MASARYKOVA UNIVERZITAV BRNĚ PRÁVNICKÁ FAKULTA KATEDRA PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POZEMKOVÉHO PRÁVA

MASARYKOVA UNIVERZITAV BRNĚ PRÁVNICKÁ FAKULTA KATEDRA PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POZEMKOVÉHO PRÁVA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

POZEMEK JAKO VĚC, SOUČÁSTI A PŘÍSLUŠENSTVÍ POZEMKU

2008/2009

Hana Švecová

MASARYKOVA UNIVERZITAV BRNĚ PRÁVNICKÁ FAKULTA KATEDRA PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POZEMKOVÉHO PRÁVA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

POZEMEK JAKO VĚC, SOUČÁSTI A PŘÍSLUŠENSTVÍ POZEMKU

Hana Švecová 2008/2009

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Pozemek jako věc, součásti a příslušenství pozemku zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny“. ……………….. 2

Obsah 1

Úvod.....................................................................................................................5

2

Věc, součást věci, příslušenství věci ....................................................................6 2.1 2.1.1

Věc.........................................................................................................6

2.1.2

Součást věci...........................................................................................6

2.1.3

Příslušenství věci ...................................................................................7

2.2

3

Všeobecný zákoník občanský z roku 1811 ............................................7

2.2.2

Německý občanský zákoník z roku 1896.............................................11

2.2.3

Československý občanský zákoník z roku 1950 ..................................13

2.2.4

Československý občanský zákoník z roku 1964 ..................................14

Pozemek jako věc a jeho specifika ....................................................................15 3.1

Pojem pozemek ..........................................................................................15

3.2

Účelová kategorizace půdy .........................................................................15

3.3

Kategorizace půdy pro její oceňování .........................................................19

3.4

Vlastnické právo k pozemkům ....................................................................20

3.4.1

Kupní smlouva .....................................................................................21

3.4.2

Darovací smlouva ................................................................................22

3.4.3

Směnná smlouva .................................................................................22

3.4.4

Jiné smlouvy ........................................................................................23

3.4.5

Dědění .................................................................................................23

3.4.6

Rozhodnutí státního orgánu.................................................................23 Věcná práva k cizím pozemkům .................................................................23

3.5.1

Věcná břemena....................................................................................24

3.5.2

Zástavní a podzástavní právo ..............................................................25

3.6

5

Právní úprava věci, její součásti a příslušenství v minulosti..........................7

2.2.1

3.5

4

Právní úprava věci, její součásti a příslušenství v současnosti .....................6

Nájem pozemků ..........................................................................................26

Součásti a příslušenství pozemku......................................................................29 4.1

Součásti pozemku.......................................................................................29

4.2

Příslušenství pozemku ................................................................................30

4.3

Součásti a příslušenství a při převodu majetku...........................................31

Závěr ..................................................................................................................34

3

6

Summary............................................................................................................35

7

Použitá literatura ................................................................................................36

4

1 Úvod Pozemkové právo je část práva, jejímž předmětem regulace jsou pozemkové vztahy, v nichž jako objekt vystupuje půda, resp. pozemek. Půda označuje část zemského povrchu. Je produktem přírodních sil a procesů, je jí omezené a konečné množství, je nezcizitelná. Nelze vyrobit, člověk může pouze zčásti ovlivnit její vlastnosti. Je nepostradatelná pro každou lidskou činnost. Pozemek je část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. Úkolem této práce bude vysvětlit pozemek, jeho součásti a příslušenství jako věc. Nejdříve se soustředím na vysvětlení pojmu věc, součást a příslušenství ve shodě s platnou právní úpravou, poté i ve srovnání s úpravou v předchozích zákonících - počínaje obecným občanským zákoníkem rakouským z roku 1811. V dalších kapitolách se budu věnovat vysvětlení pojmu pozemek a jeho specifikům, jakými je např. rozdělení druhů pozemků. Dále se budu snažit popsat vlastnická práva k pozemkům a jednotlivé způsoby jejich nabývání, věcná práva k cizím pozemkům a také se dotknu tématu nájem pozemků. V závěru se budu věnovat vysvětlení pojmu součásti a příslušenství pozemku.

5

2 Věc, součást věci, příslušenství věci 2.1 Právní

úprava

věci,

její

součásti

a

příslušenství

v

současnosti 2.1.1 Věc Česká právní úprava nevymezuje výslovně pojem věci v právním smyslu. Občanskoprávní teorie i praxe vymezují věc v právním smyslu jako ovladatelný hmotný předmět či ovladatelnou přírodní sílu (energii vodní, parní, sluneční, 1

elektrickou, jadernou), která slouží potřebám lidí . Jednotlivé věci lze třídit a to na základě různých kritérií (například věci movité a nemovité, věci zuživatelné a nezuživatelné, věci zastupitelné a nezastupitelné, věci druhově určené a individuálně určené, věci reálně dělitelné a reálně nedělitelné). V občanském zákoníku se věci dělí na věci movité a nemovité. Nemovité věci jsou přímo definovány v § 119 odst. 2 občanského zákoníku, a to jako pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Věci movité v občanském zákoníku vymezeny nejsou, z čehož logicky vyplývá, že jsou jimi všechny věci v právním smyslu, které nemají charakter věci nemovité. 2.1.2 Součást věci Součást věci není samostatným předmětem občanskoprávního vztahu. Součástí věci je vše, co k ní podle povahy náleží a nemůže od ní být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Věc a její součást tvoří celek podrobený jedinému právnímu režimu. Práva a povinnosti, jejichž předmětem je konkrétní věc, se vztahují i na její součást. Součást věci přechází na nabyvatele věci, i když není výslovně uvedena ve smlouvě o převodu věci.

1

2

Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy

univerzity v Brně, 1996, str.11 - 12 2


univerzity v Brně, 1996, str.12 - 13

6

Součástí pozemku jsou porosty (keře, stromy pevně spojené kořeny s pozemkem). Ty, jakožto součást věci hlavní, sdílejí právní osud pozemku. Oddělením součásti od věci se součást stává věcí samostatnou (například oddělením plodů od stromu). Porosty lze třídit podle různých kritérií – právně významné je dělení porostů na porosty trvalé a ostatní. Ve smyslu § 120 odst. 2 občanského zákoníku není součástí pozemku stavba. 2.1.3 Příslušenství věci Podle § 121 občanského zákoníku je příslušenství věci vždy věcí samostatnou. Pokud je věc příslušenstvím, sdílí právní osud věci hlavní, převádí se tedy spolu s ní. Pokud by mohly vzniknout pochybnosti, zda bylo s hlavní věcí 3

převedeno i příslušenství, je nutné příslušenství výslovně specifikovat . Je naprosto nutné, aby příslušenství vlastnil ten, kdo vlastní věc hlavní (např. byt), ale je možné poskytnout někomu dalšímu odvozené užívací nebo nájemní vztahy k příslušenství (např. u bytu jde o vedlejší místnosti apod.).

