Masarykova univerzita Pedagogická fakulta
RIGORÓZNÍ PRÁCE
Brno 2011
Lubor Lacina
Masarykova univerzita Pedagogická fakulta
Příspěvek k vyučování dějin druhé světové války na Liberecku a Jablonecku (Tři terénní výzkumy Severočeského muzea v Liberci a pedagogické využití jejich závěrů)
Rigorózní práce
Brno 2011 Vypracoval: Mgr. Lubor Lacina
Čestné prohlášení:
Prohlašuji, že jsem rigorózní práci vypracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne: ……………
………………
Obsah Autoreferát rigorózní práce Resumé
8 10
1. Úvod – vymezení pracovního záměru
11
2. Historický přehled
18
2. 1. Koncentrační tábory nacistického režimu
18
2. 2. Tábor Reichenau – historický přehled
24
2. 3. Tábor Gablonz – historický přehled
38
2. 4. Tábor Morchenstern – historický přehled
48
2. 5. Stručný přehled historického vývoje Liberce pod nacistickou nadvládou
50
3. Výuka dějin druhé světové války v Národním vzdělávacím programu a kurikulárních dokumentech
62
3. 1. 1. Rámcový a školní vzdělávací program a výuka dějin druhé světové války na II. stupni základních škol a gymnáziích
62
3. 1. 2. Kurikulární dokumenty jako vymezení vzdělávacího obsahu
62
3. 1. 3. Klíčové kompetence jako soubor hodnot
62
3. 1. 4. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání
63
(RVP ZV) 3. 1. 4. 1. Principy RVP ZV
63
3. 1. 4. 2. Tendence ve vzdělávání navozované a podporované RVP ZV
63
3. 1. 4. 3. Vzdělávací oblasti RVP ZV
64
3. 1. 4. 3. 1. Vzdělávací oblast Člověk a společnost
65
3. 1. 4. 3. 2. Vzdělávací obor Dějepis
68
3. 1. 4. 3. 3. Vyučovací okruh Moderní doba a zasazení výuky dějin druhé světové války v něm
69
3. 1. 4. 4. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (RVP G)
72
3. 1. 5. Principy RVP G
72
3. 1. 5. 1. Vzdělávací oblasti RVP G
77
3. 1. 5. 2. Vzdělávací oblast Člověk a společnost
77
3. 1. 5. 3. Vzdělávací obor Dějepis
78
3. 1. 5. 4. Začlenění RVP, ŠVP G do vyučování o druhé světové válce v muzejní expozici
80
3. 2. Projektová výuka jako vyspělá forma aktivizujícího vyučování a jeho využití v muzejní pedagogice
81
3. 2. 1. Zásadní změna v pojetí pedagogického záměru a praxe
82
3. 2. 2. Projektové vyučování
84
3. 2. 3. Hodnocení projektu jako prezentace práce jeho účastníků
88
3. 2. 4. Aktivizující formy výuky a projektové vyučování v praxi
89
muzejní pedagogiky 3. 2. 5. Stopy II. světové války – realizovaný projekt v Jablonce
91
nad Nisou 3. 3. Pedagogická praxe ve vybraných muzejních zařízeních
93
3. 3. 1. Spolková republika Německo
94
3. 3. 1. 1. Památník Bergen-Belsen
94
3. 3. 1. 2. Památník Buchenwald
95
3. 3. 1. 3. Památník Dachau
97
3. 3. 1. 4. Památník Flossenbürg
98
3. 3. 1. 5. Památník Mittelbau-Dora
99
3. 3. 1. 6. Památník Neuengamme
100
3. 3. 1. 7. Památník Ravensbrück
102
3. 3. 1. 8. Památník Sachsenhausen
103
3. 3. 2. Rakousko
106
3. 3. 2. 1. Památník Mauthausen-Gusen
106
3. 3. 3. Francie
107
3. 3. 3. 1. Památník Natzweiler-Struthof
107
3. 3. 4. Polsko
108
3. 3. 4. 1. Památník Stutthof
108
3. 3. 4. 2. Pamětní místo a muzeum Osvětim-Březinka
110
3. 3. 4. 3. Památník Majdanek
113
3. 3. 4. 4. Památník Belzec
115
3. 3. 4. 5. Památník Treblinka
117
3. 3. 4. 6. Památník Chelmno
117
3. 3. 5. Česká republika
118
3. 3. 5. 1. Památník Terezín
118
3. 3. 5. 2. Památník Lidice
122
3. 3. 5. 3. Židovské muzeum v Praze
124
3. 3. 5. 4. Muzeum Romské kultury v Brně
125
4. Pietní místa a areály bývalých pobočných táborů
126
KT Groß-Rosen na Jablonecku – pedagogický záměr
129
4. 1. Lokalita Rychnov u Jablonce nad Nisou
129
4. 1. 1. Umístění a dostupnost
129
4. 1. 2. Dostupnost pro školní skupiny cestující veřejnou dopravou
129
4. 1. 3. Vybavenost infrastrukturou
129
4. 1. 4. Pedagogické působení v lokalitě
130
4. 1. 4. 1. Program pro 2. stupeň základní školy
130
4. 1. 4. 2. Program pro gymnázia
132
4. 2. Lokalita Jablonec nad Nisou – Rýnovice
135
4. 2. 1. Umístění a dostupnost
135
4. 2. 2. Dostupnost pro školní skupiny cestující veřejnou dopravou
135
4. 2. 3. Vybavenost infrastrukturou
136
4. 2. 4. Pedagogické působení v lokalitě Rýnovice
137
4. 2. 4. 1. Program pro 2. stupeň základní školy
137
4. 2. 4. 2. Program pro gymnázia
139
5. Památník nacistického barbarství v Liberci a jeho pedagogická praxe
142
5. 1. Stručný historický přehled
142
5. 2. Expozice památníku, pedagogický záměr a praxe, srovnání se současnou výstavní činností 5. 2. 1. Záměr expozic
146 147
5. 2. 1. 1. Stálá expozice „Muzeum nacistického barbarství v Liberci
147
5. 2. 1. 2. Krátkodobá expozice „Liberec v sevření hákového kříže“
147
5. 2. 2. Okolnosti vzniku a trvání expozic
149
5. 2. 2. 1. Stálá expozice „Muzeum nacistického barbarství v Liberci“ 149 5. 2. 2. 2. Krátkodobá expozice „Liberec v sevření hákového kříže“
150
5. 2. 3. Obsah expozic
152
5. 2. 3. 1. Stálá expozice „Muzeum nacistického barbarství v Liberci“ – ve vrcholné fázi
152
5. 2. 3. 2. Krátkodobá expozice „Liberec v sevření hákového kříže“
156
5. 2. 4. Pedagogické záměry a praxe expozic
163
5. 2. 4. 1. Stálá expozice „Muzeum nacistického barbarství v Liberci“
163
5. 2. 4. 2. Krátkodobá expozice „Liberec v sevření hákového kříže“
165
5. 2. 4. 2. 1. Rámcový přehled komentované prohlídky pro střední
166
a základní školy 6. Pietní místa v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec a jejich využití pro pedagogickou praxi
170
6. 1. Pedagogický záměr
170
6. 2. Příloha CD
172
7. Závěr
173
8.
Přehled použitých pramenů, literatury, internetových zdrojů
177
9.
Přílohy (na CD-rom)
9. 1. Pietní místa – příloha CD 9. 2. Pracovní listy – pietní místa 9. 3. Pracovní materiály – pobočné tábory
8
Autoreferát rigorózní práce
Rigorózní práce Příspěvek k vyučování dějin druhé světové války na Liberecku a Jablonecku (Tři terénní výzkumy Severočeského muzea v Liberci a pedagogické využití jejich závěrů) si klade za cíl prezentovat výsledky tří výše uvedených šetření jako materiál pro praxi pedagogů v libereckém regionu. Předkládá výsledky týkající se dějin poboček koncentračního tábora GroßRosen v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích a Rychnově u Jablonce nad Nisou, navrhuje aktivizující výuku na pietních místech uvedených táborů a nabízí přehled pedagogické praxe na vybraných pietních místech ve střední Evropě; předkládá přehled drobných pietních míst (pomníčků, hrobů atd.) spojených s událostmi druhé světové války v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec ve formě katalogu s hypertextovými odkazy na CD-romu; srovnává expozici Památníku nacistického barbarství v Liberci (1946-1964) se současnou prezentací tématu na půdě Severočeského muzea, součástí jehož fondů jsou položky z bývalého památníku. Zároveň stručně analyzuje zasazení výuky druhé světové války v závazných dokumentech státní správy. Téma „druhá světová válka“ je častým předmětem odborného i laického studia. Místní šetření, přinášející řadu výsledků v poznání dějin období (1933) 1938–1945, jsou však zřídka zpracovávána jako pedagogický materiál pro místní poznání dějin i nebezpečí krize demokracie a principů občanské společnosti, přestože takový převod a zasazení do místních poměrů může žákům základních a studentům středních škol přinést nový a osobnější pohled na problematiku a může je k tématu přiblížit. Tato rigorózní práce se pokouší o takové přiblížení se zaměřením na místní a regionální dějiny. Výsledkem práce je pokud možno široká analýza dostupných pramenů a literatury k výše uvedeným tématům, jejich průmět do pedagogické praxe a vytvoření podpůrného materiálu pro učitele. Informační základna, nabízená ve výsledcích této rigorózní práce má pedagogům nabídnout podporu pro výuku
9 v místních, pro žáky a studenty konkrétních a osobně blízkých podmínkách. V návrhu aktivizující výuky na místech bývalých pobočných koncentračních táborů mají navíc pedagogové získat možnost alternativy za exkurze do vzdálených pietních míst (nejčastěji Terezín, Osvětim), která jsou dnes běžnou praxí ve výuce dějin druhé světové války. Tři terénní, archivní a muzejní šetření, prezentovaná v této práci, nemají zůstat osamocenou jednotkou, nýbrž mají být dílčí částí v souhrnu aktivit, jejímiž dalšími položkami má být výstavní a publikační činnost a v první řadě pedagogické působení ve smyslu muzejní pedagogiky. Zásadním přáním pak je přispět k posílení principů demokracie a humanismu a prevence sociálněpatologických jevů antisemitismu, rasismu a xenofobie ve společnosti.
10 Resumé Rigorózní práce „Příspěvek k vyučování dějin druhé světové války na Liberecku a Jablonecku (Tři terénní výzkumy Severočeského muzea v Liberci a pedagogické využití jejich závěrů)“ shrnuje závěry výzkumů, týkajících se dějin druhé světové války v libereckém regionu a nabízí jejich výsledky jako informační a praktický materiál pro regionální pedagogy. Sleduje dějiny dvou poboček koncentračního tábora Groß-Rosen v Rychnově u Jablonce nad Nisou a v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích a nabízí půldenní výukový program na místě; popisuje expozici Památníku nacistického barbarství v Liberci (1946–1964) a srovnává ho s prezentací stejného tématu v roce 2010; předkládá seznam pietních míst spojených s druhou světovou válkou v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec a s hypertextovými odkazy jej předkládá na CD-romu. Práce také analyzuje závazné rámcové a individuální školní vzdělávací plány, respektive sleduje tři daná témata zasazená v jejich obsahu. Summary This rigorous work „Contribution to education of the World War II history in Liberec and Jablonec nad Nisou region (Three field surveys of the NorthBohemian Museum in Liberec and pedagogical use of their conclusions)“ sumps up conclusions of research connected with the World War II History in Liberec region and offers their results and informational and practical material for region educators. It observes history of two concentration camp GroßRosen extentions in Rychnov u Jablonce nad Nisou and in Jablonec nad Nisou – Rýnovice and offers a half-day educational programme at the place. It describes exposition of Nazi Crimes Memorial in Liberec (1946-1964) and compares it with presentation of the same topic in 2010. It brings up the list of reverent places connected with World War II in Jablonec nad Nisou and Liberec region and brings it up together with hyperlinks on CD-ROM. The work also analyses General and Individual Education Plan, let´s say three followed topics set in their contain.
11 1. Úvod – vymezení pracovního záměru V letech 2009 a 2010 proběhla v rámci výzkumné činnosti Severočeského muzea v Liberci tři rozsáhlá terénní šetření, týkající se válečných události na Liberecku a Jablonecku (tzn. na území okresů Liberec a Jablonec nad Nisou). Prvním a zásadním z nich byl výzkum ve věci vyhledávání a katalogizace pozůstatku provizorních ubytovacích kolonií z období druhé světové války, tzv. táborů různého typu – pracovních, nuceného nasazení, koncentračních, táborů nacistických organizací Hitlerjugend a RAD, provizorních ubytovacích kolonií pro oběti bombardování a přesídlence v rámci tzv. Generálního plánu Východ a dalších. 1 Zvýšená pozornost během tohoto šetření byla věnována dvěma pobočným táborům koncentračního tábora Groß-Rosen v Rychnově u Jablonce nad Nisou a v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích a pracovním táborům v jejich bezprostřednímu okolí. Dosavadními výstupy z šetření jsou sběr písemného a fotografického materiálu, navázání kontaktu a spolupráce s regionálními badateli, publikování dosavadních výsledků na výstavě Severočeského muzea Zbytky válek XX. století na Liberecku (a v Euroregionu Nisa), regionální přednášková činnost, do budoucna je pak v plánu vydání katalogu v rámci taktéž plánované výstavy Nacistické koncentrační tábory na území dnešní České republiky a využití získaných poznatků pro pedagogickou činnost. Současným pedagogickým výstupem z šetření je v této práci souhrn základních poznatků z literatury i vlastní badatelské činnosti o systému nacistických koncentračních táborů, jejich genezi před rokem 1939 i ve válečných letech. Podrobně je pak zpracována historie pobočných táborů KT Groß-Rosen v Rychnově u Jablonce nad Nisou, v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích a ve Smržovce, z nichž první dva jsou i předmětem pedagogického záměru, který je jedním z klíčových bodů této práce. Má nabídnout alternativu pro regionální pedagogy, kteří v rámci výuky o krizi občanské společnosti ve 30. letech 20. století, antisemitismu, holocaustu a druhé světové válce a v rámci prevence sociálně-patologických společenských 1
Šetření prováděli zaměstnanci Severočeského muzea Ivan Rous a Lubor Lacina. Ti také zpracovali a nadále zpracovávají dosavadní výsledky a připravují další fáze výzkumu.
12 jevů organizují pro žáky exkurze do památníků na místech spojených s nacistickou perzekucí, nejčastěji do Terezína a Osvětimi. Jako pietní místa ošetřené, přesto dnes částečně zapomenuté areály bývalých poboček koncentračního tábora Groß-Rosen jsou ideálním místem pro „terénní“ výuku výše popsaných témat s regionálním zaměřením, navíc bez nutnosti překonat mnoho desítek kilometrů jako do také zmiňovaných pamětních míst. Kromě historického výčtu a přehledu literatury, základních praktických informací a návrhu koncepce výuky v místě jsou k dispozici pracovní listy zaměřené na obecná fakta i specifika místa a studijní a pracovní materiál, získaný při sběru informací během terénního šetření, který je v tomto případě dobře využitelný zejména pro studenty gymnázií nebo jiných středních škol. Terénní a archivní šetření, které jsem zpracovával v roce 2009 při přípravě výstavy Liberec v sevření hákového kříže, lze sjednotit pod heslem „tzv. Henleinova vila v Liberci“. V této budově, která ve válečných letech sloužila jako soukromý byt politického a správního vůdce Říšské župy Sudety Konrada Henleina, byla krátce po skončení války, již v září 1946, otevřena muzejní expozice, dokumentující vzestup a vládu nacismu, jeho záměry a praxi, zaměřovala se na zločinnou stránku režimu a vše dokládala v expozici složené z písemných, fotografických a četných trojrozměrných materiálů. Vzhledem k tomu, že po zrušení expozice v 60. letech 20. století přešel její bývalý fond do sbírek Severočeského muzea, ze které byly pro výstavu Liberec v sevření hákového kříže vybírány většinou trojrozměrné předměty, které byly dříve umístěny v expozici „Henleinovy vily“ a navíc z šetření při práci na edici existujících dokumentů ve Státním okresním archivu v Liberci vzešel materiál pro sestavení stručných dějin Památníku nacistického barbarství, jak byla expozice v roce 1946 pojmenována, vznikl dohromady srovnávací materiál, vhodný pro pohled také z hlediska pedagogické praxe. V rámci trvání výstavy Liberec v sevření hákového kříže jsem se věnoval provádění školních kolektivů expozicí se zaměřením na všeobecný i konkrétní vhled do situace, při vhodných příležitostech zaměřený na historické reálie
13 místa, odkud školní kolektiv pocházel. 2 Vzhledem k vlastním zkušenostem s touto činností i při přípravě libreta a realizace výstavy a vzhledem k živé paměti objektů pedagogického působení v Památníku nacistického barbarství – libereckých občanů staršího a středního věku – se tato práce pokusila srovnat dva pohledy na dějinné události z let 1938–1945, na příčiny tehdejší občanské krize a na hledání viníků této situace. V tom se promítal a promítá záměr, koncepce tehdejší i současné výstavy a pedagogického působení na návštěvníky, v rámci komentovaných prohlídek nebo řízeného rozhovoru, zejména na školní kolektivy. Zásadní posun v pohledu na události a jejich příčiny v druhé polovině 40. let 20. století a v roce 2010 vychází z dnes již poměrně velkého časového odstupu, z toho důvodu menšího množství emocí a zejména zásadnímu postupu v míře historického poznání, kdy známe příčiny, dění a důsledky událostí, které v roce 1946 mnohdy ještě ani nebyly odhaleny. Jako málo jiných zkoumaných historických dějů je možné pedagogickou praxi v Památníku nacistického barbarství dosud konzultovat s velkým množstvím přímých účastníků a jejich výpověď je tedy velmi cenná. Třetím terénním šetřením, jehož výsledky byly použity pro pedagogický záměr a jsou uvedeny v této práci, byla dokumentace a katalogizace pietních míst – památníků, pomníků, pamětních desek, hrobů a kenotafů – týkajících se válečných událostí na území okresů Liberec a Jablonec nad Nisou. Šetření jsem prováděl převážně v první polovině roku 2010 jako součást přípravy výstavy Zbytky válek XX. století na Liberecku (a v Euroregionu Nisa), kdy výsledky byly prezentovány ve formě obrazového a textového katalogu na výstavě a v roce 2010 ve Sborníku Severočeského muzea. 3 V rámci této práce jsem katalog zúžil na pietní místa týkající se událostí spojených s nacistickou perzekucí a druhou světovou válkou, aby souhlasila s konceptem celého záměru, a jako možný cíl aktivizujícího vyučování „v terénu“ je v této práci uvádím ve formě katalogu s odkazy na pedagogická zařízení, která je mohou využít v rámci výuky o druhé světové válce s regionálním zaměřením. K jednotlivým pietním místům jsou připojeny pracovní listy, jejichž obsah si
2
V průběhu šesti týdnů trvání výstavy se jednalo zhruba o 40 skupin – školních tříd. Lubor LACINA, Válečné pomníky a pietní místa v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec, in: Sborník Severočeského muzea. Historia 16, Liberec 2010, s. 153–208. 3
14 všímá všeobecných i konkrétních aspektů, vážících se k umístění pomníků a k textům na nich. Katalog je v této práci řešen jako příloha CD-rom s přehledem pietních míst, základními informacemi o nich a hypertextovými odkazy na fotografie, pracovní listy a výřezy z mapových podkladů firmy PLANstudio, spol. s r. o. umístěných na www.mapy.cz s označením umístění pietního místa. Rigorózní práce Příspěvek k vyučování dějin druhé světové války na Liberecku a Jablonecku (Tři terénní výzkumy Severočeského muzea v Liberci a pedagogické využití jejich závěrů), která předkládá výsledky tří terénních šetření Severočeského muzea zpracované pro pedagogické působení, se mimo výše uvedeného zabývá zasazením vyučovacích osnov dějepisu do závazných dokumentů státní správy. Sleduje výuku dějin druhé světové války v rámci Národního vzdělávacího programu a v jeho kurikulárních dokumentech – rámcových a školních vzdělávacích programech pro základní školství a pro gymnázia. Věnuje se základnímu vymezení principů aktivizujících forem vyučování, blíže poté projektové výuce, kterou stručně popisuje teoreticky a poté si všímá praxe muzejní pedagogiky ve vzdělávacích odděleních památníků na místech nacistické represe ve střední Evropě, zejména v objektech bývalých koncentračních táborů. Jejich aktivity sleduje jako srovnávací materiál pro vlastní pedagogický záměr, vytvoření systému výukových aktivit v lokalitách bývalých pobočných koncentračních táborů na Jablonecku. Tuto tématiku pak uvádí stručným historickým vhledem do historie a geneze koncentračních táborů a rozšíření jejich komplexů až na úroveň pobočných táborů v Rychnově u Jablonce nad Nisou, Jablonci nad Nisou – Rýnovicích a Smržovce a předkládá výše zmíněný návrh na půldenní přednáškový a aktivizující program pro žáky základních a studenty středních škol v lokalitách Rychnov a Rýnovice. Zásadním směřováním práce je snaha o dílčí příspěvek do komplexní celospolečenské snahy prevence sociálně-patologických jevů ve věci ohrožení občanské společnosti, principů demokracie, etické úrovně a kvalitativního základu společnosti, přičemž výuka událostí, které se staly před poměrně nedávnou dobou, a díky jejichž rozsahu hrozilo až zhroucení dosavadní
15 civilizace, je přínosná ve smyslu všeobecné potřeby znalosti teorie i praxe totalitních režimů a jejich ničivých důsledků. Zejména zasazením do místních reálií pak objekt pedagogického působení má dojít k poznání, že nebezpečí totalitních režimů a extrémismu není geograficky i historicky vzdálený pojem, nýbrž „pandořina skříňka“, která může být otevřena kdykoli, stejně jako tomu bylo v letech 1938–1945 a poté 1948–1989 na českém, moravském, slezském a slovenském území. První část práce se věnuje zmíněné genezi zařízení typu koncentrační tábor až po pobočné tábory na území dnešní České republiky a na Jablonecku. Druhá kapitola historické části práce je věnována stručným dějinám města Liberce v období říjen 1938 – květen 1945 jako hlavního města tzv. Říšské župy Sudety, v jehož historických událostech lze vysledovat dění v celém regionu a v základních bodech i v místech, kterých se práce týká. Jestliže podrobné studium pramenů a literatury by bylo předmětem vlastní práce, tento krátký kompilační souhrn má naznačit situaci a události v oblasti a době, ve které se tato práce pohybuje. Druhá část specifikuje zasazení vzdělávacího oboru dějepis a výuky dějin druhé světové války v systému Národního vzdělávacího programu a v jeho kurikulárních dokumentech. Z hlediska pedagogických principů pak sleduje současný trend aktivizujících forem vyučování a jejich využívání v praxi vzdělávacích oddělení muzejních zařízení památníků na místech nacistické represe. V závěru pak předkládá vlastní návrh na „oživení“ pietních míst v lokalitách bývalých pobočných koncentračních táborů na Jablonecku a nabízí pracovní materiál na téma zaměřený. Třetí část syntetizuje zkušenosti z archivního a depozitárního průzkumu bývalé
expozice
Památníku
nacistického
barbarství,
sleduje
jeho
pedagogickou praxi a srovnává ji s dočasnou expozici výstavy Liberec v sevření hákového kříže, která pracovala se stejným muzejním fondem a v jejímž rámci byla vykonávána pedagogická praxe – provázení školních kolektivů v rozmezí II. a III. stupně.
16 Část práce, věnovaná katalogu a pracovním listům, vážícím se k pietním místům spojeným s událostmi druhé světové války a nacistickou perzekucí, prezentuje třetí terénní šetření. Metodika práce vychází z výše uvedených záměrů i pracovních postupů – výsledky terénních a archivních šetření a analýza dostupných pramenů a literatury byly po seznámení se s normami pro vzdělávací plány základního (2. stupeň) a středního školství zpracovány jako informační materiál, využitelný při sledování rámcových a vlastních školních vzdělávacích plánů učiteli při výuce dějepisu a dalších předmětů z okruhu společenských věd. Vlastním konkrétním a připraveným příspěvkem je pak v této práci návrh na aktivizující výuku na pietních místech v lokalitách Jablonec nad Nisou – Rýnovice a Rychnov u Jablonce nad Nisou, kde se v letech 1944 a 1945 nacházely pobočné tábory KT Groß-Rosen. Veškeré výsledky pak práce předkládá v základním psaném textu, obrazovém materiálu (archivním i současné dokumentaci) a a souboru praktických příloh ve formě CD-romu, připojenému k práci. Právě taková forma by v budoucnu měla být nabídnuta pedagogům jako pracovní materiál pro jejich praxi. Pro vznik této práce bylo nutné využít bohaté pramenné základny a literatury, zpracovávající v této rigorózní práci sledovaná témata. Dějiny koncentračních táborů a nacistické perzekuce dnes lze studovat pomocí velmi bohaté škály titulů, historii daných zařízení tato práce kompiluje z výsledků ediční činnosti památníků na jednotlivých bývalých místech perzekuce (v bývalých koncentračních táborech, na pietních územích v České republice, Německu, Rakousku, Polsku, Slovensku a Francii), zásadní prací pro studium vzniku, geneze a dopadu existence koncentračních táborů je encyklopedie Der Ort des Terrors, která poprvé shrnuje všechna represivní zařízení daného typu. K dějinám jednotlivých lokalit pak vycházejí studie převážně v regionálních periodicích, tři místa (pobočné tábory Gablonz, Morchenstern, Reichenau), a tedy i literaturu k nim, blíže sleduje tato rigorózní práce. Část práce o závazných dokumentech státní správy týkajících se vzdělávacích plánů, vychází právě z těchto dokumentů. V souvislosti se vzděláváním
17 formou aktivizující výuky, konkrétněji projektovým vyučováním, práce sleduje výběr literatury, která se tématem podrobně zabývá. Téma bývalé expozice v tzv. Henleinově vile v Liberci v literatuře dosud není zpracováno a tato část rigorózní práce tudíž vychází z analýzy pramenů a obsahu fondů Severočeského muzea a libereckého okresního archivu. Poslední část práce, sledující pietní a pamětní místa na Liberecku a Jablonecku vychází z několika málo existujících knižních titulů a z naopak bohatých obsahů internetových stránek, tématem se zabývajících, ovšem zásadně bylo vycházeno z vlastního terénního šetření. Také všechna ostatní témata byla sledována na internetu, neboť pamětní místa v lokalitách nacistické perzekuce, státní správa v oblasti školství i zájmové subjekty a jednotliví badatelé sledující připomínky válečných událostí svůj webový prostor zpracovávají velmi podrobně. Při práci s internetovými stránkami je třeba rozpoznat „důvěryhodnost“ informačních zdrojů, u výše uvedených však z pozice toho, že obsah webu vytvářejí samy organizace a v případě pietních míst pečliví regionální badatelé, lze obsah stránek přijmout jako kvalitní zdroj. Přehled použitých pramenů, literatury a internetových zdrojů je uveden na konci této práce, rozčleněn dle jednotlivých tématických okruhů i povahy daného zdroje. Fotografický materiál, použitý v této práci, dokumentuje témata v současných a dobových obrazech. Autorem aktuálních fotografií jsem já jako autor této práce, dobové fotografie a mapy jsou v textu uvedeny i s odkazem na zdroj či autory – přímo pod obrázky nebo i v poznámkách pod čarou.
18 2. Historický přehled 2. 1. Koncentrační tábory nacistického režimu Systém koncentračních táborů (dále KT) v Německu vznikl velmi brzy po příchodu nacistů k moci. 30. ledna 1933 se stal Hitler říšským kancléřem, o pouhých několik týdnů později prosadil tzv. zmocňovací zákon, který umožňoval pronacistické vládě zavádět zákony bez schválení parlamentem, podobně jako několik dalších opatření, z nichž jedním ze zásadních byl institut tzv. ochranné vazby, díky kterému represivní složky státu mohly zatknout a libovolnou dobu zadržovat osoby mimosoudní cestou. Tímto způsobem se nacisté od prvních dnů začali zbavovat opozice, nejprve komunistů, vzápětí sociálních demokratů, části politických křesťanů, k nimž v pozdějších letech přibylo množství dalších skupin obyvatel, které režim považoval za své nepřátele (Židé, Romové, Svědkové Jehovovi, pacifisté, lidé bez trvalého usídlení, homosexuálové, v době války společenská elita okupovaných národů a další). Pro internaci všech výše uvedených byla po celém nacisty ovládaném území zřizována zvláštní vězeňská zařízení – koncentrační tábory. Koncentrační tábory vznikaly v první fázi v areálech bývalých průmyslových komplexů či v jiných budovách snadno oddělitelných od veřejného prostoru – v této době, kdy táborům dominovala organizace SA, vzniklo v Německu mnoho set takových zařízení. Sloužila většinou k okamžité internaci, přičemž hlavním důvodem zadržování byla politická či společenská příslušnost internovaných a režim v táboře se vyznačoval extrémní surovostí ze strany dozorců (tento znak si KT podržely po celou dobu své existence). Prvotní, tzv. divoké KT, existovaly většinou pouze několik měsíců, přičemž později byly buď uzavřeny a vězňové převezeni do nových, centrálně organizovaných zařízení, nebo byly tábory přestavěny do podoby pozdějších všeobecně nechvalně známých zařízení tohoto typu. Z prvotních KT jmenujme Liberecku blízký Hohnstein, nacházející se na hradě ve stejnojmenném městečku v Saském Švýcarsku. Tábor byl zřízen v roce 1933 a sloužil do následujícího roku, nejdříve pod vedením SA, později
19 SS. Podobné zařízení, umístěné tentokrát v industriální zóně, se nacházelo na předměstí Zhořelce (Görlitz). V březnu 1933 byl otevřen první velký koncentrační tábor, kterému dominovala organizace SS – v Dachau u Mnichova, nejprve v prostorách průmyslového komplexu, postupně pak vybudovaný jako tábor „nového druhu“. Jeho podoba dala vzor pro další taková zařízení. Tábory byly většinou rozděleny na vězeňskou část, složenou z ubytovacích baráků, sociálních a provozních zařízení, částí administrativní a ubytovací pro dozorce a personál SS, pracovní, kde byli vězňové nasazováni do zaměstnání, u největších táborů se nacházely ještě velké hospodářské a kasárenské zóny SS. Samotné vězeňské areály byly ohraničeny elektřinou nabitým plotem z ostnatého drátu a řadou strážních věží, v největších táborech byly takto od sebe odděleny ještě jednotlivé sekce na menší tábory. Ve velkých KT bylo drženo většinou několik tisíc vězňů, přičemž počet se neustále zvyšoval z několika set či tisíc před válkou na desítky tisíc před koncem války, kdy byly evakuovány KT poblíž bojových front a tisíce vězňů byli směřovány do ještě existujících zařízení. Životní podmínky vězňů byly otřesné. Vzhledem k popírání práva a humanity ze strany nacistického režimu v táborech a velké koncentraci brutálních nebo přímo sadistických dozorců v táborech zpravidla denně umíralo velké množství vězňů na následky týrání, bití, nedostatek stravy, vysílení z extrémně těžké a mnohdy nesmyslné práce. Prakticky všichni mrtví v táborech zahynuli násilnou smrtí, následkem podvýživy či neléčených chorob. Strava pro vězně byla koncipována tak, aby postupně vyhladověli až ke smrti, plánované příděly byly ještě výrazně snižovány krádežemi potravin dozorci a vedením táborů. Základním předpokladem bylo eliminovat „nepřátele“ režimu a většinou do jejich smrti je izolovat v KT, přičemž brutalita a bezohlednost ze strany dozorců byla vedením táborů respektována jako „způsob práce se zadržovanými“. Mnohdy byly tyto excesy dokonce iniciovány – např. udělením přídělu alkoholu nebo dovolené za smrt vězně.
