MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav
Andrea NOGOVÁ
EUROREGION GLACENSIS, PŘÍKLAD ČESKO-POLSKÉ PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE
Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. RNDr. Václav Toušek, CSc. Brno 2008
Jméno a příjmení autora:
Andrea Nogová
Název bakalářské práce:
Euroregion Glacensis, příklad česko-polské přeshraniční spolupráce
Název v angličtině:
Euroregion Glacensis, example of Czech-Polish cross border cooperation
Studijní obor (směr):
humánní geografie
Vedoucí bakalářské práce:
doc. RNDr. Václav Toušek, CSc.
Rok obhajoby:
2008
Anotace v češtině: Stěžejním tématem této bakalářské práce je přeshraniční spolupráce v rámci Euroregionu Glacensis a na česko-polském pohraničí obecně. Pozornost je ale zaměřena i na charakteristiku tohoto typu spolupráce jak z hlediska jejího historického vývoje v Evropě a České republice, tak regionálně na základě rozdělení pohraniční ČR podle sousedících států, se zaměřením na již zmiňované příhraniční oblasti ČR s Polskem. Cílem je identifikovat silné a slabé stránky česko-polského pohraničí prostřednictvím geografických analýz a poskytnout specifický pohled na problémy a možnosti místní přeshraniční spolupráce pomocí dotazníkového šetření, které bylo provedeno na místních obecních úřadech. Součástí práce je i zhodnocení budoucích očekávání od tohoto typu spolupráce. Anotace v angličtině: The main topic of this bachelor´s work is to describe the cross-border cooperation within euroregion Glacensis and the Czech-Polish borderland. This paper is focused also on the characteristics of this kind of cooperation both from the point of view of its historical developement in Europe and the Czech Republic and on the basis of the division of the Czech borderland according to neighbouring states, focusing on the Czech-Polish border. The aim is to identify strong and weak points of the defined region using geographical analyses. The specific result is given by a questionnaire survey that was performed in the municipalities throughout the defined region. The last part of this work evaluates future expectations of this kind of cooperation. Klíčová slova v češtině: euroregiony, přeshraniční spolupráce, česko-polské pohraničí, Euroregion Glacensis Klíčová slova v angličtině: euroregions, cross-border cooperation, Czech-Polish borderland, Euroregion Glacensis
Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Student: Studijní program: Studijní obor:
Andrea Nogová Geografie a kartografie Geografie
Ředitel Geografického ústavu PřF MU Vám ve smyslu Studijního a zkušebního řádu MU určuje bakalářskou práci s tématem:
Euroregion Glacensis, příklad česko-polské přeshraniční spolupráce Euroregion Glacensis, example of Czech-Polish cross border cooperation Zásady pro vypracování: 1. Přehled české litetury ke studované problematice. 2. Počátky vzniku euroregionů. 3. Euroregiony, jejichž součástí je území ČR (stručně). 4. Česko- polské euroregiony. 5. Metodika výzkumu v Euroregionu Glacensis. 6. Hlavní poznatky z výzkumu. 7. Očekávání od další česko-polské spolupráce.
Rozsah grafických prací:
podle potřeby
Rozsah průvodní zprávy:
cca 30-40 stran
Seznam odborné literatury: Jeřábek, M., Dokoupil, J., Havlíček, T. a kol. (2004): České pohraničí. Bariéra nebo prostor zprostředkování? Academia, Praha 296 stran Další publikace autorů: • Jeřábka (česko-saské pohraničí), • Dokoupila (česko-bavorské pohraničí), • Havlíčka (česko-rakouské pohraničí), • S.Řeháka a M.Haláse (česko-slovenské pohraničí) • P. Wilama a J. Havrlanta (česko-polské pohraničí). Neopomentě ani poznatky z výzkumů A. Vaishara.
Vedoucí bakalářské práce: Datum zadání bakalářské práce: Datum odevzdání bakalářské práce:
doc. RNDr. Václav Toušek, CSc. září 2007 do 16. května 2008
RNDr. Vladimír Herber, CSc. pedagogický zástupce ředitele ústavu
Prohlašuji tímto, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením doc. RNDr. Václava Touška, CSc. a uvedla v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další zdroje.
V Brně dne vlastnoruční podpis autora
Na tomto místě bych ráda poděkovala panu doc. RNDr. Václavu Touškovi, CSc. za metodické vedení a rady, které mi udělil v souvislosti s vypracováním této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat Jiřině Jeřábkové ze sekretariátu euroregionu Glacensis za poskytnutí informačních materiálů o přeshraniční spolupráci v rámci této struktury.
OBSAH 1 ÚVOD.............................................................................................................................9 1.1 Cíle práce...............................................................................................................9 1.2 Vymezení a stručná charakteristika území............................................................9 2 PŘEHLED ČESKÉ LITERATURY KE STUDOVANÉ PROBLEMATICE.............11 2.1 Euroregiony v literatuře.......................................................................................11 2.2 Publikace o českém pohraničí jako celku............................................................11 2.3 Publikace dle jednotlivých úseků státní hranice..................................................12 3 POČÁTKY VZNIKU EUROREGIONŮ.....................................................................14 3.1 Definice euroregionu a první struktury............................................................... 14 3.2 Vznik AEBR (Association of European Border Regions).................................14 3.3 Iniciativy EU a AEBR.........................................................................................15 3.3.1 Programy a iniciativy EU...........................................................................16 3.3.2 Projekty a iniciativy AEBR a spol..............................................................19 4 EUROREGIONY V ČESKÉ REPUBLICE.................................................................20 4.1 Vznik euroregionů v ČR......................................................................................20 4.2 Představení českých euroregionů a jejich činnosti..............................................22 4.2.1 Euroregiony na česko-německé hranici......................................................22 4.2.2 Euroregiony na česko-rakouské hranici.................................................... 23 4.2.3 Euroregiony na česko-slovenské hranici....................................................23 4.2.4 Trilaterální spolky.......................................................................................23 4.2.5 Závěr...........................................................................................................24 5 ČESKO-POLSKÉ EUROREGIONY.......................................................................... 25 5.1 Charakteristika česko-polského pohraničí...........................................................25 5.1.1 Teoretické modely......................................................................................25 5.1.2 Dělení dle kritérií........................................................................................28 5.2 Česko-polské euroregiony...................................................................................30 5.2.1 Euroregion Nisa – Neisse – Nysa...............................................................30 5.2.1.1 Základní charakteristika................................................................... 30 5.2.1.2 Hlavní cíle euroregionu Nisa – Neisse – Nysa.................................31 5.2.2 Euroregion Praděd – Pradziat.....................................................................31 5.2.2.1 Základní charakteristika................................................................... 31 5.2.2.2 Hlavní cíle euroregionu Praděd – Pradziat......................................32 5.2.3 Euroregion Silesia ..................................................................................... 33 5.2.3.1 Základní charakteristika................................................................... 33 5.2.3.2 Hlavní cíle euroregionu Silesia.........................................................34 5.2.4 Euroregion Těšínské Slezsko - Śląsk Cieszyński.......................................34
5.2.4.1 Základní charakteristika....................................................................34 5.2.4.2 Hlavní cíle euroregionu Těšínské Slezsko.........................................35 5.2.5 Euroregion Beskydy...................................................................................35 5.2.5.1 Základní charakteristika...................................................................35 5.2.5.2 Hlavní cíle euroregionu Beskydy..................................................... 36 5.2.6 Euroregion Glacensis..................................................................................36 5.3 Srovnání činnosti euroregionů.............................................................................37 5.3.1 Bilaterální spolky....................................................................................... 37 5.3.2 Trilaterální spolky...................................................................................... 38 6 METODIKA VÝZKUMU V EUROREGIONU GLACENSIS.................................. 39 7 HLAVNÍ POZNATKY Z VÝZKUMU....................................................................... 40 7.1 Euroregion Glacensis.......................................................................................... 40 7.1.1 Založení euroregionu a jeho členové......................................................... 40 7.1.2 Struktura euroregionu Glacensis................................................................ 41 7.2 Charakteristiky regionu...................................................................................... 42 7.2.1 Charakteristika české části regionu z hlediska jeho dalších rozvojových aktivit.....................................................................................42 7.2.2 Vývoj přeshraniční spolupráce v euroregionu Glacensis...........................45 7.2.2.1 1989 – 1996.......................................................................................45 7.2.2.2 1996 – 2006.......................................................................................46 7.2.2.3 Období 2007 – 2013..........................................................................47 7.3 Hlavní poznatky z výzkumu................................................................................48 8 OČEKÁVÁNÍ OD DALŠÍ ČESKO-POLSKÉ SPOLUPRÁCE................................. 53 9 POUŽITÁ LITERATURA...........................................................................................55 9.1 Publikace a články...............................................................................................55
1 ÚVOD 1.1 Cíle práce Cíle mojí práce vycházejí ze současného stavu české literatury, věnující se problematice euroregionů. Publikační činnost českých geografů, sociologů i ekonomů je v otázkách přeshraniční spolupráce sice bohatá, ale velice nerovnoměrně rozložená. Existují části hranice, o kterých se nepíše prakticky vůbec. Jednou z nich je právě území euroregionu Glacensis. Hlavním záměrem mojí bakalářské práce je proto představit toto opomíjené území jako celek a přiblížit místní aktivity přeshraniční spolupráce. Vstupní hypotézou je potom pozitivní vliv tohoto typu interakce na rozvoj společenských i hospodářských aktivit místních společenství. Moje práce začíná právě u publikací, které se snažím přehledně klasifikovat podle toho, kterému úseku hranice se věnují a upozornit tak na možná témata dalších prací. Následující kapitola pojednává o historii přeshraniční spolupráce v Evropě, vzniku prvních euroregionů a jejich postupném rozšiřování na vnější hranice EU a v 90. letech i do zemí střední Evropy. Tuto kapitolu vnímám jako velice důležitou, protože ve většině publikací o Evropské unii je možno najít pouze informace o historii regionální spolupráce, která se ale zajímá o jinou problematiku a přeshraniční spolupráce je v tomto smyslu poměrně zanedbávaná. Ve všech dalších kapitolách se už věnuji pouze území České republiky – postupuji od obecného ke konkrétnímu, tedy od představení všech českých euroregionů přes bližší charakteristiku těch, které leží na česko-polské hranici až po rozbor situace v euroregionu Glacensis. Přeshraniční spolupráci v jednotlivých euroregionech srovnávám na základě společného kritéria a hodnotím její efektivitu, která je ne vždy dostačující. V samotném euroregionu Glacensis jsem potom provedla dotazníkové šetření mezi místními starosty, jehož účelem bylo nejen prozkoumat jak se k dané problematice staví místní aktéři přeshraniční spolupráce a jaké výhody podle nich poskytuje, ale i navázat na výzkum č. WA-309-06-301 MMR ČR Potenciální zaměření přeshraniční spolupráce s polskými a slovenskými regiony s důrazem na nové plánovací období Evropské unie 2007 – 2013. V závěru potom shrnuji nejen výsledky dotazníkového šetření, ale i poznatky z nastudované literatury.
1.2 Vymezení a stručná charakteristika území Vymezení území i jeho charakteristika se v průběhu mojí práce několikrát mění. Je to způsobeno tím, že co do územního členění v ní postupuji od obecného ke konkrétnímu. Ve třetí kapitole zmiňuji přeshraniční spolupráci v celoevropském kontextu, v další potom rozebírám jednotlivé euroregiony na hranicích České republiky, poté se podrobněji zaměřuji na ty, které leží na česko-polské hranici a v poslední části pouze na euroregion
9
Glacensis. Územní vymezení je tedy pokaždé jiné, ale v rámci českého pohraničí se jedná o oblasti s některými společnými charakteristikami. Jako pohraničí definujeme 35 ze 76 okresů České republiky, které se na její rozloze podílejí téměř polovinou plochy. Na počtu obyvatel potom více než třetinou. (JEŘÁBEK, M., 2004, 20) Naprostá většina daného území je periferní oblastí. Tento její charakter vychází z toho, že až do roku 1989 byly všechny hranice (s výjimkou česko-slovenské) uzavřené, po pádu minulého režimu se sice začaly okolním státům otevírat, ale tento proces neprobíhal rovnoměrně a stejně intenzivně, proto zde vznikly mnohé rozdíly, které se na charakteru pohraniční podepisují dodnes. Například právě česko-polská hranice byla nepropustná nebo jen částečně propustná ještě dlouho po roce 1989, především území Jesenicka, Rychlebských hor a celé území euroregionu Glacensis se začalo otevírat Polsku až po roce 1996 – v té době došlo k otevření nejvíce hraničních přechodů vůbec. Oproti tomu na česko-německém pohraniční probíhá intenzivní přeshraniční spolupráce už od roku 1991.
10
2 PŘEHLED ČESKÉ LITERATURY KE STUDOVANÉ PROBLEMATICE 2.1 Euroregiony v literatuře Literaturu věnující se otázce přeshraniční spolupráce v rámci euroregionů můžeme dělit na základě míry konkretizace a podle lokalizace oblasti zájmu. Na jedné straně tak existují publikace čistě teoretické, které popisují historii nebo základní principy fungování těchto struktur, na straně druhé jsou to potom díla věnující se určitým územním celkům nebo jednotlivým euroregionům. Do první kategorie spadají práce P. Wilama (2004), J. Dokoupila (1999), J. Matyáše (2006), P. Peška (2001), V. Netolického (2007), V. Dočkala (2003, 2005, 2006) a S. Adamčika a kol. (1995), které rozebírají problematiku euroregionů od právních základů až po formy podpory přeshraniční spolupráce v zemích EU. Druhou kategorii tvoří především sborníky z nejrůznějších českých i mezinárodních konferencí a studentské práce. Rozhodně nejobsáhlejšími sborníky jsou Euroregiony, státní správa a samospráva (2005), který pojednává nejen o úloze euroregionů v přeshraniční spolupráci, ale i o vývoji právního postavení spolupráce obcí nebo významu euroregionální spolupráce v kontextu regionální a strukturální politiky a Pohraničí, přeshraniční spolupráce a euroregiony (2002), který se zaměřuje na jednotlivé úseky příhraničí a postupně je charakterizuje nebo rozebírá lokální problémy. Jako další příklady lze uvézt České pohraničí v procesu evropské integrace (Houžvička, V., 1992) nebo Euroregiony a sdružení měst a obcí na česko-polském příhraničí (Wahla, A., 2001).
2.2 Publikace o českém pohraničí jako celku Teoretickými východisky klasifikace a definice pohraničí se zabývají především P. Chromý (2000, 2004) a J. Dokoupil (2004), přičemž Chromý se zajímá o problematiku vymezení pohraničí a přistupuje k ní z historickogeografického hlediska, kdežto Dokoupil se zajímá spíše o hraniční efekt a jeho projevy v českém pohraničí. Charakteristiky konkrétních úseků státní hranice podávají ve svých pracích hlavně M. Jeřábek (1999, 2001, 2004) a F. Zich (1996, 2003, 2005, 2007). M. Jeřábek vychází z geografického základu, proto se zajímá především o sídelní strukturu území, zahraniční investice do pohraničí a specifika jednotlivých úseků státní hranice, vycházející z analýzy stavu životního prostředí, potenciálu obyvatelstva, infrastruktury cestovního ruchu, dopravy atd. Všechny svoje závěry spolu s teoretickými východisky a zhodnocením vlivu evropské integrace na stav českého pohraničí shrnul v jedinečné publikaci České pohraničí: bariéra nebo prostor zprostředkování (2004), na které spolupracoval s předními českými geografy (J. Dokoupil, T. Havlíček, S. Řehák, M.
11
Marada, P. Wilam) a která je zdaleka nejobsáhlejší publikací charakterizující stav českého pohraničí u nás. F. Zich narozdíl od Jeřábka vychází ze sociologického základu a proto se zaměřuje především na to jak se situace v pohraničí odráží na stavu místních společenství a jak je vnímána veřejností. V dotazníkových šetřeních zkoumá například kulturní a etnickou identitu obyvatel nebo přeshraniční vliv na sociální deviace, ale i témata ryze geografická (srovnání jednotlivých úseků státní hranice se zahraničním sousedem na základě zaměstnanosti, otázka euroregionů a přeshraniční spolupráce...).
