MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra Občanské výchovy
Sebevraždy z pohledu žáků 2.stupně ZŠ Bakalářská práce
Brno 2008
Autor práce: Pavla Doskočilová
Vedoucí práce: PhDr. Ivan Holý
Prohlášení autora Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. .................................. podpis
Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce za cenné rady a doporučení, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Děkuji také paní učitelce Mgr. Bednářové za ochotu a vstřícnost při výzkumné činnosti na Základní škole v Olešnici na Moravě. Také děkuji vedení školy, že mi tuto činnost umožnilo.
2
Bibliografický záznam DOSKOČILOVÁ, Pavla. Sebevraždy z pohledu žáků 2. stupně ZŠ: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra občanské výchovy, 2008. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Ivan Holý.
3
Obsah OBSAH ........................................................................................................................................ 4 1. ÚVOD ....................................................................................................................................... 7 2. SEBEVRAŽDA JAKO POJEM ............................................................................................ 8 2.1.PROBLÉM SEBEVRAŽDY Z POHLEDU PSYCHOLOGA ............................................................ 8 2.1.1. BILANČNÍ SEBEVRAŽDA ...................................................................................................... 9 2.1.2. AUTOAGRESE (SEBEPOŠKOZENÍ) ....................................................................................... 10 2.1.3 SUICIDÁLNÍ POKUS ............................................................................................................. 10 2.1.4. DOKONALÁ SEBEVRAŽDA ................................................................................................. 11 3. DĚJINY SEBEVRAŽD ........................................................................................................ 11 3.1. HISTORIE ............................................................................................................................. 11 3.1.1 STAROVĚKÝ ŘÍM 6.- 5. ST. PŘ.N.L. ..................................................................................... 11 3.1.2 SEVERSKÉ ZEMĚ 4. - 9. ST. N.L............................................................................................ 12 3.1.3. STŘEDOVĚK ....................................................................................................................... 12 3.1.4.NOVOVĚK ........................................................................................................................... 12 3.2. HISTORIE DĚTSKÝCH SEBEVRAŽD ..................................................................................... 13 3.2.1.ČR: VÝVOJ DOKONANÝCH SEBEVRAŽD DĚTÍ A MLADISTVÝCH OD R. 1948....................... 13 3.3. TECHNIKY DOBROVOLNÉ SMRTI........................................................................................ 14 3.4. PŘÍČINY DOBROVOLNÉ SMRTI ........................................................................................... 16 4. KANDIDÁTI DOBROVOLNÉ SMRTI ............................................................................. 19 4.1. POJETÍ SEBEVRAŽDY DÍTĚTEM .......................................................................................... 19 4.1.1.SEBEVRAŽEDNOST DĚTÍ A MLADISTVÝCH ......................................................................... 21 4.1.2. LÉČBA SEBEVRAŽEDNÝCH POKUSŮ DĚTÍ .......................................................................... 22 4.1.3. PREVENCE SUCIDIÍ DĚTÍ A MLADISTVÝCH:........................................................................ 22 5. CÍL VÝZKUMU A VÝZKUMNÉ OTÁZKY .................................................................... 26 5.1. HYPOTÉZA ........................................................................................................................... 26 5.2. PLÁN VÝZKUMU .................................................................................................................. 26 5.3. VÝBER RESPONDENTU ........................................................................................................ 27 5.4. PROCES SBĚRU DAT............................................................................................................. 28 5.5. ČASOVÉ VYMEZENÍ VÝZKUMU ........................................................................................... 28 6. ZÁVĚR .................................................................................................................................. 44 7. POUZITA LITERATURA ................................................................................................... 46 8. CITACE ................................................................................................................................. 48 PRILOHY: ................................................................................................................................ 49
4
Anotace Bakalářská práce s názvem Sebevraždy z pohledu žáků 2. stupně ZŠ pojednává o sebevraždách, ale to nejen sebevraždách mladistvých, ale sebevražedností obecně. V teoretické části mé práce pojednávám o historii sebevražd, od dob Starověkého Říma až po současnost. Dále pak definuji sebevraždu slovy mnohých autorů, např. sociologa Emila Durkheina, T.G. Masaryka a jiných. Jistá část mé práce je také věnována různým technikám sebevražedného jednání . Významnou částí bakalářské práce je pak sebevražednost dětí a mladistvých- jak napovídá již samotný název . Zabývám se tím, od kdy se u dětí objevují myšlenky na smrt a především, co je jejich příčinou a také jaká existuje v dnešní době pomoc pro tyto jedince. Ve výzkumné části jsem pak chtěla zjistit názor žáků 2. stupně ZŠ na sebevražednost obecně, na to, zda sami měli sebevražedné myšlenky …atd.
Annotation The bachelor thesis “Suicides from the point of view of secondary school pupils“ deals not only with suicides commited by young people but also with suicides in general. In the theoretical part, the history of suicides from the period of ancient Rome until today is dealt with. To define the term suicide, I use definitions by Emil Durkhein, T.G.Masaryk.,.... Next, I devoted a part of my thesis to various techniques of commiting a suicide. An important part of the thesis is the issue of suicides commited by children and young people as the title suggests. I focus on when suicidal ideation of young people appears, what the causes are, and what kind of prevention or help for them is there. The aim of the research part is to find out what the opinion of secondary school pupils on suicides is, or whether they have ever had suicidal ideation, etc.
5
Klíčová slova sebevražda (suicidum) , bilanční sebevražda, suicidální pokus, sebezabití, sebevrah, sebeoběť, sebevražednost dětí a mladistvých
Keywords suicide, balance suicide, suicide essay, self- murder, self-murderer, self- sacrifice, suicidal ideation of the children and youngs
6
1. Úvod Téma Sebevraždy z pohledu žáků 2. stupně Základní školy je již podle názvu velmi depresivní. Ale je třeba je nepodceňovat, patří stejně jako jiné nepříjemné události k našemu životu, bohužel. Vybrala jsem si je i proto, že tohle téma vždy bylo, je a bude velmi závažným. A to nejen sebevraždy mladistvých, ale sebevražedné jednání v celé populaci. Tohle téma se vlastně týká každého z nás. Vždyť častým spouštěcím momentem pro suicidální jednání jsou stresové situace a depresivní stavy. A kdo z nás se někdy do takovýchto situací či stavů nedostal? Dnešní společnost dle mého názoru vice, než před dvaceti lety, vyvíjí na jedince tlak, ať už se jedná o čím dál větší nároky- jak na studenty, tak i na pracující. Snaha uplatnit se a obstát v tomto světě se bez stresu neobejde. A co se týče mladistvých, který mladistvý v pubertě někdy nepřemýšlel o tom, že když by tady nebyl, že by bylo všechno jednodušší. Koho rodiče v pubertě nenaštvali tak moc, že si říkal, že když by si něco udělal, tak by potom viděli a hned by si to uvědomili! Jistě se často jedná o takové „výkřiky do prázdna“, právě v pubertě jde často o nátlak na rodiče. Ovšem je nutné takovéto jednání nepodceňovat, i když později třeba vyjde najevo, že to byl například ten „výkřik“, nebo snaha vyvíjet tlak na blízké. Často se může jednat opravdu o velmi závažnou situaci, která pokud se včas nepodchytí, může končit tragicky. A to nejen pro sebevraha, ale i pro jeho rodinu, která nese následky sebevražedného jednání jedince. Často se pak stává, že právě blízcí oběti potřebují sami odbornou pomoc. V mé práci se pokusím stručně shrnout, co jsou to vlastně sebevraždy, definuji je slovy odborníků. Důležitá je také část historického vývoje sebevražd, mě samotnou nenapadlo, že sebevraždy existují již od dob Starověkého Říma. V závislosti na historickém vývoji se ovšem měnily i techniky, které byly užívány a dodnes některé jsou, sebevražednými jedinci. Dále se pokusím osvětlit nějaké základní pojmy, které se sebevražd týkají. Důležitou součástí mé práce je také výzkum, v kterém budu zjišťovat povědomí žáků (základní školy) o sebevraždách.
7
TEORETICKÁ ČÁST: 2. Sebevražda jako pojem „ Nevede snad mezi životem, láskou a smrtí společná hranice, na níž se neustále setkávají?“.1 T. G. Masaryk se díval na sebevraždu v širším a v užším slova smyslu. Sebevražda v širším slova smyslu je smrt jedince, která byla způsobena neúmyslným sáhnutím si na život. V užším slova smyslu pak Masaryk myslí sebevraždu, kdy si jedinec smrt přeje a úmyslně si ji přivodí. Jan Prokop (český psychiatr) definuje sebevraždu tak, že
si sebevrazi vlastně
nemohou být jisti, zda si svým jednáním smrt skutečně přivodí. Tato definice však nepočítá s nevědomými motivy. Stengel definuje, že suicidální jednání lze charakterizovat jako „záměrný“ a sebepoškozující čin. Osoba, která se ho dopouští, si není jista, zda jej přežije. Dle Monestriera lze sebevraždu charakterizovat jako „záměrný“ a sebepoškozující akt, při němž osoba, která se ho dopouští, si nemůže být jista, zda jej přežije. Pojem sebevražda označuje jakékoli chování, snažící se nalézt řešení existenčního problému tak, že si subjekt sáhne na život. Světová zdravotnická organizace, která sleduje a studuje mechanismy sebevraždy v globálním měřítku, přijala roku 1968 tuto definici: „Sebevražedný čin je útok proti vlastní osobě s různým stupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je sebezničující čin s fatálním výsledkem.“ 2
2.1.Problém sebevraždy z pohledu psychologa Za sebevraždu považujeme takový způsob autodestruktivního jednání, který vyjadřuje vědomý úmysl dobrovolně ukončit vlastní život. Jedinec využije takové prostředky, u nichž je možno předpokládat, že povedou ke smrti. Tento fakt se opomíjí především ve statistických přehledech, kdy se sebevražda dost neodlišuje od sebezabití- vyskytuje se u některých duševně nemocných jedinců- např. schizofrenik má halucinace, prchá před pronásledovateli, zabíjí se skokem z okna, ale nikoliv, aby se zabil, ale aby „uprchnul“. (Statistika sebevražd v ČR kupodivu žádné 8
schizofreniky v sebevražednosti neuvádí. Nejčastější je schizofrenie mezi 20-30 rokem života, přesto se však může objevit i v dětském a adolescentním období.) [Kohoutek, Sebevražedné chování, 2003.] Někdy je sebevražda předstírána- tzv. demonstrativní sebevražda, která slouží k vydírání okolí, nebo nátlaku na něj. Shodou nešťastných okolností pak může dojít k sebezabití. Ve statistikách se pak o těchto případech hovoří jako o sebevraždách. Dalším důležitým pojmem je sebeoběť, kdy se člověk v krajních situacích obětuje za jiné.
2.1.1. Bilanční sebevražda Z medicínského hlediska spadá problém sebevraždy do psychiatrie, v širším slova smyslu do sociálního lékařství. Vědci si pokládají otázku , zda existují sebevraždy i u jedinců, kteří jsou psychicky i somaticky „normální“. V posledních desetiletích se většina odborníků přiklání k názoru, že sebevražedné jednání se vyskytuje i u osob bez známek psychické či somatické poruchy. V tomto případě pracujeme s pojmem nepatologická (bilanční) sebevražda. To je sebevražda, kterou provede osoba zcela normální, ale po zvážení kladných a záporných vyhlídek svého života, převáží ty záporné aspekty. Vývojové etapy bilanční sebevraždy obsahují dvě protichůdné tendence- usmrtit se a zůstat
naživu.
