MENDELOVA LESNICKÁ A ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERSITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ ÚSTAV OCHRANY LESŮ A MYSLIVOSTI
ZHODNOCENÍ STAVU POPULACE JELENA LESNÍHO V HONITBĚ BŘEZINA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2009/2010
Jiří Gurecký
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Vyhodnocení chovu jelení zvěře v podmínkách VLS s.p. divize Plumlov zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny . Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s §47b Zákona číslo 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy university v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s vyhláškou rektora MU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko university o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy university a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
Abstrakt V této studii byly zpracovány materiály za 5 let, které se týkají chovu a lovu jelení zvěře v honitbě Březina ( VLS ČR, sp. ), jedná se o škody zvěří na lesních porostech, Plány lovu a chovu, dále bylo zpracováno 32 chrupů ulovených jelenů v roce 2007 pomocí laboratorních metod k určení přesného věku a to konkrétně Mitchellovy a Eidmanonvy. Dosažené výsledky byli porovnány s výsledky hodnotitelské komise pomocí metody opotřebení chrupu. Po srovnání obou metod byly dosaženy překvapivě rozdílné výsledky ve více než 34 % případů. Proto se metoda opotřebení chrupu nejeví jako dostačující a v budoucnu v nejasných a ve sporných případech by mělo docházet k použití Mitchellovy metody, jakožto suverénního faktoru odhadu věku daného kusu i přes pracnost metody. Klíčová slova: Jelen lesní, Mitchellova metoda, chov jelení zvěře, jelen lesní
Abstract In this study, materials were prepared in 5 years, which relate to farming and hunting, deer hunting in Brezina (VLS CR.), It is a wildlife damage to forests, hunting and breeding plans, the teeth were processed 32 deer caught in 2007, using laboratory methods to determine the exact age and specific, and Mitchell Eidmanonvy. Obtained results were compared with results of the evaluation committee methods using dental wear. After comparing the two methods were surprisingly different results achieved in more than 34% of cases. Therefore, the method of tooth wear appears to be sufficient in the future as uncertain and controversial cases should occur, using Mitchell's method, as a sovereign factor in estimating the age of the piece, despite the labor intensive methods.
Keywords: Red Deer, Mitchell's method of keeping deer
1. Úvod V součastné době vlivem vzniku výrazných škod na lesních porostech, z kterých plynou finanční ztráty, by mělo být naším cílem věnovat se usměrňování redukce jelení zvěře, jejímu studiu a usměrňování její migračních tahů, studiu a využívání ekologických zákonitostí této zvěře, zvláště pak ochraně jejího životního prostředí a na druhé straně péči o ní samotnou. Cílem této studie je navrhnout opatření chovu a lovu jelení zvěře, zhodnotit součastnou populaci a stanovit správnost součastného managementu chovu jelení zvěře a s tím také souvisejíce zhodnotit správnost určování věku ulovené zvěře hodnotitelskou komisí.
2. Literární přehled 2.1. Jelen 2.1.1. Zařazení do systému Soustava uznává dva druhy ( jelen evropský a jelen wapiti ) , u jelena evropského jsou dále rozlišeny 3 poddruhy. Zařazení: Řád : Živočichové ( Animalia ) Oddělení: Trojlistí (Triblastica ) Pododdělení: Druhoústí ( Deuterostomia ) Kmen: Strunatci ( Chordata ) Podkmen: Obratlovci ( Vertebrata ) Nadtřída : Čelistnatci ( Gnathostomata ) Třída : Savci ( Mammalia ) Podtřída : Živorodí ( Eutheria ) Nadřád : Placentálové ( Monodelphia ) Řád: Sudokopytníci ( Artiodactyla ) Podřád: Přežvýkavci (Ruminantia ) Čeleď: Jelenovití (Cervinae) Podčeleď: Jeleni ( Cervinae ) Rod: Jelen ( Cervus ) Druh: Jelen evropský ( Cervus elaphus ) Poddruh: Jelen evropský středoevropský ( Cervus elaphus hippelaphus ) Poddruh: Jelen evropský karpatský ( Cervus elaphus montanus ) Poddruh: Jelen evropský východní ( Cervus elaphus maral ) Druh: Jelen wapiti ( Cervus elaphus canadensis )
Poddruh, který je předmětem našeho zájmu je jelen evropský středoevropský. ( KRATOCHVÍL L., BAROŠ E. 1954 )
2.1.2 Popis jelení zvěře 2.1.2.1 Historie, původ a vývoj druhu Jelen na naší planetě, žije již několik desítek miliónů let, přesto se doposud nepodařilo objasnit jeho původ, jako živočišného druhu, jelikož zoologové ani paleontologové nemají jednotný názor na původ a vývoj jelení zvěře. Celkově však převládá názor, že předkové naší jelení zvěře se vyvinuli na začátku třetihor v oblasti centrální Asie, kde měl s narůstajícím počtem savců vzniknout i první prasudokopytník. Prasudokopytník pravděpodobně patřil k prastaré čeledi Tragulidae , žijící v hustých tropických bažinatých pralesích střední Asie a byl ještě bez paroží. Až na konci třetihor, kdy začalo docházet k přechodu od skrytého života prakopytníků v lesní džungli k životu na okraji lesních krytů a na otevřených travnatých plochách se postupně začalo vyvíjet paroží nahlavách předků našich jelenovitých. Z počátku se jednalo o malé parohovité útvary, které nepřekážely při pohybu v hustém vegetačním krytu. Teprve po přechodu na stepní způsob života se začalo objevovat mohutné a bohatě členěné paroží. Vývoj velikosti paroží zaznamenal i extrémní období, kdy některé, vyhynulé druhy jelenovitých nosili paroží obrovských rozměrů, mající rozpětí až 3 m ( např. Megaceros hibernicus ). Nejstarší nálezy parohů v Evropě pocházejí z oblasti Hundsheimu v Rakousku, pocházejí z období pleistocénu, z doby před první dobou ledovou. Významnější nálezy většího počtu parohů pocházejí z vykopávek u Mosbachu blízko Wiesbadenu. Byly nalezeny v tamních pískovcích, měli však větší členitost než-li desateráka ( Cervus acoranatus ). Ve štěrcích u Steinheimu na Murru byly ve vrstvách pocházejících z druhé meziledové doby nalezeny parohy a jejich zbytky, jejichž nositelé byli označováni jako (Cervus elaphus angulatus ). Odborníci se domnívají, že jeleni s parožím již velice podobným paroží dnešních jelenů se objevují v našich podmínkách po třetí době ledové, v poslední době meziledové, kdy zde panovalo podnebí podobné dnešnímu. S největší pravděpodobností byli převážně zvěří lesní. Předci našich jelenů ještě jednou ustoupili z území Střední Evropy, při posledním zalednění. Podle Nečase ( 1959) je nevýše pravděpodobné, že vliv změny
podnebí,provázeným přechodnými změnami prostředí, od lesů přes step až k tundrám, byl příčinou pohybu zvířeny, tedy i jelení zvěře, nejen od severu k jihu, ale i od východu k západu. Tím začalo docházet k prolínání zvěře východní Evropy se zvěří západní Evropy. V tomto pásu leží i naše území. Typy paroží z tohoto období je již zcela identické s parožím dnešních jelenů. O ostatních tělesných znacích již mnoho nevíme. Jak je zřejmé, je čeleď jelenovitých vývojově poměrně mladá a je patrně ve stavu plného stavu druhových vlastností.( NEČAS 1959)
2.1.2.2. Celkový vzhled
Jelení zvěř je největší spárkatá zvěř žijící v našich honitbách, nebere-li v potaz losa, který se v našich honitbách vyskytuje jen sporadicky. Jelení zvěř přes svou mohutnost a velikost se pohybuje velmi opatrně. Jejím typickým projevem pohybu je klus, který v případě vážného nebezpečí přechází do prudkého cvalu. Jelení zvěř dokáže žít ve velmi vysokých polohách právě tak úspěšně jako v nížinných oblastech a lužních lesích. Jelení zvěř je také velmi dobrým plavcem. Do vody vstupuje často dobrovolně, jednak aby přeplavala na vhodné pastevní plochy, a jednak aby uplavala případnému nebezpečí nebo aby se ukryla před dotěrným hmyzem. ( LOCHMAN 1985 )
Poměrně štíhlé nohy nesou zavalitý, masivní trup se silným osvalením . Slouží vesměs pohybu,překonávání překážek a u samců též k souboji v době říje. Zde hraje důležitou roli krk, na který se přenáší přes paroží síla, kterou jeleni při souboji vyvinou. Také silné paroží jehož hmotnost se u nejsilnějších jedinců v Evropě pohybuje okolo 14 kg. Vyžaduje pevný, svalnatý krk. Jelení zvěř je typický býložravým přežvýkavcem se složitým systémem předžaludků .Za potravu jim slouží většina trav, bylin, polokeřů, keřů a dřevin. Konzumuje značné množství potravy v poměrně krátkých časových úsecích a je méně vybíravá než ostatní druhy spárkaté zvěře. ( LOCHMAN 1985)
2.1.2.3. Tělesné rozměry, hmotnost Tělesné rozměry jelení zvěře se značně mění podle jejího rozšíření a podle životních podmínek jednotlivých oblastech výskytu. Ty jsou ovlivňovány geografickou polohou, podmínkami, a celkovou kvalitou biotopu. Zjednodušeně lze říci, že velikost a tělesné rozměry jelení zvěře vzrůstají od západu na východ a také od severu na jih. Velikost jelenů v podmínkách VLS divize Plumlov s.p. Jsou tedy zhruba ve středu tohoto přechodu.
