Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Inventarizace vodních ploch na lomnicku Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Petra Oppeltová, Ph.D.

Vypracovala: Kateřina Zákoutská Brno 2010

1

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Inventarizace vodních ploch na lomnicku vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne……………………………………….. podpis....................……………………….

2

PODĚKOVÁNÍ

Upřímně chci poděkovat Ing. Petře Oppeltové, Ph.D. za její pomoc a čas, který mi věnovala při konzultacích, za její rady a doporučení. Můj dík patří i zaměstnancům SCHKO Jizerské hory, Lesní správy v Hořicích a MÚ v Lomnici nad Popelkou za poskytnuté informace a materiály. DĚKUJI. .............................................

3

Abstrakt Člověk odjakživa ovlivňoval, ovlivňuje a ovlivňovat bude své životní prostředí. Jednou ze základních složek světa kolem nás je voda ve všech svých podobách a lidstvo jí odjakživa využívá k nejrůznějším účelům. K tomu je často zapotřebí, aby byla voda shromaždována v různých typech recipientů. Jedním z nich jsou i malé vodní nádrže, které jsou předmětem této práce. Jedná se o čtyři vybrané lokality v oblasti lomnicka, které se nachází v jihovýchodním cípu libereckého kraje. Jednotlivé lokality jsou velmi rozdílné a to jak svým původem, tak i účelem, ke kterému dnes slouží. S existencí jakékoli vodní plochy souvisí nejrůznější problémy a komplikace. Postupem času se většina nádrží zazemňuje, dochází k abrazi břehů, eutrofizaci, často se také bortí hráz. Toto jsou jen některé z problémů, se kterými je možné se setkat u vodních nádrží a které jsou zmíněny v této práci. Na vodní plochy jsou vázány organismy se specifickými nároky na prostředí. Některé z typických zástupců hydrofytní i hygrofytní vegetace a fauny vázané na vodní nádrže je možné nalézt i na vybraných lokalitách. Účelem práce bylo především shromáždit informace o zvolených malých vodních nádržích, zhodnocení jejich stavu a také návrh informačních tabulí ke dvěma z nich, které bývají cílem turistů. Klíčová slova malá vodní nádrž informační tabule rosnatka okouhlolistá

4

Abstract Man has always been influenced, he influences and he will influence his environment. Water in all its forms is an essential element of the world around us and mankind had always been used it for various purposes. This is often required that water is collected in different types of recipients. One of them are small reservoirs, which are the subject of this work. These are the four selected sites in Lomnice area, which is located at the southeastern tip of the Liberec Region. Individual sites are very different both in origin and the purpose which it serves today for. Problems and various complications related with the existence of any surface water. Over time, most tanks are clogged, there is abrasion shores, eutrophication, the barrier often breaks down. These are just some of the problems you may encounter the ponds, which are discussed in this work. The water organisms are linked with specific demands on the environment. Some of the typical representatives of the wetland and aquatic vegetation and organisms coupled to reservoirs can be found on selected sites. The purpose of this thesis was to gather information on selected small water reservoirs, assess their condition and design of information boards on two of them, which tend to tourists.

Key words: small pond information boards Drosera rotundifolia

5

Obsah 1 2 3

Úvod.......................................................................................................................... 7 Cíl práce.................................................................................................................... 8 Problematika malých vodních nádrží ....................................................................... 9 3.1 Základní charakteristika MVN ......................................................................... 9 3.2 Voda v krajině................................................................................................. 10 3.3 MVN v krajině ................................................................................................ 12 3.4 Funkce MVN .................................................................................................. 14 3.4.1 Retence povodňových průtoků. .............................................................. 14 3.4.2 Zlepšování kvality vody.......................................................................... 14 3.4.3 Zkvalitňování krajinného prostoru, podpora biodiverzity. ..................... 14 3.4.4 Podpora rekreačního zázemí obcí. .......................................................... 14 3.5 Problematika MVN......................................................................................... 14 3.5.1 Problémy vodohospodářské.................................................................... 15 3.5.2 Problémy technické................................................................................. 17 3.5.3 Problémy ekologické .............................................................................. 17 3.5.4 Problémy ekonomické ............................................................................ 18 3.5.5 Problémy majetkoprávní a legislativní ................................................... 19 3.6 Významný krajinný prvek .............................................................................. 19 4 Charakteristika oblasti ............................................................................................ 21 4.1 Podkrkonoší .................................................................................................... 21 4.1.1 Geologický vývoj.................................................................................... 21 4.1.2 Horopis.................................................................................................... 22 4.1.3 Pedologie ................................................................................................ 22 Říční sít ................................................................................................... 22 4.1.4 4.1.5 Podnebí ................................................................................................... 23 4.1.6 Hospodaření ............................................................................................ 23 4.1.7 Odpadové hospodářství........................................................................... 24 4.1.8 Doprava................................................................................................... 24 4.1.9 Chráněná území ...................................................................................... 25 4.2 Lomnicko ........................................................................................................ 25 4.2.1 Chráněná území ...................................................................................... 26 5 Metodika monitoringu ............................................................................................ 27 6 Charakteristika vybraných lokalit........................................................................... 28 6.1 Jezírko pod Táborem ...................................................................................... 28 6.2 Matouš ............................................................................................................ 30 6.3 Rybníčky......................................................................................................... 32 6.4 Obora .............................................................................................................. 33 7 Návrh informačních tabulí ...................................................................................... 36 8 Závěr ....................................................................................................................... 37 9 Použitá literatura ..................................................................................................... 38 10 Terminologický slovník .......................................................................................... 41 11 Seznam zkratek ....................................................................................................... 42 12 Přílohy..................................................................................................................... 43

6

1

ÚVOD Lomnice nad Popelkou je menší město ležící na hranici Českého ráje

a Podkrkonoší. Je to kopcovitý kraj lesů, polí, luk a také různých vodních zdrojů, tekoucích i stojatých. Právě stojaté vody na lomnicku jsem si zvolila jako předmět své práce. Vybrala jsem 4 lokality, které jsou jistým způsobem zajímavé. Jezírko pod Táborem u pramene říčky Cidliny je postupně se zazemňující spíše větší tůň, která je v soustavě NATURA 2000 hlavně díky výskytu rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia). Rybník Obora je častým cílem procházek do okolí Lomnice a mimo to se zde hojně rozmnožují obojživelníci (skokan hnědý - Rana temporaria a ropucha obecná – Bufo bufo). Pro tyto dvě lokality bych chtěla zrealizovat umístění informačních tabulí podle mého návrhu. Další je rybník Matouš přímo v městské zástavbě, který jeho majitelé neudržují v odpovídajícím stavu a který působí každoročně problémy. Poslední lokalitou jsou tzv. Rybníčky, pramenné jezírko a okolní podmáčené louky významné výskytem některých zvláště chráněných druhů rostlin.

7

2

CÍL PRÁCE Cílem práce je zpracování literární rešerše týkající se problematiky malých vodních

nádrží a dále také popis vybraných lokalit. Jedná se o 4 malé vodní nádrže v oblasti Lomnice nad Popelkou. V povodích jednotlivých nádrží byl proveden monitoring významných druhů rostlin a živočichů, které se na těchto lokalitách vyskytují. Ke dvěma nádržím, které jsou hojně navštěvovány turisty, byl vypracován grafický návrh informačních tabulí pro veřejnost.

8

3

PROBLEMATIKA MALÝCH VODNÍCH NÁDRŽÍ

3.1 Základní charakteristika MVN Pojem malé vodní nádrže vymezuje ČSN 75 2410, jako vodní nádrže, jejichž objem po normální hladinu nepřesahuje 2 mil. m3 a největší hloubka nádrže nepřesahuje 9 m. Tato norma též rozděluje malé vodní nádrže podle jejich účelu na nádrže: - zásobní (vodárenské, průmyslové, závlahové, energetické, atd.), - ochranné – retenční (suché poldry, retenční nádrže s malým zásobním prostorem, protierozní, dešťové, vsakovací, nárazové), - rybochovné, - nádrže upravující vlastnosti vody (chladící, usazovací, biologické čistící), - hospodářské (protipožární, pro chov drůbeže, pěstování vodních rostlin, napájecí), - speciální účelové (recirkulační, vyrovnávací, přečerpávací, závlahové vodojemy), - asanační (záchytné, skladovací, rekultivační, laguny), - rekreační - nádrže na ochranu flory a fauny, - krajinotvorné a v obytné zástavbě (hydromeliorační, okrasné, návesní rybníčky).