Sebevraha
můžeme
charakterizovat
jako
člověka
s výraznou
přecitlivělostí, který mívá pesimistický názor na svět, někdy až nihilistický. Smrt se nejdříve jeví sebevrahovi jako antinomie (paradox) života, je začleněna jen ve fantazii. Na rozdíl od bilanční sebevraždy má patologická sebevražda ráz zkratkovitosti, nepromyšlenosti a neúmyslnosti. Důležitou roli u sebevraždy hraje sebehodnocení (hodnotový prožitek vlastního „já“). Některé sebevraždy jsou proto označovány za takový „boj o pomoc“, kdy jedinec touží dosáhnout potvrzení vlastní hodnoty, chce vědět, že jeho život má smysl. V tomto ohledu je nutné poukázat na situaci seniorů, kde můžeme pozorovat, že se sebevražednost s věkem dramaticky zvyšuje (viz. Příloha č. 1). Podle nich jsou jejich osoby pro společnost přítěží, vnímají sami sebe jako opovrhovanou bytost. Je třeba mít 9
v okolí někoho, pro koho má jejich život smysl. V tomto ohledu jsou důležité interpersonální vztahy, zejména pak rodina. Člověk dosahuje smyslu života na základě lásky, ochrany a spolupráce s ostatními lidmi. Pokud má jedinec zkušenost „nelásky“, výrazně ho to frustruje, cítí se osamocený a často ho to vede k suicidnímu jednání. Důležitá je i otázka dědičnosti. Názory na souvislost sebevraždy s dědičností se s dobou měnily, vědci se shodují na tom, že otázka genetického základu suicidií není vůbec jasná, jde spíše o genetický základ depresivní nebo psychopatický - např. několik generací stejné rodiny může trpět depresivní psychózou, která je přenosné povahy.
2.1.2. Autoagrese (sebepoškození) S pojmem sebevraždy souvisí také další pojem autoagrese, která představuje sebepoškození. Motivace je často psychotická a sebepoškození může mít symbolický význam. Např. sebepotrestání při depresi. Sebepoškozování je nejčastěji spojováno s cíleným a záměrným, často opakovaným ubližováním sobě samému, bez latentních následků. Autoagrese se dělí na primární a sekundární. Podstatou primární je útěk, který je reakcí na vnější útok. Jedinec může reagovat také útokem nebo útěkem - a to i v sebevražedném jednání. Sekundární autoagrese je složitá. Jestliže na nás zvenčí někdo útočí (např. pomlouvá), máme tendenci vůči pomluvám zareagovat, tzn. zaútočit. Někdy však musíme přiznat, že na pomluvách něco je, pak je protiútok směrem ven oslaben. Tento pocit vyvolá v sebevrahovi nenávist vůči sobě samému. Agresivita se pak projevuje až v závěrečných etapách jeho jednání, do poslední chvíle usiluje o hodnotovou rovnováhu a záchranu života.
2.1.3 Suicidální pokus Představuje v suicidálním vývoji zlom, kdy člověk přijímá sebevraždu za závazné řešení jeho životní situace. Tomuto pokusu často předcházejí suicidální myšlenky ( jsou silné, jedinec se zabývá myšlenkami, kdy by „tady nebyl“ převážnou část svého času, nedokáže je odklonit). V etapě pokusu se sebevrah odhodlává k nebezpečnému činu, přestože má strach a uvědomuje si riziko. Má touhu uniknout od 10
pocitu nehodnoty života. Pokud se mu pokus nepovede, ztratí odvahu k dalšímu opakování, nebo se mu změní vztahy v blízkém okolí tím způsobem, že sebevražda už není nutná (není důvod) a je rád, že se pokus nezdařil. Asi 1/5 jedinců trpí později depresemi, neúspěchy v životě a menší část je ohrožena i opakováním suicida. [Černý, Sebevražednost dětí a mladistvých se zvláštním zaměřením na preventivní opatření, 1970.]
2.1.4. Dokonalá sebevražda O dokonalé sebevraždě mluvíme tehdy, když sebevražedné tendence nabývají na síle a sebevrah nejedná jinak, než suicidálně. Váhá-li sebevrah ještě, jedná se o překonání pudu sebezáchovy. Někdy dává sebevrah poslední šanci osudu, kdy banální příhody jsou důležitými okolnostmi, které ho můžou přimět změnit názor.
3. Dějiny sebevražd V 19. století se objevily první pokusy jak vypracovat teorii sebevraždy. Vědci přišli s názory početnými, různorodými a rozpornými. Teorie doktorů Dominiqua Esquirola a Moreaua de Tours - mravních i vědeckých autorit z počátku 19. století vycházeli z předpokladu, že sebevrazi jsou duševně nemocní. Pozdější teorie Maurice Haldwacha spojovaly dobrovolnou smrt a duševní problémy se sociálním klimatem. Vlivem Emila Durkheina, zakladatele moderní sociologie, se však koncem 19. století začalo připouštět, že sáhnout na život si mohou lidé jak duševně nemocní, tak i zdraví – důvody sebevraždy znají jen oni sami, sebevražda se stává výhradně sociálním jevem. Do té doby byl však v rámci historie pohled na sebevrahy často rozporuplný. Některé instituce se pokoušeli sebevražednost léčit, jako psychickou nemoc atd. Příklady z minulosti nám ukazují, že účinným lékem na tento „neduh“ byla často hrozba ze zneuctění. Například ve středověku se mrtvoly pověsily na kříže a byly nechány na pospas mrazu a zvířatům . Roku 1845 pak na Kubě vyřešili sebevražednost tak, že těla sebevrahů měla být spálena a jen hlava byla vystavena na veřejném prostranství.
3.1. Historie 3.1.1 Starověký Řím 6.- 5. st. př.n.l. Sebevražda byla ve starověku obecně rozšířená, ale jedině Římané jí přisuzovali takovou důležitost. Morálka stoicismu pak byla dovedena do extrému, kdy muži i ženy
11
opouštěli život v plné síle. Opovrhování životem dosáhlo takového stupně, že na sklonku éry císařského Říma se smrt stala nejlepší zábavou a například během tří týdnů nalezlo v rámci představení v arénách smrt 30 000 gladiátorů.
3.1.2 Severské země 4. - 9. st. n.l. Jak Skandinávci, tak i Keltové ze severu Evropy a Anglie věřili na nesmrtelnost duší a na skutečné štěstí v budoucím životě. Pro Vizigóty, Thráky, Venety, Vandaly, Góty a mnoho dalších je dalším důvodem k odchodu ze života úzkost ze stáří, která jim přinášela velké utrpení. U galských kmenů byly tyto sebevraždy na prahu stáří motivovány náboženským přesvědčením. Keltové slibovali rajský život sebevrahům a nejhorší pohromy těm, kteří zemřou stářím, nebo nemocí. Galové, kteří se usadili v údolí Dunaje a na území mezi Rýnem, Alpami a Pyrenejemi, museli zemřít společně se svým náčelníkem. Žádný služebník nemohl přežít svého pána.
3.1.3. Středověk Ve středověku určitý počet křesťanů páchal sebevraždu tím, že se vystavoval smrti dobrovolně, nebo ji vyhledával. Křesťanství v podstatě vybudovalo svou církev na sebevraždách,
maskovaných
jako
mučednictví.
Dokonce
i
katolická
církev
kanonizovala světce, kteří byli sami sobě katy.
3.1.4.Novověk V průběhu 18. a zejména 19. století docházelo k vzestupu sebevražednosti zejména ve městech. Na tom se podílela průmyslová revoluce a stěhování obyvatel z venkova do měst, což zapříčinilo prudký vzrůst počtu městského obyvatelstva. V ČR pak v 2. polovině 19. století prudce vzrůstal počet sebevražd ve Slezsku - tedy v průmyslové oblasti, kdežto na Moravě byl vzestup menší. 19. století také výrazně poznamenal romantismus, učinil ze sebevražd neduh doby, který vzdaluje člověka od Boha. Sebevražda byla v té době hlavním zločinem proti náboženství a každý křesťan si měl uvědomit, že chce-li se těšit z věčné blaženosti, musí projít pozemským „peklem“ až do konce. V témže století však došlo k objevu psychoanalýzy Sigmunda Freuda, což otevřelo skulinku v tomto bezvýhradném odsuzování sebevražd. Teology to přimělo k vypracování nové definice člověka. Církev postupně začala připouštět, že jedinec může podléhat podnětům, které však nemůže 12
ovládnout. V rámci křesťanské a sociální logiky, církev pravidelně připomínala zákaz zabít se, až do roku 1917 - toho roku vyšel nový náboženský zákon. Sebevražda se však stala pro církev jakousi duševní chorobou, pokud měl pak zemřelý v úmrtním listu tento nález, měl právo na církevní pohřeb. V novověku došlo k převratům v suicidálním chování, mezi mladými lidmi v Evropě, které vyprovokovala kniha Utrpení mladého Werthera od Goetheho. V 30. letech 20. století vzrostla sebevražednost, což souviselo s hospodářskou krizí, ve 40. letech pak s 2. světovou válkou, v 50. letech s politickou situací té doby. V průběhu 60. let minulého století docházelo k postupnému vzestupu sebevražednosti, s vrcholem v roce 1970, poté můžeme pozorovat pozvolný sestup, který trvá dodnes. Opačný je trend sebevražednosti u adolescentů, který v průběhu 90. let 20. století stoupá. (Viz. příloha č. 3)
3.2. Historie dětských sebevražd S prvními zmínkami se setkáváme už ve spisech Plutarchových. Šlo o milétské dívky, které se ve velikém počtu věšely. Začátkem 19. století jsou to především pedagogové, kteří si začínají více všímat dětských sebevražd. Ojedinělé jsou i zmínky z první poloviny 20. století. Starší práce se zabývají sebevraždami spíše z hlediska sociálního a pedagogického, ale opomíjejí především stránku psychickou (charakterové odchylky, duševní poruchy...). O sebevraždách se začíná mluvit jako o nemoci století, začíná se obviňovat škola, učitelé se tomu však brání. Příčinou je pak uváděn neprospěch nebo strach z něj, což se projevuje ve třetině případů.
3.2.1.ČR: Vývoj dokonaných sebevražd dětí a mladistvých od r. 1948 Nárůst sebevražd v ČR začíná v roce 1949, tento rok byl poznamenám změnami politickými (přijímání dětí do školy na základě profilu rodičů), další vlna zvýšení je v roce 1955, která je důsledkem školské reformy z roku 1954 (školní docházka je sice zkrácena, ale nároky na děti jsou vyšší). Závislost sebevražd mladistvých na jednotlivých měsících je zákonitá. Vzestup začíná často v březnu - možný důvod jsou nešťastné lásky, pokles je v červenci - což je začátek prázdnin. Je ironické, že příchod jara sebevrahům přitíží. [Černý, Sebevražednost dětí a mladistvých se zvláštním zaměřením na preventivní opatření, 1970.] „Někdo může doufat nebo i věřit tomu, že lepší počasí mu vylepší náladu. Když se to nestane, může mít pocit, že už nepomůže nic.“ 3 13
Další postupný pokles končí až v prosinci. Tento trend můžeme pozorovat i dnes. (Viz. příloha č. 2)
3.3. Techniky dobrovolné smrti Na kandidáty smrti mají vliv kulturní faktory prostředí, urbanizace či geofyzikální činitelé, např. dostupnost prostředků. Lidé žijící na okraji lesů se raději oběsí, zatímco ve městech spíše vyskočí z okna. Na způsob ukončení existence má vliv věk, prostředí, povolání, pohlaví a spousta dalších okolností, které lze těžko vymezit. Při sebevražedných pokusech se ženy, adolescenti a mladí uchylují třikrát častěji k lékům. [Monestier, Dějiny sebevražd, 2003.] Když sebevražedný pokus selže, 14% jeho původců se o něj pokusí znovu, zhruba 5% se o něj pokusí potřetí. Způsob provedení se u následujících pokusů liší. [Monestier, Dějiny sebevražd, 2003.] Metody sebevraždy obecně dělíme na tzv. měkké metody (intoxikace medikamenty, skok z nízké výšky nebo povrchní pořezání), které dávají naději, že dotyčný bude zachráněn a nezemře. Mezi tvrdé metody pak řadíme strangulaci, skok z velké výšky, použití střelné zbraně...atd., u kterých nastane velmi rychle smrt, nebo je možnost záchrany velmi snížena, případně vyloučena. OBĚŠENÍ Každá doba má svůj způsob sebevraždy, který je více či méně v módě, ale oběšení bylo a zůstává nejrozšířenější technikou. Dnes samo představuje polovinu použitých prostředků. [http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/FB00479D3D/$File/401206k06.pdf ] UTOPENÍ Vzhledem
k mnoha
problémům
způsobeným
řadou
sebevražd
ve
velkých
francouzských řekách, koncem 19. století, tehdejší policejní prefekt Louis Lepine, založil potápěčskou brigádu, jejíž myšlenka vznikla roku 1902.