Graf znázorňující tělesné rozměry jelení zvěře dle hmotnosti a geografické polohy :
Jedná se o dospělé jedince samčího pohlaví z různých míst výskytu, vždy se jedná o zvěř vyvrženou, bez hlavy a bez běhů měrnou jednotkou běhů, měrnou jednotkou jsou kg. ( LOCHMAN 1985)
2.1.2.4 Chrup Chrup je nejdůležitější částí této kapitoly, jelikož díky cementovým vrstvám na M3, se hodnotila celková věková struktura jelení zvěře samčího pohlaví u VLS divize Plumlov s.p. Proto mu bude věnována větší podrobnost.
Jelení zvěř se řadí mezi přežvýkavce a má chrup přizpůsobený příjímání a zpracovánírostlinné potravy. Řadu předních zubů ve spodní čelisti tvoří tři páry řezáků a jeden pár špičáků, které k řezákům těsně přiléhají a přebraly jejich podobu a funkci. Přední zuby slouží k příjmu potravy.Zvěř přitiskne potravu na tvrdé horní patro, které je bez zubů. Částečným ukousnutím řadou předních zubů a částečným ukousnutím je získána potrava, která je jen několikrát pomačkána zadními zuby, stoličkami. Ty mají svou hlavní funkci v rozmělňování potravy při přežvykování .Stoliček je v dolní i horní čelisti po šesti párech v trvalém chrupu, po třech párech v chrupu mléčném .Přední zuby jsou k patru postaveny šikmo a během opotřebení mění svůj úhel sevřený osou a plochou patra. Se stoupajícím okem se tento úhel stále zvětšuje, takže řezné hrany předních zubů se při sevřeném chrupu stále dotýkají horního patra. Přední hrany řezáků, jsou až do pokročilého věku stále ostré. Řady stoliček ve spodní čelisti jsou od sebe odděleny poměrně širokou mezerou a jsou v obou čelistech uspořádány tak, že příčnými stranovými pohyby obou čelistí proti sobě se dosahuje maximálního rozmělňovacího efektu. Spodní čelist je znatelně užší, neboť její obě poloviny svírají ostřejší uhel , než poloviny horní čelisti. Povrch stoliček mladé zvěře má ostré hroty, které do sebe přesně zapadají . Stoličky jsou rozděleny hloubkovou podélnou rýhou, která stupňuje účinnost rozmělňovacího procesu při příčném pohybu spodní čelisti. Vlivem stálého tření zubů spodní a horní čelisti se zuby postupně opotřebovávají. Aby zůstaly v potřebném kontaktu, povylézají zuby poněkud z čelisti a tím nahrazují úbytek
výšky. Součastně se řada zubů poněkud stahuje, takže její délka od první po šestou stoličku se s přibývajícím věkem se s přibývající délkou zkracuje. Poobroušení vrchní vrstvičky skloviny na skusných plochách vystupuje na povrch dentin, který se rostlinnými šťávami zbarvuje do hněda. Skusné neboli žvýkací plochy dostávají tak typické zbarvení, kdy vnitřní části tvořené hnědým dentinem, jsou lemovány býlími okraji. Mimo přední zuby ve spodní čelisti a řady stoliček ve spodní a horní čelisti vyrůstají jelení zvěři obojího pohlaví v mléčném i trvalém chrupu horní špičáky. Ty však tím, že spodní pár špičáků se posunul do řady předních zubů a vykonává funkci řezáků, ztratili oporu i svou funkci. Tyto zuby jsou v nejmladším stádiu života zcela zaobleny, později různě zploštěny a nemají ostré hrany. Postupem věku se obrušuje vrchní vrstva skloviny a prosvítá hnědý dentin. Myslivci mluví o těchto zubech jako o kelcích, které více či méně pálené se považují za ceněnou trofej.
U jelení zvěře rozeznáváme dvoje zuby, mléčné a trvalé. Mléčné zuby tvoří mléčný chrup. Kolouši se rodí s vyvinutou řadou předních zubů, s mléčnými řezáky a špičáky. První tři mléčné stoličky jsou ještě uloženy v dásni, nanejvýše proniká některý jejich hrot. Plně se vyvinou až ve 4. měsíci života, kdy má kolouch úplný mléčný chrup. Postupem času se mléčné zuby vyměňují za trvalé. Čtvrtá, pátá a šestá stolička vyrůstají rovnou jako zuby trvalé . Tento proces je ukončen v 31. měsíci života, kdy má jelení zvěř obojího pohlaví chrup zcela vyvinutý.
Na stavbě zubu se podílejí tři složky. Je to sklovina, tvořící vnější obal korunek, sklovina je nejtvrdší část živočišného těla. Je bílá s namodralým nádechem U řezáků a špičáků jelení zvěře pokrývá celou korunku až po krček, u stoliček vniká do skusných ploch ve tvaru výchlipek a rýh.Hlavní složkou, tvořící podstatu celého zubu je zubovina, neboli dentin, hnědě zbarvená látka, která po obroušení či porušení skloviny dává skusným plochám charakteristické zbarvení. Zubovina je tvrdá tkáň podobná kosti. Poslední složkou zubu je tmelovina neboli zubní cement, který povléká v různé tloušťce kořeny zubů. Tvar zubů je rozdílný. Trvalé i mléčné řezáky a špičáky mají poměrně jednoduchý tvar. Na tenkém v průřezu skoro okrouhlém kořenu je posazena korunka s ostrou řeznou hranou. Velikost zubů od středu čelisti k jejímu okraji. První tři stoličky se tvarově dosti liší: první je nejjednodušší. Na rozdíl od řezáků a špičáků jsou stoličky dvoukořenové. Třetí stolička je v mléčném chrupu trojdílná, v trvalém chrupu, což je jeden ze znaků posuzování věku zvěře. Čtvrtá a pátá stolička jsou si podobné, mají stejnou stavbu a jsou ze dvou velmi podobných částí. Šestá stolička má tyto části tři. Na skusné ploše prvních tří stoliček se poměrně brzy po obroušení vrstvy skloviny objevuje hnědý dentinový proužek. Ten je na každé z těchto stoliček charakteristický. Nejjednodušší je u první a nejsložitější u třetí stoličky. Každá ze zubních částí tvořící čtvrtou až šestou stoličku je na skusné ploše rozdělena podélnou štěrbinou. Takže čtvrtá a pátá stolička mají skusnou plochu rozdělenou do čtyř žvýkacích plošek. Šestá stolička má těchto plošek pět až šest, podle velikosti a tvaru poslední zubové části. Latinský název pro zuby je dentes , řezáky se nazývají dentes incisi. Latinský název pro špičáky je dentes canini. Poněkud složitější situace je u stoliček, kde latinský název pro první tři stoličky je dentes praemorales a pro čtvrtou, pátou a šestou je dentes molares. V naší moderní myslivecké
literatuře se snažíme o zjednodušení této situace a mluvíme pouze o první až šesté stoličce a jejich pořadí určujeme od špičáků k zadní části čelisti. Tomuto označení odpovídá následující používané značky Onačení :
Postavení zubu v čelisti první stolička
druhá stolička
třetí stolička
Čtvrtá stolička
Pátá stolička
Šestá stolička
Název zubu
Způsob označení
První předstolička,první přední stolička, první třeňový zub, první premorál Druhá předstolička, druhá přední stolička, druhý třeňový zub, druhý premorál Třetí předstolička, třetí přední stolička, třetí třeňový zub, třetí premorál První zadní stolička, první stolička, první molár Druhá zadní stolička, druhá stolička, druhý molár Třetí zadní stolička, třetí stolička, třetí molár
P1 nebo p1
P2 nebo p2
P3 nebo p3
M1
M2
M3
Kolouch v době kladení má vyvinuté pouze mléčné řezáky a špičáky ve spodní části čelisti a mléčné špičáky v horní části, takže vzorec chrupu udávaný pro jednu polovinu horní a dolní čelisti je v té době 0.1.0
3.1.0 V době kladení má tedy kolouch pouze deset zubů. První druhá a třetí stolička jsou založeny v dásni, postupně se vyvíjejí a dorostou do konečné podoby většinou koncem čtvrtého měsíce života, kdy kolouch získává úplný mléčný chrup. Jeho vzorec je
0.1.3 3.1.3 Mléčný chrup koloucha má 22 zubů. Třetí stolička je trojdílná, na rozdíl od třetí stoličky trvalého chrupu, která je pouze dvojdílná. Postupná výměna mléčného chrupu za trvalý trvá 30 – 31 měsíců. Vzorec trvalého chrupu jelení zvěře obojího pohlaví je
