MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2012

Petr Vybíral

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra didaktických technologií

Problematika vzdělávání seniorů a vybrané aspekty jejich práce s ICT Diplomová práce Brno 2012

Vedoucí diplomové práce:

Autor práce:

Ing. Martin Dosedla

Petr Vybíral

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM Vybíral, Petr. Problematika vzdělávání seniorů v oblasti práce s informačními a komunikačními technologiemi: Masarykova univerzita, fakulta pedagogická, katedra didaktických technologií, 2012. 86 l., 2 l. přílohy. Vedoucí diplomové práce Ing. Martin Dosedla. ANOTACE V této diplomové práci se věnuji problematice vzdělávání seniorů se zaměřením na oblast práce s informační a komunikační technikou. V úvodní části se zabývám rozdělením stáří a charakteristikou procesu stárnutí, zejména pak změnami, ke kterým dochází v důsledku stárnutí a jak tyto změny ovlivňují vzdělávací proces seniorů. Dále popisuji vývoj konceptu celoţivotního vzdělávání a pedagogické disciplíny, které se zabývají vzděláváním dospělých, a specifikuji formy vzdělávání seniorů v České republice. V závěru teoretické části zachycuji potřebu aktivizace a motivace ve vzdělávání seniorů, didaktické zásady, zvláštnosti a specifické problémy, které se vyskytují při vzdělávání seniorů. Ve výzkumné části popisuji motivaci seniorů v jejich začátcích práce s informačními a komunikačními technologiemi, charakterizuji jejich zájmy a specifikuji problémy, se kterými se senioři v této oblasti setkávají. ANNOTATION This diploma thesis is aimed at the issue of education of senior people in working with ICT. The initial part of the thesis deals with the age and the characteristics of the aging process, particularly with the changes that occur as a result of aging and how these changes influence the learning process of older people. This part also depicts the development of the concept of lifelong education and pedagogical disciplines that deal with the education of adults. The next part describes possible forms of education of senior people in the Czech Republic. The theoretical part also emphasises the need of activation and motivation in education of senior people, didactic principles, characteristics and specific problems that occur in education of senior people.

The research part depicts the motivation of older people at the beginning of working with ICT, describes their interests in this field and specifies the problems that they encounter in their studies.

Klíčová slova Senioři, motivace, univerzita třetího věku, stárnutí, celoţivotní vzdělávání, klíčové kompetence, didaktické zásady

Keywords Seniors, motivation, University of the Third Age, aging, lifelong leasing, core competencies, didactic principles

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat panu Ing. Martinu Dosedlovi za konzultace, za odbornou pomoc při psaní této práce a za moţnost participace při výuce v počítačových kurzech pořádaných na katedře technické a informační výchovy v rámci univerzity třetího věku Masarykovy univerzity v Brně.

Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou diplomovou práci vypracoval samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Brno 20. 4. 2012

Bc. Petr Vybíral

Obsah Úvod 1.

2.

3.

4.

5.

8

Charakteristika stáří a procesu stárnutí 1. 1.

Stáří a jeho členění

10

1. 2.

Charakteristika procesu stárnutí

12

1. 3.

Proměny osobnosti související s procesem stárnutí

13

1. 4.

Vědní obory zabývající se stářím a stárnutím

15

1. 5.

Sociodemografické změny a jejich důsledky

16

Edukace v seniorském věku 2. 1.

Vývoj konceptu celoţivotního vzdělávání

19

2. 2.

Pedagogické disciplíny zabývající se vzděláváním seniorů

21

2. 3.

Formy vzdělávání seniorů

23

2. 4.

Projekty jako forma celoţivotního vzdělávání

26

Teorie aktivizace, motivace a cílů v edukaci seniorů 3. 1.

Aktivizace seniorů

30

3. 2.

Cíle a motivace

33

3. 3.

Funkce a význam vzdělávání seniorů

34

Specifické metody práce při vzdělávání seniorů 4. 1.

Faktory ovlivňující edukační proces

36

4. 2.

Didaktické zásady uplatňované při vzdělávání seniorů

38

4. 3.

Psychodidaktika ve vzdělávání seniorů

39

4. 4.

Specifické problémy a překáţky při vzdělávání v seniorském věku

40

4. 5.

Problémy při vzdělávání seniorů v oblasti práce s ICT

41

Metodologie výzkumného šetření

43

6.

7.

Výsledky výzkumu 6. 1.

Jaké jsou hlavní motivační faktory seniorů pro práci s ICT?

47

6. 2.

O které oblasti ICT se senioři nejvíce zajímají?

58

6. 3.

S jakými problémy se senioři potýkají při práci s ICT?

67

Shrnutí výzkumu

75

Závěr

79

Pouţitá literatura a internetové zdroje

81

Přílohy

87

ÚVOD „Každý věk je určen k učení“ (Jan Ámos Komenský) Výchova a vzdělávání, je proces celoţivotní a je tedy zcela přirozený a ţádoucí. Udrţování fyzické kondice, je stejně nezbytné, jako udrţování kondice duševní a mentální. Ovšem aby senioři mohli tyto přínosy vzdělávání čerpat, je třeba zajistit její další rozvoj a dlouhodobé udrţení. Vzdělání je jedním z určujících faktorů subjektivně pociťované kvality ţivota. Do této kategorie patří i lidé v post-produktivním a v důchodovém věku. Mnozí senioři si tímto způsobem mohou doplnit svoje stávající vzdělání či vyplnit svůj volný čas. V seniorském věku je důleţitá potřeba být i nadále aktivní, mít pocit uţitečnosti a nebýt tak vyčleněn ze společenského dění. K uspokojení těchto potřeb pak významně přispívají vzdělávací aktivity, které u seniorů vedou k pocitu důstojnosti, ţivotního uspokojení a k moţnosti seberealizace. Jak je vidět ze vzrůstajícího počtu vzdělávacích aktivit pro seniory, lidé v tomto věku stále touţí po tom získávat nové informace a dále se vzdělávat. Proto je jim poskytnuta široká nabídka vzdělávacích aktivit, která uspokojuje jejich potřeby po rozvoji osobnosti. K tomu je však zapotřebí nejen institucionální systém celoţivotního vzdělávání a jeho dostupnost pro jednotlivce, ale i podpora státu a vhodná společenská atmosféra. (Čornaničová, Petřková, 2004). Senioři jsou v české společnosti nepřehlédnutelnou skupinou. V současné době, kdy se zvyšuje věková hranice ţivota, je zapotřebí věnovat otázkám výchovy a vzdělávání seniorů náleţitou pozornost. Jednou z aktuálních moţností, která se stále častěji dostává do podvědomí seniorů, jsou univerzity třetího věku, které jsou stále častěji vyhledávány touto skupinou jako nástroj vyuţití volného času. Teoretická část mé diplomové práce obsahuje specifikace pojmu stáří, dlouhověkosti a zaměřuje se také na úskalí spojená s procesem stárnutí. Popisem vědních oborů, které se zabývají stářím a procesem stárnutí, se zabývám v další části a dále se pak věnuji charakteristice procesu stárnutí z pohledu duševních, biologických i tělesných změn. V kapitole vzdělávání v seniorském věku se pak zabývám pedagogickými disciplínami, které řeší problematiku vzdělávání dospělých a seniorů a také formami vzdělávání seniorů. V závěrečné kapitole úvodní části se věnuji důleţitým faktorům ovlivňujícím proces edukace seniorů. Jedná se zejména o potřebu aktivizace a motivace, příčiny vzniku

8

specifických problémů a bariér ve vyučování seniorů a popisuji didaktické zásady při práci s touto cílovou skupinou. Empirická část mé diplomové práce obsahuje metodologii výzkumného šetření, které jsem zpracoval formou kvalitativního výzkumu a designem výzkumu je případové studie. Na podkladě stanovených výzkumných cílů jsem se snaţil hledat odpověď na otázky, jaké jsou motivační faktory seniorů při práci s informačními a komunikačními technologiemi, charakterizovat a popsat jejich potřeby v této oblasti a poznat a specifikovat problémy seniorů spadající do této kategorie. Ve své práci jsem pouţil polostrukturovaný hloubkový rozhovor. Formou interview a audio nahrávek jsem oslovil absolventy univerzity třetího věku Masarykovy univerzity v Brně, kteří zároveň absolvovali kurz výpočetní techniky na pedagogické fakultě na katedře technické a informační výchovy. Tyto nahrávky jsem následně přepsal a data jsem zpracoval pomocí otevřeného kódování, poznámkování a kategorizace dat.

9

1. CHARAKTERISTIKA STÁŘÍ A PROCESU STÁRNUTÍ 1.1. Stáří a jeho členění Stáří je obecným označením pozdních fází vývoje člověka, přirozeného průběhu ţivota. Bývá důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních procesů, modifikovaných především chorobami, způsobem ţivota, ţivotními podmínkami a změnami sociálními (osamostatnění dětí, penzionování, změny sociálních rolí). Všechny změny příčinné i následné se vzájemně prolínají, mnohé jsou protichůdné a jednotné vymezení a členění stáří se tak stává velmi obtíţným. Kalendářní stáří nebo také chronologické stáří určuje skutečný věk jedince. Je odvozeno od data narození. Za výhodu kalendářního stáří můţeme povaţovat jednoznačnost s jednoduchostí a snadné srovnání. Členění na základě kalendářního stáří nepřihlíţí k vývojovým rozdílům mezi muţi a ţenami, ale poskytuje nám odhad potřeb, rizik a nároků, vůči společnosti u osob určitého věku (Mühlpachr, 2005). Světová zdravotnická organizace označila v 60. letech minulého století jako hranici stáří věk 60 let. Toto rovněţ akceptovala OSN v roce 1980 (Mühlpachr, 2004, 2005, Haškovcová, 2006). Stále častěji se však uplatňuje následující členění (Mühlpachr, 2004): Věk 65 - 74: mladí senioři Období počínajícího stáří, které s sebou přináší mnoho změn, ale také problémů. Vyskytuje se problém adaptace na penzionování, volného času, aktivit a seberealizace. Věk 75 – 84: staří senioři Kmetství provází změna funkční zdatnosti, specifická medicínská problematika, ale také atypický průběh chorob. Věk 85 a více: velmi staří senioři Období, kdy na významu nabývá sledování soběstačnosti a zabezpečenosti. Biologické stáří nám určuje výstiţněji věk, neţ stáří kalendářní. V rámci biologického stárnutí dochází ke změnám fyzickým, duševním i estetickým. Tyto změny nejsou příliš příjemné, pro stáří jsou však typické. Biologické stáří neodpovídá vţdy stáří kalendářnímu, a to v pozitivním i negativním významu. Kaţdý člověk stárne jiţ od narození, avšak i kdyţ vedle sebe budou stát dva jedinci na den stejně staří, jejich biologické stáří můţe být odlišné. Tuto skutečnost ovlivňuje ţivotní styl, povolání, choroby a podmínky, ve kterých ţijeme. Proces stárnutí cítí kaţdý jinak, v některých obdobích ţivota člověk „stárne rychleji“. 10

Přestoţe proběhly pokusy o určení biologického stáří, tyto experimenty se nezdařily. Stanovení biologického stáří se proto stále nevyuţívá. Stále chybí objektivizace zjevné skutečnosti, která by odlišila skutečnost, ţe lidé stejného kalendářního věku se významně liší mírou involučních změn a funkční zdatnosti (Mühlpachr, 2004, Haškovcová, 2006). Sociální stáří označuje období, kdy dochází k sociálním změnám či splnění určitého kritéria-nejčastěji k dosaţení věku, ve kterém dochází k odchodu do starobního důchodu. V tomto období dochází ke změně rolí. Jedinec ukončí pracovní činnost, ztrácí svou profesní roli i svou funkční identitu (např. z role pracující ţeny, manţelky, případně babičky se stává paní v důchodovém věku). Podstatné pro toto období je, aby lidé měli jiţ dopředu rozmyšlené, jak budou trávit svůj volný čas. Mohou se začít věnovat zálibám, na které jim dříve nezbýval čas, odpočívat, učit se novým věcem, začít studovat U3V (univerzita třetího věku) apod. Důleţité je pro seniory, nepřipouštět si myšlenku, ţe jestliţe nepracujeme, jsme zcela nepotřební společnosti. Kaţdý člověk, ať uţ je v jakémkoliv věku je pro společnost potřebný a má nárok na odpočinek po odpracovaných letech. Starší člověk můţe mít o mnoho více ţivotních zkušeností, prošel si problémy, na základě kterých nám můţe předávat moudra a rady, jak se dají řešit sloţité situace. Mění se také ţivotní způsob i ekonomické zaměření, začínají se ochuzovat dřívější sociální vztahy, závislost na společnosti a druhých lidech se také zvětšuje (Mühlpachr, 2004, Dessaintová, 1999). Hovořit lze o sociální periodizaci ţivota v souvislosti se sociálním stářím, které člení lidský ţivot do 3, eventuálně 4 velkých období. Toto zjednodušené pojetí má i svá úskalí. (Mühlpachr, 2004): První věk: Věk, který je označován jako před-produktivní. Patří sem období dětství a mládí, které charakterizuje růst, vývoj, vzdělání a profesní příprava. Neméně také získávání zkušeností a dovedností. Druhý věk: Produktivní období kdy jsme dosáhli dospělosti, součástí tohoto času je zakládání rodiny, sociální a především pracovní produktivita. Třetí věk: Období post-produktivní, které představuje stáří nejen jako období poklesu zdatnosti a odpočinku, ale také jako fázi bez produktivní přínosnosti. Východisko, které je nebezpečné pro podceňování, diskriminaci, minimalizaci potřeb a pauperizaci.

11

Čtvrtý věk: Tento věk je někdy pouţíván k označení fáze závislosti. Označení závislost je nevhodné, navozuje dojem, jako by nesoběstačnost byla stejně zákonitá jako obecně přijímaná stádia předchozí. Odporuje to konceptu úspěšného stárnutí a představě o zdravém stáří, které zůstává aţ do nejpokročilejšího věku samostatné. Na věk, jak jiţ bylo uvedeno, působí mnoho faktorů, mezi které můţeme zařadit včetně medicínského pokroku a vyšší ţivotní úrovně také genetickou výbavu, způsob ţivota, do kterého patří stav ţivotního prostředí, hygienické, ale i stravovací návyky. Se všemi těmito faktory potom souvisí termín dlouhověkost. Označuje pokročilý věk, obvykle v období 8590 let a více. Takto vysokého věku se doţívá jen malá část populace. Vzhledem ke zvyšování ţivotní úrovně a pokroku v oblasti zdravotnictví se tento zlomek populace nepatrně zvyšuje. Vysokého věku se doţívají více ţeny neţ muţi, průměrná délka ţivota ţen je v ČR vyšší neţ u muţů. Ţeny se doţívají v průměru 78,1 let a muţi 71,5 let. Proč tomu tak je, ţádná studie nemůţe zcela potvrdit. Haškovcová (2006) uvádí, ţe podle názorů odborníků, se bude v budoucnosti lidský věk stále prodluţovat. „Maximální“ hranice se bude pohybovat kolem 120-125 let. V dnešní době jsou zmínky o několika desítkách lidí, u kterých byl doloţen věk 113-115 let (Mühlpachr, 2004, Haškovcová, 2006). Problémem, kterým je třeba se zabývat a který se v největší míře projevuje zejména v pohledu k seniorské populaci, se stává ageismus. Je povaţován za současný negativní kulturní stereotyp stáří, který vyplývá pravděpodobně z dnešního obecného kultu mládí. Přestoţe se tedy ageismus týká všech věkových skupin, toto riziko se vyskytuje často právě u lidí seniorského věku. Obsahuje předsudky ke starším lidem. Nejčastější předsudek je, ţe jsou obecně „ošklivý, neužiteční a zbyteční, tělesně i duševní nemocní, zrající k celkovému úpadku a demenci“ (Langmeier, Krejčířová, 2006). 1.2. Charakteristika procesu stárnutí Všichni stárneme hned od svého narození. Mění se postupně naše funkce v oblasti biologické, duševní a tělesné. Jak jiţ bylo řečeno, u kaţdého jedince probíhá proces stárnutí individuálně a variabilně. Člověk tedy stárne svým tempem podmíněným genetickou výbavou, vlivem prostředí, ţivotními podmínkami, rozlišným zdravotním stavem i ţivotním stylem. Pod pojmem stárnutí se zpravidla rozumí „souhrn změn, ve struktuře a funkcích organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost a pokles schopností a výkonnosti 12

jedince a jeţ kulminují v terminálním stádiu a ve smrti“ (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 201). Pavel Mühlpachr definuje stárnutí jako „celoţivotní proces, jehoţ involuční projevy se stávají zřetelnějšími zhruba od přelomu 4. a 5. decennia, a to v závislosti na náročnosti prostředí“ (Mühlpachr, 2004, s. 16). Haškovcová popisuje stárnutí jako „proces, který je vţdy diskontinuitní,“ coţ znamená, ţe v některých obdobích svého ţivota člověk stárne rychleji, v jiných pomaleji (Haškovcová, 2010, s. 20). Stárnutí je tedy individuální záleţitostí. Nejběţnějším měřítkem stárnutí je kalendářní věk, který je pouze nahodilou a nepříliš přesnou mírou. Dále sociální věk, kdy společnost očekává určité chování přisuzované určitému věku a v neposlední řadě biologický a psychologický věk (Stuart – Hamilton, 1999, s. 19-21). 1.3. Proměny osobnosti související s procesem stárnutí Kognitivní změny ve stáří Po 60. roce ţivota se zhoršuje smyslové vnímání téměř u všech osob. Asi u 90 % osob se výrazně zhoršena zraková percepce a asi u 30 % osob se jedná o zhoršení sluchu. Při některých pracovních činnostech je to omezující a tím jejich výkon klesá. Dochází k omezení i zálib, jako je např. četba, či poslech hudby. Mimo jiné stěţují komunikaci s druhými lidmi, to můţe být provázeno nejistotou, úzkostí či hněvivostí. Objevuje se i vyšší riziko úrazů pokud člověk s poruchou smyslového vnímání nepřizpůsobí činnosti svým aktuálním moţnostem. Proto pro osobní přizpůsobení i ve společenském zařazení stárnoucího člověka jsou důleţitými pomůckami brýle, naslouchadla apod. Pro stáří je typické zhoršování paměti, především nové události jsou těţko zapamatovatelné. Naopak záţitky např. z dětství jsou v paměti dobře uschovány, ač někdy mohou být obsahově i emočně zkresleny. Staří lidé často lpí na tom, čím byli a co měli, ať uţ se jedná o majetek, společenské postavení nebo zvyklosti. Inteligence měřená běţnými inteligenčními testy často ve vyšším věku klesá, protoţe se ve skutečnosti různé kognitivní schopnosti s věkem mění rozdílně, není podobné hodnocení inteligence starších lidí vhodné. Na zhruba stejné úrovni jsou zachovány téměř po celý ţivot například pohybová dovednost, také často aţ do vysokého věku to bývá sociální inteligence a schopnost morálního usuzování. Vše je odlišné u různých jedinců, ve vysokém věku nesporně dochází také k závěrečnému úpadku sil a schopností. (Langmeier, Krejčířová, 2006). 13

Pro lidskou tvořivost neexistuje ţádná určitá hranice. Nejde ani tak o věk, člověk zůstává tvořivý po celý jeho ţivot, důleţitější je motivace k tvořivosti a také vytrvalost. Spoustu umělců tvořilo celý svůj ţivot i ve věku, který přesahoval 80 let. (Langmeier, Krejčířová, 2006) Emoční změny ve stáří Sniţuje se intenzita emocí, starý člověk se nenadchne lehce pro něco nového. Současně dokáţe klidněji a racionálněji hodnotit určité situace. Stává se emočně stabilnější osobou, vůči vnějšímu světu však projevuje velkou lhostejnost. Znamenat to můţe větší trpělivost a klid, ale také nezájem, který můţe přejít aţ v apatii. Počátek stáří je pro mnohé příleţitostí k přehodnocení svého dosavadního ţivota, projevuje se potřeba seberealizace a potřeba být uţitečný pro druhé. V popředí se později projevuje potřeba emočního zakotvení a pozitivního přijetí u blízkých osob. V pozdějším stáří jsou nezaujati okolím, ale soustředí se pouze na sebe a své problémy, vlastní přecitlivělost můţe přejít aţ v převládající hypochondrii (Langmeier, Krejčířová, 2006). Osobnost starého člověka Empirické studie ukazují, ţe se lidé s přibývajícím věkem uzavírají stále více do sebe, extroverze zřejmě klesá výrazněji u muţů, kteří v mladším věku byli otevřenější a zaměřeni navenek neţ ţeny. Rozdíly mezi ţenami a muţi mají tendenci se s věkem spíše vyrovnávat. Struktura osobnosti se s přibývajícím věkem u většiny lidí příliš nemění. Člověk se musí přizpůsobit řadě změn ve vlastním organismu, kde můţeme zařadit např. vyšší nemocnost, ale také změnám které působí z vnějšku, kam patří změna sociálního postavení, ţivotního stylu, ale také úmrtí blízkých lidí apod. Tyto změny člověk ve stáří přijímá pomaleji, stres a nemoci tuto adaptaci pouze zhoršují (Langmeier, Krejčířová, 2006). Citové vztahy ve stáří Význam rodiny s věkem stoupá, síla vztahů k blízkým lidem se významně nemění. Ve stáří je člověk ohroţen více sociální izolací či emoční deprivací. S narůstajícím věkem a příchodem zdravotních obtíţí se starý člověk stává postupně více či méně závislý na pomoci vlastních dětí, či blízkého okolí, které v této době samy často začínají stárnout. Manţelské vztahy v tomto období nabývají na síle, proto starý člověk obtíţně zvládá závaţnou ţivotní situaci, pokud ztratí partnera a s touto situací se těţko vyrovnává (Langmeier, Krejčířová, 2006). „Kromě potřeb citových přetrvávají u řady lidí dlouho do stáří i potřeby sexuální. I 14

kdyţ ve stáří sexuální apetence obecně klesá, nemizí úplně a mnozí lidé ţijí aktivním sexuálním ţivotem ještě ve vysokém stáří.“ (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 210) Sociální zařazení starého člověka Pokud jsou příznivé podmínky, člověk můţe i nadále zůstat členem své skupiny, ovšem musí se smířit se situací, ţe jeho úkoly se mění. Přispívají často draze zaplacenými ţivotními zkušenostmi, ale také schopností hodnocení společenských událostí z širší perspektivy, neţ jaká je dopřána mladším. Mnozí lidé zůstávají plně aktivní na svém pracovišti aţ do vysokého věku, někteří dostávají jiné úkoly, které jsou neméně potřebné. Jestliţe člověk lpí na činnostech, na které mu jiţ nezbývají síly, dochází k pracovnímu selhání. Vztahy staršího člověka se mění, ale nezanikají zcela. Osoby doţívající se vyššího věku přes 80 a více let jsou mnohdy soběstačné. K tomu, jak „úspěšně stárnout“, být aktivní a produktivní napovídají obecné zásady duševní hygieny. Důleţité je zachovat si své zájmy, odpočívat, uspořádat si svou ţivotní náplň, která zahrnuje duševní i fyzickou činnost, nebránit se novým poznatkům, udrţovat a navazovat nové společenské vztahy, těšit se ze ţivota a z maličkostí, které dovedou potěšit. (Langmeier, Krejčířová, 2006) 1.4. Vědní obory zabývající se stářím a stárnutím Stárnutím a stářím se z dílčích aspektů zabývá i řada dalších oborů a vědních disciplín. K účinnějšímu přenášení jejich poznatků do ţivota je však potřeba více znalostí, jejich zobecňování, formulování obecných zákonitostí ţivota. Takový integrovaný komplexní pohled ztěţuje výrazně interdisciplinární, multidimenzionální charakter zkoumané a zpracovávané problematiky. Existenci obecné vědy o stáří brání metodologická roztříštěnost i šíře záběru, která vylučuje jeho zvládnutí jedním člověkem do ţádoucí hloubky. I do budoucna půjde o týmovou spolupráci různě zaměřených odborníků (Horehleď, 2006). Úkolem obecné vědy o stáří je především vytvářet předpoklady pro týmovou komunikaci, sjednocovat terminologii, definovat pojmy, identifikovat klíčové problémy a zpřístupňovat poznatky a pohledy kaţdého dílčího oboru všem ostatním. Gerontologie je multidisciplinámí souhrn poznatků o stárnutí a stáří. Tento pojem je odvozen od řeckého gerón = stařec. Termín poprvé pravděpodobně pouţil I. I. Mečnikov (1845 - 1916, nositel Nobelovy ceny, spolupracovník L. Pasteura v Paříţi) v roce 1903. Mohutným impulsem pro rozvoj gerontologie jako typicky komplexní, multidisciplinární a 15

multidimenzionální oblasti je, kromě demografického vývoje, tzv. nové paradigma věd. Gerontologie se člení do tří hlavních proudů (Horehleď, 2006): gerontologie experimentální (biologická) - zabývá se otázkami proč, a jak ţivé organizmy stárnou. gerontologie sociální - zabývá se vzájemným vztahem starého člověka a společnosti, tím, co staří lidé od společnosti potřebují, i tím, jak stárnutí populace ovlivňuje společnost a její rozvoj. Jde o širokou problematiku zahrnující demografii, sociologii, psychologii, ekonomii, politologii, právní vědy, urbanistiku, architekturu, pedagogiku (resp. andragogiku) i další oblasti, gerontologie klinická se zabývá zvláštnostmi zdravotního stavu a chorob ve stáří, specifickými aspekty jejich výskytu, klinického obrazu, průběhu, vyšetřování, léčení i sociálních souvislostí. Geriatrie je v širším slova smyslu klinická gerontologie, která se zabývá chorobami ve stáří. Tento pojem byl poprvé pouţit pravděpodobně roku 1909 I. L. Nascherem (1863 1944, americký lékař vídeňského původu). V uţším slova smyslu jde o samostatný specializační lékařský obor vycházející z vnitřního lékařství a zabývající se kromě všeobecně interní

problematiky

i

problémy

rehabilitačními,

neurologickými,

psychiatrickými,

ošetřovatelskými a propojením s primární péčí (praktický lékař, domácí ošetřovatelská péče) i sociálními sluţbami. Jádrem oboru není dlouhodobé ošetřovatelství, nýbrţ zachování a obnova soběstačnosti a rozvoj specifického geriatrického reţimu (Horehleď, 2006).