14
POŘEZÁNÍ A UBODÁNÍ Zacházet se sečnou či bodnou zbraní vyžaduje jistou zručnost, kterou ne každý má. Šikovní i nešikovní, kteří si proříznou některou část těla, mají své preference. Nejvíce se uchylují k nožům, břitvám, dýkám, sekáčkům…..atd. OTRAVY JEDY Jed má své přívržence již od vrcholné antiky. Ve starověku tolik oblíbený bolehlav, který zajistil nesmrtelnost Sókratovi se nyní už nepoužívá, přestože rostliny, z nichž se připravoval, rostou v Evropě víceméně všude. Dnes dávají sebevrazi, kteří se rozhodli otrávit, přednost jakýmkoli farmaceutickým produktům moderní medicíny. Počátkem 20. století polykali sebevrazi s oblibou čistý arzenik určený k hubení krys, veškeré čistící prostředky, kyselinu sírovou, lajdaným a opium. Od 50. let byla nabídka chemických a rostlinných jedů opouštěna ve prospěch současných farmaceutických přípravků (neuroleptika, kyanid, inzulín, sedativa…). Zvláštností je, že umožňují hromadný odchod ze života. POLKNUTÍ PŘEDMĚTŮ Zatímco jedy organismus otráví, spolknutí předmětů zneprůchodní a naruší určité funkce, ale ne vždy toto jednání vede k smrti OTRAVY PLYNEM A UDUŠENÍ Kandidáti otravy plynem obvykle nevědí, že dnes je plyn spíše výbušný, než jedovatý. Typ udušení je i ten, který se používá od 50. let - navlečení igelitového pytle či sáčku na hlavu a utažení jeho okraje kolem krku. STŘELNÉ ZBRANĚ Střelné zbraně jsou, bez ohledu na tvar či kalibr, nejlepším a nejrychlejším způsobem, jak se sprovodit ze světa. V Evropě se však používají méně často než oběšení a utopení. SKOK Z VÝŠKY Skok z výšky lákal už od starověku mnoho nešťastníků. Je známo, že neustálý růst budov do výšky, který lze po léta sledovat, přispěl k podstatnému zvýšení sebevražd tímto způsobem. Zajímavé je, že adepti si pro skok smrti vybírají vrcholky budov.
15
UPÁLENÍ Z psychologického hlediska není pro sebevraha zanedbatelné ani to, že jeho smrt je „hrůzná a otřesná“. V Evropě během let 1953-1963 bylo zaznamenáno jen 10 případů sebevražd upálením. Nadšení pro upálení udržoval po léta mimo jiné případ Jana Palacha1, který se upálil zaživa během Pražského jara. Tato událost měla ve světě nesmírný ohlas. Stojí za povšimnutí, že k sebevraždě tohoto druhu dochází téměř ve všech případech na veřejnosti a že nejčastěji se provádí polití benzínem, byť se někdy používá i jakékoli jiné palivo. SEBEVRAŽDY VÝBUŠNINOU Enormní nárůst tohoto způsobu je ve 20. století, kdy se používal TNT či dynamit. Kandidáti si často zhotovují výbušné pásy, nebo drtí výbušninu mezi zuby. V posledních letech se sebevražda za pomoci výbušniny stala opět aktuální díky sebevražedným útokům členů militantních islámských skupin, kteří
podstupují
dobrovolnou smrt spojenou s masakrem těch, proti nimž bojují. SEBEVRAŽDY V ZASTOUPENÍ Je to kuriózní způsob, který spočívá v tom, že sebevrah nechá „provést sebevraždu“ jinými. Již v 7. století př. n.l. tyran Perinanda potřeboval ke spáchání sebevraždy 14 mužů.
3.4. Příčiny dobrovolné smrti SEBEVRAŽDY Z LÁSKY Láska je i dnes častým důvodem sebevražd. Zamilovaný člověk si často myslí, že by raději obětoval život svůj, než život milovaného člověka. Suicidum z lásky se nevyhýbalo žádným vrstvám ve společnosti. Tento důvod existuje odedávna, což dokazuje případ nejslavnější sebevraždy z lásky - ve starověku - Antonio a Kleopatra. I u nás uveďme jeden příklad, což byl dobrovolný odchod následníka rakouského trůnu Rudolfa Habsburského, který spolu se svou milenkou pravděpodobně spáchali sebevraždu z nešťastné lásky. A tak se řada párů rozhodne i pro to, že se zabijí společně, jsou pak přivázání k sobě, většinou v pase. Sebevrah často využije pro smrt
1
Palach Jan (1948-1969)- český student filozofie na Univerzitě Karlově, který na protest proti okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem počínaje srpnem 1968 spáchal 16. ledna 1969 sebevraždu sebeupálením v horní části Václavského náměstí v Praze. Na následky svých zranění tři dny poté zemřel.
16
například i zvířat - uváže se před skokem do vody ke dvěma psům, stává se však, že pud sebezáchovy zvířat překazí sebevrahovi jeho čin. SEBEVRAŽDY NA ROZKAZ Řecký bolehlav - sebevražda na rozkaz je u starých Řeků spojena s bolehlavem, nápojem, jehož název je odvozen od několika jedovatých rostlin používaných k legálním otravám odsouzenců na smrt. Jeho použití není athénským specifikem, setkáváme se s ním v mnoha starověkých řeckých obcích , ale rovněž i ve Francii a ve Španělsku. V císařských dobách Říma, zejména za vlády prvních císařů, byla sebevražda na rozkaz privilegiem zmírnění trestu pro hodnostáře a známé osobnosti odsouzené k smrti. V Japonsku byla skutečná sebevražda vyhrazena příslušníkům střední a vysoké aristokracie: sebevrah si při ní sám pomalu rozřízl břicho (harakiri). Když se skácel pomalu dopředu, pomocník, zpravidla blízký přítel, mu usekl hlavu. Soudy praktikovaly harakiri ještě ve druhé polovině 19. století. Od 15. století se strašlivá technika harakiri, vyhrazená pouze mužům z řad aristokracie, otevřela i ženám. I v 19. století se vyskytlo několik sebevražd na rozkaz, přestože bychom se mohli domnívat, že zmizely koncem starověku. Mezi nejznámější patří sebevražda plukovníka Redla, náčelníka rozvědky z habsburské monarchie (1913). [Monestier, Dějiny sebevražd, 2003.] EUTHANAZIE A ASISTOVANÁ SEBEVRAŽDA Stav, kdy jedinec následkem vážné nehody nebo jiných skutečností, je v takovém stavu, kdy se nemůže nijak vyjádřit k tomu, co se s ním má dále dít, můžeme označit jako krizový. Stav, kdy jsou si lékaři jistí, že jedinec nemá šanci na uzdravení ,ale i přesto mu nemohou „pomoci“ v rámci tzv. aktivní euthanazie. (Spojené státy jsou „vždy v předstihu“. Právo na pasivní euthanzii (př. odpojit jedince od přístrojů), prohlásil Nejvyšší soud roku 1980 v USA za legální. Dnes ji uznávají všechny státy unie.) [Monestier, Dějiny sebevražd, 2003.] Aktivní euthanazie, tedy taková, při níž lékař pomáhá sebevrahovi k dosažení cíle nebo mu zajistí prostředky nezbytné ke smrti, zatím legální v ČR není, osobně si však myslím, že v následujících letech legalizována bude. V současné době znemožňuje podobné praktiky zákon. Při pasivní euthanasii lékaři riskují odsouzení za neposkytnutí pomoci člověku v ohrožení a u aktivní euthanasie se vystavují trestnímu stíhání za 17
vraždu. Odlišnou pozici zaujímá Nizozemí, první stát na světě, který přijal příslušnou legislativu, dále pak Švýcarsko, Belgie a stát Oregon v USA. I lékaři v České republice však přiznávají , že u „beznadějných případů“ sami ukončují léčbu- i přesto, že se dopouštějí trestného činu. Podle nedávné studie se 90% českých lékařů intenzivní péče shodlo, že vysadit léčbu je někdy pro pacienty jediné správné řešení. [http://www.eutanazie-dobrasmrt.cz/?akce=aktualne&id=106] V minulých staletích odrazovala od sebevražd zejména dvojí síla: církev a trestní zákony. Ve většině evropských zemí bylo křesťanství v tomto ohledu významné, než se začalo oddělovat od trestního zákona. Dnes se každý den ve světě zabije více než 1200 osob a více než 8500 osob se o sebevraždu pokusí. Tato ohromná čísla se vyšplhají za jeden rok až na číslo 450 000 lidí, kteří z různých důvodů sebevraždu spáchají. [Monestier, Dějiny sebevražd, 2003.] Česká republika: Sebevražedné jednání jako takové není trestné. Ale v § 230 trestného zákoníku se hovoří o účasti na sebevraždě a navádění někoho k ní.( Příloha č. 7) Pomoc k sebevraždě může být nejen fyzická, ale i psychická. Fyzická - opatření prostředků ke spáchání sebevraždy, psychická - je například rada, jak sebevraždu provést, nebo utvrzení sebevraha v jeho úmyslu. Lze říci, že Česká republika představuje v počtu sebevražd jak mužů, tak i žen evropský průměr. [http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/5cd59b1990 1ffc65c12570820040b753/$FILE/zdrav07.pdf ] V ČR od roku 1970 počet sebevražd klesá a lze říci, že léta 1996 - 2000 ukazují stagnaci počtu sebevražd . [http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/FB00475510/$File/401206k03.pdf] Odborníci ovšem poukazují na podhodnocení počtu sebevražd asi o 20 %. [Monestier, Dějiny sebevražd, 2003.]
18
U některých úmrtní nebylo totiž prokázáno, jak ke smrti došlo. S vysokou pravděpodobností platí i to, že některé automobilové nehody, utopení a pády z výšky jsou právě úmyslnými zabitími. [http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/FB00487C74/$File/401206k13.pdf] Jednoznačně nejčastější technikou je pak v České republice oběšení, k jehož enormnímu nárůstu došlo od roku 2001-2005. [http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/FB00479D3D/$File/401206k06.pdf]¨ Naopak sebevražednost dětí a mladistvých ve věku 15- 19 let však vykazuje vzestupný trend, přepočet na 100 000 obyvatel, který v roce 1989 představoval 2,7 obyvatel a v roce 2002 stoupl na 7,1 obyvatel, je ohromný. [http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku=&artclID=241] Sebevraždami v ČR se zabývá ministerstvo zdravotnictví ve svém programu „ Zdraví pro všechny v 21. století“ , ve kterém v kapitole „Zlepšení duševního zdraví“ vytyčuje ambiciózní cíl snížení počtu sebevražd alespoň o jednu třetinu.[Kohoutek, Sebevražedné chování, 2003.]