2.2 Právní úprava věci, její součásti a příslušenství v minulosti 2.2.1 Všeobecný zákoník občanský z roku 1811 Všeobecný

občanský

zákoník

rakouský

(Allgemeines

bürgerliches

Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie - ABGB) z roku 1811, s působností ode dne 1. ledna 1812, byl základem občanského práva v habsburské monarchii po celé 19. století až do jejího zániku, u nás platil s určitými obměnami až do konce roku 1950. Zákoník byl vyhlášen 1. června 1811 patentem císaře Františka I. č. 946 Sb. z. s. s platností pro všechny neuherské země císařství.4 Právy k věcem se zabývá druhý díl zákoníku (§ 285 – 1341). 3


univerzity v Brně, 1996, str.13 4

Wikipedie, otevřená encyklopedie : Všeobecný zákoník občanský [citováno 3. prosince 2008].

Dostupný z http://cs.wikipedia.org/wiki/Všeobecný_zákoník_občanský

7

Podle §285 tohoto zákoníku: „Bytosti bez rozumu jsou určeny řádem přírody k libovolným účelům rozumných bytostí (osob), a nazývají se na rozdíl od osob, věcmi. Člověk nemůže, i kdyby s tím souhlasil, být snížen k pouhému prostředku, k věci, může však své tělesné nebo duchovní síly přislíbit jiným k dovoleným účelům. Do třídy věcí patří tedy: a) neživé předměty, b) živé, avšak bez rozumu, jako zvířata, c) projevy síly rozumných bytostí d) výlučná práva požadovat od jiných projevy síly nebo jednání opomenutí Znaky věcí podle § 285 všeobecného zákoníku občanského jsou tyto. Především je to znak negativní: Věcí je „všechno to, co je rozdílné od osoby".5 V zákoníku se striktně odděluje lidská bytost od věci. Lidské tělo není věcí. Neexistuje vlastnictví těla, zásahy do lidského těla nejsou porušením věcných práv, ale práv osobnostních. Věcmi taktéž nejsou jednotlivé části těla (např. oko) ani různé náhradní kusy spojené pevně s lidským tělem (např. zubní plomby). Věcmi mohou být až součásti oddělené od těla (např. ustřižený vlas). „Vrozená práva" nebyla věcmi ve smyslu § 285 všeobecného zákoníku občanského, neboť vrozené právo, tedy práva osobnosti nejsou rozdílná od osoby, nemohou být od ní oddělena, aniž by byla dotčena lidská důstojnost.6 V § 285 všeobecného občanského zákoníku také nalezneme znak pozitivní: Věcí je to „co slouží k užívání lidí". Na věc v právním smyslu bylo pohlíženo z hlediska hospodářské užitkovosti, musela mít určitou hodnotou. Věcí bylo to, co sloužilo k uspokojení určitých lidských potřeb, a bylo člověkem dosažitelné. Mezi věci tedy nepatřilo např. nebe, hvězdy, vzduch.

5

Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty

Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 67 6


Purkyně - Právnická fakulta, 1979, str. 68

8

Dalším znakem je samostatnost. Věc je to, co existuje samostatně a není součástí jiné věci. Pojem věci je v tomto zákoníku značně rozšířen- za věc se již nepovažuje pouze něco hmotného, ale vše co je od osoby rozlišné, z tohoto dále vyplývá dělení na věci hmotné a věci nehmotné. Podle § 292 jsou věci hmotné ty, které lze chápat smysly. Nehmotnými věcmi jsou práva. Nehmotnou věcí byl také vynález. Toto široké pojetí věci ve všeobecném občanském zákoníku bylo někdy kritizováno, ale nakonec se ukázalo, že zejména z hlediska praxe plnilo velmi účelně své poslání a umožňovalo řešit řadu otázek, které byly neřešitelné při omezení toliko na věci hmotné.7 Kromě rozdělení na hmotné a nehmotné se věci dále dělí na movité a nemovité, dělitelné a nedělitelné, zužitkovatelné a nezužitkovatelné, ocenitelné a neocenitelné. Podle § 293 všeobecného občanského zákoníku věci, které bez porušení jejich podstaty lze přenášet z místa na místo, jsou věci movité; jinak jsou nemovité. Věci, které samy o sobě jsou movité, je možno v právním smyslu pokládat za nemovité, jakmile podle zákona nebo určení vlastníka tvoří příslušenství věci nemovité. Toto ustanovení má na mysli především věci hmotné.8 Věci nehmotné jsou podle § 290 všeobecného občanského zákoníku pokládány za věci movité, pokud nejsou spojeny s držbou nemovité věci nebo nebyly zemskými zákony prohlášeny za věci nemovité. Nabývání a zánik práv k věcem movitým a věcem nemovitým je rozdílný. Za nemovité věci byly považovány pozemky. Ty byly definovány jako ohraničené části půdy s vrstvou pod povrchem, se vším, co je pod povrchem a s povrchem samotným, ke kterému patří vše, co je s pozemkem spojeno (rostliny a budovy). Tento občanský zákoník již zná příslušenství a součásti věci.

7





9

Příslušenství pozemku, i když jde o věci movité, platí za nemovité. Tak například ryby v rybníku a zvěř v lese, pokud se volně pohybují, byly považovány za věc nemovitou. Naproti tomu uloví-li se ryby v rybníku a bude-li zvěř chycena nebo skolena, jde o věci movité (§295 všeobecného občanského zákoníku).9 Dále se věci třídí na dělitelné a nedělitelné. Dělitelné věci mohou být rozděleny tak, že získané části se liší od nerozdělené věci pouze svou velikostí a množstvím, takže souhrn částí dává opět celek. Nedělitelné věci nemohou být vůbec rozděleny nebo bez zmenšení své hodnoty. Nemovitosti jsou zpravidla věci nedělitelné. Podle § 301 všeobecného občanského zákoníku jsou věci zuživatelné ty, kterých nelze obyčejně společensky užívat, aniž by byly zničeny nebo spotřebovány. Opakem těchto jsou věci nezuživatelné. Zuživatelné věci se zpravidla určují podle počtu, míry a váhy. Věci nemovité jsou vždy nezuživatelné. „Cenitelné věci jsou ty, jejichž hodnotu lze určit srovnáním s jinými věcmi v obchodním styku. K nim patří i služby, práce ruční a duševní. Naproti tomu věci, jejichž hodnotu srovnáním s jinými věcmi nelze určit, jsou necenitelné (§ 303 všeob. obč. zák.).10 V § 302 všeobecného občanského zákoníku je definována věc hromadná. Souhrn několika jednotlivých věcí, které se považují za jednu věc a bývají označovány společným jménem, tvoří věc hromadnou. Více samostatných věcí je u hromadné věci spojeno ve vyšší celek, ovšem nemizí jejich individualita (např. knihovna). Názvosloví u příslušenství a součásti věci není ve všeobecném občanském zákoníku stejné a přesné. Pod příslušenstvím rozumí také součásti věci, přírůstky a věci vedlejší. Příslušenstvím v širším smyslu, tak jak je popsáno v § 294, se rozumí také součásti věci, které nejsou samy věcmi a věci vedlejší. Součást věci není věc v právním smyslu.