1.5. Sociodemografické změny a jejich důsledky Velmi důleţitým a nezanedbatelným faktorem jsou socio-demografické změny, které se týkají postupného, ale neustálého stárnutí populace. Z projekce obyvatelstva České republiky vyplývá, ţe naše populace bude stárnout jak absolutně (v závislosti na poklesu intenzity úmrtnosti starších osob), tak i relativně (zvyšování podílu starších lidí v populaci, díky stagnaci, popř. sníţení porodnosti). Podle Kubalčíkové (2006) ţilo v roce 2002 v České republice necelé 2 miliony osob ve věku nad 60 let a do roku 2050 se počet osob ve věku nad 60 let v naší populaci téměř zdvojnásobí. Výrazné strukturální změny čekají i další věkové skupiny. Je očekáván více neţ dvojnásobný nárůst počtu obyvatel ve věku 75 a více let a osob ve věku 85 let a starších by mělo být dokonce téměř pětkrát více neţ v současné době (Tabulka 1.). Díky odlišné střední délce ţivota budou mezi nejstaršími převaţovat ţeny. 16

Odborníci se přitom shodují, ţe stárnutí naší populace bude díky specifickým rysům dosavadní reprodukce více intenzívní neţ v ostatních hospodářsky rozvinutých zemích a ČR se tak z hlediska úrovně stárnutí zařadí na jedno z předních míst v Evropě. Tabulka 1. Projekce počtu a podílu seniorů v ČR podle různých věkových hranic Věková skupina (absolutně i v % jako podíl z celkové populace) rok

60+ abs.

2002 1 932 198

65+ %

abs.

18,9 1 417

70+

Celkem

85+ abs.

%

obyvatel

13,9 1 004 254 9,8

98 179

1,0

10 203 269

15,5 1 048 567 10,2

144 515

1,4

10 283 042

20,3 1 420 418 13,8

187 301

1,8

10 283 929

22,8 1 698 801 16,8

275 613

2,7

10 102 433

26,9 1 847 481 18,9

441 684

4,5

9 795 118

31,3 2 276 561 24,1

497 127

5,3

9 438 334

%

abs.

%

962 2010 2 337 013

22,7 1 596 812

2020 2 719 639

26,4 2 088 333

2030 2 973 672

29,4 2 308 073

2040 3 481 408

35,5 2 633 554

2050 3 650 619

38,7 2 956 079

Stárnutí a stáří není pouze záleţitostí individuální, ale má zároveň společenské dopady. Mezi nejzávaţnější důsledky můţeme zahrnout ekonomické, sociálně-zdravotní a psychosociální. Ekonomické důsledky vyplývají ze zvyšujícího se počtu staršího obyvatelstva, které se stává neproduktivní ve smyslu ekonomickém. Pracující tak musí postarat o materiální zajištění prostředků, konkrétně výdajů na důchody. „V roce 2000 pracovalo na 1. důchodce 1,8 lidí, v roce 2015 to bude jen 1,5 lidí a v roce 2030 pouhých 1,2 osob“ (Haškovcová, 2006). Také nás zasáhla ekonomická krize, díky které spoustu lidí přišlo o práci. Řada padesátníku nové zaměstnání nalézá jen velmi těţce. Často tuto sloţitou situaci řeší ochodem do předčasného důchodu, to není ovšem tak jednoduché, poněvadţ věk pro odchod do důchodu stále roste.

17

Sociálně zdravotní důsledky jsou zde zastoupeny vyšší nemocností a zvýšenou potřebou různých forem zdravotní a sociální péče. V oblasti zdravotní a sociální se náklady za posledních 15 let zvýšily téměř třikrát. Dnešní situace v ČR, která se týká struktury obyvatelstva, se zásadně neliší od situace v ostatních vyspělých zemích. V poválečných letech v Evropě i v Americe byl typický relativně nízký podíl seniorů. Existovala hlavně vysoká úmrtnost především v důsledku světových válek i celkové struktury zaměstnanosti. Taková situace se netýkala jen seniorů, ale i samotných dětí coţ zavinila klesající natalita. Například ČR a další jiné země se snaţila řešit porodnost populačními explozemi, tzv. baby boomy, ale nakonec se tento trend nepodařilo vykompenzovat. Pro toto období bylo i znakem neobvykle vysoký počet ekonomicky aktivních osob v dospělém věku. Tato situace se v posledních letech v ČR rázem obrátila v pravý opak: z toho vyplývá takový výsledek, ţe se zvyšuje počet seniorů (nízký počet dětí se vůbec nemění) a ještě k tomu kontinuálně ubývá jedinců ve středním věku. Kdyţ se dnešní trendy ve společnosti zachovají, tak naroste mezi lety 1975-2025 podíl seniorů ve světové populaci celkem o 225%. V roce 2050 by v Evropě měli senioři tvořit aţ 53% populace – tj. nejvýraznější stárnutí v Evropě. Dnes dochází nejen k prodluţování průměrného věku obyvatel, ale rodí se stále méně dětí u většinové populace. Tyto všechny aspekty a poznatky předpovídají stárnutí společnosti, které tedy bude představovat výše zmiňované závaţné sociální a ekonomické problémy. Negativně se to určitě projeví v nabídce na pracovním trhu, v systému zdravotní péče a hlavně v efektivnosti důchodového systému (Šerák, 2009).

18

2. EDUKACE V SENIORSKÉM VĚKU 2.1. Vývoj konceptu celoţivotního vzdělávání Období stáří tvoří z časového hlediska významnou část lidského ţivota a i přesto, ţe je nazýváno věkem post-produktivním, nelze to jej takto chápat doslovně. I ve zralém období pokračuje osobnostní vývoj, člověk je ovlivňován svým okolím a společností. Dnešní, velmi uspěchaná a mnohdy hektická doba, která je charakterizována překotným vědeckotechnickým pokrokem vyţaduje, aby se i senioři orientovali v nových pojmech, nových technologiích i informačních technikách. Tato orientace je nezbytně důleţitá pro jejich začlenění do společnosti, pro dobrou mezigenerační komunikaci a vzájemné vztahy. Vzdělávání coby duševní aktivita je psychology povaţována za mimořádně prospěšnou, neboť „vhodným způsobem zaplňuje volný čas, vyvolává pocit uspokojení s výsledkem činnosti nebo ze sociálního kontaktu a vytrhuje seniora z pocitu izolace“ (Farková, 2009 s. 127). Vzdělávání je tedy v tomto kontextu vnímáno jako proces celoţivotní. Cílem je vytvořit takové podmínky, aby lidé cítili potřebu vzdělávat se a zdokonalovat a také mohli a chtěli tuto svoji potřebu uspokojit v průběhu ţivota, tedy i post-produktivním věku. Mnozí senioři vyplňují volný čas po odchodu do důchodu právě studiem, přičemţ mnohdy studují i něco docela jiného, neţ čím se celý ţivot zabývali ve své profesi. „Studují z čistého zájmu, pro radost z poznání i z potřeby dokázat si, ţe na studium ještě stačí“ (Říčan, 1990, s. 386). Oblastí celoţivotního vzdělávání se zabývá celá řady dokumentů vydaných světovými organizacemi UNESCO, OECD, OSN apod. V Evropě se první koncept celoţivotního učení zrodil jiţ v sedmdesátých letech minulého století. V roce 1972 vydala komise UNESCO dokument Learning to be, který přinesl mnoho doporučení týkající se vzdělávání dospělých. „Kaţdému jedinci musí být umoţněno pokračovat ve vzdělávání během celého ţivota. Myšlenka celoţivotního vzdělávání je základním kamenem společnosti, která se učí.“ (Dokumenty o dalším vzdělávání a celoţivotním učení, 2006). Velmi významným, z pohledu celoţivotního vzdělávání, byl však rok 1996, kdy komise UNESCO vydala dokument Learning: The treasure within. V českém překladu se název ustálil z původního „Učení: Dosaţitelný poklad“ na „Učení je skryté bohatství“. Od roku 1993-1996 na něm pracovala komise odborníků z patnácti zemí světa pod vedením J. Delorse.

19

Jejich cílem bylo prozkoumat důsledky, které pro vzdělávání vyplývají z hlavních vývojových trendů současné společnosti a vypracovat návrhy, které by v celosvětovém měřítku umoţnily přizpůsobit vzdělávací systémy základním poţadavkům globální společnosti 21. století. (Učení je skryté bohatství, 1997). K pozoruhodným závěrům této Mezinárodní komise pro vzdělávání patří formulace čtyř pilířů celoţivotního učení, které mají přímý vliv na rozvoj osobnosti. Podle komise Jacquea Delorse (Učení je skryté bohatství, 1997) jsou vymezeny jako: „Učit se poznávat“ ve smyslu vyuţívání vzdělávacích příleţitostí po celý ţivot „Učit se jednat“ jako učení, kde získá jedinec kompetence tvořivě vstupovat do okolního prostředí „Učit se spoluţít“ jako formu kooperace a empatie s ostatními jedinci ve svém okolí „Učit se být“ kdy vyzdviţením významu komplexního rozvoje osobnosti vzniká jedinec nezávislý a odpovědný za své jednání Moderní koncepce celoţivotního vzdělávání a vzniku vzdělanostní společnosti je záleţitostí poměrně novou. Velmi diskutovaným tématem je v současné odborné literatuře pojem „učící se společnost“. Je to soubor koncepčních a strategických dokumentů k celoţivotnímu učení. Dokument Evropské komise k otázkám celoţivotního učení z roku 1995, byl prvním dokumentem, ve kterém byl pojem učící se společnost, podrobněji rozpracován. Tento dokument se nazývá Bílá kniha o vzdělání: Vyučování a učení ve směřování k učící se společnosti. Podle tohoto dokumentu můţeme učící se společnost charakterizovat jako společnost kde: důsledně platí právo kaţdého na vzdělání a přístup ke vzdělání je otevřen a zajištěn bez jakékoli diskriminace občané jsou k účasti na vzdělávání motivováni a povzbuzováni účast na vzdělávání je podporována všemi institucemi pokrok jedince ve vzdělávání je certifikován a současně uznáván jako základní hodnota (White Paper on Educationand Training: Teaching and leasing towards the Learning Society, 1995 s. 6) Rozvoj vzdělávání seniorů, které je součástí programu celoţivotního učení, byl deklarován Lisabonskou strategií v oblasti budování znalostní a konkurenceschopné společnosti. Česká republika přistoupila k naplňování tohoto doporučení v roce 2006.

20

Vzdělávání seniorů v moderním pojetí plní podle definice terminologického a výkladového slovníku Andragogiky (Palán, 1996), následující funkce: 

všeobecně vzdělávací (získávání poznatků, informací, dovedností),



kulturně-umělecké (kultivace osobnosti prostřednictvím umění a kultury),



poradenské (sociálně psychologické - zaměřené na uchování přiměřené kvality ţivota v oblasti sociálních vztahů a psychického rozvoje),



zdravotní (zaměřené na aktivity směřující k udrţení relativního zdraví a předcházení a oddalování omezení, která vyplývají ze stárnutí),



právní a jiné poradenství.

2.2. Pedagogické disciplíny zabývající se vzděláváním seniorů Pojem andragogika pouţil jako první německý učitel Alexander Knapp roku 1833. V České republice je zaveden v roce 1989. Andragogika je vědní obor v systému věd o výchově a vyučování, zaměřuje se na veškeré aspekty vzdělávání a učení se dospělých. Jedná se o studijní obor v programu pedagogických věd, slouţící přípravě budoucích odborníků v oblasti vzdělávání dospělých (Beneš, 2008). Základní andragogické pojmy mají různé moţnosti pouţití a jsou různého původu. Jsou příbuzné s jinými vědními obory, jako jsou kromě andragogické vědy také pedagogika, psychologie a také sociologie. Mezi tyto základní pojmy patří výchova. Výchovou rozumíme cílevědomé, plánovité a záměrné ovlivňování vychovávaného jedince. Cíle jsou stanovené předem, výchova je odkázána na vychovatele. Je to činnost s nejistým výsledkem. Po dosaţení cíle se vychovávaný stává autonomní osobností. Proto je tento pojem sporný, zda patří jen do pedagogiky, či i do andragogiky. Vzdělávání je cílevědomý a plánovaný proces, který probíhá celoţivotně. Prostřednictvím vzdělávání jsou realizovány pedagogické cíle a ideály, získáváme při něm znalosti, dovednosti a rozvíjíme své schopnosti. Proces je vedený většinou profesionály. Socializací se člověk osvojuje společenské role, ţivot, pravidla, stereotypy a normy chování. Také socializace je proces celoţivotní. Kvalifikace upravuje vztah člověka a práce, vztah mezi individuálními předpoklady pracovní síly a pracovními podmínkami. Poté odpovídá nebo naopak neodpovídá konkrétním nárokům pracovního místa 21

Pojem kompetence je širší oproti kvalifikaci, obsahuje znalosti, schopnosti, pochopení a dovednosti. Měl by zaručovat jednání v reálných situacích, a umět vše naučené pouţít. Zahrnuje i vnitřní připravenost, motivační stránku osobnosti, vztah k práci a ke kolektivu. Jejich získání vyţaduje výcvik a opakování v různorodých situacích. Termín sebekompetence vyjadřuje schopnost všímat si vlastního jednání, učit se, rozvíjet se, náročnost vůči sobě samotnému, sebevědomí apod. (Beneš, 2008). Pedagogika a andragogika učení vnímá jako schopnost člověka produktivně vytvářet, měnit představy, zvyky, chování, ale také schopnosti a dovednosti. „Andragogika ve své ideologii vţdy vyzdvihovala orientaci na potřeby, moţnosti a zvláštnosti účastníka. Přitom často zaměňovala potřeby účastníka s normativními představami o tom, jaký by měl dospělý ve výsledku svého učení být“ (Beneš, 2008, s. 81). Gerontopedagogika jako věda o výchově a vzdělávání seniorů je disciplína, která se neustále obsahově i terminologicky vyvíjí. Čeští odborníci ji nazývají gerontopedagogikou (Livečka, 1979), slovenští odborníci se spíše přiklánějí k termímu geragogika (Švec, Čornaničová). Česká andragogická škola pouţívá termín gerontagogika (Petřková, Čornaničová, 2004, s. 18). V současné době se jeví jako nutnost z pohledu celoţivotního vzdělávání a zároveň jako nutnost dnešní moderní doby. V 60. letech minulého století došlo k přehodnocení úlohy stárnoucí a staré generace. Díky negativním důsledkům, které přinesl starší generaci vliv vědeckotechnického rozvoje v západních zemích, vzniká nová cílová vzdělávací skupina seniorů. Jejich potřeby byly předtím spíše ignorovány. Geragogika je tedy pedagogická disciplína zabývající se výchovou a vzděláváním seniorů. Nazýváme-li tedy pedagogiku obecnou vědou o výchově a vzdělávání, potom se tedy pedagogika zabývá dětmi a mládeţí, andragogika dospělými a geragogika seniory. Pro všechny tři pedagogické disciplíny lze pouţít společný pojem antropagogika. Takto strukturované pojetí geragogiky je z tohoto pohledu překonané. Petr Horehleď (2006) říká, ţe „ lze v určitých momentech uvaţovat o výchovném působení na staré lidi, o sebevýchově a sebevzdělávání, o celoţivotním vzdělávání, o učícím se jedinci, o vzdělávaném jedinci v průběhu celého ţivota, tedy v dimenzích andragogiky, jejíţ součástí je právě geragogika. Nelze však výchovně vzdělávací aktivity (různého druhu) vyčleňovat z kontextu širšího pojetí.“ Geragogika je potom podle něj v širším slova smyslu chápána jako „ teoreticko-empirická disciplína zabezpečující péči, pomoc a podporu seniorům při uspokojování jejich potřeb a lze ji chápat jako multioborovou disciplínu, ve které se prolínají poznatky především ze sociální práce, lékařství, psychologie, sociologie, andragogiky, práva.“ 22

2.3. Formy vzdělávání seniorů Vzdělávání seniorů je směřováno ve smyslu „ pomoci udrţet jim krok s měnící se společností a přidávat jim ţivot k létům“ (Slípka, 2004). Ne kaţdý senior se však dá označit za studijní typ. Do vzdělávání v post-produktivním věku proto nezahrnujeme pouze učení ve vzdělávacích institucích, ale také aktivity a zájmové činnosti. Patří sem například rozvinutí jiţ předchozího zájmu a činnosti, kterou se zabýval ještě v produktivním věku. Naším prvořadým úkolem tedy musí být navrhnout pro seniora program podle jeho vlastního potenciálu nebo zájmu. Kluby důchodců jsou organizace vyznačující se neformálností vztahů, rozvíjením osobních zájmů seniorů a uspokojováním potřeby vzájemného kontaktu. Nachází se téměř v kaţdé obci. V rámci jejich činnosti nejčastěji zaznamenáváme společné návštěvy kulturních akcí, kulturně – tvořivé aktivity např. nacvičování scének a lidových zvyků, vzdělávací aktivity, besedy s lékařem, výstavy ručních prací, poznávací zájezdy a exkurze, sportovně – rekreační aktivity, společné vycházky, oslavy kulatých narozenin členů. (Petřková, Čornaničová, 2004) Akademie třetího věku je název pro cykly přednášek, diskuzí a seminářů, které zahrnují nejméně deset společenských setkání v určených intervalech. Vzdělávání zde se přizpůsobuje místním potřebám, moţnostem a podmínkám, současně vychází vstříc skupinovým zájmům účastníků. Akademie třetího věku jsou organizovány zpravidla pod záštitou různých organizací (Červený kříţ) či institucí (Akademie J. A. Komenského, Domy kultury). Obsahem edukace je medicínsko-gerontologická orientace, občansko-sociální vzdělání, tematické společensko-vědecké cykly jako kultura, historie, literatura, umění, ekologie, aj. Patří sem zároveň hobby aktivity (filatelistika, heraldika, numismatika apod.), rekondiční cvičení a jóga. Účastníci dostanou potvrzení (diplom) o absolvování kurzu (Petřková, Čornaničová, 2004). Hranici mezi Akademií třetího věku a Univerzitou třetího věku vychází ze skutečnosti, kdo danou instituci zakládá. „Zatímco akademie mohou být zakládány kýmkoliv kdekoliv, Univerzity třetího věku vznikají při centrech Vysokých škol“ (Haškovcová, 1990, s. 146). Univerzity třetího věku se v posledních letech těší velké popularitě zejména díky stále se zvyšujícímu průměrnému věku obyvatelstva, hlavně ve vyspělých státech, kde je věnována patřičná péče propagaci zdravého ţivotního stylu. Lidé se tedy doţívají vyššího věku v lepší fyzické i duševní kondici, neţ tomu bylo v dřívějších dobách. Důleţité pro udrţení fyzické kondice je nutné stálé cvičení a nejinak je to i s udrţením stavu duševního. 23

Nezanedbatelným faktorem rozvoje univerzit třetího věku je také touha řady seniorů doplnit si své vědomosti, které z nejrůznějších důvodů ve svém mládí nezískali. I pocit seberealizace či toho, ţe lidé důchodového věku nejsou pro společnost nepotřební, zde hraje podstatnou roli. Pro mnohé návštěvníky jsou tyto kurzy vítanou společenskou událostí. Univerzita třetího věku se dá označit nejnáročnějším typem studia pro seniory. Jedná se o oficiálně uznané instituce umoţňující občanům důchodového věku studium vysokoškolské úrovně v nejrůznějších oborech. V České republice se realizuje studium jako celoţivotní vzdělávání, které má charakter osobního rozvoje a ne profesní přípravy. Pedagogický slovník popisuje tuto vzdělávací aktivitu takto: „ Univerzita třetího věku je specifická forma vzdělávání dospělých, určená pro vzdělávání seniorů. Realizuje se jako cykly přednášek nebo jako ucelené studium (i několika semestrové) v různých oborech humanitních, společenskovědních i přírodních. Vyučují vysokoškolští a jiní odborníci. Neposkytuje akademické tituly, vzdělání je zde hlavně prostředkem aktivního naplnění ţivota.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2001, s. 265). Historicky první Univerzita třetího věku vznikla roku 1973 na Univerzitě společenských věd ve francouzském městě Toulouse. Zaloţil ji profesor práva a ekonomických věd P. Vellase. Vůdčí myšlenkou bylo vytvořit druhý ţivotní program starým lidem. Program pro účastníky byl volen tak, aby byl v souladu s medicínskými, sociokulturními a sociálními elementy, důleţitými pro udrţení aktivity stárnoucího nebo starého člověka. U3V se šířily dál po evropských zemích. Jedna z prvních ve střední Evropě vznikla v Polsku v roce 1975 (Mühlpachr, 2006). V Československu se objevuje první U3V v roce 1986 v Olomouci díky iniciativě ČSČK, o rok později v Praze na 1. lékařské fakultě UK. Rok 2000 přináší další důleţitý zlom v systému vzdělávání seniorů, kdy technicky zaměřené české vysoké školy otvírají kurzy z oblastí moderních technologií. S rychlým rozvojem přetechnizované společnosti se objevuje i heslo iniciativy vzdělávat seniory v nových technologiích: plnohodnotný ţivot seniorů vyţaduje spojení se současnou společností. To znamená, ţe ten kdo se chce účastnit společenského ţivota, musí se naučit ovládat současné technologie, od počítačů, mobilů, přes dopravní systémy atd. Lidé ve věku nad šedesát let toto vše za svého produktivního ţivota nepoznali. Vzdělávání seniorů proto není jen o rozšiřování vědomostí, znalostí a dovedností, ale o celkovém zlepšení kvality ţivota seniorů. „ V současné době je v Evropě je celkem 1232 U3V. Z toho 59 sídlí v Německu, 18 v Rakousku, 32 v Belgii, 6 v Dánsku, 6 v zámořských teritoriích Francie, 91 v Španělsku, 1 v 24

Estonsku, 28 ve Finsku, 304 ve Francii, 216 ve Velké Británii, 1 v Maďarsku, 282 v Itálii, 1 na Maltě, 24 v Norsku, 29 v Holandsku, 20 v Polsku, 8 v Portugalsku, 47 v České republice, 3 na Slovensku, 16 ve Švédsku, 20 ve Švýcarsku“ (Kučerová, 2010). Vlivem rostoucího počtu univerzit třetího věku vznikla potřeba vzájemné komunikace mezi nimi. Dochází k zaloţení Mezinárodního sdruţení U3V – AIUTA (Association Internationale des Universités du Troisiéme Age) roku 1977, které sídlí v Toulouse. Mezi hlavní cíle této organizace patří podpora zakládání dalších U3V po celém světě, navazování a udrţování kulturních a vědeckých kontaktů mezi členy, podpora navazování regionálních styků, poskytovat členům informační sluţby, spolupráce s organizacemi, jejichţ činnost se týká vyššího vzdělávání a ţivotních podmínek starší generace. Během posledního čtvrtstoletí se hnutí U3V rozvíjelo a krystalizovaly se vlastní názory na cíle ohledně edukace na těchto institucích. V prvních letech se dbalo především na seznámení starších občanů s vědeckými poznatky, prohlubování jejich sebepoznání, pomoci získání nadhledu a tím ulehčení přizpůsobování a orientaci ve stále sloţitějším a měnícím se prostředí (Mühlpachr, 2004). V posledních letech je kladen důraz na sociálně psychické aspekty. Cíl se spatřuje primárně ve vytváření předpokladů pro setkávání generací, nalézání báze pro výměnu zkušeností, „ pro vyvedení člověka z jakéhosi gheta.“ (Petřková, 1994, s. 24-32, 2004). Vytváří se snaha o zmírnění napětí mezi mladou a starší generací (ageismus). Vize poslání U3V je v zabezpečování práva starších na učení, vzdělání, realizaci zájmového poznávání na vědecké úrovni, v udrţování fyzické kondice, ale i výzkumné činnosti. Dlouhodobý záměr seniorského vzdělávání na vysokých školách z roku 2007, který se kromě toho, ţe pojmenovává nosné směry rozvoje vzdělávacích programů univerzit třetího věku v České republice pro období 2008-2015 a charakterizuje východiska pro budování a rozvoj seniorského vzdělávání, zabývá hlavně cíli univerzit třetího věku v návaznosti na Asociace univerzit třetího věku. Mezi tyto cíle patří především: uspokojováním pokračujícího zájmu účastníků z řad seniorů o celoţivotní vzdělávání podporou jejich adaptace na měnící se ţivotní a společenské podmínky způsobené zejména dynamickým rozvojem technologií a jejich pouţíváním v kaţdodenním ţivotě posilováním mezigeneračního dialogu a budováním pozitivního mezigeneračního klimatu