4. Kandidáti dobrovolné smrti Faktorem ovlivňujícím sklony k sebevraždám je jistě pohlaví. (Příloha č.3, 4) Asi ¾ zdařilých sebevražd spáchají muži a v Evropě ¾ neúspěšných pokusů páchají ženy. Ve 3 zemích světa - na ostrově Mauriciu, v Thajsku a Singapuru , však vykazovaly v 80. letech 20. století ženy mezi 15-80 rokem života větší sebevražednost než muži.[Monestier, Dějiny sebevražd, 2003.]. Někteří badatelé zkoumají sebevraždy v souvislosti s barvou pleti. Běloši se zabíjejí častěji než černoši , ale lze pozorovat jasnou predispozici k dobrovolné smrti i u černých žen, které sebevraždu páchají poměrně častěji, než ženy bílé. Od 20. let míra sebevražednosti mezi černochy klesá s věkem, na rozdíl od bílé populace, u níž naopak s věkem stoupá. [Monestier, Dějiny sebevražd, 2003.]
4.1. Pojetí sebevraždy dítětem Pojem smrti je pro dítě ještě nejasný, smrt je pro něj reversibilní ( existuje možnost vrátit ji zpět). Tyto představy převládají u dětí do věku 6 let. Sebevraždy v nižším věku jsou velmi ojedinělé. 19
Ve věku mezi 6.-10. rokem se dítě začíná o smrti poučovat, můžeme se tak ojediněle setkávat i s pokusem o sebevraždu. Většina dětí a mladistvých se však odhodlává k sebevražednému útoku bez opravdového úmyslu zemřít. Z psychiatrické ambulantní i lůžkové péče je známo, že pokusy značně převyšují dokonané sebevraždy. A jak pokusy, tak i sebevraždy dokonané jsou častější ve městech, jelikož město skýtá více možností pro různé výstřelky chování. Město také poskytuje větší anonymitu a možnost snáze se dostat do „špatné“ party. V poslední době je známé i to, že pro přijetí do party je podmínkou provedený suicidální pokus. Příčin sucidií dětí a mladistvých je však mnohem více. Může se jednat o změny osobnosti , psychopatie, změny hormonální i duševní. Motivy nešťastné lásky jsou také jednou z příčin, ale nevyskytují se u chlapců do 15 let, nebo velmi málo; častější jsou u dívek, což souvisí s větší citovostí a dřívějším sexuálním dospíváním. [Černý, Sebevražedné jednání dětí a mladistvých, 1970.] Velmi často se však jedná o změny v rodinném prostředí - sociální úroveň rodiny, alkoholismus v rodině, napětí mezi rodiči, rozvod, ztráta matky, nízká sociální úroveň, dlouhodobá nemoc v rodině, popř. když jeden z rodičů žije s jiným partnerem…..Ale i děti z „dobré“ rodiny se pokoušejí o sebevraždu. Další zátěží na psychiku dítěte a mladistvého je školní zátěž, velké nároky na jeho osobu, tlak rodičů na úspěchy ve škole. Přílišný perfekcionismus rodičů a velké nároky na děti jsou stanoveny často vysoko - vzhledem k možnostem dítěte. Jindy je opět opačný případ, kdy je postoj rodičů nadměrně ochranný, omlouvají jeho neúspěchy a při skutečném nástupu do života není dítě připraveno. Někteří rodiče si nejsou schopni přiznat určité snížení schopností dítěte.U studující mládeže je sebevražednost obecně vyšší, než u ostatní populace. Období dospívání je provázeno celou řadou stresových situací, které mají jednu věc společnou a to, aby se člověk přizpůsobil nějaké změně (škola, osamostatnění od rodičů…atd.) - právě toto jsou rizikové faktory, které mohou vést k sebevraždám. Většina mladistvých se totiž cítí čas od času ve stresu nebo depresi.
20
4.1.1.Sebevražednost dětí a mladistvých „Nad lidmi máme plakat, když se narodí, ne když zemřou“. 4 U menších dětí (méně jak 10 let) je sebevražda naprostá vzácnost. (Příloha č. 5) Sebevraždy dětí se dlouho objevovaly pouze v japonských statistikách: jeden příklad: Devítileté dítě se oběsilo na elektrické šňůře v Točigi, v severním Japonsku, a završilo tak sérii pěti dobrovolných smrtí. Mezi 10-15 rokem jsou sebevraždy dětí dvacetkrát až třicetkrát častější. A to v Rusku , v Maďarsku, v Bulharsku, na ostrově Mauricius, v Surinamu a v Japonsku, kde v roce 1993 spáchalo sebevraždu 131 dětí ve věku 11-14 let, protože je ostatní spolužáci šikanovali. V Japonsku tohle přinutilo vládu k tomu, aby přijala program - jediný na světě, který má pomoci dětem čelit šikaně. Sebevraždy mladých lidí mezi 15. – 24. rokem rozvíří každým rokem veřejné mínění v různých zemích. Mezi 15.- 24. rokem jsou absolutně nejčastější. Budí ve společnosti největší úzkost. Sebevražda je po úrazech a vraždách třetí nejčastější smrtí dospívajících. A to veškeré statistiky, které sebevražednost vyjadřují v číslech, jsou ve skutečnosti ještě mnohem vyšší. Jelikož náboženské, společenské, rodinné či jiné důvody vedou k tomu, aby se sebevražda zapsala jako nehoda. [Monestier, Dějiny sebevražd, 2003.] Na venkově je míra sebevražednosti také vysoká a na tři sebevraždy chlapců tam připadá jedna sebevražda dívky.[Monestier, Dějiny sebevražd, 2003.] Pro tuto věkovou kategorii je charakteristická rovněž recidiva, kdy 30 % těch , kteří se o sebevraždu pokusili, sáhnou k druhému pokusu a jeden člověk ze čtyř jich podnikne několik. [Monestier, Dějiny sebevražd, 2003.] Zajímavé studie uskutečněné v 60. letech potvrdily, že sebevraždy jsou častější mezi studentkami než studenty. Poměr 25 ku 30. Nejkritičtější je věk mezi 19 - 20 lety. Největší počet sebevražd najdeme mezi studenty lékařství a farmacie, po nich následují práva, ekonomie, přírodní vědy, elektronika, filozofie...Na druhé straně vysoké školy neuniverzitního typu vykazují jen malý počet sebevražd. Ze statistik sestavených v 60. letech 20. století tehdy vyplynulo, že nejméně sebevrahů je mezi adolescenty a mladými z dělnických kruhů. [Monestier, Dějiny sebevražd, 2003.] Sebevražednost dětí a mladistvých se ve státech s vysokou životní úrovní a v průmyslově vyspělých státech zvyšuje. Suicidální jednání mladistvých má specifické vlastnosti oproti sebevraždám dospělých.
21
4.1.2. Léčba sebevražedných pokusů dětí I když dojde k léčbě, musíme si uvědomit, že má pacient stále zdravotní a sociální poruchy, které se vzájemně prolínají. Naprosto nevhodné, i když poměrně často používané, je zlehčování suicidálního jednání, které někdy směřuje až k zesměšňování. Proto je vždy nutné, aby byl pacient doporučen do psychiatrické ambulance pro děti a mládež, popř. na hospitalizaci - většina mladistvých a dětí ji však nepotřebuje. Je to hlavně v případech, kdy je spořádané rodinné prostředí a dobrá výchovná péče. Nejobtížnější jsou pak zásahy v rodinách, kdy jeden z rodičů trpí závažnou duševní poruchou, ale jeho stav je sociálně ještě únosný a nepotřebuje ústavní ošetřování. Jestliže rodiče odmítají spolupracovat, je nutno se spojit s oddělením péče o děti sociálního a zdravotního odboru. Na pacienta je potřeba dohlížet a starat se o něj, aby se o sebevraždu nepokusil znovu. Obtíže dítěte je nutno prohovořit se školním lékařem a se školou, asi nejúčinnější je psychoterapeutický rozhovor, který pomáhá řešit pocit osamocenosti a řešit konflikty. Terapie sebevražedného jednání je závislá jednak na aktuálním psychickém stavu postiženého, jednak na době, ve které je léčebná pomoc poskytována. Terapeutický přístup: Terapeutický přístup lze rozdělit na první pomoc, krizovou intervenci a systematickou léčbu. První pomoc při sucidálním jednání je povinen poskytnout každý člověk, který je takovému jednání přítomen. Často to bývá blízký příbuzný, spolupracovník nebo přivolaný lékař. Krizovou intervenci by měl poskytnout psychiatr, psycholog nebo poškozený sociální pracovník. Následná léčba po sucidálním pokusu je závislá na odborném posouzení psychiatra. V úvahu přichází léčba ambulantní nebo lůžková, někdy postačí pobyt v krizovém centru. Pokud jedinec sebevraždu nepřežije, léčba by měla směřovat na rodinu a pozůstalé, pro které sebevražda jejich blízkého představuje velkou zátěž a ohrožení psychického zdraví.
4.1.3. Prevence sucidií dětí a mladistvých: Samotnému sucidálnímu jednání předchází kratší či delší období, v němž pozorujeme psychické obtíže dotyčného. Častá je špatná nálada, jedinec se cítí smutný, 22
nemocný, unavený. Přítomny jsou psychosomatické obtíže, poruchy spánku, bolesti hlavy či břicha. Mohou se objevit například změny v jídelních zvyklostech a návycích. V adolescenci se může objevit zkratkovité suicidální jednání. Častěji se však setkáváme s delším obdobím konfliktů a krizových situací, které posléze vedou k sebevraždě. Obecně platí, že v adolescenci se objevují sebevražedné myšlenky často. Důležité je, že 4,3 % mladistvých, kteří se pokusili o sebevraždu nakonec tímto způsobem zemře, u chlapců 10 % a u dívek 2,9 %. [Kohoutek, Sebevražedné chování, 2003.] Prevence sebevražednosti je záležitostí velmi obtížnou, vzhledem ke složitosti a počtu jednotlivých faktorů. Je třeba více spolupracovat s učiteli, věnovat se nejen výuce, ale i výchově mladých lidí. Rodiče by měli trávit více času s dětmi, hovořit s nimi o jejich potížích. Je třeba připravit mladé lidi na život, aby nepodlehli prvnímu neúspěchu. Funkce rodiny je ohromně důležitá, jelikož dochází k odcizování jejích členů, stoupá rozvodovost a nároky na životní standard, který je pro řadu jedinců nedosažitelný. Škola je jednou z největších psychických zátěží. Školní problémy mají často děti s dyslexií a dysgrafií, které jsou svými obtížemi hendikepovány. Závažná je také problematika vrstevnických vztahů, která souvisí se zapojením ve škole. Školní kolektiv hraje v životě dítěte a dospívajícího velkou roli. Dobrá pozice mezi vrstevníky vede ke zdravému sebevědomí, naopak zesměšňování ze strany spolužáků vede k pocitu neúspěchu.
