MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra české literatury

Jitka Pušová Obraz venkova v české literatuře pro děti po roce 2000 Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Milena Šubrtová, Ph.D.

Brno 2016

Bibliografický záznam PUŠOVÁ, Jitka. Obraz venkova v dětské literatuře po roce 2000: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra české literatury, 2016. s. 50, 13 s. příl. Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Milena Šubrtová, Ph.D. Anotace Tato bakalářská práce se věnuje obrazu venkova v literatuře pro děti a mládeţ od roku 2000 do roku 2015, navíc poskytuje ucelenou tematickou bibliografii z daného období. V první části práce je objasněno mé pojetí venkova a vytvořena reprezentativní bibliografie, která je rozdělená podle ţánrových a tematických specifikací, ale i podle věku čtenáře. V druhé části práce je prostřednictvím analýzy pěti vybraných titulů (Uzly a pomeranče Ivy Procházkové, Anka béčko a nepodstatné detaily Ivany Janišové, Lufťačky Ivony Březinové, Poklad starého brouka Olgy Černé, Julie mezi slovy Petry Dvořákové) vytvořen pohled na venkovský ţivot v dětské literatuře, coţ bylo jejím cílem. V analýzách se práce zaměřuje na vnímání vesnice jako prostoru, ale také vztahů mezi lidmi či lidmi a zvířaty v tomto prostředí. Klíčová slova: venkov, literatura pro děti, současná literatura Abstract The bachelor thesis deals with the image of countryside in the literature for children from 2000 to 2015 and also provides a thematic bibliography from this period. The first part consists of concept of countryside and a representative bibliography, which is divided according to the genres, thematic specifications and the reader´s age. The second part creates the image of the rural life in the literature for children through the analyses of five books (Uzly a pomeranče by Iva Procházková, Anka béčko a nepodstatné detaily by Ivana Janišová, Lufťačky by Ivona Březinová, Poklad starého brouka by Olga Černá, Julie mezi slovy by Petra Dvořáková). In the analyses I focused on the perception of the countryside in term of space, relationships between people as well as relationships between people and animals. Key words: countryside, literature for children, contemporary literature.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne 25. 3. 2016.

Jitka Pušová

Poděkování Děkuji především vedoucí své práce doc. PhDr. Mileně Šubrtové, Ph.D. za cenné rady a připomínky a za vstřícnou pomoc při psaní této práce.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 6 1

Výběr tematické bibliografie literatury pro děti a mládež v letech 2000 - 2015 ............................ 8

2

Rozdělení tematické bibliografie dle žánrových a tematických specifikací .................................. 12 2.1

3

Žánrová specifikace ............................................................................................................... 13

2.1.1

Příběhová próza ze života dětí ...................................................................................... 13

2.1.2

Dobrodružná próza ........................................................................................................ 15

2.1.3

Obrázková kniha ............................................................................................................ 15

2.1.4

Autorská pohádka.......................................................................................................... 16

2.2

Tematická specifikace............................................................................................................ 17

2.3

Věkové vymezení ................................................................................................................... 18

Analýza knih................................................................................................................................... 20 3.1

Uzly a pomeranče .................................................................................................................. 20

3.1.1

Vliv venkova na chování a osobnost postav .................................................................. 20

3.1.2

Minulost a přítomnost ................................................................................................... 21

3.1.3

Rozdíly města a venkova ............................................................................................... 22

3.1.4

Symbolika koní a motiv cesty ........................................................................................ 24

3.1.5

Problémy venkova ......................................................................................................... 25

3.1.6

Víra a sousedé ............................................................................................................... 26

3.2

Lufťačky ................................................................................................................................. 26

3.2.1

Srovnání města a venkova ............................................................................................. 27

3.2.2

Motiv školy .................................................................................................................... 28

3.2.3

Charaktery postav ......................................................................................................... 29

3.2.4

Vztahy mezi vrstevníky .................................................................................................. 31

3.2.5

Tajemno a motiv koně ................................................................................................... 32

3.2.6

Rodina na venkově ........................................................................................................ 33 4

3.2.7 3.3

Anka béčko a nepodstatné detaily ........................................................................................ 35

3.3.1

Popis vesnice a krajiny ................................................................................................... 35

3.3.2

Rozdíly město a venkov ................................................................................................. 36

3.3.3

Minulost na vesnici ........................................................................................................ 37

3.3.4

Vesnice jako místo s tajemstvím ................................................................................... 38

3.4

Poklad starého brouka .......................................................................................................... 40

3.4.1

Obraz venkova ............................................................................................................... 40

3.4.2

Přátelství se zvířaty ........................................................................................................ 42

3.4.3

Motiv hry ....................................................................................................................... 42

3.5

4

Obraz vesnice ................................................................................................................ 34

Julie mezi slovy ...................................................................................................................... 44

3.5.1

Rozdíly města a venkova ............................................................................................... 44

3.5.2

Kostel ............................................................................................................................. 45

Obraz venkova v dětské literatuře mezi lety 2000 a 2015 ............................................................ 47

Závěr ...................................................................................................................................................... 49 Literatura ............................................................................................................................................... 50 Přílohy.................................................................................................................................................... 53 Příloha č. 1 - Kompletní bibliografie .................................................................................................. 53 Příloha č. 2 - Výběrová bibliografie ................................................................................................... 55 Příloha č. 2a - Žánrová specifikace ................................................................................................ 57 Příloha č. 2b - Tematická specifikace............................................................................................. 60 Příloha č. 2c - Věkové vymezení .................................................................................................... 64

5

Úvod Tématem mé bakalářské práce je zobrazení venkova v dětské literatuře po roce 2000. Téma venkova je jako součást přírodní tematiky v literatuře pro děti a mládeţ hojně zastoupeno jiţ od 19. století. Pojetí tématu se v průběhu let proměňovalo stejně jako jeho funkce, proto mě zajímalo, jak je zpracováno v současné literatuře pro děti a mládeţ. Tematiku venkova jsem zvolila také proto, ţe mi byla od dětství blízká. Cílem práce je prostřednictvím analýzy pěti vybraných knih z tematické bibliografie, která byla dílčím cílem bakalářské práce, odhalit obraz venkova v dětské literatuře v letech 2000 – 2015. Protoţe neexistuje bibliografie současné literatury pro děti a mládeţ s tematikou venkova, musela jsem si soubor titulů, s kterým budu později pracovat, vytvořit sama. Publikace jsem hledala v katalogu Národní knihovny České republiky dle roku vydání, předmětových hesel a pomocí tematické mapy fondů knihovny. Druhým krokem bylo ověřit si správnost výběru, proto bylo nutné si kaţdou knihu fyzicky vypůjčit a seznámit se s ní. Ročenky Nejlepší knihy dětem (ročníky 2012/2013; 2013/2014; 2014/2015), Česká kniha pro děti a mládeţ (ročníky 2002, 2003, 2004. 2005, 2009, 2010) a archiv výroční ceny Zlatá stuha, jiţ vyhlašovatelem je kaţdoročně česká sekce IBBY, byly také jedním z důleţitých kritérií pro výběr knih do tematické bibliografie. Toposem venkova v české literatuře se teoreticky zabývá Daniela Hodrová v pracích Poetika míst nebo Místa s tajemstvím. Její interpretační přístup mi slouţí jako východisko, na které budu v analýzách navazovat, protoţe v literatuře pro děti a mládeţ se tomuto tématu nikdo systematicky nevěnuje. V první kapitole objasním pojetí venkovské chaloupky podle jiţ zmíněné Daniely Hodrové. Výklad je doplněn o definici vesnice, která se objevuje ve výkladovém slovníku spolu s mým vlastním konceptem venkova. Následuje kapitola, v níţ jsem ze sestavené tematické bibliografie vybrala reprezentativní vzorek, abych si mohla udělat představu o obrazu venkova v současné literatuře pro děti a mládeţ. Dále je tematická bibliografie blíţe charakterizována tematicky dle kritérií času, místa, dle zaměření na důleţité stránky venkovského ţivota, podle uchopení venkovské reality a dle věku čtenáře. Aby vznikl ucelený pohled na problematiku, jsou ţánry vymezeny na základě sekundární literatury téţ obecně. Vzhledem k tomu, ţe ţánr příběhové prózy s dětským hrdinou je ve výběrové bibliografii nejvíce zastoupen, je dále strukturován na samostatné oddíly dle tematických a věkových kritérií. Tematický oddíl je téţ dále členěn z hlediska časových a místních hledisek, dále podle zaměření na důleţité stránky venkovského ţivota a uchopení venkovské reality. 6

Následuje pět kapitol věnovaných analýze Uzlů a pomerančů Ivy Procházkové, Lufťaček Ivony Březinové, Anky béčka a nepodstatných detailů Ivany Janišové, Pokladu starého brouka Olgy Černé a Julie mezi slovy Petry Dvořákové. Hlavním kritériem pro výběr titulů bylo jejich ocenění Zlatou stuhou. Lufťačky byly k analýze připojeny, protoţe poskytují další pohled na venkovskou tematiku. V kaţdé z knih se budu zabývat tematikou venkova jako prostého prostoru (součást chronotopu), avšak věnuji se také charakteristice místa z pozice sociálních, ekonomických i kulturní vztahů, analyzuji rozdíly města a venkova, přátelství mezi dětmi a zvířaty, vliv venkovského prostředí na charaktery postav, charakterizuji i na vesnici důleţitá místa (škola, kostel). Díky tomu bude výsledný obraz venkova co nejvíce komplexní.

7

1 Výběr tematické bibliografie literatury pro děti a mládež v letech 2000 - 2015 Venkov je velmi široký pojem. Ve výkladovém slovníku je pouţita neurčitá definice: místo, krajina mimo město. 1 Venkovem se blíţe zabývá Daniela Hodrová v publikaci Poetika míst. Typicky českým fenoménem je podle ní chaloupka, která je často v minulosti zobrazovaná jako idylický kontrast k novodobému městskému způsobu ţivota. Vesnice je charakteristická omezeným počtem reálií, tudíţ světem zvládnutelným a přehledným. Na přelomu 18. a 19. století se objevují pořečtěná či řecká jména odkazující k historickým hrdinům. Chaloupka je pak stavení skromné, přírodou skryté, nenápadné a přirozeně stojící v harmonickém přírodním prostředí. Ona sama je z přírodních materiálů, a tudíţ ji můţeme označit za součást přírody. Její samota skýtá prostor k rozjímání a odpočinku, ale projevuje se zde také propojení s duchovním odkazem krajiny. Svou „přirozeností“ však paradoxně demonstruje svou vykonstruovanou, a tudíţ umělou, idealizovanou podobu bez konkrétního zakotvení v čase. Idylu někdy narušuje zobrazení sociálních rozdílů nebo nese venkovská tematika prvky parodie. Pro české venkovské prostředí je typická gessnerovská idyla po celé 19. století. Některé charakteristické znaky má však ryze české, například je chaloupka popisována jako chudá, malá a je úzce spojená s erotičnem. V tomto směru je paralelou k malému českému národu. Brzy se stává „klíčovou součástí národní reflexe“2 a výrazně se nacionalizuje. Chaloupka je tak mnohdy vytrţena z kontextu venkova, ale zůstává „na okraji světa“. Je symbolem pravých hodnot, lidé na vesnici se navrací ke kořenům etnickým i jazykovým. „Podobně ani „nezamčenost“ chaloupky nevypovídá o její nuznosti, ale stává se národním symbolem „otevřenosti“ národní povahy, české „důvěřivosti“, „pohostinnosti“.“3 Na rozdíl od slovníkového výkladu a zobrazení venkovské idyly Daniely Hodrové jsem pojem venkovské či vesnické prostředí určila jako místo samotné vesnice zahrnující domy, dvory se zvířaty, zahrady a přilehlé okolí jako jsou pole a lesy, avšak prózy zaměřené 1

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 2. vyd. opr. a dopl. Praha: Academia, 1998, s. 487. ISBN 80-200-0493-9. 2

HODROVÁ, Daniela. Poetika míst. 1. vyd. Praha: H & H, 1997, s. 49. ISBN 80-86022-04-8.

3

Tamtéž, s. 50.

8

pouze na přírodu jiţ má práce nezahrnuje. Navíc jsem rozšířila pojetí vesnice jako místa, které charakterizují především vztahy mezi subjekty, v tomto případě výrazně se odlišující od městského prostředí a mající svá vlastní specifika. Dílčím cílem mé bakalářské práce bylo sestavit bibliografii titulů s venkovskou tematikou. Vznikl seznam padesáti pěti knih (obsaţený v přílohách), z nichţ jsem si vybrala třicet sedm níţe uvedených. Výseková bibliografie byla sestavena, aby mi poskytla náhled na zobrazení tematiky venkova v dětské literatuře posledních patnácti let, také se na ni odkazuji v dalších částech práce. Výběr probíhal se záměrem, aby vznikl reprezentativní vzorek, který bude sloţený z knih různých ţánrů a pro různé věkové kategorie čtenářů. Volila jsem autory různých generací, autory, kteří publikují dlouho, jsou uznávaní kritiky i odbornou veřejností a jsou začleněni ve Slovníku autorů pro děti a mládež II: čeští spisovatelé, avšak zahrnuti byli také spisovatelé, jiţ vstoupili na kniţní trh teprve nedávno a jejichţ díla nedosahují takové umělecké hodnoty (nap. Veronika Hutrová, Šárka Češková, Gabriela Kopcová nebo Zdeňka Sládková). Z hlediska nakladatelství jsou zde zastoupeny velké společnosti typu Albatros media, Host, avšak také alternativní nakladatelství např. Baobab či malá lokální nakladatelství jako JaS nebo Lynx. 1. BŘEZINOVÁ, Ivona. Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. 142 s. ISBN 80-00-00804-1. 2. BŘEZINOVÁ, Ivona. Sněhuláci z Mrkvonos. 1. vyd. Praha: Sid & Nero, 2005. 30 s. ISBN 8086753-02-6. 3. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství skotského teriéra. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 82 s. ISBN 80-7292-005-7. 4. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství řehtajícího koně. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 84 s. ISBN 80-7292-026-X. 5. BOUČKOVÁ, Martina. Tajemství dědečkova deníku. 1. vyd. Brno: Host, 2014. 189 s. ISBN 97880-7491-407-2. 6. ČERNÁ, Olga. Klárka a 11 babiček. 1. vydání. Praha: Baobab, 2015. 123 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-7515-008-0. 7. ČERNÁ, Olga. Poklad starého brouka. Vyd. 1. Praha: Baobab, 2007. 68 s. ISBN 978-80-8702211-5.4 8. ČERNÁ, Olga. Z domu a zahrady. 1. vyd. Praha: Baobab & GplusG, 2011. 48 s. ISBN 978-8087060-50-6. 9. ČEŠKOVÁ, Šárka. Chalupov. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 61 s. ISBN 978-807453-212-2. 10. DRIJVEROVÁ, Martina. Povedené prázdniny. 1. vyd. Praha: SiD & NERo, 2000. 31 s. ISBN 8085886-62-6. 11. DVOŘÁKOVÁ, Petra. Julie mezi slovy. 1. vyd. Brno: Host, 2013. 123 s. ISBN 978-80-7294-9663.5 4

Červeně označené tituly získaly ocenění Zlatá stuha. Zlatá stuha v roce 2008 za výtvarnou část v kategorii knihy pro nejmenší, za literární část v kategorii beletrie pro děti. 5

Zlatá stuha v roce 2014 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

9

12. HUTROVÁ, Veronika. Prázdniny u babičky. Líbeznice: Víkend, 2010. 62 s. ISBN 978-80-7222722-8. 13. JANIŠOVÁ, Ivana. Anka béčko a nepodstatné detaily. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. 145 s. ISBN 80-7033-768-0.6 14. JEŽKOVÁ, Alena. Dobrý svět. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2012, 101 s. ISBN 978-80-00-02748-7. 15. KOPCOVÁ, Gabriela. Pohádky ze statku. Vyd. 1. Třebíč: Akcent, 2007. 61 s. ISBN 978-80-7268451-9. 16. KRATOCHVÍL, Miloš. Prázdniny blbce číslo 13: jak jsme zachraňovali svět. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 148 s. ISBN 978-80-204-3365-7. 17. KŠAJTOVÁ, Marie. Dina a tajemství starých tenisek. Vyd. 1. Praha: JaS, 2012. 125 s. ISBN 97880-904936-7-4. 18. KYSILKOVÁ, Jitka. Danielka na prázdninách u babičky. Vyd. 1. Brno: Lynx, 2010. 111 s. ISBN 978-80-86787-49-7. 19. LACHOUTOVÁ RIČLOVÁ, Irena. Kouzelná stodola. 1. vyd. Praha: Krigl, 2014. 92 s. ISBN 978-8086912-84-4. 20. MAREŠOVÁ, Jarmila. Kdo bydlí ve starém dubu. 1. vyd. Praha: Albatros, 2015. 39 s. ISBN 97880-00-03880-3. 21. NEDOMA, Jan. Příběhy z malého domku. Litvínov: Dialog, 2013. 109 s. ISBN 978-80-7382-1548. 22. PEROUTKOVÁ, Ivana. Anička a její kamarádky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. 115 s. ISBN 8000-01362-2. 23. PEROUTKOVÁ, Ivana. Strašidelné prázdniny. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2014. 93 s. ISBN 97880-00-03622-9. 24. PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011. 229 s. ISBN 978-80-0002820-0.7 25. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Kozí knížka. Praha: Baobab, 2005. 44 s. ISBN 80-903276-6-4. 26. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Psí knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2014. 46 s. ISBN 978-80-87060-89-6. 27. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Vánoční knížka. Praha: Baobab, 2006. 44 s. ISBN 80-87022-07-6. 28. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Velikonoční knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2012. 46 s. ISBN 978-80-8706056-8. 29. SLÁDKOVÁ, Zdeňka. Pohádky pejsků Piškotka a Elišky, na českém statku z podhůří Orlických hor. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 86 s. ISBN 978-80-7453-229-0. 30. ŠANDERA, Jiří. Pohádky z kouzelné zahrady. Vyd. 2., V nakl. Jiří Šandera vyd. 1. Milonice: Jiří Šandera, 2013. 55 s. ISBN 978-80-905219-2-6. 31. ŠVÝCAROVÁ, Jana. Hurá na prázdniny. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna spolu se Severočeským klubem spisovatelů, 2013. 45 s. ISBN 978-80-7055-194-3. 32. URBÁNKOVÁ, Dagmar. Chlebová Lhota. V Praze: Baobab, 2010. 56 s. ISBN 978-80-87060-353. 33. VACÁTKOVÁ, Pavlína. Pohádky ze dvora. Vyd. 1. Příbram: xPrint, 2012. 56 s. ISBN 978-8087702-09-3. 34. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2009. 151 s. ISBN 97880-7404-025-2. 35. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku: nové příběhy. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2013. 117 s. ISBN 978-80-7404-109-9. 36. VOLTROVÁ, Jiřina. Dvě holky na stromě. Vyd. 1. Liberec: Bor, 2011. 133 s. ISBN 978-80-8680768-3. 6

Zlatá stuha v roce 2003 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

7

Zlatá stuha v roce 2012 za literární část v kategorii literatura pro mládež.