9





10

Podle

§

294

všeobecného

občanského

zákoníku

se

rozumělo

příslušenstvím to, co bývá s věcí trvale spojeno. Sem patří nejen přírůstek věci, pokud není od ní oddělen, nýbrž i vedlejší věci, bez nichž hlavní věci nelze užívat nebo o kterých zákon nebo vlastník určil, aby se jich trvale k hlavní věci užívalo.11 2.2.2 Německý občanský zákoník z roku 1896 Německý občanský zákoník (Bürgerliches Gesetzbuch - BGB) jako základní právní dokument občanského práva v Německu byl schválen tehdejším Říšským sněmem 18. srpna 1896 a vstoupil v platnost 1. ledna 1900. Ve východním Německu byl v roce 1975 zrušen a opět obnoven až po znovusjednocení v roce 1990.12 Podle německého občanského zákoníku jsou věcmi jen hmotné (tělesné) předměty, což jsou movité věci a pozemky. Pojem nemovitých věcí tento zákoník nezná. Podle německého zákoníku se věci dělí na věci zastupitelné a nezastupitelné. V § 91 jsou zastupitelné věci definovány jako movité věci, které v obchodním styku bývají určeny podle počtu, míry nebo váhy. Opakem tohoto jsou věci nezastupitelné. Dále se věci dělí na zuživatelné a nezuživatelné. Zuživatelné věci jsou v § 92 definovány jako movité věci, jejichž užívání podle jejich určení spočívá v zužití nebo zcizení. Jako součástky věci se považují hmotné předměty, jež buď od přírody tvoří jednotu nebo vzájemným spojením ztratily svou samostatnost takovým způsobem, že se pokud toto spojení trvá - jeví jako celek, jako jednotná věc. Rozdíl od příslušenství spočívá ve způsobu spojení.13

11



Sochorek, Radim. Německý občanský zákoník v angličtině bezplatně ke stažení [citováno 3.

prosince 2008]. Dostupný z http://www.sochorek.cz/cz/pr/blog/1157796386-nemecky-obcanskyzakonik-v-anglictine-bezplatne-ke-stazeni.htm 13



11

Podstatné součásti jsou ty části, které svým spojením způsobují, že se vše jeví tak, že věc je ovládána jednotným účelem. Z těchto podstatných součástí nemůže chybět žádná, aniž by došlo ke ztrátě charakteru úplnosti.14 Podle § 94 jsou podstatnými součástkami pozemků věci pevně spojené se základem a půdou, zejména budovy, stejně jako výtěžky pozemku, pokud souvisí s půdou. K podstatným součástkám budovy patří věci, které byly vloženy, aby budova vůbec byla postavena. K součástkám pozemku nepatří takové věci, které se základem a půdou byly spojeny jen k přechodnému účelu, jemuž je vlastní podle jeho povahy časové omezení.15 Podle § 97 německého občanského zákoníku jsou příslušenstvím movité věci, které aniž by byly součástky věci hlaví, jsou určeny, aby sloužily hospodářskému

účelu

hlavní

věci

a

stojí

k ní

v prostorovém

poměru,

odpovídajícím tomuto určení. Věc není příslušenstvím, když se ve vzájemném styku nepovažuje za příslušenství. Není zde určeno nemovité příslušenství - pozemek může být připsán k druhému pozemku pouze jako součástka. Podle § 98 je příslušenstvím určeno sloužit hospodářskému účelu hlavní věci, a proto, jsou-li splněny další podmínky § 97, tvoří příslušenství tyto věci: 1) Budovy, jež jsou trvale zařízeny k řemeslnému provozu, zejména u mlýna, kovárny, pivovaru, továrny, a stroje určené k provozu a ostatní zařízení. 2) Při venkovském statku zařízení určené k hospodářskému provozu a dobytek, zemědělské produkty, pokud se potřebují k dalšímu vedení hospodářství, a to až do té doby, kdy se získají stejné nebo podobné produkty podle výhledu, a rovněž hnůj získaný ze statku.16

14







12

2.2.3 Československý občanský zákoník z roku 1950 Radikální zvrat v poměru k právní úpravě věci v § 285 všeobecného občanského zákoníku z roku 1811 provedl občanský zákoník ze dne 25. října roku 1950, č. 141 sb., platný od 1. ledna roku 1951, když ve svém § 23 výslovně stanovil, že „věci v právním smyslu jsou ovladatelné hmotné předměty a přírodní síly, které slouží k lidské potřebě“.17 Důvodová zpráva k tomuto ustanovení výslovně zjišťuje, že na rozdíl od dosavadního práva, podle něhož se pod pojem věci nezahrnovaly jen předměty hmotné, ale i práva jako věci nehmotné, což ,,odporuje lidovému chápání“, rozumí zákon věcmi v právním smyslu jen předměty hmotné a přírodní síly, které v důsledku technických vynálezů nové doby také slouží k ukojení lidských potřeb (například elektřina) a jsou předmětem právních poměrů upravujících hospodářský styk lidí.18 Podle § 24 občanského zákoníku je součástí věci „vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc anebo její oddělitelná část poškodila nebo podstatně znehodnotila“. Velkou změnou bylo, že podle § 25 stavba nebyla součástí pozemku - byla již samostatnou nemovitostí. V § 26 se výslovně stanoví, že pozemky a stavby, s výjimkou staveb dočasných, jsou věci nemovité.19 Příslušenství je definováno v § 27 jako „vedlejší věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby se jich s touto věci trvale užívalo“. V zákoníku se věci dělí na jednotlivě určené a druhově určené podle způsobu nabytí vlastnictví. Vlastnictví k věcem jednotlivě určeným se převádí samotnou smlouvou. U věcí druhově určených je k převodu vlastnictví třeba jejich odevzdání. 17







13

2.2.4 Československý občanský zákoník z roku 1964 Platný občanský zákoník č. 40/1964 sb., platný od 1. dubna roku 1964, vůbec neupravuje pojem věci v právním smyslu, ačkoli jeho předchůdce, občanský zákoník z roku 1950 tento pojem definoval a rozváděl.20 O věcech se zmiňuje pouze krátce v § 118 - 121. Součást věci je definována v § 120 občanského zákoníku jako „vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila“. Příslušenstvím věci je podle § 121 občanského zákoníku věc, která náleží vlastníku věci hlavní a je jím určena k tomu, aby byla s hlavní věcí trvale užívána.

20



14

3 Pozemek jako věc a jeho specifika 3.1 Pojem pozemek Pojem

pozemku

je

v našem

právním

řádu

vymezen

v souvislosti

s katastrem nemovitostí jako souborem údajů o nemovitostech v České 21

Republice . Jeho definice je obsažena v § 27 písm. a) zákona č. 344/1992 sb., o katastru nemovitostí ČR (katastrální zákon). Ta určuje pozemek jako část zemského povrchu oddělenou od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. S pozemkem je úzce spojen také pojem parcela. Ta je ve smyslu § 27 písm. b) katastrálního zákona pozemkem, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. Z těchto definic vyplývá, že vymezení pojmu pozemek je relativní (různá kritéria - různé pozemky), ovšem obsah pojmu parcela je zcela přesný. Oba pojmy jsou závislé na pojmu půda. Půda označuje část zemského povrchu. Je produktem přírodních sil a procesů, je jí omezené a konečné množství. Je velice vzácným artiklem, jelikož ji nelze vyrobit, člověk může pouze zčásti ovlivnit její vlastnosti. Je nepostradatelná pro každou lidskou činnost.

