Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Vodní mlýn v Miloticích - historie a současnost Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracoval:
Ing. Věra Hubačíková
Martin Jakeš
Brno 2010
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Autor práce: Studijní program: Obor:
Název tématu:
Martin Jakeš Zemědělská specializace Agroekologie
Vodní mlýn v Miloticích - historie a současnost
Rozsah práce:
35 stran + přílohy
Zásady pro vypracování: 1. Vypracovat literární přehled problematiky vodních děl – mlýnů. 2. Popsat charakter vybrané lokality v Miloticích. 3. Shromažďování historických podkladů. 4. Průzkum současného stavu vodního mlýna, náhonu, apod. 5. Porovnání současného stavu vodního díla s historickými podklady. 6. Rozsah grafických prací bude upřesněn v průběhu zpracování BP vedoucím BP.
Seznam odborné literatury: DUB, O. -- NĚMEC, J. a kol. Hydrologie : Určeno [také] posl. vys. i odb. škol. 1. vyd. Praha: SNTL, 1969. 378 s. HUBAČÍKOVÁ, V. -- OPPELTOVÁ, P. Úpravy vodních toků a ochrana vodních zdrojů. 1. vyd. 2. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008. 130 s. ISBN 978-80-7375-243-9. HOLATA, M. -- GABRIEL, P. Malé vodní elektrárny : projektování a provoz. 1. vyd. Praha: 3. Academia, 2002. 271 s. ISBN 80-200-0828-4. 1.
Datum zadání bakalářské práce:
říjen 2009
Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2011
Martin Jakeš Autor práce
Ing. Věra Hubačíková Vedoucí práce
prof. Ing. František Toman, CSc. Vedoucí ústavu
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem “Vodní mlýn v Miloticích historie a současnost“ vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
dne ………………………………………. podpis autora ……………………….
Rád bych na tomto místě poděkoval všem, kteří mi svými radami pomohli k vypracování bakalářské práce. Zejména děkuji vedoucí bakalářské práce Ing. Věře Hubačíkové, za ochotu a odborné vedení této práce. V neposlední řadě děkuji panu Pavlouškovi za vypůjčení materiálů.
Abstrakt Ve své bakalářské práci se zaměřuji na vodní mlýn v Miloticích. Popisuji jeho historii a zamýšlím se nad jeho současností. Zabývám se tím, zda by byla možná přeměna mlýna na malou vodní elektrárnu. Část práce věnuji náhonu, který tvoří jednu z nejdůležitějších částí mlýna. Bakalářskou práci jsem rozdělil na tři části. V první části popisuji obecnou problematiku. Je rozdělena na problematiku obecné hydrologie, kde vysvětluji, čím se zabývá a jaký má význam a dále na historii a popis vodních mlýnů. V druhé části popisuji historii mlýna. Vycházím z technické zprávy mlýna z roku 1926 a z kroniky mlýna, jež sahá až do 18. století. Technická zpráva obsahuje popis náhonu, popis mlýna, přestavbu mlýna, spádové poměry a technické parametry. V kronice se uvádí historie mlýna, jména majitelů od 18. století do současnosti. Ve třetí, obsahově nejdůležitější části, řeším formou diskuse otázky současnosti mlýna, jmenovitě to, zda-li je v dnešní době možné a účelné přeměnit mlýn na malou vodní elektrárnu. Klíčová slova: vodní mlýn, malá vodní elektrárna, technická zpráva, obec Milotice Abstract In my thesis I focus on a water mill in Milotice. I describe its history and I contemplate its present. I consider, whether it is possible to change it into a small water power plant. One part of my thesis is dedicated to a mill-race, which represents one of the most important sites of the mill. I have divided the thesis into 3 parts. In the first one I describe common themes. It is separated to common hydrology theme, where I explain what it deals with, what is an importance of it, and further to the history and the description of water mills in general. In the second part I describe the history of the mill. It is originated from a technical report of the mill dated 1926 and from chronicles of the mill, which go back to the 18th century. The technical report contains the description of the mill-race, the description of the mill, the reconstruction of the mill, slant condition and sand technical parameters. In the chronicles is the history of the mill, names of its owners since the 18th century up to present days. In the third, in the content the most important part, I solve in discussion questions of the present of the mill, namely, whether it is possible and effective now, in these days to transform the mill to the small water power plant. Keywords: water mill, small water power plant, technical report, the village Milotice
OBSAH Obsah ...................................................................................................................... 6 Úvod........................................................................................................................ 8 Cíl práce................................................................................................................... 9 1
2
3
4
Základní pojmy z hydrologie ........................................................................... 10 1.1
Hydrologie........................................................................................................ 10
1.2
Význam hydrologie ........................................................................................... 10
1.3
Vývoj hydrologie............................................................................................... 10
1.4
Rozdělení hydrologie ........................................................................................ 13
1.5
Základní pojmy oběhu vody v přírodě a jejich definice ....................................... 13
1.5.1
Bilanční rovnice oběhu vody v přírodě................................................................. 13
1.5.2
Povodí.................................................................................................................... 14
1.5.3
Hydrologické období ............................................................................................ 14
1.6
Praktická aplikace hydrologie............................................................................ 15
1.7
Metody zpracování hydrologických pozorování a měření ................................... 15
1.7.1
Pracovní metody hydrologie ................................................................................. 15
1.7.2
Základní statistické zpracování výsledků měření .................................................. 16
Říční síť .......................................................................................................... 18 2.1
Vodní toky ........................................................................................................ 18
2.2
Pozorování vodních stavů ................................................................................. 19
2.3
Měření průtoků ................................................................................................ 21
Vodní mlýny ................................................................................................... 22 3.1
Historie vodních mlýnů ..................................................................................... 22
3.2
Popis vodních mlýnů ......................................................................................... 22
3.3
Popis částí vodních mlýnů ................................................................................. 23
3.4
Dělení vodních mlýnů ....................................................................................... 23
3.4.1
Mlýn s horizontálním kolem.................................................................................. 23
3.4.2
Mlýn na spodní vodu............................................................................................. 24
3.4.3
Mlýn na svrchní vodu ............................................................................................ 25
Náhony .......................................................................................................... 26
4.1 Charakteristika vodních náhonů .............................................................................. 26 4.2 Všeobecná problematika vodních náhonů................................................................ 26 4.3 Historie vodních náhonů.......................................................................................... 27 4.4 Náhony na řekách ................................................................................................... 27 4.5 Náhony na malých vodních tocích............................................................................ 28
5
Technická zpráva z roku 1926.......................................................................... 29
6
Kronika........................................................................................................... 34
7
Diskuse na téma současnost ........................................................................... 37
8
Obec milotice – místopis................................................................................. 41
9
Závěr .............................................................................................................. 45
10 Literatura........................................................................................................ 47 10.1 Odborná literatura................................................................................................. 47 10.2 Internetové stránky ............................................................................................... 47
Seznam obrázků..................................................................................................... 48 Seznam příloh ........................................................................................................ 49 Přílohy ................................................................................................................... 50
ÚVOD „Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis.“ „Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.“ Marcus Tullius Cicero
V dnešní době se celý svět snaží využívat v co největší míře obnovitelné zdroje energie. Pro výrobu elektřiny to jsou například vodní elektrárny, velké i malé. Člověk ovšem obnovitelné zdroje energie užíval už v dávné minulosti. Historie nás učí, že energie vody člověku pomáhala v mnoha podobách a jednou z nich byly i vodní mlýny. Vodní mlýny a malé vodní elektrárny spolu technologicky úzce souvisí, i když od sebe mohou být v čase vzdáleny. Souvisí spolu využitím vody jako obnovitelného zdroje energie. Proto jsem si vybral téma vodní mlýn. Zamýšlím se nad tím, že historické řešení vodního mlýna z pohledu funkčního, krajinotvorného i regulačního, pokud jde o síť vodních toků, je využitelným i v dnešní době, právě ve spojení s tekoucí vodou, jako zdrojem obnovitelné energie. Již ve dvacátých letech minulého století propukl boom malých elektráren. Mlýny fungovaly i nadále jako mlýny, došlo však k výměně vodních kol za Francisovu turbínu. Mlýny tak současně byly schopny vyrábět elektřinu pro svoji potřebu a později i pro okolní stavení a vesnice. Stejně tak tomu bylo i u vodního mlýna v Miloticích, o kterém pojednávám ve své bakalářské práci. Milotický mlýn v současné době vypadá jako obyčejné stavení na poli. Pouze prohlubeň za domem připomíná, že tento mlýn byl již od 17 století1 obživou pro mnoho mlynářů. Dá se říci, že s bílým řemeslem v tomto případě zatočila komunistická léta. Po doručení rozhodnutí o likvidaci z důvodu přebytečné kapacity2 byl mlýn zrušen. Budova mlýna i Francisova turbína byly přiděleny zemědělskému družstvu v Miloticích. Mlýn byl používán jako šrotovna obilí. Dnes je mlýn nevyužíván, původní Francisova turbína je uložena v objektu mlýna a mlýn slouží pouze k bydlení.
1 2
Kronika Milotického mlýna Rozhodnutí o likvidaci, příloha č.1
8
CÍL PRÁCE Zpracování historie mlýna a zamyšlení se nad případnou dnešní přeměnou mlýna na malou vodní elektrárnu, to je cíl mé bakalářské práce. Chci přiblížit základní údaje z hydrologie, kvůli pochopení zasazení mlýna do krajiny, ale také pro pochopení fungování jeho nejdůležitějších částí. V pohledu do historie mlýna chci poukázat na to, že se doba minulá pokusila zničit poznatky a technologie uplatnitelné i v době dnešní. Chci představit můj pohled na současnost mlýna a popsat možnost přestavby mlýna na malou vodní elektrárnu, protože tato cesta pro mne onu současnost mlýna v Miloticích představuje.
9
1 ZÁKLADNÍ POJMY Z HYDROLOGIE 1.1 Hydrologie „Hydrologie je věda, která se systematicky, vlastními metodami a prostředky zabývá zákonitostmi výskytu a oběhu vody v přírodě.“ (Jandora a spol., 2002) V současné době se jedná o velmi rozsáhlý vědní obor, který se vlivem rozvoje měřící a výpočetní techniky velmi rychle rozvíjí. (Jandora a spol., 2002)
1.2 Význam hydrologie Voda je nepostradatelná pro vše živé. Získáváme znalosti o zdrojích vod, odtoku na povrchu i pod povrchem a tyto znalosti pak využíváme ke zlepšení podmínek života na Zemi. Hydrologické údaje jsou nezbytné pro vytvoření koncepčně správného, hospodárného a dobře fungujícího vodohospodářškého díla. Z výsledků hydrologie čerpá informace např. i hydrotechnika, zabývající se využitím vodní energie a výstavbou přehrad a jezů, nebo hydromeliorace, která řeší závlahy a odvodnění zemědělských pozemků a protierozní opatření. Bez spolehlivých hydrologických materiálů by se neobešlo ani nezbytné vodní hospodářství, které má za úkol plánovat optimální využívání vody, jejíž spotřeba neustále roste. Hydrologie využívá poznatky i jiných vědních oborů, např. meteorologie, klimatologie, pedologie, geologie, hydrogeologie a hydrauliky, ale i matematiky, fyziky, chemie nebo statistiky.