Při běžném pohledu u většiny MVN v ČR nacházíme následující obecné znaky: 1) Jsou vybudovány v terénní depresi nebo na místě, které nelze zemědělsky řádně využít, 2) jejich okraje jsou víceméně bohatě lemovány pásem tvrdé vodní vegetace, která postupně přechází do pásma nesklizeného travního porostu, ve kterém jsou typické některé semihygrofytní rostlinné druhy např. chrastice, některé druhy ostřic apod., 3) pod patou hráze bývá pás léta nesklizený, kde se vedle semihygrofytních druhů vyskytují často i druhy vyloženě vlhkomilné (zblochan, větší spektrum ostřic, rákos), 4) nádrž je vyjma loviště a okolí výpustného zařízení mělká. [24]

9

3.2 Voda v krajině Voda, která je součástí krajiny, se v ní vyskytuje v mnoha podobách a ve všech skupenstvích. V zásadě je však možno rozdělit vodu takto: -

podzemní voda – v podobě pramenů, lázeňských vývěrů, lokálních zvodní nebo kolektorů (někdy jsou k podzemním vodám přiřazovány i vody důlní či léčebné)

-

v podobě vody půdní, která se vyskytuje v půdě (v závislosti na lokálních např. klimatických podmínkách v různém skupenství) a její část představuje významný zdroj potřebných živin pro vegetaci, resp. pro jejich transport ke kořenům

-

povrchová voda – v podobě vodních toků (v závislosti na konkrétních krajinně-ekologických podmínkách)

-

v podobě akumulované, tj. nejrůznější nádrže přirozeného nebo umělého charakteru (původu)

Povrchové vody nacházíme v krajině všude tam, kde infiltrační kapacita geologického podloží je buď překročena, nebo dosahuje hodnot, které ho charakterizují jako nepropustné. Povrchové vodstvo můžeme dále dělit podle typu výskytu: -

akumulované (rybníky, nádrže), jejichž výskyt v krajině je dále podmíněn

klimatickými,

vegetačními,

geomorfologickými

a pedologickými faktory. -

proudící (potoky, řeky různých velikostí a průtoků)

Určitým přechodem mezi vodami podzemními a povrchovými jsou nejrůznější podmáčené lokality nebo mokřady, kde hladina vody kolísá v závislosti např. na ročním období nebo geologických podmínkách. Trvale zamokřené plochy s vysokou hladinou spodní vody, popř. s bohatými vývěry pramenů byly součástí naší krajiny odnepaměti. Snad právě proto nemá čeština ve své slovní zásobě všezahrnující výraz ekvivalentní anglickému slovu „wetlands“ a velmi brzy začala rozlišovat pestrý a proměnlivý charakter těchto vlhkých a zamokřených lokalit (rybníky a jejich litorály, prameniště, blata, mokřady, bažiny, říční nivy, rašeliniště, slatiniště, tůně atd.) Mokřady mohou být definovány několika způsoby, avšak všechny definice mají tři základní rysy: a) v území je voda přítomna buď až k povrchu půdy nebo alespoň do kořenové zóny, b) půda mokřadů má zvláštní vlastnosti, které ji odlišují od ostatní půd (např. obsahem živin nebo nízkou hladinou

10

kyslíku), c) v mokřadech se vyvíjí vegetace adaptovaná k zaplavení a rostliny, které zaplavení nesnesou, v ní nejsou přítomny. [21] Voda, resp. vodní toky, mohou být považovány za páteř ekologické stability. Voda v podobě nádrží se stává významným koncentračním jádrem ekologické stability krajiny. Aby mohla tyto funkce plnit, je nutno si uvědomit, že voda ovlivňuje jak biotickou složku krajiny, tak i abiotickou. A obě tyto složky zpětně ovlivňují složku hydrickou. [21] V původní české krajině nezasažené činností člověka byla mokřadní společenstva zastoupena velmi hojně v rozmanitých podobách. Jezer však bylo jen velmi málo, jak si všiml již vzdělaný kronikář Bohuslav Balbín. Jezera, která Balbín označuje za málo četná a podrobnějšího popisu nevyžadující, opravdu nebyla hojná a navíc v průběhu staletí často úplně zanikla. Ovlivnila však spolu s dalšími okolnostmi vývoj prvku, který je pro českou krajinu naopak typický – rybníku. Člověkem po staletí a s velkou technickou dovedností vytvářené vodní nádrže se staly vedle přirozených drobných vodních toků nedílnou a patrně i nejvýraznější složkou hydrologického režimu české krajiny. Svou existencí umožnily vznik a rozvoj specifických rybničních společenstev, v návaznosti na ně se mohla vytvořit žádoucí dynamická rovnováha, která je znakem stabilních přírodních ekosystémů, takže rybník, toto dílo lidských rukou a lidské inteligence, takřka samozřejmě považujeme daleko víc za součást přírodního prostředí než za prvek cizorodý a umělý. [21] Rybník představuje spojení přirozených prvků biologické rozmanitosti a potřebu člověka ovlivňovat své okolí a využívat ho ve svůj prospěch. Vztah člověka k tomuto druhu vodní plochy odráží i jeho vztah k ostatním částem životnímu prostředí. Tuto kulturní krajinu člověk po staletí vytvářel a přetvářel a tím za ni převzal i odpovědnost. Rybníky jsou již po staletí pevnou součástí české krajiny, a tedy i lomnicka. Přestože zde nejsou hlavním krajinotvorným prvkem, hrají i zde významnou roli. Ačkoliv jsou vlastně umělými výtvory, po určitém časovém odstupu od založení je bereme prakticky jako přirozenou součást krajiny. Rybníky spolu s vodními toky, vlhkými loukami, prameništi rašeliništi, malými trvalými či přechodnými jezírky a tůňkami v lomech či na lesních cestách a se všemi dalšími mokřady výrazně přispívají ke značné rozmanitosti regionu po stránce nabídky počtu a charakteru typu prostředí a druhové pestrosti jejich obyvatel.

11

3.3 MVN v krajině Malé vodní nádrže jsou v mnoha oblastech našeho státu typickým krajinným prvkem s hlubokými historickými kořeny. Neexistuje MVN či rybník, která by neovlivňovala své okolí jak po stránce vodohospodářské, tak i ekologické a estetické. Výstavba či rekonstrukce každé MVN je výrazným zásahem do přírodního prostředí způsobujícím okamžitou změnu ekosystému v zátopové oblasti doprovázenou změnou vodohospodářských poměrů. V závislosti na její velikosti, geografických, klimatických a sociálních podmínkách může být příčinou řady druhotných jevů. Každá MVN vytváří s okolní přírodou ucelený ekologický a vodohospodářský systém, zajištující celou řadu nezastupitelných funkcí. Tuto skutečnost velmi výstižně ve svém výnosu z roku 1356 vyjádřil již Karel IV.: „Všem stavům i městům nařízení dávám pilně stavěti rybníky, jednak aby bylo postaráno o hojnost ryb pro potravu lidu, dále pak, aby se voda z bahnisek a močálů v nich mohla nashromažďovati, za účinku slunce a teplých větrů odpařovati jako vodní pára blahodárně působila na okolní rostlinstvo. Mimo to má rybník ještě úkol v dobách rozlití vod trvalými dešti nebo táním sněhu velkou část vody zadržeti a tím náhlým povodním v krajinách níže ležící brániti.“ [24] Rybníky u nás již od nejstarších dob měly převážně víceúčelový charakter a tato víceúčelovost růstem kulturnosti krajiny a rozšiřováním a vzájemných prolínáním rozdílné hospodářské činnosti se stále více prohlubovala. [24] Již od počátku neměly rybníky pouze význam rybochovný, ale současně byly i vodními nádržemi energetické a retenční povahy. Svědčí o tom zprávy o prvních moravských rybnících, které jsou vesměs z krajů chudých vodou. Existence těchto rybníků je nejčastěji uváděna ve spojitosti s jednoduchými stroji, vodními mlýny, buchary. Jejich další funkcí bylo zachycovat „škodlivou a zbytečnou vodu“ obtížnou zejména v dobách jarního tání sněhu a letních přívalů. Měly také odvodňovat krajinu zamokřenou přebytečnými stojatými vodami. Proto již výstavba třeboňských rybníků prováděná Štěpánkem Netolickým není shlukem náhodných akcí, ale promyšleným systémem. Na území našeho státu nalezneme dost důkazů o rozličných úlohách, které MVN plnily. Vedle rybochovných, retenčních a akumulačních funkcí byly prakticky pravidelnou součástí intravilánů středověkých obcí, jako zdroj pitné a užitkové vody s protipožární funkcí. Mnohá pevná šlechtická sídla (Blatná, Kost) nebo celá města (Třeboň, Telč) byla obklopena vodními příkopy plněnými z akumulačních nádrží nebo přímo rybníky. [16] 12

MVN jsou v současné době charakterizovány jako základní prvky zdravé a stabilní přírodní krajiny. Provozování rybníkářství je však v této krajině chápáno jako deformující prvek, i když v daleko menší míře než ostatní hospodářské činnosti. Přesto však i tato skutečnost je v poslední době předmětem dost ostré jednostranné a ne zcela fundované kritiky veřejnosti. S výstavbou či obnovou rybníků je spojena i celá řada právních problémů. Situaci komplikuje skutečnost, že současné platné právní předpisy jsou již zastaralé a nedávají k řešení vznikajících konfrontačních situací návody. [24] Dnešní rybníkářství se podstatně liší od výrobní rybářské činnosti před několika lety. Velmi často se dostává do střetu s jinými veřejnými činnostmi či zájmy. Vzniká potřeba zvažovat, zda rybníky zachovávat nebo rušit a pokud mají i nadále existovat, k čemu mají především sloužit. Rybářská výroba není vždy kladena na přední místo. Tento postoj není ničím novým. Historie našich rybníků to dosvědčuje víc než výrazně. Slavná tradice rybníků v jižních Čechách vděčí za svoji slávu a staleté trvání především tomu, že byly vybudovány na kyselých neúrodných loukách a rašelinách v terénech nevhodných k jiným způsobům zemědělského využívání. Naproti tomu rybníky v úrodných oblastech (např. jižní Moravy a Polabí) mají historii mnohem dramatičtější. Jejich existence přímo souvisí s intenzitou zemědělství. Lze předpokládat, že útlum zemědělské výroby bude provázen obnovou a zřizováním MVN, jak tomu bylo v historii již několikrát. [24] Na některých rybnících je realizován intenzivní chov ryb, někde dokonce tzv. kaprokachní chov. V posledních desetiletích je pro intenzivně využívané rybníky charakteristický vysoký stupeň eutrofie prostředí, způsobený neúměrným přísunem živin, nadměrným hnojením, krmením rybích obsádek, zhuštěnými obsádkami atd. Se stále stoupající intenzifikací rybničního hospodářství dochází k dalšímu zvyšování eutrofie rybničního prostředí, přičemž často nastávají situace na hranici přežití i obsádky kapra (kyslíkové deficity apod.), popř. nutnost udržet obsádku za pomoci technických opatření (elektrické provzdušňovače). Tato nadměrně eutrofní prostředí má pak výrazně destabilizující až přímo zničující vliv na fytocenózy a přirozené zoocenózy rybničních ekosystémů. Biodiverzita takto eutrofních rybníků proto výrazně klesá. [15]

