Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Role neziskového sektoru v rozvoji venkova (Moravskoslezský kraj) Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Mgr. Ing. Hana Vavrouchová, Ph.D.

Petra Szlaurová

Brno 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Role neziskového sektoru v rozvoji venkova (Moravskoslezský kraj) vypracovala samostatně a za pouţití pramenů, které jsou uvedeny v přiloţeném seznamu pouţité literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Dne:…………………………………. Podpis diplomanta:……………………

PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat Mgr. Ing. Haně Vavrouchové Ph. D., vedoucí bakalářské práce, za odborné vedení práce a z poskytování uţitečných rad a informací.

ABSTRAKT Bakalářská práce na téma Role neziskového sektoru v rozvoji venkova (Moravskoslezský kraj) přináší základní teoretické zakotvení neziskového sektoru a rozvoje venkova v rámci ČR, včetně vyčlenění venkova obecně, dále pak základní charakteristiku Moravskoslezského kraje jak z hlediska obecného, tak i z hlediska rozvoje venkova. Důleţitou součástí práce je analýza Moravskoslezského kraje z hlediska klíčových aktérů neziskového sektoru angaţovaných v rozvoji venkova, kde je posuzována schopnost neziskových organizací vytvářet relevantní základnu pro rozvoj venkova či rozvoj regionu. Další částí práce je SWOT analýza kraje z hlediska dalšího vývoje. KLÍČOVÁ SLOVA Neziskový sektor, neziskové organizace, venkov, rozvoj venkova, regionální rozvoj, Moravskoslezský kraj

ABSTRACT Bachelor thesis is focused on the role of non-profit sector in rural development (MoravianSilesian region). Thesis provides the basic theoretical ground for the non-profit sector and rural development in the Czech Republic, including rural exclusion in general and the basic characteristics of the Moravian-Silesian region in terms of both general and in terms of rural development. An important part of the work is an analysis of Moravian-Silesian region in term of key actors involved in the non-profit sector, rural development, where is considered the ability of non-profit organizations to create a relevant basis for the rural development and regional development. Another part of this work is the SWOT analysis of the region in term of further development.

KEY WORDS non-profit sector, non-profit organizations, rural development, regional development, Moravian-Silesian region

Obsah 1. Úvod ....................................................................................................................................... 7 2. Cíle práce................................................................................................................................ 8 3. Venkovský prostor ................................................................................................................. 9 3.1. Venkovská obec .............................................................................................................. 9 3.1.1. Vnitřní členění a typologie obcí ............................................................................. 10 3.2. Venkovský ţivot ............................................................................................................ 12 3.2.1. Kvalita ţivota na vesnici ........................................................................................ 13 4. Neziskový sektor .................................................................................................................. 14 4.1 Základní typologie neziskových organizací ................................................................... 14 4.2 Oborová klasifikace NO ................................................................................................. 16 4.3. Typy organizací fungující v neziskovém sektoru, problematika jejich zaloţení .......... 17 4.3.1. Občanské sdruţení.................................................................................................. 17 4.3.2 Nadace ..................................................................................................................... 18 4.3.3. Nadační fond .......................................................................................................... 19 4.3.4. Obecně prospěšné společnost ................................................................................. 19 4.4 Financování neziskového sektoru .................................................................................. 20 5. Rozvoj venkova .................................................................................................................... 22 5.1 Subjekty podílející se na rozvoji venkova...................................................................... 23 5.2 Finanční nástroje rozvoje venkova ................................................................................. 25 5.2.1 Evropské dotace ...................................................................................................... 26 5.2.2 Národní dotace ........................................................................................................ 26 5.2.3 Krajské dotace ......................................................................................................... 28 6. Legislativní souvislosti regionálního rozvoje a neziskového sektoru .................................. 28 6.1 Základní legislativa regionální politiky v ČR ................................................................ 28 6.2. Základní legislativa týkající se neziskového sektoru .................................................... 30 7. Neziskové organizace angaţované v rozvoji venkova ......................................................... 31 7.1 Jednotlivé organizace, jejich činnost v rozvoji venkova ................................................ 32 7.1.1 Spolek pro obnovu venkova ČR.............................................................................. 32 7.1.2 AREA viva- sdruţení pro ekologii a zemědělství ................................................... 33 7.1.3 Zera.......................................................................................................................... 33

7.1.4 Sdruţení pro rozvoj Moravskoslezského kraje ....................................................... 33 7.1.5 Svaz venkovské turistiky......................................................................................... 33 7.1.6 Evropské vzdělávací fórum pro rozvoj venkova ..................................................... 34 7.1.7 Evropské centrum pro agroturistiku ........................................................................ 34 7.1.8 Svaz ekologických zemědělců ................................................................................ 34 7.1.9 Škola obnovy venkova ............................................................................................ 35 7.1.10 Svaz marginálních oblastí ..................................................................................... 35 8. Základní charakteristika Moravskoslezského kraje ............................................................. 36 8.1 Klíčoví aktéři vystupující v rozvoji venkova Moravskoslezského kraje ....................... 37 9. SWOT analýza kraje z hlediska dalšího rozvoje .................................................................. 39 10. Diskuze ............................................................................................................................... 41 11. Závěr................................................................................................................................... 43 12. Seznam pouţité literatury ................................................................................................... 44 12.1 Literární zdroje ............................................................................................................. 44 12.2 Internetové zdroje ......................................................................................................... 44

1. Úvod Moravskoslezský kraj leţí ve východním cípu České republiky. Je to kraj rozmanitý jak z pohledu hospodářského, tak i z pohledu kulturního. Hospodářsky je rozdělen na sekci průmyslovou, která se rozprostírá kolem větších měst. Do této lokality patří těţba černého uhlí v ostravsko-karvinské pánvi a s ní spojený hutní průmysl. Tato oblast je největším znečišťovatelem ţivotního prostředí, ale také nejdůleţitějším článkem v zaměstnanosti kraje. Na druhé straně zde stojí zemědělská výroba, která má v tomto kraji bohatou a dlouhou minulost. Z tohoto hlediska jde ještě Moravskoslezský kraj rozdělit na úrodnější oblasti, vhodné ke klasickému zemědělství jako jsou okresy Opava a Nový Jičín. A oblasti se zhoršenými podmínkami pro zemědělství. Mezi tyto oblasti patří hlavně podhůří Beskyd a Jeseníků, kde je vysoké procento zalesněných ploch. V horských oblastech v tomto kraji se provozuje pastevní odchov ovcí, coţ také napomáhá k udrţování krajiny. V současné době průmyslová výroba klesá a tím se také zvyšuje nezaměstnanost v kraji. Bohuţel i zemědělství je pro mladé, vzdělané lidi neperspektivní a proto se od klasického zemědělství upouští. Je všeobecně známo, ţe zemědělství je hlavním nosným pilířem venkovského ţivota, a proto je potřeba jej zachovat, a udrţovat. V Moravskoslezském kraji funguje řada subjektů, které se zabývají rozvojem, či alespoň stabilizací venkova. Je samozřejmé, ţe se jiţ intenzivní zemědělství nebude rozvíjet, a proto se hledají alternativní náhrady, které budou schopny zachovat ráz krajiny a zároveň přispět k ekonomice kraje. Jedním z těchto aspektů je rozvoj ekologického zemědělství. Tato práce je zaměřena na posouzení schopnosti jednoho ze subjektů, a to neziskového sektoru, vytvářet stabilní a schopnou základnu pro další rozvoj venkova v Moravskoslezském kraji.

7

2. Cíle práce 

Sumarizace teoretických poznatků v oblasti neziskového sektoru a rozvoje venkova



Zhodnocení schopnosti neziskového sektoru v Moravskoslezském kraji vytvářet relevantní základnu pro další rozvoj venkova a regionu

8

3. Venkovský prostor Pro vysvětlení pojmu venkovský prostor je pouţívána celá řada kritérií, které komplexně zahrnují podstatu venkova, ale zároveň umoţňují jednotlivým územím zachovat si svou specifičnost. Venkov můţeme obecně označit jako mimoměstský prostor zahrnující vesnice a okolní krajinu. Tento prostor se vyznačuje nízkou hustotou osídlení s roztroušeným charakterem zástavby. Velkou míru zastoupení zde má zemědělství, které jiţ ale není ekonomicky nejdůleţitější sloţkou. V dnešní době hraje spíše estetickou a krajinotvornou roli. Venkov je v neposlední řadě spojován s relaxací, odpočinkem a hlavně s dodrţováním kulturních tradic specifických pro dané území.

3.1 Venkovská obec Venkovská

obec

neboli

zjednodušeně

vesnice

představuje

menší

územní

celek,

charakteristický svou zástavbou, rozlohou a počtem obyvatel. Jedním z ukazatelů, který se pouţíval v ČR před vstupem do EU, byl počet obyvatel ţijících v obci. Obce s titulem venkovská obec musí mít počet obyvatel niţší neţ 2000 osob. Po vstupu do EU se začaly pouţívat hodnotící kritéria EU. Zaprvé je to hustota obyvatel na km², kterou stanovil statistický úřad EU (Eurostat) na 100 obyvatel/ km². Zadruhé se jedná o podíl obyvatelstva ţijícího v obcích s hustotou osídlení niţší neţ 100 obyv./km². Často pouţívaným pojmem ve statistikách je také venkovský region, který zahrnuje větší území (např. okres) , ve kterém se vyskytují venkovské obce.; Tento region se podle metodiky OECD dělí do tří skupin. První skupinu tvoří regiony,ve kterých více jak polovina obyvatel ţije ve venkovské obci(tzn. v obci s hustotou osídlení menší neţ 100 obyv./km²). Region splňující tuto podmínku se označuje jako PPR= predominantly rural region, coţ v překladu znamená výrazně venkovský region. Druhá skupina se označuje jako SRR = significantly rural region (převáţně venkovský region. U tohoto regionu platí, ţe 15 – 50% obyvatel ţije ve venkovské obci. Ve třetí skupině PUR= predominantly urban region (výrazně městský region) je zastoupení obyvatel ţijících ve vesnici niţší neţ 15%. (Majerová, 2000)