1.3 Vývoj hydrologie To, že je voda pro život nezbytná, věděli lidé již odedávna. Pozorovali kolísání hladin řek a pohyb vody, aby mohli plánovat hospodářskou činnost. Staří Egypťané předpovídali budoucí úrodu na základě úrovně hladiny a rozsahu zatopení přilehlých oblastí. I u nás se můžeme dočíst v kronikách o pozorování vodních hladin. Ještě dnes některé vodní stavby v ČR dokládají dobré znalosti našich předků o základních znalostech hydrologie. (Jandora a spol., 2002)
10
„Vývoj hydrologie až do minulého století se kryje s vývojem jiných věd, v první řadě fyzického zeměpisu, geofyziky a hydrauliky. V rámci těchto věd (Chow, 1964) prodělala hydrologie období intuice a dohadů (do r. 1400), období pozorování (1400 až 1600), období měření (1600 až 1700), období experimentu (1700 až 1800) a období modernizace a matematizace (1800 až 1900), ve kterém byla založena většina hydrologických služeb. V období empirie (1900 až 1930) začíná hydrologie existovat jako samostatná věda. Období 1930 až 1950 je poznamenáno vlivem exaktních věd na hydrologii, projevujícím se hlavně v inženýrské hydrologii. V současné době probíhá období teorie. Hydrologie vstupuje do období hydrologického laboratorního pokusu.“ (Dub, Němec a kol., 1969) Nejdůležitější objevy pro inženýrskou hydrologii byly závislé na měření průtoku vody. První měření průtoku vody proběhlo v 17. století, uskutečnil jej Toricelli pomocí výtoku vody otvorem v nádobě. Perreault v roce 1650 určil hrubým měřením průtoky řeky Seiny v Paříži první kvantitativní vztahy koloběhu vody v přírodě. Dalším pokrokem bylo stanovení rychlosti tekoucí vody pomocí trubice Pilotem v roce 1732, trubice pak po něm byla pojmenována. V 18. století došlo ještě k dalším objevům, a to když v roce 1775 Chézy odvodil výpočet střední průtočné rychlosti. A konečně když koncem 18. století vynalezl Wotmann hydrometrickou vrtuli, kterou bylo možno měřit v přírodním korytě řeky rychlosti vody v jednotlivých bodech. Na jejím principu jsou založeny i dnešní nejmodernější přístroje. Na našem území založil Studnička síť srážkoměrných stanic. V roce 1875 byla stanovena hydrologická komise Království českého, ve které bylo jak oddělení srážkoměrné, tak i vodoměrné. Toto oddělení vedl Harlacher, který položil teoretické základy pro hydrometrické metody. Z této doby jsou na našich větších tocích poměrně přesná měření, proto je řada těchto pozorování hydrologických jevů dost dlouhá. V hydrologické službě pracoval, kromě jiných známých československých hydrologů, i Novotný, který byl autorem první české hydrologie v edici Technických průvodců Matice technické.
11
Vývoj československé hydrologie se podstatně zpomalil a omezil během druhé světové války. Naproti tomu rozvoj průmyslu, především v SSSR a USA, před druhou světovou válkou a během ní, přispěl k rychlému vývoji nových hydrologických metod. Metodou jednotkového hydrogramu, jejíž základy položil roku 1932 Sherman, se v USA rozvíjela nová hydrologická metoda. (Dub, 1969) „V SSSR byly velmi podrobně propracovány metody matematické statistiky s přihlédnutím k hranicím jejich možností, přičemž se souběžně rozvíjely metody k určování velikosti hydrologických jevů na základě faktorů podmiňujících jejich vznik. Vznikla řada obsáhlých a podrobných monografií a učebnic.“ (Dub, 1969) U nás přispěl k zavádění moderních hydrologických metod propracovaných v SSSR a založených převážně na matematické statistice především Bratránek a Dub. Roku 1954 uveřejnil Dub práci Všeobecná hydrológia Slovenska, což je první práce založená na těchto metodách v našem státě. Roku 1956 pak vyšla kniha Základy hydrologie pro zemědělce a lesníky od Patočky a Němce, která obsahuje přehled nových hydrologických metod, a roku 1957 byla vydána obsáhlá učebnice Hydrológia, hydrografia, hydrometria od Duba. V ČSAV byl pod vedením akademika Smetany založen Ústav pro hydrodynamiku, který řešil některé otázky hydrologie, a Ústav hydrologie a hydrauliky SAV, který vedl akademik Dub. Vědeckovýzkumnou prací v oboru Hydrologie se v současné době zabývá Výzkumný ústav vodohospodářský v Praze a odborné katedry vysokých škol v Praze a Brně. (Dub, Němec a kol., 1969)
12
1.4 Rozdělení hydrologie Metodicky ji dělíme na hydrografii a hydrometrii. Hydrografie se zabývá stálým pozorováním a popisem hydrologické sítě, do které patří řeky, potoky i jezera. Hydrografie má za úkol též následnou klasifikaci, třídění a zpracování materiálu. Odpovídající přístrojovou techniku k měření výšek vodních hladin a průtoků a také pozorování hydrologických jevů a prvků navrhuje hydrometrie. Dělit ji můžeme i podle prostředí, kde se výskyt a pohyb vody sleduje. A to na hydrometeorologii (voda v atmosféře), potamologii (voda v povrchových tekoucích vodách), limnologii (voda v povrchových stojatých vodách), pedohydrologii (voda obsažená v půdě), geohydrologii (voda v geologických vrstvách zemské kůry), glaciologii (voda v ledovcích) a oceanologii (voda v oceánech). (Hubačíková, 2002)
1.5 Základní pojmy oběhu vody v přírodě a jejich definice 1.5.1
Bilanční rovnice oběhu vody v přírodě
Oběh vody v přírodě je znázorněn na obr. 1.1. Zahrneme-li všechny fáze tohoto oběhu do základních složek (výpary, srážky, povrchový a podpovrchový odtok a voda zadržená v nádržích povrchové a podpovrchové vody) sestavíme z ní bilanční rovnici oběhu vody. (Dub, Němec a kol., 1969)
Obr. č. 1 Oběh vody Zdroj: Popis oběhu vody [online]
13
“Hs = Ho + Hv + Hr, kde Hs je množství vody spadlé ve srážkách za dané období, Ho = Hop + Hoz – množsví vody odteklé po povrchu (povrchový odtok Hop) a pod povrchem půdy (podpovrchový odtok Hoz) Hv – množství vody vypařené z volné vodní hladiny, z půdy z rostlinstva na ní rostoucího tedy tzv. klimatický výpar, Hr- množství vody, které rozmnožilo nebo snížilo zásoby povrchové (rybníky, nádrže) a podpovrchové (půdní a podzemní) vody Aby tato rovnice odpovídala skutečnosti, musí její členy být vztaženy k stejnému místu a času.“ (Dub, Němec a kol., 1969) 1.5.2
Povodí
„Základní hydrologickou oblastí, pro kterou lze vyjádřit bilanční rovnici v číslech, je povodí. Je to území po hydrologické stránce uzavřené, což znamená, že veškeré srážky spadlé na jeho povrch odtékají jedním závěrečným profilem a nepřitéká do něho žádná jiná voda po povrchu ani pod povrchem půdy. Povodí povrchových vod je jednoznačně určeno profilem na hlavním toku a je omezeno rozvodnicí. Povodí podpovrchových vod se může od povrchového někdy lišit. Rozvodnice povrchových
vod
(orografická)
nemusí
být
totožná
s rozvodnicí
vod
podpovrchových (hydrogeologickou), která je určována geologickým složením a průběhem nepropustných vrstev pod povrchem půdy. Orografickou rozvodnici lze poměrně jednoduše určit z mapy terénu, zatímco určení hydrogeologické rozvodnice vyžaduje většinou nákladný průzkum. Přitom obě takto určená území se od sebe podstatně neliší. U velkých povodí jsou rozdíly zanedbatelné, relativně větší rozdíly lze zjistit jen u povodí velmi malých.“ (Dub, 1969) Charakteristickými rysy povodí jsou plocha povodí, vývoj a charakteristika povodí, výškové poměry, a hustota říční sítě. Základní veličinou všech hydrologických vztahů je velikost povodí. Zjišťuje se pro každý případ zvlášť. (Čermák, 1970) 1.5.3
Hydrologické období
Hydrologický rok je základní bilanční období. Jeho začátek je 1. listopadu a končí 31. října. Proti občanskému roku je posunutí hydrologického roku různé 14
podle zeměpisného klimatického pásu, v jakém se země nachází. Všechny srážky spadlé v hydrologickém roce – déšť, led i sníh v něm musí také odtéci, tím je splněna časová jednota všech členů bilanční rovnice. (Dub, 1969) „Jiné časové jednotky, pro které se vyjadřuje bilanční rovnice, jsou násobky nebo díly hydrologického roku. Lze tedy stanovit bilanční rovnici za řadu hydrologických let, zvanou dlouhodobá bilance, nebo třeba jen za jeden měsíc hydrologického roku. Čím kratší je období, za které se hydrologická bilance provádí, tím obtížnější je stanovit jednotlivé členy bilanční rovnice tak, aby mezi nimi byla zachována jednota času (zvláště jde li o větší povodí). Pro velmi malá povodí, popřípadě pro pokusné plochy lze však stanovit bilanční rovnici i za krátkou dobu.“ (Dub, Němec a kol., 1969)
1.6 Praktická aplikace hydrologie Hydrologické podklady a materiály jsou používány při výstavbě v celé řadě oborů hospodářství. Díky materiálům, které nám hydrologie poskytne, může být výstavba hospodárná. Používá se pro čistírny odpadních vod, v zemědělské výrobě, k protierozním opatřením, slouží také v lesnictví, hornictví, při projektování přehrad, hrazení bystřin, úprav toků i rybníků, použijeme ji při úpravách rybníků a vodovodů. (Sommer, 1985) „Hydrologické podklady se požívají v dopravním stavitelství při projektování mostů, silničních a železničních propustků. Dále slouží hydrologické údaje k provádění protipovodňových opatření, k účelům hydrologické prognosní služby a k řízení provozu vodních děl.“ (Sommer, 1985)
1.7 Metody zpracování hydrologických pozorování a měření 1.7.1
Pracovní metody hydrologie
„Hydrologické
procesy,
jako
časové
průběhy
vzájemného
působení
hydrologických jevů, jsou ve své podstatě procesy náhodnými. Tím se nikterak nepopírá klíčová role příčinnosti v hydrologických procesech, zdůrazňuje se pouze vliv náhody na jejich konečné dotváření.“ (Dub, Němec a kol., 1969)
15
Genetické metody se zabývají studiem příčin vzniku hydrologických jevů. Metody genetické používají ke své potřebě matematiku, stejně jako jiné technické vědy. Hydrologické jevy a také procesy studují metody statistické neboli pravděpodobnostní.