2.3 Publikace dle jednotlivých úseků státní hranice O problematice euroregionů a přeshraniční spolupráce toho bylo napsáno mnoho, ale ne vždy se dané publikace věnovaly rovnoměrně všem částem českého pohraničí. Nejvíc dostupné literatury bylo napsáno o česko - německém pohraničí. Důvodů existuje hned několik – především je to přítomnost dvou významných českých univerzit, které mají region ve své spádové oblasti. Jsou to Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Západočeská univerzita v Plzni, na obou navíc působí významní čeští geografové (Jeřábek, Dokoupil, Matušková), kteří se o otázku přeshraniční spolupráce zajímají. Česko-německé pohraničí bylo navíc průkopníkem v zakládání euroregionů a navazování přeshraničních vztahů a dodnes generuje největší množství aktivit. V počátcích vzniku přeshraničních struktur u nás bylo také velice zajímavé sledovat vývoj ve zdejších oblastech ze sociologického hlediska, této otázce se ve svých výzkumech věnoval především F. Zich (1993, 1996, 1999, 2000, 2003c, 2005) a V. Houžvička (1997). Z geografického hlediska se této části pohraničí věnuje především M. Jeřábek (1996, 2000, 2005, 2006) a J. Dokoupil (1999). Zajímavou otázku globalizačních a integračních procesů v euroregionu Nisa zkoumá ve své práci J. Fárek (2005). Nelze opomenout ani statistickou publikaci Euroregiony na česko-německé hranici, kterou vydalo ČSÚ (2003) a jejímž účelem je představit jednotlivé české euroregiony z hlediska jejich pracovní náplně a cílů spolupráce, organizační struktury i členské základny. Podobnou publikaci vydal ČSÚ v roce 2003 i o česko-polské hranici. Novátorské je na ní především to, že charakterizuje euroregion jako ucelený územní celek a dodává mu tak legitimitu. V roce 2005 na ni potom navázala příručka Obyvatelstvo a bydlení v okresech česko-polského pohraničí, která zpracovává tematiku česko-polského příhraničí z hlediska věkové, jazykové, národnostní a vzdělanostní struktury, ekonomické aktivity, stavu domácností a úrovně bydlení. Problematice česko-polských euroregionů se věnuje také J. Velička (2005) nebo V. Toušek a kol. (2007), který v projektu pro MMR ČR hodnotí zdejší přeshraniční spolupráci a srovnává ji s česko-slovenskou částí pohraničí. Podobný úkol jako V. Toušek zpracovával v letech 2005-2006 i Z. Szczyrba s tím rozdílem, že se zaměřoval pouze na euroregionální struktury česko-polského pohraničí. Sborník referátů 12
z druhého česko-polského pracovního semináře (2000) zase představuje Horní Slezsko a severní Moravu jako silný region střední Evropy. Z hlediska cestovního ruchu a jeho rozvoje se o oblast zajímá také J. Havrlant, který se zaměřuje především na regiony Beskydy (1997,1998, 1999, 2000) a Těšínské Slezsko (1999, 2006), v dalších pracích se potom věnuje i regionům Severní Moravy (2007), Jesenicka (1992, 1993). Nelze opomenout ani publikační činnost P. Wilama, který se ve svých pracích věnuje buď prostoru česko-polského pohraničí obecně (2001), nebo oblasti Těšínska (2001, 2002) a to především ve vztahu k místnímu trhu práce. Asi nejzajímavějším sborníkem, zabývajícím se problematikou tohoto úseku pohraničí, je Euroregionální přeshraniční spolupráce na česko-polské hranici (2001), jehož přispěvatelem byl například již zmíněný P. Wilam. O česko-slovenském pohraničí pojednává především M. Halás ve své publikaci Cezhraničné väzby, cezhraničná spolupráca : na príklade slovensko-českého pohraničia s dôrazom na jeho slovenskú časť (2005), která je cenná nejen proto, že jako jedna z mála detailně charakterizuje stav mezinárodní i přeshraniční spolupráce České a Slovenské republiky, ale zároveň shrnuje všechny teoretické poznatky o pohraničních oblastech, propustnosti hranice nebo hraničním efektu, které byly doposud publikovány jinými autory (např. Dokoupil, Chromý, Šindler). Druhou významnou publikací, která přistupuje k česko-slovenským euroregionům velice kriticky a zároveň přehledně charakterizuje například rozdíl mezi přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spoluprácí, je Přeshraniční spolupráce na východních hranicích české republiky: Růžový obláček a hrana reality V. Dočkala (2005). O česko-slovenských přeshraničních vazbách pojednává také sborník 6. česko-slovenského akademického semináře z ekonomické geografie s názvem České a slovenské euroregiony na počátku třetího milénia, který se v rámci jednotlivých prací věnuje například vazbám nezaměstnanosti a volebních preferencí, sídelnímu a populačnímu vývoji oblastí, problémům sídlišť nebo útlumu hornictví v oblasti Ostravska a jeho vlivu na místní sociální klima. Česko-rakouskému pohraničí se ve svých výzkumech věnuje především T. Havlíček. Jeho publikační činnost se převážně sestává z příspěvků ve sbornících z nejrůznějších českých i mezinárodních konferencích (2000, 2001a, 2001b, 2002) a spoluúčasti na grantových výzkumech. Problematice českého pohraničí jako celku věnoval i svoji disertační práci (2005). Přínosná je také činnost A. Vaishara, která je stejně jako v případě T. Havlíčka založená především na příspěvcích ve sbornících nebo článcích v periodicích. Asi nejzásadnějším je jeho příspěvek Vnímání česko-rakouského a česko-slovenského pohraničí lokální populací ve sborníku ČGS (2000) a výzkum rozvoje malých měst na Moravě (2006). V neposlední řadě je třeba zmínit studii č. WA-312-06-302 MMR ČR, zpracovanou řešitelským týmem pod vedením R. Mrkvana v roce 2006, která pojednává o zaměření přeshraniční spolupráce hraničních regionů České republiky s Bavorskem a
13
Horním Rakouskem. Je zjevné, že o česko-rakouském pohraničí se píše méně než o ostatních českých hraničních regionech. Tento neblahý stav může souviset i s nečinností místních euroregionů nebo s přetrvávající neochotou k přeshraničnímu sbližování ze strany místních obyvatel.
14
3 POČÁTKY VZNIKU EUROREGIONŮ 3.1 Definice euroregionu a první struktury Euroregiony jsou přeshraniční sdružení obcí, ve kterých jsou zapojeny vždy alespoň dvě obce z nejméně dvou sousedících států. Oproti jiným formám přeshraniční spolupráce, se vyznačují komplexností svého zaměření. Věnují se totiž všem oblastem, ve kterých je možné usilovat o odstranění negativních dopadů existence hranice na běžný život místních obyvatel. Přesto, že mají euroregiony poměrně volnou právní oporu, vydobyly si nemalý respekt a velký vliv na přerozdělování prostředků Evropské unie pro podporu regionální přeshraniční spolupráce. Zejména pak v rámci iniciativy INTERREG. Euroregiony však s Evropskou unií jako takovou nejsou přímo spojeny, existují i v nečlenských zemích a řadu svých projektů financují nezávisle na prostředcích EU.1 Už od svého vzniku v období po 2. světové válce zjišťovaly jednotlivé národní státy závažnost hraničního efektu a jeho vliv na vývoj v pohraniční, především v případě vzniku umělých hranic, podél kterých se postupně vytvářela „země nikoho“. Hlavním cílem přeshraniční spolupráce v tomto období (hlavně potom od 50. let 20.stol.) bylo překonávání hraničních bariér a odstranění perifernosti vůči centrálním oblastem. Už v preambuli Římských smluv z roku 1957 se praví, že členské státy mají „posílit jednotu svých ekonomik a zajistit harmonický rozvoj snižováním rozdílů existujících mezi různými regiony a zmírňováním zaostalosti méně rozvinutých regionů“.2 V roce 1958 vznikl na německo-nizozemských hranicích EUREGIO Gronau, nejstarší svého druhu v Evropě a v dnešní době sdružuje 105 členů (okresů a měst), které jsou organizovány ve třech regionálních sdruženích (EUREGIO Kommunalgemeinschaft Rhein-Ems, Region Achterhoek a Regio Twente). V jeho případě byl také poprvé použit pojem „euroregion“. (WILAM, P., 2004) Dalšími příklady z této doby mohou být iniciativy CIMAB, Adria nebo Severní Kalotty, k roku 1960 jich existovalo celkem 10. (JEŘÁBEK, M., 2004, 163165)
3.2 Vznik AEBR (Association of European Border Regions) V průběhu 60. a 70. let se existující euroregiony postupně stabilizovaly a staly se příkladem pro další, vznikající hlavně v okolí německo-nizozemské hranice, v Porýní a v severských zemích. V září roku 1971 byla založena organizace Sdružení evropských příhraničních regionů (Association of European Border Regions – AEBR). Jejímu založení předcházel složitý proces jednání a spolupráce mezi několika hraničními regiony (CIMAB, 1
KRULÍK, O.: Euroregiony. [online] Odbor informování o evropských záležitostech, Úřad vlády ČR, Praha, 2006-2008 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www:
. 2 HORELOVÁ, E.: Budoucnost miliardových dotací novým spolkovým zemím Německa v EU-25. [online] Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, Praha, 3. 9. 2004 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: .
15
EUREGIO, Regio Basiliensis, Regio Rhein-Waal), Alfredem Mozerem a Dr. Viktorem Freiherrem von Malchusem, který v dokumentu „Přeshraniční spolupráce v Evropě“ (Cross-border co-operation in Europe) sepsal jejich základní teoretická východiska. Jejich následná činnost a spolupráce s dalšími strukturami (především s Radou Evropy a Council of European Municipalities and Regions)3 byla a stále je pro další vývoj euroregionů zásadní. Prvním prezidentem AEBR byl již zmíněný Alfred Mozer, který na začátku 70. let (přesně v roce 1972 ve Štrasburku a 1975 v Innsbrucku) zorganizoval první dvě Konference evropských hraničních regionů (European Conference of Border Regions) na půdě Rady Evropy. V jeho funkčním období také došlo k prvnímu kontaktu mezi AEBR a Evropskou komisí. Jeho nástupce, Horst Gerlach, se spolu s Evropským parlamentem zasadil o položení právních základů přeshraniční spolupráce. Po něm (přesně v letech 1979 – 1983) se stal prezidentem Dr. Wolfgang Schäuble, člen Parlamentního shromáždění Rady Evropy, který se ve svém funkčním období zasadil o podepsání dvou stěžejních dokumentů. Prvním z nich byla Evropská rámcová úmluva o přeshraniční spolupráci mezi územními celky a orgány (European Outline Convention on Transfrontier Cooperation), která byla přijata v roce 1980 v Madridu (v platnost vstoupila k 21. 5. 1981). Tím druhým byla Evropská charta hraničních a přeshraničních regionů (European Charter of Border and Cross-border Regions), která vstoupila v platnost 11. 11. 19814. Cíle charty vyplývají z následujícího přehledu stěžejních myšlenek (dle Havlíček T., 2004, 79): 1. Překonání historických jizev zahrnuje odstranění nedůvěry, pokles významu správních hranic 2. Odstranění překážek a nerovností v ekonomice zlepšení místní infrastruktury a posílení výměny zboží mezi centrem a periferií 3. Sjednocení evropské politiky prostorového uspořádání zajištění rozvojových předpokladů pro rovnocenné podmínky při utváření vztahu člověka k prostředí 4. Posílení spolupráce a účinnosti evropských institucí včetně využití Regionálního fondu k podpoře slabých regionů 5. Hraniční a přeshraniční regiony působí jako stavební kámen EU s plnohodnotným významem, motor regionálního rozvoje 6. Zásada rovnocenného postavení v rámci regionální mnohotvárnosti zohledňuje, zachovává a dále rozvíjí vzniklé struktury a umožňuje jejich přímé zastoupení 7. Řešení otázek jednotnou legislativou 3
Organizace založená skupinou evropských starostů v roce 1951 v Ženevě. (www.ccre.org) Association of European Border Regions: History of AEBR. [online] Gronau, 2002 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: . 4
16
3.3 Iniciativy EU a AEBR V průběhu 80. let lze zaznamenat zrychlení tempa vzniku nových euroregionů (nejvíc ve Francii a Velké Británii, Dánsku a Švédsku) – v období od roku 1975-85 se jejich počet zdvojnásobil z původních 30 na 60. Důvodem dalšího rozvoje potom bylo nejen přijetí Evropské charty hraničních a přeshraničních regionů, ale především vznik Jednotného evropského trhu a na konci 80. let také demokratizační proces ve střední a východní Evropě, který na počátku 90. let vedl k otevření vnějších hranic EU a zakládání nových euroregionů nejen mezi státy EU navzájem, ale i na vnějších hranicích s postsocialistickými zeměmi. Tento proces se odehrával po vzoru euroregionů uvnitř unie a nejintenzivněji probíhal na hranicích Německa s Českou republikou a Polskem a poukázal na propastný rozdíl mezi členskými a nečlenskými zeměmi EU. O podporu další integrace se snažila jak AEBR s Radou Evropy ve spolupráci s Evropskou komisí, tak samotná EU. Hlavním projektem EU byly iniciativy CBC Phare a INTERREG, projektem AEBR byl LACE. Na základě těchto údajů je zřejmé, že devadesátá léta byla v rozvoji euroregionů dalším obdobím boomu. Nutno dodat, že se aktivity výše zmíněných organizací ubíraly nejen směrem ven, ale i směrem dovnitř a v průběhu 90. let byla revidována většina legislativních podkladů pro přeshraniční spolupráci – v roce 1995 to byla Evropská charta hraničních a přeshraničních regionů a několikrát došlo k pozměnění Evropské rámcové úmluvy o přeshraniční spolupráci mezi územními celky a orgány. 3.3.1 Programy a iniciativy EU
Program Phare (Poland and Hungary Aid for Restructuring of the Economies) Program Phare byl založen v roce 1989 a je jedním z předvstupních programů, které byly určeny hlavně pro potřeby přípravy institucí veřejné správy na vstup do EU. Původně byl určen pouze pro Polsko a Maďarsko, ale postupně se rozšířil i do dalších zemí bývalého východního bloku. Česká republika využívá jeho podporu od roku 1990. Po přistoupení České republiky k EU byl nahrazen Společným regionálním operačním programem. Program Phare se skládá ze tří dílčích programových celků – Národní programy, Programy přeshraniční spolupráce a Mnohonárodní programy. Z hlediska pohraničí byly nejdůležitější programy přeshraniční spolupráce, které měly za úkol připravit ČR na účast v iniciativě INTERREG III (viz. níže).5
5
PRAVDA, O.: Phare v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti v letech 2000 – 2004. [online] Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, Praha, 18. 3. 2002 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: .
17
Phare CBC Iniciativa Phare CBC byla založena v roce 1994, patří pod program Phare a až do roku 1999 byla určena speciálně pro potřeby stimulace přeshraniční spolupráce mezi zeměmi střední a východní Evropy a státy EU, po tomto roce se rozšířila i na spolupráci mezi kandidátskými zeměmi (např. Česká republika - Polsko). Iniciativa Phare CBC měla být jakýmsi protějškem programu INTERREG IIA, který byl určen pro přeshraniční spolupráci členských států EU, ale nedlouho po jejím zřízení se ukázalo, že její řídící systémy jsou natolik rozdílné, že další spolupráce iniciativ není možná bez jejich koordinace (DOČKAL V., 2005, 29). Zpočátku byly financovány velké investiční projekty z oblasti dopravy, životního prostředí a městské infrastruktury. Od roku 1996 je nedílnou součástí programu přeshraniční spolupráce tzv. Fond malých projektů FMP. Činnost programu na našem území byla ukončena rokem 2004.6
Iniciativa INTERREG V roce 1990 vzniká pod záštitou EU nová iniciativa pro podporu přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce s názvem INTERREG. Je nejdotovanější iniciativou Společenství a její finanční prostředky jsou hrazeny z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Orientuje se především na menší a neinfrastrukturní projekty a je doplňkovou aktivitou ve Společném regionálním operačním programu. Její vliv na evropské euroregiony je největší ze všech podobných iniciativ a sdružení (např. Visegrátská dohoda...), důvodem k tomu je především množství dotací, které je pro ni určeno. Úvodní etapa iniciativy pod názvem INTERREG I probíhala v letech 1990-1993 a zaměřovala se na několik hlavních cílů. Především to bylo zrychlení integrace vnitroevropských hraničních oblastí do jednotného vnitřního trhu a omezení izolace odlehlých hraničních oblastí. V rámci této první etapy podpořily strukturální fondy 31 operačních programů, které pokrývaly vnitřní i vnější hranice EU. Nejvíc výdajů směřovalo do dopravy a spojů (45%), obchodu a turistiky (28%), výuky a dalších činností (11%), životního prostředí (10%), do rozvoje venkova (6%).7 Následovala etapa s názvem INTERREG II (1994-1999). Pokrývala všechny oblasti podél vnitřních a vnějších hranic Společenství a některé přímořské oblasti.
6
EUROSKOP: Nástroje předvstupní pomoci. [online] Odbor informování o evropských záležitostech, Úřad vlády ČR, Praha, 2006-2008 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: . 7 RRA PARDUBICK0HO KRAJE: INTERREG. [online] Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje, Pardubice, 21. 6. 2004 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: .
18
Dále se dělila do tří větví – IIA, IIB a IIC. Dvoustranná přeshraniční spolupráce pokračovala jako větev IIA. Mezi konkrétní cíle Interreg IIA patřilo: - pomáhat oblastem na vnitřních i vnějších hranicích EU překonávat problémy rozvoje, které vznikají z důvodu jejich relativní izolace v rámci národních ekonomik a v rámci EU jako celku, - podpora vzniku a rozvoje vazeb spolupráce napříč přes vnitřní hranice a všude, kde to má význam, spojení těchto vazeb do širších sítí Společenství v souvislosti s dokončováním Jednotného evropského trhu, - pomoc vnějším příhraničním oblastem, aby se přizpůsobily nové roli jako hraniční oblasti Jednotného trhu, - odpovědět na nové možnosti spolupráce s třetími zeměmi v oblastech kolem vnějších hranic EU. Větev IIB se zaměřovala na budování energetických sítí a jejich napojení na sítě evropské. Operovala i v oblasti přeshraniční spolupráce – např. ve snaze o rozvoj obnovitelných energetických zdrojů nebo zajištění dodávek plynu a energie v zaostalých hraničních oblastech. Větev IIC se zabývala především nadnárodní spoluprácí v oblasti prostorového plánování a to v několika různých prostorech, pokrývajících celou Evropu. Z iniciativy čtyř členských států (Rakouska, Německa, Itálie a Řecka) vzešla spolupráce v prostoru CADES, zahrnujícím i Českou republiku, která byla dohodnuta v roce 1996 a zahájena o rok později. Zatím poslední ukončené programové období proběhlo v letech 2000-2006 a bylo třetí fází iniciativy – neslo tedy název INTERREG III. Pro naši republiku je nejdůležitější to, že jedním z cílů tohoto programového období bylo zaměřit se na přeshraniční aktivity zemí, které přistoupily k EU po jejím východním rozšíření, tedy i našeho státu. Další novinkou oproti předchozímu období byla spolupráce mezi regiony, které spolu přímo nesousedí. Iniciativa INTERREG III se stejně jako její předchůdce dělila na tři větve. Větev IIIA navázala na IIA a věnovala se přeshraniční spolupráci, větev IIIB navázala na IIC a věnovala se mezinárodní spolupráci a větev IIIC navázala na IIC a cílem jejího zájmu byla meziregionální spolupráce. Je důležité rozlišovat mezi přeshraniční, nadnárodní (transnacionální) a meziregionální spoluprácí. Dle Dočkala (2005, 30-31) je základním rozdílem různost prostorových hledisek. Přeshraniční větev se zaměřuje na spolupráci přes hranici – tzn. vždy dvou nebo více sousedních příhraničních regionů. Nadnárodní spolupráce operuje v rámci velkých územních celků Evropy, zejména prostřednictvím spolupráce ústředních, regionálních a místních orgánů. Každý stát spadá do některého z nich a rozvíjí se společně s celým územím (např. Česká republika náleží 19
do již zmíněného prostoru CASDES). Meziregionální spolupráce je ze všech nejširší a to nejen z hlediska prostorového, ale i formálního. Jedná se o partnerství měst a regionálních mikrosvazků, budování lokálních obchodních sítí či výměnné pobyty škol nebo sportovních družstev. Z její rozmanitosti vyplývá i problematičnost definice jejích základních cílů. Nejdůležitější pro naše pohraničí byla tedy iniciativa INTERREG IIIA, která navázala nejen na INTERREG IIA, ale i na Program Phare CBC, který byl pro nás ukončen rokem 2003 (poslední rok, kdy jsme nebyli státem EU). Jejím cílem bylo hlavně pozvednutí životní a celkové socio-ekonomické úrovně pohraničí. Podpora se zaměřovala na územní jednotky NUTS III (obce, svazky obcí, města, kraje, nestátní neziskové organizace). Svého cíle se snažila dosáhnout pomocí podpory rozvoje měst a venkova, středních a malých podniků, vzděláváním, podporou kulturních projektů, vytvářením dlouhodobě udržitelných pracovních míst, zlepšováním dopravní dostupnosti... V ČR byla tato iniciativa rozdělena mezi pět pohraničních oblastí (česko-saské, česko-bavorské, česko-rakouské, česko-slovenské a česko-polské). (RRA Pardubického kraje, 2004)8
INTERREG 1991 – 1993 Přeshraniční spolupráce
INTERREG II A 1994 – 1999 Přeshraniční spolupráce
INTERREG III A 2000 – 2006 Přeshraniční spolupráce
INTERREG II B 1994 – 1999 Energetické sítě
INTERREG III B 2000 – 2006 Nadnárodní spolupráce
INTERREG II C 1994 – 1999 Územní rozvoj
INTERREG III C 2000 – 2006 Meziregionální spolupráce
Obr. 1. Schéma vývoje programu INTERREG (NETOLICKÝ, V., 2007, 50)
8
RRA PARDUBICK0HO KRAJE: INTERREG. [online] Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje, Pardubice, 21. 6. 2004 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: .