9

3.1.1 Vnitřní členění a typologie obcí Ze zákona 128/200 Sb. o obcích je obec definována jako: „ Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů, tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce.“ Zákon ještě doplňuje, ţe „kaţdá část území České republiky je součástí území některé obce, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.“(§18, zákon 128/2000 Sb. o obcích). Základní členění, které se pouţívá v ČR, se odvíjí od počtu obyvatel. Nejčastější pouţívané hranice jsou 200, 500 a 1000 obyvatel. Další velmi pouţívanou hranicí je 300 obyvatel. Na té je totiţ závislé rozhodování ministerstva vnitra ČR při rozhodování o osamostatnění části obce či při vzniku obce nové. Podobnou hranici tvoří 3000 obyvatel, jakoţto jedna z hlavních podmínek rozhodování o přidělení statutu města. Typologie obcí je sloţitá záleţitost, která je závislá na mnoho kritériích. Proto vzniklo několik verzí rozdělení. V roce 1936 vznikla v Německu klasifikace podle přirozené velikosti sídla. Tudíţ podle počtu obyvatel obývajících dané území. Autorem byl W.Christaller. rozdělení je uvedeno v následující tabulce č. 1. Tab. 1 Typologické rozdělení obce podle W. Christallera.(Majerová, 2000) Počet obyvatel

název

Do 15 obyvatel

Jednotlivý dvůr

15-70 obyvatel

Skupina samot a dvorů

70-200 obyvatel

Malá vesnice

200-600 obyvatel

Normální (školní) vesnice

600-1600 obyvatel

Velká (kostelní) vesnice

1600- 4500 obyvatel

Zvláště velká (trţní) vesnice

Více neţ 4500 obyvatel

Obrovská (městská) vesnice

V roce 1912 p. Gradmann zveřejnil kategorie rozlišení obcí na velmi malá sídla, malá sídla, střední sídla a velká sídla. V jeho práci však byl zohledněn fakt, ţe mohou existovat i tzv. „trpasličí města“ s počtem obyvatel niţším neţ je 2000. V roce 1938 rozhodl Mezinárodní statistický ústav na svém zasedání o vytvoření doporučeného členění obcí. To se odvíjí od procentuálního zastoupení zemědělského obyvatelstva. Obce byly rozděleny do kategorií venkovské, smíšené a městské. 10

Na zasedání Mezinárodního statistického úřadu v roce 1960 byly formulovány nové návrhy a doporučení ke klasifikaci. Stanovené kritéria pro klasifikaci: „1) počet obyvatel nejzalidněnějšího centra kaţdé obce, vrací se k původnímu doporučení, neboť dává přednost aglomeraci před správní jednotkou 2) procentní podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství (včetně lesnictví a rybářství), průmyslových odvětví a ve sluţbách 3) procento dojíţdějících do práce z celkového počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva, počet úředníků na 100 dělníků 4) doplňková kritéria: a) hustota zastavěné plochy a podíl domů obývaných jednou rodinou a více rodinami b) přítomnost správních a ústředních orgánů (střední škola, knihovna,

kino,

divadlo,

nemocnice

apod.).“

(Majerová, 2000). Po zkombinování těchto kritérií nakonec rozdělili obce do typů obsaţených v tabulce č. 2.

Tab. 2 (Majerová, 2000) Obce

s převaţujícím

venkovským 50

charakterem

a

více%

obyv.

je

zaměstnaných

v zemědělství, vyskytují se zde typické znaky vesnice

Obce přechodného charakteru

Urbanizovaný venkov, 50 a více % je zaměstnáno v průmyslu, výskyt zaměstnaných mimo vesnici.

Obce s převaţujícím městským charakterem

Venkovská města, více jak 30% muţské populace pracuje ve sluţbách.

11

3.2 Venkovský život Ţivot na vesnici má své klady i zápory. Ke kladům můţeme zařadit ţivot v čisté krajině plné krás přírody, mezi které určitě patří lesy, louky, rybníky, řeky, hory atd., jistě zde patří i klid a pocit volnosti, moţnost chovat či pěstovat vlastní zvířata a plodiny, coţ je kladem také pro rodinný rozpočet. Chov a pěstitelství můţe být ve formě záliby, kdy majitel pozemku vytváří vlastní produkty pouze pro rodinné účely. Druhou formou můţe být zemědělství jako zaměstnání, kdy se majitel pozemku snaţí prodávat své produkty cizím zákazníkům za účelem zisku. U zemědělství závisí hlavně na velikosti pozemku a finančních prostředcích při vstupu do této činnosti. Opomíjet by se neměl význam udrţování místních tradic a zvyků, které bohuţel laxním přístupem lidí mizí. Ne však ve všech krajích. Některé kraji a vesnice si na svých zvycích a tradicích zakládají a snaţí se je předávat mladším generacím v původní nezměněné podobě. Dalším kladem je úzký vztah k ostatním obyvatelům, který je způsoben malým počtem obyvatel. Samozřejmě čím více obyvatel tím méně se obyvatelé mezi sebou znají a také naopak. Obyvatelé menších vesnic se navzájem znají a jsou schopni si mezi sebou pomáhat. V dnešní době se bohuţel stává trendem zachovávání si jistého odstupu, dalo by se říci skryté identity. Tento jev se vyskytuje hlavně u lidí přistěhovaných z většího města do vesnic. Negativem ţivota na vesnici je horší dostupnost úřadů, obchodů a celkových sluţeb (základní škola a mateřská školka, zdravotnická péče a péče o seniory a zdravotně nebo duševně postiţené). To však závisí na kaţdé jednotlivé vesnici, na počtu obyvatel, schopnosti či neschopnosti vedení obce a také přístupem samotných občanů. Největším negativem je určitě velmi málo pracovních míst nebo dokonce ţádná nabídka pracovních míst a proto zvýšená míra nezaměstnanosti, nebo nutnost do práce dojíţdět do větších obcí či měst. Z těchto důvodů se lidé v dávnější době stěhovali z vesnic do měst za prací a vyšší ţivotní úrovní. V dnešní době převládá trend opačný, kdy městští odchovanci migrují na vesnice, pryč od shonu velkoměsta. Tímto způsobem hledají klid lepší ţivotní prostředí nejen pro sebe ale hlavně pro své potomky. Migraci z měst do vesnic umoţnila také neustále vzrůstající dostupnost a vybavenost venkovských obcí. Nejdůleţitějším faktorem ovlivňujícím ţivot na vesnici je ale sám člověk. Kaţdý má jiné nároky, představy a iluze. Tudíţ co se můţe zdát někomu naprosto nevyhovující, můţe jinému připadat dokonalé a fascinující.

12

3.2.1 Kvalita života na vesnici Kvalita ţivota na vesnici se odvíjí od schopnosti obce uspokojit základní i nadstandardní nároky jejich obyvatel a to jak fyzické tak i psychické. Mezi aspekty ovlivňující ţivot v obci patří zejména celkový vzhled a upravenost obce, funkčnost jejího zastupitelstva, ţivotní prostředí, příleţitosti k zaměstnání, doprava v obci, kulturní či sportovní vyţití, sociální zabezpečení a také celková poloha obce vůči větším městům i geografická poloha obce samotné. Pokud se zaměříme na jednotlivé aspekty, zjistíme, ţe většina je jich závislá na ostatních aspektech. Jako příklad je moţno uvést závislost funkčnosti a starostlivosti zastupitelstva o obec a celkového vzhledu a estetičnosti obce samotné. Pokud nebude zastupitelstvo schopno šetrně a cíleně zacházet s obecním rozpočtem, nebudou dostatečné finanční prostředky pro udrţování a rozvoj obecních pozemků, komunikací, zástaveb či sportovního a kulturního zázemí. Zájmem obce by samozřejmě měly být i skupiny občanů, kteří potřebují pomoc. Zde spadají hlavně senioři. Proto by měly existovat sluţby, jako rozvoz obědů do domácností, klub seniorů, který spočívá spíše v duševní osvětě a umoţnění příjemného strávení volného času venkovských důchodců. Dalším aspektem ovlivňujícím kvalitu ţivota v obci je také dodrţování tradic, a především obec a samozřejmě zastupitelstvo by se mělo angaţovat v znovuzrození těchto mnohdy jiţ zapomenutých zvycích, nebo aktivní podporu tradic, které se obyvatelé snaţí dodrţovat. Toto není přínosem pouze pro duševní uspokojení, ale můţe to být také přínosem obecní kasy, pokud pořádáním slavnostních akcí dokáţí zaujmout i tzv. „přespolní“ turisty. Velmi atraktivní jsou v dnešní době jarmarky, poutě, ukázky dobových řemesel atd.

13

4. Neziskový sektor Neziskový sektor představuje sloţku mezi státem a trhem. Jinak se neziskový sektor označuje také jako občanský, třetí či nevládní. Všechna tato označení charakterizují znaky neziskového sektoru. Organizace, které se řadí do neziskového sektoru, se vyznačují několika společnými vlastnostmi. Tyto vlastnosti musí splňovat, aby byly do nevládního sektoru zařazeny. Organizace musí být do určité míry instituovány, nebo musí být alespoň na určitém stupni organizační činnosti (pravidelné schůze členů, či určitý druh vedení). Dalším aspektem je dobrovolnost účasti všech členů včetně vedení, dobrovolná účast na všech akcích pořádaných organizací jak ze strany členů tak i vedení organizace. Přívlastek „neziskový“ se pouţívá z důvodu nevykazování primárních zisků organizace. Tzn., ţe můţe ze své činnosti vykazovat určitý zisk, ale nesmí jej pouţít pro vlastní potřebu, ale výhradně pro další fungování a potřeby organizace. Pojem „nevládní“ vysvětluje, ţe organizace není závislá na rozhodování státu a do jejího vedení nezasahují státní úředníci. Tato vlastnost ovšem nevylučuje moţnost ovlivnění vlády organizací. A naopak vliv vlády na financování neziskové organizace, coţ je mnohdy hlavním zdrojem financování pro chod organizace. Důleţitým znakem neziskových organizací je určitý druh veřejného prospěchu.