Studují
je
za
pomoci
modelů
a
vystihují
jejich
pravděpodobnostní charakter. Všechna moderní odvětví teorie pravděpodobnosti jsou
jejich
matematickým
základem.
Rozsáhlé
použití
statistické
a
pravděpodobností analýzy v hydrologii je objektivně dáno charakterem přírodních dějů. Musíme si dát pozor na to, že mechanické použití matematické statistiky bez správného pochopení příčin jevu může vést k zásadním chybám, nebo i k nesmyslným výsledkům. Nemůžeme též přecenit možnosti statistické analýzy. Výklad statistické analýzy skutečnosti je tak přesný, jak správně se nám podařilo zvolit teoretický model, odpovídající dané empirické (experimentální) množině. Chybné závěry lze také vyvodit díky nesprávnému výkladu smyslu výsledků statistické analýzy. (Dub, Němec a kol., 1969) 1.7.2
Základní statistické zpracování výsledků měření
„Výsledkem soustavných pozorování a měření hydrologických jevů jsou četné, obvykle nepřehledné množiny kvantitativních údajů o jednotlivých hydrologických faktorech. Tyto kvantitativní údaje jsou prvky statistických souborů.“ (Dub, Němec a kol., 1969) Všechny prvky daného souboru musí mít nejméně jednu společnou vlastnost. Tato vlastnost se nazývá pozorovaný (sledovnaný) znak. Vzhledem k tomuto pozorovanému znaku je soubor homogenní (při pozorování jiných znaků být však nemusí). Soubor je tím homogennější, čím více společných vlastností má. Z daného prvotního souboru vybereme méně rozsáhlé soubory a následně je zpracujeme samostatně. Například ze souboru všech kulminačních průtoků sestavíme soubor kulminačních průtoků vyvolaných přívalovými dešti. (Dub, Němec a kol., 1969) Velikost znaku se případ od případu mění, nazýváme ji tedy proměnnou veličinou. Většinou posloupnost těchto proměnných veličin nevykazuje očividnou zákonitost, výskyt všech proměnných veličin je výsledek náhodného působení 16
známých ale také neznámých vlivů. Pokud proměnná nabývá náhodně konkrétních hodnot, nazýváme ji veličinou náhodnou a značíme ji X, Y, … na rozdíl od x, y, … takto označujeme její konkrétní hodnoty. Ne příliš snadnou orientaci nám umožňuje prvotní sestavení statistických souborů (výsledky pozorování). Lepší přehlednosti můžeme dosáhnout určitým uspořádáním pozorovaných hodnot (např. seřazením v sestupném pořadí), grafickým znázorněním časového průběhu náhodné veličiny, výpočtem jejích číselných charakteristik, vytvořením vícerozměrných náhodných veličin a jejich grafickým zobrazením apod. Tohle vše nám umožní metody matematické statistiky. (Dub, Němec a kol., 1969)
17
2 ŘÍČNÍ SÍŤ 2.1 Vodní toky Říční síť tvoří všechny toky v daném povodí. Toky dělíme na toky třetího, druhého a prvního řádu - veletok. Jako příklad uvedu řeku Labe. Vlévají se do něj dvě řeky, nazývají se toky druhého řádu a jejich přítoky jsou toky třetího řádu. Velký hlavní tok ústící do moře, nazýváme veletok. Řeky jsou střední a větší toky. Bystřinami jsou nazývány horské potoky, které mají velký sklon, rychle se rozvodňují a velmi silně vymílají koryto. (Sommer, 1985) „Začátek řeky tvoří pramen, ve velehorách často pramen ledovcový, někdy však řeka vytéká z jezera nebo z močálu. Horní tok řeky má velký sklon, řeka zde koryto vymílá, pak se však sklon zmírňuje a v dolní části se pevný materiál unášený vodou ukládá. Mezitím je úsek rovnováhy, kde nastává jen přenos materiálu bez další erozivní činnosti.“ (Sommer, 1985) Sklon a tvar údolí ovlivňuje geologické složení, projevuje se zde jak boční eroze tak působení vody po výšce. Nejvíce za velkých vod působí takhle voda v záplavovém území i ve vlastním korytě. Říční koryto bývá vlnité, táhne se v obloucích, oblouky bývají v protisměru. Tato vlastnost se nazývá křivolakostí toku a označuje se koeficientem křivolakosti. Většina toků má rozdílnou vlnitost. Vlnitost toků se při určování délky z map zohledňuje přenásobením délek příslušnými koeficienty. (Sommer, 1985)
Obr. č. 2 Řády toků Zdroj: Sommer M., Hydrologie, 1985
18
Pohybujeme- li se po toku směrem dolů, přichází proudnice, tj. čára spojující místa největších hloubek, od jednoho břehu k druhému. Vlivem příčné cirkulace vody se u vnějšího (vypouklého – konkávního) břehu se koryto vymílá a u vnitřního (vydutého – konvexního) se vytváří nános. Přechod mezi oblouky tvoří brod. Zde je zpravidla koryto toku nejširší a voda tu proudí při malé hloubce. (Sommer, 1985) Celkové uspořádání říční sítě závisí na geologickém složení území. Příklady typických povodí jsou uvedeny na obr. č. 3.
Obr. č. 3 Typy říčních sítí Zdroj: Sommer M., Hydrologie, 1985
„Vějířovité povodí je pro odtok velkých vod v dolní části nebezpečnější než povodí protáhlé. Zde se často ve stejném čase střetávají povodňové průtoky ze všech přítoků.“ (Sommer, 1985)
2.2 Pozorování vodních stavů Na vodních tocích dochází k neustálým změnám v průtoku v říční síti. Je to v důsledku srážkoodtokového procesu. Klesání hladin patří k nejzřetelnějšímu projevu. Měrná křivka je ukazatelem vztahu mezi vodním stavem (poloha hladiny vody v toku v určitém profilu) a odpovídajícím průtokem. Tento vztah mezi průtokem a vodním stavem je jasně zřetelný. Vodočetné stanice jsou zřizovány na tocích, abychom mohli zjistit průběh průtoku vody v určitém profilu. V měrných profilech neboli vodočetných stanicích se měří vodní stavy, z nich se pak odvozují odpovídající průtoky. Právě toto měření má v hydrologii zásadní význam. 19
Úkolem vodočetných stanic je charakteristika určitého úseku toku a ten musí mít stabilní a pravidelné koryto a průtok musí být soustředěn do jednoho koryta. Na hlavních tocích jsou stanice umisťovány nad nebo také pod velkými přítoky. Je to z toho důvodu, že proudění v měřeném toku nesmí ovlivňovat žádné překážky nebo právě hladina druhého toku. Přepady či plavební komory respektive jejich hladina je také častým cílem měření. Laťové vodočty patří mezi nejjednodušší zařízení, která měří vodní stavy. Popis těchto zařízení není složitý. Jsou to buď plechová, nebo dřevěná měřítka. Mají zřetelné dělení výšky vzdálené dva centimetry. Mohou být svislé, ty se používají na nábřežních zdech či pilotách. Mohou být také šikmé, ty jsou používány na svazích břehů. Někdy, většinou na větších vodních stavbách se může dělení vyhloubit přímo do betonu. Starší vodočty měly nulu v blíže neurčené střední výšce. V dnešní době je nula dávána pod nejnižší známou hladinu, tím pádem jsou už dnes všechny vodní stavy kladné. Je nutné pro každý vodočet vědět staniční místa vodočtu, výšku nuly vodočtu vztaženou ke třem pevným výškovým bodům a také plochu povodí k profilu vodočtu. Včasná znalost vodních toků je velmi důležitá a to z velké části kvůli bezpečnosti lidí. Například při plavbě nebo při stavbách na řekách, ale také pro využívání vodní energie. Tyto informace jsou denně vysílány rozhlasem. Též jsou vysílány další důležité jevy na řekách, jako je tvoření a pohyb ledů. Velmi důležitá je varovná služba, která funguje při vysokých vodách jako součást ochranné povodňové služby. Na včasném upozornění a bezchybné organizaci závisí bezpečnost pobřežních obyvatel. Může se tímto zabránit rozsáhlým škodám. Hydrologické předpovědi dělíme na operativní, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Tato předpovědní služba nabývá v poslední době na významu. Zvláště předpovědi operativní a krátkodobé jsou využívány při povodňových stavech. Mohou pomoci stanovit průtok na hodiny až dny dopředu. Jsou využívány převážně varovnou službou a také pro operativní řízení odtoku vody z povodí. Zbylé dvě předpovědi, střednědobá a dlouhodobá pomáhají stanovit vývoj průtoku dopředu na několik měsíců ale i let. Zvláště jsou používány pro předpovídání průtoku při jarním tání. Tyto informace se mohou zjišťovat již na podzim z podzimních ale zejména pak ze zimních srážek, je tím myšlena hlavně sněhová pokrývka. (Sommer, 1985) 20
2.3
Měření průtoků
„Pouze v malých potocích nebo pramenech je možno určit průtok přímým měřením nádobou. V tomto případě odečítáme dobu t, za kterou se naplní nádoba známého objemu V. Kde Q = V/t. Ostatní nepřímé způsoby určení průtoku buď vycházejí z měření polohy hladin u přepadů, z poznatků hydrauliky o stanovení střední rychlosti, z měření rychlostí nebo vycházejí ze zředění přidávaných látek Pro měření přepadem se používá často ostrohranný obdélníkový přeliv Bazina nebo trojúhelníkový Thomsona. Výpočet Q na základě změřené přepadové výšky h se provede podle příslušných vzorců.“ (Sommer, 1985) Obvykle se Q určuje na základě měření rychlosti. Měření plovákem je velmi jednoduché, ale také nejméně přesné, lze ho použít při neplánovaných měřeních. „Nejpoužívanější přístroj určený pro měření bodových rychlostí u je hydrometrická vrtule.“ (Sommer, 1985) „Hydrometrickou vrtulí se měří bodové rychlosti v různých místech příčného průřezu koryta. Při menších hloubkách vody je vrtule připevněna pomocí posuvné objímky k vodící tyči s měřítkem.“ (Sommer, 1985) „Hydrometrická vrtule může mít kapesní provedení pro měření malých rychlostí při malých hloubkách.“ (Sommer, 1985)
Obr. č. 4 Hydrometrická vrtule Zdroj: Hydromertické vrtule [online]
21
3 VODNÍ MLÝNY 3.1 Historie vodních mlýnů Vodou poháněný mlýn byl známý Antickému světu již od 2. stol. př. n. l. Ve starověku se však ještě nedočkal masivnějšího rozšíření, zřejmě i díky snadné dostupnosti levné lidské síly. I když k masivnějšímu rozšíření vodních i (větrných) mlýnů a dalších podobných mechanismů došlo v Evropě spíše až později, během křížových výprav, máme doloženy i mnohem starší vodní mlýny. Mezi nejstarší dosud známé středověké mlýny v Evropě patří vodní mlýn v Dasingu, v Horním Bavorsku ze 7. - 8. stol. Mlýn byl tedy v provozu bezmála 100 let. Během té doby byl několikrát opravován, až nakonec zanikl při povodni. Do Čech se vodní mlýn dostal až později. Nadání Břevnovského kláštera Boleslavem II., kde se zmiňují mlýny a vodní náhony na Vltavě, se hlásí již k r. 993, ale listina pochází až z mladšího opisu ze 13. stol. Bezpečnější zmínky o vodních mlýnech u nás pochází až z počátku 12. stol. O rozšíření mlýnů u nás se pravděpodobně zasloužili hlavně benediktýni. První mlýny byly v Úněticích, v Sázavském a Břevnovském klášteře atd.