20
3.3.2 Projekty a iniciativy AEBR a spol.
Projekt LACE a navazující iniciativy V roce 1990 spustila AEBR ve spolupráci s Radou Evropy a finanční podporou Evropské komise nový „pilotní“ projekt přeshraniční spolupráce s názvem LACE. Jeho úkolem bylo poskytovat technickou pomoc nově se integrujícícm regionům na vnitřních i vnějších hranicích unie a být jakousi „pozorovatelnou“ přeshraniční spolupráce obecně. V období mezi lety 1996 a 2000 na něj úspěšně navázaly další dva projekty – LACE TAP, který pracoval hlavně ve spojení s iniciativou Interreg IIA (později Interreg IIIA) a snažil se o rozvoj integračních snah na místní a lokální úrovni. Druhým nástupnickým projektem byl LACE Phare CBC, který byl určen pro spolupráci se zeměmi Střední a Východní Evropy.
21
4 EUROREGIONY V ČESKÉ REPUBLICE 4.1 Vznik euroregionů v ČR Na počátku 90. let, kdy se podél české hranice utvářely první euroregiony, bylo hlavním motivem vzniku těchto struktur jakési „přiblížení se Evropské unii“. Proto ve svém prvopočátku vznikaly hlavně podél hranic se státy EU (Německo a Rakousko), které tomuto integračnímu procesu byly přístupné. Prvním partnerem pro přeshraniční spolupráci bylo pro Českou republiku hlavně Německo a v případě euroregionu Nisa i Polsko. Rakousko jakožto druhý stát Evropské unie, se kterým máme společnou hranici, se samostatnému zakládání euroregionů s českou stranou dlouho bránilo. První přeshraniční styky s Rakouskem sice byly navázány už v roce 1993 (Euroregion Šumava), ale to pouze za přispění Německa. První přeshraniční strukturou, která spojila Rakousko pouze s postsocialistickými zeměmi (bez přispění jiného státu EU), byl až o 6 let později euroregion Pomoraví. Na hranicích s nečlenskými zeměmi EU začaly euroregiony vznikat až o něco později, přesněji po roce 1996, kdy bylo možné dosáhnout na finanční prostředky z programu Phare CBC. Lze tedy říci, že jedním z důvodů vniku euroregionů u nás byla jakási pragmatická vidina bezprostředního přínosu této spolupráce. Počátky přeshraniční spolupráce měly formu spíše ojedinělých kontaktů a konzultací, které nebyly příliš strukturované ani propracované. Tato situace se ovšem postupně zlepšovala a příležitostné kontakty vystřídaly závazné (často smluvně potvrzené) vztahy odpovídajících partnerů na úrovni regionální i lokální, občanské i institucionální. Od společného organizování drobných akcí převážně kulturního, sportovního či vzdělávacího charakteru se těžiště činnosti euroregionů postupně přesouvalo k řešení širších okruhů otázek regionálního charakteru. (TOUŠEK, V. a kol., 2007, 16) Stávající legislativa ČR neřeší postavení euroregionu ve vztahu ke státní správě ani samosprávě, jak je tomu například v západní Evropě. Stanovení kompetencí by jistě přispělo k posílení významu této instituce, přispívající nemalou měrou k regionálnímu rozvoji příslušných území. Pro všechny euroregiony byly schváleny přeshraniční koncepty rozvoje jako směrné dokumenty pro veškerou činnost. V současné době funguje na území ČR celkem třináct euroregionů, z toho většina z nich je koncipována na bázi bilaterálních smluv a dohod. V celé Evropě jak pak aktivních více než 170 euroregionů.(TOUŠEK, V. a kol., 2007, 16)
22
Tab. 1. Euroregiony v ČR, datum jejich vzniku a státy, s nimiž spolupracují. Název euroregionu
Datum vzniku
Sousedící stát
Nisa
21.12.1991
Polsko, Německo
Elbe/Labe
24.6.1992
Německo
Krušnohoří
18.12.1992
Německo
Egrensis
3.2.1993
Německo
Šumava
20.9.1993
Německo, Rakousko
Glacensis
5.12.1996
Polsko
Praděd
2.7.1997
Polsko
Těšínské Slezsko
22.4.1998
Slovensko, Polsko
Silesia
20.9.1998
Polsko
Pomoraví
23.6.1999
Rakousko, Slovensko
Silva-Nortica
13.4.2000
Rakousko
Beskydy
9.6.2000
Slovensko, Polsko
Bílé Karpaty
30.7.2000
Slovensko
Obr. 2. Euroregiony v ČR (Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/p/1372-05)
23
4.2 Představení českých euroregionů a jejich činnosti Úkolem následující kapitoly bude porovnat české euroregiony nejen z hlediska velikosti nebo rozmístění, ale především s ohledem na jejich činnost. Její porovnání je jistě v mnoha ohledech problematické a mohlo by se k němu použít několika různých ukazatelů. Já budu vycházet ze stavu, nebo lépe řečeno z pohybu na webových stránkách euroregionu. Zaměřovat se budu jak na množství a kvalitu uváděných informací, tak na jejich reprezentativní funkci, protože cílem webových stránek euroregionu by mělo být nejen podávat informace o své činnosti, ale také prezentovat svůj region na veřejnosti (např. z hlediska turistického ruchu). Vzhledem k tomu, že euroregionům na česko-polské hranici bude věnována následující kapitola, nebudu je zde zmiňovat. Podobná charakteristika ale zazní i v jejich případě. 4.2.1 Euroregiony na česko-německé hranici Euroregion Labe/Elbe je tvořen dvěma veřejnoprávními komunálními spolky. Prvním z nich je Kommunalgemainschaft Euroregion Oberes Elbtal / Osterzgebirge e.V. (Komunální společenství Euroregionu Horní Polabí / Východní Krušnohoří), reprezentující německou stranu; druhým je potom Euroregion Labe. Členy německé části těchto spolků jsou město Drážďany, Saské Švýcarsko a Weisseritzkreis. Na české straně jsou to města a obce okresů Ústí nad Labem, Teplice, Litoměřice a část okresu Děčín. Na jejich internetových stránkách jsou velice dobře prezentovány možnosti turistického ruchu. Nechybí odkaz na místní cyklostezky s detailním popisem tras. Základní statistická data jsou uvedena za českou i německou část, jediné co zde chybí je přesný výpis německých členů euroregionu (ten je dostupný pouze z německé verze stránek). Nechybí odkazy na všechny výroční zprávy a rozsáhlou publikační činnost euroregionu. Z obsahu příslušných webových stránek lze tedy usoudit na kvalitní a aktivní činnost příslušných orgánů. Euroregion Krušnohoří byl ustanoven na základě podpisu smlouvy o spolupráci mezi Euroregionem Krušnohoří a Euroregionem Erzgebirge. Jeho členy jsou obce a města okresů Annaberg, Freiberg, Mittlerer Erzgebirgskreis a Stollberg v Německu a okresů Chomutov, Litoměřice, Louny, Most a Teplice v České republice. Sídlo české části euroregionu je v Mostě, německá část potom sídlí ve Freibergu. Činnost euroregionu Krušnohoří se jeví ještě pozitivněji než u předchozího Labe/Elbe. A to především díky tzv. zprávě Infopress, což je čtvrtletně vydávaná publikace, která má za úkol informovat o všech důležitých aktivitách euroregionu. Na webových stránkách jsou k dispozici všechny verze od roku 2005. Tamtéž jsou vyvěšeny také všechny výroční zprávy euroregionu. Informovanost z hlediska činnosti euroregionu je tedy výborná a očividně je i o čem psát. Problémem je ale absence reprezentativní funkce. Nikde není žádná zmínka o lákadlech
24
oblasti a chybí i řádné zpracování základních statistických dat, natož potom informace o německé části sdružení - včetně jejích členů. 4.2.2 Euroregiony na česko-rakouské hranici Euroregion Silva Nortica se rozprostírá na území okresů Jindřichův Hradec, České Budějovice, Písek a Tábor v Čechách a Gmünd, Zwettl, Waidhofen/Thaya, Horn, Krems a. Donau a Melk v Rakousku. Zakladateli jsou Europaplattform Pro Waldviertel na rakouské straně a sdružení Jihočeská Silva Nortica na straně české. Informace o jeho činnosti lze čerpat z Infolistu, který je uveřejňován na jeho internetových stránkách – ale vždy jenom poslední číslo. Výpis členů je uveden většinou s kontaktem na internetovou stránku dané obce a lze zde najít i jakousi základní statistickou charakteristiku české a rakouské části. Zajímavostí je také to, že podél česko-rakouské hranice existují tzv. impulsní centra, která mají v podstatě stejné úkoly jako euroregion, pouze působí v lokálním měřítku. Na území diskutovaného euroregionu se jich nachází devět – čtyři na české a pět na rakouské straně hranice. 4.2.3 Euroregiony na česko-slovenské hranici Jako velice laxní se jeví činnost euroregionu Bílé Karpaty, jehož internetové stránky v české verzi neexistují, resp. pravděpodobně v jakési formě existují, ale nefungují. Slovenská verze internetových stránek je dostupná, ale obsahově silně zaostává. Informace o vzniku a členech euroregionu jsem tedy musela hledat na stránkách Regionálního informačního servisu. Zakladateli euroregionu jsou sdružení Región Biele Karpaty se sídlem v Trenčíně a Region Bílé Karpaty se sídlem ve Zlíně. Česká část euroregionu zahrnuje města a obce okresů Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín, Kroměříž a několik obcí z okresu Hodonín (mikroregion Horňácko). 4.2.4 Trilaterální spolky Vznik euroregionu Ergensis umožnil podpis smlouvy o přeshraniční spolupráci mezi třemi spolky, z nichž každý reprezentoval jednu zemi – Rakousko bylo zastoupeno Pracovním sdružením Vogtlandsko / Západní Krušnohoří, Německo Pracovním sdružením Bavorsko a Česko Pracovním sdružením Čechy. Jeho členy jsou na české straně města a obce okresů Karlovy Vary, Cheb, Sokolov, Tachov a Sdružení obcí pro rozvoj Kraslicka. To je bohužel téměř vše, co se lze na české verzi internetových stránek o členech euroregionu dozvědět – informace o rakouských nebo německých obcích zde zcela chybí, stejně jako veškerá statistická data. Naopak výborně zpracovány jsou informace o cestovním ruchu a aktivity euroregionu. Členy euroregionu Šumava jsou obce a města okresů Klatovy, Domažlice, Prachatice, český Krumlov a Strakonice na straně české, Cham, Deggendorf, Freyung-Grafenau, Passau, Regen a Rottal-Inn na straně německé a Freistadt, Perg, Rohrbach a Unfahr (Umgebung) na straně rakouské. Tvoří ho tři společenství – Euroregion Šumava – Jihozápadní Čechy, Bayerischer Wald – Unterer Inn a Mühlviertel. S výjimkou 25
statistických informací mají jeho internetové stránky veškeré náležitosti. Jako zajímavý projekt vnímám Euroregio Messenger, který zprostředkovává výměnu informací o projektech, které iniciují jednotlivé obce a které podporuje INTERREG IIIA. Aktivit samotného euroregionu je ale velice málo – potvrzuje to například poslední záznam v jejich výpisu, který je ze dne 21. 11. 2007 (k 26. 4. 2008). Výroční zpráva za rok 2007 ještě nebyla zveřejněna (narozdíl od ostatních euroregionů). Na založení euroregionu Pomoraví se dohodli představitelé obecních sdružení tří států – Regionální združenie Záhorie za Slovensko, Sdružení obcí a měst Jižní Moravy za Českou republiku a Regional Verband Euroregion Weinviertel za Rakousko. Na české straně sem náleží města a obce okresů Blansko, Brno-venkov, Brno-město, Hodonín, Břeclav a Znojmo. Informace o rakouských a slovenských členech bohužel nejsou k disposici, stejně jako informace o turistických zajímavostech, aktivitách euroregionu nebo statistických charakteristikách. Ze stavu internetových stránek se dá usoudit, že činnost tohoto euroregionu není příliš intenzivní. 4.2.5 Závěr Na základě výše uvedených informací lze vyhodnotit činnost jednotlivých euroregionů jako velice nevyrovnanou. Euroregiony při česko-německé hranici fungují nejlépe a mají také nejobsáhlejší internetové stránky, které obsahují kompletní informace o veškeré jejich činnosti. Jediné co jim lze vytknout, je občasná absence informací o partnerské straně sdružení (např. o členské základně). Jako nejméně intenzivní se naopak jeví aktivita euroregionů při česko-slovenské hranici (a to i v případě Pomoraví, který spolupracuje i s Rakouskem), na jejichž internetových stránkách se nelze dozvědět prakticky nic, kromě obecných cílů a ustanovení. Přechod mezi nimi představuje hranice česko-rakouská. V. Dočkal (2005, 39) se zamýšlí nad rozporem mezi skutečnou aktivitou českých euroregionů a jejím ideálním obrazem, který nám je předkládán ze strany oficiálních zdrojů. Základní problém vidí v tom, že jsou používané definice euroregionů povětšinou převzaty ze „západních“ zdrojů a vystihují struktury, které fungují tam. Středoevropské euroregiony ale vznikaly za jiných podmínek a často ne přímo z vlastní iniciativy, ale díky velké podpoře ze strany Evropské unie. Proto se naprostá většina z nich zaměřuje pouze na zpřístupnění finančních zdrojů z fondů EU a nenaplňuje své ostatní cíle, resp. ostatní cíle západoevropských euroregionů, z jejichž definic vychází definice těch českých. Jako jediný český euroregion, který funguje stejně kvalitně jako ty v západní Evropě označuje euroregion Nisa.
26
5 ČESKO-POLSKÉ EUROREGIONY Charakteristika česko-polských regionů se odvíjí od stavu česko-polské hranice, která je poměrně různorodá a v různých částech plní různé funkce, které potom ovlivňují nejen míru potřeby přeshraniční spolupráce, ale především její úspěšnost a efektivitu.
5.1 Charakteristika česko-polského pohraničí 5.1.1 Teoretické modely S. Řehák (2004, 67-74) charakterizuje různé typy českého pohraničí pomocí tří teoretických modelů – potenciálu obyvatelstva, Reillyho modelu a gravitačního modelu. Na základě srovnání výsledků těchto tří teoretických modelů můžeme česko-polskou hranici rozdělit na dvě části. Jednu tvoří širší zázemí Ostravy, druhou ten zbytek, to znamená oblast mezi Krnovem a Frýdlantským výběžkem. Potenciál obyvatelstva, který modeluje prostorové interakce obyvatelstva, je nejvyšší v Ostravské pánvi. V ostatních částech uvažovaného pohraničí je jeho hodnota velice nízká, nejnižší potom v oblasti Jesenicka. S. Řehák v tomto případě modeluje prostorové interakce pouze pro obyvatelstvo České republiky, proto je třeba přihlédnout ke stupni hospodářského rozvoje a k hodnotám hustot zalidnění v pohraničí Polska. Ostravsko sousedí s oblastí, kde je ještě výraznější koncentrace obyvatelstva, než jakou samo představuje. Především Katovická konurbace a okolí Krakova budou do budoucna generovat rozvoj dalších integračních svazků. Většina česko-polského pohraničí (tedy oblast od Krnova po Frýdlantský výběžek) ale nemůže počítat s kompenzací nízkých hodnot potenciálu na české straně hranice výraznějším polským příspěvkem k těmto hodnotám a generuje proto i menší množství integračních snah. „Reillyho model patří mezi klasické metody modelování teoretických sfér vlivu středisek osídlení.“ (cit. Řehák, J., 2004, 70) Stejně jako model předchozí staví Ostravsko (v tomto případě včetně Krnova) a zbytek hranice proti sobě. V širším okolí Ostravy totiž existuje soustava středně nebo velmi silných středisek, která často leží v těsné blízkosti státní hranice. Zbytek uvažované části pohraničí se vyznačuje kombinací spíše středně silných a menších středisek a nemá proto dost silnou rozvojovou základnu (ve smyslu rozvoje, který se soustřeďuje nejprve do nodů / center - a z nich se teprve šíří do jejich zázemí). Toto uspořádání je typické především pro oblast Východních Čech. Gravitační model se používá k modelování dopravy, dojížďky, migrací atd. Nejvýznamnější interakce lze zaznamenat na Ostravsku a v okolí Náchodského hraničního přechodu, neboť ten podle modelu slouží jak pro dálkové cesty Praha-Vratislav, tak pro volnější relaci Praha – Horní Slezsko. Interakce v rámci ostatních částí česko-polského pohraničí jsou velmi slabé. Hraniční přechody v Náchodě a Českém Těšíně (Chotěbuzi) patří podle S. Řeháka (2001) mezi 12 nejvýznamnějších přechodů v ČR a především pro
27
kamionovou a autobusovou dopravu jsou v rámci česko-polského pohraničí naprosto zásadní.
