Tak jako v České republice hraje i v Maďarsku důležitou úlohu zemědělství. To má v obou zemích dlouhou tradici. S porovnáním s Českou republikou je Maďarsko velmi úrodnou zemí, převažují velmi kvalitní půdy a velká rozloha orné půdy. Díky příznivým klimatickým podmínkám se v Maďarsku daří mnoha plodinám. Co se týká environmentálních standardů a přístupu k ochraně životního prostředí vychází Česká republika lépe. Situace související s venkovským cestovním ruchem byla v Maďarsku obdobná jako v České republice. V dnešní době dochází k rozvoji venkovského cestovního ruchu. Maďarsko má díky své historii, tradicím a podobě venkova turistům co nabídnout a stává se vyhledávaným místem pro trávení dovolené.
65
9 ZÁVĚR Předmětem práce je analýza venkovského prostoru České republiky a jeho srovnání s vybranými zeměmi Evropské unie. Úmyslně byly zvoleny země střední Evropy – Rakousko, Německo a Maďarsko. Společnými srovnávacími ukazateli bylo zemědělství a venkovský cestovní ruch.
Venkov tvoří v České republice asi 80 % rozlohy státu a žije zde 40 % obyvatel a je jeho nedílnou součástí. Český venkov prošel mnoha změnami. Důležitým mezníkem ve vývoji českého venkova byl nástup průmyslové revoluce v 19 století a období po druhé světové válce. Po změně politického režimu se charakter venkova po roce 1990 začal ubírat jiným směrem. Pro dnešní venkov není charakteristická pouze zemědělská činnost, která byla vždy hlavní součástí venkova. Dnes venkov zastupuje mnoho jiných funkcí a rozdíly mezi městem a venkovem jsou v jistých směrech stírány. Zemědělství má ve zvolených zemích silnou tradici a je součástí národního hospodářství. Nejvhodnější přírodní podmínky pro zemědělskou výrobu jsou v Maďarsku. Rakousko má z vybraných zemí nejméně vhodné přírodní podmínky, ale díky politice států, tradici venkova, ochraně životního prostředí a postavení zemědělství ve společnosti je na vysoké úrovni. Společnou hrozbou je situace evropského a světového trhu a také dovoz levných potravin. Podstatný rozvoj venkovské turistiky v evropských zemích nastal v 80. letech minulého století, v České republice dochází k jejímu rozvoji hned po revoluci. Venkovská turistika má nejdelší tradici v Rakousku, které je jejím zakladatelem. Jsou zde vhodné podmínky pro její rozvoj. V současné době dochází v České republice k rozvoji alternativních způsobů turistiky. Mnoho lidí nachází oblibu trávení dovolené právě na venkovských usedlostech. Česká republika začíná být navštěvovanou zemí českými a zahraničními turisty. Ze zahraničních turistů, kteří si nejvíce oblíbili krásy České republiky, patří Holanďané. Český venkov si stále udržuje své tradiční postavení a pomocí politiky a dotačních titulů dochází jeho obnově a rozvoji.
66
7 SEZNAM LITERATURY BAŠE, M. Sídla s tavby na venkově. Praha:Česká technika: ČVUT, 2006. 80 s. ISBN 80-01-03390-2.
BEDNAŘÍKOVÁ, D., LEŠTINA, J. Možnosti spolupráce rakouských a českých příhraničních regionů. Acta Universitatis Bohemiae Meridionales . 2000, 1, s. 39 - 41. ISSN 1212-3285.
BINEK, J. Venkovský prostor a jeho oživení/Jan Binek a kol. Brno: Georgetown, 2007. 137 s. ISBN 80-251-19-5.
BOUSFIELD, J.; HUMPHREYS, R. Rakousko. Brno: JOTA, s.r.o., 2006. 660 s. ISBN 80-7217-407-X.
BRABEC, F., et al. Rakousko. Praha: Olympia, a.s., 1990. 80 s. ISBN 80-7033-090-2.
DOSTAL, J.; NOVÁKOVÁ, M. Maďarsko. Praha: Olympia, a.s., 2001. 152 s. ISBN 80-7033-712-5.
HAVRLANT, M., BUZEK, L. Nauka o krajině a péče o životní prostředí. Praha: SPN, 1985.
JAVŮRKOVÁ, J. Zemědělství Rakouska. Praha:Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, 1990. 104 s. ISSN 0862-3562.
LIPSKÝ, Z. Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Praha: Karolinum, 1999. 129 s. ISBN 80-7184-545-0.
MAJEROVÁ, V. Český venkov 2000, Základní údaje. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2002. 148 s. ISBN 80-213-0915-6.
67
MAJEROVÁ, V. Český venkov 2003, Situace před vstupem do EU. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2003. 209 s. ISBN 80-213-1121-5.
MAJEROVÁ, V. Český venkov 2005, Rozvoj venkovské společnosti. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2005. 163 s. ISBN 80-213-1274-2.
MAJEROVÁ, V. Český venkov 2008, Proměny venkova. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2009. 187 s. ISBN 978-80-213-1991-0.
MAZÁNEK, J. Agroturistika. Náš chov. 1996, 7, s. 38. ISSN 0027-8068.
MORAVEC, I., et al. Venkovská turistika v Rakousku, České republice a Francii. České Budějovice: Centrum pro komunitní práci, 2007. 69 s. ISBN 978-80-86902-50-0.