4.1 Základní typologie neziskových organizací Základní rozdělení neziskových organizací je odvislé od jednoho z hlavních znaků, a to od veřejného prospěchu. Prospěch mohou přinášet buďto pouze svým členům, nebo také širší veřejnosti, převáţně se zaměřením a určité skupiny lidí. Proto se dělí do dvou základních skupin:

14

A) organizace vzájemně prospěšné Jsou prospěšné pro určitý okruh lidí, tedy pro členy organizace. Tito lidé se spojili do spolku z důvodu stejných cílů, koníčků či zálib. Pokud však vykonávají jakoukoliv činnost, která je prospěšná pro jiné osoby, neţ jsou členové organizace, není to jejich hlavní činnost. B) organizace veřejně prospěšné Hlavním cílem těchto organizací je poskytování veřejně prospěšných sluţeb. Tyto organizace jsou dostupné pro širokou veřejnost. Další moţné rozdělení NO je podle typu převládající činnosti, a to na servisní a advokační. Servisní neziskové organizace soustřeďují svou pozornost na především na poskytování sluţeb různého druhu. Advokační organizace se zaměřují na obhajobu lidských práv a zájmů různých skupin lidí. Snaţí se upozorňovat na problematické otázky a projevovat veřejně své názory. (Frič, Goulli, 2001). Z hlediska sledovaného zájmu a obecného zaměření lze NO rozčlenit na čtyři druhy: Tab. 3 (Frič, Goulli, 2001) Druh sledovaného zájmu Zaměření činnosti

veřejný

Servisní

Servisní veřejně prospěšné Servisní vzájemně prospěšné

Kolektivní- vzájemný

NO advokační

NO

Advokační veřejně prospěšné Advokační prospěšné NO

NO

15

vzájemně

4.2 Oborová klasifikace NO Neziskové organizace působí v nejrozličnějších oblastech ţivota společnosti. Tato klasifikace je nezbytná hlavně pro porovnávání neziskových sektorů různých zemí. Mezinárodní klasifikace neziskových organizací rozděluje NO do následujících oblastí, podle jejich působení.

OBLAST: 1) kultury a umění: divadla, muzea, ZOO, časopisy, knihovny, umělecká představení sport a rekreace: tělovýchovné organizace, sportovní kluby dětské tábory 2) vzdělání a výzkum: předškolní aţ vysokoškolské vzdělání, výzkumné ústavy 3) zdraví: nemocnice, rehabilitační zařízení, instituce duševního zdraví 4) sociálních sluţeb: péče o děti a mládeţ, o rodinu útulky, jídelny 5) ekologie: ochrana ţivotního prostředí, zachování ţivotních krás, ochrany ţivočichů, zvířat a divoké přírody, veterinárních sluţeb 6)rozvoje obce (komunity) a bydlení: sídliště a sousedské aktivity, hasiči, bytová druţstva 7)ochrany práv a obhajoby zájmů: právní poradenství, sdruţení měst a obcí 8)organizování dobročinnosti: nadace, charitativní organizace, centra pro dobrovolníky 9)náboţenství: kostely, synagogy, místa pro bohosluţby a kultovní obřady 10)mezinárodních aktivit: výměnné programy, mírové programy lidských práv, rozvojová pomoc 11)profesních a pracovních vztahů: profesní komory a odborové organizace. 12) Jiná oblast (Frič, Goulli, 2001)

16

4.3

Typy

organizací

fungující

v neziskovém

sektoru,

problematika jejich založení 4.3.1 Občanské sdružení Právní úprava občanského sdruţení se nachází v zák. č. 83/1990 Sb. o sdruţování občanů. Zpravidla se jedná o sdruţení fyzických nebo právnických osob za účelem dosahování a ochrany společného zájmu. Podmínkou je, ţe se jedná o nenáboţenské, nepolitické a nepodnikatelské sdruţení, které svojí činností nepopírá nebo neomezuje osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboţenské vyznání a sociální postavení. Sdruţení mohou zaloţit nejméně tři občané ČR, z nichţ alespoň jeden je starší 18 let. Tito vytvoří tzv. přípravný výbor, který vypracuje stanovy sdruţení a podá návrh na registraci. Návrh se podává na Ministerstvo vnitra ČR, odbor všeobecné správy, oddělení volební a sdruţování. Ţádost o registraci musí obsahovat: · název a sídlo sdruţení · cíle činnosti · označení členů přípravného výboru (jméno, příjmení, trvalé bydliště a datum narození) · označení zmocněnce přípravného výboru oprávněného jednat jménem výboru (člen přípravného výboru starší 18 let) · podpisy členů přípravného výboru Stanovy musí obsahovat: · název sdruţení (musí se lišit od názvu jiţ existující právnické osoby) · sídlo · cíle činnosti · práva a povinnosti členů sdruţení · orgány sdruţení (např. valná hromada, výbor, předseda), způsob jejich ustavování, určení orgánů a funkcionářů, oprávněných jednat jménem sdruţení · ustanovení o organizačních sloţkách (pokud budou zřízeny)

17

· zásady hospodaření sdruţení (zdroje příjmů, způsob uţití příjmů, kontrola hospodaření, apod.) · podpisy členů přípravného výboru

4.3.2 Nadace Právní úprava nadace se nachází v zák. č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech. Jedná se o účelové sdruţení majetku zřízené za účelem dosahování obecně prospěšného cíle. Obecně prospěšným cílem se rozumí zejména rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic a rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu. Podstatou nadace je nadační jmění, jehoţ výnosy slouţí k dosahování účelu, pro který byla nadace zaloţena. Účelu se dosahuje především formou poskytování nadačních příspěvků třetím osobám. Nadační jmění je zapsáno v nadačním rejstříku a smí být tvořeno pouze peněţitými prostředky, cennými papíry, nemovitými a movitými věcmi nebo majetkovými hodnotami, které mají předpoklad trvalého výnosu a neváznou na nich zástavní práva. Nadační jmění nesmí být po celou dobu existence nadace zcizeno a jeho celková hodnota nesmí být niţší neţ 500 000,- Kč. Nadaci můţe zřídit právnická nebo právně způsobilá fyzická osoba. Více zřizovatelů uzavře smlouvu. Je-li zřizovatel jediný, zřizuje se nadace formou notářského zápisu nebo závětí. Návrh se podává u Krajského soudu, v jehoţ obvodu má nadace sídlo. Návrh na zápis do nadačního rejstříku musí obsahovat: · označení navrhovatele, kterým můţe být zřizovatel nebo vykonavatel závěti nebo jimi pověřená osoba · název a sídlo nadace · označení zřizovatele nebo zřizovatelů (jméno, příjmení, datum narození a trvalý pobyt u fyzické osoby a název, sídlo a IČO u právnické osoby) · účel nadace · výši vkladů zřizovatelů · výše nadačního jmění (minimálně 500 000,- Kč) · výčet majetku, který tvoří nepeněţitý vklad do nadačního jmění s uvedením jeho popisu a 18

hodnoty · označení členů správní rady (jméno, příjmení, datum narození a trvalý pobyt) s uvedením způsobu jejich jednání jménem nadace · označení členů dozorčí rady nebo revizora (jméno, příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt) · úředně ověřené podpisy navrhovatele Nadační listina (smlouva, listina nebo závěť) musí být připojena ve dvojím vyhotovení.

4.3.3 Nadační fond Právní úprava nadačního fondu je uvedena v zák. č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech. Stejně jako u nadací se jedná o účelové sdruţení majetku zřízené za účelem dosahování obecně prospěšného cíle. Nadační fond oproti nadaci nemá nadační jmění a dosahuje účelu, pro který byl zaloţen, veškerým svým majetkem. Stejně jako nadaci zřizuje se nadační fond zřizovací smlouvou (je-li více zřizovatelů), listinou či závětí. Fond můţe zřídit právnická nebo právně způsobilá fyzická osoba. Návrh se podává u Krajského soudu, v jehoţ obvodu, má nadační fond sídlo. Návrh na zápis nadačního fondu do nadačního rejstříku, musí obsahovat stejné náleţitosti jako u nadace s výjimkou určení výše nadačního jmění, které nadační fond nevytváří. Minimální výše majetkových vkladů zřizovatelů není stanovena.

4.3.4 Obecně prospěšné společnost Právní úprava obecně prospěšné společnosti je uvedena v zák. č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech. Jedná se o právnickou osobu zaloţenou k poskytování obecně prospěšných sluţeb. Sluţby jsou poskytovány cílové skupině uţivatelů za předem stanovených a pro všechny uţivatele stejných podmínek. Obecně prospěšnou společnost můţe zaloţit právnická nebo právně způsobilá fyzická osoba. Více zakladatelů uzavře smlouvu. Je-li zakladatel jediná osoba, nahrazuje smlouvu zakládací listina sepsána formou notářského zápisu.

19

Návrh na zápis do rejstříku musí být podán nejpozději do 90 dnů od zaloţení (sepsání smlouvy nebo zakládací listiny). Návrh se podává u Krajského soudu, v jehoţ obvodu má obecně prospěšná společnost sídlo. Podmínky pro zapsání: a) přestoţe zakladatelé obecně prospěšné společnosti nemají předepsanou minimální výši vkladu, zápis do rejstříku značně usnadňuje, jestliţe tento vklad činí alespoň několik set korun b) pokud je obecně prospěšná sluţba uvedena v seznamu ţivností, rejstříkový soud vyţaduje doloţení ţivnostenského oprávnění c) člen správní rady ani člen dozorčí rady nesmí být sám ani osoba jemu blízká v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu s obecně prospěšnou společností d) není-li zřízena dozorčí rada, musí obecně prospěšná společnost ověřovat účetní závěrku auditorem e) alespoň 2/3 členů správní rady musí být občané ČR.

4.4 Financování neziskového sektoru Na problematiku financování občanských organizací je nutno pohlíţet jako na problematiku typického vícezdrojového financování. Organizace pro svojí činnost vyuţívají vlastní zdroje (příspěvky členů, výnosy z vlastní činnosti apod.), sponzorské dary. U občanských sdruţení a obecně prospěšných společností je moţné poskytovat dotace ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu obce. Na tyto dotace není právní nárok a jejich poskytování se řídí předem stanovenými podmínkami.