3.2 Popis vodních mlýnů Mlýny sloužily k mletí obilného zrna na mouku. Součástí mlýnů byla často rozsáhlá a náročně prováděná vodní díla, která zabezpečovala dostatečný a plynulý přívod vody k mlecímu zařízení. S výjimkou tzv. plovoucích dřevěných mlýnů, které se ale v Čechách na venkově prakticky neužívaly, se mlýny neumisťovaly přímo k vodnímu toku, ale zpravidla k samostatnému náhonu, který vodu ke mlýnu přiváděl a musel (u mlýnů na horní vodu, kde byla voda navedena nad kolo) zabezpečit potřebný spád. Na začátku náhonu byl na potoce či řece splav a regulace přívodu pro náhon - stavidlo. Při malém spádu potoka mohl být náhon dlouhý i několik set metrů, při malé kapacitě vodního zdroje se naopak voda zadržovala v rybníce a mlýn se vsazoval přímo pod jeho hráz. Zejména při malém nebo kolísavém průtoku (mlýny "na nestálé vodě") byla možná i kombinace obou systémů - náhon a před mlýnem ještě vyrovnávací nádrž. Protože vodu z náhonu bylo třeba pod mlýnem odvést zpět do vodního toku, stály mlýny často na jakémsi
22
ostrově. Historická situace mlýnů a zejména způsob jejich napojení na vodní zdroj se dá zvlášť dobře sledovat na mapách stabilního katastru.
3.3 Popis částí vodních mlýnů Prostor (často krytý), ve kterém se otáčelo kolo, se nazýval lednice, dřevěné koryto přivádějící vodu ke kolu vantroky. V mlýnici se nacházelo (velmi těžké) mlecí zařízení, zvané složení, uložené na tzv. hranici - masivní rámové konstrukci s dřevěnými (někdy kamennými) sloupy a překlady. Tato konstrukce byla pro svou pevnost a náročné provedení (včetně profilací, někdy dat a nápisů) používána i při mladších úpravách, takže v mlýnicích se můžeme setkat i s částmi hranic např. ze 16. století. Prostředníkem mezi vodním kolem a složením bylo tzv. paleční kolo s dřevěnými zuby (palci), nasazené z vnitřní strany mlýnice na společné hřídeli s vodním kolem. Paleční kolo zprostředkovalo kolmé převedení směru otáčení (přes druhé menší, už vodorovně uložené ozubené kolo) na vodorovně uložené mlýnské kameny, nesené hranicí. K častým součástem mlýnů náležely i pily různé konstrukce. Při mlýnech se budovala i další zařízení na vodní pohon, otáčivá nebo i svisle dusající - stoupy. Na hlavní zařízení se mohla napojovat i dodatečně transmisemi (řemenovými převody z různě velkých obručových kol na hřídeli) další menší, mnohdy důvtipná zařízení. Konec tradičního zařízení mlýnů znamenalo zavedení novodobých turbín, po jejichž instalaci zůstaly v mlýnici ze starého vybavení zpravidla pouze zbytky hranice.
3.4 Dělení vodních mlýnů Základem vodního mlýnu obecně je vodní kolo, které roztáčí energie vodního toku. Konstrukce i způsob pohonu vodního kola pak dělí mlýny na různé typy: mlýn s horizontálním kolem, mlýn na spodní vodu a mlýn na svrchní vodu. 3.4.1
Mlýn s horizontálním kolem
Mezi nejstarší a zároveň nejjednodušší typy vodních mlýnů patří mlýn s horizontálně umístěným vodním kolem. Základem tohoto mlýnu bylo lopatkové kolo umístěné na vertikálním hřídeli. Proud vody dopadal na kolo bočně a hřídel procházející
23
kolem o patro výše roztáčela přímo mlýnské kameny. Mlýn se obešel bez jakýchkoli mechanických převodů a rychlost otáčení mlýnských kamenů odpovídala rychlosti otáčení lopatkového kola. Výkon tohoto mlýnu nebyl velký, ale byl jednoduchý na konstrukci, šetřil lidskou sílu a nevyžadoval velký proud vody daný silným tokem nebo velkým spádem. Postačila nevelká hráz zadržující a usměrňující vodu úzkým výtokem, dřevěným žlabem nebo trubkou, směrovanou na lopatky kola. 3.4.2
Mlýn na spodní vodu
Jiné typy mlýnů byly konstruovány na spodní vodu. Do říčního proudu zasahovalo kolo lopatkami v dolní části a síla vody byla tedy přímo úměrná síle vodního proudu v řece nebo v umělém náhonu. Aby se výkon mlýnu znásobil, objevovaly se později i mlýny s větším počtem lopatkových kol. Tyto mlýny, tzv. lopatníky, se používaly častěji na velkých tocích, kde síla a stálý proud vody umožňoval snáz jejich provoz, ale objevují se i mlýny na spodní vodu postavené na umělých náhonech. Pokud byl mlýn postaven přímo na říčním toku, muselo být mlýnské kolo konstruováno tak, aby mohlo reagovat na různě vysoký stav vody. Některé mlýny byly proto postaveny celé přímo na pontonových lodích a volně ukotveny u břehu, takže na změnu stavu vody reagovaly automaticky. Mlýny na spodní vodu patří ke staršímu typu než na vodu svrchní, ale tam kde to výhodné podmínky umožňovaly, se provozovaly až do poměrně nedávné doby.
Obr. č. 5 Mlýnské kolo (mlýn na spodní vodu) Zdroj: Typologie mlýnů [online]
24
3.4.3
Mlýn na svrchní vodu
Nejmladší a nejvýkonnější typ mlýnů tzv. korečníků, využíval k pohonu kola tzv. svrchní vodu, která byla přiváděna zvláštním náhonem nad korečkové kolo a padala na něj shora. Tato konstrukce umožňovala až dvojnásobně vyšší výkony mlýnů oproti mlýnům na spodní vodu, protože kromě síly proudu vody využívala i váhu vody dopadající svrchu na lopatky kola. Zároveň umožňovala využití vodní energie i v místech bez velkých stálých vodních toků. Na druhou stranu ale vyžadovala tato konstrukce poměrně složité technické řešení a hlavně různá hydrotechnická díla jako byly jezy a často i poměrně dlouhé kanálové
náhony
řešící
přívod
vody
a nezbytné
převýšení.
V oblastech
s nedostatkem vody bylo nutné budovat nádrže k zachytávání vody z potoků a dešťů, tzv. mlýnské rybníky. To však technicky náročné a velmi nákladné, takže si zřizování korečkových mlýnů mohli dovolit pouze bohaté kláštery, feudál a později i města. Také v pozdějším období bývali často mlynáři pod hrází podobných, vrchností zřízených děl pouze v nájmu za tzv. smluvenou feudální rentu. S ohledem na zdroje vody byly venkovské korečkové mlýny budovány často na samotách či na kraji vsí.
Obr. č. 6 Mlýnské kolo (mlýn na svrchní vodu) Zdroj: Typologie mlýnů [online]
25
4 NÁHONY 4.1 Charakteristika vodních náhonů Vodní náhony jsou obvyklou součástí naší, zejména venkovské krajiny. Označovali se v minulosti také jako strouhy nebo stoky. Náhony se využívali pro různé účely. Nejčastěji pro mlýny, zpracování textilu a pily. Zde se využívala vodní energie. Málo časté bylo využívání náhonů pro stavbu rybníků, plavení dřeva či zpracování nerostných surovin. Budování náhonů, znamenalo vytváření umělých koryt, které odčerpávaly část vody z přírodních toků. Průtok v náhonu bylo možné regulovat a v případě, že byl náhon spojen s rybníkem, bylo možné ovlivnit i režim průtoků vodních toků. (Ivan, 1989)
4.2 Všeobecná problematika vodních náhonů Dříve se mlýny stavěly přímo u vodního toku. Problém nastával nejen v zimě, kdy docházelo k poškození objektu, ale také při vodní erozi a záplavách. Druhy takto stavěných vodních mlýnů byly nábřežní, nákolní a lodní. Většina lodních mlýnů byla v zimě vytahována. V roce 1875 by v Čechách 6640 mlýnů, na Moravě 2227 a ve Slezsku 467. Mlýny s vodními náhony představovaly velmi efektivní způsob využití vodní energie a také snižovaly riziko zničení mlýnských objektů. Již před 2. světovou válkou se začal význam vodní energie snižovat. Bylo to v důsledku vynálezu parního stroje a následně elektřiny. Velmi brzy po tom, se mlýny staly rekreačními, obytnými nebo jinak využívanými objekty. Velmi obdobný byl vývoj i v zahraničí. Tak se malé vodní mlýny a tím i vodní náhony staly reliktními rysy krajiny. Po válce při budování vodohospodářských staveb a dalších, mnoho z těchto tvarů zmizelo. Jako v případě milotického mlýna a jeho náhonu zarostly i ostatní náhony vegetací a jsou zanášeny svahovými sedimenty, jinde byly zavezeny odpady.