20 Ve zcela výjimečných případech byli vězňové z táborů propouštěni, ti však byli donuceni zachovat mlčenlivost o dění v KT. Tábory byly rozděleny do tří kategorií, přičemž vězňové táborů třetího stupně byli označeni poznámkou „návrat nežádoucí“, avšak v praxi byly podmínky podobně vražedné a osudy vězňů tragické ve všech stupních táborů. Situace se částečně změnila k lepšímu (avšak optikou podmínek v KT) po obratu ve válce v letech 1942 a 1943, kdy pomalu se hroutící nacistický režim potřeboval statisíce lidí pro udržení válečného průmyslu, a tedy i vězně táborů, a kdy si již nemohl dovolit „plýtvat“ životy lidí ani v koncentračních táborech. Tehdy se koncepce zácházení s vězni v táborech změnila z likvidační na tzv. „opotřebení prací“, kdy se na život zadržovaných dále nehledělo, ale podmínky byly méně smrtící, i když stále dostatečně surové a s velkým množství vražedných incidentů. Provozovatel koncentračních táborů, organizace SS, s prací vězňů velmi aktivně obchodovala a její velký ekonomický odbor získával z obchodu s vězeňskou výrobní silou při minimálních nákladech obrovské finanční prostředky (SS sama provozovala firmy, které se výdělečnou činností v táborech zabývaly). Podmínky se pak opět prudce zhoršovaly s koncem války, kdy fronty spojeneckých vojsk směřovaly do míst KT, ty byly evakuovány a vězňové soustředěni do táborů hlouběji na německém území, které následně byly neúnosně přeplněny a náchylné k šíření nakažlivých chorob, které se v podmínkách KT rovnaly smrtelnému nebezpečí (např. v táboře BergenBelsen v posledních měsících války zemřelo na nakažlivé choroby několik desítek tisíc lidí). Již evakuační cesty mezi tábory, tzv. pochody smrti, často mnohasetkilometrová pěší chůze nebo jízda v otevřených nákladních vagónech v mrazivých podmínkách, byly smrtící pro tisíce vězňů. Koncepce táborů a nakládání s vězni byla vytvořena v prvním velkém KT, Dachau. Jeho velitel, Theodor Eicke, inicioval doktrínu absolutní bezohlednosti, tvrdosti a krutosti k vězňům, kteří neměli být považováni za lidské bytosti a tedy neměly mít právo na život nebo slušné zacházení.
21 V Dachau procházeli příslušníci SS výcvikem k osvojení těchto zásad a ty se šířily do dalších stávajících nebo v budoucnu budovaných táborů. V raných letech kromě tábora Dachau déle existovaly ještě saské KT Lichtenburg a Sachsenburg. Na severu Německa poblíž holandských hranic byl
vytvořen
komplex
několika
táborů,
souhrnně
nazývaných
Emslandslager, z nichž největší byl tábor Esterwegen. V roce 1935 byl budován druhý velký KT, Sachsenhausen, stojící 30 km severně od Berlína, sloužící jako centrální koncentrační tábor, v němž se nacházel i tzv. inspektorát KT, který koordinoval všechna zařízení tohoto druhu. O dva roky později vznikl třetí velký tábor, Buchenwald v Durynsku. S blížící se a s vypuknuvší válkou se systém táborů značně rozrostl – vznikly KT Flossenbürg (20 km severně od Rozvadova), Stutthof u Gdaňska, Mauthausen u Lince (po anšlusu Rakouska), Neuengamme na předměstí Hamburku, Groß-Rosen ve Slezsku a ženský lágr Ravensbrück v Meklenbursku,
na obsazených
územích
pak
Struthof-Natzweiler
u
Štrasburku, Herzogenbusch v Holandsku, Osvětim (Auschwitz) u Krakova a Majdanek u Lublinu. Na obsazených územích východní Evropy pak vznikaly specifické tábory, tzv. vyhlazovací, jejichž primárním účelem bylo vyvraždění celých skupin obyvatelstva, zejména Židů. Některé z nich sloužily čistě k tomuto účelu a počet dlouhodobě zadržovaných vězňů byl minimální – tzv. tábory operace Reinhardt Treblinka, Sobibor a Belzec, k tomuto hanebnému účelu sloužil také tábor Chelmno, kombinací koncentračního a vyhlazovacího tábora byl obrovský komplex Auschwitz-Birkenau. Kromě uvedených velkých táborů a jejich poboček, kterých bylo dohromady mnoho set, existovaly ještě další samostatné koncentrační tábory, mezi nimi Hinzert nebo Wewelsburg. Ke konci války se ze dvou velkých poboček staly samostatné tábory, BergenBelsen (dříve pobočka Neuengamme) a Mittelbau (známější jako Dora, dříve pobočka Buchenwaldu). Do celkového výčtu koncentračních táborů patří také zařízení v pobaltských republikách (mj. KT Kaiserwald), na Ukrajině (např. Malý Trostinec) a v Nizozemsku (Vught).
22 Pobočné tábory výše uvedených velkých KT vznikaly jako odloučená pracoviště, obvykle při průmyslových komplexech, dolech apod. Velikost pobočných táborů byla velmi rozdílná, od několika desítek vězňů po mnoho tisíc. Veskrze se jednalo o tábory vzniknuvší již v době úpadku nacistického režimu, který se také pomocí vězeňské práce pokoušel získat zpět vojenskou převahu. V té době vzniklo nejvíce pobočných táborů u zbrojovek, leteckých továren apod. S úplným koncem války pak přišlo období horečného budování podzemních továren, které měly zajistit nerušené zbrojení v době, kdy německá města a průmysl byly definitivně likvidovány nálety spojeneckých bombardérů. Budování podzemních komplexů, mimořádně namáhavá práce, ve spojení s bezohledností a brutalitou dozorců v táborech, patřilo v dějinách KT mezi nejvražednější etapy. Pozůstatky podzemních továren lze v terénu dodnes vystopovat v areálech mnoha bývalých táborů. Z mnoha set pobočných táborů, nacházejících se na širokém území v Evropě ovládané nacisty, se zhruba čtyřicítka takových zařízení nalézala na území dnešní České republiky. Převážná většina z nich byla uvedena do provozu na území tehdejší Říšské župy Sudety (jedním z důvodů mohla být nechuť vyššího vedoucího SS a policie pro protektorát Čechy a Morava K. H. Franka k umisťování táborů na území protektorátu), pouze dva, Panenské Břežany a Brno se nacházely mimo přímé území tzv. Velkoněmecké říše. Koncentrační tábor Flossenbürg na dnešním českém území zřídil pobočky Holleischen (Holýšov, na začátku existence podléhal KT Ravensbrück), Graslitz (Kraslice), Falkenau (Sokolov), Zwodau (Svatava), Poschetzau (Božíčany), Neurohlau (Nová Role), Schlackenwerth (Ostrov nad Ohří), KrondorfSauerbrunn (Korunní-Kyselka), Eisenberg (Jezeří), Brüx (Ervěnice u Mostu), Hertine (Rtyně u Teplic), Leitmeritz (Litoměřice), dvě pobočky v Lobositz (Lovosice), Theresienstadt (Terezín), Rabstein (Rabštejn), St. Georgenthal (Jiřetín pod Jedlovou – jedna pobočka, která v jiném období spadala stejně jako další pobočné zařízení v tomtéž městě pod KT Groß-Rosen), JungfernBreschan (Panenské Břežany) a na území vojenského cvičiště SS jižně od Prahy, které správně spadalo přímo pod Říši pobočné tábory Hradischko (Hradištko) a Janowitz (Vrchotovy Janovice); koncentrační tábor Osvětim měl na sledovaném území již zmíněnou pobočku Brünn (Brno) a na severu
23 Moravy Freudenthal (Bruntál) a Lichtenwerden (Světlá u Bruntálu); koncentrační tábor Groß-Rosen pak u nás měl pobočky Mährisch Weißwasser (Bílá Voda), Grulich (Králíky), Brünnlitz (Brněnec), Parschnitz (TrutnovPoříčí), Ober Altstadt (Trutnov – Horní Staré Město), Gabersdorf (Trutnov – Nové Voletiny), Bausnitz (Bohuslavice nad Úpou), Schatlzar (Žacléř), Bernardsdorf (Bernartice), Halbstadt (Meziměstí), Ober Hohenelbe (Horní Vrchlabí), Kratzau I a II (Chrastava), Morchenstern (Smržovka), Reichenau (Rychnov u Jablonce nad Nisou) a Gablonz (Jablonec nad Nisou – Rýnovice). Poslední dvě zařízení byla předmětem historické syntézy z dostupných pramenů a literatury a vlastního terénního šetření a jsou předmětem návrhu aktivizujícího vyučování pro školní kolektivy z libereckého a jabloneckého regionu. Zmíněné dva výstupy jsou jedním z hlavních výstupů této práce.
24 2. 2. Tábor Reichenau – historický přehled 4 Pobočný tábor KT Groß-Rosen v Rychnově u Jablonce nad Nisou (Reichenau) byl zřízen v březnu 1944 na žádost vedení společnosti Getewent 5 o přidělení vězňů koncentračních táborů pro zbrojní výrobu. Firma Getewent podnikala v továrně, nacházející se v městě Reichenau ve střední části Říšské župy Sudety v okrese Gablonz an der Neiße, 6 zhruba deset kilometrů jižně od okresního města. Rychnov byl a dodnes je přirozeným předměstím Jablonce nad Nisou, již proto, že se v Rychnově nachází rychlíková železniční stanice na trati Liberec – Turnov – Pardubice s možnou odbočkou do Prahy, zatímco Jablonec nad Nisou protíná pouze místní železniční komunikace mezi Libercem, Tanvaldem a Harrachovem nebo Železným Brodem.
Pobočný tábor a tovární areál Getewent v roce 1945. (sbírka J. Kurfiřta) Hlavním nádražím pro Jablonec se tedy stal sousední Rychnov a na přelomu 19. a 20. století rychle se rozvíjející bižuterní průmysl a prudce vzrůstající 4
Text vychází z literatury uvedené na konci této práce a z vlastního terénního šetření na místě a konzultací s pamětníky a regionálními badateli. Zdroje citací jsou poznámkami uvedeny přímo v textu. 5 Gesellschaft für technische und wirtschaftlische Entwicklung mbH. 6 Jablonec nad Nisou.
25 význam a bohatství města způsobily, že mezi Jabloncem a Rychnovem byla v roce 1900 uvedena do provozu první linka jablonecké tramvajové sítě, po druhé světové válce postupně kompletně nahrazené autobusy. Tramvajová linka, která na trase mezi oběma městy přepravovala nejen pasažéry, ale také zboží z jabloneckých podniků, ulicemi Rychnova projížděla i v roce 1944, kdy byl městem s jednou z největších koncentrací provizorních barákových staveb v regionu. Ve městě, které získalo nechtěnou slávu tím, že se zde v domě na náměstí, který je dnes sídlem obecního úřadu, narodil sudetský nacistický vůdce Konrad Henlein, se nalézalo několik zajateckých táborů, rozkládajících se v západní části města kolem železničního nádraží a továrního areálu Getewent. 14. března 1944 do Rychnova transportem přišlo prvních 199 vězňů do nově založené pobočky koncentračního tábora Groß-Rosen. Zástupci firmy Getewent osobně vybrali dvě stě vězňů koncentračního tábora Dachau dle odbornosti pro plánovanou práci na výrobě měřicích přístrojů v Rychnově. Jeden z vězňů během transportu zemřel, takže ve statistikách rychnovského tábora jako vstupní počet vězňů figuruje číslice 199. Vězňové byli nasazeni na práci v továrně a v prvotní fázi také na výstavbu samotného tábora.
Táborový areál s hlavní branou a rychnovské nádraží po osvobození. (sbírka J. Kurfiřta)
26 Tábor, rozkládající se na čtvercovém půdorysu, sestával ze dvou vězeňských baráků, další barák sloužil posádce SS. V horní části tábora se kolmo k ostatním stavbám nacházela výrobní budova, v níž pracovala část vězňů, která na práci nevycházela mimo areál KT do továrny, ale věnovala se výrobě ve stejném balíku úkolů přímo v táboře. Tento barák byl s továrnou spojen podzemní chodbou, která se měla stát základem pro rozsáhlou podzemní výrobu. Tábor byl obehnán plotem z ostnatého drátu a ve čtyřech rozích areálu byly postaveny strážní věže. V centrální části KT se rozkládal tzv. apelplac, část tohoto prostoru byla okrášlena jednoduchou parkovou úpravou a apelplac navíc zdobila fontána se sochou varšavské sirény. 7 Vězeňský prostor se částečně nacházel i mimo samotný tábor, jeden barák pro zhruba stovku vězňů byl umístěn právě mimo oplocený areál, lze předpokládat, že se zde nacházeli vězňové s denním režimem odlišným od zbytku tábora. Do Rychnova dorazil dokonce spolu s vězni jeden montovaný barák z Osvětimi, ten ale neměl být nikdy smontován. V říjnu 1944 přišel do Rychnova transport 69 vězňů z Osvětimi, i oni byli vybíráni osobně zástupci firmy Getewent. 8 Před a po tomto transportu přicházely do Rychnova menší skupinky vězňů, obvykle vybírané opět podle odborné
způsobilosti.
V prosinci
z koncentračního tábora Buchenwald,
přibyl 9
opět
početnější
transport
s novým rokem stovka vězňů ze
sousedního pobočného tábora v Jablonci nad Nisou a transport vězňů z pobočky Groß-Rosenu v německé Žitavě (Zittau). Předjaří a jaro roku 1945 se pak neslo ve znamení masivních transportů a pochodů smrti z různých táborů, vyklizených před postupující frontou a přesunujících se na západ,
7
Tu nechal zhotovit velitel tábora Franz Braun podle návrhu jednoho z vězňů (který provedl i realizaci). Pro stavbu fontány byl dokonce do tábora přivezen mimořádně objednaný materiál; takové dění je v podmínkách koncentračních táborů velmi ojedinělé a neobvyklé. Samotná fontána, siréna, která je symbolem města Varšavy a je zobrazena v jeho městském znaku, dokládá skutečnost, že v Rychnově byla vězněno mnoho účastníků potlačeného Varšavského povstání. 8 Vedení společnosti mělo úzké vazby s nacistickými organizacemi. Řediteli továrny byli člen NSDAP, Švýcar Hermann Carstens, a Arthur Zenkler, který byl dokonce příslušníkem bezpečnostní služby SS, Sicherheitsdienstu. 9 Mezi vězni byli Francouzi, Holanďané, Belgičané.
27 některé z transportů se zastavovaly i v Rychnově. Počet vězňů v rychnovském pobočném táboře kolísal mezi čtyřmi a šesti sty osobami, celkový počet zadržovaných, kteří táborem prošli, lze odhadovat na půl druhého tisíce. Důležitou kapitolou v dějinách tábora je přestěhování velitelství Groß-Rosenu a zrušení hlavního tábora vzhledem k postupu Rudé armády Dolním Slezskem, kdy velitelství zbytku komplexu bylo přestěhováno do Rychnova a zdejší pobočný tábor se na dobu několika měsíců stal fakticky táborem hlavním, z něhož byly řízeny doposud fungující pobočky bývalého kmenového tábora v Groß-Rosenu. V posledních dnech války zde byl jeden z vězňů donucen v kotelně továrny spálit dokumenty správy Groß-Rosenu, jejíž příslušníci tímto pravděpodobně likvidovali důkazy o dění v táboře. Před usazením v Rychnově táborové velitelství velmi krátkou dobu působilo v areálu pobočného tábora Zittau na dnešních česko-polsko-německých hranicích. Prvním velitelem tábora v Rychnově byl Otto Wilcke, druhým a zásadním mužem, který tuto funkci vykonával, poté Franz Braun. Ten byl přeživšími vězni charakterizován jako brutální bezohledný člověk, stavbou těla vysoký, štíhlý, se zálibou v pěstěnosti a dokonale čisté uniformě. Ve službě byl velmi aktivní, nacházel se při všem, co se v táboře dělo, účastnil se dokonce lékařských vyšetření, kdy sám určoval, který z vězňů je nemocný 10 a kdo je „simulant“, kterého bitím hnal zpět do práce. Jeho oblíbenou činností byly noční kontroly vězeňských baráků, kdy probuzení vězňové museli stát v pozoru a velitelův doprovod rozhazoval spací prostory, hledaje zbytky chleba ve slamnících, zakázané oblečení vězňů navíc nebo jiný sebemenší náznak nepořádku. Z vězeňských výpovědí vyplývá, že „něco se vždycky našlo“. 11 Poté museli vězňové během extrémně krátké doby dát celý prostor 10
Tento fakt určoval pouhým pohledem na teploměr a určením hranice, pod níž jsou všichni „zdrávi“. 11 O Braunově chování k vězňům hovoří historička památníku Gross-Rosen Dorota Sula, z její práce Arbeitslager Reichenau citujeme následující (s. 125–126): „ (…) byl to štíhlý vysoký muž s oválným obličejem, ve věku 36-40 let. Vždycky chodil ve vyžehlené uniformě SS a v holínkách vyleštěných jako zrcadlo. Oholený a navoněný, sám plnil povinnosti vedoucího raportu a velitelů bloků. Byl všude, na apelech, v barácích, při pracovních komandech a u kontroly pošty. (…) Oblíbenou prací Brauna, Stelmacha (nejstarší tábora, zelený trojúhelník) a Haicheho (táborový písař, růžový trojúheník) byly tzv. noční kontroly v barácích vězňů. Bez
28 do pořádku. Šikanování ze strany velitele, ale i vězňů-funkcionářů, v táboře bylo částečně podpořeno faktem, že Braun měl dle vězňů problémy s alkoholem, což v každodenní realitě koncentračních táborů ze strany personálu SS zdaleka nebyl ojedinělý jev a alkohol ve spojení s přirozenou bezohledností vykonavatelů represe nacistického režimu vytvářel v táborech životní podmínky, na které přímí účastníci z řad vězňů nebo slušnější členové posádek táborů vzpomínají s krajním odporem. Tuto skutečnost konkrétně v Rychnově dotvářel fakt, že kápové 12 a další vězňové-funkcionáři se ke spoluvězňům chovali stejně bezohledně jako dozorci. Popisován je dokonce odsouzeníhodný způsob, jakým na úkor nových a poměrů neznalých vězňů získávali potraviny navíc: „Táborem procházely transporty vězňů skládající se z několika nebo pár desítek osob. Stávalo se, že část z nich byla zadržena v táboře a na jejich místo připojeni místní vězňové, vyselektovaní, fyzicky slabí. V táborové mluvě byli nazýváni zuganty, slovem, keré vzniklo deformací německého výrazu Zugang. Ti noví, vystrašení, dezorientovaní, neznalí místních podmínek, byli nejčastějšími oběťmi krádeží. Kuchyně a potravinový sklad se nacházely za táborovými dráty. Donáškou potravin na jednotlivé bloky se zabývali vyznačení vězňové, což bylo také privilegiem. Ti měli nejvíce příležitostí ke krádežím a aby unikli trestům v případě přistižení, chránili se zatahováním do krádeží naivních „zugantů“. Porce potravin byly pořád menší, hlad v táboře rostl a představa navíc získaného kusu chleba nebo brambory byla lákavá a zdánlivě lehká, nalezení spolupachatele nebylo těžké. Domluva stála na tom, že nositel jídla kradl a domluvený společník od něj měl ohledu na noční dobu, během takové kontroly se museli blokový a písař hlásit stojíce v prádle a bloková služba musela z plného hrdla křičet – Achtung! Blokový stojíce v pozoru podával hlášení o stavu bloku a počtu spících vězňů. Často při takové příležitosti byli buzeni prací zmučení nevolníci, a zjišťovalo se, zda někdo nespí v šatech nebo zda nemá deku navíc. Kontrolovalo se také, zda vězňové ve slamnících nemají schované kousky chleba nebo jiné táborové drobnosti. Seskakovali jsme tehdy jako jeden muž z pryčen a kontroloři hledali stopy přestupků. Během takových přepadů se vždycky našla nějaká záminka, nějaké drobné táborové provinění. Tehdy nás vyháněli na apelplac a nařizovali nám cvičení, které sestávalo ze žabek, skákání, běhání a válení se po zemi. Takové cvičení vždycky trvalo dobrou hodinu. Podobné noční přepady se konaly v každé části roku, bez ohledu na počasí. Během „sportu“ kalifaktoři vyházeli ze slamníků všechnu slámu, zůstaly holé pryčny. Po skončení cvičení jsme museli během pěti minut udělat pořádek a zakryti dekami ležet na lůžkách. (…) Braun pil (…), tehdy bylo dobré mu zmizet z dohledu. Popudlivý, tvrdošíjný, pedantský a bez citu – nelidský a zlý. Vymýšlel nejrůznější tresty pro vězně, jako mnohahodinové stání na mraze, žabky, válení se bez ohledu na počasí, práce navíc, nepřetržité špiclování, bití, které při nedostatku lékařské péče přinášelo mnoho smrti, neustálá podezření a kontroly (…)“ 12 Funkcionáři z řad vězňů, odpovědní za průběh pracovního nasazení z hlediska disciplíny vězňů nebo plnění stanoveného objemu práce.
29 pro okolí nenápadně vzít ukradené věci, o které se měli rovně podělit. Taková krádež byla předem odsouzena k neúspěchu. Množství donesených produktů bylo vždy kontrolováno blokovým a v případě chyby, před rozdílením mezi vězně, byl vyhlášen alarm, nástup a bylo ohlášeno, že ukradené potraviny musí být vráceny. Jinak vězňové nedostanou jejich porce. Poslední eventualita může být změněna, pokud bude oznámen původce krádeže. Tehdy donašeč dostane jako náhradu dvojitou porci stravy. Vždycky se našel „někdo“, kdo ukázal na původce krádeže, a jen o to šlo iniciátorovi. Označený vykonavatel krádeže přijímal trest, místo toho ten, kdo přinesl přídavek, se dělil s autorem krádeže. Vysvětlování zinscenované krádeže ze strany trestaného nešťastníka působilo naivně a hloupě, až nepravděpodobně, oznámení bylo přijímané jako zlovolné očerňování spoluvězně. Rusové byli specialisté v provázení různých manévrů a způsobů při „organizování“. Obrovská touha přežít hekatomby tábora ospravedlnilo i zradu – udání táborového „přítele“. 13
Pietní místo v lokalitě bývalého pobočného tábora – náznaky půdorysu vězeňských baráků.
13
Citace – Dorota SULA, Arbeitslager Reichenau, in: Filie obozu koncentracyjnego GrossRosen, Wałbrzych 2009, s. 140–141.
30 V samostatném odstavci je třeba připomenout životní podmínky, kterým byli vězňové vystaveni. Typickým příznakem života vězňů v koncentračních táborech všeobecně byl nedostatek jídla. V Rychnově se monotónní strava skládala z teplého nápoje nazývaného „káva“, řídké polévky a malého množství chleba. Jídlo samotné bylo do tábora dováženo z kantýny továrny Getewent. Jednou z mála výjimek byla trocha mletého masa, které vězňové dostali na Štědrý večer 24. prosince 1944. Jinými mimořádnými stravovacími příležitostmi byly v ohni pečené brambory, chléb s masem nebo teplá voda pro zahřátí, kterou jeden ze slušnějších příslušníků posádky SS pro vězně zajistil během práce mimo tábor: Velký krajíc chleba a na něm plátky marinovaného masa. (…) Ani jsme o tom v táboře nemluvili. Bohužel už ani frisztki (označení potravinových balíčků pro vězně pracující na kolejišti) nemohly moc pomoct. (…) Jistého dne, kdy byla velká zima, to zařídil (velitel venkovní pracovní skupiny – pozn.) tak, že poslal vězně do vesnice, aby přinesli v termosce horkou vodu na pití. Už to bylo zvláštní. Jiného dne povolil, abychom si udělali přestávku v práci a několik vězňů v horkém ohništi upeklo brambory, to již znamenalo velmi mnoho. Na esesmany to bylo neobvyklé.“ 14 Ubytovací baráky byly vybaveny primitivně, navíc neměly vlastní kanalizační infrastrukturu a sociální zařízení se nacházelo pouze v jiné budově v táboře. To ale vězňové směli používat pouze ve dne, protože v noci po večerce bylo opuštění baráku následováno střelbou ze strážních věží. Přirozené potřeby vězňů byl v noci řešeny pomocí kádí, které byly ráno vynášeny. Vězně držené v extrémním prostředí sužovala řada nemocí, nejčastějšími byly tuberkulóza, horečnatá a rozličná průjmová onemocnění. V táboře se sice nacházel nemocniční lazaret, tzv. revír, kde pracovali ošetřovatelé z řad vězňů, ti však čelili nedostatku léků, hygienického materiálu, lůžek i neochoty velitele Brauna a vězňů-funkcionářů nechat vězně uzdravit a odpočinout dle nutnosti. Tábor, podobně jako ostatní zařízení tohoto typu, navíc sužovalo přemnožení vší, které vězně nejen fyzicky obtěžovaly, ale byly přenašeči nakažlivých chorob. Situaci se SS snažila vyřešit odvšivením vězňů, ale pro
14
Dorota SULA, Arbeitslager Reichenau, s. 133.
31 podmínky
v koncentračních
táborech
typicky
zcela
nedostatečným,
diletantským a bez ohledu k potřebám zadržovaných: „Vězňové byli voděni do odvšivovárny, která se nacházela v Jablonci, městě vzdáleném několik kilometrů od tábora. Vězňové čekali mimo budovu, následně si oblékali mokré oblečení, převážně zavšivené a pěšky se vraceli do tábora. Oblečení během dlouhého pochodu stačilo uschnout. Taková výprava trvala celý den a pro mnoho vězňů končila v nejlepším případě nemocí.“ 15
Další složku
dochovaných výpovědí spojuje téma mytí. I zde nechme hovořit bývalé vězně: „Jednou měsíčně se odehrávala koupel. Voda se ohřívala v nádrži stojící v umývárně, do vany byla nalévána dvě, tři vědra horké vody a dolévala se studená. (…) V té samé vodě se koupali čtyři vězňové. Potom se voda měnila pro další. Po koupeli ve vaně se náleželo opláchnout pod sprchou, ale již ve studené vodě. Radost z koupele byla kalena utíráním do ručníků – hadrů společných pro několik vězňů. Prádlo se nevyměňovalo častěji než jednou za měsíc.“ 16 Dodat lze, že k běžnému mytí, které se odehrávalo každé ráno a večer, vězňové nedostávali žádné mýdlo. Ke každodennosti reality koncentračních táborů patřilo velké množství úmrtí – z hladu, pracovního vyčerpání, neléčených nemocí nebo brutality dozorčího personálu. Mrtví z rychnovského pobočného tábora byli odváženi do krematoria v domovském táboře Groß-Rosen. Protože to však vždy nebylo pro dopravní potíže možné, byla jejich těla zpopelňována také v libereckém krematoriu. Za dobu existence tábora došlo pouze k jednomu pokusu o útěk – devatenáctiletého Rusa, který se neúspěšně pokusil o útěk z továrny během směny, nařídil velitel tábora Braun zastřelit.
15 16
Dorota SULA, Arbeitslager Reichenau, s. 135. Tamtéž, s. 135.
32
Poválečné shromáždění v areálu tábora – vpravo plastika sirény – mořské panny. (sbírka J. Kurfiřta) Vězňové, nasazení na práce v rámci pobočného tábora Rychnov, byli rozděleni do mnoha pracovních skupin – tzv. komand. V prvním období po založení velká skupina vězňů budovala tábor – práce se týkaly stavby baráků, úpravy povrchu areálu atd. Až do závěru existence tábora fungovala pracovní skupina, tzv. Baukolonne, jejíž členové, v množství kolem sta osob, se věnovali různým stavebním pracím v okolí tábora. Jednou z nejčastějších činností byla pokládka a oprava železničních kolejí, mimo jiné například kopání úzkého úvozu v jednom úseku železniční trati v okolí Rychnova. Do místa práce byli vězňové z tohoto komanda dováženi zvláštním vlakem, z prací se vraceli velmi pozdě večer. Venkovní stavební práce byly v Rychnově, ale i ve většině ostatních zařízení typu koncentrační tábor, považovány za mimořádně náročné, nejen z hlediska namáhavosti fyzické práce, ale také vzhledem k faktu, že vězňové museli pracovat za každého počasí, neměli dostatečné pracovní a ochranné pomůcky a byli vystaveni mimořádnému tlaku ze strany dozorců a kápů. Rychnovští vězňové také uvádějí, že oběd, na který se jiní pracující vězňové v poledne vraceli do tábora, dostávali až večer, takže boj s neustálým hladem, všudypřítomný ve všech koncentračních táborech a jejich pobočkách, byl pro vězně ve venkovních komandech mimořádně trýznivý.