20

Základním předpisem, který stanoví finanční vztahy ke státnímu rozpočtu je zákon 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech republiky. Tyto vztahy jsou dány jen tím, ţe ze státního rozpočtu je moţné občanským sdruţením a obecně prospěšným společnostem poskytovat dotace. Nadacím a nadačním fondům jiţ nelze od 1. ledna 1999 dotace poskytovat. Z toho je zřejmé, ţe se u uvedených občanských společností nejedná o financování ze státního rozpočtu, ale o poskytování dotací. Dotace se poskytují podle § 5 rozpočtových pravidel a to zásadně jako účelové dotace na konkrétní akce, programy nebo předem stanovené oblasti potřeb. K tomu vláda schválila zásady pro poskytování dotací ze státního rozpočtu občanským sdruţením. Zásady samotné vycházejí z principu účelovosti poskytnuté dotace, coţ je v souladu s § 5 odst. 2 rozpočtových pravidel. Základem pro poskytování většiny dotací je vyhlašování konkrétních programů a úkolů, na něţ stát finančně přispívá. Do rozdělování těchto dotací jsou zapojeny odborné orgány ústředních orgánů státní správy, jako tzv. profesionální princip. Dalším moţným zdrojem financí jsou prostředky Evropské unie a to jak v oblasti národních programů, tak i vícenárodních programů. Tady se jednoznačně uplatňují principy programového financování a "výběrových" řízení pro získání příslušných dotací. Rovněţ vyhodnocování výsledků je věcí podrobného zkoumání. Programy Evropských společenství se jiţ vyuţívají v této oblasti (např. programy Leonardo, Sokrates apod.), dále předstrukturální fondy a strukturální fondy. Z hlediska poskytování dotací ze státního rozpočtu jsou největší zkušenosti u dotací občanských sdruţení a to na poskytování obecně prospěšných činností. Ze záporných zkušeností vznikla celá řada omezení ve vládou schválených zásadách o poskytování dotací ze státního rozpočtu občanským sdruţením. Patří sem výrazné omezení v úhradě mezd a to jak funkcionářských, tak i zaměstnaneckých, omezení úhrad na pohoštění, úhrad zahraničních cest (s výjimkou dětských ozdravných pobytů, recipročních výměn a sportovní reprezentace), moţnosti dotování dalších právnických a fyzických osob a v neposlední řadě omezení dotací na výši 70 % potřebných finančních zdrojů na zajištění příslušného programu. Poslední omezení vychází z poţadavku účasti mimorozpočtových zdrojů, které by prokazovaly veřejný zájem o stanovený program. Na principech zásad vlády vytvářejí jednotlivá odborná ministerstva své podmínky dotování a organizování výběrových soutěţí.

21

Z hlediska podpory nevládního sektoru nemůţe být opomenuta finanční pomoc státu, která je vyjádřena na konci celého procesu a to daňovými úlevami a dalším daňovým zvýhodněním. Současná úprava zákona o daních z příjmů pro neziskové subjekty zajišťuje aţ do 3 mil. Kč základu daně značné výhody. Drobné a střední příjmy nejsou vůbec zdaňovány, a to aţ do 100 tis. Kč základu daně. Reálné zdanění se tak od 110 tis. Kč do např. 9 mil. Kč základu daně pohybuje v rozmezí 3,5% aţ 27,3%, oproti obecné sazbě daně 35%. Celá daňová oblast by zaslouţila pozornost a není moţné podrobně vyloţit na celkem malém prostoru. Sponzoři jsou také zvýhodněni daňově a i v dalších daňových zákonech se najdou různá zvýhodnění. (převzato z webových stránek Ministerstva financí ČR)

5. Rozvoj venkova Venkov je specifickou částí ţivotního prostoru, kde se prolínají různorodé enviromentální, hospodářské a společenské prvky. Dříve byla pro venkov charakteristická zemědělská výroba a lesní hospodářství. S postupujícím technickým pokrokem se však mění podíl zemědělské ekonomiky na celkové hospodářské produkce společnosti, a také klesá počet lidí nezbytných k zajištění dostatečného mnoţství surovin k zajištění obţivy. Uvolňované pracovní síly postupně přecházejí ze zemědělství a lesnictví do sektoru průmyslu či sluţeb, jejichţ produkce rychle narůstá. V současnosti jiţ většina ekonomicky aktivních obyvatel ve venkovských obcích nepracuje ani v zemědělství, ani v místě svého bydliště. Budoucí význam zemědělství a lesnictví bude vedle tradičního produkčního pilíře pravděpodobně významněji spočívat v oblasti sluţeb ve prospěch ochrany a tvorby ţivotního prostředí. Odrazem pestrosti a mnohovrstevnatosti venkovského prostoru je stejně bohatý počet institucí ovlivňujících, rozvíjejících či řešících jednotlivé sloţky či problémy tohoto prostoru. Tyto subjekty usilují o rozvoj různých aspektů venkova – o zvýšení kvality ţivota, rozvoj lidských zdrojů, rozvoj podnikání. Při svých aktivitách vyuţívají širokou škálu nástrojů a směřují na venkov poměrně značné prostředky. Klíčovou otázkou rozvoje či alespoň stabilizace venkova je pochopení vztahů mezi jeho sloţkami, tj. poznání relevantních interakcí mezi socioekonomickými podmínkami pro ţivot obyvatel, jejich promítnutím v určité struktuře osídlení, zemědělstvím

22

a lesnictvím jako tradičním hospodářským odvětvím a dalšími odvětvími podnikání ve venkovském prostoru.

5.1 Subjekty podílející se na rozvoji venkova Subjekty, které se podílejí na rozvoji venkova, v obecné rovině odpovídají aktérům regionální politiky. Kromě obvyklých aktérů, kteří mají nástroje k ovlivnění rozvoje venkova, jsou důleţité také jednotlivé sociální skupiny obyvatel, kteří na venkově ţijí. Klíčovým aktérem na lokální úrovni je obec. Koordinační role obcí ve venkovském prostoru je negativně ovlivněna její roztříštěností – nadměrným počtem převáţně malých obcí, k jejichţ hlavnímu znevýhodnění patří nedostatek disponibilních finančních prostředků a také špatná dostupnost informací. Pro dosaţení ţádoucích cílů je (zejména na venkově) podstatná spolupráce obcí. Obce se sdruţují nejčastěji formou dobrovolných svazků obcí nebo místních akčních skupin. Důleţitou součástí rozvoje venkovských obcí jsou místní instituce a spolky. Kulturní a společenský ţivot na venkově podporuje stabilitu společenstev a napomáhá nastartovat jejich rozvoj. Důleţité je zejména pravidelné setkávání obyvatel a společné řešení problémů, a také zapojení všech skupin obyvatel. Rozvoj venkova ovlivňuje také přítomnost či nepřítomnost podnikatelských subjektů v obcích. Kromě toho, ţe podnikatelé vytvářejí pracovní místa pro obyvatele, přispívají také k uspokojování jejich potřeb (zejména podnikatelé ve sluţbách). Ve spolupráci s obcí se často podílejí na údrţbě prostředí a krajiny. Významnou roli hrají také obyvatelé. Nejpočetnější skupinou obyvatel jsou starousedlíci. Jejich sepětí s daným územím vychází z dlouhodobého působení jejich předků v místě jejich současného trvalého pobytu. Kromě historických kořenů je k danému místu váţe často také vlastnictví nemovitostí a chov drobných zvířat. Důvodem přistěhování nových obyvatel do vesnice je nejčastěji potřeba získat vhodné podmínky pro bydlení. Sloţitá situace mnohdy nastane, kdyţ v krátké době získají přistěhovalci výraznou početní převahu a vytvoří uzavřené společenství, ovládnou zastupitelstvo a prosazují své zájmy na úkor ostatních obyvatel vesnice. Rekreanti, chataři a chalupáři se obvykle neradi podílejí na činnosti obce;

23

jen zřídka se účastní společných akcí a odmítají působit v orgánech obce či v zájmových a jiných organizacích. Vlastníci zemědělských velkofarem hospodaří převáţně na pozemcích propachtovaných od drobných a středních vlastníků. Nejsou zpravidla zainteresováni na péči o krajinu nebo prostředí v obci. Značný význam pro rozvoj venkova mají nejrůznější zájmové organizace, které většinou působí na národní či krajské úrovni; některé instituce fungují i na úrovni okresů. Dále jsou charakterizovány nejvýznamnější z nich; spektrum institucí ovlivňujících venkov je však mnohem širší. Agrární komory sdruţují většinu podnikatelů v zemědělství, lesnictví a potravinářství. Prosazují a obhajuje zájmy svých členů, poskytuje poradenství a informační sluţby. Její ambicí je být partnerem obcí a všech ostatních subjektů venkovského prostoru. Na krajské úrovni poskytuje zemědělské informace cílovým skupinám (zemědělští podnikatelé, regionální iniciativy rozvoje venkova, aj.) Krajské informační středisko pro rozvoj zemědělství a venkova (KIS). Jeho cílem je napomoci k uplatňování principů společné zemědělské politiky, rozvoji venkova, aplikaci zákonných norem a zásad správné zemědělské praxe a ochraně spotřebitelů formou zlepšení informovanosti cílových skupin. Posláním Spolku pro obnovu venkova je přispívat k rehabilitaci venkova, k obnově a prohloubení společenského a duchovního ţivota na venkově, k posílení hospodářské stability a prosperity venkova. Motivovat občany ţijící na venkově k dobrovolné aktivitě, podněcovat je k odhodlání podílet se na zdárném vývoji obce, napomáhat vzniku a činnosti místních a regionálních sdruţení. Účastnit se evropské spolupráce při obnově venkova. V neposlední řadě pak překonávat úzce resortní přístupy k řešení problémů obnovy vesnice a rozvoje venkova a podporovat a realizovat Program obnovy venkova. Kromě Spolku pro obnovu venkova ČR působí i řada dalších neziskových organizací, mezi něţ patří Evropské vzdělávací fórum pro rozvoj venkova, Svaz venkovské turistiky, Evropské centrum pro ekoagroturistiku, Svaz marginálních oblastí, Svaz ekologických zemědělců, Škola obnovy venkova, Národní síť MAS ČR a další. Zájmy místních samospráv na národní i evropské úrovni obhajuje Svaz měst a obcí ČR; pro venkov je relevantní především Komora obcí. Spolu s dalšími asociacemi se snaţí ovlivňovat podobu evropské legislativy a politik ve prospěch měst a obcí. Kraje mají v rozvoji venkova svébytné postavení. Disponují vlastními rozpočtovými prostředky a mají relativní samostatnost v jejich uţití. Mohou si vytvářet vlastní krajskou