10

37. WAGNEROVÁ, Magdalena. Hlupýš. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 109 s. ISBN 978-80204-1891-3.

11

2 Rozdělení tematické bibliografie dle žánrových a tematických specifikací V této kapitole se zabývám tematickým a ţánrovým rozčleněním bibliografie uvedené v předchozí kapitole bakalářské práce. Při rozdělení výše uvedených knih do jednotlivých skupin dle ţánrů jsem vycházela ze slovníkové příručky Encyklopedie literárních žánrů autorů Dagmar Mocné, Josefa Peterky a kolektivu zabývající se obecně problematikou literárních ţánrů, avšak obsahuje také ţánry literatury pro děti a mládeţ. Výhradně na ţánry a ţánrové varianty dětské literatury se zaměřuje kniha Žánry, osobnosti, díla: Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež Svatavy Urbanové a Mileny Rosové. Proměny vybraných ţánrů literatury pro děti a mládeţ sleduje Svatava Urbanová a kolektiv v knize Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. Uvedené tituly vyšly v letech 2003 aţ 2004, čemuţ se vymyká monografie Epické žánre v literatúre pre mládež Jána Sedláka, která vychází na počátku 70. let minulého století. Je zde pouţita také odlišná terminologie, proto mi publikace slouţila pouze na doplnění jiţ výše zmíněných. Literatura pro děti a mládež (ve srovnávacím žánrovém pohledu) Miroslavy Genčiové vychází v roce 1984 a čerpala jsem z ní pouze ţánrovou klasifikaci. V roce 2011 vychází kniha Mileny Šubrtové a kolektivu Pohádkové příběhy v dětské literatuře pro děti a mládež 1990 – 2010, která se zabývá rozdílnými poetikami autorů píšících autorské pohádky. Vybrala jsem právě tyto tituly, abych srovnala různé pohledy na problematiku a zvolila vhodnou terminologii pro další oddíly mé práce. Terminologie je problematická hlavně u příběhové prózy ze ţivota dětí a obrázkové knihy. Já se přikláním k pojmům příběhová próza ze ţivota dětí, takto ji uvádí výše zmíněné česky psané publikace, a obrázková kniha či narativ místo německého výrazu bilderbuch. Termín obrázková kniha preferuje Milena Šubrtová, naopak starší díla Svatavy Urbanové se přiklání k pojmenování bilderbuch. Poměrně je v bibliografii nejvíce zastoupena příběhová próza ze ţivota dětí, která umoţňuje spisovatelům zpracovat širokou škálu venkovských témat např: prázdninová dobrodruţství, vztahy mezi dětmi ve vesnickém prostředí či tematiku přátelství mezi dítětem a zvířetem či zvířaty. Ačkoliv většinou vnímáme venkov jako místo klidu a odpočinku, současní spisovatelé poskytují i jiný náhled na problematiku. Pojímají venkov jako místo, kde lze ukrýt osoby i předměty, které nechceme, aby byly nalezeny. Do popředí se tak dostává venkov jako 12

osamocené místo daleko od lidí. Jindy idylická zákoutí, v nichţ splývají obydlí s okolní přírodou, jsou místy strachu a můţeme je vnímat jako místa s tajemstvím. Motiv zvířat, který k tematice venkova náleţí, dává prostor pro autorovu fantazii a vznikají autorské pohádky. Nejčastěji nalezneme zvířecí pohádku, která nabízí pohled na venkovský ţivot z pozice antropomorfizovaných zvířat. Úzké a uzavřené společenství venkovských obyvatel, ale hlavně ţivot zvířat a vývoj rostlin je zajímavé téma. I zde se projeví různý přístup autorů k tématu, vedle realistického popisu se objeví i alegorické ztvárnění sousedských vztahů ve venkovském mikroprostoru. Největší rozdíly umělecké kvality děl můţeme vidět v příbězích s dětským hrdinou, který tráví léto (prázdniny) na venkově. Zde vedle kvalitních děl nalezneme i brakovou literaturu s mnoţstvím pravopisných chyb a nepříliš zdařenou narací. Spisovatelé se nevyhýbají ani obrazu venkova v minulém století často z pohledu vzpomínek rodičů či prarodičů na své dětství.

2.1 Žánrová specifikace Výběrová bibliografie tvoří ţánrově heterogenní skupinu děl. Ačkoliv vlivem současných literárních trendů vyznačujících se směšováním ţánrů je někdy těţké určit, k jaké skupině dané dílo přiřadit, rozdělila jsem výše zmíněné tituly do několika základních kategorií. Nejrozsáhlejší skupinu příběhové prózy ze ţivota dětí jsem strukturovala i na menší celky lišící se tematicky pro lepší orientaci v problematice.

2.1.1 Příběhová próza ze života dětí Příběhová próza s dětským hrdinou zahrnuje širokou škálu ţánrů od povídky, črty, aţ po rozsáhlejší útvary jakým je román. Příběhová próza je vţdy ovlivněna věkem čtenáře. Autoři se snaţí zachytit fikční realitu odpovídající dané době, avšak často vychází ze svého vlastního ţivota, vlastních záţitků. Zobrazením skutečného světa uvádí čtenáře do reality, na druhé straně však poskytují také únik prostřednictvím fantazie, snu, humoru i parodie. V příběhové próze ţivota dětí tak můţeme sledovat humanizaci, socializaci, adaptaci jedince v novém prostředí nebo srovnání literárních hrdinů se skutečným ţivotem dětí. Mnohdy však vlivem těchto snah dochází ke stereotypizaci a schematičnosti hrdinů a jejich chování bez ohledu na důvěryhodnou psychologii postav a odpovídající estetickou úroveň celku.8 8

URBANOVÁ, Svatava a ROSOVÁ, Milena. Žánry, osobnosti, díla: Historický vývoj žánrů české literatury pro mládež – antologie. 4. upr. a dopl. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2003. ISBN 80-7042625-x.

13

Polovinu knih z výběrové bibliografie tvoří příběhová próza s dětským hrdinou, proto díla patřící do této podkapitoly navíc rozčlením tematicky. První oddíl tvoří příběhy s tematikou prázdnin, ve kterém podle časových kritérií vyčlením dvě podskupiny. Podskupina titulů zobrazující prázdniny v současnosti otevírá Veronika Hutrová, která zpracovala záţitky skupiny dětí v Prázdninách u babičky, stejně jako Jana Švýcarová v próze Hurá na prázdniny. Prázdninový příběh Danielky vypráví také Jitka Kysilková v Danielce na prázdninách u babičky nebo Ivana Janišová v Ance béčku a nepodstatných detailech. Na prázdniny za svou kamarádkou Hankou na venkov odjíţdí i Petr v knize Martiny Drijverové Povedené prázdniny. Prvky tajemství se objevují v Strašidelných prázdninách Ivany Peroutkové, kde se Áňa s Táňou seznámí s tajemnou dívkou. Druhá podskupina je tvořena knihami s dějovým schématem odkazujícím na minulost. Čtyři kamarádi jsou hlavními hrdiny obou dílů Chaloupky na vršku od Šárky Váchové. Retrospektivní prázdninové vzpomínky matky, která je vypráví svým dětem, tvoří prózu Chalupov Šárky Češkové. Pomocí kouzelné stodoly se do minulosti vlastní rodiny podívají sourozenci Zuzana a Zdeněk v Kouzelné stodole Ireny Lachoutové – Ričlové. Další tematický oddíl se zaměřuje na důleţité aspekty venkovského ţivota. K přírodnímu cyklu odkazuje příběh Hanky a Matěje z knihy od Olgy Černé Z domu a zahrady. Třetí tematický celek srovnává venkov s městem. Posměšné pojmenování lufťačky dostanou sestry Michalcovy z Lufťaček od Ivony Březinové. Za tetou na venkov se přestěhují Julie a Ela v Julii mezi slovy od Petry Dvořákové. V bývalém druţstvě Pokrok ţije Darek se sestrou Emou v Uzlech a pomerančích od Ivy Procházkové. Anička začne chodit do vesnické školy v Aničce a jejích kamarádkách Ivany Peroutkové. Poslední oddíl se věnuje knihám, které zobrazují venkov v průběhu ohraničeného časového úseku jednoho roku. V minulém století se odehrávají dva díly Chaloupky na vršku Šárky Váchové. Kaţdý z nich popisuje zvyky a tradice v průběhu jednoho roku. Ţivoty dvou dívek Inušky a Ilonky na současném venkově zobrazuje Jiřina Voltrová ve Dvou holkách na stromě. Markéta, Mára a Ema jsou protagonisté Dobrého světa od Aleny Jeţkové. Zvláštní pozici zaujímá příběhová próza s dětským hrdinou psaná epistolární formou Klárka a 11 babiček Olgy Černé. Tuto rozsáhlou skupinu lze rozdělit také dle věkové hranice čtenářů, pro které je kniha určena. Pro nejmladší čtenáře do osmi let jsou určeny Povedené prázdniny Martiny Drijverové, stejně jako Hurá na prázdniny Jany Švýcarové. Pro čtenáře od dvanácti let jsou 14

prózy Ivony Březinové Lufťačky, Ivany Janišové Anka béčko a nepodstatné detaily a Ivy Procházkové Uzly a pomeranče. Zbylých dvanáct děl je určeno pro čtenáře mladšího školního věku do dvanácti let.

2.1.2 Dobrodružná próza Dobrodruţství je podle Miroslavy Genčiové moţné chápat jako „setkání se s dosud nepoznanými jevy a neznámými lidmi. Dobrodružství v tomto smyslu je pronikáním do neznámého a nepoznaného okruhu života, přírody, krajin, lidí a někdy i do neprobádaných oblastí vlastního nitra.“9 Často je proto místem děje vzdálená krajina ať uţ geograficky či časově, nebo krajina rychle se měnící, která se stává důleţitou součástí děje. Dobrodruţství se objeví tam, kde přestávají platit zavedené normy, v obdobích hledání nového řádu nebo napětí mezi člověkem a společností. Můţe být cestou k poznávání světa i osvobození sebe sama. Dobrodruţná próza s dětským hrdinou je Tajemství dědečkova deníku Martiny Boučkové s hlavním hrdinou Kájou. Zařadila jsem sem také Dobrodružství blbce č. 13 od Miloše Kratochvíla nebo Dinu a tajemství starých tenisek, kterou napsala Marie Kšajtová. Dobrodruţné prvky nalezneme i ve Strašidelných prázdninách Ivany Peroutkové a v jednotlivých dílech série Trosečníci od Ivony Březinové sledující partu dětí zvanou Sedmilístek.

2.1.3 Obrázková kniha Obrázková kníţka je ţánr literatury pro děti a mládeţ, který se v posledních letech rychle vyvíjí. Ještě před deseti lety byla vnímána jako typický ţánr literatury pro předčtenáře. „Do oblasti literatury pro předčtenáře a začínající čtenáře tedy zahrnujeme nejen literární útvary (ať už beletristické či umělecko-naučné texty), ale zároveň neliterární beztextové typy, v nichž je text přítomen pouze potenciálně a v nichž se slovesná rovina realizuje variabilně jako metatext prostřednictvím verbálního projevu dítěte či dospělého interpreta ve funkci interkomunikačního činitele.“10.

9

GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež (ve srovnávacím žánrovém pohledu). 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, s. 179. 10

ROSOVÁ, Milena. Od „obrázkového čtení“ k textu. In: URBANOVÁ, Svatava a kol (eds.). Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. Olomouc: Votobia, 2004, s. 24. ISBN 80-7220-185-9.

15

Nyní je však jiţ vnímán jako ţánr, který není určen pouze recipientům předškolního a mladšího školního věku.11 Charakteristické pro obrázkový narativ je symbiotické propojení textové a výtvarné části knihy, ale obrazová část zastupuje prioritní funkci, je neopominutelná, vypráví příběh obrazem. Nejasně vymezené teoretické pojetí obrázkové knihy v českém prostředí způsobuje i v malém mnoţství vydaných knih tohoto ţánru velkou rozdílnost umělecké hodnoty. Obrázková kníţka poskytuje moţností ztvárnění různých tematických variant vesnického ţivota přes zobrazení ţivota zvířat, zvyků aţ po alegorické pojetí venkovských vztahů. Tereza Říčanová sleduje skutečný ţivot na statku v knihách Kozí knížka, Psí knížka, Vánoční knížka a Velikonoční knížka. Souţití člověka s přírodou popisuje Jan Nedoma v Příbězích z malého domku. Vesnici z chleba vytvořila v Chlebové Lhotě Dagmar Urbánková. Alegoricky ztvárnila vztahy mezi sousedy Jarmila Marešová v knize Kdo bydlí ve starém dubu. Malou vesnickou společnost představují obyvatelé lesa. Autorka pracuje i s komiksovými prvky.

2.1.4 Autorská pohádka Autorská pohádka hraje nezastupitelnou roli v české literatuře jiţ od 19. století. V posledních letech je však i ona ovlivněna trendem smývání ţánrových hranic, proto se v odborné literatuře objevuje termín „pohádkové příběhy“12. V současném pojetí se autorská pohádka vyvíjí různými směry od návaznosti na klasickou čtvrtkovskou pohádkovou linii aţ po prvky travestie v pohádkovém příběhu, avšak pohádka si zachovává i etické poslání a výchovnou funkci. Antropomorfizované rostliny oţijí v Pohádkách z kouzelné zahrady Jiřího Šandery. Slimák Hlupýš najde svou „princeznu“ ve stejnojmenné knize Magdaleny Wágnerové. Za pohádku se zvířecím hrdinou lze označit Pohádky ze dvora od Pavly Vacátkové, Pohádky pejsků Piškotka a Elišky Zdeňky Sládkové a Pohádky ze statku Gabriely Kopcové. Do této skupiny řadím také Sněhuláky z Mrkvonos od Ivony Březinové stejně jako knihu Olgy Černé Poklad starého brouka.

11

REISSNER, Martin. Vyprávím pohádku obrazem (K obrázkovým knížkám Pavla Čecha a Martiny Skaly.). In: ŠUBRTOVÁ, Milena a kol. (eds.) Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990 – 2010. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 133. ISBN 978-80-210-5692-3. 12

Tamtéž, s. 7.

16

2.2 Tematická specifikace Tematicky lze knihy rozdělit do mnoha skupin a podskupin. Hlavními měřítky pro roztřídění do tematických celků jsou kritérium místa, času, dělení dle zaměření na důleţité stránky venkovského ţivota a dle uchopení venkovské reality. První z nich, skupina dělená dle příslušnosti k místu, je nejrozsáhlejší a zahrnuje prázdniny strávené na venkově. Danielka na prázdninách u babičky stejně jako Prázdniny u babičky, Povedené prázdniny či Hurá na prázdniny nebo prózy z řady Trosečníci: Dobrodružství skotského teriéra a Dobrodružství řehtajícího koně jsou koncipovány jako prázdniny městských dětí na venkově. V Prázdninách blbce č. 13 se k prázdninovým dobrodruţstvím přidává i humorná sloţka. Stejně jako Tajemství dědečkova deníku je obohacena o dobrodruţné prvky kniha Dina a tajemství starých tenisek či Anka béčko a nepodstatné detaily. Navození pocitu strachu spolu se strašidelnými rekvizitami jsou znaky příběhu s tajemstvím, kam by patřily Strašidelné prázdniny. Druhou podskupinu tvoří knihy zobrazující ţivot zahrady i v zahradě, který přibliţuje dílo Hlupýš, ale také Pohádky z kouzelné zahrady. Se zahradou souvisí také dvůr a zvířata, která v něm ţijí. Realistický ţivot zvířat popsala Tereza Říčanová ve svých knihách Kozí knížka a Psí knížka. Více idealisticky vyzní Pohádky pejsků Piškotka a Elišky, Pohádky ze dvora i Příběhy z malého domku. Třetí podskupina zahrnuje rozdílné chápání venkova a města. Porovnat venkov a město můţe Julie v Julii mezi slovy, také Anička a její kamarádky. Na prázdninách se nudí Julka z Pokladu starého brouka. Různá prostředí jsou zastoupena v Klárce a 11 babičkách, Lufťačkách či Uzlech a pomerančích. Skupina rozčleněná podle uchopení venkovské reality se typicky dělí na realistické a idealistické pojetí venkovského prostoru. K těmto dvěma kategoriím připojuji ještě hledisko dobrodruţné a uvádím ho jako samostatnou podskupinu. Klidný ţivot na vesnici, běţné starosti lidí, kteří zde ţijí, zpracovává Dobrý svět Aleny Jeţkové, obrázková kniha Jana Nedomy Příběhy z malého domku, Chlebová Lhota Dagmar Urbánkové nebo kniha Jiřiny Voltrové Dvě holky na stromě. Ţivot na vesnici není popisován pouze idealisticky, ale autoři se věnují i problémům, které zde mohou vzniknout. Iva Procházková zpracovala téma nedostatku financí a s tím související alkoholismus v knize Uzly a pomeranče. Dětští hrdinové si nerozumí s novými přáteli a spoluţáky v prózách Julie mezi slovy, Anička a její kamarádky či Lufťačky.

17

Propracovanou psychologii postav nabídla Ivana Janišová v Ance béčku a nepodstatných detailech. Jako poslední část oddílu dělení podle uchopení venkovské reality uvádím soubor titulů zobrazující topos venkova jako místo, kde je moţné zaţít dobrodruţství. Patří sem jiţ výše zmíněné tituly z dobrodruţné literatury. Prázdniny blbce č. 13, Sedmilístek hledá ztracená zvířata v dílech Trosečníci: Dobrodružství skotského teriéra a Trosečníci: Dobrodružství řehtajícího koně. S tajemstvím venkova se seznamuje Kája v Tajemství dědečkova deníku i Dina z Diny a tajemství starých tenisek. Atmosféru strachu navozuje Ivana Peroutková ve Strašidelných prázdninách. Třetí skupina je dělená dle zaměření na důleţité aspekty venkovského ţivota. Na venkově se i dnes nejvíce udrţují zvyky a tradice. Proto se první podskupina soustředí na toto téma. Zahrnutá je zde Tereza Říčanová se svou Vánoční a Velikonoční knížkou. Zvyky v minulém století zachycuje Chaloupka na vršku. Lidé na vesnici jsou často silně spojeni s přírodou. Druhou podskupinu jsem nazvala proměny v přírodě. Proměny zvyků, přírody a střídání ročních období ukazuje jiţ zmíněná Chaloupka na vršku, Dobrý svět či Dvě holky na stromě. Na proměny přírody se více zaměřila Olga Černá v knize Z domu a zahrady. Poslední skupina se týká časového rozdělení titulů. Většina vztahuje k současné časové rovině, ty tvoří podskupinu příběhů odehrávajících se v přítomnosti a jejich celkový přehled je uveden v přílohách práce. Druhou podskupinu příběhů odehrávajících se v minulosti, nebo odkazujících na ni tvoří kniha Chalupov. Minulost se zde však objevuje pouze v retrospektivních vzpomínkách. V Kouzelné stodole se do minulosti přenášíme za pomoci kouzelných předmětů. V obou dílech Chaloupky na vršku je čas syţetu situován do minulosti a seznamuje recipienty s tehdejším ţivotem dětí i dospělých.

2.3 Věkové vymezení Věkovou hranici často udává vydavatel, ale mnohdy zde tento údaj úplně chybí, proto jsem se pokusila knihy rozdělit dle vlastního názoru a zkušeností získaných v průběhu četby. Většina zmíněných próz je určena pro děti mladšího školního věku od osmi do dvanácti let. Druhou skupinu tvoří knihy pro předškolní věk a pro děti do osmi let, kam patří obrázkové knihy (Příběhy z malého domku, všechny knihy Terezy Říčanové, Z domu a zahrady, Chlebová Lhota, Kdo bydlí ve starém dubu) a knihy z edic pro začínající čtenáře Povedené prázdniny, Sněhuláci z Mrkvonos nebo Trosečníci. Třetí skupinou jsou knihy pro děti od 18

dvanácti let. Typickým zástupcem je Iva Procházková s Uzly a pomeranči, dále kniha Anka béčko a nepodstatné detaily jako i Lufťačky. Úplný výčet je uveden v přílohách.

19

3 Analýza knih V druhé části práce se zaměřím na pět vybraných titulů: Ivona Březinová Lufťačky, Olga Černá Poklad starého brouka, Petra Dvořáková Julie mezi slovy, Ivana Janišová Anka béčko a nepodstatné detaily a Iva Procházková Uzly a pomeranče. Analýzu provádím se zaměřením na obraz venkova v uvedených dílech, všímám si také vztahů mezi lidmi i mezi člověkem a zvířetem. Prostřednictvím této analýzy získám ucelený pohled na obraz ţivota na venkově v současné literatuře pro děti a mládeţ. Všechny knihy, kromě titulu od Ivony Březinové, byly odměněny Zlatou stuhou, coţ bylo také mé kritérium výběru, Lufťačky jsem připojila, protoţe s dalšími čtyřmi souvisí tematicky, navíc ukazují další stránku venkovského ţivota, která dle mého názoru dokresluje venkovské klima. Vzniklá skupina je různorodá nejen přístupem k tématu, ale také zpracováním, uměleckou hodnotou, věkovou skupinou čtenářů, pro které jsou určeny i rokem vydání. Spojujícím tématem výše zmíněných pěti titulů tak zůstává analýza venkovských vztahů a prostředí.

3.1 Uzly a pomeranče Iva Procházková vydala v roce 2011 knihu určenou pro děti od dvanácti let s názvem Uzly a pomeranče. Příběh se odehrává v malé vesnici Posek ve slezském pohraničí a vypráví o ţivotě ani ne čtrnáctiletého Darka, kterému náhle zemřela matka na leukémii. On a sestra s lehkou mentální retardací zůstávají s otcem sami. Matčinou smrtí byla porušena rovnováha harmonické rodiny a odpovědnost za výchovu dětí by měla přejít na otce. Ten je však sám zlomený, a navíc v důsledku krize přijde o práci. Svůj smutek zapíjí alkoholem. Protoţe ţijí na vesnici, nic se neutají. A tak do jejich ţivotů zasáhne sociální pracovnice, pošťačka Marta, chromý pan Havlík, otcův polský kamarád Anton, Hanka a koně.