Obr. 3. Izolinie hodnot potenciálu obyvatelstva. (převzato: Řehák, S., 2004, 68)
Obr. 4. Reillyho model prostorových interakcí. (převzato: Řehák, S., 2004, 71)
28
Obr. 5. Gravitační model prostorových interakcí. (převzato: Řehák, S., 2004, 73)
29
5.1.2 Dělení dle kritérií Dle J. Dokoupila (2004, 137-147) lze česko-polské pohraničí dělit na základě několika kritérií. Tím nejzákladnějším je dělení na základě kulturně-správních (administrativních) jednotek na česko-hornoslezské a česko-dolnoslezské. Prokop (1999) člení česko-polskou hranici dle hlediska historického na česko-polskou a moravskoslezsko-polskou a terénního na krkonošské, broumovské, orlické, jesenické, opavské, ostravsko-karvinské a těšínské. Česko-polské pohraničí lze dále charakterizovat i na základě následujících kritérií: poloha – poloha území je dnes vnímána především z hlediska jeho napojení na evropsky nebo mezinárodně významné komunikace. V případě česko-polské hranice je spíše nevýhodou, protože tudy prochází pouze několik krátkých úseků silnic mezinárodní důležitosti – E65 k přechodu Harrachov, E67 k přechodu Náchod a E 75 směrem na Chotěbuz. Navíc se zde nevyskytuje žádná dálnice ani rychlostní silnice, ačkoli se jich několik plánuje – viz obr. 6. (ŘSD ČR, 2007) potenciál pohraničí, který se dle J. Dokoupila (2004) skládá z několika různých druhů potenciálů dle jejich zaměření: a) lidský potenciál, který je na česko-polském pohraničí velice nízký. Tato oblast má totiž nepříliš příznivou věkovou strukturu (z porovnání s ostatními částmi české hranice vychází nejhůře). Špatná ekonomická struktura tohoto regionu navíc evokuje vyšší míru nezaměstnanosti. Slabou stránkou pohraničí obecně je i nízká hustota osídlení. Ostravská pánev je opět výjimkou, jejíž lidský potenciál je mnohem vyšší a výše řečená omezení na ni vesměs neplatí. b) hospodářský potenciál – kromě Ostravska je ve všech částech česko-polské hranice vysoká zaměstnanost v primárním hospodářském sektoru. Celá oblast se také vyznačuje poměrně silnou průmyslovou základnou, která je sice v některých oborech na vysoké úrovni, ale ve většině oblastí je pozadu v průběhu procesu restrukturalizace. c) potenciál životního prostředí je ve všech oblastech kromě Ostravska velice vysoký a často je tím nejcennějším co daná oblast má. Tento přírodní potenciál může velkou měrou napomoci ke změnám hospodářské struktury ve prospěch rozvoje terciární sféry, především v podobě cestovního ruchu. d) spolupráce přes hranici – skutečně intenzivní je pouze v případě spolupráce třech zemí – s Polskem i Německem. Jinde je četnost přeshraničních kontaktů mnohem menší.
30
Obr. 6. Mapa silniční sítě ČR, včetně úseků plánovaných dálnic a silnic I. třídy. (Zdroj: http://www.rsd.cz/doc/Silnicni-a-dalnicni-sit/silnice-a-dalnice-v-ceske-republice-2007/$file/RSD2007.pdf)
31
5.2 Česko-polské euroregiony Na česko-polské hranici vyčleňujeme následující euroregiony: Nisa, Glacensis, Praděd, Silesia, Těšínské Slezsko a Beskydy. Přičemž rozdíly mezi jednotlivými úseky hranice generují rozdíly v charakteristikách euroregionů. 5.2.1 Euroregion Nisa – Neisse – Nysa 5.2.1.1 Základní charakteristika Tab. 2. Základní údaje o euroregionu Nisa – Neisse – Nysa (k 31.12.2004) Datum vzniku:
21.12.1991
Rozloha:
13 033 km2
Počet obyvatel:
1 660 384 (PL - 583 441, ČR – 441659, BRD – 649 380)
Počet obcí a měst:
326 (PL – 51, ČR – 145, BRD – 130)
Okresy v ČR :
Liberec, Jablonec nad Nisou, Semily, Česká Lípa, Děčín, Mladá Boleslav
Státy přeshraniční spolupráce:
Německo, Polsko
(Zdroj: http://www.czso.cz/xl/redakce.nsf/i/1C85F52D53C3120AC1257345002A6CB2/$File/letakERN2004.pdf)
Euroregion Nisa se na území České republiky rozprostírá v oblasti Šluknovského a Frýdlantského výběžku a Jizerských hor. Na polské a německé straně je to potom oblast poměrně rozsáhlých nížin - od města Jelenia Góra přes Zgorzelec/ Görlitz až po Bautzen. Zahrnuje tedy území s velice rozmanitými přírodními i socio-ekonomickými podmínkami. Euroregion Nisa není pouze nejstarší strukturou tohoto typu v České republice, ale i ve střední a východní Evropě. Jeho založení předcházel podpis Memoranda, které bylo schváleno na Konferenci Trojmezí (23. – 25.5.1991), a bylo určujícím pro další rozvoj přeshraniční spolupráce v oblasti. Samotný euroregion byl potom ustanoven dne 21. 12. 1991 na prvním zasedání rady euroregionu v Žitavě.9 Společenství tvoří tři komunální svazy okresů, měst a obcí. Z české strany je to Euroregion Nisa – Regionální sdružení Euroregion Nisa, z německé Komunalgemeinschaft Euroregion Neisse e.V. a z polské Stowarzyszenie Gmin Polskich Euroregionu Nisa. Z německé strany sem patří města a obce okresů Bautzen, Görlitz, Niederschlesischer Oberlausitzkreis, Löbau-Zittau a Kamenz. Polskými členy jsou potom obce a města powiatů Bolesławieckého, Lubańského, Jeleniogórského, Zgorzeleckého, Jaworského, Kamiennogórského, Lwóweckého a Złotoryjského a sdružení Karkonoska Agencja Rozwoju Regionalnego. Česká část sídlí v Liberci, polská v Jelenia Góra a německá v Zittau.
9
Založení euroregionu Neisse-Nisa-Nysa. [online] [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: < http://www.neisse-nisa-nysa.org/index2.html?lang=cz >.
32
5.2.1.2 Hlavní cíle euroregionu Nisa – Neisse – Nysa. Mezi hlavní cíle rozvoje euroregionu Nisa patří především odstranění negativních vlivů státní hranice, která by mohla být bariérou v navazování přeshraničních kontaktů; zlepšení životních podmínek obyvatel a hospodářské situace v regionu a rozvoj přírodních i kulturně – historických podmínek oblasti. V Programu rozvoje Libereckého kraje i ve Strategii rozvoje Dolnoslezského vojvodství lze najít prostředky a opatření k naplnění všech výše uvedených cílů. Na prvním místě v nich ale není odstranění nepříznivých vlivů státní hranice, což je cíl veskrze obecný a spíše zastřešující, kterého může být dosaženo už tím, že bude kladen důraz na rozvoj přeshraniční spolupráce jako takové. Prioritou je v těchto dokumentech dosažení hospodářského rozvoje. S ním souvisí zajištění dobrých podmínek pro velké investory, podpora malého a středního podnikání a samozřejmě také přeshraniční spolupráce ekonomických subjektů. A zároveň souvisí se zlepšením životních podmínek obyvatel, jehož má být dosaženo podporou kvalitního vzdělávání obyvatel, zdokonalením trhu práce, zajištěním bezpečnosti obyvatel (například díky přeshraniční spolupráci hasičských jednotek) nebo rozvojem nabídky volnočasových aktivit, stejně jako snížením negativních vlivů na životní prostředí a ekologickou výchovou obyvatel. Pozornost je tedy věnována i přírodnímu a kulturnímu dědictví oblasti. Cíle euroregionu jsou v souladu s prioritami Libereckého kraje a Dolnoslezského vojvodství. Díky své velice obecné definici jsou navíc slučitelné s aktivitami podporovanými v rámci programu INTERREG. (TOUŠEK, V. a kol., 2007)
5.2.2 Euroregion Praděd - Pradziat 5.2.2.1 Základní charakteristika Tab. 3. Základní údaje o euroregionu Praděd. (k 31. 7. 2006) Datum vzniku:
02. 07. 1997
Rozloha:
6064 km2
Počet obyvatel:
759 821 (PL – 628 238, ČR – 131 583)
Počet obcí a měst:
103 (PL - 29, ČR – 74)
Okresy v ČR :
Jeseník, Bruntál
Státy přeshraniční spolupráce:
Polsko
(Zdroj: http://www.stat.gov.pl/cps/rde/xbcr/wroc/ASSETS_89-144.pdf)
Euroregion Praděd je dobrovolným sdružením českých a polských spolků a svazků měst a obcí, které se rozkládají na území okresů Jeseník a Bruntál v České republice a v jižní části Opolského Slezska (Opolské vojvodství) v Polsku. Na české straně je tedy tvořen především hornatým územím Jeseníků a jejich podhůří (nejvyšší hora Praděd mu
33
dala jméno), na polské straně naopak rozsáhlými nížinami s dominancí dvou jezer – Otmuchowského a Glebinowského. Polská část je díky fyzicko-geografickým podmínkám mnohem lépe přístupná nejen rozvoji dopravy, který bude v Jeseníkách poněkud problematický, ale i následnému rozvoji hospodářství. Navíc má i mnohem lepší sídelní strukturu – ani jedno středisko na české straně se velikostí ani významem nemůže rovnat městům jako jsou Opole a Nysa. Významným problémem oblasti je například jazyková bariéra mezi občany, která je pravděpodobně výsledkem působení bariéry orografické. Na druhou stranu lze v takto rozdílných podmínkách vidět i určitou souhru, neboť například z hlediska cestovního ruchu je pravděpodobné, že polští turisté budou mít zájem o návštěvu českých hor (v létě i v zimě), kdežto Češi se zase budou moci v létě vydat do teplejších nížinných oblastí, například za rekreací k výše zmíněným jezerům. Založení euroregionu dne 02. 07. 1997 bylo v podstatě pouze završením několikaletých integračních snah na obou stranách hranice. První přeshraniční kontakty byly uskutečněny už na počátku 90. let. Jejich strůjcem bylo tehdejší vedení města Jeseník, které se rozhodlo uspořádat dne 21. 6. 1991 konferenci za účasti představitelů měst a obcí jesenického regionu a sousedících měst a obcí opolského a valbřiského vojvodství. Během konference poprvé zaznělo, že přirozenou spolupráci příhraničního regionu znemožňuje příliš uzavřená hranice a přísné celní předpisy a že je tedy nutné tuto bariéru odstranit.10 Smlouvu o založení euroregionu podepsalo Stowarzyszenie Rozwoju Gmin Dorzecza Osobłogi i Unia Turystyczna Ziemi Nyskiej (Sdružení pro rozvoj obcí povodí Osoblahy a Turistický svaz země Nyské) za stranu Polska a Sdružení měst a obcí okresů Bruntál, Jeseník, Šumperk. V České republice sem dnes patří pouze okresy Jeseník a Bruntál, v Polsku potom powiaty Brzeski, Nyski a Prudnicki. Sídlo české části euroregionu je ve Vrbně pod Pradědem, polská část sídlí v Prudniku. 5.2.2.2 Hlavní cíle euroregionu Praděd - Pradziat Mezi cíle euroregionu patří například plánování územního rozvoje; ochrana životního prostředí; rozvoj hospodářství, turistiky, sportu a rekreace; doprava a spoje (např. budování hraničních přechodů) a spolupráce jak na poli mezilidských vztahů a práce s mládeží, tak v případě přírodních katastrof apod. Aktivity euroregionu jsou navíc dobře sladěny s rozvojovými plány Olomouckého a Moravskoslezského kraje i Opolského vojvodství a vesměs odpovídají i oblastem spolupráce v rámci programu INTERREG. (TOUŠEK, V. a kol., 2007)
10
Vznik euroregionu Praděd. [online] Euroregion Praděd, Jeseník, 2004-2008 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné z www: .
34
5.2.3 Euroregion Silesia 5.2.3.1 Základní charakteristika Tab. 4. Základní charakteristika euroregionu Silesia (data k 1.1.2007) Datum vzniku:
20. 9. 1998
Rozloha:
2 569 km2
Počet obyvatel:
513 082 (ČR – 224 919, PL – 288 163)
Počet obcí a měst:
75 (ČR – 56, PL – 19)
Okresy v ČR :
Opava, Bruntál, Nový Jičín, Ostrava - město
Státy přeshraniční spolupráce:
Polsko
(Zdroj: http://www.euroregion-silesia.cz/index2.php?menu=2&file=data/euroregion/statistika)
Euroregion Silesia v sobě stejně jako předchozí Praděd slučuje území s poměrně rozmanitými přírodními podmínkami. Na české straně zahrnuje nejen oblast Nízkého Jeseníku a jeho podhůří, ale i rovinatou Ostravskou pánev. V polské části ho tvoří především nížinaté oblasti. Pro tento region jsou ovšem důležitější jiné než fyzickogeografické skutečnosti – zdejší české a polské obyvatelstvo totiž v minulosti sdílelo (a částečně dodnes sdílí) nejen historii, ale i kulturu, politické podmínky a ekonomický potenciál. Reliéf je zde důležitý především v tom smyslu, že netvoří žádnou významnou bariéru (jako například v euroregionu Praděd nebo Glacensis), kontakty mezi Čechy a Poláky jsou tady proto přirozené a tradiční. Rozvoji hospodářství oblasti jistě napomůže výstavba dálnice D1 směrem z Brna na Ostravu a do Polska, která výrazně zvýší její dopravní dostupnost a pravděpodobně tak přispěje k zajištění lepší ekonomické situace obyvatel i celého regionu. Pod euroregion spadají města a obce náležící do Moravskoslezského kraje a Opolského a Dolnoslezského vojvodství. Česká část sdružení s názvem Euroregion Silesia – CZ, v současnosti zastřešuje 56 obcí a měst a 3 přidružené organizace – Matici Slezskou, Hospodářskou komoru Opava a Slezskou univerzitu Ostrava. Polskou část euroregionu tvoří Stowarzyszenie Gmin Dorzecza Górnej Odry (Sdružení obcí povodí Horní Odry), jehož členy je 19 polských měst a obcí. Česká část sdružení sídlí v Opavě a polská ve městě Racibórz. Tento euroregion je jeden z nejmladších na česko-polské hranici, přesto v dnešní době představuje stabilní, funkční a zkušenou organizaci, která je plnohodnotným partnerem mnoha českým a polským institucím. Za svůj přínos k rozvoji česko-polské přeshraniční spolupráce byl v listopadu 2006 oceněn čestným uznáním Asociace evropských hraničních
35
regionů a v říjnu 2007 mu byla Ministerstvem zahraničních věcí ČR udělena stříbrná medaile Jana Masaryka.11 5.2.3.2 Hlavní cíle euroregionu Silesia Mezi nejdůležitější priority rozvoje euroregionu Silesia patří zlepšení neblahého stavu dopravní infrastruktury a budování hraničních přechodů; společný postup při řešení problémů v oblasti životního prostředí; rozvoj cestovního ruchu a turismu; spolupráce škol a mládežnických organizací; péče o společné kulturní dědictví a aktivity podporující jeho rozvoj; reprezentace příhraničního regionu; spolupráce v oblasti trhu práce a podpora spolupráce hospodářské a obchodní. Oporu ve strategických a programových dokumentech kraje a vojvodství má jen asi polovina z těchto cílů. Tato dokumentace totiž nezahrnuje podporu spolupráce, na jejíž rozvoj klade vedení euroregionu největší důraz. Většina aktivit také může být financována ze zdrojů programu INTERREG. (TOUŠEK, V. a kol., 2007)
5.2.4 Euroregion Těšínské Slezsko - Śląsk Cieszyński 5.2.4.1 Základní charakteristika Tab. 5. Základní charakteristika euroregionu Těšínské Slezsko (k 31. 7. 2006). Datum vzniku:
22.4.1998
Rozloha:
1730 km2
Počet obyvatel:
656 735 (PL – 305 129, ČR – 351 606)
Počet obcí a měst:
105 (ČR – 91, PL – 16)
Okresy v ČR :
Karviná, Frýdek Místek
Státy přeshraniční spolupráce:
Polsko
(Zdroj: http://www.stat.gov.pl/wroc/67_1047_PLK_HTML.htm)
Euroregion Těšínské Slezsko vznikl jen o pár měsíců dříve než sousední Silesia a je spolu s ní jedním z nejmladších, které vznikly na česko - polské hranici. Leží v pohraniční oblasti SV části České republiky a jižní části Polska – tedy na území okresů Karviná a Frýdek-Místek (pouze v jeho příhraniční oblasti) a Slezského vojvodství. Dělící osou je mu řeka Olše. Tato oblast se pyšní velkým množstvím nejrůznějších přírodních, kulturních i historických zajímavostí. Jižní část regionu náleží k horskému masívu Moravskoslezských Beskyd, Slezských Beskyd a Jablunkovského Mezihoří, jedná se tedy o hornatou a dobře 11
Euroregion Silesia. [online] Euroregion Silesia, Opava, 2008 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www:
.