0.1.6 3.1.6 Dospělý jedinec má celkem 34 zubů, z toho 6 řezáků, 4 špičáky a 24 stoliček. Úplný mléčný chrup, který jelení zvěři vyrůstá, jak již bylo řečeno, ve čtvrtém měsíci života, je v osmém měsíci života, tj. zhruba v lednu dalšího kalendářního roku, doplněn čtvrtou stoličkou, která vyrůstá přímo jako zub trvalý. Pátá stolička opět, opět trvalý zub, vyrůstá ve 13. Měsíci života, tj. asi v červnu druhého kalendářního roku. V září téhož roku začíná ve věku 16 měsíců začíná výměna mléčných zubů za zuby trvalé. Jako první se vyměňují první řezáky. Druhé řezáky se vyměňují v 18. Měsíci života, v listopadu druhého kalendářního roku. K výměně třetího páru řezáku dochází zhruba ve 20. měsíci života tj. v lednu třetího kalendářního roku. Ve 24. Měsíci života se vyměňují horní a dolní řezáky. Ve 27. měsíci života dochází k výměně mléčných stoliček za trvalé. Jsou to nejdříve první stoličky, v dalším měsíci pak druhé a třetí. Třetí stoličky jsou v trvalém chrupu dvojdílné. Do úplnosti chrupu schází pouze šesté stoličky, které narůstají ve 30 měsíci života, tj. v listopadu třetího kalendářního roku . Popisovaný časový postup výměny mléčného chrupu za trvalý platí pro převážnou většinu naší jelení zvěře. Také v tomto růstovém procesu však existují výjimky, za které je třeba považovat větší časové odchýlení od popsaného postupu. ( Lochman 1985 )
2.1.3. Biologie jelení zvěře
2.1.3.1 Říje, pohlavní dospělost a rozmnožování Doba rozmnožování jelení zvěře, označovaná jako jelení říje probíhá na přelomu měsíců září a října. Časový průběh jelení říje závisí na nadmořské výšce, klimatických podmínkách a nabídce přirozené potravy. Intenzita jelení říje je většinou posuzována podle hlasitosti jelenů nebo pohybové aktivity veškeré zvěře. Dalšími podmínkami jsou počasí, hustota zvěře, poměr pohlaví, zastoupení jelenů v jednotlivých věkových třídách a klid v honitbě. Důležitým faktorem průběhu jelení říje je samotný život zvěře před říjí. Laně vodí koncem srpna 2-3 měsíční kolouchy. Spolu s o rok a většinou i o dva roky staršími potomky vytvářejí užší nebo širší rodinné jednotky. Veškerá holá zvěř se snaží dosáhnout optimální kondici, před nadcházejícím podzimním obdobím. Vedoucí laně vyhledávají nejúživnější pastevní plochy a určují tak budoucí říjiště. Z toho plyne známá zásada, že laně určují říjiště a že za nimi přicházejí jeleni, kteří respektují jejich výběr. Změna stanovištních a úživných podmínek k horšímu znamená však zákonitě odchod laní na vhodnější plochy a tím i změnu říjišť. Dospělí jeleni vytloukají v měsíci červenci a srpnu z důvodu maximálního vylepšení své tělesné kondice. Koncem srpna až začátkem září se tlupy jelenů začínají rozpadávat a nejsilnější z nich odcházejí do blízkosti stávanišť a pastevních ploch laní. Tuto dobu lze prohlásit za začátek říje, jelikož se jelen přidává k laním a zahajuje tak dobu rozmnožování. Postačí k tomu náznak řijnosti některé laně. Podle místních podmínek a průběhu počasí můžeme ve většině našich oblastí považovat za začátek říje dobu kolem 10.září. Říji začínají staří jeleni, neintenzivnější říje nejčastěji probíhá v posledním týdnu v září a je zpravidla nejhlasitější. Klimatické podmínky v srpnu, v září a říjnu též ovlivňují začátek a celkový průběh říje. Všeobecně možno říci, že suché léto, bez dostatečných srážek, kdy vegetace je zaschlá a málo výživná, říji oddaluje. Se začátkem říje samozřejmě souvisí i ukončení. Při normálním průběhu, začíná říje v průběhu 2.týdne v září, vrcholí v posledním zářijovém týdnu a doznívá v 2. říjnovém týdnu. Ukončení říje je určeno jednak dobou potřebnou k tomu, aby všechny dospělé a zdravé laně mohly být oplozeny, neboli aby se s svou individuální říjí dostaly do celkového období říje. U jelenů je říje provázena úbytkem hmotnosti okolo 20%, hmotnosti před říjí. Zde také dostáváme odpověď na otázku, proč staří jeleni začínají, ale také ukončují říji jako první. Je to nezbytné k tomu, aby do začátku nedostatku přirozené potravy nahradili úbytek tělesné hmotnosti a získali potřebnou tělesnou kondici. Všeobecně můžeme mluvit o tom, že aktivně říjící jeleni ukončují říji do konce září, nebo do 1.říjnového týdne. Říjové projevy jelenů kolem 10.-20.října patří zpravidla mladým jelenům.
Kromě časového průběhu říje je důležitá též intenzita, hodnocená hlasitostí jelenů a celkovou aktivitou zvěře. Zde hraje velmi důležitou roli počasí. Teplé deštivé počasí celou říji utlumí. Jeleni se ozývají jako z donucení, pohybová aktivita není prakticky žádná. Takový průběh říje je jeden z nejhorších, zvláště přidají-li se ještě mlhy, které vše ještě více potlačí. Dalším negativním faktorem je vítr. Zvěř nemá silný vítr ráda v žádné době, znemožňuje jí kontrolu okolí bystrými smysly. O takovém průběhu říje můžeme říci, že je tichá, mrtvá, žádná, zkrátka nestálá. Přímo ideální z pohledu lovce je sušší počasí s nočními mrazíky a s poledním sluníčkem, pohybem vzduchu tak silným, abychom bezpečně poznali odkud fouká. Dalším důležitým faktorem je poměr pohlaví. Nejhlasitější je říje při poměru pohlaví 1:1. Tento poměr znamená, že na jednu laň připadá jeden jelen. Jelikož víme, že nejsilnější jeleni ovládají říji vždy několik laní, vytváří se zde velmi potřebná konkurence, která je nutná pro naplnění zásad přirozené selekce. Pouze ti nejsilnější a nejschopnější mají právo na rozmnožování rodu. V případě nevhodného poměru pohlaví 1:2 ve prospěch laní je ztížen jak přirozený výběr, tak omezená hlasitost říje. Hlavní jeleni sice dokáží shromáždit začátkem říje poměrně značný počet laní, ale nedokáží tuto velkou tlupu udržet a zabránit mladším jelenům, aby se dostali k říjným laním. To má za následek zhoršení genofondu celé místní populace. Přirozený výběr je prakticky nulový, k pokládání laní se dostává skoro každý jelen, který dosáhl pohlavní dospělosti. Důsledek pro další chov je jednoznačný. Pro příznivý a úspěšný průběh říje je mimo jiné též důležitý klid v honitbě. Zde rozeznáváme rušivé prvky z pohledu člověka a z pohledu zvěře, tyto dvě skupiny se často neztotožňují. Např. celkový ruch kolem těžby dřeva je člověk ochoten prohlásit za rušivý prvek, zvěř však nikoliv. Té kupodivu motorizovaný rámus nevadí. Ne, že by jím byla nadšená, ale velmi často probíhá říje v bezprostřední blízkosti těžených míst. Nejhorším rušivým prvkem pro jelení zvěř a vlastní průběh jelení říje je člověk a to konkrétně rekreační a turističtí návštěvníci lesa, povykující děti a houbaři. Stále vyháněná a přeháněná zvěř probíhá často za plného dne po lese a často i les opouští. Neklid v honitbě a tím spojené vážné narušení jelení říje mohou vyvolat i lovci. Někdy k tomu skutečně dochází, zvláště v poslední době, kdy se lov spárkaté zvěře stává předmětem zájmu nebývalého počtu myslivců. S jelení říjí též souvisí pohlavní dospělost jelení zvěře. Všeobecně platí, že jelení zvěř obojího pohlaví dospívá ve 2. roce života. Tak jako jeleni dosahují pohlavní zralosti ještě před ukončením růstu, tak také laňky bývají z části oplodněny již v druhém podzimu svého života, ostatní pak pravidelně ve 3. roce. Laňky, které zabřeznou již před polovinou 2. roku života, jsou ještě v období rychlého růstu, který si navzájem konkuruje s vývojem plodu, a proto kladou obyčejně slabého koloucha.
Laně jsou plodné až do nejvyššího věku. Pokud jsou však již tělesně sešlé kladou zpravidla slabší kolouchy. Bývá to dříve či později po 12. roce života.
2.1.3.2. Doba březosti a kladení Doba březosti laní trvá 34 týdnů. Po oplození se začne zárodek ihned vyvíjet, nedochází k latenci jako např. u srnčí zvěře. Vývoj zárodku od oplození do kladení nebyl dosud přesně popsán. Pouze z několika náhodně získaných údajů můžeme usuzovat, že vývoj v prvních třech měsících je značně pomalí. V prosinci má zárodek průměrnou hmotnost okolo 20g ( Linkoln akol. 1970 ). Koncem ledna je to již 200 g (Drescherová - Kadenová 1971). Poté pak růst zárodku prudce stoupá. V květnu zárodek dosahuje 3 – 5 kg a při kladení 6 – 8 kg.