3.1.1 Vliv venkova na chování a osobnost postav V kaţdém literárním díle má chronotop vliv na chování a osobnost jednotlivých postav. Venkovským prostředím je ovlivněný hlavní hrdina s neobvyklým starým slovanským jménem Darek (původně Boţidar). Boţidar je jméno dnes jiţ zastaralé a téměř neuţívané. Jeho poněkud sentimentální význam „dar boţí“ je s trochou nadsázky charakteristikou osobnosti Darka a jeho pozice v příběhu. Zastupuje původní stereotyp venkova vnímaného idylicky, nese i prvek víry a pomoci. Také odkazuje ke staré tradici venkovského ţivota. Je pravděpodobné, ţe častěji toto jméno uţijí obyvatelé venkova neţ města. 20

Darek se s venkovským prostředím ztotoţnil, je mu blízká příroda i zvířata. Hodně času věnuje sestře, ale i péči o statek. Protoţe si otec nemůţe dovolit kupovat mu drahé věci, chodí oblečený v manšestrových kalhotách a vyţehlené košili. Tak i jeho oblečení budí dojem minulých dob, stejně jako jeho jméno. Zaostání za vrstevníky se projeví i ve chvíli, kdy nezná Facebook. Jeho sestra Ema má jméno německého původu a v překladu znamená „zcela milovaná“. Moţný je také původ ze starého italského a latinského jména Gemma, „což je ovšem také název rytecky opracovaného a okrášleného drahokamu.“13 Jméno zde přesně vystihuje charakter hrdinky s lehkou mentální retardací. Výhodou ţivota mimo město je pro Emu určitá volnost pohybu v přírodě a okolo statku. V její lásce ke koním a uklidňujícím vlivu, který koně mají na její chování, nalézáme prvky hipoterapie. Ve vesnické škole je jí umoţněno chodit do běţné základní školy společně s ostatními intaktními dětmi. Ačkoliv se paní učitelka snaţí vyjít rodině vstříc, můţeme v jejím chování vidět prvky stereotypů, které jí brání pohlíţet na Emu bez lítosti a podceňování.

Často najdeme v literatuře s tematikou venkova „moudrého dědečka či babičku“, zde tuto pozici zastupuje pan Havlík. Stejně jako Darkova matka symbolizuje přirozenou moudrost. Jejich propojení je naznačeno i náklonností pana Havlíka k Darkově matce. Dokud matka ţila, byl pan Havlík upozaděn, avšak po její smrti přebírá úlohu průvodce ţivotem a moudrého rádce. Za všech okolností zůstává Havlíkův postoj k ţivotu smířlivý, ale realistický. Válečné zranění a nešťastný ţivotní osud upozorňují na sloţitost lidského ţivota a postava je tak částečně odidyličtěna. V opozici stojí právě Darkova matka, o které se mluví pouze v superlativech. V její osobnosti jsou spojeny všechny prvky ideálního ţivota: víra, láska, odpuštění, pověrčivost i moudrost a pevné morální hodnoty. Její osobnost se i po smrti prolíná do ţivota jejích blízkých, pro které představuje jakýsi mravní imperativ.

3.1.2 Minulost a přítomnost Oba sourozenci ţijí na starém statku s názvem Pokrok. Název odkazuje na doby socialismu, ale můţeme ho vnímat také jako symbol snahy o zlepšení rodinné situace zapojením se do nového podnikání nebo jako synonymum pro Darkovo dospívání. Nenese v sobě však pouze naději v lepší budoucnost, ale jeho podoby opršeného názvu na staré tabulce předznamenávají problémy a předurčují reálné aţ naturalistické líčení nadcházejících situací. „Pořád ještě se mu říkalo Družstvo, i když jediná památka po kolektivním hospodaření

13

REMEŠ, Václav. Po kom se jmenujeme? Encyklopedie křestních jmen. [online] 1. vyd. Praha: Libris, 2001. 498 s. [cit. 7. 12. 2015] Dostupné z: http://libri.cz/databaze/jmena/den.php?m=4&d=8.

21

byl nápis JZD POKROK na vyvrácených vratech kravína, jehož střechou prorůstal černý bez. (…) Písmena byla čím dál víc vybledlá sluncem a deštěm, dala se číst také ROKROK nebo FAKPOK nebo dokonce FCKPCK. Znělo to záhadně jako řeč zaniklých civilizací.“

14

Název

Pokrok tak v sobě symbolicky spojuje minulost, přítomnost i budoucnost osob na statku. Prolíná se celým románem a vrcholí v závěru knihy dokončením přeměny chlapce v dospělého člověka. Na propojenost současného vesnického ţivota s minulostí upozorňuje i název školy: Hraběcí škola. Jeho původ je však nejasný. Škola se jmenuje Hraběcí, protoţe „stála na bývalém hraběcím pozemku. I když málokdo věděl, o kterého hraběte vlastně šlo a kde mu je konec, nikdo se nenamáhal hledat pro školu aktuálnější jméno.“15 Škola je důkaz stereotypnosti vesnického ţivota a nepotřeby cokoliv měnit. Topos školy jiţ více rozvinut není, pouze je, se zřejmým odkazem na vyšší počet obyvatel vesnice, řečeno, ţe je škola rozdělena do dvou budov, Hraběcí, starší a menší, a nové budovy, kam chodí ţáci od třetí třídy. V souvislosti s názvem statku je zmíněna etapa totality v Čechách. Vše je vztaţeno k existenci JZD POKROK, proto Iva Procházková pouze zmiňuje zchátrání statku a znárodňování v 50. letech minulého století. Historii uzavírá faktickým konstatováním konce totality a navrácením statku rodině Lyskových. Fikční svět je viděn z pohledu Darka jako vypravěče v subjektivní er-formě16, který vnímá minulost jako pouhý soubor faktů bez hlubšího smyslu, protoţe je pro něj příliš vzdálená a nefiguruje zde ţádná osoba z jeho rodiny.

3.1.3 Rozdíly města a venkova Naprosto je vynecháno typické srovnáni „idylického venkova“ s městem. Uzly a pomeranče zobrazují venkov dnešního světa, venkov moderní, bez jazykových odlišností. Naopak je vyzdviţena rozdílná sociální situace. Rodiče Darka a Emy se na venkov přistěhovali aţ po svatbě. Důvody odchodu z města nejsou řečeny, avšak domnívám se, zvláště kvůli povaze matky, ţe důvodem můţe být touha po návratu k tradičním hodnotám a klidu venkovského ţivota spjatého s přírodou. 14

PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011, s. 13- 14. ISBN 978-80-00-02820-0.

15

Tamtéž, s.9.

16

Aplikuji Doleželovu teorii vyprávěcích situací viz. DOLEŽEL, Lubomír. Narativní způsoby v české literatuře. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1993. 144 s. ISBN 80-202-0418-0.

22

Ačkoliv se nastěhovali na statek, nikdy zvířata nechovali. Jediná zvířata, která měli, byli králíci, slepice a včely. Jejich chování se tak naprosto vymyká typickému pojetí vesničana, sedláka a chovatele. Pro obyvatele vesnic ještě v minulém století bylo samozřejmostí chovat krávy, kozy, ovce, prasata, aby uţivili sebe i rodinu. Rodina svým chováním ilustruje proměnu venkova, nechuť nově příchozích obyvatel učit se práci svých předků. Darkovy rodiče odrazuje náročnost práce. Navíc se necítí být statkáři. Aţ po smrti matky a kvůli nepříznivé finanční situaci se rodina rozhodne chovat koně. Otec přiveze na statek, kde vznikly pastviny, zuboţené koně a rodina se o ně stará, aby je následně mohla prodat. Počáteční idylická myšlenka je pro venkov opět netypická. Koně se na venkově pouţívají hlavně jako taţná zvířata, k práci na poli, v lese i jako dopravní prostředek. Nyní se stávají předmětem obchodu. Zapadlé místo dává prostor k nehumánnímu obchodu s koňským masem. Protiklad nového vesnického ţivota se starým autonomním ţivotem na venkově se odhaluje i v kontrastu dvou rodin. Darkovy rodiny a rodiny Hranošovy. Hranošovi chovají dobytek a suroviny pak sami dále zpracovávají. Vyrábí například tvaroh, prodávají mléko. Autorka ukazuje spolupráci mezi lidmi na venkově, vzájemnou závislost. Hranošovi dostanou od otce Darka koňský hnůj a výměnou rodina Lyskova dostane část úrody, například kedlubny. Oproti městskému ţivotu mají obyvatelé vesnice mezi sebou pevnější vztahy, jsou na sobě částečně závislí. „K čemu nám je tráva, no řekni!“ Otec došel k němu a taky se zastavil. „Pro králíky přece. A zbytek si berou Hranošovi.“ (…) „Dostáváme od Hranošů mlíko a tvaroh. Říkal jsi, že je to lepší než mít vlastní krávu,“ připomněl Darek.“17 Rozdílné postoje se projeví také ve vztahu ke zvířatům. Anton, muţ, který obchod s koňmi navrhuje, je bere jako věc, celé je to pro něj pouze způsob podnikání. Proti tomu názorově stojí Darek. Postupně se naučí jezdit, pečovat o koně i jim rozumět. Je to také hlavně on, kdo se o všechna zvířata na statku stará. Ukazuje se, ţe je mu blízká tradice statkářů, a ne obchodníků. Darek také vţdy poukazuje na propojenost mezi vesničany. Anton představuje zástupce městské populace, která je ztotoţněna s podnikateli. Přijíţdí na statek drahým autem. “U domu stálo neznámé auto. BMW se stříbrným lakem a s polskou poznávací značkou. Bylo naleštěné, zářilo novotou, disky kol nenesly ani stopu bláta. (…) Palubní deska vypadala jako z nejnovějšího nabídkového katalogu. Sedadla byla

17

Tamtéž, s. 32.

23

potažena černou kůží, vedle zpětného zrcátka visela figurka Panny Marie.“18 Kupuje Darkovi jezdecké boty. Z Antonova způsobu chování je patrné, ţe jeho hlavním cílem je zisk. Je necitlivý, důsledný a nemá pochopení pro Darkova otce.

3.1.4 Symbolika koní a motiv cesty Koně archetypálně vnímáme jako krásná, svobodná, ušlechtilá zvířata hodná obdivu. Většina z nich má i v románu důstojná jména Krokant, Herkules či Kirké. Herkules je jméno boha z řecké mytologie symbolizující silného muţe, Kikré je naopak tajemná kouzelnice. Řecká jména evokují idylu, avšak jsou v přímém konfliktu s reálnou situací. Anton koně na statek přiváţí zuboţené a zanedbané. Idyla je pouze iluzí a stojí v protikladu k následným událostem. Vyzdviţeny jsou současné problémy a kontroverzní témata. Otec, který potřebuje uţivit rodinu, proto potlačí své svědomí a přistoupí na nelegální obchod s koňským masem. I přes to v Darkově světě představují koně symbol krásy, svobody, ale i síly a odhodlání. V dílech Ivy procházkové často „charakteristika postav vzniká posílením vazeb k druhým postavám, bez ohledu na to, zda se jedná o původ lidský nebo zvířecí. Vztahují se k předmětům nebo prostředí, které mají pro ně význam a vedou k osamostatnění.“19 I v Uzlech a pomerančích si Darek postupem času s nimi vybuduje velmi silný vztah, který mu pomáhá dospět. Dospívání vnímá autorka jako cestu. Cesta je základem mnoha literárních děl. Motiv cesty se objevuje hned v několika podobách. Poprvé v jedné z hlavních linií příběhu jako metafora „ţivotní cesty“ od dětství k dospělosti. „Ţivotní cesta“ je typická pro folklorní ţánry. „Dá se přímo říci, že ve folklóru cesta nebývá nikdy pouhou cestou, ale pokaždé je buď celou životní poutí, anebo přinejmenším její částí; volba jedné z cest znamená volbu životní cesty.“20 Druhá podoba téhoţ motivu představuje paralelu s ţivotem koní na statku a je zakončena jejich smrtí. Zatímco o Darkově cestě nevíme, jak skončí, tragická fatalita ţivotů koní je zřejmá jiţ od počátku. Třetí variantou je motiv cesty ve smyslu putování krajinou. Tato cesta je realizována v okamţiku, kdy se Darek dozvídá o Antonově lţi, o osudu koní a putuje přírodou domů, aby poznal pravdu. Během cesty se dostávají do kontrastu krásy 18

S. 17.

19

URBANOVÁ, Svatava. Dialogy Ivy Procházkové. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2012,

s. 17. ISBN 978-80-7464-143-5. 20

BACHATIN, Michail Michajlovič. Román jako dialog. 1. vyd. Praha: Odeon, 1980, s. 254.

24

přírody, kterou Darek prochází, a obavy z příštích okamţiků. Ve chvíli, kdy přichází do Poseku, se všechny „cesty“ potkávají, koně jiţ odvezli na poráţku, Darek si potvrzuje svou chybu, kdyţ uvěřil otci a Antonovi, coţ je klíčový okamţik a symbol konce dětství.

3.1.5 Problémy venkova Venkov „byl stylizován a vnímán jako prostor útěku z civilizace, ze složitějších vztahů, pociťovaných jako umělé, a tedy byl vlastně vizí, ideálem světa přirozeného.“21 Vesnice Posek v Uzlech a pomerančích je však popisována realisticky. Realistické pojetí celého vyprávění je dáno jiţ svým zasazením do přesného času a místa. Chronotop je jasně určen. Syţet se odehrává ve Slezské vesnici Posek v podhůří Jeseníků v našem současném čase. V krajině na Bruntálsku je mnoho protikladů. Posek je popisován jako vesnice s nedotčenou přírodou. „Louky vybíhaly z vesnice a ztrácely se vysoko v horách mezi cípy lesa. Na dolních stráních byly ohrady pro krávy, na horních, zavěšených do svahu strmě a nepřístupně, spásaly trávu ovce.“22 V kontrastu s přírodou je zobrazení chátrajících památek, nedostatku peněz na jejich opravu i rozpadající se domy. Jedním z nich je statek Pokrok nebo socha Beethovena. „Beethovenův pískovcový pomník se tyčil v kopci nad školní budovou, obklopený parčíkem.(…) Beethovenova hlava, poničená deštěm a ptačím trusem, Darkovi vždycky připomínala plesnivý květák. Skladatelův obličej byl dávno nečitelný, mohutná ramena se bortila pod tíhou času, konec pravé ruky, ve které prý kdysi držel stránku partitury, už mu dočista upadl. Kam až Darkova paměť sahala, mluvilo se o tom, že je třeba pomník zrestaurovat. Nikdy se však nenašly potřebné finanční prostředky.“23 Současný problém česko-polského pohraničí je nedostatek práce. Se stejným problémem se potýká i Darkova rodina po smrti matky ve fikčním světě románu, který tak „připomíná aktuální svět každodennosti.“

24

Otec si nemůţe najít práci. Rodina se potýká

s nedostatkem financí, coţ se projeví na fungování domácnosti. „Darek nutnost připojení

21

HODROVÁ, Daniela. Poetika míst: kapitoly z literární tematologie. 1. vyd. Jinočany: H & H, 1997, s. 46. ISBN

80-86022-04-8. 22

PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011, s. 30. ISBN 978-80-00-02820-0.

23

Tamtéž, s. 85.

24

URBANOVÁ, Svatava. Dialogy Ivy Procházkové. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2012,

s. 12. ISBN 978-80-7464-143-5.

25

k internetu vášnivě obhajoval, otec namítal, že si je nemůžou dovolit. „Je to nanic!“ zlobil se. „Všechny tyhle krámy člověku jenom tahají peníze z kapsy!“ Od chvíle, kdy mu zkrátili mzdu, snižoval náklady za domácnost, co to šlo. Autem jezdil jen v nejnutnějším případě, všude našrouboval úsporné žárovky, nekupoval si časopisy a zřídkakdy noviny, nekouřil, odhlásil televizi. O novém mobilu se s ním Darek neodvážil ani promluvit. Otec sice sám mobil měl a dřív ho běžně používal, ale poslední dobou si nedobíjel kredit a omezil telefonování z pevné linky. Omezil všechno. Jenom alkohol, většinou ten nejlevnější, si odepřít neuměl.“25 Otec se snaţí, pracuje na brigádách, ale nestačí to. Únik proto hledá v alkoholu a aţ nové podnikání s Antonem a vztah s Martou mu pomohou závislost překonat. Chování otce dokládá těsnou závislost postav románu na chronotopu a sociálních podmínkách, do kterých jsou zasazeny.

3.1.6 Víra a sousedé Obraz venkova byl vţdy spjat s náboţenskou vírou či vírou v pověry a báchorky. V současné době toto tvrzení platí jiţ méně neţ v minulém století, avšak i v Uzlech a pomerančích se tento motiv objevuje. Víra je zde ztotoţněna s osobou Darkovy matky a explicitně je dávána najevo pouze na jejím pohřbu, kde je patrný negativní postoj otce ke křesťanství a touha Darka rozumět úplnému významu farářových slov. Pověry jsou pouze naznačeny ve víře v ochranitelskou moc duchů nad domy. Realita vesnického prostředí, kde lidé o sobě vědí navzájem všechno, se projeví jako udání na odbor sociální péče kvůli Emě. Lidé zasahují do ţivotů jiných, aniţ by o nich mnoho věděli, ale myslí si, ţe vědí všechno. Obchod a hospoda jsou centrem dění, kde se nic neutají. Otec často pije a v hospodě byl pravidelným návštěvníkem. Jediný obchod, kam musí chodit kaţdý, je pro obyvatele zdrojem informací. Vzájemná propojenost obyvatel je tak nejen hospodářská, ale lidé spolu sdílí i důleţité ţivotní události, jsou vţdy všem na očích. Tvoří tak uzavřený mikroprostor, v němţ nikdo nemůţe ţít anonymně bez vlivu okolí a sousedů.

3.2 Lufťačky Ivona Březinová je autorka knih pro děti a věnuje se v nich jak problémům spojeným s ontogenetickým vývojem jedince, tak i měnícími se mezilidskými vztahy a přibliţuje dětem problematiku handicapovaných jedinců. Na přelomu tisíciletí vydává knihu s názvem Lufťačky. Příběh praţské rodiny Michalcových začíná jejich stěhováním na venkov. Vesnice je nedaleko Prahy a jmenuje se Lhota. Zpočátku idylické vyhlídky na klidnější a spokojenější 25

PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011, s. 42 – 43. ISBN 978-80-00-02820-0.

26

ţivot se brzy rozplynou v dusné atmosféře rodinných hádek, nelehkého souţití se starousedlíky a potýkáním se s mnohými předsudky. Typické pro Ivonu Březinovou je šťastný konec, který je i v této próze.

3.2.1 Srovnání města a venkova Syţet se odehrává na dvou místech v Praze a ve Lhotě. Topos Prahy je zobrazen jako typické velkoměsto se sídlišti, vzduchem plným smogu, avšak také jako místo vhodné pro studium s širokými moţnostmi zájmových krouţků, výběru škol, ale i kulturního vyţití. Lepší pracovní příleţitosti a finanční ohodnocení jsou dalšími prvky charakterizujícími obraz Prahy v tomto díle. Vesnice, kam se rodina přestěhuje, se jmenuje Lhota. Dle Profousova slovníku Místní jména v Čechách se místní název Lhota vyuţívá ve 13. aţ polovině 14. století, kdy byly zakládány osady s tímto názvem. Jejich obyvatelé byli po dobu tzv. lhůty osvobozeni od všech poplatků výměnou za to, ţe vykáceli les a přeměnili ho v pole. Vesnic s tímto jménem bylo časem mnoho, proto byly odlišovány přidáváním jména jejich rychtáře nebo dle jejich tvaru, polohy atp.26 Samotný název vesnice je běţný, nekonkrétní, evokující starosvětskost a konformitu vesnického ţivota s odkazem k historické tradici. Můţe také evokovat touhu splynout s okolím a nelišit se. Venkovský svět je prezentován jako topos s příklonem k stereotypům a nízkou mírou tolerance vůči změnám. Vesnická realita však není zahrnuta ve všech aspektech literárního díla. Jazyk je spisovný aţ hovorový bez dialektismů. Odkazuje se tak ke geografické blízkosti obou míst. O to více vystupuje do popředí konfrontace dvou prostorů, které jiţ nemohou být svým ţivotním rytmem a standardy více vzdálené. Nejvíce viditelné jsou rozdíly finanční. Rodina Michalcových si do Lhoty přiveze všechny vymoţenosti. Jejich dům je protipólem k typickému venkovskému stavení či statku. Vybavení je moderní, včetně spotřebičů rodina má „pračku se sušičkou, myčku, mikrovlnou troubu, friťák, kuchyňský robot, mandl, programovatelný šicí stroj,…“27. Na záchodě kluci neodhalí nášlapnou dlaţdici na spláchnutí záchodu. Tyto detaily vytváří propastné rozdíly mezi dětmi a jsou provázeny závistí, která vyústí v pokus o krádeţ. Ekonomická úroveň rodiny vyniká hlavně v mnoţství a kvalitě oblečení

26

PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. 1. vyd. Praha: Česká akademie věd a umění, 1949, s. 516. 27

BŘEZINOVÁ, Ivona. Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000, s. 21. ISBN 80-00-00804-1.

27

Rozdílné chování městských a vesnických dětí je demonstrováno na přístupu ke zvířatům. Rodině Michalcových není vlastní venkovský ţivot, kde jsou zvířata chována hlavně jako uţitková. Ke koním sestry ihned zaujímají kladný postoj. Emocionalita městských lidí, kteří si nedokáţí představit, ţe zabijí zvíře, se ukáţe, kdyţ Apolenka dostane od Oliny králíka, který místo jako večeře skončí jako domácí mazlíček. Koza, která oţírá muškáty, vyděsí matku. „Ty tu zatím zůstaň,“ řekla maminka Apče, „a kdyby něco, zavolej telefonem o pomoc.“ „Dobře. Ale kam?“ „Třeba do hospody nebo na ohlašovnu požárů do Zvole.“ Maminka si oblíkla tlustý vatovaný kabát jako brnění, do rukou vzala koště s dlouhou násadou a opatrně vyhlédla škvírou mezi dveřmi.“28 Celá situace naznačuje, ţe z rodiny Michalcových nikdy nebudou sedláci ani chovatelé. Pokud je vesnice přijme, musí je akceptovat i se svými specifiky.

