Masarykova univerzita Pedagogická fakulta

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy

Hudební hra jako prostředek pro rozvoj a osvojení hudebních vědomostí a dovedností (zaměřeno na 3. ročník základní školy)

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

PhDr. Blanka Knopová, CSc.

Daniela Kalhousová Brno 2015

Prohlášení

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury.“ Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

……………………………….

Poděkování: Děkuji paní PhDr. Blance Knopové, CSc. za vstřícný přístup, cenné rady, metodickou pomoc, spolupráci, odborné vedení a konzultace při zpracování diplomové práce.

Resumé Tématem práce je využití hudební hry v hodinách hudební výchovy a její uplatnění při osvojování hudebních vědomostí a dovedností. Vzhledem k upadajícímu zájmu o výuku hudební výchovy se snažíme o zvýšení prestiže hudební výchovy jako vzdělávacího prostředku na základní škole. Pomocí různých her a činností je možné žáky nenásilnou formou vést k pozitivnímu vztahu k hudbě a k hudebnímu vzdělávání.

Cílem praktické části je předložit náměty pro osvojování

hudebních schopností a vědomostí. Výzkum je zaměřen především na vztah žáků k hudební výchově jako k vzdělávacímu předmětu, ale i na vztah učitelů k hudební výchově jako k vzdělávacímu předmětu.

Summary This thesis focuses on the use of music games in music lessons and their application in acquiring of musical knowledge and skills. Due to declining interest in music education we are trying to raise the prestige of music as a medium of education at elementary schools. By using various games and activities students can spontaneously build a positive relationship to music and music education.

OBSAH ÚVOD 1

2

3

7 HUDBA A JEJÍ VÝZNAM V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA

9

1. 1 Hudební výchova jako hudebně výchovný proces

9

1. 2 Postavení hudební výchovy v RVP ZV

10

1. 2. 1 Klíčové kompetence a jejich vztah k hudební výchově

11

HRA – ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ POJMU

15

2. 1 Význam hry pro dítě

15

2. 2 Hudební hra

17

ČINNOSTNÍ POJETÍ HUDEBNÍ VÝCHOVY

18

3. 1 Poslechové činnosti

18

3. 1. 1 Cíl poslechu

22

3. 1. 2 Hudebně vyjadřovací prostředky

23

3. 1. 3 Audiovizuální prostředky

25

3. 2 Instrumentální činnost

25

3. 2. 1 Historie vývoje instrumentální činnosti

25

3. 2. 2 Rozdělení hudebních nástrojů

27

3. 2. 3 Cíle instrumentální činnosti

28

3. 2. 4 Doprovody k písním

29

3. 2. 4. 1 Zásady správného nácviku instrumentálních doprovodů

29

3. 2. 4. 2 Rytmické doprovody

30

3. 2. 4. 3 Melodické doprovody

34

3. 3 Hudebně pohybové činnosti

37

3. 3. 1 Hudebně pohybové a taneční hry

40

3. 3. 2 Základní pohybové prvky

41

5

4

5

3. 4 Vokální činnosti

51

VÝZKUMNÁ ČÁST

54

4. 1 Hypotézy

55

4. 2 Výsledky dotazníkového šetření

55

4. 2. 1 Vyhodnocení šetření – učitelé

55

4. 2. 2 Vyhodnocení šetření – žáci

63

4. 2. 3 Výsledky pozorování

66

4. 2. 4 Vyhodnocení hypotéz

67

METODICKÝ MATERIÁL

69

ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY ANOTACE

6

Úvod Hudební výchova patřila mezi oblíbené vyučovací předměty ze strany vyučujících i žáků. V posledních letech ovšem tato záliba přestává být samozřejmostí; ba co víc, stává se spíše vzácnou. Příčiny tohoto jevu lze spatřovat v nezájmu zpěvu a aktivního „muzicírování“ v rodinách z důvodu dnešní hektické doby, např. trávení času na sociálních sítích a v malém zájmu rodičů věnovat se vlastním dětem. Ve škole se tyto důvody často projevují lhostejností dětí a nevšímavosti o možné hudební aktivity využívané v hudebně výchovném procesu. Hodiny hudební výchovy jsou pak logicky i pro učitele náročnější, neboť motivace žáků pro hudební aktivitu je mnohem obtížnější. To má za následek i negativní postoj samotného učitele k výuce hudební výchovy. Často využívá hodiny hudební výchovy pro dohánění učební látky z jiných, pro ně více důležitějších předmětů. Z výše uvedené skutečnosti, ale i z důvodu, že je problematika hudební výchovy jako předmětu na základních školách blízká i mně osobně, zvolila jsem téma diplomové práce s názvem: „Hudební hra jako prostředek pro rozvoj a osvojení hudebních vědomostí a dovedností“. Povolání učitelky na Základní škole Vísky a zároveň Základní umělecké školy Letovice s pobočkou ve Vískách mi dává nejen široké možnosti zapojení všech žáků v hodinách hudební výchovy, ale i užitečné povšimnutí postojů dětí k tomuto předmětu. Pravidelně také navštěvuji různá školení pro učitele hudební výchovy, na kterých jsem získala mnoho prospěšných rad a názorů, jak pracovat s dětmi v hodinách hudební výchovy. Další praktická doporučení získávám od svých kolegů ze ZUŠ, kteří mi rovněž nabízí různé odborné publikace zabývající se problematikou výuky hudební výchovy na základní škole i především své osobní zkušenosti. Některé z těchto metod a postupů jsem začala praktikovat v době mého působení a ukázalo se, že to žákům velmi prospělo. Je to znát na postoji žáků k hudební výchově jako k vzdělávacímu předmětu a aktivitě při vyučování. Hlavním tématem této práce je využití hry v hodinách hudební výchovy a její uplatnění při osvojování hudebních vědomostí a dovedností. Vzhledem k upadajícímu zájmu o výuku hudební výchovy se snažím o zvýšení prestiže hudební výchovy jako vzdělávacího prostředku na základní škole. Pomocí různých her a činností je možné žáky nenásilnou formou vést k pozitivnímu vztahu k hudbě a k hudebnímu vzdělávání. Cílem diplomové práce je vytvoření didaktického materiálu zaměřeného na zábavné a účinné osvojování hudebních schopností, dovedností a vědomostí z oblasti hudby a povzbuzení a inspirování všech pedagogů k tvořivé, zábavné a efektivní hudební výuce. Výzkum je zaměřen na dnešní postoj dětí i učitelů k hudební výchově jako k výchovnému předmětu a na využití různých činností a pomůcek pedagogů ve výuce. 7

Diplomová práce je obsahově členěna do pěti kapitol. V úvodní části práce se zabývám obecným pojednáním o hudbě a jejím významem v lidském životě. Dále pak stručně charakterizuji pojem hudební výchova jako hudebně výchovný proces a její postavení v RVP ZV. Poukazuji na význam hry ve výchovně vyučovacím procesu i v životě dětí vůbec. V druhé části se již věnuji jednotlivě všem složkám, které by měla hudební výchova na prvním stupni základních škol obsahovat. Mezi tyto složky řadíme hlasovou výchovu, instrumentální, rytmické, poslechové a hudebně pohybové činnosti. Poslední část diplomové práce obsahuje praktické náměty zaměřené na zábavné a účinné osvojování vědomostí a dovedností u žáků v hudební oblasti.

8

1 HUDBA A JEJÍ VÝZNAM V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA Co je to vlastně hudba? Svět kolem nás je plný různých zvukových signálů, které mají určitý význam. Stále kolem sebe slyšíme nějaké zvuky, šramoty a pravidelně se opakující rytmy, jež nás o něčem informují (výstraha, hřmění, kroky, bubnování deště, tikot, vlak aj.) To všechno, co nás obklopuje, co slyšíme, nás ovlivňuje a inspiruje k nějaké činnosti (úskok, tanec, klepání aj.). I nejmenší děti se setkávají se zvuky, které bývají spojené s pohybem, např. maminky zpívající před spaním ukolébavky, houpají své ratolesti na klíně a v kočárku. I tato nepatrná činnost dokáže ovlivnit dítě, jeho vývoj a vztah k hudbě a umění. Hudba doprovází člověka již od prvopočátku jeho existence a má tedy svůj význam v jeho každodenním

životě.

Už

v pravěku

získala

svůj

význam

v

oblasti

komunikace

a dorozumívání. Lidé si začali vyrábět různé hudební nástroje a hudba se jim stávala nejen zpestřením, ale společně s tancem i prostředkem při různých obřadech a rituálech. V antice byl potom hudbě přisuzován velký význam z hlediska rozvoje lidské osobnosti, začali se objevovat hudební teoretikové a z této doby máme také již první dochované záznamy o hudbě. Novodobé výzkumy dokazují mocný a všestranný účinek hudby na člověka. Ovlivňuje jej jak po stránce duševní, tak i tělesné.

1. 1 HUDEBNÍ VÝCHOVA JAKO HUDEBNĚ VÝCHOVNÝ PROCES Hudebně výchovný proces je základem hudebního vzdělávání dítěte. Můžeme říci, že se jedná o

systematické

a

cílevědomé

osvojování

hudby

a

hudebních

dovedností

(pěveckých,

instrumentálních, hudebně pohybových atd.), základních pojmů z hudební terminologie, hudebních schopností, návyků a pozitivního vztahu k hudbě. Hudební výchova může silně ovlivnit vývoj citového života jedince obzvláště v oblasti mravní a estetické. Jejím smyslem by mělo být vytříbení myšlení a cítění, všestranný rozvoj člověka a výchova jedince pro společenský život. Součástí hudební výchovy je celá řada činností napomáhajících tomuto všestrannému rozvoji potřebných k začlenění do současné společnosti. František Lýsek uvádí: „Už v 1. - 5. ročníku ZDŠ se žáci vedou k tomu, aby se jim stal zpěv a hudba vůbec pro její citový, myšlenkový i volní a estetizující vliv školní a pak životní nezbytností.“ 1 __________________________ 1

LÝSEK, F.: Metodika hudební výchovy v 1. - 5. ročníku ZDŠ. Praha: Státní pedagogické nakladatelství n. p., 1975, s. 11.

9

1. 2 POSTAVENÍ HUDEBNÍ VÝCHOVY V RVP ZV Na základě školského zákona z roku 2004 se začalo reformovat české školství. Vznikl Rámcový vzdělávací program (déle jen RVP ZV)2, který se stal tzv. rámcem pro vznik individuálních Školních vzdělávacích programů. Programy jednotlivých škol základního vzdělávání platí od 1. 9. 2007. RVP ZV přináší do vzdělávacího procesu nové strategie, které vyžadují docela rozdílný přístup pedagogů k vzdělávání nových generací. Pedagogové jsou v dnešní době nuceni prohlubovat své znalosti a profesionální zkušenosti a očekává se jejich profesionální postoj k vzdělávacímu procesu. Cílem nového vzdělávacího systému je, jak uvádí ve své publikaci LIŠKOVÁ, „vychovat samostatně myslící, sebevědomé, tolerantní a jedinečné osobnosti, které budou schopny uplatnit se v současné společnosti.“3 RVP ZV se zaměřuje na to, aby žáci byli schopni získané informace používat. Soustředí se na kvalitu, ne kvantitu. Poukazuje na to, že každý žák je individualitou, která potřebuje pro vštěpení nového poznatku určitý čas a způsob, kterým získanou informaci zpracuje. Proto bychom se neměli bát využívat nové formy a metody práce, odpoutat se od metod a forem let minulých. Cílem každého pedagoga by měl být zájem získat co nejvíce nových nápadů a vědomostí využitelných v dnešním vyučování. Vzdělávací obor Hudební výchova je součástí vzdělávací oblasti Umění a kultura. Cílem hudební výchovy na základní škole je navodit pozitivní klima ve škole, motivovat žáky k vlastní hudební činnosti, vzbudit zájem o vzdělávání a vnímání estetického prostředí kolem sebe. Pro dosažení těchto cílů hraje důležitou roli navození pozitivních vztahů v kolektivu, využívání nejrůznějších aktivit a forem práce. Pokud prostudujeme blíže předmět hudební výchova, zjistíme, že RVP ZV dává učitelům poměrně velký prostor při vytváření Školního vzdělávacího programu. Není zde přesně určeno, co se musí splnit ve kterém ročníku školní docházky. Jsou dány pouze tzv. Očekávané výstupy, tedy znalosti a dovednosti, kterými každý žák disponuje na konci určitého vzdělávacího období. Pro první stupeň jsou tyto výstupy definovány pro dvě období. První období shrnuje první tři roky školní docházky, druhé období obsahuje čtvrtou a pátou třídu. Jednotlivé výstupy kladou důraz na individuální schopnosti a dovednosti žáka. ___________________ 2 3

Podrobné znění nalezneme na www.rvp.cz LIŠKOVÁ, M.: Hudební výchova pro 1. stupeň základní školy: metodická příručka. Praha, 2007. s. 7.

10

Pro praktickou část své práce jsem zvolila náměty pro žáky I. stupně základního vzdělávání, konkrétně 3. ročník. Podívejme se tedy na očekávané výstupy 1. období v předmětu Hudební výchova, abychom si ujasnili, s jakými dovednostmi můžeme u žáků tohoto období počítat.

Na konci l. období žák: 4 zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem využívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie rozlišuje jednotlivé kvality tónů, rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby rozpozná v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální, instrumentální a vokálně instrumentální

1. 2. 1 KLÍČOVÉ KOMPETENCE A JEJICH VZTAH K HUDEBNÍ VÝCHOVĚ V hudební výchově, jako i v jiných vzdělávacích oborech, rozvíjíme jednotlivé klíčové kompetence, které RVP ZV člení do šesti skupin: Kompetence k učení Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence pracovní Kompetence sociální a personální Kompetence občanské ____________________ 4

dostupné na www. vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf [2015-02-19]

11

Jednotlivých kompetencí dosáhneme různorodými činnostmi využívanými v hodinách hudební výchovy. Mezi tyto činnosti řadíme vokální činnosti, instrumentální činnosti, hudebně pohybové činnosti a poslechové činnosti. Rozvíjení kompetencí k učení Pedagog by měl s využitím her a různých aktivit vzbudit u dětí chuť se něco nového naučit. Měl by motivovat žáky ke kladnému vztahu k umění, zpěvu a všeobecnému kulturnímu přehledu. Žáky můžeme stimulovat k učení prostřednictvím besed, koncertů, divadel a školních představení, při kterých mohou uplatnit své dovednosti i znalosti. Pomocí pohybových činností, jako je polkový krok, mazurka, rytmizace písní hrou na tělo a dramatizace písní, učíme žáky vnímat a koordinovat pohybový prvek. Zavedením hry na hudební nástroje do vyučování dosáhneme toho, že umožníme zapojit i děti pěvecky méně rozvinuté. Děti dělají, co dovedou a samy chtějí. Hra na nástroje děti nesmírně přitahuje a aktivizuje. Skrze hudební nástroje je hudební výchova dostupná všem. Už J. A. Komenský doporučoval používání jednoduchých hudebních nástrojů a zvučících hraček jako je píšťala, bubínek, kolovrátek. Hudební výchovu vnímal jako velmi důležitou součást školní výchovy. Chtěl, aby se dítě již od počátku seznámilo s hudbou po rytmické stránce za uplatnění hudebních nástrojů.

Své myšlenky zdůrazňoval především v díle Didaktika Magma a Informátorium školy

mateřské, ve kterém se snažil poukázat na „hudení, halekání, břinkání a hraní na nástroje múzické“. 5 Uvědomoval si prospěšnost zvukových hudebních podnětů pro rozvoj sluchového vnímání, hru na dětské hudební nástroje považoval za prostředek rozvoje motoriky i smyslů dítěte. Při nebojácnosti pedagoga použít hudební nástroje se dostaví radost dětí z „role pana muzikanta“, která také napomáhá v oblasti dramatizace, jež je velmi zábavnou složkou vzdělávacího procesu. Zpíváním písní lidových nebo umělých přispívá učitel k poznání různých příběhů, rozvíjí dětskou fantazii. Úkolem poslechových činností, jak vyplývá z učebních osnov předmětu, je rozvoj všech hudebních schopností a dovedností – rozvoj hudebního sluchu, rytmického a tonálního cítění, rozvoj hudebně intelektových schopností atd. Žáci při poslechu rozeznávají vokální nebo instrumentální druhy skladeb, sledují a hodnotí jednotlivé hudebně vyjadřovací prostředky a jejich kvality. Učí se charakterizovat a orientovat se v jednotlivých slohových obdobích, rozumět vztahu mezi obsahem a formou hudebního díla. Seznamují se s životy významných skladatelů a jejich tvorbou.

_________________________________________________________________________ 5

HOLAS, M.: Hudební pedagogika. Praha: Nakladatelství AMU, 2004. s. 17. s. 123.

12

Při poslechových činnostech a poznávání skladeb žáci pronikají k hudebně vyjadřovacím prostředkům, získávají celkový obraz o hudbě a její kultuře. Za nejvýznamnější cíl však pokládáme rozvoj a kultivaci vlastností osobnosti žáka, ke kterému dochází v kontaktu s hudebním dílem. I. Poledňák v této souvislosti uvádí, že právě kontakt s dílem rozvíjí schopnost hudbu „emocionálně prožívat a uvědoměle chápat”.6

Prostřednictvím různorodých úkolů, i přípravě

referátů se mají děti možnost seznámit s různými interprety, hudebními skupinami, zajímavostmi ze světa hudby s využitím informací uvedených časopisech, knihách či na internetu. Učí se tak vyhledávat a zpracovávat nové materiály.

Rozvíjení kompetencí k řešení problémů Již při výše zmiňovaných referátech a úkolech stavíme děti k řešení problému. Žáci mají o daném tématu přemýšlet, najít co nejvíce informací a na základě konzultací s učitele, spolužákem vybrat ty nejpodstatnější a nejzajímavější k prezentaci. K rozvíjení kompetencí k řešení problému můžeme též pomoci tvořením doprovodů k písním na hudební nástroje, křížovek, hudebních rébusů nebo pracovních listů.