13

3.4 Funkce MVN 3.4.1 Retence povodňových průtoků. Nádrž může tuto funkci plnit, pokud má jistý retenční prostor a odpovídající dimenze objektů. Boční nádrže s regulovaným přítokem nebývají v tomto ohledu přínosem. Velkou retenční schopnost nádrží samozřejmě není vhodné zajišťovat vždy a za každou cenu – dimenzování objektů nádrží by nemělo nadměrně zatěžovat krajinný prostor. 3.4.2 Zlepšování kvality vody. Tato funkce je aktuální na tocích, kde je horší kvalita vody a nádrž může tuto kvalitu příznivě ovlivnit. (Zde se ovšem nejedná o nádrže, které náleží k soustavám zneškodňování odpadních vod.) Voda se musí do nádrže dostat a nádrž jí musí poskytnout určitou dobu zdržení. I v tomto ohledu bývají boční nádrže s regulovaným přítokem malým přínosem. 3.4.3 Zkvalitňování krajinného prostoru, podpora biodiverzity. To znamená především velký rozsah mělčin v nádrži, členité tvarování břehů, nerušené části nádrží. Pokud mají být nádrže významnějším přínosem pro biodiverzitu, nutno v jejich následném využívání počítat s extenzivními formami rybářského hospodaření, které ovšem nejsou ekonomicky příliš zajímavé. 3.4.4 Podpora rekreačního zázemí obcí. V obcích nebo v jejich blízkosti se mohou přírodě blízké nádrže bez kolize se základními ekologickými funkcemi uplatnit jako prostor pro neorganizované koupání nebo jako součást obecních parkových úprav. V každém takovém případě je pak samozřejmě potřeba zajistit přiměřenou údržbu okolí nádrže.

3.5 Problematika MVN Současná problematika MVN zahrnuje mnoho navzájem se ovlivňujících a provázaných hledisek. Rybníky dnes již nejsou chápány jako jednoúčelové vodní plochy na „výrobu“ či ochranu před povodněmi. Dnešním cílem jsou rybníky a MVN, které vedle chovu ryb či rekreace zajistí také dostatečné podmínky pro život a rozmnožování ohrožených druhů živočichů a rostlin vázaných na vodní prostředí.

14

3.5.1

Problémy vodohospodářské

3.5.1.1 Zanášení, zazemňování Hlavním vodohospodářským problémem malých vodních nádrží je jejich zanášení sedimenty, které je způsobováno erozními procesy vznikajícími zejména na zemědělské půdě v povodí nádrže. Rapidní vzrůst erozních procesů v povodí a transport nerozpuštěných i rozpuštěných látek povrchovými toky je důsledkem intenzifikace zemědělství v minulém období. Objem sedimentů v MVN ČR v roce 1962 byl 182 943 tis. m3, v roce 1992 to bylo 196 188 tis. m3, tedy o více než 13 milionů m3 sedimentů. [31] Zanášení nádrží sedimenty je důsledkem přirozených erozních a transportních procesů, které pobíhají v povodí nádrží. Je to sice přírodní proces, který na Zemi probíhal odnepaměti, ale vlivem lidské činnosti se míra eroze zvyšuje a dochází k nadměrným splachům a odnosům půdy. Působením dešťových srážek a následného povrchového odtoku dochází k uvolňování a pohybu půdních části. Současně se dostávají do pohybu látky, které jsou vázány na povrchu půdních částí, nebo které jsou vymývány z povrchu půdy přímo do povrchového odtoku. Pohyb pevných a rozpuštěných látek z místa vzniku do hydrografické sítě je složitým transportním procesem, který je proměnný v prostorovém i časovém měřítku. V hydrografické síti se látky uvolněné v povodí pohybují jako splaveniny nebo v rozpuštěné formě do nádrží, kde dochází k jejich sedimentaci. Intenzita zanášení je dána parametry a hydraulickou funkcí nádrže. [24] Existuje zde několik negativních dopadů sedimentace v nádržích. Sedimenty často obsahují značné množství živin, které mohou způsobovat eutrofizaci (viz. dále) a někdy i toxických látek, které mohou být za určitých okolností (kolísání hladiny, resuspendace sedimentů, změna kyslíkových a teplotních poměrů apod.) uvolněny do vodního prostředí. Dále zmenšují prostor nádrže, čímž majiteli (resp. správci) vznikají přímé ekonomické škody díky trvalé ztráty objemu vody a obecně se tím zmenšuje schopnost akumulace vody. Při poklesu vody v nádrži se obnažují velké plochy usazeného materiálu zpravidla s vysokým obsahem živin. Tyto plochy velmi rychle zarůstají vegetací, která po opětovném zatopení odumírá a její rozklad způsobuje kyslíkové deficity a uvolňuje živiny v přístupné formě do vody. Zmenšení objemu nádrže může dále vést ke změnám v její hydraulické funkci (např. ke zkrácení doby zdržení u ochranných předzdrží a rybníků), ke snižování zabezpečenosti odběru vody, atd.

15

Dalším projevem zmenšení objemu vody je zkrácení veškerých procesů probíhajících ve vodě jako je koloběh živin, šíření znečištění apod. [24] Na druhou stranu sedimenty představují materiál, který při vhodných fyzikálních a chemických vlastnostech může být použit nebo upraven pro meliorační a hnojivé účely. Málo kdy se ale takto transformovaná ornice dostane zpět do míst, odkud byla splavena. 3.5.1.2 Abraze břehů V oblastech přístupných větru se u nádrží s vyššími hlinitými břehy projevuje často v masovém měřítku proces porušování břehové linie doprovázený sesuvy půdy. Vlnobití svou kinetickou energií poškozuje břehy nádrže. Jeho účinek závisí na délce břehu a charakteru nádržní kotliny. Výška dosahu vlnobití se odvozuje od přímé šířky větrem vzduté hladiny ve směru převládajících větrů, nejvyšší možné rychlosti větru a hloubky vody. Zatopením se mění podmínky stability zemin na svazích, hmotnost a soudržnost promočených zemin se pod hladinou zmenšuje, mechanické vlastnosti zemin nad hladinou však zůstávají beze změny. Při náhlém snížení vodní hladiny tlačí prosakující voda částice zeminy směrem do nádrže, a tím vzniká nebezpečí sesuvu svahu. To přichází v okamžiku, jestliže úhel sklonu svahu je zhruba poloviční než úhel vnitřního tření zeminy. Eroze se projevuje nejvíce na svazích z hlín, sutí, písku a spraší. Tyto materiály odolávají špatně i poměrně malému eolickému vlnění a vlnobití. Postupně jsou podemílány a sesouvají se. Tak se vytváří erozní srub ukončený srázem a plochá pobřežní plošina. Nachází-li se nádrž ve svážném území, pak sesouvající se zemina postupně zanáší celou nádrž. Po napuštění vodní nádrže vznikají v litorálním pásmu pobřeží, zvláště v zóně střídavě zatopených ploch (eulitorál), příznivé podmínky pro vznik a rozvoj vodních, bažinných a vlhkomilných druhů rostlin a dřevin. Zvlášť významným činitelem pro rozvoj přirozeně vznikající vegetace je dynamika kolísání stavu hladiny, při němž jsou střídavě zatápěny a obnažovány často rozsáhlé plochy pobřežních mělčin a konce vzdutí nádrže. Postupně se na těchto lokalitách vyvíjejí druhy vodních a bažinných rostlin, zastoupené zvláště druhy zakořeněných rostlin s plovoucími listy (stulík, rdest, rdesno), obojživelných rostlin (žabník, šípatka) a vysokých s listy vystupujícími nad hladinu (orobinec, rákos, chrastice rákosovitá). Vodní a bažinná flora se však přirozeně šíří především na březích s malou sklonitostí, které nejsou ohrožovány abrazí. Na takových

16

březích jsou podmínky pro přirozený vývoj méně příznivé, většinou se zachycují pouze jednotlivé trsy rostlin, které však zpravidla nepřežívají více než jedno vegetační období. V úsecích s intenzívní abrazí se vegetace přirozeným způsobem již nevyskytují vůbec. 3.5.2 Problémy technické Současný stav většiny hrází a stavebních objektů odpovídá jejich stáří, péči a finančním prostředkům, které byly v minulosti věnovány na jejich údržbu. U cca 40 % nádrží v ČR byl zjištěn špatný stav výpustného zařízení, neudržovaná vegetace a zamokření podhrází, u cca 30% nevyrovnaná koruna hráze, špatný stav přelivu, deformace povrchu hráze a porušené opevnění hráze a u cca 15 % nádrží pak kaverny v tělese hráze, vývěry vody či omezená průjezdnost. [24] Významné jsou výsledky posouzení stávajících nádrží z hlediska rizika přelití hráze při průchodu návrhové povodně – cca 30 % nádrží nevyhovuje kritériím bezpečnosti proti přelití hráze.