24

politiku a podpůrné programy. Od roku 2004 disponují prostředky státního Programu obnovy venkova a s jejich vyuţitím vytvářejí nové krajské programy obnovy venkova. Kraje také mohou zakládat své zemědělské nebo regionální útvary a v oblasti rozvoje venkova vykonávají činnosti jak v samostatné (zajišťují výkon státní správy na úseku zemědělství a rozvoje venkova), tak i v přenesené působnosti. Z hlediska resortů je nejvýznamnější ministerstvo zemědělství. Je ústředním orgánem státní správy pro zemědělství, vodní hospodářství a pro potravinářský průmysl. Je rovněţ ústředním orgánem státní správy lesů, myslivosti a rybářství, mimo území národních parků. Ministerstvo zemědělství řídí Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Státní veterinární správu, Státní rostlinolékařskou správu, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a Českou plemenářskou inspekci. Zřizuje Ústav zemědělské ekonomiky a informací a Českou akademii zemědělských věd. Dále řídí řadu výzkumných ústavů. Pro usnadnění komunikace s veřejností má Ministerstvo zemědělství (Mze) 66 regionálních poboček – zemědělských agentur. Pod správu Mze spadají také pozemkové úřady. Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním orgánem státní správy zejména ve věcech regionální politiky, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu a pro věci nájmů bytů a nebytových prostor, územního plánování a stavebního řádu, investiční politiky, cestovního ruchu a pohřebnictví. Spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu. Zabezpečuje informační a metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdruţením. Ve vztahu k rozvoji venkova a zemědělství má Ministerstvo pro místní rozvoj ve své gesci také Program obnovy venkova a soutěţ Vesnice roku. Dále se venkova dotýká činnost ministerstva ţivotního prostředí, ministerstva financí, ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva kultury a dalších (převzato z webových stránek metodické podpory regionálního rozvoje).

5.2 Finanční nástroje rozvoje venkova Z finančních nástrojů jsou pro rozvoj venkova klíčové granty a dotace, které obecně patří mezi finanční nástroje nejuţívanější (v současné realitě aţ naduţívané). Kapitálové podílnictví se můţe uplatnit okrajově v různých strukturách spolupráce s cílem rozvíjet určité 25

ţádoucí aktivity. Investiční či neinvestiční pobídky a zvýhodněné úvěry či záruky působí na venkovské prostředí nepřímo jako jedny z faktorů ovlivňujících lokalizaci podnikatelských aktivit. Zemědělství je odvětví národního hospodářství, které je omezeno mnoha zákony a předpisy ČR i EU. Ekonomickou újmu s nimi spojenou se pak snaţí podnikům kompenzovat systémem dotací jednak přímo do výroby, jednak na jednotlivé dotační tituly vázané k rozvoji venkova, rozvoji lidských zdrojů, udrţování krajiny a další. Venkov a zemědělství jsou podporovány řadou programů ze zdrojů ČR a EU. Finanční podporu ze zdrojů EU mohly české subjekty vyuţívat jiţ před vstupem ČR do Evropské unie, tzv. z předvstupních programů. V současném rozpočtovém období EU (2007–2013) mají subjekty v ČR moţnost vyuţívat řadu dotačních titulů.

5.2.1 Evropské dotace Nejvýznamnější evropský dotační program na podporu venkova a zemědělství, který v současnosti existuje, se nazývá Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD). Tento fond naplňuje výše zmíněný Program rozvoje venkova ČR na roky 2007– 2013 prostřednictvím realizací opatření svých jednotlivých os. Dotační program EAFRD spadá přímo pod Společnou zemědělskou politiku Evropské unie. Vedle toho ještě existují strukturální fondy EU, které jsou nástrojem pro realizaci evropské politiky hospodářské a sociální soudrţnosti, která má za cíl sniţování rozdílů mezi úrovní rozvoje regionů a členských států EU a míry zaostávání nejvíce znevýhodněných regionů. V rámci těchto strukturálních fondů EU je moţno získat podporu pro velmi široké spektrum činností, které se týkají přímo či nepřímo rozvoje venkovských oblastí.

5.2.2 Národní dotace Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF) Jde o jeden z nejefektivnějších nástrojů českého zemědělství působící v rámci tzv. národní pomoci. Cíle podpory v rámci PGRLF se kaţdý rok mění, ale v obecné rovině jsou zaměřeny na investice do zemědělství (úvěry, pojištění…), nákupy půdy, rozvoj lidských zdrojů v zemědělství atd.

26

Za dobu svého působení v ČR se stal neodmyslitelnou součástí podpor v resortu zemědělství. Zemědělcům pomohl zejména v dobách, kdy bylo nutné zajistit začínajícím subjektům výraznou garanci, aby se pro ně staly úvěry od bank dostupnou formou zajištění zejména rozšířené produkce. V současnosti není jiţ tento fond tak hojně vyuţíván, neboť má v rámci současného systému podpor spíše doplňkové uplatnění. Jeho programy jsou nastaveny tak, aby pokrývaly prostor podpory, do něhoţ neproudí finance z EU. Programy PGRLF pokračují i po vstupu ČR do EU, a to v rámci systému tzv. Národních podpor, které jsou v souladu s podmínkami Evropské komise. Národní podpory (tzv. state aid) Tyto dotační prostředky jsou plně hrazeny ČR, přičemţ je pro ně nutno vyjednat povolení ze strany EU (notifikovat jej). Struktura dotačních opatření v rámci této skupiny podpor se s jednotlivými roky značně mění. Např. v roce 2008 byly poskytnuty finanční prostředky na opatření typu: podpora včelařství, ovocnářství, závlahy na vinících a chmelnicích, školní závody, marketing a propagace na výstavách atd.

Podpora venkova prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj ČR Ministerstvo pro místní rozvoj ČR je garantem dotačního programu s názvem Program obnovy venkova. V současné době mají tento program na starosti krajské úřady. Prostřednictvím Programu obnovy venkova se rozdělují dotace na podporu obnovy a rozvoje venkovských obcí. Příjemci podpory jsou vymezeni a specifikováni pro kaţdý z pěti dotačních titulů zvlášť. Obecně se však jedná o obce (většinou do 3 000 obyv.) či svazky obcí. Program předpokládá participaci obyvatel venkova, občanských spolků a sdruţení při obnově jejich obce v souladu s místními tradicemi. Objem prostředků rozdělovaných v rámci tohoto programu však není příliš velký. Podpora oţivení ve venkovských oblastech probíhá také prostřednictvím soutěţe Vesnice roku. Cílem soutěţe je snaha vyzdvihnout aktivity obcí, jejich představitelů a občanů, kteří se snaţí nejen zvelebovat svůj domov, ale rozvíjejí i místní tradice.

27

5.2.3 Krajské dotace V roce 2004 došlo k převedení části kompetencí v oblasti Programu obnovy venkova z Ministerstva pro místní rozvoj na jednotlivé kraje. Tím byla dána krajům určitá volnost v zaměření jednotlivých dotací dle jejich aktuální potřeby. Tento dotační program se také v některých krajích přejmenoval na Program rozvoje (či obnovy) venkova kraje. Krajské programy přímo navazují na státní Program obnovy venkova a mohou mít řadu dotačních titulů různého zaměření. Kaţdý kraj si také vytváří své vlastní podmínky čerpání – hranice velikosti obcí, výše dotace na projekt, tematické zaměření dotačního titulu atd. Z hlediska finanční alokace je situace kaţdý rok velmi proměnlivá (např. roční rozpočet PRV Jihomoravského kraje se v letech 2005–2009 pohyboval v rozmezí 50–75 mil. Kč), ale vţdy dosahuje výše několika desítek milionů korun.

6. Legislativní souvislosti regionálního rozvoje a neziskového sektoru

6.1 Základní legislativa regionální politiky v ČR Základním prostorovým východiskem pro regionální politiku je článek 99 Ústavy ČR, který vytváří ústavněprávní základ pro existenci obcí a vyšších územních samosprávných celků. Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, potom zakotvuje existenci 14 těchto celků s účinností od 1. 1. 2000. Klíčovými obecnými normami jsou zákony č. 128/2000 Sb. o obcích a č.129/2000 Sb. o krajích. Z hlediska věcného je zásadní zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (ve znění zákona č. 110/2007 Sb.), tzv. kompetenční zákon, který stanoví jako ústřední orgán ve věcech regionální politiky Ministerstvo pro místní rozvoj [§14, odst. 1]. V této oblasti ministerstvo „a) spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, b) koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, včetně koordinace financování těchto činností, pokud tyto 28