36
zachovalou krajinu, kde kromě přírodních krás dodnes přežívá i lidový folklor a tradiční architektura, která je hlavním turistickým lákadlem oblasti. V porovnání s ostatními česko-polskými euroregiony má Těšínské Slezsko jednu nespornou výhodu – a to dopravní spojení mezinárodní důležitosti v podobě komunikace E75, která propojuje hraniční přechody Mosty u Jablunkova a Chotěbuz. Plánuje se zde dokonce výstavba rychlostní komunikace, která by Chotěbuz propojila s FrýdkemMístkem a Novým Jičínem. Spolupráce mezi Čechy a Poláky je v těchto místech dlouhodobou záležitostí, protože vedle sebe a často spolu žijí už od doby Velkomoravské říše. Od té doby bylo zdejší území postupně rozlučováno a slučováno až se 28. 7. 1920 rozdělilo definitivně. Užší spolupráce nebyla až do roku 1989 možná, ale po otevření státní hranice místní obyvatelé navázali na čtyřicet let přerušenou tradici a výsledkem jejich snah se stalo založení euroregionu Těšínské Slezsko. Smlouvu o jeho vytvoření podepsaly 22. 4. 1998 Stowarzyszeniem Rozwoju i Współpracy Regionalnej „Olza“ za stranu polskou a Regionální sdružení českopolské spolupráce Těšínské Slezsko za stranu českou. Sídla obou zakládajících sdružení jsou v Českém Těšíně (resp. v polském Cieszyně). Členy české části euroregionu sdružují tři organizace – Svaz obcí okresu Karviná, Regionální rada rozvoje a spolupráce se sídlem v Třinci a Sdružení obcí Jablunkovska. Všechny polské obce náleží do Cieszyńského okresu. 5.2.4.2 Hlavní cíle euroregionu Těšínské Slezsko Euroregion se snaží podporovat rozvoj následujících oblastí: výměna zkušeností a informací v oblasti trhu práce; spolupráce při územním plánování; společné řešení problémů v oblasti dopravy, komunikací, spojů a bezpečnosti obyvatel; spolupráce při ochraně životního prostředí; společná prevence a řešení důsledků živelných pohrom; rozvoj turismu a cestovního ruchu, kultury, osvěty a sportu; kulturní výměna a péče o společné kulturní dědictví, spolupráce mezi školami a mládežnickými organizacemi. Spektrum spolupráce je zde poměrně široké, proto je ve strategických a programových dokumentech přímo obsaženo pouze několik z výše uvedených cílů, ostatní jsou většinou zmíněny nepřímo. Z programu INTERREG je možno čerpat finanční prostředky téměř na všechny aktivity, s výjimkou řešení důsledků živelných pohrom.
37
5.2.5 Euroregion Beskydy 5.2.5.1 Základní charakteristika Tab. 6. Základní charakteristika euroregionu Beskydy (k 31. 7. 2006). Datum vzniku:
9.6.2000
Rozloha:
5 530 km2
Počet obyvatel:
1 065 130 (ČR – 164 936, PL – 603 703, SK – 295 491)
Počet obcí a měst:
171 (ČR – 63, PL – 28, SK - 80)
Okresy v ČR :
Karviná, Frýdek Místek
Státy přeshraniční spolupráce:
Polsko, Slovensko
(Zdroj: http://www.stat.gov.pl/wroc/67_1047_PLK_HTML.html)
Euroregion Beskydy je první strukturou tohoto typu, která vznikla na hranicích třech postsocialistických zemí. Byl založen 18.2.2000 v polském Rajczi, kde byla podepsána Smlouva o slovensko-polském společenství pod názvem Euroregion Beskydy, kterou podepsaly sdružení Región Beskydy se sídlem v Žilině a Region Beskidy se sídlem v Bielsku-Biała. Česká republika se k němu připojila o několik měsíců později. Smlouvu podepsalo sdružení Region Beskydy (sídlo ve Frýdku-Místku), jehož členy bylo sedm sdružení obcí a měst okresu Frýdek-Místek. Dnes tedy euroregion zahrnuje okres FrýdekMístek, příhraniční část okresu Karviná, v Polsku vojvodství Bielsko-Biala (powiaty Bielski, Suski a śywiecki) a na Slovensku města a obce Žilinského kraje. Sídly zakládajících sdružení jsou města Bielsko-Biała, Frýdek-Místek a Žilina. Jeho charakteristiky jsou velice podobné jako v případě euroregionu Těšínské Slezsko. Největší potenciál má rozvoj cestovního ruchu, pro který jsou v oblasti vhodné nejen přírodní podmínky, ale i kulturní a historické zázemí. Českou i slovenskou částí navíc prochází důležité dopravní trasy – u nás je to už zmiňovaná silniční komunikace E 75, na Slovensku jsou to potom dva multimodální koridory - jeden ve směru sever-jih (ŽilinaČadca-Zwardoň-Katowice-Gdaňsk), druhý ve směru západ-východ (Vídeň- BratislavaŽilina-Ľvov). 5.2.5.2. Hlavní cíle euroregionu Beskydy Mezi hlavní priority rozvoje euroregionu patří opět výměna zkušeností a informací nejen ohledně rozvoje samotného, ale i v oblasti trhu práce, územního plánování a stavebnictví; společné řešení problému dopravních spojení, ale i environmentálních otázek; rozvoj hospodářství, obchodu, průmyslu a malého a středního podnikání; dále rozvoj turismu a cestovního ruchu; spolupráce školských a volnočasových organizací; kulturní výměna a péče o společné kulturní dědictví; prevence a odstraňování následků živelných pohrom; vzájemná spolupráce záchranných služeb na území euroregionu.
38
V rozvojových dokumentech jednotlivých krajů nebo vojvodství jsou obsaženy pouze některé z cílů, které si ustanovil euroregion. Ten se totiž v mnoha ohledech orientuje na přeshraniční spolupráci, které se strategické dokumenty výše zmíněných institucí nevěnují. Výjimkou je rozvojový plán Žilinského kraje, ve kterém je jako jedna z priorit zakomponován rozvoj přeshraniční spolupráce prostřednictvím programu INTERREG IIIA. Samotná iniciativa INTERREG potom neumožňuje financování aktivit v oblasti územního plánování, stavebnictví a živelných pohrom. 5.2.6 Euroregion Glacensis Tento euroregion zde zmiňuji pouze kvůli úplnosti kapitoly, podrobně se jím bude zaobírat kapitola 7.
5.3 Srovnání činnosti euroregionů Stejně jako v případě předchozí kapitoly následuje srovnání činnosti euroregionů na základě kvality jejich internetových stránek, kde by o ní měli informovat. 5.3.1 Bilaterální spolky Webové stránky euroregionu Nisa lze vyhodnotit jako nejlepší ze všech. Je vidět, že spolupráce mezi společenstvími je velice intenzivní a přínosná. Provázanost stránek je obdivuhodná a dokazuje především to, že představitelé euroregionu vnímají prostor pro přeshraniční spolupráci jednotně a skutečně nezávisle na jednotlivých státních celcích. Je zde nejpropracovanější systém statistik a euroregion vykazuje i velké množství vlastních vydávaných publikací. Výborně jsou zpracovány turistické informace, které jsou uvedeny za celý region, nejen za českou část, jak tomu bývá v případě ostatních euroregionů. Odkazy na aktivity euroregionu Glacensis jsou také četné a poměrně dobře zpracované v podobě čtvrtletně vydávaného Zpravodaje. Výborně strukturovaný je přehled turistických zajímavostí, který se sice primárně věnuje české části euroregionu, ale zmiňuje i některé polské atraktivity. Velice praktický je i seznam hraničních přechodů s uvedením jejich funkčnosti a kapacity. Bohužel zde ale chybí veškerá statistická data nebo seznam vydávaných publikací. Činnost euroregionu tedy lze vyhodnotit jako pozitivní a přínosnou, ale prozatím s jistými rezervami. Aktivity euroregionu Praděd působí na jeho internetové prezentaci poměrně jednostranně – jsou zaměřeny na pomoc při získávání peněz z grantů EU, ale o ničem jiném zde zmínka není. Přístupné jsou zápisy z jednání Valné hromady i ze zasedání Komisí, ale jejich činnost není nikde přehledně shrnuta. Euroregion nevydává žádný informační plátek ani publikace. Výpis členů je sice detailní a obsahuje kontakty na jednotlivé (české) obce, ale nejsou zde uvedena žádná statistická data. Informovanost o atraktivitách turistického ruchu je nedostačující a stejným přívlastkem lze označit i celkovou činnost euroregionu. 39
Webovým stránkám euroregionu Silesia nelze prakticky nic vytknout. Jsou ve všech ohledech přehledné a v důležitých oblastech se věnují nejen české straně sdružení, ale i té polské. Nechybí ani zpracování základních statistických ukazatelů. Činnost euroregionu je zpracována přehledně, ale veskrze obecně, bylo by tedy dobré uvézt větší množství jejích konkrétních výsledků. Činnosti přeshraniční spolupráce v rámci euroregionu Těšínské Slezsko, prezentované na jeho stránkách, jsou omezeny na roky 2000-2002. Navíc jeden z prvních – projekt INFOREG, který by měl „zajistit informovanost občanů a turistů o možnostech využití kulturního, sportovního a turistického potenciálu Euroregionu“12 nefunguje, resp. nefunguje ani jeden z odkazů na jeho internetovou stránku. Informace o turistických zajímavostech jsou velice kusé a nedostatečné. Chybí i jakákoli statistika, výpis členů je ale kompletní (za oba státy). Činnost tohoto euroregionu tedy nepůsobí příliš aktivně. Na můj pokus o komunikaci z důvodu zjištění přesného počtu obyvatel a rozlohy obou jeho částí nikdo neodpověděl – k tomu by v případě kvalitní přeshraniční spolupráce také nemělo docházet. 5.3.2 Trilaterální spolky Jediným euroregionem na česko-polské hranici, v jehož rámci spolupracují tři státy, je euroregion Beskydy. České stránky sdružení vůbec nefungují. Z jejich slovenské verze sice lze čerpat množství konstruktivních informací (například o členech euroregionu), ale nelze v nich najít odkazy na české turistické zajímavosti, aktivity apod. - v tomto ohledu se věnují výhradně polské a slovenské straně. Výpis činností slovenské části se navíc zastavuje v listopadu roku 2005, v posledních letech je podle internetové prezentace nulová a tedy silně nedostačující.
12
Kultura a sport. [online] Euroregion Těšínské Slezsko, Český Těšín [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné z www: .
40
6 METODIKA VÝZKUMU V EUROREGIONU GLACENSIS Výzkum euroregionu Glacensis měl dvě fáze. Ta první vycházela ze zpracování množství literatury a byla proto čistě teoretická, druhá probíhala formou dotazování starostů českých obcí a měst náležících k euroregionu Glacensis. V první části následující kapitoly (7.1) je proto euroregion představen nejprve z hlediska historie přeshraniční spolupráce a současné členské základny. Následuje podkapitola 7.2, která obsahuje rozbor jeho organizační struktury a stručnou charakteristiku současné situace v euroregionu z hlediska sídelní struktury, ekonomického, lidského, sociálního a dopravního potenciálu, stavu životního prostředí a potenciálu rozvoje cestovního ruchu. Dále jsou zde uvedeny nejvýznamnější aktivity podporující přeshraniční spolupráci v oblasti ze strany euroregionu i jiných institucí od roku 1989. Ve třetí části následující kapitoly (7.3) je zpracován výstup z dotazníkového šetření. Toto šetření mělo být původně prováděno formou řízených rozhovorů se starosty obcí, které ale nemohly být provedeny kvůli mému zranění. Proto byly dotazníky rozeslány starostům emailovou poštou. Původním záměrem byla diferenciace obcí v dotazníkovém šetření podle jejich velikosti, ale nakonec jsem se rozhodla, že pro účely porovnání intenzity přeshraniční spolupráce by mohlo být zajímavější sledovat rozdíly vyplývající ze vzdálenosti obce od státní hranice. Osloveni byli starostové všech českých obcí a měst náležících k euroregionu a odpovídalo jich 14. Sedm z nich bylo z obcí vzdálených do 20 km od státní hranice, dalších 7 bylo z obcí vzdálenějších. Jak už bylo řečeno, diferenciaci podle velikosti obcí jsem příliš nebrala v úvahu, ale i tak je vyrovnaná a jedinou nezastoupenou kategorií je město s počtem obyvatel v rozmezí 15 – 20 tis., protože žádné takové k euroregionu nepatří. Hlavním úkolem tohoto šetření bylo navázat na výzkum „Potenciální zaměření přeshraniční spolupráce s polskými a slovenskými regiony s důrazem na nové plánovací období Evropské unie 2007 – 2013,“ který byl vypracován řešitelským týmem pod vedením Doc. RNDr. Václava Touška, CSc. v roce 2007. V rámci toho šetření byli formou řízených rozhovorů dotazováni starostové většinou pěti až šesti obcí náležících ke každému euroregionu v česko-polském a česko-slovenském pohraničí, tedy i euroregionu Glacensis (zde to byly konkrétně Rychnov nad Kněžnou, Trutnov, Broumov, Deštné v Orlických horách, Králíky, Machov). Mojí snahou bylo rozšířit počet dotazovaných obcí v této oblasti a konkretizovat výsledky daného šetření na regionální úrovni. Respondenty v mém šetření byli starostové obcí a měst Brandýs v Orlických horách, Chotěvice, Jaroměř, Křinice, Kvasiny, Lanškroun, Letohrad, Náchod, Nové Město nad Metují, Pilníkov, Rokytnice v Orlických horách, Synkov – Slemeno, Trutnov a Vamberk.
41
7 HLAVNÍ POZNATKY Z VÝZKUMU 7.1 Euroregion Galcensis 7.1.1 Založení euroregionu a jeho členové Tab. 7. Základní charakteristika euroregionu Glacensis (k 31. 7. 2006) Datum vzniku:
5.12. 1996
Rozloha:
6064 km2 (PL – 4254 km2, ČR – 1709,52 km2)
Počet obyvatel:
759 821 (PL – 495 661, ČR – 250 947)
Počet obcí a měst:
134 (PL - 33, ČR – 104)
Státy přeshraniční spolupráce:
Polsko
(Zdroj: www.czso.cz, www.stat.gov.pl/cps/rde/xchg/gus)
Euroregion Glacensis vznikl 5.12. 1996 v Hradci Králové podpisem Smlouvy o založení euroregionu na základě iniciativy dvou smluvních stran – česká byla zastoupena Regionálním sdružením Euroregionu Pomezí Čech, Moravy a Kladska - Euroregionu Glacensis, polskou stranu představovalo Sdružení měst Kladské oblasti. Je tedy nejstarší strukturou tohoto typu na česko-polské hranici. Jeho hlavním cílem má být odstraňování nerovností mezi regiony na obou stranách hranice, vedoucí k postupnému vyrovnávání ekonomického i sociálního rozvoje a podpora česko-polské přeshraniční spolupráce. Chce také napomoci ke zmírnění nevýhod, které vyplývají z polohy území v blízkosti státní hranice. Členy euroregionu jsou obce a města okresů Hradec Králové, Chrudim, Jeseník, Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Svitavy, Trutnov, Ústí nad Orlicí a powiatů DzierŜoniowského, Ząbkowického, Wałbrzyského, Kłodzkého a Strzelińského. Dalšími členy jsou kraje Královehradecký, Olomoucký a Pardubický. Některým obcím zprostředkovávají členství jejich sdružení –Dobrovolný svazek obcí mikroregionu Brodec, Dobrovolný svazek obcí Region Orlické hory, Svazek obcí 1866 a Svazek obcí Žacléřsko. Na české straně patří do euroregionu celkem 100 obcí a měst, v Polsku je jich 33. Členové české části euroregionu Glacensis dle okresů (k 18. 4. 2008): Okres Hradec Králové: Třebechovice pod Orebem Okres Chrudim: Proseč Okres Jeseník: Bílá Voda Okres Náchod: Adršpach, Bohuslavice, Borová, Broumov, Červená Hora, Červený Kostelec, Česká Čermná, Česká Skalice, Jaroměř, Křinice, Machov, Meziměstí, Náchod, Nové Město nad Metují, Nový Hrádek, Police nad Metují, Provodov- Šonov, Slatina nad Úpou, Studnice, Suchý Důl, Šonov, Velichovky, Velké Poříčí, Vysoká Srbská, Vysokov, Žernov 42
Okres Rychnov nad Kněžnou: Bačetín, Bartošovice v Orlických horách, Bohdašín, Borovice, Bystré, Častolovice, Čermná nad Orlicí, České Meziříčí, Deštné v Orlických horách, Dobré, Dobruška, Dobřany, Chleny, Chlístov, Janov, Javornice, Kostelec nad Orlicí, Kounov, Krchleby, Kvasiny, Lhoty u Potštejna, Liberk, Lukavice, Ohnišov, Olešnice v Orlických horách, Opočno, Orlické Záhoří, Osečnice, Pěčín, Podbřezí, Potštejn, Rokytnice v Orlických horách, Rychnov nad Kněžnou, Říčky v Orlických horách, Sedloňov, Skuhrov nad Bělou, Slatina nad Zdobnicí, Sněžné, Solnice, Svídnice, SynkovSlemeno, Týniště nad Orlicí, Val, Vamberk, Vrbice, Zdobnice, Záměl Okres Semily: Benecko Okres Svitavy: Bělá and Svitavou, Lavičné Okres Trutnov: Batňovice, Bernatice, Hostiné, Královec, Kuks, Lampertice, Lánov, Pilníkov, Špindlerův Mlýn, Trutnov, Vítězná, Zlatá Olešnice, Žacléř Okres Ústí nad Orlicí: Brandýs nad Orlicí, Čenkovice, Jablonné nad Orlicí, Králíky, Lanškroun, Letohrad, Ústí nad Orlicí, Žamberk Ostatní nebo kolektivní členové: Dobrovolný svazek obcí mikroregionu Brodec, Dobrovolný svazek obcí Region Orlické hory, Svazek obcí 1866, Svazek obcí Žacléřsko, Královéhradecký kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj. Členové polské části euroregionu dle powiatů (k 18. 4. 2008): Powiat dzierŜoniowski: Bielawa, DzierŜoniów Powiat ząbkowicki: Bardo, Ząbkowice Śląskie, Ziębice, Złoty Stok, Ciepłowody, Kamieniec Ząbkowicki, Stoszowice Powiat wałbrzyski: Boguszów-Gorce, Jedlina-Zdrój, Szczawno-Zdrój, Wałbrzych, Głuszyca, Mieroszów, Czarny Bór, Walim Powiat kłodzki: Duszniki-Zdrój, Kłodzko, Kudowa-Zdrój, Nowa Ruda, Polanica-Zdrój, Bystrzyca Kłodzka, Lądek-Zdrój, Międzylesie, Radków, Stronie Śląskie, Szczytna, Kłodzko, Lewin Kłodzki, Nowa Ruda Powiat strzeliński: Strzelin, Przeworno Ostatní členové: Powiat kłodzki, Powiat ząbkowicki 7.1.2 Struktura euroregionu Glacensis Nejvyšším orgánem je Rada euroregionu v čele se svým předsedou, který je volen Radou na jeden rok. Sestává z české a polské části, přičemž každá z nich má svého předsedu a dva místopředsedy. Současným předsedou euroregionu Glacensis je Bc. Miroslav Kocián, který je taktéž předsedou české části Rady euroregionu. Jeho polským 43
protějškem je Czesław Kręcichwost. Prvním a druhým místopředsedou české části Rady euroregionu jsou Ing. Oldřich Čtvrtečka a Jiří Čepelka, v polské části jsou to pánové Piotr Kruczkowski a Tomasz Korczak. Dalším společným česko-polským orgánem euroregionu Galcensis je Sekretariát, který je tvořen dvěma sekretáři (Jaroslav Štefek a Radosław Pietuch) a jehož účelem je zprostředkovávat koordinaci obou národních Sekretariátů. Posledním společným orgánem je Revizní komise euroregionu, která má kontrolní funkci a tvoří ji 4 členové (dva z každé strany). Orgány české části euororegionu jsou Regionální kongres, Rada sdružení, Předsednictvo, předseda a místopředsedové, Pracovní skupiny, Revizní komise a Sekretariát. Regionální kongres je nejvyšší orgán Sdružení, který schvaluje základní organizační dokumenty a určuje výši členských příspěvků. Zasedá jedenkrát ročně. Rada sdružení je výkonným orgánem s funkčním obdobím na 4 roky. Tvoří ji zástupci členů – vždy nejvíce dva za jeden okres a dva za jeden samosprávný kraj. Jejím úkolem je připravovat, projednávat a předkládat materiály Regionálnímu kongresu a jmenovat či odvolávat sekretáře sdružení. V čele rady sdružení zasedá předseda, který je volen členy Rady a jehož funkční období je taktéž čtyřleté. Předsednictvo tvoří předseda a dva místopředsedové. Je výkonným orgánem Rady sdružení a zastupuje Sdružení ve společné Česko-polské radě euroregionu Glacensis. Všechna jeho rozhodnutí musí být schválena Radou. Pracovní skupiny bývají složeny ze zástupců členů sdružení a dalších odborníků (v závislosti na problematice) a zřizují se pro řešení stálých problémů. Jejich funkční období tedy není omezeno. Revizní komise je kontrolním orgánem sdružení s dvouletým funkčním obdobím. Tvoří ji tři členové sdružení. Sekretariát zajišťuje administrativní chod orgánů Sdružení a vzájemně koordinuje jejich činnost. V jeho čele je sekretář, jmenovaný Radou sdružení. (NETOLICKÝ, V., 2007, 35) Důležitou součástí euroregionu Glacensis je i Regionální rozvojová agentura (Regional developement agency), která byla založena 17. 8. 2000 za účelem podpory a koordinace hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje území Euroregionu Glacensis s důrazem na přeshraniční spolupráci s Polskem. Hlavní náplní její činnosti je potom příprava a realizace projektů a administrace programů přeshraniční spolupráce.13
13
Reginoal developement agency. [online] Euroregion Glacensis, Rychnov nad Kněžnou [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné z www: .