26
Opačně tomu bylo u velkých toků. Docházelo tam k budování dalších náhonů, kde vznikaly průmyslové závody a vodní elektrárny. Pokles jejich významu byl tak méně rychlý. Náhony jsou doprovázeny keřovou a stromovou vegetací, která má význam krajinotvorný, estetický a ochranný. Nelze vyloučit, že díky snaze o přechod na zelenou energii, budou vodní mlýny opět využívány. (Ivan, 1989)
4.3 Historie vodních náhonů Do konce minulého století byla výstavba vodních náhonů nejdůležitějším způsobem antropogenní přeměny údolních niv. To naznačuje i počet vodních mlýnů, které dosahovaly velkých počtů. Stavbu vodních náhonů můžeme považovat za první stadium kanalizování vodních toků. Náhony se budovaly v různých délkách. Převažovaly náhony krátké okolo 2 km, s malými průtoky. Nejdelším náhonem, který se zachoval, je Mlýnská strouha na řece Dyji s délkou 28,8 km a průtokem 2-3 m3/s-1. (Ivan, 1989)
4.4 Náhony na řekách Vodní náhony na řekách měly svá pozitiva ale také negativa, souvisely s výkyvy průtoku. Jako pozitivum se bere vodnost řek. Díky vodnosti se mohly stavět velké náhony. To znamená, že i při nízkých vodních stavech byla zajištěna činnost pohonných zařízení. Při vysokém průtoku naopak docházelo k problémům. Vysoký průtok znesnadňoval kontrolu nad hydrologickými a geomorfologickými procesy. Náhony na řekách se spíše přizpůsobovaly přírodním podmínkám. Například možnosti úprav spádových poměrů náhonů byly většinou malé. Různé části toku měly různou vhodnost pro stavbu náhonů. Horní a střední části toku byly pro stavbu náhonů ideální z hlediska spádu. Spád byl poměrně velký a proto jak nám ukazují zachované náhony, byly docela krátké. Stavba náhonů na horních a středních tocích byla poznamenaná prostorovou stísněností. Náhony na dolních částech toků byly většinou víceúčelové. Často na jednom náhonu bylo více mlýnů (stejně tak je to u mlýna v Miloticích) nebo náhon sloužil i
27
k napájení rybníku nebo jako zdroj vody pro město. Někdy do náhonů mohly ústit i opravdu velké přítoky. (Ivan, 1989)
4.5 Náhony na malých vodních tocích Mezi malé vodní toky patří horské potoky s vysokými spády a také průtoky, patří tam ale také toky v nížinách a pahorkatinách, kde byly spády velmi nízké a průtoky malé. Právě malé průtoky byly limitujícím faktorem pro stavbu vodních mlýnů a jejich náhonů. Pokud už byl mlýn postaven, byl velmi často na svrchní vodu. Všeobecně lze říci, že náhony na malých vodních tocích jsou menší než dané vodní toky. Velmi často se náhon odděloval v místě, kde docházelo k velké změně směru vodního toku. Náhony, které se oddělovaly od toku řeky v oblouku, vedly často po vnitřní – kratší straně. (Ivan, 1989)
28
5 TECHNICKÁ ZPRÁVA Z ROKU 1926 K milotickému vodnímu mlýnu vede společný náhon s mlýny ve Vlkoši a s mlýnem v Kelčanech, “kterýžto náhon odbočuje od jezu kelčanského cukrovaru, ležícího na potoce Hruškovice v Kelčanech. Vodní právo trvá od nepaměti, není nikým popíráno a přešlo do vlastnictví nynějšího majitele kupem. Právo jest prokázáno od doby vydání moravského vodního zákona následujícími úředními spisy: 1/ Protokolem o zahamování z roku 1885, jehož originál nachází se u okresní správy politické v Kyjově. 2/ Povolením výstavby turbíny výnosem ze dne 12. srpna 1911 čís. 12.990, které se rovněž v originále nachází u okresní správy politické v Kyjově, potvrzené pak plány turbíny v rukou majitele vodního díla. 3/ Výnosem z 20. dubna 1926 čís. 2.116, ve kterém úředně zjištěno, že provoz vodního díla existoval již v 18 století a že vodní oprávnění mlýna v Miloticích, nelze popírati.” (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926, str. 1) V krátkém čase po zahamování byly na vodním díle mlýna v Miloticích provedeny podstatné změny. Starý ham, který byl značně poškozen přístavbou mlýna, byl odstraněn a nahrazen novým. (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) “Za účelem zápisu nynějšího stavu do vodní knihy, jakož i zjištění vodních poměrů mlýna v Miloticích osazen u turbiny nový ham a fixní bod a podstatné části vodního díla vztaženy výškově navzájem nivelací.” (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) Popis vodního díla Části vodního díla: 1) náhon, který je současně odpad od mlýna ve Vlkoši, 2) odlehčující splávek na parc. čís. 2.768 3) turbina s jalovým přepadem 4) odpad od mlýna
29
1) náhon: Náhon přitéká od mlýna ve Vlkoši a probíhá pod číslem kat. 3121/ 3 obcí Skoronicemi a pod čís. 2768 a 2771 katastrální obcí Miloticemi. Odpad od mlýna protéká obcí Mistřínem a ústí zpět do potoka Hruškovice místně též zvaného Kyjovka nebo potok Písečný. Mlýny v Kelčanech, Vlkoši a Miloticích měly společný náhon, do kterého přítékala voda z potoku Hruškovice od jezu v Kelčanech. Tento náhon měl podle úmluvy ze 4. září 1880 udržovat cukrovar v Kelčanech. „Přesné znění podstatných bodů úmluvy týkajících se této povinnosti udržovati případně znovuzříditi jez v Kelčanech, uvedeno jest v technické zprávě pro vodní dílo ve Vlkoši, jehož majitel má v rukou originál úmluvy.“ (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) Parcela náhonu v katastrální obci Vlkoš a Skoronice patřila obci, parc. 2768 a 2771 náhonu před mlýnem patřila velkostatku L. Seilerna. „Pokud se týče udržování náhonu jest směrodatné právoplatné rozhodnutí okresní správy politické z 20. dubna 1926 čís. 2116, dále rozhodnutí býv. místodržitelství v Brně intimovaného býv. krajským úřadem v Uh. Hradišti ze dne 28. září 1860 čís. 8080 a rozhodnutí bývalého okresního hejtmanství v Kyjově z 28. února 1893 čís. 2913 dle nichž majitel mlýna pop. čís. 36 ve Vlkoši jest povinnen udržovati náhon až k silnici Vracov – Kyjov, odtud pak až ku mlýnu v Miloticích, majitel mlýna čís. 116 v Miloticích mimo trať na území obce Skoronic, kde náhon jest vlastnictvím obce Skoronic a kde je též obec povinna náhon čistiti.“ (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) Citované rozhodnutí okresní správy politické z 20. dubna 1926 ustanovuje, že mlynář v Miloticích byl povinen udržovat odlehčující příkop parc. čís. 2768 katastru obce Milotic patřící knihovně velkostatku v Miloticích, na němž bylo dříve zřízeno stavidlo regulující odtok vody z náhonu.
2) odlehčující splávek Odlehčující splávek, který je zmíněn ve výnose z 20. dubna 1926, sloužil k regulaci odpadu vody z náhonu do Hruškovice.
30
Podle hamovního protokolu z roku 1885 se splávek nacházel v místech odbočení z náhonu parc. č. 2771 do odlehčujícího příkopu parc. čís. 2.768 (asi 710 m od mlýna v Miloticích) Splávek měl tyto vlastnosti:
splávek sestával ze třech okenic
prostřední okenice byla stavidlem světlosti 95 cm o výšce stavidla 2.03 m a výšce nástavků na stavidlech 30 cm
levá i pravá okenice měly světlost 1,52 m, výšku 47 cm.
„Práh tohoto splávku nebyl při hamování v roku 1885 výškově zajištěn. Tento splávek jest již více desítiletí zrušen, zbývají z něj pouze dva sloupky předního stavidla. Práh jeho nelze nalézti, poněvadž úpravou náhonu a regulací svodnice byly i odtokové poměry náhonu tak změněny, že dnešní hloubka střední vody nade dnem v místě splávku jest pouze 0,70 cm, takže při stejné vodě zduté po dovolenou míru zdutí byl by starý práh splávku asi 2,33 méně o 0, 70 rovná se 1,63 m pod dnešním dnem náhonu i odpadní strouhy. Znovuzřízení prahu do původního stavu nelze tedy technicky ani provésti.“ (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) Proto majitel mlýna neobnovil tento splávek a uzavíral odpad jednoduchými deskami a zemní hrázkou do příkopu, aby i zde zamezil plýtvání vody. Dal návrh na znovuzřízení splávku jiným způsobem, při kterém byl ponechán lichoběžníkový profil tehdejšího odpadního příkopu a snadné uzavírání otvorů bylo prováděno lehkými stvídky. „Detailní uspořádání splávku, který byl též výškově nivelací vztažen na ham u turbín, jest patrno z připojeného plánku, na němž naznačen též provisorně fixní bod – hřebík ve stromě na levém břehu náhonu.” (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) Šířka náhonu v charakteristických profilech byla patrná z příčných profilů. Náhon byl ohrázkován a při čištění náhonů se vyhazoval materiál na oba břehy.
3) turbina s jalovým přepadem “Prah stavidla manipulačního čili nápustého na turbíny nachází se 1,44 nad hamem, práh jalových stavidel 1,41 nad hamem. Na ham stažen i fixní bod u splávku /: hřeb ve stromě:/, který má kótu 14.23.” 31
“Vodní síly využívá se na Francisově dvojčité spirálové regulační turbíně. Tato schválena výměrem bývalého okresního hejtmanství v Kyjově z 12. srpna 1911 čís. 12990. Turbína jest provedena vtokem radiálním a pozůstatková z dvojitého kola oběžného průměru 350 mm z 9 litinovými lopatkami. Rozváděcí kolo jest rovněž rozděleno na 2 poloviny každá z 10 litinovými lopatkami regulačními. Vnitřní průměr 353 mm. Maximální otevření této regulační turbíny je takové, aby při užitečném spádu 522 cm proteklo 340 litrů za vteřinu.” (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926) 3
Tohoto výkonu se používalo k pohonu mlýna, který se oproti popisu v protokole z roku 1885 zrekonstruoval na 3 stolice válcové, jeden šrotovník, jednu loupačku s ostatním příslušenstvím. Kola popsaná v protokole z roku 1885 byla postupně rušena. Poprvé byla zrušena asi v roce 1912 kola na pilu, a potom i pila sama. „Způsob provozu děje se, jako u všech horních děl přerušováním toku t.j. zástavou.“ (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926)
4) Odpad od mlýna Odpad od mlýna protéká otevřeným příkopem, který prochází katastrem obce Milotic a Mistřína, ústí zpět do veřejného potoka Hruškovice. Na tomto odpadu je několik vodních vodních práv, která jsou uvedena v rubrice práv a povinností mlýna v Miloticích. 4 „Odpad udržuje až po hranici své mlýnské zahrady p.č. 413 mlynář v Miloticích, odtud až po splav a výpusť pro zavodnění u tak zvané Hraběcí cesty velkostatek L. Seilerna, s kterým uzavřel mlynář vodoprávně schválenou dohodu. V další trati až ku hranici pozemkové parcely čís. 627 udržuje odpad Vodní družstvo zavodňovací v Miloticích, které má na odpadu rovněž vodoprávně schválené zařízení.