3.2.2 Motiv školy Škola byla vţdy ve vesnici povaţována vedle zámku a fary za dominantní místo výchovy. V próze se však autorka nezabývá vnějším vzhledem školy ani konkrétním vybavením tříd. Soustředí se pouze na třídní společenství a vztahy mezi hrdiny, protoţe „pravý význam dávají tomuto místu jeho obyvatelé. Jimi škola „promlouvá“, stává se místem reprezentace, nebo naopak „mlčí“ jako kulisa a dobová reálie, která je nanejvýš banálním „označujícím“ vyprávěním (zhruba v tom smyslu, že se v ději přechází z jedné budovy do druhé).“29 Avšak školní prostor zde není prvoplánově místo ke vzdělávání. Nesetkáme se s popisy vyučovacích hodin, obecně je úloha dospělých hrdinů potlačena a zastoupena pouze parodickou a zčásti směšnou postavou ředitele venkovské školy. V 19. století byl učitel na vesnické škole „místní osvícenec“30, respektovaný a váţený. V Lufťačkách je pan ředitel muţem, který miluje rozhlas, respektovaný není ţáky ani pedagogickým sborem. „Ehm, ehm. Hlášení školního rozhlasu. Opakuji. Hlášení školního rozhlasu,“ zaznělo chraplavě z šedé bedýnky umístěné vepředu pod stropem. „milé kolegyně a kolego, žáci a žákyně. Zdravím též pana školníka i veškerý kuchařský personál, jakož i úklidový personál, jakož i všechny ostatní.

28

Tamtéž, s. 66.

29

HODROVÁ, Daniela. Poetika míst: kapitoly z literární tematologie. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1997, s. 77. ISBN 8086022-04-8. 30

Tamtéž, s. 73.

28

(…) „proboha, co to bylo?“ zašeptala Tylda zděšeně ke své spolusedící. „Tohle?“ uchichtla se spolužačka. „To byl říďa. Von miluje školní rozhlas, víš, ale jinak je normální.“31 Jeho postava přináší humorný prvek do dějového rámce příběhu. Vstup do nové školy je symbolickým vstupem do nového venkovského prostředí. Šancí na začlenění se do kolektivu, avšak také jasným odtrţením se od praţského způsobu ţivota. Postupně zájmové krouţky v Praze přestávají být dostupné, dívky tam nechodí, více neţ chodí. Tímto krokem je ukončen nejasný ţivot ve dvou rozdílných makrosociálních skupinách a těţiště je přeneseno do vesnického mikroprostoru.

3.2.3 Charaktery postav Matylda a Apolenka jsou sestry, Tyldě je dvanáct a Apče osm let. Ačkoliv je rodina prezentována jako dobře situovaná patřící k hrdým praţským obyvatelům, jména obou dívek jsou spíše staročeská a napovídají příslušnost k venkovskému prostředí. Ostře tak kontrastují ke skutečné situaci. Ani jména rodičů nejsou neobvyklá, otec se jmenuje Honza a matka je oslovována jako Jája. Lufťačky zobrazují jedince v určitém sociálním prostředí a v problémovém období ţivota. Nemusí se potýkat s problémy ze světa dospělých, ale zůstávají ve svých vrstevnických starostech. Místo vnějších nástrah a překáţek se musí potýkat s vlastním světem. Tylda i Apča jsou zpočátku nucené ţít ve dvou různých prostředích. Rodiče trvají na tom, aby chodily do školy v Praze, i kdyţ musí kaţdý den dojíţdět. Postupně se situace ještě více zkomplikuje a dívky chodí do školy ve Lhotě a na zájmové krouţky do Prahy. Tato situace způsobí, ţe se stávají dětmi se sociálním handicapem v jejich, do této doby vlastním, prostředí Prahy stejně jako ve Lhotě. Jejich handicapem je v případě praţských přátel ţivot na venkově, nedostatek času a nesoustředěnost na dříve velmi důleţité stránky jejich ţivota. „Ve škole chytla trojku z matiky (to zas bude doma řečí), zapomněla si kartu na oběd a dostala jen polévku a na stepu vorala jeden krok za druhý. (…) „Tyldo, na Jungmaňáku mají bezva cédéčka. Půjdeš se s náma na ně mrknout?“ horlila Naďa. „Nemůžu,“ vzdychla Tylda. „V půl pátý musím být na zastávce autobusu.“32

31

32

BŘEZINOVÁ, Ivona. Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000, s. 39. ISBN 80-00-00804-1. Tamtéž, s. 30.

29

Nová situace, která vzniká po odjezdu z důvěrně známého prostředí, a neschopnost se i přes veškerou snahu vrátit zpět nejvíce zasáhne starší Matyldu. Ta se dle mého názoru pro svou nečinnost ocitá v pozici tzv. outsidera. Outsiderská pozice se v české dětské literatuře objevuje jiţ v 80. letech 20. století a obecně označuje člověka stojícího na okraji sociální reality, která ho obklopuje. Od 90. let je koncepce postavy zaloţena na absolutizaci průměrnosti a tímto termínem je označována jakákoliv její krize. „Postava s handicapem se v této literární produkci částečně překrývá s postavou outsidera, ten však není tak vyhroceně stigmatizován. Zatímco podstatou outsiderství je jakási okrajová pozice postavy, která se vyděluje ze svého okolí, postava s handicapem se může pro svůj handicap ocitnout v outsiderské pozici, může ji však také překonat, byť její handicap přetrvává.“33 Matylda je na počátku v situaci, kdy ji opustily všechny kamarádky z Prahy, ale na vesnici ji ještě vrstevníci nejsou schopni přijmout mezi sebe. Tylda představuje outsidera se specifickými vlastnostmi vnímanými v jiném prostředí (Praha) samozřejmě a kladně, avšak na vesnici je to předmětem posměchu, závisti. „Tak co, jaká je?“ „Copak vím? Vím to, co vy.“ „Nic ti neříkala?“ „A co jako?“ „Třeba odkud má ten senzační svetr. Holky, takovej já mít…“ „Nebo tu minisukni, viděli jste tu minisukni? Teda v takový by mě máma asi ven nepustila.“34 Svou pozici se snaţí vyřešit, avšak je odtrţená od přátel a vlivem rodinných hádek je také vytrţena ze stabilního rodinného zázemí, které jí uţ neposkytuje potřebnou pomoc. Zlomovým okamţikem je krajní krizová situace, Tylda uteče a vrátí se domů aţ za několik hodin. Vesnické prostředí plnící jindy ideu klidu a přátelství, pevných svazků ukazuje, ţe dokáţe svou uzavřeností a neschopností přijmout mezi sebe nové subjekty mít zničující dopad na lidskou psychiku. Apolenka je bezprostřední, není tolik fixovaná na praţské prostředí a nevadí jí chodit do školy ve Lhotě. Je na rozdíl od Matyldy aktivní. „Jasně,“ kývla Apolenka důležitě. „Musíme se přece jít představit sousedům.“ (…) „Máte děti?“ zeptala se Apolenka bez obalu. „Děti?“ pousmála se paní. „Ne. Teda zatím. Ale máme dva psy a koně.“35 Vesnické prostředí ji láká, protoţe má ráda zvířata. Opět se setkáváme stejně jako v Uzlech a pomerančích s motivem koně, který představuje nespoutanost, krásu a ladnost. Skrze vztah ke zvířatům se

33

ŠUBROVÁ, Milena. Fenomén outsiderství v próze pro děti a mládež. In: URBANOVÁ, Svatava a kol (eds.). Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století. Olomouc: Votobia, 2004, s. 126. ISBN 80-7220185-9. 34

35

BŘEZINOVÁ, Ivona. Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000, s. 40. ISBN 80-00-00804-1. Tamtéž, s. 14 – 15.

30

Apče podaří získat v novém vesnickém prostředí potřebné sociální kontakty a tím se z velké části vyhne pocitům osamocení plynoucích z nové situace.

3.2.4 Vztahy mezi vrstevníky Těţištěm celé knihy je budování a rozpad mikrosociálních i makrosociálních vztahů. Vesnická komunita byla vţdy vnímána jako konzervativní a uzavřený celek tvořený hlavně sousedskými vztahy. Celá rodina se ocitá v situaci, kdy je vnímána jako neţádoucí, v pozici vyvrhele, avšak přistěhují se do luxusní nové vilové čtvrti, kde se setkávají s jinými bohatými rodinami. Zde se nabízí srovnání několika typů vztahů, které vznikají. Na jedné straně jsou to vztahy mezi zajištěnými rodinami, které se ocitají v novém sociálně i finančně odlišném prostředí, druhým typem vztahu je postoj obyvatel vesnice k cizímu prvku, jejich přijetí mezi ostatní členy vesnické komunity. Zcela jinak přijímají nové elementy děti a rodiče. Tento rozdíl je v Lufťčkách demonstrován na vztazích mezi dětskými hrdiny, kteří uvaţují samostatně a vliv rodičů je zde minimální. Následný vliv nových skutečností se projeví na interních vztazích v rodině. V neposlední řadě se zde otevírá otázka přátelství a předsudků ze strany dětí. Všechny tyto vztahy jsou provázané, nelze je proto vnímat odděleně. Zásadní roli v Lufťačkách hrají vztahy mezi vrstevníky, ty se nejčastěji projevují v uzavřeném prostoru školy. Zde jsou hrdinové konfrontováni s vnímáním a postoji ostatních dětí. Venkovské obyvatelstvo, zde zúţené na dětský kolektiv, charakterizuje pozice „vůdce“ Ondřeje. Ondřej je ve schématu postav zástupcem obránce ruralistických tradic a reprezentuje pozici starousedlíka. Chováním a názory by jeho paralelou mohl být o dvě generace starší obyvatel vesnice. Avšak Ondřej své mládí vyuţívá k aktivnímu boji proti cizím ţivlům. V tomto případě nově přistěhovaným rodinám z Prahy včetně rodiny Michalcových. „Vy jste ty lufťačky z Prahy, že jo?“ „Co to je lufťačky?“ zeptala se udiveně Apča. „Že nejste odtud. Sem jezdíte jenom otravovat.“ „Ale my jsme odtud,“ řekla Tylda. „Od včerejška. My tu totiž bydlíme.“ „Stejně jste cizí. Nikdo vás tu nechce. Jasný?“ (…) Hbitě se sehnuli a z páchnoucího bahna na okraji rybníčku rázem v dlaních uplácali blátivé koule. „Au,“ vykvikla Tylda, jak ji první blátivka zasáhla přímo doprostřed čela.“36 Reakce na nově vzniklou situaci jsou u kaţdé z postav odlišné. Apolenka, mladší ze sester, se rozhodne najít si přátele a nakonec se jí to podaří. Vzhledem k svému věku je méně citlivá na nepřátelskou atmosféru, a protoţe není tolik připoutána k městskému prostředí, můţe pruţně reagovat na změny. Její vrstevníci jsou také méně ovlivněni Ondřejovými 36

Tamtéž, s. 17.

31

názory. Apolenka s toposem venkova splyne i díky kladnému vztahu ke zvířatům. V jejích vztazích a postojích nalezne ona i její sestra základní kameny pro budování nové identity na venkově. Apolenka vtahuje Matyldu do vzrušujícího ţivota na vesnici (jdou bruslit na rybník, Matylda se plaví na krách, Apolenka se zúčastní fotbalového zápasu) Tylda naopak je ovlivněna novým prostředím více, vzhledem k pubertálnímu období je pro ni obtíţná komunikace s novými lidmi. V této rovině kniha poskytuje náhled na hledání autentické pozice ve světě, zápas o vlastní místo v kolektivu a vliv neznámého venkovského prostředí na osobnost člověka. Dochází ke konfrontaci stereotypů a ideálních představ, mnohdy i nevědomosti a naivity s reálným světem.

3.2.5 Tajemno a motiv koně Motiv koní je s venkovem nerozlučně spjat. Kůň často v literárních dílech symbolizuje nespoutanost, krásu a volnost. Tyto charakteristiky jsou pro motiv koně typické a zůstávají zachovány i v Lufťačkách. Zde je jeho aţ nadpozemská krása podtrţena nejen jménem Jurášek, jeţ evokuje známý pohádkový příběh, ale také vzhledem. Jurášek je bílý s bílou hřívou. Čistota a výjimečnost koně v příběhu je tak dotaţena k dokonalosti. Aţ idylický obraz se ukazuje v popisu Juráška očima Tyldy. „Bílý kůň cválal zasněženou plání a ostrými kopyty do ní kreslil svoji osamělou cestu. Byl jako bíla skvrna na bílém prádle. Tak dokonale splýval se svým prostředím. A nebýt jeho bouřlivého cvalu, nikdo by si ho byl nevšimnul. Takhle ale odhazoval od kopyt hrudky sněhu a čím rychleji běžel, tím více sněhu za ním vířilo. A dlouhá bíla hříva vířila ve větru za ním. „Ten kůň tančí,“ řekla si Tylda uchváceně (…)“37 Hřebčín je ve vesnici místem odpočinku, kde se lze schovat před problémy. Představuje svou harmonií a klidem prototyp archetypálních představ o venkovském ţivotě, nacházíme zde motivy péče o zvířata a symbiózu s přírodou. Harmonie je postupně narušována nevysvětlitelnými zmizeními koně. Tyto malé „krádeţe“ vnáší do vesnického bezpečí prvek nejistoty a tajemství. Kůň je zvíře často uţívané při terapiích. Obecně jsou zvířata vnímána jako přátelé člověka, kteří jsou schopni naslouchat. Prvky morální pomoci a úzké přátelství mezi dítětem a zvířetem jsou v Lufťačkách demonstrovány na vztahu Juráška a Filipa. Chlapce, kterého opustila matka, a on zůstal sám s otcem. Kromě jiţ zmíněných vlastností má Jurášek důleţitou roli také v navazování přátelství mezi hrdiny. Kůň funguje jako prostředek, hybatel k seznámení Apolenky s Filipem. Také 37

S. 80.

32

díky ukradenému Juráškovi k sobě nachází cestu i Tylda s Ondřejem. Nebýt jeho, nespřátelili by se tak rychle.

3.2.6 Rodina na venkově Venkovská rodina je charakteristická striktním rozdělením rolí. I dnes je na vesnici více zakořeněno oddělování muţské a ţenské role. Princip otce, ţivitele rodiny, a matky, věnující se výchově dětí a péči o manţela, má v rurálních oblastech dlouholetou tradici, která se mění vlivem odlišné sociální reality ve městech a vzrůstajícího trendu vnitřní migrace z měst do přilehlých vesnic a dojíţděním za prací zpět do měst. Otec utíká před vesnickou usedlostí a stereotypem za prací. Nově vzniklý stav nemá na jeho způsob ţivota vliv, v podstatě zde pouze přespává, nestýká se se sousedy. „Už jsem volal do kanceláře, že pokud to neroztaje, ať mě dneska nečekaj. Stejně tam zatím byl jen Pepa Válek. Maruška a Vilda taky ještě nedorazili.“ „Tati, a to budeš fakt celej den doma?“ zeptala se Apča nevěřícně. „No, už to tak vypadá.“38 Venkovské prostředí ho neovlivňuje tolik jako ostatní členy rodiny. Výhody venkova vidí ve větším domě a klidu, vztahy ho příliš nezajímají a vše vnímá pouze povrchně. Matka by měla reprezentovat ţenský typ dobré hospodyně a vychovatelky, který je pro venkov tolik typický, avšak stereotypní vnímání role matky je na jedné straně narušováno matčinou touhou po kulturních akcích, aktivním ţivotě a ambicích dosáhnout úspěchu v kariéře. Postava matky je však nakonec okolnostmi přinucena stylizovat se do role, která jí byla přisouzena. Odhází z práce a na stole je kaţdý den teplá večeře. Její pozice v domácnosti je umocněna neschopností udělat si řidičský průkaz. Neúspěch v autoškole pro ni znamená jistou závislost a ztrátu samostatnosti, protoţe dopravní spojení z Lhoty do Prahy je špatné. Brzy se pro ni ţivot naplněný mateřskými povinnostmi stává vězením, ze kterého se snaţí uniknout přátelstvím se sousedkou Blankou a také tajným řešením Filipových problémů. „Pořád jenom uklízím,“ povzdychla si maminka otráveně. „Vařím, peru, uklízím. Vařím, peru, uklízím. Pořád dokola. Dřív jsem přece taky vařila, prala a uklízela. A ještě jsem stihla chodit do práce, po večerech vyhodnocovat psychologické testy a vymýšlet spoustu věcí. Teď nevymýšlím nic. Nic mě nenapadá. Mám děti, manžela a dům. A je to najednou nějak málo. Chybí mi práce v poradně. Stýská se mi po ní. A při představě, že budu do konce života jenom blejskat podlahy a utírat prach z lustrů, se mi dělá zle.“39 38

S. 77.

39

S. 68.

33

Mezi oběma manţeli se vlivem stěhování z města na venkov začíná projevovat nesoulad a rozdílné názory na představy o novém ţivotě. Matka je vytrţená z ţivotního standardu, na který byla zvyklá ve velkoměstě, a není schopná kompromisů nutných pro spoluţití lidí. Negativně vnímá odlišnost venkova a města, pomalost venkovského ţivota i jeho starosvětskost, které pro ni znamenají více osamocení a prázdný dům, neţ svobodu a čerstvý vzduch. Změna prostředí se stává zdrojem konfliktů mezi manţeli a chladných rodinných vztahů. Víra v upevnění rodiny v pokojném venkovském prostředí bez hádek je v kontrastu se skutečnou realitou, kdy kaţdá změna je příčinou konfrontací mezi rodiči. Vztahy mezi rodinou a vesnickým obyvatelstvem jsou opět převedeny do roviny vrstevnických vztahů mezi dětmi. Zde můţeme říci, ţe kniha začíná pohybem a končí klidem. Období stěhování a bouří, dozvuky hlučného velkoměsta se postupně vytrácí a rodina nalézá venkovský klid a mír. Protikladný princip cizího a vlastního, starého a nového, přátelského a nepřátelského je postupně narušován, aţ vše splývá v naše, vlastní a běţné. Rodina se postupně začlenila do venkovského ţivota i se svými specifiky a charakteristikou bliţší městskému obyvateli. „Třeba to, že bys dokázala, že lufťáci se taky nebojej.“ Hloučkem to tiše zašumělo. Michalovic holkám se do lufťaček už nenadávalo. Vesnice je přijala. Sice s výhradami, ale přijala.“40

3.2.7 Obraz vesnice V minulosti idylické pojetí venkova jako místa k odpočinku a klidu je v Lufťačkách opomíjeno, aţ na jiţ zmíněný motiv hřebčína. Z idyly zůstává pouze nespoutaná příroda stále určující ţivot v zapadlých částech krajiny. Chronotop je částečně dotvořen střídáním počasí, neboť v knize nenalezneme pravidelné změny ročních období. Kromě zmínky o stěhování v srpnu a Vánocích je představa o čase jen velmi neurčitá. V zimě je mnoho sněhu příčinou téměř absolutního odříznutí vesnice od zbytku světa, kdy jediná moţnost je „si na silnici stopnout letadlo.“41 Přírodní ţivly na pozadí doprovází bouřlivé události v rodině a mezi dětskými hrdiny. Čtenář tak nabývá dojmu, ţe většinu dnů ve Lhotě prší a je bláta po kolena. Autorka podporuje zklamání z vesnice také popisem reálií, kde převaţuje negativní charakteristika prostoru, a vznikajících konfliktů.

40

S. 118.

41

S. 77.

34

I přesto v knize najdeme odstavce idylického zachycení přírody a způsobu, jak se díky ní můţe z nevzhledného místa stát aţ magické místo s kouzlem. „Celou noc muselo hustě sněžit. Sníh vyčistil zablácené cesty, špinavé dvorky i záplatované střechy chlívků a kurníků. Všechno bylo najednou nové a krásné, zakryté čistým, na slunci zářícím čalouněním. I novým vilám nasadil sníh apartní čepice a kolem sotva dostavěných plotů omotal bílé šály.“42 Vesnice je často zobrazená a vnímaná jako dokonalý příklad oproštění se od moderních technologií. Doprava je v okrajových částech měst a vsích závislá na vlastních zdrojích, například vlastnit auto je povinnost. Jak jiţ bylo zmíněno, matka nevlastní řidičský průkaz, a protoţe je otec často pryč, jsou s dcerami odkázané na hromadnou dopravu autobusem. Jediný dopravní prostředek zajišťující spojení s městem avšak nejezdí často. Rodina je tak nucená podřídit svůj program a zájmy času odjezdu autobusu.