25

důrazem na zvyšování kvality seniorského vzdělávání se záměrem přispívat ke společenskému a současně individuálnímu zacílení (Dlouhodobý záměr, 2008 s. 4) 2.4. Projekty jako forma celoţivotního vzdělávání Projekt Senior akademie Další formou zvyšování kvality ţivota seniorů jsou projekty. Jedním ze styčných bodů v rámci zvyšování kvality ţivota seniorů je projekt s názvem Senior-akademie. Je to speciální studijní program ve formátu celoţivotního vzdělávání určený právě této cílové skupině. Do tohoto studijního programu se mohou přihlásit všichni, kteří jsou jiţ v důchodu (starobním i invalidním), a budou mít do vzdělávání chuť, ale i pro seniory, kteří dosud v důchodu nejsou. Mezi posluchači jsou muţi i ţeny ve věku 55 - 85let. Poněkud omezujícím kritériem je díky velkému zájmu ze strany seniorů, omezený počet míst díky kapacitě přednáškových sálů a v neposlední řadě i prostředky, které jsou na studijní programy získávány od Statutárního města Brna, Jihomoravského kraje a z vlastního rozpočtu. Historicky první ročník byl zahájen v roce 2006. Původním záměrem bylo, aby se program uskutečňoval ve středisku profesní přípravy Městské policie Brno, ale v důsledku obrovského zájmu seniorů se nakonec výuky probíhala v prostorách Moravského zemského muzea. Zde byli senioři hosty 4 roky. Počet seniorů – studentů s kaţdým ročníkem rostl. V roce 2009, kdy začínal čtvrtý ročník, jiţ byl 120 studentů. Obsah studia byl stále inovován a doplňován o nová témata. V roce 2010, kdy začal pátý ročník, byl zaznamenán rekordní zájem o toto studium. Pro nových 170 studentů bylo potřeba zajistit nové prostory a organizaci celého programu. Nové prostory se nakonec našly v sídle Kanceláře veřejného ochránce práv, která skýtá ideální podmínky z hlediska sociálního zázemí a audiovizuální techniky. Předměty studia jsou orientovány na témata kriminálních, pořádkových, dopravních nebo poţárních rizik, která seniory v současné době ohroţují. Studium se ale orientuje na další témata, jakými jsou například ochrana spotřebitele, pacienta a nájemníka. Dále studium seznamuje posluchače s jejich právy v penzionech a léčebnách. Studenti jsou vzdělávání v oblasti psychologie vztahů, psychologie obětí a trénování paměti a v mnoha dalších souvisejících oborech. Studium zahrnuje i volitelné kurzy praktického nácviku první pomoci, sebeobrany a počítačové gramotnosti. Při poznávacích exkurzích se studenti seznamují s úkoly a

26

fungováním operačních středisek Integrovaného záchranného systému a přípravou a výcvikem stráţníků městské policie a hasičů HZS Jihomoravského kraje. Toto intenzívní studium trvá 6 měsíců a podílí se na něm lektoři z Městské policie Brno. Policie ČR, Hasičského záchranného sboru BESIP, Bílého kruhu bezpečí, Sdruţení obrany spotřebitele, Kanceláře veřejného ochránce práv a dalších specializovaných institucí. Studium se dělí na Základní studijní program a Pokročilý studijní program. Oba programy probíhají na několika místech. Obsahuje přednáškové bloky, které se konají v sídle Kanceláře veřejného ochránce práv a praktické kurzy v budově Střediska profesní přípravy Městské policie Brno. Dále pak obsahuje poznávací exkurze, které se konají na pracovištích MP Brno, Hasičského záchranného sboru a Záchranné sluţby. Na intenzívní studijní program navazují „Absolventské studijní programy“, mezi které patří „Letní branně vzdělávací seminář pro absolventy“ a „Diskusní klubové večery pro absolventy“. Kromě intenzívních a absolventských studijních programů nabízí SENIOR AKADEMIE i „ Volné osvětové programy“, které jsou určené pro neziskové organizace, občanská, zájmová, a profesní sdruţení, dále pak pro kluby seniorů a domovy pro seniory. V roce 2011 byla přijata zcela nová organizační opatření a vyprofilovala se struktura projektu. Byly stanoveny úrovně programu (základní, pokročilá, absolventská a volná osvětová). Studium se rozšířilo a senioři dostali moţnost vyuţívat celou síť aktivit, která si klade za cíl vyprofilovat AKTIVNÍHO, SEBEVĚDOMÉHO A INFORMOVANÉHO seniora (Senior akademie, 2011). Projekt Sensen V reakci na demografický a sociální vývoj byl v únoru 2012 spuštěn projekt s názvem Sen Sen (Senzační senioři). Je určen lidem, kteří jiţ překročili střední věk a přitom chtějí ţít aktivní a plnohodnotný ţivot. Jejím úkolem je nalézat mezi seniory schopné a zajímavé lidi, jimţ není lhostejný ţivot se všemi jeho problémy, otevřenými otázkami a tématy. Spolupracovat se seniory a tím měnit sociální realitu, bourat staré a mnohdy pevné bariéry a překonávat stereotypy a tím budovat a posilovat autoritu této rychle rostoucí sociální skupiny. Podstatou své činnosti se tak projekt SenSen stal účinným nástrojem proti váţnému a problému zralého věku – osamění. SenSen nesupluje státní správu ani pečovatelské aktivity, ale jeho ambicí je dávat dohromady lidi, které mají stejné zájmy, problémy a stejnou komunitní zkušenost. SenSen si tedy klade za cíl vytvořit širokou, volnou a myšlenkově spojenou síť skupiny moderních 27

seniorů, kteří chápou, ţe efektivnější neţ čekání na pomoc jiných je snaha udělat co nejvíce sám pro sebe. Tvůrcem projektu je Nadace Charty 77, která si dala za cíl řešení nejzávaţnějších sociálních problémů. Jejich první projekty - Konto Míša a Konto Bariéry se staly etalonem moderní humanitární spolupráce. Tato nadace se stala objemem, šíří své pomoci a bez vyuţití státních prostředků největší neziskovou organizací v ČR. Projekt SenSen na podporu aktivního a plnohodnotného ţivota seniorů je jen logickým pokračováním činnosti nadace a naplňováním její filozofie. Platformou činnosti seniorů jsou kluby SenSen v městech a obcích po celé ČR, které budou místem setkávání a pro komunitní iniciativy, které mají za úkol vyprovokovat seniory k aktivnímu zájmu o své okolí a vzbudit v nich chuť naplno ţít. Tyto kluby jsou provozovány v prostorách samospráv, veřejných knihoven či bank. Projekt pomáhá se zabezpečením prostor k setkávání a s bezplatným zapůjčením počítačů s internetem, zprostředkuje kurzy, školitele, a literaturu k ovládání počítače a internetu. Členství v klubu tedy umoţňuje: účast na unikátních celorepublikových projektech přístup k ucelenému programu pomoci zkvalitnit duševní a fyzické zdraví přístup k aktualizovanému souhrnu informací potřebných pro seniory, které jim umoţní lepší orientaci v současné společnosti. Vyuţívat poradnu SenSen v oboru práva, medicíny, bezpečnosti, pojištění, speciální pedagogiky, rodinného a manţelského poradenství, nájemních vztahů apod. Nalézt přímou a rychlou pomoc v nouzových situacích Posilovat finanční gramotnost seniorů Startovní programy projektu SenSen: I.

Národní kronika

II.

Druhý ţivot dětské knihy – startovní projekt programu dobrovolnictví Podaná ruka

III.

Chci ţít svůj aktivní ţivot – startovní projekt pro posílení psychické a fyzické kondice v pokročilém věku s cílem prodlouţit si kvalitní a příjemný ţivot

28

Projekt Národní kronika si klade za cíl vytvoření největšího archívu malých i větších událostí osobního, místního i celospolečenského významu pro poučení a pobavení potomků a jako badatelský zdroj. Tyto materiály budou ukládány na pevné nosiče a garantem uloţení bude Národní muzeum, které také vyuţije obsah Národní kroniky k vlastní badatelské činnosti. Partnerem tohoto projektu, jak uţ bylo výše uvedeno, je Národní muzeum. Profilový projekt dobrovolnictví: Druhý ţivot dětské knihy vyuţívá angaţovanosti seniorů k organizaci sbírek literatury pro děti a mládeţ, shromaţďování a doručování této literatury do distribučních míst. Těmito místy jsou základní a střední školy a veřejné knihovny. Partnerem tohoto projektu je Ministerstvo kultury ČR. Základem projektu Chci ţít svůj aktivní ţivot, je podpora programů, které směřují k uplatnění zásad komplexního zdravého ţivotního stylu. Cílem projektu je zlepšení fyzické i psychické kondice seniorů a úspěšná motivace k dalšímu rozvíjení aktivit po skončení akce. Podstatou programu je systém volných nebo výrazně zlevněných vstupů a do různých sportovních zařízení. Tento projekt je ještě doplněn dalšími aktivitami na podporu duševního zdraví, programem podpory správné výţivy Chutný ţivot (Projekt Sensen, 2012).

29

3. TEORIE AKTIVIZACE, MOTIVACE A CÍLŮ V EDUKACI SENIORŮ V této kapitole jsem se zaměřil na metody a formy aktivizace seniorů a na názory a pohledy renomovaných odborníků na tuto problematiku. A v další části jsem se snaţil propojit cíle a motivy vzdělávání seniorů proto, ţe někteří autoři pohlíţejí na cíle vzdělávání v této části ţivota jako na motivy vedoucí seniory k dalšímu studiu a vzdělávání. 3.1. Aktivizace seniorů Součástí úspěšného stárnutí je důsledná aktivizace, která je jedním z rozhodujících faktorů vedoucích k harmonii tělesného a duševního potenciálu. Za velmi důleţité se povaţuje uţ příprava na období stáří, a tím i na změny duševní, fyzické a sociální. S neustále přibývajícím počtem seniorů v populaci je třeba přemýšlet, jakým způsobem by toto období lidského ţivota mělo být stráveno. Mělo by být především období důstojné a kvalitní. Starý člověk by tedy neměl být diskriminován a stát na okraji společnosti a jeho stáří by mělo být šťastné, spokojené a klidné. Aktivizace seniorů by se měla týkat psychické i fyzické stránky jedince. Fyzická aktivizace zlepšuje tělesnou kondici a tím ovlivňuje i duševní zdraví a psychická aktivizace by měla vycházet z přání a moţností jedince. „Kaţdá aktivita by měla být podmíněna tím, aby člověk chtěl, uměl a mohl činnost provádět“ (Kalvach, 1997. s. 82). Pasivita můţe být ovlivněna mnoha faktory, především finančními a vztahovými (je mu bráněno okolím, rodinou), psychickými a zdravotními (bolesti, únava, obtíţná chůze, poruchy zraku, sluchu aj.) Psychická aktivizace je nutná především u jedinců se sklony k izolaci od okolí a apatií, která bývá zapříčiněna neúspěšnou adaptací na stáří nebo osobní situací (osamělost, ztráta smyslu ţivota a zájmů). Pohledy na problematiku aktivizace ve vzdělávání seniorů se různí a zabývají se jí renomovaní pedagogové a psychologové. Psychologicky slovník definuje aktivizaci jako „ Nespecifické označeni úrovně aktivity, vybuzenosti, zaloţené na smyslové, ţlázové, hormonální a svalové připravenosti k činnosti. Tento pojem souvisí i s aktivační úrovní, jako stupněm pohotovosti a připravenosti organismu k činnosti “(Hartl, 2004, s. 9). Jakými formami by měla probíhat aktivizace seniorů, navrhuje (Kozáková, Müller, 2006): podpora rovnosti příleţitostí na trhu práce, podpora zaměstnáváni seniorů (uplatněni na trhu práce je přínosem pro kvalitu ţivota seniora i celé společnosti, pracovní ţivot je zdrojem identity, sociálního statusu, spokojenosti, uznání, sociálních vztahů aj.) 30

dostatečná nabídka různých forem vzdělávání (kurzy, přednášky, univerzity třetího věku, akademii třetího věku, sociálně pedagogických intervenci apod.) rehabilitační péče, fyzioterapeutické postupy dostatečná nabídka zájmových aktivit (četba, turistika, ruční práce, kříţovky, jízda na kole atd.) dostatečná nabídka moţnosti společenského ţivota (kluby důchodců, centra pro seniory, denní stacionáře, knihovny, divadla, spolky atd.) rovnost příleţitosti k zapojení do veřejného ţivota (moţnost podílet se na chodu komunity, dobrovolnická práce v neziskovém sektoru aj.) „Nečinnost můţe byt spojena s prázdnotou, nízkou kvalitou života nebo dokonce s řadou zdravotních komplikaci“ (Kalvach, 1997). Negativními důsledky nečinnosti ve stáři se zabývají i (Langmeier, Krejčířová, 2006), a zdůrazňují, ţe vedou k urychlení involučních změn organismu a ţe „ nečinnost je patogenní pro tělesnou, psychickou i sociální stránku starého člověka.“ Jak jsem jiţ uvedl, vlivem stárnutí se senioři dostávají do situací, kdy mají různé poruchy hybnosti, deprese, upadají do apatie a izolovanosti od okolí, ztrácí zájmy a smysl ţivota, apod. Proto je třeba jim pomáhat nalézt takové poţitky, které jim navodí spokojenost, radost a pomohou překonat prázdnotu. Metodami aktivizace ve stáří se zabývá Dušová (2001): Pomoc při nalézání smyslu ţivota a motivace k dalšímu úsilí Posílení identity, důstojnosti a sebeúcty Vyuţití aktivizačních a kompenzačních pomůcek Posílení pocitu sounáleţitosti, opory, jistoty proti opuštěnosti Umoţnění proţitku úspěchu a pocitu „ţe to jde“ Posílení rozvoje somatické stránky Kognitivní aktivizace – např. trénování řeči u jedinců po mozkové mrtvici Petterapie – vyuţívání zvířat k psychickému působení na seniory např. canisterapie Ergoterapie – léčba prací Zájmové krouţky Poznávací výlety a různá kulturní vystoupení Programy pro seniory – zábavné i naučné – senior-olympiády, senior akademie

31

Aktivizace můţe probíhat také formou sociální sluţby pro seniory a obsahuje tyto základní činnosti a úkony: Zprostředkovaní kontaktu se společenským prostředím: zájmové, vzdělávací a volnočasové aktivity; Sociálně terapeutické činnosti: socio-terapeutické činnosti, jejichţ poskytování vede k rozvoji nebo udrţení osobních a sociálních schopnosti a dovednosti podporujících sociální začleňování osob; Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstaráváni osobních záleţitostí: pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů a pomoc při vyřizování běţných záleţitostí (Ústav sociální péče, 2010). Naproti tomu někteří odborníci na tuto problematiku prosazují názor definovat aktivizaci jako terapii. „Cílem aktivizační terapie je, aby se aby se klient bez velkého úsilí cítil dobře při nějaké činnosti a zároveň při tom byl ve styku s jinými klienty, respektive s terapeuty“ (Matoušek, 2003, str. 24). Aktivizace je tedy naplňována prostřednictvím aktivizačních programů, které mohou být nejen doplňkem péče o seniory, ale mají i vysoce terapeutické účinky a jsou důleţité pro fyzicky i duševní stav seniorů. Poskytuje jim nutnou fyzickou činnost, přiměřenou duševní stimulaci a příleţitost k navázání vzájemných společenských vztahů. Terapeuticko-zábavné činnosti se zaměřuji především na silné stránky seniora a snaţí se je podporovat a vyuţívat. Aktivizační program můţe sniţovat úzkost, depresi a nespokojenost s ţivotni situaci. „Kaţdý program by měl obsahovat trochu zábavy a trochu terapeutického účinku“ Rheinwaldová (1999, s. 12-13). Důleţitost aktivizace jako terapie v péči o seniory zdůrazňuje (Vostrovská, 1998): aktivizace je optimální terapie ve stáři je součástí mentální hygieny a vytváří odolnost je nejlepší sociální prevenci biologického procesu stárnuti senior si při ní sám určuje míru aktivity vlastním rozhodnutím je přirozeně lidská a ekonomicky nejméně nákladná přináší nemalé společenské úspory podpoří setrváni člověka v domácím prostředí co nejdelší dobu umoţňuje seniorům ţit normální ţivot, zachovává autonomii

32

Aktivizace je tedy pro seniory přínosná, především z pohledu upevnění pozice ve společnosti a schopnosti vyjádřit svůj názor, navrácením sebeúcty, posílením soběstačnosti a bezpečnosti. Dává jim moţnost překonat pocit strachu ze ztráty rodiny, blízkých a přátel a zapomenout na bolest a útrapy. 3.2. Cíle a motivace S kaţdým typem vzdělávání souvisí i patřičné cíle a nejinak je tomu u vzdělávání seniorů. Na tuto problematiku nahlíţí odborníci z různých úhlů pohledu. „Vzdělání můţe být koníčkem, zájmem o poznání, o tvořivost. Často se jedná o touhu po sociálních kontaktech, po společenské angažovanosti, o očekávání okolí, snahu najít smysl života, zvládání tělesných, psychických a sociálních změn či „pouze“ udrţování vlastních sil.“ (Beneš, 2003) Cíle vzdělávání seniorů lze také chápat jako motivaci k dalšímu vzdělávání. „Tyto cíle spatřujeme ve zvyšování celkové kulturní úrovně národa, zlepšování demokratických procesů, zejména však v udrţení a zvyšování subjektivních i objektivních pocitů seniorů, ţe jejich zkušenosti a nově nabyté vědomosti jsou ještě pouţitelné“ (Jireš, 2004). Vzdělávací aktivity v seniorském věku jsou povaţovány za důleţitý faktor udrţení kvality ţivota, coţ představuje silnou motivaci a cíl dalšího vzdělávání. „Tyto aktivity přispívají k pocitu sebedůvěry, důstojnosti a ţivotního uspokojení a napomáhají k upevňování fyzického a duševního zdraví. Posilují také aktivizaci intelektuálních a kognitivních funkcí. Významné jsou tyto aktivity z pohledu ukončení pracovní činnosti seniorů, protoţe pro ně představují nové zaměstnání a dávají jejich dnům novou náplň“ (Mühlpachr, 2002, Staníček, 2001, Čornaničová a Petřková, 2004). Motivy a cíle vzdělávání seniorů lze přehledným způsobem doloţit z výsledků výzkumného šetření z olomoucké Univerzity třetího věku. Tyto výsledky byly následně podrobeny obsahové analýze: „kognitivní potřeby a zájmy (potřeba rozšířit, doplnit či prohloubit stávající poznatky, získat nové poznatky, orientovat se v současném sloţitém společenském dění apod.), sociální potřeby (potřeba kontaktu s vrstevníky, potřeba překonat pocity osamocení, potřeba společenství s druhými v nejširším slova smyslu), potřeba aktivity, produktivnosti, smysluplné činnosti, potřeba být uţitečný,

33

potřeba kompenzovat pociťované nedostatky, a to jak ve sféře intelektuální tak emocionální.“ (Petřková, 2001, s. 97-98). Z výše uvedených teorií lze vyčíst společný motiv, kterým je „tendence a touha seniorů po seberealizaci, snaha potvrzovat vlastní identitu, snaha získat kontrolu nad svým ţivotem i prostředím, ve kterém ţijí “ (Petřková, Čornaničová, 2004, s. 68). 3.3. Funkce a význam vzdělávání seniorů

Opakovaně bylo doloţeno, ţe kdyţ staří lidé studují a tedy mají jeden z jasných společensky garantovaných programů, méně si všímají existujících potíţí stáří, lépe je snáší. V popisu funkcí vzdělávání seniorů a jejich rozdělení se odborníci shodují na následujícím výčtu (Petřková, 1994, Čornaničová, 1998, Mühlpachr, 2004, s. 138 aj.): podle primárního cíle výchovy a vzdělávání: vzdělávací: získávání poznatků, informací, zkušeností, kulturně-kultivační: rozvoj osobnosti v oblastech uměleckých, kulturních a pohybových, sociálně-psychologické: oblast sociálních vztahů, psychického rozvoje, cílená aktivita. podle specifického zaměření výchovy a vzdělávání: preventivní: opatření vedoucí k pozitivnímu ovlivnění průběhu stáří a stárnutí, anticipační: pozitivní připravenost na změny ve stylu ţivota, hlavně při odchodu do důchodu, rehabilitační: znovuobnovování a udrţování fyzických a duševních sil, příprava pro další existenci, posilovací (stimulační, kultivační): rozvoj a kultivace zájmů, potřeb a schopností, kompenzační: vzdělávací aktivity kompenzují úbytek sociálních kontaktů, aktivizační: začlenění se do současné společnosti, komunikační: komunikace s okolím a tak i s celou společností, relaxační: plnohodnotné trávení volného času vedoucí k vnitřní harmonii člověka, mezigenerační porozumění: orientuje se na prevenci, ale i řešení mezigeneračního napětí. K čemu je vzdělávání seniorů vlastně dobré, ukazují jeho funkce. Komu jejich vzdělávání slouţí, je také patrné. Odborníci se však shodují v tom, ţe nejde jen o samotného 34

seniora, ale také o vztah jeho činů ke společnosti. Stejně tak je tomu u vzdělávání seniorů, které má své poslání, svůj význam ve dvou rovinách: ve vztahu ke společnosti a ve vztahu k jednotlivci-seniorovi (Bočková, 2000). Ve vztahu ke společnosti představuje vzdělávání seniorů pozitivní prvek při utváření názoru společnosti na stáří a přispívá k akceptování modelu plnohodnotného ţivotního stylu ve stáří. „Působí také jako integrující prvek mezigeneračního pochopení a mezigenerační solidarity“ (Bočková, 2000). Je totiţ prokázané, ţe tam, kde se společně vzdělávají věkově rozdílné skupiny, dochází ke vzájemnému ovlivňování a sbliţování dvou generací: mladí lidé lépe porozumí problémům seniorského věku, starší generace pak těţí z toho, ţe je společností akceptována. Dochází tak tedy nejen k prohloubení vzájemného porozumění, ale i k prevenci případného sociálního napětí mezi těmito generacemi. Ve vztahu k seniorovi vzdělávání usnadňuje celkové chápání vývojových etap v průběhu lidského ţivota, a tím podporuje úspěšný přechod a adaptaci na odlišný způsob ţivota ve stáří. Zlepšuje orientaci v nových ţivotních situacích a omezeních, které přináší stárnutí člověka, a tím se lze vyhnout jeho patologickým projevům. V celkovém kontextu to znamená oddálení stárnutí, získání nadhledu a schopnosti samostatně se rozhodovat při řešení problémů, které sebou přináší seniorský věk. Vzdělávání je také zdrojem pocitu ţivotního optimismu a prostředkem obohacování ţivota seniorů (Bočková, 2000). V průběhu let také dochází k mezigeneračnímu odcizování, které je důsledkem rozdílnosti ţivotních stylů. A právě tyto rozdílné ţivotní zkušenosti vytvářejí propast mezi generacemi a výrazně tak limitují moţnost vzájemného porozumění. Svou roli hraje i fakt, ţe dnes starší a mladé generace ţijí odděleně, přičemţ mladá generace nemá moţnost se seznámit blíţe s běţnými handicapy stáří, chybí jim empatie, coţ tyto mezigenerační vztahové problémy ještě více prohlubuje (Rabušic, 2004). Poukazuje se také na ubývající autoritu starší generace z hlediska jejich dříve oceňovaných zkušeností, které jsou v dnešním „technickém“ světě nahrazovány moderními znalostmi a dovednostmi generace mladé (Rabušic, 2004).