prostředky přímo nespravuje“. Dále také „zabezpečuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdruţením a zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur“. Nosnou normou regionální politiky je zákon č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje, který specifikuje oblasti podpory regionálního rozvoje, vybrané nástroje a působnosti hlavních subjektů. V § 11, odst. 1 jsou upřesněny kompetence Ministerstva pro místní rozvoj. Mnohá opatření jsou upravena také zákonem č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání. Pro vlastní realizaci regionální politiky jsou velmi důleţitá usnesení vlády. K těm věcně nejbliţším patří Zásady regionální politiky ČR (usnesení č. 235/1998), Strategie regionálního rozvoje ČR 2000–2006 (usnesení vlády č. 682/2000) a Strategie regionálního rozvoje pro období let 2007-2013 (usnesení vlády č. 560/2006). Z hlediska usměrňování rozvojových procesů je důleţitá i politika regionálního rozvoje (usnesení vlády č. 561/2006). Pro pochopení současného stavu legislativy vymezující regionální politiku je vhodná reflexe legislativního vývoje dané oblasti. Prvním aktem zaměřeným primárně do oblasti regionální politiky bylo usnesení vlády č. 481/1991 k základním problémům hospodářského a sociálního rozvoje jednotlivých územních celků a vymezení priorit regionální politiky v České republice. Usnesení odsouhlasilo základní přístupy ke zpracování zákona ČNR o regionální politice, vymezení problémových oblastí České republiky a opatření na podporu problémových oblastí pro období let 1992–1993. Zákon o regionální politice byl posléze v roce 1992 navrţen (viz sněmovní tisk ČNR č. 679), na pořad jednání se však nedostal. V roce 1992 byly na základě zákona č. 299/1992 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, usnesením vlády č. 759/1992 schváleny Zásady regionální hospodářské politiky vlády České republiky. Problematiku regionálního rozvoje však neřešily uceleně a koordinovaně, nýbrţ se soustředily pouze na jeden druh podpory, a to na iniciaci a přilákání podnikatelských aktivit do hospodářsky problémových oblastí. Podle Zásad nebylo nutné pro realizaci regionální hospodářské politiky vytvářet samostatný zákon o regionální politice, dostačující byla ustanovení Zákona o podpoře malého a středního podnikání. O regionální politice v pravém slova smyslu, jejímţ cílem je přispívat k vyváţenému rozvoji jednotlivých regionů, ke sniţování hospodářských rozdílů mezi regiony a tím k celkovému rozvoji země, můţeme v případě ČR hovořit aţ od roku 1998.

29

Předpoklad pro zajištění koordinovaného institucionálního zabezpečení politiky regionálního rozvoje a pro přijetí širší koncepce regionální politiky byl vytvořen zřízením Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) zákonem č. 272/1996 Sb. MMR byl svěřen výkon státní správy ve věcech regionální politiky, nicméně pojem regionální politika nebyl stále legislativně zakotven. Terminologické i metodologické nedostatky regionální politiky řeší rozsáhlé Zásady regionální politiky ČR (dále jen Zásady) přijaté usnesením vlády č. 235/1998. Zásady navazují na Programové prohlášení vlády ze dne 27. 1. 1998, kde je uvedeno „Vláda přisuzuje důleţitý význam přijetí zásad regionální politiky v souladu s praxí politiky EU“. Převratnou skutečností bylo v Zásadách vymezení realizace regionální politiky na dvou úrovních: státní – kterou zajišťují příslušné ústřední orgány státní správy a jeţ má selektivní charakter (zaměřuje se na předem určené regiony) – a regionální – kterou zabezpečují vyšší územní samosprávné celky v rámci samostatné působnosti a která má celoplošný charakter. Na Zásady navázal v roce 2000 zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, který jako jediný normativní dokument v ČR definuje pojem „region“ (§ 2 písm. a), uvádí demonstrativní výčet oblastí, ve kterých je regionální rozvoj podporován (§ 3), stanoví zaměření státní podpory regionálního rozvoje (§ 4), definuje programové dokumenty vypracovávané na celostátní (§ 2) a krajské úrovni (§ 9). Dále vymezuje působnost MMR, krajů a obcí při podpoře regionálního rozvoje (§ 11–14); přitom klade důraz na vyváţený rozvoj území prostřednictvím podpory problémových regionů. Dále zákon definuje tzv. regiony soudrţnosti, jejichţ územní vymezení odpovídá územním statistickým jednotkám NUTS 2, a jejich orgány včetně určení jejich působnosti (§ 15–18). Zákon č. 248/2000 svým způsobem transformuje Zásady, věcně však dochází k jistému zúţení a zákon nezmiňuje mnohé principy (převzato z webových stránek metodiky pro rozvoj regionu).

6.2 Základní legislativa týkající se neziskového sektoru V právní teorii jsou nezisková organizace popisovány jako subjekty, které nejsou prioritně zřizovány za účelem podnikaní a které si vytvářený zisk nerozdělují mezi zakladatele, členy orgánu či zaměstnance, ale zisk je vyuţit k dalšímu rozvoji organizace. 30

Základním právním předpisem obecně upravujícím postavení neziskových organizací jako právnických osob je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Pro daňové účely je v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů v § 18 odst. 3 zaveden pojem „… poplatník, který není zaloţen nebo zřízen za účelem podnikaní…“. V § 18 odst. 7 zákon sám obsahuje výčet subjektů, které za takovéto poplatníky povaţuje. Neziskové organizace dále spadají pod listinu základních práv a svobod ( LZPS) podle čl. 3 zákona č.1/1993 Sb. Ústava ČR. LZPS zaručuje v čl. 20 právo svobodně se sdruţovat ve spolcích, sdruţeních či společnostech. LZPS dále zaručuje svobodu projevu a právo na informace, petiční právo. V České republice, podobně jako v jiných zemích chybí jediný samostatný zákon, který by upravoval všechny typy neziskových organizací. Právní úprava jednotlivých sloţek neziskového sektoru se proto promítá jak do obecných zákonů, tak do samostatných zákonů upravující jednotlivé typy neziskových organizací (Frič, Goulli, 2001).

7. Neziskové organizace angažované v rozvoji venkova Neziskové organizace pro rozvoj venkova jsou zakládány za účelem podpory trvale udrţitelného zemědělství, ekozemědělství, rozvoje venkova či propagace ekologického zemědělství. Vyznačují se snahou o rehabilitaci venkova, posílení hospodářské stability venkova, prohloubení vztahů mezi městem a venkovem. V neposlední řadě zde figuruje snaha o obnovení či posílení tradic venkova, typických pro daný region. Svou činnost provozují formou poradenství v oblastech ekologického zemědělství, ochraně krajiny, vytváření kulturní krajiny a péči o ní. Dalším způsobem fungování je výchovná ekologická činnost, a vzdělávání široké veřejnosti ve směru ochrany přírody a krajiny. Významnou roli také hraje propagace ekologického zemědělství a biopotravin. Některé organizace také spolupracují se zahraničními organizacemi podobného zaměření. V České republice funguje řada organizací, které se buďto specializují na podporu určitého kraje či regionu, nebo fungují pro celou Českou republiku. Nejčastějším typem neziskové organizace fungující v České republice je občanské sdruţení. Tato sdruţení se zaměřují na poradenskou činnost v oblasti ekologického zemědělství, dotačních programů, a

31

programů pro rozvoj venkova. Zároveň uskutečňují akce, které dokáţou přiblíţit problematiku rozvoje venkova široké veřejnosti. Mimo jiné je zde snaha o zviditelnění regionů pomocí propagace regionálních výrobků a sluţeb, coţ přispívá k zlepšení hospodářských výsledků a tím i k podpoře rozvoje daného regionu. Neziskové organizace se také snaţí spolupracovat s ostatními subjekty fungujícími v oblasti rozvoje venkova jako jsou ministerstva pro místní rozvoj, zemědělství, ţivotního prostředí a kultury, či se svazem měst a obcí v ČR.

7.1 Jednotlivé organizace, jejich činnost v rozvoji venkova V této kapitole jsou uvedeny nejdůleţitější neziskové organizace, které se největší mírou podílejí na realizaci programu rozvoje venkova jednak v rámci celé ČR, tak i v Moravskoslezském kraji.

7.1.1 Spolek pro obnovu venkova ČR Na svých webových stránkách spolek uvádí, ţe jeho posláním je přispívat k obnově a prohloubení společenského ţivota na vesnici, motivovat občany ţijící na venkově k dobrovolným aktivitám, které by přispívaly k zdárnému vývoji obce. Spolek se také účastní na evropské spolupráci na obnově venkova. Nejvýraznější akcí organizace je soutěţ Vesnice roku. Ta je vyhlašována od roku 1995. významnou činností spolku je organizace nejrůznějších přednášek a seminářů. Dále spolek spolupracuje s Evropskou pracovní společností pro rozvoj venkova a obnovu vesnice. Spolek funguje na celorepublikové úrovni, a proto vznikly krajské organizace spolku pro obnovu venkova. obr. 1 Logo spolku pro obnovu venkova ČR

32

7.1.2 AREA viva- sdružení pro ekologii a zemědělství Sdruţení vzniklo v roce 2001 za účelem podpory trvale udrţitelných forem zemědělství, rozvoje venkova a propagace ekologického zemědělství. jejich hlavní činností je pořádání vzdělávacích a výukových programů, vydávání letáků, které propagují ekologické zemědělství a biopotraviny, udrţení kulturní krajiny a rozvoj venkova.

7.1.3 Zera Regionální nevládní nezisková organizace. Zera sdruţuje fyzické osoby za účelem vytváření podmínek pro poradenskou, vzdělávací, výzkumnou a koordinační činnost při realizaci programů a opatření v rámci trvale udrţitelného rozvoje venkova a vyuţití krajiny zemědělcem. Na svých webových stránkách nabízí poradenské sluţby v oblasti dotací, či informace o probíhajících či chystaných akcích.

7.1.4 Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje Sdruţení pro rozvoj moravskoslezského kraje je zájmovým uskupení právnických osob, které má za úkol prosazovat společné zájmy svých členů, které jsou zároveň v souladu s rozvojovou strategií Moravskoslezského kraje. Podílí se na tvorbě a napomáhají realizaci úkolů, které jsou v souladu se strategií rozvoje kraje. Mezi členy patří řada velkých, významných průmyslových podniků, vysoké školy a jiné poradenské organizace.

7.1.5 Svaz venkovské turistiky Svaz venkovské turistiky na svých webových stránkách uvádí, ţe je dobrovolné, nepolitické profesní sdruţení podnikatelů ve venkovském cestovním ruchu a dalších příznivců. Svaz byl zaloţen v roce 1997 a je členem svazu obchodu a cestovního ruchu a mezinárodní organizace svazů venkovské turistiky Eurogites. Svou činností chce přispět k ekonomickému, kulturnímu

33

a společenskému oţivení venkova, obnově jeho tradic, údrţbě krajiny i ke stabilizaci jeho osídlení.