33 Jako vůbec nejhorší práci vězňové popisují hloubení podzemního tunelu a základů budoucí podpovrchové továrny, 17 prašné a velmi náročné práce. „(…) byla to nejtěžší práce (…) ničila hladem vysílené a neustále popoháněné vězně v dusném tunelu. Také vykládka na povrchu nepatřila k jednoduchým, protože tu pobíhali jiní kápové a hlídající esesmani (…)“. 18 Podle bývalého vězně Jana Kosińskiego podzemní práce při stavbě tunelu pro jejich mimořádnou náročnost vykonávali vězňové trestné roty 19 v táboře. Z nově dohledaných plánů 20 podzemního stavitelství v Rychnově vyplývá, že se předpokládalo vybudování rozsáhlého podzemního komplexu zasahujícího hluboko do masivu svahu severozápadně od tábora. 21 Největší skupina vězňů pracovala ve válečné výrobě v podniku Getewent – v prostoru továrny, případně ve výrobní hale přímo v areálu tábora. Vězňové, kteří odcházeli do práce mimo areál tábora, byli při ranních apelech přebíráni civilními pracovními mistry, kteří je odváděli do továrny a z odborného hlediska dozorovali jejich práci. Vězňové ale byli zároveň střeženi osádkou tábora, mimo jiné z toho důvodu, aby nemohli komunikovat se zajatci rychnovských pracovních táborů nebo s civilními zaměstnanci, kteří v továrně 17
Budování podzemních výrobních prostor při koncentračních táborech je typické pro přelom let 1944 a 1945 a pro poslední měsíce války. Smutně proslulý je v tomto ohledu táborový komplex Mittelbau-Dora, jehož kmenový tábor cca pět kilometrů severně od severodurynského města Nordhausenu byl vystavěn v sousedství gigantické podzemní továrny, ve které byly produkovány rakety typu V2. O strašných životních podmínkách, které v podzemních provozech panovaly, svědčí i výpovědi vězňů z dalších podzemních komplexů – při táboře Gusen, pobočce a největším vedlejším táboře KT Mauthausen, Riese v polských Sovích horách nebo pobočných táborů KT Buchenwald ve středoněmeckých pohořích Harc a Durynský les. V českém prostředí se velké podzemní provozy s mimořádně špatnými životními podmínkami nacházely na předměstí Litoměřic – tzv. podzemní továrna Richard s přilehlým koncentračním táborem v prostoru dnešních tzv. Horních kasáren v Litoměřicích nebo podzemní továrna při táboře Rabštejn u České Kamenice. Velkým podzemním industriálním zařízením v širším okolí libereckého regionu byl komplex u městečka Lešná několik kilometrů za hranicemi v Polsku při Frýdlantském výběžku, podzemní prostory využívané pro práci vězňů pobočného tábora Hartmannsdorf (dnes polský Miloszów); nejblíže rychnovskému táboru byl podzemní komplex budován v areálu zajateckého a koncentračního tábora v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích. 18 Dorota SULA, Arbeitslager Reichenau, s. 132. 19 Ti byli, podobně jako v jiných táborech, vystaveni mimořádně těžkým pracovním, životním a sociálním podmínkám. 20 Průzkumem těchto záměrů se v letech 2010 a 2011 zabýval Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci při přípravě výstavy Zbytky válek XX. století na Liberecku (a v Euroregionu Nisa), realizované v polovině roku 2010 a při následném průzkumu pro chystanou publikaci dokumentující provizorní stavby táborového typu na Liberecku. 21 Záměry nebo i případnou realitu v podpovrchových pracích má doložit průzkum plánovaných podzemních prostor, předpokládaný na rok 2011 nebo 2012. Iniciátorem projektu je Ivan Rous.
34 také byli nasazeni. Výroba byla zaměřena na radary a radiová zařízení, v jednom z objektů v táboře byla v provozu i zkušebna vyrobených kusů. Malá skupina vybraných odborníků z řad vězňů byla nasazena jako kresliči v projektové kanceláři. Z jedné z výpovědí vychází fakt, že rychnovskému vězeňskému podzemnímu hnutí se vzhledem k povaze výroby podařilo propašovat do tábora součástky k sestavení radiopřijímače, z něhož získávalo informace o vývoji války a předávalo je dalším vězňům. To bylo pro obyvatele tábora velkou morální podporou. Skupina mladších vězňů byla zaměstnána přesunem materiálu a výrobků mezi továrnou a táborem v tzv. transportním komandu. Odborná práce v továrně mohla vězňům přinést zlepšení ve výživě v podobě poukázek za dobrou práci, za něž v táborové kantýně bylo možné získat potraviny navíc. Vzhledem ke zcela nedostačujícímu zásobení však měli vězňové na výběr pouze mezi cigaretami a nedefinovatelným zeleninovým salátem špatné kvality. Kromě výše popisovaných velkých pracovních skupin vězňové z Rychnova pracovali v několika menších, specifických komandech: Jedna skupina vězňů byla nasazena na stavební práce ve vile velitele Brauna, kterou budoval v obci Pelíkovice 22 ve vzdálenosti asi 3 km od tábora směrem na Hodkovice nad Mohelkou a Turnov. Stabilní komando tvořili vězňové pracující na údržbě vozového parku v garážích. Tamější pracovní mistr švýcarské národnosti Jung je popisován jako dobrý člověk, který vězňům vycházel vstříc, i mimořádnou donáškou potravin: „velmi pomáhal. Zařídil polévku a sám ji nosil do garáží. Někteří němečtí zaměstnanci také někdy pomáhali.“ 23 V areálu tábora pracovalo malé komando vězňů, kteří se věnovali opravám vězeňského ošacení a obuvi. Výpovědi hovoří také o tzv. malířském komandu, které vykonávalo uvedené práce v domech města Rychnova.
22 23
Pelkowitz. Dorota SULA, Arbeitslager Reichenau, s. 134.
35 S koncem války byli vězňové často nasazováni na zemní práce v okolí Rychnova, kdy budovali protitankové příkopy a opevňovací stavby. Svědectví o tom říká: „(…) Chození po horách a kopání příkopů, přestože již bylo stále tepleji, bylo stále těžší prací. Byli jsme již velmi vyčerpaní. Naše kolona vracející se z prací do tábora byla k politování. Bez pobídek postů jsme se rozdělili do skupinek po několika. Trochu silnější pomáhali jít těm, co už nemohli, vzájemně jsme se chránili, protože jsme jíž cítili blízkou svobodu. (…) Čím dál častěji jsme nad sebou slyšeli zvuk motorů, až země kvílela, na nebi stříbrné body skupin letadel mířících na západ, a později detonace vybuchujících bomb a chvění země. To byla pro nás odveta za Varšavu (…)“. 24
Budova velitelství pobočného tábora a komplexu Groß-Rosen v Rychnově. Zánik pobočného tábora Reichenau se váže k úplnému závěru války. V noci ze 7. na 8. května 1945 byli vězňové odesláni na evakuační pochod směrem k Jablonci nad Nisou. Od této chvíle se jednotlivá zjištění liší – dle prvního 25 vězňové došli do Kokonína, 26 zde se zastavili a po jednání SS s v místech operující partyzánskou skupinou vězně dali do rukou partyzánů výměnou za 24
Tamtéž, s. 134-135. Dorota SULA, Arbeitslager Reichenau, s. 145. 26 V květnu 1945 Kukan. 25
36 německá rukojmí. Nyní již bývalí vězňové se pak měli vrátit na ubytování zpět do tábora v Rychnově. Druhá varianta 27 hovoří o tom, že se evakuační kolona v Kokoníně setkala s jednotkou wehrmachtu, jejíž důstojník nařídil návrat vězňů do tábora. Po cestě zpátky někteří členové zálohy SS měli uprchnout, zbylí v noci měli zamknout vězně do táborových baráků a do rána uprchnout také. Dle třetího sdělení 28 k setkání s wehrmachtem mělo dojít na spojovací silnici kdesi v oblasti Horní Černé Studnice, cca 5 km od Kokonína, kudy vedla evakuační trasa německých ozbrojených sil a přítomný důstojník hrozil postřílením vězňů. Ti se pak však vrátili do tábora. Objevuje se dokonce čtvrté tvrzení, 29 že totiž vězňové v pochodu dorazili až do Liberce. Vězňové,
osvobození
v táboře,
dostali
od
přítomných
ozbrojených
partyzánských jednotek potvrzení o pobytu v koncentračním táboře a oprávnění k volné jízdě vlakem domů. 10. května 1945 přišla Rudá armáda, která prý některé vězně zatkla a odvezla neznámo kam. Dle sdělení zaměstnance továrny 30 v roce 1945 vojáci Rudé armády z továrního provozu odvezli stroje, což by mohlo souviset s údajným zatčením některých vězňů. Táborový areál byl v poválečných letech využíván jako shromažďovací středisko při tzv. odsunu německého obyvatelstva. 31 V pozdějších letech byly budovy rozebrány a lokalita v osmdesátých letech 20. století upravena jako pietní místo. Daleko dříve byl však přímo v areálu v červenci 1945 odhalen pomník obětem tábora. V roce 1950 byl vybudován pomník na novém rychnovském
hřbitově
–
kamenná
stěna
se
smutečními
mísami,
v sedmdesátých letech velký pomník se symbolickým motivem mučednictví, trnovou korunou, v Nádražní ulici u konečné městského autobusu do Jablonce nad Nisou a v osmdesátých letech kromě pietního místa také pomník přímo v areálu továrny. Samotné pietní místo tvoří naznačené základy dvou 27
Pavla PLACHÁ, Reichenau (Rychnov u Jablonce nad Nison), in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager, Band 6: Natzweiler, Groß-Rosen, Stutthof, München 2007, s. 425. 28 Sdělení rychnovského kronikáře, Mgr. Jindřicha Kurfiřta. 29 Jindřich KURFIŘT, Jaký byl „KT“ pobočky Gross-Rosen v Rychnově nad Nisou, nečíslováno. 30 Po válce zde působila společnost ZEZ, dnes firma Liberecké kotlárny Hölter. 31 Dalším nejbližším střediskem podobného typu byl bývalý zajatecký tábor v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích v lokalitě u toku Rýnovické Nisy.
37 vězeňských baráků, symbolický prostor apelplacu a plastika umučeného vězně a v centrální části tabule v sedmi jazycích 32 . Pátým v současné době existujícím pomníkem souvisejícím s válečnými událostmi v Rychnově je bývalý pomník obětem první světové války osazený českým a německým textem, připomínajícím oběti válečných konfliktů a násilí 20. století.
Akce u pomníku obětem rychnovského tábora v 70. nebo 80. letech 20. století. (sbírka J. Kurfiřta)
32
Text: „Z vašeho utrpení náš svobodný život“ je na tabulích kromě českého jazyka také německy, rusky, polsky, nizozemsky, srbochorvatsky a francouzsky.
38 2. 3. Tábor Gablonz – historický přehled 33 Pobočný tábor koncentračního tábora Groß-Rosen v Jablonci nad Nisou byl založen ve druhé polovině listopadu 1944. Při jeho plánování se předpokládalo využití nucené práce vězňů v odbočce společnosti Karl Zeiss Jena, která v jablonecké pobočce Feinapparatenbau Carl Zeiss Jena – Niederlassung in Gablonz a.d. Neiße vyráběla zbraně, součásti do letadel a protiletecké reflektory. Byla vybudována na severozápadním předměstí okresního města Jablonec nad Nisou 34 v centrální části tehdejší Říšské župy Sudety. V průběhu války zde – na severovýchodním úpatí Prosečského hřebene, který odděluje údolí Lužické Nisy a Harcovského potoka, dvě přirozené spojnice Jablonce nad Nisou s Libercem – byl postaven industriální komplex a při jeho jihozápadním cípu táborový areál, do něhož byli umisťováni váleční zajatci. V sousedství tohoto komplexu, v bezprostředním blízkosti továrny, ale dostatečně odděleném od běžné městské zástavby, byl v listopadu 1944 zřízen pobočný tábor Gablonz. Transportem na jablonecké nádraží 35 přišlo prvních pět set vězňů, z nichž jeden ve výpovědi připomněl uvedené události: „(…) uvedeni do pochodu, naloženi hospodářským vybavením, a obklopeni kordonem SS, vydali jsme se na cestu do temnoty (…) na vlakovou stanici. Tam jsme byli naloženi do 7 nákladních vagónů, vždy 80 vězňů a dozorci (…). Třetí den kolem poledne jsme dorazili do stanice Gablonz (…)“. „(…) Vystupovali jsme vyčerpaní, hladoví, žízniví a promrzlí z vagónů, tvoříce okamžitě vězeňský pětistup. V konvoji jsme přešli přes nástupiště, obklopeni pohrdlivými pohledy Němců (civilistů) a voláním – Banditi! Nezastavili jsme se ale v kamenolomu, nýbrž přešli přes celé město do předměstí Reinowitz, kde jsme již zdaleka viděli na levé straně od silnice částečně zalesněný kopec a bloky tábora obehnané ostnatým drátem. A skutečně jsme se přiblížili až k nim. Došli jsme k široké bráně nějaké rozestavěné, nedávno vybudované moderní továrny, na které 33
Text vychází z literatury uvedené na konci této práce a z vlastního terénního šetření na místě a konzultací s pamětníky a regionálními badateli. Zdroje citací jsou poznámkami uvedeny přímo v textu. 34 V letech 1938-1945 neslo město název Gablonz an der Neiße. 35 S největší pravděpodobností se jednalo o dnešní stanici Jablonec nad Nisou – Dolní nádraží v oblasti tzv. Brandlu.
39 jsme četli nápis: Feinapparatenbau Carl Zeiss Jena – Niederlassung in Gablonz a. d. Neisse. (…). Po dlouhých formálních okolcích nás přivedli do areálu továrny. Neumístili nás ale v táboře, protože tam byli drženi váleční zajatci, především sovětští.“ 36 Vězňové byli umístěni do nedostavěné tovární budovy zhruba ve středu areálu, dvoupatrové stavby v těsném sousedství výrobních prostor. Přízemí budovy obsadila posádka SS, správní, hospodářské prostory a vězeňská kuchyně, v patře se nacházely ubikace vězňů a později tzv. revír. Ubytovna vězňů byla velmi primitivně zařízena, její obyvatelé spali na patrových pryčnách, vždy dva v jedné kóji, dále zde byly jednoduché lavice a stoly. Život vězňů byl nesmírně ztrpčován faktem, že nedostali ložní prádlo a spali pouze v papírových pytlích, které nehřály a rychle se trhaly. 37 V budově se navíc topilo pouze jedenkrát týdně, i když byla vybavena ústředním topením a v mrazivé zimě 1944/1945, což bylo klíčové období existence tábora, vězňové trpěli krutou zimou. Posádku tvořilo asi 30 příslušníků SS, jejich velitelem a tedy velitelem tábora byl Otto Sänger. K selekcím vězňů do tábora docházel doposud neznámý lékař SS z Jablonce nad Nisou. Vězňové, jejichž stálý počet se pohyboval kolem pěti set, pocházeli povětšinou z Polska, nejvíce jako zajatci po potlačeném Varšavském povstání, byli zde ale také Rusové, Němci a Češi. Listopadový transport byl největší, další přesuny vězňů byl početně podstatně menší do doby, kdy s pohybem fronty v Dolním Slezsku a polském Podkrkonoší začaly přes Jablonec proudit evakuační transporty, z nichž někteří vězni byli v Jablonci uvedeni do stavu tábora. Tak lze hovořit o transportu tří set žen z pobočného tábora ZillerthalErdmannsdorf poblíž dnešní polské Jelení Hory, 38 které byly umístěny naproti
36
Dorota SULA, Arbeitslager Gablonz, in: Filie obozu koncentracyjnego Gross-Rosen, Wałbrzych 2009, s. 148. 37 Dle sdělení regionálního badatele Františka Radkoviče se jednalo o pytle na ukládání mrtvých. 38 Do roku 1945 Hirschberg, dnes Jelenia Góra.
40 stávajícímu táboru v prostorách tovární budovy, kde zároveň pracovaly. 39 V souvislosti s příchodem židovských žen do tábora Gablonz svědkové připomínají ponižující a urážlivé chování vůči ženám ze strany SS, která je odeslala do koupele, přičemž mužské vězně donutila, aby byli přítomni svlečeným ženám a vězně, který dovedl hrát na akordeon, z cynických pohnutek nařídili k celé scéně hrát hudbu ve stylu valčík a tango.
Budovy pobočného tábora (vpravo), tovární haly a dnešního SOU a SOŠ Belgická. V patře táborové budovy, kde byli umístěni vězňové, byl zřízen revír, avšak až v lednu 1945, kdy byla část ubytovacího prostoru oddělena příčkou a primitivně vybavena. Lazaretní zařízení, které by za normálních okolností mělo mít pouze pozitivní konotace, se stávalo místem utrpení vězňů, protože sem pravidelně zajížděl výše zmiňovaný lékař SS a vybíral zesláblé a na tuberkulózu podezřelé vězně a zabíjel je jedovými injekcemi. Svědectví o tom vypovídá: „(…) Hluboko námi otřásla první selekce pod vedením Blockführera Fabera. Prováděli ji Lagerältester, Blockältester a lékař. Na jejím základě blokový a lékař injekcemi zlikvidovali několik nemocných. 39
Dorota SULA, Arbeitslager Gablonz, s. 156. Badatel František Radkovič uvádí jako místo ubytování žen tři menší budovy v severním cípu rýnovického areálu.
41 Nezapomněli ani na revír – tady usmrtili dva těžce nemocné. V tu chvíli jsme ještě nechápali, že jde o smrtonosné injekce. Po pozvání několika v selekci vybraných vězňů do ambulatoria, ze kterého již nevyšli, lékař a blokový vešli do revíru (…). Teprve po určitém čase, kdy vězni-funkcionáři vynesli z ambulatoria a revíru mrtvé do sprch, pochopili jsme, co se děje“. 40 Samotní vězňové, kteří v revíru pracovali, se snažili spoluvězňům ulehčit a pomoci, ačkoli to bylo za fatálního nedostatku léků velmi těžké. Vězňové nejčastěji trpěli tuberkulózou, růží a úplavicí. Až když prudce vzrostlo nebezpečí tyfové epidemie,
vyžádalo
velení
tábora
zásobu
léků
z tovární
lékárny.
V jabloneckém táboře podobně jako jinde existovalo reálné nebezpečí propuknutí epidemií také vzhledem k silnému zamoření tábora parazity. I takové činnosti jako odvšivování však krutí z esesmanů a jejich pomocníků dokázali využít jako záminku pro týrání vězňů – dle svědectví vyhlásili za množství pochytaných vší bonusy ve formě cigaret. Ve výsledku však „nejlépe chytající“ neodměnili, naopak je prohlásili za „špindíry a pěstitelé vší“, nahnali je do ledové sprchy a ztloukli. Všeobecně špatné podmínky v táboře způsobovaly mnoho úmrtí, dle jednoho z výpočtů 1-2 mrtvé denně. Jejich ostatky byly odesílány podobně jako z pobočného tábora v Rychnově do gross-rosenského krematoria a pokud to nebylo možné, do krematoria v Liberci. Mrtví však byli pohřbíváni také v krajině kolem tábora, z posledního období existence tábora v Rýnovicích zůstal hromadný hrob. V jabloneckém táboře došlo ke dvěma pokusům o útěk, přičemž oba skončily neúspěchem. Aktéři jednoho z nich byli odvezeni do kmenového tábora GroßRosen, kde byli pravděpodobně popraveni, a vězňové, kteří byli určeni jako „napomahači urpchlíků“ byli ztlučeni. Uprchlík z druhého kauzy byl ztýrán – na několik hodin zavěšen za klouby na rukou k traverze. Vězňové tábora byli rozděleni do více skupin podle pracovního zařazení. Odborně způsobilí pracovníci byli směřováni do továrny, kde pracovali na
40
Dorota SULA, Arbeitslager Gablonz, s. 153.
42 výrobě jemných součástí zbraní, protileteckých světlometů a součástí letadel. Brusiči, frézaři nebo mechanici, zaškolení na strojích, pracovali v jednotlivých úsecích, které od sebe byly odděleny a vězňové navíc byli označeni identikačními štítky různé barvy dle odbornosti. Kromě na poměry koncentračních táborů dobrého pracovního zařízení vězňové nejvíce oceňovali, že výrobní haly byly vytápěny a oni tak mohli částečně smýt handicap z netopeného tábora. Na pracovištích byli dozorováni kápy a řízeni civilními odbornými mistry, z nichž někteří sice byli přesvědčeni nacisté a s vězni jednali odměřeně nebo nepřátelsky, jiní však byli charakterní lidé a svým podřízeným se pokoušeli ulevovat nebo jinak pomáhat. Dle jedné výpovědi například civilní mistr naznačil mladému vězni, že v jeho pracovním stole se nachází potraviny a že si je má vězeň vzít. V továrně se pracovalo ve dvousměnném dvanáctihodinovém provozu, v závěrečné etapě války v době nedostatku energií, surovin a vzhledem ke zničené dopravní infrastruktuře probíhala už pouze jedna směna. Druhým významným komandem v Jablonci byla stavební skupina, tzv. Brandelkommando, která, jak naznačuje název, operovala především v oblasti jabloneckého předměstí s lidovým označením Brandl, 41 kde likvidovala následky válečných událostí, opravovala a přestavovala železniční síť a zakládala nová kolejiště. 42 Svědectví hovoří o silně namáhavé práci a brutalitě dozorců a smutnému faktu, že téměř denně na konci pracovní směny vezli s sebou do tábora někoho mrtvého, zcela vysíleného nebo těžce zraněného. Jablonecké židovské vězeňkyně byly nasazeny na práci v areálu továrny, staraly se mimo jiné o údržbu čistoty a pořádku v místě.
41
Označení podle hrdiny lidové pověsti Brandla, který se zde věnoval loupežnické činnosti. V oficiálních dokumentech se ale západní okraj města takto nenazývá. 42 Mohlo se jednat např. o kolejiště stanice Jablonec nad Nisou – Dolní nádraží. V této lokalitě, tzv. Brandlu, se již před druhou světovou válkou rozrostla jablonecká průmyslová zóna, nacházela se zde mj. městská elektrárna a teplárna a vedla tudy klíčová železniční a silniční komunikace spojující Jablonec nad Nisou s Libercem.
43
Vchod do vězni táborové kolonie budovaných podzemních prostor. Podobně jako v Rychnově se v Jablonci pravděpodobně počítalo s výstavbou podzemních výrobních prostor. Do Prosečského hřebene na budovou tábora byl vězni zajateckého tábora vyhlouben tunel se dvěma východy, pravděpodobně základ plánované větší stavby. O tunelu existuje svědectví: „(…) Několikrát jsme během práce zažili nálety anglického letectva. Během náletu byli civilisté a část esesáků schování v krytech, my vězňové jsme zůstali na pracovišti, dozorováni hlídkami esesáků. Jednou však jsme byli nahnáni do hluboké štoly, kterou v přilehlém kopci vykopali sovětští zajatci. Šli jsme dlouhou osvětlenou chodbou, kterou probíhala dráha úzkokolejky, došli jsme do jeskyně vykopané v hoře, kam měla být přemístěna naše továrna. Esesáci se vrátili k východu, my jsme zůstali vevnitř společně se skupinou sovětských vězňů, která tam přišla dříve. Zajatci byli v o něco lepším fyzickém stavu než my, ale také trpěli velkým hladem. Obě skupiny čekaly ve velkém nepokoji, co bude dále. Měli jsme strach, že nás možná esesáci vehnali do štoly, aby nás zavraždili (…), ale nic takového se nestalo. Po náletu, který se nedotkl
44 Jablonce (Gablonz), jsme se vrátili do práce“. 43 Podzemní prostor dodnes existuje a čeká na budoucí odborné prozkoumání.
Pietní místo při hromadném hrobě – pomník a pamětní kámen (stav 2010). Částečnou nadějí mohou působit vzpomínky vězňů na Štědrý den 1944: „Prožitkem, který vězňům silně utkvěl v paměti, byly svátky Božího Narození v roce 1944. Před svátky Lagerführer nařídil Rusovi, který měl výtvarné nadání, aby na stěnách namaloval obrazy. Tyto ,exotické nástěnné malby v táboře, zobrazující stesk vězňů po prostoru, přírodě, svobodě´ zůstaly po válce díky Čechům zachovány. Den před Štědrým večerem Němci do tábora přivezli
několikametrový
vánoční
strom,
pravděpodobně
zaplacený
ředitelstvím továrny. Strom byl ozdoben deseti až dvaceti žárovkami, páskami papíru, několika kusy syrové brukve, řepy a mrkve. Za krádež těchto ozdob hrozil trest. Na Štědrý večer vězňové přednesli verše Marie Konopnické a Leopolda Staffa, fragmenty ,Pana Tadeáše´ a zpívali koledy. Prim měli Poláci, kteří byli největší národnostní skupinou v táboře, ale také kvůli tradici svěcení svátků Narození Páně, která je v Polsku velmi silná. Vězňové dostali cigarety – 12 kusů, a za vydělané marky si mohli koupit doplňkovou stravu – 43
Citace: Dorota SULA, Arbeitslager Gablonz, s. 158–159.
45 vařené brambory a kompot z řepy. První sváteční den nebyl pracovní, čas byl využit k úklidu, praní a odvšivování.“ 44 Jak je uvedeno v citaci, velení tábora vypsalo soutěž na výzdobu stěn vězeňské ubytovny malbami. Ceny v podobě jídla navíc nebyly uděleny, 45 ale přesto vznikla zhruba desítka nástěnných maleb s motivy domova, úrodné krajiny a stolů hojnosti. Tyto se zachovaly až do současnosti. Poslední měsíce a týdny války se v jabloneckém pobočném táboře nesly ve znamení množství průchozích transportů. Objevili se zde vězňové z pobočného tábora Bautzen, 46 kteří vzápětí byli odesláni na pěší pochod do Buchenwaldu,
jiní
příchozí,
vězňové
z Osvětimi,
pokračovali
do
Sachsenhausenu. Jednoho dne rýnovickým vězňům hrozil transport do Dachau, který by pro vězně mohl mít fatální důsledky, ten se však neuskutečnil. Blízký kolaps nacistického režimu dokládal také fakt, že se velení tábora na základě vyšších příkazů naverbovat některé z vězňů do ozbrojených složek. Protože k témuž došlo v sousedním Rychnově, citujme vzpomínku na situaci z tamějšího tábora: „velitel tábora vyhlásil mimořádný proslov a oznámil, že Führer ve své dobrotě nařídil propustit z koncentračních táborů ty vězně, kteří se přihlásí do nyní formovaných dobrovolných vojenských oddílů. Tyto oddíly projdou výcvikem a budou využiti pro obranu civilizace a kultury před nájezdem barbarů z východu. Ochotníci budou odděleni od ostatních vězňů, lépe živeni a po odpočinku směřováni do větších vojenských oddílů. Mimořádný apel je směřován Polákům a všem dalším Slovanům, protože především těmto národům hrozí vyhlazení bolševismem.“ 47 K zániku tábora došlo 8. května 1945. Vězňové a židovské ženy byli odesláni na pěší evakuační pochod směrem na východ k Tanvaldu. Za Jabloncem, na dnes blíže neurčeném místě, posádka SS své záměry vzdala a předala vězně 44
Dorota SULA, Arbeitslager Gablonz, s. 154–155. Situaci lze porovnat se stejným dnem v blízkém táboře Reichenau, která je shrnuta rovněž ve studii historičky. 45 Sdělení Františka Radkoviče, jinak Dorota SULA, Arbeitslager Gablonz. 46 V Bautzenu byli vězňové nasazeni na práce v lokomotivce, místo tábora dnes připomíná pamětní kámen. 47 Dorota SULA, ArbeitslagerGablonz, s. 158.
46 do rukou v místě operující partyzánské jednotky. Vězňové pak jako již svobodní lidé pokračovali v cestě, aby denní cestu skončili ve Velkých Hamrech, kde přespali v nepoužívaných továrních prostorách a byli ošetřeni místními ženami. Ještě během předchozího pochodu dostali od obyvatel jednoho ze zajateckých táborů po cestě koš vařených brambor – v úvahu přichází velký zajatecký tábor ve Smržovce v Luční ulici nebo zajatecký tábor v lokalitě Popelnice mezi Tanvaldem a Velkými Hamry. 48 Druhý den se část vězňů, silnějších a ochotných bojovat, připojila k partyzánské jednotce k zajištění oblasti a účasti na zbytkových bojích, zbytek osvobozených pokračoval do Železného Brodu, kde byli nemocní a zesláblí vězňové umístěni v nemocnici. Někteří byli odvezeni do nemocnice v Semilech, další byli ubytováni v hotelu v Železném Brodě. Areál bývalého podniku Feinapparatenbau v Rýnovicích byl po válce rozšířen a stal se základem velké průmyslové zóny, která do období po roce 1989 fungovala jako komplex podniku LIAZ. Budova bývalého pobočného koncentračního tábora Gablonz bylo využíváno k výrobním účelům a jako sídlo výrobny a sklad firmy je v provozu i v lednu 2011. Rozsáhlý zajatecký barákový tábor v jihozápadním cípu průmyslové zóny byl zbourán a na místě byly postaveny výrobní a hospodářské objekty, při stavbě nové výrobní haly a sídla firmy v letech 2008-2010 byly odkryty zlomky základů jednoho z baráků a táborové infrastruktury. Události válečných let na místě průmyslové zóny v Rýnovicích připomíná pomník se symbolickou sochou vězně koncentračního tábora a textem: Lidé bděte! Nachází se na místě, kde byl po skončení války odkryt hromadný hrob. Pietně upravené místo bylo v roce 2010 osazeno pamětním kamenem ke vzpomínce vězňů tábora a v roce 2007 byla v oblasti Prosečského hřebene instalována pamětní naučná stezka, připomínající existenci táborů v rýnovické průmyslové zóně a další válečné události spojené s místem. 49
48
Tuto variantu podporuje také František Radkovič. Naučná stezka je výsledkem projektu studentů Středního odborného učiliště Belgická pod vedením učitele dějepisu Františka Radkoviče. Škola se nachází v přímé blízkosti bývalého koncentračního tábora a průmyslového komplexu Feinapparatenbau. 49
47 Další pamětní místa vztahující se k dějinám pobočného tábora Gablonz se nacházejí v Železném Brodě – na městském hřbitově hrob obětí tábora a pietní tabule, v parkové úpravě v Těpeřské ulici v centru města a u vchodu do bývalé nemocnice, dnes internátu školského zařízení, pamětní kámen a tabulka připomínající ošetření rýnovických vězňů po evakuačním pochodu z Jablonce nad Nisou do Železného Brodu.
Pietní místo na hřbitově v Železném Brodě, kde jsou pochovány oběti rýnovického tábora.