35

4. SPECIFICKÉ METODY PRÁCE PŘI VZDĚLÁVÁNÍ SENIORŮ Způsobem vzdělávání seniorů se zabývá gerontodidaktika. Je třeba neustále rozvíjet metodiku vzdělávání seniorů včetně výběru témat a hodnocení efektivity edukačního procesu. „Zájem seniorů o další vzdělávání je všeobecně veliký, a proto je potřeba dosáhnout stavu, kdy seniorské programy budou charakterizovány metodikou vzdělávání, nikoliv věkem posluchačů“ (Mühlpachr, 2004). V úvodu této části se budu zabývat specifickými faktory, které ovlivňují proces edukace seniorů, didaktickými zásadami, které jsou při vyučování seniorů potřeba dodrţovat a psychodidaktickými poznatky, které je vhodné vyuţít v rámci edukačního procesu seniorů. Dále se pokusím popsat moţné překáţky, se kterými se mohou senioři setkat v edukačním procesu a následně blíţe specifikovat problémy, se kterými se senioři potýkají v rámci vzdělávání v oblasti výpočetní a komunikační techniky, přesněji řečeno v kurzech výpočetní techniky, které naše katedra technické a informační výchovy pořádá pro univerzitu třetího věku Masarykovy univerzity v Brně. Tato problematika je pak, mimo jiné, podrobněji rozpracována ve výzkumné části mé diplomové práce kvalitativní metodologií, ve výzkumném designu případových studií. 4.1. Faktory ovlivňující edukační proces

Na průběh edukace obecně mají vliv takové faktory, při jejichţ zanedbání můţe být vzdělávací proces významně narušen. Patří mezi ně zejména osobnost pedagoga a jeho výukový styl, vyučovací prostředí a sociální klima (Palán, 2003). Velmi podstatným faktorem je osobnost vzdělavatele, lektora či instruktora. Senioři jsou specifickou vzdělávací skupinou s výraznějšími individuálními rozdíly ve vnímání a schopnosti soustředění, které jsou dané jak fyziologicky, tak různou mírou ţivotních zkušeností, schopností učit se apod. Tyto faktory měl vyučující ve svých výukových postupech zohledňovat a umět se flexibilně přizpůsobovat. Mezi klíčové kompetence lektora, kterými by měl disponovat při vzdělávání seniorů, patří především (Kryštof, Špatenková, 2010): komunikační dovednosti schopnost vytvoření optimálního učebního klimatu prezentační dovednosti

36

motivační a organizační schopnosti Mezi komunikační dovednosti při edukaci seniorů patří zejména kultivovaný slovní projev, hovořit srozumitelným jazykem a dbát na to, aby mu senioři rozuměli. Projev přiměřeně hlasitý. Důleţité je téţ vyuţívání přestávek v řeči a pomalejší tempo při sdělování důleţitých informací. V oblasti vytvoření příznivého učebního klimatu musí lektor rozpoznat poznávací, motivační a emocionální předpoklady edukantů a přistupovat k nim jako k partnerům. Důleţitou součástí kompetence lektora jsou také prezentační dovednosti a efektivní pouţívání vybraných didaktických metod. Nejvhodnější jsou ty postupy, které : podněcují motivaci účastníků zajišťují jejich aktivní účast respektují jejich individualitu a specifický styl učení zabezpečují zpětnou vazbu, která umoţňuje operativně měnit časový plán a tempo výkladu umoţňují vyuţití získaných poznatků v praxi (Petřková, 2004 s. 30). Neméně důleţité jsou téţ motivační a organizační schopnosti lektora ve vzdělávání seniorů. Sem patří zejména schopnost motivovat seniory ke studiu a vzbudit v nich zájem a potřebu dalšího vzdělávání. Oblast organizačních schopností v sobě zahrnuje zejména přípravu učebních plánů a návaznost jednotlivých témat. Osobnost lektora je velmi významným atributem kompetence. Mezi základní osobnostní charakteristiky lektora bezpochyby patří osobní zralost, empatie, emocionální stabilita, odolnost vůči zátěţi, samostatnost, a tvůrčí schopnosti. Samotní senioři například v průzkumu Univerzity třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci popisují osobnost lektora jako člověka trpělivého a chápavého, vstřícného a ochotného, se smyslem pro humor, odborníka v oboru ale i didaktika se schopností rozumět i méně srozumitelným poţadavkům (Kryštof, Špatenková, 2010). Pro vyučovací prostředí je to na prvním místě bezproblémová dostupnost z důvodu moţných fyzických handicapů. Důleţitou součástí je také kvalitní materiální vybavení učebny podle potřeb a zaměření vzdělávacího programu. Dále je to pak zajištění nerušeného soustředění, které s postupujícím věkem citlivěji reaguje na rušivé elementy. Také pozornost je více kolísavá. Zajišťování podmínek pro kvalitní průběh výuky určují hygienická pravidla (vyhovující osvětlení, teplota, klimatizace apod.)

37

Velmi důleţitým faktorem ovlivňujícím proces vzdělávání je působení sociálního klimatu, které je ve vzdělávání seniorů specifické, zejména díky individuálním rozdílům účastníků. Tato specifika mohou mít za následek jak vytváření motivujícího, pozitivního prostředí, tak i narušování příznivé atmosféry. Úkolem vyučujícího by mělo být co nejvíce se zaslouţit o pozitivní sociální klima a tím o vytváření co nejhomogennější skupiny. I kdyţ se organizátorům vzdělávacích aktivit pro seniory podaří zajistit výše zmiňované podmínky, neméně důleţitým atributem bude dodrţování didaktických zásad, které by měly výrazně usnadnit proces osvojování si nových vědomostí a dovedností.

4.2. Didaktické zásady uplatňované ve vzdělávání seniorů

Vzdělávání seniorů má svá specifika nesrovnatelná se vzděláváním dospělých či dětí a mládeţe. Starší lidé se snaţí nové poznatky a vědomosti zabudovat do svých poznatkových systémů, které si sami vytvořili a spojit si je se svými zkušenostmi nabytými v průběhu ţivota. Proto je v edukačním procesu seniorů důleţité řídit se didaktickými zásadami usnadňujícími průběh učení a zefektivňovat tak jeho výsledky. Odborníci na tuto problematiku nahlíţejí z různých úhlů pohledu, a proto jsem uvedl poznatky alespoň několika z nich. Při edukaci seniorů je zapotřebí dodrţovat především následující zásady (Palán 2003): logické

uspořádání

obsahu

výuky

jak v rámci

jedné lekce, tak

i

ve

vzájemné provázanosti lekcí celého cyklu, časté opakování a shrnování základních myšlenek a nových poznatků pro důkladnější vštípení nové látky do paměti, opakované zdůrazňování podstatného, co nejčastější zapojování účastníků do vzdělávacího cyklu a jejich participace na něm, nutnost zpětné vazby formou diskuse či dotazování, neustálá motivace a pomoc při překonávání nedůvěry ve vlastní schopnosti a schopnost učit se. Tyto didaktické zásady by měly platit pro všechny věkové skupiny, avšak u seniorů se tyto zásady stávají klíčovými pro úspěšné nabývání nových znalostí a dovedností. V úvahu je potřeba brát i problémy v senzomotorické oblasti, zejména smyslových orgánů. Zvláště pak zraku a sluchu a přizpůsobit tak metodiku vzdělávacích aktivit tomuto handicapu. Vedle výše zmiňovaných didaktických zásad tedy vymezil Ort (2004) několik dalších důleţitých zásad: 38

nutnost kratších učebních jednotek s ohledem na křivku pozornosti, lišící se od mladého organismu, pomalejší tempo výkladu a dostatečně hlasitý přednes s dobrou, zřetelnou artikulací, vhodný výběr názorných audiovizuálních pomůcek. Také Čornaničová a Petřková (2004) předkládají svůj pohled na didaktické zásady uplatňované při výuce seniorů: při výběru učiva je potřeba přihlíţet k aktuálním potřebám a zájmům účastníků, případně aby jim absolvování edukačních aktivit pomohlo při řešení jejich osobních či existenciálních problémů, poskytovat prostor pro komunikaci, poskytovat emoční podporu, být empatický, podporovat aktivitu seniorů, motivovat je k nezávislému a kreativnímu ţivotu, vhodné je zařadit modelové příklady, které usnadňují proces porozumění učivu, pouţívat přiměřenou slovní zásobu, hlavně ve vztahu k odborné terminologii, obsah vzdělávání musí odpovídat současnému stavu vědeckého poznání. 4.3. Psychodidaktika ve vzdělávání seniorů Psychodidaktika poskytuje poznatky o tom, jaké psychické procesy učení a seberozvoje jsou aktivizovány jednotlivými výchovnými a vzdělávacími postupy. Velmi zajímavá zjištění uvádí L. Smékalová (2005) při popisu psychodidaktických poznatků, které jsou významné pro přípravu kurzů univerzity třetího věku: rozsáhlá látka přináší větší počet prvků, které si můţeme zapamatovat a větší počet opakování, které musíme provést, abychom si je zapamatovali podobné prvky v látce ztíţí učení nejlépe se pamatuje začátek a konec látky po osvojení látky má následovat co nejdříve první opakování první informaci působí nejvíce, poslední nejdéle při opakování pouţíváme různorodost, aktivnost, přestávky vyuţívání transferu, poznatků ze ţivota, emotivní situace apod. Pro psychodidaktiku univerzity třetího věku jsou významné vzdělávací cíle formulované v Bloomově taxonomii didaktických cílů. Patří sem: znalost (zapamatování, zvnitřnění) 39

porozumění (pochopení) aplikace (pouţití, uplatnění, přenesení) analýza (rozbor, rozklad, dekompozice) syntéza (skládání, spojení, sjednocené, tvorba) hodnocení (hodnotící posouzení, evaluace) 4.4. Specifické problémy a překáţky při vzdělávání v seniorském věku Zmiňované didaktické zásady a doporučení renomovaných autorů vytvářejí návody a rady, kterými by se měl edukační proces seniorů řídit. Nelze se však těmito zásadami řídit vţdy a ve vyučovacím procesu lze narazit na určité bariéry, které mohou proces předávání informací narušovat či brzdit. Jedná se o faktory subjektivní a objektivní (Čornaničová a Petřková 2004, s. 69). Mezi subjektivně působící faktory řadí autoři zejména obavu z poklesu senzorických a kognitivních schopností, nedůvěru ve své schopnosti, nízké sebepojetí, trému a úzkost z nových situací, nedostatek energie a vitality, nerozhodnost. Mezi objektivní faktory narušující účast seniorů na vzdělávacích aktivitách řadí autoři nedostatek informací o edukačních příleţitostech nebo špatný přístup k nim, nevhodná doba konání akcí, problémy s dopravou či finanční náročnost. Rabušic (2006) ve svém výzkumu „Vzdělávání dospělých a její proměny v různých fázích ţivotního cyklu: priority, příleţitosti a moţnosti rozvoje“ dospěl k podobným závěrům. Nejčastějším důvodem, který senioři uvádí je pocit, ţe vzdělávací aktivita jiţ pro ně nemá smysl. Tato situace je povaţována za hlavní psychickou bariéru. Dalšími uváděnými důvody je aktuální nedostatek finančních prostředků a obava z nezvládnutí vzdělávací aktivity. Rabušic (2006, s. 95) upozorňuje na to, ţe český sociálně vědní výzkum často zaznamenává následující psychologické klima mezi seniory: „ Čeští senioři jsou málo sebevědomí, blíţící se důchod nebo důchod samotný je vede k pasivitě, programem pro seniory je často to, ţe ţádný program nemají“. Překonání těchto překáţek a problémů by měla pomoci koncepce celoţivotního vzdělávání, která obsahuje nejen dostupnost vzdělávání pro všechny, ale i potřebu vytvořit takové podmínky a vzdělávací příleţitosti, které by byly dostatečně motivující ke vzdělávání v jakémkoliv věku. Podrobněji popisuje specifické problémy při vzdělávání seniorů Konopka (1989):

40

schopnost soustředit se na určitou vzdělávací činnost je u starších lidí velmi ztíţená dokáţou se plně soustředit na jeden druh činnosti, ale těţce se přeorientovávají na jinou činnost při vzdělávání, hlavně při samostudiu, více uplatňují logickou paměť před mechanickou vnímání, fixování a udrţování pozornosti je závislé od subjektivních a objektivních faktorů, hlavně od osobnosti a vlivu únavy hlavní charakteristiky úspěšnosti učení (rychlost, jistota, přesnost) se v pozdějším věku do určité míry navzájem kompenzují mezi důleţité podmínky vzdělávání patří dobrý zdravotní stav 4.5. Problémy ve vzdělávání seniorů v oblasti výpočetní techniky Jak je, jiţ z výše uvedených řádků patrné, je obrovský rozdíl ve vzdělávání seniorů oproti vzdělávání mladší generace. V procesu učení se novým věcem je pak kladen nesmírný důraz zejména na percepci, motorické dovednosti, adekvátní reakce, délku koncentrace a rozsah paměti. Díky nezvratnému biologickému procesu stárnutí, jsou pak ovlivňovány veškeré procesy v bio-psycho-sociálním modelu osobnosti. Tyto projevy stárnutí se pak nutně odráţí v edukačním procesu. Motivace a zájem učit se novému však velmi pozitivně působí na proces stárnutí a zpomaluje jej. V práci v kurzech výpočetní techniky charakterizuje, lektor těchto kurzů M. Dosedla (2010) klíčové problémy ve výuce a nabízí moţnosti jejich zmírnění: v oblasti smyslového vnímání a koordinace se jedná především o zhoršování zraku, coţ negativně ovlivňuje jak samotnou práci s počítačem, tak i proces výuky při sledování projekce na projekčním plátně. Jako řešení zde autor navrhuje zvolnit tempo výuky a přizpůsobení se individuálním moţnostem jednotlivých účastníků v tematicky zaměřených sekcích výuky výrazně omezit teoretické pasáţe týkající se činnosti počítače a raději zvolit postupné osvojování si klíčových pojmů opět s důrazem na respektování individuálního zájmu posluchačů jako metodu výuky se nejvíce osvědčila frontální výuka a demonstrační činnosti, která s sebou opět nese volnější tempo výuky a individuální přístup k posluchačům nejlépe přímo u jejich pracovního místa. Ideální volbou je zapojení dalšího asistenta ve výuce 41

změny v oblasti motorické s sebou nesou zejména problémy při ovládání hardwarového vybavení zejména u posluchačů začátečníků a mírně pokročilých. Jedná se především o ovládání myši. Její správné drţení, sledování kurzoru na obrazovce, rozdíl mezi kurzorem myši a taktéţ rozdíl mezi klikem a poklepáním myši neboli dvojklikem. Osvojení si této dovednosti bez pohnutí myší pozornost je prověřována zejména při sledování činnosti a její následné provedení. Tady se skupina posluchačů rozděluje na dva tábory. Jedna část sleduje výklad lektora a okamţitě se dílčí korky snaţí provádět. Druhá skupina pak sleduje celý postup a poté se jej snaţí zopakovat. Autor vidí jako lepší druhou variantu, která umoţňuje udrţení pozornosti a posluchač si uvědomí celý proces komplexně i s cílem činnosti. V tomto případě se jako nejlepší moţností jeví provádění úkonů po menších celcích změny v rozsahu paměti autor spatřuje zejména při ukládání a organizaci souborů, které je pro účastníky kurzů jednou z nejnáročnějších činností. A to především v důsledku schopnosti zvládnout kombinace mnoha úkonů, které jdou chronologicky po sobě v rovině emocionální je největší překáţkou seniorů při práci s počítačem strach, který pramení z počáteční nevědomosti a nezkušenosti. Panuje obava z toho, ţe se něco pokazí nebo nenávratně ztratí. Těchto obav se však postupně senioři začnou zbavovat, zejména proto, ţe roste jejich zkušenost s ovládáním počítače a dokonce se nebojí sami experimentovat. A s tím také jejich vědomosti rostou strmým tempem.

42

5. METODOLOGIE VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Druhá, empirická, část mé práce obsahuje metodologii výzkumného šetření. V jeho úvodu se zaměřím na kapitolu, jejíţ obsah tvoří cíl šetření, formulace výzkumných otázek, výzkumná metoda, popis výběru výzkumného vzorku, popis nástroje sběru dat a jeho průběhu, jejich analýza a interpretace. Cíl práce a výzkumné otázky Hlavním výzkumným problémem, kterým se ve druhé části své práce zabývám, je problematika vzdělávání seniorů v oblasti práce s informačními a komunikačními technologiemi. Vzdělávání seniorů v této oblasti je třeba věnovat náleţitou a pečlivou pozornost, protoţe v sobě zahrnuje spoustu zajímavých a specifických aspektů. Jiţ šest let spolupracuji v rámci Masarykovy univerzity v Brně s Univerzitou třetího věku na seminářích, které se právě problematikou práce seniorů s informačními a komunikačními technologiemi zabývají. Vzhledem k rozsahu této problematiky jsem se rozhodl věnovat se ve své diplomové práci absolventům univerzity třetího věku a zároveň účastníkům kurzů výpočetní techniky, které vyučovala naše katedra technické a informační výchovy pro univerzitu třetího věku Masarykovy univerzity v Brně. V první fázi jsem se snaţil najít důvody a příčiny, které vedli seniory k práci s počítačem a k jejich účasti v počítačových kurzech. V této souvislosti mým prvním výzkumným cílem, byla snaha poznat a charakterizovat motivaci seniorů v oblasti práce s informačními a komunikačními technologiemi. V další otázce jsem se zabýval tématikou, o které oblasti informačních a komunikačních technologií se senioři nejvíce zajímají a na základě těchto údajů jsem formuloval druhý výzkumný cíl, které v sobě obsahuje zejména potřeby a zájmy seniorů v oblasti práce s těmito technologiemi i s případným výhledem do budoucna. Potíţemi s ovládáním počítačového hardwaru a softwaru, ale i s ovládáním další techniky související se vzděláváním v oboru informačních a komunikačních technologií tvoří rámec mého třetího výzkumného cíle – poznat a charakterizovat problémy seniorů při práci s informačními komunikačními technologiemi.

43

Design výzkumu Výzkum jsem se rozhodl realizovat kvalitativní metodologií, konkrétně designem případových studií. Tento design jsem zvolil proto, ţe umoţňuje velmi podrobné zkoumání několika případů a lze tak zachytit velké mnoţství informací a dat. Podle (Švaříček, 2007, cit. podle Yin, 2004)„ tvoří objekt integrovaný systém a je zkoumán ve své komplexnosti, probíhá v přirozeném prostředí a údaje jsou získávány z veškerých dostupných zdrojů.“ Klíčové jsou pro takto pojaté případové studie kvalitativní techniky tj. všechny formy pozorování a rozhovorů, analýza dokumentů apod. Konstrukce výzkumného vzorku Jak jsem jiţ uvedl, několik let spolupracuje naše katedra s univerzitou třetího věku při pořádání kurzů výpočetní techniky pro seniory, a to ve všech úrovních znalostí. Bylo mi umoţněno odbornými lektory participovat při výuce. Tyto kurzy se konají dvakrát týdně v odpoledních hodinách vţdy v průběhu obou semestrů. Velmi důleţitým faktorem, který mě přiměl provést výzkum seniorů designem případové studie, byl fakt, ţe také sám vedu jiţ šestým rokem kaţdotýdenní celodenní semináře právě pro tyto účastníky kurzu a měl jsem tedy moţnost velmi detailně poznat všechny účastníky, kteří tento seminář navštěvují. Původním záměrem univerzity třetího věku bylo umoţnit seniorům pod mým vedením rozvíjet znalosti získané v kurzech výpočetní techniky, případně umoţnit některým seniorům, kteří počítač nevlastní, přístup k počítačům a k internetovému připojení. V průběhu času zde vznikaly a vznikají pracovní skupiny seniorů, které svou aktivitou a přátelskými vztahy přesahují rámec pouhé účasti na těchto seminářích. Nebylo tedy příliš sloţité přimět tyto seniory ke spolupráci na mém výzkumu. Vzhledem k tomu, ţe tento seminář navštěvují téměř výhradně ţeny, do svého výzkumného vzorku účastníků jsem tedy zařadil 6 absolventek počítačového kurzu a zároveň absolventek univerzity třetího věku. Pro zachování anonymity jsem pouţil smyšlená křestní jména, jejichţ počáteční písmena jsou prvnímu písmeny abecedy a v závorce je uveden jejich věk: paní Anna (81roků), paní Beáta (72roků), Cecílie (72roků), Dana (65 roků), Emílie (72 roků) a paní Františka (81 roků). Paní Anna vystudovala vysokou školu farmaceutickou, a před odchodem do důchodu, pracovala v oboru farmacie jako laborantka.

44

Paní Beáta vystudovala vyšší pedagogickou školu a pracovala ve středním odborném učilišti nábytkářském jako učitelka. Paní Cecílie je ruského původu, absolvovala střední zdravotnickou školu a pracovala v oboru psychiatrie jako zdravotní sestra. Paní Dana vystudovala Vysoké učení technické fakultu stavební a pracovala v projekci jako administrativní pracovnice. Paní Emílie vystudovala střední ekonomickou školu a pracovala na finančním úřadě jako finanční kontrolor. Paní Františka vystudovala vysokou školu zemědělskou a stavební a před odchodem do důchodu pracovala v projekci. Nástroj sběru dat a popis sběru dat Jak uvádí Švaříček (2007, s. 98) v kvalitativním výzkumu jsou nejčastěji vyuţívány techniky pozorování a rozhovoru. Při svém výzkumu jsem obě tyto techniky pouţil. V současné době je naší katedrou, ve spolupráci s univerzitou třetího věku, realizováno celkem 5 kurzů, které jsou vyučovány panem Ing. Dosedlou. Jedná se o kurzy základů práce s počítačem, jejímţ cílem je motivovat účastníky k praktickému vyuţití počítače a vybavit je základními teoretickými znalostmi a praktickými dovednostmi, včetně schopnosti tyto znalosti dále aktivně a samostatně rozvíjet. Kurz Práce s počítačem pro mírně pokročilé je zaměřen na práci s textovým a tabulkovým editorem a na příklady práce s obrázky a vyuţívání sluţeb internetu. Kurz práce s počítačem pro pokročilé se zabývá pomocí praktických cvičení rozšiřováním a prohlubováním znalostí pro práci s počítačem. Náplň těchto kurzů je tak co nejvíce přizpůsobována poţadavkům účastníků. V kurzu digitální fotografie se pak účastníci dozvědí o funkcích digitálního fotoaparátu a naučí se správně pořizovat fotografie, Tyto fotografie pak přenést do počítače a zpracovat s vyuţitím prohlíţeče fotografií a grafického editoru a dále je upravovat. V posledním pátém kurzu s názvem Internet a elektronická pošta prakticky jsou účastníci seznámeni s praktickými dovednostmi a znalostmi v oblasti sítě internet (Dosedla, 2010). Rád bych touto cestou poděkoval panu Ing. Dosedlovi za to, ţe mi umoţnil spolupracovat v těchto kurzech jako pomocný lektor a vyuţít tak významný výzkumný nástroj, ke kterému bezpochyby pozorování patří.

45

V kaţdotýdenních seminářích pro seniory, jsem pak měl moţnost pouţít druhou výzkumnou techniku, a to polostrukturovaný hloubkový rozhovor. Jak uvádí Švaříček (2007, s. 159, cit. Patton, 2002) „ tímto způsobem jsou zkoumáni členové určitého prostředí, určité specifické sociální skupiny s cílem získat stejné pochopené jednání událostí, jakým disponují členové dané skupiny.“ Rozhovory jsem realizoval v průběhu dvou měsíců ve své kanceláři a nahrával na diktafon. Poté jsem nahrávky doslovně přepsal k dalšímu zpracování. Časový rozsah těchto nahrávek byl mezi jednou hodinou aţ devadesáti minutami.