7.1.6 Evropské vzdělávací fórum pro rozvoj venkova Evropské vzdělávací fórum pro rozvoj venkova je spojením vzdělávacích zařízení, které podporuje a posiluje občany v angaţovanosti v rozvoji venkova. Spolupracuje s evropskými partnery a je postavena na posílení a zodpovědném zacházení s regionálními prostředky a strukturami. Formou informační a nápadové burzy chce pozvednout význam venkovského prostoru, včetně všech jeho sloţek.

7.1.7 Evropské centrum pro agroturistiku Evropské centrum pro agroturistiku, neboli ECEAT ČR, je členem mezinárodní organizace ECEAT Internacional. Jejím hlavním cílem je udrţitelný (šetrný) cestovní ruch. Organizace provozuje systém hodnocení ekokvality pod názvem ECEAT QUALITY LABEL. Zkušenosti z tohoto hodnocení pak předává formou poradenství svým klientům. Navíc ještě realizuje stále nové programy pro rozvoj venkova jako například Centrum zelených vědomostí a nejrůznější vzdělávací programy.

7.1.8 Svaz ekologických zemědělců Svaz ekologických zemědělců vystupuje pod názvem PRO-BIO. Hlavním posláním svazu PRO-BIO je prosazovat v ČR ekologické zemědělství v méně intenzivních oblastech, ale stejně tak v oblastech produkčních. Důleţitou součástí je propagace biopotravin, vţdy s ohledem na zájmy ekologických zemědělců, členů svazu PRO-BIO, kteří tento obor v ČR rozvíjejí a prosazují jiţ od roku 1990.

34

7.1.9 Škola obnovy venkova Činnost školy se zaměřuje na poradenskou, školící a informační pomoc pro obce, mikroregiony a svazky obcí. Především se zaměřuje na pomoc při vyhledávání vhodných dotací a grantů z programů pro rozvoj venkova a regionu. Jejich cílem je aktivní komunikací a kvalitní prací získat důvěru svých klientů a posílit občanské iniciativy na venkově.

7.1.10 Svaz marginálních oblastí Svaz zastupuje zemědělce hospodaříc v podhorských a horských oblastech. Svaz marginálních oblastí je členem evropské organizace horských oblastí EUROMONTANA. Ve svazu působí profesní svazy chovatelů ovcí a koz, český svaz chovatelů masného skotu, a jiţ výše zmiňovaný svaz PRO-BIO. Účelem svazu je poukázat a upozornit na podhorské a horské zemědělství jako na velice důleţitou součást zemědělského hospodářství ČR.

35

8. Základní charakteristika Moravskoslezského kraje Moravskoslezský kraj (dále jen MSK) se nachází na severovýchodě republiky a hraničí s Polskem a Slovenskem. Na jeho území se nachází dvě významná pohoří. Na východě Beskydy a na severu Jeseníky. Území kraje je vymezeno územími okresů Bruntál, Opava, Nový Jičín, Frýdek - Místek, Karviná a Ostrava-město. V kraji je 299 obcí a z toho 22 obcí s rozšířenou působností. Hlavní metropolí MSK je město Ostrava, která je třetím největším městem v České republice. Rozlohou 5 427km² zabírá MSK 6,9% rozlohy ČR. Co se počtu obyvatel týče, patří mezi nejlidnatější kraje. Hustota obyvatel MSK je 230obyvatel/ km². V obcích do 499 obyvatel bydlí jen necelé 2% obyvatel, v obcích od 500 do 4999 obyvatel ţije necelých 23% obyvatel. Většina obyvatel (cca 62%) ţije v obcích nad 20 000 obyvatel. Coţ je pro Českou republiku netypické. Za velkou koncentraci obyvatel ve větších městech stojí těţký průmysl, jakoţto hlavní zdroj práce a obţivy v tomto kraji. Venkov je rozloţen v podhorských oblastech s charakteristickou roztroušenou zástavbou. Kraj je z hlediska hospodaření rozdělen na průmyslovou oblast, a to díky loţiskům černého uhlí v ostravsko-karvinské pánvi. Na těţbu uhlí navazuje také hutnický průmysl. V současné době ovšem tato činnost ustupuje, coţ je příčinou vyšší nezaměstnanosti v kraji. Těţký průmysl je soustředěn v okolí větších měst jako například Ostrava, Karviná a Třinec. I přes klesající tendenci vývoje průmyslu je MSK zařazován mezi nejznečištěnější kraje v ČR. Těţký průmysl se také silně podepsal na stavu ţivotního prostředí, kdy je v některých parametrech na prvních příčkách nejen v České republice, ale i v Evropě. Na druhé straně zde figuruje zemědělství, kdy zemědělská půda zabírá přes polovinu území kraje. Dalších 35% připadá na lesní porosty, které se nachází zejména v horských oblastech Beskyd a Jeseníků. Tato činnost bohuţel také zaznamenává klesající tendenci, a to především v oblastech intenzivního zemědělství. i přes to je MSK na prvním místě co se uţitkovosti skotu týče. V poslední době se stále více vyuţívá moţnost podnikání v extenzivním zemědělství, coţ znamená, ţe se začíná rozvíjet ekologické zemědělství a s ním často i agroturistické farmy. To je velkým přínosem pro kraj jak z pohledu zaměstnanosti tak hlavně z přitaţlivosti kraje pro turisty. Co se turistiky týče je MSK velice zajímavý. Nachází se zde velké mnoţství jak přírodních tak i kulturních památek. V kraji jsou poměrně hojné relaxační a sportovní centra. Hojně vyuţívané rekreační oblasti se nacházejí převáţně v podhorských oblastech.

36

V rámci kraje vzniklo několik venkovských mikroregionů v právní formě uvedené nejčastěji jako sdruţení obcí, a také euroregionů, stejně jako předchozí v právní formě sdruţení obcí, či sdruţení měst a okresů.

8.1 Klíčoví aktéři Moravskoslezského kraje

vystupující

v rozvoji

venkova

Klíčovými aktéry hrajícími významnou roli v rozvoji venkova v MSK jsou bezpochyby neziskové organizace, které zastupují důleţitou poradenskou, informační a propagační činnost. Jednotlivé organizace, které fungují i v Moravskoslezském kraji jsou jiţ uvedeny v kapitole 7.1. Výhradně pro Moravskoslezský kraj funguje organizace Slezský venkov, o.s., jejímţ cílem je ochrana kulturního dědictví slezského venkova, ochrana krajinného rázu urbanizovaného i neurbanizovaného, prohloubení duševního i kulturního ţivota na venkově a ochrana ţivotního prostředí ve Slezsku. Za zmínku stojí také sdruţení Beskydská tvorba, která má snahu rozvíjet lidové tradice a kulturu v Beskydském regionu, dále pak jesenické infocentrum, které provozuje sdruţení pro rozvoj regionu, nezávislé občanské sdruţení- Za náš Hnojník, coţ je sdruţení podporující kulturní a veřejný ţivot této obce. Sdruţení naše Karvinsko se zabývá podporou cestovního ruchu v regionu Karvinska a například ještě sdruţení Země děda praděda, která funguje také v oblasti podpory a rozvoje regionu. Pro rozvoj venkova v MSK jsou však nesmírně důleţité také tzv. místní akční skupiny (dále jen MAS). MAS je organizace, která spojuje úsilí neziskových organizací s podnikatelským sektorem a samosprávnými subjekty působícími v daném regionu. Vystupuje jako právnická osoba a jejím hlavním posláním je mnohostranná podpora udrţitelného rozvoje venkova. Členové MAS dlouhodobě působí na území daného regionu, dokonale jej znají, a proto jsou schopni nejlépe řešit situaci a problémy svého regionu. Finančně jsou podporovány státem či Evropskou unií. V Moravskoslezském kraji vystupují tyto místní akční skupiny: 

MAS Pobeskydí



MAS Nízký Jeseník



MAS Hrubý Jeseník

37



MAS Hlučínsko



MAS Opavsko



MAS Regionu Poodří



MAS Rozvoj Krnovska



MAS Rýmařovsko

MAS se řídí principy filosofie LEADERu. LEADER (z angl. links between actions for the development of the rural economy – propojení aktivit pro rozvoj venkovské ekonomiky) je jedním z nástrojů politiky regionálního rozvoje, který je charakteristický zcela novými metodami a myšlením, kterým přispívá k rozvoji venkova. LEADER je název pro osu IV. Programu pro rozvoj venkova.

38

9. SWOT analýza kraje z hlediska dalšího rozvoje SILNÉ STRÁNKY 

vysoká atraktivnost kraje z pohledu turismu



bohatá a různorodá krajina



relativní oddělení průmyslových zón od venkovského prostoru



vysoký podíl krajinářsky a ekologicky významných prvků, chráněná území



vysoký podíl lesů hlavně v podhorských oblastech



dostatek lokalit pro rekreační účely, turistiku



dostatek kulturních památek



obce s bohatými kulturními tradicemi



rozčlenění kraje na mikroregiony, euroregiony a existence místních akčních skupin



bohatá tradice v zemědělské činnosti i v méně příhodných podmínkách



rostoucí zastoupení ekologického zemědělství



chov zvířat i v podhorských oblastech



vysoká lidnatost kraje, více pracovních sil

SLABÉ STRÁNKY 

největší zatíţení kraje v oblasti ţivotního prostředí



pověst průmyslové oblasti



nízký podíl občanů ve venkovských obcích



nízká konkurenceschopnost kraje vůči ostatním krajům ČR



vysoká nezaměstnanost, vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných



nízký podíl soukromých podnikatelů v oblasti zemědělství



nízká výnosnost zemědělské půdy v určitých oblastech regionů



malý podíl soukromých zemědělců a ekologických zemědělců na cestovním ruchu



nedostatečné pracovní příleţitosti na venkově



neucelené nabídky cestovního ruchu



nevyrovnanost ekonomické situace v rámci regionů v kraji



velký rozdíl přírodních podmínek v rámci kraje

39

PŘÍLEŢITOSTI 

rostoucí zájem o ekologické zemědělství



rostoucí zájem o ochranu přírody a krajiny



intenzivní vyuţívání podpor z Evropské unie



spolupráce se zahraničními zeměmi, jako jsou Polsko a Slovensko



realizace projektů, které podporují rozvoj venkova i regionu



vyuţívání organizací zabývajícími se poradenstvím, školením, propagací a přenosem informací