Tabulka 1: Nejčastější závady u MVN [31] Pořadí podle Charakteristika závady četnosti 1. špatný stav výpustného zařízení 2. neudržovaná vegetace 3. zamokření podhrází 4. nevyrovnaná koruna hráze 5. špatný stav přelivu 6. deformace povrchu hráze 7. porušené opevnění hráze kaverny v tělese hráze, vývěry vody, 8. omezená průjezdnost

Výskyt u nádrží (v %) 39 35 34 30 26 25 24 12

3.5.3 Problémy ekologické Z ekologického hlediska patří k nejzávažnějším otázkám kvalita vody, jakost sedimentů vzhledem k jejich dalšímu využití nebo zneškodnění a ochrana flory, fauny i celých ekosystémů. Řada ekologických problémů se samozřejmě prolíná s problémy technickými, vodohospodářskými i ekonomickými. Kvalitu vody v nádrži ovlivňují činnosti prováděné v povodí nádrže a intenzita využívání vlastní nádrže. Povodí nádrže může negativně ovlivňovat kvalitu vody v nádrži působením plošných, bodových, liniových a difúzních zdrojů znečištění. Mezi nejvýznamnější plošné zdroje znečištění patří zemědělská výroba a atmosférické depozice. Bodové zdroje znečištění (skládky, objekty živočišné výroby, sídla) jsou 17

snáze identifikovatelné a jejich sanace je zpravidla pouze otázkou technického řešení a financí. Mezi liniové zdroje patří především pozemní komunikace a znečištěné vodní toky. Výsledkem plošného znečištění – hlavně zemědělské výroby je transport nerozpuštěných látek erozními smyvy, což má za následek zanášení nádržních prostorů sedimenty (viz výše). Kromě toho jsou však s nerozpuštěnými látkami transportovány i látky chemické. Pro kvalitu vody v nádržích jsou významné hlavně fosfor a dusík, které v určitém poměru a za vhodných teplotních podmínek způsobují eutrofizaci nádrží. Následuje masový nárůst mikroflóry, která velice rychle pokrývá celou hladinu nádrže, po určité době dochází k jejímu úhynu, klesá na dno nádrží, dochází k jejímu anaerobnímu rozkladu s negativními důsledky na kyslíkovou bilanci nádrže, a tím i na kvalitu vody a organismů. Sekundárním produktem sinic jsou cyanotoxiny, tzn. biologicky aktivní látky, které sinice uvolňují do okolního vodního prostředí a které ovlivňují fyzikální a chemické vlastnosti vody. U člověka vyvolávají poruchy zažívacího traktu, alergické reakce respirační a kontaktní dermatitidy a onemocnění jater. V případě budování či rekonstrukce malých vodních nádrží je nutné individuálně a uvážlivě rozhodnout, jak velké má být příbřežní, mělké – tzv. litorální pásmo nádrže. Litorál velice rychle zarůstá vlhkomilnou vegetací, která jednak zvyšuje výpar, jednak zmenšuje rozlohu vodní hladiny a objem zadržené vody v nádrži, ale na druhé straně se toto pásmo stává stanovištěm různých druhů rostlin i živočichů, včetně těch zvláště chráněných. Toto je významný příklad střetu vodohospodářského a ekologického pohledu na funkci MVN. 3.5.4 Problémy ekonomické Malé vodní nádrže by v žádném případě neměly být využívány pouze komerčně s cílem získat co nejvyšší zisk. Současný neutěšený stav hrází, funkčních objektů a zanesených nádržních prostorů je výsledkem nevhodné státní politiky minulých desetiletí, kdy hlavním cílem byla intenzifikace chovu ryb na úkor zcela nedostatečných kapacit a finančních prostředků na běžnou údržbu a případné opravy. Stávající vlastníci nejsou ve většině případů schopni bez finanční podpory státu nápravu této situace řešit, a proto ve většině případů uvedené problémy na malých vodních nádržích přetrvávají nebo se dokonce prohlubují.

18

Příjmy i z prosperující malé vodní nádrže mohou krýt nejvýše náklady na běžnou údržbu a opravy, nikoliv však na rekonstrukce, generální opravy či odbahnění nádrží. Určitého zlepšení této situace bylo dosaženo vytvořením krajinotvorných programů na MŽP ČR a nevratných dotací na péči o vodní komponenty v krajině MZe ČR. V obou případech se však jedná o jednorázové uvolnění finančních prostředků na určitý zásah, často s problematicky plnitelnými termíny čerpání těchto prostředků. 3.5.5 Problémy majetkoprávní a legislativní Po roce 1989 byla převedena část malých vodních nádrží původním vlastníkům nebo jejich právním nástupcům a část jich přešla v rámci transformace a privatizace některých organizací na nově ustanovené právní subjekty (Podniky Povodí, Rybářství, různé právnické i fyzické osoby). Vzhledem k tomu, že malé vodní nádrže tvoří část komplexu vodního hospodářství každého povodí se současným ovlivněním řady funkcí krajiny, je třeba, aby byla za účelem obnovy a rekonstrukce k dispozici legislativa zahrnující jasná pravidla. Jedná se zejména o: - zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů a s ním související právní předpisy, - zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů, který rybníkům udává statut významného krajinného prvku s příslušnou ochranou, - zákon č. 99/2004, o rybářství, ve znění pozdějších právních předpisů. Závažným problémem je řešení otázky odbahňování nádrží, zejména nakládání s vytěženým sedimentem. Ve smyslu zákona a vyhlášek zabývajících se odpady je sediment odpadem, jehož další využití, uložení na skládku či likvidace je dána zásadami zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v aktuálním znění.

3.6 Významný krajinný prvek Hlavní problémy našich rybníků není ani tak ve zmenšení velikosti celkové rybniční plochy, která je historiky 2,5krát menší než v dobách rozkvětu českého rybníkářství nebo snížení jejich počtu, ale v obnově a systematické údržbě stávajícího rybničního fondu. Postupná obnova, revitalizace rybničních nádrží, se provádí prostřednictvím účelově řízených fondů MŽP i dotačních titulů MZe. Obnova se zaměřuje shodně 19

na odstranění starých trofických zátěží – uložených splavenin z povodí rybníků, které jsou příčinou jejich neutěšeného živinového stavu – eutrofie. Rybníky jsou podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny významným krajinným prvkem, což znamená, že jsou ekologicky, geomorfologicky a esteticky hodnotnou částí krajiny, utváří její typický vzhled a přispívají k udržení její stability. Jsou součástí kostry i systému ekologické stability krajiny, kde jsou zařazovány většinou jako biocentra. Řada z nich požívá také ochranu z mezinárodních dohod, které naše republika uzavřela, především Ramsarské smlouvy a programu Natura 2000. Významné ptačí oblasti na území našeho státu jsou vázány právě na tuto krajinnou komponenturu. Současné trendy v zemědělství naznačují, že budou vyčleňovány části území, kde nebudou zemědělské zájmy prioritní. V dlouhodobém výhledu dojde místy k rozsáhlé obnově starých rybničních soustav i ojedinělých vodních nádrží. Z tohoto vyplývají i další cesty k udržení tohoto národního kulturního a přírodního dědictví. Spočívají ve vzájemně vyváženém stupni jak jejich exploatace, tak i ochrany. [16]

20

4

CHARAKTERISTIKA OBLASTI

4.1 Podkrkonoší 4.1.1 Geologický vývoj Tato oblast patří do České vysočiny, která má velmi pestrou geologickou minulost. V mladších starohorách byl celý tento kraj zaplaven mořem. Ke konci starohor došlo k nejstaršímu doloženému, tzv. assyntskému vrásnění, které se výrazně uplatnilo na celém území a vytvořilo Krkonošsko-jizerské krystalinikum (svory, fylity). Působením obrovského tlaku a teploty docházelo k metamorfování hornin a k sopečné činnosti. Ve starších prvohorách byla oblast převážně souší a byla postupně silně denudována, což značně setřelo stopy předcházejících geologických dob. V nejnižších částech se opět rozlilo moře a usazovali se zde slepence a břidlice. V této době oblast prodělala další vrásnění – makedonské, které usazeniny zvrásnilo a přeměnilo. Tyto horniny dnes tvoří největší část Krkonoš a část Krkonošského podhůří. Na konci prvohor došlo k vyzdvižení zemské kůry a tím k poklesu mořské hladiny. Na jih od Krkonoš a Jizerských hor vytváří podkrkonošská pánev vnitrosudetskou depresi, která byla po dobu 60 milionů let zanášena sedimenty, které jsou vlivem vysokého obsahu železa a klimatických podmínek nápadně červené (po zvětrání vznikaly tzv. červené půdy). V prvohorách rostla na březích jezer a v bažinách bujná fauna, kterou tvořily převážně kapradiny, stromové přesličky, cykasy a plavuně. Tato biomasa byla postupně zanášena sedimenty z výše položených oblastí. Ze spousty nahromaděného rostlinstva v mělčinách vzniklo černé uhlí. Největší naleziště jsou v Žacléřském uhelném revíru, u Košťálova a v okolí Lomnice nad Popelkou a hory Tábor. Později v této oblasti došlo k hercynskému vrásnění, díky kterému byla oživena starší poruchová linie, podle které prorazila na povrch melafyrová láva, která vytvořila tzv. příkrovy (např. Tábor, Kozákov apod.). V melafyru se vyskytují drahé kameny, převážně různě zbarvené acháty, jaspisy, fialové ametysty, křišťály, záhnědy a chalcedony. V druhohorách byly S a SV Čechy zaplaveny mořem, které vyplnilo deprese v zemské kůře. Toto teplé a mělké moře se značným způsobem podílelo na vzniku podoby Českého ráje i SV Čech. Existence tzv. křídové Jizery umožňovala transport