Rozvíjení komunikativních kompetencí Hudební výchova je velmi vhodný prostředek pro rozvoj komunikativních dovedností. Při jednotlivých aktivitách jsou žáci vedeni ke vzájemné komunikaci a spolupráci. Zpívání přispívá k souhře, součinnosti a pomocí textů si žáci rozšiřují slovní zásobu. Proto je velmi nutné zařazovat písně s kvalitními a tematicky zajímavými texty vhodné pro děti daného stupně vzdělávání. Pro žáky jsou velmi poutavé písně Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Pro rozvoj komunikačních schopností hraje důležitou roli návštěva různých besed a výchovných koncertů, na kterých se žáci zapojují do rozhovoru a snaží se tak o vyjádření svých pocitů a vědomostí. Díky tomu dochází ke zdokonalování jejich komunikačních schopností a odbourávání obav mluvit s osobou ve svém okolí. Dalším, podle mých zkušeností, velmi oblíbeným prostředkem pro rozvoj komunikačních schopností je pantomima – nonverbální komunikace, při které je podstatné porozumět řeči těla, jež nám řekne někdy mnohem více než tisíce slov.

______________________ 6

POLEDŇÁK I., BUDÍK J. a kol.: Poslech hudby. 3. vyd. Praha: Supraphon, 1971. s. 15 – 16.

13

Rozvíjení pracovních kompetencí Pracovní způsobilost je možno rozvíjet neustálou motivací k hudebním výkonům, nacvičováním na různá školní vystoupení, kde žáci prezentují svoji individuální nebo kolektivní práci. Důležité je neopomenutí týmové spolupráce, navození vhodné atmosféry, hodnocení výkonu učitelem i žáky. Důležitou součástí pro rozvíjení pracovních kompetenci je dát žákům dostatečný prostor pro jejich vlastní úsudek, postřehy a nápady.

Rozvíjení sociálních a občanské kompetencí Pro rozvíjení těchto kompetencí má důležitou roli dramatizace, v ní se žáci učí osvojit si určité sociální role. Může to být hra na řemesla, zvířata, dramatizace písničky, kde výsledkem je pochopení daných rolí jak ze strany předvádějícího, tak i ze strany pozorovatele, diváka. Při kulturních akcích, jako je návštěva koncertu, kina divadla, je žák veden ke slušnému a vhodnému chování na veřejnosti a vychováván k budoucímu kulturnímu životu. Úmysl je vychovat zdravě sebevědomého a kulturně smýšlejícího jedince společnosti s určitými pravidly. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že všechny jmenované kompetence lze v hudební výchově uplatnit s využitím hudebních činností. Z filozofie RVP vyplývá: „Hudba není cílem, ale prostředkem hudební výchovy. Důležité je mít na paměti rozvoj osobnosti dítěte a mladého člověka – k tomu má hudba mnoho specifických prostředků.“ 7

________________ 7

SLAVÍKOVA, M.: Úvod do hudební pedagogiky. Západočeská univerzita v Plzni: Katedra hudební výchovy [online 2013], [2015-03-15]. Dostupné z: http://www.zcu.cz/fpe/khk/Pro_studenty/stu_materialy/HUP/HUP_uvod.cz

14

2 HRA - ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ POJMU V této kapitole se blíže zaměříme i na základní pojem hry, podstatu hry, její postavení ve výchovně vzdělávacím procesu. Hra je činnost jednoho či více lidí, která má za cíl vzbudit radost a vést k relaxaci. Hry se hrají především pro zábavu, ale můžou také sloužit jako prostředek ve výchovně vzdělávacím procesu. Hra se jeví jako specifický typ aktivity, který je společný pro člověka a to zejména v rané fázi vývoje. U dětí je to jedna ze základních forem činností, pro niž je charakteristické, že je svobodně volená aktivita, která nesleduje žádný zvláštní účel, ale cíl a hodnotu má sama v sobě. Hra zahrnuje jak oblast racionálně-kognitivní, tak i imaginárně-emotivní. Jednotná definice pojmu hra neexistuje a stejně tak se různí též teorie a klasifikace hry. Je to dáno rozmanitostí činností, které lze za hru považovat. Hra je jedna ze základních charakteristik chování a projevů dítěte představující neustálou potřebu něco zkoumat. Dalo by se říci, že hra je jakýsi jazyk dětství, dorozumívající prostředek, který je používán k duševnímu růstu i k učení samotnému. Základem hry je přání, touha a myšlenky související s poznáváním. Pojem hra s pojmem dítě tvoří neodmyslitelnou dvojici. Svět dítěte můžeme poznat právě skrze hru, kde navazuje na svá vlastní přání, prožitky, uplatňuje své doposud získané zkušenosti a rozšiřuje a zájmy. Hra souvisí se skutečností, v níž dítě žije, je šťastné a je samo sebou.

2. 1 VÝZNAM HRY PRO DÍTĚ Hra slouží nejen jako předmět k uspokojování řady různých potřeb dítěte, ale umožňuje i vývoj ve všech složkách. Rozvíjí duševní procesy, navazuje nové sociální vztahy a motivy, obohacuje citové prožívání a utváří cílevědomou zaměřenost dítěte. Je tedy třeba docenit význam hry v učení dětí a dát jí určitý prostor ve školní praxi jako významnému a nepostradatelnému výchovnému prostředku. Hra je činnost, která baví, a tudíž vychází z vnitřní motivace, kterou bychom měli u žáků podporovat. U zatíženého žáka otevírá hra „dveře do světa zdání – tak jako vstupujeme ze zaprášené ulice oddychnout si do krásné zahrady, kterou oddělují vysoké zdi od shonu a spěchu dopravních cest …“. 8

_______________________ 8

ČAČKA, O.: Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Nakladatelství Doplněk. Brno 2000, 378 s., s. 151.

15

Hra má své pevné kořeny už v dávné minulosti lidské společnosti, kdy se děti pomocí her připravovaly na další etapu svého bytí. Děti jsou od narození hravé, hra je jejich přirozená potřeba. Proto je tato činnost uvedena i v osnovách pro první stupeň základního vzdělávání. Jak uvádí Jůva: „ S hrou, jako prostředkem výchovy se již například setkáváme v raném středověku. Máme doloženo, že se při šlechtické výchově, kdy obsah výchovy tvořilo sedmero rytířských ctností, objevuje jako jeden z výchovných elementů – hra v dámu. Spolu s ostatními výchovami měla připravit feudála na jeho sociální funkce.“ 9 Významné impulzy k uplatnění hry ve vyučování přinesla bezesporu psychologie svými frekventovanými výzkumy o podstatě a významu hry v učení žáků. Jako jeden z prvních, kdo si uvědomil praktickou hodnotu hry, bývá uváděn významný řecký filozof Platón, který ve svém díle „Zákony“ upozorňuje na význam hry, jako funkční výchovný prostředek v životě dětí. Popisuje ji jako spontánní aktivitu, v níž děti bystřením smyslů přicházejí k novým poznatkům. Další teoretické úvahy o hře a jejím významu se objevují v pozdním středověku, jehož významnou osobností je teolog, filosof, vynikající sociální a náboženský myslitel, kněz, spisovatel a zakladatel novodobé pedagogiky Jan Ámos Komenský. V mnoha svých dílech předkládá praktické návody pro výchovu hrou. Například v „Informatoriu školy mateřské“ - je vytvořen systematický návod pro matky, jak úspěšně rozvíjet výchovu nejmenších v rodině a jak je připravovat na školu. V díle „Škola na jevišti“, které je tvořeno souborem didaktických her, chtěl přiblížit poutavou formu vzdělávacího procesu v

různých

oblastech. Dokázal na základě vlastních zkušeností pochopit smysl a význam hry pro vývoj dítěte. „Lépe jest hráti než zaháleti, neboť ve hře vždy se něčím smysl zanáší a často i brousí“. 10 Podobný pohled na význam hry měl i německý psycholog Karel Gross, který viděl ve hře druh funkčního cvičení, v němž se dítě připravuje na budoucí život plný tajemství a poznání. Počátkem 20. století se objevují další osobnosti zabývající se významem hry. Např. vídeňský lékař a psychiatr Sigmund Freund (1856-1939). Ten v podstatě hry viděl možnost, jak proniknout do hlubinných stránek dětské nevinné osobnosti. Hra je činnost velice rozmanitá a mnohotvárná. Proto její třídění není jednoduché. Existuje mnoho pokusů o utřídění dětských her. Za současného stavu poznání je obtížné podat úplný přehled didaktických her, poněvadž pod pojmem „hry“ někteří autoři řadí veškeré tvořivější aktivity přinášející dětem uspokojení a možnost aspoň částečné seberealizace. ____________ 9

JŮVA, V.: Základy pedagogiky. Brno: Paido, 2001, ISBN 80-85931-95-82001,s. 27. KOMENSKÝ, Jan Amos: Informatorium školy mateřské. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1926, 52 s., s. 39.

10

16

V diplomové práci bychom se chtěli zaměřit na hudební hry, jako na předmět, povzbuzující radost pro spolupodílení se žáků na rozvoji hudebních schopností a dovedností.

2. 2 HUDEBNÍ HRA Pojem hra v hudební pedagogice M. SLAVÍKOVÁ definuje takto: „Hra je jednou z optimálních prostředků propojení hudebních aktivit, pěveckých, poslechových, instrumentálních a hudebně pohybových. Hra výrazně aktivizuje a upoutává smysly a představivost dítěte, stejně jako dospívajícího jedince, a tím pomáhá zefektivnění procesů percepce, reprodukce i elementární produkce hudby.“

11

Z toho vyplývá, že hudební hra je činnost, která v hudebním výchovně

vzdělávacím procesu usnadňuje žákům osvojovat si určité znalosti a dovednosti v oblasti hudby. Hry s hudbou na základní škole jsou příležitostí, jak dát žákům možnost prožít na vlastní kůži spontánní tvořivý proces, poznávat sebe i druhé, zkrátka jen nesedět. Jedná se tedy o hry, které, rozvíjejí smysl pro humor, hudební sluch, hudební paměť, rytmické cítění, tvořivost, muzikálnost, fantazii, odvahu

_________________________ 11

SLAVÍKOVÁ, M.: Psychologické aspekty hlasové výchovy žáků základní školy. Plzeň, 2004. s. 87.

17

3 ČINNOSTNÍ POJETÍ HUDEBNÍ VÝCHOVY

3. 1 POSLECHOVÉ ČINNOSTI Poslech hudby ve škole je jednou ze složek hudební výchovy, která má v dnešní době nezastupitelné místo. Nejenom že podněcuje a rozvíjí všechny hudební schopnosti, kterými jsou paměť, představivost a hudební myšlení, ale také vede žáka k aktivnímu poslechu a soustředěnému vnímání, probouzí a kultivuje emocionální prožitky, prohlubuje jeho vztah k hudbě. V průběhu své pedagogické praxe jsem zjistila, že mnoho pedagogů vyučujících hudební výchovu provádí poslechovou činnost sporadicky, na nízké metodické úrovni a s neuspokojivým výsledkem.

I přes

množství metodických materiálů, kurzů a přednášek, jak učit tento předmět, mnoho kantorů nedovede správně realizovat činnosti poslechové.

Podle mého názoru, je poslech jedním

z významných prvků hudebně výchovné práce. Vyžaduje však od učitele zvýšenou připravenost, schopnost zahrát na nějaký nástroj drobné skladby a navodit pozitivně citový vztah k hudbě. V dnešní moderní a uspěchané době nejsou děti vedeny ke koncentrované pozornosti a hudba se tak pro ně stává jakousi kulisou. Dítě se setkává s nepřeberným množstvím reprodukované hudby, ve které se však samo dobře neorientuje. „Lidé se stali příjemci – konzumenty hotové reprodukované hudby a přestali hudbu poslouchat amatérsky vlastními silami pro radost a potěšení“ 12. Je proto hlavním cílem poslechových činností pomoci dětem zorientovat se, vytvořit si vlastní hudební vkus a naučit se hudbě naslouchat. Naslouchat neznamená pouze poslouchat hudbu, ale vnímat ji jako dílo nosící jisté sdělení či příběh a probouzející jisté představy a fantazii. Dalším cílem je rozvíjení všech hudebních schopností a dovedností – rozvoj rytmického a tonálního cítění, hudebního sluchu, rozvoj hudebně intelektových schopností aj. Žáci při poslechu rozpoznávají instrumentální nebo vokální hudbu, sledují jednotlivé hudebně vyjadřovací prostředky a získávají „obraz“ o hudbě a její kultuře. Známý český muzikolog, hudební psycholog a publicista I. Poledňák uvádí, že přímý kontakt s hudebním dílem rozvíjí schopnost hudbu „emociálně prožívat a uvědoměle chápat“. 13

____________________ 12 13

SEDLÁK, F.: Nové cesty hudební výchovy na základní škole. SPN, Praha 1983. s. 40. POLEDŇÁK, I., BUDÍK, J. a kol.: Poslech hudby. 3.vyd. Praha: Supraphon, 1971. s. 15 – 16.

18

Základním předpokladem pro poslechovou činnost a pro veškeré aktivity s ní spojené je pozornost. V období mladšího školního věku dochází k výraznému rozvoji záměrné pozornosti, která, podle celé řády autorů (Sandberg, 2000; Pentan, 2004; Thomson & Kerns, 2005), tvoří základ v dosahování školních úspěchů a je tak rozhodujícím činitelem pro učení i pro další činnosti žáka ve škole i v životě. Jak uvádí ČAČKA: „Pozornost představuje výběrovou orientaci vědomí, ve kterém vždy bezděčně či záměrně vystupují „figury“ na méně ostré „pozadí“. Adekvátnost figury je rozhodující pro správné postižení smyslu i účinnost reagování. Aktuálně ji lze přirovnat ke „svalu duševní práce“, po určitém zatížení vyžaduje vždy regeneraci. Tvoří nespecifickou součást vnímání, myšlení, prožívání i chtění. Vývojem i cvikem se její vlastnosti zlepšují.“14

Podstatným faktorem napomáhajícím k lepší poslechové pozornosti, je vhodně zvolená motivace. Stimuluje zájem dětí hudbu aktivně vnímat a osvojovat si určité hudební dovednosti a poznatky. Poslechové činnosti motivujeme celou řadou aktivit, tj. zpěvem, tancem, malováním, hrou na nástroje či prací s předem připravenými pracovními listy. Velmi důležitá je motivace opakovaným poslechem v časových intervalech během školního roku, která vede děti k tomu, že se snadněji orientují v poslechových skladbách. Předstupněm a podstatným zdrojem motivace je právě hudební hra povzbuzující touhu zkoušet a objevovat něco nového. Navozením příjemné atmosféry a zájmu o poslech se dostáváme k jedné z mnoha významných složek v poslechové činnosti, a tím je představivost. „Představivost (imaginace) je schopnost vytvářet v duchu obrazy; tvoří podstatnou složku představ a fantazie. Představa je pak uchovávání dříve vnímaného v názorné podobě. Vybavit si lze počitky, konkrétní jevy, obecná schémata aj. Komplexnější představy obvykle vyžadují dotváření fantazií.“ 15 Představivost je u každého dítěte jiná, což dává této činnosti zajímavý ráz k poznání nevinného dětského světa. „Hudební představy nejsou jen pouhými obrazy tónových vjemů, nýbrž výslednicí vnitřního procesu přepracování a operací, při němž dochází k diferenciaci a srovnávání, k analýze, syntéze a k zevšeobecnění. Jsou tedy subjektivním obrazem vnímané hudby a do jisté míry i vnímanou skutečností.“16

________________________________ 14

ČAČKA, O.: Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktorem optimalizace. Nakladatelství Doplněk. Brno 2000. 378 s., s. 111. 15 ČAČKA, O.: Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktorem optimalizace. Nakladatelství Doplněk. Brno 2000. 378 s., s. 118. 16 HAVELKOVÁ, K., CHLÁDKOVÁ, B.: Didaktika hudební výchovy I. MU Brno 1995. s. 81.

19

Můžeme tedy odlišit představy tónové, kdy si žáci vybavují tóny různé výšky, délky, síly, zabarvení, směr pohybu melodie, rytmické členění, a hudební, kde se jedná o vybavení obrazu hudebního sdělení. Součástí představivosti je již zmíněná fantazie, což je děj, jehož výsledkem jsou fantazijní představy. Ty však nejsou nikdy pouhou reprodukcí vjemů, naopak obsahují vždy něco nového, pozměněného. Tedy čím více vjemů na dítě působí, tím jsou představy a fantazie intenzivnější. Z tohoto důvodu je vhodné při poslechu zapojit více analyzátorů (sluchový, pohybový a zrakový). Činnost, která má mnoho společného s hrou a představivostí, je hudební tvořivost. Je chápána jako „forma lidské činnosti, která přináší něco nového, originálního a současně společensky užitečného.“ 17 Tedy charakteristickým rysem dětské tvořivosti je bezprostřednost a okamžitý nápad, fantazie, objevování a vytváření něčeho nového. Základem hudební tvořivosti jsou spontánní projevy, které ovšem potřebují vést a usměrňovat k tvorbě. Tyto projevy probuzují fantazii, citovou oblast, radost a uspokojení z dané činnosti. Tvořivost je, jako všechny činnosti, ovlivněna vnějšími a vnitřními podmínkami a vyrůstá z touhy po aktivitě. Proto je nutné podporovat originální nápady dětí a dávat jim dostatečný prostor pro vyjádření svých tužeb, emocí a fantazie. Hudební tvořivostí nemusíme označovat pouze vytváření doprovodů k písním, ale i dramatizaci písní či zachycení nálady a pocitů z poslechové skladby pomocí kresby, malby. Z výše uvedeného tedy vyplývá že, učitel, který připravuje poslechovou část hodiny, by měl být sám kvalitně připraven na výuku, mít jasně daný postup, vhodně zvolený cíl, ke kterému bude celkový průběh hodiny směřovat. Měl by se podrobně seznámit s dílem, připravit potřebné pomůcky a vše potřebné pro kladný průběh vyučovací hodiny. Metodika práce se mění podle typu vyučovací hodiny, podle daného žánru a učiva. Je pouze na kantorovi, jaké metody a postupy zvolí a použije. Nejvhodnější

typ

hodiny

obsahující

poslechovou

činnost,

je

bezesporu

hodina

kombinovaného typu, jejíž metodický postup je nutné tvořivě obměňovat a propojovat s dalšími aktivitami usnadňující pochopení hudebního sdělení, osvojení si konkrétního učiva a pozitivního postoje k poslechové skladbě. Následujícím krokem je motivace žáků při seznamování s novou skladbou. Navození příjemné atmosféry a touhy objevovat a poznávat můžeme pomocí motivačních otázek např.: „Hudba, kterou teď uslyšíte, vás zavede do nového prostředí. Poznáte, o jaké prostředí se jedná?“ Uvedení hudebního díla by mělo být stručné, krátké a výstižné, neboť zdlouhavý výklad např. životopisu odvrací a odpoutá od pozornosti a zájmu o poslech. ______________________________ 17

ČAČKA, O.: Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktorem optimalizace. Nakladatelství Doplněk. Brno 2000. 378 s., s. 279.