V poslední době jsou také značné sociální rozdíly mezi dětmi. Děti
rozlišují, kdo je oblečený ze značkového obchodu a kdo z tržnice, kdo má nejnovější mobil...atd. Tento aspekt souvisí se socio - ekonomickou úrovní rodiny. Vzájemné souvislosti mezi výukou, nadáním a schopnostmi, chováním a duševními poruchami pozorujeme téměř u všech dětí, co jsou doporučovány na ambulantní nebo lůžkovou léčbu. Je pochopitelné, že duševní poruchy budou ovlivňovat negativně výukový proces a že problémy ve výuce mohou vyvolat pak frustrace či různé duševní poruchy. Je velký počet duševních poruch doprovázených podprůměrným prospěchem nebo i propadáním u dětí s průměrnými nebo i nadprůměrnými intelektovými schopnostmi. Z hlediska školního prospěchu je asi 1/3 dětí s podprůměrným a s nedostatečným prospěchem, kde tento neprospěch je v souladu s jejich intelektovými možnostmi. Avšak druhá, početnější skupina- 2/3 dětí s podprůměrným prospěchem, 23
který neodpovídá jejich průměrnému či nadprůměrnému intelektu. V psychiatrických zařízeních je řada dětí, kteří nestačí normálnímu výukovému tempu a jejich školní docházka je doprovázena neustálými neúspěchy . [Černý, Sebevražednost dětí a mladistvých se zvláštním zaměřením na preventivní opatření, 1970.] (I když jsou tohle závěry, které pan Černý vyslovil na základě výzkumu již v roce 1960, dovoluji si vyslovit svůj názor, že v dnešní době není tato situace lepší. Naopak bych řekla, že tempo, které na školách převládá, je velmi rychlé. Stejně jako nároky na žáky, které jsou rok od roku vyšší. ) Tyto děti ztrácejí kontakt s učivem, ve škole se nudí, vyhledávají si jinou zábavu a dostávají se do konfliktu s řádem, a to nejen ve škole, ale i v rodině. Kombinací těchto problémů často dochází k pokusu o sebevraždu. V této otázce je důležité obrátit se na státní školský systém. Měl by vyhovovat co největšímu počtu lidí, nepoškozovat je a přitom měl poskytovat maximum vzdělání při zachování duševní hygieny. Dalším problémem jsou děti z dětských domovů, u nich je málo podnětná výchova, je zaostalý duševní vývoj. Někteří rodiče pak neodhadnou možnosti dítěte, snaží se nahradit menší schopnosti dítěte tím, že nadměrně spolupracují se školou. Rodina a problematika v ní se podílí na sebevražednosti mládeže téměř stejnou měrou jako problémy ve výuce. Významným pokrokem v této problematice bylo založení poradenské činnosti pro mládež a dospělé. Proto od poloviny roku 1967 vzniká telefonní pomoc při středisku pro mládež při psychiatrické klinice v Praze 2 - Linka důvěry mládeže a jiné další. (Příloha č. 6 ) Zdravotní stav- závažné tělesné onemocnění představuje rizikový faktor pro sebevražedné jednání, zvláště v dospělosti. Dalšími faktory jsou pak různé závislosti a poruchy, které zdravotní stav ohrožují. ♠ Alkohol snižuje schopnost realistického úsudku a v kombinaci s depresí představuje výrazný rizikový faktor.
Statistika dokonaných sebevražd z roku 2000 zjišťuje
přítomnost alkoholu v 6,27 %. V roce 1989 to bylo 30 %. [Kohoutek, Sebevražedné chování, 2003.]
24
♠ Droga je často jedem, který se při sebevraždě užije.
Bezvýchodnost situace
shledáváme také v tom, že drogově závislý potřebuje na svou denní dávku např.10002000 korun, to ho také vede k sebevražedným myšlenkám. ♠ Porucha příjmu potravy je sama sebevražedným jednáním, kdy pacient(ka) nepřijímá potravu a je extrémně vyhublá. ♠ Posttraumatická stresová porucha je reakce na těžkou traumatickou zkušenost (týrání, zneužívání), jež vede k pocitům hrůzy, strachu o život a pocitu bezmocnosti.
25
VÝZKUMNÁ ČÁST: 5. Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cílem výzkumné části bakalářské práce je získat přehled názorů na sebevraždyod žáků 2. stupně základní školy. Jaký mají na sebevraždy žáci názor, zda odsuzují sebevrahy, zda sami o sebevraždě přemýšleli, nebo jestli znají někoho, kdo se o sebevraždu pokusil. Účelně jsem neumístila otázku, zda se o sebevraždu pokusili osobně. Již nyní je toho téma dosti depresivní a to se zdálo i panu řediteli na základní škole, kde jsem výzkum prováděla. Proto jsem záměrně vypustila tuto otázku. Cílem výzkumné činnosti, je zachytit názory a smýšlení mladistvých o sebevraždách, na základě různých otázek. Velmi významnou výzkumnou otázkou je to, zda jedinci o sebevraždě přemýšleli, popř. zda z jejich okolí někdo suicidální pokus učinil. Další otázky, které mě zajímaly, jsou: • Zda žáci odsuzují jedince, kteří se o sebevraždu pokusili. • Zda má smysl zachraňovat „sebevrahovi“ život? • Povědomí žáků o odborné (psychologické) pomoci na jejich škole a zda jí někdy využili.
5.1. Hypotéza Předpokladem je, že určitá část dětí má, nebo měla sebevražedné myšlenky. Děti z mého výzkumu, ve věku 12-15 let, jsou jistě vystavovány
tlaku, někdo se
osamostatňuje, důležitý je také přechod z 1. stupně základní školy na stupeň druhý, těžší učivo, vyšší nároky…atd. To se pak může odrazit v psychické stránce mládeže, což může vést i k sebevražedným myšlenkám, nebo v nejhorším případě sebevražednému pokusu.
5.2. Plán výzkumu Pro zpracování daného tématu se mi jako nejvhodnější jevila výzkumná metoda, konkrétně jsem použila jednu z výzkumných technik- a to dotazník (Příloha č. 8). A to především s ohledem na velmi citlivé téma a neosobní vztah mezi mnou a respondenty. Dotazník je jedním z nejběžnějších nástrojů pro sběr dat. Přes tyto výhody může být 26
sestavení a správné vyhodnoceni dotazníku dost obtížné. Otázky mohou být špatně formulovány, navržené odpovědi nemusí poskytovat potřebný prostor pro validní odpovědi, forma nebo obsah dotazníku může odradit od dokončení jeho vyplňování a nakonec ani výsledky nemusí být dostatečně relevantní. A proto, abych tomu částečně předešla, provedla jsem před samotným výzkumem předvýzkum. Okruhy otázek jsem zvolila jednak na základě získaných teoretických poznatků o zkoumané problematice. Dotazník byl sestaven tak, že na jeho začátku byli respondenti obeznámeni s cílem této práce, pro jaké potřeby jejich odpovědi poslouží. Na závěr jsem pak písemně poděkovala za ochotu při vyplňování. Dotazník se skládá z 25 otázek. Z nichž 21 otázek je věcných, které se týkají tématu přímo a 4 otázky jsou identifikační, které slouží ke snazší orientaci v tématu- rozdělení názorů- dle pohlaví, rodinného zázemí…atd. Na výběr měli žáci z uzavřených a polootevřených, výběrových otázek, které nabízejí několik možných variant odpovědí. V každé otázce volili ze 3, 4, popř. 5 odpovědí pouze jednu možnou odpověď, která se nejvíce blížila jejich názoru. Tento druh odpovědí jsem zvolila pro nasměrování respondentů na oblast toho, co mě zajímalo a pro snazší vyhodnocování výsledků. Nevýhodou tohoto druhu výzkumu by mohlo být možné nahodilé vyplnění od respondentů, ale ze zájmu, který projevili o toto téma, je dle mého názoru možné toto riziko minimalizovat.
5.3. Výběr respondentů Vzhledem k charakteru tohoto výzkumu, se bude jednat o výzkum kvantitativní, v němž se jedná o dotazování 70 jedinců. Při získání respondentů mi vyšla vstříc Základní škola Olešnice na Moravě, kde mi velmi ochotně byli nápomocni při mé krátkodobé činnosti na škole. V první fázi sběru dat- v rámci předprůzkumné části jsem dotazovala 20 žáků 2. stupně základní školy, abych popřípadě upravila otázky. Na některé otázky (viz. otázka č. 7) mi odpovědělo malé množství dětí, ale kvůli jejich důležitosti, jsem je nemohla vypustit. Ve druhé fázi mého výzkumu jsem poupravené dotazníky dala sedmdesáti respondentům, opět z druhého stupně. Jejich věk se tedy pohybuje od 12 do 15 let. 27
Z těchto 70 mladých lidí jich bylo 21 v rozmezí 12-13 let, 24 v rozmezí 14 let a 25 ve věku 15 let. Ze všech 70 respondentů odpovídalo 31 chlapců a 39 dívek. Tabulka 1
Σ
Věkové složení respondentů 12-13 let
14 let
15 let
21
24
25
70 žáků
A z celkového počtu 70 dětí- chlapci, dívky:
Tabulka 2
Chlapci
Dívky
31
39
Σ 70 žáků
5.4. Proces sběru dat Sběr dat do teto bakalářské práce proběhl na základní škole v Olešnici na Moravě, jak již bylo zmíněno. Metody použité ve výzkumu jsem popsala výše. Výsledky výzkumu, prezentované touto závěrečnou prací, však nelze generalizovat na všechny jedince, v mém případě na mladistvé ve věku od 12 do 15 let. Výzkum, který jsem provedla je jistě ovlivněn současným psychickým i fyzickým stavem jedinců, jistě i stavem jejich rodiny. Také tím, jak prospívají ve škole, zda jsou v období, které je pro ně více či méně depresivní, problematické a celá řada dalších faktorů. Postoje a zkušenosti jednotlivých respondentů vycházejí z jejich konkrétních zkušeností.
5.5. Časové vymezení výzkumu Výběr tématu a konzultace s vedoucím bakalářské práce započaly v září 2007. V tomto období jsem začala studovat odbornou literaturu pro teoretickou část závěrečné práce. V únoru 2008 jsem s jistými poznatky z teoretické části začala pracovat i na části výzkumné. V rámci předvýzkumu jsem dotazovala 20 jedinců pro případné odhalení 28
nedostatků daných otázek. Po vyhodnocení předvýzkumné části pokračoval samostatný výzkum. V následující části se pokusím rozebrat odpovědi na jednotlivé otázky. Tyto odpovědi pak doplním o grafy. Otázka č. 1 V této otázce žáci odpovídají na to, s kým řeší své problémy. Na výběr měli ze dvou, dle mého názoru, snad nejčastějších variant. Byli to rodiče a druhou možností pak přátelé. Třetí možnost respondentům poskytovala jinou možnost- c) jiné- kterou si také vybralo ze všech 70 jedinců pouze 10 dětí. Předpokládala jsem také, že věk respondentů se odrazí v
odpovědi. Pro věkovou skupinu 12-13 let bych předpokládala řešení
problémů především s rodiči, ve vyšším věku, především 15 let, pak spíše s přáteli. Což samozřejmě souvisí s obdobím puberty, postupným osamostatňováním od rodiny, vytvářením part a zájmových skupin...atd. Tabulka 3
"Když máte problémy, řešíte je nejčastěji s:"
Σ 12-13 let
14 let 15 let
a) rodiči
10
10
7
b) přáteli
7
10
16
c) někým jiným
4
4
2
70 žáků
Obr. 1 Když máte problémy, řešíte je nejčastěji s: (Odpovědi 70ti žáků) 16 14 12 10
rodiče
8
přátelé
6
jiné
4 2 0 12-13 let
14 let
15 let
29
V předchozí tabulce vidíme, že je to mu opravdu tak: nižší věková skupina (12-13 let) řeší problémy spíše s rodiči, i když rozdíl tří žáků není velký. Ve věku čtrnácti let jsou čísla mezi rodiči a přáteli vyrovnaná a v patnácti letech vidíme velkou převahu řešení problémů s přáteli. Otázka č. 2 K položení další otázky mě inspirovalo studium literatury [Kohoutek, Sebevražedné chování, 2003.], kde jsem nastudovala, že pro děti v tomto věku ( tedy 12-15), jsou častou příčinou jejich problému problémy ve škole a v rodině. Což mi
následně
potvrdilo i číslo- 32 jedinců z 70, tedy téměř polovina, kteří se shodli na tom, že nejčastěji řeší problémy, které se týkají školy a problémy, které se školou souvisí. Problémy v rodině jsou také velmi časté, dá se říci, že škola a rodina jsou v tomto období velmi problematické. Přechod na druhý stupeň základní školy s sebou přináší celou řadu větších nároků, změn ve studijních návycích a často také zhoršení prospěchu žáka. Což se samozřejmě projeví i v rodině, protože ne každý rodič má s touto změnou pochopení- toto se píše v literatuře, tím více mě udivilo číslo- čtyř dětí, kteří si vybrali možnost b) rodinu. V tomto období samozřejmě děti řeší problémy týkající se lásky, kamarádů.