44
7.2 Charakteristiky regionu 7.2.1 Charakteristika české části regionu z hlediska jeho dalších rozvojových aktivit14 Sídelní struktura regionu je z hlediska budoucího rozvoje spíše nevýhodná – je velice nerovnoměrná a rozdrobená. V posledních letech velkou měrou ubylo obyvatelstva na venkově, především v hůře dostupných oblastech. Pokud se tento trend bude i nadále prohlubovat, je pravděpodobné, že zde bude docházet k zániku obcí a malých sídel. Hustota zalidnění je nižší než je celorepublikový průměr a na venkově se bude pravděpodobně dále snižovat. Ekonomický potenciál je dán především hospodářskou strukturou oblasti. Ta je v tomto případě zemědělsko – průmyslová s dominujícím spotřebním průmyslem v Královehradeckém kraji a hutnictvím, strojírenstvím a těžbou v Olomouckém kraji. Intenzita zemědělské výroby je zde poměrně vysoká, především v níže položených oblastech. V horských oblastech je žádoucí její útlum a přechod k jiným formám péče o krajinu, což podmiňuje nutnost finančních dotací. Ve struktuře podle velikosti podniků převládají především ty malé a střední, což je pro budoucí rozvoj regionu výhodné. V průmyslové činnosti se začíná uplatňovat zavádění HI-TECH technologií, především v podnicích, které mají podporu ze strany vysokého školství. Pro vstup zahraničního kapitálu je region v mnoha ohledech atraktivní. Lidský potenciál obecně je pod celorepublikovým průměrem. Může ze to nejen nižší podíl obyvatel s vysokoškolským a úplným středoškolským vzděláním, ale i výše průměrného výdělku, který je taktéž nižší než celorepublikový průměr, nebo nevhodná kvalifikace obyvatel, která odpovídá omezené nabídce na trhu práce. Na trhu práce vládne poměrně silná nerovnováha, vyvolaná nesouladem mezi kvantitativní i kvalitativní strukturou v nabídce a poptávce pracovních sil. Míra registrované nezaměstnanosti za celý region není vyšší než celorepublikový průměr, nicméně podíl dlouhodobě nezaměstnaných vyšší je. Nejlepší uplatnění na současném trhu práce mají absolventi technických oborů – jak vysokoškoláci tak stavaři a řemeslníci. Sociální infrastruktura v podobě školství je v euroregionu na poměrně vysoké úrovni – nachází se zde šest vysokých škol a odpovídající množství ostatních školských zařízení, která se vyvíjejí v souladu s celostátními tendencemi a demografickými charakteristikami. Jistý nesoulad mezi nabídkou školství a trhu práce je způsoben především zájmem studentů o jiné než technické obory, které nemají v regionu příliš dobré uplatnění (například ekonomické a administrativní). Školám potom nezbývá nic jiného než přizpůsobovat se tomuto trendu. Dalším problémem je vylidňování vesnic a s ním spojené uzavírání 14
RRA PK: Strategie rozvoje euroregionu Glacensis. [online] Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje, Pardubice, duben 2002 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné z www: .
45
především základních škol. Součástí sociální infrastruktury jsou zdravotnická zařízení a péče o bezpečnost obyvatel. Tato problematika je v euroregionu v pořádku, jediný zádrhel, který by do budoucna mohl nastat tkví právě v nárůstu počtu obyvatel v postproduktivním věku a následné zvýšené potřebě výstavby domovů pro seniory. Důležitou součást zdravotní péče v regionu tvoří i lázeňská zařízení (např. lázně Velichovky, Janské Lázně, Lázně Bělohrad). Velice špatná je dopravní vybavenost regionu. Největším problémem je jednoznačně absence jakékoli dálnice nebo rychlostní komunikace. Výstavba dálnice D11 se v roce 2006 zastavila v Sedlicích před Hradcem Králové. V současnosti tedy čeká na kompletní dostavbu k hraničními přechodu Královec (od Jaroměře pokračuje jako rychlostní komunikace R11 a na polské hranici se napojí na dálnici A3). Druhou plánovanou dopravní tepnou regionu bude rychlostní komunikace R35. V roce 2016 by měl být dokončen jak její úsek ze Sedlic do Mohelnice, tak z Hradce Králové do Turnova. Regionem prochází také několik komunikací mezinárodní důležitosti – E67 (navazuje na D11 z Hradce Králové do Náchodu), která má relativně dobré napojení na E442. V těsné blízkosti západní hranice euroregionu prochází silnice první třídy E65 (I/10), na kterou jsou už dnes napojeny některé silnice první třídy euroregionu Glacensis, v budoucnu by se s ní měla křížit právě plánovaná R35. Celkovou rekonstrukci a rozšíření potom vyžaduje silnice I/11 směrem od Hradce Králové na Bruntál a Opavu. V současné době je asi nejpřetíženější komunikací v regionu. Dalším výrazným problémem je vysoké zastoupení silnic III. třídy, jejichž provoz a údržba jsou velice finančně náročné. Železniční infrastruktura regionu je sice hustá (odpovídá průměru ČR), ale málo kvalitní. Zejména je třeba rozšířit jednokolejnou trať mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Strategicky příhodné je blízké a poměrně snadné napojení na mezinárodní železniční magistrálu E40. Další, i když místně omezenou dopravní možností regionu je lodní doprava. Pro její úspěšný rozvoj je ale nutno splavit Labe do Pardubic. I technická vybavenost regionu se postupně zlepšuje. Většina obcí už má vybudovanou svoji čističku odpadních vod a stoupá i počet obcí napojených na plynofikaci, což se podepisuje příznivě i na stavu životního prostředí. Kvalita životního prostředí v regionu je spíše průměrná, střídají se zde méně a více poškozené oblasti. Vývoj stavu životního prostředí po roce 1990 má i zde stejně jako v celé ČR pozitivní charakter a pomocí nových technologií bylo ve velké míře odstraněno i zatížení emisemi, vyprodukovanými hlavně v sousedním Polsku (případně v Německu), které se neblaze podepisovalo především na stavu lesních porostů. Velká část z nich je proto dodnes zařazena do kategorie poškozených. Ukončen byl také provoz technicky nezabezpečených skládek odpadů. Zakládání černých skládek se ale zcela vymýtit nepodařilo. V oblasti odpadního hospodářství byl také úspěšně zaveden systém recyklace odpadů.
46
Stav životního prostředí se zároveň významnou měrou odráží na potenciálu cestovního ruchu, který je v oblasti velice vysoký. Může za to nejen krásná krajina Orlických hor a Krkonoš, ale i množství kulturních a historických památek, včetně několika lokalit výstupu minerálních vod, které umožnily rozvoj lázeňství. Turistická infrastruktura zde ale poněkud zaostává za evropským standardem, především v oblasti kvalitních ubytovacích kapacit a restauračních zařízení. Poměrně výrazná specializace regionu na zemědělství je dobrým předpokladem pro rozvoj agroturistiky. 7.2.2 Vývoj přeshraniční spolupráce v euroregionu Glacensis15 7.2.2.1 1989 – 1996
listopad 1989 – první vydání měsíčníku „Ziemia Klodzka – Od Kladenského pomezí – Glatzer Bergland“ kanceláří pro příhraniční spolupráci nakladatelství Ziemia Klodzka. Jeho účelem bylo přiblížit jak aktuality v oblasti přeshraničních aktivit obyvatel a institucí, tak výsledky výzkumů týkajících se společné historie obyvatel této části pohraničí (protože Kladsko bylo vždy multikulturní oblastí, kde se setkávala kultura německá, česká, polská i židovská), rozšiřovat myšlenku regionalismu a povědomí o konkrétních problémech oblasti a jejich možných řešeních. září/říjen 1990 – 1. ročník Česko-polských dnů křesťanské kultury, dodnes největší kulturní akce na česko-polském pohraničí, která probíhala formou přednášek, výstav i koncertů nejprve v příhraničním území Kladska, později i ve Vratislavi, Lešné a Namyslowě v opolském vojvodství. 1992 – založení Kladské komise historiků, která v říjnu 1997 začala plnit i úlohu Komise pro výzkum a regionální vzdělávání Euroregionu Glacensis. Výsledkem její práce jsou četné publikace na téma společné historie a zkušenosti Čechů a Poláků. Mezi společné česko-polské publikace patří: − HLUSIČKOVÁ R.: Kladsko a československo v letech 1945-1947. Studie a dokumenty, Hradec Králové-Wroclaw, 1999. − MALINA J., KLIMASZEVSKA I.: Bibliografie dějin Kladska. Výběrová speciální bibliografie české a poslké knižní a časopisecké literatury. Hradec Králové-Wroclaw, 1999. − MUSIL F., PREGIEL P.: Chrestomatie k dějinám Kladska. Hradec Králové, 2002. − SMUTNÝ B.: Potštejnská manufaktura na česko-kladském pomezí. Hradec Králové, 2002.
15
BORKOWSKA, K.: Zpráva z 10 let činnosti Euroregionu Glacensis. Sdružení měst Kladské oblasti, Wroclaw, 2006.
47
září 1994 - Česko-polská mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci byla ustavena na základě dohody uzavřené mezi vládami obou zemí. Jejím úkolem je stanovení směrů a forem přeshraniční spolupráce, zkoumání problémů, které tuto spolupráci ztěžují, a zpracovávání určitých doporučení vedoucích k odstranění těchto problémů. V rámci komise pracuje dvanáct pracovních skupin a podskupin zaměřených na jednotlivé oblasti činnosti.16
7.2.2.2 1996 - 2006
významné konference a semináře pořádané euroregionem Glacensis: − 26. – 27. 3. 1998 – seminář „Přeshraniční spolupráce česká republika-Polská republika“ v Kudowě Zdrój a Rychnově nad Kněžnou
− 24. 11. 2006 Fórum česko-polského příhraničí v Dusznickách Zdrój z hlediska budování nových hraničních přechodů byly zlomové roky 1996 a 2005, kdy jich bylo otevřeno doposud nejvíce. V současné době je na území euroregionu 8 silničních, 3 železniční a 21 turistických přechodů. Dalších 6 je klasifikováno jako přechody pro malý pohraniční styk. Mezi tyto nově otevřené hraniční přechody patří například Kociol – Olešnice nebo Mostowice – Orlické záhoří značení přeshraničních lyžařských tras (na polské straně od roku 2003) a Euroregionální běh na lyžích Heinriche Rübartsche Deštné – Zieleniec, který se poprvné uskutečnil 13. 3. 2004 značení cyklostezek bylo poprvé komplexně řešeno v roce 2001, kdy byl zpracován systém cyklotras zohledňující ve svých předpokladech využití všech (včetně navrhovaných) hraničních přechodů. Samotná tvorba přeshraničních cyklostezek byla ale zahájena o několik let dříve - v roce 1997 byl otevřen první úsek Sudetské cyklotrasy Otmuchów – Paczków – Javorník – Lutynia – Ladek Zdój. V tomtéž roce vznikly další dvě česko-polské cyklostezky ve Stolových horách (Stolové hory a Stěny). Nejvýznamějším výsledkem spolupráce v této oblasti je okruh T. G. Masaryka, který spojuje Náchod a Kudowu Zdrój s oblastí Stolových hor. Dalším dobrým příkadem spolupráce může být trasa Rtyně v Podkrkonoší – Náchod – Kudowa Zdrój – Karlów (dle Zprávy z 10 let činnosti Euroregionu Glacensis) propagace euroregionu na veletržních akcích Regiontour v Brně, HOLIDAY WORLD v Praze, ITB v Berlíně, Tour Salon v Poznani, GLOB v Katowicích, České dny v dolním Slezsku ve Vratislavi a TT Warsaw Tour & Travel ve Varšavě a s ní související vydávání propagačních materiálů a publikací
16
Česko-polská mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci. [online] Euroregion Praděe, Jeseník, 20042008 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné z www: .
48
zavedení hodin polského jazyka na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a kurzy českého jazyka pod záštitou Nakladatelství Ziemia Klodzka a Veřejné knihovny v Oldrzychowicích Klodzkích. Jedním z cílů nadále zůstávcá vytvoření společné vysoké školy na základě spolupráce s Vratislavskou univerzitou společná školení a místní hospodářské veletrhy nebo akce zahrnující prvky hospodářské spolupráce mezi městy (Hradec Králové – Walbrzych, Dzierzoniów – Lanškroun, Miedzylesie – Králíky) mají podpořit projekty v oblasti rozvoje společných česko-polských podniků nebo vzniku česko-polského spolku pro podporu ekonomiky zprovoznění počítačového systému turistické informace a rezervace ubytování síť Informačních kanceláří pro příhraniční spolupráci na obou stranách hranice se doposud podařilo zrealizovat jen částečně Regionální plánování a zpracování map pro česko-polské příhraničí probíhá za účasti obou stran Sdružení euroregionu Glacensis
7.2.2.3 Období 2007 - 2013 V tomto období bude činnost euroregionu pokračovat ve velice podobném duchu jako v případě období předešlého. Určující iniciativa INTERREG sice prošla restrukturalizací, ale správa Fondu mikroprojektů zůstává nadále v rukou euroregionu. V rámci nového členění iniciativy by navíc mělo dojít k navýšení finančních zdrojů určených pro pohraniční oblasti. Mezi budoucí aktivity euroregionu bude patřit především snaha o změnu vládních programů výstavby dálnic a rychlostních silnic ve prospěch diskutované oblasti – konkrétně se jedná o prodloužení rychlostní silnice na S5 na trase Grudziadz – Wroclaw o úsek Wroclaw – Boboszów; prodloužení rychlostní silnice R43 na trase Brno-Moravská Třebová o úsek Moravská Třebová - Dolní Lipka; povýšení silnic č. 46 a 8 na rychlostní komunikace, které by měly být součástí plánované Staropolské trasy S46 s vedením Dorohusk – Lublin – Kielce – Czestochowa – Opole – Klodzko – Kudowa Zdrój a dále na dálnici D11, jejíž pokračování z Hradce Králové ve směru Jaroměř – Trutnov – Polsko je taktéž hlavním cílem snah euroregionu na české straně. Dalším cílem je zkvalitnění komunikací vedoucích k hraničním přechodům (obzvláště potom k Gluszyca – Janovičky, Lutynia – Travná, Nowa Morawa – Staré Město, úsek Bystrzyca Klodzka – silniční hraniční přechod Mostowice – Orlické Záhoří, Zloty Stok – Bílá Voda, Kociol – Olešnice v Orlických horách) i otevírácní přechodů nových (Olešnice v Orlických horách – Lewin Klodzki a Bartošovice v Orlických horách – Niemojów). V souvislosti s hraničními přechody je významná i snaha o umožnění nákladního odbavování do 3,5 tuny pro malé a střední podniky na přechodu Tlumaczów – Otovice a do 6 tun na přechodu Boboszów – Dolní Lipka. Z hlediska ostatní infrastruktury bude stěžejní rozvoj cestovního ruchu (např.