20

Po navození příjemného motivačního prostředí následuje 1. poslech. V této části oslovuje hudba děti spontánně, vciťují se do celkové nálady skladby. První poslech by měl probíhat bez komentáře učitele. Na děti by měla působit znějící hudba. Analýza předchází nebo navozuje první poslech. Záleží na tom, jaké schéma při poslechové činnosti zvolíme. Zda poslech – analýza a nebo analýza – poslech. Zjišťujeme, jak na děti hudební dílo působilo a objevujeme příčiny jejich pocitů a nálad. Pokládáme konkrétní otázky podporující učení slovně formulovat zážitek. Zároveň vedeme děti k rozšiřování slovní zásoby, která je pro vyjádření pocitů nezbytná. Např.: „Jak jste se cítily při poslechu?“, „Je hudba veselá nebo smutná?“, „V jakém tempu skladba byla?“, „ Jaké prvky způsobily tvůj pocit z dané hudby?“ (výška tónů, obsazení nástrojů, tempo aj.) Analýzu skladby můžeme také provádět pomocí předem stanoveného úkolu, vyplňováním pracovních listů a kresbou zachycující děj, pohyb melodie, nebo pocit posluchače. Při poslechu je možné děti naučit vyčleňovat jednotlivé hudební prvky, zachycovat směr melodie a její výškový pohyb (pohyb stoupající a klesající) a prostupovat k tonální a rytmické struktuře hudebního díla. V nižších ročnících je zapotřebí vybírat skladby jednoduché obsahem, sdělitelností, délkou, tempem a malým počtem hudebních nástrojů. Vybíráme tedy skladby kratší a výraznější. Při druhém poslechu – syntéze můžeme dětem umožnit vstoupit do poslechu dané skladby pohybem těla (dirigováním, hrou na tělo, tancem), sledováním partitury, zamyšlením se nad dějem, čímž podpoříme aktivní pozornost dětí k určitým vyjadřovacím prostředkům či stavbě hudebního díla. Pozitivní vztah dětí k poslechu a efektivnějšímu zapamatování hudebního díla napomáhají i zápisy z poslechu. Děti si samy zapíší pocity při poslechu, názory na danou poslechovou část, nalepí fotografii autora skladby, doplní křížovky, hádanky, nebo namalují vlastní obrázek zachycující děj. Velmi důležitý je opakovaný poslech v průběhu školního roku, který vede děti k tomu, že snadněji určí poslechové skladby prezentované v předcházejících vyučovacích hodinách. Je ovšem zapotřebí využívání změn motivace a činnosti při opakovaném poslechu, které zajistí další soustředění dětí na opakovaný poslech skladby a na lepší zafixování skladby do podvědomí.

21

3. 1. 1 CÍL POSLECHU Při poslechu je možné děti naučit vnímat jednotlivé hudební prvky, zachycovat směr melodie a její výškový pohyb (pohyb stoupající a klesající) a postupovat k tonální a rytmické struktuře hudebního díla. V nižších ročnících je zapotřebí vybírat skladby jednoduché obsahem, sdělitelností, délkou, tempem a malým počtem hudebních nástrojů. Vybíráme tedy skladby kratší, výraznější, rychlejšího tempa a veselejšího rázu, než skladby delší, pomalejší a chmurnější. Tímto způsobem předejdeme nežádoucímu odvracení se od poslechové činnosti, čímž mizí problém s kázní a udržíme tak zájem o procítění hudby. Než začneme s poslechovou činností – seznamováním a vnímáním hudebního díla, mělo by předcházet učení dětí k uvědomování si šramotů, hluků i ticha kolem sebe a učení dětí základním hudebním vyjadřovacím prostředkům umožňující lepší vnímán a pochopení hudebního sdělení. Učíme děti vnímat rozmanitost zvuků a rozdělovat je do dvou základních skupin. První skupinou jsou neorganizované a náhodné zvuky, které nelze napodobit lidským hlasem či hudebním prostředkem – kroky, bouchnutí dveří, kapky deště, pláč apod. Druhou skupinou jsou záměrně organizované zvuky s určitou stálou vlnovou frekvencí jako tóny. Hlavním cílem poslechu hudby je vychovat v dětech zájem o hudbu a přání poslouchat ji a rozvíjet hudební vnímavost a představivost. Marie Lišková definuje několik úkolů, které jsou z oblasti poslechu pro děti typické:18 Vytvářet kladný vztah k hudbě Rozvíjet schopnost aktivně vnímat hudbu Učit citově prožívat hudbu, vést k soustředění Rozvíjet hudební paměť a představivost, podporovat fantazii Seznamovat se s rozličnými hudebními žánry Nahlédnout do chápání světa hudby prostřednictvím hudebně vyjadřovacích prostředků Inspirovat k vlastnímu provozování hudby, tj. hry na hudební nástroje ______________________________________________ 18

LIŠKOVÁ, M.: Hudební výchova pro 1. stupeň základní školy: metodická pomůcka. Praha, 2007. s. 141-142.

22

3. 1. 2 HUDEBNĚ VYJADŘOVACÍ PROSTŘEDKY K porozumění hudebního sdělení napomáhá postupné seznamování s hudebně vyjadřovacími prostředky. Melodie Melodie je řada tónů tvořící hudební motiv nebo myšlenku. Můžeme ji zazpívat nebo zahrát. Žáci sledují a rozlišují výšku, polohu hudební ukázky (hluboká, vysoká), pohyb melodie (stoupající, klesající), „charakter“ melodie (veselá, smutná), návrat melodie – opakování.

Rytmus Rytmus je dán střídáním not různé délky. Děti vnímají rytmickou stránku díla. Rozeznávají rytmus pravidelný a nepravidelný (synkopa, trioly…).

Tempo Tempo je rychlost pohybu, kterým se skladba provádí. Děti učíme rozlišit tempo pomalé, střední, rychlé, zpomalení a zrychlení. Seznamujeme je s italským názvoslovím pro tempová označení např.:

presto – velmi rychle

moderato - mírně

vivace – živě

largo – široce, táhle

allegro – rychle

ritardando – zpomalovat

andante – krokem

accelerando - zrychlovat

Dynamika Dynamika je síla zvuku. Žáci pozornost věnují síle znějící hudby, kterou mohou i graficky znázornit např. zápisem do partitury nebo poskládáním kartiček s dynamickým označením.

p

f 23

Harmonie Harmonie je oblastí, ve které hraje velkou roli hudební styl. Některé harmonické postupy jsou pro určité styly přímo typické (pop, country, swing, aj.) Harmonie je výsledkem současného souznění dvou nebo více tónů (akordů) výrazně ovlivňujících náladu skladby. Durové akordy navozují pocit veselejší, naopak mollové smutnější, tesklivější. Harmonií vytváříme doprovod k melodii. Žáci poznávají správnou i nesprávnou harmonii, konsonantní (libozvučná – „hezká“), disonantní (nelibozvučná –„ nehezká“).

Hudební forma Hudební forma je způsob, jakým je hudební skladba vytvořena. Pochopit formu hudební skladby je velice náročné. Z toho důvodu je řazena do vyšších ročníků základního vzdělávání. Nejčastěji jsou žáci seznamováni s malou a velkou písňovou formou, rondem a variacemi. Instrumentace Je nepostradatelným prostředkem hudebního výrazu a dodává skladbě určitý charakteristický výraz a zvukovou barevnost. Děti při poslechu poznávají barvu jednotlivých hudebních nástrojů, řadí je do patřičné skupiny nástrojů. Seznamují se s tím, jak nástroj vypadá a jak se na něho hraje.

Barva Barva je obsažena v instrumentaci

Kontrast a gradace Aby byla hudba přitažlivější, uplatňuje se v ní princip kontrastu a gradace způsobený narůstajícím napětím pomocí síly, tempa a přidáním hudebních nástrojů. Žáci rozeznají změnu nálady, prostředí, poznají moment blížícího se nebezpečí nebo postupně přicházejícího pocitu bezpečí.

24

3.1. 4 AUDIOVIZUÁLNÍ PROSTŘEDKY Při poslechové činnosti je nutné používat různé audiovizuální pomůcky, které usnadní učiteli práci. Měli bychom však mít stále na paměti, že pedagogicky nejpřitažlivější a nejúčinnější je hudba v živém provedení. Tento způsob seznámení s hudebním dílem umožní žákům být přímo při výkonu umělce, učitele a vidět a slyšet tak instrumentální, vokální či instrumentálně-vokální hudbu z blízka. Pro kvalitní výuku hudební výchovy by měly třídy mít odpovídající technické vybavení tj. CD, DVD přehrávače, televizory. V dnešní moderní době je možné vybavit třídy i interaktivními tabulemi. Jejich propojení s počítači oživí průběh vyučování. Kromě tohoto technického zařízení třídy je nutné učební místnost vybavit dalšími potřebnými pomůckami jako je klavír, elektronické klávesy či jiné hudební nástroje (kytara, flétna, akordeon) a nástroje Orffova instrumentáře.

3. 2 INSTRUMENTÁLNÍ ČINNOSTI Obsahem instrumentálních činností je hra na jednoduché hudební nástroje v propojení zejména s doprovodem písní. Hra na nástroj nebyla ve škole vždy běžnou věcí, převažovala složka pěvecká.

3. 2. 1 HISTORIE VÝVOJE INSTRUMENTÁLNÍ ČINNOSTI První snahy začlenit hru na hudební nástroje do vyučování a propojit ji s ostatními složkami hudební výchovy projevil již výše připomenutý J. A. Komenský. Tato úsilí se rozšířila i do vzdálenějších koutů světa a vznikaly snahy o zhotovení jednoduchých a přitom funkčních nástrojů pro děti. Vzpomeňme například na Jaroslava Bradáče a jeho notofón, nebo Antonína Hromádku, který sestrojil malý cimbál. Významný přínosem však byl ve 20. století Schulwerk

německého skladatele a

pedagoga Carla Orffa, který vytvořil novou koncepci hudebního vzdělávání dětí. Výsledkem jeho díla Musik für Kinder bylo pak zhotovení dětských hudebních nástrojů, tzv. Orffových nástrojů, které se dodnes používají po celém světě. Carl Orff (1895-1982) byl pedagog a skladatel, který se z výchovně vzdělávacího hlediska zabýval především elementární hudbou a spojením slova, hudby a pohybu.

25

„Všechny moje ideje, ideje elementární hudební výchovy, nejsou nové. Bylo mi jen určeno a dopřáno tyto staré a nepomíjející opět z dnešního pohledu nově vyslovit a s jejich uskutečněním začít. A tak se necítím jako tvůrce něčeho nového, nýbrž jako ten, který staré dědictví podává dál, podoben běžci ve štafetě, který rozněcuje pochodeň na starém ohni a nese ji do dneška. Tento los čeká i mé následovníky; neboť jestli idea zůstává živá, neskončí ani s jejich životem.“19 Nadmíru významným materiálem je Česká Orffova škola, kterou v českém podání zpracovali Petr Eben a Ilja Hurník. Jde o adaptaci právě Orffova Schulwerku, který je považován za jeden z nejpokrokovějších hudebně didaktických postupů využívání jednoduchých hudebních nástrojů. HAVELKOVÁ, CHLÁDKOVÁ uvádí „ Hra na dětské hudební nástroje má v rozvoji hudebnosti značný význam, podporuje rozvoj hudebního vnímání, smysl pro barvu tónu, rozlišení tónů vysokých, podněcují pěvecký i sluchový rozvoj, umožňuje tvořivou práci a vzbuzuje u dětí radostné pocity i zážitky a zájem o další muzicírování. Instrumentální činnosti se stávají důležitým podněcujícím činitelem pěveckého projevu, zvláště u dětí méně rozvinutých.“ 20 Aktivity, které se týkají hry na hudební nástroje, jsou u dětí velmi oblíbené, neboť děti si rády hrají „na muzikanty“. V praxi je hra na dětské hudební nástroje především doprovodnou činností pro vokální nebo hudebně pohybové působení. „Hra na tzv. dětské hudební nástroje je činností, která urychluje rozvoj hudebních schopností dítěte. Je přitažlivou formou, podněcující zájem o hudbu. Dítěti je dán do rukou nástroj velmi lehce ovladatelný, jehož zvuk ho nejen okouzluje, ale i podnítí k hudební činnosti.“21 Elementární hra na dětské hudební nástroje vychází z přirozené dětské pohybové aktivity. Proto by hře na nástroj měla předcházet například hra na tělo a pohyby, které jsou součástí her se zpěvem – chůze, tleskání, pleskání, podupy, rozpočítávání apod.

Muzikolog

a psycholog Marek Franěk vysvětluje, že při instrumentálních činnostech zapojuje dítě velmi komplikované procesy vnímání, čímž se prudce rozvíjí kognitivní systém. Jde o zpracování souhrnných zrakových informací v symbolické formě, které je třeba dále v mozku přesunout do hudební formy a tuto formu zase do motorických dovedností.

____________________ 19

FRANĚK, M.: Hudební psychologie. Praha: Karolinum, 2005. 238 s. K. HAVELKOVÁ, B. CHLÁDKOVÁ.: Didaktika hudební výchovy. Masarykova univerzita, Brno, 1994, s. 115. 21 ZEZULA, J., JANOVSKÁ, O. a kol.: Hudební výchova v mateřské škole. Praha: SPN, 1987. 387 s. ISBN 14-542-87. 20

26

3. 2. 2 ROZDĚLENÍ HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ Dětské hudební nástroje rozdělujeme na dvě skupiny:

ozvučná dřívka (claves)

bubínek

prstové činelky

tamburína

rolničky

triangl

rumba koule

Nástroje bicí rytmické triangl

dřevěný blok

činel

tympány

rourový bubínek

zvonkohra sopránová

bonga

zvonkohra altová

metalofon sopránový

metalofon altový Nástroje bicí melodické

xylofon altový

xylofon sopránový

27

xylofon basový

Hra na dětské hudební nástroje je většinou doprovodnou činností k ostatním hudebním aktivitám. Je prostředkem k dalšímu rozvoji hudebních schopností a často slouží k obohacení a zpestření vzdělávacího procesu. Dalšími nástroji, které zařazujeme do Orffova instrumentáře, jsou nástroje strunné a dechové, kam řadíme především zobcovou flétnu a kytaru. V hodinách hudební výchovy se však nejvíce využívá nástrojů rytmických a melodických. Hru na zobcovou flétnu či kytaru může žákům nahradit nepovinný předmět na hudební škole. Učitel však může dovednosti žáků získané na této škole využít i ve vyučování hudební výchovy a tím oživit instrumentální činnost. Efektivnost Orffových nástrojů spočívá v jejich snadné manipulaci i bez předchozí zkušenosti. Stačí, abychom dětem ukázali, jak se nástroje mají správně držet, jakým způsobem a jakou silou na ně udeřit.

3. 2. 3 CÍLE INSTRUMENTÁLNÍ ČINNOSTI Prostřednictvím hry na nástroje Orffova instrumentáře dle Marie Liškové22 rozvíjíme:

tvořivost a představivost sluchové schopnosti – rozlišování zvuků a tónů schopnost rozpoznávat vlastnosti tónu – výška, barva, síla, délka tónu rytmické cítění jemnou motoriku, koordinaci pohybu estetické vnímání schopnost vyjádřit hrou vlastní pocity pěstování souhry, sociální cítění a spolupráci soustředění a hudební paměť zájem o aktivní hru na nástroj _____________________________ 22

LIŠKOVÁ, M. Hudební činnosti pro první stupeň základní školy. Praha: RAABE, 2007. 165 s., s. 101. 28

3. 2. 4 DOPROVODY K PÍSNÍM

Instrumentální doprovody můžeme rozčlenit na rytmické a melodické. Předtím, než k nácviku doprovodu přistoupíme, si musíme být jisti, že žáci umí nástroje správně používat. Žáci by měli mít možnost seznamovat se s nástroji, zpočátku nejprve rytmickými, prohlédnout si je, osahat, vyzkoušet, jak hrají. Mohou s nimi doprovázet různá rytmizovaná slova nebo později i celá říkadla. Karla Havelková a Blanka Chládková23 upozorňují na to, že instrumentální hra má v rozvoji hudebnosti obrovský význam. Rozvíjí hudební vnímání, smysl pro barvu tónu, rozlišení tónů vysokých nebo nízkých, podněcuje pěvecký i sluchový rozvoj, umožňuje tvořivou práci a podporuje u dětí radostné pocity, zážitky a zájem o další muzicírování.

3. 2. 4. 1 Zásady správného nácviku instrumentálních doprovodů24 Při prvních setkáních s dětskými hudebními nástroji necháme děti, aby si v dostatečné míře vyzkoušely a prověřily jejich možnosti. Doprovázíme vždy dokonale osvojenou a zažitou píseň. Nácvik jednotlivých partů provádíme nejprve společně se všemi žáky hrou na tělo, teprve poté rozdělíme nástroje. Do hry na DHN zapojujeme střídavě všechny děti. Šikovnějším dětem svěřujeme náročnější party, aby měly stále motivaci v činnostech se zlepšovat. Žáci, kteří nedoprovází písně hrou na nástroje, zpívají. Doprovodné nástroje, jejich kombinaci a množství vybíráme s ohledem na charakter písně. Doprovod nesmí přehlušit zpěv. Krátce znějící nástroje (ozvučná dřívka aj.) použijeme v doprovodu mnohem častěji než nástroje znějící delší dobu (triangl).