3.3 Anka béčko a nepodstatné detaily Ivana Janišová je dětská psycholoţka a v roce 2002 jí vychází kniha Anka béčko a nepodstatné detaily. Anka tráví prázdniny s matkou ve vesnici Dub. Rodina je ve sloţité ţivotní situaci, protoţe matka přišla o dítě a jen těţko se s tím vyrovnává. Otec pracuje a často nebývá doma. Anka se na vesnici nudí, aţ se náhodou setká s Michalem, kterému říká Podvraťák a který má také nelehký osud.

3.3.1 Popis vesnice a krajiny Ve vesnickém prostředí je několik významných míst. Mezi nejdůleţitější patří škola, hospoda, kostel, ale zařadím sem také náves jako místo konání trhů a setkávání obyvatel. Se stručným popisem návsi se setkáváme také v případě vesnice Dub. Protoţe se jedná o malou vesnici, nevelká je i náves, avšak dominuje jí typicky český symbol- vysoká stará lípa s poeticky umístěnou lavičkou přímo pod ní. S neskrývaným idealismem je popisován topos vesnice jako prostoru. „Tmou se nese štěkot voříšků z okolních chalup. Přes měsíc proplouvá šedá myš, trup bez ocásku.“43 Motiv psa se objevuje v souvislosti s hlídačem domu, téměř kaţdý ho v Dubu má. V knihách méně častý je motiv kohoutího kokrhání, které je slyšet kaţdé ráno a doplňuje smyslovou percepci vesnice. Obraz vesnice Dub je typicky rurální. Zůstává aktuální sociální uzavřenost vesnického obyvatelstva a v jejich, relativně malé, sociální skupině vznikají vztahy mezi všemi členy. 42

S. 75.

43

JANIŠOVÁ, Ivana. Anka béčko a nepodstatné detaily. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002, s. 11. ISBN 80-7033-768-0.

35

Vesnici je nutné vnímat jako jeden organismus. Pocit, ţe všichni vědí o všech, je umocněn postavami tzv. vesnických drben, obvykle starších ţen, kterým je vlastní hlavně ţivot jiných lidí. „ Když si sedne paní s drdolem vedle sousedky z pravé chalupy, proberou sousedku z levé chalupy, když je to obráceně, je to úplně to samé, ale obráceně. (…) Hned se pozná, když začnou drbat. Jenom škoda, že pak už je není slyšet.“44 Autorka také poukazuje na stárnoucí vesnickou populaci a nechuť mladých, nově příchozích lidí, udrţovat tradice. Nejsou zde však předkládány pouze kusé informace, ale vše je dáno do kauzálních vztahů. Důvodem pro stárnutí vesnic či jejich vymírání je odtrţení jejich obyvatel od moderního světa, ať uţ sloţitým dopravním spojením, omezeným zásobováním obchodu nebo postupným rušením jiţ výše zmiňovaných kulturních center vesnic jako je hospoda. „Kdysi dávno tu prý bývalo veselo. Když tu ještě byla hospoda. (…) Tam, kde je hospoda, je život, říká. Od tý doby, co je zavřená, to stojí za starou bélu. I kdyby ji otevřeli, kdo by do ní chodil?“45 Malý počet obyvatel a přehled kaţdého o jeho sousedech vytváří systém vzájemné kontroly, který na omezeném území dává pocit bezpečí. V Dubu nejsou postavené ploty mezi domy. Proto je přítomnost Podvraťáka jasným narušením obecně platných jistot a hodnot. Poţár králíkárny Ančiny chalupy pak podpoří ztrátu pocitu bezpečí, který se opětovně vrací po Podvraťákově odchodu. V české literatuře se typické znaky konkrétního místa často projevují také v jazykové rovině. V případě vesnické tematiky je příslušnost k místu demonstrována nářečím nebo obecně uţíváním lidového folkloru. Zde se uţívání pranostik (Medardova kápě čtyřicet dní kape) a přísloví jsou spojená s postavou babičky tedy s odlišnou generací reprezentující minulost. „Nikdy neříkej nikdy. Kdo to řekl? Nejspíš babička. (…) Naděje, že Podvraťák zmizí, umírá poslední. Dvakrát měř, jednou řež, než se pořádně rozhodneš, co budeš dělat. Kdo mámě o Podvraťákovi lže, ten taky potom pro něho krade jídlo. Protože kdo lže, ten krade.“46

3.3.2 Rozdíly město a venkov V literatuře je prázdninový čas archetypálně spjat s venkovským prostorem. Tomuto modelu je věrná také Ivana Janišová a Anku s matkou, bydlící v Praze, nechává trávit 44

Tamtéž, s. 63.

45

S. 50.

46

S 50.

36

prázdniny na vesnici jménem Dub. Zklamání z městského prostoru se odráţí hlavně v chování matky, která si uţívá ticho, klid, práci na zahradě a ruční práce (zavařuje, šije). Prázdniny jí poskytují útěk do idylického venkovského ţivota, kde se hrdinové pohybují jen ve vymezeném prostoru, jeţ jim dává pocit kontroly a bezpečí. Pro Anku je naopak vesnice nudná, prázdniny vnímá jako čas oproštěný od pravidel a odpoutání se od povinností, tudíţ ideální dobu pro dobrodruţství. Srovnání města s venkovem se nabízí v rovině lidí na okraji společnosti a v rovině vztahů mezi vrstevníky vţdy očima personálního vypravěče (Anky). Anka se chová v Dubu jinak neţ v Praze. Nebojí se „podivných“ lidí a klidně jim dá i peníze, coţ by v Praze nikdy neudělala. Sama vidí v porovnání s městem větší soudrţnost a minimální spory mezi svými vrstevníky. „Budem losovat?“ „Snad se domluvíme, ne?“ Kluci ve škole už by se hádali, ale tady se prostě domluvěj. Vždycky. Asi že bydlej v jedný vesnici a jsou vlastně všichni jedna velká rodina, všichni se znaj a všechno o sobě vědí.“47

3.3.3 Minulost na vesnici Minulý ţivot sedláků a rolníků na venkově je čtenáři zprostředkován krátkými reminiscencemi na knihy, které Anka ráda čte. Knihy popisují všední realitu našich předků i s jejími typickými zvláštnostmi jako je nutné schválení sňatku rodiči. „Když tu hubičku vyloudil, byla ruka v rukávě, a když s tím náhodou souhlasili i rodiče toho kluka a holky, chystala se veselka. To se asi moc často nestávalo, protože rodiče byli většinou zásadně proti a ten kluk nebo ta holka potom špatně skončili. Anebo láska zvítězila nad protivenstvími. A grunty se spojily. Dřív to taky neměli vůbec lehký. Aspoň v těch knížkách.“48 Atmosféru minulých dob podporuje také odpovídající slovní zásoba plná archaismů či historismů. Historie vesnice je jednostranně vnímána jako těţké místo k ţivotu s drsnými podmínkami, chudými lidmi, jejichţ obţiva velmi záleţí na přízni počasí. Topos venkova je naprosto oddělený od ţivota ve městech. V minulých dobách je zdůrazňována práce na poli, péče o zvířata, těţký ţivot vnímaný kolektivním vědomím svátků a tradic. Úzké spojení obyvatel s náboţenskými rituály a jejich silnou víru v Boha, která jim pomáhá překonat těţké časy a nabízí moţnost věřit v lepší zítřky. Nepřímo je také zmíněna rodinná soudrţnost, kterou Anka ve svém ţivotě postrádá. „V těch knížkách se v neděli parádili. Nic nedělali,

47

S. 25 – 26.

48

S. 19.

37

jenom jedli koláče a točili se u muziky. Vynahradili si všechnu tu lopotu, kterou měli jinak pořád, od kuropění do kuropění. Měli jiný šaty na všední den a jiný na neděli. Taky chodili vyparáděný do kostela na mši, pěkně se svýma rodinama. A děkovali Pánu Bohu za tu lopotu, děkovali mu za všechno. Když se jim roznemohla kráva, šli poprosit do kostela, aby se uzdravila, aby jí splasklo břicho a zase jim dávala mlíko. Někdy Pán Bůh pomohl a někdy ne. Asi podle svých záměrů. Když si myslel, že o tu krávu mají přijít, tak o ni přišli, i kdyby hlady umřeli.“49 Odlišný ţivotní rytmus a priority jsou pro Anku inspirací a důvodem k zamyšlení. Paralelně se tak nabízí srovnání Ančiny současné situace s hrdiny z fikčních světů jejích oblíbených románů. Minulost se propojuje s přítomností v okamţiku, kdy Anka zmiňuje „vdovy po sedlácích“. Tak získáváme z předchozích dílků poskládaný ucelený obraz vývoje ţivota na vesnici. „Kdysi tu taky byli zemědělci a vstávalo se za kuropění. Dneska tu po nich zbyly jen staré vdovy a tam, kde už nejsou ani vdovy, se nastěhovali lufťáci.“50 Obecně řečené vdovy pak konkretizuje obrazem staré paní Majdy ţijící v domě, kde bývala hospoda. Nyní zde bydlí sama v jedné místnosti a rodina ji navštěvuje málokdy. Kontinuitu vývoje a symbolické předávání zkušeností a hodnot představuje vztah mladé Anky a paní Majdy. Anka chodí paní Majdě pomáhat a ráda poslouchá její vyprávění o minulých časech. Paní Majda svou osobou, způsobem oblékání i jazykovými prostředky představuje jiţ zmíněnou vymírající venkovskou generaci, která byla těsně spjatá s místem, kde ţila. „Přitiskne na okno tvář a rozezná postavu staré paní. Sedí těsně vedle trazistoráku, ucho až u přístroje. (…) „Ale, copak mi neseš?“ „Nic. Jen se jdu podívat, co děláte.“ „Co bych dělala, holka? … Tak pojď dál, ať můžu zavřít.“ Když paní říká dovnitř, zní to spíš jako dounitř. Asi se tak dřív mluvilo. Je hodně stará.“51

3.3.4 Vesnice jako místo s tajemstvím Topos vesnice je často zobrazován jako idylické místo, protoţe uţ od dob národního obrození bylo povaţováno za nositele tradic. Jeho oddělenost od okolního světa a spjatost s přírodou inklinuje k pocitům klidu, harmonie a bezpečí, na rozdíl od městského prostředí plného zmatku a deziluze. V této próze se však prostor venkova několikrát proměňuje. Jeho 49

S. 67.

50

S. 61.

51

S. 91.

38

součásti jsou hlavně vesnická stavení, chalupy. Dům je součástí většiny literárních děl i těch, která se odehrávají v divočině. V průběhu děje se jich objevuje několik. Kaţdá představuje jiné pojetí motivu domu. Prvním stavením je chalupa Ančiny rodiny. Její popis se drţí archetypu bezpečného a klidného rodinného domu s akcentací na detaily vytvářející domácí atmosféru. „ Odnesla peřiny do vedlejšího pokoje na máminu postel, kostkovaný přehoz podstrčila pod rohy matrace. Z kuchyně slyšela cinkání zavařovacích sklenic, bouchla dvířka u kamen.“52 Kontrastem je ţivot staré paní Majdy, která topí pouze v jedné místnosti a ačkoliv je zde doma, vystačí si s minimem věcí. Její chalupa představuje starousedlický ţivot jednoho člověka. Posledním typem je stavení, kde jiţ dlouho nikdo nebydlí. Svým splynutím s přírodou je nápadné proti udrţovanému a „čistému“ vzhledu okolních stavení. Motiv opuštěné chalupy je zde pojat jako místo s tajemstvím, ačkoliv by se mohlo jednat o běţnou budovu. Jako dům s tajemstvím je moţné vnímat stavení se sklepem či půdou. Důraz je kladem na vertikální členění prostoru. Často se objevují znaky rozpadání domu vlivem jeho stáří či naopak rysy oţivení stavení, které je součástí přírody. Emblematizované rysy pak vynikají více neţ specifické.53 Dům, kde se skrývá Podvraťák, je starý, oţivený všudypřítomnou přírodou a jeho součástí je půda, kde se nezvaný host ukrývá. Tajemno budově dodá však aţ přítomnost cizího a nečekaného elementu, protoţe zpočátku je vnímána jako obyčejná opuštěná chalupa. Nastává tak proměna všedního místa v místo s tajemstvím „V literárních dílech jsme na jedné straně svědky proměny všedního místa v místo s tajemstvím (např. objevením monstra, dvojníka), na druhé straně i proměny směřující opačně: v okamžiku, kdy je tajemství racionálně vysvětleni, ambivalence je zrušena, mění se místo s tajemstvím v místo všední.“54 Místo s tajemstvím je dle Daniely Hodrové místem individuální lidské zkušenosti, které často obsahuje prvky labyrintu či iniciační zkoušky. V případě Anky je zkouškou její vlastní strach a snaha udělat správnou věc. Na rozdíl od mystického tajemství můţeme přítomnost

52

S. 5.

53

HODROVÁ, Daniela. Místa s tajemstvím: kapitoly z literární topologie. 1. vyd. Praha: KLP, 1994. ISBN 8085917-03-3. 54

Tamtéž, s. 10.

39

Podvraťáka určit jako tajemství světské, je pouze dobrodruţné, pomíjivé a postupem času je vše záhadné racionálně vysvětleno. Objevení špinavého chlapce se stává zdrojem napětí. Narušení iluzivního venkovského řádu a bezpečí předznamenává motiv černobílé kočky. Anka ji familiárně, avšak neutrálně pojmenuje Micka. Zmizení kočky je později příčinou dalších dějových zvratů, je tak jeden záhadný prvek nahrazen jiným a místo Micky nalézá Anka na půdě opuštěného domu Podvraťáka. Podvraťák je vzorový příklad postavy s tajemstvím, jejíţ záhadnost je také postupně odhalována. Pro Podvraťáka (Michal) je opuštěný dům místem osamění, stejně jako vesnické prostředí, kde se záměrně schoval, protoţe má jistotu, ţe ho tam nikdo nebude hledat. Celý tento koncept je protikladem uzavřené vesnické skupiny a důkazem, ţe je na venkov moţné pohlíţet z více úhlů. Pokud jednomu obyvateli připadá, ţe se zde nic nemůţe utajit, druhý si je jistý, ţe právě díky tomu bude v tomto prostředí dokonale skrytý.

3.4 Poklad starého brouka Olga Černá je knihovnice a autorka knih pro děti. V roce 2007 vydává pohádkově laděný příběh s názvem Poklad starého brouka. Julča tráví prázdniny u tety na vesnici, kde se velmi nudí. Postupně získává přátele z hmyzí říše: brouka, mravence, pavouka, housenku či ještěrku, aţ nakonec najde i kamarádku Marušku.

3.4.1 Obraz venkova Obraz venkova je nyní idylické a klidné místo bez ruchu aut, bez moderních technologií. Poukázání na práce na zahradě či háčkování vyvolává pocit pohody a pomalého plynutí času, coţ je zcela v souladu s archetypální představou venkovského ţivota, kterou implikuje ve svém ţivotě postava Marušky. Maruška si ráda hraje venku, i kdyţ prší, má sedm sourozenců a bydlí na statku s mnoha zvířaty. Venkov nejsou pouze stavení ve vesnici, ale prostor se zde rozšiřuje na okolní zahradu a les. Autorka přistupuje k venkovu jako toposu, kde dochází ke spojení člověka s přírodou. Mezi zvířaty patřícími ke statkům jsou zastoupeny slepice, jako charakteristický prvek dvora. Avšak oţívají i skrytí hrdinové okolních přírodních scenérií, hlavně z hmyzí říše. V toposu venkova můţeme pozorovat odlišnost jeho vnímání dětmi a dospělými. K diferenciaci světa dospělých a světa dětí dochází i v knize Poklad starého brouka. Dospělí, zastoupení v příběhu tetou, se soustředí na běţné denní činnosti, ve kterých je pro ně skrytá harmonie a pocit štěstí. „Teta v kuchyni měla nějakou práci, cinkala nádobím a poslouchala k tomu rádio a to bylo všechno. Teta vlastně měla pořád nějakou práci, doma nebo na 40

zahradě, a když to vypadalo, že nic na práci nemá, seděla u televize a háčkovala dečky.“55 Tyto práce však Julču nebaví. Autentickým prvkem dětství je hra, proto Julča objevuje kouzlo venkova aţ jejím prostřednictvím. Spojení minulosti s přítomností se projeví propojením několika generací: maminky, tety a Julči. Stejně jako maminka stavěla domečky, kdyţ byla malá, tak je staví dnes i Julča. „Tvoje máma, když byla malá,“ řekla teta, když to viděla, „stavěla vždycky u pařezů domky pro trpaslíky. Měla tam pro ně i mechové zahrádky.“56 Mezigenerační spojení evokuje také odkaz na tvrdou práci na poli, které současní obyvatelé jiţ nevyuţívají a z kterého se stala louka. V akcentaci detailu je obsaţena myšlenka neochoty současných obyvatel pokračovat v práci svých předků. „Od chalupy vedla dolů k rybníku cestička mezi lesem a loukou. Na kraji toho lesa ležely obrovské kameny, teta říkala, že je tam lidé navozili kdysi, když ještě na louce nebyla louka, ale pole, a na poli by kameny překážely.“57 Teplo rodinného krbu je zastoupeno dobrou kuchyní. Julča jde s babičkou na borůvky, ze kterých jí teta uvaří knedlíky. Tento motiv je často spojen s prázdninami a hlavně s babičkami a jejich péčí. Místo babičky v syţetu zastává teta, jejíţ přesný věk není uveden, avšak ilustracemi Alţběty Skálové i její charakteristikou je naznačeno, ţe je to starší ţena. Teta vstupuje do příběhu jako prvotní hybatel a moudrá ţena, která jemnými nápovědami a radami chce Julče předat kladný vztah k venkovskému ţivotu. Všechny prvky jsou důkazem pokojného ţivota venkovských obyvatel a nejsou rušené ţádnými sociálními ani kulturními problémy. Pohádkové prvky jako bludný kámen, který se odstěhoval, protoţe na něj uţ dlouho nikdo nešlápl, či trpaslíci, kteří se odstěhovali, protoţe byli osamělí, dokreslují atmosféru venkova vzdáleného městskému prostředí plného racionality a anonymity. Navíc akcentují prostor venkova a okolí jako ideální místo pro kouzla a tajemství, avšak dnes se magická atmosféra vytrácí i kvůli klesajícímu počtu mladých obyvatel vesnice, kteří by se stejně jako Julča vydali objevovat skrytá zákoutí přírody a zajímali se o její obyvatele. „Trpaslíci tu žádný nejsou,“ řekl brouk s jistotou. „Vodstěhovali se už dávno dolu po potoce, poněvadž už jich bylo jen pár a bylo jim smutno – tady nejni pořádně s kym promluvit, dyť to sama vidíš“58 55

ČERRNÁ, Olga. Poklad starého brouka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2007, s. 5. ISBN 978-80-87022-11-5.

56

Tamtéž, s. 6.

57

S. 45.

58

S. 11.

41

3.4.2 Přátelství se zvířaty Olga Černá pojala venkov jako místo charakterizované kromě domů také volnou přírodou v okolí. Propojení člověka s přírodou demonstruje pohádkový prvek oţivení a antropomorfizace zvířecích hrdinů. Kniha nevyzdvihuje typické obyvatele vesnických stavení, ale zaměřuje se na nenápadné hrdiny z hmyzí říše. Autorka opouští klasický koncept přátelství se psy a ostatními prvoplánovými ţivočichy a dává důvod si všímat i běţně snadno přehlédnutelných tvorů. Tím vznikají neobyčejná přátelství malých ţivočichů s člověkem. Pozice outsidera se tentokrát objevuje v podobě zvířecích hrdinů, například pavoučice si neumí usoukat síť a chytit mouchu, mravenec potřebuje mapu, aby našel cestu k mraveništi. Julča svými zásahy pomáhá obnovit přirozený řád a získává si tak přátele. Během toho zjišťuje, ţe co pro ni bylo dříve nudné a nezábavné, je pro jiného uţitečné. Háčkování Julču nikdy nebavilo, avšak kdyţ potká pavoučici Růţenku, zvanou Rózi, zjistí, ţe kdyby ji naučila háčkovat dečky, jako to dělá teta, mohla by se Rózi naučit chytat mouchy a začlenit se zpět mezi normální pavouky. Přátelství s různými ţivočichy seznamuje Julču s jejich ţivotem. Nenápadně odkrývá například ţivotní cyklus motýla od vajíček přes housenky aţ po nutnost zakuklení, bez kterého se nevylíhne motýl. Navíc jsou jednotlivé organismy umístěny do jejich přirozeného prostředí. S housenkou se Julča setkává na zahradě, mravenec bydlí v mraveništi a ještěrka se vyhřívá na slunci.