2.1.3.3. Průběh kladení
Plné laně se koncem březosti začínají uvolňovat ze svazku tlupy holé zvěře a vyhledávají ústraní. Několik dní před kladením odcházejí, aby kladly v klidu a samotě. Plná laň se chová zcela normálně ještě 24 hodin před kladením. Potom je možné u ní zaznamenat zvýšenou nervozitu a pohybovou aktivitu při které se snaží najít vhodné místo pro kladení. Asi 5 hodin před porodem se laň připravuje částečným otevřením rodících cest. Tato fáze trvá asi 2 hodiny a nastupuje závěrečná, zhruba 3 hodinová fáze, ve které se laň snaží vypudit plod silnými stahy břišních stěn. Závěrečná fáze probíhá v leže. Čištění po porodu trvá přibližně 1 a půl hodiny. Laň při tom přechází a snaží se lízákem a zuby urychlit odchod placenty a všech porodních zbytků. Všechny produkty tohoto čištění také pečlivě pozře. Po dokončení čištění a uklizení místa porodu se laň věnuje kolouchovi, který je v té době přibližně 2 hodiny starý. Kolouch se hned po narození snaží postavit na vlastní běhy, což se mu daří asi po hodině. V této době také dává laň kolouchovi sát poprvé mateřské mléko. Čerstvě narozený kolouch pije mléko značně intenzivně. V prvních 24 hodinách až 8x. V dalších 10 dnech klesá počet pití na 6 za 24 hodin, ke konci 1.měsíce života na 4. Ve 2. měsíci života začíná již kolouch přijímat zelenou potravu, jejíž podíl vzrůstá v přímé závislosti na věku koloucha. Laň je tak, jako všechny samice spárkaté zvěře výborná matka. Stará se pečlivě o svého potomka a dovede ho chránit před většinou nebezpečí, která mu v přírodě hrozí. Kolouch je během týdne již značně pohyblivý, ale na delší útěk nemá dost sil. Proto v prvních týdnech svého života je u matky pouze v krytu. Když matka odchází na
vzdálenější pastevní plochy, což dělá velmi rychle a zdržuje se tam nezbytně dlouhou dobu, kolouch jí nenásleduje. Laň odkládá koloucha 1 – 2 měsíce, podle jeho tělesné vyspělosti a kondice. Jakmile kolouch začne následovat matku všude i na otevřené pastevní plochy, vracejí se k lani ostatní členové mateřské tlupy, z které laň před kladením odešla. První se připojuje loňský kolouch, teď již jako špičák nebo čiplenka. Často přichází i o rok starší dcera, která již může vodit koloucha. Někdy se připojují ještě další laně, které buď nemají svou mateřskou tlupu nebo se sloučí dvě mateřské skupiny. Vývoj jeleního koloucha probíhá asi do konce 1. roku života velmi intenzivně a odlišně od denního režimu dospělé nebo starší zvěře. Poměrně dlouhý fyzický a psychický vývoj koloucha ukazuje též na vysoký stupeň inteligence jelení zvěře.
2.1.3.4. Vnitrodruhové vztahy U jelení zvěře rozlišujeme vnitrodruhové vztahy v rozdílnosti pohlaví a v rozdílnosti věku. Rozdílnost chování jedinců obou pohlaví můžeme zaznamenat zhruba ve věku 1 roku. Od té doby se začíná prosazovat určitá nadřazenost jedinců samčího pohlaví, která trvá ve všech věkových stupních. Jeleni se s laněmi stýkají jednak v období říje, jednak v zimním období, v nedostatku potravy na krmelištích. V období říje je vztah obou pohlaví motivován základním rozmnožovacími pudy, takže nadřazenost samčího pohlaví je zde formulováná poněkud jinak. Laně jsou si této situace jakoby vědomy a jejich chováním postrádá poslušnost a respektování síly jelena. Na krmelištích je situace jiná. Přijde-li mezi holou zvěř mladý jelen, musí si někdy svou autoritu vydobýt několika údery parohů kolem sebe. Bez náznaku jakékoli galantnosti vstupuje starší nebo starý jelen mezi holou zvěř na krmeliště nebo do jeho blízkosti. Vnitrodruhové vztahy motivované rozdílností věkovou jsou složitější. U obou pohlaví nalézáme od stádia koloucha pevnou závislost na matce, která trvá do věku 1 roku. Laňka ve 2. roce života je závislá na matce prakticky až do doby říje. Období říje dochází poprvé k určitému uvolnění vztahu matka – kolouch, neboť proces rozmnožování a vstup jelenů do běžného života laní tento vztah narušuje. Přispívá k tomu i celková atmosféra říje. Laňka ve druhém roce života může být přímo
předmětem zájmu jelenů, je v říji oplozena a nastávají jí starosti budoucí matky. Nebo nedojde ještě k jejímu oplození, ale přesto její vztahy k matce se stejně jako v prvním případě oslabují. Po říji se jelení život opět normalizuje a laňky oplozené i neoplozené tvoří i nadále společně s letošními kolouchy s matkami a většinou i se špičáky základní rodové jednotky. Tento stav trvá zhruba do konce května, kdy laně matky kladou právě tak, jako oplozené laňky. Popisovaný vývoj vnitrodruhových vztahů holé zvěře jelení, platí pouze v případě přirozeného, nenarušovaného vývoje stavů. Průběrným odstřelem se ve značné míře odstraňují kolouši a laňky ve druhém roce života, takže popisované vnitrodruhové vztahy se u holé zvěře často řídí náhradními schématy. Souboj laní soupeřící o postavení vedoucí laně netrvají dlouho a také se mnohokrát neopakují. Příroda přitom respektuje původní poslání laní, kterým je zachování druhu a nikoliv zápasy a souboje. Dospělé, hlavně starší laně si někdy s kratší šarvátkou vyřizují nedorozumění nebo neshody. V početnějších tlupách holé zvěře, v nichž je více dospělých laní, vzniká určitá hierarchie postavení. Ta slouží hlavně k zařazení zvěře při přechodech na pastevní plochy a zpět do krytů. První jde vždy uznávaná vedoucí laň, která dobrovolně přebírá riziko prvního místa postupující v tlupě. Za ní jde její kolouch a pak další laně s kolouchy, podle postavení. Při náhlém vyrušení tlupy holé zvěře respektují sice všechny kusy chování vedoucí laně a řídí se podle ní, ale při odskoku vidíme přece jen užší vztah členů mateřské jednotky k vlastní matce. U jelení zvěře samčího pohlaví probíhá vývoj vztahů motivovaný věkem až do 1 roku jako u laní. S nasazením prvního paroží, které má většinou tvar špicí, si jeleni poprvé uvědomují určitou nadřazenost vůči stejně starým laňkám a o rok mladším kolouchům. Období říje uvolňuje vztah k matce ve větší míře nežli je tomu u laňky. Špičáci se potulují po honitbě buď sami, nebo ve společnosti svých vrstevníků. Po období říje se opět připojují ke svým matkám a pomáhají tak vytvořit širší rodinné jednotky. Teprve při nasazení 2. paroží dochází k vážnému narušení vztahu mezi jelenem a matkou. Pro jeleny starších věkových ročníků platí, že slabší vždy respektuje silnějšího. Silnější nemusí být vždy starší. Rozhodujícím faktorem je zde celková vitalita, síla a schopnost se prosadit. V době nasazování paroží a v době plné vegetace žijí dosti skrytým způsobem života, v nepříliš početných tlupách rozdělených podle věku. V období zimního nedostatku potravy vytvářejí i starší jeleni tlupy. Na rozdíl od zvěře holé, kterou vede vždy nejzkušenější laň, tlupu jelenů vede nejmladší jelen. Zde je vidět největší rozdíl mezi tlupou holé a jelenů. Nejzkušenější laň na sebe dobrovolně bere riziko prvního kusu v tlupě, neboť jejím posláním je ochraňovat mladou zvěř. Nejzkušenější jelen se naproti tomu schová za mladší a méně zkušené a celá tlupa na místo prvního kusu postaví nejmladšího a nejméně zkušeného.
Vnitrodruhovým vztahům také patří chování zvěře obojího pohlaví ke slabým nebo nemocným kusům. Zatímco slabého, ale zdravého jedince tlupa trpí, je zjevně nemocný kus bez milosti odháněn a nemilosrdně odbíjen.
2.2. Management jelení zvěře Při řízení chovu zvěře v kulturní krajině je nutno zvěř nejen udržovat na plánovaných kmenových stavech, ale i v co nejlepší kondici zejména v době strádání ( přezimovací obůrky, přikrmování v době strádání). Dále je důležitá plánovaná výsadby okusových dřevin, tak aby byl dopad na porosty hospodářsky cenných dřevin co nejmenší.V době odstřelu je třeba věnovat se selektivnímu odstřelu zvěře tak, aby zůstal co nevětší počet jedinců vhodný pro další chov a vývoj dané populace. Struktura jelení zvěře v Březina by měla být následující: Poměr pohlaví 1:1, celkový počet ks 298. Přehled celé populace.