21

jemnějších částic. Hrubší částice se usazovaly a vytvořily pískovcová skalní města (Prachov, Hruboskalsko, Příhrazské skály…). [20] 4.1.2 Horopis Území Podkrkonoší se nachází na pomezí dvou velkých horopisných jednotek České vysočiny: Krkonošsko-jesenické subprovincie a České tabule s těžištěm v Krkonošsko-jesenické subprovincii. V Podkrkonoší zaujímá největší část Podkrkonošská pahorkatina, která patří celá k permokarbonskému útvaru. V Z části se dělí na okrsky Lomnické, Staropacké a Novopacké vrchoviny. Tato část vrcholí vulkanickými čedičovými suky Kumburkem (643 m) a Bradlecem. Oba tyto kopce i další víceméně izolované elevace jsou tvořeny tvrdšími melafyry, které jsou odolnější vůči erozi. Na SZ se táhne Kozákovský hřbet, který je přímým pokračováním Ještědského hřbetu. Dominují zde permské vyvřeliny, zvláště melafyry, a permokarbonské sedimenty. Na JV se pásmo snižuje a přechází v několikavrcholový masív Tábora (678 m). [20] 4.1.3 Pedologie Charakter půdního pokryvu této oblasti je silně závislý na geologických a geomorfologických poměrech a jejich vývoji (především v pleistocénu a hologénu). Řada typologických jednotek s převahou kambizemí (hnědých půd) vznikla v pahorkatinách až hornatinách se svahovinami z přemístěných zvětralin skalních i poloskalních hornin, ovlivněných klimaticky a částečně litologicky. V kombinaci s kambizeměmi se vyskytují rendziny (vápenatky), hnědozemě, luvizemě. Matečním substrátem jsou svahoviny vyvřelých i metamorfovaných sklaních hornin a poloskalních sedimentů (žuly, ruly, svoru, fylitu, čediče, pískovce, břidlice a dalších). V libereckém regionu kryjí Kozákovský hřbet a přecházejí do Podkrkonošské pahorkatiny. Značnou část oblasti pokrývá kambizem typická, varieta kyselá, morfologicky shodná s kambizemí typickou, ale s nápadným poklesem půdní reakce a nízkým nasycením sorpčního komplexu. 4.1.4 Říční sít Největšími řekami této oblasti jsou Jizera, která odvodňuje většinu Českého ráje a Z Podkrkonoší, Labe, odvodňující střední část Podkrkonošské pahorkatiny, a Úpa, která protéká V Podkrkonoším.

22

Dnešní podoba říční sítě vznikla po třetihorních saxonských pohybech, kdy došlo k rozdrobení Českého masivu. Jizera pramení v Jizerských horách a po 170 km ústí u Káraného do Labe. Největším přítokem je Kamenice, další pravostranné přítoky jsou Mohelka a Zábrdka. Levostranné přítoky jsou početnější – Oleška, která odvodňuje Novopackou, Staropackou a Lomnickou vrchovinu, Libuňka, Stehénka, Žehrovka, Kněžmostka a Klenice. Labe vtéká do popisované oblasti pod Vrchlabím a opouští ji v Jaroměři. Přítoky jsou Sovinka, Kalenský potok, Bojovnický a Brusnický potok, Netřeba, Běluňka a Trotina. Pro Labe v této oblasti stejně jako pro Olešku v povodí Jizery je typická nápadně červená barva vody při vysokých stavech. To je způsobeno splavováním červených půd, které jsou pro tuto oblast typické. 4.1.5 Podnebí Celý region náleží k mírně teplé oblasti, která tvoří přechod mezi teplou oblastí Polabí a dolního Pojizeří a chladnou v Jizerských horách a Krkonoších. Nadmořská výška spolu členitým reliéfem však způsobují, že míněná oblast vykazuje klimatické kontrasty. 4.1.6 Hospodaření Podkrkonoší je známo především textilním průmyslem. Díky příznivým klimatickým

podmínkám

zde

byl

len

zpracováván

již

ve

12.

století.

Na lenzpracovávající průmysl navazuje průmysl textilní. V této oblasti lze najít firmu zabývající se textilní výrobou v každém větším městě: TREVOS Košťálov s.r.o., Technolen technický textil, s.r.o. a Inter Flag, s. r. o. v Lomnici nad Popelkou, Mileta a. s. v Hořicích, Tiba a Juta ve Dvoře Králové, LTZ Libštát s. r. o., Hybler textil s. r. o. v Semilech apod. Také potravinářství zde má dlouhou tradici. Většinou se jedná o různá pekařství (Semily, Turnov), cukrářství (Hořické trubičky, Lomnické suchary), pivovarnictví (Pivovar Hrubý rohozec, Nová Paka) a také pěstování a zpracování léčivých rostlin, míchání a balení čajů (KAMILLA spol. s r. o. Košťálov) apod. Díky vhodnému množství dřeva a surovin (Sklopísek Střeleč) prosperuje v podkrkonoší sklářská výroba již více než 1000 let. Většinou jde o rodinné firmy, z větších firem jsou to Detesk, s. r. o. a DT GLASS, a. s. v Železném Brodě, Art Glass Schovánek v Semilech, Preciosa a. s. v Turnově a Jablonci n. Jiz. a řada dalších.

23

Vybraná oblast patří do obilnářské a pícninářské zemědělské výrobní podoblasti. Nejčastěji pěstovanými plodinami jsou kukuřice, hrách, mák a pícniny. Vedle velkých zemědělských podniků jako je ZEOS Lomnice nad Popelkou nebo ZEA LAND, s. r. o. v Karlovicích – Radvánovicích a v Žernově (sadovnictví) jsou zde menší podnikatelé, někteří hospodařící podle zásad ekologického zemědělství (pěstování rakytníku řešetlákového

v Ohrazenicích,

ovocnářství

v Třebnouševsi).

Dalším

výrazným

hospodářským odvětvím je lesnictví, ve kterém se uplatňují především soukromě podnikající osoby. 4.1.7 Odpadové hospodářství V podkrkonoší v blízkosti obce Košťálov probíhá těžba štěrkového kamene. Vytěžené prostory slouží ke skládkování komunálního odpadu ze širokého okolí. Skládku provozuje firma Marius Pedersen a. s. jako skládku odpadů skupiny S-OO s projektovanou kapacitou 2 800 000 m3. Firma Marius Pedersen má také provozovnu na Bryndově nedaleko Lomnice nad Popelkou. Na této provozovně je prováděno zneškodnování odpadů kategorie „O“ a „N“, nakládání s chemickými látkami a další činnosti. 4.1.8 Doprava Podkrkonoší je na mnoha místech zatíženo nadměrnou dopravou především v turisticky lákavých obdobích. V zimě tudy projíždí kolony automobilů ve směru k lyžařským střediskům v Krkonoších a Jizerských horách, v létě naopak za pěší horskou turistikou nebo návštěvou CHKO Český ráj. Hlavními tepnami silniční dopravy jsou mezinárodní silnice E 442 spojující v této oblasti Turnov a Liberec a silnice E 65 mezi Turnovem a Harachovem. V posledních letech je velmi diskutovanou záležitostí rychlostní silnice R35, která v této oblasti má spojovat Turnov a Úlibice u Jičína. Existují 3 varianty, jižní, která by vedla částečně po stávající silnici R10 spojující Turnov a Mnichovo Hradiště a dál pokračovala kolem Sobotky k Jičínu. Severní varianta by vedla mezi Turnovem a Jičínem zhruba mezi Kozákovem a Hrubou skálou a tím od sebe oddělovala dvě části CHKO Český ráj. Varianta tzv. superseverní by zasahovala nejvíce do oblasti Podkrkonoší a lomnicka. Ta je ale v podstatě nerealizovatelná, protože je navržena kolem Železného Brodu, Semil a Lomnice n. Pop., kde je terén velmi členitý. Množství tunelů a mostů potřebných pro stavbu silnice dělá tuto variantu velmi finančně nákladnou.

24

4.1.9 Chráněná území Podkrkonoší leží na jižních hranicích Krkonošského NP a CHKO Jizerského hory a pokračuje dál k jihu k CHKO Český ráj. Viz mapová příloha č. 4.

4.2 Lomnicko Dominantou této oblasti je hora Tábor (678 m n. m.), která je nejvyšším vrcholem východní části Ještědsko-kozákovského hřbetu. Hora se původně jmenovala Chlum, název Tábor dostala za husitské revoluce, kdy se na vrcholu sopečného původu konala srocení lidu z okolí. Dalším významným vrcholem Lomnicka je Kumburk, kde je na vrcholu sopečného původu zřícenina mohutného středověkého hradu. Lomnicko má velice rozmanitý geologický původ. Permské usazeniny s typickým červeným zabarvením skrývají v hlubinách ložiska černého uhlí. Jsou zde památky prvohorní i třetihorní sopečné činnosti (hora Tábor, Rumburk, Babylon). Je zde známé naleziště polodrahokamů, hlavně achátů. Díky těmto geologickým vlastnostem byla oblast začleněna do Evropského Geoparku Český ráj. Tento Geopark byl do prestižního seznamu evropské sítě zařazen v říjnu 2005. Jedná se o celkové území 700 km2. Severní hranici regionu tvoří údolí řeky údolí řeky Olešky. Lomnicko vyniká také neobyčejně velkým množstvím zachovalých objektů lidové architektury. Známá je místní část Karlov v Lomnici nad Popelkou, mlýn v Cidlině, objekty v Libštátě a další. Páteří hydrologické sítě Lomnicka je řeka Popelka, pramenící v osadě Morcinov (východně od Košova). Protéká obcemi Lomnice n. Pop. a Nová Ves n. Pop. a v Ústí u Staré Paky se vlévá do Olešky. Ta je levostranným přítokem Jizery, která se vlévá do Labe. Do řeky je vypouštěna přečištěná voda z čistírny odpadních vod, která je majetkem Vodohospodářského sdružení Turnov. Nachází se poblíž silnice č. 284 spojující Lomnici n. P. a Novou Ves n. Pop.. Město Lomnice nad Popelkou se nachází v JV cípu libereckého kraje (na území bývalého okresu Semily) na rozhraní Českého ráje a Krkonoš, cca 20 km jihovýchodně od Turnova. Město se rozkládá pod horou Tábor v širokém úvalu řeky Popelky v nadmořské výšce 478 m n. m.. Počet obyvatel je pohybuje nad 6000. Pod město Lomnice nad Popelkou spadají části Černá, Dráčov, Chlum pod Táborem, Košov, Morcinov, Nové Dvory, Ploužnice, Rváčov, Skuhrov, Tikov a Želechy.