3.4.3 Motiv hry V pokladu starého brouka nacházíme nové vidění prostředí venkova a okolí tvořícího hlavně přírodní prostor. Prázdniny jsou časem pro hru díky absenci školních povinností. Pro dětský svět je navíc hra typickým prostředkem pro poznávání světa. Rozsáhlý přírodní prostor, který klidný a bezpečný venkov viditelně poskytuje je ideálním místem pro poznávání a zábavu. Dobrodruţství paradoxně začíná nudou, kterou Julča díky hře překonává.59 Avšak musí na ni zapůsobit několik podnětů ať uţ přímo či nepřímo, podvědomě. První z nich je konkrétní nápad staré tety, aby si Julča šla v lese stavět domeček, druhý a rozhodující podmět je však setkání s jeho budoucím obyvatelem, broukem Ivanem Poustevníkem, a nakonec na Julčino podvědomí zapůsobí i jeho dar v podobě „kouzelného“ kamínku, který jí dokáţe splnit přání. Julča si přeje, aby se tolik nenudila a měla si s kým hrát. 59

MAREŠOVÁ, Milena. Poklad starého brouka. [online] In: Rozhlas.cz, kultura. [cit. 1. 3. 2016] Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/kultura/literatura/_zprava/poklad-stareho-brouka--427059.

42

Na stejné podněty upozorňuje i Milena Šubrtová v příspěvku, kde se věnuje tematice dětské hry v prózách Olgy Černé.60 Příslib budoucího dobrodruţství však hlavní hrdinku nepobízí k vlastní aktivitě a ona se nevydává ho hledat, ale čeká, aţ si ji najde samo. Zde se projeví magický prvek dárku od brouka a ona se seznámí s mravencem, který zabloudil. Pro Julču je zajímavé najít cestu zpět do mraveniště. Navíc se blíţe seznamuje s přírodou lesa. „Naše mraveniště je úplně nejkrásnější,“ vysvětloval mravenec. „Určitě ho znáš. Je na kraji takového paloučku se zvonky a jahodami, vedle úplně kulatého kamene a nad ním roste jeřabina. Nemůže to být daleko.“61 Aby se mravenec uţ nikdy neztratil, vytvoří pro něj mapu lesa. Tím překonává svou pasivitu a aktivně se zapojuje do hry. Hra můţe nést také didaktické prvky, v tomto případě je motiv pomoci předkládán jako moţnost, jak mít dobrý pocit a ještě u toho zaţít mnoho zábavy. V pomoci Julčiným hmyzím přátelům spatříme paralelu k vzájemné podpoře obyvatelů vesnice, protoţe spolu postupem času vytváří soukromé společenství provázané vzájemnými vztahy a tvoří určitou uzavřenou skupinu. Dospělí v ní nejsou vítáni, coţ opět přispívá k rozlišení jejich světa od světa dětí a dětské fantazie. Julča je ve většině knihy aktivním účastníkem děje, avšak v kapitole Můra pozná, ţe dobrodruţství nemusí být jen ve skutečném světě, ale ţe i příběhy mohou být plné napětí. Kapitola o můře, „která si umí tak krásně vymýšlet,“62 symbolicky zakončuje poznávání ţivočichů. Objevuje se zde také zjevná aluze na dětskou fantazii a s tím spojené pochybnosti, zda si Julča všechna přátelství pouze nevymyslela. Konec nudy je naznačen také změnou počasí. „ Jenže pak se jednoho večera nebe zatáhlo a začalo pršet a pršelo tři dni v kuse. Můry ani motýli nelétali, mravenci, pavouci a brouci zalezli pod listy a ještěra někam do škvíry mezi kameny.“63 Následuje vyvrcholení putování hlavní hrdinky za záţitky seznámením se s Blechou. Blecha je Julčina vrstevnice a jmenuje se Maruška. Nyní se cyklicky vracíme k motivu venkova a jeho obyvatel právě prostřednictvím Maruščiny postavy. Hry se vracejí z přírodního toposu do vesnického prostředí, kde děti staví v blátě přehrady. Zároveň se hra

60

ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematizace dětské hry v pohádkových prózách Olgy Černé. In: ŠUBRTOVÁ, Milena a kol (eds.). Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 1990-2010. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 61

ČERNÁ, Olga. Poklad starého brouka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2007, s. 21. ISBN 978-80-87022-11-5.

62

Tamtéž, s. 63.

63

S. 65.

43

stává přirozenou součástí prázdninových dní. Seznámením s Maruškou Julča vyčerpala kouzelnou moc kamínku od brouka a společně ho pouţijí na stavbu přehrady.

3.5 Julie mezi slovy Petra Dvořáková je spisovatelka a scénáristka, jejíţ první kniha pro děti s názvem Julie mezi slovy vychází v roce 2013. Kniha má spíše pedagogický charakter a věnuje se více tématům, avšak syţet je orámován situací, v níţ se Julii a Ele rozvedou rodiče a ony se s otcem přestěhují za tetou na venkov. Julie je desetiletá dívka, která má kolem vzniklé situace spoustu otázek a touţí se vyznat ve všech cizích slovech, jeţ kolem ní létají.

3.5.1 Rozdíly města a venkova Rozdíly města a venkova jsou v knize pojaty pouze jako naráţky. Více toto téma rozpracovává kapitola Značkový pes, která alegoricky ztvárňuje vztahy městských a venkovských lidí. Vítkův je vesnický voříšek Ťuplin, zatímco Julie má značkového psa Tima. V kapitole Různí lidé jsou lidé rozděleni na chudé (obyvatelé vesnic) a bohaté (obyvatelé měst). Dvořáková tak značně typizuje a schematizuje, čehoţ si všímá ve své recenzi i Radek Malý.64 Obyvatelé venkova nemají tolik peněz jako lidé z Prahy. Kdyţ se Julie stěhuje na venkov, vyjadřuje tím, ţe rodina jiţ finančně není schopná poskytnout dětem standard dobře situované praţské rodiny. Přechod z Prahy na vesnici je pro Julii komplikovaný. Rozdílnost nynějšího a předchozího ţivota se projeví v omezených moţnostech při nakupování. Kaţdé dítě si smí v obchodě vybrat pouze jednu věc. Symbolickým vyjádřením příklonu k venkovu je Juliina volba kedlubny a touha pěstovat je na zahradě. Ve venkovském prostředí se cítí dobře pouze v kostele, kam chodí téměř všichni spoluţáci. V Praze ji katolická víra spíše vylučovala z kolektivu. Naopak odklon od venkovských zvyklostí pěstování vlastního ovoce a zeleniny je doloţen výkladem tetiny zaneprázdněnosti dětmi a nedostatkem času na zahradu. Julie si musí dlouho zvykat na nové prostředí. Vzájemná distinktnost velkoměsta a vesnice se projeví i ve vztazích mezi vrstevníky. Julie ukáţe nadřazenost, kdyţ zmíní značku parfému, kterou spoluţáci neznají, coţ jim dává prostor k posmívání (Praţačko, fifleno) a vyřazení Julie z třídního kolektivu. Východisko ze situace najde s pomocí tety v aktivním zapojení se do školního projektu o pěstování brambor.

64

MALÝ, Radek. Příběhy mezi slovy. Tvar, 2014, roč. 25, č. 6, s. 21.

44

Představa venkovské rodiny je podmíněna nejen manţelstvím, ale také její rozvětveností. Obvykle zahrnuje nejen základní rodinu (matka, otec a dítě či děti) ale i rozšířenou ţijící v těsné blízkosti jádrové rodiny. Všichni na vesnici mají babičku a dědu, Vítek s Jakubem mají i prababičku. Venkovská rodina akcentuje důleţitost péče o starší rodinné příslušníky a nevylučuje z této povinnosti ani děti. „Prababička je tak stará, že ani nevstává z postele, ani nemluví a všichni se o ni musejí starat. A tak se stará i naše Ela. Natřepává jí polštář, češe vlasy a kontroluje, jestli má nasazené ponožky.“65

3.5.2 Kostel Kostelem se blíţe zbývá Daniela Hodrová v publikaci Poetika míst a mimo jiné také uvádí, ţe kostel je jedno z míst k výchově a vzdělávání venkovských lidí. Farář byl v době národního obrození společně s učitelem vzorem pro obyvatele. Fara se školou úzce spolupracuje, avšak fara se „projevuje jako součást etického poselství a zároveň explicitnější výchovné perspektivy, v níž dominuje názornost s modelovostí.“66 Petra Dvořáková je silně věřící katolička, proto se drţí schématu, kde je kostel a duchovní vedení venkovských obyvatel stále samozřejmou součástí ţivota na vesnici. Kostel je místem setkávání obyvatel a podporuje venkovskou pospolitost. Právě výchovná funkce sakrálních míst je mnohdy důvodem pro vznik konfrontací a střetů. Krizová situace vzniká při mši, kdyţ se Vítek v kostele nudí a zpívá píseň dál, i kdyţ ostatní jiţ skončili. Autorka zde zůstává věrná ideálnímu modelu osobnosti faráře jako tolerantního, nápomocného muţe, který jemně napomene, a jeho připomínky jsou vyslyšeny, protoţe má přirozenou autoritu. I přes to je farář stále zobrazován jako člověk, který má pochopení pro lidské starosti i nedokonalosti, zůstává lidský. „Jenže ani pan farář se nemohl udržet a rozesmál se na celé kolo. Na konci pak oznámil, že příště se bude snažit, aby to nebylo tak nudné. A že někteří kluci by mohli přijít pomáhat k oltáři, aby se tak nenudili.“67 Otázka víry je pojímána jako záleţitost celé rodiny. Ačkoliv to děti v kostele nebaví, chodit tam musí. Kaţdou neděli se zde setkávají i se svými spoluţáky, coţ vytváří dojem, ţe na vesnici jsou všichni obyvatelé věřící, opět dochází k typizaci venkovského obyvatelstva, kde Julie s rodinou vystupují jako její vzorová část. 65

DVOŘÁKOVÁ, Petra. Julie mezi slovy. 1. vyd. Brno: Host, 2013, s. 82. ISBN 978-80-7294-966-3.

66

HODROVÁ, Daniela. Poetika míst: kapitoly z literární tematologie. 1. vyd. Jinočany: H & H, 1994, s. 78. ISBN 80-86022-04-8. 67

DVOŘÁKOVA, Petra. Julie mezi slovy. 1. vyd. Brno: Host, 2013, s. 71. ISBN 978-80-7294-966-3.

45

Autorka však celkově zdůrazněním chudoby venkovského obyvatelstva a důleţitosti duchovního vzdělání venkov příliš ruralizuje. Zasazuje venkovské obyvatele do dob dávno minulých a ukazuje venkov vzdálený dnešní realitě. Toto podporují také ilustrace Katariny Gasko.

46

4 Obraz venkova v dětské literatuře mezi lety 2000 a 2015 Prostředkem k získání povědomí o obrazu venkova v literatuře pro děti a mládeţ bylo analyzovat pět vybraných děl Uzly a pomeranče Ivy Procházkové, Lufťačky Ivony Březinové, Anku béčko a nepodstatné detaily od Ivany Janišové, Poklad starého brouka Olgy Černé a Julii mezi slovy Petry Dvořákové. Kaţdý z analyzovaných autorů přistupuje k tematice venkova odlišným způsobem. Vznikají díla rozdílná nejen ţánrem či věkem adresáta, ale i uměleckou hodnotou. Společné rysy nalezneme v konfrontaci města s venkovem, která se aţ na Poklad starého brouka objevuje ve všech prózách. Autoři se přiklánějí k popisu venkova jako místa s uzavřenou komunitou charakteristickou konzervativností, ale i jako prostředí pro uchování tradic. Nikdy není venkov místem čistě idylickým, ačkoliv zde nalezneme prvky idyly, bývá narušena finančními problémy (Uzly a pomeranče) nebo zhoršenými mezilidskými vztahy (Anka béčko a nepodstatné detaily, Lufťačky, Julie mezi slovy). V Lufťačkách vesnická komunita není schopná přijmout sestry Michalcovy kvůli praţskému původu a jejich finančnímu zázemí, z čehoţ pramení závist a posmívání. Rodinu Anky sice jiţ vesničané přijali, ale stále jí dávají najevo, ţe k nim nepatří. Julie se taktéţ musí potýkat s pocity neţádoucí osoby v třídním kolektivu. Další rysem prostupujícím všechny prózy je přátelství hrdinů se zvířaty. V Lufťačkách i Uzlech a pomerančích se objevuje kůň a hraje v obou syţetech důleţitou roli ať uţ v symbolické rovině (Uzly a pomeranče) či jako aktivátor dějových zvratů v syţetu (Lufťačky). Anka navazuje přátelství s kočkou, které v symbolické rovině předznamenává další vývoj událostí, stejně jako podává důkaz o kladném vztahu hrdinky ke zvířatům. Se stejnou funkcí zvířecího přítele se setkáváme i u Olgy Černé, která však nechává nahlédnout do hmyzí říše. Jako pouhý fakt je uvedeno přátelství mezi psem a Julií u Petry Dvořákové. Průsečík více próz nalezneme také v zobrazení vesnických stereotypů. V Uzlech a pomerančích stejně jako v Ance béčku a nepodstatných detailech se objevují postavy vesnických drben jako nedílná součást vesnice. Ve všech titulech převládá předsudek chudých venkovských obyvatel. Důsledkem ţivota na vesnici je málo peněz a málo pracovních příleţitostí (Uzly a pomeranče) nebo je důsledkem nedostatku peněz ţivot na vesnici (Julie mezi slovy) či musí hrdinové strávit prázdniny místo u moře pouze na vesnici (Anka béčko a nepodstatné detaily). V Lufťačkách je niţší ţivotní standard venkovských obyvatel demonstrován v protikladu nově příchozích obyvatel z města. 47

Umělecky nejhodnotnější a dle mého názoru jedno z nejlepších zobrazení venkova nabízí kniha Ivy Procházkové Uzly a pomeranče. Nevyhýbá se problémům, které současný ţivot na venkově přináší, avšak popisuje i jeho krásu a proměny. Jednotlivé sloţky díla tvoří harmonický celek a poskytují ucelený obraz konkrétního venkovského klimatu. Oceňuji zasazení do určitého času i místa a realistické vnímání situací, které naprosto odpovídá věku recipienta. Naproti tomu Ivona Březinová se odpoutává od celkového pohledu na vesnici a zabývá se hlavně mezilidskými vztahy, které však nastiňuje velmi stereotypně. Bohuţel se také vyhýbá hlubšímu psychologickému rozpracování postav a všechny problémy pouze naznačuje, avšak na konci příběhu vše idylicky skončí. Podobné charakteristiky nabízí ve své recenzi také Věra Vařejková.68 Ivaně Janišové se podařilo vykreslit atmosféru vesnice i s její minulostí a výhledy do budoucnosti. Dojem uceleného obrazu navíc podporuje jazyková rovina textu. Autorka se zabývá také psychologií postav a pozornost věnuje i těţším tématům, avšak adekvátně vybraných pro odpovídající věkovou skupinu čtenářů. Poklad starého brouka je důkazem, ţe venkovská tematika můţe být zajímavým způsobem vyřešena i v pohádkovém příběhu. Kniha nabízí originálně pojatý ţivot hmyzu společně s obrazem trávení prázdnin na vesnici. Navrací se k původnímu pojetí venkova jako prostoru, kde je moţné příjemně strávit volný čas a děti zde mají místo ke hře v těsném kontaktu s přírodou. Nejméně umělecky hodnotná se mi jeví kniha Julie mezi slovy, jejíţ přílišná názornost a snaha ukázat správná řešení vede ke schematičnosti a typizaci. Také se věnuje venkovskému prostředí pouze okrajově a s důrazem na katolické hodnoty.

68

VAŘEJKOVÁ, Věra. Mocná přitažlivost triviality. Ladění. 2001, roč. 6(11), č. 2, s. 18 – 19.

48

Závěr Dílčím cílem mé práce bylo sestavit tematickou bibliografii. Problémové bylo určit, která díla spadají do kategorie děl s venkovskou tematikou, proto bylo nutné je přečíst. Komplikací u knih vydaných různými nakladateli bylo zjistit, kdo ji vydal jako první. Z tohoto důvodu jsem si knihy často musela dohledat a ověřit si, v jakém roce vyšla kniha poprvé. Výsledkem je soubor více neţ padesáti titulů prózy s venkovskou tematikou z let 2000 – 2015 zahrnutý v přílohách bakalářské práce. Cílem bakalářské práce bylo prostřednictvím analýzy pěti vybraných děl (Uzly a pomeranče Ivy Procházkové, Lufťačky Ivony Březinové, Anka béčko a nepodstatné detaily Ivany Janišové, Poklad starého brouka Olgy Černé a Julie mezi slovy Petry Dvořákové), která zastupují různý pohled na otázku venkovského ţivota, vysledovat obraz venkova v literatuře pro děti a mládeţ mezi lety 2000 – 2015. Z analýzy vybraných děl nelze udělat zcela jednotný závěr, protoţe kaţdý z autorů přistupuje k otázce venkova rozdílně a vidí jeho odlišnosti a specifika v jiných prvcích. Pouze občas se všechny obrazy protnou ve společných motivech (přátelství se zvířaty, zvířata, stereotypy). Kaţdý z autorů se zaměřil na jinou část venkovského ţivota a ostatní součásti zůstaly v pozadí. Jediný komplexní pohled na venkovský ţivot nabízí z analyzovaných knih Uzly a pomeranče, naopak pouze okrajově se vesnickému ţivotu věnuje Julie mezi slovy. Současní autoři se snaţí ukázat venkovskou tematiku v kontrastu s městem, ale vrací se i k idylickému zobrazení prázdninových záţitků na venkově. Převládá realistické zobrazení vesnických reálií spolu se stále poněkud stereotypním vnímáním kulturních i společenských vztahů. Rurální tematice se věnují i uznávaní autoři a vznikají tak kvalitní, ţánrově odlišná díla pro různé věkové kategorie čtenářů, která jsou svým zpracováním schopná ukázat specifika venkovského ţivota.

49

Literatura BACHTIN, Michail Michajlovič. Román jako dialog. 1. vyd. Praha: Odeon, 1980. 279 s. DOLEŢEL, Lubomír. Narativní způsoby v české literatuře. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1993. 144 s. ISBN 80-202-0418-0. HODROVÁ, Daniela. Místa s tajemstvím: kapitoly z literární topologie. 1. vyd. Praha: Koniasch Latin Press, 1994. 211 s. ISBN 80-85917-03-3. HODROVÁ, Daniela. Poetika míst: kapitoly z literární tematologie. 1. vyd. Jinočany: H & H, 1997. 249 s. ISBN 80-86022-04-8. GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež (ve srovnávacím žánrovém pohledu). 1. vyd. Praha: SPN, 1984. s. 245. CHALOUPKA, Otakar a VORÁČEK, Jaroslav. Kontury české literatury pro děti a mládež: (od začátku 19. století po současnost). 2. vyd. Praha: Albatros, 1984. 539 s. CHALOUPKA, Otakar a NEZKUSIL, Vladimír. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. Sv. I – III. 1. vyd. Praha: Albatros, 1973, 1976, 1979. 128 s. KOVALČÍK, Zdeněk a URBANOVÁ, Svatava. Minimum z literatury pro děti a mládež: stručný chronologický, tematický a žánrový přehled české literatury pro děti a mládež. Ostrava: Scholaforum, 1996. 77 s. ISBN 80-86058-15-8. JANOUŠEK, Pavel a ČORNEJ, Petr. Dějiny české literatury 1945-1989 I - IV. 1. vyd. Praha: Academia, 2007-2008. ISBN 978-80-200-1527-3. MALÝ, Radek. Příběhy mezi slovy. Tvar, 2014, roč. 25, č. 6, s. 21.

50

MAREŠOVÁ, Milena. Poklad starého brouka. [online] In: Rozhlas.cz, kultura. [cit. 1. 3. 2016] Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/kultura/literatura/_zprava/poklad-stareho-brouka-427059. MOCNÁ, Dagmar a PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004. 699 s. ISBN: 80-7185-669-X. POLÁK, Josef. Přehledné dějiny české literatury pro děti a mládež a četby mládeže: (od počátků obrození a předchůdců do vzniku socialistické literatury). 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 201 s. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. 1. vyd. Praha: Česká akademie věd a umění, 1949. 705 s. SEDLÁK, Ján. Epické žánre v literatúre pre mládež: vysokoškolská príručka pre filozofické a pedagogické fakulty vysokých škôl. 2. preprac. a rozš. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1981. 353 s. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 2. vyd. opr. a dopl. Praha: Academia, 1998. 647 s. ISBN 80200-0493-9. ŠUBRTOVÁ, Milena a kol. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 19902010. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 327 s. ISBN 978-80-210-5692-3. URBANOVÁ, Svatava. Dialogy Ivy Procházkové. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2012. 199 s. ISBN 978-80-7464-143-5. URBANOVÁ, Svatava. Meandry a metamorfózy dětské literatury. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 2003. 363 s. ISBN 80-7198-548-1.

51

URBANOVÁ, Svatava a kol. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: (reflexe české tvorby a recepce). 1. vyd. V Olomouci: Votobia, 2004. 457 s. ISBN 807220-185-9. URBANOVÁ, Svatava a ROSOVÁ, Milena. Žánry, osobnosti, díla: historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie. 4. upr. a dopl. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2003. 239 s. ISBN 80-7042-625-x. VAŘEJKOVÁ, Věra. Mocná přitaţlivost triviality. Ladění. 2001, roč. 6(11), č. 2, s. 18 – 19.