2.3 Škody zvěří a její vlivy Jelení zvěř škodí převážně okusem, ohryzem a zejména loupáním. U okusu pokud se nejedná o skousnutí celého terminálního pupenu, jde o poškození, které nemá vliv na tvorbu přírůstku. Daleko vážnější poškození představuje narušení kůry a kambia stromů. Nebezpečí takových poškození spočívá především v tom, že poškozenou plochou pronikají do
vnitřních pletiv dřevokazné houby, které ve spolupráci s dřevokazným hmyzem mohou vést až k odumření napadeného jedince. Mezi hlavní způsoby poškozování patří ohryz a loupání. Ohryz je poškozovaní kůry mimo vegetační období při kterém je kůra skousávána řezáky po malých částech jelikož ve vodivých pletivech chybí míza, tudíž kůra s lýkem nejde sloupnout v celých pásech. Zimní ohryz mívá všeobecně menší rozsah, protože kambium při něm nebývá poškozeno, nejsou jeho následky tak vážné jako u loupání letního. Opakem ohryzu je loupání, které nastává během vegetačního období, kdy jsou pletiva prostoupena mízou, při loupání je kůra spolu s lýkem sloupávána v dlouhých pruzích. Ve vegetačním období hrozí i vyšší riziko infekce oslabeného stromu dřevokaznými houbami a dřevokazným hmyzem. Z tohoto důvodu je třeba každé poškození co nejdříve po zjištění ošetřit. ( Novotná 2006) Na stávaništích a v jejich blízkosti nelze pominout ani škody způsobené vytloukáním kůry vyzrálými parohy. Poškození po vytloukání se projevuje na slabých kmíncích, kde bývá kůra sedřena od 30 – 40 cm. Do výšky až 1m. Otloukání se projevuje roztržení kůry parožím na silnějších kmenech. Toto poškození nacházíme zejména na ve smrkových porostech součastně s loupáním. Vodňanský (1997) uvádí v souvislosti s problémem možných škod na lesních porostech nebezpečí nesprávně prováděného přikrmování. Jeho nesprávná technika a doba může mít za následek zvýšenou intenzitu škod.
2.3.1. Vlastní ochrana proti škodám působeným zvěří Zabránit škodám je možné buď ochranou ohroženého objektu, nebo redukcí škodlivého činitele (Vít 1987). Ochranu proti škodám lze rozdělit na mechanickou, biotechnickou, chemickou a vlastní spolupráci mezi hospodařícími objekty.
2.3.2. Mechanická ochrana Do skupiny mechanické ochrany kultur a porostů před zvěří patří především různé druhy oplocení a mechanických zábran (opichy, pokládky, chrániče), elektrické ohradníky, optická zradidla.
V lesním hospodářství se jako prevence škod způsobovaných zvěří nejčastěji používají různé druhy oplocení a to buď pro celý porost či skupinu dřevin, nebo je pro jednotlivé dřeviny. Z provozního hlediska se jeví jako výhodnější pletivové oplocenky pro svou životnost. Náklady na zbudování 1ha oplocenky se pohybují cca 75 tis. Kč.
2.3.3 Chemická ochrana lesních kultur proti škodám zvěří Do této skupiny patří různé druhy zavětřovatel a především nátěrové a odpařovací repelenty. Repelenty se dělí na : •
Repelenty proti letnímu okusu zvěří
•
Repelenty určené na ochranu kultur proti zimnímu okusu
•
Repelenty proti zimnímu okusu
•
Repelenty proti ohryzu a loupání zvěří
•
Balzámy k ošetření mechanického poškození stromů V součastné době je na trhu nepřeberné množství nátěrových repelentů, které fungují na různém principu, jsou vyráběny z biologických i syntetických látek a mají různou dobu účinnosti. V případech, kdy jsou určeny k nátěru škod loupáním a ohryzem především jelení zvěří se nanášejí přímo na kmen, jako nátěrové repelenty lze užít LAVANOL a REPELAN. Mají výhodu, že je lze nátěr provádět i za mírného deště. Přípravek Morsuvin je na trhu již několik desítek let a je stále vyhledáván, z důvodu své dlouhé účinnosti. V případě předávkování rostlin repelenty dochází k omezenému prorůstání pupenů a u listnáčů se mohou objevit i nekrotické skvrny. Aplikace repelentních látek se provád.í dvěma základními způsoby postřikem a nátěrem. Nátěrové repelenty bývají určeny především pro zimní ochranu kultur proti okusu. Aplikace postřikem je nejčastěji určena pro ochranu kultur proti letnímu okusování a preventivně proti ohryzu a loupání. (Novotná 2006)
2.3.4. Biotechnická ochrana kultur proti škodám působených zvěří Jedná se o kombinaci technických a biologických opatření , s využití rostlin a dřevin a dalších biologických materiálů. Toto opatření nejméně negativně ovlivňuje životní prostředí a má za úkol co nejlépe zlepšit ekosystém zvěře a dostupnost potravy. Nejznámnějším a poměrně účinným opatřením je zakládání nových zvěřních políček. Na políčkách pro zvěř je vhodné pěstovat atraktivní plodiny, které se v nejbližším okolí nevyskytují. Jejich úkolem je soustředit většinu zvěře na námi zaseté plodiny a omezit jejich impakt na okolní ekosystém. Jako vhodné plodiny jsou nečastěji uváděny: oves, okopaniny, ranné odrůdy kukuřice, kapusta, kedluben, řepa. Musíme brát v úvahu, zda políčka chceme zvěři zpřístupnit během vegetačního období nebo až v průběhu pozdního podzimu a zimy. Důležité je, aby jednotlivě zaseté druhy, měli postupnou dobu dozrávání, čímž si zajistíme atraktivnost políček na co nejdelší dobu dozrávání. Při zakládání políček pro zvěř bychom měli brát v úvahu, že čím menší je úživnost honitby, tím více by jich mělo být, v případě VLS divize Plumlov, může být část těchto políček nahrazena dopadovými plochami, s rozmanitou druhovou skladbou atraktivních okusových dřevin.
2.3.5. Odváděcí přikrmování, přezimovací obůrky Racionální přikrmování zvěře v mimovegetačním období se zabývali např. Hoffman (1978), Vodňanský ( 1987 ).Všichni se shodují na to, že je nutné zvěř přikrmovat od poloviny září do konce listopadu a také v období od února do dubna. V období od prosince do dubna b se mělo provést tzv. udržovací přikrmování, aby se zamezilo vzniku škod. Odváděcí přikrmování by se mělo provádět zejména na nelesních plochách a to zejména na klidných loukách a dopadových plochách, za účelem odvést zvěř z lesních celků, nebo zvěř přikrmovat v místech jejich stávanišť, nejlépe v místech s dostatkem přirozeného světla. /čelem odváděcího přikrmování je odvést pozornost zvěře od ohrožených kultur, soustředit ji co nejdéle na plochách, kde nemůže působit škody a z části jí i nasytit. V okolí míst, kde chceme zvěř soustředit by mělo docházet k minimálnímu rušení zvěře a samozřejmě by se zde nemělo lovit. Naopak lov by měl být soustředěn v lokalitách silně ohrožovaných jelení zvěří.
Krmivo by mělo být rozhazováno tak, aby zvěř byla co nejdéle zabavována jeho sběrem. To znamená rozhazovat ho na co největší plochu a mělo by být předkládáno podle toho, jak rychle ho zvěř stačí konzumovat. Při nepravidelném časovém harmonogramu odváděcího přikrmování ztrácí tato operace smysl. Další alternativou je výstavba přezimovacích obůrek. Obůrky opět volíme v klidové části honitby, v místech stávanišť jelení zvěře. V obůrce musí být přítomen zdroj vody a dostatek krytu pro zvěř, dále také v jejím prostoru, ale i okolí nelovíme. Technika přikrmování je stejná jako při odvádějícím přikrmování zvěř z obůrek vypouštíme koncem dubna.
2.4. Určování staří ulovené zvěře Nejběžnější metodou posuzování věku ulovené zvěře je metoda opotřebování chrupu, konkrétněji se pozorují změny na stoličkách.