_____________________ 23

HAVELKOVÁ, K., CHLÁDKOVÁ, B.: Didaktika hudební výchovy I. Brno: Masarykova Univerzita, 1995. 118 s.

24

Hurník, I., Eben, P.: Česká Orffova škola. Praha, 1969. 99 s.

29

3. 2. 4. 2

Rytmické doprovody

K doprovodům písní na rytmické hudební nástroje můžeme kromě vlastních doprovodů využít i široké nabídky instrumentací uvedených v učebnicích či v odborných publikací (P. Jurkovič, P. Eben, …). Pro děti nejsnazší a organizačně nejjednodušší jsou rytmické doprovody písní.

Předpokladem

pro tvoření rytmických doprovodů je pochopení základních složek rytmického výcviku, jako je rytmus, takt, metrum a tempo a zvládnutí rytmických cvičení (rytmizace textu, hra na ozvěnu a rytmická deklamace slov), jež si osvojují ještě před samotným používáním rytmického doprovodu. Zpočátku učíme děti vyjádřit rytmus písně pomocí hry na tělo. Podle Šimanského25 by rytmus měl prostupovat celým tělem, proto doporučuje začínat s dětmi od tleskání a dále postupovat pleskáním a dupáním. D´Andrea26 uvádí v souvislosti s hrou na tělo činnost nazvanou „Tělo jako nástroj“, kdy je dán dětem prostor pro objevení zvuků vydávaných jejich vlastním tělem, např. poklepy do rukou, nohou, prsou. Tělo se tedy stává jakýmsi „hudebním nástrojem“ vyvolávající u dětí silné prožitky a nová poznání. Pokud žák ovládá hru na tělo, můžeme začít s hrou na rytmické hudební nástroje. Postupně děti učíme ovládat hru na jednotlivé nástroje. Později vytváříme doprovody pro více nástrojů. Rytmický doprovod zapisujeme v partituře zpravidla jen na jednu rytmickou linku. Důležité je, aby se děti orientovaly v základních pojmech:

pravidelný sled dob bez akceptování některé z nich

pravidelné střídání dob přízvučných a nepřízvučných (dob těžkých a lehkých)

_

střídání not a pomlk různých délek

________ 25 26

ŠIMANOVSKÝ, Z., TICHÁ, A.: Lidové písničky a hry s nimi. Praha: Portál, 1999. s. 15. D´ANDREA, F.: Rozvíjíme hudební vnímání a vyjadřování. Praha: Portál, 1998. s. 29.

30

Typy doprovodů: (uvedené varianty jsou vytvořeny autorkou diplomové práce). rytmus písně

metrum

hra na 1. dobu v taktu

31

hra doprovodu na začátku hudební věty

hra doprovodu v druhé části věty

hra ostinátní figury Ostinato je krátká rytmická nebo melodicko-rytmická figura, která se opakuje v průběhu celé písně.

32

Hra v pomlkách

hra s postupným přidáváním nástrojů – kánonický doprovod

33

Doprovod s více nástroji

3. 2. 4. 3 Melodické doprovody K melodickým doprovodům využíváme zvonkohru, metalofon a xylofon. U tyto melodické nástroje mámí tu výhodu, že jejich kameny jsou odnímatelné, což značně usnadňuje žákům hru na tyto nástroje. Pro začátek volíme ty nejjednodušší způsoby doprovodů melodickými nástroji, které se dají praktikovat pouze u písní s jednoduchou harmonií. První možností je, že žák hraje pouze jeden nebo dva tóny z tónického kvintakordu, který je neměnný. Druhá možnost je využít k doprovodu tzv. dudácký bas, což je stále znějící tónika s dominantou, 1. a 5. stupeň. Dudácký bas totiž zastupuje jak funkci tóniky, tak i dominanty. Většina lidových písní, které mohou děti doprovázet, jsou písně se střídáním T a D. Jako u rytmických doprovodů, tak i u melodických doprovodů můžeme použít ostinátní způsob doprovodu.

34

Hra s využitím dudáckého basu

Hra střídavého doprovodu T-D

35

Melodický doprovod na tónech tónického kvintakordu

36

3. 3 HUDEBNĚ POHYBOVÉ ČINNOSTI Následující složkou hudební výchovy, kterou se budeme zabývat, jsou hudebně pohybové činnosti. Tak jako hudba i pohyb je nedílnou součástí našeho života. Hudebně pohybová činnost má podstatnou úlohu: „podílí se na rozvoji tanečních a hudebních schopnostech žáků, zároveň podněcuje jejich tvořivost a představivost.“27 Hudebně pohybová výchova, jako všechny hudební činnosti, je součástí celého systému hudebně výchovného procesu. Podílí se na získání základních hudebních a pohybových znalostí a dovedností. Hudebně pohybový projev dětí slouží jako prostředek vyjádření emocionality, jako prostředek poznávání a vzájemné komunikace28 . Hudebně pohybovou činnost bychom měli vnímat komplexně, uvědomit si souvislosti a vazby mezi složkami, které jsou součástí hudebně výchovného procesu podílející se na rozvoji hudebních a osobnostních předpokladů žáků. „Základním principem by tedy mělo být využití takových prvků, které jsou přiměřené věků dětí a adekvátní jejich schopnostem. Zároveň by měly navazovat na ostatní učivo a být nápomocné k hlubšímu pochopení hudebního díla.“29 Hudebně pohybové činnosti můžeme rozdělit do dvou oblastí, které spolu úzce souvisí, prolínají se a vzájemně se doplňují. Do první oblasti spadá znázorňování pohybu melodie (pomocí ruky vyjadřující melodii stoupající, klesající či hudbu v poloze vysoké nebo hluboké), rytmická deklamace s využitím prvků hry na tělo (pleskání, tleskání, luskání prstů, podupy), taktování a napodobovací hry (jak se na co hraje) a hry pohybové, které vyjadřují obsah říkadla, básně aj. Druhá oblast obsahuje osvojování si základních tanečních prvků (chůze, poskoky, krůčky), osvojování tanečního kroku ve 2/4, 3/4, 4/4 taktu, taneční hry a improvizace30 . Náplň hudebně pohybové výchovy je velmi rozmanitá a je nutné zdůraznit, že je doplňkem pro rozvoj kultivovaného dětského pohybového projevu. Slouží k orientaci v základních hudebních pojmech a praktickému využití při práci s písničkou. Cílem hudebně pohybových činností je znovuobjevení souladu hudby a pohybu.

_______________________ 27

EBEN, P., KURKOVÁ, L.: Hudebně pohybová výchova šestiletých až osmiletých dětí. 1975. s. 5- 6. JENČKOVÁ, E.: Hudba a pohyb ve škole. Hradec Králové: Orlice, 2002, 320s. 29 KNOPOVÁ, B.: Hudebně pohybová výchova v 1. - 5. ročníku ZŠ. 1993. s. 19-21. 30 KNOPOVÁ, B.: Hudebně pohybová výchova v 1. - 5. ročníku ZŠ. 1993. s. 19-21. 28

37

Spojení hudby a pohybu, přináší velké možnosti pro rozvoj dětské osobnosti. Pohyb má příznivý vliv na rozvoj celého organismu, podílí se na posílení nervové a svalové soustavy, které jsou podstatné pro souhru pohybů a koordinovanost. S pohybem souvisí i správné držení těla, která ať už v klidových polohách či při pohybu udržují dobré tělesné a duševní zdraví. Správné držení těla je základním předpokladem přirozeného pohybu. Pohyb s hudbou umožňuje vyjádřit myšlenky, pocity a nálady, a to i tam, kde dítěti „chybí slova“. Hudba zesiluje prožitek z pohybu, povzbuzuje a motivuje k pohybové aktivitě. Jak uvádí Libuše KURKOVÁ „Sama radost z pohybu dodává tanečnímu pohybu svěžesti a přirozenosti a pomáhá postupně zvyšovat i jeho kvalitu.“31 Hudba pomáhá tanečnímu pohybu a naopak prostřednictvím tanečního pohybu poznávají děti základní principy hudební řeči (rytmus, tempo, dynamiku, melodiku, barvu)32. Každý kontakt s hudbou může být provázán jistými pohyby, které mohou přejít do určitých gest, jako podupování, pohyby rukou, kývání hlavou. Pohybem je možné hudbu zviditelnit a zapojit tak do vnímání nejen sluch, ale i další smysly jako zrak a hmat. Již výše uvedené hudební vyjadřovací prostředky dokládají i vzájemnou sounáležitost hudby a pohybu. Jedním ze společných rysů hudby a pohybu je, že „každý pohyb i hudba probíhá v prostoru a čase, začíná, vrcholí a končí. Dalším společným prvkem hudby a pohybu je rytmus, který provází všechny jevy v lidské činnosti. Rytmus činí pohyb srozumitelným, přehledným a zajímavým a úzce souvisí s taktem. Představuje členění přirozeného hudebního pohybu do pravidelných úseků. Organizuje pohyb střídáním dlouhých a krátkých tónů, pravidelných a nepravidelných přízvuků. Rytmicky správné provedení pohybuje je základem pro efektivitu pohybu. Z této příčiny je rozvíjení rytmického vnímání a rytmické paměti základem správného osvojování pohybových dovedností. Rytmus je tedy považován za základní prvek hudebně pohybové výchovy a základní prostředek pro vyjádření pohybu.“33

_____________________ 31

KURKOVÁ, L.: Dětská tvořivost v hudbě a pohybu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1981, s. 61 32 EBEN, P., KURKOVÁ, L.: Hudebně pohybová výchova šestiletých až osmiletých dětí. 1975. s. 5 33 KNOPOVÁ, B.: Činnosti hudebně pohybové v systému hudebního vzdělávání na ZŠ a SŠ. 2005. s. 11- 17.

38

Takt umožňuje výběr správného tanečního kroku. Jak uvádí VISKUPOVÁ „Není života bez rytmu. Rytmus srdečního tepu se v nás už rozezněl dříve, než jsme se narodili, a dozní ve chvíli smrti. S rytmem vdechu a výdechu jsme přišli na svět. Neuvědomělé pohyby končetin se postupně zformovaly v rytmus chůze, který nás den co den nese prostorem světa.“34 Kromě rytmu však vedou k pohybu i další složky hudby, jako je například tempo, melodika, složka dynamická, výrazová a formální členění skladby. Tempo vyznačuje rychlost hudebního pohybu a souvisí s rytmem, který pohybu dává charakteristický ráz. Pomalému tempu odpovídá pohyb rozsáhlejší, rychlému tempu pohyb kratší. Dbáme na to, aby se děti učily dané tempo udržet a uměly rozlišit základní stupně tempového označení (rychlé, střední a pomalé). K uvědomování si pravidelného tempa spojujeme plynulou chůzi a běh s důrazem na první dobu pomocí silnějšího prvního kroku. K procítění pravidelného tempa podněcuje nenásilnou formou i houpavý pohyb na místě i z místa spojen s pérováním, zhoupnutím v kolenou, kdy musíme našlápnout přes patu. Tím docílíme opravdového zhoupnutí od paty ke špičce chodidla. Těmito způsoby docílíme u dětí přirozeného vnímání různých rytmických útvarů. K procvičení různých útvarů se více věnuji v praktické části diplomové práce. Dynamika hudebního díla zaujímá zvláštní místo ve výstavbě a výrazovém provedení pohybu. Znamená odstupňování tónu z hlediska síly – hlasitosti. Při provádění pohybu to znamená odstupňování svalové síly a intenzity vnitřního prožitku. Učíme děti vkládat do pohybu odpovídající energii. Dynamická stránka hudebního díla má zvláštní místo v provedení pohybu. Výraznost skladby zvyšuje odstínění síly tónu a pohybu. Z pohybové stránky lze „dosáhnout rychlého dynamického vzestupu rychlým svalovým napětím, které se může týkat celého těla nebo jen části, ke kterému je využíváno ostrých pohybů. Naopak rychlého zeslabení je možno dosáhnout náhlým svalovým uvolněním, ke kterému patří dlouhý, volný pohyb, prováděný horními či dolními končetinami nebo celým tělem.“ 35 Tónová výška, její podstatou je různá výška tónů uspořádaných v určitém rytmu a tempu tak, aby vyjadřovaly hudební myšlenky. Tónová výška v souvislosti s pohybovými činnostmi podněcuje děti k vytváření určité představy o pohybu melodie. Vysoké tóny často u dětí vyvolají představu poletujících motýlků, foukání větříku, padání dešťových kapek atp. Pohyb je rychlejší, ztvárnění většinou probíhá ve stoje s využitím drobných běhových krůčků, poskoků a úklonů. _________________ 34

VISKUPOVÁ, B.: Hudba a pohyb. Praha: Edition Supraphon, 1987. s. 7.

35

KNOPOVÁ, B.: Hudebně pohybová výchova v 1. – 5. ročníku ZŠ. 1993. s. 6-9.

39

U tónů hlubokých je to naopak. Pohyb je pomalejší bez prudkých pohybů a změn místa. Pohyb bývá spojován s představou velkého neobratného zvířátka, obra aj. s využitím pomalého otáčením na místě, podřepů a hlubokých úklon. Forma – hudební forma určuje stavební postup, na základě kterého můžeme vytvořit ustálený hudební celek. Nejmenším stavebním prvkem je motiv, dále věta, perioda a rozsáhlejší je téma, které bývá i harmonicky uzavřeno. „Kořenem každého pohybového námětu je zvolení základního pohybového tvaru, který je myšlenkově totožný s ústředním motivem skladby. Pokud se v hudbě objevuje stejný motiv několikrát, volí se shodný pohybový prvek. Pokud se objeví nový motiv, musí být i pohybové ztvárnění obměněné.“36 Zvolení pohybových prvků se tedy rozhodující měrou podílí na celkovém pohybovém zpracování jednotlivých částí skladby.

3. 3. 1 HUDEBNĚ POHYBOVÉ A TANEČNÍ HRY Hudebně pohybové a taneční hry vycházejí z rytmické deklamace říkadel, rozpočítadel, jenž jsou součástí dětských kolektivních her. Autorka Blanka Knopová37 uvádí dva pojmy – hudebně pohybová hra a taneční hra, které logicky tvoří určitou systematičnost od jednoduššího prvku k prvku složitějšímu. To znamená, že od rytmické deklamace, která je doplněna základními pohybovými prvky, přecházíme k dalším pohybovým činnostem směřující k tanečnímu projevu.

HUDEBNĚ POHYBOVÁ HRA Hudebně pohybová hra je přiměřená dovednostem dětí mladšího školního věku. Do této skupiny se řadí hry vycházející z rozpočítadel, říkadel. Pohybový projev je vytvořený na základě dramatizace textu. Melodická stránka je charakteristická malým tónovým rozsahem či opakováním tónů ve stejné tónové výšce. Tato hra je velmi jednoduchá a je vhodná pro využití rytmické deklamace. U her vycházející z rozpočítadel přebírá vedoucí funkci jeden žák, který rozpočítáváním vyřazuje ostatní žáky ze hry. Na začátku je důležité společné osvojení rozpočítadla, kdy žáci sedí nebo stojí v kruhu a opakují po učiteli daný text. Žák, který rozpočítává, může stát na místě nebo se pohybuje od jednoho žáka k druhému. ___________________ 36 37

KNOPOVÁ, B.: Činnosti hudebně pohybové v systému hudebního vzdělávání na ZŠ a SŠ. 2005. s. 11-12. KNOPOVÁ, B.: Činnosti hudebně pohybové v systému hudebního vzdělávání na ZŠ a SŠ. 2005. s. 18-20.

40

U her vycházejících z říkadel využíváme prvků dokreslujících obsahovou stránku říkadla. Užívá se rytmické chůze, kdy se žáci mohou pohybovat v zástupu nebo v kruhu. Při dramatizaci textu využíváme jednoduchých pohybů pro vyjádření děje. Základem je zvolit vhodnou motivaci, při které se žáci seznámí s obsahovou stránkou díla.

TANEČNÍ HRA Taneční hra vychází z prakticky stejného základu jako hra hudebně pohybová. Melodie zůstává jednoduchá, avšak výrazové prostředky jsou bohatší, pohyb zachycuje formální stránku písně a je rozprostřena do prostoru. Mezi základní pohybové prvky taneční hry patří rytmická chůze, kroky, poskoky, cval stranou a podupy, které je možno kombinovat podle obsahu a zaměření hry. Příklady tanečních her jsou uvedeny v příloze.