Tabulka 4
Nejčastěji řeším problémy, které se týkají: a) školy
32
b) rodiny
4
c) lásky
17
d) kamarádů
17
Σ
70 žáků
30
Obr. 2 Nejčastěji řeším problémy, které se týkají: (Odpovědi 70 ti žáků) 35 30 25 20 15 10 5 0 školy
rodiny
lásky
kamarádů
jiné
Otázka č. 3 V další otázce jsem se zabývala tím, jaký mají žáci názor na to, jestli ovlivňuje místo bydliště sebevražedné myšlenky nebo sebevražedné pokusy. Zda větší možnost k sebevražednému jednání poskytuje město, kde se můžeme, dle mého názoru, snadněji dostat do nějaké špatné party či skupiny. Nebo i vesnice? Zajímalo mě, jaký názor na toto téma mají respondenti, zvláště když odpovídali téměř ve dvou stejných skupináchz města jich bylo 36 a z vesnice 34. 22 jedinců z 36, kteří žijí ve městě pak souhlasilo, že k sebevraždám mají blíže obyvatelé města. Pouze 2 (jeden z vesnice a druhý z města) si myslí, že na vesnici a zbytek- tedy 46 žáků je přesvědčeno, že na tom nezáleží.
Tabulka 5
Větší podíl lidí, kteří o sebevraždě přemýšleli, je podle Vás: a) ve městě
22 žáků
b) na vesnici
2 žáci
c) nezáleží na tom
46 žáků
Σ 70 žáků
31
Obr. 3 Větší podíl lidí, kteří o sebevraždě přemýšleli, je podle Vás (Odpovědi 70ti jedinců) 50 40 30 20
ve městě na vesnici
10
nezáleží na tom
0
ve městě
na vesnici nezáleží na tom
Otázka č. 4, 5 V této otázce jsem se zabývala vztahem respondentů k sebevražedným pokusům, konkrétně, zda sucidální pokus odsuzují. A to i jedince, kteří jej spáchali a jestli má vůbec cenu zachraňovat jim život, když existuje reálná „možnost“, že se pokusí o sebevraždu znovu. Na otázku č. 5, zda má smysl zachraňovat sebevrahovi život kladně odpovědělo 46 žáků, odpověď ne se objevila u 10ti žáků a nevědělo 14 žáků- ze všech 70ti dotazovaných. Velmi zvláštní je, že 6 žáků, kteří o sebevraždě někdy uvažovali, tak na otázku č. 4, zda odsuzují jedince, kteří se o sebevraždu pokusili, odpověděli nevím a 3 dokonce , že takovéto jednání odsuzují. 11 z těch, co si připustili sebevražedné myšlenky je nijak neodsuzuje a ani jedince.(Celkem 20 žáků se sebevražednými myšlenkami.) S tímto souvisí i otázka, zda má smysl zachraňovat sebevrahovi život. Opět jsem se zaměřila na názory těch, co o sebevraždě uvažovali.Tedy na 20 žáků. 12 jich pak odpovědělo ano, že to smysl má, 4 nevěděli a 4 se vyslovili, že to nemá smysl. Tabulka 6
Odsuzujete lidi, kteří se o sebevraždu pokusili?* a) ano
3 žáci
b) ne
11 žáků
c) nevím
6 žáků
Σ 20 žáků
32
Obr. 4 Odsuzujete lidi, kteří se o sebevraždu pokusili? (Odpovědi 20ti žáků, kteří někdy měli sebevražedné myšlenky) 12 10 8 6
počet žáků
4 2 0 ano
ne
nevím
Otázka č. 6 Na to, zda je sebevražda správným řešením problémů se záporně vyjádřila většina dotazovaných, tedy 60 žáků, 5 nevědělo a 5 jedinců bylo pro tento druh řešení problémů. (70 žáků) Mě zajímaly odpovědi na tuto otázku i od 20 jedinců, kteří někdy sebevražedně smýšleli. 14 se vyjádřilo, že sebevražda je nesprávné řešení problémů. 3 nevěděli a 3 se vyjádřili o sebevraždě, jako o správném řešení problémů. (20 žáků se sebevražednými myšlenkami) Otázka č. 7 Tato otázka je velmi důležitá v celém tématu a troufám si říci, že také velmi zajímavá. Jedná se o samotné suicidální myšlenky dotazovaných a jednotlivá hlediska, která pak z výzkumu vystupují. Již bylo řečeno, že výzkum jsem prováděla na základní škole v okresu Blansko. Okres Blansko pak patří
v počtu sebevražednosti mezi okresy
s nejnižšími čísly. Okresy s nejnižším počtem sebevražd na 100 000 obyvatel ( období 1992- 2001) Tabulka 7
Muži Nymburk
Ženy 21,5
Hodonín
4,5
Brno- město 21,3
Praha-Západ 4,2
Opava
Břeclav
20,5
4,2 33
Uher.
Mělník
20,1
4,1
Kutná Hora
20,1
Kutná Hora
4,1
Kolín
19,8
Znojmo
4
Třebíč
19,5
Třebíč
3,8
Jihlava
19,1
Opava
3,8
Benešov
19
Jihlava
3,8
Pelhřimov
18,1
Blansko
2,9
Hradiště
[http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=30]
Sebevraždy podle okresů Jihomoravského kraje v letech 2000-2005
Tabulka 8 Muži
Ženy
2000
2001
2002
2003
2004
2005
141
136
124
134
129
107
Blansko
12
11
14
11
7
Brno- město
48
28
27
45
Brno- venkov
19
23
17
Břeclav
11
13
Hodonín
22
Vyškov Znojmo
Jihomoravský
2000-
2000-
2000
2001
2002
2003
2004
2005
771
40
29
26
28
23
24
170
13
68
6
-
3
3
2
2
16
34
26
208
11
12
10
13
5
10
61
16
19
17
111
10
4
3
1
4
1
23
20
22
21
14
101
1
2
2
5
3
1
14
27
17
13
22
16
117
8
7
2
1
1
5
24
10
8
8
9
6
13
54
3
-
2
2
4
1
12
9
26
21
18
20
8
112
1
4
4
3
4
4
20
2005
2005
kraj
[http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/sebevrazdy_v_jihomoravskem_kraji_v_letech_20 00_az_2005]
Na otázku, zda se žák někdy dostal do takové životní situace, kdy by o sebevraždě přemýšlel, odpovědělo kladně 20 jedinců, ze všech 70ti dotazovaných. Dle mého názoru je to číslo dosti velké, navíc v závislosti na tom, že odpovídali vesměs žáci z menšího 34
města, ve větších městech by bylo číslo podle mého názoru pravděpodobně ještě vyšší. Je celá řada hledisek z kterých můžeme tyto jedince rozčlenit. Hledisko pohlaví jedince: V teorii se píše, že sebevražednost mužů je celkově vyšší a to můžeme předpokládat i u suicidálních myšlenek, ale u sebevražedných pokusů je tomu právě naopak. [Monestier, Dějiny sebevražd, 2003.] Poslední dva roky klesla čísla v Jihomoravském kraji, jak v sebevražednosti mužů, tak i žen. (Viz. tab. 4) V mém výzkumu jsem položila pouze otázku, zda měli žáci sebevražedné myšlenky, takže to nemůžeme srovnávat s teorií. Ale pro zajímavost můžeme nahlédnout do tabulky, kde mi ve výzkumu vyšla čísla velmi podobně u mužů i u žen. Rozdělení suicidálních myšlenek žáků na ZŠ dle pohlaví: Tabulka 9
Dostali jste se někdy do tak těžké životní situace, kdy jste o sebevraždě přemýšleli?
Σ
Chlapci
Dívky
a) ano
10
10
70
b) ne
20
25
žáků
c) nevím
1
4
Obr. 5 Dostali jste se někdy do tak těžké životní situace, kdy jste o sebevraždě přemýšleli? ( Odpovědi: 31 chlapců, 39 dívek) 25 20 15
ano
10
ne ne vím
5 0 chlapci
dívk y
35
Sebevraždy podle pohlaví a věkových skupin v Jihomoravském kraji v letech 20002005 Tabulka 10 Muži
Ženy
2000 2001 2002 2003 2004 2005
2000-
2000 2001 2002 2003 2004 2005
2000-
Celkem
141
136
124
134
129
107
2005 771
10-19
7
8
4
2
2
2
25
2
1
-
3
1
-
7
20-29
23
12
20
9
20
14
98
4
3
3
1
-
2
13
30-39
16
15
19
27
27
16
120
3
2
3
4
3
5
20
40-49
38
38
31
40
35
17
199
7
5
6
3
3
3
27
50-59
22
27
18
22
26
32
147
9
6
7
9
6
8
45
60-69
9
14
11
8
10
10
62
6
2
3
5
2
3
21
70-79
16
11
13
15
5
7
67
5
7
3
2
7
1
25
80 a
10
11
8
11
4
9
53
4
3
1
1
1
2
12
40
29
26
28
23
24
2005 170
více let
[http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/sebevrazdy_v_jihomoravskem_kraji_v_letech_20 00_az_2005]
Hledisko rodinné: Dalším důležitým hlediskem, které velmi ovlivňuje sebevražednost je rodinné zázemí, je obecně známé, že problémy mezi rodiči a rodiči a dítětem velmi ovlivňují dětskou psychiku, což pak často vede právě k suicidálním myšlenkám. Problémy mohou být např. rozvody, násilí v rodině, zneužívání dětí aj. Z žáků, kteří odpovídali na mé otázky, jich 57 pochází z úplné rodiny a z těchto 57 jich mělo 13 sebevražedné myšlenky. Z rodin neúplných je 10 žáků a 5 z nich mělo suicidální myšlenky. Porovnáme- li čísla sebevražedných myšlenek dětí z úplné rodiny / počet dětí s úplnou rodinou = 13/57 a sebevražedné myšlenky dětí z neúplné rodiny / počtu dětí s neúplnou rodinou = 5/10, vidíme značné rozdíly, které značí, že počet sebevražedných myšlenek u dětí s neúplnou rodinou je vyšší.
36
Tabulka 11
Jedinci z : Z toho se sebevražednými myšlenkami:
c)
a)
b)
úplná rodina
neúplná rodina
57
10
3
13
5
2
neznámý stav rodiny
Σ 70 žáků 20 žáků
Obr. 6 Závislost sebevražedných myšlenek na stavu rodiny (Odpovědi • 70ti a • 20ti žáků) 60 50 40 30
Počet dětí z:
20
Sebevražedné m yšlenky
10 0 Úplná rodina
Neúplná rodina
Neznám ý stav rodiny
Věk jedince: Věkové členění je do tří skupin, první skupina je 12-13 letí, druhá 14 letí a třetí skupina jsou 15ti letí. K tomuto rozdělení jsem dospěla z ohledem na to, že výzkum byl učiněn na 2. stupni základní školy. Do první skupiny se pak zařadilo 21 žáků, do druhé 24 žáků a ve třetí pak bylo 25 respondentů.