Způsob zpracování dat Přepsané a vytištěné techniky jsem podrobil analytické technice nazývané otevřené kódování. „ Kódování obecně představuje operace, pomocí nichţ jsou údaje rozebrány, konceptualizovány a sloţeny novým způsobem. Při otevřeném kódování je text jako sekvence rozbit na jednotky, těmto jednotkám jsou přidělena jména a s takto nově pojmenovanými fragmenty textu potom dále ve výzkumu pracujeme“ (Švaříček, 2007, s. 211). Postupoval jsem tedy tak, ţe jsem si analyzovaný text rozdělil na jednotky, kterým byly významové celky různých velikostí a takto vzniklé jednotce jsem přidělil jméno nebo označení tedy kód. Kódem je nazývána slovo nebo krátká fáze, která nějakým způsobem vystihuje určitý typ (Lee, Fielding, 2004). Jakmile jsem si vytvořil seznamy kódů, začal jsem provádět jejich systematickou kategorizaci. To znamená, „ţe desítky kódů, které vzešly z otevřeného kódování, byly seskupovány podle podobnosti nebo jiné vnitřní souvislosti. Jednotlivé úryvky dat nejprve podřazujeme různým kódům a jednotlivé kódy potom podřazujeme různým kategoriím“ (Švaříček, 2007, s. 221). Následně po vytvoření kategorizovaného seznamu kódů, jsem pouţil techniku vyloţení karet. Při pouţití této techniky jde o to, ţe si „výzkumník vezme kategorizovaný seznam kódů a kategorie vzniklé skrze otevřené kódování uspořádá do nějakého obrazce nebo linky. Na základě toho uspořádání sestaví text tak, ţe text je převyprávěním obsahu jednotlivých kategorií.“ (Švaříček, 2007, s. 226)

46

6. VÝSLEDKY VÝZKUMU V této kapitole jsou interpretovány informace získané z rozhovorů. Zjištěná data se vztahují k výzkumným otázkám uvedeným v předchozí metodologické části. Konkrétní údaje jsou přiřazeny do jednotlivých kategorií, které spadají pod tematické podkategorie. 6.1. JAKÉ JSOU HLAVNÍ MOTIVAČNÍ FAKTORY SENIORŮ PRO PRÁCI S INFORMAČNÍMI A KOMUNIKAČNÍMI TECHNOLOGIEMI? Problematikou motivace seniorů v oblasti práce s informačními technologiemi jsem se ve svém výzkumu zabýval proto, abych zjistil, jaká je vlastně současná populace seniorů. Co je nebo bylo hnací silou, která přiměla tuto „moudřejší“ část populace vrhnout se po hlavě do pro ně zcela neznámého prostředí a čelit tam stále novým a novým a stále rychleji se vyvíjejícím technologiím? V této části své práce se tedy pokusím popsat širokou škálu motivů a motivací seniorů v jejich seznamování se s výpočetní technikou. V současném pedagogickém slovníku (Průcha, Walterová, Mareš, 2009, s. 158) je motivace definována jako „souhrn vnitřních i vnějších faktoru, které: 1. spouštějí lidské jednání, aktivují ho, dodávají mu energii; 2. zaměřují toto jednání určitým směrem (snaha něčeho dosáhnout anebo něčemu se vyhnout); 3. udrţují ho v chodu, řídí jeho průběh i způsob dosahování výsledku; 4. navozují hodnocení vlastního jednání a proţívání, vlastních úspěchu a neúspěchu, vztahu s okolím.“ „Motivace obecně vzato vyjadřuje rozpory mezi tím, co subjekt aktuálně proţívá a tím, co proţívat touţí. Motivace pak v tomto smyslu vyjadřuje nějaké nedostatky v psychofyzickém či bio-sociálním bytí individua a chování vystupuje jako nástroj k odstranění těchto nedostatků.“(Nakonečný, 1997, s. 14) Motivace hraje důleţitou úlohu i v procesu osvojování si nových skutečností, tedy i v učení. Za úspěšností vzdělávání seniorů stojí síla a zaměření motivu účastníka. Jestliţe se lidé mají vzdělávat po celý ţivot, je zapotřebí, aby měli dostatek zájmu, chuti tedy motivace. Kladný výsledek ve vzdělávání seniorů nejen v oblasti práce s výpočetní technikou je závislý na třech faktorech. Na úrovni schopnosti učit se, na fyziologickém stavu organismu a na motivaci (Hartl, 1999). Všechny faktory spolu úzce souvisí, protoţe stav člověka ovlivňuje jeho potřeby a tudíţ i motivy. Tím pádem motivační faktor ovlivňuje výsledek učení. Většinou působí celý komplex motivů, který se vyvíjí a mění. Motivy nejsou jednou pro vţdy 47

dané. Motivy k učení se začínají vyvíjet jiţ ranní socializací a jsou výsledkem učení a zkušenosti s učením. Právě zkušenosti s učením ve škole mnohé potenciální účastníky vzdělávání z řad seniorů odrazují. Motivy mají také vţdy sociální zázemí a motivace lidí z různých sociálních vrstev není stejná. Také motivy jednotlivých skupin se liší. (Beneš, 2003, s. 134-135) Psychologická literatura rozlišuje mezi motivací vnitřní a vnější. Vnitřní motivace vychází přímo z jedince samotného, který v určité vzdělávací aktivitě nalézá potěšení a je pro něho příjemná. „Oproti tomu vnější motivace bývá chápána jako výslednice vnějších tlaků, kdy jedinec vstupuje do vzdělávání, aniţ by to bylo jeho osobní přání.“ (Rabušicová, Rabušic, 2008, s. 97-98) Motivace vnitřní i vnější spolu souvisí. U pracovně aktivních seniorů se ve vzdělávání nejvíce projevuje nejčastěji motivace vnější a to především v rámci profesního vzdělávání. Pro mnoho lidí je v této oblasti dominantním motivem k dalšímu studiu i snaha o zlepšení pracovního uplatnění. Co se týká vzdělávání seniorů pracovně neaktivních, jde o dobrovolnou aktivitu a můţeme zde hovořit spíše o vnitřní motivaci. Podle Beneše (2003) motivace dalšího vzdělávání seniorů závisí především na dosaţeném vzdělání, dřívější účasti na dalším vzdělávání, ale i na druhu vzdělání. Také na dříve rozvinutých zájmech zabývat se různými oblastmi vedení a na účasti na kulturním ţivotě, na sociální aktivitě v rodině i mimo rodinu, na politické angaţovanosti atd. Vzdělávání můţe být také hobby, zájem o poznání. Motivem je často touha po sociálních kontaktech, očekávání okolí, ale i snaha najít smysl ţivota ve vědomí vlastní konečnosti, udrţování vlastních sil. Vzdělávání senioru má často charakter prevence, odstranění a kompenzace deficitu, cílem je udrţení tělesných a intelektuálních sil. Chci být platným členem současné informační společnosti V rámci zkoumání případových studií jsem zjistil, ţe se jak motivace vnitřní tak i vnější u mých respondentů vyskytují. Oblast vnějších motivů úzce souvisí s tlakem okolí. Paní Františka popisuje situaci, kdy se z původně vnější motiv přeměnil do motivu vnitřního. FRANTIŠKA: „Já jsem byla zaměstnaná v projekci, tam se chodilo na počítači počítat přehrady. A to bylo vţdycky do rána, protoţe to byly PC takového prehistorického vzezření a vybraní lidi tam chodili počítat. Kdyţ tam přišla nějaká návštěva na jednání a potřebovali něco na počítači, tak se prostě moje kolegyně zašily někam, aby nepředvedly to, ţe jsou počítačově negramotní. Prostě se prchalo pryč, takţe já jsem ta prchající nechtěla být. To já 48

osobně na svou povahu bych neunesla. Takţe i zvědavost byla určitě motivace. Zvědavost a prvotní bdělost.“ Podobnou transformaci motivu proţila i paní Anna, která se sice v produktivním věku s nutností pracovat na počítači nesetkala, ale v rámci udrţení vlastního zaměstnání coby brigádnice se musela naučit s počítačem pracovat. ANNA: „Zpočátku nechtěla mít s počítačem nic společného, protoţe já jsem z té starší generace, která k tomu nikdy neměla moţnost přijít. Ale pak jsem začala dělat brigády, a kdyţ se v lékárně začalo najíţdět na počítače, paní šéfová mi striktně řekla „ ten základní program apatykářský se naučíš.“ Já, abych ze sebe nedělala pitomce, jsem tedy řekla, ţe jo. To znamená, ţe mi byl do jisté míry poloţen nůž na krk, buď skončím, nebo se budu muset přizpůsobit. Tak jsem si říkala, člověk by měl naučit všechno, nebo alespoň trošku do toho vniknout. Tak já jsem se vlastně dostala k počítačům. Takţe já jsem začala jakţtakţ zvládat ten základní program, ovšem to se týkalo opravdu jen té apatykářské problematiky, skladového hospodářství, vyhledávání si různých informací co se týká léků a expedice na recepty.“ Počítačová negramotnost můţe mít také za následek pocit určité sociální izolace, se kterým se nechtěla smířit paní Beata. A tyto pocity pak aktivují vnitřní motivaci. BEATA: „ Mně v počátcích vadilo, ţe jsem jednou jela tramvají a bavili se spolu dva kluci a teď já slyším, ţe jeden říká „ já mám 20 giga“. Já si říkám, co on to má, safra, jakých 20 giga? Jako mě nenapadlo, ţe mluví o nějakým disku. Ani jsem nevěděla co to je, prostě uteklo mě to všechno. A teď jsem si říkala, s tím počítačem, už mě teda ujel vlak a já musím naskočit a já chci naskočit. Jo, prostě musím, musím to dokázat.“ Paní Dana popisuje svou prvotní motivaci ve dvou rovinách. Opět se dotýkají jak motivace vnitřní, tak i té vnější. Tedy vlastního „chtění“ ve spojení s tlakem okolí. DANA: „ V počátcích práce s počítačem mě motivovalo nejvíce, snaha abych to uměla. A dalším bylo, ţe při hledání nového zaměstnání, uţ ta znalost na počítači byla nutná a tím pádem jsem musela.“ Ryze pracovní důvody uvádí i paní Emílie, která po odchodu do důchodu chtěla pouţívat počítač jako ţivnostník, avšak do její snahy o zřízení vlastní ţivnosti se promítly i finanční problémy týkající se softwarové podpory. EMÍLIE: „Já jsem třicet roků pracovala jako kontrolor a dělala jsem prověrky účetních stavů, účetnictví, manka apod. A pak deset roků na finančním úřadu, a jelikoţ jsem odcházela do důchodu, řekla jsem si, ţe bych se chtěla naučit na počítači, v tom smyslu, ţe

49

bych na něm účtovala a, ţe si soukromě zařídím firmu, ale pak se mi to zdálo být dost těţké a byl tam potřeba nějakej program, kterej jsem si musela pořídit, a byl dost drahej.“ Vnitřní motivace je však patrná ze všech účastníků mého výzkumu a je aţ neuvěřitelné s jakou energií a elánem vstupují senioři do oblastí pro ně zcela neprobádaných a co všechno je ţene v touze po zvládnutí informačních a komunikačních technologií a tím i plnohodnotného začlenění se do současného ţivota a dále i snaha stále vyhledávat a získávat nové poznatky a informace. DANA: „Hned jak jsem viděla nabídku na ty počítače, tak jsem se toho zúčastnila, protoţe jsem se v tom chtěla zdokonalit a rozhodně mě to bavilo a povaţovala jsem to za přínosné a myslela jsem si, ţe aţ se budu hlásit na nějakou brigádu, tak abych byla vzdělanější.“ Paní Beata uvádí i motivy, které měly i přímý vliv na její zdraví. BEATA: „Já jsem chtěla strašně moc umět na tom počítači uţ v době, co se vlastně ty počítače objevily u nás ve škole. Tak u mě to bylo naprosto trvalé – musím, musím jednou a v počátcích práce to do mě naskočilo skutečně to nadšení, ţe já jsem si hned uvědomila, ano, to je ta cesta. U počítače se úplně oprostím od nemocí, které mě trápí a je ve mně najednou větší síla jak bojovat s tím svým zdravím. Nevzdávám to, i když něco nejde.“ Odvahu, chuť a elán najít si nový impuls v ţivotě učit se novým věcem uvádí v rozhovoru i paní Cecílie CECÍLIE: „Na prvním místě u mě byla veliká zvědavost. „To přece není konec světa v důchodě“, říkala jsem si. Nejsem nějaká důchodkyně v šátečku, která smrká a pláče, že mě bolí kdesi. Říkám si, musím něco dál dělat, něco nového se naučit. Chcu se naučit s tím počítačem, a já sama jsem chtěla. Takţe si říkám, v ţivotě se to bude potřebovat. Abych nebyla blbá. Ještě jsem se necítila, abych jen leţela nebo chodila po doktorech. Dělám to přece pro moje já, pro moje cítění, že nejsu zabitá důchodkyně s padesáti nemocama . Furt zůstat aktivní. Samozřejmě já uţ vidím konec své cesty, ale nechcu na to myslet, smrti nezabráním. Ale já nejsu depresivní. Já naopak běţím nahoru a počítač mě v tom pomáhá.“ Jak bylo jiţ výše uvedeno, renomovaní odborníci zdůrazňují, ţe motivací pro učení můţe být také touha po sociálních kontaktech, jak dokazuje i paní Dana. DANA: „ No já jsem skončila s prací, tak jsem šla do důchodu a teďka jsem se chtěla dostávat mezi lidi a něčím se smysluplnějším se zabývat neţ jenom domácností.“

50

Počítač jako zdroj nápadů, rad a informací Ve svém výzkumu jsem se také zabýval otázkou, k čemu chtěli senioři počítač vyuţít, kdyţ se rozhodli na něm učit pracovat. Odpovědi byly vesměs zcela konkrétní a vypovídaly o velké ctiţádosti seniorů zvládnout práci na počítači a nezůstat tak stranou celospolečenského dění. Paní Cecílie například jako průvodkyně seniorů po evropských zemích říká: CECÍLIE: „ Jsem cizinka a přišla jsem aţ z Uralu. Já jsem na začátku hledala na internetu český slovíčka, který jsem neznala. Jako průvodkyně provádím ruský lidi po Rakousku, Německu, Švýcarsku a vyhledávám různé informace o zemích a taky informace z mého oboru z medicíny, zdravotnictví. A chtěla jsem se učit němčinu a angličtinu. Musím dělat faktury na počítači a faktury posílat můţu do Prahy jako průvodkyně jedině přes internet.“ Paní Beata chce počítač vyuţít nejen ke svému vlastnímu vzdělávání, ale jako bývalá učitelka i pro vzdělávání seniorů v zařízeních určených pro tuto věkovou skupinu. BEATA: „Chtěla jsem umět s počítačem, protoţe jako jsem tušila, ţe tam bude moţnost nahlédnout nejen doma do slovníku, ale i vyhledávat si. Bylo mně jasný hned, ţe se budu dostávat rychleji k informacím, které budu chtít vědět hned. Samozřejmě, ţe jsem řekla, ţe bych mohla uskutečnit svůj sen a pomocí počítače se naučit francouzsky. A taky to jsem si tam v podstatě sama našla, ţe tam jsou takový ty programy výukový, ţe si to tam můţu nastavit, různý cvičení. A aţ mě jednou strčí nebo budu muset odejít do domova seniorů, tak já to tam budu učit ty babky a dědky. Přece kdo jiný neţ já. Můj sen je učit v domově seniorů, aţ tam já budu.“ Paní Anna v začátku spíše preferovala práci s internetem a s ním spojenou moţnost komunikace se svými blízkými a také ukládání fotografií do elektronické podoby. ANNA: „ Mně šlo spíš o to, abych se dokázala orientovat v internetu. Abych si dokázala ledacos najít a vyhledat, kdyţ mě něco zajímá, a abych se svýma spolužačkama, pokud jsou na internetu, abych si s nimi dokázala e-mailovat, vyměňovat si zkušenosti a posíláme si navzájem nějaké ty přílohy, umět je otvírat, eventuelně si je umět uloţit a prohlíţet. A teď v poslední době, čemu se jako nejvíce věnuju, je zpracovávání a ukládání fotek, protoţe já jsem měla velké mnoţství fotografií. Stěhovala jsem se do malého bytu do garsonky a ty moje alba začínaly zabírat příliš mnoho místa. Tak jsem dumala, co s tím. Tak jsem si začala skenovat fotky a ukládat si je do počítače a poté vypalovat na CD, protoţe to zabírá mnohem méně místa.“ 51

Paní Františka věděla o výhodách pouţívání počítači uţ v době svého zaměstnání v projekci, a proto se práce s počítačem stala i po odchodu do důchodu jejím zdrojem obţivy. FRANTIŠKA: „Hlavní a asi jediný důvod byl v práci, Já jsem si s tím vydělávala vlastně. Ten prvopočátek byl vysloveně pro svou výdělečnou činnost. Odevzdalo se to na disketě, ta vyhotovená práce. To byla obrovská úleva. A uţ by mě nikdo nevzal bez počítače, ţádnou zakázku bych nedostala.“ Ale kdo nebo co mně pomůţe v učení? Prvotní nadšení a elán však není jediným faktorem úspěšného zvládnutí problematiky výpočetní techniky. Tato aktivita musí být dále rozvíjena vnějšími prostředky. Dalším zdrojem motivace bývá velmi často rodina a přátelé. Z výzkumu však vyplynulo, ţe rodinní příslušníci sice v začátcích podporovali snahy seniorů zajímajících se o práci s počítačem, avšak velmi častým problémem byl nedostatek času a nedostatečná pedagogické zkušenost „domácích vzdělavatelů“. CECÍLIE: „ Syn by mě moţná pomohl, on to umí perfektně, ale neuměl mě to vysvětlit. On takovým stylem řekne, dyť ty nejseš blbá, tak si to udělej.“ BEATA: „Moje dcera mě povzbuzuje a vţdycky vítá jakoukoli mou aktivitu, kdyţ vidí, ţe se do něčeho dám a dokáţe mě usměrnit.“ DANA: „ Moje dcera na počítači uměla a já jsem si připadla vedle ní nemožně coby matka. Podpořila tím stylem, ţe mě tam občas něco velmi rychle ukázala, já jsem to pak stejně zapomněla.“ ANNA: „Dcera mě v tom vţdycky podporovala a říkala, „ mamko, co můţeš, tak se snaţ,“ ale nedokázala mě to vysvětlit, no prostě nemá ty pedagogické vlohy a schopnosti k tomu anebo by to vyžadovalo spoustu času z její strany a ten nebyl.“ EMÍLIE: „Synovec mně dovezl starý počítač a zapojil ho a řekl, uč se, já nemám čas.“ Lepší zkušenost zaţila ve svém zaměstnání paní Františka, která se mohla spolehnout na pomoc svých spolupracovníků. FRANTIŠKA: „ Kolegové z práce, kdyţ viděli ten můj zájem, tak mě to velice ochotně vysvětlili, kdyţ jsem potřebovala. Jen jsem zavolala, ţe jsem se zadrhla a oni mi to vysvětlili.“ V případě, ţe se v začátcích práce s počítačem nenajde vhodný pomocník, který umí tuto problematiku vysvětlit, je třeba hledat jiné cesty, jak se s problémem vypořádat. Velmi zajímavou didaktickou pomůcku pro zvládnutí základních funkcí klávesnice zvolila bývalá 52

učitelka paní Beata. I paní Františka se nechala inspirovat nabídkou moţností operačního systému. BEATA: „Já jsem měla na velkém výkrese namalovanou klávesnici, protoţe jsem ještě neuměla nic moc na počítači, ale co která klapka a k čemu je, to musím vědět, neţ začnu pracovat. Toto všechno já jsem uţ dopředu do té hlavy ukládala a taky to mám doma všechno ještě napsaný na papírcích.“ FRANTIŠKA: „ Zjistil jsem, ţe v počítači je nápověda. Takţe jsem tu nápovědu vyuţila. Měla jsem tiskárnu, tak jsem si něco vytiskla, a kdyţ jsem u toho PC nechtěla pořád sedět, lehla jsem si do postele a z těch papírů jsem čerpala ty vědomosti.“ Nezbytným doplňkem kaţdého studia je studijní literatura. Tato literatura musí být zpracovaná s ohledem na příslušnou cílovou skupinu, které má slouţit. I zde můţeme najít odlišnosti v přístupu k samostudiu. CECÍLIE: „V kurzech nám dávali nějaký kníţečky takové pro starší osobu. Tam malovali dědečka s hůlkou, a co kde máme zmáčknout. Ty příručky byly zadarmo. Čili vyloţeně toto nám teda tehdy pomohlo. A bylo tam napsáno, ţe ministerstvo chce, aby starší lidi se jako zajímali se o počítače. A to bylo od nich hezký, ta podpora toho studia pro seniory. Vţdyť kde bysme v ţivotě k počítači přišli, předtím jsme ho nikde neviděli.“ DANA: „No tak já nerada čtu návody na pouţívání nějakých přístrojů a potom taková broţurka to je ještě tvrdší oříšek. Já jsem se to vţdycky učila pomocí těch kurzů. No učila, já to musím pochopit aspoň trochu ten systém. Kdyţ ho pochopím, tak se to potom nemusím učit. A pokud jsem potřebovala něco víc, tak buď jsem na to přišla sama, nebo mě to teda někdo řekl.“ BEATA: „Já si kupovala od samého začátku časopis Jak na počítač v novinovém stánku a obrázkovou knihu, která je jako pro děcka, a kde je rozpitvaný celý počítač a jak a co s ním. A já jsem říkala, já to chci vědět. Všechno, jak to tam funguje, nejen, abych to uměla ovládat, ale prostě od začátku. Takţe toto já po troškách do té své hlavy soukám. Počítačový kurz motivem k úspěšnému zvládnutí počítače Jak jsem jiţ výše zmínil, objektem mého výzkumu byli účastníci univerzity třetího věku Masarykovy univerzity v Brně, kteří v rámci tohoto studia absolvovali počítačové kurzy pořádané katedrou technické a informační výchovy. Tyto kurzy se uskutečnily v rozsahu, začátečníci → mírně pokročilí → pokročilí → digitální fotografie → internet → elektronická pošta. Na začátku akademického roku 2006/2007 uskutečnila tato univerzita 53

třetího věku průzkum, který se zaměřil na jednotlivé motivy, které vedou seniory ke studiu na univerzitě a tedy k návštěvě kurzů, pořádaných Masarykovou univerzitou. Důvodem, jak uvádí (Adamec, Hašková, 2010, s. 8) je „zjistit nejen informace o současné populaci seniorů, ale také přispět k dosaţení souladu mezi reálnou nabídkou kurzů ze strany pořádajících institucí a očekáváním účastníků těchto kurzů.“ Výzkum uvádí četnost motivů ke vzdělávání v kurzech U3V(Adamec, Hašková, 2010, s. 8) touha získat nové poznatky a informace udrţení se v dobré psychické kondici snaha udrţet a prohlubovat vědomosti v oblastech mých zájmů smysluplně vyuţívat svůj volný čas udrţet kontakty s druhými lidmi potvrdit si, ţe jsem ještě fit touha trávit čas ve skupině lidí, kteří mají stejné zájmy snaha naučit se něco nového co bych později mohl potřebovat dále se vzdělávat, protoţe jsem na to dříve neměl čas udrţet a prohlubovat vědomosti z mé profese Ve svých případových studiích se zabývám otázkou, nakolik patří návštěva počítačového kurzu pro seniory k motivačním faktorům úspěšného zvládnutí práce s počítačem. Výpovědí účastníků výzkumu ukazují rozdílné pohledy na tuto problematiku, i kdyţ v celkovém pohledu převládá názor spíše kladný. EMÍLIE: „Motivovala mě návštěva kurzu pro začátečníky, především to, ţe jsem se naučila něco nového, a ţe mě to bavilo a chtěla jsem do toho vniknout a dál v tom pokračovat.“ Ne vţdy je však reakce po absolvování prvního kurzu příznivá. Paní Dana vidí problém v nedostatku času k zautomatizování činností potřebných ke zvládnutí práce s počítačem, a proto zvolila raději kurz s delší časovou dotací. Větší přínos naopak vidí v návštěvě kurzů výpočetní techniky, které pořádala univerzita třetího věku. DANA: „Na prvním kurzu jsem byla u jedné firmy, která se zabývala vedením kurzů. Ale byly třeba jenom na dva dny a bylo to šíleně drahé a to bych si nestíhala všechno zapamatovat. Já jsem tehdy absolvovala kurz, který trval dva týdny. Taky to bylo velmi drahé, ale aspoň tak mě to přišlo, ţe je jako na to více času, ţe se to nebude dělat tak strašně rychle. Ţe to lépe zvládnu. A pak jsem třikrát využila z nabídky kurzů, které pořádala univerzita 54

třetího věku, v kurzu u pana inţenýra Dosedly. Tam mi to teda dalo mnohem víc neţ v tom kurzu předchozím.“ Z výpovědi paní Anny vyplývají určité obavy z nezvládnutí kurzu výpočetní techniky, které však byly rozptýleny a úspěch v kurzu ji naopak motivoval k návštěvě kurzů následných. ANNA: „Mně v začátcích hodně pomohly kurzy. Jinak jsem k počítači totiţ neměla možnost přijít. První počítačový kurz nám nabídli přes rektorát Masarykovy univerzity, kde jsem začínala v roce 2005 jako studentka v prvním ročníku na U3V. Já jsem toho okamţitě vyuţila a šla jsem do toho s tím, ţe to buď k něčemu bude, nebo zjistím, ţe jsem úplně levá a tím pádem toho nechám. Ze začátku jsem měla ostych a strach z toho, co kdyţ něco udělám špatně, co se stane. A po tom prvním kurzu, kdyţ jsem zjistila, ţe by to eventuelně šlo, tak jsem se přihlásila i na ten další, na pokročilý a myslím, ţe ty základy jsem pochytila docela dost.“ Paní Františka vstupovala do počítačového kurzu pro pokročilé, protoţe uţ měla vstupní znalosti z doby, kdy tyto vědomosti, byly potřeba k vykonávání její profese. Přesto i ona vyuţila z široké a bohaté nabídky univerzity třetího věku. FRANTIŠKA: „Motivaci pro mě byl první navštívený kurz na Pedagogické fakultě. Kurz vedl pan Ing. Dosedla. Tady jsme byli seznámeni se specializovanými programy, třeba na úpravy fotografií, grafika apod. Takţe to bylo pro mě novum, to jsem dřív nevyuţívala, takţe to jsem chtěla znát. Tak v tom kurzu jsme taky dostali nádhernou publikaci a tam je vysvětlený po lopatě Word, myslím, ţe i Excel, a nevím ještě, prostě ty základy práce na PC. Univerzita třetího věku vţdycky dala do informačního systému anotaci a nabídku, kde bylo podrobně popsáno, co se bude probírat.“ Paní Beatu i Cecílii motivovala společná návštěva kurzu výpočetní techniky zejména proto, ţe si pravidelně mohly ověřovat svoje znalosti. Velmi důleţitým faktorem motivace byla i osobnost lektora a moţnost konzultovat mezi sebou vzniklé problémy s ovládáním počítače. BEATA: „Chodily jsme spolu v začátcích 2 hodiny denně zdarma na počítače na Josefskou, kde je centrum pro rodinu a sociální péči. Chodili jsme pěšky z Bohunic, abychom měly turistiku. Sedávaly jsme s jinou návštěvnicí kurzu vedle sebe, tak začala vznikat taková přátelství a my jsme si radili. Prostě vy radíte někomu a on radí vám. Taková vzájemná spolupráce, to se člověk obohatí navzájem. No, a my jsme se tím velice rychle posouvali dál. To všechno bylo v rámci toho kurzu. Napřed převaţovala ta zábava, pomáhalo vám to potom ten počítač jako ovládat.