S hudbou a pohybem souvisí tanec, který „vnímáme jako pohybové vyjádření přehodnocených citových stavů. Jeho hlavním nástrojem je výraz a sdělení prostřednictvím pohybu, který má moc vyvolat obdobné síly u diváka.“38

3. 3. 2. ZÁKLADNÍ POHYBOVÉ PRVKY Chůze patří k základním a nejjednodušším tanečním krokům, která se odvíjí od různého tempa a rytmu. Nejlépe se chůze procvičuje v kruhu a u dětí mladšího školního věku se doporučuje i držení za ruce. Při „normálním“ tempu chůze vychází na jeden krok jedna doba čtvrťová, při chůzi pomalé je to pak jedna doba půlová. Pro udržení zájmu a pozornosti žáků je vhodné různé využívání prostoru, střídáním chůze v kruhu, v řadě, v zástupu, diagonálně, lze kombinovat chůzi po špičkách, po patách a chůzi s vysokým zvedáním kolen. Vedle chůze se v pohybových činnostech uplatňuje běh. Je to plynulý sled kroků, které se při běhu proměňují v drobnější kroky mající podle tempa různou délku. Rytmicky mu odpovídá nota osminová. Variací a zároveň motivací může být běh v předklonu, do stran, s pohybem paží, hlavy aj. _____________ 38

BLAŽÍČKOVÁ, E.: Metodika a didaktika taneční výchovy. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2004. 48. S., s. 6. ISBN 80-7290-166-4. 39 VISKUPOVÁ, B.: Hudba a pohyb. Praha: Supraphon, 1987, s. 56

41

Dalšími pohybovými prvky jsou taneční kroky. „Taneční kroky dovolují větší prožitek hudby než jen gymnastické cvičení nebo jen poslech hudby, obzvláště jsou-li prováděny s partnerem. Využíváme všech kombinací krokových ve dvojici, v trojici i ve skupině (...). Velmi dbáme, aby byl pohyb ovládaný, aby nenastalo přílišné uvolnění, aby pohyb nohou, trupu a paží byl v celkové koordinaci, v citlivém spojení s hudbou“39 Pohybový prvek v hudební výchově se nejčastěji pojí s nácvikem písně nebo s poslechem skladby. Právě při poslechu a zpěvu lidových písní se mnohdy žáci seznamují s nejrůznějšími hudebními formami a druhy tanců. K pochopení a osvojení si některých tanců postačí žákům naučit se základní taneční kroky vycházející ze základních pohybových prvků a směrů. Mezi taneční kroky řadíme: přísunný krok, přeměnný krok, cval (vpřed, vzad, stranou), polkový krok, valčíkový krok a mazurkový krok. Nácvik uvedených kroků by měl začít z určitého pevného bobu do volného prostoru po přímých drahách, a to s využitím jednoduchého pohybu vpřed – vzad, vpravo – vlevo. Po zvládnutí jednoduchého pohybu po přímých drahách můžeme zahájit nácvik jednoduchého pohybu po drahách kruhových, který je složitější z důvodu problematiky udržení základního obrazce – kruhu. Můžeme si ovšem z počátku vypomoci namalováním kruhu křídou na zem, nalepením lepicí pásky či využitím švihadel a obručí. Můžeme využít i pohybu po lomených drahách, které jsou však při sestavování pohybových struktur daleko náročnější. Vyžadují celkovou znalost problematiky hudební i taneční, a proto je tento typ prostorového řešení prováděn až ve vyšších ročnících základních škol a škol středních. Tak jako u jiných činností v hudební výchově, i u hudebně pohybových činností je důležitá postupnost a systematičnost. Při nácviku je důležité dbát na vhodném postavení učitele vzhledem k žákům. Všichni žáci by měli na učitele dobře vidět (obrázek 1 – 6, str. 45 - 46).

_____________ 39

VISKUPOVÁ, B.: Hudba a pohyb. Praha: Supraphon, 1987, s. 56

42

Prvním úkolem pro učitele je vštípit žákům správný postoj při nácviku tance, při kterém, jak uvádí Kulhánková, jsou splněny tyto základní body40. Váha je na přední části chodidla s pocitem odlehčených pat. Osa těla je nakloněna mírně vpřed. Hýžďové svaly zpevníme tak, aby osa pánve byla skoro kolmá, protažení pánve vzhůru Břišní stěnu zatlačíme mírně vzad Lopatky táhneme směrem dolů, což zamezí zvedání ramenou. Hrudní kost vyneseme vzhůru. Temeno hlavy směřujeme vzhůru Následujícím krokem je naučit děti ladným a koordinovaným pohybům, které vycházejí z přirozených pohybů našeho těla (využíváme námětů konkrétních činností, představ či nálad). Při nácviku těchto pohybů dbáme na správné vytváření pohybových návyků a opravování chybného držení těla při pohybu i v klidu, tj. neustále zdůrazňujeme požadavek uvědomělého pohybu. Při nácviku běhu na místě či z místa hledíme na zvedání kolen skrčmo vpřed se zapojením břišních svalů a mírně propnutým nártem. Dále hledíme na to, aby děti při běhu nezakopávaly (motivujeme jízdou na kole). Pro udržení zájmu můžeme chůzi a běh spojit s: Tleskáním, kdy jsou ruce před tělem, lokty u těla, ramena rovná, nezvednutá a rozložena do stran. Tleskání můžeme provádět v upažení, vzpažení, za tělem, pod kolenem, nad hlavou a to ve staccatu pevnými prsty a volným zápěstím do dlaně. Pleskáním na lokty, boky, stehna, na hrudník apod., které je možno spojit s pérováním, podupy, výskoky, houkáním a jinými zvuky. Podupy, které provádíme bez zvedání kolen a jsou vhodné pro zdůraznění rytmu říkadel. _______________ 40

KULHÁNKOVÁ, E.: Hudebně pohybová výchova: metodická příručka pro hudební výchovu ve škole. Praha: Portál, 2002. 136 s., s. 18.

43

K uvědomování si pravidelného tempa využijeme plynulou chůzi a běh s důrazem na první dobu pomocí silnějšího prvního kroku. K procítění pravidelného tempa podněcuje nenásilnou formou i houpavý pohyb na místě i z místa spojený s pérováním, zhoupnutím v kolenou, s našlápnutí přes patu. Tím docílíme opravdového zhoupnutí od paty ke špičce chodidla. Těmito způsoby docílíme u dětí přirozeného vnímání různých rytmických útvarů. Procvičení různých útvarů se více věnuji v praktické části diplomové práce.

44

Obrázek 1

učitel

kruh

Obrázek 2 řada

Obrázek 3 řady

45

žák

Obrázek 4 zástup

Obrázek 5 pyramida

Obrázek 6 půlkruh

46

Od sólového osvojení základních tanečních kroků postupujeme ke kolektivnímu, kultivovanému projevu a tanci ve dvojicích (trojicích). Proto součástí pohybové a taneční průpravy je i seznamování se se způsoby párového držení, které musí odpovídat schopnostem a dovednostem dané věkové skupině. Při použití vhodného postupu nácviku dosáhneme estetického pohybového projevu skladby. Z možných základních držení a postavení tanečníků uvádí ve své publikaci Eva Kulhánková41

Postavení dvojic - čelné postavení (dvojice proti sobě)

v předpažení dolů

v předpažení vzhůru (brána)

ruce křižmo

____________________ 41

Kulhánková. E.: Hudebně pohybová výchova: metodická příručka pro hudební výchovu ve škole. Praha: Portál, 2000. 136 s., s. 14-15.

47

za pravé (levé) ruce v předpažení dolů

za pravé (levé) ruce v předpažení vzhůru

Ch drží svojí pravou rukou levou ruku D (a obráceně) v předpažení, upažení, v předpažení vzhůru

ruce obou v pase partnera nebo D na ramenou Ch, Ch drží D na pase

CH uchopí D svojí pravou rukou zezadu okolo pasu nebo pod lopatkami, D položí levou ruku na pravé rameno Ch, druhýma rukama se pár uchopí v pokrčení upažmo.

48

Postavení dvojic - bočné postavení (dvojice vedle sebe) držení za vnitřní ruce v upažení dolů, vzpažení, předpažmo (volná ruka může být v bok)

držení křižmo vpředu

držení křižmo vzadu

závěs za pravé (levé) lokty

vnitřní ruce v pase partnera, volná ruka v bok, nebo D si drží sukni

49

Postavení trojic Trojice se postaví vedle sebe a zpravidla je Ch uprostřed, D po stranách. držení za ruce v připažení

držení křižmo vpředu

držení křižmo vzadu

držení závěsné (za lokty)

50

3. 4 VOKÁLNÍ ČINNOSTI Zpěv patří k nejčastějším aktivitám v hodinách hudební výchovy. Jarmila Vrchotová – Pátová uvádí význam hlasové výchovy u žáků takto: „ U žáka má hlasová výchova význam pro jeho celkové zdraví (nejen význam péče o zdravý zpěvní a mluvní hlas a sílení dechových a hlasových orgánů, ale též význam aktivního zpěvu pro duševní hygienu), pro rozvoj estetického cítění, vkusu a hudební tvořivosti, pro rozvoj charakterových vlastností (nejen využitím obsahu písní, ale i využitím pracovního procesu při jejich nácviku).“42 Aby se u žáků podařilo vyvolat radost ze zpěvu, je nezbytné systematické vedení k osvojování pěveckých dovedností, jenž častým opakováním a procvičováním pozvolně přechází v návyky. Při zpěvu je třeba sledovat a kontrolovat žáky, abychom průběžně odstraňovali případné nedostatky a zamezili vzniku špatných návyků. Při osvojování pěveckých dovedností dbáme na: správné držení těla osvojování pěveckého dýchání artikulaci tvoření tónu.

DRŽENÍ TĚLA Na správný postoj při zpěvu nahlížíme ze dvou hledisek: technické hledisko podmiňuje správnou činnost dechového, hlasového a artikulačního ústrojí. Postoj má být vzpřímený a přitom uvolněný, váha těla spočívá pevně na mírně rozkročených nohou. Ruce jsou volně svěšeny podél boku (ramena nezvedáme) a hlava je vzpřímená (hlavu nepředkláníme ani nezakláníme). Estetické hledisko je významnou součástí celkového dojmu pěveckého výkonu. Správný postoj by měl vypovídat o své přirozenosti a nenucenosti. Častými chybami jsou celková křečovitost postoje, vyznačující se mácháním rukou, výstupy na špičky a celkovým neklidem těla. Při nácviku správného držení těla navodíme u dětí představu, že mají na hrudi např.: světýlko. Je-li vypnuté, děti se uvolní, zapneme-li je, narovnají se a tím umožní světýlku svítit do dálky. Pro vhodné rozkročení můžeme děti motivovat např. spícím štěňátkem mezi chodidly.

___________ 42

VRCHOTOVÁ – PÁTOVÁ, J.: Pěvecká příprava učitelů HV. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1976, s. 5.

51

Nevydrží-li děti stát, necháme je sedět ve vzpřímené poloze na kraji židle, s nohama opřenýma do podlahy.

NÁVYKY PŘI DÝCHÁNÍ Po nácviku správného držení těla přecházíme k technice dýchání, které provádíme pomocí různých dechových cvičení. Dýchání má zásadní význam pro zpěv a tvoří významnou úlohu v pěvecké činnosti. Dechem uvádíme do činnosti všechny orgány potřebné k fonaci. Rozeznáváme čtyři typy dechu:

dýchání svrchní dýchání žeberní dýchání brániční dýchání žeberně – brániční. Jediným vhodným typem dýchání pro zpěv je dýchání žeberně – brániční. Jde o způsob dýchání, kdy vzduch prostupuje až do spodní části plic, tlačí na bránici a spodní žebra se rozšiřují do stran. Rozeznáváme tři fáze dechu. První fází je nádech, který musí být tichý a hluboký. Nadechujeme nosem, je to estetičtější a hygieničtější. Dýchání ústy je méně vhodné pro chlad, neočištěný vzduch a vysoušení stěn. Tento typ dýchání použijeme pouze v případě nedostatku času na nádech nosem. Nácvik nádechu je nejlépe začít vleže na zádech, kdy dětem položíme sešit na bříško a společně sledujeme pohyby břišní stěny. Později nádech nacvičujeme ve stoje a pohyby břišní stěny kontrolujeme položením ruky na bříško. Žáky 1. stupně je možno motivovat pro nácvik nádechu rozmanitými dechovými cvičeními, kde můžeme použít fantazii či některé snadno dostupné předměty (pomůcky). Motivujeme děti představou, že v jedné ruce drží kytku, ke které si chtějí přivonět a druhou rukou kontrolují své bříško, zda se zvedá či ne. Pro lepší uvědomování si pohybu bránice můžeme motivovat rychlým dechem psa nebo smíchem. Druhou fází je chvilkové zadržení dechu – zklidnění a následuje fáze 3. – postupné uvolňování dechu, který lze nacvičovat pomocí hry na vláček a vyfukování balónku, kdy děti předvádějí zvuk vlaku, balónku. Fázi výdechu spojíme s konsonanty s nebo f, což navodí atmosféru unikajícího vzduchu či páry. Žáci foukají do bublifuku nebo nabídneme představu sfoukávání svíčky či zahřívání promrzlých rukou. Dechová cvičení provádíme krátce, zábavnou formou a s častými obměnami, abychom zabránili stereotypu a ztrátě zájmu o dechová cvičení. 52

TVOŘENÍ TÓNU Rozlišujeme tři způsoby nasazení tónu. Jediným vhodným způsobem je tzv. měkký hlasový začátek, při kterém vzniká tón měkce, klidně a plynule. S tvořením tónu souvisí i jeho rezonance, která má vliv na funkci a kvalitu hlasu. Podle místa rozlišujeme dva hlasové rejstříky: hrudní a hlavový. U dětí však chceme docílit používání hlavové rezonance, která napomáhá k lepší intonaci a rozšiřování hlasového rozsahu. U cvičení zaměřeného na uvolněné tvoření tónu nabízíme dětem např. představu jízdy na klouzačce (júúúúúúúúúúúúú). K navození hlavové rezonance napomáhají vhodně motivující cvičení. Děti povzbuzujeme k vytváření zvuků zvířat např. mňoukání a kňučení. Pro vznik hlavového tónu jsou vhodné slabiky mu, nu, ju, já.

VÝSLOVNOST A SPRÁVNÁ ARTIKULACE PŘI ZPĚVU Srozumitelnost a krása zpívaného slova záleží na správné výslovnosti (artikulaci). Děti mají někdy pocit, že artikulují dostatečně. Proto můžeme zařadit artikulaci před zrcadlem, kde si dítě uvědomí, jakou intenzitu musí vynaložit, aby bylo i samo se sebou spokojené. Pro děti je tato činnost zábavná a motivační. Při zpěvu by měl pedagog věnovat pozornost nežádoucím jevům objevujícím se při artikulaci, a to: polykání koncovek, dlouhé syčení při sykavkách, nedostatečné otvírání úst a strnulá čelist, což způsobuje, že je tón slabý a ztrácí svoji barvu. Nejvíce se děti učí imitací a proto je nesmírně důležitý správný vzor učitele a jeho trpělivý a láskyplný přístup k dětem. Pro rozvoj pohyblivosti mluvidel a mimiky volíme různá artikulačně hravá cvičení s využitím nápodoby. Např. učitel se mračí, směje a děti posunky napodobují. Alena Tichá43 ve své publikaci uvádí nemalé množství různých motivačních cvičení, která vycházejí z její zkušenosti. Cvičení podporují uvolnění mluvidel, správnou výslovnost a techniku zpěvu. Vhodnou volbou hlásek a jejich řazení lze cvičit dech, artikulaci a aktivizaci určité rezonanční oblasti. Například menge, minge, mange, ring aj. Cílem se výrazná, ale přirozená výslovnost a správné pěvecké návyky. Hra na čertíka, koně, Krakonoše s plnovousem a další se zaměřují na uvolnění mimických svalů, čelisti a aktivizaci bránice.

________________ 43 Tichá, A.: Učíme děti zpívat, 1. vydání, Praha: Portál, 2005.

53

4 VÝZKUMNÁ ČÁST V dnešní době se nabízí mnoho různorodých metod a aktivit, které učitel hudební výchovy může využít ve svých hodinách za účelem zapojit různé hudební činnosti do harmonogramu vyučovací hodiny HV. V rámci výzkumné části diplomové práce bylo provedeno anonymní průzkumné šetření. Cílem bylo zmapovat současný stav hudební výchovy na základní škole prvního stupně. Pokusili jsme se zjistit, jaké postavení má dnešní hudební výchova na školách, jaký vztah má žák i učitel k hudební výchově jako k výchovně vzdělávacímu předmětu. Výzkumná práce se skládala ze dvou částí. První část se týkala dotazníků určených žákům i učitelům 1. stupně základních škol. Pro zjištění informací byl první dotazník sestaven z patnácti otázek adresovaných pedagogům vyučujícím předmět hudební výchova. Celkem se průzkumného šetření zúčastnilo 33 respondentů. Druhý dotazník, složen z pěti otázek, byl určen žákům prvního stupně základního vzdělávání. Tohoto zkoumání se účastnilo 150 respondentů. Byli osloveni učitelé a žáci základních škol v Letovicích, Vískách a Šebetově. Jednalo se jak o školy městské, tak venkovské. Ve většině případů byl dotazník proveden prezenční formou, což umožnilo stoprocentní návratnost. I přes malý výzkumný vzorek bylo možné na základě získaných informací učinit jisté závěry. Otázky v dotazníku byly uzavřené, kde respondenti zakroužkovali jednu z vhodných možností, která nejlépe vyjádřila jejich názor. Byly použity trichotomické otázky, které umožňovaly odpovědi „ano“, „ne“ a „někdy“, rozšířeny o otázky otevřené, u kterých mohli respondenti více vysvětlit či přiblížit svoji vybranou odpověď. Úvodní dotazy se týkaly zjištění údajů o respondentovi, resp. jakého věku a pohlaví respondent je. V druhé části výzkumu je použita metoda pozorování prostřednictvím náslechů. Vyučování nebylo nijak ovlivněno mojí přítomností, poněvadž své pozorování jsem označila za „přímé“, ale nezúčastněné. Žáci věděli o mé přítomnosti, ale mé sledování nenarušovalo ani neovlivnilo průběh činností. Nevstupovala jsem do výuky a ani se na chodu hodiny nepodílela. Při pozorování mi byly pomůckou formuláře a tzv. „hospitační archy“, do kterých jsem si zapisovala záznamy a postřehy z náslechů. Předmětem pozorování byli žáci i učitelé. U žáků byl sledován jejich vztah k předmětu, reakce na určitou činnost ve výuce, jejich zájem o hudební aktivity v průběhu vyučování. Při pozorování učitelů jsem se zaměřovala na jejich přístup k hudební výchově, metody a pomůcky využívané ve výuce.

54

4. 1 Hypotézy Při stanovení hypotéz jsme vycházeli především z domněnky, že se výuka hudební výchovy na 1. stupni ZŠ většinou nesoustředí na všechny činnosti obsahující předmět hudební výchova, že žáci nejsou vedeni k aktivnímu osvojení si vědomostí a dovedností. Dále jsme vycházeli z předpokladu, že dnešní žáci nejeví zájem o hudební výchovu a aktivně nepřispívají k pozitivní atmosféře ve výuce. Na základě uvedených předpokladů byly stanoveny tyto hypotézy: H1:

Učitelé považují předmět hudební výchova za méně důležitý pro základní vzdělávání.

H2:

Většina učitelů nevede žáky k aktivnímu osvojování si vědomostí a dovedností.

H3:

Žáci nejeví zájem o činnosti v hudební výchově.