2.4.1. Změny na stoličkách Posuzování věku podle opotřebování stoliček je nejběžnější a nejpoužívanější metodou v praxi. Těžko lze určit, kdo jí první založil. Většina našich i zahraničních autorů tuto metodu uznává a snaží se ji propracovat tak, aby byl zastaven její subjektivní charakter. Autorem nejlepší práce v tomto směru je RIECK ( 1938), který sestavil tabulku uvádějící změny, jež probíhají v závislosti na věku u smyčky skloviny a pásu dentinu na ploše druhé a třetí stoličky a půlměsíčkových plošek a dentinu žvýkacího okraje u čtvrté až šesté stoličky. Rieckova metoda, podobně jako metody jiných autorů, se snaží velmi podrobně slovně popsat změny na žvýkacích plochách stoliček a používá tabulkového i grafického znázornění pozorovaných změn. Přes nejlepší vůli však zůstávají změny stéle pod subjektivním dojmem posuzovatele. Tato okolnost je jedním z hlavních důvodů, proč někteří autoři zpochybňují posuzování ulovené zvěře na základě opotřebování stoliček. Uvádějí, že je velká individuální rozdílnost v rychlosti a ve způsobu opotřebovávání zubů, a že proto posuzování věku podle opotřebení stoliček je značně nepřesné a v praxi nepoužitelné. Ani jeden z těchto autorů však nenabízí jinou, lepší metodu a také ani jeden z nich nebere v úvahu, že posuzování věku podle opotřebení stoliček se v chovatelské práci s jelení zvěří používá již mnoho desítek let a že až do posud byli takto získané výsledky základem veškeré chovatelské práce., jejich úspěchy nelze popřít. Takže přes zpochybňující tvrzení, že posouzení věku podle opotřebování stoliček je použitelné pouze ze 60-70 procent nebo ještě méně je zavádějící. Tato metoda zůstane ještě dlouho v praxi zcela běžným vyhovujícím způsobem posouzení věku ulovené zvěře. U nás doporučujeme zpřesnit posuzování věku podle opotřebování stoliček prací v sériích nebo podle vzorových sestav spodních čelistí, uspořádaných podle věku a platných pro místní či oblastí podmínky. Práce v sériích, která se velmi dobře osvědčuje na chovatelských přehlídkách a výstavách loveckých trofejí, je sice náročnější na čas a organizaci, poskytuje však velmi dobré výsledky.
Postupným zařazováním trofejí do jednotlivých věkových tříd,
porovnáváním a zpřesňováním dosahuje nakonec výsledků, které jsou daleko kvalitnější než posuzování pouze jedné trofeje třeba nejsložitější laboratorní metodou. Na práci v sériích je třeba si navyknout a používat jí běžně. Kromě poměrně přesně posouzeného
věku ulovené zvěře je zde patrná ještě rozdílnost v opotřebování zubů stejně starých jedinců. Časově náročnější je metoda vzorových sestav spodních čelistí, hlavně shromáždění potřebného počtu spodních čelistí spodních čelistí a výběr nejtypičtějších. Práce s nimi je pak daleko jednodušší. Porovnání posuzované čelisti se vzorovou soustavou, dobře a seriózně sestavenou, je nejlepší praktická metoda posouzení věku ulovené jelení zvěře. Zvláště když vzorová sestava má pro každý věkový stupeň několik čelistí, které podchycují individuální změny uvnitř jednoho věkového stupně. Bylo by potřebné a vhodné, aby sestavu vzorových čelistí měla k dispozici každá oblast chovu jelení zvěře. Práce hodnotitelských komisí by pak byla daleko přesnější a odpadly by zbytečné spory. Také každá lesní správa, by měla mít vzorovou sbírku spodních čelistí. Jejich běžné používaní znamená též podstatné zvyšování odborných znalostí myslivců.( Sekera 1943) Věk ulovené zvěře se dnes posuzuje většinou pouze u jelenů, u laní se opomíjí. Je to také tím, že hlavy laní se nepreparují a věk podle opotřebení chrupu je možné posoudit pouze brzy po ulovení, dokud neztuhne svalstvo hlavy a čelistí. Většinou se také jenom posoudí, zda laň byla mladá nebo stará. To však není dostačující. Sestavy čelistí by se měly dělat i pro holou zvěř; podle nich by se měl sledovat věk všech ulovených kusů a postupně se snažit o dosažení nejvhodnější skladby místní populace. (Lochman 1985).
2.4.2. Eidmannova metoda Německý autor EIDMANN se nejdříve zabýval opotřebením korunky předních řezáků (1933). Vycházel z předpokladu, že ze všech měřitelných hodnot na předních zubech je nejstálejší výška korunky, a použil ji proto pro přímé určení věku posuzovaného kusu. Na základě mnoha měření sestavil tabulku průměrných hodnot výšky korunky středního řezáku podle věku posuzované kusu. Někteří autoři ( LANDZIANSKÝ 1970) označují tuto metodu jako Eidmannovu metodu I., na rozdíl od Eidmannovy metody II, která se zabývá vznikem náhradních vrstev dentinu v dutinách zubu. Eidmannovým poznatkům o ubývání výšky korunky středního řezáků se stoupajícím stářím věnovala odborná veřejnost poměrně málo času pozornosti a v široké myslivecké praxi nenašla tato metoda širší uplatnění. Je to snad také proto, že vyžaduje přesné měření posuvný měřítkem, neboť průměrné hodnoty výšek korunek se udávají v desetinách mm. U každého řezáku není také dobře patrný přechod korunky do krčku neboli místo, od kterého od kterého se má začít měřit. V roce 1969 zdokonalil Eidmannovu metodu NEUMAN, který zkonstruoval měřítko se stupnicí, na níž je možné po jejím přiložení ke korunce středního řezáku přímo přečíst věk posuzovaného kusu. Tato měřítka byla zkoušena též v našich podmínkách, ale s nevalným úspěchem. Zdá se, že Neumannova modifikace Eidmannovy metody zůstane i nadále stranou zájmu a většího rozšíření mezi mysliveckou veřejností. U nás se zabýval podobnou problematikou HELL ( 1971).
Věk
Výška korunky
Věk
I1 v mm
Výška korunky I1 v mm
15-16 měsíců
16,5
7 let
10,7
2 roky
14,6
8 let
10,4
3 roky
13,7
9 let
10,0
4 roky
12,6
10 let
9,6
5 let
11,9
11 let
9,2
3.2.3. Mitchellova metoda Mitchell (1963) zjistil ukládání vrstev náhradního zubního cementu mezi kořeny čtvrté stoličky. Svoje práce prováděl též na jelení zvěři, a to ve Skotsku. Jeho zjištění pak bylo rozpracováno na různých místech, hlavně na universitě v Göttingenu. Bylo zjištěno, že vrstvy náhradního cementu se v podobě ročních letokruhů ukládají pod všemi stoličkami a že nejsilnější vrstva těchto cementových vrstev je mezi kořeny střední části, přímo pod korunkou. Cementová vrstva vytlačuje zub z lůžka, čímž se vyrovnává snížení způsobené opotřebováním korunky. Rozeznávání ročních přírůstků cementové vrstvy je u jednotlivých stoliček různě obtížné; nejsnazší je u čtvrté stoličky, pak u první stoličky, nejobtížnější je u páté stoličky. Tento znak, zjištěný původně u Skotské jelení zvěře, platí též pro zvěř žijící v Evropě. Během výzkumu vyšlo najevo, že samci mají náhradní cementové vrstvy daleko pravidelnější než samice, jejichž vrstvy se často prolínají. Tato okolnost se vysvětluje obdobím březosti a kojení, které mají vliv na mineralizační pochody v těle samic. Potvrdilo se též, že obdobně jako při ukládání náhradních dentinových vrstev v pulpách řezáků vznikají i zde vrstvy světlejší a tmavší. Světlé jsou podstatně širší a vyrůstají v době od jara do pozdního podzimu. Tmavší vrstvy jsou 5-10krát užší, vznikají v zimě a tvoří dělící čáru mezi ročními vrstvami. Důležité bylo určit počet roků, které musíme připočíst k počtu ročních vrstev náhradního cementu, abychom zjistili věk uloveného kusu. Ukázalo se, že u čtvrté stoličky je to jeden rok, u třetí stoličky dva roky.
Zjišťování věku podle Mitchellovy metody je obtížnější než podle metody Eidmannovy. Je to též metoda laboratorní a vyžaduje přístrojové vybavení. Obdobně jako u Eidmannovy je i zde značný počet případů, kdy náhradní cementové vrstvy jsou špatně čitelné nebo vůbec nečitelné. Avšak při dobré čitelnosti těchto vrstev se Mitchellova metoda považuje v součastné době za nejpřesnější a nejobjektivnější . Udává se dokonce, že touto metodou je možné určit věk uloveného jelena s přesností až na půl roku a je možné zhruba určit dobu ulovení, a to podle toho, zda vrstva cementu končí světlou nebo tmavou částí letokruhu.
3. Metodika 3.1. Popis řešeného území Na území VVP se nacházejí tři lesní hospodářské celky (dále jen „LHC“): Žárovice, Myslejovice a Rychtářov, jejichž názvy jsou totožné s názvy lesních správ. Odloučené lesní pozemky jsou zařízené jako LHC Slavkov a Borohrádek. Pod LS Žárovice spadají lesnické úseky: Příhon, Osinka, Březina, Starý Plumlov, Brněnka, Hranáč a Ježů Hrad, pod LS Myslejovice lesnické úseky: Kotáry, Křivá Bříza, Melice, Stříbrná, Habart, Zdravá Voda, Bílý Vlk, Ketkovice a Borohrádek a pod LS Rychtářov lesnické úseky: Česlava, Doubrava, Kluč, Nové Sady, Holanda, Hrádek, Mechlov a Manerov. VLS Plumlov spravují lesní porosty na porostní ploše, která činí celkem cca 17 314 ha. Přehled výměr porostní plochy v členění podle lesních hospodářských celků a kategorií lesa:
porostní plocha v ha LHC
lesy
lesy
lesy SA:
hospodářské
ochranné
zvláštního určení
Žárovice
1
0
5 404
5 405
Myslejovice
1
0
3 702
3 703
Rychtářov
473
16
5 261
5 750
Slavkov
1 278
19
710
2 006
Borohrádek
183
0
266
450
DIVIZE SA:
1 936
35
15 343
17 314
V rámci divize jsou na porostní ploše s převahou 58 % zastoupeny jehličnaté dřeviny, zbylých 42 % tvoří dřeviny listnaté.