48 2. 4. Tábor Morchenstern – historický přehled 50 V historických
pracích
nejméně
sledovaným
pobočným
táborem
koncentračního tábora Groß-Rosen na Jablonecku je tábor ve Smržovce, 51 městečku položeném zhruba deset kilometrů východně od Jablonce nad Nisou při hlavní silnici z Liberce do Krkonoš a místní železniční trati. Město 52 lze s jistou mírou nadhledu nazvat pohraničním městem mezi sklářskou a textilní doménou, protože zatímco západně od Smržovky již v blízkých Lučanech nad Nisou a dále Jablonci nad Nisou, jižně přes hřeben Černé Studnice na Železnobrodsku i severně a severovýchodně v Jizerských horách zcela dominoval a dodnes dominuje sklářský průmysl, směrem na východ od Smržovky počínaje Dolní Smržovkou přes Tanvald až po Velké Hamry a Plavy se rozrostla výroba textilu s několika velkými továrnami rozmístěnými podél toku řeky Kamenice. V Dolní Smržovce, v budově bývalé textilní továrny Johann Priebsch AG, v roce 1944 provozované výrobcem leteckých motorů Mitteldeutsche Motorwerke AG s kódovým jménem Iser-Werke, byl 19. února 1945 založen pobočný tábor Morchenstern příchodem tří set žen evakuovaných
z pobočného
tábora
Zillerthal-Erdmannsorf
v polském
Podkrkonoší. Ženy byly ubytovány v prostorách tovární budovy, ve které i pracovaly, pravděpodobně na součástkách do letadel Messerschmitt-262. Znám je fakt, že posádku SS tvořil velitel a pět strážných, dříve nasazených v Jablonci nad Nisou. Po necelém měsíci byl smržovský pobočný tábor dne 15. března 1945 zrušen a ženy byly evakuovány do vesnice Gross-Werther 53 poblíž Nordhausenu, kde byly umístěny do dvou hostinců a vedeny jako první ženský pobočný tábor KT Mittelbau-Dora. Pracovní nasazení není jisté a zdá se, že většina žen během pobytu v Gross-Werther nepracovala a toto zařízení
50
Text vychází z literatury uvedené na konci této práce a z vlastního terénního šetření na místě a konzultací s pamětníky a regionálními badateli. Zdroje citací jsou poznámkami uvedeny přímo v textu. 51 Německý ekvivalent jména Smžovka je Morchenstern. 52 Smržovka se v posledních letech dočkala poměrně bohaté bibliografie, k nejvýznamnějším dílům věnujícím se dějinám toho města patří tituly: Jan BITMAN, Jak jsme žili na Smržovce a v okolí ve 20. století, Smržovka 2006; Roman KARPAŠ (ed.), Smržovka: pohledy do historie dávné i nedávné, Liberec 2010. 53 Zdroj.: Jens-Christian WAGNER, Gross-Werther, in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager (Hrsg. Wolfgang Benz, Barbara Distel), Band 7, Niederhagen/Wewelsburg, Lublin-Majdanek, Arbeitsdorf, Herzogenbusch (Vught), BergenBelsen, Mittelbau-Dora, München 2008, s. 308.
49 fungovalo spíše jako transportní tábor. V dubnu 1945 byly ženy evakuovány v dlouhém přesunu přes Magdeburk, Lipsko, Drážďany, Ústí nad Labem, Prahu a České Budějovice do koncentračního tábora Mauthausen a dále do jeho pobočného tábora Gunskirchen, 54 který se v posledních týdnech války stal velkým shromažďovacím táborem s mnoha tisíci vězni. Zde byly ženy 5. května 1945 konečně osvobozeny americkými jednotkami. Ačkoli budova tzv. zámečku, 55 kde se pobočka Morchenstern nacházela, není osazena připomínkovou tabulí nebo pomníkem, ve městě Smržovce se přece nachází pietní místo připomínající existenci pobočných táborů KT GroßRosenu. Jedná se o hrobovou mohylu a pamětní ceduli na městském hřbitově, která připomíná smrt čtyř vězňů při evakuačním pochodu z pobočného tábora v Jelení Hoře 56 do Rychnova. 57 Nepřímo jej tak lze považovat za pamětní místo událostí, které se týkaly i města Smržovky a „jejího“ koncentračního tábora.
Tovární budova ve Smržovce, v níž se nacházel pobočný tábor Morchenstern. 54
Zdroj.: Florian FREUND, Gunskirchen (Wels I), in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager (Hrsg. Wolfgang Benz, Barbara Distel), Band 4, Flossenbürg, Mauthausen, Ravensbrück, München 2006, s. 368–371. 55 Továrna byla stavěna v historizujícím slohu a vizuálně připomíná feudální sídlo. 56 Hirschberg. 57 Pietní místo nese text: „JULIS FUČÍK: „LIDÉ BDĚTE:“ / ZDE LEŽÍ ČTYŘI PŘÍSLUŠNÍCI / KONCENTRAČNÍHO TÁBORA. / ZEMŘELI-UBITI PAŽBAMI NACISTŮ / VE SMRŽOVCE NA POCHODU HLADU / Z JELENÍ GORY DO RYCHNOVA / V BŘEZNU 1945.//.“
50 2. 5.
Stručný přehled historického vývoje Liberce pod nacistickou
nadvládou 58 Dějiny „Liberce pod hákovým křížem“, v době, kdy byl hlavním městem šest let existujícího útvaru Říšská župa Sudety (Reichsgau Sudetenland) přímo začínají v noci z 29. na 30. září 1938, kdy zástupci čtyř evropských mocností rozhodovaly o osudu tzv. první republiky na jednání v německém Mnichově. Město Liberec, podobně jako další místa s vysokým počtem německy hovořícího obyvatelstva, bylo v tuto dobu ve velkém napětí a po oznámení o podpisu dohody v Mnichově začali příznivci nacismu a zastánci odtržení tzv. Sudet od Československé republiky oslavovat. Výkonné orgány města – starosta Rohn a městská rada – vyzývaly obyvatelstvo ke klidu, panovaly obavy z reakce úřadů a armády ČSR. Po akceptování mnichovské dohody československými orgány se vzedmula vlna masových odchodů obyvatel české národnosti – civilistů, úředníků, příslušníků uniformovaných organizací nebo zaměstnanců státní infrastruktury – za nově stanovené hranice tzv. druhé republiky, které byly směrem na jih od Liberce stanoveny mezi obce Jílové u Hodkovic nad Mohelkou a Žďárek. 59 Nová státní hranice na Liberecku a Jablonecku kopírovala Ještědský hřeben s geografickou kapsou do Českého Dubu ve prospěch Německa, směrem na východ pokračovala přes hřeben Kopaniny k Černostudničnímu hřebeni a mezi obce Plavy a Držkov na východním okraji dnešního okresu Jablonec nad Nisou. Opuštěná sídla počali postupně obsazovat místní Němci, případně nově přistěhovalí obyvatelé tzv. Staré říše. 60 Byty, domy, usedlosti, drobné 58
Text vychází z libreta k výstavě Liberec pod hákovým křížem (Severočeské muzeum v Liberci, 21. 1. – 7. 3. 2010) – pro to byly jako zdroj použity následující prameny a literatura: Roman KARPAŠ (Ed.), Kniha o Liberci, Liberec 1996; Roman KARPAŠ (Ed.), Stalo se na severu Čech 1900/2000, Liberec 2001; Liberecko ve stínu nacismu, Liberec 1988; Václav KURAL – Zdeněk RADVANOVSKÝ (Eds.), Sudety pod hákovým křížem, Ústí nad Labem 2002; Volker ZIMMERMANN, Sudetští Němci v nacistickém státě: politika a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety (1938–1945), Praha 2001; Dorota SULA, Filie KL GrossRosen, Walbrzych 2001; Filie obozu koncentracyjnego Gross-Rosen, Walbrzych 2009; archivní materiál SOkA Liberec a SOkA Jablonec nad Nisou. 59 Místo dnes připomíná pomník. Blíže Lubor LACINA, Válečné pomníky a pietní místa v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec, in: Sborník Severočeského muzea. Historia 16, Liberec 2008, s. 196. 60 Tímto termínem bylo v období nacistické nadvlády označováno původní území Německa před expanzí na sklonku třicátých let.
51 hospodářské jednotky i velké firmy a tovární zařízení se v pozdější době staly předmětem horečného zájmu exponentů „nových pořádků“, což prohloubilo již předtím vzrušenou rivalitu mezi obyvateli „Staré říše“ a Říšské župy Sudety. Paralelně s odchodem československé armády a úřadů směrem z bývalého československého pohraničí postupovala z Německa branná moc. V několika etapách obsazovala předem naplánované úseky území,
přičemž do tzv.
„osvobozených“ měst v rámci tzv. bleskových návštěv zajížděl Adolf Hitler. 61 V oblasti Liberce německá armáda postoupila ve dnech 2. a 3. října 1938 k perifériím města – dostala se k dnešním čtvrtím Pavlovice, Ruprechtice, Stráž nad Nisou. 6. října na Liberecko přijel „osvoboditel“ Adolf Hitler s širokým doprovodem včetně hybatele „sudetské krize“ Konrada Henleina 62 a vykonal přehlídku převzatého území se zastávkami v Chrastavě, Frýdlantu a Novém Městě pod Smrkem, v Liberci se v tento datum prozatím neobjevil. Ve stejný den se město Liberec začalo připravovat na vstup německých ozbrojených sil. V Chrastavě, kde sídlilo vojenské velitelství 14. pěší divize wehrmachtu, projednal starosta Rohn s velitelem vojska příchod, který se měl stát demonstrací síly nacistického režimu a zároveň posílit nebo vyvolat všeobecné nadšení a sepětí s nacistickou, resp. Sudetoněmeckou stranou (SdP). Ve stejném dni vůdce SdP Henlein předestřel záměr nacistů bezohledně potlačit politickou opozici na nacisty „osvobozeném“ území.
61
Dne 3. října navštívil oblast Chebska, o den později Karlovarsko, 6. října Frýdlantsko a severní Liberecko, 7. října Krnovsko a Bruntálsko. Do samotného Liberce přijel až 2. prosince 1938 v rámci propagandistických akcí před tzv. doplňovacími volbami do Říšského sněmu. 62 Životem této klíčové postavy tzv. sudetské krize v roce 1938 se zabývají např. tituly: Stanislav BIMAN – Jaroslav MALÍŘ, Kariéra učitele tělocviku, Ústí nad Labem 1983; Emil HRUŠKA, Konrad Henlein: život a smrt, Praha 2010.
52
Vojáci wehrmachtu před libereckou radnicí. (fotoarchiv Severočeského muzea – dále SM) Dnem vstupu wehrmachtu do Liberce a počátku faktického včlenění města do Velkoněmecké říše 63 se stal 8. říjen 1938. Vojenské jednotky v řízené propagandistické akci prošly čtvrtí Pavlovice do středu města, kde na tehdejším Staroměstském náměstí 64 proběhla vojenská přehlídka v čele s velitelem von Bockem a ceremoniál iniciovaný městskou samosprávou. V následujících hodinách část jednotek pokračovala směrem na Jablonec nad Nisou, část zůstala kasernovaná v Liberci. Na Staroměstském náměstí probíhaly do večera propagandistické ceremonie, které vyvrcholily projevem klíčové postavy událostí podzimu 1938, Konrada Henleina. Mezi mnohým dalším také začalo odstraňování cedulí s názvy ulic v původním znění a
63
Tento termín byl užíván od tzv. anšlusu Rakouska, tedy začátku připojování veškerých území s dominujícím německy mluvícím obyvatelstvem k původnímu Německu. 64 Dnes náměstí Dr. E. Beneše.
53 odstartovalo se tak pojmenovávání městských prostor po exponentech nacistického režimu. 65 Naproti tomu stejný den přináší doklady bleskového počátku perzekucí postihujících oponenty nacistického režimu – 8. října rozpuštění sociálnědemokratické strany na nově do „Říše“ včleněných územích a pokračující zatýkací akce bezpečnostních složek NSDAP – do 12. října 1938 liberecké gestapo zatklo 403 osob. Rovněž 8. října odjel poslední evakuační vlak z libereckého nádraží, které převzali zaměstnanci německých Říšských drah. V dalších dnech docházelo k velmi rychlému přizpůsobení podmínek na bývalém československém území standardům Velkoněmecké říše. Veškeré organizace a veřejná činnost byly postupně tzv. „glajchšaltovány“ a převažující množství původních organizací bylo rozpuštěno, buď jako nevyhovující nacistickému světovému názoru, nebo sice dle jejich měřítek „nezávadných“,
ale
přesto
organizovaných
individuálně
naproti
unifikovanému rozdělení nacistické společnosti. 6. listopadu byla ukončena činnost Sudetoněmecké strany symbolickým předáním insignií strany z rukou Konrada Henleina sekretáři NSDAP Rudolfu Hessovi a bývalí členové SdP začali být po prověření převáděni do NSDAP. Tato praxe také přinesla vysoký počet příslušníků nacistické strany v Sudetské župě, procentuálně dokonce nejvyšší mezi všemi župami Velkoněmecké říše. Podobným způsobem jako SdP byla ukončena činnost mládežnické organizace sudetoněmeckých nacistů a za přítomnosti Baldura von Schiracha byla převedena do Hitlerjugend. Prvnímu náboru do SS v Liberci byl přítomen Heinrich Himmler, při jiné příležitosti do Liberce zavítal Joseph Goebbels a další vysocí představitelé NSDAP. Slavnostním způsobem byl zrušen také sudetoněmecký freikorps. Německé tzv. Sudety a Liberec byly vystaveny také velmi rychlým ekonomickým opatřením. Ve městě byl otevřen úřad práce – Říšský ústav pro zprostředkování práce a zajištění nezaměstnaných, který se stal prostředkem
65
Hlavní náměstí – Staroměstské – bylo pojmenováno po Adolfu Hitlerovi, změn se dostalo dnešním náměstím Soukennému (Konrad-Henlein-Platz), Šaldovu (Dr.-Goebbels-Platz), ulicím 5. května (Horst-Wessel-Straße), Sokolská (Straße der SA) a dalším.
54 k řízení pracovních sil ve prospěch záměrů nacistického režimu. Výhodně pro německou stranu byl změněn kurs říšské marky vůči československé koruně, došlo ke stanovení opatření, která měla zajistit stabilitu v ekonomickém dění – pomoc pro práce neschopné, stanovení horních limitů cen nájemného a prodeje ve veřejném stravování. Těmito kroky, kterým ale již brzy nebyl schopen dostát, si režim zajistil přízeň části obyvatel, přesvědčených o dobrých úmyslech a schopnosti nacistické vlády. Ve stejné době však také docházelo k tzv. arizaci židovského majetku, zejména průmyslových podniků, které byly mimo místních nacistů velmi žádané i těmi z tzv. Staré říše. K praktickému dokladu naivity představ o ekonomickém ráji v Německu pod vedením NSDAP docházelo v měsících následujících po připojení, kdy do Sudetské župy začaly přijíždět zájezdové skupiny obyvatel původního německého území, aby zde ve velkém nakupovali suroviny a výrobky, které ve Staré říši již nebyly k dostání.
Jednotky nacistické organizace SA v sále liberecké České besedy. (fotoarchiv SM) Dne 5. listopadu „glajchšaltace“ postihla místní tisk – tento den naposledy vyšel tradiční liberecký deník Reichenberger Zeitung, druhý den ho nahradil nacistický tiskový orgán pro Sudetskou župu – Die Zeit.
55 Dne 30. října byla zřízena Říšská župa Sudety se sídlem v Liberci, administrativně členěná na tři tzv. vládní prezidentury se sídly v Karlových Varech, Ústí nad Labem a Opavě. 66 Připojená území na jihu Čech a Moravy byla začleněna do stávajících geograficky nejbližších říšských žup v Bavorsku a Rakousku. Vůdcem Říšské župy Sudety byl uvedením do funkce tzv. župního vedoucího 67 jmenován Konrad Henlein. Kromě této funkce v rámci NSDAP se stal i správním vůdcem téhož území, tzv. říšským místodržícím. 68 V jeho úřadech byl vytvořen systém oddělení, která postihovala veškeré dění ve spravované oblasti. Prvním Henleinovým zástupcem ve funkci župního vedoucího byl Karl Hermann Frank, 69 v pozdějším období klíčový nacistický exponent na území protektorátu Čechy a Morava, kde působil jako státní tajemník a vyšší vedoucí policie a SS pro protektorát a na sklonku války i pro Sudetskou župu.
Hitlerův příjezd do na liberecké nádraží. (fotoarchiv SM)
66
V rámci tzv. německého obecního zřízení z 20. listopadu 1938. Titul v německém jazyce zněl Gauleiter. 68 Dtto, Reichsstatthalter. Tato funkce byla zřízena 1. 5. 1939 se vznikem tzv. vzorové župy NSDAP, předtím ji Henlein vykonával jako tzv. říšský zmocněnec. 69 Do 25. března 1939. 67
56 28. listopadu byla již v Liberci v platnosti praktická nařízení o doložení rasového původu při žádosti o sňatek, o čtrnáct dní dříve město zažilo běsnění nacistů během tzv. křišťálové noci a podobně jako v sousedních dnes okresních městech Jablonec nad Nisou a Česká Lípa byla také v Liberci zdemolována, vypálena a později zbourána židovská synagoga. V prosinci 1938 vyvrcholilo začleňování pohraničí do „Říše“ dvěma událostmi. První z nich byl příjezd Adolfa Hitlera do Liberce dne 2. prosince. Diktátor během dne navštívil sídlo Sudetské župy, městské divadlo, muzeum a výstaviště, kde přednesl propagandistický projev. Celá akce byla naplánována jako předstupeň k tzv. doplňovacím volbám do Říšského sněmu, konaným o dva dny později. Volby byly pojaty více jako propagandistická akce než státotvorný akt – vzhledem k faktu, že německý parlament v té době již neměl žádnou zákonodárnou moc a samotné volby byly zcela v režii nacistického režimu.
Symbolické přemalování českých státních symbolů hákovým křížem. (fotoarchiv SM)
57 V roce 1939 pokračovaly v předchozím roce započaté reformy v oblastech správní, ekonomické i společenské. Dočasně bylo nařízeno snížit některé poplatky, aby se srovnaly rozdíly v životní úrovni ve starých a v nové župě, brzy však ceny rostly rychleji než mzdy a řada obyvatel ztratila iluze o očekávaném hospodářském zázraku. S brzkým příchodem války pak ekonomická opatření podstatně zhoršila životní úroveň, která až do roku 1945 neustále klesala. K 1. 5. 1939 byl ustanoven nový správní zákon, který bral v potaz Sudetskou župu jako tzv. vzorovou – sloučení stranického a správního vedení měly v budoucnu následovat i další územní jednotky v „Říši“. 1. července 1939 byla Říšská župa Sudety plně začleněna do Velkoněmecké říše. Se silnými emocemi byla v Liberci přijata okupace zbytku Československé republiky 15. března 1939. Dne 19. března ve městě proběhlo oslavné shromáždění k této události. V létě 1939 se vše blížilo k brzkému vypuknutí války, vyprovokované opět nacistickou stranou a zejména Hitlerem. Obyvatelstvo tyto události pocítilo jim nepříjemnými ekonomickými opatřeními – zvýšením daní a úpravou mezd a cen 4. srpna a zásadně zavedením přídělového systému a lístkových odběrních kupónů 27. srpna. 1. září 1939 přijali obyvatelé Liberce zprávy o zahájení války spíše rezervovaně nebo negativně, o touze brzkého ukončení konfliktu svědčí například fáma, že anglický král kapituloval a válka skončila, která se v Liberci rozšířila 10. října 1939. Bleskové vítězství v Polsku oslavili nacisté shromážděním a hlaholem zvonů za mrtvé vojáky. S příchodem války se Liberec začal zásadně měnit – vyšla nařízení o zatemnění, omezení jízdy automobilů, pohybu mladistvých bez doprovodu ve večerních hodinách, zákazu poslechu rozhlasového vysílání spojeneckých zemí, 20. října přišel dokonce první letecký poplach.
58 Pokračovala nepříznivá ekonomická opatření – byly zavedeny tzv. bezmasé dny, bylo nařízeno šetření a sběr surovin, započaly akce tzv. zimní pomoci. V následujícím roce 1940 byl proveden soupis neželezných kovů, které by mohly být použity pro válečné účely, sepsán byl dokonce inventář libereckého muzea. Konec roku 1939 skončil v Liberci zákazem používání zábavné pyrotechniky. V roce 1940 se Liberec poprvé setkal s přímými důsledky války – do města přijížděly transporty s raněnými vojáky, o které se měla místní správa postarat. V následných letech 70 do Liberce jako na válečné poměry bezpečného města, kterému prozatím nehrozilo spojenecké bombardování, směřovalo mnoho obyvatel německých měst postižených leteckými útoky a na mnoha místech Liberce byly zřízeny provizorní tábory – barákové kolonie, upravené školní nebo pohostinské budovy ad. Rok 1940 přinesl také příchod tzv. etnických Němců, přesídlených z neněmeckých území v rámci širšího tzv. Generálního plánu Východ na osídlení východní Evropy německým obyvatelstvem. Město se začalo setkávat také s válečnými zajatci, vyhláška z 22. srpna 1940 civilnímu obyvatelstvu zakázala přátelské styky s nimi. V roce 1941 pokračovala válečná nařízení a promítaly se důsledky války. Například městské tramvaje byly upraveny v rámci nařízeného zatemnění – jezdily s modře natřenými okny a jejich vozovna se přestěhovala 71 od původního stání u městské elektrárny, které hrozilo potenciální nebezpečí bombardování. 17. května 1940 byla v severoněmeckém Kielu do Baltského moře spuštěna ponorka U-206, nad níž neslo patronát město Liberec. Rok 1943 přinesl další ekonomická opatření, například to, že pěstitelé museli veškerou úrodu odevzdat ve sběrnách, v důsledku masivního válečného úsilí bylo zrušeno 280 obchodů, hospod a lékařských zařízení a ve městě se rozrůstaly ubytovací kolonie pro přistěhovalce z vybombardovaných měst v západoněmeckém Porúří.
70 71
Ve větším měřítku od roku 1943. V létě 1943.
59 V roce 1944 silně vzrostl počet provizorních táborů různého druhu v Liberci a okolí – pracovních zajateckých táborů, táborů nuceného nasazení, v roce 1944 a v prvních měsících roku 1945 bylo v okolí Liberce zřízeno několik pobočných táborů koncentračního tábora Groß-Rosen 72 – v okruhu cca 50 km kolem Liberce to byly tábory v Chrastavě (Kratzau I, II), Jablonci nad Nisou – Rýnovicích (Gablonz), Rychnově u Jablonce nad Nisou (Reichenau), Smržovce (Morchenstern), Jiřetíně pod Jedlovou (St. Georgenthal I, II), mimo Říšskou župu Sudety v dnes německých městech Zittau, Niederoderwitz a v dnes polských obcích Miloszów (Harmmannsdorf), Giebultów (Gebhardsdorf) a Skarbków (Gräflich-Röhrsdorf). V městečku Seifhennersdorf poblíž Varnsdorfu byla zřízena pobočka KT Flossenbürg. Zajateckých a pracovních táborů na sledovaném území bylo několik set, v samotném Liberci se nacházelo mnoho desítek takových zařízení. 73 S postupnou definitivní vojenskou prohrou a těžkou ekonomickou krizí nacistického režimu bylo ve městě vyhlášeno několik nařízení téměř úplně paralyzujících společenský život – 20. srpna 1944 byly zavřeny kavárny nebo divadlo, nejdéle zůstala v provozu kina, která režim využíval jako nástroj propagandy. 31. srpna 1944 byl zaveden šedesátihodinový pracovní týden, 15. září byla živnostníkům a obchodníkům nařízena přesná pracovní doba, v listopadu o „dušičkách“ bylo z důvodu šetření zakázáno klást na hroby věnce a květiny vázané drátem. Státní úředníci a činovníci NSDAP měli zákaz vybírat si řádnou dovolenou. Krátce před zhroucením vydal nacistický režim rozkaz ke zřízení tzv. volkssturmu, s čímž v Liberci souvisela slavnostní přísaha těchto jednotek dne 12. prosince 1944 za přítomnosti Konrada Henleina. Rok 1945 se nesl již pouze v duchu rychlého pádu režimu a jeho „předsmrtných“ projevů. Svědčí o tom málo účinné a nesmyslné bojové 72
Základní přehled mj v: Filie obozu koncentracyjnego Gross-Rosen, Walbrzych 2009; Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager, Band 6: Natzweiler, Groß-Rosen, Stutthof, München 2007. 73 Základní přehled mj. v: Liberecko ve stínu nacismu, Liberec 1988, s. 49-54; Růžena BUBENÍČKOVÁ – Ludmila KUBÁTOVÁ – Irena MALÁ, Tábory utrpení a smrti, Praha 1969.
60 nasazení velmi mladých a naopak starých obyvatel v rámci volkssturmu. Postupnému rozkladu disciplíny mezi obyvateli mělo zabránit zřízení stanného soudu v Liberci 20. února 1945, dokladem jehož činnosti jsou četné rozsudky smrti, vykonávané v areálu liberecké úřadovny gestapa. 74
Vojenská technika v dnešní ulici 1. máje v Liberci. (fotoarchiv SM) V dubnu 1945 se z Liberce postupně stahovali bývalí exponenti režimu, poslední významnější návštěvou byl příjezd Roberta Leye 30. dubna, který zde měl prověřit činnost volkssturmu a bojové aktivity obyvatelstva. Dne 4. května Henlein přednesl rozhlasový projev „Apel ve vážné hodině“, uvedený i v novinách, poslední veřejné vystoupení před pokusem o vlastní záchranu – 7. května prchnul z Liberce směrem na západ, aby byl poblíž Lokte zajat americkými vojáky a později v Plzni spáchal sebevraždu. Jeho nástupcem ve funkci říšského místodržícího byl Friedrich Vogeler, který po dohodě s českým národním výborem předal správu oblasti. 8. května proběhlo další jednání, se starostou Rohnem, který také předal správu a město se ocitlo v českých rukou. Zásadní události sdělily plakáty vylepené v ulicích 74
V místě byl v osmdesátých letech 20. století zřízen Památník odboje proti fašismu; dnes již neexistující. Blíže Roman KARPAŠ (ed.), Kniha o Liberci, Liberec 1996, s. 380.
61 a potvrzením pádu nacistické moci v Liberci 8. května byl český jazyk linoucí se z veřejných městských ampliónů. Ve stejném dni velitel wehrmachtu nařídil vyklizení města. O den později, 9. května, do města vstoupila Rudá armáda, přivítána odpůrci nacistického režimu, celkovou atmosféru v Liberci však nelze popisovat jako radostnou nebo nadšenou. Mezi německou většinou obyvatel panoval strach z budoucna, postupu ruských vojáků a celkového budoucího dění. V nejbližších dnech ve městě nebylo bezpečno – díky incidentům ze strany nacistů i pochybných existencí snažících se z chaosu vytěžit; relativní klid ve městě zajišťovaly různé ozbrojené jednotky. 15. května vyšla první tiskovina v českém jazyce – Věstník Národního výboru č. 1, 22. května poprvé od 8. října 1938 službu na libereckém nádraží vykonávali čeští železničáři. V červnu 1945 se velitelem liberecké posádky Rudé armády stal Ivan Michajlovič Rumjancev. Dění v následných měsících přineslo zásadní události, jejichž výsledkem bylo tzv. odsun německého obyvatelstva z českomoravského pohraničí a příchod nových obyvatel, což lze považovat za největší hromadný přesun osob v dějinách regionu.
62 3. Výuka dějin druhé světové války v Národním vzdělávacím programu a kurikulárních dokumentech 3. 1. 1.
Rámcový a školní vzdělávací program a výuka dějin druhé
světové války na II. stupni základních škol a gymnáziích 75 3. 1. 2. Kurikulární dokumenty jako vymezení vzdělávacího obsahu Vzdělávací obsah v několika stupních vzdělávání žáků základních a středních škol určují v rámci nadřízeného Národního vzdělávacího programu tzv. kurikulární dokumenty. Ve dvou úrovních, státní (ve formě RVP – rámcového vzdělávacího programu) a školní (ŠVP – školního vzdělávacího programu) určují závazný rámec obsahový a legislativní v daném stupni vzdělávání. Rámcový vzdělávací program (RVP) závazně určuje celostátní úroveň, dle místních podmínek pak jednotlivé školy sestavují vlastní vzdělávací programy – ŠVP. Každý z RVP (pro předškolní a základní vzdělávání, pro gymnázia a střední odborné vzdělávání) je zasazen do systému přímou návazností na související RVP a tyto jsou vzájemně sladěny – rámcový vzdělávací program pro základní školy navazuje na RVP pro předškolní vzdělávání a předchází RVP pro střední školství.
3. 1. 3. Klíčové kompetence jako soubor hodnot Jednotlivé položky, tvořící vcelku soubor hodnot, kterým se žák či student má učit a škola je má vést k jejich osvojení, jsou formulovány jako tzv. klíčové kompetence. Patří do nich na úrovni rámcového vzdělávacího programu pro základní školství kompetence pracovní, občanské, sociální a personální, komunikativní, řešení problémů a kompetence k učení, klíčové kompetence vztahující se k RVP pro gymnázia jsou uvedeny podrobněji níže v textu.
75
Text vychází ze závazných dokumentů: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007), Praha 2007; Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G, Praha 2007.
63 3. 1. 4. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV)
3. 1. 4. 1. Principy RVP ZV 1)
„Navazuje svým pojetím na RVP PV (předškolního vzdělávání – pozn.
autor) a je východiskem pro koncepci rámcových vzdělávacích programů pro střední vzdělávání; 2)
vymezuje vše, co je společné a nezbytné v povinném základním
vzdělávání žáků, včetně vzdělávání v odpovídajících ročnících víceletých středních škol; 3)
specifikuje úroveň klíčových kompetencí, jíž by měli žáci dosáhnout na
konci základního vzdělávání; 4)
vymezuje vzdělávací obsah – očekávané výstupy a učivo;
5)
zařazuje jako závaznou součást základního vzdělávání průřezová témata
s výrazně formativními funkcemi; 6)
podporuje komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně
možnosti jeho vhodného propojování, a předpokládá volbu různých vzdělávacích postupů, odlišných metod, forem výuky a využití všech podpůrných opatření ve shodě s individuálními potřebami žáků; 7)
umožňuje modifikaci vzdělávacího obsahu pro vzdělávání žáků se
speciálními vzdělávacími potřebami; 8)
je závazný pro všechny střední školy při stanovování požadavků
přijímacího řízení pro vstup do středního vzdělávání.“ 76
3. 1. 4. 2. Tendence ve vzdělávání navozované a podporované RVP ZV 1)
„Zohledňovat při dosahování cílů základního vzdělávání potřeby a
možnosti žáků; 2)
uplatňovat variabilnější organizaci a individualizaci výuky podle potřeb
a možností žáků a využívat vnitřní diferenciaci výuky;
76
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007), Praha 2007, s. 8.