3 4
1 kW = 1,36 HP Práva a povinnosti v příloze č.2
32
V pokračování pak odpadu až po spojení s odpadem od velkostatkářského rybníka čistí příkop Vodní družstvo odvodňovací v Miloticích. “ (Technická zpráva vodního mlýna v Miloticích, 1926)
33
6 KRONIKA V urbáři z roku 1611 se uvádí: “pod haltýřem jest mlejn, při něm 3 kola moučná”. Náhon, lidově nazývaný jalový, byl pracně vybudován navážkou hlíny. Práci zastávali turečtí zajatci. V roce 1964 byl náhon za Skoronicemi zrušen. Mlýnská budova se pravděpodobně přestavěla v roce 1759. Mlynáři od roku 1659 do současnosti: Tabulka č. 1 Mlynáři od roku 1659 do současnosti: 1659-1700 Jakub Maršálek 1700-1702 Jiří Janiš 1702-1713 Jakub Němec a Anna 1715-1716 Jan Tupý a Barbora 1717-1718 Václav Hoch a Kateřina 1736-1738 Tomáš Rzounek 1738-1779 Jan Rzounek a Apolonie 1780 Jan Špaček a Marie 1781-1790 Václav Dubal a Dorota 1792- 1805 Karel Derka 1806-1815 Jan Fiala, Matěj Komárek, Martin Muller LeonardSteinmetr, Libosvár Florián, 1815-1822 František Brumenzweig, Antonín Ambroz – nájemce, Jakub Růžička 1822-1824 Antonín Zbořil, Václav Svoboda – nájemce 1826 Jan Slimáček 1828 Jan Šimáček 1846 – 1850 František Richter 1860 – 1866 Jan Vlach, Antonín Roynek 1877 – 1892 Josef Jaroš a Matylda 1894 František Seibert a Barbora 1897 Josef Lunga 11.1.1911 Šťepán Šimík 1941- 1946 Fridolín Křůmal – nájemce 28.7.1947 Stanislav a Marie Trčkovi
34
Poslední majitelé manželé Stanislav a Marie Trčkovi koupili mlýn 28. 7. 1947. Jejich potomci mlýn obývají i v současnosti. Rok 1951 pro mlýn znamenal znárodnění. Po dobu dalších 10 let bylo prováděno šrotování pro místní JZD. Přestavba mlýna byla v roce 1971. Z mlýnice se nechala vybudovat bytová část. Ve mlýně zůstaly válcové stolice, francouzské kameny, loupačka, turbína a dvě šrotovačky. Mlýnský náhon má svou historii, jeho cesta není náhodná. Voda, kterou nestačil Hruškovický potok zachytit, si ji v minulosti našla sama. Většinou k tomu docházelo při velkých bouřkách nebo při rychlém tání sněhu. Z hor pak stékalo mnoho vody, která se vylévala na pole a působila velké škody. Na Hruškovickém potoku leželo několik rybníků. První byl rybník nad mlýnem ve Vlkoši, pak Dolní Skoronský, dále milotický Komorní a poslední Horní Skoronský. Všechny tyto rybníky byly velkými přívaly vody zanášeny. V roce 1765 při velké povodni požádal milotický hrabě Karel Serenyi Moravské Zemské právo o odpuštění s platbou daní. V žádosti uvedl, že mu záplavy způsobily velké škody a opravy budou velmi nákladné. Úpravy provedl důmyslně, jako pracovníky využil turecké zajatce, které získal v Uhrách, kde byl několik let také zajat. Turečtí zajatci vytvořili regulaci náhonu od Vlkoše, přes nížinu kolem Skoronic až po Milotice. Regulace byla vytvořena navážkou hlíny, kdy byly pracně zvednuty břehy. V roce 1948 při rušení drobných mlýnů ztratil náhon smysl, protože byl v roce 1964 za Skoronicemi sveden do Hruškovického potoka a směrem k Miloticím zrušen. Mlýn měl podle zprávy z roku 1819 tři světnice, komory, koňskou stáj, 1 kravskou stáj pro 4 krávy, stáje pro prasata, 1 stodolu a 1 sýpku. K mlýnu patřil i větrný mlýn, který stál u cesty do Skoronic. U mlýna bylo 18 měřic pole, zahrada o velikosti jedné měřice, na zahradě malý sklep, ovocné stromy za 300 zlatek. Celková cena mlýna 13.640 zlatek. Bylo to v roce 1819. V roce 1860 dostal mlýn do vlastnictví mlynář Jan Vlach. Byl velmi zadlužený. A tak v roce 1861 se zapisuje mlýn do vlastnictví mlynářovu synu Josefu Vlachovi se ženou Marií Vlachovou za 4.000 zlatých. Dalším majitelem byl Antonín Roynek, který 1877 mlýn prodává za 14.900 zlatých Josefu Jarošovi a jeho ženě Matyldě. 35
V roce 1892 mlýn vydražuje občanská záložna v Kyjově za 7.300 zlatých. V roce 1894 přechází mlýn do rukou Františka Seiberta a Barbory Seibertové. Josef Lunga kupuje mlýn v roce 1897. Podle gruntovní knihy vl.č. 282 kupuje mlýn 11. 1. 1911 Štěpán Šimík. Dále mlýn kupují manželé Trčkovi 28.7. 1947. Fridolín Křůmal ze Želetic byl nájemcem mlýna v letech 1941 – 1946. Stanislav Trčka a jeho žena pocházeli z Příbrami. Mlýn v Miloticích koupili za peníze utržené z prodeje vily v Modřanech. Před tím, než se Stanislav Trčka stal mlynářem v milotickém mlýnu, byl mlynářem v mlýně na Berounce. Po jeho smrti zdědila mlýn jeho dcera Jana. Zařízení mlýna V mlýně byly tři páry válců, rovinný vysévač, čistírna obilí a loupačka. Není doklad o tom, kdo a kdy tyto stroje do mlýna pořídil. Ve mlýně se používalo francouzských kamenů, kameny byly ležaté. V minulosti se využívalo i stoupy5, jeden kámen ze stoupy je na dvoře mlýna dochován dodnes. Stoupa je zařízení k drcení a rozmělňování ječmen či pšenice. Za mlynáře Trčky byla do mlýna přivezena loupačka od firmy Prokop Pardubice. Nebyla nová, dříve byla používána v Hartlovém mlýně v Kyjově. Rovinný vysévač6 byl z nařízení mlynářů zlikvidován. Skládal se ze soustavy vodorovně zavěšených sít, která jsou pomocí mechanismu s klikou a protizávažím uváděna do krouživého pohybu. Zrušen byl i hranolový vysévač7. Bývaly umístěny v nejvyšším patře mlýna. Dále byly ve mlýně výtahy, mlýnské válcové stolice8. Stroj bývá umístěn v 1. patře mlýna. Jedna z nich zvaná “porculka” a dvě válcové stolice litinové. Z původního zařízení zbyla stolice, francouzský kámen, loupačka a jeden výtah. Výtahů bylo v minulosti pět.
5
6 7 8
Příloha č. 3 Příloha č. 4 Příloha č. 5 Příloha č. 6
36
7 DISKUSE NA TÉMA SOUČASNOST Současnost mlýna v Miloticích pro mne znamená přestavbu mlýna na malou vodní elektrárnu. Jak jsem již uvedl na začátku této práce, objekt dnes není pro původní účel vůbec využíván. Stejně tak je téměř ztracen původní náhon. Využití původní technologie i funkcionalit mlýna pro malou vodní elektrárnu je logickým a přínosným krokem nejen pro objekt samotný a jeho využití, ale i pro krajinu. Na základě zpracování historických údajů mlýna a studia principů malých vodních elektráren jsem si pro shora uvedený účel položil následující otázky: „Jaký je dnešní stav mlýna a jeho náhonu?“ Ze stavebního pohledu je dnes mlýn dvoupatrová budova, nově již opravená. Pravá část budovy je pozůstatek mlýna a levá část je obytná. Součástí budovy je velký dvůr, k budově náleží sad. Za budovou je zachována velká prohlubeň pro odtok vody dále zpět do potoka Hruškovice. Náhon dnes vede už jen od Vlkoše do Skoronic, kde je využit jako stoka. Ve Skoronicích se vlévá do Hruškovického potoka. Bývalý náhon mlýna před Miloticemi připomíná už jen vyvýšené zarostlé koryto, které vede až k mlýnu. „Je možné obnovení mlýna respektive jeho přestavba na malou vodní elektrárnu?“ Ano. Funkčně je mlýn zachován, byť využíván není a klíčová technologie, to je Francisova turbína, je v původním stavu, jen vyjmuta a uložena mimo ústrojí mlýna. „Má smysl přebudovat původní nefunkční silotvorné dílo na malou vodní elektrárnu?” Ano. Jedná se o jeden z obnovitelných zdrojů energie, který je podporován státem, respektive přímo Evropskou unií, jejíž je České republika členem již od roku 2004. Malé vodní elektrárny jsou stabilním zdrojem energie s dlouhodobou tradicí. Vyrobenou energii můžeme prodávat nebo ji můžeme spotřebovat pro vlastní účely. V případě malé vodní elektrárny v Miloticích by bylo ideálním stavem pokrytí vlastní spotřeby a prodej přebytků. Podpora státu garantuje návratnost investice do malé vodní elektrárny do 15 let a po dobu 30 let stát přispívá na prodejní cenu silové elektřiny takzvaným zeleným bonusem. Cena elektřiny z malé vodní elektrárny se pohybuje v dnešní době okolo 3,00 Kč/kWh. 37
Obnovitelné zdroje energie mají další přínos, a to po stránce ekologické, tato energie je čistá. „Jak postupovat v případě přestavby?” První krok směřující k přestavbě je zajištění územního a stavebního řízení, což je velmi komplikovaná záležitost. Je také nutné zpracovat a předložit projektovou dokumentaci. Dalším krokem je samotná rekonstrukce mlýna. Mlýn je ve velmi dobrém stavu, nebyla by tedy nutná žádná zásadní přestavba. Bylo by zapotřebí pouze obnovit původní prostory. Prostor, kde se dříve mlelo, je pouze ze dřeva, je ale stále ve výborném stavebně – technickém stavu. Nebyla by tedy nutná přestavba ani složitá rekonstrukce, jen vyklizení místnosti a následné ošetření dřeva. Případně by bylo vhodné odborné statické posouzení z hlediska možného vlivu vibrací způsobených provozem turbíny a celého zařízení malé vodní elektrárny. Protože všechny důležité komponenty mlýna jsou na svém původním místě, obnova technologické části projektu by nebyla také příliš náročná. Spočívala by v použití nových technologií, především automatického ovládání a regulace. Vzhledem k tomu, že se jedná o malou vodní elektrárnu s nízkým výkonem, bylo by vhodné stávající Francisovu turbínu repasovat a nepořizovat turbínu zcela novou, protože nové turbíny jsou značně drahé. „Z jakých objektů a technologií se malá vodní elektrárna skládá?” V případě tohoto mlýna se jedná o derivační malou vodní elektrárnu a ta se skládá z následujících objektů: Stavební část: 1.Jezové zařízení s odběrným objektem 2.Přívodním náhonem 3.Strojovnou MVE umístěnou v mlýně
Technologická část: 1.Turbína 2.Generátor 3.Automatické ovládání a regulace.