Procentické zastoupení jednotlivých dřevin na území celé divize:
dřevina / % zastoupení smrk
buk
borovice
dub
modřín
habr
bříza
jedle
35,31
17,58
12,89
11,97
7,69
4,82
3,17
1,75
lípa
olše
jasan
javor
akát
1,45
1,05
0,69
0,64
0,43
ex.
topol-šl.
vrba
jilm
0,05
0,02
0,04
0,01
douglas. topol ost.listn. 0,25
0,10
0,07
smrkjedle ob. ost.jehl. 0,01
0,01
Z pohledu typologie jsou na jednotlivých lesních hospodářských celcích vymezeny následující soubory lesních typů v procentickém vyjádření:
L H C Žárovice
Myslejovice
Rychtářov
Slavkov
Borohrádek
|4B|
20,29 |3S|
76,26 |3S|
33,64 |2H|
42,48 |1O|
19,87
|4F|
16,79 |2S|
5,6
|4S|
25,73 |2B|
16,01 |2H|
17,97
|4D|
12,18 |3B|
4,46
|3B|
8,76
|1C|
11,5
|1M|
16,94
|3S|
10,18 |3K|
4,32
|4B|
5,5
|2S|
7,75
|2O|
6
|3K|
8,25
|2C|
3,02
|2H|
5,26
|1B|
4
|2K|
5,46
|3B|
8,22
|3U|
1,28
|4H|
4,4
|3H|
3,3
|2I|
5,26
|4S|
7,38
|4B|
1,25
|2S|
4,11
|1K|
2,31
|2V|
5,18
|3O|
3,55
|2K|
1,04
|3K|
2,65
|2D|
2,25
|1P|
4,67
|2S|
3,54
LT<1% 2,76
|3H|
2,35
|2K|
2,17
|1Q|
3,91
|5K|
2,32
|4F|
1,19
|3L|
1,93
|4S|
3,41
|3U|
2,19
LT<1% 6,4
|4A|
1,12
|1V|
3,14
|3D|
1,32
|3S|
1,03
|2Q|
2,04
|3H|
1,15
LT<1% 4,13
% z a s t o u p e n í
LT<1% 2,62
LT<2% 6,15
Pro účely hospodaření v lesích jsou vymezeny v rámci jednotlivých přírodních lesních oblastí podle funkčního zaměření, přírodních podmínek a stavu lesních porostů hospodářské soubory, jako jednotky diferenciace hospodaření. Procentické zastoupení cílových hospodářských souborů pak poukazuje na produkční možnosti spravovaného lesního majetku:
číselné označení cílového hospodářského souboru / % zastoupení 4 45
25
1 23
21
43
53
47
19
13
27
29
01
31
7, 8 66,62
12,06 3 4,35 3,82 1,93 0,83 0,70 0,59 0,47 0,30 0,25 0,20 0,04
Z tabulky zřetelně vyplývá, že na území VLS Plumlov jednoznačně převažuje hospodářský soubor č. 45, tedy hospodářství živných stanovišť středních poloh, kde základní dřevinnou skladbu porostů tvoří smrk.
3.1.1. Poměry geologické a pedologické Po stránce geologické je celé území tvořeno kulmskými sedimenty. Převažují jílové břidlice, droby, drobové pískovce a slepence. Dna údolí jsou vyplněna aluviálními naplaveninami. Tyto sedimenty jsou překryty různě mocnými pokryvy spraší a sprašových hlín. Na uvedených podloží vznikají převážně půdy typu mezotrofních kambizemí na méně bohatším podkadu pak půdy oligotrofních kambizemí .Tyto půdy jsou ve směs středně hluboké jílovitohlinité a hlinité, místy s vyšším podílem skeletu. V JV části LHC vznikly pod vlivem spodní hladiny spodní vod pseudogleje a
semigleje. Lokálně se na dnech mělkých údolí vyskytují ilimerizované půdy. (Archiv VLS divize Plumlov s.p.)
3.2. Zpracování laboratorních metod
3.2.1. Zpracování Eidmanovy metody – výška korunky I1 Nejprve jsem pomocí šuplery změřil průměrnou velikost korunky středního řezáku. Poté jsem danou hodnotu zapsal do manuálu k patřičnému číslu čelisti a posléze jsem jí porovnal s Eidmannovými tabulkami průměrných výšek korunky středních řezáků.
3.2.2. Zpracování M1 Nejprve jsem se vší pečlivostí vyjmul stoličku pomocí diamantového kotouče o síle 0,25 mm a při 30 000 otáčkách za minutu, řezy jsem vedl podél kořene zubů. Následně jsem pomocí dláta a kladiva vysekl stoličku na dřevěné podložce, poté jsem ji dočistil od kosti. Následně jsem sáček vložil do předem připravené krabice. Takto jsem to provedl u všech vzorků.
3.2.3. Zpracování stoličky dle Mitchella Následně jsem uchopil stoličku do kleští a pomocí diamantového kotouče o již zmíněném průměru 0,25 mm a 30 000 otáčkách za sekundu jsem provedl řez mezi oběma kořeny. Diamantový kotouč o již zmíněném průměru a výkonu při šetrné práci zaručoval zcela hladký řez. Řez jsem provedl v kolmé rovině k ose čelisti, tak že rovina řezu procházela mezi oběma kořeny, středem cementového hrbolku. Poté jsem obě poloviny za použití vodou smáčených jemných brousků opracoval a vyleštil. Nejprve jsem použil hrubší brousek, na srovnání nerovností vzniklých při řezání. Poté jsem použil jemný brousek na vlastní doleštění.
Takto opracované obě poloviny jsem znovu vložil zpět do sáčku, s číselným označením patřičné čelisti a uložil zpět do krabice. Následně jsem provedl čtení cementových vrstviček a to nejprve pod lupou se zvětšení 15x a poté pod mikroskopem se zvětšením 40x . Pro lepší viditelnost jsem jednotlivé kořeny máčel ve vodě a pro zlepšení kontrastu osvětloval pod různými úhly.
4. Výsledky 4.1. Systém managementu Cílem posledních let bylo značně zredukovat populaci jelení zvěře a upravit poměr pohlaví.
Z grafu vyplývá, že v případě jelenů I. věkové třídy plán nebyl splněn ze 60 %,ale velice se blíží správnému modelu odstřelu v případě lovu jelenů II. věkové třídy se shodují všechny tři sloupce, což znamená správný plán, model a plnění. V případě jelenů III. věkové třídy se shoduje plán s vhodným modelem odstřelu, vlastní odstřel však zaostává z důvodu nedostatku jelenů dané věkové třídy. V případě odstřelu laní je
plán naproti modelu prakticky dvojnásobný, právě již ze zmiňované redukce zvěře, ale především z důvodu vyrovnání poměru pohlaví. Plán lovu kolouch“ je nižší než vhodný model, nicméně vlastní odstřel převyšuje obě dvě zmiňované kategorie, z tohoto důvodu je také, nejméně správný provedený odstřel z celé populace.
Z grafu jednoznačně vyplívá že poměr jednotlivých pohlaví a zastoupení jelenů jednotlivých věkových tříd se velice blíží vhodnému ( modelovému ) poměru, který je mírně vyšší.
Pořadové číslo ks. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32.
Věk 3 3 3 3 3 3 3 4 4 5 4 4 4 5 6 6 5 6 6 6 7 6 7 7 9 10 8 9 10 11 12 10
Bodová hodnota 79,88 79,2 92,15 101,46 101,6 120,94 79,7 100,25 108,81 106,99 129,43 102,65 119,66 139,4 134,56 130,6 128,66 158,45 133,92 135,15 153,94 143,67 134,46 138,31 134,28 147,3 142,05 181,03 171,48 184,38 157,2 173,08
Cílová bodová hodnota chovu
Cílech chovu jelení zvěře v honitbě Březina je jelen dosahují 190 b. CIC v deseti letech, jak z grafu, tak i z přiložené tabulky, je patrné, že v součastné době se bodová hodnota v daném věku pohybuje oklo 170 b. CIC
110 110 110 110 110 110 110 120 120 135 120 120 120 135 150 150 135 150 150 150 160 150 160 160 180 190 170 180 190 195 198 190
4.2. Srovnání hodnocení komise x Mitchell Komise určovala věk jednotlivých jelenů pomocí metody úbrusu chrupu, která je však značně zavádějící a značně závisí na individuálním názoru, z toho důvodu jsem provedl na zadaných 32 čelistích zjišťování věku pomocí laboratorních metod a to konkrétně Mitchellovu a Eidmannovu.