55

CECÍLIE: „V tom kurzu na Josefské jsme měli asistenta. Jak nám něco nešlo, zavolali jsme na něho a hned byl u nás. Všechno vysvětlil, poradil, ukázal. Osobnost lektora jako motivátora v edukačním procesu seniorů V další části svého výzkumu analyzuji, jakou roli sehrála osobnost lektora v motivaci seniorů osvojit si počítačovou techniku. Lektor v seniorském vzdělávání je důleţitým faktorem edukačního procesu (Jůva, 2004, s. 5) zejména proto, ţe tato cílová skupina má své specifické potřeby a poţadavky. Zvláště senioři posuzují rádi a často i kriticky kompetence lektora. Pokud je tedy lektor kompetentní má vhodné vlastnosti, schopnosti, vědomosti, dovednosti a zkušenosti, které ke vzdělávání a komunikaci nezbytně potřebuje a tyto vlastnosti a schopnosti je ochoten vyuţít v edukačním procesu. Mezi klíčové kompetence, kterými by měl lektor v seniorském vzdělávání disponovat, tedy patří především (Kryštof, Špatenková, 2010, s. 119-121): komunikační dovednosti schopnost vytvoření optimálního učebního klimatu prezentační dovednosti motivační a organizační dovednosti Komunikačními kompetencemi lektora v seniorské vzdělávání rozumíme především práci s hlasem a se slovem. Lektor by měl mluvit jasně, konkrétně srozumitelně a přiměřeně hlasitě. Důleţité informace by měly být sdělovány pomalejším tempem s náleţitou hlasitostí. Lektor by měl také umět naslouchat, být zdvořilý a nechávat seniorům dostatek prostoru k vyjádření svých názorů a postojů (Špatenková, Králová, 2009, s. 35) ANNA: „Takţe po tom prvním kurzu, kde učil pan Ing. Hora, jsem zjistila, ţe by to eventuelně šlo, tak jsem se přihlásila i na ten další, na pokročilý. Tam uţ byl, pan Ing. Dosedla. Ale pro mě tady byl poměrně dost velký rozdíl, hlavně v té komunikaci mezi námi. Pan ing. Dosedla, nebyl rozhodně tak komunikativní, jako byl pan Ing. Hora, z mého hlediska mi připadalo, ţe uţ si představuje, ţe jsme počítačově gramotní a můţe s náma jednat na úrovni „ to znáte, to znáte“, takţe my jsme ho museli dost často vracet zpátky, ţe tamto nám není tak úplně jasné.“ Odlišný pohled na komunikační kompetence lektora nabízí paní Dana.

56

DANA: „Kurzu u pana Ing. Dosedly, toho si teda ohromě libuju, protoţe on to teda vysvětloval úžasně a s jakýmkoli dotazem si věděl rady. A ochotně. Takţe ten mně teda pomohl hodně. Vytvoření optimálního učebního klimatu vyţaduje dodrţování dvou zásad. Za prvé to znamená, ţe se lektor snaţí poznat předpoklady účastníků, zejména v oblasti poznávací, motivační a emocionální. A za druhé podporovat autonomii seniorů a přistupovat k nim jako k partnerům. DANA: „U pana Ing. Dosedly, neměl člověk pocit, že ten dotyčný, kdo se ptá, je blbec.“ ANNA: „ Pan ing. Hora byl vstřícný a s náma to docela uměl. On mi připadal kolikrát jako jeden z nás.“ Velmi důleţitou součásti kompetence lektora ve vzdělávání seniorů jsou také prezentační dovednosti a efektivní vyuţívání vybraných didaktických metod. Nejvhodnější postupy (Petřková, 2004, s. 30) jsou ty, které: Podněcují motivaci seniorů Zajišťují jejich aktivní účast Respektují jejich individualitu a specifický styl učení Zabezpečují zpětnou vazbu, které umoţňuje vzdělavateli operativně měnit časový plán a tempo výkladu Umoţňují vyuţití získaných poznatků v praxi CECÍLIE: „, Ten kluk, byl takový štíhloučký, mlaďoučký a on na nás polopatě. Vyloţeně měl takovou trpělivost s náma. A řekl, „a teďka to…“ a čekal, aţ to všichni udělají. Podívejte se, tady je ta cesta, a ta cesta se rozdvojuje a tady to kdyţ napíšete, tak potom na další cestu jdete. Vyloţeně takovým stylem. A tak jako bylo to dobrý a to se mně líbilo. No tak jsem tam začala chodit dál a dál, tak on mě teda moc pomohl. Vyloţeně ten člověk to uměl podat, já jsem ho úplně obdivovala.“ BEATA: „Pomoc těch lektorů byla fantastická. Ochotně nám radili a podávali veškeré informace. Na cokoliv jsme se jich zeptali, tak nám okamţitě odpovídali.“ V návaznosti na prezentační dovednosti lektora upozorňuje (Petřková 2004, s. 31), ţe při výkladu nových a obtíţných obsahů je vhodné respektovat skutečnost, ţe člověk si pamatuje průměrně: 10% z toho co čte 20 % z toho co slyší 57

30 % z toho co vidí, co se mu demonstruje 50 % z toho co se mu odpřednáší a spojí s názornou ukázkou 70 % z toho, co si můţe sám přeformulovat z dobře předneseného a přeformulovaného učiva 90 % z toho, k čemu dospěl na základě vlastních zkušeností Nedílnou součástí kompetence lektora jsou jeho motivační a organizační schopnosti. V rovině motivační to zahrnuje především motivovat seniory ke vzdělávání vzbudit v nich zájem a potřebu dalšího sebevzdělávání. V rovině organizační pak zejména schopnost přípravy na vzdělávací akci. (Kryštof, Špatenková, 2010, s. 121) 6. 2. O KTERÉ OBLASTI INFORMAČNÍCH A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ SE SENIOŘI ZAJÍMAJÍ? V této kapitole svého výzkumu se pokusím odpovědět na otázku o které oblasti informačních a komunikačních technologií se senioři nejvíce zajímají. Z detailního rozboru případových studií vyplynulo, ţe fenoménem současnosti pro tuto cílovou skupinu lidí je internet. Tato oblast zájmu skýtá pro seniory obrovský potenciál a motivaci, ale zároveň se nadšení a ochota seniorů zabývat se touto aktivitou, prolíná také s problémy a obavami. S postupným pronikáním informačních a komunikačních technologií do všech oblastí lidského ţivota a v závislosti na demografickém vývoji se také stále nezmenšuje skupina znevýhodněných seniorů, kteří mají k těmto technologiím ztíţený přístup z různých důvodů. Tento problém se v mém výzkumu objevil jako zásadní. Změny v podobě elektronizace sluţeb, vývoje médií a přemisťování informací na internet mohou být také důvodem, proč se velký počet seniorů cítí být vyloučeno z podílu na dění v současné společnosti. Většina evropských států si tento problém uvědomuje a postupně rozvíjejí koncepce a programy z oblasti informačních a komunikačních technologií orientovaných na seniory. Jejich úkolem je osvěta nebo realizace projektů týkajících se začlenění seniorů do informační společnosti. Přitom zajištění dostupnosti internetu všem bez rozdílu vytváří podmínky pro ekonomický a sociální rozvoj dané země. V

blízké budoucnosti tedy bude nutné dát

seniorům příleţitost začlenit se do informační společnosti a zároveň dále organizovat podpůrné programy a projekty, jeţ by toto začleňování usnadňovaly. Neţ se tak stane, je nezbytné, abychom seniorům jejich situaci ulehčovali, např. formou bezplatných 58

počítačových kurzů, zvýhodněnými sazbami za připojení k speciálních akcí v

internetu, v podobě

knihovnách, veřejných a neziskových organizacích apod.

Internet by se tak měl v

budoucnu pravděpodobně stále více přizpůsobovat

seniorům, a to jak nabídkou sluţeb, tak obsahem a ergonomií. V právě v souvislosti se zvyšováním podílu starších lidí v populaci by pak měly být nabízeny sluţby a produkty vyhovující specifickým nárokům a preferencím seniorů. Konkrétně v oboru informačních a komunikačních technologií je jiţ dnes zřejmá naléhavá potřeba přizpůsobování designu a uţivatelského rozhraní potřebám seniorů. Internet především jako prostředek vzdělání a komunikace Kdyţ jsem v rozhovorech, které jsem prováděl se seniory, formuloval otázku, specifikujte co Vás v oblasti informačních a komunikačních technologií nejvíce zajímá, odpověď byla jednoznačná. Ve všech případech zcela jednomyslně zaznělo, internet. Musel jsem tedy zvolit podrobnější průzkum, abych tuto problematiku hlouběji rozpracoval. Aţ z hlubší sondy do ţivota seniora uţívajícího internet vyplynulo několik témat, oblastí, pozitivních, ale i negativních zkušeností či bariér, která jsou obsahem této části studie. Velmi důleţitým faktorem je tu opět motivace. Český senior chce být informován a být tedy platným členem společnosti. Oblast zájmu seniorů při práci s internetem je velmi široká. Mám-li, ale jmenovat nejoblíbenější aktivity rozhodně mezi ně patří prohlíţení www stránek a vyuţívání sluţeb elektronické pošty. Tato skutečnost koresponduje i s analýzou firmy United Interactive (UI), která v rámci svého průzkumu zjišťovala nejoblíbenější činnosti seniorů v prostředí internetu. Graf 1. ukazuje, ţe v popředí zájmu cílové skupiny 50+ stojí komunikace a zpravodajství (Senioři a internet, 2010).

Graf 1. Oblasti zájmů v prostředí internetu ve skupině 50+ 59

Jak jsem zjistil, prohlíţení www stránek, případně získávání dalších praktických informací nejčastěji na internetových portálech můţe mít několik důvodů. Jednou z moţností jsou profesní důvody. Paní Anna pracovala jako lékárnice a tato problematika ji zajímá dodnes ANNA: „Internet se snaţím vyuţívat k získávání informací. Kdyţ se potřebuju na něco podívat, něco vyhledat, co se týká hlavně zdravotnictví, protoţe tohle je můj obor, takţe tam se docela jako vyţívám v tomto směru.“ Paní Cecílie pracuje jako průvodkyně a ke své činnosti vyuţívá nejen internetové portály, ale protoţe je cizinka tak i slovníky a překladače. CECÍLIE: „Pro průvodcování mě pomohl internet moc. Já si tam vygůgluju všechno. A pouţívám taky tu wikipediu a samozřejmě tam z boku ty jazyky. Uţ tam jsou přeloženy ty články. Čili já tam zmáčknu ruština a ono mě to vyjede a já si s tím nemusím namáhat hlavu. Anebo kdyţ nevím něco česky tak mě pomůţe slovník anebo překladač. Já prostě potřebuju internet pro zábavu, pro informace a pro email.“ Prohlíţení stránek internetu můţe mít také důvody ryze praktické, jak uvádí paní Emílie. EMÍLIE: „Kdyţ něco nevím, tak hned jdu do kolonky „ hledej“ a hned to vím.“ Nebo jako studnice rad, informací a kaţdodenních potřeb. FRANTIŠKA: „Internet je pro mě především zdroj informací z jakéhokoliv oboru, od jakéhokoliv poskytovatele. Protoţe trochu umím anglicky, tak se dozvím i třeba co se děje ve světě, stav počasí, stránky o zdraví, nový léky. V místě kde ţiju, v Brně, nový události, jízdní řády, objednávky vstupenek, zboží.“ DANA: „Internet vyuţívám k tomu, co momentálně potřebuji. Tak třeba v novinách si přečtu, ţe bude nějaká výstava nebo nějaká moţnost něčeho, tak si to najdu. Nebo si hledám nějaké spojení nebo se dívám třeba na lázně. A v oblasti znalostí znám wikipedii. Paní Beatu při vyhledávání na internetu zajímá cestování, cestovní kanceláře a jejich nabídky, ale také ho pouţívá k vlastnímu vzdělávání. Zajímavostí je jistě i fakt, ţe internet vyuţívá jako kontakt se svou rodinou. Jako studentka policejní akademie pro seniory, sleduje na internetu i akce, které Městská policie Brno pořádá. BEATA: „Já internet vyuţívám k tomu, ţe chci cestovat. Sleduju veškeré nabídky zájezdů, které tam jsou, a nádherně tam najdu zájezdy, které jsou se slevou. A učím se francouzsky přes internet. Potom všechny akce, co probíhají tady v Brně, abych byla v obraze, aby mně něco neuniklo. Samozřejmě programy divadel, kin, výstavy a muzea. 60

Pravidelně navštěvuji stránky městské policie, protoţe dělám policejní akademii pro důchodce. Jsou tam uveřejňované fotky z našich veškerých akcí. Jeden z nás seniorů fotí, takţe to máte hned 250 fotek z nějaké akce týden co týden. Taky jsem chtěla po dcerách, aby ukázaly babičce nějaký fotky svých vnuček a dcery mě řekly, ať si najedu na galerie.cz. A tam jsem zjistila, ţe tam mají děcka mraky fotek, jak rostou od narození. Prostě neuvěřitelný!“. Obecně lze tedy říci, ţe senioři při vyhledávání na internetu sledují vlastní aktuální potřeby nebo se internet stává nástrojem zábavy a poučení. Komunikace jako zábava a touha po sociálním kontaktu Ještě významnějším faktorem se však jeví komunikace po internetu a je velkou motivací k pouţívání informační a komunikační techniky. Jak vyplynulo z rozhovorů, nejoblíbenějším nástrojem komunikace po internetu je e-mailová pošta. Ostatní formy komunikace jako je Facebook, skype, ICQ apod. jsou v této věkové skupině méně často vyuţívané a v některých případech jsou senioři i zásadně proti. Velmi zásadním atributem v komunikaci je nejen zábavné trávení volného času, ale i potřeba sociálního kontaktu, tedy udrţování vztahů se známými lidmi a lidmi stejné generace. Do této skupiny lidí spadají rodinní příslušníci, kamarádi, okolí a společnost. Důleţitým prvkem je tu opět motivace. Paní Anna se přestěhovala z Ostravy do Brna. V Ostravě však má stále několik přátel a rodinných příslušníků a e-mail je jednou z moţností udrţení „náhradní“ komunikace. Sociální kontakt povaţuje za důleţitý i paní Emílie. Paní Cecílie a Beata komunikují s kamarádkami ţijícími v cizině. ANNA: „Mám ještě spoustu příbuzných a známých v Ostravě, takţe s těma emailuju.“ EMÍLIE: „Internet vyuţívám k emailu, k dorozumívání s ostatníma známýma, ze školy, z okolí, z rodiny všichni mají už email.“ CECÍLIE: „E-Mailem komunikuju s jednou kamarádkou ve Švýcarsku a jedna je teďka v Německu.“ BEATA: „Komunikuji s kamarádkou z Austrálie, a k tomu potřebuji email. Psát dopisy do obálky mě nebaví, ale e-mail to mě baví.“ V dnešní době je e-mailová komunikace nedílnou součástí ţivota v naší společnosti a tato činnost se nevyhýbá ani seniorům. Jedná se zejména o jednání s úřady, v zaměstnání či s finančními institucemi. Moje respondentky, jako účastnice studia univerzity třetího 61

věku, se pomocí mailů například kontaktují s Masarykovou univerzitou, která jim tímto způsobem posílá nabídky dalších vzdělávacích kurzů. DANA: „Nějakou informaci jsme teď potřebovala, tak jsem oslovila nějaký instituce. Ale hlavně ta univerzita třetího věku. Tam nám posílají ty nabídky, třeba krátkodobý kurz, zase je vypsaný a hlásíme se přes ten email.“ CECÍLIE: „S univerzitou třetího věku komunikuju furt. Posílá mě nějaký ty přednášky. A já jí hned jako můţu odpovědět, ţe mám zájem, to se mně líbí.“ Jak jsem jiţ výše zmínil nedílnou součástí jakéhokoliv typu komunikace po internetu je pro seniory moţnost zábavy, relaxace a uvolnění. Moţnost komunikace v prostředí internetu jim dává sílu a chuť zapomenout na problémy spojené se stárnutím a stářím. FRANTIŠKA: „Mám asi 20 dodavatelů různých příloh, takţe cestuju po celým světě, něco mě chodí z druhejch stran zase opakovaně, ale většinou jsou to novosti. My uţ tam nic nepíšeme, jen měj se dobře apod. BEATA: „ To jsou takovýty důchodcovské přeposílačky. Co já uţ jich mám. Říkám, ţe si je projdu, aţ budu v důchodu. Uţ jsem v něm 15 roků. Takţe já vlastně si to jen třídím. Mám tam asi 1000 emailů a aţ budu mít čas, tak se na něco mrknu. Zatím čtu jen rady zdravotní a recepty na vaření. Sociální sítě pro seniory - ano či ne? Jak dokládá průzkum amerického výzkumného centra Pew Internet & American Life Project, vedený v letech 2008 a 2010 (graf 2.), uţivatelé sociálních sítí u osob starších 65 let se mírně zvýšil (Uţivatelé sociálních sítí stárnou, 2011).

Graf 2. Věková struktura účasti na sociálních sítích 62

Avšak co se týká této formy komunikace v prostředí internetu, z mého výzkumu víceméně vyplývá spíše opatrnost a nedůvěra seniorů. Ta jednak pramení z pocitu vlastní bezpečnosti a jednak z pocitu, ţe tato forma komunikace náleţí spíše mladší generaci. Svůj názor, spíše nesouhlasný, tady prezentují paní Františka s paní Emílií. FRANTIŠKA: „ Tyto sítě jsou dobrý, ale myslím spíš pro mladou generaci. Ty sítě můţou být, ale všechny zneužívány, čili já bych nedala svoje čísla tam, kam to třeba facebook chce, podstatnou charakteristiku toho člověka, data narození, bydliště a takový, fotografii člověka dokonce, to je opravdu nebezpečný a to určitě ne. V mým věku, v mé generaci, tak to těch lidí jako jsem já, je poměrně málo, ţe by je počítače vůbec zaujali a mohla bych je najít někde na facebooku. Takţe, prostě ne, tady ty sítě ne. Z bezpečnostních důvodů a z opatrnosti.“ EMÍLIE: „Facebook ? To si nezavedu nikdy. Protoţe já si myslím, ţe je to pro mladší, kteří mají moře zájmů, a já nato nemám čas, tak pro mě to moc není. To není tím, ţe bych se bála o nějaké údaje, ale podle mě to nemá cenu. Kolem sebe slyším, ţe mladí mají facebook, ale já nechci.“ Druhou stránkou věci, jak jsem si ověřil, je neinformovanost v této oblasti společně se špatně vyloţeným varováním ze strany sdělovacích prostředků a médií. A přitom udrţování sociálního kontaktu není jediným prvkem uţitečnosti a přínosu. Komunikovat jde prostřednictvím internetu na dálku s kýmkoliv po celém světě. To je obrovská přednost, která můţe odstraňovat i fyzické a jiné bariéry, které starší člověk můţe mít. A proto bych na druhé místo zařadil uplatnění, či potřebnost. Díky navázání kontaktu s osobami stejného věku, zájmu atd. přestane být člověk sám. Otevírá se před ním svět, kde jeho vrstevníci něco dělají, aktivně ţijí a setkávají se. V sociálních sítích dochází k obrovskému

sdílení různých informací a zároveň není problém se zapojit a přispívat. Lze sdílet, co se kde zajímavého koná, kde levně nakoupit, vytvářet události, organizovat osobní setkání. Za velmi přínosný povaţuje facebook paní Beata. BEATA: „Díky facebooku za to, že existuje. Dcera mi řekla, ţe si to mám zaloţit a na zdi ţe najdu jeho fotky. Víte, co to pro mě bylo, já ţe najdu nějaké fotky na zdi? Ale naučila jsem se to a díky tomu objevila na facebooku svého příbuzného v Americe. A to jsem si myslela, ţe uţ ho nikdy neuvidím. Potřebovala jsem totiţ vyřídit dědictví a měla jsem ohromný problém. Teď uţ je to tak daleko, ţe posílám oskenovanou plnou moc do Ameriky.“ Paní Dana v mém výzkumu zastává spíše negativní postoj. Komunikaci touto formou povaţuje za ztrátu času.

63

DANA: „No to vůbec. Teďka mě do mailu přišlo od příbuzného upozornění, jakoţe na facebook. Ať se zúčastním a to mě ani nenapadlo. A, ţe prý tam, třeba pomocí jména vyhledám někoho, koho jsem dlouho neviděla. Tak kdyţ jsem ho dlouho neviděla, tak ho vidět asi nepotřebuju. A jako takhle kecat s někým co dělá a jak se má. A co dělá, jestli je u nich taky hezky. Tak to ne.“ Vyuţívání chatování, skype nebo ICQ je vyuţíváno seniory ve větší míře, ale i zde je patrná tendence k opatrnosti. Problémem je i malý počet vrstevníků, kteří by tuto formu komunikace pouţívali. FRANTIŠKA: „Teď jsem začala pouţívat skype, ale mám málo kamarádů, se kterými můţu skypovat . Nekontaktuju cizí lidi, jenom tady na fakultě nebo s příbuznými, jinak ne. Paní Dana uznává pouţitelnost icq z hlediska udrţení kontaktu na velkou vzdálenost s rodinnými příslušníky. Rychlost a okamţité vyřízení přes skype preferuje paní Beata. DANA: „ICQ bych považovala za dobré. Vím, ţe moji známí to takhle dělají s dcerou, kterou mají v zahraničí. Moţná dočasně, moţná trvale, to nevím. To si myslím, ţe zase tak špatné není, protoţe ten kontakt tam je.“ BEATA: „Skype a chatování pouţívám průběţně s kamarádkami a s dcerou. Podívám se, kdo je připojený a mám to rychle vyřízený. Jednou jsem taky zkoušela s někým chatovat. A tam byl nějaký důchodce a začal si se mnou domlouvat rande. Jeţíši, já jsem se tak u toho nasmála. A co prý máte ráda, jaké zákusky? A teď ti šmajlíci, kde se to bere? Já jsem to viděla všechno poprvé.“ Vyuţívání dalších sluţeb internetu seniory V další fázi výzkumu jsem hledal odpověď na otázku, jaký názor mají senioři na internetové nakupování a jestli v minulosti vyuţili tuto moţnost nákupu. Senioři nejsou typickými zákazníky internetových obchodů, e-shopů. Je to škoda, protoţe internetové nakupování je většinou levnější neţ nákupy v kamenných obchodech a díky Evropské unii je i v českém právu věnována zvýšená pozornost ochraně spotřebitele, který nakupuje na internetu. Při analyzování výsledků výzkumu zabývající se touto problematikou jsem dospěl k názoru, ţe i v této oblasti je velká část seniorů nedostatečně informovaná a pouţívá strach jako důvod k odmítavému postoji. Dalším společným ukazatelem je domněnka, ţe tato aktivita náleţí uţ jen mladší generaci. ANNA: „ Internetový obchod jde jaksi mimo mě. S tím bych se asi neztotoţnila, neměla bych důvěru.“ 64

Paní Beata společně s paní Danou sice uznávají přednosti internetového nakupování, nicméně na jedné straně stále převaţují obavy z podvodníků a na straně druhé dávají nakupování přes internet, společně s paní Emílií, do souvislostí se svými finančními moţnostmi. BEATA: „Nakupování na internetu je zřejmě fajn. Vím, ţe lidi toho využívají a obrovsky ušetří, ale já se toho trošku bojím. Já jsem strašně opatrná, aby mě někdo nepodfoukl. To, co slyším, ţe se kolem nás děje. Objednáš si kabát a přijde ti kámen nebo něco… Já zatím chci mít peníze v peněžence, na všechno mít účty, koupím si jenom to, na co mám právě. Určitě to souvisí s věkem, a taky jako důchodci nedisponujeme nějakými vysokými částkami peněz.“ DANA: „Vím, ţe třeba kolegyně, mladší neţ já, tak ta se tomu věnuje, ale já ne. Navíc tomu moc nevěřím, protoţe občas se dočtu, ţe je tady moţná spousta podvodů a tudíţ já jsem opatrná. Tak se do toho nehrnu. Moţná v příštím ţivotě. Teď uţ mě to nestojí za to.“ EMÍLIE: „Nakupování na internetu, nezískala jsem k tomu důvěru, i kdyţ bych to uměla. Teď už to nepotřebuju. Já si musím všechno osahat, proto si raději zajdu do obchodu. My uţ takové věci draţší nemusíme kupovat a ty levnější, půjdu, podívám se, očichám, vyzkouším.“ Paní Františka upřednostňuje internetové nákupy u zavedených a známých firem. FRANTIŠKA: „ Kupovala jsem po netu ošacení, poněvadţ mám trošku váhu a to obchodníci neobjednávají. Nemám špatnou zkušenost, to nemohu říct, spíš bych se bála, kdyţ je to nabídka privátní osoby, to bych vůbec nebrala. Prostě kdyţ je to renomovaná firma, tak tam bych si troufla něco objednat. Musí to být prostě zavedený obchod.“ Další mým objektem zkoumání bylo vyuţívání sluţeb elektronického bankovnictví. V této oblasti jsou senioři zkoumaní v mém kvalitativním výzkumu ještě skeptičtější neţ v předchozí kapitole. Opět tento fakt vyplývá zejména z malé informovanosti o výhodách tohoto produktu a pak také z masírování hromadnými sdělovacími prostředky, které informují o nebezpečí, které všude číhá. DANA: „Internetové bankovnictví? Mně to přijde nebezpečné, měli jsme na to téma přednášku. A to jsem z toho byla vystrašená. FRANTIŠKA: „Internetovému bankovnictví absolutně nevěřím. České spořitelně za tu dobu co tam mám účet 4x spadl jejich program. Na internetu je ovládání účtu z domu, ale musíte tam zadat svoje čísla, a jakmile to zveřejníte, do vašeho PC se dostane kdokoliv. Kdyţ se dostali do NASA programu hackeři, tak proč by si nevzali něco od soukromníka?