25

Ve 20. století se město profilovalo jako průmyslové centrum: známá byla výroba stanů v podniku Technolen, textilní stroje produkovala firma Elitex, největší věhlas městu však přinesla výroba trvanlivého pečiva ve firmě Antonín Jína (po znárodnění Čokoládovny), která produkovala široký sortiment sušenek a především Lomnické suchary. Velké hospodářské jednotky se po roce 1989 postupně rozpadají, úplně končí výroba trvanlivého pečiva, značně se redukuje výroba strojírenská. V současnosti je hlavním průmyslovým oborem ve městě výroba textilu: firma Technolen, a. s. technický textil vyrábí stany, požární hadice, syntetické a nánosované tkaniny (plachtoviny). Strojírenství je zastoupeno firmou TM Elitex. Ve městě dále působí řada menších firem. V průběhu změn se hospodářství města přeorientovalo na poskytování služeb. Bohatě rozvinuta je maloobchodní síť, zlepšuje se nabídka pro cestovní ruch Lomnice n. P. leží na železniční trati č. 064 mezi železničními uzly Stará Paka a Mladá Boleslav, která zde funguje od roku 1906. Jedná se o velmi klikatou trať se značným podélným sklonem. (od Libuně až 35 promile). V silniční dopravě je město křižovatkou mezi městy Semily, Turnov, Jičín a Jilemnice. 4.2.1 Chráněná území Na Lomnicku se nachází dvě evropsky významné lokality systému NATURA 2000 – Jizera a Kamenice, Kozlov – Tábor; a přírodní památky Kovářův mlýn, Cidlinský hřeben a Jezírko pod Táborem. Ze 14 památných stromů je nejznámější Tatobitská lípa, další jsou pak např. 2 lípy u sv. Trojice, Javory u lomnické cesty nebo lípa v Kundraticích.

26

5

METODIKA MONITORINGU Terénní pochůzky byly prováděny od října 2008 do března 2010. Zjištěné údaje

z výsledků terénní práce byly doplněny informacemi získanými z dostupných tištěných a internetových pramenů. Fotografická příloha dokumentuje současný stav z r. 2009 a 2010. Součástí práce jsou také mapy zkoumaného území a návrh informačních tabulí. Tyto tabule jsou navržené pouze pro dvě lokality – Obora a Jezírko pod Táborem. Tato místa jsou často cílem turistů, narozdíl od druhých dvou, u kterých by byly informační tabule bez významu. Práce se nezabývá studiem stélkatých organismů (nižších rostlin a mechorostů) a podrobným studiem živočichů. Součástí práce jsou také tzv. karty rybníků, které obsahují základní informace o lokalitách (k. ú., nadmořská výška, rozloha, využití apod.) Situace vybraných lokalit viz mapová příloha č. 6.

27

6

CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH LOKALIT

6.1 Jezírko pod Táborem

Obrázek 1: Jezírko pod Táborem [10]

Jezírko se nachází na samé jižní hranici Libereckého kraje, jižně od Lomnice nad Popelkou (nejbližší vesnicí je Pekloves v Královéhradeckém kraji) na západním svahu výrazného vrchu Tábora (678 m n. m.), který je součástí Kozákovského hřbetu. Viz příloha č. 4. Chráněným územím je plocha v lese poměrně skrytého jezírka a jen úzký pruh zalesněného břehu (žádoucí by byla ochrana širšího okolí). Jezírko se nachází v nadmořské výšce 500 metrů n. m. cca 100 m pod jedním z pramenů řeky Cidliny a v roce 1996 bylo vyhlášeno přírodní památkou s výměrou chráněného území 0,3 ha. Přímo kolem přírodní památky vede žlutě značená turistická cesta, spojující přes západní úbočí Tábora Lomnici nad Popelkou a železniční zastávku Kyje u Jičína. Jezírko, nacházející se v poměrně neobvyklé svahové poloze, bylo v podobě, kterou dnes známe, vytvořeno za spoluúčasti přírodních sil (svahový sesuv) a lidské činnosti (dostavěná kamenná hráz). Spíše než produkční úlohu rybníka plnila vodní nádrž funkci krajinářskou, neboť oblast Tábora byla v 19. století oblíbeným loveckým terénem majitelů panství, šlechtického rodu Rohanů. Byla tu založena obora, jejíž součástí byla i nedaleká kamenná věž – noblesní lovecký posed Alainova věž. A do této v romantickém duchu přetvářené krajiny se velmi hodilo i lesní jezírko.

28

Důvodem k vyhlášení přírodní památky Jezírko pod Táborem byl výskyt populární masožravé byliny rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia); lokalita je jednou z nejbohatších v oblasti Českého ráje. Rosnatka tu je vázána na společenstvo Sphagnum teres-Carex rostrata, což je ostřicovo-mechové slatiniště s dominantními rašeliníky v mechovém patru a ostřicí zobánkatou (Carex rostrata) v patře bylinném. Pozornost si zasluhují i další rostliny, z nichž některé jsou na červeném seznamu ohrožených druhů. Jedná se především o řeřišnici bahenní (Cardamine dentata), vrbovku bahenní (Epilobium palustre) nebo bublinatku jižní (Utricularia australis). Dalšími nepříliš hojným druhem je statná ostřice nedošáchor (Carex pseudocyperus), poněkud podezřele rostoucí jen v několika trsech při hrázi, nebo krtičník křídlatý Neesův (Scrophularia umbrosa) na přítokovém potůčku, v sousedním smíšeném porostu např. žindava evropská (Sanicula europaea) či hruštice jednostranná (Orthilia secunda). Vodní hladina je pokryta splývavými lístečky okřehku menšího (Lemna minor). Z obratlovců se zde nacházejí obojživelníci, kteří se v jezírku rozmnožují (skokan hnědý, čolek horský), a vodu vyhledávající ptáci, např. kachna divoká a konipas horský, z dalších ptáků i typické druhy hlubokých lesů jako je datel černý, lejsek malý nebo křivka obecná. Jezírko dnes však již nemá svou původní rozlohu. Jeho značná část je zanesena anorganickými sedimenty i organickou hmotou. (foto č. 1, 2, 3) Ostatně i ona populace rosnatky se nenalézá na břehu, ale uprostřed třasoviska v zazemněné východní části jezírka. (foto č. 12, 13, 14) Sukcese však postoupila velmi daleko – náletové olše a vrby se šíří na rašeliniště tak intenzivně, že změnou stanovištních podmínek (zástin, změny vlhkostních poměrů) začaly ohrožovat populaci rosnatky okrouhlolisté. Proto jsou nežádoucí křoviny v rámci ochranářského managementu odstraňovány. Nepříjemné je také šíření některých expanzivních bylin, jako je rákos (Phragmites) nebo dvouzubec nící (Bidens cernua). Tato lokalita spadá do soustavy NATURA 2000 a jako takovou ji spravuje Liberecký kraj. Liberecký kraj zahájil na podzim roku 2009 revitalizaci jezírka, která spočívala ve stabilizaci hráze a odbahnění dna nádržky. (foto č. 4, 5, 6, 7, 8) Tuto akci prováděl Liberecký kraj pomocí finančních prostředků Evropské unie skrz Operační program Životní prostředí. Celková výše dotace byla více než 1 milion korun, celkové náklady na revitalizaci pak byly stanoveny na 1 630 000 Kč. Revitalizace byla díky příznivému

29

počasí dokončena v termínu, tedy počátkem prosince 2009, na jaře 2010 byly dokončeny estetické úpravy okolního terénu. (foto č. 9, 10, 11)

6.2 Matouš

Obrázek 2: Rybník Matouš [10] Rybník Matouš se nachází přímo v městské zástavbě města Lomnice nad Popelkou v nadmořské výšce 482 m n. m.. Jedná se o průtočný rybník na říčce Popelce, který se nachází kousek od hlavní silnice spojující Lomnici n. Pop. s městem Semily. (foto č. 15, 17, 21) Na východní straně rybníka se nachází zemní hráz, po které vede místní komunikace, na kterou je vjezd motorových vozidel zakázán. Pod hrází jsou ruiny bývalého mlýna, který před několika lety vyhořel. Hráz je po obou stranách lemována vzrostlými javory kleny. Staré stromy jsou ale již ve špatném stavu a ustupující břehy způsobují, že několik jedinců se již vyvrátilo do vody. Na severní straně je areál firmy Technolen a. s., která se zabývá především textilní výrobou, a další soukromé pozemky. (foto č. 20) Rybník je hnízdištěm kachny divoké (Anas platyrhynchos). V okolí můžeme najít porosty hlaváčku jarního (Adonis vernalis), křivatce žlutého (Gagea lutea) nebo sasanky hajní (Anemone nemorosa). V litorální zoně bývají nad hladinou vidět listy a květy dáblíků bahenního (Calla palustris).(foto č. 18) V pobřežní vegetaci se