52

Přílohy Příloha č. 1 - Kompletní bibliografie 38.BAVOROVÁ, Eva. Líza a Pupík jedou na výlet. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2015. 51 s. ISBN 978-80-204-3665-8. 39.BŘEZINOVÁ, Ivona. Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. 142 s. ISBN 80-00-00804-1. 40.BŘEZINOVÁ, Ivona. Kozí příběh se sýrem. 1. vyd. Praha: Egmond, 2012. 61 s. ISBN 978-80-2522174-7. 41.BRAUNOVÁ, Petra. Prázdniny za všechny prachy. 1. vyd. Praha: Albatros, 2005. 118 s. ISBN 80-00-01556-0. 42.BŘEZINOVÁ, Ivona. Sněhuláci z Mrkvonos. 1. vyd. Praha: Sid & Nero, 2005. 30 s. ISBN 8086753-02-6. 43.BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství skotského teriéra. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 82 s. ISBN 80-7292-005-7. 44.BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství řehtajícícho koně. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 84 s. ISBN 80-7292-026-X. 45.BOUČKOVÁ, Martina. Tajemství dědečkova deníku. 1. vyd. Brno: Host, 2014. 189 s. ISBN 97880-7491-407-2. 46.ČERNÁ, Olga. Klárka a 11 babiček. 1. vydání. Praha: Baobab, 2015. 123 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-7515-008-0. 47.ČERNÁ, Olga. Poklad starého brouka. Vyd. 1. Praha: Baobab, 2007. 68 s. ISBN 978-80-8702211-5.69 48.ČERNÁ, Olga. Z domu a zahrady. 1. vyd. Praha: Baobab & GplusG, 2011. 48 s. ISBN 978-8087060-50-6. 49.ČEŠKOVÁ, Šárka. Chalupov. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 61 s. ISBN 978-807453-212-2. 50.DRIJVEROVÁ, Martina. Povedené prázdniny. 1. vyd. Praha: SiD & NERo, 2000. 31 s. ISBN 8085886-62-6. 51.DVOŘÁKOVÁ, Petra. Julie mezi slovy. 1. vyd. Brno: Host, 2013. 123 s. ISBN 978-80-7294-9663.70 52.HAVELKA, Stanislav a Denisa WAGNEROVÁ. Lucie a medvídek ze zdi. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2000. 69 s. ISBN 80-86078-07-8. 53.HUTROVÁ, Veronika. Prázdniny u babičky. Líbeznice: Víkend, 2010. 62 s. ISBN 978-80-7222722-8. 54.CHYTKOVÁ, Olga. Když víš, jak voní vítr--. 1. vyd. Opava: Dalibor Gregor, 2013. 157 s. ISBN 978-80-87731-02-4. 55.JANIŠOVÁ, Ivana. Anka béčko a nepodstatné detaily. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. 145 s. ISBN 80-7033-768-0.71 56.JEŽKOVÁ, Alena. Dobrý svět. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2012, 101 s. ISBN 978-80-00-02748-7. 57.KALETOVÁ, Lucie. Strašidla na Silvrštejně. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 313 s. ISBN 97880-204-1858-6. 69

Červeně označené tituly získaly Zlatou stuhu. Zlatá stuha v roce 2008 za výtvarnou část v kategorii knihy pro nejmenší, za literární část v kategorii beletrie pro děti. 70

Zlatá stuha v roce 2014 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

71

Zlatá stuha v roce 2003 za literární část v kategorii beletrie pro mládež

53

58.KONŮPKOVÁ, Aneta. Tam někde. 1. vyd. České Budějovice: Nová Forma, 2011. 141 s. ISBN 978-80-7453-118-7. 59.KOPCOVÁ, Gabriela. Pohádky ze statku. Vyd. 1. Třebíč: Akcent, 2007. 61 s. ISBN 978-80-7268451-9. 60.KRATOCHVÍL, Miloš. Prázdniny blbce číslo 13: jak jsme zachraňovali svět. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 148 s. ISBN 978-80-204-3365-7. 61.KŠAJTOVÁ, Marie. Dina a tajemství starých tenisek. Vyd. 1. Praha: JaS, 2012. 125 s. ISBN 97880-904936-7-4. 62.KŠAJTOVÁ, Marie a RYBÁŘOVÁ, Inka. Matýsek a Majdalenka: kouzelné čtení pro nejmenší. 1. vyd. Praha: Fragment, 2015. 45 s. ISBN 978-80-253-2368-7. 63.KYSILKOVÁ, Jitka. Danielka na prázdninách u babičky. Vyd. 1. Brno: Lynx, 2010. 111 s. ISBN 978-80-86787-49-7. 64.LACHOUTOVÁ RIČLOVÁ, Irena. Kouzelná stodola. 1. vyd. Praha: Krigl, 2014. 92 s. ISBN 978-8086912-84-4. 65.MACOUN, Jiří. Experiment Max. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2002. 212 s. ISBN 80-86078-23-x. 66.NEDOMA, Jan. Příběhy z malého domku. Litvínov: Dialog, 2013. 109 s. ISBN 978-80-7382-1548. 67.NIKLÍČKOVÁ, Alexandra. Jak pejskové farmařili. 1. vyd. Říčany: Sun, 2014. 28 s. ISBN 978-807371-708-7. 68.PEROUTKOVÁ, Ivana. Anička a její kamarádky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. 115 s. ISBN 8000-01362-2. 69.PEROUTKOVÁ, Ivana. Anička na horách. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2011. 120 s. ISBN 978-8000-02793-7. 70.PEROUTKOVÁ, Ivana. Anička a Velikonoce. 1. vyd. Praha: Albatros, 2013. 125 s. ISBN 978-8000-03101-9. 71.PEROUTKOVÁ, Ivana. Strašidelné prázdniny. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2014. 93 s. ISBN 97880-00-03622-9. 72.PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011. 229 s. ISBN 978-80-0002820-0.72 73.ROŽNOVSKÁ, Lenka. Kuřátko Ťutík. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013. 79 s. ISBN 978-80-247-4584-8. 74.ŘEHOUNEK, Jan. Hemžílci z lesa Bludníku: báchorky od tajemného rybníčku. Vyd. 1. Nymburk: Kaplanka, 2014. 83 s. ISBN 978-80-87523-09-4. 75.ŘÍČANOVÁ, Tereza. Kozí knížka. Praha: Baobab, 2005. 44 s. ISBN 80-903276-6-4. 76.ŘÍČANOVÁ, Tereza. Psí knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2014. 46 s. ISBN 978-80-87060-89-6. 77.ŘÍČANOVÁ, Tereza. Vánoční knížka. Praha: Baobab, 2006. 44 s. ISBN 80-87022-07-6. 78.ŘÍČANOVÁ, Tereza. Velikonoční knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2012. 46 s. ISBN 978-80-8706056-8. 79.SLÁDKOVÁ, Zdeňka. Pohádky pejsků Piškotka a Elišky, na českém statku z podhůří Orlických hor. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 86 s. ISBN 978-80-7453-229-0. 80.SUKDOLÁKOVÁ, Milada a DOSKOČILOVÁ, Hana. O raráši Mlíkovi. 1. vyd. Praha: Albatros, 2008. 51 s. ISBN 978-80-00-02075-4.73 81.ŠANDERA, Jiří. Pohádky z kouzelné zahrady. Vyd. 2., V nakl. Jiří Šandera vyd. 1. Milonice: Jiří Šandera, 2013. 55 s. ISBN 978-80-905219-2-6. 82.ŠVÝCAROVÁ, Jana. Hurá na prázdniny. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna spolu se Severočeským klubem spisovatelů, 2013. 45 s. ISBN 978-80-7055-194-3.

72

Zlatá stuha v roce 2012 za literární část v kategorii literatura pro mládež.

73

Zlatá stuha v roce 2009 za výtvarnou část v kategorii knihy pro začínající čtenáře.

54

83.URBAN, Jiří a URBANOVÁ, Ann. Deník malé blondýnky 4: na venkově. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, s.r.o., 2015. 169 stran. ISBN 978-80-7451-424-1. 84.URBÁNKOVÁ, Dagmar. Chlebová Lhota. V Praze: Baobab, 2010. 56 s. ISBN 978-80-87060-353. 85.VACÁTKOVÁ, Pavlína. Pohádky ze dvora. Vyd. 1. Příbram: xPrint, 2012. 56 s. ISBN 978-8087702-09-3. 86.VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2009. 151 s. ISBN 97880-7404-025-2. 87.VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku: nové příběhy. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2013. 117 s. ISBN 978-80-7404-109-9. 88.VALENOVÁ, Blanka. Strašidelné pohádky z babiččiny zahrádky. *Jihlava: Bl. Valenová+, 2012. 87 s. ISBN 978-80-260-1875-9. 89.VOLTROVÁ, Jiřina. Dvě holky na stromě. Vyd. 1. Liberec: Bor, 2011. 133 s. ISBN 978-80-8680768-3. 90.VONDROVÁ, Petra. Dobrodružství Darinky a kamarádů. Řitka: Čas, 2010. 78 s. ISBN 978-8087470-10-7. 91.WAGNEROVÁ, Magdalena. Hlupýš. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 109 s. ISBN 978-80204-1891-3. 92.WAGNEROVÁ, Magdalena. Žabina & spol. Vyd. v této úpravě 1. Praha: Brio, c2005. 207 s. ISBN 80-86113-80-9.

Příloha č. 2 - Výběrová bibliografie 1. BŘEZINOVÁ, Ivona. Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. 142 s. ISBN 80-00-00804-1. 2. BŘEZINOVÁ, Ivona. Sněhuláci z Mrkvonos. 1. vyd. Praha: Sid & Nero, 2005. 30 s. ISBN 8086753-02-6. 3. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství skotského teriéra. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 82 s. ISBN 80-7292-005-7. 4. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství řehtajícího koně. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 84 s. ISBN 80-7292-026-X. 5. BOUČKOVÁ, Martina. Tajemství dědečkova deníku. 1. vyd. Brno: Host, 2014. 189 s. ISBN 97880-7491-407-2. 6. ČERNÁ, Olga. Klárka a 11 babiček. 1. vydání. Praha: Baobab, 2015. 123 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-7515-008-0. 7. ČERNÁ, Olga. Poklad starého brouka. Vyd. 1. Praha: Baobab, 2007. 68 s. ISBN 978-80-8702211-5.74 8. ČERNÁ, Olga. Z domu a zahrady. 1. vyd. Praha: Baobab & GplusG, 2011. 48 s. ISBN 978-8087060-50-6. 9. ČEŠKOVÁ, Šárka. Chalupov. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 61 s. ISBN 978-807453-212-2. 10. DRIJVEROVÁ, Martina. Povedené prázdniny. 1. vyd. Praha: SiD & NERo, 2000. 31 s. ISBN 8085886-62-6. 11. DVOŘÁKOVÁ, Petra. Julie mezi slovy. 1. vyd. Brno: Host, 2013. 123 s. ISBN 978-80-7294-9663.75 12. HUTROVÁ, Veronika. Prázdniny u babičky. Líbeznice: Víkend, 2010. 62 s. ISBN 978-80-7222722-8. 74

Zlatá stuha v roce 2008 za výtvarnou část v kategorii knihy pro nejmenší, za literární část v kategorii beletrie pro děti. 75

Zlatá stuha v roce 2014 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

55

13. JANIŠOVÁ, Ivana. Anka béčko a nepodstatné detaily. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. 145 s. ISBN 80-7033-768-0.76 14. JEŽKOVÁ, Alena. Dobrý svět. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2012, 101 s. ISBN 978-80-00-02748-7. 15. KOPCOVÁ, Gabriela. Pohádky ze statku. Vyd. 1. Třebíč: Akcent, 2007. 61 s. ISBN 978-80-7268451-9. 16. KRATOCHVÍL, Miloš. Prázdniny blbce číslo 13: jak jsme zachraňovali svět. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 148 s. ISBN 978-80-204-3365-7. 17. KŠAJTOVÁ, Marie. Dina a tajemství starých tenisek. Vyd. 1. Praha: JaS, 2012. 125 s. ISBN 97880-904936-7-4. 18. KYSILKOVÁ, Jitka. Danielka na prázdninách u babičky. Vyd. 1. Brno: Lynx, 2010. 111 s. ISBN 978-80-86787-49-7. 19. LACHOUTOVÁ RIČLOVÁ, Irena. Kouzelná stodola. 1. vyd. Praha: Krigl, 2014. 92 s. ISBN 978-8086912-84-4. 20. MAREŠOVÁ, Jarmila. Kdo bydlí ve starém dubu. 1. vyd. Praha: Albatros, 2015. 39 s. ISBN 97880-00-03880-3. 21. NEDOMA, Jan. Příběhy z malého domku. Litvínov: Dialog, 2013. 109 s. ISBN 978-80-7382-1548. 22. PEROUTKOVÁ, Ivana. Anička a její kamarádky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. 115 s. ISBN 8000-01362-2. 23. PEROUTKOVÁ, Ivana. Strašidelné prázdniny. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2014. 93 s. ISBN 97880-00-03622-9. 24. PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011. 229 s. ISBN 978-80-0002820-0.77 25. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Kozí knížka. Praha: Baobab, 2005. 44 s. ISBN 80-903276-6-4. 26. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Psí knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2014. 46 s. ISBN 978-80-87060-89-6. 27. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Vánoční knížka. Praha: Baobab, 2006. 44 s. ISBN 80-87022-07-6. 28. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Velikonoční knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2012. 46 s. ISBN 978-80-8706056-8. 29. SLÁDKOVÁ, Zdeňka. Pohádky pejsků Piškotka a Elišky, na českém statku z podhůří Orlických hor. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 86 s. ISBN 978-80-7453-229-0. 30. ŠANDERA, Jiří. Pohádky z kouzelné zahrady. Vyd. 2., V nakl. Jiří Šandera vyd. 1. Milonice: Jiří Šandera, 2013. 55 s. ISBN 978-80-905219-2-6. 31. ŠVÝCAROVÁ, Jana. Hurá na prázdniny. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna spolu se Severočeským klubem spisovatelů, 2013. 45 s. ISBN 978-80-7055-194-3. 32. URBÁNKOVÁ, Dagmar. Chlebová Lhota. V Praze: Baobab, 2010. 56 s. ISBN 978-80-87060-353. 33. VACÁTKOVÁ, Pavlína. Pohádky ze dvora. Vyd. 1. Příbram: xPrint, 2012. 56 s. ISBN 978-8087702-09-3. 34. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2009. 151 s. ISBN 97880-7404-025-2. 35. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku: nové příběhy. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2013. 117 s. ISBN 978-80-7404-109-9. 36. VOLTROVÁ, Jiřina. Dvě holky na stromě. Vyd. 1. Liberec: Bor, 2011. 133 s. ISBN 978-80-8680768-3. 37. WAGNEROVÁ, Magdalena. Hlupýš. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 109 s. ISBN 978-80204-1891-3. 76

Zlatá stuha v roce 2003 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

77

Zlatá stuha v roce 2012 za literární část v kategorii literatura pro mládež.

56

Příloha č. 2a - Žánrová specifikace

Příběhová próza ze života dětí Dle tematických specifikací Prázdninové příběhy Prázdniny v současnosti DRIJVEROVÁ, Martina. Povedené prázdniny. 1. vyd. Praha: SiD & NERo, 2000. 31 s. ISBN 8085886-62-6. HUTROVÁ, Veronika. Prázdniny u babičky. Líbeznice: Víkend, 2010. 62 s. ISBN 978-80-7222722-8. JANIŠOVÁ, Ivana. Anka béčko a nepodstatné detaily. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. 145 s. ISBN 80-7033-768-0.78 KYSILKOVÁ, Jitka. Danielka na prázdninách u babičky. Vyd. 1. Brno: Lynx, 2010. 111 s. ISBN 978-80-86787-49-7. PEROUTKOVÁ, Ivana. Strašidelné prázdniny. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2014. 93 s. ISBN 97880-00-03622-9. ŠVÝCAROVÁ, Jana. Hurá na prázdniny. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna spolu se Severočeským klubem spisovatelů, 2013. 45 s. ISBN 978-80-7055-194-3. Prázdniny v minulosti ČEŠKOVÁ, Šárka. Chalupov. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 61 s. ISBN 978-807453-212-2. LACHOUTOVÁ RIČLOVÁ, Irena. Kouzelná stodola. 1. vyd. Praha: Krigl, 2014. 92 s. ISBN 978-8086912-84-4. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2009. 151 s. ISBN 97880-7404-025-2. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku: nové příběhy. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2013. 117 s. ISBN 978-80-7404-109-9.

Důleţité aspekty venkovského ţivota Přírodní cyklus ČERNÁ, Olga. Z domu a zahrady. 1. vyd. Praha: Baobab & GplusG, 2011. 48 s. ISBN 978-8087060-50-6.

Srovnání města s venkovem BŘEZINOVÁ, Ivona. Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. 142 s. ISBN 80-00-00804-1. DVOŘÁKOVÁ, Petra. Julie mezi slovy. 1. vyd. Brno: Host, 2013. 123 s. ISBN 978-80-7294-9663.79 PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011. 229 s. ISBN 978-80-0002820-0.80 PEROUTKOVÁ, Ivana. Anička a její kamarádky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. 115 s. ISBN 8000-01362-2. 78

Zlatá stuha v roce 2003 za literární část v kategorii beletrie pro mládež

79

Zlatá stuha v roce 2014 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

80

Zlatá stuha v roce 2012 za literární část v kategorii literatura pro mládež.

57

Obraz venkova v průběhu jednoho roku JEŽKOVÁ, Alena. Dobrý svět. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2012, 101 s. ISBN 978-80-00-02748-7. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2009. 151 s. ISBN 97880-7404-025-2. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku: nové příběhy. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2013. 117 s. ISBN 978-80-7404-109-9. VOLTROVÁ, Jiřina. Dvě holky na stromě. Vyd. 1. Liberec: Bor, 2011. 133 s. ISBN 978-80-8680768-3.

Příběhová próza s dětským hrdinou psaná epistolární formou ČERNÁ, Olga. Klárka a 11 babiček. 1. vydání. Praha: Baobab, 2015. 123 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-7515-008-0.

Dle věku čtenářů Pro začínající čtenáře do osmi let DRIJVEROVÁ, Martina. Povedené prázdniny. 1. vyd. Praha: SiD & NERo, 2000. 31 s. ISBN 8085886-62-6. ŠVÝCAROVÁ, Jana. Hurá na prázdniny. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna spolu se Severočeským klubem spisovatelů, 2013. 45 s. ISBN 978-80-7055-194-3.

Pro čtenáře mladšího školního věku do dvanácti let BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství skotského teriéra. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 82 s. ISBN 80-7292-005-7. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství řehtajícího koně. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 84 s. ISBN 80-7292-026-X. ČEŠKOVÁ, Šárka. Chalupov. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 61 s. ISBN 978-807453-212-2. DVOŘÁKOVÁ, Petra. Julie mezi slovy. 1. vyd. Brno: Host, 2013. 123 s. ISBN 978-80-7294-9663.81 HUTROVÁ, Veronika. Prázdniny u babičky. Líbeznice: Víkend, 2010. 62 s. ISBN 978-80-7222722-8. JEŽKOVÁ, Alena. Dobrý svět. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2012, 101 s. ISBN 978-80-00-02748-7. KYSILKOVÁ, Jitka. Danielka na prázdninách u babičky. Vyd. 1. Brno: Lynx, 2010. 111 s. ISBN 978-80-86787-49-7. LACHOUTOVÁ RIČLOVÁ, Irena. Kouzelná stodola. 1. vyd. Praha: Krigl, 2014. 92 s. ISBN 978-8086912-84-4. PEROUTKOVÁ, Ivana. Anička a její kamarádky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. 115 s. ISBN 8000-01362-2. VOLTROVÁ, Jiřina. Dvě holky na stromě. Vyd. 1. Liberec: Bor, 2011. 133 s. ISBN 978-80-8680768-3. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2009. 151 s. ISBN 97880-7404-025-2.

81

Zlatá stuha v roce 2014 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

58

VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku: nové příběhy. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2013. 117 s. ISBN 978-80-7404-109-9.

Pro čtenáře od dvanácti let BŘEZINOVÁ, Ivona. Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. 142 s. ISBN 80-00-00804-1. JANIŠOVÁ, Ivana. Anka béčko a nepodstatné detaily. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. 145 s. ISBN 80-7033-768-0.82 PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011. 229 s. ISBN 978-80-0002820-0.83

Autorská pohádka BŘEZINOVÁ, Ivona. Sněhuláci z Mrkvonos. 1. vyd. Praha: Sid & Nero, 2005. 30 s. ISBN 8086753-02-6. ČERNÁ, Olga. Poklad starého brouka. Vyd. 1. Praha: Baobab, 2007. 68 s. ISBN 978-80-8702211-5.84 KOPCOVÁ, Gabriela. Pohádky ze statku. Vyd. 1. Třebíč: Akcent, 2007. 61 s. ISBN 978-80-7268451-9. SLÁDKOVÁ, Zdeňka. Pohádky pejsků Piškotka a Elišky, na českém statku z podhůří Orlických hor. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 86 s. ISBN 978-80-7453-229-0. ŠANDERA, Jiří. Pohádky z kouzelné zahrady. Vyd. 2., V nakl. Jiří Šandera vyd. 1. Milonice: Jiří Šandera, 2013. 55 s. ISBN 978-80-905219-2-6. VACÁTKOVÁ, Pavlína. Pohádky ze dvora. Vyd. 1. Příbram: xPrint, 2012. 56 s. ISBN 978-8087702-09-3. WAGNEROVÁ, Magdalena. Hlupýš. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 109 s. ISBN 978-80204-1891-3.