65

Co nového se chci ještě naučit S postupující počítačovou gramotností se také rozšiřuje oblast zájmů seniorů o další problematiku spojenou s informačními a komunikačními technologiemi. Ta se rozhodně neomezuje pouze na základní ovládání počítače, vyuţívání kancelářských programů a ovládání internetu s vyuţitím jakékoliv formy komunikace po síti. Na otázku „ co nového byste se ještě chtěli dozvědět či naučit v práci s počítačem“, se v mém výzkumu se objevila i řada rozmanitých nápadů, námětů či přání spadajících do této oblasti. ANNA: „ Chtěla bych absolvovat kurz digitální fotografie, abych zjistila, co se s tou digitální fotografií dá dělat, protoţe se v poslední době dost zabývám tím, ţe si uspořádám svá fotografická alba a taky si skenuju spoustu fotek z dřívějších dob a ukládám si je do počítače, eventuelně vypaluju na CD, aby to nezabíralo tolik místa. Takţe aţ budu mít moţnost se dostat k dalšímu kurzu, tak určitě ho vyuţiju.“ FRANTIŠKA: „Chtěla bych se naučit flashové animace, to by mě velice zajímalo, jak se to tvoří, nebo je to někde v pozadí tam hotové, připravené? Myslím, ţe to by mohl být námět pro univerzitu třetího věku. Grafika to by mě bavilo.“ BEATA: „ Já to mám všechno načatý a potřebuju to dotahovat dál. Učit se, abych uměla odstranit jakýkoliv problém na počítači, kdyţ chci být ta lektorka v domově důchodců. Já si hraju i hry. Všechno si umět stáhnout a uloţit do flešky nebo na CD. A pak jen nasadit sluchátka a relaxovat.“ CECÍLIE: „ Zajímá mě ten movie maker. Jak se tam nastrkají obrázky a muzika. Ten bych se chtěla naučit. No a pak bych chtěla být hackerem, ale to vy mě asi nenaučíte, ţe? Stále pokračující rozvoj a začlenění informačních a komunikačních technologií do všech oblastí ţivota člověka, vytváří na současnou seniorskou populaci neustálý tlak, v podobě nutnosti naučit se vyuţívat a ovládat tyto technologie. V případových studiích, které jsem analyzoval ve svém výzkumu, se objevily pozitivní i negativní reakce. Společným mottem, které vyplynulo z tohoto výzkumu, byl tlak společnosti a institucí na seniory přes informační a komunikační technologie. Jak výstiţně tuto situaci komentovala jedna účastnice mého výzkumu, „kdyţ nejste na internetu, tak v podstatě nemáte v dnešní společnosti co říct.“

66

6. 3. S JAKÝMI PROBLÉMY SE SENIOŘI POTÝKAJÍ PŘI PRÁCI S INFORMAČNÍMI A KOMUNIKAČNÍMI TECHNOLOGIEMI? Ve svém výzkumu, který se týká seniorů a jejich práce s počítačem, jsem se nemohl vyhnout otázce, s jakými problémy se senioři setkali a setkávají při práci v tomto prostředí. Tuto problematiku jsem se snaţil posuzovat z vývojového hlediska. Tedy konkrétně s jakými problémy se senioři potýkali v začátcích své práce na počítači a jaké situace musí řešit a překonávat v současné době. Jak to bylo na začátku Odborníci na tuto problematiku (Rabušicová, Rabušic, 2008) uvádějí, ţe „ mezi bariéry, které se vyskytují ve formálním i neformálním vzdělávání dospělých, patří situační bariéry (nedostatek financí, pracovní zaneprázdněnost, mnoho koníčků, starost o rodinu a děti, zdravotní důvody), institucionální bariéry (málo informací o kurzech, málo vhodných kurzů, nízká kvalita) a osobnostní bariéry (účast pro osoby nemá smysl, obavy z nezvládnutí, pocit nedostatečného vzdělání na další studium).“ „ Pro odstranění těchto bariér a podporu motivace dospělých k dalšímu vzdělávání je důleţitá společenská atmosféra a míra v jakém společnost podporuje profesní i zájmové vzdělávání dospělých.“(Beneš, 2003) Všechny tyto problémy se objevily i v průběhu mého výzkumu. Osobnostní nebo také psychická bariéra, která se vyskytuje při kaţdém čerpání nových informací nejen u seniorů, je pocit, který částečně pramení z nedostatku motivace a také z pocitu, ţe vzdělání „ uţ pro mě nemá smysl, a ţe učení se novým věcem se v mém věku uţ nedá zvládnout.“ DANA: „ Původně jsem se snažila ten vývoj zachytit, ale to jde tak rychle dopředu, ţe prostě uţ vidím, ţe je to nad mé síly a uţ jsem to pustila. Uţ prostě se nesnaţím, to už je na mě moc. Ctiţádost bych v tom měla, ale uţ jako si říkám, nemusím mít všechno. Respektive nezvládám už všechno.“ CECÍLIE: „ Kdyţ já jsem začínala, tak jsem měla takovej strach, že se to nenaučím, co k čemu potřebuju a co k čemu je.“ Pro většinu účastníků výzkumu, který jsem prováděl s absolventy kurzu výpočetní techniky, které pořádá univerzita třetího věku, byl v jejich začátcích práce s počítačem, hlavní problémem strach. Tato forma osobnostní bariéry však vyplývala v úvodní neznalosti prostředí, do kterého senioři jako nováčci začali pronikat.

67

ANNA: „Základní problém, který jsem měla v začátcích, byl ten, ţe jsem měla panickou hrůzu z počítače, protoţe jsem si myslela, ţe kdyţ na to nějak nevhodně šáhnu, tak ţe tam prostě smažu veškerá data, ţe se počítač sesype a budou mi všichni nadávat, co jsem jako provedla.“ S podobnými obavami musela bojovat i paní Dana. DANA: „Měla jsem šílený strach z toho, abych něco nepomrvila, abych to nějak nepokazila. Aby ten počítač fungoval. To jsem se teda bála moc. Ty počítače byly pro mě taková posvátná věc a experimentovat jsem se bála.“ Institucionální bariéra se projevila u paní Cecílie. Její problémy v začátcích práce s počítačem, pramenily z návštěvy počítačového kurzu pro začátečníky s nevhodným pedagogickým vedením. CECÍLIE: „Moje potíţe na počátku byly, kdyţ jsem šla do toho blbého kurzu a oni chtěli jenom prachy a bylo jim jedno, jestli se to někdo naučí nebo ne. Chlap tam seděl za stolem a to bylo všechno. Takţe já v té době měla strach, ţe se to nikdy nenaučím.“. Situační bariéra, projevující se především v nedostatku finančních prostředků, ať uţ na koupi počítače či pořízení připojení k internetu, či zdravotní důvody determinující seniory v práci s počítačem, se také staly objektem mého výzkumu. DANA: „Počítač ani internet nemám A to teda z finančních důvodů, protoţe kdyţ mám zaplatit zuby, léky a lázně, tak uţ nebudu mít na internet. A navíc u toho by se dalo sedět od rána do večera a já nemám tolik času, abych si to mohla všechno vyhledat, protoţe po dvou hodinách mě začnou bolet záda. S postupujícím procesem stárnutí je třeba seniorům přizpůsobit i proces výuky. Problémy vznikají zejména v oblasti smyslového vnímání, jehoţ schopnosti jsou v tomto věku ovlivňovány a projevují se především ve zhoršujícím se zraku a sluchu. Tyto problémy pak výrazně zpomalují edukační proces a negativně ovlivňují výsledky práce. Další deficity vznikají v koordinaci pohybů, projevující se zejména v oblasti hrubé motoriky. Nejčastějším problémem v začátku uţívání počítače, se pro seniory stala práce s periferiemi, konkrétně s myší a klávesnicí. S problémem jak správně drţet myš, sledování kurzoru na obrazovce, jaký je rozdíl mezi kurzorem myši a blikajícím kurzorem klávesnice a klikem a poklepáním myši, se potýkala v začátcích valná většina mnou oslovených seniorek. EMÍLIE: „Neovládala jsem myš takový ten dvojklik. Bylo to ze začátku takové všelijaké. Nějak jsem vţdycky ťukla na myš a zmizelo mi to z obrazovky.“ CECÍLIE: „ Já jsem neviděla tu čárečku. Kurzor jako.“

68

BEATA: Největší problém pro mě bylo zvládnout myš. Jak sleduju ten kurzor na obrazovce a ono vás to táhne s tou rukou aţ úplně mimo stůl.“ FRANTIŠKA: „V začátcích mě přišla ta obrazovka strašně nepřehledná, ty nabídky, neţ si na to člověk navykne, mě přišly dost zmatečný.“ DANA: „Ta myš to klikání, tak to byl teda horor. Pořád jsem byla pomalá. To mě nešlo teda vůbec. Kdyţ ten kurzor ujede někam, kam nemá. Ten začátek byl těţký a tvrdý. To bylo hrůza! Tempo výkladu v tom kurzu a vnímání zároveň toho co je na monitoru a toho co je na plátně na ploše mě chvilkami přišlo, ţe to bylo hodně rychlé. Já bych to tehdy potřebovala víckrát zopakovat. No a já jsem navíc ještě neuměla psát na klávesnici, já jsem nikdy nebyla písařka, takţe jsem psala pomalu.“ Jak vyřešit problém? Při analyzování výzkumné otázky, která se dotýkala problému seniorů při jejich seznamování s počítačem, jsem zkoumal co, nebo kdo pomohl seniorům zvládnout tuto činnost. Z průzkumu vyplynulo, ţe osobnost vhodného lektora s pedagogickými dispozicemi je nejen výborný motivační prvek edukačního procesu, ale funguje i jako poradce, který pomůţe problém vyřešit. ANNA: „ Lektor mi řekl, ţe se nic tak hrozného nestane, kdyţ kliknu na něco špatně a vlivem těch kurzů, které jsem tady absolvovala, tak jsme byli vedeni tím způsobem postupně po jednotlivých krocích tak, abychom takové ty základní dovednosti získali a odnaučili se prostě toho počítače bát.“ CECÍLIE: „Problémy jsme řešily pomocí lektora a potom mezi sebou. Ty umíš tam to, já zas tam to. Dobře se to zapamatovává a do hlavy se to líp uloží.“ FRANTIŠKA: „Katedra technické a informační výchovy ve spolupráci s univerzitou třetího věku pro nás pořádá každý pátek semináře a pod vedením lektora se tady ptáme na to, co nevíme.“ Pomocníkem při řešení problémů byla i studijní literatura FRANTIŠKA: „ELPIDA vydala brožury, takové názorné s větším písmem, pro ty kdo špatně vidí a tam je to dobře udělaný, kdo by chtěl pracovat třeba ve Wordu EMÍLIE: „ My jsme dostali v rámci univerzity třetího věku v těch kurzech kníţky Nakonec se osvědčily i metody samostatné práce a zkoušení na „vlastní pěst“ a účinnou pomoc našli senioři i v pravidelných pátečních seminářích pro absolventy kurzu výpočetní techniky 69

DANA: „ Já se v tomto směru trošku bojím se odvázat a zkoušet a experimentovat. Ale nakonec metodou pokus omyl jsem to zvládla. Tréninkem, používáním. A taky v našich pátečních seminářích. EMÍLIE: „Zkoušela jsem, co udělá to a to tlačítko. Takţe metodou zkusmo a pak soustavným opakováním jsem to vypilovala. A kdyţ jsem nevěděla tak jsem se pozeptala lektora. Co mě trápí v současnosti V závěru výzkumné části, která se týkala problémů seniorů při práci s informačními a komunikačními technologiemi, jsem se snaţil najít odpověď na otázku, jaké problémy trápí seniory v současnosti a jaké nové věci by se chtěli dozvědět a naučit z oblasti výpočetní techniky. Český statistický úřad uvádí, ţe se zvýšil celkový růst vybavenosti českých domácností výpočetní technikou. Podíl domácností s připojením k internetu se letos zvýšil o šest procentních bodů na 62 procent. Stejným tempem vzrostl i podíl počítačů v bytech na 65 procent. V současné době je celkem v Česku 2,5 milionu domácností s osobním počítačem i internetem. Z výsledků výzkumu Českého statistického úřadu také vyplývá fakt, ţe vybavenost počítačem se v případě věkové skupiny 55 – 64 let zvýšila o 255 procent a v případě věkové skupiny 65+ dokonce o 711 procent. Podle posledních dat Českého statistického úřadu činil v letech 2002 aţ 2011 celkový nárůst jednotlivců ve věku 55-64 let vyuţívajících internet 771 procent. U kategorie 65+ dokonce

1306

procent. Zatímco

v roce

2002

vyuţívalo internet

v obou

skupinách okolo sto tisíc lidí, nyní je to téměř devětkrát více. Nárůsty u ostatních věkových skupin jsou násobně niţší. Suverénně nejrychleji rostoucí skupinou na síti podle ČSÚ jsou tedy senioři (i60.cz internet pro třetí generaci, 2012). Avšak tato skutečnost se nepromítla jako ukazatel v mém výzkumu. Z detailního rozboru skupinu seniorů, kterou jsem zařadil do svého výzkumu, vyplynul fakt, ţe aţ na jedinou vyjímku, nevlastní počítač a také tedy nejsou připojeni k internetu. Domnívám se, ţe problém je právě v tom slůvku využívajících internet. Senioři zařazeni do mého výzkumu mohou vyuţívat počítače a internetové připojení pouze v organizacích a institucích, které jim to umoţňují. Aktivní a správně motivovaný senior si však umí najít cestu, kterou chce jít. CECÍLIE: „Kdyţ se chcu něco dozvědět, tak já mám doma bloček a musím si to tam napsat, abych to nezapomněla. Nebo kdyţ koukám na televizi a teďka tam řeknou nějakou 70

adresu, tak si to hned zapíšu. Potom letím k vám do školy na pedagogickou fakultu nebo teďka chodím i na VUT. Tam je na Antonínské knihovna a taky zadarmo, ale jenom pro šest lidí. A tam si hned pustím ten internet.“ Podobný systém zvolila i paní Dana, která navíc jako důvod, proč dosud nemá internet, uvádí i finanční důvody. DANA: „Počítač mám doma úplně prastarý, už se na něm ani nedá nic dělat. Nejradši bych notebook, to je do šuplíčku. No ale dneska je všechno o penězích. Teď potřebuju peníze na léky a na doktory. Internet ten vyuţívám velmi málo, protoţe ho dodneška nemám doma. A tak proto chodím sem k Vám do školy, tyhle naše pátky jsou bezvadný. Tím, ţe ale nemám internet doma, se třeba všechny zprávy o přednáškách, z univerzity třetího věku, dovídám pozdě. Ale ráda bych si někdy v budoucnu zřídila připojení. Teď jsme o tom zase přemýšleli, ale to jsou prostě další finance navíc. Tak si aspoň doma vypisuju adresy, kdyţ takhle něco čtu nebo někde vidím a pak se tady u Vás ve škole na to dívám.“ Paní Anna počítač sice vlastní, ale nemá internetové připojení a proto vyuţívá i nabídky institucí v městě Brně. ANNA: „Problém je pro mě přístup k internetu. Ten je zatím součástí jen těch našich pátečních seminářů s Váma, protoţe já doma na ten svůj nový notebook zatím nemám připojení. Také jsem byla párkrát v knihovně Jiřího Mahena a o prázdninách, kdyţ uţ je Vaše počítačová učebna uzavřená, tak ty tři nebo čtyři měsíce chodím na informační centrum na Starou radnici a tam je přístupný internet. Sice jenom na 15 minut, ale kdyţ se potřebuju podívat na poštu, co tam mám nebo co by mě mohlo zajímat, tak tam chodívám.“ Paní Beata vyuţila moţnosti počítače připojeného k internetu v rámci projektu Senior point. První Senior Point v České republice byl otevřen 6. září 2011 v Brně na Mendlově náměstí, v areálu Augustiánského kláštera. Tento projekt by měl usnadnit přístup k potřebným informacím, poradit v ţivotních situacích a nabídnout moţnosti aktivního trávení volného času. BEATA: „Já nemám ani počítač ani internet, ale je to tak 2 měsíce, co na Mendláku byl otevřen senior point. Tam říkali, přijďte, rádi vám poradíme. Tak jsem tam naběhla a říkám, ţe potřebuji oskenovat plnou moc a poslat do Ameriky. Celkem jsme to zvládli“. DANA: „Teď jsem zkoušela Senior point na Mendláku. Šla jsem tam za účelem využití internetu. Tam je jeden počítač a oni ho měli tak šíleně pomalý, ţe jsem na to neměla nervy. A to jsem tam šla ráno, kdyţ tam nikdo nebyl. Kdyţ prostě ten počítač nepoužívám denně, tak to jako odchází ty některý znalosti. Takţe asi můj základní problém bude četnost toho používání. 71

Problém, se kterým se v současnosti potýká paní Františka, která jako jediná z dotázaných vlastní počítač připojený k internetu, je rychlost internetu a s tím spojená výše měsíčního paušálu. FRANTIŠKA: „ Pro mě jsou problémem ty firmy, které poskytují internet, protoţe pro mě počítač znamená internet. Je docela problém, najít správného dodavatele. Vadí mně horentní cenové rozdíly v rychlosti internetu. Takţe vlastně kdyţ vezmu nějakou tu středovou nabídku, tak mně to připadá příšerně pomalý. I kdyţ tam jdu s jasnou představou, co tam budu hledat, tak prostě je to pomalý. A nemůţu si dovolit platit 800 Kč měsíčně za vyšší rychlost. Měla jsem to připojení k internetu od Vodafone. Bylo to lákavý. Modemek velkej jako fleška. Ale kdyţ jsem ho pouţívala, musel tam být někdo napojenej v okolí na ten můj počítač. Pořád tam chodily hlášky „ zajistěte si počítač, je na vás napojen cizí PC“. Furt dokola. Tak jsem to zrušila a bylo. Paní Beata řeší problém, který se objevil s novým operačním systémem, a s ním spojené drobné změny v grafické úpravě. BEATA: „Teď zrovna zápasím s WINDOWS 7. Sotva jsem se naučila pracovat v tom, co bylo předtím naprosto bez přemýšlení, teď se musím rozhlédnout. Vlastně mě to trošku znejistilo a trošku zastavilo. To samé i ve Wordu. Tam jsem uměla udělat jakoukoli úpravu a teď se mně tam toho tolik otevře, ţe nevím co a jak. Paní Emílie jako největší současný problém vidí v zaneprázdněnosti a nutností starat se o nemocného člena domácnosti. EMÍLIE: „Momentálně se potýkám s nemocí v rodině a tím pádem s nedostatkem času, takţe uţ mi zbývají na počítač jenom ty páteční semináře tady na pedagogické fakultě. Paní Františka se v současnosti s připojením k internetu potýká s problémem antivirů, které ochrání její počítač. FRANTIŠKA: „Emailem mě chodí různé reklamy a s tím mě přišly nějaké spamy. Raději to maţu, i kdyţ je tam nějaká pozitivní informace. Absolvovala jsem policejní akademii v Brně a tam je i ta počítačová bezpečnost. A jejich odborník na PC nám tam vysvětlil, ţe si do počítače můţete něco zavléct a jaké jsou ochranné programy a kde je najdu.“ Na úplný závěr svého výzkumu jsem dotazovaným seniorům poloţil otázku, jestli by chtěli ještě něco podstatného k danému tématu sdělit. Ze všech odpovědí lze vyčíst vděčnost za moţnosti, které dává seniorům dnešní informační společnost. V případě dostupnosti vzdělávání v oblasti informační a komunikační techniky se v této zkoumané skupině jedná zejména o univerzitu třetího věku. 72

FRANTIŠKA: „ Musím pochválit univerzitu třetího věku, za to co všechno v takové rozmanitosti pro nás dělá. Opravdu to jsem nečekala. Myslela jsem si, ţe aţ půjdu do důchodu, ţe budu někde odstavená, prostě už k ničemu se nedostanu. A teď tady takový moţnosti vzdělávání, to mě prostě uchvacuje a velice si toho považuju. Ani sebevětší snaha by však nebyla nic platná, kdyby se samotný senior nepřičinil na výsledcích vzdělání svou vlastní aktivitou a snahou překonávat překáţky a strach. ANNA: „ Velmi pozitivně hodnotím a kvituju a povděkem, že jsem v sobě našla odvahu, abych do toho šla a absolvovala všechny počítačové kurzy tady na pedagogické fakultě. Rozhodně toho nelituju. Spoustu jsem se toho tady naučila, a pokud budu moci tak sem budu nadále chodit.“ Se zvýšenou aktivitou také úzce souvisí i zvýšená míra motivace, která je hnacím motorem jakékoliv aktivity. BEATA: „ Někdo řekne, marníš čas u počítače. Kamarádka má zahrádku, já počítač. Neberme si to. Ty si dělej na zahrádce, já si tu mrkev koupím. Já budu sedět u počítače, já to chci umět. To je posedlost.“ S postupujícím věkem seniorů se však i v edukačním procesu objevují některé specifické problémy, zejména v oblasti intenzity vnímání, které mají přímý vliv na zafixování a zautomatizování činností souvisejících s ovládáním počítače. CECÍLIE: „Já závidím mladým, jak se zpívá „závidím studentům v sáčku, závidím jim.“ Bohuţel si to stáří nesmím připouštět. Nebráním se žádným přístupům, novým technikám práce, ale už to není ono a hlavně už to jde pomaleji.“ Neopomenutelným faktorem je i ve vzdělávacím procesu moţnost pohybovat se ve skupině lidí, která má stejné zájmy a jde za stejným cílem. Vzniká tak nejen klima příznivé pro vzdělávání, ale i nadstandardní vztahy. EMÍLIE: „ My co chodíme do U3V, tak máme ještě mnoho dalších iniciativ. Děláme třetím rokem vysoké učení technické, druhým ročníkem na policejní akademii. Takţe máme toho hodně ještě mimo toho. Pak si ještě občas zajdeme společně na kafíčko.“

73

7. SHRNUTÍ VÝZKUMU V první části svého výzkumu jsem se zabýval otázkou motivačních faktorů, které ovlivňují seniory při práci s informačními a komunikačními technologiemi. Z případových studií vyplynula široká škála motivů, z nichţ společným vodítkem byla snaha a touha získat nové poznatky a informace, které mohou pomocí těchto technologií senioři čerpat. „ Na internetu najdu úplně všechno, co potřebuju“(Anna). Neméně důleţitou roli hraje i tlak společnosti. V dnešní informační společnosti se totiţ uţívání a ovládání komunikačních technologií stalo běţnou součástí ţivota a velká většina institucí, ať státních či soukromých, informuje o svých sluţbách právě skrze tyto technologie. „ Kdyţ nejste na internetu, tak nic nevíte“(Cecílie). Tlak společnosti se však projevuje i při hledání nového zaměstnání. V dnešní době je otázka ovládání počítače jiţ téměř nedílnou součástí kaţdého přijímacího pohovoru. Tyto problematika se projevila i v mém výzkumu. „ Při hledání nového zaměstnání uţ znalost na počítači byla všude nutná“(Dana). Důleţitým faktorem motivace se stal i pocit moţného sociálního vyloučení, který úzce souvisí s vnitřní motivací. „S tím počítačem, už mě teda ujel vlak, ale já musím a chci naskočit“(Beata). Další sociální vlivy, které výrazně ovlivňují seniory v procesu učení, a vyplynuly z mého výzkumu, souvisí zejména rodinou a blízkými přáteli. „Moje dcera na počítači uměla a já jsem si připadla vedle ní nemožně coby matka“(Dana). Pouţívání počítačových technologií je také přínosné v tom, ţe senior alespoň na chvíli zapomene na svoje zdravotní problémy a lze tedy říct, ţe počítač a internet napomáhají k udrţení dobré psychické pohody. „U počítače se úplně oprostím od nemocí, které mě trápí a je ve mně najednou větší síla bojovat s těmi svými nemocemi“(Beata). Touha po sociálním kontaktu a trávení času ve skupině lidí, které mají stejné zájmy je nesporně faktorem motivace ve vzdělávání seniorů. „ Šla jsem do důchodu a chtěla jsem se dostávat mezi lidi a zabývat něčím se smysluplnějším neţ jen domácností“(Dana). Motivací je také snaha dokázat si, ţe i v seniorském věku, se lze účastnit vzdělávacích aktivit a tím si potvrdit, ţe jsme ještě fit, lze také vyčíst z mého výzkumu „Furt zůstat aktivní“(Cecílie). Nedílnou součástí zvládnutí práce s počítačem je návštěva některého z počítačových kurzů, které jsou pro seniory pořádány. I zde se vyskytlo několik zajímavých témat, které se promítly jako ukazatel v mém výzkumu.