3.2 Účelová kategorizace půdy Zvláštnosti půdy, kterých je celá řada, vedly k takovému roztřídění půdního fondu České republiky, kdy pozemky přibližně stejných vlastností tvoří stejnou kategorii, která vyjadřuje optimální způsob jejich využití. Toto rozdělení se nazývá účelovou kategorizací pozemků. Nutnost účelového určení vyplývá z použitelnosti

21


univerzity v Brně, 1996, str.14

15

půdy pro různé účely, z požadavku na zajištění harmonického uspořádání území a také z požadavku na zajištění ochrany půdy jako složky životního prostředí.22 Pozemky se od sebe odlišují podle několika druhů půdy. Tyto druhy jsou charakterizovány svými vlastnostmi podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 26/2007 Sb. takto: 1) orná půda: a) pozemky na nichž se pravidelně pěstují obiloviny, okopaniny, pícniny, technické plodiny a jiné zemědělské plodiny b) pozemky které jsou dočasně zatravňovány (víceleté pícniny na orné půdě) 23

c) pařeniště, skleníky a japany, pokud jsou na orné půdě

Na tomto druhu pozemku může být podle přílohy katastrální vyhlášky postaven skleník, pařeniště, na pozemku může být zřízena školka ovocných, lesních nebo okrasných stromů, viničná školka nebo školka pro chmelovou sáď. Dále zde může být plantáž, a to semenná plantáž, plantáž energetických dřevin, vánočních stromků atd. Tento pozemek se dá také využít jako dobývací prostor, což je prostor jednoho nebo více výhradních ložisek nebo prostor jen části výhradního ložiska. Ložiskem nerostů je přírodní nahromadění nerostů. 2) chmelnice: pozemky, na nichž se pěstuje chmel Podle § 3i písm. d) zákona o zemědělství se chmelnicí rozumí zemědělsky obhospodařovaná půda, která je opatřena opěrným zařízením pro pěstování chmele a na které se pěstuje chmel. Rovněž chmelnice může mít způsob využití pozemku jako orná půda, tedy skleník a pařeniště, školka, plantáž dřevin a dobývací prostor. 3) vinice: pozemky, na kterých se pěstuje vinná réva Podle § 3i písm. c) zákona o zemědělství zemědělského zákona je vinicí zemědělsky obhospodařovaná půda, která je souvisle osázena keři vinné révy a opatřena opěrným zařízením, které musí být nainstalováno nejpozději do 2 let od výsadby.

22

Prokop, Lubomír. Účelová kategorizace pozemků. Bakalářská práce. Brno : Právnická fakulta

Masarykovy univerzity. Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva, 2008, str. 32 23


univerzity v Brně, 1996, str. 21

16

Rovněž vinice může mít způsob využití pozemku jako orná půda, tedy skleník a pařeniště, školka, plantáž dřevin a dobývací prostor. 4) zahrady:

a) pozemky, na kterých se trvale a převážně pěstuje zelenina, květiny a jiné zahradní plodiny, zpravidla pro vlastní potřebu b) pozemky souvisle osázené ovocnými stromy nebo ovocnými keři až do výměry 0,25 ha, které zpravidla tvoří souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami c) školky ovocných nebo okrasných stromů, viničné školky a školky pro chmelovou sáď

24

d) pařeniště, skleníky a japany, pokud nejsou na orné půdě

25

Podle § 3i písm. g) zákona o zemědělství je zahradou zemědělsky obhospodařovaná půda, na které se pěstuje ovoce, zelenina a okrasné, léčivé, kořeninové a aromatické rostliny pro potřebu uživatele zahrady a jeho blízkých osob. Způsoby využití tohoto druhu pozemku jsou stejné jako u předchozích druhů. 5) ovocné sady: pozemky souvisle osázené ovocnými stromy nebo ovocnými keři o výměře nad 0,25 ha Způsoby využití tohoto druhu pozemku jsou stejné jako u předchozích druhů. 6) louky: pozemky porostlé travinami, u nichž je hlavním výtěžkem seno (tráva), 26

ikdyž se nahodile spásají nebo jsou za účelem zúrodnění rozorány

Způsoby využití tohoto druhu pozemku jsou stejné jako u předchozích druhů. 7) pastviny: pozemky porostlé travinami, které jsou určeny k trvalému spásání, i 27

když se nahodile sečou

24


univerzity v Brně, 1996, str. 21 25





17

Způsoby využití tohoto druhu pozemku jsou stejné jako u předchozích druhů. 8) lesní pozemky: pozemky lesní půdy určené pro plnění funkcí lesů: a) pozemky porostlé nebo osázené dřevinami resp. porosty dřevin, jejichž hlavním účelem je vytvářet trvalý zdroj dřeva a jež slouží jiným účelům, dále prutníky, lesní školky, větrolamy, vřesoviště, jakož i dočasné holiny, i když jsou přechodně zemědělsky obdělávány nebo jinak využívány

28

b) pozemky nezalesněné, popřípadě dřevinami neporostlé, které 29

slouží pro plnění funkcí lesů c)

pozemky

nad

horní

vysokohorských oblastech

hranicí

stromové

vegetace

ve

30

Lesními pozemky se dále zabývá tzv. lesní zákon (zákon 289/1995 Sb., o lesích). 9) vodní plochy: pozemky, na nichž jsou koryta vodních toků, vodní nádrže, močály, mokřady nebo bažiny Vodními plochami se dále zabývá tzv. vodní zákon (zákon č. 254/2001 Sb., o vodách). 10) zastavěné plochy a nádvoří: a) pozemky, na nichž jsou budovy nebo rozestavěné budovy podle § 2 odst. 1 písm. b), d) a e) katastrálního zákona, včetně nádvoří, vyjma skleníku, který je v katastru evidován jako budova, postaveného na zemědělském nebo lesním pozemku, budovy postavené na lesním pozemku a budovy evidované na pozemku vodní plocha 27









18

b) společné dvory podle § 4 odst. 4 písm. c) c) zbořeniště d) vodní dílo 11) ostatní plochy: pozemky neuvedené v předcházejících druzích pozemků např. dráha, dálnice, silnice, zeleň, rekreační plocha, kulturní plocha, hřbitov, skládka (zákon o drahách, zákon o pozemních komunikacích).