rozvoj agroturistiky a celkově cestovního ruch na venkově



zvýšení zemědělské produkce v rámci obnovitelných zdrojů energie, biomasy



zvýšení dostupnosti informací pro širokou veřejnost



motivace obyvatelů k aktivnímu přispívání k trvale udrţitelnému rozvoji venkova



vznik aktivních místních akčních skupin



zvyšování vzdělanosti obyvatel

OHROŢENÍ 

vyklidňování venkovského prostoru



nízká atraktivita kraje z hlediska podnikání mladých lidí



ztráta finanční podpory z dotací EU



sloţitá administrativa a legislativní překáţky v oblastech soukromého podnikání



negativní postoj obyvatel vůči zavádění nových věcí



nízký zájem obyvatel o podnikání na venkově



upouštění od intenzivního zemědělství, ztráta pracovních příleţitostí



nedostatečná finanční podpora pro stabilizaci či rozvoj venkova



nedostatek připravených, realizovatelných projektů pro rozvoj venkova



zchátralost současných hospodářských budov, zastaralost strojů a nedostačující finanční pokrytí na jejich obnovu



nezájem obyvatel o navrácení k tradicím, typickým pro venkov

40

10. Diskuze Neziskové organizace fungující v oblasti rozvoje venkova a rozvoje regionu mají velmi důleţitou a nezastupitelnou roli. Jejich činnost se odvíjí od potřeb společnosti či kraje. Nejdůleţitější je role poradenská, kdy se snaţí napomáhat obcím v získávání tolik potřebných financí jak ze strany státu, tak i z fondů Evropské unie. Dále napomáhají s projektováním nejrůznějších projektů rozvoje venkova a v neposlední řadě dokáţou poskytnout cenné informace v oblasti administrativy a legislativních souvislostí. Neméně důleţitá je propagační činnost některých organizací, kdy se snaţí široké veřejnosti přiblíţit potřebu zachování venkovského prostoru, jeho stabilizaci a podporu trvale udrţitelného rozvoje. Jelikoţ venkovský prostor Moravskoslezského kraje byl a stále ještě je zaměřen na zemědělskou produkci, je v zájmu neziskových organizací, aby zemědělská činnost nadále prosperovala. Jelikoţ je ale intenzivní zemědělství v Moravskoslezském kraji náročné, mnoho podnikatelů od něj upouští. Proto se subjekty neziskového sektoru snaţí více propagovat extenzivní zemědělství a s ním pak na venkov přivést cestovní ruch ve formě soukromého ubytování na farmách

či

agroturistiky.

Podle

rostoucí

tendence

tohoto

druhu

podnikání

v Moravskoslezském kraji můţeme posoudit tuto činnost organizací jako pozitivní pro rozvoj kraje. Většina organizací se také zabývá vzděláváním občanů formou tematických přednášek, školení či exkurzí do zahraničí, které zajišťují díky spolupráci se zahraničními organizacemi podobného rázu.

Další činností, která výrazně ovlivňuje vývoj ţivota na

venkově, je motivace samotných občanů obcí k zvyšování úrovně a kvality jejich ţivotního prostředí. K čemuţ si občané dopomáhají vlastními aktivitami. Tímto neziskové organizace vytvářejí v Moravskoslezském kraji schopnou a stabilní základnu pro další rozvoj venkova i regionů. Vyuţíváním těchto organizací se zvedá konkurenceschopnost Moravskoslezského kraje a tím se zvyšuje i ţivotní úroveň jeho obyvatel. Jelikoţ má Moravskoslezský kraj velký potenciál v ekologickém zemědělství, a v podnikání v agroturistice, bylo by na místě ještě intenzivnější zaměření neziskových organizací v tomto sektoru. Nejúčinnější metodou by zajisté bylo motivování širší veřejnosti k ekologickému a šetrnému vyuţívání přírodního bohatství a krás přírody Beskyd a Jeseníků.

41

Jediným problémem v tomto sektoru je sloţitá a nescelená legislativa, která komplikuje plynulost fungování neziskových organizací. Jediným moţným řešením je, vytvoření jednotného střešního zákona pro neziskový sektor.

42

11. Závěr V první části této práce bylo sepsáno hlavní teoretické zakotvení jak neziskového sektoru, tak i venkovského prostoru a rozvoje venkova v České republice. Hlavním problémem, který se objevil v problematice neziskového sektoru je prozatím ještě velice sloţitá a roztroušená legislativa, kdy jednotlivé subjekty nemají společný, jednotný legislativní základ, ale jsou roztroušeny do více zákonů. Jediným moţným řešením tohoto problému je vydání zákona, který by zastřešil celý neziskový sektor a pokryl by veškerou problematiku týkající se tohoto sektoru. Co se venkovského prostoru týče, je v práci uvedena jeho definice, a kriteria, která musí obec splňovat, aby mohla být zařazena jako venkovská obec neboli vesnice. Dále jsou zde popsány klady a zápory ţivota na vesnici. Druhá část práce je zaměřena na Moravskoslezský kraj. Podrobněji na vliv neziskového sektoru na rozvoj venkova či regionu v kraji. Cílem této práce bylo zhodnotit, zda neziskové organizace, působící v oblasti rozvoje venkova a regionu jsou schopny vytvářet relevantní platformu pro svůj obor působnosti. Po zhodnocení činnosti těchto subjektů v Moravskoslezském kraji vyplynulo, ţe jsou schopny vytvářet dostačující, kvalitní základnu pro rozvoj venkova v Moravskoslezském kraji. Neziskové organizace by ovšem nebyly schopny vytvářet takovéto výsledky bez úzké a odborné spolupráce s dalšími subjekty fungujícími v rozvoji regionu. Jejich činnost se zaměřuje především na poradenství, vzdělávání, informování a propagaci v daném oboru. Tato činnost je velice důleţitá a zásluţná nejen pro jednotlivé regiony, ale také pro celý Moravskoslezský kraj. Ten se totiţ stává velice oblíbenou rekreační a turistickou oblastí. S rozvojem venkova a ekologického zemědělství spojeného s ubytováním na farmách a agroturistikou se bezesporu zvyšuje atraktivita kraje pro turisty. Pokud se tedy zvedne intenzita cestovního ruchu, přibudou další pracovní příleţitosti a tím se pozvedne i celá ekonomika kraje. Pro zefektivnění rozvoje venkova v Moravskoslezském kraji by se měly neziskové organizace působící v tomto sektoru ještě více zaměřit na motivování obyvatel v aktivnímu přispívání k rozvoji jejich obce a v neposlední řadě také poukazovat na moţnosti šetrného a ekologického vyuţívání přírodních krás Moravskoslezského kraje ke svému prospěchu.

43

12. Seznam použité literatury

12.1 Literární zdroje 1) EKOTOXA OPAVA s.r.o., 2008: Koncepce rozvoje zemědělství a venkova Moravskoslezského kraje – Popisná část – zemědělství. Opava: EKOTOXA OPAVA s.r.o. 2) Frič P., Goulli, 2001: Neziskový sektor v České republice: výsledky mezinárodního srovnávacího projektu Johns Hopkins University. Praha: Eurolex Bohemia. 3) MAJEROVÁ, V. a .K, 2000: Český venkov 2000 – základní údaje. Praha: Credit 4) MAJEROVÁ, V., 2009: Český venkov 2008 – proměny venkova. Praha: ČZU Praha

12.2 Internetové zdroje 1) AREA – viva, 2011: Area – viva – Sdružení pro ekologii a zemědělství. Databáze online [cit. 2011-04-10] dostupné na: http:// www.areaviva.cz/SDRUZENI/ 2) ECEAT ČR, 2008: Evropské centrum pro agroturistiku. Databáze on-line [cit. 201104-06] dostupné na: http:// www.eceat.cz 3) EVROPSKÉ VZDĚLÁVACÍ FÓRUM PRO ROZVOJ VENKOVA, 2010: Společně něčím pohnout. Databáze on-line [cit. 2011-04-06] dostupné na: http:// www.ebfle.eu/onas.aspx 4) GaREP, spol. s r.o., 2009: Metodická podpora regionálního rozvoje. Databáze on-line [ cit. 2011-04-18 ] dostupné na: http:// regionalnirozvoj.cz/index.php.html 5) KALÁB RICHARD, 2009: Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje. Databáze on-line [cit. 2011-04-06] dostupné na: http:// www.msunion.cz/ 6) Mgr. HLOUŠEK J., 2000: Jak založit neziskovou organizaci?. Databáze on-line [akt. 2002-03-01] dostupné na: http://www.neziskovky.cz/cz/fakta/legislativa/navody

44

7) MINISTERSTVO FINANCÍ ČR, 2005: Financování občanských organizací. Databáze on-line [ cit. 2011-04-20 ] dostupné na: http:// www.mfcr./cps/rde/xchg/mfcr/xsl/neziskorganizace.html 8) PRO-BIO, 2008: Pro-bio, svaz ekologických zemědělců. Databáze on-line [ cit. 201104-20 ] dostupné na: http:// www.pro-bio.cz/cms/sekce/25/ziju-bio/svaz-pro-bio/kdojsme?PHPSESSID=1df76100914854ead7ea0e64c5d27fff 9) SVAZ MARGINÁLNÍCH OBLASTÍ, 2008: Svaz marginálních oblastí. Databáze online [cit. 2011-04-20] dostupné na: http:// www.lfa.cz/index.html 10) SVAZ VENKOVSKÉ TURISTIKY, 2008: Svaz venkovské turistiky. Databáze on-line [cit. 2011-04-06] dostupné na: http:// www.svazvt.cz/ 11) ZERA, 2008: Zera, zemědělská a ekologická agentura. Databáte on-line [cit. 2011-0410] dostupné na: http:// www.zeraagency.eu

45