4. 2 Výsledky dotazníkového šetření 4. 2. 1 Vyhodnocení šetření - učitelé

Graf č. 1: Těšíte se na výuku hudební výchovy?

U otázky zjišťující vztah učitelů k hudební výchově označila většina respondentů, že se na hodinu HV těší. Většinou myslíme nadpoloviční počet respondentů, kteří uvedli, že se na výuku vždy těší. Necelých 30% je potěšeno někdy a méně než 20% nemá žádný pozitivní vztah k předmětu.

55

Graf č. 2 : Posílá Vás zaměstnavatel na další vzdělávací kurzy v předmětu hudební výchova?

Tyto výsledky ukazují na velmi malou iniciativu k dalšímu vzdělávání pedagogů ze strany zaměstnavatele, neboť více než 73% učitelů není posíláno na další vzdělávací kurzy v oboru hudební výchovy. Pouhých 9% pedagogů je pravidelně podporováno zaměstnavatelem pro získávání dalšího vzdělávání a necelých 20% se kurzů účastní pouze náhodně.

Graf č. 3. Jezdíte sami z vlastní iniciativy na další vzdělávání v předmětu hudební výchova?

Tato otázka zjišťovala, zda učitelé navštěvují určité vzdělávací kurzy z vlastní iniciativy. Zneklidňujícím výsledkem je, že téměř 50% učitelů nejeví zájem o další vzdělávání v oboru hudební výchovy a jen pouhých 18% pedagogů samostatně rozšiřuje své znalosti a dovednosti využívané při hudebních činnostech. Zbývajících 38% učitelů využívá rozšiřující vzdělávací kurzy jen občas.

56

Graf č. 4: Navštěvujete s žáky nějaké koncerty a hudební besedy během školního roku?

Výsledky zaznamenávají návštěvnost žáků různých koncertů či besed. Pozitivní zjištění je, že více než 1/3 učitelů pravidelně využívá výchovných koncertů a různých kulturních akcí a takřka 2/3 navštěvuje hudební akce příležitostně.

Graf č. 5: Mají možnost děti hrát na nějaké hudební nástroje v hodině hudební výchovy?

Otázka souvisela s využitím hry dětí na hudební nástroje. Z grafu je zřejmé, že všichni respondenti dávají dětem možnost zahrát si na hudební nástroj a z toho více než 80% dotázaných poskytuje tuto činnost pravidelně. Z celkových odpovědí tedy vyplývá, že činnost instrumentální je vysoce zastoupena ve vyučovacím procesu. 57

Graf č. 6 a: Hrajete sám/sama na nějaké hudební nástroje v hodině hudební výchovy?

Pozitivním výsledkem tohoto zjištění je, že všichni učitelé hrají na nějaký hudební nástroj. Více než 80% pedagogů využívá v hodinách hudební výchovy hudební nástroj pravidelně a zbývajících 18% využívají hru na nástroj příležitostně.

Graf č. 7: Doplňující otázka: Na jaký?

Otevřená otázka rozšiřující možnost odpovědi na danou skutečnost zjišťovala preferenci hudebních nástrojů. V grafu je přehledně zobrazeno, že nejvíce upřednostňovány jsou nástroje klávesové. Klavír společně s keyboardem zaujímá více než 82%. Flétna a kytara jsou mezi všemi dotazovanými učiteli zastoupeny procentuálně stejně – 6%. Překvapujícím zjištěním bylo, že se ve výuce objevují i nástroje, jako jsou akordeon a lesní roh. 58

Graf č. 8: Zařazujete do výuky hudební výchovy činnost poslechovou?

Otázka zjišťovala, zda je do hodin hudební výchovy zařazena i činnost poslechová. Výsledky pozitivně poukazují na to, že poslech je z více než 80% pravidelně využíván ve vyučování. Naopak jednoznačnou odpověď „ne“ nezvolil žádný z dotazovaných respondentů.

Graf č. 9: Využíváte v hodinách hudební výchovy činnost pohybovou?

Dotaz se týkal zařazení pohybové činnosti do hodin hudební výchovy. Bylo zjištěno, že činnost pohybová je zařazena do vyučování všemi dotázanými respondenty a více než 80% uvedlo, že tuto činnost řadí do výuky pravidelně.

59

Graf č. 10: Připravujete se do hodin hudební výchovy?

Výsledky ukazují, že všichni dotazovaní se na hodinu hudební výchovy připravují. Z toho 91% pravidelně a pouhá 1/10 příležitostně.

Graf č. 11: Při kladné odpovědi na předchozí otázku dotazovaní odpovídali na otázku týkající se délky přípravy na výuku hudební výchovy.

Otázky souvisely s přípravou učitelů na výuku hudební výchovy. Z výsledku je zřejmé, že všichni pedagogové se zamýšlí nad průběhem vyučovací hodiny. Více než 90% se na hodiny hudební výchovy připravuje pravidelně, z toho 1/3 dotázaných uvedla, že přípravě věnují někdy i více než 1 hodinu. 60

Graf č. 12: Pomáhá Vám hudební výchova i při výuce jiných předmětů (ČJ, M, AJ, aj.)?

Z výsledků vyplývá, že z více než 82% je hudební výchova běžným prvkem k rozvíjení a upevňování vědomostí v ostatních předmětech, čímž poukazuje na využití mezipředmětových vztahů.

Graf č. 13: Dokážete zapojit všechny děti v hodinách hudební výchovy (i děti bez rytmických a jiných hudebních dispozic)?

Z grafu je zřejmé, že většina učitelů je toho názoru, že dokáže vždy zapojit všechny děti ve vyučovacím procesu. Pouze v 9% se zapojení všech žáků odvíjí od dané činnosti.

61

Graf č. 14: Dokážete zaujmout děti v hudební výchově?

Otázka souvisela se zaujetím dětí v hodině hudební výchovy. Více než 64% učitelů se domnívá, že jsou vždy schopni upoutat děti ve výuce a v necelých 40% se zájem dětí odvíjí od určitých činností a celkové atmosféry ve třídě.

Graf č. 15: Vytváříte do hodin hudební výchovy vlastní pracovní listy?

Z výsledků vyplývá, že necelých 40% z dotazovaných vytváří vlastní pracovní listy jen občas a více než 60% nevypracovává pracovní listy vůbec. Velkým zklamáním je, že žádný z respondentů neuvedl pravidelné používání vlastních pracovních listů.

62

Graf č. 16: Myslíte si, že je předmět hudební výchova předmětem důležitým pro základní vzdělávání na 1. stupni ZŠ?

Na tuto otázku odpovědělo 100% respondentů kladně, což značí, že všichni dotazovaní považují předmět hudební výchova za předmět důležitý pro základní vzdělávání a následný celkový osobnostní růst.

4. 2. 2 Vyhodnocení šetření - žáci Graf č. 1: Je hudební výchova tvůj oblíbený předmět?

Odpovědi ukazují, že téměř polovina žáků označila předmět hudební výchova za předmět oblíbený. Více než 1/3 dotázaných označila předmět za oblíbený jen někdy, a to v závislosti na činnosti ve vyučování. V 16% se objevuje negativní vztah k předmětu, který je způsoben nevhodným přístupem pedagoga k žákům, jenž byl zjištěn z doplňujících otázek. 63

Graf č. 2: Máš rád/a zpěv?

Otázka zjišťovala vztah žáků k vokální činnosti. Více než 3/4 dětí se rádo zapojuje do této aktivity, z toho 1/3 označuje zpěv za oblíbenou činnost závisející na textu a žánru písně.

Graf č. 3: Navštěvuješ rád/a hudební koncerty?

Z grafu je zřejmé, že 2/3 dětí navštěvuje ráda hudební koncerty. 1/3 nemá zájem o kulturní vyžití, neboť z doplňujících otázek bylo zjištěno, že tato třetina není podporována ze strany rodiny.

64

Graf č. 4 Máš rád/a tanec v hudební výchově?

Velkým úžasem bylo zjištění, že většina dotazovaných má ráda hudebně pohybovou činnost a pouze 13% v oblibě nemá. Z doplňujících otázek pátrajících po důvodu obliby této činnosti byl přímý kontakt se spolužákem či spolužačkou.

Graf č. 5: Hraješ rád/a v hodinách hudební výchovy na nějaký nástroj?

Výsledky poukazují na přízeň využití hudebních nástrojů ve vyučovacím procesu. Více než 80% dětí vypovědělo, že se vždy rády zapojí do instrumentální činnosti, 18% respondentů někdy. Ovšem žádný z dotazovaných neuvedl, že by se na tuto činnost nikdy netěšil.

65

Graf č. 6 je resultátem doplňující otázky na předchozí dotaz. Výsledky ukazují žákovu preferenci hudebního nástroje ve vyučovacím procesu.

Graf uvádí oblibu hry na hudební nástroje. U téměř poloviny dětí jsou nejvíce oblíbené nástroje rytmické. Nástroje jako zobcová flétna, keyboard a kytara má zalíbení u dětí, které již na tyto nástroje hrají nebo touží na ně hrát.

4. 2. 3

Výsledky pozorování průběhu hodin HV

Pozorováním bylo zjištěno, že každý učitel využil více než jednu metodu a formu výuky. Není proto možné tyto výsledky zaznamenat pomocí grafu. Nejvíce se ve vyučování vyskytují metody zaměřené na vysvětlování látky, motivační vypravování a rozhovor. Nejméně využívanou metodou ve vyučovacím procesu je práce s učebnicí, jež se při pozorování objevila pouze jedenkrát. Nejčastěji používanou formou výuky je forma hromadná a málokdy pak forma individuální. Dále byl vypozorován kladný vztah jak učitelů, tak žáků k tomuto předmětu projevující se příjemnou atmosférou ve třídě, spoluprací a aktivitou žáků a učitelů.

66

4. 2. 4 Vyhodnocení hypotéz H1:

Učitelé považují předmět hudební výchova za méně důležitý pro základní vzdělávání. Pro výsledek první hypotézy byly využity otázky týkající se vztahu k předmětu, rozšiřujícího

vzdělávání, přípravy a činností ve výuce. Většina učitelů odpovídající na vztah k předmětu vypověděla, že se na výuku hudební výchovy těší (otázka č. 1). Zneklidňujícím zjištění ovšem je značně malá iniciativa k dalšímu vzdělávání ze strany zaměstnavatele i pedagogů samotných, poněvadž více než 70% zaměstnavatelů nepodporuje pedagogy v rozšiřujícím vzdělávání a téměř 50% pracovníků ani nejeví o rozšíření zájem. Na druhou stranu pozitivním zjištěním je, že většina učitelů hraje na různé hudební nástroje, využívají různorodé hudební činnosti, navštěvují se žáky různé hudební besedy, koncerty a často zařazují hru na hudební nástroje. Dalším příznivým výsledkem je graf č. 10 zaznamenávající vysoký počet pedagogů připravujících se na výuku. Významným výsledkem je propojení hudební výchovy s ostatními předměty, snaha pedagogů o zapojení většiny žáků do vyučovacího procesu a názor, že předmět hudební výchova je důležitý pro základní vzdělávání. Z vyhodnocení výsledků šetření byla hypotéza částečně popřena. H2:

Většina učitelů nevede žáky k aktivnímu osvojování si vědomostí a dovedností. Pro vyhodnocení druhé hypotézy jsme použili výsledky z dotazníku pro učitele a vlastního

pozorování v průběhu vyučovacího procesu. Z grafu č. 4 je zřejmé, že všichni dotazovaní navštěvují s žáky různé výchovné koncerty, což umožňuje aktivní estetický a citový zážitek z hudebního díla. Z grafu č. 5 vyplývá možnost zapojení většiny žáků do činností instrumentálních. Z pozorování bylo zjištěno široké spektrum výběru hudebních nástrojů. Žáci se podíleli nejen na rozvíjení svých schopností a dovedností, ale i na příjemné atmosféře ve třídě. Graf č. 8 a č. 9 poukazuje na četnost zařazení poslechové a pohybové činnosti. Většina pedagogů je názoru, že dokáže zapojit všechny děti ve vyučování, což potvrdilo i mé následné pozorování. Můžeme tedy říci, že hypotéza nebyla potvrzena. H3:

Žáci nejeví zájem o činnosti v hudební výchově. Poslední hypotéza byla vyvrácena na základě výsledků dotazníku pro žáky a vlastního

pozorování v průběhu vyučování. I když pouhá polovina dotazovaných označila předmět hudební výchovu za oblíbený (graf č. 17), z pozorování bylo zjištěno, že většina žáků se se zájmem zapojuje do osvojování si hudebních znalostí a dovedností. Z grafu č. 18 vyplývá, že většina dětí má kladný vztah k vokální činnosti, pouze 1/5 respondentů nejeví zájem o zpěv. Pomoci vyhodnocení doplňujících otázek je 67

tento negativní přístup vysvětlen především pasivním působením rodiny na dítě, které nemá podporu rodičů k vytváření pozitivního vztahu ke zpěvu a hudbě vůbec. Tento negativistický přístup má za následek i to, že 1/3 žáků nerada navštěvuje hudební koncerty často rodiči označovanými za nudné a drahé předvádění účinkujících. Naopak 2/3 dotazovaných označilo návštěvu koncertů za zajímavé a zábavné.

68

5 METODICKÝ MATERIÁL

Tato kapitola obsahuje návrhy cvičení zaměřených na rozvíjení a upevňování hudebních schopností a dovedností v jednotlivých hudebních oblastech. Cvičení jsou koncipována co nejsrozumitelnější formou a jejich cílem je snaha o rozvoj vlastní kreativity a představivosti žáka. Ke každému úkolu náleží metodický postup pro učitele s vytyčenými cíli a jednoduchými instrukcemi na práci v hodině. Při tvorbě jednotlivých úkolů jsem se inspirovala nejen vlastní zkušeností, ale i několika publikacemi. Jednou z publikací byla My pozor dáme a nejen posloucháme od Jaroslava Herdena, další z nich pak knížka Lukáše Hurníka Tajemství hudby odtajněno, která nabízí plno námětů k obohacení výuky. Několik zajímavých nápadů jsem převzala z učebnice Blanky Kopové a Jaroslava Koutského Písničko, pojďme si hrát a velké množství materiálů jsem nalezla na metodickém portálu, kde jsou k dispozici nápady vložené přímo učiteli. Věřím, že pracovní listy budou příjemným zpestřením výuky a přiblíží tak zájem dětí nejen o hudební výchovu, ale i hudebně společenský život. I když hudební výchova není pro některé děti prioritní, mohou si jejím prostřednictvím rozšířit znalosti a zábavnou formou se dozvědět něco nového a poutavého o naší i světové hudební kultuře. Budou snad i inspirací a vhodným didaktickým materiálem pro pedagogy, kteří nechtějí brát předmět hudební výchova pouze jako povinnou součást učebních osnov, ale jako příležitost předat žákům nové vědomosti a dovednosti obohacující růst osobnosti a široké uplatnění ve společnosti.

69

Hudební křížovka Téma: Hudební nástroje Pomůcky: Pracovní list, kartičky Cíl: Žák rozliší jednotlivé nástroje podle obrázku. Žák diagnostikuje rozdíl mezi klarinetem a hobojem. Postup: V tomto cvičení si žáci zopakují znalosti o hudebních nástrojích. Žáci doplňují názvy hudebních nástrojů podle obrázků. Poté společně zkontrolujeme. Následně dětem ukážeme kartičky s klarinetem a hobojem. Děti hledají rozdíly mezi nimi. Poznámka: Podle času můžeme žákům pustit nahrávky jednotlivých nástrojů, které se snaží rozeznat sluchem.

Pomůžeš Notičce a Notíkovi správně vyplnit křížovku? 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

A K

K

T

H

Y

H

F

K

F

O

B

O

T

L

L

D

R

R

E

A

Č

M

O

L

L

A

B

U

T

U

D

U

S

V

I

P

U

É

A

G

O

B

H

U

D

E

B

N

Í

N

Á

S

T

R

O

J

E

A

B

Y

O

K

Í

R

E

N

L

N

I

T

R

A

N

A

R

L

Y

E

A

N

F

O

Y

A

H

E T

70

N

4

15

8

44

13

45

10

46

1

12

48

6

47

49

4

7

50

5

51

2

52

11

54

55

53

56

_______________ 44 http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17101/=akordeon.jpg

[2015-07-10] [2015-07-10] 46 http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17617/=%25c4%258dinely.jpg [2015-07-10] 47 http://omalovanky.luksoft.cz/nahled-velky/fagot.jpg [2015-07-10] 48 http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/19373/=housle(2).jpg´ [2015-07-10] 49 http://omalovanky.luksoft.cz/1280/harfa.jpg [2015-07-10] 50 http://kids.flevoland.to/kleuren/muziek/images/klarinet.gif [2015-07-10] 51 http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17083/=klavir.jpg [2015-07-10] 52 http://omalovánky.eu/omalov%C3%A1nky/small_1454.jpg [2015-07-10] 53 https://pixabay.com/static/uploads/photo/2012/04/15/18/24/oboe-34796_640.png [2015-07-10] 54 http://publicdomainvectors.org/photos/Gerald_G_Trumpet_2.png [2015-07-10] 55 http://school.discoveryeducation.com/clipart/images/tuba.gif [2015-07-10] 56 http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17081/=zobcova_fletna.jpg [2015-07-10] 45 http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17619/=buben1.jpg

71

58

_______________ 57 58

http://images.gear4music.cz/media/56440/600/preview.jpg [2015-07-10] http://www.torontozupa.com/wp-content/uploads/2011/04/Klarinet.gif [2015-07-10]

72

59

Housenky Téma: Hudební nástroje Pomůcky: Pracovní list Cíl: Žák doplní názvy hudebních nástrojů. Žák se seznamuje se skupinami hudebních nástrojů. Postup: Žáci doplní názvy hudebních nástrojů.

Dokážeš pomoci Notičce a Notíkovi rozluštit hudební nástroje?

Y

R

strunný drnkací nástroj

hovorově největší smyčcový nástroj

S

největší dechový dřevěný nástroj

F

U

dechový žesťový nástroj

bicí nástroj

B

73

Hudební poklad Téma: Hudební nástroje Pomůcky: Pracovní list Cíl: Žák nalezne hudební nástroje a správně přiřadí do skupiny. Postup: Žáci vyhledají v každé větě ukrytý jeden název hudebního nástroje.