3.3 Kategorizace půdy pro její oceňování Pro účely oceňování se pozemky člení na:31 1) Stavební pozemky: a) nezastavěné pozemky evidované v katastru nemovitostí v jednotlivých druzích pozemků, jež byly vydaným územním rozhodnutím určeny k zastavění b) pozemky evidované v katastru nemovitostí v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, ostatní plocha - staveniště nebo ostatní plochy, které jsou již zastavěny, ostatní plochy tvořící

jednotný

funkční

celek

se

stavbou

a

pozemkem

evidovaným v katastru nemovitostí v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří za účelem jejich společného využití a jsou ve vlastnictví stejného subjektu c) plochy pozemků skutečně zastavěné stavbami bez ohledu na evidovaný stav v katastru nemovitostí 2) Zemědělské pozemky - evidované v katastru nemovitostí jako orná půda, chmelnice, vinice, zahrada, ovocný sad, louka a pastvina, není-li územním nebo regulačním plánem předpokládáno jejich nezemědělské využití, ani není předmětem územního nebo stavebního řízení podle stavebního zákona. 3) Lesní pozemky - lesní pozemky evidované v katastru nemovitostí a zalesněné nelesní pozemky 4) Vodní nádrže a vodní toky: a) pozemek vodní plochy - pozemek s vodním dílem, kromě pozemku rybníku a malé vodní nádrže a dále pozemek evidovaný 31

§ 9 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku

19

v katastru nemovitostí jako vodní plocha, na němž je koryto vodního toku, předtím neuvedená vodní nádrž a zamokřená plocha32 b) rybník - uměle vytvořená vodní nádrž, určená především k chovu ryb, s přírodním dnem a technickou vybaveností nutnou k regulaci vodní hladiny33 c) malá vodní nádrž - uměle vytvořená nádrž s objemem do 2 mil. m3 po hladinu ovladatelného prostoru, s největší hloubkou 9 m, měřeno na pevné dno a stoletým průtokem v profilu hráze do 60 m3/s nebo u nádrží s umělým přívodem vody nesmí přesáhnout součet stoletého průtoku z vlastní vodní nádrže a kapacity přivaděče) 5) Jiné pozemky - např. hospodářsky nevyužitelné pozemky a neplodná půda, jako je roklina, mez s kamením, ochranná hráz, močál a bažina

3.4 Vlastnické právo k pozemkům Vlastnictví je jedním ze základních lidských práv, které je zaručeno v Ústavě. Článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanovuje: „Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.“ Vlastnické

právo

je

základním

věcným

právem,

které

je

jedno

z nejdůležitějších pro existenci a fungování společnosti. Vlastnictví se dále věnuje zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Vlastnictví zároveň zavazuje, nesmí být proto zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru zakotvenou zákonem.

Obsah

vlastnického

práva

se

zpravidla

vymezuje

tím,

že

32

§ 2 písm. g) vyhlášky č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb.

33

§ 2 písm. h) vyhlášky č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb.

20

k subjektivnímu právu vlastnickému náleží oprávnění věci užívat, disponovat s ní a 34

držet ji (latinsky ius utendi, ius disponendi, ius possidendi).

Subjektem vlastnického práva může být fyzická i právnická osoba. U některých pozemků však existuje určité zúžení podle ustanovení čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod - subjektem vlastnického práva u nich může být jen stát, obce nebo určená právnická osoba. Pozemek se může nacházet ve výlučném vlastnictví fyzické nebo právnické osoby

nebo

ve

vlastnictví

více

subjektů

-

podílové

spoluvlastnictví

a

spoluvlastnictví manželů (tzv. společné jmění manželů). Vlastnické právo lze nabýt originálně, tj. např. zhotovením věci, nebo derivativně, což je např. dědictvím, kupní či darovací smlouvou. Vlastnické právo může zaniknout v důsledku projevu vůle dosavadního vlastníka (na základě smlouvy, opuštěním věci, spotřebováním a zničením) anebo nezávisle na vůli dosavadního vlastníka (zánikem věci, ztrátou věci, smrtí vlastníka, vydržením, rozhodnutím státního orgánu – vyvlastnění, propadnutí majetku, prodej věci v rámci výkonu rozhodnutí, rozhodnutí o neoprávněné stavbě).35 3.4.1 Kupní smlouva Nejčastějším způsobem nabývání vlastnictví k pozemkům je kupní smlouvou. Ta je upravena v § 588 - 610 občanského zákoníku. Kupní smlouva je typickým závazkovým smluvním právním vztahem, který se uzavírá za účelem převodu vlastnictví z prodávajícího na kupujícího. U kupní smlouvy na pozemky je důležité, aby měla písemnou formu a stanovené náležitosti jakými jsou např. vymezení předmětu koupě, kupní cena a přesně označené subjekty smluvního vztahu. Vlastnické právo na kupujícího musí být vloženo do katastru nemovitostí. U kupní smlouvy týkající se pozemků se setkáváme s vedlejšími ujednáními. Je to především předkupní právo. Jde o možnost ve smlouvě

34

Karfík, Zdeněk - Karfíková, Marie - Spáčil, Jiří. Pozemky a právo. Praha : Orac, 2001, str. 23

35

Fiala, Josef a kol. Občanské právo hmotné. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta,

2004, str. 97

21

dohodnout, že kupující, pokud bude chtít koupenou věc v budoucnu prodat, ji 36

nabídne nejprve zpět původnímu prodávajícímu. 3.4.2 Darovací smlouva

Právní úprava darovací smlouvy vychází z ustanovení § 628 a násl. o.z. Darovací smlouvou dárce bezplatně přenechává pozemek obdarovanému a obdarovaný tento návrh přijímá. Citovaná ustanovení občanského zákoníku určují, že je-li předmětem daru pozemek, musí být darovací smlouva písemná, a neplatná je taková darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti. K pojmovým znakům darovací smlouvy jako dvoustranného právního úkonu patří

předmět

darování,

bezúplatnost

převodu

vlastnického

práva

a

37

dobrovolnost.

Darovací smlouva je využívána zejména ve vztahu mezi příbuznými. Dárce se může domáhat vrácení daru, chová-li se obdarovaný k němu nebo členům rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Obdarovaný může vrátit dar pouze v případě, že dárce při nabídce daru neupozornil obdarovaného na vady, o nichž věděl. 3.4.3 Směnná smlouva Směna (výměna) je právním vztahem, který vzniká na základě smlouvy, v němž mají účastníci právo i povinnost vyměnit si vzájemně věc za věc 38

(eventuálně věc za právo, právo za právo apod.).

Pokud jsou hodnoty směňovaných věcí ve výrazném nepoměru, je možné uzavřít smlouvu smíšenou (např. kombinace smlouvy kupní se smlouvou směnnou).

36


37


38


22

3.4.4 Jiné smlouvy Dalšími smlouvami, na jejichž základě dochází k převodu vlastnického práva, jsou dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a dohody o zrušení a vypořádání společného jmění manželů. 3.4.5 Dědění Problematika dědění je upravena v ustanovení § 460 a násl. o.z. Z ustanovení § 460 vyplývá, že k přechodu vlastnického práva k pozemku dochází bezprostředně v okamžiku smrti fyzické osoby. Shodné účinky jako smrt fyzické 39

osoby má i její prohlášení za mrtvou rozsudkem soudu.

Soud prohlásí za mrtvou nezvěstnou fyzickou osobu, dá-li se se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije. 3.4.6 Rozhodnutí státního orgánu V těchto případech se nabývá vlastnické právo dnem určeným v rozhodnutí, není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí (např. rozhodnutí soudu při zrušení a 40

vypořádání podílového spoluvlastnictví, vyvlastnění).