49
výstavba rozhleden na Kralickém Sněžníku a Vrchmezí) a budování dalších lyžařských, cyklistických i turistických tras (včetně doprovodné infrastruktury). Důležitou aktivitou jistě bude i vylepšení systému hydrometeorologické ochrany včetně monitorovací sítě, kterého by mělo být dosaženo modernizací vodoměrných, srážkových a hydrometeorologických stanic a rozšířením spolupráce center krizového řízení. Mezi další projekty patří Miniatury euroregionu Glacensis, které budou prezentovat zajímavosti z polské a české části Euroregionu formou turistického parku nebo zpracování společné učebnice pro regionální vzdělávání pro příhraniční školy.
7.3 Hlavní poznatky z výzkumu 1) Proč a s jakými představami vstoupila Vaše obec do euroregionu? Naprostá většina oslovených starostů uvedla jako hlavní důvod vstupu obce do euroregionu možnost snadnějšího získání dotací jak z programů EU, tak z prostředků jiných institucí. Některé z obcí spolupracovaly s polskými partnery už dříve, proto vstup do euroregionu označily za přirozený další stupeň tohoto procesu. Navázat hlubší spolupráci s polskou stranou ale chtěli i představitelé obcí, které před vstupem do euroregionu žádné podobné kontakty neměly. Jen málo starostů (konkrétně 2) vnímalo spolupráci v rámci euroregionu jako možnost rozvíjet oblast jako celek pomocí společných projektů, což svědčí o silně lokálním a poměrně krátkozrakém vnímání možností přeshraniční spolupráce. Jako důvod tohoto stavu lze označit fakt, že tyto velké projekty sice zlepší situaci v celém euroregionu, ale konkrétní obce jeho výsledky pocítí většinou jen minimálně. Většina uvedených cílů (kromě čerpání dotací) vyznívá obecně, ale vyskytla se i jedna konkrétní odpověď. Představenstvo města Vamberk má například jasnou představu o spolupráci v oblasti krajkářství, proto spolupracuje s obcí Bobowa, která je taktéž centrem tohoto řemesla. 2) Jak hodnotíte dosavadní přeshraniční spolupráci z pohledu Vaší obce v rámci euroregionu? Uveďte, prosím, jak klady, tak i případné zápory. Odpovědi na tuto otázku byly vesměs velice pozitivní – záporů tedy bylo o poznání méně než kladů. Bezkonkurenčně nejčastěji zmiňovaným přínosem byla pomoc ze strany euroregionu při vyplňování žádostí o dotace a přípravě společných projektů. Dále byly často uváděny možnosti prezentace euroregionu v zahraničí a účast na různých společně pořádaných soutěžích, plesech a jiných kulturních akcích, pomocí nichž se obě strany vzájemně poznávají a navazují neformální přátelství. Několikrát bylo zmíněno i předávání zkušeností a výměna názorů mezi starosty nejen při jejich pravidelných setkáních, ale i na jednáních euroregionu Glacensis. Ojediněle byla za přínos označena např. koordinace společných investic a společná propagace území; spolupráce zdravotnických zařízení;
50
řešení potřeb pracovních sil a jejich výměna nebo projekt podpory požární techniky na území česko-polské hranice. Mezi zmiňované zápory přeshraniční spolupráce byla často zařazována složitá administrativa spojená se získáváním grantů (především následné vyúčtování) a malý zájem veřejnosti „poznávat blíž polské sousedy a zajímavosti na polské straně“ (Rokytnice v Orlických horách). Vyskytly se i stížnosti na „organizační problémy, pramenící z odlišného životního stylu obou národů“ (Nové Město nad Metují) nebo nižší kvalitu akcí pořádaných polskou stranou. Podle některých starostů je problémem jazyková bariéra – jak pro obyvatele v běžném životě, tak pro představitele obcí v rámci odborných jednání. 3) Projevil se nějak vstup České republiky a Polska do Evropské unie (nebo nověji do zemí Schengenské dohody) na přeshraniční spolupráci? Zde je znát první výraznější rozdíl mezi odpověďmi starostů obcí podle jejich vzdálenosti od státní hranice. V případě obcí a měst, které se nacházejí blíže k hranici, odpověděla naprostá většina starostů (5 ze 7) kladně – tedy že se projevil jak vstup do EU, tak později do Schengenského prostoru a to v obou případech pozitivně. Jako přínosné vnímají starostové například to, že se vyřešil problém se školáky, kteří na nejrůznější soutěže nemohli jezdit na soupis, ale museli mít každý svůj pas (pokud nejeli s rodiči) nebo fakt, že se veškerý pohyb přes hranice více uvolnil a lidé tak k sobě mají blíž. Vstup do EU se projevil nárůstem množství finančních prostředků, což bylo přínosné pro všechny. Zbylí dva starostové uvedli, že žádnou změnu z hlediska přeshraniční spolupráce nezaznamenali. Oproti tomu 5 ze 7 starostů obcí, které leží dále než 20 km od státní hranice, si myslí, že se vstup do EU ani do Schengenského prostoru na přeshraniční spolupráci nepodepsal. Dva z nich se ale přiklánějí k opačnému názoru. Starosta obce Synkov – Slemeno se vyjádřil takto: „Evropská unie po našem vstupu spolupráci výrazněji podporuje finančními nástroji operačních programů. Po vstupu do Schengenského prostoru je daleko jednodušší překračování státních hranic, významné je to například z pohledu pořádání různých sportovních závodů, které vedou mimo oficiální přechody.“ Ze srovnání s první kategorií obcí tedy můžeme usoudit, že pro obce vzdálené do 20 km od státní hranice je bezbariérový kontakt mnohem přínosnější a důležitější než pro obce vzdálenější. 4) Které problémy vašeho regionu vnímáte jako nejzásadnější a nejpalčivější? Myslíte si, že je v silách euroregionální spolupráce některé z nich řešit? Jednoznačně nejzávažnějším problémem oblasti (alespoň podle mínění starostů obcí) je doprava a to jak z hlediska nedostatečné vybavenosti, tak špatné údržby stávajících silnic a přetíženosti hlavních tahů především polskou kamionovou dopravou. Ostatní návrhy byly uváděny jednotlivě a nevyskytl se žádný další na kterém by se více starostů shodlo. Někteří uváděli problém zaměstnanosti, další potom znevýhodnění oblasti z hlediska sídelního systému nebo celkové zaostalosti. Jiní vnímali jako hlavní problém jazykovou bariéru nebo nedostatečnou vybavenost z hlediska odpadového a vodního hospodářství. V názorech na 51
to, jestli je přeshraniční spolupráce pod vedením euroregionu schopná tyto problémy řešit, se starostové rozcházejí a většina z nich si v této otázce není jistá nebo si myslí, že se touto cestou dají řešit spíše menší problémy a ty zásadní pouze částečně. Obecně lze ale konstatovat, že pozitivnější jsou v této otázce obce, které leží blíže státní hranici, zde si 5 starostů myslí, že euroregionální spolupráce může dané problémy řešit alespoň částečně a zbylí dva starostové neví, kdežto v druhé kategorii obcí převládají spíše neutrální nebo negativní názory – pouze dva starostové si myslí, že tato spolupráce může přinést alespoň částečné řešení daných problémů, zbytek je buď přesvědčen o opaku, nebo neví. 5) Jak Vy osobně, z pohledu Vaší obce a ve vztahu k euroregionu, vidíte budoucnost česko-polské spolupráce? Naprostá většina starostů vidí budoucnost česko-polské přeshraniční spolupráce velice pozitivně a předpokládá její další rozvoj nejen v rámci své obce, ale i v celém pohraničí. Vnímají ji jako nezbytnou především při koordinaci společného rozvoje celého územního celku. Někteří dokonce předpokládají, že se „území budou stále více propojovat a integrovat. Zvýší se množství společných projektů, zvýší se počet přeshraničních sňatků a lidé budou postupně ovládat oba jazyky“ (Rokytnice v Orlických horách). Objevují se ale i skeptičtější názory, i když pouze ve velice omezené míře. Většinou se týkají zvěstí o údajné polské nespolehlivosti, starosta Letohradu dokonce uvedl, že další přeshraniční spolupráci vidí „velice složitě, protože na polské straně panuje značná laxnost a osobně by se bál společného projektu, který by závisel na přímé aktivní spolupráci obou stran.“ Starosta města Vamberka zastává názor, že „česko-polská hranice není podporována tak, jak by si zasloužila a jak je to na česko-německé, ale i česko-rakouské straně. Je to samozřejmě dáno tím, že po spolupráci s bývalým západním světem je mnohem větší hlad.“ Bohužel neuvedl, jestli si myslí, že je místní spolupráce znevýhodněna spíše ze strany institucí nebo vlastních obyvatel této části pohraničí, kteří o ni nemají takový zájem jako v případě jiných částí hranice. 6) S jakými problémy a překážkami se v rámci přeshraniční spolupráce nejčastěji potýkáte? Odpovědi na tuto otázku byly většinou podobné jako v případě otázky č. 2 (resp. jako v její části o záporech přeshraniční spolupráce). Nejčastěji si starostové stěžovali na odlišnou mentalitu Poláků, ze které vyplývá jejich méně zodpovědný přístup k organizaci společně pořádaných akcí. Pro tento názor se vyslovilo šest respondentů, tedy téměř polovina, přičemž přesně polovina z nich byla z obcí, které leží do 20 km od státní hranice. Dalšími často zmiňovanými překážkami byly především vysoké administrativní nároky, jazyková bariéra (především v úředních jednáních), nedostatečná vybavenost infrastrukturou cestovního ruchu a přetrvávající nedůvěra mezi občany a podnikateli, kteří nechtějí výrazněji expandovat na polský trh v příhraničí. Ojediněle se potom objevila
52
stížnost na nedostatečnou kapacitu hraničních přechodů (oblast Broumovska). Žádná výraznější diferenciace v názorech starostů podle sledovaného kritéria se nepotvrdila. 7) Jak a do jaké míry Vaše aktivity přeshraniční spolupráce ovlivňují instituce? Na tuto otázku většina starostů odpověděla, že neví nebo na věc nemá názor, přičemž téměř všichni z nich byli z vedení obcí náležících do kategorie těch, které jsou více vzdáleny státní hranici (přesně 5 ze 7). Poslední dva starostové z této skupiny si potom myslí, že jejich spolupráci instituce neovlivňují. V kategorii obcí ležících blíže ke státní hranici převažoval názor, že instituce tento typ spolupráce ovlivňují, ale většinou v minimální míře. Konkrétní názory se potom dost rozcházely a vliv institucí v nich byl ohodnocen jak kladně tak záporně. Zmíněna byla například činnost mikroregionů, které pomáhají obcím nalézt polské partnery, nebo samotného euroregionu Glacensis, který jim pomáhá s vyřizováním dotací. Negativně se k této otázce vyjádřil pouze starosta Náchoda, který poukázal na „složitost a velký objem požadavků daných předpisy pro čerpání peněžních prostředků na podporu společných projektů.“ Tento fakt je poměrně zarážející, protože v otázce č. 6. si na administrativní překážky stěžovala asi třetina respondentů. Tento rozpor by mohl být způsoben formou dotazování - je možné, že někteří starostové přesně nepochopili otázku a proto nemohli relevantně odpovědět. Přesto lze konstatovat, že je vliv institucí na přeshraniční spolupráci marginální. 8) Uveďte, prosím, Vaše partnerské obce v rámci přeshraniční spolupráce a vyberte 5 konkrétních projektů, které Vy osobně považujete za nejdůležitější pro naplnění Vašich cílů přeshraniční spolupráce. V desíti ze čtrnácti případů je přeshraniční spolupráce založena na vzájemných dohodách, ne vždy ale mezi obcemi v euroregionu – třeba v případě spolupráce Vamberku s obcí Bobowa, která do euroregionu nenáleží. Některé z obcí tyto svazky ještě nenavázaly a některé se o to ani nesnaží. Poměrně překvapující je skutečnost, že většina tímto způsobem nezainteresovaných obcí je dlouhodobými členy euroregionu (Letohrad od roku 1996, Brandýs v Orlických horách od roku 1999, Synkov-Slemeno od roku 2001 a Chotěvice od roku 2008). Všechny tyto obce s výjimkou Chotěvic jsou od státní hranice vzdáleny více než 20 km. Z toho lze usoudit, že jsou pro tuto kategorii obecně zajímavější jiné formy přeshraniční spolupráce. Společné česko-polské přeshraniční projekty se potom nejčastěji zaměřují na akce typu people-to-people, jejichž cílem je setkávání místních obyvatel při sportovních kláních nebo nejrůznějších kulturních programech. Další formou spolupráce je vydávání společných propagačních materiálů a v případě širší spolupráce obcí i budování nových cyklostezek (Trutnov, Náchod a jejich polští partneři).
53
9) Uveďte, prosím, jak na základě dosavadních zkušeností vnímáte:
partnera na druhé straně hranice
Polský partner je většinou vnímán velice kladně, i když ne bez výhrad. Vyzdvihována je například jejich družnost a ochota ke komunikaci, stejně jako obrovská pohostinnost a upřímná snaha jak při přípravě projektů, tak při jejich realizaci. Ale objevují se i negativní hodnocení, kde je především přístup polských aktérů k přeshraniční spolupráci označován jako velice laxní a neprofesionální. Odpovědi na tuto otázku jsou často velice subjektivní, proto je možné je zobecnit pouze v základní rovině.
hranici Hranici už díky vstupu do Schengenského prostoru naprostá většina respondentů vůbec nevnímá a pokud ano, tak pouze jako historický fakt. Už pro ně nepředstavuje překážku ve spolupráci. obecně česko-polské vztahy Česko-polské vztahy jsou vnímány jako dobré nebo stále se zlepšující – právě díky přeshraniční spolupráci si Češi a Poláci začínají více rozumět a poznávat se. Současný stav ale není vnímán jako definitivní a někteří respondenti hovoří o tom, že je pořád co zlepšovat. Upozorňují přitom na odlišnou mentalitu Poláků, která je pro Čechy někdy hůře pochopitelná a problém jazykové bariéry, který je stále aktuální na všech úrovních.
54
8 OČEKÁVÁNÍ OD DALŠÍ ČESKO-POLSKÉ SPOLUPRÁCE Budoucí vývoj lze předpovídat na základě výpovědí aktérů přeshraniční spolupráce a výsledků činnosti tvůrců strategie Operačního programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Polsko 2007 – 2013 (dále OP). Základem je fakt, že drtivá většina oslovených starostů jak v případě mého výzkumu, tak v případě výzkumu V. Touška (2007), vidí budoucnost tohoto typu spolupráce velice pozitivně a očekává jeho další rozvoj, což je velice důležité, protože oni jsou hlavními aktéry integrace pohraničních území formou přeshraniční spolupráce a dokud si myslí, že je pro ně přínosná, nehrozí její úpadek. Dotazníkové šetření také potvrdilo hypotézu, kterou jsem si stanovila v úvodu práce a definovalo přeshraniční spolupráci jako jednoznačně přínosnou. Tematicky se v následujícím plánovacím období bude přeshraniční spolupráce zaměřovat především na následující cíle: (podle OP) 1) posilování dostupnosti území, ochranu životního prostředí a prevenci rizik (70,2 mil. €, tj. 32,0 % OP ČR – Polsko) 2) zlepšení podmínek pro rozvoj podnikatelského prostředí a cestovního ruchu (79,0 mil. €, tj. 36,0 % OP ČR – Polsko) 3) podporu spolupráce místních společenství (57,1 mil. €, tj. 26,0 % OP ČR – Polsko) 4) technickou pomoc (13,2 mil. €, tj. 6,0 % OP ČR – Polsko) Tyto cíle jsou ve shodě s provedeným dotazníkovým šetřením. Jako největší problém území respondenti označili dopravní dostupnost, která je obsažena v prvním cíli OP. Mnoho starostů zároveň spolupracuje v oblasti cestovního ruchu a vnímá jako velice důležitý jeho další rozvoj, což souhlasí s cílem 2). Nejčastější přeshraniční aktivitou je setkáváni místních obyvatel a společné akce na poli kultury, vzdělávání a sportu, což je zase podporováno ze strany cíle 3). Osobně bych tento cíl označila za nejdůležitější pro následující období, protože místní obyvatelé ještě nejsou zvyklí vnímat Poláky jako své sousedy a je proto potřeba aby docházelo k jejich dalšímu sbližování, na základě kterého potom budou vznikat například společné podnikatelské záměry apod. Nejdůležitější je odbourat přetrvávající nedůvěru ve spolupráci s polskou stranou. Na základě takového zlepšení vztahů a především zmírnění jazykové bariéry můžeme očekávat další rozvoj spolupráce v jiných oblastech. Velice důležitá je i technická pomoc, kterou označili za přínosnou i starostové ve zmiňovaných dotazníkových šetřeních. Především potom poskytování informací o možnostech čerpání grantů, nejrůznější školení a monitoring projektů. Přerozdělení financí je podle mého názoru taktéž odpovídající. Finančně nejnáročnější bude samozřejmě výstavba infrastruktury – jak dopravní, tak cestovního ruchu, proto na tyto dva cíle přirozeně připadá nejvíc finančních prostředků. V cíli 1) je zahrnuta i péče o
55
životní prostředí a především prevence rizik, což je cíl, který je především v oblasti Kladska velice důležitý, protože místní lidé mají téměř každoročně velké problémy s povodněmi. Výstavba dopravní infrastruktury zároveň povzbudí přeshraniční kontakty obyvatel, je tedy přínosná nejen z hlediska rozvoje hospodářství a růstu životní úrovně obyvatel, ale i pro navazování nových lidských kontaktů. Do budoucna tedy lze očekávat rozvoj vztahů mezi místními obyvateli a zvyšování míry integrace. V návaznosti na to potom i další rozvoj přeshraničních hospodářských aktivit. V tomto ohledu vnímám jako problém nedůvěru Čechů v organizační schopnosti Poláků a riziko jejího dalšího prohlubování. Představitelé polské strany by se tedy měli snažit vylepšit svůj obraz v povědomí svých českých kolegů a ti by k nim zároveň měli přistupovat s co největší mírou tolerance. V rámci delšího časového období lze očekávat zvýšení celkové provázanosti území a zvýšení místní životní úrovně, která ale pravděpodobně nikdy nebude tak vysoká jako v případě měst ve vnitrozemí. Zásadní bude také proměna myšlení místních obyvatel, kteří mají možnost vytvářet si nové tradice a vztahy k území. Pravděpodobnost, že by integrace zapříčinila odstranění státní hranice nebo že by etnika splynula natolik, že by lidé do budoucna přestali rozlišovat svoji národnostní příslušnost, je z dnešního pohledu velice nízká, alespoň v případě území euroregionu Glacensis.