V každé větě se ukrývá jeden hudební nástroj. Kdo z vás je najde nejrychleji?

Holky, ta Radka umí pěkně zpívat. Máme malého pejska, ale můj bráška se ho bojí. Zavolej mi, prosím, Kubu Beneše. Babička křikla: „Hou, hou, slepice!“ Vyprávěj tatínkovi o lasičce.

Vypiš nalezené nástroje.

____________________________________________________________________________

Strunné nástroje zakroužkuj zeleně.

74

Hudební pexeso Téma: hudební nástroje Pomůcky: Kartičky Cíl: Žáci pojmenují jednotlivé hudební nástroje. Žáci popíší jednotlivé nástroje. Postup: Žáci přiřazují názvy hudebních nástrojů k obrázkům a nástroj slovně popíší. Poté si mohou zkontrolovaný úkol nalepit do sešitu.

HARFA

TUBA

VIOLONCELLO

AKORDEON

KLARINET

KLAVÍR

KONTRABAS

BUBEN

ČINELY

LESNÍ ROH

TRIANGL

HOUSLE

POZOUN

KYTARA

FLÉTNA

TAMBURÍNA

75

76

60

Obrázej akordeonu dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17101/=akordeon.jpg [2015-07-10]

61

Obrázek bubnu dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17619/=buben1.jpg [2015-07-10] Obrázek lesního rohu dostupný: http://omalovánky.eu/omalov%C3%A1nky/small_1454.jpg [2015-07-10]

62 63 64 65 66

Obrázek houslí dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/19373/=housle(2).jpg´ [2015-07-10] Obrázek klavíru dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17083/=klavir.jpg [2015-07-10] Obrázek tuby dostupný: http://school.discoveryeducation.com/clipart/images/tuba.gif [2015-07-10] Obrázek tamburíny dostupný: http://www.midisegni.it/disegni/vari/tamburello.gif [2015-07-10]

67

Obrázek flétny dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17081/=zobcova_fletna.jpg [2015-07-10]

68

Obrázek harfy dostupný: http://omalovanky.luksoft.cz/1280/harfa.jpg [2015-07-10]

69

Obrázek violoncella dostupný: http://www.sbor.webzdarma.cz/slovnik%20hudby/vola_cello.gif [2015-07-10]

70

Obrázek kytary dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17091/=kytara.jpg [2015-07-10]

71

Obrázek klarinetu dostupný:

http://hjarteskribler.files.wordpress.com/2009/08/klarinett_jupiter_731nt20copy.jpg [2015-07-10] 72

Obrázek kontrabasu dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17099/=kontrabas.jpg?size=webview

[2015-07-10 73

Obrázek činelu dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17617/=%25c4%258dinely.jpg [2015-07-10]

74

Obrázek trianglu dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/19315/=triangl.jpg [2015-07-10]

75

Obrázek pozounu dostupný: http://www.sbor.webzdarma.cz/slovnik%20hudby/pozoun.gif [2015-07-10]

77

Hudební osmisměrka Téma: Hudební nástroje Pomůcky: Pracovní list Cíl: Žák vyhledá názvy hudebních nástrojů. Žák přiřadí hudební nástroj do příslušné skupiny. Postup: Žáci vyhledají v osmisměrce názvy hudebních nástrojů, které poté vypíší na linky. Ústně pak společně přiřadíme nástroje do příslušné skupiny.

Notička a Notík nemohou najít v osmisměrce 10 názvů hudebních nástrojů. Pomůžeš jim?

T

Z

W

H

O

U

S

L

E

A

R

A

T

Y

K

D

CH

B

A

P

I

K

O

L

A

I

U

D

B

H

A

R

F

A

J

B

U

C

U

X

N

S

O

M

E

D

E

Z

T

O

G

A

F

N

Y

B

R

Í

V

A

L

K

O

1 _________________________

6 _________________________

2 _________________________

7 _________________________

3 _________________________

8 _________________________

4 _________________________

9 __________________________

5 _________________________

10 _________________________

78

Hudební bublifuk Téma: Hudební nástroje Pomůcky: Pracovní list Cíl: Žák vyhledává názvy hudebních nástrojů. Žák přiřazuje hudební nástroje do příslušných skupin. Žáci pantomimicky ztvární hru na nástroj. Postup: Žáci spojují slabiky tak, aby vznikly názvy hudebních nástrojů.

Pomoz Notičce a Notíkovi najit 4 hudební nástroje (slabiky nástroje spoj čarou).

NE

BU

TA LY

KY BEN

KLA

RA VÍR

ČI

Bicí nástroje vybarvi žlutě.

Strunné nástroje vybarvi modře.

79

Vytvoř si vlastní nástroj (chřestítko) Téma: Hudební nástroj, zvuk Cíl: Žák experimentuje se zvuky. Žák rozliší jednotlivé zvuky. Žák rozvíjí vlastní kreativitu. Pomůcky: prázdná Kinder vajíčka, prázdné uzavíratelné kelímky, plechovky, skleničky nebo papírové ruličky, luštěniny jako hrách, čočka, fazole, rýži, popř. i korálky a písek. Postup: Žáci si nejprve polepí nálepkami či nějakým způsobem ozdobí prázdné obaly od Kinder vajíček, kelímky nebo skleničky. Do těchto nádob nasypeme luštěninu, písek nebo jiný dostupný sypký materiál. Vše dobře uzavřeme a chrastítko je hotové pro využití k doprovodu písni. Chřestítka z papírových ruliček nejprve ozdobíme (namalujeme, polepíme), poté jednu stranu přelepíme lepicí páskou. Nasypeme fazole či jiný materiál a zaděláme i druhý otvor.

80

Hrací skleničky Téma: Hudební nástroj, vlastnost tónu - výška Pomůcky: Skleničky, voda Cíl: Žák experimentuje se zvuky. Žák odlišuje různé výšky tónu. Žák provádí jednoduché hudební improvizace. Postup: Do prázdné skleničky nalijeme malé množství vody. Namočeným ukazováčkem přejedeme po kraji skleničky – vzniká tón. Poté přilijeme opět trochu vody a znovu přejedeme prstem po lemu skleničky. Čím více vody je ve sklenici, tím je tón hlubší. Děti se samy můžou pokusit o vlastní jednoduché melodie.

81

Přiřazování Téma: Vlastnosti tónu – délka Pomůcky: Pracovní list Cíl: Žák rozlišuje noty a jejich délku. Postup: Žáci spojí noty s příslušným počtem dob.

Co patří k sobě? Pomoz Notičce a Notíkovi spojit čarou notu s její délkou.

na 3 doby

na půl doby

na 1 dobu

na 2 doby

na 4 doby

82

Výška Téma: Vlastnost tónu – výška. Pomůcky: Kartičky. Cíl: Žák rozeznává výšku tónu. Postup: Žáci mají na lavici tři kartičky: vysoký tón, střední tón a hluboký tón. Učitel hraje na klavír jednotlivé tóny v různých výškách. Žáci pomocí kartiček ukazují příslušnou výšku tónu.

VYSOKÝ

STŘEDNÍ

TÓN

HLUBOKÝ

TÓN

TÓN

Déšť Téma: Vlastnost tónu – délka, síla Pomůcky: Rytmické nástroje, kartičky Cíl: Žák rozeznává délku a sílu tónu. Postup: Mírnými a pomalými údery na dřívka či jiný rytmický nástroj ztvárňujeme jemný déšť. Postupným zrychlováním a zesilováním vyjadřujeme sílu deště. Údery postupně zrychlující a zesilující značí přidávající sílu deště, který postupným ubíráním síly a rychlosti slábne, až přestane docela. Při této hře děti ukazují kartičky s dynamickými značkami: p značí slabý, jemný déšť, mf – zesilující déšť a f – např. krupobití.

p

mp

pp

f

mf

ff 83

Síla tónu Téma: Vlastnost tónu – síla Pomůcky: Kartičky, hudební ukázka Cíl: Žák rozpoznává sílu tónu. Žák ovládá dynamická znaménka. Postup: Žáci mají kartičky s označením dynamiky. Dynamická znaménka procvičujeme pomocí hudební ukázky, kdy žáci v průběhu písně ukazují správnou kartičku.

p

mp

pp

f

mf

ff

Hudební hádanka Téma: Hudební pojmy Pomůcky: Pracovní list Cíl: Žáci si upevní znalosti hudebních pojmů. Postup: Žáci vyškrtnou hudební pojem, který do řádku nepatří. Po vypracování úkolu společně zkontrolujeme a vysvětlíme, proč vybraný pojem nepatří do náležitého řádku.

Škrkni pojem, který do řádku nepatří. 1.

piano

forte

mezzoforte

housle

2.

kytara

nota

klavír

trubka

3.

síla

výška

pomlka

délka

84

Návštěva ZOO Téma: Vlastnost tónu – výška a barva Pomůcky: Hudební nástroje Cíl: Žák rozpozná výšku tónu. Žák vnímá různou barvu tónu. Postup: Povídáme si s dětmi o zoologické zahradě a zvířatech, která v ní žijí. Poznáváme je podle toho, jak se ozývají. Např. medvěd, který bručí – vydává hluboký tón, jenž můžeme zpodobnit hrou na buben. Jaká zvířata ještě žijí v ZOO? Děti vyjmenovaným zvířátkům přidají určitou výšku tónu a nástroj, kterým je možno jeho hlas vystihnout.

Nálada Téma: Tónina dur a moll Pomůcky: Kartičky, notový zápis Cíl: Žák rozpozná tóninu dur, moll. Postup: Učitel zahraje postupně několik krátkých hudebních ukázek. Žák poslechem určí tóninu dané skladby. Např.: Beskyde, Beskyde (dur), Spi, Janíčku, spi (moll), Na tý louce zelený.

DUR

MOLL

85

Hudební abeceda Téma: Hudební abeceda Pomůcky: Pracovní list, notový zápis Cíl: Žák vyjmenuje hudební abecedu. Žák spojí jména not v hudební abecedu. Žák analyzuje text z hlediska obsahu. Žák je schopen zazpívat hudební abecedu intonačně čistě. Postup: Žáci postupně spojí všechny jména not v hudební abecedu a abecedu zapíší na linku. Nakonec si s dětmi hudební abecedu zazpíváme v písni, u které analyzuje text z hlediska obsahu.

Spoj jména not v hudební abecedu. h

a

g f

c e

d

Doplň hudební abecedu:

c

d

____

____

____

____

____

76

__________ 76

LIŠKOVÁ M., HURNÍK L.: Hudební výchova pro 3. ročník základní školy. SPN. Praha 1998, s. 111, s. 101.

86

Hudební počítání Téma: Poslech. Pomůcky: Kartičky. Cíl: Žák sluchem rozeznává počet zahraných tónů. Postup: Učitel zahraje na klavír jeden, dva nebo tři tóny současně. Žáci zapíší do daného sluníčka číslo znázorňující počet zahraných tónů. Např.: poprvé učitel zahraje jeden tón. Děti tedy zapíší do prvního sluníčka číslo 1. Je vhodné hru tónu/ tónů zopakovat. Zkontrolujeme, řekneme správný výsledek a ještě jednou daný počet tónů zahrajeme. Podruhé zazní tři tóny, děti zapíší do druhého sluníčka číslo 3 atd.

1

3

2

33

Ozvěna Téma: Rytmus Pomůcky: Hudební nástroje Cíl: Žák reprodukuje jednoduchý rytmický celek. Žák rozeznává délku tónu. Postup: Učitel zahraje na bubínek jednotlivé, krátké rytmické úseky, které se snaží žáci zopakovat. Např.:

87

Duben Téma: opakování (rytmus, hudební pojmy) Pomůcky: Pracovní list Cíl: Žák analyzuje text z hlediska obsahu. Žák znázorní některá slova tělem - dramatizace Postup: Přečteme si s dětmi říkanku Duben. Říkanku si ještě jednou zopakujeme a přitom rytmicky vytleskáme. Po vytleskání pracujeme s rytmickým zápisem říkanky. Žáci odpovídají na otázky: Jaké hodnoty mají noty, kterými je říkanka zapsaná? Najdeme v zápise kromě not ještě něco? Co je to pomlka? Rytmické cvičení je rozděleno čarami na části. Jak se nazývají tyto čáry? Jak se nazývají tyto části? Kolik taktů je v tomto cvičeni? Do kolika napočítáš v každém taktu? Jaké noty jsou v každém taktu? Co je na začátku rytmického cvičení? V jakém taktu je toto rytmické cvičeni? Na závěr hodiny se pokusíme opět zarecitovat báseň, ve které některá slova znázorníme tělem, gesty, pohyby. Slovo prší – ruce jsou seshora dolů a krátkými a rychlými pohyby prsty naznačují déšť, zebe – začneme se třást, svítí sluníčko – usmějeme se, vyhříváme se, vstávej – povzbudíme trávu růst pohybem rukou, letí – rukama znázorníme let Duben65 Jan Susa Chvilku prší, chvilku zebe, Chvilku padá břečka z nebe. Chvilku svítí sluníčko. Vstávej! Vstávej, travičko! Za chvilečku prší znova, Je to doba aprílová. Vlaštovky k nám přiletí Podívat se na děti, Na cvrnkání kuliček, Na barvení vajíček. (Rok v obrázcích a říkankách) _____________ 77

JANÁČKOVÁ, Z., HORÁKOVÁ, Z.: Čítanka pro 3. ročník. Nová škola, 2004. s. 120.

88

89

Liščí mazurka78 Téma: Pohybový činnost Pomůcky: Notový zápis nebo hudební nahrávka Cíl: Žák vysvětlí pojem Mazurka. Žák ovládá jednoduché taneční kroky. Žák tančí mazurku. Postup: Nejprve se dětí zeptáme, zda ví, co je to mazurka. Pojem vysvětlíme. Děti namotivujeme k tanci a zpěvu otázkami: Chcete se dozvědět, co liška našla, když uklízela v síni? Nejprve si s dětmi text písně přečteme a poté zazpíváme s doprovodem klavíru. Víte, jak mazurku tančí lišky? Chcete se ji naučit?

2. Metla liška pokojíček, metla taky síň, našla v koutě zlatý vlásek, těšila se s ním. Lišák na ni: „Hej, ten vlásek mi dej.“

3. Metla liška pokojíček, metla taky síň, našla tak v koutě oříšek, těšila se s ním. Lišák na ni: „Hej, oříšek mi dej.“

4. Metla liška pokojíček, metla taky síň, našla v koutě malý hrášek, těšila se s ním. Lišák na ni: „Hej, ten hrášek mi dej.“ ___________ 78 KNOPOVÁ, B. Činnosti hudebně pohybové v systému hudebního vzdělávání na ZŠ a SŠ. Brno 2005. ISBN 80-210-3911-6. S. 35-36.

90

Poznámka: O – dívka X – chlapec

Tančíme v řadách.

Základní postoj:

1. – 2. takt 3. – 4. takt 5. – 6. takt 7. – 8. takt

9. – 10. takt 11. – 12. takt 13. – 14. takt 15. – 16. takt

D – dívka Ch - chlapec

X X X X O O O O

Ch a D se drží za ruce, D je zády k Ch.

dva úkroky vpravo dva úkroky vlevo dva úkroky vpravo dva úkroky vlevo

okýnko vlevo a vpravo D je podtočí pod pravou rukou Ch okýnko vlevo a vpravo D se přesune k Ch po pravici (D na konci řady se přesune na protější stranu)

91

Dva mrazíci Téma: Pohybové činnosti Pomůcky: Notový zápis nebo nahrávka Cíl: Žák pohybem ztvární píseň. Žák ovládá jednoduché taneční kroky. Postup: Poznámka: O – dívka X – chlapec . - tlesknutí

D – dívka Ch - chlapec

Postoj: v řadě Ch proti D

1. takt

4 krůčky od sebe

2. takt

4 krůčky k sobě

3. takt

otáčka na místě

4. takt

1x tlesknutí, chytnout v řadě za ruce

5. takt

= 1. taktu

6. takt

= 2. taktu

7. takt

otáčka na místě

8. takt

1x tlesknutí, ruce v bok - Ch a D v bočném postavení (stojí vedle sebe)

9. takt

závěs za pravé (levé) lokty, otáčka

10. takt

2x tlesknutí a opět postoj v řadě s držením za ruce.

92

79

_____________ 79

JÁGLOVÁ, J. Hudební výchova 3: učebnice pro 3. ročník základní školy. Nová škola, Brno 1999. s. 42

93

Dva mrazíci Téma: Poslechová činnost Pomůcky: Výše uvedený notový zápis Cíl: Žák rozezná tempo (pomalé x rychlé). Žák rozezná tóninu (dur x moll). Žák je naučí píseň pokud možno intonačně čistě. Žák podle zápisu určí, zda se jedná o píseň umělou nebo lidovou. Žák rozliší sloku poslechové skladby. Postup: Na úvod učitel zahraje dětem skladbu. Děti určí tempo, tóninu a počet slok skladby. Po rozdání notového zápisu určí, zda jde o píseň lidovou nebo umělou. Společně si píseň nacvičíme. Na závěr hodiny učitel opět zahraje skladbu, děti mají zavřené oči a představují si, jak si zmrzlíci si hrají. Můžeme dát dětem příležitost jejich představy výtvarně ztvárnit – namalovat.

Kdo jsi a kde jsi? Téma: Poslechová činnost Pomůcky: Hudební nástroje Cíl: Žák podle zvuku rozezná jednotlivé hudební nástroje. Žák určí směr znějícího zvuku/ tónu. Žák si rozvíjí sluchovou percepci. Postup: Učitel si předem nachystá hudební nástroje, které ovšem žáci nevidí. Děti sedí v lavici, nebo v kleče na koberci s hlavou položenou tváří k zemi a očima zavřenýma. Učitel vezme nástroj, přemístí se na nějaké místo ve třídě a krátce na něj zahraje. Děti určí hudební nástroj a rukou směr znějícího tónu či zvuku. Je zapotřebí děti neustále kontrolovat, zda se nedívají. Můžeme použít šátky, lehké ručníky, které si přehodí děti přes hlavu.