Největší počet sebevražedných myšlenek se
vyskytuje v první věkové skupině, je to 14 žáků, ve druhé skupině jsou to pak 4 žáci a ve věku 15 let jsou to pouze 2 žáci. Tabulka 12
Sebevražedné myšlenky
12-13 let
14 let
15 let
14
4
2
Σ 20 žáků
37
Obr. 7 Sebevražedné myšlenky (Odpovědi 20ti žáků se sebevražednými myšlenkami) 14 12 10 8
12-13 le t
6
14 le t
4
15 le t
2 0 12-13 le t
14 le t
15 le t
Vlivy města nebo vesnice? Ve městech je podle mého názoru jistě větší možnost, jak k sebevražednému pokusu či myšlenkám sklouznout. Je zde jistě celá řada faktorů, které jedince ovlivňují. Jsou to například party, spolužáci. Ve městech je také větší možnost, jak se dostat k drogám, alkoholu atd., což jedinci může způsobit nepříjemnosti. Ze všech 70ti odpovídajících jich bylo 36 z města a z vesnice 34. Tzn., že se jedná o dva téměř shodné počty. Proto jsem se zabývala u žáků, kteří měli sebevražedné myšlenky jejich bydlištěm, zda bydlí přímo na vesnici nebo ve městě. Tabulka 13
Jedinec se sebevražednými myšlenkami pochází z:
Σ
a) města
b) vesnice
20
13 (36 žáků z města)
7 (34 žáků z vesnice)
žáků
Teorie se mi opravdu potvrdila, jelikož z 20 žáků, kteří o sebevraždě uvažovali jich 13 bydlí ve městě a 7 na vesnici. Lze pak předpokládat, že při větším výzkumném vzorku by byla čísla ještě větší.
38
Obr. 8 Jedinec se sebevražednými myšlenkami pochází z: ( Odpovědi 20ti žáků se sebevražednými myšlenkami) 14 12 10 8
Je dine c s e s e be vraže dným i m yš le nk am i pochází z:
6 4 2 0 ve s nice
m ě s ta
Otázka č. 8 To, jakým způsobem se jedinec rozhodne ukončit svůj život je značně individuální. V teoretické části se zabývám jednotlivými technikami. V mém dotazníku jsem dala na výběr ze dvou, dle mého názoru nejdostupnějších technik pro mládež tohoto věkumedikamenty a sebezničení. K mému údivu pak dost žáků využilo třetí možnost, kdy zakroužkovalo možnost c) jiný způsob
Tabulka 14
Tablety Počet žáků: 6
Sebezničení
Jiný způsob
7
7
Σ 20 žáků
Jaký druh suicidálního pokusu by užili jedinci? (Odpovědi 20ti žáků se sebevražednými myšlenkami) Obr. 8 7 6,8 6,6 6,4 6,2
Počet žáků
6 5,8 5,6 5,4 Tablety
Sebezničení
Jiný způsob
39
Otázka č .9 Tato otázka má zjistit, co si žáci 2. stupně základní školy myslí o důvodech sebevražd. Na výběr měli problémy v rodině, s partnerem a ve škole. V knihách jsem zjistila, že nejčastějšími důvody jsou problémy ve škole a se školou související. [Kohoutek, sebevražedné jednání, 2003.] Tím více mě udivilo, že ze všech mnou 70ti dotazovaných žáků, pouze 5 označilo školní problémy jako nejčastější důvod sebevražd, 3 žáci shledávali jako nejčastější problémy s partnerem, další 3 v rodině. 59 respondentů se shodlo na tom, že jde o více problému dohromady. V druhé tabulce pak můžeme vidět, že žáci se sebevražednými myšlenkami se přiklání k důvodu sebevražd, kdy se skombinuje více faktorů.
Tabulka 15
a) rodině Počet žáků , podle 3 nichž jsou důvodem sebevražd problémy v:
c) b) s partnerem ve škole
d) více problémů dohromady
3
59
5
Σ
70 žáků
Tabulka 16
Žáci se sebevražednými myšlenkami, podle nichž jsou příčiny sebevražd problémy ve:
a) rodině
b) c) s partnerem ve škole
d) více problémů dohromady
2
2
11
5
Σ
20 žáků
40
Obr. 9 K suicidálním myšlenkám mohou vést problémy ve: (Odpovědi 70ti jedinců) 60 50 40 30 20 10 0
s
ro di ně pa rt ne re m ví ve ce šk pr ol ob e lé m ů. ..
K sucidálním myšlenkám mohou vést problémy v:
Tabulka 17
a) známky
b) šikana
1
4
c) špatní
d) více
přátelé
kombinací
0
0
Jaký druh problémů ve škole?
Σ
5 žáků
Obr. 9 Jaký druh školních problémů může vést k sebevraždám? (Odpovědi 5ti žáků)
pr ob lé m ů
ví ce
šp at ní
př á
te lé
Jak ý druh š k olních problé m ů?
ši ka na
zn ám ky
4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0
41
Otázka č. 11, 12 Tato otázka zjišťuje, zda respondenti mají ve svém okolí někoho, kdo se o sebevraždu pokusil. 21 jich odpovědělo, že ano, 28 ne a 21 neví.
Tabulka 18
Σ
Je ve Vašem okolí někdo, kdo se o sebevraždu pokusil?
Ano
Ne
Nevím
21
28
21
70 žáků
Tabulka 19
Příčinou byly problémy ve:
Ve škole
V rodině
V práci
Jiné
7
7
1
6
Σ 21 žáků
Na tuto otázku odpovídalo 21 jedinců- ti, kteří v předchozí otázce odpověděli ano, že se někdo v jejich okolí o sebevraždu pokusil. Otázka č. 13 V následující sérii otázek se zabývám určitou prevencí sebevražednosti v rámci různých psychologických pomocí a Linek důvěry, psychologických poradců na školách a tím, jaký mají žáci postoj k těmto odborným činnostem, zda je někdy využili, jestli o této pomoci mají povědomí a zda je dle jejich názoru účinná.
Tabulka 20
Máte za to, že "Linka důvěry" je v tomto ohledu důležitou
Σ
pomocí? a) ano 36
b) ne 13
c) nevím 21
70 žáků
42
Otázky 14- 25 podrobně nerozebírám, jsou mezi nimi i identifikační otázky, z nichž některé popisuji v úvodní části výzkumu. Chtěla bych však poukázat na otázku, kde se ptám, zda je činnost odborné pomoci na škole důležitá. Ze 70 žáků odpovědělo 48 žáků, že její činnost důležitá není. Pouze 19 žáků bylo pro a 3 nevěděli. Zajímavá je i otázka, na koho by se žáci obrátili, pokud by jejich přítel měl nějaké problémy a chtěl si ublížit. V odpovědích se jejich názory téměř rovnoměrně rozdělily mezi tři možnosti- 22 žáků by to řeklo rodičům, 23 žáků někomu ve škole a 25 žáků by s tím nic nedělalo.
43
6. Závěr Téma sebevražd jsem si zvolila proto, že mě velmi zajímalo. Je sice depresivní, ale nemůžeme se mu vyhýbat. Týká se nás všech, našeho okolí, rodiny, našich přátel. Nikdo neví, co ho v životě potká za událost a zda bude mít tolik síly této události čelit, nebo jí podlehne. Jedinec může
trpět depresemi, od kterých je krůček právě k
sebevražednému pokusu. I tohle se mi před nedávnem potvrdilo, když spáchala sebevraždu sestřenice naší známé. A vysvětlení bylo, že spáchala sebevraždu „z ničeho nic“. Je třeba si uvědomit a vnést do povědomí široké veřejnosti, že sebevraždy se nikdy nestanou z „ničeho nic“. Vždy jim předchází kratší nebo delší období, kdy se s jedincem „něco“ děje. A je právě na vnímavosti jeho blízkých zjistit, jak mu pomoci a co mu vlastně je. Proč má např. pocity úzkosti. Sebevražedné myšlenky existují již od dob Antického Říma, existují dnes a budou existovat do té doby, co na Zemi bude lidský rod. Víme, že tam, kde jsou lidé pohromadě a vytvářejí společnost, se najde vždy nějaká odchylka - v chování toho či onoho, ať se jedná o krádeže, špatné chování...aj. Sebevraždy patří také k těmto odchylkám - řadíme je mezi sociální patologie, ovšem jejich následky jsou ve srovnání např. s krádeží nesrovnatelné, jelikož se jedná o lidské životy. Cílem mé bakalářské práce bylo stručně popsat vývoj sebevražd právě od již zmíněných dob Starověkého Říma a Řecka, až po současnost. Velmi zajímavou částí práce jsou také různé způsoby a druhy provedení sebevražd, které byly rozličné v závislosti na době, kdy byly používány. Od způsobů, kdy se v Říme používal bolehlav, až po dnešní dobu, kdy se užívají různé střelné zbraně. Chtěla bych upozornit na eutanazii = dobrovolné ukončení smrti např. nevyléčitelného jedince. Eutanazie je v některých státech povolena, v České republice však ještě ne. Osobně bych se k ní přikláněla a v každém případě z našeho zákoníku vypustila pasáž, kde se i o eutanazii píše jako o sebevraždě. Pokud někdo zažil situaci, kdy měl ve své blízkosti nevyléčitelně nemocnou osobu - jemu blízkou, myslím, že by se k legalizování eutanazie u nás také přiklonil. Další stranou mince je ovšem možnost jejího zneužití. Důležitou součástí mé práce byla výzkumná část, kdy jsem chtěla zjistit, jaký mají žáci 2. stupně ZŠ názory na sebevraždy. Jejich zájem o vyplňování dotazníků, byl opravdu velký. V podstatě jsem byla překvapená, protože jsem od žáků, kteří procházejí 44
pubertou nečekala takový zájem. Velmi překvapivých závěrem pro mě bylo to, že ze 70 žáků, mělo 20 jedinců sebevražedné myšlenky. Pocházím z malého města, takže jsem netušila, že číslo bude dle mého názoru dosti vysoké. A to i s ohledem na to, že škola pochází z Jihomoravského kraje - konkrétně okres Blansko, kde je sebevražednost celkově nejnižší z celého kraje. Myslím, že tento výsledek by měl apelovat i na vedení škol, které by mělo v rámci školní výuky pořádat např. různé semináře o této problematice. Myslím, že je dosti debat o drogové problematice, kouření....atd. Ale sebevraždy se podceňují, i když se mládeže také týkají. Celkově se o nich mluví málo a jsou stále společenským „tabu“. Je tedy třeba začít s osvětou právě od mládeže a dojít až k dospělým. Možná by to pomohlo i v tom ohledu, že by se pak rodiny nestyděly za to, že se nějaký jejich člen pokusil o sebevraždu a teď je na psychiatrii! Pak by se jistě sebevraždy ve statistikách často nezapisovaly jako autonehody - právě kvůli rodinám, které sebevraždu raději na veřejnosti prezentují jako nehodu a všelijakými způsoby tají. Svou prací jsem chtěla alespoň maličkým přispěním vysvětlit to, že sebevražda není žádnou nemocí a depresivní myšlenky mohou potkat každého z nás. Je však třeba je včas podchytit a pomoci jedinci, který má problémy.