56
9 POUŽITÁ LITERATURA 9.1 Publikace a články
ADAMČÍK, S., KOLIČ, P., MALINOVSKÝ, J.: Euroregiony z pohledu transformace ekonomiky a legislativy ČR. Regionální revue, 1995, č.2, s.3-12. BALEJ, M., JEŘÁBEK, M.: Pohraničí, přeshraniční spolupráce a euroregiony. Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2002, 77 s. ISBN 80-704-4412-6. BORKOWSKA, K.: Zpráva z 10 let činnosti Euroregionu Glacensis. Sdružení měst Kladské oblasti, Wroclaw, 2006. ČSÚ: Obyvatelstvo a bydlení v okresech česko-polského pohraničí. ČSÚ, Krajská reprezentace Liberec, Liberec, 2005, 58 s. ISBN 80-250-1065-1. DISMAN, M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. Karolinum, Praha, 1998, 374 s. ISBN 80-7184-141-2. DOČKAL, V.: Euroregionalismus a třetí rovina EU. Fakulta sociálních studií MU, Bulhary, 2003, 102 l. DOČKAL, V.: Přeshraniční spolupráce na východních hranicích české republiky: Růžový obláček a hrana reality. 1. vyd., Masarykova univerzita Brno: Mezinárodní politologický ústav, Brno, 2005, 140 s. ISBN 80-210-3751-2. DOČKAL, V.: Přeshraniční spolupráce v EU a její právní zakotvení. Právnická falkulta MU, Brno, 2006, 64 l. DOKOUPIL, J.: Nová kvalita spolupráce v pohraničí. 1. vyd., Pedagogické centrum, Plzeň, 1999, 12 s. ISBN 80-7020-041-3. FÁREK, J.: Globalizační a integrační procesy ve specifickém ekonomickém prostředí Euroregionu Nisa. 1. díl, 1. vyd., Technická univerzita, Liberec, 2005. ISBN 80-7372028-0. FÁREK, J.: Globalizační a integrační procesy ve specifickém ekonomickém prostředí Euroregionu Nisa. 2. díl, 1. vyd., Technická univerzita, Liberec, 2005. ISBN 80-7372154-6. HALÁS, M.: Cezhraničné väzby, cezhraničná spolupráca : na príklade slovenskočeského pohraničia s dôrazom na jeho slovenskú časť. 1. vyd., Univerzita Komenského, Bratislava, 2005, 152 s. ISBN 80-223-2054-4. HAVLÍČEK, T.: Pohraničí a periferie v regionálním rozvoji: příklad českého pohraničí. Univerzita Karlova, Praha, 2005, 45 s. HAVLÍČEK, T.: Česko-rakouské pohraničí. Bariera nebo prostor zprostředkování ve střední Evropě. In: Geografické aspekty středoevropského prostoru. Předpoklady vstupu ČR a SR do EU. Masarykova univerzita, Brno, 2001. HAVLÍČEK, T.: Přeshraniční spolupráce v česko-rakouském pohraničí. In: Pohraničí, přeshraniční spolupráce a euroregiony. ČGS a Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2002, 77 s. ISBN 80-704-4412-6. 57
HAVLÍČEK, T.: Populační vývoj v pohraničí jižních Čech a Horního Rakouska po 2. světové válce. In: Geografie - Sborník České geografické společnosti, 2000, č. 1., s. 7785, ISSN 1212-0014. HAVLÍČEK, T.: Socioekonomický potenciál rozvoje příhraničního regionu Českokrumlovska. In: Region, služby, cestovní ruch. Ostravská univerzita, Ostrava, 2001. HAVRLANT, J.: Rozvoj rekreačních ubytovacích zařízení v bruntálském okrese. In: Sborník referátů 9. Sm demografického kolokvia. IS Opole a OÚ Bruntál, 1992. s. 325336. HAVRLANT, J.: Problematika rekreační zatíženosti Hrubého Jeseníku, podoblasti cestovního ruchu I. kat. In: Sborník referátů z česko-polské vědecké konference Změny geografického prostředí v pohraničních oblastech. Ostravská univerzita, Ostrava, 1993. s. 30-38. HAVRLANT, J.: Problémy rozvoje česko-slovensko-polského regionu Beskydy, jako oblasti cestovního ruchu. In: Zborník z medzinárodnej konferencie Aktuálné problémy regionálného rozvoja. IROMAR a EF UMB, Banská Bystrica , 1997. s. 172-176. ISBN 80-8055-052-2. HAVRLANT, J.: Modernizace turistické infrastruktury v euroregionech Beskydy a Těšínské Slezsko. In: Sborník z XXI. sjezdu ČGS. Jihočeská univerzita, České Budějovice, 2006. HAVRLANT, J.: Bariéry a potřeby rozvoje cest. ruchu v česko-slovensko-polském pohraničním regionu Beskydy. Materialy 47. zjazdu PTG, Sosnowiec, 1998. s. 375377. ISBN 83-87431-05-02. HAVRLANT, J.: Beskydy: transformace pohraniční oblasti cestovního ruchu. Ostravská univerzita, Ostrava, 2000, 125 s. ISBN 80-7042-793-0. HAVRLANT, J.: Beskydy, Cestovní ruch a rekreace jako fenomény rozvoje pohraničního regionu. Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity, Ostrava, 2003. 132 l. HAVRLANT, J.: Slabé stránky a problémy rozvoje cestovního ruchu v regionu Beskyd. In: Sborník přednášek z mezinárodní konference, Newport University, Ostrava, 1999, s. 51-64. ISBN 80-86122-39-2. HAVRLANT, J.: Specifika cestovního ruchu v euroregionu Těšinského Slezska. In: Sborník z mezinárodní konference. Katowice, 1999, s. 219-230. ISBN 83-908258-8-0. HOUŽVIČKA, V.: České pohraničí v procesu evropské integrace: Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference konané 28. 11. 1991 v Chebu. Sociálně ekonomický ústav ČSAV, Ústí nad Labem, 1992, 110 s.
58
HOUŽVIČKA, V.: Reflexe sudetoněmecké otázky a postoje obyvatelstva českého pohraničí k Německu. Sociologický ústav AVČR, Ústí nad Labem, 1997, 94 s. ISBN 80-859-5027-8. CHROMÝ, P.: Historickogeografické aspekty vymezování pohraničí a jeho geografické analýzy. Geografie – Sborník České geografické společnosti, 2000, č.1, s. 63-76, ISSN 1212-0014. JANEČKOVÁ, V., WAHLA, A., LEDNICKÝ, V.: Euroregionální přeshraniční spolupráce na česko-polské hranici: Sborník z mezinárodní konference v Ostravě 25.–26. 10. 2001. Ostravská univerzita, Ostrava, 2001, 142 s. JEŘÁBEK, M., DOKOUPIL, J., HAVLÍČEK, M.: České pohraničí: Bariéra nebo prostor zprostředkování? Academia, Praha, 2004, 296 s. ISBN 80-200-1051-3. JEŘÁBEK, M. (ed.): Geografická analýza pohraničí České republiky. Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 1999, 180 s. ISBN 80-859-5076-6. JEŘÁBEK, M. (ed.): Individuální kontakty obyvatel na česko-německé hranici. Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 1996, 46 s. ISBN 80-8595017-0. JEŘÁBEK, M.(ed.): Reflexe regionálního rozvoje pohraničí České republiky. Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 2001, 107 s., [26] s. příl. ISBN 80-859-5085-5. JEŘÁBEK, M.: Atlas euroregionu Elbe/Labe jako prostředek vzájemného přeshraničního poznávání. 1. vyd., Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2005, 126 s. ISBN 80-239-6862-9. JEŘÁBEK, M. (ed.): Euroregion Elbe/Labe - v číslech, grafech a mapách. Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2000, 74 s. ISBN 80-7044-293-X. JEŘÁBEK, M.: Spolupráce mezi podniky severozápadních Čech a jihozápadního Saska. 1.vyd., Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2006, 163 s. ISBN 80-7044820-2. MATYÁŠ, J.: Evropská unie a euroregiony. 1. vyd., Masarykova univerzita, Brno, 2006, 241 s. ISBN 80-210-4204-4. MMR ČR: Iniciativa společenství INTERREG IIIA. Obor vnějších vztahů MMR ČR, Praha, 2004, 75 s. MRKVAN, R.: Studie zaměření přeshraniční spolupráce hraničních regionů České republiky se sousedními regiony Bavorska a Horního Rakouska. Projekt WA-312-06302 MMR ČR, 2006. NETOLICKÝ, V.: Euroregiony. Úvod do problematiky. 1 vyd., Vysoká škola finanční a správní, Praha, 2007, 74 s. ISBN 978-80-86754-78-9. PEKOVÁ, J.: Euroregiony, státní správa a samospráva: sborník příspěvků z vědecké konference Regionální politika, úloha euroregionů, rozvojová kooperace, financování
59
obcí a IT ve veřejné správě. Ústav geoniky AV ČR, Praha, 2005, 118 s. ISBN 8086407-08-X. PEŠEK, P.: Podpora rozvoje problémových regionů a předvstupní pomoc Evropské unie. 1. vyd.,Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2001, 163 s. ISBN 80-7044379-0. RUMPEL, P. a kol.: Geografické aspekty evropské integrace. 1. vyd., Ostravská univerzita v Ostravě, Ostrava, 2007, 262 s. ISBN 978-80-7368-264-4. STOWARZYSZENIE GMIN POLSKICH EUROREGIONU GLACENSIS: Zpráva z 10 let činnosti Euroregionu Glacensis 1996 – 2006. Wroclaw, 2006, 30 s. SZCZYRBA, Z.: Analýza přeshraniční spolupráce v euroregionálních strukturách na česko-polském pohraničí. Projekt RM02/22/05 MZV ČR, 2005-2006. ŠOTOVSKÝ, I.: Horní Slezsko a severní Morava jako silný region střední Evropy: sborník referátů z druhého česko-polského pracovního semináře v Komorní Lhotce. Vysoká škola báňská – Technická univerzita, Ostrava, 2000, 187 s. ISBN 80-7078840-2. ŠŤASTNÍK, P.: Vzájemná spolupráce vybraných euroregionů. Ekonomicko–správní fakulta MU, 2006, 74. s. ŠVEHLOVÁ, K.: Euroregiony na česko-polské hranici. ČSÚ, Krajská reprezentace Liberec, Liberec, 2003, 52 s. ISBN 80-250-0647-6. ŠVEHLOVÁ, K.: Euroregiony na česko-německé hranici. ČSÚ, Krajská reprezentace Liberec, Liberec, 2004, 144 s. ISBN 80-250-0941-6. TOUŠEK, V. a kol.: Potenciální zaměření přeshraniční spolupráce s polskými a slovenskými regiony s důrazem na nové plánovací období Evropské unie 2007-2013. Projekt WA-309-06-301 MMR ČR, 2007. VAISHAR, A., IRA, V.: České a slovenské euroregiony na počátku třetího milénia: Sborník 6. česko-slovenského akademického semináře z ekonomické geografie. Regiograph, Brno, 2003, 122 s. ISBN 80-86377-07-5. VAISHAR, A.: Vnímání česko-rakouského a česko-slovenského pohraničí lokální populací. In: Geografie 105, 2000, č.1, s. 94-97. VAISHAR, A.: Sustainable development of small towns: A Slovenian-Czech comparative methodological approach. In: Moravian Geographical Reports, 2006, sv. 14, č. 1, s. 17-28. ISSN 1210-8812. VELIČKA, J.: Euroregion Beskydy. Sdružení region Beskydy, Frýdek-Místek, 2005, 17 s. WAHLA, A., ŠINDLER, P., LEDNICKÝ, V.: Euroregiony a sdružení obcí a měst na česko-polském příhraničí: materiál ke konferenci v rámci programu EU CBC PHARE. 1.vyd., Ostravská univerzita, Ostrava, 2001, 60 s. ISBN 80-7042-805-8.
60
WILAM, P.: Trh práce v Těšíně očima jeho obyvatel. In: Sborník XX. sjezdu České geografické společnosti. Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2002. s. 32-36. ISBN 80-7044-412-6. WILAM, P.: Trh práce v Českém Těšíně. In: Problemy spoleczno-demograficzne pogranicza polsko-czeskiego na przykladzie Ślaska Cieszyńskiego. 1. vyd., Wydawnictvo Uniwersytetu Ślaskiego, Katowice, 2001, s. 155-168. ISBN 83-2261108-0. WILAM, P.: Specifika jednotlivých úseků pohraničí ČR. Česko-polský úsek. In: Reflexe regionálního rozvoje pohraničí České republiky. 1. vyd., Sociologický ústav AV ČR, Praha, 2001, s. 20-24. ISBN 80-85950-85-5. WILAM, P.: Podpora přeshraniční spolupráce v Evropské unii a v asociovaných zemích. 1. vyd., Ostravská univerzita v Ostravě, Ostrava, 2004, 70 s. ISBN 80-7042909-7. ZICH, F., HOUŽVIČKA, V., JEŘÁBEK, M., KASTNER Q.: Kdo žije v pohraničí: Česká část česko-německého pohraničí v procesech společenské transformace evropské integrace. Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Ústí nad Labem, 1996, 129 s. ISBN 80-859-5018-9. ZICH, F., HOUŽVIČKA, V.: Přeshraniční souvislosti sociálních změn v oblasti české části euroregionu Chebsko (Egrensis). Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 1993, 37 s. ISBN 80-901-6741-1. ZICH, F.: Nositelé přeshraniční spolupráce na česko-německé hranici. Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 1999, 105 s. ISBN 80-859-5067-7. ZICH, F. (ed.): Vytváření přeshraničního společenství na česko-německé hranici. Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Ústí nad Labem, 2000, 271 s. ISBN 80-859-5088-X. ZICH, F. (ed.): Člověk v pohraničí : výzkum přeshraničních vlivů působících na obyvatele pohraničí ČR. Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2006, 262 s. ISBN 80-704-4836-9. ZICH, F. (ed.): Regionální identita obyvatel v pohraničí : sborník z příspěvků z konference "Evropská, národní, či regionální identita?". Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 2003, 262 s. ISBN 80-733-0039-7. ZICH F. (ed.): Přeshraniční vlivy v českém pohraničí: Přeshraniční spolupráce v pohraniční jako evropeizace zdola? Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2007, 282 s. ISBN 978-80-7044-931-8. ZICH F. (ed.): Přeshraniční vlivy působící na místní společenství pohraničí České republiky I.:Výsledky expertního dotazování. Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2005, 143 s. ISBN 80-7044-721-4.
61
ZICH F. (ed.): Přeshraniční vlivy působící na místní společenství pohraničí České republiky II.: Sborník podkladových studií. Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem, 2005, 206 s. ISBN 80-7044-722-2.
9.2. Internetové zdroje
Association of European Border Regions: History of AEBR. [online] Gronau, 2002 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: .
ČSÚ: Euroregiony v ČR. [online] Český statistický úřad, Praha, 12. 2. 2007 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: < http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/p/137205>.
ČSÚ: Euroregion Nesse-Nisa-Nysa v číslech. [online] ČSÚ, Krajská reprezentace Liberec, Liberec, 2004 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: .
EUROSKOP: Nástroje předvstupní pomoci. [online] Odbor informování o evropských záležitostech, Úřad vlády ČR, Praha, 2006-2008 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné
na
www:
strukturalnich-fondu-v-ceske-republice/nastroje-predvstupnipomoci/#PHARE_CLENENI>.
HORELOVÁ, E.: Budoucnost miliardových dotací novým spolkovým zemím Německa v EU-25. [online] Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, Praha, 3. 9. 2004 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: .
KÖNIG, P.: Operační program přeshraniční spolupráce ČR – Polsko. [online] MMR ČR, Praha,17. 5. 2007 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné z www: .
KRULÍK, O.: Euroregiony. [online] Odbor informování o evropských záležitostech, Úřad vlády ČR, Praha, 2006-2008 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: .
PRAVDA, O.: Phare v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti v letech 2000 – 2004. [online] Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, Praha, 18. 3. 2002 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: .
RRA PK: Strategie rozvoje euroregionu Glacensis. [online] Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje, Pardubice, duben 2002 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné z www: .
62
RRA PK: INTERREG. [online] Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje, Pardubice, 21. 6. 2004 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: .
ŘSD ČR: Silnice a dálnice v české republice 2007. [online] Ředitelství silnic a dálnic ČR [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: < http://www.rsd.cz/doc/Silnicni-adalnicni-sit/silnice-a-dalnice-v-ceske-republice-2007>.
URZAD STATYSTYCZNY: Euroregiony na granicach Polski 2007. [online] Urzad statystyczny, Wroclaw, listopad 2007 [cit. 13. 5. 2008]. Dostupné na www: .
Založení euroregionu Neisse-Nisa-Nysa. [online] Euroregion Nisa, Liberec [cit. 13. 5.
2008].
Dostupné
na
www:
<
http://www.neisse-nisa-
nysa.org/index2.html?lang=cz>.
[cit. 13. 4. 2008].
[cit. 13. 4. 2008].
[cit. 13. 4. 2008].
[cit. 13. 4. 2008].
[cit. 13. 4. 2008].
[cit. 13. 4. 2008].
[cit. 13. 4. 2008].
[cit. 13. 4. 2008].
[cit. 13. 4. 2008].
[cit. 13. 4. 2008].
[cit. 13. 4. 2008].
[cit. 13. 4. 2008].
[cit. 13. 4. 2008].
63