74

V začátcích převaţoval spíše strach „Co kdyţ něco udělám špatně, co se stane?“(Anna). Předpokladem úspěšnosti ve vzdělávání seniorů je také přizpůsobení tempa výuky „ Bála jsem se, ţe si to nestihnu všechno zapamatovat“(Dana). Moţnost společného řešení problémů se také příznivě odráţí v procesu edukace „ Začala vznikat taková přátelství a my jsme si radili. Taková vzájemná spolupráce, to se člověk obohatí navzájem“(Beata). Z výzkumu však zcela jednoznačně vyplynulo, ţe návštěva počítačového kurzu byla jedním z motivačních faktorů, které měly příznivý vliv na vzdělávání „ Velmi mě to bavilo a uţ jsem se těšila na další kurz“(Emílie). Zásadní roli motivátora ve vzdělávání seniorů v oblasti práce s počítačem hraje učitel. V edukačním procesu seniorů jsou na něho kladeny poţadavky, které jsou nazývány klíčové kompetence. Jedná se zejména o komunikativnost „Ochotně nám radili a podávali veškeré informace“(Beata), schopnost vytvořit optimální učební klima „ Lektor mi připadal kolikrát jako jeden z nás“(Anna), prezentační dovednosti „ Učitel na nás úplně polopatě a měl trpělivost s náma. A čekal, aţ to všichni udělají“(Cecílie) a motivační a organizační schopnosti „ Vysvětloval to úţasně a s jakýmkoli dotazem si hned věděl rady“(Dana). Druhá výzkumná otázka se zaměřovala na zájmy seniorů v oblasti informačních a komunikačních technologií. Hlavním ukazatelem se v tomto směru stal internet. Zde se však vyskytlo několik problémů, zejména v moţnosti kaţdodenního uţívání internetu. I kdyţ statistiky vypovídají něco jiného, z mého výzkumu vyplynulo, ţe podstatná část mých respondentů musí pouţívat internet jinde neţ doma. „ Internet můţu pouţívat jen tady u Vás ve Vašich seminářích“(Cecílie). Dalšími moţnostmi uţívat internet pak byly počítačové kurzy nebo návštěvy veřejných institucí. „ Kdyţ si potřebuju něco najít na internetu, tak si zajdu do knihovny“(Anna). V této části výzkumu jsem také hledal odpověď na otázku, jaký je tedy účel vyuţití internetu. Jako stěţejní se v této otázce projevilo komunikování přes internet, posílání emailů a dále pak vyhledávání informací k dalšímu sebevzdělávání. Při bliţší specifikaci by se tedy všechny aktivity seniorů v prostředí internetu dali charakterizovat jako komunikace, zábava, prohlíţení www stránek a návštěva portálů. V podrobnějším rozboru oblasti komunikace v prostředí internetu u seniorů jsem zjistil, ţe nejoblíbenějším nástrojem je bezesporu e- mail. Jedním z důvodů je touha po sociálním kontaktu „E-mailem se dorozumívám s ostatníma známýma, ze školy, z okolí a z rodiny. Všichni mají už email“(Emílie), moţnost komunikovat na velkou vzdálenost „Komunikuji s kamarádkou z Austrálie“(Beata), jako kontakt s úřady a institucemi

75

„Univerzita třetího věku nám posílá nabídky na kurzy a hlásíme se přes email.“, či pouze jako forma zábavy „To jsou takovýty důchodcovský přeposílačky“(Františka). Poněkud odtaţitě a s respektem se senioři staví k ostatním formám komunikace po internetu. Z analyzování situace jsem však poznal, ţe tyto pochybnosti plynou spíše z nedostatečné informovanosti o této problematice „Ty sociální sítě jsou všechny zneužívány, já bych tam nedala svoje čísla“(Františka) nebo také z minimální podpory ze strany přátel a známých „Začala jsem pouţívat skype, ale mám málo kamarádů, se kterými můţu skypovat“(Cecílie). Na druhém místě v ţebříčku vyuţívání internetu se v mém výzkumu dostala kategorie vyhledávání informací „ Kdyţ něco nevím, tak si to vygůgluju a hned to vím.“(Beata). Jednalo se zejména o čtení online zpráv, aktualit z dopravy, cestování a ubytování, informace o kultuře, hledání údajů o zboţí a sluţbách, porovnávání cen výrobků, informace o zdraví, informace o realitách a pronájmech, o dovolených, aktuální předpověď počasí, kurzovní lístek, nové zákony, informace o zdravém ţivotním stylu apod. „ Kdyţ si potřebuju něco vyhledat z mého oboru, co se týká zdravotnictví“(Anna). Ve vyuţívání dalších sluţeb internetu jsou senioři značně skeptičtí. Analyzoval jsem otázku jak je to s vyuţíváním internetových nákupů či pouţíváním elektronického respektive internetového bankovnictví. Senioři sice uznávají výhody nabízených sluţeb, ale často pouţívají jako bariéru svůj věk „ Určitě je to dobrý, ale ve svým věku zas tak moderní být nemusím“(Dana). Svůj postoj zdůvodňují také faktem, ţe v tento způsob nakládání s financemi se jim zdá nedůvěryhodný „ S tím bych se asi neztotoţnila, neměla bych k tomu důvěru“(Anna). Podstatnou stránkou věci je však také výše finančních prostředků, kterou senioři disponují a tento fakt zdůrazňují při záporném hodnocení nabízených sluţeb „Já chci mít peníze v peněţence, na všechno mít účty, koupím si jenom to, na co právě mám“(Beata). Co se týče dalších vyuţívaných sluţeb v prostředí internetu, senioři často sledují online televizi, vyuţívají televizní archívy či stahují hudbu „ Umím stáhnout a uloţit na CD hudbu, takţe nasadím sluchátka a relaxuju“ (Beata). Oblast dalších zájmů seniorů v práci s informačními a komunikačními technologie je velmi rozmanitá. Velmi časté je vyuţívání kancelářských programů Microsoft office, z nichţ nejčastěji senioři vyuţívají textový a tabulkový editor, ale výjimkou není ani uţívání programu powerpoint „ Dělala jsem si prezentaci, kterou jsem pak odpřednášela ostatním spoluţákům ve výuce na univerzitě třetího věku“(Františka). V počítačových kurzech také senioři absolvovali kurz digitální fotografie „ Fotím a upravuju v Zoneru fotky“(Anna). Zaměřil jsem se také na to, co nového by se senioři chtěli ještě naučit, z důvodu případného 76

námětu pro univerzitu třetího věku na uspořádání dalšího počítačového kurzu „Chtěla bych se naučit flashové animace“(Františka). V závěrečné části výzkumu jsem se hledal odpověď na otázku, s jakými problémy se senioři potýkají při práci s informačními a komunikačními technologiemi. Jaké problémy museli řešit v začátcích a s jakými problémy se potýkají v dnešní době. Získávání nových vědomostí a zkušeností s sebou vţdy přináší překáţky, které je třeba v průběhu vzdělávání odstraňovat. Ve zvýšené míře to platí i při vzdělávání seniorů. Při analýze bariér, které museli senioři překonávat při seznamování se s výpočetní technikou, se na prvním místě objevily obavy z nezvládnutí studia „ Měla jsem takovej strach, ţe se to nenaučím“(Anna), společně s pocitem bezmocnosti „ Je to nad mé síly, nezvládám uţ všechno“(Dana). Velmi důleţitým prvkem pro seniora začátečníka je také volba vhodného počítačového kurzu s kvalitním pedagogickým vedením „ Šla do toho blbého kurzu a oni chtěli jenom prachy“ (Cecílie). Ve vzdělávání seniorů je také třeba zohlednit i zdravotní důvody „ Po dvou hodinách u počítače mě začnou bolet záda“(Dana) či nedostatek financí „ Jako důchodci nedisponujeme vyššími částkami peněz“(Emílie). V souvislosti s postupujícím věkem se zejména v počátcích práce s počítačem, projevily problémy v ovládání počítače „ Neviděla jsem tu čárečku, jako kurzor“ (Cecílie), respektive jeho periferií „ Ten dvojklik to byl horor!!“(Beata). Velmi účinnou pomůckou pak byla vzájemná spolupráce „ Ty umíš tam to, já zas tam to“(Františka) a jak vyplynulo z výzkumu, tak i účast na volných seminářích „ Kaţdý pátek máme semináře a pod vedením lektora se tady ptáme na to, co nevíme“(Anna). Současné problémy seniorů v práci s informačními a komunikačními technologiemi lze spatřovat zejména v tom, ţe většina z nich nemá připojení k internetu či dokonce vůbec nevlastní počítač. Důvody jsou převáţně finanční „ Potřebuju peníze na léky a na doktory“(Dana). Proto je třeba hledat náhradní moţnosti připojení k internetu. Tyto moţnosti nabízejí zejména státní instituce „ Byla jsem párkrát v knihovně Jiřího Mahena“(Anna) nebo projekty, které podporují vzdělávání a dostupnost těchto technologií pro seniory „ Teď jsem zkoušela Senior point na Mendláku“(Beata). V případě připojení k internetu pak dotazovaná respondentka v mém výzkumu řeší problém výběru cenově dostupného dodavatele signálu „Nemůţu si dovolit platit 800 Kč měsíčně za vyšší rychlost“(Františka).

77

ZÁVĚR Ve své diplomové práci jsem se zaměřil na problematiku vzdělávání seniorů v oblasti práce s informačními a komunikačními technologiemi. Úvodní, teoretická část se skládá ze čtyř tematicky zaměřených celků. V první části se zabývám definicí a periodizací stáří, popisem vědních oborů, které se zabývají stářím a stárnutím a charakteristikou procesu stárnutí a změnami, které v této části ţivota musí člověk zvládat a překonávat. Tyto změny se projevují jak v oblasti kognitivní, emotivní tak i v oblasti sociální. S oblastí sociální souvisí i vliv socio-demografických změn a s nimi spojené ekonomické, sociálně-zdravotní a psychosociální důsledky stárnutí obyvatelstva popisované v závěru první části. V druhé části popisuji postupný vývoj konceptu celoţivotního vzdělávání a etapy, kterými procházel za podpory světové organizace UNESCO a OSN. Dále jsem podrobně charakterizoval pedagogické disciplíny a pedagogické pojmy související se vzděláváním dospělých a seniorů. V části formy vzdělávání seniorů specifikuji moţnosti studia seniorů ve vysokoškolských zařízeních. Především se zaměřuji na univerzity třetího věku, na jejich vznik a vývoj a na jejich význam při vzdělávání seniorů, dále pak na akademie třetího věku, kluby důchodců apod. Tyto vzdělávací varianty v sobě nesou velice širokou škálu tematicky zaměřených oborů a záleţí jen na zájmech seniora, kterou formu a oblast si zvolí. Zároveň nelze opomenout také projekty, které výraznou měrou přispívají ke zvyšování kvality ţivota seniorů. Mezi tyto projekty nepochybně patří projekt Senior akademie a projekt Sen-sen. Ve třetí části své práce se zaměřuji na upřesnění cílů, na úlohu aktivizace a motivace seniorů v edukačním procesu a na funkci a význam vzdělávání seniorů. V závěrečné části teoretické části se věnuji specifikům vzdělávání seniorů a to jak z pohledu faktorů ovlivňujících edukační proces, didaktických zásad, ale i z pohledu moţných bariér, které mohou seniorům bránit v tom, aby se mohli anebo chtěli vzdělávat. Zde uţ se zaměřuji přímo na oblast informační a komunikační techniky. Na teoretickou část navazuje část výzkumná. Výzkumný vzorek zahrnuje šest seniorek, absolventek univerzity třetího věku Masarykovy univerzity v Brně, přičemţ všechny absolvovaly počítačový kurz v různých úrovních obtíţnosti na pedagogické fakultě na katedře technické a informační výchovy. Výzkumná část obsahuje tři části, respektive účelem bylo najít odpověď na tři výzkumné otázky. Otázka motivačních faktorů byla zcela jednomyslně zodpovězena v podobě věty nezůstat stranou, aktivně se podílet na dění ve společnosti a být její plnohodnotnou součástí. Druhá otázka se týkala zájmů seniorů v oblasti 78

informačních a komunikačních technologií. Tady zcela jasně zvítězila zábava, vzdělávání a komunikace v prostředí internetu. Třetí otázka se týkala prvotních a současných problémů, které museli a musí senioři překonávat. Z dob, kdy senioři s počítačem začínali lze zcela jednoznačně charakterizovat strach jako prvek, který z počátku limitoval seniory při práci na počítači. V současné době, kdy uţ je zkoumaný vzorek počítačově gramotný, je největším problémem dostupnost internetu pro seniory a její příznivá cenová relace.

79

POUŢITÁ LITERATURA 1. BENEŠ, Milan. Andragogika. 1. vydání Grada Publishing, a.s., 2008, 136 s., ISBN 978-80247-2580-2 2. BENEŠ, Milan. Andragogika. Praha: EUROLEX BOHEMIA s.r.o., 2003. 185 s. 3. BOČKOVÁ, Věra, PETŘKOVÁ, Anna. Univerzita 3. věku jako specifická forma vzdělávání dospělých. In Deset let vzdělávacích aktivit pro seniory. Olomouc: Univerzita Palackého, 1997. s. 65-70. ISBN 80-7067-824-0 4. ČERVENKOVÁ, Anna, KOTÝNKOVÁ, Magdalena. Začlenění seniorů v sociální struktuře soudobé společnosti. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2001. 31 s. 5. ČORNANIČOVÁ, Rozália. Edukácia seniorov – Vznik, rozvoj, podnety pre geragogiku. 1.vyd. Bratislava: Vydavatelstvo UK, 1998. 159s. ISBN 80-223-1206-1. 6. ČORNANIČOVÁ, Rozália. Od praxe k teórii edukácie seniorov. In. MÜHLPACHR, Pavel (ed.). Schola gerontologica. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 140 – 158 7. ČORNANIČOVÁ, Rozália, PETŘKOVÁ, Anna. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. 92 s. ISBN 80-244-0879-1 8. DESSAINTOVÁ, Marie-Paule. Nezačínejte stárnout. 1.vyd. Praha:Portál, 1999, 232 s. ISBN 80-7178-255-6 9. DOSEDLA, Martin. Specifika seniorského vzdělávání v oblasti výpočetní techniky. In Univerzita třetího věku. Historie, současnost a perspektivy dalšího rozvoje. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 179 s., ISBN 978-80-210-5158-4 10. FARKOVÁ, Marie. Dospělost a její variabilita. Praha: Grada Publishing, 2009. 136 s. ISBN 978-80-247-2480-5

80

11. GRUSS, Peter. Perspektivy stárnutí: z pohledu psychologie celoţivotního vývoje. Praha: Portál, 2009 12. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Praha: Brain Team, 2010, 400 s. ISBN 9788087109199 13. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Manuálek sociální gerontologie. 1 vyd. Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2006, 72 s. ISBN80- 7013-363-5 14. HARTL, Pavel, HARTLOVA, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portal, 2004. 776s. ISBN 80 7178-303-X. 15. HARTL, Pavel. Kompedium pedagogické psychologie dospělých. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 231 s. ISBN 80-7184-841-7. 16. JIREŠ, Stanislav. Ratio - Universita. In Vzdělávání seniorů na vysokých školách v České republice 2004. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2004. s. 108-110. ISBN 80-7040746-8 17. JŮVA, Vladimír. Základy pedagogiky. Brno: Paido, 2001. ISBN 80-85931-95-8. 18. KORDÁČ, Václav, a spolupracovníci, Vnitřní lékařství III. 1. vyd. Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n. p. 1989, 620 s. 19. KOZÁKOVÁ, Zdeňka, MÜLLER, Oldřich. Aktivizační přístupy k osobám seniorského věku. 1. vyd. Olomouc: UP, 2006. ISBN 80-244-1552-6 20. KRYŠTOF, David, ŠPATENKOVÁ, Naděţda. Klíčové kompetence lektora v seniorském vzdělávání. IN Univerzita třetího věku. Historie, současnost a perspektivy dalšího rozvoje. Brno:MU, 2010, 115-125 s. ISBN 978-80-210-5158-4 21. LANGMEIER, Josef, KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2., aktualizované vydání. 4. vyd. Grada Publishing, a.s., 2006, 368s. ISBN 80-247-1284-9

81

22. LINHART, Jiří, a kolektiv. Slovník cizích slov pro nové století. 1. vyd. Dialog, 2007, 413 s. ISBN 80-7382-005-6 23. LIVEČKA, Emil. Úvod do gerontopedagogiky. 1979. vyd. Praha: Ústav školských inf. při Min. školství ČSR, 1979 24. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003. 288 s. ISBN 80-7178549-0 25. MÜHLPACHR, Pavel. K problematice vzdělávání seniorů. In: Řehulka, Řehulková: (eds) Učitelé a zdraví 4. Nakl. P.Křepelka, Brno, 2002, str.191-203. 26. MÜHLPACHR, Pavel, STANÍČEK, Petr. Geragogika pro speciální pedagogy. 1. vyd.Brno: MU, 2001. 115 s. ISBN 80-210-2510-7. 27. MÜHLPACHR , Pavel. Gerontopedagogika. 1. vydání Masarykova Univerzita v Brně 2004, 203 s., ISBN 80-210-3345-2 28. MÜHLPACHR, Pavel. Schola gerontologica.1.vyd. Masarykova univerzita v Brně, 2005, 314 s. ISBN 80-210-3838-1 29. MUŢÍK, Jaroslav. Didaktika vzdělávání dospělých. Plzeň: Fraus, 2005. ISBN 80-7238220-9 30. NAKONEČNÝ, Milan. Emoce a motivace. Praha: SPN, 1973, s. 106. 31. ORT, Jiří. Kapitoly ze sociologie stáří. Společenské a sociální aspekty stárnutí. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2004. 106 s. ISBN 80-7044-636-6. 32. PACOVSKÝ, Vladimír. Proti věku není léku? 1. vydání Praha: Karolinum 1997, 124 s., ISBN 80-7184-486-1 33. PACOVSKÝ, Vladimír. O stárnutí a stáří. 1. vydání Praha: Avicenum 1990, 135 s., ISBN 80-201-0076-8 82

34. PALÁN, Zdeněk. Výkladový slovník andragogiky. 1. vyd. Karolinum, Praha 1996. 35. PALÁN, Zdeněk. Základy andragogiky. Praha: Vysoká škola J. A. Komenského, 2003. 200 s. ISBN 80-86723-03-8 36. PICHAUD, Clément, THAREAUOVA, Isabelle. Souţití se staršími lidmi. Praha: Portál, 1998. 160 s. ISBN 80-7178-184-3. 37. PETŘKOVÁ, Anna, ČORNANIČOVÁ, Rozália. Gerontagogika: úvod do teorie a praxe edukace seniorů. 1. Vyd. Univerzita Palackého v Olomouci 2004, 92 s., ISBN 80-244-0879-1 38.PETŘKOVÁ, Anna. Vzdělávání seniorů jako aktuální problém vzdělávání dospělých. In BOČKOVÁ, Věra a kol. Aktuální problémy výchovy a vzdělávání dospělých. Olomouc: Univerzita Palackého, 1994. s. 24-31. ISBN 80-7067-358-3 39. RABUŠIC, Ladislav. Česká společnost stárne. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Georgetown, 1995. 40. RABUŠIC, Ladislav. O postavení seniorů v České republice: nemoc, osamělost a chudoba? In Aktuální problémy vzdělávání seniorů. Sborník příspěvků. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999, s. 18-29. ISBN 80-244-0007-3 41. RABUŠIC, Ladislav. Vzdělávání dospělých v předseniorském a v seniorském věku. In Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Brno: Masarykova univerzita, 2006. s. 101-117. ISSN 1211-6971 42. RABUŠICOVÁ, Milada, RABUŠIC, Ladislav (ed.). Učíme se po celý ţivot? O vzdělávání dospělých v České republice. Brno: Masarykova Univerzita, 2008. 340 s. ISBN 978-80-2104779-2. 43. RHEINWALDOVA, Eva. Novodobá péče o seniory. Praha: Grada Publishing, 1999. 88s., ISBN 80- 7169-828-8.

83

44. SMÉKALOVÁ, L. Psychodidaktika a její význam ve vyučování. Paidagogos, 2005, č. 1 – internetový časopis. 45. STUART-HAMILTON, Ian. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-274-2. 46. ŠPATENKOVÁ, Naděţda., KRÁLOVÁ, Jaroslava. Základní otázky komunikace. Praha: Galén, 2009. ISBN 978-80-7262-599-4 47. ŠVAŘÍČEK, Roman, ŠEĎOVÁ, Klára, et al. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha Portál, s. 159–184. ISBN 978-80-7367-313-0. 48. VOHRALIKOVÁ, Lenka., RABUŠIC, Ladislav. Čeští senioři včera, dnes a zítra. Praha: VUPSV, 2004, 90s. ISBN 80-239-9218-2 49. VOSTROVSKÁ, Helena. Sociálně aktivizační programy pro klienty pečovatelské sluţby. Praha: Státní zdravotní ústav, 1998. 21 s. ISBN 80-7071-093-4. 50. UČENÍ JE SKRYTÉ BOHATSTVÍ. Zpráva Mezinárodní komice UNESCO „Vzdělávání pro 21. století. 1.vyd. Praha: Ústav pro informace a vzdělávání, 1997. 125s.

84

Internetové zdroje 1.

DLOUHODOBÝ

ZÁMĚR

SENIORSKÉHO

VZDĚLÁVÁNÍ

NA

VYSOKÝCH

ŠKOLÁCH NA OBDOBÍ 2008 – 2015. Asociace univerzit třetího věku, 9 stran, Praha, 2011. [cit. 2011-08-15]. Dostupné na http://au3v.vutbr.cz/soubory/DZ_AU3V_CR.doc 2. DOKUMENTY O DALŠÍM VZDĚLÁVÁNÍ A CELOŢIVOTNÍM UČENÍ. MŠMT [online]. Praha, 2006 [cit. 2011-10-21]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/dokumenty-o-dalsim-vzdelavani-a-celozivotnimuceni-1 3. DUŠOVÁ, Bohdana. Aktivizace ve stáří: Sborník [online]. Ostrava: Ostravská univerzita, ZSF, 2001[cit. 2011-07-17]. ISBN 80-7042-324-2. Dostupné z: http://www.osu.cz/zsf/sbornik/prisp_11.pdf 4. HOREHLEĎ, Petr. Edukatvní dimenze gerontopedagogiky. Brno, 2006. [cit. 2011-03-09]. Dostupnéz:http://is.muni.cz/th/105566/pedf_b/EDUKATIVNI_DIMENZE_GERONTOPEDAG OGIKY.txt. Bakalářská práce. MASARYKOVA UNIVERZITA. Vedoucí práce doc. PhDr. Pavel Mühlpachr, Ph.D. 5. I60.CZ INTERNET PRO TŘETÍ GENERACI: Seniory láká internet. Počet připojení raketově narůstá. I60.cz [online]. Praha, 2012 [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: http://www.i60.cz/clanek_133_seniory-laka-internet-pocetpripojeni-raketovenarusta.html 7. KUBALČÍKOVÁ, Kateřina. (2006). [online]. Expertíza pro cílovou skupinu "Senioři". Praha, 2011[cit. 2011-12-12]. Dostupné na http://www2.brno.cz/index.php?nav01=11279&nav02=11289&nav03=11324 8. KUČEROVÁ, Světlana. Gerontopedagogika a její edukativní dimenze. Brno, 2010. [cit. 2011-03-09]. ISBN neuvedeno. Dostupnéz:http://dspace.knihovna.utb.cz/bitstream/handle/10563/13439/ku%C4%8Derov%C 3%A1_2010_bp.pdf?sequence=1. Bakalářská. UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ. Vedoucí práce Mgr. Olga Doňková. 85

9. PROJEKT SENSEN: Projekty. Konto Bariéry 77: Pomáháme vracet lidi do ţivota [online]. ISBN neuvedeno. Praha, 2012, 2012 [cit. 2011-08-14]. Dostupné z: http://www.kontobariery.cz/Projekty/SenSen.aspx 10. SENIOR AKADEMIE 2011/2012. MĚSTSKÁ POLICIE BRNO. Městská policie Brno: Jsme tým pro bezpečné město [online]. 2011 [cit. 2011-03-09]. Dostupné z: http://www.mpb.cz/pro-seniory/senior-akademie-20112012/ 11. SENIOŘI A INTERNET: Tak to jde dohromady!: Marketing & Media. ECONOMIA. Hospodářské Noviny IHNED[online]. 2010 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z http://mam.ihned.cz/3-14898330-senio%F8i-100000_d-83). 12. UČENÍ JE SKRYTÉ BOHATSTVÍ. Zpráva Mezinárodní komise UNESCO „Vzdělávání pro 21. století“. 1.vyd. Praha:Ústav pro informace ve vzdělávání, 1997. 125 s. ISBN neuvedeno. White Paper on Education and Training: Teaching and leasing towards the Learning Society. 1995, 70s. [cit. 2011-11-29]. Dostupné na http://europa.eu/documnets/comm/white_papers/pdf/com95_590_en.pdf 13. ÚSTAV SOCIÁLNÍ PÉČE KVASINY: Ţijeme mezi Vámi. Kvasiny [online]. Kvasiny, 2010 [cit. 2011-06-25]. Dostupné z: http://uspkvasiny.cz/home 14. UŢIVATELÉ SOCIÁLNÍCH SÍTÍ STÁRNOU. Media Guru [online]. Praha, 2011 [cit. 2011-09-11]. Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/2011/06/uzivatele-socialnich-siti-starnou/

86

Příloha 1. Kurz základy počítačů Záběry z kaţdotýdenních volných seminářů pořádaných jako součást kurzů výpočetní techniky. Tyto kurzy vede odborný lektor Ing. Martin Dosedla a semináře Petr Vybíral, lektor katedry technické a informační výchovy pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, pod hlavičkou univerzity třetího věku. V tomto semináři jsem také prováděl kvalitativní výzkum podrobně rozpracovaný v diplomové práci.

87

88