3.5 Věcná práva k cizím pozemkům Práva k cizím pozemkům jsou součástí práv věcných. Dávají oprávněnému určitou možnost chování (oprávnění) k cizímu pozemku bez zřetele k tomu, kdo je jejich vlastníkem. Tyto práva jsou obsaženy v občanském zákoníku. Jsou to: a) věcná břemena (§ 151 odst.n až odst. p) b) zástavní právo a podzástavní právo (§ 152 až § 174) Dnešní právní úprava se týká nemovitostí obecně. Z hlediska historického vývoje je ve vazbě na pozemkové právo třeba zdůraznit, že např. věcná břemena

39


40


2004, str. 38

23

se vázala právě k pozemkům

41

(služebnosti k zemědělským pozemkům - např.

právo chodit po cizím pozemku). I v současné době je pozemek jedním z nejčastějších předmětů věcných práv k věci cizí. 3.5.1 Věcná břemena Skutečnost, že jeden a tentýž pozemek může sloužit více účelům, je v případě, že tyto účely realizují různé subjekty, příčinou souběžného užívání 42

pozemku více subjekty

- tímto souběžným užíváním pozemku uživatelem

hlavním a uživateli vedlejšími je věcné břemeno. Věcné břemeno omezuje vlastníka pozemku ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Oprávněný (vlastník určité nemovitosti či určitá osoba) pak může vyžadovat stanovené chování povinného subjektu (FO, PO i stát) . Věcná břemena jsou upravena především v § 151 občanského zákoníku, ovšem některá pravidla týkající se věcných břemen lze nalézt i ve zvláštních předpisech (např. stavební zákon, vodní zákon). Ke vzniku věcných břemen dochází: a) ze zákona b) rozhodnutím příslušného orgánu (stavební úřad, pozemkový úřad, soud) c) písemnou smlouvou d) dohodou dědiců v dědickém řízení e) na základě závěti f) vydržením K zániku věcného břemene může dojít:

41



Pekárek, Milan - Průchová, Ivana. Pozemkové právo. Brno : Masarykova univerzita. Právnická

fakulta, 1996, str. 115

24

a) ze zákona (nastanou-li trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby) b) rozhodnutím příslušného orgánu (stavební úřad, pozemkový úřad, soud) c) smlouvou d) smrtí nebo jiným zánikem oprávněné osoby e) splynutím břemene a oprávněného subjektu f) uplynutím doby (pokud je břemeno zřízeno na dobu určitou) g) splněním rozvazovací podmínky Promlčení věcného břemene: ve smyslu § 109 občanského zákoníku se právo odpovídající věcnému břemeni promlčuje, není-li po dobu deseti let vykonáváno.

43

Vznik a zánik věcného břemene se vyznačuje v katastru nemovitostí - a to na listu vlastnictví povinného i oprávněného formou vkladu či záznamu. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. 3.5.2 Zástavní a podzástavní právo Zástavní právo plní funkci zajišťovacího prostředku (slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství) a funkci uhrazovací. Předpokladem vzniku zástavního práva je platný zajišťovaný závazek.

44

Jedná se tedy o právo

akcesorické. Je možné ho zřídit i k zajištění teprve budoucí pohledávky či pohledávky spojené s určitou podmínkou. Zástavní právo je obecně upraveno v § 151 občanského zákoníku a § 297 obchodního zákoníku. Subjekty zástavního práva jsou zástavní věřitel (věřitel zajišťované pohledávky), dlužník a zástavní dlužník (zástavce), kterým bývá samotný dlužník, ale může to být i osoba od dlužníka odlišná.

43




univerzity v Brně, 1996, str.79

25

Obsahem zástavního práva je právo věřitele domáhat se uspokojení ze zastavené věci v případě, že zajištěný závazek nebyl řádně a včas splněn. 45

Povinností zástavního dlužníka je strpět realizaci zástavního práva k zástavě. Ke vzniku zástavního práva dochází: a) písemnou smlouvou b) dohodou dědiců v dědickém řízení c) rozhodnutím soudu d) ze zákona K zániku zástavního práva dochází: a) zánikem zajištěné pohledávky b) zánikem zástavy (nelze u pozemků) c) složením ceny zastavené věci zástavcem zástavnímu věřiteli d) vzdáním se zástavního práva zástavním věřitelem

e) uplynutím doby (pokud bylo zástavní právo zřízeno na dobu určitou) Pokud zajištěná pohledávka nebyla splněna včas, dochází k uspokojení ze zástavy - a to veřejnou dražbou nebo soudním prodejem zástavy. Samostatným druhem zástavního práva je tzv. právo podzástavní, které 46

vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem.

Je upraveno v §

151 občanského zákoníku.

3.6 Nájem pozemků Občanský zákoník upravuje nájem jednak obecně, tj. vznik, práva a povinnosti subjektů daného vztahu, způsoby jeho zániku, jednak jednotlivé druhy nájemních vztahů, a to nájem bytů, nájem jiných obytných místností v zařízení určených k trvalému bydlení, podnikatelský nájem movitých věcí a odkazuje dále na zvláštní úpravu nájmu a podnájmu nebytových prostor obsaženou ve zvláštním

45




2004, str. 51

26

zákoně č. 116/1990 Sb. Úprava obecná se používá všude tam, kde není dána úprava speciální týkající se jednotlivých druhů nájemních vztahů.

47

Účastníky nájemní smlouvy jsou osoby fyzické, právnické i stát - a to na straně pronajímatele i nájemce. Pronajímatel je většinou vlastníkem, ale může jím být i někdo jiný, pokud má dispozice s danou nemovitostí. Pojmovými znaky nájemní smlouvy jsou: a) přenechání užívání nebo braní užitků z věci b) určení věci c) dočasnost d) úplatnost - sjednání odměny (nájemného) Podle § 664 občanského zákoníku je pronajímatel povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání. V tomto stavu je pronajímatel povinen udržovat věc, a to na svůj náklad. Naopak podle § 665 je nájemce oprávněn užívat věc způsobem stanoveným ve smlouvě, přiměřeně povaze a určení věci. Pronajímatel je oprávněn požadovat přístup k věci za účelem kontroly, zda nájemce užívá věc řádným způsobem. Nájemce je oprávněn dát pronajatou do podnájmu, nestanoví-li nájemní smlouva jinak.

48

Podnájem je tedy právní vztah odvozený od základního

nájemního vztahu. Změny na věci je nájemce oprávněn provádět jen se souhlasem pronajímatele.

49

Nájemce je na druhou stranu povinen potřebu oprav pronajímateli

bez zbytečného odkladu oznámit. Nájemce není povinen platit nájemné, pokud pro vady věci, které nezpůsobil, nemohl pronajatou věc užívat dohodnutým způsobem. Nájemní

vztah

lze

skončit

dohodou,

uplynutím

doby,

výpovědí,

odstoupením (ze strany nájemce či pronajímatele) a také v případě, že dojde ke zničení pronajaté věci.

47


2004, str. 65, 66 48

§ 666 odst. 1 zákona č 40/1964 sb., občanský zákoník

49

§ 667, odst. 1 zákona č 40/1964 sb., občanský zákoník

27

Při skončení nájmu je nájemce povinen vrátit pronajatou věc ve stavu odpovídajícím sjednanému způsobu užívání. Povinností pronajímatele je věc od nájemce převzít.