4.4. Výsledky Mitchellovy metody Zda-li tuto metodu použít nebo ne, závisí na čitelnosti jednotlivých cementových vrstev uložených pod stoličkou M1 . Z ulovených 32 jelenů v roce 2007 v honitbě VLS divize Plumlov nebyli čitelní pouze 2 jeleni, což je již zmiňovaných 7 %. Ostatní vzorky byli dostatečně čitelné. V případě horší viditelnosti jsem vzorek navlhčil vodou a použil jsem osvětlení pod jiným úhlem, vždy se čitelnost vzorku zlepšila. Déle pak jsem provedl porovnání výsledků Mitchellovy metody s výsledky hodnotitelské komise. Výsledky viz. tabulky.
Interval
Počet vzorků
%
Shoda
21/32
65,63%
Rozdíl ± 1
10/32
31,25%
Rozdíl ± 2
0/32
0%
Rozdíl ± 3
1/32
3,13%
Z této tabulky vyplívá, že komise se podhodnotila nebo nadhodnotila věk ± 1 rok ve více než 31 % v jednom případě dokonce v až o tři roky, jednalo se o starého jedince III. věkové třídy. Pokud se jedná o zařazení jelenů do věkových tříd, znázorňuje jej následující tabulka
Metoda opotřebení
%
Mitchellova metoda
%
chrupu I.věková
13 /32
40,63
11/32
34,38
12/32
37,5
14/32
43,75
7/32
21,87
7/32
21,87
třída II.věková třída III.věková třída
V případě věkových tříd je zařazení již podobnější ve III. věkové třídě se jedná dokonce o naprostou shodu v I. a II věkové třídě jde o rozdíly do 7 %.
4.5.Výsledky Eidmannovy metody - výška korunky I1 Výsledky jsou vyhodnoceny pro rok 2007 a jedná se o závislost Mitchellovy metody na výšku korunky. Do grafu jsem vložil všech 32 čelistí a ke každému jedinci jsem přidal jemu odpovídající hodnotu délky korunky I1. Získal jsem tím průměrné hodnoty výšky korunky a je patrné, že korunka se s věkem zvěře snižuje. Největší počet jedinců spadá do velikosti 14 -16 mm.
Hodnoty Použité v tabulce, kterou sestavil Eidmann se pro použité vzorky nedají použít a jsou značně zavádějící.
4.6 Škody zvěří
Byly vyznačeny celkem čtyři Srovnávací plochy tři přímo ve VVP Březina, každá na jedné lesní správě a čtvrtá v lokalitě Bílý Vlk. Na první srovnávací ploše, rostlo celkem 12 jedinců, na druhé 8 na třetí 12 a na čtvrté 2, velikost jednotlivých ploch byla 2x2 m. Rozsah a intenzita poškození je znázorněna v grafu. Přirozená úživnost honiteb VLS Plumlov, v rozsáhlých lesních komplexech, odkud má zvěř dalekou cestu do polí, soustavně klesá. Nejsou zde na mysli stavy lesních porostů, jako stavy úživných ploch, které jsou nežádoucí, ale louky, pastviny a políčka pro zvěř, jakožto snížení tlaku zvěře na lesní porosty. Nejvýznamnějšími a nejzastoupenějšími dřevinami u divize VLS Plumlov jsou smrk a buk, smrk zde trpí okusem a zejména loupáním, buk pak především letním okusem, přečemž nálady na jejich preventivní ochranu jsou značné. Naproti tomu však, je zde značné množství dopadových ploch, na kterých roste pestrá druhová skladba, „okusových“ dřevin. Jako jsou vrba, jeřáb, osika, jabloň, hrušeň, které jsou pro zvěř atraktivní.
Důležité je zachování klidových oblastí v honitbě, ve kterých se zvěř pouze vyskytuje a zásadně neloví. Tyto plochy by měli být dostatečně vzdáleny od lesních kultur a mladých smrkových porostů. Další z příčin působení škod zvěří je zdravotní stav chované zvěře, nemocná zvěř trpící např. poruchami trávicího traktu silně loupe a působí tím výrazné poškozování porostů. Nutná je i správná technika přikrmování, jeho složení, množství, plynulost, pravidelnost s vhodným počátkem a koncem období . (Nečas 1959)
5. Diskuse Hlavním cílem mé práce bylo zhodnotit stav populace jelení zvěře v honitbě Březina, která je ve vlastnictví VLS divize Plumlov s.p. Lochmam ( 1979) , dle popisu honitby uvádí, že JKS mohou dosáhnout až 298 Ks, bez výraznějšího poškozování porostů lesních dřevin, management chovu jelení zvěře a cílový stav populace je však 240 ks. Z důvodu neobjektivity metody určování věku pomocí úbrusu chrupu, jsem provedl Mitchellovu metodu. Čitelnost cementových vrstviček byla dosažena v 93% z celkového počtu 32 vzorků. Z výsledků také vyplívá, že hodnotitelská komise, která stáří posuzovala, dosáhla spíše průměrných výsledků. V celém souboru 3ě čelistí se mýlila ve více než 34 %. V případě bodové hodnoty , které dosahují jeleni v honitbě Březina se jedná spíše o průměrné až podprůměrné hodnoty (Nečas 1959 ), docílení plánovaných bodových hodnot v budoucnosti, závisí na správnosti odstřelu a vyrovnání poměru pohlaví 1:1, kterého již bylo docíleno Škody zvěří, které jsou v honitbě Březina páchány, se v důsledku redukce zvěře a provedením opatření značně snížily.
6. Závěr Cílem mé práce bylo posoudit stav populace jelena lesního (Cervus elaphus) v podmínkách honitby Březina, vyhodnotit správnost výsledků plánu, chovu a lovu jelení zvěře a také posoudit její kvalitu. Z důvodu posouzení kvality určování stáří ulovené zvěře jsem provedl porovnání Mitchellovy metody a metody ůbrusu chrupu, k zjištění skutečného věku ulovené zvěře a jejího porovnání s hodnotitelskou komisi. Z výsledků je patrné, že při hodnocení jednotlivých kusů dochází použi metody úbrusu k značným hodnotitelským nepřesnostem . Pokud se jedná o vlastní odstřel zvěře, dle plánu lovu a později skutečného odstřelu, v případě jelenů I. a III. věkové třídy je odstřel prováděn bez výhrad, v případě II. věkové třídy došlo v letech 2006 a 2007 prakticky k dvojnásobnému odstřelu nad plán, což by později mohlo mít neblahý vliv na celkovou věkovou strukturu populace. V případě odstřelu laní je vše opět v naprostém pořádku. Naprosto špatný odstřel je však prováděn mezi kolouchy, jejichž odstřel je naproti plánu přesáhnut více něž dvojnásobně. Nicméně i přes zvyšování odstřelu za účelem redukce stavů zvěře, by v následujících letech mělo dojít ke snížení odstřelu kolouchů z důvodu hrozby značného zestárnutí populace.
Summary The aim of this work was to assess the status of stocks, red deer (Cervus elaphus) in terms of hunting Brezina, to evaluate the accuracy of the results of the plan, farming and hunting deer and also assess its quality. In order to assess the quality of determining the age of hunted game, I make a comparison method and Mitchell tablecloth teeth to determine the actual age of hunted game and its comparison with the assessment committee. The results show that the assessment of individual items is merely a method tablecloth hodnotitelským significant inaccuracies. If you own a shooting game, according to plan hunting and later a real blast, in the case of deer I and III. age class is carried out blasting without reservation, in case II. age class took place between 2006 and 2007, virtually doubling the shooting plan, which might later have an adverse impact on the overall age structure of populations. If the blast does it all again in perfect order. Absolutely poor shooting is done between the calf, whose shot is better than the plan across more than doubled. However, despite the increase in shooting for reduction of the game, over the coming years should be a reduction in calf shooting because the threat of significant aging population.
¨
7. Seznam použité literatury NEČAS J.: Jelení zvěř . Praha 1959 LOCHMANN J.: Jelení zvěř. Státní zemědělské nakladatelství Praha 1985 DT 639.1 Sekera J.;Posuzování věku naší lovné zvěře Jaroslav Tožička, Praha, 1943 VODŇANSKÝ.: Wuntertiitterung des Rot - und Rehwildes.Wild und Hund, 90 (11), 1987, s. 437 - 465. Archiv VLS Divize Plumlov s.p. KRATOCHVÍL L., BAROŠ E.: Soustava a jména živočichů. Praha 1954 HOFMANN, R. R.: Wildbiologische Informationen fir den Jadger. Stuttgart, 1978, 144 s. HOFMANN, R. R.: Evolutionary steps of ecophysiological adaptation and diversification of ruminants: a comparative view of their digestive systém. Oecologia, 78, 1989, s. 443-457. Mitchell B., 1963: Determination of age in Scottish red deer from growth layers in dental cement. Nature, 168, s. 350- 351. Kratochvíl L., Bartoš E.: Soustava a jména živočichů. Praha 1954 Lochman J.: Desetileté zkušenosti s přezimovacími objekty pro jelení zvěř. Práce VÚLHM Strnady, 1982, 61.