HEGINOGER, W. Obnova vesnice 2000. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj - ústav územního rozvoje, 2000. 40 s.
POUROVÁ, M. Agroturistika. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2002. 124 s. ISBN 80-213-0965-2.
SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování. Praha: Naděžda Skleničková, 2003. ISBN 80-903206-1-9.
ŠARAPATKA, B.; NIGGLI, U. Zemědělství a krajina - cesty k vzájemnému souladu. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008. 271 s. ISBN 978-80-244-1885-8.
ŠKODOVÁ PARMOVÁ, D. Agroturistika. České Budějovice: Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita, 2007. 92 s. ISBN 978-80-7394-009-6.
VEČEŘOVÁ, D. Biologické zemědělství v Rakousku. Náš chov. 2002, 6, s. 20-21. ISSN 0027-8068.
68
Zemědělství v České republice. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2002. 36 s. ISBN 80-7084-237-7.
ZSILINCSAR, W. Problém ochrany kulturní krajiny v rakouské spolkové zemi Štýrsko. Urbanismus a územní rozvoj. 1999, 6, s. 28. ISSN 1212-0855.
Internetové zdroje
Agroturistika - nový produkt cestovního ruchu. [online]. [cit. 2011-03-25]. Dostupné z WWW: <www.mmr-vyzkum.cz/INFOBANKA/DownloadFile/6263.aspx>.
ALTEROVÁ, L. Agroweb [online]. 2004 [cit. 2011-03-31]. Dostupné z WWW:
.
Cenia [online]. 2011 [cit. 2011-03-31]. Statistická ročenka životního prostředí. Dostupné z WWW: http://www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/CENMJG45KYBJ/$FILE/final_pdf_10.pdf>.
Ck neon [online]. [cit. 2011-04-09]. Dostupné z WWW: .
Czso [online]. 2011 [cit. 2011-03-19]. Dostupné z WWW: .
Dotace.nature [online]. [cit. 2011-03-31]. Program rozvoje venkova. Dostupné z WWW: .
Eagri [online]. [cit. 2011-03-31]. Program rozvoje venkova ČR na období 2007 - 2013. Dostupné z WWW: .
Eurogites [online]. [cit. 2011-04-09]. Dostupné z WWW: .
69
Europa [online]. [cit. 2011-03-25]. Dostupné z WWW: .
Euroskop [online]. [cit. 2011-03-31]. Dostupné z WWW: .
Geograf [online]. [cit. 2011-03-16]. Dostupné z WWW: .
Chi-ee.sk [online]. 2011 [cit. 2011-03-19]. Dostupné z WWW: .
Lidová-architektura [online]. [cit. 2011-03-31]. NÁŠ A EVROPSKÝ VENKOV. Dostupné z WWW: .
LIPSKÝ, Z., ROMPORTL, D. SPECIFICKÉ TYPY ČESKÉ VENKOVSKÉ KRAJINY. Spisy Zeměpisného sdružení [online]. 2009, 21, [cit. 2011-04-03]. Dostupný z WWW: . ISSN 1214-9012.
Novinky [online]. 2011 [cit. 2011-03-31]. Dostupné z WWW: .
Ochrana přírody [online]. [cit. 2011-03-25]. Evropská úmluva o krajině. Dostupné z WWW: .
PERLÍN, R. Venkov, typologie venkovského prostoru [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2008. [cit.2011-02-17]. Dostupný z WWW: .
PRSKAVCOVÁ, M. VENKOVSKÁ TURISTIKA - ŘEŠENÍ PRO HOSPODÁŘSKY SLABÉ OBLASTI? [online]. Technická univerzita v Liberci, Hospodářská fakulta, 2007 [cit. 2011-03-25]. Dostupné z WWW: .
Wikipedia [online]. [cit. 2011-04-09]. Dostupné z WWW: .
70
Zákon č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
71
8 SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1 Mapa Evropské unie...................................................................................... 30 Obrázek 2 Vlajka České republiky.................................................................................. 32 Obrázek 3 Mapa České republiky................................................................................... 33 Obrázek 4 Vlajka Rakouské republiky ............................................................................ 34 Obrázek 5 Mapa Rakouské spolkové republiky .............................................................. 35 Obrázek 6 Mapa spolkových zemí Rakouska .................................................................. 36 Obrázek 7 Vlajka německé republiky.............................................................................. 37 Obrázek 8 Mapa Německé spolkové republiky ............................................................... 38 Obrázek 9 Mapa spolkových zemí Německa................................................................... 39 Obrázek 10 Vlajka Maďarska......................................................................................... 41 Obrázek 11 Mapa Maďarské republiky ......................................................................... 42
72
9 SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Velikostní a polohová diferenciace obcí........................................................ 21 Tabulka 2 SWOT analýza českého venkova.................................................................... 26 Tabulka 3 Program rozvoje venkova 2007 – 2013 Alokace finančních prostředků ....... 28 Tabulka 4 SWOT analýza Česká republika .................................................................... 56 Tabulka 5 SWOT analýza Rakousko ............................................................................... 59 Tabulka 6 SWOT analýza Německo................................................................................ 61 Tabulka 7 SWOT analýza Maďarsko.............................................................................. 62
73
10 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 Možnosti spolupráce rakouských a českých příhraničních regionů
74