94

Hudební zvířátka Téma: Poslechová činnost, hudebně vyjadřovací prostředky Pomůcky: Hudební nahrávky, papír, pastelky Cíl: Žák určí základní znaky poslechové skladby. Žák analyzuje slyšený úryvek a přiřadí k němu příslušné zvíře. Žák je ochoten diskutovat s ostatními spolužáky a vyjádřit svůj názor na skladbu. Postup: Učitel si připraví hudební ukázky, děti papír a tužku. Dětem oznámíme, že každá skladba charakterizuje nějaké zvíře. Děti se pokusí tato zvířata pomocí hudebně vyjadřovacích prostředků najít a namalovat. Na konci každé nahrávky zkontrolujeme odpovědi a necháme žákům prostor pro vyjádření pocitu z poslechové skladby. Pro snazší určení zvířete k ukázce můžeme dětem poskytnout nápovědu. Názvy zvířat napíšeme na tabuli. Poslech Camille Saint – Saens: Karneval zvířat. Např. vybereme následující ukázky: 1. 2. 3. 4.

úryvek: Slon úryvek: Labuť úryvek: Lev úryvek: Akvárium (rybičky)

Pro lehčí analýzu hudebního úryvku mohou děti využít nápovědy:

žije v Africe

S _ _ N

L

__ B U Ť

L __ V

malý mořský svět A __ ___ Á R ___ U ___

/ májí ploutve R __ __ ___ ___ ___ Y

95

Pozor, tečka! Téma: Půlová nota s tečkou Pomůcky: Rytmický zápis Cíl: Žák zná hodnotu noty půlové s tečkou. Žák rytmizuje jednoduché cvičení. Postup: Nejprve vysvětlíme dětem, jakou funkci má tečka za notou a nato necháme děti samostatně odvodit délku půlové noty s tečkou. Pro osvojení si této noty procvičuje rytmická zadání. Před procvičováním je vhodné rytmický zápis analyzovat otázkami: Co je na začátku notové osnovy? V jakém taktu je toto cvičení? Kolik taktů má cvičení? Ve kterém taktu je schovaná nota půlová s tečkou? Jaké hodnoty not se ve cvičení objevují? Nejprve cvičení vytleská učitel, děti ukazují prstem v zápise. Poté se děti samy pokusí o rytmizaci cvičení. Doporučuji nechat děti hlasitě počítat.

80

81

Obměna hry: nota čtvrťovou s tečkou

82

83

____________ 80

VOZAR, M. Hudební nauka pro ZUŠ: pracovní sešit 2. ročník. Praha: Talacko Music, 2011.48 s. tamtéž 82 tamtéž s.41. 83 tamtéž s 41 81

96

Rytmická hádanka Téma: Taktové čáry Pomůcky: Rytmický zápis – pracovní list Cíl: Žák doplní taktové čáry. Žák rytmizuje jednoduché cvičení. Žák vyhledá píseň k rytmickému zápisu. Postup: Děti do rytmického zápisu dopisují taktové čáry. Po zápisu taktových čar cvičení vytleskáme nebo zahrajeme na nástroje. Děti řeší, ke které písničce se hodí tento rytmus (Ovčáci, čtveráci).

84

Obměna hry: Děti doplní pouze taktové čáry, poté vytleskají rytmus.

85

86

87

_______________ 84

VOZAR, M. Hudební nauka pro ZUŠ: pracovní sešit 2. ročník. Praha: Talacko Music, 2011.66 s.s. 33. VOZAR, M. Hudební nauka: pracovní sešit 1. Praha: Talacko Music, 2011. 48 s. s. 19. VOZAR, M. Hudební nauka pro ZUŠ: pracovní sešit 2. ročník. Praha: Talacko Music, 2011.66 s. 86 VOZAR, M. Hudební nauka: pracovní sešit 1. Praha: Talacko Music, 2011. 48 s. s. 41. 87 VOZAR, M. Hudební nauka: pracovní sešit 1. Praha: Talacko Music, 2011. 48 s. s. 43. 85

97

Tlesky, plesky Téma: Rytmický dvojhlas Pomůcky: Rytmický zápis Cíl: Žák rytmizuje jednoduché cvičení ve 4/4. Žák provádí rytmický dvojhlas. Postup: Nejprve se všemi dětmi procvičíme jednotlivé řádky. Třídu rozdělíme na dvě skupiny. První skupina rytmizuje 1. řádek, druhá 2. řádek a naopak.

88

89

____________ 88 89

VOZAR, M. Hudební nauka pro ZUŠ: pracovní sešit 2. ročník. Praha: Talacko Music, 2011.66 s. s. 5. tamtéž

98

Mlč, prosím! Téma: Nota a pomlka osminová Pomůcky: rytmický zápis, notový papír Cíl: Žák rytmizuje jednoduché cvičení. Žák vysvětlí hudební pojem – pomlka. Žák zná hodnotu noty a pomlky osminové. Postup: S žáky zprvu rozebereme rytmické cvičení (takt, taktové čáry, počet taktů, pomlka), následuje společná rytmizace. Nato se děti pokusí o samostatnou rytmizaci pomocí tleskání nebo hry na nástroj. Můžeme dát dětem možnost zapsat si vlastní krátká rytmická cvičení, která pak společně zkontrolujeme.

90

______________ 90

VOZAR, M.: Hudební nauka pro ZUŠ: pracovní sešit 2. ročník. Praha: Talacko Music, 2011.66 s. s. 19.

99

Hledej dvojice Téma: Rytmizace slov Pomůcky: Pracovní list Cíl: Žák přiřazuje ke slovům rytmický zápis. Žák vytleská jednoduchý rytmus. Postup: Žák nejprve vytleská rytmický úsek, poté přiřadí patřičné slovo odpovídající rytmickému zápisu a opět vytleská.

KRÁL

VEVERKA

KLÁRA

ŽELVA

SLUNÍČKO

VLAK

MAMINKA 100

ZÁVĚR V teoretické části diplomové práce se zabývám obecným pojetím o hudbě, charakterizuji hudební výchovu a její postavení ve výchovně vzdělávacím procesu. Pokusila jsem se vyzvednout funkci hry nejen pro efektivnější a zábavnější upevňování schopností a vědomostí, ale i pro celkový vývoj dítěte. Dále ve své práci pojednávám o charakteristice a úkolech činností obsahující hudební výchova. V praktické části jsem se zaměřila na využití hry jako motivačního prvku pro upoutání pozornosti, myšlenky i krásy hudby. Je známo, že v dnešní době upadá radost o hudební vzdělávání, a proto zvyšujme kvalitu výuky ve školních zařízení. Snažme se o dostatečnou podporu zájmu o hudbu nejen u dětí, ale i u samotných rodičů, kteří mají značný vliv na vývoj osobnosti dítěte. Pevně věřím, že se bude hudební výchova stále více začleňovat k předmětům oblíbeným, inspirativním a významným pro kvalitní společensky bohatý život. Všechny poznatky, které jsem měla možnost během výzkumu získat, jsou pro mě velice cenné z hlediska další práce s dětmi. I nadále bych se chtěla zabývat jejich všestrannému vývoji, vést je k většímu citovému a estetickému prožitku v oblasti hudby a umění.

101

PŘÍLOHY

DOTAZNÍK PRO UČITELE HUDEBNÍ VÝCHOVY NA 1. STUPNI ZŠ o muž

věk:

o žena

1.

Těšíte se na výuku hudební výchovy? ANO

2.

NĚKDY

NE

NĚKDY

Navštěvujete s žáky nějaké koncerty a besedy v hudební výchově během školního roku? ANO

5.

NE

Jezdíte sami z vlastní iniciativy na další vzdělávání v oboru hudební výchovy? ANO

4.

NĚKDY

Posílá Vás zaměstnavatel na další vzdělávací kurzy v oboru hudební výchovy? ANO

3.

NE

NE

NĚKDY

Mají možnost děti hrát na nějaké hudební nástroje v hodině hudební výchovy? ANO

NE

NĚKDY

Jaké?_____________________________________________________________ 6.

Hrajete sám/sama na nějaký hudební nástroj v hodině hudební výchovy? ANO

NE

NĚKDY

Na jaký? _________________________________________________________ 7.

Zařazujete do výuky hudební výchovy činnost poslechovou? ANO

8.

NĚKDY

Využíváte v hodinách hudební výchovy činnost pohybovou? ANO

9.

NE

NE

NĚKDY

Připravujete se do hodin hudební výchovy? ANO

NE

NĚKDY 102

10.

Při kladné odpovědi na předchozí otázku, odpovězte. Zabere Vám příprava více než hodinu času? ANO

11.

NE

NĚKDY

NE

NĚKDY

Vytváříte do hodin hudební výchovy vlastní pracovní listy? ANO

15.

NĚKDY

Dokážete zaujmout děti v hudební výchově? ANO

14.

NE

Dokážete zapojit všechny děti v hodinách hudební výchovy (i děti bez hudebních, rytmických a jiných hudebních dispozic)? ANO

13.

NĚKDY

Pomáhá Vám hudební výchova i při výuce jiných předmětů (ČJ, M, AJ, aj.)? ANO

12.

NE

NE

NĚKDY

Myslíte si, že je předmět hudební výchova předmětem důležitým pro základní vzdělávání na 1. stupni ZŠ? ANO

NE

NĚKDY

103

DOTAZNÍK PRO ŽÁKY ZÁKLADNÍ ŠKOLY o

dívka

o

chlapec

1.

Je hudební výchova tvůj oblíbený předmět? ANO

věk:

NE

NĚKDY

Proč ano: ____________________________________________________________________ Proč ne: _____________________________________________________________________ Proč někdy: __________________________________________________________________

2.

Máš rád/a zpěv v hodinách hudební výchovy? ANO

NE

NĚKDY

Proč ano:_____________________________________________________________________ Proč ne: ______________________________________________________________________ Proč někdy: ___________________________________________________________________

3.

Navštěvuješ rád/a různé hudební koncerty? ANO

NE

NĚKDY

Proč ano: ____________________________________________________________________ Proč ne: _____________________________________________________________________ Proč někdy: __________________________________________________________________

4.

Máš rád/a tanec v hodinách hudební výchovy? ANO

NE

NĚKDY

Proč ano:______________________________________________________________________ Proč ne: _______________________________________________________________________ Proč někdy: ____________________________________________________________________ 104

5.

Hraješ rád/a v hodinách hudební výchovy na nějaký nástroj? ANO

NE

NĚKDY

Proč ano: ______________________________________________________________________ Proč ne: _______________________________________________________________________ Proč někdy: ____________________________________________________________________

105

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BLAŽÍČKOVÁ, E.: Metodika a didaktika taneční výchovy. Praha 1987. CMÍRAL, A.: Základní pojmy hudební. Praha 1967. ČAČKA, O.: Psychologie. Brno 1997. ISBN 80-7239-107-0 ČAČKA, O.: Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Brno 2000. ISBN 80-7239-060-0 D’ANDREA, F.: Rozvíjíme hudební vnímání a vyjadřování. Praha 1998 ISBN 80-7178-232-7 EBEN, P., KURKOVÁ, L.: Hudebně pohybový výchova šestiletých až osmiletých dětí. Praha 1975. FRANĚK, M.: Hudební psychologie. Praha 2005. ISBN 80-246- 0965-7. HALASOVÁ, J., VELANOVÁ, A.: Breviář k hudební výchově. Brno 1995. HAVELKOVÁ, K., CHLÁDKOVÁ, B.: Didaktika hudební výchova I. Brno 1995. ISBN 80-210-0865-2 HERDEN, F.: Metodika hudební výchovy v 1. – 5. ročníku ZDŠ. Praha 1975. HERDEN, J.: Hudba jako řeč. Praha 1998. ISBN 80-7183-126-3 HOLAS, M.: Hudební pedagogika. Praha 2004. HURNÍK, I., EBEN, P.: Česká Orffova škola. Praha 1969. JAGLOVÁ, J.: Hudební výchova 3. Brno 1999. ISBN 80-85607-82-4 JANÁČKOVÁ, Z., HORÁKOVÁ, Z.: Čítanka pro 3. ročník. Brno 2004. ISBN 80-7289-047-6 JENČKOVÁ, E.: Hudba a pohyb ve škole. Hradec Králové 2002. ISBN 80-903115-7-1 JŮVA, V.: Základy pedagogiky. Brno 2001. ISBN 80-85931-95-82001 KNOPOVÁ, B.: Činnosti hudebně pohybové v systému hudebního vzdělávání na ZŠ a SŠ. Brno 2005. ISBN 80-210-3911-6 KNOPOVÁ, B.: Hudebně pohybová výchova v 1. – 5. ročníku ZŠ. Brno 1993. ISBN 80-210-0636-6 KNOPOVÁ, B., KOUTSKÝ, J.: Písničko, pojďme si hrát! Úvaly u Prahy: ALBRA, 2002. KOMENSKÁ, J. A.: Informatorium školy mateřské. Praha 1926. KULHÁNKOVÁ, E.: Hudebně pohybový výchova. Praha 2002. KURKOVÁ, L.: Dětská tvořivost v hudbě a pohybu. Praha 1981. 106

LIŠKOVÁ, M.: Hudební výchova pro 1. stupeň základní školy. Praha 2007 ISBN 978-80-7235-345-3 LIŠKOVÁ, M., HURNÍK, L.: Hudební výchova pro 3. ročník základní školy. Praha 1998. ISBN 80-7235-027-7 LÝSEK, F.: Metodika hudební výchovy v 1. - 5. ročníku ZDŠ. Praha 1975. POLEDŇÁK I., BUDÍK, J. a kol.: Poslech hudby. Praha 1971. SEDLÁK, F.: Nové cesty hudební výchovy na základní škole. Praha 1983. SLAVÍKOVÁ, M.: Psychologické aspekty hlasové výuky žáků základní školy. Plzeň 2004. ISBN 80-7034-264-6 SYNEK, J.: Didaktika hudební výchovy I. Olomouc 2004. ISBN 80-244-0972-0 ŠIMANOVSKÝ, Z., TICHÁ, A.: Lidové písničky a hry s nimi. Praha 1999. ISBN 80-7178-323-4 TICHÁ, A.: Učíme děti zpívat. Praha 2009. ISBN 978-80-7367-562-2 TICHÁ, A.: Hlasová výchova v dětském sboru prostřednictvím her a motivací. Praha 2004 VISKUPOVÁ, B.: Hudba a pohyb. Praha 1987. VRCHOTOVÁ – PÁTOVÁ, J.: Pěvecká příprava učitelů hudební výchovy. Praha 1976. VOZAR, M.: Hudební nauka. Praha 2011. VOZAR, M.: Hudební nauka pro ZUŠ 2005. ZEZULA, J., JANOVSKÁ, O. a kol.: Hudební výchova v mateřské škole. Praha: SPN, 1987. 387 s. ISBN 14-542-87

POUŽITÉ INTERNETOVÉ ZDROJE www.rvp.cz http://www.zcu.cz/fpe/khk/Pro_studenty/stu_materialy/HUP/HUP_uvod.cz vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf

107

POUŽITÉ ZDROJE OBRÁZKŮ Obrázek akordeonu dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17101/=akordeon.jpg Obrázek bubnu dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17619/=buben1.jpg Obrázek lesního rohu dostupný: http://omalovánky.eu/omalov%C3%A1nky/small_1454.jpg Obrázek houslí dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/19373/=housle(2).jpg´ Obrázek klavíru dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17083/=klavir.jpg Obrázek tuby dostupný: http://school.discoveryeducation.com/clipart/images/tuba.gif Obrázek tamburíny dostupný: http://www.midisegni.it/disegni/vari/tamburello.gif Obrázek flétny dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17081/=zobcova_fletna.jpg Obrázek harfy dostupný: http://omalovanky.luksoft.cz/1280/harfa.jpg Obrázek violoncella dostupný: http://www.sbor.webzdarma.cz/slovnik%20hudby/vola_cello.gif Obrázek kytary dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17091/=kytara.jpg Obrázek klarinetu dostupný: http://hjarteskribler.files.wordpress.com/2009/08/klarinett_jupiter_731nt20copy.jpg Obrázek kontrabasu dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17099/=kontrabas.jpg?size=webview Obrázek činelu dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/17617/=%25c4%258dinely.jpg Obrázek trianglu dostupný: http://wiki.rvp.cz/@api/deki/files/19315/=triangl.jpg Obrázek pozounu dostupný: http://www.sbor.webzdarma.cz/slovnik%20hudby/pozoun.gif Obrázek fagotu dostupný: http://images.gear4music.cz/media/56440/600/preview.jpg Obrázek klarinetu dostupný: http://www.torontozupa.com/wpcontent/uploads/2011/04/Klarinet.gif

108

Anotace: Hudební hra jako prostředek pro rozvoj a osvojení hudebních vědomostí a dovedností (zaměřeno na 3. ročník základní školy) 110 stran Vedoucí diplomové práce: PhDr. Blanka Knopová, CSc. Vypracovala: Daniela Kalhousová Masarykova univerzita Brno 2015

Závěrečná práce je zaměřena na využití her pro osvojení hudebních vědomostí a schopností v hudební výchově. V teoretické části charakterizuji pojem hudba, hudební výchova a hudební hra. Obsahem praktické části jsou náměty pro osvojování hudebních schopností a vědomostí. Výzkum je zaměřen na vztah žáků a učitelů k hudební výchově jako k vzdělávacímu předmětu.

Abstract: Music game as a tool for development and acquisition of musical knowledge and skills (aimed at 3rd year of primary school) 110 pages Supervisor: PhDr. Blanka Knopová, CSc. Developed: Daniela Kalhousová Masaryk University Brno 2015

The final work is focused on the use of games for learning musical knowledge and skills in music education . The theoretical part describes the concept of music , music education and music game. The practical part offers ideas for learning musical skills and knowledge . The research focuses on the relationship between pupils and teachers for music education as an educational subject.

109

Klíčová slova: Hudební výchova, hry v hudební výchově, činnost vokální, instrumentální, pohybová a poslechová.

Keywords: Music education, games in music education, vocal activity, instrumental activity, listening aktivity and motion aktivity.

110