4.Odpadním kanálem 5.Výustním objektem 6.Přípojkou NN-napojení na distribuční síť „Je zajištěno dostatečné zásobení malé vodní elektrárny vodou?“ Velmi důležitou částí diskutované malé vodní elektrárny je přívod vody. Pro zajištění přívodu vody je nejvhodnější využití původního náhonu pro mlýn. Tento 38
náhon, dnes již prakticky neexistuje. Musel by se stavebně rekonstruovat, respektive vyčistit tam, kde dnes zůstal ještě z části zachován. Nový náhon by vedl zřejmě stejnou trasou, což je technicky i ekonomicky nejjednodušší řešení. „Jakého výkonu může malá vodní elektrárna dosáhnout a s jakou technologií?“ Z dochované technické zprávy víme, že spád náhonu stačil k dostatečnému výkonu turbíny. Umístěná turbína dosahovala výkon 18 HP (24,3 kW). Je tedy důležité zjistit a posoudit stav původní Francisovy turbíny, to znamená, zda by ji vůbec bylo možné znovu spustit a využít tak pro projekt malé vodní elektrárny. V případě že ano, musely by se doplnit další elektrotechnické komponenty nezbytné k provozu elektrárny. V případě, že by původní turbína nebyla v provozuschopném stavu a nebylo by ji možné znovu spustit, mohla by ji nahradit nová Francisova turbína. „Lze použít i jiný typ turbíny?“ Pro tuto lokalitu je vhodná právě Francisova ale i Kaplanova turbína, obě dvě jsou přetlakové. Účinná výška u těchto dvou turbín je rozdíl mezi horní a spodní hladinou po odpočtu ztrát. V případě, že bychom chtěli použít turbínu rovnotlakou, nastal by problém s účinnou výškou. Účinná výška u těchto rovnotlakých turbín je rozdíl mezi horní hladinou a osou turbíny, a je nižší než u turbíny přetlakové. Pro používání rovnotlakých turbín je tedy zapotřebí větší spád než u turbín přetlakových. „Proč nepoužít Kaplanovu turbínu?“ Kaplanovu turbínu bych nepoužil a to hned z několika důvodů. Pořizovací cena Kaplanovy turbíny je mnohem vyšší než pořizovací cena Francisovy turbíny. Je také složitější. Účinnost Kaplanovy turbíny byla sice vyšší, ale po zdokonalení Francisovy turbíny je účinnost na velmi podobné úrovni. „Bylo by možné použít určitý typ rovnotlaké turbíny?“ Mezi rovnotlaké turbíny patří Peltonova turbína a Bánkiho turbína. Jak jsem již napsal, u rovnotlakých turbín je obecně potřeba větší spád. Spád v milotickém mlýně je 5,22 m. Pro porovnání – minimální potřebný spád pro Francisovu turbínu je 1,5 m, Peltonova turbína potřebuje spád nad 30 m a pro Bánkiho turbínu potřebujeme spád o minimální výšce 5 m. Tím pádem náhon v Miloticích nemůže
39
nikdy splnit požadavky pro instalaci Peltonovy turbíny. Bánkiho turbína by ale použita být mohla. „Proč je vhodnější použití Francisovy turbíny před Bánkiho?“ Nejprve popíši vlastnosti a fungování Bankiho turbíny. Bánkiho turbína je jednoduchá, rovnotlaká vodní turbína. Její zvláštností je obtékání lopatek oběžného kola ve dvou směrech. Její oběžné kolo je tvořeno dvěma kruhovými deskami, mezi nimiž jsou jednoduché lopatky, připomínající mlýnské kolo. Tento typ turbíny je pro svou konstrukční jednoduchost u malých vodních elektráren oblíbený, protože konstrukce dokonalejších (a tím i dražších) typů turbín by nebyla ekonomicky výhodná. Účinnost Bánkiho turbíny je 79 %, čímž se sice blíží procentuální účinnosti Francisovy turbíny, ale efektivita Francisovy turbíny je 90 %. Proto bych pro mlýn v Miloticích volil raději turbínu Francisovu. „Jaká bude roční výroba a tržba v případě prodeje elektrické energie?” Pokud počítáme s provozem cca 4.000 hodin za rok, potom se vyrobí cca 50.000 kWh. Při tomto provozu bude tržba při 3,00 Kč/kWh činit cca 150.000,00 Kč. Z uvedených čísel je patrné, že výroba a tržba není zanedbatelná a v případě vlastní spotřeby, to znamená úspory finančních prostředků za dodávky elektrické energie z distribuční sítě je ekonomický efekt ještě vyšší. Takový projekt je šetrným řešením pro přírodu a zároveň může sloužit jako ekonomický zdroj příjmů pro jeho majitele. „Jaká je budoucnost obnovitelných zdrojů energie (OZE)?” V rámci evropské unie je závazek zajistit do roku 2020 20 % výroby z OZE. ČR má závazek 13 %.
40
8 OBEC MILOTICE – MÍSTOPIS Vodní mlýn v Miloticích se nachází v katastru obce Milotice. Počet obyvatel obce je 1923, z hlediska územně-správního zařazení patří obec Milotice do Jihomoravského kraje, okres Hodonín.
Obr. č. 7 Obec Milotice, zámek Zdroj: Milotice [online]
Milotice svým názvem (koncovka - ice) a rozsahem katastru nepřímo dokládají, že náleží k nejstarším osadám oblasti. Byly pojmenovány po svém dávném vlastníku - Milotovi. Počátek obce lze s jistou pravděpodobností klást nejpozději na přelom 11. a 12. století. Písemné zprávy jsou však až z r. 1341. V obci se nachází sídlo panství, které bylo po třicetileté válce v majetku uherského rodu Serényiů. Je to renesanční zámek z druhé poloviny 16. století, v letech 1720 - 1725 barokně přestavěný. V Miloticích se krajově zachovává tradice hodů a proslulé košty vín. Vinařství v obci má dlouholetou tradici, réva se zde pěstovala již ve 12. století. V průběhu třicetileté války vinařství zaniklo a teprve koncem 17. století milotická vrchnost pěstování révy znovu obnovila. Pohromou pro vinice byl výskyt révokazu na konci 19. století. Z tohoto důvodu se od začátku 20. století používají sazenice révy vinné štěpované na americké podložce, která je révokazu odolná. Vinných sklepů ve středu viniční trati Šidleny je na 200, nejstarší sklep s vinařským lisem je z r. 1800. Současná celková výměra vinic je 89 ha, z toho viničná trať Šidleny 64 ha a trať Kopce 25 ha. V blízkosti obce se nacházejí přírodní rezervace Písečný rybník se třemi ostrůvky a zachovalou flórou (např. lekníny, stulíky) a faunou a přírodní rezervace Horky s chráněnou stepní teplomilnou květenou (např. hlaváček jarní). Přírodní 41
rezervace Horky se nachází asi 2 km jihozápadně od Milotic na úbočí kopce Náklo (kóta 265 m), lokalita byla vyhlášena jako chráněné území v roce 1989. Rozloha jejího území je 15,5 ha. Přírodní rezervace Písečný rybník u Milotic leží asi 0,6 km severovýchodně od obce Milotice v nadmořské výšce 182 m. Rezervaci tvoří mozaikovitě členěná soustava rybníka s několika ostrůvky, přilehlými mokřady, slatinnými loukami a okolními lesními porosty. V takto pestrém území se vyskytuje celá řada vzácných, zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Rezervace je velmi hodnotným územím jak po stránce botanické, zoologické, krajinářské i estetické. Geologický podklad rybníka tvoří jemné písky a vápnité jíly. Pro své nesporné bohatství byla lokalita vyhlášena jako rezervace již v roce 1956. Současná rozloha území je 35,45 ha, z toho cca 20 ha tvoří vodní plocha.
Obr. č. 8 Přírodní rezervace Písečný rybník u Milotic Zdroj: Milotice [online]
Obec Milotice leží na území, které patří ke Karpatské soustavě, provincii Západní Karpaty, subprovincii Vnější Západní Karpaty, oblasti Středomoravské Karpaty, celku Kyjovská pahorkatina, respektive tvoří pomezí s Panonskou pánví, provincií
Západopanonská
pánev,
subprovincií
Vídeňská
pánev,
oblastí
Jihomoravská pánev, celkem Dolnomoravský úval. Geologicky lze vznik a utváření území zařadit do období mladší a starší čtvrtohory a mladší třetihory. Z pohledu vodstva patří celá oblast k povodí Dunaje. Klimaticky náleží území do teplé oblasti s ročním úhrnem srážek 600-700mm. Převažují zde západní větry, a způsobují tak mírná letní i zimní období. Působení studeného baltského podnebí znesnadňují Chřibská a Ždánická vrchovina. Půdní a klimatické poměry umožnily vznik 42
středoevropské lesostepi. V údolích a nížinách se původně vyskytovaly lužní lesy a močály, případně slatinské louky. Dnes se zde co do typů půd vyskytují černozemně, podzolové půdy a hnědé lesní půdy nížin a pahorkatin. Z pohledu půdních druhů se v oblasti vyskytují půdy převážně hlinité, místně půdy převážně písčité. Zajímavý je širší geograficko-historický pohled na lokalitu Milotice a okolí ve vztahu k vodním plochám a tokům, do jejichž struktury byl vodní mlýn v Miloticích zasazen. Celé dnešní údolí mezi Miloticemi a sousední obcí Mistřín bylo v minulosti zaplaveno poměrně mělkým rybníkem, napájeným potokem Hruškovicí. Ten kdysi zaplavil svou vodou zaniklou osadu Jiříkovice. Rybník je sice dnes vysušen, ale z mapy z 19. století patrná původní silnice vede stále jakoby po jeho hrázi - to je zdůvodnění na první pohled nelogických zatáček při cestě do Mistřína. Vstup do Mistřína byl také více vlevo od současné cesty, protože dříve tam "překážel" rybník. Tuto původní cestu ještě před II. světovou válkou pamatuje mnoho místních pamětníků. Rybník také zaplavením výborně zachoval pozůstatky bývalé vsi Jiříkovice, která se zřejmě rozkládala po obou stranách dnešní silniční odbočky do Milotic. Na místních polích lze po jarním i podzimním orání bez problémů nalézt velké množství keramických střepů.