64 3)
vytvářet širší nabídku povinně volitelných předmětů pro rozvoj zájmů a
individuálních předpokladů žáků; 4)
vytvářet příznivé sociální, emocionální i pracovní klima založené na
účinné motivaci, spolupráci a aktivizujících metodách výuky; 5)
prosadit změny v hodnocení žáků směrem k průběžné diagnostice,
individuálnímu hodnocení jejich výkonů a širšímu využívání slovního hodnocení; 6)
zachovávat co nejdéle ve vzdělávání přirozené heterogenní skupiny žáků
a oslabit důvody k vyčleňování žáků do specializovaných tříd a škol; 7)
zvýraznit účinnou spolupráci s rodiči žáků.“ 77
3. 1. 4. 3. Vzdělávací oblasti RVP ZV Dle povahy, obsahu a společenském dosahu jsou jednotlivé na základních školách vyučované předměty – vzdělávací obory – na základě vzájemné příbuznosti skládány do tzv. vzdělávacích oblastí. V rámci RVP ZV bylo sestaveno devět takových oblastí, některé složené z více vzdělávacích oborů, jiné stojící samostatně: 1)
Jazyk a jazyková komunikace – skládá se ze vzdělávacích oborů Český
jazyk a literatura a Cizí jazyk 2)
Matematika a její aplikace
3)
Informační a komunikační technologie
4)
Člověk a jeho svět
5)
Člověk a společnost – Dějepis, Výchova k občanství
6)
Člověk a příroda – Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis
7)
Umění a kultura – Hudební výchova, Výtvarná výchova
8)
Člověk a zdraví – Výchova ke zdraví, Tělesná výchova
9)
Člověk a svět práce
Vzdělávací obsah „dle jednotlivých vzdělávacích oborů škola rozčlení do vyučovacích předmětů a rozpracuje, případně doplní v učebních osnovách 77
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, s. 8.
65 podle potřeb, zájmů, zaměření a nadání žáků tak, aby bylo zaručené směřování k rozvoji klíčových kompetencí. Z jednoho vzdělávacího oboru může být vytvořen jeden vyučovací předmět nebo více vyučovacích předmětů, případně může vyučovací předmět vzniknout integrací vzdělávacího obsahu více vzdělávacích oborů (integrovaný vyučovací předmět). RVP ZV umožňuje propojení (integraci) vzdělávacího obsahu na úrovni témat, tematických okruhů, případně vzdělávacích oborů. Integrace vzdělávacího obsahu musí respektovat logiku výstavby jednotlivých vzdělávacích oborů. Základní podmínkou funkční integrace je kvalifikovaný učitel. Záměrem je, aby učitelé při tvorbě školních vzdělávacích programů vzájemně spolupracovali, propojovali vhodná témata společná jednotlivým vzdělávacím oborům a posilovali nadpředmětový přístup ke vzdělávání.“ 78
3. 1. 4. 3. 1. Vzdělávací oblast Člověk a společnost Pro výuku historie – dějinných událostí, jejich souvislostí, zařazení do komplexu vývoje lidské společnosti v celkovém náhledu i v jednotlivých formách a situacích – je vytvořena vzdělávací oblast Člověk a společnost, která ve svém rámci nesměřuje výuku pouze k tradičnímu dějepisu, ale naopak vkládá jeho obsah do širšího rámce společenských věd a žáky vede k chápání událostí současných i minulých v rámci širšího celku, který lze charakterizovat heslem lidské společenství. 79 Vzdělávací oblast Člověk a společnost tak například v rámci výuky dějin totalitních režimů, jejich cílů a důsledků jejich chování nesměruje žáky pouze k získání informací o daných událostech, případně souvislostí s dalšími skutečnostmi v rámci tématu, ale vede žáka k tomu, aby byl schopen události zasadit do termínu lidské společenství, pochopit příčiny vzniku určitých situací tak, aby byl v životě schopen je odhadnout, zachytit existenci společensky nebezpečných dějů, analyzovat je a umět se, např. občansky, zachovat tak, aby se jim dokázal 78 79
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, s. 16–17. Termín není uveden v závazných dokumentech, je použit pouze zde jako pomocný výraz.
66 bránit. V rámci pedagogického vývoje k uvědomění, že pouhé „suché memorování“ postrádá praktický smysl, protože je učící se nebude schopen ve vlastním životě použít, jsou vzdělávací oblasti takovými soubory proto, aby žákovi dopomohly dojít k poznání, že vyučovací předměty ve škole nejsou osamocenými jednotkami, které spolu nesouvisí, nýbrž že jsou dílčími výstupy z celku lidské společenství, ve kterém se budou po celý život pohybovat a poznatky z jednotlivých vyučovacích předmětů v něm budou moci využít. Vzdělávací oblast Člověk a společnost je v závazném dokumentu pro RVP ZP charakterizována takto: „Vzdělávací oblast Člověk a společnost v základním vzdělávání vybavuje žáka znalostmi a dovednostmi potřebnými pro jeho aktivní zapojení do života demokratické společnosti. Vzdělávání směřuje k tomu, aby žáci poznali dějinné, sociální a kulturně historické aspekty života lidí v jejich rozmanitosti, proměnlivosti a ve vzájemných souvislostech. Seznamuje žáky s vývojem společnosti a s důležitými společenskými jevy a procesy, které se promítají do každodenního života a mají vliv na utváření společenského klimatu. Zaměřuje se na utváření pozitivních občanských postojů, rozvíjí vědomí přináležitosti k evropskému civilizačnímu a kulturnímu okruhu a podporuje přijetí hodnot, na nichž je současná demokratická Evropa budována. Důležitou součástí vzdělávání v dané vzdělávací oblasti je prevence rasistických, xenofobních a extrémistických postojů, výchova k toleranci a respektování lidských práv, k rovnosti mužů a žen a výchova k úctě k přírodnímu a kulturnímu prostředí i k ochraně uměleckých a kulturních hodnot. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost se u žáků formují dovednosti a postoje důležité pro aktivní využívání poznatků o společnosti a mezilidských vztazích v občanském životě. Žáci se učí rozpoznávat a formulovat společenské problémy v minulosti i současnosti, zjišťovat a zpracovávat informace nutné pro jejich řešení, nacházet řešení a vyvozovat závěry, reflektovat je a aplikovat v reálných životních situacích.“ 80
80
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, s. 41.
67 Příbuznost dvou vzdělávacích oborů, z nichž se skládá vzdělávací oblast Člověk a společnost, lze doložit opět na citaci: „Vzdělávací obor Dějepis přináší základní poznatky o konání člověka v minulosti. Jeho hlavním posláním je kultivace historického vědomí jedince a uchování kontinuity historické paměti, především ve smyslu předávání historické zkušenosti. Důležité je zejména poznávání dějů, skutků a jevů, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj společnosti a promítly se do obrazu naší současnosti. Důraz je kladen především na dějiny 19. a 20. století, kde leží kořeny většiny současných společenských jevů. Významně se uplatňuje zřetel k základním hodnotám evropské civilizace. Podstatné je rozvíjet takové časové a prostorové představy i empatie, které umožňují žákům lépe proniknout k pochopení historických jevů a dějů. Žáci jsou vedeni k poznání, že historie není jen uzavřenou minulostí ani shlukem faktů a definitivních závěrů, ale je kladením otázek, jimiž se současnost prostřednictvím minulosti ptá po svém vlastním charakteru a své možné budoucnosti. Obecné historické problémy jsou konkretizovány prostřednictvím zařazování dějin regionu i dějin místních.“ 81 „Vzdělávací obor Výchova k občanství se zaměřuje na vytváření kvalit, které souvisejí s orientací žáků v sociální realitě a s jejich začleňováním do různých společenských vztahů a vazeb. Otevírá cestu k realistickému sebepoznání a poznávání osobnosti druhých lidí a k pochopení vlastního jednání i jednání druhých lidí v kontextu různých životních situací. Seznamuje žáky se vztahy v rodině a širších společenstvích, s hospodářským životem, činností důležitých politických institucí a orgánů a s možnými způsoby zapojení jednotlivců do občanského života. Učí žáky respektovat a uplatňovat mravní principy a pravidla společenského soužití a přebírat odpovědnost za vlastní názory, chování a jednání i jejich důsledky. Rozvíjí občanské a právní vědomí žáků, posiluje smysl jednotlivců pro osobní i občanskou odpovědnost a motivuje žáky k aktivní účasti na životě demokratické společnosti.“ 82
81 82
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, s. 41. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, s. 41.
68 Z citace obou části dokumentu vychází, že oba vzdělávací obory se vzájemně doplňují, mimo jiné ve smyslu prevence sociálně-patologických jevů jako jsou xenofobie, rasismus, společenské předsudky, ohrožení principů občanské společnosti, podporuje žáky v kreativním přemýšlení o tématech jako je ochrana osobní i veřejné svobody, uvědomění si vlastních kvalit a ceny na trhu práce i v sociální struktuře společnosti, ochrana kulturních a společenských hodnot, všeobecný přehled o obecném dění a schopnost kreativní konkretizace do vlastního prostředí ad. Porovnání dvou vzdělávacích oborů objektu pedagogického záměru dává informaci, že minulé dění není pro současnost uzavřené, naopak na základě zkoumání historických situací může dojít k poznání, že dřívější a současné děje jsou si velmi podobné, i proto, že podstata lidstva zůstává stejná a jednotlivé historické etapy od sebe rozlišuje především technický rozvoj a stupeň vývoje občanské společnosti. Například obor dějepis pak nepovažuje za zbytečné memorování a „šikanování“ ze strany učitele, nýbrž jako užitečný soubor vědomostí, ze kterých si lze vzít příklad a že mezi „velkým dějepisem“ o minulých stoletích a vlastní „historií v hlavě“, zabírající několik let zpět není tak velký rozdíl, jak by se na první pohled zdálo.
3. 1. 4. 3. 2. Vzdělávací obor Dějepis Jako samostatný obor je rozdělen do užších okruhů, majících jako celek pojmout v základních datech a souvislostech vývoj lidstva od prvobytně pospolné společnosti přes otrokářskou a feudální po moderní občanskou společnost od jejího vzniku zhruba na konci 18. století do vytvoření nadnárodních společenství konče Evropskou unií na sklonku 20. století. Vzhledem k nesporné důležitosti znalostí o rozvoji, krizi a stabilizaci občanské společnosti v průběhu 19. a 20. století a vzhledem k úzkému propojení vzdělávacích oborů Dějepis a Výchova k občanství je na výuku uvedeného tématu dávána maximální pozornost.
69 Sledovanými okruhy v celé šíři vyučovacího oboru Dějepis jsou: •
Člověk v dějinách – v jeho rámci má žák získat základní povědomí o
analýze nebo naopak syntéze dějinných události, naučit se sledovat historii i současnost z dostupných pramenů a literatury a získat přehled o vzájemných souvislostech historických i přítomných dějů. •
Počátky lidské společnosti – zahrnuje období pravěku.
•
Nejstarší civilizace. Kořeny evropské kultury – období starověku.
•
Křesťanská a středověká Evropa – období raného a vrcholného
středověku před zámořskými objevy. •
Objevy a dobývání. Počátky nové doby – změny ve feudální společnosti
před příchodem občanské společnosti. •
Modernizace společnosti – formování občanské společnosti po příchod
její krize na počátku 20. století. •
Moderní doba – krizové období občanské společnosti – dvě světové
války, zhroucení stávajícího světa pod agresivní silou totalitních režimů. •
Rozdělený a integrující se svět – vývoj po druhé světové válce
v totalitním a demokratickém světě, zhroucení totalitního režimu v Evropě, vývoj nadnárodních společenství na přelomu tisíciletí.
3. 1. 4. 3. 3. Vyučovací okruh Moderní doba a zasazení výuky dějiny druhé světové války v něm Zařazení výuky o druhé světové válce do okruhu Moderní doba uveďme v citaci očekávaných výstupů a rámcovém přehledu učiva z dokumentu RVP ZV: Očekávané výstupy: •
„Na příkladech demonstruje zneužití techniky ve světových válkách a
jeho důsledky; •
rozpozná klady a nedostatky demokratických systémů;
70 •
charakterizuje jednotlivé totalitní systémy, příčiny jejich nastolení
v širších ekonomických a politických souvislostech a důsledky jejich existence pro svět; rozpozná destruktivní sílu totalitarismu a vypjatého nacionalismu; •
na příkladech vyloží antisemitismus, rasismus a jejich nepřijatelnost
z hlediska lidských práv; •
zhodnotí postavení ČSR v evropských souvislostech a jeho vnitřní
sociální, politické, hospodářské a kulturní prostředí.“ 83 Stanovené učivo v rámci vzdělávacího oboru: •
„První světová válka a její politické, sociální a kulturní důsledky;
•
nové politické uspořádání Evropy a úloha USA ve světě; vznik ČSR, její
hospodářsko- politický vývoj, sociální a národnostní problémy; •
mezinárodně politická a hospodářská situace ve 20. a 30. letech;
totalitní systémy –komunismus, fašismus, nacismus – důsledky pro ČSR a svět; •
druhá světová válka, holocaust; situace v našich zemích, domácí a
zahraniční odboj; politické, mocenské a ekonomické důsledky války.“ 84 Výše citovaný rámcový souhrn pak funkčně specifikují školní vzdělávací programy, které sestavují kompetentní pedagogové dle rámce vlastního pojetí výuky dějepisu v rozsahu, který dle praxe, obecných očekávání i osobního přístupu k dané látce – školní vzdělávací programy se tedy od sebe v jednotlivostech (zejména v pojetí výuky na regionální témata) mohou značně lišit, zároveň se však shodují v základním objemu učiva, vytvořeného a v praxi prověřeného během mnoha let.85 83
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, s. 45. Tamtéž, s. 45. 85 Pro ilustraci zpracování školních vzdělávacích plánů v praxi uvádím výtah (týkající se období 1914–1945, 1945 – současnost) z ŠVP pedagožky a koordinátorky ŠVP základní školy Na Výběžku 118 v Liberci – Starém Harcově, Mgr. Michaely Přívratské (s jejím laskavým svolením publikování v této práci): „Očekávané výstupy: OV 29: Na příkladech demonstruje zneužití techniky ve světových válkách a jeho důsledky; OV 30: Rozpozná klady a nedostatky demokratických systémů; OV 31: Charakterizuje jednotlivé totalitní systémy, příčiny jejich nastolení v širších ekonomických a politických souvislostech a důsledky jejich existence pro svět, rozpozná destruktivní sílu totalitarismu a vypjatého nacionalismu; OV 32: Na příkladech vyloží antisemitismus, rasismus a jejich nepřijatelnost z hlediska lidských práv; OV 33: Zhodnotí postavení ČSR v evropských souvislostech a jeho vnitřní sociální, politické, hospodářské a kulturní prostředí; OV 34: Vysvětlí příčiny a důsledky vzniku bipolárního světa, uvede příklady střetávání obou bloků; OV 35: Vysvětlí a na příkladech doloží mocenské 84
71 Jak vyplývá z přehledu stanoveného učiva i očekávaných výstupů, vyučovací okruh Moderní doba se z převažující části zabývá právě tématem, které lze pracovně nazvat druhá světová válka, její příčiny a důsledky. Kromě samotné historické výuky je v rámci vzdělávací oblasti Člověk a společnost v kombinaci se vzdělávacím oborem Výchova k občanství vyučována prevence sociálně-patologických jevů jak jsou uvedeny výše v textu a to mimo jiné formou aktivizujících forem vyučování, při nichž jejich aktéři mají získat všeobecné znalosti z tradičních osnov, úžeji je zasadit do vlastního prostředí, nejlépe bezprostředního okolí školy, domova, okruhu vlastního každodenního pohybu a nejlépe tyto získat sami, ve spolupráci se spolužáky nebo nestandardním výkladem od pedagoga nebo pedagogického pracovníka ve specifickém zařízení. Kombinací těchto možností pak jsou také programy v rámci muzejní pedagogiky v zařízeních danou tématikou se zabývajících, například pietních místech a památnících připomínajících represivní dění během druhé světové války. Nejvyšší formou takového působení pak je
a politické důvody euroatlantické hospodářské a vojenské spolupráce; OV 36: Posoudí postavení rozvojových zemí; OV 37: Prokáže základní orientaci v problémech současného světa. Dílčí výstupy: DV: 1. a 2. světová válka; DV: Chápe vliv vědeckotechnické revoluce na světové války; DV: Dokáže definovat pojem demokracie, analyzuje jeho výhody a nevýhody, umí ho porovnat s dalšími politickými systémy; DV: Umí vystihnout rozdíl mezi nacismem, fašismem a komunismem; DV: Dokáže charakterizovat totalitní systémy a popsat jejich výhody a nevýhody; DV: Umí pracovat s pojmy nacionalismus, rasismus a chápe jejich negativa při snaze je realizovat; DV: Umí pracovat s pojmy nacionalismus, rasismus a chápe jejich negativa při snaze je realizovat; DV: Uvádí konkrétní poznatky o holocaustu; DV: Zná formy naší republiky od r. 1918 do r. 1989; DV: Chronologicky řadí naše prezidenty; DV: Zná její postavení v rámci světa; DV: Aplikuje vědomosti o 2. světové válce na naše země; DV: Popisuje nástup k moci a vládu KS v našich zemích; DV: Popisuje formování a fungování Z a V bloku; DV: Zná pojem „studená válka“; DV: Umí stručně popsat formování evropských mocenských, politických a ekonomických uskupení; DV: Zná problémy zemí třetího světa, navrhuje řešení jejich problémů; DV: Orientuje se v pojmech neonacismus, sjednocování Evropy, terorismus. Učivo: První světová válka; Rozpad R – U a vznik ČSR; Druhá světová válka; Československý odboj; Vývoj v Rusku na počátku 20. století; Svět po první světové válce; SSSR mezi válkami; ČSR ve 20. letech; Světová hospodářská krize; Hlavní události ve 30. letech; Ohrožení ČSR nacismem; Okolnosti vzniku 2. světové války; Holocaust; Komunismus, nacismus, fašismus; Rozpad R-U a vznik ČSR; ČSR ve 20. letech; Kultura, školství a věda; Změny ve světě po 2. světové válce; Nastolení komunismu; 50., 60. a 70. léta v komunistickém Československu; Politické procesy; Výrazné politické změny v 80. a 90. letech; Kultura, umění a věda; Jednání o uspořádání světa po 2. světové válce; Hlavní události 2/2 20. století; Vývojové rysy západních a východních států; Dekolonizace; Pohled na sjednocování Evropy; Úspěchy lidstva; Problémy lidstva; Současná politická situace. Průřezová témata: MEV 5 – vliv médií na každodenní život – společenský a politický; VMEGS 3 – klíčové mezníky evropské historie; VMEGS 3 – Evropská integrace, instituce EU; VMEGS 3 – Evropská integrace, instituce.“
72 vzdělávání formou projektů, které se v roce 2011 kreativně vyvíjí a jako pedagogický prostředek jsou stále více využívány.
3. 1. 4. 4. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (RVP G) 86 Na stejném principu jako rámcové vzdělávací programy pro nižší stupně vzdělávání, tedy rámcový vzdělávací programy pro předškolní a pro základní vzdělávání, funguje rámcový vzdělávací program pro gymnázia (zkratkou RVP G). Vzhledem k jeho odlišnostem a zároveň shodným základním znakům s výše analyzovaným dokumentem RVP ZV a přímé návaznosti na něj jsou v této kapitole některé shodné prvky uvedeny pouze rámcově, specifické pak blíže.
3. 1. 5. Principy RVP G 1)
„Je určen pro tvorbu ŠVP na čtyřletých gymnáziích a vyšším stupni
víceletých gymnázií; 2)
stanovuje základní vzdělávací úroveň pro všechny absolventy gymnázií,
kterou musí škola respektovat ve svém školním vzdělávacím programu; 3)
specifikuje úroveň klíčových kompetencí, jíž by měli žáci na konci
vzdělávání na gymnáziu dosáhnout; 4)
vymezuje závazný vzdělávací obsah – očekávané výstupy a učivo;
5)
zařazuje jako závaznou součást vzdělávání průřezová témata s výrazně
formativními funkcemi; 6)
podporuje komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně
možnosti jeho vhodného propojování, a předpokládá volbu různých vzdělávacích postupů, různých metod a forem výuky ve shodě s individuálními potřebami žáků;
86
Klíčovým dokumentem pro RVP G a zdrojem pro výtah v této práci je dokument Výzkumného ústavu pedagogického v Praze: Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G, Praha 2007.
73 7)
umožňuje modifikaci vzdělávacího obsahu pro vzdělávání žáků se
speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných.“ 87 V rámci vzdělávacího programu pro gymnázia jsou jedním ze zásadních bodů tzv. klíčové kompetence, zmiňované již v základním vzdělávání. Vzhledem k jejich postavení v rámci vytváření a praxe rámcových a následných školních vzdělávacích plánů ocitujme jejich znění z dokumentu Výzkumného ústavu pedagogického (z důvodu stručnosti pouze znění klíčových kompetencí v rámci RVP G). 88
„Kompetence k učení •
Své učení a pracovní činnost si sám plánuje a organizuje, využívá je jako
prostředku pro seberealizaci a osobní rozvoj; •
efektivně využívá různé strategie učení k získání a zpracování poznatků a
informací, hledá a rozvíjí účinné postupy ve svém učení, reflektuje proces vlastního učení a myšlení; •
kriticky přistupuje ke zdrojům informací, informace tvořivě zpracovává a
využívá při svém studiu a praxi; •
kriticky hodnotí pokrok při dosahování cílů svého učení a práce, přijímá
ocenění, radu i kritiku ze strany druhých, z vlastních úspěchů i chyb čerpá poučení pro další práci.
Kompetence k řešení problémů •
Rozpozná problém, objasní jeho podstatu, rozčlení ho na části;
•
vytváří hypotézy, navrhuje postupné kroky, zvažuje využití různých
postupů při řešení problému nebo ověřování hypotézy;
87
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G, Praha 2007, Praha 2007, s. 8. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G, Praha 2007, s. 11. Přehled klíčových kompetencí pro program RVP ZV je uveden: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007), Praha 2007, s. 12-15. 88
74 •
uplatňuje při řešení problémů vhodné metody a dříve získané vědomosti
a dovednosti, kromě analytického a kritického myšlení využívá i myšlení tvořivé s použitím představivosti a intuice; •
kriticky interpretuje získané poznatky a zjištění a ověřuje je, pro své
tvrzení nachází argumenty a důkazy, formuluje a obhajuje podložené závěry; •
problém z různých stran;
•
zvažuje možné klady a zápory jednotlivých variant řešení, včetně
posouzení jejich rizik a důsledků.
Kompetence komunikativní •
S ohledem na situaci a účastníky komunikace efektivně využívá dostupné
prostředky komunikace, verbální i neverbální, včetně symbolických a grafických vyjádření informací různého typu; •
používá s porozuměním odborný jazyk a symbolická a grafická vyjádření
informací různého typu; •
efektivně využívá moderní informační technologie;
•
vyjadřuje se v mluvených i psaných projevech jasně, srozumitelně a
přiměřeně tomu, komu, co a jak chce sdělit, s jakým záměrem a v jaké situaci komunikuje; je citlivý k míře zkušeností a znalostí a k možným pocitům partnerů v komunikaci; •
prezentuje vhodným způsobem svou práci i sám sebe před známým i
neznámým publikem; •
rozumí sdělením různého typu v různých komunikačních situacích,
správně interpretuje přijímaná sdělení a věcně.
Kompetence sociální a presonální •
Posuzuje reálně své fyzické a duševní možnosti, je schopen sebereflexe;
•
stanovuje si cíle a priority s ohledem na své osobní schopnosti, zájmovou
orientaci i životní podmínky;
75 •
odhaduje důsledky vlastního jednání a chování v nejrůznějších situacích,
své jednání a chování podle toho koriguje; •
přizpůsobuje se měnícím se životním a pracovním podmínkám a podle
svých schopností a možností je aktivně a tvořivě ovlivňuje; •
aktivně spolupracuje při stanovování a dosahování společných cílů;
•
přispívá k vytváření a udržování hodnotných mezilidských vztahů
založených na vzájemné úctě, toleranci a empatii; •
projevuje zodpovědný vztah k vlastnímu zdraví a k zdraví druhých;
•
rozhoduje se na základě vlastního úsudku, odolává společenským i
mediálním tlakům. ¨ Kompetence občanská •
Informovaně zvažuje vztahy mezi svými zájmy osobními, zájmy širší
skupiny, do níž patří, a zájmy veřejnými, rozhoduje se a jedná vyváženě; •
o chodu společnosti a civilizace uvažuje z hlediska udržitelnosti života,
rozhoduje se a jedná tak, aby neohrožoval a nepoškozoval přírodu a životní prostředí ani kulturu; •
respektuje různorodost hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních
lidí; •
rozšiřuje své poznání a chápání kulturních a duchovních hodnot,
spoluvytváří je a chrání; •
promýšlí souvislosti mezi svými právy, povinnostmi a zodpovědností; k
plnění svých povinností přistupuje zodpovědně a tvořivě, hájí svá práva i práva jiných, vystupuje proti jejich potlačování a spoluvytváří podmínky pro jejich naplňování; •
chová se informovaně a zodpovědně v krizových situacích a v situacích
ohrožujících život a zdraví, poskytne ostatním pomoc; •
posuzuje události a vývoj veřejného života, sleduje, co se děje v jeho
bydlišti a okolí, zaujímá a obhajuje informovaná stanoviska a jedná k obecnému prospěchu podle nejlepšího svědomí.
76 Kompetence k podnikavosti •
Cílevědomě, zodpovědně a s ohledem na své potřeby, osobní
předpoklady a možnosti se rozhoduje o dalším vzdělávání a budoucím profesním zaměření; •
rozvíjí svůj osobní i odborný potenciál, rozpoznává a využívá příležitosti
pro svůj rozvoj v osobním a profesním životě; •
uplatňuje proaktivní přístup, vlastní iniciativu a tvořivost, vítá a
podporuje inovace •
získává a kriticky vyhodnocuje informace o vzdělávacích a pracovních
příležitostech, využívá dostupné zdroje a informace při plánování a realizaci aktivit; •
usiluje o dosažení stanovených cílů, průběžně reviduje a kriticky hodnotí
dosažené výsledky, koriguje další činnost s ohledem na stanovený cíl; dokončuje zahájené aktivity, motivuje se k dosahování úspěchu; •
posuzuje a kriticky hodnotí rizika související s rozhodováním v reálných
životních situacích a v případě nezbytnosti je připraven tato rizika nést; •
chápe podstatu a principy podnikání, zvažuje jeho možná rizika,
vyhledává a kriticky posuzuje příležitosti k uskutečnění podnikatelského záměru s ohledem na své předpoklady, realitu tržního prostředí a další faktory.“ 89 Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že také rámcový vzdělávací plán pro gymnázia kombinuje výuku oborových předmětů se vzděláváním ke všeobecnému
společenskému
rozhledu,
vštípení
základních
etických,
kulturních a společenských principů, které by, v kombinaci se získáním hlubšího vědomostního základu ve věci dějinných událostí a současného politického, společenského a kulturního dění, mělo studentovi gymnázia předat balíček teoretických i praktických informací, podle kterých by měl být schopen pozorovat, analyzovat, hodnotit a kreativně zpracovávat vjemy v běžném životě, mimo jiné sociálně-patologické jevy, se kterými se může setkat a pravděpodobně skutečně setká. Na předání těchto principů se 89
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G, s. 10-14.
77 zaměřují mimo jiné programy vzdělávacích center pietních míst a památníků uvedených již výše, které v rámci rozsahu rámcových i školních vzdělávacích programů informují o jimi sledovaných historických událostech a o možnostech prevence jejich opakování.
3. 1. 5. 1. Vzdělávací oblasti RVP G 90 Osm vzdělávacích oblastí pro RVP G vychází z devíti těchto oblasti v předchozím stupni – RVP ZV, zároveň však je obsah jednotlivých vzdělávacích oborů hlubší než v základním školství. 91 Vzdělávací oblasti RVP G sestávají z následujících položek: 1)
Jazyk a jazyková komunikace – oblast je složena z oborů Český jazyk a
literatura, Cizí jazyk, Další cizí jazyk 2)
Matematika a její aplikace
3)
Člověk a příroda – Fyzika, Chemie, Biologie, Geografie, Geologie
4)
Člověk a společnost – Občanský a společenskovědní základ, Dějepis,
Geografie 5)
Člověk a svět práce
6)
Umění a kultura – Hudební obor, Výtvarný obor
7)
Člověk a zdraví – Výchova ke zdraví, Tělesná výchova
8)
Informatika a informační a komunikační technologie
3. 1. 5. 2. Vzdělávací oblast Člověk a společnost Náplň vzdělávací oblasti Člověk a společnost vychází z podobných principů jako stejná oblast v rámci vzdělávacích programů pro základní vzdělávání. Nejen ve věci studia vývoje občanské společnosti, její krize, vzestupu totalitních režimů a represivního chování ve společnosti včetně válečných krizí je vzdělávací obor Výchova k občanství přímým předchůdcem oboru Občanský a společenskovědní základ. Obor Geografie, který v rámci RVP ZV 90
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G, s. 13. Porovnat je lze v: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007), Praha 2007, s. 16-103. 91
78 chybí, je v systému RVP G dílčím oborem, který prakticky doplňuje a místně určuje poznatky získané z oboru Dějepis a všechna data uvádí do souhrnu – systému. Ve vyšším stupni vzdělávání se tak děje vzhledem k vyspělosti posluchačů a vzhledem k tomu, že již v předchozím stupni tito získali schopnost základně se orientovat v obou či všech třech vyučovacích oborech, takže v rámci RVP G mohou již získaná data zařazovat do souvislostí, aniž by jim dělalo zásadní problém orientovat se ve sledovaných pojmech. I v tomto stupni školství je jedním z nejúčinnějších prostředků průmět obecných informací do místních podmínek, kdy je navíc již možné využít základů vědeckých metod při plnění individuálních či skupinových úkolů v rámci výuky.