30

vedle olše lepkavé (Alnus glutinosa) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus) objevuje pámelník bílý (Symphoricarpos albus), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), javor mléč (Acer platanoides) a vrba křehká (Salix fragilis). Rybník je v soukromém vlastnictví, což způsobuje značné problémy. Jde především o to, že vlastník se o nádrž vhodně nestará a tím vznikají nebezpečné situace. Největší problémy jsou s množstvím vody hlavně z jarního tání a přívalových deští. (foto č. 23, 24) Množství vody v nádrži není nijak regulováno a výpustní zařízení je ve velmi špatném stavu. (foto č. 19) Stává se tak, že při zvýšené přítoku stoupá hladina vody často natolik, že dochází k přelivu hráze. To způsobuje erozi na návětrné straně a ohrožuje to tak pozemky a stavby nacházející se pod hrází. (foto č. 16) Na podzim 2009 majitelka nádrže pí Hubalová rybník nechala vypustit, aby bylo možné opravit stavidlo. (foto č. 22, 25, 26) Kvůli tomu ale také zamezila přítoku vody z Popelky do rybníka. Tím se vyhnula problémům s přetékající vodou přes korunu hráze, za které už dostala čtyři pokuty v celkové výši 100 000 Kč. Majitelka ale nemá dostatek finančních prostředků na odbahnění, takže rybník zůstane pravděpodobně vypuštěný. Město Lomnice nad Popelkou nabídlo pí Hubalové pomoc s žádostí o datace na odbahnění, ale i tuto variantu majitelka odmítla. Ačkoli není ochotná nebo schopná financovat nutnou údržbu nádrže, rybník odmítá prodat.

31

6.3 Rybníčky

Obrázek 3: Rybníčky [10] Rybníčky se nachází v k. ú. Lomnice n. Pop. v nadmořské výšce 497 m n. m. Katastrální výměra je 1 ha, skutečně zatopená plocha je 0,6 ha. Jedná se o limnokren, tzn. tůňka v plochém terénu, s odtokem do bezejmenného levostranného přítoku Olešky. Lokalita Rybníčky se nachází mezi silnicí spojující Lomnici n. Pop. a Košťálov a osadou Bryndov, SV od města Lomnice. Lokalita je obklopena ornou půdou, v těsné blízkosti se nachází průmyslový objekt na zpracování odpadů. K Rybníčkům nevede žádná komunikace, pouze západně od podmáčených luk vede červeně značená turistická cesta z Lomnice n. Pop. do Libštátu. Jde o komplex rybníka, slatinných luk, pcháčových luk, podmáčených olšin a nepůvodních smrčin. K hodnotným porostům patří vodní plocha rybníka s litorálem a zbytky slatinných luk. (foto č. 27, 33) Na vzácné a ohrožené rostliny se váže hodnotná zvířena. Luční porosty jsou však dlouhodobě nesečené a postupně podléhají degradaci (šíření bultovitých ostřic, metlice trsnaté, třtiny křovištní, kopřivy dvoudomé aj.). Slatinné louky jsou bohatým nalezištěm mochny bahenní (Potentilla palustris). Také ze zoologického hlediska je lokalita velmi cenná. Z živočichů zde byly pozorovány např. následující druhy [30]: čolek obecný (Triturus vulgaris), ropucha obecná (Bufo bufo), ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), užovka obojková (Natrix natrix), slepýš křehký (Anguis fragilis), čáp bílý (Ciconia ciconia), čáp černý (Ciconia nigra), volavka popelavá (Ardea cinerea) a další. VKP Rybníčky je v okolní zemědělské

krajině

významným

refugiem,

32

které

skýtá

vhodné

podmínky

k rozmnožování i úkrytu mnoha druhů živočichů. Na jaře je to významná lokalita rozmnožování skokana hnědého (Rana temporaria). (foto č.29, 30, 31, 32) Vzhledem k pestrosti biotopů (různorodosti porostů s vysokým zastoupením keřů, přítomnosti vodní hladiny a bažiny) se jedná o území neobyčejně úživné. Ačkoli je lokalita v podstatě nepřístupná, je lidskou činností velmi ovlivňována. Problémem bývají splachy z okolních mírně svažitých zemědělských pozemků, již zmiňované vysychání rybníka v letních obdobích, monokultura smrku ztepilého (Picea abies) nevhodně vysazená na bývalé podmáčené louce a nemalý negativní vliv mají také zavlečené druhy rostlin. Invazní charakter má pámelník bílý (Symphoricarpos albus) a vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata), další druhy svou vysokou konkurenceschopností vytlačují původní vzácné druhy, jsou to především nitrofilní a ruderální druhů rostlin a statnějších bylin (např. kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), chrastice rákosovitá (Phlalaris arundinacea), šťovík tupolistý (Rudex obtusifolius), pcháč bahenní (Cirsium palustre) , pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), třezalka skvrnitá (Cirsium oleraceum) atd.). (foto č. 28) Dlouhodobě nekosené podmáčené louky podléhají degradaci, která se projevuje šířením bultových ostřic, metlice trsnaté nebo třtiny křovištní a snižováním biodiverzity a také umožňují růst náletových dřevin. Jako mnoho jiných vodních nádrží i Rybníčky jsou postiženy zazemňováním a snižováním plochy volné vodní hladiny.

6.4 Obora

Obrázek 4: rybník Obora [10] Rybník Obora se nachází v k. ú. Lomnice nad Popelkou v nadmořské výšce 508 m n. m. Zatopená plocha je 0,9 ha. Jedná se o průtočný rybník, který je napájen

33

dvěma bezejmenným přítoky. (foto č. 34, 38) Voda z nádrže je odváděna dvěma bezejmennými pravostrannými přítoky říčky Olešky. (foto č. 37) Ve východní polovině rybníka jsou dva ostrůvky, menší je na místě původního jílového výstupku, větší byl uměle vybudován v rámci revitalizace. (foto č. 35) Rybník se nachází v přírodním areálu Obora jihozápadně od města Lomnice n. Pop. na úbočí hory Tábor. Na severní straně je zemní hráz s místní komunikací, která umožňuje dopravní spojení obyvatel bývalého loveckého zámečku alpského typu s městem. (foto č. 36) Po hrázi také vede žlutě značená turistická cesta spojující Košov s Lomnicí n. Pop. Hráz je po rekonstrukci, kterou provedl státní podnik Lesy ČR díky dotacím MŽP v letech 1998 – 1999. Rybník slouží v jarních měsících k rozmnožování skokana hnědého (Rana temporaria) a ropuchy obecné (Bufo bufo) a jako hnízdiště kachny divoké (Anas platyrhynchos). (foto č. 39, 40, 41) V hojném počtu se tam vyskytuje také užovka obojková (Natrix natrix). Významný je výskyt leknínu bílého (Nymphaea alba). (foto č. 42) Dalšími zástupci flory jsou violka vonná (Viola odorata), sasanka hajní (Anemone nemorosa), sítina rozkladitá (Juncuc effusus), přeslička hajní (Equisetum sylvaticum), bledule jarní (Leucojum vernum), mařinka vonná (Galliium odoratum) a další. Na západní straně rybníka je park s letitými stromy – trnovník akát (Robinia pseudoaccacia), dub červený (Qercus rubra), zerav západní (Thuja occidentalis) a další. Návětrná strana hráze je lemována statnými duby letními (Quercus robur). Nad hladinu rybníka vystupují dva kamenité ostrůvky s náletem olše lepkavé (Alnus glutinosa), která osídluje také obnažený litorál a vodní stranu hráze a koryto pod výpustí rybníka. Po revitalizaci byl do rybníka nasazen kapr obecný (Cyprinus carpio). Kvůli redukci především plevelného karasa, který sem byl zavlečen, byly nasazeny v letech 2003 –2006 dravé druhy ryb – candát, štika a sumec. Současný stav populací ryb v rybníce není přesně znám, protože rybník neslouží k rybochovnému účelu a nebyl od dokončení revitalizace v r. 1999 sloven. Správce rybníka se čas od času setká s pytláctvím na rybách, ale jsou to jen ojedinělé případy. Výlov rybníka je plánován až v souvislosti s opravou hráze, která má být realizována v horizontu 15 let. Rybník v oboře je častým cílem výletů do okolí Lomnice a proto je na kraji hráze lavička a opodál soustava dřevěného zařízení (lavičky, stoly, přístřešek). Na tomto místě by byla vhodná informační tabule s údaji o rybníce a přilehlém parku. Viz dále. 34

Výpustní zařízení je také v pořádku, pokud se z něho včas odstraňují větve a odpadky, které se tam čas od času objevují. Odtokové koryto je pevně vyzděno skládanými kameny pospojovanými betonem, ale postupně zarůstá náletem, který je třeba odstranit.

35

7

NÁVRH INFORMAČNÍCH TABULÍ Informační tabule by bylo vhodné umístit k rybníku v oboře a k Jezírku

pod Táborem, protože obě tyto lokality jsou situovány v turisticky zajímavých oblastech a hojně navštěvovány veřejností. Rybník v Oboře je častým cílem odpoledních procházek do okolí Lomnice, největším lákadlem bývají pářící se obojživelníci a hejna kachen, které lidé chodí krmit. Také příjemné posezení a upravený park lákají k pobytu. Jezírko pod Táborem je na trase žlutě značené turistické cesty nedaleko dalších turisticky zajímavých míst (Alainova věž, Alainův kříž, hora Tábor s restaurací a rozhlednou). Návrh tabulí viz příloha č. 4 – Grafický návrh informačních tabulí.