28

4 Součásti a příslušenství pozemku 4.1 Součásti pozemku Podle § 120 odst. 1 občanského zákoníku jsou součástí věci, které k věci hlavní podle její povahy náleží a nemůžou být odděleny, aniž by se tím věc znehodnotila. Jak vyplývá z výše popisované povahy stavby jako samotné věci, je současný občanský zákoník založen na právní konstrukci, že stavba není součástí pozemku. Jedná se o samostatné nemovité věci, které sledují vlastní právní osud. Novela

občanského

zákoníku

č.

509/1991

Sb.

předchází

výkladovým

pochybnostem výslovným zakotvením uvedené zásady (§ 120 odst. 2 občanského zákoníku). Součást věci nemůže být samostatnou věcí v právním slova smyslu. Hlavní věc a její součásti tvoří jeden nedělitelný celek. Nelze platně převést vlastnické právo k věci bez jejích součástí a naopak je neplatnou i smlouva o samostatném převodu součásti, aniž by byla převáděna věc jako celek (převody zpevněných ploch, tenisových dvorců, půdní vestavby apod.). Na druhé straně není třeba v kupní smlouvě uvádět, že nemovitost je převáděna včetně součástí, ani není třeba součásti nemovitosti výslovně uvést, neboť součást přechází na nabyvatele bez dalšího a sleduje osud převáděné věci.50 Součástí pozemku jsou vždy trvalé porosty. Dále jsou to zahradní úpravy, např. jezírka, dlažby, zpevněné plochy, např. parkoviště, silážní žlab, tenisové dvorce, venkovní úpravy nebo meliorační zařízení umístěná pod povrchem země, prostor pod a nad povrchem země. Podle Nejvyššího soudu nelze v některých případech jednoznačně určit, kdy jde o věc samostatnou a kdy o součást pozemku. Vždy bude potřeba zvážit, zda může být stavba samostatným předmětem a kdy pouze součástí. Pokud však jde o zpevněnou plochu, lze vyjít z rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 26. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1414/97, publikovaného v Právních rozhledech č. 1/2000, ve kterém se uvádí: "Podle § 2 odst. 3 zák. č. 344/1992 Sb. (katastrální 50

Pejšek, Vít. Součásti a příslušenství nemovitosti [citováno 2. června 2008]. Dostupný z

http://pravniradce.ihned.cz/c4-10077440-21912820-F00000_d

29

zákon), ve znění zák. č. 89/1996 Sb., se pozemky člení podle druhů na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Podle charakteristiky druhu pozemků pro účely katastru nemovitostí - Příloha 1 k vyhl. č. 190/1996 Sb., kterou se provádí katastrální zákon, jsou 'ostatní plochy' vymezeny jednak negativně jako pozemky neuvedené v předcházejících druzích pozemků (bod 1. přílohy), jednak pozitivně charakterem způsobu využití podle bodu 2. přílohy. Pod tímto bodem jsou jako druhy pozemku - ostatní plochy mj. uvedeny dráhy, dálnice, silnice, ostatní komunikace, sportoviště, hřbitovy, manipulační plochy. Ostatní komunikace jsou pak blíže charakterizovány jako místní a účelové komunikace včetně parkovacích ploch, veřejných prostranství, chodníků a parkových cest. Uvedené pojmy tak představují určitou kvalitu pozemku, jsou názvy pro druh pozemku (v daném případě ostatní plochu) a představují určité ztvárnění či zpracování (zejména stavební činností) povrchu pozemku. Nemohou tedy být současně pozemkem a současně stavbou ve smyslu občanskoprávním jako dvě rozdílné věci, které by mohly mít rozdílný právní režim či osud; nelze je od pozemku oddělovat..."51

4.2 Příslušenství pozemku Podle § 121 odst. 1 občanského zákoníku jsou příslušenstvím věci, které náležejí vlastníkovi věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s věcí hlavní trvale užívány. Za příslušenství se tedy považují věci samostatné, které by samy o sobě mohly mít vlastní právní osud, ale z rozhodnutí vlastníka jsou trvale funkčně spojeny s jinou samostatnou věcí - s věcí hlavní. Příslušenství představované nemovitou stavbou je funkčně spjato buď s pozemkem nebo s jinou nemovitostí. Za příslušenství pozemku se považuje např. studna z betonových skruží, příslušenstvím nemovité stavby se může stát např. vedle stojící stodola. Znamená to, že studna z betonových skruží i stodola jsou samostatnými nemovitými věcmi, které mohou být samostatně převáděny, ale vzhledem k funkčnímu spojení s jinými nemovitostmi jsou označovány jako 51



30

příslušenství. Předpokladem je vlastnické právo jednoho vlastníka k věci hlavní i k příslušenství. Dojde-li k převodu věci hlavní bez příslušenství nebo k převodu příslušenství bez věci hlavní na jinou osobu, právní povaha příslušenství zaniká.52 Rozdíl mezi součástí a příslušenstvím věci hlavní je tedy v tom, jedná-li se o samostatnou věc v právním slova smyslu nebo ne. Součást věci hlavní pak sleduje její právní osud a stává se předmětem převodu, aniž by tato vůle účastníků převodu musela být ve smlouvě projevena. Příslušenství věci hlavní sledovat osud věci nemusí a účastníci převodu by ve smlouvě měli doplnit, že k převodu dochází s veškerým příslušenstvím. Jinak se stane, že nabyvatel získá do vlastnictví pouze věc hlavní, čímž zanikne spojení v rukou jednoho vlastníka a příslušenství bude nadále vlastnictvím převodce.

4.3 Součásti a příslušenství a při převodu majetku Jde-li o součást věci je samozřejmostí, že při prodeji či vracení majetku, je součást věci prodána se stavbou hlavní. Jedná-li se ovšem o příslušenství věci, musí tento objekt být uveden a přesně popsán ve smlouvě či předávacím protokolu. V tomto směru však nejde o ustálenou judikaturu, neboť v rozsudku Nejvyššího soudu ze 4. 7. 1985 , sp. zn. 4 Cz 25/85, publikované pod č. 7 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek v roce 1987 je vyjádřen názor, že „příslušenství věci může být převedeno na nového nabyvatele, a to buď zároveň s věcí hlavní, nebo nezávisle na tomto převodu. Naproti tomu Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 28 Cdo 133/2001, publikovaném v souboru pod C 678, zaujal odchylný právní názor prezentovaný právní větou: „Při převodu vlastnictví sdílí příslušenství právní osud věci hlavní, bez zřetele k tomu, jestli účastníci smlouvy v