Obrázková knížka MAREŠOVÁ, Jarmila. Kdo bydlí ve starém dubu. 1. vyd. Praha: Albatros, 2015. 39 s. ISBN 97880-00-03880-3. NEDOMA, Jan. Příběhy z malého domku. Litvínov: Dialog, 2013. 109 s. ISBN 978-80-7382-1548. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Kozí knížka. Praha: Baobab, 2005. 44 s. ISBN 80-903276-6-4. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Psí knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2014. 46 s. ISBN 978-80-87060-89-6. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Vánoční knížka. Praha: Baobab, 2006. 44 s. ISBN 80-87022-07-6. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Velikonoční knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2012. 46 s. ISBN 978-80-8706056-8. URBÁNKOVÁ, Dagmar. Chlebová Lhota. V Praze: Baobab, 2010. 56 s. ISBN 978-80-87060-353. 82

Zlatá stuha v roce 2003 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

83

Zlatá stuha v roce 2012 za literární část v kategorii literatura pro mládež.

84

Zlatá stuha v roce 2008 za výtvarnou část v kategorii knihy pro nejmenší, za literární část v kategorii beletrie pro děti.

59

Dobrodružná próza BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství skotského teriéra. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 82 s. ISBN 80-7292-005-7. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství řehtajícího koně. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 84 s. ISBN 80-7292-026-X. BOUČKOVÁ, Martina. Tajemství dědečkova deníku. 1. vyd. Brno: Host, 2014. 189 s. ISBN 97880-7491-407-2. KRATOCHVÍL, Miloš. Prázdniny blbce číslo 13: jak jsme zachraňovali svět. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 148 s. ISBN 978-80-204-3365-7. KŠAJTOVÁ, Marie. Dina a tajemství starých tenisek. Vyd. 1. Praha: JaS, 2012. 125 s. ISBN 97880-904936-7-4. PEROUTKOVÁ, Ivana. Strašidelné prázdniny. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2014. 93 s. ISBN 97880-00-03622-9.

Příloha č. 2b - Tematická specifikace

Dle příslušnosti k místu Prázdniny strávené na venkově BOUČKOVÁ, Martina. Tajemství dědečkova deníku. 1. vyd. Brno: Host, 2014. 189 s. ISBN 97880-7491-407-2. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství skotského teriéra. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 82 s. ISBN 80-7292-005-7. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství řehtajícího koně. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 84 s. ISBN 80-7292-026-X. DRIJVEROVÁ, Martina. Povedené prázdniny. 1. vyd. Praha: SiD & NERo, 2000. 31 s. ISBN 8085886-62-6. HUTROVÁ, Veronika. Prázdniny u babičky. Líbeznice: Víkend, 2010. 62 s. ISBN 978-80-7222722-8. KRATOCHVÍL, Miloš. Prázdniny blbce číslo 13: jak jsme zachraňovali svět. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 148 s. ISBN 978-80-204-3365-7. KŠAJTOVÁ, Marie. Dina a tajemství starých tenisek. Vyd. 1. Praha: JaS, 2012. 125 s. ISBN 97880-904936-7-4. PEROUTKOVÁ, Ivana. Strašidelné prázdniny. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2014. 93 s. ISBN 97880-00-03622-9. ŠVÝCAROVÁ, Jana. Hurá na prázdniny. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna spolu se Severočeským klubem spisovatelů, 2013. 45 s. ISBN 978-80-7055-194-3.

Knihy zobrazující ţivot zahrady a v zahradě NEDOMA, Jan. Příběhy z malého domku. Litvínov: Dialog, 2013. 109 s. ISBN 978-80-7382-1548. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Kozí knížka. Praha: Baobab, 2005. 44 s. ISBN 80-903276-6-4. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Psí knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2014. 46 s. ISBN 978-80-87060-89-6. SLÁDKOVÁ, Zdeňka. Pohádky pejsků Piškotka a Elišky, na českém statku z podhůří Orlických hor. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 86 s. ISBN 978-80-7453-229-0. ŠANDERA, Jiří. Pohádky z kouzelné zahrady. Vyd. 2., V nakl. Jiří Šandera vyd. 1. Milonice: Jiří Šandera, 2013. 55 s. ISBN 978-80-905219-2-6.

60

VACÁTKOVÁ, Pavlína. Pohádky ze dvora. Vyd. 1. Příbram: xPrint, 2012. 56 s. ISBN 978-8087702-09-3. WAGNEROVÁ, Magdalena. Hlupýš. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 109 s. ISBN 978-80204-1891-3.

Rozdíly města a venkova BŘEZINOVÁ, Ivona. Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. 142 s. ISBN 80-00-00804-1. ČERNÁ, Olga. Poklad starého brouka. Vyd. 1. Praha: Baobab, 2007. 68 s. ISBN 978-80-8702211-5.85 ČERNÁ, Olga. Klárka a 11 babiček. 1. vydání. Praha: Baobab, 2015. 123 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-7515-008-0. DVOŘÁKOVÁ, Petra. Julie mezi slovy. 1. vyd. Brno: Host, 2013. 123 s. ISBN 978-80-7294-9663.86 PEROUTKOVÁ, Ivana. Anička a její kamarádky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. 115 s. ISBN 8000-01362-2. PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011. 229 s. ISBN 978-80-0002820-0.87

Dle uchopení venkovské reality Realistické pojetí BŘEZINOVÁ, Ivona. Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. 142 s. ISBN 80-00-00804-1. DVOŘÁKOVÁ, Petra. Julie mezi slovy. 1. vyd. Brno: Host, 2013. 123 s. ISBN 978-80-7294-9663.88 JANIŠOVÁ, Ivana. Anka béčko a nepodstatné detaily. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. 145 s. ISBN 80-7033-768-0.89 PEROUTKOVÁ, Ivana. Anička a její kamarádky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. 115 s. ISBN 8000-01362-2. PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011. 229 s. ISBN 978-80-0002820-0.90

Idealistické pojetí JEŽKOVÁ, Alena. Dobrý svět. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2012, 101 s. ISBN 978-80-00-02748-7. NEDOMA, Jan. Příběhy z malého domku. Litvínov: Dialog, 2013. 109 s. ISBN 978-80-7382-1548. URBÁNKOVÁ, Dagmar. Chlebová Lhota. V Praze: Baobab, 2010. 56 s. ISBN 978-80-87060-353. 85

Zlatá stuha v roce 2008 za výtvarnou část v kategorii knihy pro nejmenší, za literární část v kategorii beletrie pro děti. 86

Zlatá stuha v roce 2014 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

87

Zlatá stuha v roce 2012 za literární část v kategorii literatura pro mládež.

88

Zlatá stuha v roce 2014 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

89

Zlatá stuha v roce 2003 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

90

Zlatá stuha v roce 2012 za literární část v kategorii literatura pro mládež.

61

VOLTROVÁ, Jiřina. Dvě holky na stromě. Vyd. 1. Liberec: Bor, 2011. 133 s. ISBN 978-80-8680768-3.

Dobrodruţné pojetí BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství skotského teriéra. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 82 s. ISBN 80-7292-005-7. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství řehtajícího koně. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 84 s. ISBN 80-7292-026-X. BOUČKOVÁ, Martina. Tajemství dědečkova deníku. 1. vyd. Brno: Host, 2014. 189 s. ISBN 97880-7491-407-2. KRATOCHVÍL, Miloš. Prázdniny blbce číslo 13: jak jsme zachraňovali svět. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 148 s. ISBN 978-80-204-3365-7. KŠAJTOVÁ, Marie. Dina a tajemství starých tenisek. Vyd. 1. Praha: JaS, 2012. 125 s. ISBN 97880-904936-7-4. PEROUTKOVÁ, Ivana. Strašidelné prázdniny. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2014. 93 s. ISBN 97880-00-03622-9.

Dle důleţitých aspektů venkovského ţivota Dodrţování zvyků a tradic ŘÍČANOVÁ, Tereza. Vánoční knížka. Praha: Baobab, 2006. 44 s. ISBN 80-87022-07-6. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Velikonoční knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2012. 46 s. ISBN 978-80-8706056-8. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2009. 151 s. ISBN 97880-7404-025-2. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku: nové příběhy. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2013. 117 s. ISBN 978-80-7404-109-9.

Proměny v přírodě ČERNÁ, Olga. Z domu a zahrady. 1. vyd. Praha: Baobab & GplusG, 2011. 48 s. ISBN 978-8087060-50-6. JEŽKOVÁ, Alena. Dobrý svět. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2012, 101 s. ISBN 978-80-00-02748-7. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2009. 151 s. ISBN 97880-7404-025-2. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku: nové příběhy. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2013. 117 s. ISBN 978-80-7404-109-9. VOLTROVÁ, Jiřina. Dvě holky na stromě. Vyd. 1. Liberec: Bor, 2011. 133 s. ISBN 978-80-8680768-3.

Dle času Příběhy odehrávající se v současnosti BŘEZINOVÁ, Ivona. Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. 142 s. ISBN 80-00-00804-1. BŘEZINOVÁ, Ivona. Sněhuláci z Mrkvonos. 1. vyd. Praha: Sid & Nero, 2005. 30 s. ISBN 8086753-02-6. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství skotského teriéra. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 82 s. ISBN 80-7292-005-7. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství řehtajícího koně. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 84 s. ISBN 80-7292-026-X. BOUČKOVÁ, Martina. Tajemství dědečkova deníku. 1. vyd. Brno: Host, 2014. 189 s. ISBN 97880-7491-407-2. 62

ČERNÁ, Olga. Klárka a 11 babiček. 1. vydání. Praha: Baobab, 2015. 123 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-7515-008-0. ČERNÁ, Olga. Poklad starého brouka. Vyd. 1. Praha: Baobab, 2007. 68 s. ISBN 978-80-8702211-5.91 ČERNÁ, Olga. Z domu a zahrady. 1. vyd. Praha: Baobab & GplusG, 2011. 48 s. ISBN 978-8087060-50-6. DRIJVEROVÁ, Martina. Povedené prázdniny. 1. vyd. Praha: SiD & NERo, 2000. 31 s. ISBN 8085886-62-6. DVOŘÁKOVÁ, Petra. Julie mezi slovy. 1. vyd. Brno: Host, 2013. 123 s. ISBN 978-80-7294-9663.92 HUTROVÁ, Veronika. Prázdniny u babičky. Líbeznice: Víkend, 2010. 62 s. ISBN 978-80-7222722-8. JANIŠOVÁ, Ivana. Anka béčko a nepodstatné detaily. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. 145 s. ISBN 80-7033-768-0.93 JEŽKOVÁ, Alena. Dobrý svět. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2012, 101 s. ISBN 978-80-00-02748-7. KOPCOVÁ, Gabriela. Pohádky ze statku. Vyd. 1. Třebíč: Akcent, 2007. 61 s. ISBN 978-80-7268451-9. KRATOCHVÍL, Miloš. Prázdniny blbce číslo 13: jak jsme zachraňovali svět. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 148 s. ISBN 978-80-204-3365-7. KŠAJTOVÁ, Marie. Dina a tajemství starých tenisek. Vyd. 1. Praha: JaS, 2012. 125 s. ISBN 97880-904936-7-4. KYSILKOVÁ, Jitka. Danielka na prázdninách u babičky. Vyd. 1. Brno: Lynx, 2010. 111 s. ISBN 978-80-86787-49-7. MAREŠOVÁ, Jarmila. Kdo bydlí ve starém dubu. 1. vyd. Praha: Albatros, 2015. 39 s. ISBN 97880-00-03880-3. NEDOMA, Jan. Příběhy z malého domku. Litvínov: Dialog, 2013. 109 s. ISBN 978-80-7382-1548. PEROUTKOVÁ, Ivana. Anička a její kamarádky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. 115 s. ISBN 8000-01362-2. PEROUTKOVÁ, Ivana. Strašidelné prázdniny. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2014. 93 s. ISBN 97880-00-03622-9. PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011. 229 s. ISBN 978-80-0002820-0.94 ŘÍČANOVÁ, Tereza. Kozí knížka. Praha: Baobab, 2005. 44 s. ISBN 80-903276-6-4. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Psí knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2014. 46 s. ISBN 978-80-87060-89-6. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Vánoční knížka. Praha: Baobab, 2006. 44 s. ISBN 80-87022-07-6. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Velikonoční knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2012. 46 s. ISBN 978-80-8706056-8. SLÁDKOVÁ, Zdeňka. Pohádky pejsků Piškotka a Elišky, na českém statku z podhůří Orlických hor. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 86 s. ISBN 978-80-7453-229-0. 91

Zlatá stuha v roce 2008 za výtvarnou část v kategorii knihy pro nejmenší, za literární část v kategorii beletrie pro děti. 92

Zlatá stuha v roce 2014 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

93

Zlatá stuha v roce 2003 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

94

Zlatá stuha v roce 2012 za literární část v kategorii literatura pro mládež.

63

ŠANDERA, Jiří. Pohádky z kouzelné zahrady. Vyd. 2., V nakl. Jiří Šandera vyd. 1. Milonice: Jiří Šandera, 2013. 55 s. ISBN 978-80-905219-2-6. ŠVÝCAROVÁ, Jana. Hurá na prázdniny. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna spolu se Severočeským klubem spisovatelů, 2013. 45 s. ISBN 978-80-7055-194-3. URBÁNKOVÁ, Dagmar. Chlebová Lhota. V Praze: Baobab, 2010. 56 s. ISBN 978-80-87060-353. VACÁTKOVÁ, Pavlína. Pohádky ze dvora. Vyd. 1. Příbram: xPrint, 2012. 56 s. ISBN 978-8087702-09-3. VOLTROVÁ, Jiřina. Dvě holky na stromě. Vyd. 1. Liberec: Bor, 2011. 133 s. ISBN 978-80-8680768-3. WAGNEROVÁ, Magdalena. Hlupýš. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 109 s. ISBN 978-80204-1891-3.

Příběhy odehrávající se v minulosti ČEŠKOVÁ, Šárka. Chalupov. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 61 s. ISBN 978-807453-212-2. LACHOUTOVÁ RIČLOVÁ, Irena. Kouzelná stodola. 1. vyd. Praha: Krigl, 2014. 92 s. ISBN 978-8086912-84-4. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2009. 151 s. ISBN 97880-7404-025-2. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku: nové příběhy. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2013. 117 s. ISBN 978-80-7404-109-9.

Příloha č. 2c - Věkové vymezení

Pro děti předškolního věku a pro děti do osmi let BŘEZINOVÁ, Ivona. Sněhuláci z Mrkvonos. 1. vyd. Praha: Sid & Nero, 2005. 30 s. ISBN 8086753-02-6. DRIJVEROVÁ, Martina. Povedené prázdniny. 1. vyd. Praha: SiD & NERo, 2000. 31 s. ISBN 8085886-62-6. ČERNÁ, Olga. Z domu a zahrady. 1. vyd. Praha: Baobab & GplusG, 2011. 48 s. ISBN 978-8087060-50-6. MAREŠOVÁ, Jarmila. Kdo bydlí ve starém dubu. 1. vyd. Praha: Albatros, 2015. 39 s. ISBN 97880-00-03880-3. NEDOMA, Jan. Příběhy z malého domku. Litvínov: Dialog, 2013. 109 s. ISBN 978-80-7382-1548. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Kozí knížka. Praha: Baobab, 2005. 44 s. ISBN 80-903276-6-4. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Psí knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2014. 46 s. ISBN 978-80-87060-89-6. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Vánoční knížka. Praha: Baobab, 2006. 44 s. ISBN 80-87022-07-6. ŘÍČANOVÁ, Tereza. Velikonoční knížka. 1. vyd. Praha: Baobab, 2012. 46 s. ISBN 978-80-8706056-8. URBÁNKOVÁ, Dagmar. Chlebová Lhota. V Praze: Baobab, 2010. 56 s. ISBN 978-80-87060-353.

64

Pro děti od osmi do dvanácti let BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství skotského teriéra. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 82 s. ISBN 80-7292-005-7. BŘEZINOVÁ, Ivona. Trosečníci.: Dobrodružství řehtajícího koně. Vyd. 1. Praha: Axióma, 2002. 84 s. ISBN 80-7292-026-X. BOUČKOVÁ, Martina. Tajemství dědečkova deníku. 1. vyd. Brno: Host, 2014. 189 s. ISBN 97880-7491-407-2. ČERNÁ, Olga. Klárka a 11 babiček. 1. vydání. Praha: Baobab, 2015. 123 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-7515-008-0. ČERNÁ, Olga. Poklad starého brouka. Vyd. 1. Praha: Baobab, 2007. 68 s. ISBN 978-80-8702211-5.95 ČEŠKOVÁ, Šárka. Chalupov. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 61 s. ISBN 978-807453-212-2. DVOŘÁKOVÁ, Petra. Julie mezi slovy. 1. vyd. Brno: Host, 2013. 123 s. ISBN 978-80-7294-9663.96 HUTROVÁ, Veronika. Prázdniny u babičky. Líbeznice: Víkend, 2010. 62 s. ISBN 978-80-7222722-8. JEŽKOVÁ, Alena. Dobrý svět. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2012, 101 s. ISBN 978-80-00-02748-7. KOPCOVÁ, Gabriela. Pohádky ze statku. Vyd. 1. Třebíč: Akcent, 2007. 61 s. ISBN 978-80-7268451-9. KRATOCHVÍL, Miloš. Prázdniny blbce číslo 13: jak jsme zachraňovali svět. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 148 s. ISBN 978-80-204-3365-7. KŠAJTOVÁ, Marie. Dina a tajemství starých tenisek. Vyd. 1. Praha: JaS, 2012. 125 s. ISBN 97880-904936-7-4. KYSILKOVÁ, Jitka. Danielka na prázdninách u babičky. Vyd. 1. Brno: Lynx, 2010. 111 s. ISBN 978-80-86787-49-7. LACHOUTOVÁ RIČLOVÁ, Irena. Kouzelná stodola. 1. vyd. Praha: Krigl, 2014. 92 s. ISBN 978-8086912-84-4. PEROUTKOVÁ, Ivana. Anička a její kamarádky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. 115 s. ISBN 8000-01362-2. PEROUTKOVÁ, Ivana. Strašidelné prázdniny. 1. vyd. V Praze: Albatros, 2014. 93 s. ISBN 97880-00-03622-9. SLÁDKOVÁ, Zdeňka. Pohádky pejsků Piškotka a Elišky, na českém statku z podhůří Orlických hor. Vyd. 1. České Budějovice: Nová Forma, 2012. 86 s. ISBN 978-80-7453-229-0. ŠANDERA, Jiří. Pohádky z kouzelné zahrady. Vyd. 2., V nakl. Jiří Šandera vyd. 1. Milonice: Jiří Šandera, 2013. 55 s. ISBN 978-80-905219-2-6. ŠVÝCAROVÁ, Jana. Hurá na prázdniny. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna spolu se Severočeským klubem spisovatelů, 2013. 45 s. ISBN 978-80-7055-194-3. VACÁTKOVÁ, Pavlína. Pohádky ze dvora. Vyd. 1. Příbram: xPrint, 2012. 56 s. ISBN 978-8087702-09-3. VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2009. 151 s. ISBN 97880-7404-025-2.

95

Zlatá stuha v roce 2008 za výtvarnou část v kategorii knihy pro nejmenší, za literární část v kategorii beletrie pro děti. 96

Zlatá stuha v roce 2014 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

65

VÁCHOVÁ, Šárka. Chaloupka na vršku: nové příběhy. Vyd. 1. Praha: Česká televize, 2013. 117 s. ISBN 978-80-7404-109-9. VOLTROVÁ, Jiřina. Dvě holky na stromě. Vyd. 1. Liberec: Bor, 2011. 133 s. ISBN 978-80-8680768-3. WAGNEROVÁ, Magdalena. Hlupýš. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 109 s. ISBN 978-80204-1891-3.

Pro děti nad dvanáct let BŘEZINOVÁ, Ivona. Lufťačky. 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. 142 s. ISBN 80-00-00804-1. JANIŠOVÁ, Ivana. Anka béčko a nepodstatné detaily. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. 145 s. ISBN 80-7033-768-0.97 PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011. 229 s. ISBN 978-80-0002820-0.98

97

Zlatá stuha v roce 2003 za literární část v kategorii beletrie pro mládež.

98

Zlatá stuha v roce 2012 za literární část v kategorii literatura pro mládež.

66