3. 1. 5. 3. Vzdělávací obor Dějepis V RVP G specifikovaný vzdělávací obsah oboru Dějepis sestává rámcově ze stejných okruhů jako RVP ZV, obsah učiva je však zpracováván zevrubněji než v nižším stupni vzdělávání. V práci studentů je navíc užíváno základů vědeckých metod zkoumání: 1)
Úvod do studia historie
2)
Pravěk
3)
Starověk
4)
Středověk
5)
Počátky novověku
6)
Osvícenství, revoluce a idea svobody, modernizace společnosti
7)
Moderní doba I – situace v letech 1914-1945
8)
Moderní doba II – soudobé dějiny
Pro výuku obecných a regionálních dějin druhé světové války je stěžejní okruh Moderní doba I, který v rámci stanoveného množství učiva očekává tyto výstupy:
79 •
„Žák
charakterizuje
dvě
světové
války,
dokumentuje
sociální
hospodářské a politické důsledky; •
uvede příčiny a projevy politického a mocenského obrazu světa, který byl
určen vyčerpáním tradičních evropských velmocí, vzestupem USA a nastolením bolševické moci v Rusku; •
vymezí základní znaky hlavních totalitních ideologií a dovede je srovnat
se zásadami demokracie; objasní podstatu a příčiny agresivní politiky a neschopnosti potenciálních obětí jí čelit; •
vysvětlí souvislost mezi světovou hospodářskou krizí a vyhrocením
politických problémů, které byly provázeny radikalizací pravicových i levicových protidemokratických sil; •
popíše a zhodnotí způsob života v moderní evropské společnosti,
zhodnotí význam masové kultury.“ 92 Přehled učiva: •
„První světová válka, české země v době první světové války, I. odboj;
•
revoluce v Rusku, upevňování bolševické moci;
•
versailleský systém a jeho vnitřní rozpory;
•
vznik Československa, Československo v meziválečném období;
•
Evropa a svět ve 20. a 30. letech, světová hospodářská krize ve světě i v
ČSR, růst mezinárodního napětí a vznik válečných ohnisek; •
mnichovská krize a její důsledky;
•
kultura 1. poloviny 20. století (zrod moderního umění, nástup masové
kultury, sport); •
druhá světová válka (globální a hospodářský charakter války, věda a
technika jako prostředky vedení války, holocaust), protektorát Čechy a Morava, II. odboj.“ 93
92 93
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G, s. 47. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP G, s. 48.
80 3. 1. 5. 4. Začlenění RVP G a ŠVP G do vyučování o druhé světové válce v muzejní expozici
V rámci školních vzdělávacích programů pro gymnázia se většinou předpokládá využití muzejních expozic pro doplnění obsahu ŠVP G na autentických místech, o kterých je vyučováno, případně v krátkodobých muzejních expozicích připravovaných k příležitostem výročí historických událostí, jubileí významných osobností apod. 94 Ta historická místa, která jsou ošetřována vlastním pietním místem nebo památníkem se stálou expozicí nebo průvodcovskou službou, bývají předmětem exkurzí školních kolektivů 95 a některá z nich vyvíjejí vlastní pedagogické aktivity. 96 Ve „vlastní režii“ nebo ve spolupráci s regionálními muzei či vědeckými institucemi pak školní kolektivy mohou k aktivní nebo projektové výuce využít reálie ve svém bezprostředním okolí a regionu, a to muzejně nebo turisticky sledované i „zapomenuté“ – místa bojových střetů, perzekučního dění, válečné pomníky, hrobová místa a kenotafy, lokality bývalých areálů provizorních táborových kolonií, místa nasazení vězňů a civilistů do válečné výroby, naučné stezky a další. Soubor pozůstatků událostí druhé světové války v libereckém regionu, který mohou využít pro plnění výukových programů lokální pedagogové, předkládá tato rigorózní práce s nadějí, že alespoň malým dílem přispěje k budování systému aktivizujících forem vyučování, které žákům a studentům škol v libereckém regionu přiblíží krizové období 1938–1945 a napomůže k poznání jeho faktů, příčin a důsledků.
94
V rámci výstavní činnosti Severočeského muzea v Liberci lze jako příklad uvést takto koncipovanou výstavu Liberec 1968, konanou 21. 8 . – 19. 10. 2008 nebo připravovaný výstavní projekt, který má být realizován v roce 2014 při příležitosti 100. výročí začátku první světové války. 95 V rámci výuky dějin druhé světové války mezi cíly exkurzí dominují památníky v Terezíně, Lidicích, ze zahraničních Státní muzeum Auschwitz-Birkenau v Polsku. 96 Podrobněji se jimi zabývá jiná kapitola v této práci.
81 3. 2.
Projektová výuka jako vyspělá forma aktivizujícího vyučování a
její využití v muzejní pedagogice Aktivizující formy výuky patří mezi nejdynamičtěji se vyvíjející odvětví současné pedagogiky. Metody jako jsou heuristická, situační, inscenační, diskusní, didaktické hry a soutěže, dramatická výchova, kritické myšlení a projektové vyučování 97 zasazují poznatky získané v klasické vyučovací hodině do šíře globálního vidění světa, v němž je získaný poznatek prostředkem ke zjištění jiné skutečnosti, využití v praxi nebo vhodný k porovnání s jinou, podobnou situací. Aktivizující formy vyučování – tedy podrobení získaného poznatku kritice, bezprostřední využití naučené dovednosti v praxi, zhmotnění vnitřních otázek na dané téma v diskusi se spolužáky nebo v řízeném rozhovoru s učitelem nebo jiným pedagogickým pracovníkem, vlastní iniciativa při získávání požadované informace nebo ještě lépe práce na vytvoření systému k tomu, aby takové informace mohl dotyčný dosáhnout a další – poskytují žákům a studentům důkaz, že obsah učební osnovy není jen „hloupost, kterou si učitel vymyslel“ nebo „zastaralá osnova, která s realitou současnosti nemá nic společného“, nýbrž střípek do celkového objemu vědění o světě a jeho principech, který lze využít v praktickém životě tak, jak to dělají například rodiče dotyčného žáka. Zdá se, že dlouholetý boj mezi upřednostňováním teorie nebo praxe nelze rozsoudit jednoznačnou odpovědí, již proto, že každý ze dvou pólů je nezbytný pro existenci druhého, lze však říci, že podněcování praktického využití teoreticky získaných myšlenek je blíže k současnosti podporováno již na půdě pedagogického zařízení a nepředpokládá se čekat až do skutečné praxe. Narušení „sterilnosti“ školy v metodicky připraveném komplexu pedagogického působení tak žáka přibližuje k tomu, aby školu viděl jako „zajímavou a zábavnou instituci“, nikoli jako „otravnou povinnost, ve které se jen toužebně čeká na prázdniny“.
97
Výčet vychází z výběru autorky rigorózní práce na katedře historie pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Jany Stejskalíkové. Jana STEJSKALÍKOVÁ, Náměty k využití aktivizujících výukových metod při výuce regionálních dějin ve školách mikroregionu Boskovicka, nepublikovaná rigorózní práce 2010, s. 117.
82 3. 2. 1. Zásadní změna v pojetí pedagogického záměru a praxe 98 Kritika tzv. herbartismu jako učební metody, zaměřené přísně na předání informací směrem od učitele k žákovi ve formě nenarušitelné direktivy a autority učitele, která postrádala možnost kreativního rozvíjení žáka a takové jeho snahy utlumovala a trestala, 99 z dnešního pohledu do detailu dovedené metody řízeného výkladu při pedagogickém působení bez ohledu na přirozené i specifické potřeby žáka, přinesla na sklonku 19. století nové tendence do pohledu na výuku a výchovu žáků a studentů. Experimenty a později nové formy vyučování postupně přinášely osobnosti jako E. Key, 100 F. W. A. Diesterweg, K. D. Ušinskij, C. W. Washburn, H. Parkhust, P. Petersen, R. Cousinet. 101 Pojmy jako winnetská soustava, daltonský plán, jenská nebo waldorfská škola 102 nám předkládají důkaz o širokém celosvětovém kreativním hnutí, kterého cílem bylo změnit „zkostnatělý“ a přísně autoritativní přístup učitele k objektu pedagogického působení, sledovat žákovy nebo studentovy potřeby a důsledky přirozeného chování, fázovat výuku tak, aby pro něj byla přínosná a množství informací snesitelné a vytvořit vztah mezi školou a jejími návštěvníky, pro které by pak nebyla chladnou obávanou institucí, nýbrž pevnou součástí života. 98
Jarmila SKALKOVÁ, Obecná didaktika, Praha 2007, s. 219. Velmi zajímavým způsobem je téma popsáno v publikaci: Anna TOMKOVÁ – Jitka KAŠOVÁ – Markéta DVOŘÁKOVÁ, Učíme v projektech, Praha 2009, s. 10. Zmíněná pasáž stojí za ocitování: „Tradičně herbartovská škola přirozenou aktivitu dítěte záměrně potlačovala, neboť převládal názor, že tato aktivita dítěti brání v pozornosti. Dítě bylo především třeba zklidnit a všemi prostředky posílit jeho soustředění na výklad učitele. Tomuto cíli odpovídalo i uspořádáni třídy. Učitel stál u tabule na ‚stupínku’, na vyvýšeném místě, aby ho všichni žáci, kteří seděli za sebou v lavicích, dobře viděli. Měli pouze sledovat výklad učitele a nesměli se otáčet ke spolužákům, neboť by tento výklad rušili. Ruce měli za zády, aby se posílil jejich celkový klid. V některých školách dokonce okna přemalovali neprůhlednou barvou, aby žáky nerušil pohled ven – na stromy, ptáky, na padající sníh… Ve třídě panovalo naprosté ticho, mluvení učitelé zakazovali. Přísné zákazy byly dodržovány pod hrozbou trestů, a to i tělesných. Učitel měl takovou autoritu, že si žáci vůbec nedovolili položit mu otázku. Učitelův stůl, stupínek a celé místo u tabule byly až posvátným územím učitele, kam se žák neodvážil vstoupit ani o přestávce nebo po vyučování. Nesměl se volně pohybovat po třídě – usedl do své lavice, obvykle si připravil sešit a pero. Do sešitu si pak zapisoval nadiktované poznámky, které se doma naučil nazpaměť. Tyto poznámky obvykle zůstávaly jediným zdrojem informací, z nichž se žák učil. O obsahu sdělených informací nebylo třeba přemýšlet, protože učitel měl vždy pravdu a diskuse s ním nepřicházela v úvahu. Pro vyučování všech předmětů pro mnoho žáků stačila jedna třída. Pomůcky byly určeny hlavně pro demonstraci a ukázku, kterou používal a popisoval učitel. Stačil jeden glóbus, jedna vycpaná lasička – žáci se jen dívali. Základem názornosti vyučování byla tabule a křída.“ 100 TOMKOVÁ – KAŠOVÁ – DVOŘÁKOVÁ, Učíme v projektech, s. 11. 101 SKALKOVÁ, Obecná didaktika, s. 219. 102 SKALKOVÁ, Obecná didaktika, s. 219. 99
83 Základní metody přiblížení vyučované látky žákovi stanovil Jan Ámos Komenský ve svých pracích Velká didaktika, Svět v obrazech a Škola hrou. Jeho zásady, formulované v 17. století, jsou základním stavebním kamenem moderního, aktivizujícího přístupu k vyučování: •
Zásada názornosti – základní způsob jak žákovi přiblížit danou
skutečnost je ukázat mu ji; ve vyučování o událostech druhé světové války tak pedagog může učinit uspořádáním exkurze na místo události, do místního muzea nebo archivu, kde jsou k dispozici dobové trojrozměrné předměty nebo dokumenty listinné, fotografické nebo filmové povahy. •
Zásada systematičnosti a soustavnosti – systém návaznosti mezi
předměty i uvnitř nich samotných je zásadní pomůckou pro výklad událostí jako součástí většího celku – například výuka událostí na východní frontě druhé světové války ve spojení se zeměpisem nebude pro žáka v případě bitev u Kurska, Stalingradu, Leningradu a Moskvy pouhým seznamem neznámých pojmů, nýbrž konkrétním zasazením událostí do míst, která viděl na mapě nebo při multimediální prezentaci. •
Zásada aktivnosti – teoretický poznatek vyzkoušený v praxi pro žáka
teprve získává skutečný smysl – informace, že v představách nacistických prominentů měla mít centrální budova budoucího hlavního města nacistické říše Germanie kupoli s vnitřní výškou 300 m je pochopitelná nejlépe ve srovnání s místní budovou – např. výška pětkrát přesahuje výšku kostelní věže ve vesnici. Názornější je také výklad o strachu obyvatel německých měst z aktivit nacistických paramilitárních jednotek SA na přelomu 20. a 30. let 20. století ve srovnání s agresivitou některých skupin lidí v současnosti. •
Zásada trvalosti – opakování učiva v různých souvislostech a zasazení
do různých situací. •
Zásada přiměřenosti – je třeba odhadnout obecně dané i individuální
fyzické a psychické možnosti objektu pedagogického působení a modulovat tak učební postup, pro což je aktivizující metoda vyučování ideální druhou variantou.
84 V rámci již výše uvedených aktivizujících formách vyučování dochází k různým způsobům působení na žáka jako na cíl předávaných teoretických a praktických informací a výchovy, na věc ale lze nahlížet také jako na učení dovednostem, které pomohou formovat samostatnou osobnost. Praktické hledisko a vedení k samostatnému myšlení, konání, přijetí zásluhy a zodpovědnosti (kolektivní, osobní) jsou velmi dobře využity v tzv. projektové metodě vyučování. V oborech, který sledujeme, tedy historii, občanské a etické výchově a společenských vědách všeobecně, lze projektů velmi dobře využít k nácviku a simulacím situací a standardů, které jsou v samotné výuce předmětem zájmu.
3. 2. 2. Projektové vyučování 3., rozšířené a aktualizované vydání Pedagogického slovníku charakterizuje projektovou metodu jako „vyučovací metodu, v níž jsou žáci vedeni k samostatnému zpracování určitých projektů a získávají zkušenosti praktickou činností a experimentováním. Je odvozena z pragmatické pedagogiky a principu instrumentalismu, rozvíjené J. Deweyem, W. Kilpatrickem aj. V USA a dalších zemích jedna z nejvýznamnějších metod podporujících motivaci žáků a kooperativní učení. Projekty mohou mít formu integrovaných témat, praktických problémů ze životní reality nebo praktické činnosti vedoucí k vytvoření nějakého výrobku, výtvarného či slovesného produktu.“ 103 Projekt lze popsat jako rozvinutou formu pedagogického působení, při níž je jeho objekt, tedy žák, směřován do samostatné a skupinové práce, praktické manuální i intelektuální činnosti s cílem zpracovat dané téma do výstupu, který je předem určen, přičemž je nezbytná spolupráce s vrstevníky, ve školní prostředí se spolužáky, aby bylo dosaženo výsledku. Projekt není pedagogickým působením ve snaze pojmout určité sledované téma do největší možné hloubky či šíře, nýbrž prací na realizaci předem určeného cíle pomocí 103
Jan PRŮCHA – Eliška WALTEROVÁ – Jiří MAREŠ, Pedagogický slovník, Praha 2001, s. 185.
85 analýzy dostupného materiálu a syntézy několika pracovních okruhů do výsledného produktu. Kromě výuky v rámci učebního okruhu, ze kterého samotný projekt vychází, je tedy iniciována schopnost žáků nadosobního myšlení
ve
smyslu
spolupráce
konkrétních
„odborníků“ 104
v rámci
jednotlivých úkolů a schopnost vidět jeden komplexní pracovní cíl jako soubor mnoha odlišných činností, které samy o sobě dokážou vytvořit pouze dílčí část celku, ale při organizovaném postupu dojít k výsledku, kterého by sami jediní nemohli být schopni. Projektovou metodu dle shrnutí v metodické publikaci Učíme v projektech 105 můžeme z funkčního hlediska vnímat jako: •
Vyučovací metodu
•
Komplexní metodu vyučování
•
Organizační metodu vyučování
•
Specifický způsob zpracování obsahu vyučování
•
Způsob koncentrace učiva
•
Typ vzdělávací strategie
Všechna tato pojmenování projektového vyučování shrnují jeho základní stavební kameny: •
Práce na specifickém úkolu, pojímaném z mnoha různých úhlů
•
Analýza daných dílčích úkolů
•
Syntéza jednotlivci či skupinami získaných dílčích výsledků
•
Kreativní práce na základě analýzy a syntézy dostupných podkladů
•
Zapojení nejširšího kolektivu v rámci určité společenské jednotky
•
Vytvoření pracovní hierarchie v daném kolektivu
•
Pedagogické autority působí jako garanti, lektoři, nikoli jako vlastní
realizátoři • 104 105
V době realizace je projekt nadřazen jiným vyučovacím aktivitám 106
Myšleno žáků, pracujících na jednom specifickém, „odborném“ úkolu. TOMKOVÁ – KAŠOVÁ – DVOŘÁKOVÁ, Učíme v projektech, s. 13.
86 •
Výsledek projektu je veřejně prezentován
•
Realizátoři projektu jsou s ním ztotožněni, je jejich „pýchou“
Základem vyučovacího projektu je tedy zadání určitého tématu, jehož analýze a syntéze bude věnována příští činnost. Vhodným tématem je dlouhodobější aktuální dění nebo specifická společenská, kulturní nebo sportovní událost, která se v daném období odehrává (významné výročí světové, národní nebo regionální osobnosti, pořádání světově důležité sportovní, kulturní nebo jiné události ad.). Pomocí vytvořené a tzv. „na míru“ připravené metodiky je rozdělena práce, její vyšší a dílčí celky a kompetence jejich zpracovatelů. V práci na projektu je důležitá dohoda s žáky, kteří se jej účastní, vytyčení cílů, vysvětlení způsobu jejich naplňování a očekávané dílčí i konečné výsledky. Zpracovatelem a hybatelem projektu je žák, hlavním organizátorem a v praktické části garantem nebo metodikem je učitel. Pro funkční průběh projektu je třeba dodržet a nepodcenit jeho čtyři základní fáze: 107 •
Záměr – kdy je vymezen cíl práce, diskutován zainteresovanými
stranami a jako vyhovující odsouhlasen. •
Plánování – vytyčení metodiky, personálního obsazení, dílčích části
celku a rozfázování včetně přizpůsobení běžného vyučování časově mimořádnému projektovému záměru. •
Realizace – dle předchozího naplánovaného záměru s dodržením
metodiky, časového a tématického rozsahu, zároveň však se schopností flexibility v případě objevu nových skutečností, ke kterému může z podstaty práce dojít. •
Zhodnocení výsledku – předem stanovenou formou, která by měla být
veřejná, pro žáka má být zadostiučiněním.
106
SKALKOVÁ, Obecná didaktika, s. 237 – v uvedené tabulce vzorového rozložení projektu a dalšího učiva v rámci projektového týdne je v pondělí projektu věnováno pět hodin z osmi v poměru 5:3 a v dalších dnech týdne v poměrech 4:4, 5:3, 4:4 a 6:2. Podle: J. BASTIAN – H. GUDJONS (Hrsg.), Das Projektbuch II, Hamburg 1990 s. 169. 107 Dle J. Deweyho, formulované v: Projektová metoda ve škole a za školou. Pohledy, kol. aut., Praha 1993, s. 6.
87 Jednotlivé projekty se od sebe liší mnoha faktory – podstatou, provedením, způsobem výstupu. Lze je dělit z několika úhlů, souhrnný přehled uvádí publikace Projektová metoda ve škole a za školou: 108 Dělení z hlediska důvodu realizace: •
Problémové – vyřešení otázky na důvod nějakého dění
•
Konstruktivní – realizace určitého záměru
•
Hodnotící – analýza více existujících jevů, jejich zhodnocení
•
Drilové – naučení určité dovednosti
Dle důvodu vzniku: •
Spontánní – vycházející z potřeby či záměru žáků
•
Uměle připravené – z iniciativy pedagoga
•
Kombinace obou výše uvedených, vzájemně se ovlivňujících
Dle místa realizace: •
Školní
•
Domácí
•
Kombinované
Dle počtu a struktury realizátorů: •
Individuální
•
Kolektivní
108
Skupinové
Třídní
Ročníkové
Víceročníkové
Celoškolní
Projektová metoda ve škole a za školou. Pohledy, kol. aut., Praha 1993.
88 •
Kombinované
Dle časového rozpětí: •
Krátké
•
Dlouhé (v rozsahu několika měsíců)
Dle objemu záměru: •
Malé
•
Velké
Dle využití mezipředmětové komunikace: •
V rámci jednoho předmětu
•
V rámci příbuzných předmětů
•
Mimo výuku předmětu – vedle nich – vlastní cestou, ale stále na základě
vymezených oborů •
Místo předmětů – zcela vlastní cestou mimo školou stanovený rozsah
učiva
3. 2. 3. Hodnocení projektu jako prezentace práce jeho účastníků Důležitým, možná klíčovým okamžikem realizovaného projektu je jeho zhodnocení, prezentace. Jeho zásadním realizátorem totiž není koordinátor – pedagog, nýbrž žák, který je motivován k tomu, aby práci přijal za svou a během ní i na výsledku ukázal okolí své schopnosti a dovednosti. Pokud žák takovou dohodu s iniciátorem projektu (není-li jím sám žák, ale i – možná zvláště – v tomto případě je výsledná prezentace zcela zásadní) přijme, očekává výsledek, kterým se bude moci pochlubit a kterým sám sobě i svému okolí (vrstevníkům, rodičům) dokáže smysluplnost a důležitost práce, které věnoval čas i vlastní kreativitu.
89 Ideálním prostorem pro prezentaci výsledků (není-li výsledkem stálá realizace, která je prezentována samou svojí podstatou) je veřejné místo – městský či obecní úřad nebo jiné veřejně dostupné a navštěvované prostory (muzeum, galerie, venkovní instalace v centru obce, výloha ad.), v případě projektů realizovaných na půdě konkrétní instituce pak v jejích vlastních prostorách. Možným místem je i budova školy, která projekt organizuje. Pro žáky jistě zadostiučiňující je prezentace v médiích, kdy v rozhovorových vstupech je kromě organizátorů dán prostor i jim samotným. Výhodou přelomu 2. a 3. tisíciletí je technická vyspělost, která prakticky každému okresnímu městu dává přítomnost regionální televizní stanice, internetového zpravodajství a místního tisku a kdy tato masmédia často bývají otevřena prezentaci práce místních dětí, i proto, že vzhledem k rodinám aktérů tak zvyšují sledovanost nebo prodejnost daného média. V posledních cca 10 letech jako spolupartneři pedagogických aktivit stojí i mnohé komerční subjekty, z podobných důvodů jako jsou ty výše uvedené, budování vlastního „public relation“. V závěru obecného pojednání je třeba uvést, že projektovému vyučování a aktivizujícím formám vzdělávání vůbec je vstřícná aktuální pedagogická koncepce obecných rámcových a místních školních vzdělávacích programů, která vlastním školám nechává dostatečný prostor pro modifikaci klasického učebního plánu do dlouhodobé nebo i krátkodobé práce s žáky výše uvedeným způsobem.
3. 5. 4. Aktivizující formy výuky a projektové vyučování v praxi muzejní pedagogiky Z podstaty existence a fungování muzejních zařízení je běžnou formou pedagogického působení v prostorách muzeí a galerií komentovaná prohlídka. V rámci pietních a pamětních míst na území České republiky i v zahraničí 109 jsou pořádány prohlídky po areálech, nejčastěji takto navštěvovaná zařízení 109
Přehled pedagogické praxe v daných zařízeních je podrobněji uveden v následující kapitole.
90 České republice jsou památníky Terezín a Lidice, které mají samostatná vzdělávací oddělení, vyvíjející aktivity nejen směrem k žákům a studentům, ale také k pedagogům ve formě historického vzdělávání, metodiky a zprostředkování odborných přednášek v domácím i venkovním 110 prostředí. 111 Samotné komentované prohlídky jsou obvykle koncipovány tak, aby obsáhly podstatu, tedy události, které se na místě staly, ale také obecné povědomí o situaci, ve které k nim došlo, srovnání s paralelním děním v jiných místech, ideálně v prostředí, odkud pochází skupina posluchačů, následky sledovaného dění a průmět do současnosti, kterým bývá v prostředí pietních míst a památníků velmi často prevence. Vzdělávací oddělení muzejních zařízení v současné době stále častěji nabízejí školním kolektivům tzv. balíčky, v nichž je kromě klasické prohlídky, která je v tomto smyslu brána jako jeden z prostředků k dosažení edukačního záměru, nabízena ještě jiná aktivizující výuka – pomocí multimediálních prostředků, práce s podněty z oblasti umělecké tvorby, 112 setkání s pamětníky událostí nebo odborníky na dané téma, vlastního studia pramenů a literatury z fondu muzea a další. Tyto nabídkové balíčky jsou koncipovány do většinou několikahodinových programů, jejichž výstupem může být i vytvoření prezentace např. pro školní třídu. Nejvyspělejší formou takových aktivit jsou projekty, koncipované na půdě pamětních a pietních míst a muzeí. Projekty, formulované často jako tzv. projektové dny, jsou nabízeny školním kolektivům převážně jako několikadenní programy, koncipované na zásadách projektové metody pedagogického působení na žáky, zde návštěvníky muzejního zařízení. Pedagogické oddělení, pokud dané aktivity nabízí, zajišťuje materiální a pramennou základnu potřebnou pro realizaci záměru (stravování, v případě vícedenního projektu ubytování, vybavení pomůckami, 110
Rozumí se prostředí vlastního památníku a lokalit mimo ně. Rozvinutou nabídku v tomto smyslu předkládá vzdělávací oddělení Památníku Lidice: WWW: [http://www.lidice-memorial.cz/seminar_cz.aspx]. 112 Velmi oblíbené je v tomto směru využití výtvarné výchovy jako prostředku imaginace, příkladem je program Památníku Lidice pro mladší žáky: WWW: [http://www.lidicememorial.cz/education_4seasons_cz.aspx; http://www.lidicememorial.cz/education_statuary_cz.aspx; http://www.lidicememorial.cz/education_kroneValue_cz.aspx], [cit. 1. 3. 2011]. 111
91 kompetencemi žáků a studentů k manipulaci a pohybu po vybraných odděleních muzea – patří k nim knihovna, archiv ad.), jako zpracovatel projektu pak zajišťuje veškeré potřebné mechanismy nutné k realizaci včetně pedagogického působení na realizátory – děti a studenty. Výsledným produktem bývá často panelová nebo multimediální prezentace na vlastní půdě muzea a školy nebo na webových stránkách jednoho či obou subjektů. Případná prezentace v médiích pak závisí na unikátnosti projektu ze strany muzea-památníku a důležitosti z hlediska zúčastněné školy v domácím prostředí. Bližší charakteristika práce vzdělávacích oddělení vybraných památníků (vzhledem k povaze cíle této práce jsou vybrány areály bývalých koncentračních táborů v Německu, Rakousku a Polsku a míst perzekuce v ČR) přibližuje naplňování zásad názorného vyučování, aktivizujících forem vyučování i koncipovaných projektů v cca 20 zařízeních ve střední Evropě i v ČR. V této práci zároveň slouží jako srovnávací materiál pro záměr pedagogické praxe v areálech bývalých pobočných táborů KT v libereckém regionu.
3. 2. 5.
Stopy II. světové války – realizovaný projekt v Jablonci nad
Nisou Jako poslední podkapitolu tohoto vstupu je nutné uvést výsledek realizovaného projektu, přímo se týkajícího událostí druhé světové války v oblasti Jablonce nad Nisou. Záměr zmapovat a na venkovních tabulích popsat dění, následky a současný fyzický stav na místech, která jsou spojena s událostmi druhé světové války, byl nazván Stopy II. světové války a realizován studenty Střední odborné školy a středního odborného učiliště Belgická 113 pod vedením učitele dějepisu a jednatele Českého svazu bojovníků za svobodu v Jablonci nad Nisou Františka Radkoviče. Výsledným produktem práce je turistický okruh v délce 4 km s 10 zastaveními ve formě
113
Domovské stránky na WWW: [http://web.quick.cz/sousosbelgicka/].
92 tabulí umístěných volně v terénu, připomínajících uvedené minulé dění. Klíčovým tématem celého obsahu je existence bývalého pobočného tábora KT Groß-Rosen a barákové kolonie zajateckého tábora v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích, s ní spojená práce ve zbrojním průmyslu v místní továrně, k tématu
je
však
přičleněna
také
místní
situace
vojenská
a
v mezipředmětovém vztahu se zeměpisem, biologií a občanskou výchovou turistické dění na Prosečském hřebeni vzhledem k blízké výletní restauraci a rozhledně a hospodářství ve zdejších lesích. Tabule jsou zpracovány na následující témata: 0)
Nástupní místo na naučnou stezku, záměr, legenda
1)
Závod Feinapparatenbau
2)
Hospodaření v místních lesích
3)
Jablonec nad Nisou 1938–1945
4)
Historie rozhledny na Proseči
5)
Wehrwolf a čeští policisté
6)
Pamětníci vzpomínají
7)
Život stromů
8)
Protitankové a pěchotní překážky
9)
Lesní hřbitov
10) Památník obětem německého barbarství Naučná stezka ve věci popisu bývalých represivních zařízení v místě využívá stávající infrastrukturu – pomníku a pietního místa na místě hromadného hrobu vězňů, vlastní aktivitou však místo pro návštěvníka zasazuje do kontextu a předkládá písemný, fotografický a mapový materiál popsaný v literatuře a získaný vlastní badatelskou činností, který v rámci veřejných aktivit a publikační činnosti v místě minimálně v posledních letech prezentován nebyl. Žádaným výstupem je v tomto projektu realizace stezky uvedená do provozu 12. 5. 2009 a bohatě propagovaná v místním tisku i v elektronických médiích včetně vyznačení v turistických mapách. 114 114
Mj. v: WWW: [http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Naucna-stezka-Stopy2--svetove-valky.aspx; http://jablonecky.denik.cz/kultura_region/nedovolit-zapominat---
93 3. 3. Pedagogická praxe ve vybraných muzejních zařízeních Následující výčet pedagogických aktivit v rámci činnosti vzdělávacích oddělení památníků na místech bývalých nacistických koncentračních táborů a místech perzekuce má podat základní přehled o metodice a praxi vzdělávací činnosti, praktikované v těchto zařízeních na začátku roku 2011. Zároveň má být srovnávacím materiálem pro vlastní záměr této práce, sestavení návrhu a přípravy pedagogického působení v lokalitách bývalých pobočných táborů KT Groß-Rosen na Jablonecku. Jednotlivá níže uvedená hesla obsahují obvykle přehled nabídky vzdělávacích programů, prohlídkovou trasu a v poznámce odkaz na webové stránky jednotlivých památníků. Uvedena jsou zařízení ve Spolkové republice Německo, Rakousku, Francii, Polsku a České republice, v tomto pořadí, konkrétně se jedná o památníky na místě koncentračních táborů BergenBelsen, Buchenwald, Dachau, Flossenbürg, Mittelbau-Dora, Neuengamme, Ravensbrück a Sachsenhausen v Německu, Mauthausen-Gusen v Rakousku, Natzweiler-Struthof ve Francii, Stutthof, Osvětim-Březinka a Majdanek v Polsku, na místě vyhlazovacích táborů Belzec, Treblinka a Chelmno rovněž v Polsku a na místech perzekuce nebo muzejních zařízeních v Terezíně, Lidicích, Židovském muzeu v Praze a Muzeu romské kultury v Brně.
stopy--svetove-valky20100504.html; http://www.mapy.cz/#mm=TTtP@x=134705920@y=138274304@z=13, koordináty GPS pro nástupní místo na stezku: 50°44'21.84"N, 15°8'45.7"E – dle www.mapy.cz], [cit. 1. 3. 2011].