52



31

ní toto příslušenství identifikovali. Proto je před převodem majetku a následným sepsáním smlouvy důležité, za tím účelem provést potřebná skutková zjištění.53 V praxi je důležité odpovědět si na otázku, které výsledky stavební činnosti lze považovat za stavby ve smyslu občanského práva, tedy za samostatné věci, a které jsou pouhými součástmi pozemku. Toto bylo v judikatuře opakovaně řešeno. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 31. 1. 1990, sp. zn. 3 Cz 3/90, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/92, vychází z toho, že „…součástí pozemku ve smyslu ustanovení § 120 ObčZ jsou rovněž venkovní úpravy (opěrné zdi, dlažby a obruby, vodovodní a kanalizační přípojky, květinová jezírka, venkovní předložené schody … a další)“. Pro vysvětlení rozdílu mezi součástí pozemku a samostatnou stavbou využijeme objekt terasa. Při řešení problému zda je terasa součástí pozemku nebo je samostatnou stavbou se naskýtá zásadní otázka, zda se u vybrané terasy jedná o venkovní úpravu či ne. Z předchozího textu je jasné, že jedná-li se o venkovní úpravu je terasa součástí pozemku. Řešíme-li toto například při stavbě na cizím pozemku, je důležité rozhodnout o jaký druh stavební činnosti se jedná. Podle § 119 odst. 2 ObčZ jsou nemovitostmi pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Jde tedy o to, zda je terasa spojena pevným základem či nikoli – je tedy důležité podrobné prostudování stavební dokumentace, která nám s tímto pomůže. Co se týče postihnutí této problematiky, uvádím příklad ze soudní praxe. Soud prvního stupně rozsudkem uložil žalovaným povinnost „odstranit na vlastní náklady věci umístěné na zpevněné ploše před blíže označeným domem č. 316, a to pergolu, schody z terasy na přilehlou zahradu, schody za domem vedoucí na terasu, a cirkulárku“, a dále „zdržet se užívání pozemku parc. č. 221 v katastrálním

53

Klika, Pavel. Terasa vytvořená vnější úpravou je součástí pozemku, nikoli samostatnou stavbou

[citováno 7. prosince 2008]. Dostupný z http://www.fce.vutbr.cz/veda/dk2004texty/pdf/07_Soudni%20inzenyrstvi/7_01_Soudni%20inzenyrst vi/Klika_Pavel.pdf

32

území S. k rekreačním účelům, tj. zejména užívat jej k posezení, umisťování bazénu, stolu, židlí, lavice a slunečníku“.54 Soud prvního stupně v tomto případě vyšel z toho, že terasa přiléhající k domu č. 316, který patří žalovanému, není součástí tohoto domu, jak tvrdí žalovaní, ale jde o venkovní úpravu , která se spojením se zemí stala součástí pozemku parc. č. 221, jehož vlastníkem je žalobkyně. Odvolací soud k odvolání žalovaných rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem o tom, že terasa není součástí domu , a že se jedná pouze o určitou úpravu povrchu, o jeho zpevnění s tím, že i takto upravená plocha stále náleží vlastníkovi pozemku. Z tohoto vyplývá, že soud prvního stupně rozhodl správně. Žalovaní podali návrh, aby k řešení otázky charakteru terasy odvolací soud připustil dovolání, ten však tomuto nevyhověl s odůvodněním, že o charakteru terasy nevznikají žádné pochybnosti. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, chyběla jim však základní podmínka přípustnosti dovolání podle § 239 odst. 2 OSŘ. Předpokladem přípustnosti dovolání totiž je, aby řešená právní otázka byla otázkou zásadního významu. Žalovaní pokládali za zásadní právní význam otázku charakteru sporné terasy, což již bylo v souladu s existující judikaturou řešeno.

54

Klika, Pavel. Terasa vytvořená vnější úpravou je součástí pozemku, nikoli samostatnou stavbou

[citováno 7. prosince 2008]. Dostupný z http://www.fce.vutbr.cz/veda/dk2004texty/pdf/07_Soudni%20inzenyrstvi/7_01_Soudni%20inzenyrst vi/Klika_Pavel.pdf

33

5 Závěr Úkolem této práce je vysvětlit pozemek, jeho součásti a příslušenství jako věc. Hned na začátku práce jsem se snažila vysvětlit pojem věc, součást a příslušenství ve shodě s platnou právní úpravou, poté i ve srovnání s úpravou v předchozích zákonících - počínaje obecným občanským zákoníkem rakouským z roku 1811. V dalších kapitolách jsem se věnovala vysvětlení pojmu pozemek a jeho specifikům jakými je např. rozdělení druhů pozemků. Dále jsem zde popsala vlastnická práva k pozemkům a jednotlivé způsoby jejich nabývání, věcná práva k cizím pozemkům a také jsem se lehce dotkla tématu nájem pozemků. V závěru jsem se snažila vysvětlit pojem součásti a příslušenství pozemku. Během práce jsem se ujistila o skutečnosti, že pojem pozemek, stejně jako jeho součásti a příslušenství, jsou v právní úpravě vcelku dostatečně definovány. Dále jsem se přesvědčila o důležitosti pozemku nejen v současnosti, ale i v dobách minulých, kdy již byl pojem pozemek nejen definován, ale i dále rozváděn. Díky této práci jsem získala ucelený přehled o pozemcích, jejich specificích, součástech a příslušenství.

34

6 Summary The goal of this thesis is to explain the concept of land, its part and accessory as a thing. In beginning I tried to explain the concept of land, its part and accessory in accordance with current legal regulation, then also with legal regulation in the past - since Austrian Civil Code enacted in 1811. Following chapters are dedicated to explanation of the concept of land and its specifics such as categorization of land. Next I described real property rights and ways of acquisition of property, legal interests of land and also I dealt briefly with rental of land. Finally I dealt with concept of part and accessory of land. Thanks to this thesis I acquired solid overview of land, its specifics, part and accessory.

35

7 Použitá literatura Průchová, I. Základní pojmy a instituty pozemkového práva. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity v Brně, 1996 Vašečka, Jan. Věc v právním smyslu v historickém pohledu. Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně - Právnická fakulta, 1979 Karfík, Zdeněk - Karfíková, Marie - Spáčil, Jiří. Pozemky a právo. Praha : Orac, 2001 Fiala, Josef a kol. Občanské právo hmotné. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 2004 Dudová, Jana. Pozemkové právo. Ostrava : KEY Publishing, 2007 Káňová, Naděžda. Pozemek a katastr nemovitostí. Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, 1997 Ostatní prameny: Pejšek,

Vít.

Součásti

a

příslušenství

nemovitosti.

Dostupný

z

http://pravniradce.ihned.cz/c4-10077440-21912820-F00000_d Klika, Pavel. Terasa vytvořená vnější úpravou je součástí pozemku, nikoli samostatnou stavbou. Dostupný z http://www.fce.vutbr.cz/veda/dk2004texty/pdf/07_Soudni%20inzenyrstvi/7_01_Sou dni%20inzenyrstvi/Klika_Pavel.pdf Právní předpisy a judikatura: Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 23/1991 Sb., Listina základních práv a svobod Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě

36

Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 946/1811 Sb., obecný zákoník občanský Německý občanský zákoník z roku 1896 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.1999, sp.zn. 2 Cdon 1414/1997 Vyhláška č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb.

37

MASARYKOVA UNIVERZITAV BRNĚ PRÁVNICKÁ FAKULTA KATEDRA PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A POZEMKOVÉHO PRÁVA

Recommend Documents