Obr. č. 9 Mapa Milotic a okolí, 19. Století Zdroj: I. vojenské (josefské) mapování, [online]
V roce 1762 vydává Jan Václav z Freyenfelsu, kanovník olomoucký, v Norimberku svou mapu "Tabula almae dioecesis Olomucensis", názorně ukazující ráz krajiny v XVII. a částečně i XVIII. století. Z pohledu hydrologie je v tehdejší době vidět daleko více rybníků, než existuje v současnosti, např. Nálezný a 43
Jarohněvický, dále i zaniklý rybník Mokroňovický (pod Šardicemi) a také výše popsaný velký rybník mezi Miloticemi a Mistřínem. Určitou raritou zůstává i trojice rybníčků severovýchodně od Mutěnic, po kterých dnes není ani stopa. Les Doubrava kopíruje dnešní situaci s tím, že před 200 lety byl o něco větší a ne tak smíšený. Velké vinohrady jsou naznačeny mezi Mutěnicemi a Potvorovskem (dnes Poddvorovem). Zajímavé je položení Hodonína coby pevnosti mezi několika rameny řeky Moravy (později zasypanými nebo zregulovanými). Z mapy je dobře vidět i říční propojka mezi rybníkem Písečným a řekou Moravou, uzavírající přístup k Hodonínu ze severu. Čerchovanou čarou zvýrazněná zemská hranice mezi Moravou a Uhrami v pravém dolním rohu mapy byla vedena jinak, než dnes - velká část pravého břehu řeky Moravy patřila tehdy Holíčskému panství.
Obr. č. 10 Freyenfelsova mapa, 1762 Zdroj: Vývoj geografie Moravského slovácka, [online]
44
9 ZÁVĚR Malé vodní elektrárny je označení pro elektrárny s maximálním výkonem do 10 MW. Evropská unie má minimální hranici pro malé vodní elektrárny už u 5 MW. Malé vodní elektrárny se většinou budují u jezů, nebo u bývalých náhonů, respektive většinou pracují na menších tocích, jejichž průtok se mění v závislosti na ročním období a úhrnu srážek. Na rozdíl od velkých vodních elektráren se přitom musejí obejít bez vysokých hrází zajišťujících potřebný spád a stálou zásobu vody, jejichž výstavba je nereálná z ekonomických i ekologických důvodů. V daleko větší míře proto musejí být přizpůsobeny konkrétním podmínkám lokality, v níž se nacházejí. Při vhodném umístění a konstrukčním řešení ale mohou na druhou stranu patřit k nejekologičtějším a nejekonomičtějším energetickým zdrojům vůbec. Malé vodní elektrárny neprodukují žádné emise ani odpady, obejdou se bez zásobování palivy a nemají přílišné nároky na údržbu. Milotický mlýn a jeho historie ukazují, že po generace toto místo a jeho účel dávaly lidem práci a obživu a přitom byly přirozeným a nenásilným prvkem
krajiny,
z
dnešního
pohledu
veskrze
ekologickým.
Umístění
Milotického mlýna na malém toku znamenalo právě jen takové využití energie vytvořené vodou tohoto toku, aby naplnilo podstatu mlýna a sloužilo pro daný účel. Náhon mlýna a jeho síla nepřinášely o nic víc ani míň, co do spotřeby energie, ovšem ani nebraly, nezatěžovaly krajinu, okolí ani ovzduší. Neprodukovaly emise ani odpady, mlýn se obešel bez ekologicky zátěžových paliv. To, že druhá polovina 20. století přivedla Milotický mlýn téměř k zániku, alespoň z pohledu jeho původní funkcionality, umístění do krajiny a propojení s vodou jako zdrojem energie pro jeho provoz, jen podtrhuje katastrofální míru předvídavosti, šetrnosti a citlivosti předchozího režimu. Vyplatí se nám dnes přemýšlet a ještě lépe konat tak, abychom napravovali to, co doba nedávná nechala zpustošit a vrátili místům jako je Milotický mlýn jejich původního ducha, přenesli je do dnešní doby a obnovili pro budoucí generace. Vyplatí se nám využít toho, co již jednou existovalo a zůstalo, byť jen
45
zčásti, zachováno. Přeměna Milotického mlýna na malou vodní elektrárnu je jistě počinem, který pojem současnost Milotického mlýna může naplnit. Žijeme v době, kdy se obracíme k tomu, co kolem sebe máme a v čem žijeme, s citlivostí, se šetrností a s předvídavostí. Ekologické principy nabývají stále více na důležitosti. Neznamenají dnes jen nové a nové super-technologie a jejich všemožné využití. Znamenají i využití toho, co již bylo. Přeměna Milotického mlýna v malou vodní elektrárnu je ryze ekologickým počinem, o to víc, že představuje i skromný projev úcty in memoriam všem těm, kteří Milotický mlýn tvořili, žili jím a naplňovali jeho existenci.
46
10 LITERATURA 10.1 Odborná literatura •
ČERMÁK M., 1970, Aplikovaná hydrologie, Hydrometeorologický ústav, Praha, 155 s.
•
DUB O., NĚMEC J. a kolektiv, 1969, Hydrologie, SNTL – Nakladatelství technické literatury, Praha, 378 s.
•
HOLATA M., 2002, Malé vodní elektrárny, Academia, Český Těšín, 267 s., ISBN 80-200-0828-4
•
HUBAČÍKOVÁ V., 2002, Hydrologie, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, 43 s., ISBN 80-7157-638-7
•
IVAN A., 1989: Vodní náhony, s. 89-102, Sborník Československé geografické společnosti
•
JANDORA J., 2002, Hydraulika a hydrologie, CERM, Brno, 186 s., ISBN 80214-2204-1
•
KREŠL J., 2001, Hydrologie, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, 125 s., ISBN 80-7157-513-5
•
SOMMER M., 1985: Hydrologie, Praha, 205s., ČNB cnb000027439
10.2 Internetové stránky •
http://ga.water.usgs.gov, [cit. 2011-02-02]
•
www.cksvv.vuv.cz, [cit. 2010-12-09]
•
www.toulkypocechach.com, [cit. 2010-12-14]
•
www.enviport.cz, [cit. 2010-11-16]
•
http://mve.energetika.cz, [cit. 2011-04-17]
•
www.i-ekis.cz, [cit. 2011-03-02]
•
www.vodniturbiny.cz, [cit. 2011-04-02]
•
www.lidova-architektura.cz, [cit. 2011-01-02]
•
www.milotice.cz, [cit. 2011-04-20]
•
http://ilcik.cz [cit. 2011-04-10]
47
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1 Oběh vody Obr. č. 2 Řády toků Obr. č. 3 Typy říčních sítí Obr. č. 4 Hydrometrická vrtule Obr. č. 5 Mlýnské kolo (mlýn na spodní vodu) Obr. č. 6 Mlýnské kolo (mlýn na svrchní vodu) Obr. č. 7 Obec Milotice, zámek Obr. č. 8Přírodní rezervace Písečný rybník u Milotic Obr. č. 9 Mapa Milotic a okolí, 19. Století Obr. č. 10 Freyenfelsova mapa, 1762
48
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Rozhodnutí o likvidaci Příloha č. 2 Práva a povinnosti mlýna v Miloticích Příloha č. 3 Stoupa Příloha č. 4 Rovinný vysévač Příloha č. 5 Hranolový vysévač Příloha č. 6 Válcová stolice Příloha č. 7 První strana technické zprávy Milotického mlýna Příloha č. 8 Paušál daně z vodní síly Příloha č. 9 Bývalý náhon ve Skoronicích - v současnosti stoka Příloha č. 10 Stoka za Skoronicemi- směr Hruškovický potok Příloha č. 11 Přítok stoky do Hruškovického potoka Příloha č. 12 Zarostlý náhon před Miloticemi Příloha č. 13 Zatravněný náhon před mlýnem Příloha č. 14 Milotický mlýn Příloha č. 15 Majitel ukazuje místo, kde byl dříve přepad vody Příloha č. 16 Přepad při nadbytku vody Příloha č. 17 Výpusť pod mlýnem Příloha č. 18 Zadní část mlýna Příloha č. 19 Francisova turbína Příloha č. 20 Francouzské kameny Příloha č. 21 Šrotovačka Příloha č. 22 Mlynářské desatero Příloha č. 23 Mlýnské zákazy
49
PŘÍLOHY
Příloha č. 1 Rozhodnutí o likvidaci Zdroj: majitel mlýna, Technická zpráva z r. 1926
50
Příloha č. 2 Práva a povinnosti mlýna v Miloticích Zdroj: majitel mlýna, Technická zpráva z r. 1926
51
Příloha č. 3 Stoupa Zdroj: http://mve.energetika.cz
Příloha č. 4 Rovinný vysévač Zdroj: http://mve.energetika.cz
52
Příloha č. 5 Hranolový vysévač Zdroj: http://mve.energetika.cz
Příloha č. 6 Válcová stolice Zdroj: http://mve.energetika.cz
53
Příloha č. 7 První strana technické zprávy Milotického mlýna Zdroj: majitel mlýna, Technická zpráva z r. 1926
54
55
Příloha č. 8 Paušál daně z vodní síly Zdroj: majitel mlýna, Technická zpráva z r. 1926
56
Příloha č. 9 Bývalý náhon ve Skoronicích - v současnosti stoka
Příloha č. 10 Stoka za Skoronicemi - směr Hruškovický potok
57
Příloha č. 11 Přítok stoky do Hruškovického potoka
Příloha č. 12 Zarostlý náhon před Miloticemi
58
Příloha č. 13 Zatravněný náhon před mlýnem
Příloha č. 14 Milotický mlýn
59
Příloha č. 15 Majitel ukazuje místo, kde byl dříve přepad vody
Příloha č. 16 Přepad při nadbytku vody
60
Příloha č. 17 Výpusť pod mlýnem
Příloha č. 18 Zadní část mlýna
61
Příloha č. 18 Francisova turbína
Příloha č. 19 Francouzské kameny
62
Příloha č. 20 Šrotovačka
Příloha č. 21 Mlynářské desatero
63
Příloha č. 22 Výstrahy a zákazy
Zdroj: autor, datum pořízení 1. 4. 2011
64