45
7. Použitá literatura 1) CASTES, Bruno. La mort de l´autre: essai sur l´agressivite de l´enfant et de l´adolescent. Toulouse: Eduard Privat, 1974. 247 s. ISBN 2.7089. 2808.2. 2) ČERNÝ, Luděk. Sebevražednost dětí a mladistvých se zvláštním zaměřením na preventivní opatření. Praha: Avicenum, 1970. 132 s. 3) HAIM, André. Adolescent Suicide. New York: International Universities Press, 1974. 307 s. ISBN 0-8236-0090-4. 4) KOHOUTEK, Jiří. Sebevražedné chování. Praha: Portál, 2003. 127 s. ISBN 80-7178732-9. 5) KRANZOVÁ, Rachel, FRANKEL, Bernard. O sebevraždách. Praha: Lidové noviny, 1998. 144 s. ISBN 80-7106-234-0. 6) MONESTIER, Martin, Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. Paris: Le cherche midi éditeur, Praha, 2003. 414 s. ISBN 80-903001-8-9. 7) VIEWEGH, Josef. Problém sebevraždy z pohledu psychologa. Brno: Kolegium katolických lékařů, 1994. 15.s. 8) HÝBNEROVÁ, Jana. Diplomová práce: Sebevražedné jednání u dětí a mladistvých [online].Brno, 2006, [citováno 15. února 2008]. Dostupný z WWW < http://is.muni.cz/th/64879/ff_m/Jana_Hybnerova.pdf > 9) Demografie [online]. c2005, poslední revize 2005 [cit. 15. února 2008]. Dostupný z WWW < http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=30 > 10) Český statistický úřad [online]. c2005, poslední revize 2007 [cit. 3.března 2008]. Dostupný z WWW
11) Trestní zákon zákon č. 140/1961 Sb [online].c1961, poslední revize 2006 [cit.6.února 2008]. Dostupný z WWW< http://zakony.ic.cz/trestni-zakon/tz.html> 12) Český statistický úřad [online]. c2006, poslední revize 2006 [cit.3. března 2008]. Dostupný z WWW 13) Český statistický úřad [online]. c2007, poslední revize 2007 [cit.3. března 2008]. Dostupný z WWW 46
14) Demografie [online]. c2006, poslední revize 2006 [cit. 6. února 2008].Dostupný z WWW 15)WIKIPEDIE Otevřená encyklopedie [online]. 2008, poslední revize 2008 [cit. 14. března 2008]. Dostupný z WWW 16) Euthanazie- dobrá smrt [online]. C2007, poslední revize 2007 [cit. 10.dubna 2008] Dostupný z WWW 17) Český statistický úřad [online]. c2007, poslední revize 2007 [cit.3. března 2008]. Dostupný z WWW 18) Český statistický úřad [online]. c2007, poslední revize 2007 [cit.3. března 2008]. Dostupný z WWW 19) Český statistický úřad [online]. c2007, poslední revize 2007 [cit.3. března 2008]. Dostupný z WWW 20) Český statistický úřad [online]. c2007, poslední revize 2007 [cit.3. března 2008]. Dostupný z WWW 21) Demografie [online]. c2006, poslední revize 2006 [cit. 6. února 2008]. Dostupný z WWW
47
8. Citace 1) MONESTIER, Martin, Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. Paris: Le cherche midi éditeur, Praha, 2003. 414 s. ISBN 80-903001-8-9, s. 9 2) MONESTIER, Martin, Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. Paris: Le cherche midi éditeur, Praha, 2003. 414 s. ISBN 80-903001-8-9, s. 14 3) KRANZOVÁ, Rachel, FRANKEL, Bernard. O sebevraždách. Praha: Lidové noviny, 1998. 144 s. ISBN 80-7106-234-0, s. 33 4) MONESTIER, Martin, Dějiny sebevražd: dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. Paris: Le cherche midi éditeur, Praha, 2003. 414 s. ISBN 80-903001-8-9, s. 191
48
Přílohy: Příloha č. 1: Sebevražednost podle věku, průměr let 1997-2001, ČR (na 100.000 obyvatel) (graf)
Sebevražednost podle věku, průměr let 1997-2001, ČR (na 100.000 obyvatel)
[http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=340&PHPSESSID=f3c0 5ed07d6861ce57ba669833218285]
Příloha č. 2: Sebevraždy podle měsíců v letech 1996-2003 (graf)
[http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/sebevrazdy_podle_rocniho_obdobi]
49
Příloha č. 3: Sebevraždy v pětiletých obdobích podle pohlaví (graf) Sebevraždy v pětiletých obdobích podle pohlaví
16000 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0
ženy muži
5 00 -2 01 00 20 - 2 0 96 95 19 - 1 9 91 90 19 - 1 9 86 85 19 - 1 9 81 80 19 - 1 9 76 75 19 - 1 9 71 70 19 - 1 9 66 65 19 - 1 9 61 60 19 - 1 9 56 55 19 - 1 9 51 50 19 - 1 9 46
19
[http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/FB00476EFF/$File/401206k04.pdf ]
Příloha č. 4: Sebevraždy na 100 tisíc obyvatel podle pohlaví (graf)
Sebevraždy na 100.tis. obyvatel podle pohlaví 50 40 30
muži
20
ženy
10 0 19611965
19711975
19811985
19911995
20012005
[http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/FB00476EFF/$File/401206k04.pdf]
50
Příloha č. 5: Sebevraždy na 100 tisíc obyvatel ve věku 8 a více roků podle pohlaví (graf)
Sebevraždy na 100 tis. obyvatel ve věku 8 a více roků podle pohlaví 40 30 muži 20
ženy
10
muži/ženy
0 1991
1993
1995
1997
1999
2001
2003
2005
[http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/FB00476EFF/$File/401206k04.pdf]
Příloha č. 6: (text) Krizová centra Praha:
Centrum krizové intervence,
Dětské krizové centrum- Sdružení
Ústavní 91, 180 00 Praha 8
proti násilí na dětech, V Zápolí
SOS Centrum Diakonie,
12/1250, 141 00 Praha 4
Jungmannova 9, 110 00, Praha 1 Most- Krizové centrum pro mládež, Čakovická 51, 190 00
Krizové centrum, Ke Karlovu 11,
Praha 9
120 00 Praha 2
RIAPS, Chelčického 39, 130 00 Praha 3
Brno: Centrum pro rodinu a sociální péči, Petrov 4, Brno Kladno: Středisko pomoci ohroženým dětem, Brjanská 3079, 272 04 Kladno Liberec: Preventivní a krizové centrum pro mládež, Na Výšinách 9, 460 01 Liberec Olomouc: Centrum krizové intervence, Lafayetova 12, 772 00 Olomouc Ostrava: 51
Krizové centrum pro děti pro děti a rodinu, Veleslavínova 17, 701 00 Ostrava Valašské Meziříčí Krizové centrum pro děti a mládež, Králova 370, 757 01 Valašské Meziříčí Vlašim: Exodus- Sdružení občansko křesťanské pomoci, 258 01 Vlašim [KRANZOVÁ, Rachel, FRANKEL, Bernard. O sebevraždách, str. 129.]
Příloha č. 7: Hlava sedmá: Trestné činy proti životu a zdraví (text) HLAVA SEDMÁ TRESTNÉ ČINY PROTI ŽIVOTU A ZDRAVÍ § 230 Účast na sebevraždě (1) Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na osobě mladší než osmnáct let, na těhotné ženě nebo na osobě stižené duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinuté. [http://zakony.ic.cz/trestni-zakon/tz.html]
Příloha č. 8. : Dotazník na téma: Sebevraždy z pohledu žáků 2. stupně základní školy (text) Dotazník na téma: Sebevraždy z pohledu žáků 2. Stupně základní školy Tento dotazník bude sloužit pro potřebu „Bakalářské závěrečné práce“ na téma Sebevraždy z pohledu žáků 2. stupně ZŠ, vede PhDr. Ivan Holý MASARYKOVA UNIVERZITA, Pedagogická fakulta, Katedra občanské výchovy Zaškrtněte prosím jedinou možnost, která Vám nejvíce vyhovuje: 1) Když máte problémy, řešíte je nejčastěji s: a) rodiči b) přáteli c) s někým jiným
52
2) Nejčastěji řeším problémy, které se týkají: a) školy b) rodiny c) lásky d) kamarádů e) jiné
3) Větší podíl lidí, kteří o sebevraždě přemýšlí, je podle Vás ve: a) městě b) vesnici c) nezáleží na tom
4) Odsuzujete lidi, kteří se o sebevraždu pokusili? a) ano b) ne c) nevím
5) Má podle Vás smysl zachraňovat sebevrahovi život? a) ano b) ne c) nevím
6) Myslíte, že sebevražda je správným řešením problémů? a) ano b) ne c) nevím
7) Dostali jste se někdy do tak těžké životní situace, kdy jste o sebevraždě přemýšleli? a) ano b) ne c) nevím
53
Pokud jste odpověděli ano, pokračujte prosím následujícími otázkami. Pokud ne nebo nevím, pokračujte otázkou číslo 9.
8) O jakém způsobu vykonání sebevraždy jste přemýšleli? a) tablety b) sebezničení c) jiná možnost
9) Jsou podle Vás nejčastějším důvodem sebevražd problémy v: a) rodině b) s partnerem c) ve škole d) více problémů dohromady
Pokud jste odpověděli c), pokračujte prosím otázkou č. 10. Pokud jinak, pokračujte otázkou č.11. 10) Ve škole jsou pak nejčastějším důvodem dle Vás: a) známky b) šikana c) špatní přátelé d) více kombinací
11) Je ve Vašem okolí někdo, o kom víte, že se o sebevraždu pokusil? a) ano b) ne c) nevím
Pokud jste odpověděli a), pokračujte prosím otázkou č. 12. Pokud jinak, pokračujte otázkou č.13.
12) A příčinou byly problémy: a) ve škole b) v rodině c) v práci 54
d) jiné
13) Máte za to, že „Linka důvěry“ je v tomto ohledu důležitou pomocí? a) ano b) ne c) nevím
14) Využili jste ji někdy? a) ano b) ne c) nevím
15) Víte o odborné pomoci s různými problémy na Vaší škole?(psychologický poradce) a) ano b) ne c) nevím
16) Využil jste někdy jeho činnosti? a) ano b) ne c) nevím
17) Je podle Vás jeho činnost důležitá? a) ano b) ne c) nevím, nedokážu posoudit
18) Měli jste někdy na Vaší škole odbornou diskusi (přednášku) o této problematice? a) ano b) ne c) nevím o tom
55
19) Uvítali byste ji a zajímá Vás toto téma? a) ano b) ne c) nevím
20) Jaké věkové skupiny mají podle Vás největší sklon k sebevraždám? a) pubescent (13-18 let) b) adolescent (19- 25) c) dospělý jedinec (26- 45) d) jiná skupina
21) Pokud byste tušili, že Váš přítel má nějaké problémy a chce si ublížit, co byste udělali? a) řekli to doma rodičům b) řekli to někomu ve škole (psycholog, učitel) c) nic bych neudělal d) jiná možnost
22) Jsi: a) muž b) žena
23) Pocházíš z rodiny, která je: a) úplná (oba rodiče a jejich děti) b) neúplná(jeden s rodičů a dítě, popř.děti) c) nechci odpovědět
24) Bydlíš ve: a) městě ( Kunštát,Olešnice Lysice, Boskovice…atd.) b) na vesnici
25) Tvůj věk se pohybuje mezi: a) 12-13 b) 14 56
c) 15 Moc děkuji za Váš čas, který jste věnovali tomuto dotazníku. Pavla Doskočilová ☺
57