36

8

ZÁVĚR Voda je nezbytnou součástí našeho života. Člověk ji využívá téměř k veškeré své

činnosti, a ačkoli je v České republice vody dostatek, jsou oblasti, kde voda chybí. Proto by se ochraně a péči o vodní recipienty měla věnovat zvýšená pozornost. Zkoumané lokality jsou velmi rozdílné, proto bylo nutné přistupovat k jejich hodnocení značně individuálně. Jezírko pod Táborem má statut přírodní památky, především díky výskytu rosnatky okrouhlolisté, a v roce 2009 zde byla provedena revitalizace, která dočasně vyřešila problém se zazemňováním nádržky. Rybník v oboře je několik let po revitalizaci a je v relativně dobrém stavu. Jediným problémem by mohl být nálet olší a vrb na vodní straně hráze, který by mohl porušit její stabilitu. Pro tyto dvě lokality byly navrženy informační tabule, protože jsou to místa turisticky zajímavá a často navštěvovaná. (viz příloha č. 5). Realizace tabule u rybníka v oboře by byla možná v rámci revitalizace, kterou Lesy ČR plánují v horizontu několika let. Jezírko pod Táborem je v péči Libereckého kraje, který ale plánuje umístění informační tabule z vlastních zdrojů. Rybník Matouš je již dlouhou dobu problematický, především díky nezájmu majitelky a její neochoty spolupracovat s Městským úřadem v Lomnici n. Pop. Každoročně zde bývaly problémy především s vodou z jarního tání sněhu. V roce 2009 byl rybník vypuštěn kvůli opravě výpustního zařízení a na jaře následujícího roku opět napuštěn. Nádrž je ale značně zabahněná a hráz je ve špatném stavu. Lokalita Rybníčky je zcela mimo dosah turismu, jediné co ji ovlivňuje, je zemědělská činnost na okolních pozemcích. Proto je nutné, aby se dodržovaly zásady protierozní ochrany, přiměřeného hnojení a agrotechnických zásahů. Jako páka k tomuto by mohlo sloužit vyhlášení této lokality za přírodní památku.

37

9

POUŽITÁ LITERATURA Internetové zdroje: 1. 019603.pdf [online].

URL [cit. 2009-08-14] 2. Článek: Historie zpracování lnu v Krkonoší a v Podkrkonoší 19. 01. 2002 [online]. URL< http://www.mzp.cz/ris/ais-ris-infocopy.nsf/6d13b004071d0140c12569e700154acb/8f62fb6f00c26869c1256c3700731a69 ?OpenDocument> [cit. 2009-08-14] 3. HYME_MVN.pdf [online]. URL [cit. 2009-08-14] 4. Chráněná území|krajina [online]. URL [cit. 2009-08-14] 5. Jezírko pod Táborem – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. URL [cit. 2009-08-14] 6. Lomnice nad Popelkou – Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. URL [cit. 2009-08-14] 7. Mapy.cz [online]. URL [cit. 2009-08-14] 8. Mapy LK [online]. URL [cit. 2009-08-14] 9. Marius Pedersen a. s. – MP Lomnice nad Popelkou - Provozovny [online]. URL [cit. 2009-08-14] 10. Marz.pdf [online]. URL [cit. 2009-0814] 11. Obecné mapové podklady Libereckého kraje [online]. URL [cit. 2009-08-14] 12. Objekty ústředního seznamu [online]. URL
38

TUPU[]=drusop&h_zchru=1&h_evl=1&h_ptacob=1&h_schru=1&h_pstromy=1&h_ko d=&h_nazev=&h_organ_oochp=&h_kraj=&h_okres=CZ0514&ORP_ICOB=&POVOB _ICOB=577308&h_obec=&h_ku=&h_submit=Vyhledat> [cit. 2009-08-14] 13. RVDT_5.pdf [online]. URL [cit. 2009-08-14] 14. Sklo – křištálové, broušené, nápojové, myslivecké, moderní, dekorační: Verner a syn [online]. URL< http://www.vernerporc.cz/sklo.html> [cit. 2009-08-14] 15. Struktura a funkce hlavních typů antropogenních mokřadů [online]. URL [cit. 2009-08-14]

Tištěné zdroje: 16. BLAŽEK a kol. Voda v České republice. Consult, Praha 2006. 253 s. ISBN 80903482-1-1 17. ČSN 75 2410 Malé vodní nádrže 18. Český ráj a Podkrkonoší – turistický průvodce ČSR. 1. vyd. Olympia, Praha 1982. 381 s. 19. JUST, T. a kol. Revitalizace o vodního prostředí. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Praha 2003. 144 s. 20. JUST, T. a kol. Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. ZO ČSOP Hořoivcko. Praha 2005. 358 s. ISBN 80-239-6351-1 21. KENDER, J. Teoretické a praktické aspekty ekologie krajiny. Ministerstvo životního prostředí a ENIGMA, s. r. o. Praha 2000, ISBN 80-7212-148-0 22. KNOB, J. a kol. Český ráj a Podkrkonoší. 1. vyd. ONV Semily 1972. 192 s. 23. KUBÁT, M. Východočeský kraj – Semily. 1. vyd. Kruh. Hradec Králové 1984. 264 s. 24. MEBIS, s. r. o. Voda v krajině. Praha 1996, 68 s. 25. MODRÝ, M. – SÝKOROVÁ, J. Maloplošná chráněná území libereckého kraje. 2. vyd. Liberecký kraj, resort rozvoje venkova, zemědělství, životního prostředí a informatiky, Liberec 2007. 124 s. 26. Sborník z II. pracovní konference: Ochrana vodohospodářských zájmů v CHOPAV Jizerské hory, Liberec 1980 27. Statistická ročenka životního prostředí 2007. 1. vyd. Ministerstvo životního prostředí, Praha 2007

39

28. STREJČEK, J. a kol. Chráníme naši přírodu. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství. Praha 1983, 428 s. 29. ŠTĚRBA, O. a kol. Říční krajina a její ekosystémy. 1. vyd. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2008. 391 s. ISBN 978-80-244-2203-9, 30. ŠŤASTNÝ, M. Projekt na zachování a obnovu významných biotopů ve VKP Rybníčky u Lomnice nad Popelkou na období 2009 - 2019 31. TLAPÁK, V. – HERYNEK, J. Malé vodní nádrže. 1. vyd. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Brno 2002. 200 s. ISBN 80-7157-635-2 32. Úplné znění – Životní prostředí, Sagit, a. s., 2006, ISBN 80-7208-593-X

40

10 TERMINOLOGICKÝ SLOVNÍK abraze – mechanické obrušování povrchu biologická rozmanitost - základní vlastnost systémů, vyjadřující rozrůzněnost jejich prvků ekosystém – ucelená část biosféry, která je dána biotickými a abiotickými podmínkami a která komunikuje s ostatními částmi přírody eroze - přirozený proces rozrušování a transportu objektů na zemském povrchu eulitorál - příbřežní část vodních nádrží mezi vysokým stavem hladiny na jaře a stavem v létě eutrofie - úživnost eutrofizace - proces obohacování vod o živiny, zejména dusík a fosfor geopark - jasně vymezené oblasti se vzácnými geologickými fenomény, které jsou esteticky působivé, mají vědeckou i vzdělávací hodnotou hydrologický režim - zákonitosti změn hydrologických jevů v čase a prostoru vyvolané fyzickogeografickými činiteli infiltrační kapacita – rychlost, s jakou se voda vsakuje do půdy jezero – přírodní vodní plocha, která se nedá snadno vypustit litorál - příbřežní prosvětlené pásmo stojatých vod NATURA 2000 – soustava chráněných území určených k ochraně biologické rozmanitosti na území členských států Evropské unie, jde o tzv. Ptačí oblasti a Evropsky významné lokality rašeliniště - ekosystém se značnou produkcí rostlinné biomasy, která se však v důsledku nadměrného zamokření a nepříznivých podmínek pro rozkladné organismy (dekompository) nedostatečně rozkládá retence – schopnost zadržovat vodu rybník – uměle vytvořené vodohospodářské dílo (resp. vodní nádrž) určené především k chovu ryb s přírodním dnem a s technickou vybaveností nutnou k regulaci vodní hladiny sedimentace - proces usazování těžších nerozpustných součástí tekutých látek splaveniny - částice látek přemísťované povrchovou tekoucí vodou sukcese - vývoj a změny ve složení společenstev v ekosystému

41

systém

ekologické

stability

-

vzájemně

propojený

soubor

přirozených

i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů (např. lesy, remízy, vodní toky s břehovými porosty), které v krajině udržují přírodní rovnováhu

11 SEZNAM ZKRATEK ČSN – česká státní norma CHKO – chráněná krajinná oblast MVN – malé vodní nádrže MZe – ministerstvo zemědělství MŽP – ministerstvo životního prostředí NP – národní park S-OO – kategorie odpadu ostatní odpad

42

12 1. 2. 3. 4.

PŘÍLOHY

Mapová dokumentace Karty rybníků Fotodokumentace Návrh informačních tabulí (v kapse na zadní straně desek)

43

12.1

Mapová dokumentace

Mapa č. 1: Lomnice n. P. [6]

Mapa č. 2: Reliéf [10]

44

Mapa č. 3: Velkoplošná ZCHÚ [10]

Mapa č. 4: Geopark Český ráj + maloplošná ZCHÚ [10]

45

Mapa č. 5: Natura 2000 [10]

Matouš

Rybníčky

Jezírko pod Obora Táborem Mapa č. 6: Situace vybraných lokalit [8]

46