94 3. 3. 1. Spolková republika Německo 3. 3. 1. 1. Památník Bergen-Belsen 115 •
•
Památník Bergen-Belsen nabízí výukové programy v těchto variantách:
Vstup do dějin tábora – model tábora nebo mediální prostor
Prohlídka stálé muzejní expozice
Prohlídkový okruh po areálu památníku
Prohlídkový okruh po hřbitově sovětských válečných zajatců
Návštěva železniční rampy tábora Bergen-Belsen
Projekt Studijní dny v Bergen-Belsenu pro posluchače nižšího stupně
(žáci tříd 9-13), vyššího stupně, studenty, pedagogické pracovníky. Vybrat lze z následujících okruhů:
Sovětští váleční zajatci v Bergen-Belsenu
Děti a mládež v KT Bergen-Belsen
Koncentrační
tábor
Bergen-Belsen
v zrcadle
„vězeňských
zápisů“
•
Vztahy okolního obyvatelstva k dějinám Bergen-Belsenu
Anna Franková – v šlépějích jednoho děvčátka
Ženy v Bergen-Belsenu
Od koncentračního tábora k pamětnímu místu Bergen-Belsen
Mezinárodní pracovní setkání – kombinovaný pracovní a vzdělávací
pobyt •
115
Další typy setkání – mj. německo-izraelské
http://www.bergenbelsen.de/de/bildungsangebote/
95 3. 3. 1. 2. Památník Buchenwald 116 •
Památník nabízí širší škálu produktů pro školní kolektivy – prohlídky,
výukové okruhy, program na základě filmového představení ad. •
V rámci projektů žáci a studenti mohou pracovat s muzejními
dokumenty, fondem knihovny památníku apod. •
Prohlídka po areálu památníku sestává rámcově z následujících položek:
Vstupní brána do tábora – mříž s mottem „Jedem das Seine“
Prostor SS před areálem vězeňského tábora – táborové gestapo, zoologická zahrada ad.
•
Táborové vězení – bunkr
Apelplac
Areál bývalého barákového tábora
Malý tábor
Muzejní expozice – dějiny tábora, umění vzešlé z KT
Muzejní a venkovní expozice – sovětský speciální tábor č. 2
Krematorium
Kamenolom, vnější infrastruktura tábora
Nádraží železniční vlečky z Výmaru do Buchenwaldu
Vzpomínková cesta po stopách bývalé železniční vlečky
Pietní místo – zvonice, hromadné hroby
Vzdělávací a informační centrum
Výukový program pro nižší stupeň vzdělávání – Regelschule – vychází
z muzejní expozice a je včetně pracovních listů sestaven z následujících okruhů:
116
Život ve vězeňských barácích
Nucená práce v koncentračním táboře
SS
Systém teroru – práce, tresty, vraždy
Ženy v pobočných táborech
Děti a mladiství v koncentračním táboře
Lidé z celé Evropy vězni KT Buchenwald
http://www.buchenwald.de/media_de/index.html
96
•
Přežití a odboj v KT
Malý tábor
Boris Taslitzky – malíř Buchenwaldu
Willy Schmidt – vězeň
Rolf Kralowitz – vězeň
Výukový program pro gymnázia vychází z muzejní expozice a je včetně
pracovních listů sestaven z následujících okruhů:
o
Tábor SS
Vězeňská správa
Nucená práce
Volno mimo práci
Vnitřní pomoc a odpor
Židé
Sintové a Romové
Homosexuálové
Děti a mladiství
Vězeňská nemocnice
Táborový nevěstinec
Ženské pobočné tábory
Výmar-Buchenwald
Pece krematorií firmy Topf und Söhne, Erfurt
Speciální výukové programy s tématy:
Sovětský speciální tábor č. 2
Práce, technika a odpovědnost na příkladu erfurtské firmy Topf und Söhne
97 3. 3. 1. 3. Památník Dachau 117 •
Prohlídka s ohledem na klíčová témata (3-4 hodiny)
o
Prohlídkový okruh památníku Dachau probíhá cca na této trase:
Vstupní areál před táborovou branou
Tzv. Jourhaus (vstupní brána)
Mezinárodní památník – obětem tábora
Správní budovy – správa vězeňského tábora
Oddělení táborového gestapa – tzv. Schubhaus
Vězeňské koupelny
Bunkr a dvůr – zvláštní vězení v táboře
Apelplac
Vězeňské baráky
Táborová centrální ulice
Krematorium
•
Jedno- nebo vícedenní vzdělávací pobyty
•
Návštěva památníku Dachau s prohlídkou areálu, program s možnou
besedou s pamětníky •
Program s klíčovými tématy represe a odboj
•
Program s klíčovými tématy pravicový extremismus a antisemitismus
•
Program s klíčovým tématem vyučování o tématech totality
117
http://www.kz-gedenkstaette-dachau.de/multiplikatoren/gewerkschaft.html
98 3. 3. 1. 4. Památník Flossenbürg 118 •
Prohlídkové okruhy po památníku
o
Časově různé prohlídkové okruhy – 1,5 až 2,5 hod.
o
Zvláštní tématické okruhy týkající se reálií a historie tábora – př. okruh
zaměřený na osobnost Dietricha Bonhoeffera o
•
V prohlídce areálu jsou navštívena tato místa a objekty:
Velitelství tábora
Vstupní brána do tábora
Apelplac, vězeňské baráky
Muzejní expozice
Bunkr, táborové vězení
Vzpomínkový park
Krematorium
Údolí mrtvých 119 – popravčí místo
Pyramida z popela vězňů
Kaple
Židovský památník
Program aktivní prohlídky pamětního místa stojící na samostatné práci
žáků a studentů – doba trvání 3 hodiny •
Program aktivní prohlídky muzejní expozice, využití pracovních listů –
doba trvání 2 hodiny •
Program zaměřený na poválečné dějiny místa a důsledky existence KT
Flossenbürg •
Program zaměřený na zvyšování kvalifikace učitelů pro témata spojená
s památníkem
118 119
http://www.gedenkstaette-flossenbuerg.de/bildungsangebote/ueberblick/ Pietní místo „Tal des Todes“.
99 3. 3. 1. 5. Památník Mittelbau-Dora 120 •
Vzdělávací programy památníku nabízejí prohlídkové okruhy po areálu
tábora včetně prostor podzemní továrny a projektové jedno- i vícedenní programy. •
•
V rámci prohlídkových okruhů lze projít následující místa:
Apelplac
Baráková infrastruktura, popravčí místo
Vězeňský tábor
Krematorium
Muzejní expozice v areálu barákového tábora
Prohlídkový okruh v podzemních prostorách •
Výrobní prostory
•
Štolová infrastruktura
•
Ubikace vězňů
Nádraží železniční vlečky ze směru Nordhausen-Krimerode
Vzdělávací centrum a nová muzejní expozice
Denní projektový program sestává z aktivní práce studentů mj.
s využitím svědeckých výpovědí, fotografického a kresebného materiálu. •
Vícedenní projektový program je zaměřen na několikavrstevnou práci
s výsledným výstupem. •
Další formou pedagogického působení památníku je nabídka výukových
seminářů a možností studijních praxí.
120
http://www.dora.de/index.php?id=31&l=0
100 3. 3. 1. 6. Památník Neuengamme 121 •
Prohlídkový okruh památníku sestává ve stručném výčtu z těchto
položek:
•
Památníky obětem KT Neuengamme
Vodní kanál
Industriální areál bývalé cihelny
Infrastruktura tábora SS
Stálá muzejní expozice
Historie poválečných vězení v areálu
Apelplac, vězeňský tábor
Nucená práce vězňů
Bývalé táborové vězení
Bývalé krematorium
Výukové programy památníku Neuengamme:
Beseda v muzeu – stálá historická výstava a okruh po areálu (2 hodiny)
Projekt – muzejní expozice památníku a rozšířený okruh po areálu (3 hodiny)
Projekt plus – zevrubná prohlídka expozic a areálu, možné kombinovat s použitím pracovních archů (4 hodiny)
Projektový den – komplexní program stojící na vlastní kreativní práci skupin zúčastněných za použití dostupných médií a archiválií (5 hodin). Nabízené okruhy:
•
•
Skupiny a biografie vězňů
•
Tábor SS a osudy pachatelů po roce 1945
•
Nucená práce a každodennost vězňů
•
Svépomoc, kultura, odpor
•
Život po přežití
•
Dějiny vzpomínek
Památník nabízí další specializované programy, studijní dny pro oborově
zaměřené skupiny – témata bohoslovectví, hospodářství, lékařství a další, opět 121
http://www.kz-gedenkstaette-neuengamme.de/index.php?id=3
101 úzce zaměřené programy – témata – záchrana skandinávských vězňů: bílé autobusy; hudba v koncentračním táboře; skupiny vězňů v koncentračním táboře ad. •
Pořádány jsou také pedagogické a vědecké konference, workshopy a
semináře k tématu KT Neuengamme nebo příbuzným okruhům. •
Spolupráce s externími partnery ve věci lidských práv a nacistické
perzekuce, spolupráce s pedagogickými zařízeními a institucemi vyššího vzdělávání. •
Vzdělávání pedagogů.
Zázemí pro vzdělávací programy (původně vily důstojníků SS) v Památníku Ravensbrück.
102 3. 3. 1. 7. Památník Ravensbrück 122 •
Pedagogická činnost památníku pro školní kolektivy je založena na
prohlídkových okruzích a výukových programech v rámci témat spojených s dějinami tábora a s nimi souvisejícími společenskými jevy. •
Prohlídky areálu tábora jsou realizovány standardním způsobem s
průvodcem nebo aktivním zasazením členům skupiny do organizace prohlídky, kdy provádějící z řad žáků či studentů určují její průběh po předchozím seznámení s „terénem“. Prohlídkový okruh je vymezen zhruba následujícími místy:
•
Velitelství tábora a stálá historická expozice
Vstupní prostor bývalé brány, expozice v zázemí tábora
Táborová ulice a barákový tábor
Dílny a další výrobní prostory uvnitř tábora
Táborové vězení – pietní místa obětem jednotlivých národů
Popravčí místo
Krematorium
Pomník na břehu jezera
Památník organizuje více či méně rozsáhle projektové dny, při nichž je
kladen důraz na kreativní práci zúčastěných s pomocí studijního materiálu (dokumenty, fotografický, filmový a zvukový materiál, literatura, svědecké výpovědi).
122
http://www.ravensbrueck.de/mgr/index.html
103 3. 3. 1. 8. Památník Sachsenhausen 123 •
Vzdělávací centrum památníku nabízí velice rozmanitou nabídku
prohlídek areálu, všeobecných i konkrétně zaměřených v časovém rozsahu od půl do tří hodin. Vzhledem k širokému rozsahu jmenujme jejich okruhy:
KT Sachsenhausen 1936–1945 (2 hodiny)
Exkurz do historie v návštěvnickém centru a u táborové brány (1 hodina)
Základní exkurz v návštěvnickém centru (1/2 hodiny)
Pracovní nasazení vězňů KT Sachsenhausen v hlavním a pobočných táborech (2 hodiny)
Svépomoc, odpor a solidarita v KT Sachsenhausen a jeho pobočných táborech (2 hodiny)
Způsoby přežití: kultura a umění v KT Sachsenhausen (2 hodiny)
Židovští vězňové v KT Sachsenhausen (2 hodiny)
Čeští studenti v KT Sachsenhausen 1939–1943 (2 hodiny)
Sintové a Romové v KT Sachsenhausen (2,5 hodiny)
Francouzští vězňové v KT Sachsenhausen (2 hodiny)
Svědkové Jehovovi v KT Sachsenhausen (2 hodiny)
Bylo mi právě 16 (2 hodiny)
Nacionálněsocialistická politika zničení polské inteligence. Zvláštní akce „Krakov“ (2 hodiny)
•
Sovětský speciální tábor 1945–1950 (2 hodiny)
Čtyři kilometry čtvereční města (3 hodiny, cyklistický okruh)
Kromě tohoto výběru památník nabízí tématické prohlídky k bližším
okruhům v rámci tématu KT Sachsenhausen. •
Nabídka z osmi filmových výukových či dokumentárních filmů v délce
průměrně cca 30 minut. •
Projektové vyučování památník realizuje ve formě půldenních,
celodenních i několikadenních projektů, stojících na kreativní samostatné práci účastníků a prezentaci výsledků ve formě zveřejnění v domovské škole účastníků nebo přímo v areálu památníku. Tématicky se jedná o dějiny KT 123
http://www.stiftung-bg.de/gums/de/index.htm
104 Sachsenhausen, rovněž o promítnutí klíčových pohybů ve společnosti a jejich důsledku ve 30. letech 20. století do současné situace – pravicový extrémismus, totalitarismus, xenofobie apod. Přehled projektů v nabídce památníku sestává z těchto položek:
Muzejní kufr: „Židovští vězňové v KT Sachsenhausen“ (více než 3 hodiny)
Židovští vězňové v KT Sachsenhausen (4,5 – 5,5 hodiny)
Historické místo (4 – 5,5 hodiny)
Běžný život vězňů v táboře Sachsenhausen (4 – 5,5 hodiny)
Vězňové a zvláštní zajatci v tzv. Zellenbau (4 hodiny případně vícedenní projekt)
Sovětský speciální tábor č. 7 / č. 1 1945-1950 (5 hodin případně vícedenní projekt)
Důvody vazby vězňů KT Sachsenhausen (4–5 hodin)
Medicína v KT Sachsenhausen a role nemocničního revíru (4,5 hodiny případně vícedenní projekt)
Děti a mladiství v KT Sachsenhausen (5 hodin)
Biografie vězňů KT Sachsenhausen (4 hodiny)
Čeští studenti v KT Sachsenhausen (4,5 hodiny případně vícedenní projekt)
Způsob přežití: kultura a umění v KT Sachsenhausen (5 hodin případně vícedenní projekt)
Zapomenuté skupiny vězňů KT Sachsenhausen (5 hodin případně vícedenní projekt)
Vlastní prohlídka KT Sachsenhausen (4,5 hodiny)
Vlastní prohlídka „Barák 38 / Židovští vězňové v KT Sachsenhausen“
•
Dvoudenní až dvoutýdenní pracovní setkání (tzv. Workcamps) –
kombinace pracovního pobytu v památníku, vzdělávacího programu v rozsahu Sachsenhausen – Berlín – Braniborsko, sociální integrace v mezinárodním okruhu •
Vzdělávací programy učitelů se pohybují v okruzích:
Pedagogické nabídky památníku a muzea Sachsenhausen (4–6 hodin)
105
Jsou nejmladší žáci příliš mladí na návštěvu pamětního místa? (4–6 hodin)
Příprava, průběh a vyhodnocení návštěvy památníku (4–6 hodin)
Stále výstavy památníku a muzea Sachsenhausen (4–6 hodin)
Způsob přežití: kultura a umění v KT Sachsenhausen (4–6 hodin)
Návštěvnické centrum v Památníku Sachsenhausen.
106 3. 3. 2. Rakousko 3. 3. 2. 1. Památník Mauthausen-Gusen 124 •
Jádrem muzejní pedagogiky památníku Mauthausen jsou komentované
prohlídkové okruhy, koncipované v rozsahu cca 90 minut v areálu:
Vstupní brána do vězeňského tábora
Zázemí tábora – prádelna, kuchyně ad.
Barákový tábor, interiér vězeňských baráků
Táborové vězení – bunkr
Plynová komora, krematoria
Stálá muzejní expozice
Oblast pomníků vězňům jednotlivých národností
Kamenolom
Wiener
Graben
–
schodiště
smrti,
skála
„parašutistů“
Památník
Gusen
nabízí
prohlídku
muzejních
expozic,
krematoria, pietního místa, pozůstatků tábora v dnešní obci •
Komentované prohlídky jsou nabízeny také jako balíček s předchozím
nebo následným rozhovorem – délka trvání 3,5 hodiny. •
Na začátku roku 2011 budovaná nabídka workshopů v tuto dobu
nabízela témata:
•
124
Životní osudy (2,5 – 4 hodiny)
Literární pohledy na Mauthausen (2–4 hodiny)
Semináře
http://www.mauthausen-memorial.at/index_open.php
107 3. 3. 3.
Francie
3. 3. 3. 1. Pamětní místo Natzweiler-Struthof 125 •
Pedagogické aktivity památníku jsou koncipovány jako prohlídky areálu
a následné cca dvouhodinové workshopy. Objekty v prohlídkové trase jsou:
Vstupní brána do tábora
tálá muzejní expozice
Vězeňský tábor
Krematorium, pitevna
Pietní místo – popel vězňů
Památník
Vzdálenější lokality – kamenolom, plynová komora, ad.
Workshopy jsou nabízeny na témata:
•
každodennost v KT Natzweiler •
Obrazy rozumí
•
Práce v systému nacistických KT
•
Naslouchejte svědkům, staňte se svědky
•
Cesty žen
•
Občanem včera, dnes a zítra
•
Svobody
•
Pochopení slov
Památník vyvíjí další vzdělávací aktivity zaměřené na pedagogiku
mládeže i dospělých návštěvníků pro témata: koncentrační tábory, problematika lidských práv, represe totalitních režimů ad.
125
http://www.struthof.fr/de/paedagogische-tools/
108 3. 3. 4. Polsko 3. 3. 4. 1. Muzeum Stutthof 126 •
Nově
budovaný
výukový
program
památníku
Stutthof
nabízí
prohlídkové a výukové programy dle dále uvedených bodů: •
Okruh po areálu s průvodcem na trase (1,5 hodiny, rozšířená trasa 2
hodiny):
•
Prostor SS
Táborová kantýna
Táborové vězení – bunkr
Brána smrti
Karanténní blok – geneze a fungování tábora
Ženský blok
Plynová komora a krematorium
Pomník mučednictví
Areál Nového tábora – rozšířená trasa
Areál Židovského tábora – rozšířená trasa
Dějiny tábora prostřednictvím filmového materiálu – půlhodinový blok
z vybraných šesti snímků •
Aktivizující vyučování zaměřené na kreativní práci studentů s muzejním
a archivním materiálem dle vybraných témat, možným výstupem je vlastní prezentace na půdě domovské školy. Nabídky programů (doba trvání 1–3 hodiny):
„Stutthof“ – historicko-fotografická reportáž
„Život za dráty“ – nelegální umělecká tvořivost vězňů KT Stutthof
Legální a nelegální korespondence vězňů KT
Tématické balíčky – život v táboře, pracovní nasazení, pochody smrti ad.
126
Archivní prameny pro KT Stutthof
Muzeum Stutthof
Setkání se svědky historie
http://www.stutthof.pl/edukacja
109 •
Dalším typem vzdělávacích aktivit památníku jsou mezinárodní setkání
studentů a badatelů, vzdělávání pedagogů, pracovní pobyty v areálu památníku.
Vstupní prostor do expozice v KT Osvětim – táborová brána.
110 3. 3. 4. 2. Pamětní místo a muzeum Osvětim-Březinka 127 •
Okružní historická trasa v památníku Osvětim-Březinka je sestavena ze
dvou samostatných částí, obvykle kombinovaných. První se nachází v tzv. kmenovém táboře Osvětim I, druhý v táboře Osvětim II – Březinka. Běžný okruh pro školní kolektivy je sestaven z následujících bodů:
Vstupní brána do tábora s mottem „Arbeit macht frei“
Vězeňský tábor v areálu bývalých kasáren polské armády
Táborové náměstí – apelplac
Stálá historická výstava – dějiny tábora Osvětim-Březinka, teorie a praxe holocaustu v Březince
Nádvoří bloku 11 – černá zeď, popraviště
Blok 11 – táborové vězení
(dle domluvy) výklad v expozici dle národnosti školního kolektivu
Vyhlazovací prostor – plynová komora I a krematorium
Vstupní brána do tábora Březinka, případně služebna ve věži brány
Vězeňské ubytovací a sociální baráky – život vězňů v táboře Březinka
Kolejiště železniční vlečky, rampa uvnitř tábora
Památník obětem tábora Březinka
Ruiny plynových komor a krematorií II a III
(v rozšířené prohlídce) baráky ženského tábora
(v rozšířené prohlídce) prostor tzv. sauny s muzejní expozicí
(v rozšířené prohlídce) původní tzv. židovská rampa mezi tábory Osvětim I a Osvětim II – Březinka
•
Edukační oddělení Památníku a muzea Auschwitz-Birkenau nabízí
širokou škálu programů. Mimo jiné se jedná o:
Rozšířené prohlídky stojící na výše uvedeném prohlídkovém okruhu:
127
http://pl.auschwitz.org.pl/z/; http://pl.auschwitz.org.pl/e/
111 •
V jednodenní variantě navíc v areálu Osvětim I probíhá prohlídka muzejních expozic a v areálu Březinka rozšíření prohlídkového okruhu o lokalitu plynových komor a krematorií IV a V, skladu oblečení a předmětů „Kanada“ a sociálního zařízení „Sauna“.
•
Dvoudenní varianta zahrnuje zevrubnou prohlídku areálu a expozic tábora Osvětim I v první dnu a podobný program v táboře Birkenau druhý den.
Výukové programy pro žáky jsou koncipovány na dva dny, přičemž jsou využívány vyučovací formy jako přednáška, pedagogická dílna nebo projekce dokumentárních filmů. Programy obsahují výuku historických událostí druhé světové války, holocaustu a rasové diskriminace v kombinaci s porovnání se současnou situací. Jednotlivé programy jsou do konečné podoby dohotovovány dle povahy konkrétní skupiny.
Vzdělávací programy pro pedagogy a odborné pracovníky v široké škále oborů kombinují historii místa a souvisejících událostí se současnými tématy. Používány jsou různé formy předání informací – přednášky, pedagogické dílny, papírová, filmová, fotografická, zvuková média, setkání s bývalými vězni ad. Lektory jsou odborní pracovníci nejen Státního muzea Auschwitz-Birkenau, ale také externí partneři, mj. z památníku Yad Vashem v Jeruzalémě. V nabídce jsou okruhy: •
Osvětim a výzvy společnosti (2–4 dny) – zaměřený na antisemitismus, rasismus, potlačování osobních práv a svobod, práva zajatců a vězňů ad.
•
Osvětim – historie a symbolika (2–4 dny) – Osvětim jako symbol holocaustu v kontextu výuky na školách
•
Judaismus – život a kultura polských Židů – holocaust (14 dní) – dějiny Židů ve světě a zejména v Polsku, dějiny Izraele, metodika vyučování holocaustu
Multimediální expozice na témata: •
Osud mladistvých vězňů
112
•
Osud vězňů bloku 4 v mateřském táboře Osvětim
•
Dozorkyně SS v ženském táboře
•
Neznámá Osvětim
•
Nemocnice v táboře
•
Útěky
•
„Blok smrti“ v mateřském táboře Osvětim
Pedagogické dílny – sestávají z teoretické výukové části a praktické práce účastníků. Mají 1,5 hodiny. Vybírat lze z 21 témat, mimo jiné:
•
Osvětim ve tvořivosti vězňů
•
Deportovnaní z Francie – dílna na výstavě v bloku 20
•
Archivní dokument jako důkaz zločinů
•
Děti a mládež v KT Auschwitz
•
Výuka v pamětních místech
•
Exodus vyhnaných – vojenská vysídlení
•
Historie jednoho transportu
V nabídce jsou také vysokoškolská studia – čtyřsemestrové Přesídlení
–
totalitarismus
–
vyhlazení
a
třísemestrové
Totalitarismus – nacismus – holocaust.
Mezi další nabídky patří přednášky na konkrétní specifická témata nebo zabývající se muzejní a archivní infrastrukturou, vedení dobrovolných prací a praxí a bibliografie výukových materiálů. Revolučním počinem ve vyučování holocaustu je převedení událostí do formy komiksu a jejich zpřístupnění žákům a studentům, nemajícím blízký kontakt s běžnými literárními formami.
113 3. 3. 4. 3. Státní muzeum Majdanek 128 •
Pedagogická práce Státního muzea Majdanek je postavena na tzv.
pedagogice paměti – programu seznámení zúčastněných se základními i úzce stanovenými pojmy, které se vážou ke klíčovému tématu Majdanek. Využity k tomu jsou multimediální programy s využitím autentických pramenů různé povahy, knihovny, archivu, muzejních expozic ad. Jedním z cílů je spojit historii se současností a motivovat zúčastněné k pokládání otázek a hledání odpovědí k historickým i aktuálním tématům. 129 •
V rámci pedagogiky paměti Státní muzeum Majdanek nabízí několik
programů:
• 128
Muzejní výuka pro gymnázia (4,5 – 5 hodin)
Programy pro střední školy a studenty (4,5 – 5 hodin)
Historické dílny (2–4 dny)
Edukativně-historické mezinárodní projekty (2–5 dní)
Výukové semináře pro učitele (1–2 dny)
Výukové projekty jsou nabízeny v těchto okruzích: http://www.majdanek.eu/articles.php?acid=138&acref=138
129
Blíže citace v polském jazyce z http://www.majdanek.eu/articles.php?acid=140 „Pedagogika pamięci staje się stopniowo samodzielnym obszarem teorii i praktyki
edukacyjnej. Jest to koncepcja pozaszkolnej edukacji historyczno-społecznej, która eksponuje możliwości poznawcze i wychowawcze płynące ze zdobywania wiedzy o zbrodniach II wojny światowej poprzez konfrontację z autentycznymi dokumentami i pomnikami przeszłości. Proces edukacyjny realizowany w ramach pedagogiki pamięci, zgodnie z założeniem, ma łączyć refleksję nad przeszłością z refleksją nad własnymi dyspozycjami, poglądami i postawami. Jest on zatem próbą aktywizacji pamięci historycznej o zbrodniach totalitarnych w wymiarze moralnym i społecznym. Model dydaktyczny pedagogiki pamięci opiera się na dwóch zasadniczych kryteriach: uwzględnianiu podmiotowości uczących się i stwarzaniu im możliwości edukacji przez odkrywanie. Kluczową rolę spełnia w nim twórcza i samodzielna praca uczestników programu i podejmowany przez nich wysiłek badawczy, który powinien prowadzić do swobodnego formułowania sądów wartościujących i własnych wniosków. W ten sposób pedagogika pamięci łączy wartości historyczne i społeczne, przyczyniając się do kształcenia takich umiejętności jak: krytyczne zdobywanie wiedzy historycznej, dostrzeganie problemów, samodzielne formułowanie ocen oraz angażowanie się w dyskusję nad przeszłością i teraźniejszością. Celem ogólnym pedagogiki pamięci jest inicjowanie procesów myślowych w trakcie zdobywania wiedzy na temat historii danego miejsca (z uwzględnieniem ogólnego tła historycznego). Natomiast cele szczegółowe wiążą się z aktywizacją i organizacją procesu poznawczego, a więc z generowaniem spostrzeżeń, które dla wewnętrznego rozwoju człowieka mogą mieć znaczenie normatywne.“
114
„Hovořím ke všem, kteří mi chtějí naslouchat…“ – tábor Majdanek ve videozáznamu svědka historie
Svět za dráty – Majdanek a jeho vězňové na videozáznamech
„Kousek srdce zůstal tam, na Majdanku“. Táborová realita v deníku Jadwigi Ankiewicz
Osudy děti v koncentračním táboře Majdanek
„Všem v táboře byla společná jedna myšlenka – vydržet, žít a přežít tábor…“. – umělecká tvorba v koncentrační táboře na Majdanku jako forma psychické sebeobrany vězňů
Léčba nebo vyhlazení? – z historie nemocnice v koncentračním táboře Majdanek
„Byli jsme jen čísla…“ Pozůstatky tábora a vězeňská společnost bývalého koncentračního tábora na Majdanku
Vykonavatelé.
Obyčejní
lidé
nebo
ochotní
vykonavatelé
holocaustu? •
Prohlídková trasa ve Státním muzeu Majdanek, základní výukový
prostředek pro školní skupiny, má k dispozici tyto položky:
Správní část vězeňského tábora •
Plynové komory v dřevěných barácích
•
Správní budovy – dřevěné baráky
•
Historická muzejní expozice v dřevěných barácích
Pole dřevěných baráků vězeňského tábora •
Vězeňské baráky
•
Sloup tří orlů s uloženým popelem vězňů
Oblast mauzolea •
Krematorium s plynovou komorou
•
Mauzoleum s uloženým popelem vězňů
•
Místo hromadné vraždy – akce Erntefest
Oblast památníku •
Památník obětem tábora
•
Muzeum a návštěvnické centrum
115 3. 3. 4. 4. Pamětní místo Belzec 130 •
Pobočné pracoviště Státního muzea na Majdanku, Muzeum – památník
v Belžci,
nabízí
výukový
program
vycházející
z edukačních
aktivit
v Majdanku. •
Prohlídkový program (doba trvání 1,5 hodiny) je sestaven z výkladu
holocaustu, lokality Belzec, pamětní symboliky a prohlídky památníku (sestávajícího vyhlazovacího
ze
smutečního
tábora,
pole
symbolického
pokrývajícího vyznačení
půdorys
železniční
bývalého rampy
a
vzpomínkové cesty s připomínkou míst, která byla domovy obětí tábora Belzec. Muzeum nabízí dochované trojrozměrné předměty a listinnou a fotografickou dokumentaci. •
Programy muzejní výuky (1,5 hodiny) jsou zaměřeny na témata Belzec a
holocaust:
Historie šoa
Zničení prací: pracovní tábory pro Židy v lubelském distriktu
Ghetto – židovské stanoviště jako vedlejší forma vyhlazení
„Akce“ – deportace a průběh deportací do vyhlazovacích táborů
Co byla „Akce Reinhardt“?
Vyhlazovací tábory „Akce Reinhardt“ – shody a rozdíly
Historie vyhlazovacího tábora v Belžci v letech XI 1941 – XII 1942
Vězňové zvláštního komanda ve vyhlazovacích táborech
Vykonavatelé a oběti: esesmani z táborové posádky v Belžci a židovští vězňové ve zvláštním komandu
Rudolf Reder a Chaim Hirszam – zachránění z tábora smrti v Belžci
130
Osud židovského dítěte v době nacismu
Osud židovského obyvatelstva Zamoscska v době okupace
Akce vysídlení polského obyvatelstva – Zamoscské povstání
Každodenní i sváteční židovská tradice – o kultuře polských Židů
http://www.belzec.eu/
116 •
Studijní pobyty – jsou koncipovány jako pětihodinové pořady složené
z historické výuky ohledně tábora a obce Belzec a z žáky a studenty samostatně tvořeného produktu. •
Historické dílny – stojí na kreativní práci zúčastněných – práce
s dokumenty, výpověďmi svědků ad. •
Stáže a praktika
Pietní místo brněnským a českobudějovickým obětem vyhlazovacího tábora v Belžci.
117 3. 3. 4. 5. Muzeum Treblinka 131 •
Pobočné pracoviště Regionálního muzea v Siedlcích 132 v Treblince
zajišťuje průvodcovskou činnost v areálu bývalého vyhlazovacího tábora, výukové programy a konference. •
Stěžejními místy prohlídkového okruhu areálu jsou:
Muzeum a návštěvnické centrum
Tzv. Černá cesta
Lokalita bývalého vyhlazovacího tábora Treblinka II s ústředním pomníkem
•
(ve vzdálenosti cca 2 km od muzea) Pískový lom
(ve vzdálenosti cca 3 km od muzea) Pracovní tábor Treblinka I
Památník je dějištěm konferenčních a výukových projektů:
"Szumi Pamięci Wiatr" – výukový program zaměřený na události války, holocaustu, polských dějin
"Dobre sąsiedztwo" – výukový a dobrovolnický pracovní program v areálu památníku
•
Edukační oddíl muzea v Siedlcích nabízí filmový program „Nim zgasło
słońce“ (48 min.).
3. 3. 4. 6. Muzeum Chelmno 133 Pobočka Okresního muzea v Koninu na místě vyhlazovacího zařízení v Chelmně nad Nerem provozuje muzejní expozice v areálu tzv. paláce v obci Chemno a při hromadných hrobech ve Rzuchowském lese, služby muzejního průvodce a vydavatelskou činnost.
131
http://www.muzeum-treblinka.pl/ http://www.muzeumsiedlce.art.pl/index2.html 133 http://www.muzeum.com.pl/content/view/28/81/ 132
118 3. 3. 5. Česká republika 3. 3. 5. 1. Památník Terezín 134 •
Památník Terezín nabízí širší škálu vzdělávacích programů.
•
Prohlídkové trasy a muzejní expozice nabízí prostory:
•
Malá pevnost •
Národní hřbitov
•
I. – IV. dvůr Malé pevnosti
Muzejní expozice dějin zařízení
Muzejní expozice dějin litoměřického pobočného KT
Popraviště
Filmová představení v kině
Muzeum terezínského ghetta
Muzeum v tzv. Magdeburských kasárnách
Pietní místo a expozice v prostorách márnice
Židovský hřbitov a krematorium
Pietní místo u Ohře
(po objednání) Krematorium v Litoměřicích
Projektové jedno- a vícedenní pobyty:
Jednodenní pobyt (6–7 hodin) – zaměřený na základní vstup do problematiky pomocí besedy, absolvování prohlídkové trasy a filmového představení, navíc je možná samostatná práce (1,5 hodiny).
Vícedenní pobyty: •
Důkladný vstup do problematiky: o Samostudium pomocí archivních dokumentů a muzejních exponátů, výstupem je prezentace výsledku šetření ve formě referátu. Nabízena jsou témata: o Děti a mládež o Propaganda a delegace MVČK
134
http://www.pamatnik-terezin.cz/cz/vzdelavani
119 o Transporty o Židovská samospráva a velení SS o Hudební tvorba vězněných o Divadelní tvorba o Spisovatelé internovaní v Terezíně o Všední den v ghettu o Duchovní život vězňů o Osvětim a terezínští vězni o Časopis Vedem o Stravování o Starý Terezín o Malá pevnost o Přednáška v rozsahu 45–90 minut s použitím didaktického materiálu a doporučené literatury. V nabídce jsou témata:
Terezín před rokem 1939
Nacistické koncentrační tábory, porovnání s terezínskými zařízeními
Ghetto Terezín 135
Historie vzniku ghetta
Role ghetta, vývoj v průběhu války
Všední den vězňů
Děti a mládež v ghettu
Dětské kresby, deníky a časopisy
Domov L 417
Denní režim vězněné mládeže
Působení
KT
na vývoj
a psychiku
vězněných
Kultura v ghettu – výtvarné umění, hudba, divadlo a přednášková činnost
Judaismus – přehled židovských svátků a tradic
135
Výčet kopírován z www: http://www.pamatnik-terezin.cz/cz/vzdelavani/seminare-proskolni-skupiny
120
Udržování
židovských
a křesťanských
tradic v terezínském ghettu
Známé osobnosti
Modelové ghetto, zkrášlování, propaganda
Věznice gestapa v Malé pevnosti
KT
Litoměřice
a podzemní
továrna
Richard •
Rozhovor s pamětníkem – rozsah cca 90 minut.
•
Workshopy na téma: o Od čísla ke jménu – téma terezínských vězňů o Hledání stop – podrobnosti ukryté běžným návštěvníkům o Workshop – sleduje a analyzuje současný antisemitismus a popírání holocaustu
•
Efekt přihlížejícího – pojmenování situací, ve kterých se každý může dostat do pozice svědka nebo účastníka perzekuce a represe
•
Filmový dokument jako součást výukového programu. V nabídce: 136 o „Terezín – Malá pevnost (dokument, 30 min.) o Výprava do podzemí Richardu (amatérský film, 15 min.) o Ghetto Terezín (dokument, 30 min.) o Poslední motýl (čs. hraný film z prostředí ter. ghetta, 100 min.) o Dětská opera Brundibár (opera, která byla hrána v terezínském ghettu, v provedení Dismannova souboru, 30–60 min.) o Uvězněné z animovaných
sny
(dokument kreseb
sestávající
terezínských
dětí
a hudebního doprovodu, 20 min.)
136
Výčet dokumentů zkopírován z webového prostoru památníku: http://www.pamatnikterezin.cz/cz/vzdelavani/seminare-pro-skolni-skupiny.
121 o Setkání v podivném městě (reportáž ze setkání bývalých
terezínských
dětí,
které
přežily
holocaust. Setkání proběhlo v roce 1995, 40 min.) o Písně z Terezína (pásmo několika písní K. Bermanna a P. Haase, které vznikly v ter. ghettu, 28 min.) o Dokumentární
film
(část
filmových
záběrů
z podvodného filmu natočeného nacisty v Terezíně v r. 1944, 15–25 min.) o Motýli tady nežijí (kresby a básně dětí z ghetta, 15 min.) o Město darované (propagandistický film z roku 1944 s kresbami vězňů z ghetta, 10 min.) o
Sny Anny Frankové (dokument o životě Anny Frank, 27 min.)
o Genocida (historie evropských Židů a jejich perzekuce v době 2. světové války, 85 min.)“ •
Vzdělávací oddělení památníku se školními kolektivy pracuje také
pomocí aktivizace zúčastněných formou literárního, výtvarného, hudebního nebo divadelního výkonu. •
Semináře pro pedagogy I., II. i III. stupně školství.
122 3. 3. 5. 2. Památník Lidice 137 •
Edukační programy Památníku Lidice jsou koncipovány dle věku a
vzdělávacího stupně zúčastněných. V nabídce jsou čtyři základní programy:
Čtvero ročních období – pro 1. – 3. třídy I. stupně ZŠ (60 minut) – práce zaměřená na vnímání a interpretaci vjemů kolem sebe
Co mi sochy vyprávěly – pro 4. – 5. třídy I. stupně ZŠ (120 minut) – předání základní informace o událostech v Lidicích pomocí analýzy sochařských prací.
Jakou cenu má koruna? – pro 6. – 7. střídy II. stupně ZŠ (60 minut) – pozorování a rozbor mince české koruny a kreativní návrh
Příběh obce Lidice – pro 8. – 9. třídy II. stupně ZŠ a pro III. stupeň – dějinný vhled do tématu Lidice pomocí multimediální prezentace, prohlídky areálu a kreativní práce
Samostatné programy jsou vytvářeny u příležitostí dočasných muzejních expozic
Dalšími programy jsou víkendové výtvarné dílny, divadelní představení pro školy
•
Semináře pro pedagogy jsou koncipovány jako soubor přednášek
pedagogických pracovníků, historiků, kurátorů muzeí a regionálních badatelů s využitím multimediálních prostředků. Účastníci obdrží metodický a faktografický materiál, který lze využít ve vlastní pedagogické praxi. Semináře jsou koncipovány ve dvou formách:
Jednodenní seminář „Odbojová činnost na území protektorátu a nacistická represe“. Konán je na následujících místech:
•
Památník Lidice
•
Památník Ležáky
•
Památník Pankrác
Dvoudenní semináře „Nebyly jen Lidice“ a „Tábory – nástroje persekuce“ jsou výjezdové, konané ve dvou zařízeních Památníku Lidice nebo ve spolupráci se externími partnery.
137
http://www.lidice-memorial.cz/education_cz.aspx
123 Klíčovým tématem je osud navštíveného místa totožný s Lidicemi
nebo
místo
perzekuce
z doby
nacistické
či
komunistické totality. V květnu 2011 Památník Lidice nabízí dvou- nebo třídenní programy v pěti lokalitách: •
Památník Lidice – Památník českého odboje 1939–1945 v bývalém Petschkově paláci v Praze – Národní památník hrdinů heydrichiády v Praze
•
Památník Ležáky – Památník Zámeček v Pardubicích – komentovaná prohlídka Pardubic s ohledem na osudy členů paraskupiny SILVER A
•
Muzeum SNP v Banské Bystrici – NKP Pamätník Nemecká – NKP Kalište – Národní kulturní památník Ploština
•
Olomouc – Památník obětí II. světové války Javoříčko
•
Památník Flossenbürg – Plzeň – Památník Vojna u Příbrami – KP Pietní místo Lety
Památník Lidice – pomník zavražděným lidickým dětem v areálu pietního místa.
124 3. 3. 5. 3. Židovské muzeum v Praze 138 •
Výukové programy a projekty Židovského muzea v Praze jsou mimo
jiných témat zaměřeny také na výuku dějin holocaustu, nacistické perzekuce a společensko-patologických jevů – antisemitismu, rasové nesnášenlivosti ad. •
V rámci programů pro školy na výše uvedená témata muzeum nabízí:
Přednáška – Dějiny antisemitismu
Přednáška – Perzekuce českých a moravských Židů za 2. světové války
Projektový interaktivní program Holocaust v dokumentech
Projektový interaktivní program Reflexe – viníci, zachránci a ti ostatní
•
Projektový interaktivní program Hanin kufřík
Programy pro pedagogy nabízejí v rámci několikadenních seminářů dílčí
bloky:
138
Tradice a zvyky Židů
Dějiny Židů
Holocaust/šoa
Antisemitismus, Stát Izrael a současnost
Samostatný seminář Jak vyučovat o holocaustu
http://www.jewishmuseum.cz/cz/czvkc.htm
125 3. 3. 5. 4. Muzeum romské kultury, Brno 139 •
Vzdělávací program muzea pojmenovává, analyzuje a do poválečné
doby promítá téma tzv. romského holocaustu. V interaktivním programu je využíván filmový materiál „To jsou těžké vzpomínky“, dokumenty, přednášky a besedy na téma romský holocaust, diskriminace, rasismus a xenofobie, možné jsou také besedy s přímými účastníky nacistické represe. •
Ve střednědobé budoucnosti byl mělo v lokalitě bývalého internačního
tábora pro Romy z druhé světové války v Hodoníně u Kunštátu vzniknout informační a dokumentační středisko a vybudováno pietní místo, které by mělo být
vedlejším pracovištěm Muzea romské kultury. Společně
s Památníkem Lidice provozovaným pietním místem v Letech na Písecku by tak měla být zmodernizována a pro veřejnost být otevřená pietní místa, zabývající se tématikou romského holocaustu.
Pamětní kámen před areálem bývalého tábora v Hodoníně u Kunštátu.
139
http://www.rommuz.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=319&Itemid=19&l ang=cs
126 4. Pietní místa a areály bývalých pobočných táborů KT Groß-Rosen na Jablonecku – pedagogický záměr
Z historického přehledu, týkajícího se minulosti a současnosti areálů bývalých pobočných táborů koncentračního tábora Groß-Rosen v Rychnově u Jablonce nad Nisou, Jablonci nad Nisou – Rýnovicích a Smržovce vyplývá, že v současné době nejsou využívány jako živá pamětní místa s vnitřní nebo vnější muzejní expozicí, prohlídkovým okruhem a s nimi spojenými pedagogickými aktivitami způsobem, jakým je tato praxe prováděna v některých lokalitách v České republice. 140 V obecném souhrnu lze říct, že vlastní pedagogickou činnost, vztahující se k perzekuci nacistického režimu, vyvíjejí muzea vybudovaná v místech nejzávažnějších událostí, 141 z lokalit bývalých koncentračních táborů pak památníky ve velkých centrálních táborech 142 a pouze nejvýznamnějších pobočných zařízeních. 143 V rámci České republiky takové expozice vznikly a dodnes provozují pedagogické záměry, stálé výstavy a výukové projekty v Památníku Lidice, 144 NKP Ležáky, 145 Památníku vazební věznice Praha-Pankrác, 146 Památníku českého odboje 1939-1945 v bývalém Petschkově paláci v Praze, Národním památníku hrdinů heydrichiády, 147 Památníku Terezín, 148 Židovském muzeu v Praze,149 Muzeu romské kultury v Brně 150 nebo nově v Pietním místě Lety, 151 expozici mají také další místa nacistické perzekuce – brněnské Kounicovy koleje, 140
Na území České republiky mimo jiné na pietních územích v Lidících, Ležákách, Terezíně, v památnících v bývalém Petschkově paláci v Praze, brněnských Kounicových kolejích, věznici v Praze-Pankráci, Pinkasově synagoze v Praze apod., vlastní expozice mají bývalé pobočné KT v muzeích v Sokolově (Falkenau), Janské u České Kamenice (Rabstein – Rabštejn) a Svitavách (Brünnlitz – Brněnec). 141 Viz předchozí poznámka. 142 Mimo území České republiky, jako koncentrační tábor bývá někdy uváděn také Terezín, který vlastní expozici, prohlídkový okruh i vzdělávací oddělení má. 143 Mj. Ebensee a Gusen (KT Mauthausen) v Rakousku nebo Lieberose (KT Sachsenhausen) v Německu. 144 http://www.lidice-memorial.cz/education_cz.aspx 145 http://www.lezaky-memorial.cz/education_cz.aspx 146 http://www.vscr.cz/veznice-pankrac-26/pamatnik-655/pamatnik-vazebni-veznice-prahapankrac-5476 147 http://www.pamatnik-heydrichiady.cz/ 148 http://www.pamatnik-terezin.cz/cz/vzdelavani 149 http://www.jewishmuseum.cz/cz/czvkc.htm 150
http://www.rommuz.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=319&Itemid=19&l ang=cs 151 http://www.lety-memorial.cz/
127 východomoravská Ploština nebo pardubický Zámeček. V okruhu pobočných koncentračních táborů se muzeum nacházelo v areálu táborů Svatava a Rabštejn, přičemž expozice ve Svatavě byla přesunuta do muzea v Sokolově 152 a rabštejnská byla po roce 1989 zlikvidována, aby ji nahradil nový útvar – soukromé muzeum a okruh ve štolách bývalé podzemní továrny. 153 Samostatnou muzejní expozicí disponuje téma pobočného KT v Litoměřicích, umístěna je v areálu Malé pevnosti v Terezíně. 154 Jednou z největších, dnes přes čtyřicet let neexistující, byla expozice Památníku nacistického barbarství v Liberci, která byla jako stálá výstava muzejního typu s průvodcovským
programem
v areálu
otevřena
v poválečném
Československu jako vůbec první. Expozice zanikla společně s reorganizací v polovině 60. let 20. století a do jisté míry byla nahrazena stálou výstavou Památníku boje proti fašismu, fungujícímu v 80. letech, aby byla na přelomu 90. let také zrušena. V současné době fungují v městě Liberci dvě zařízení, která lze považovat za vhodná pro výuku období druhé světové války – židovská synagoga, 155 pietní místo v budově Krajské vědecké knihovny v Liberci, a Památník obětem šoa 1938-1945 156 ve hřbitovní kapli židovského hřbitova v Ruprechtické ulici. 157 Pedagogickým záměrem Severočeského muzea v Liberci na základě probíhajících výzkumů lokalit bývalých pobočných táborů KT Groß-Rosen v Rychnově u Jablonce nad Nisou a Jablonci nad Nisou – Rýnovicích je zpřístupnění základních informací o místě a souvislostech s obecným děním veřejnosti a s tím související vytvoření konceptu využití historických areálů pro aktivizující výuku dějin druhé světové války pro školní kolektivy. Jedním z cílů této práce je shrnutí základních historických poznatků o lokalitách, 158 přehled literatury použitelné jako informační základ pro pedagogy a jako pracovní materiál pro studenty, 159 návrh konceptu řízených prohlídek v místě
152
http://www.omks.cz/cz/vypis.php?typ=pruvodce http://www.cztour.cz/rabstejn/ 154 http://www.pamatnik-terezin.cz/cz/expozice/mala-pevnost 155 http://www.kehila-liberec.cz/Synagoga.aspx 156 http://www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/2009/07/pamatnik_liberec 157 http://www.kehila-liberec.cz/Hrbitov.aspx 158 Nacházejí se v textech týkajících se jednotlivých táborů. 159 V přehledu literatury na konci této rigorózní práce. 153
128 a pracovních listů využitelných při práci v terénu. 160 Souhrn obsahuje také soubor mapových, fotografických a statistických podkladů. Tento materiál by měl být dále rozšířen v souvislosti s dlouhodobě plánovaným oživením lokalit formou muzejní expozice na vhodném místě poblíž nebo na venkovních informačních panelech, to je však otázkou dlouhodobějšího snažení a do současného stavu plánované koncepce je proto nelze zařadit. Návrh si však klade za cíl nabídnout základní materiál pro možné pedagogické působení ve sledovaných lokalitách a dle potřeby jej lze rozšiřovat i na další oblasti dění druhé světové války, týkající se represe či vojenských událostí v minulosti i současného života ve společnosti a formování principů občanské společnosti.
Hřbitovní zeď v Rychnově u Jablonce nad Nisou, u níž byl nalezen hrob obětí KT.
160
V příloze na CD-romu.
129 4. 1. Lokalita Rychnov u Jablonce nad Nisou 4. 1. 1. Umístění a dostupnost 1)
Pietní místo v bývalém areálu tábora – cca 200 m od podchodu a nástupiště železničního nádraží ČD, cca 300 m od konečné zastávky městského autobusu ČSAD Jablonec nad Nisou „Rychnov, nádraží“.
2)
Pomník v Nádražní ulici – 50 m od nádraží ČD a zastávky ČSAD Jablonec nad Nisou.
3)
Pomník v areálu továrny Liberecké kotlárny Hölter – 100 m od nádraží ČD, 200 m od zastávky ČSAD Jablonec nad Nisou.
4)
Pietní místo na hřbitově – cca 800 m od nádraží ČD, cca 600 m od zastávky ČSAD „Rychnov, náměstí“.
5) Pomník obětem násilí a válek 20. století před kostelem sv. Václava – cca 500 m od nádraží ČD, cca 300 m od zastávky ČSAD „Rychnov, náměstí“. 4. 1. 2. Dostupnost pro školní skupiny cestující veřejnou dopravou Dostupnost města Rychnova je vynikající z obou klíčových dopravních uzlů oblasti – Liberce a Jablonce nad Nisou. Z libereckého hlavního náraží funguje na rychlíkovou zastávku v Rychnově přímé vlakové spojení s hojným provozem od ranních do nočních hodin. Vzdálenosti mezi jednotlivými zastaveními v obci nejsou velké a jsou lehce dosažitelné pěší chůzí. Z Jablonce nad Nisou do Rychnova jezdí městské autobusy v intervalech 30 minut, přičemž lze ideálně využít zastávky „Rychnov, nádraží“, „Rychnov, náměstí“ a „Rychnov, Lidový dům“ linky č. 1. Odtud jsou pak jednotlivé lokality dosažitelné velmi jednoduše.
4. 1. 3. Vybavenost infrastrukturou Město Rychnov je vybaveno standardním rozsahem možných potřebných služeb pro případné využití venkovních aktivit školních kolektivů – prodejny
130 potravin, restaurace, školní jídelna rychnovské základní školy. Při nepřízni počasí či čekání na spoj lze využít čekárnu nádraží ČD.
4. 1. 4. Pedagogické působení v lokalitě 4. 1. 4. 1. Program pro 2. stupeň základní školy Předpokládaný koncept programu pro základní školy je dělen zhruba do těchto částí: 1)
Předchozí příprava v rámci učebních osnov pro 2. stupeň ZŠ 161 – seznámení s pojmy a souvislostmi:
•
první republika
•
nacismus
•
„Sudetská krize 1938“ a obsazení československého pohraničí
•
druhá světová válka a její průběh
•
rasová perzekuce nacistického režimu
•
holocaust
•
koncentrační tábory
2)
Přednášková činnost v terénu – na pietním místě v areálu bývalého tábora:
•
krátký souhrn znalostí nabytých ve škole
•
práce s mapou obsazeného pohraničí a libereckého regionu
•
zkonkrétnění obecných poznatků do topografie domovského města školního kolektivu
•
zkonkrétnění obecných poznatků o koncentračních táborech do místních podmínek Rychnova u Jablonce nad Nisou
161
Tomuto záměru je vstřícný široký prostor při sestavování ŠVP jednotlivými pedagogy na konkrétních školách.
131 •
krátký vstup do historie tábora, životních podmínek vězňů a osvobození
•
základní informace o existenci a funkci pietního místa
3)
Samostatná práce s pracovními listy:
•
pohyb a práce žáků dle pracovních listů v areálu pietního místa
•
pohyb a práce žáků dle pracovních listů v okruhu pomníků:
1.
pietní místo v areálu tábora
2.
pomník v areálu továrny
3.
pomník v Nádražní ulici
4.
pietní místo na obecním hřbitově
5.
pomník obětem násilí a válek 20. století před kostelem sv. Václava
4)
Vyhodnocení akce:
•
shrnutí výsledků samostatné práce žáků (lze provést již při výuce ve škole)
•
shrnutí základních údajů (dtto)
Pietní místo v lokalitě bývalého areálu pobočného KT v Rychnově.
132 4. 1. 4. 2. Program pro gymnázia Předpokládaný koncept programu pro střední školy je dělen zhruba do těchto částí: 1)
Předchozí příprava v rámci učebních osnov pro gymnázia, pro odborné střední školy – zpracování tématu v rámci studia:
•
zformování samostatného státu v roce 1918
•
počátek národnostního konfliktu a jeho postupná eskalace
•
rozmach nacistického režimu v Německu 1933–1938
•
„Sudetská krize 1938“ a obsazení československého pohraničí
•
existence a fungování Říšské župy Sudety, její exponenti
•
druhá světová válka a její průběh
•
rasová perzekuce nacistického režimu
•
holocaust
•
koncentrační tábory
2)
Přednášková činnost v terénu – na pietním místě v areálu bývalého tábora:
•
krátký dějinný exkurz do období 1933–1945
•
stručné shrnutí typů táborů pod nacistickou nadvládou – tábory nucené práce, zajatecké, koncentrační, sběrné, kárné, převýchovné, tábory nacistických organizací RAD, Hitlerjugend, provizorní ubytování pro obyvatele vybombardovaných měst, přesídlených etnických Němců – dle možností se zaměřit na zařízení v oblasti sídla dané školy
•
popis Rychnova během války a charakteristika několika typů táborů zde fungujících
•
shrnutí geneze represivního systému nacistického režimu a vývoje zařízení typu koncentrační tábor
•
stručný vhled do dějin koncentračního tábora Groß-Rosen v Dolním Slezsku
133 •
dějiny pobočného tábora Reichenau 1. topografie a stav tábora 2. vězňové – dělení dle kategorií 3. vězňové – životní podmínky 4. vězňové – sociální struktura a vzájemné vztahy 5. pracovní nasazení, jeho druhy 6. konec války, zánik tábora, příchod Rudé armády 7. poválečné dějiny lokality 8. stručné dějiny poválečného vývoje města, geneze pietních a připomínkových míst souvisejících s pobočným KT
3)
Procházka
po
městě
Rychnově,
zastávky
u
jednotlivých
připomínkových míst: •
pomník ve dvoře továrny 1. nucené pracovní nasazení v nacistickém Německu 2. vývoj továrny od firmy Getewent během války po Liberecké kotlárny Hölter
•
pomník v Nádražní ulici 1. pietní a pamětní místa událostí druhé světové války v České republice 2. geneze rychnovských pietních míst
•
pomník obětem válek a násilí 20. století 1. pamětní místa první a druhé světové války v regionu, místní dle adresy školy 2. česko-německý dialog po roce 1989
•
pietní místo na obecním hřbitově 1. okolnosti vzniku pietního místa 2. topografie Rychnova a okolí v souvislosti s druhou světovou válkou
134 4)
Předpokládané výstupy:
•
získání základního studijního materiálu k tématu
•
prohloubení témat z učebních osnov a vlastního ŠVP
•
zavedení obecných skutečností tématu druhá světová válka do místních reálií
•
prevence sociálně-patologických jevů
•
dle spolupráce s konkrétními školami možné výstupy: o panelové zpracování dějin rychnovského tábora o fotografický deník exkurze o literární esej na téma holocaust, represe a popírání lidských práv
Pomník v areálu rychnovské továrny, připomínka nucené práce vězňů pobočného tábora.
135 4. 2. Lokalita Jablonec nad Nisou – Rýnovice
4. 2. 1. Umístění a dostupnost 1)
Pietní místo u hromadného hrobu – cca 300 m od zastávky městského autobusu „Rýnovice, průmyslová zóna“, linka č. 4; cca 500 od zastávky meziměstského autobusu na trase Liberec – Jablonec nad Nisou „Jablonec nad Nisou, Rýnovice, samoobsluha“; cca 2,5 km od vlakové zastávky „Jablonec nad Nisou“, hlavního nádraží.
2)
Budova bývalého pobočného tábora KT Groß-Rosen – cca 100 m od budovy Střední odborné školy a středního odborného učiliště Belgická 400 – cca 200 m od zastávky městského autobusu „Rýnovice, průmyslová zóna“, linka č. 4; cca 500 od zastávky meziměstského autobusu na trase Liberec – Jablonec nad Nisou „Jablonec nad Nisou, Rýnovice, samoobsluha“; cca 2,5 km od vlakové zastávky „Jablonec nad Nisou“, hlavního nádraží.
3)
Nástupní místo prohlídkového okruhu „Stopy války“ – v sousedství budovy Střední odborné školy a středního odborného učiliště Belgická 400 – cca 200 m od zastávky městského autobusu „Rýnovice, průmyslová zóna“, linka č. 4; cca 500 od zastávky meziměstského autobusu na trase Liberec – Jablonec nad Nisou „Jablonec nad Nisou, Rýnovice, samoobsluha“; cca 2,5 km od vlakové zastávky „Jablonec nad Nisou“, hlavního nádraží.
4. 2. 2. Dostupnost pro školní skupiny cestující veřejnou dopravou Dostupnost Rýnovic, městské části Jablonce nad Nisou, je dobrá. Z centra města jezdí v půlhodinových až hodinových intervalech do Rýnovic k průmyslové zóně, kde se pamětní místa nachází, linkový autobus č. 4 s optimálními zastávkami „Rýnovice, Ladova“ a „Rýnovice, průmyslová zóna“. Z Liberce lze použít meziměstský autobus na trase Liberec – Jablonec nad Nisou, zastávku „Jablonec, Rýnovice, samoobsluha“, vzdálenou cca 500
136 metrů. Při využití části tématického okruhu „Stopy 2. světové války“ a pěším pokračování lze využít zastávky tramvajové linky Dopravního podniku města Liberce (DPML) č. 11 z Jablonce nad Nisou do Liberce „Proseč nad Nisou, pošta“ při sledování červené turistické stezky, po žluté stezce stanice „Vratislavice nad Nisou, kostel“, při pokračování po modré turistické cestě lze dojít k zastávkám městských autobusů DPML „Kynologické cvičiště“ v městské čtvrti Kunratice nebo „Harcov, kostel“ na hranicích čtvrtí Starý a Nový Harcov. K dopravě do Jablonce nad Nisou lze použít osobní vlak na trase Liberec – Jablonec nad Nisou – Tanvald, přičemž možná pěší chůze z nádraží pěšky do Rýnovic představuje nenáročnou cca 2,5 km dlouhou trasu.
4. 2. 3. Vybavenost infrastrukturou Město Jablonec nad Nisou je vybaveno standardním rozsahem služeb v celé šíři případně požadovaného spektra. Městská část Rýnovice disponuje rozsáhlým nákupním centrem Rýnovka s možnými stravovacími službami a zastřešenými prostorami, cca 1 km od lokality bývalého pobočného tábora. V bezprostředním sousedství lokality je školní budova SOŠ a SOU Belgická se standardním vybavením.
Budova bývalého pobočného tábora Gablonz v zástavbě současné průmyslové zóny.
137 4. 2. 4. Pedagogické působení v lokalitě Rýnovice
4. 2. 4. 1. Program pro 2. stupeň základní školy Předpokládaný koncept programu pro základní školy je dělen zhruba do těchto částí: 1) Předchozí příprava v rámci učebních osnov pro 2. stupeň ZŠ – seznámení s pojmy a souvislostmi: •
první republika
•
nacismus
•
„Sudetská krize 1938“ a obsazení československého pohraničí
•
druhá světová válka a její průběh
•
rasová perzekuce nacistického režimu
•
holocaust
•
koncentrační tábory
2) Přednášková činnost v terénu – na pietním místě v areálu bývalého tábora: •
krátký souhrn znalostí nabytých ve škole
•
práce s mapou obsazeného pohraničí a libereckého regionu
•
zkonkrétnění obecných poznatků do topografie domovského města školního kolektivu
•
zkonkrétnění obecných poznatků o koncentračních táborech do místních podmínek v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích
•
krátký vstup do historie tábora, životních podmínek vězňů a osvobození
•
základní informace o existenci a funkci pietního místa
•
seznámení s naučnou stezkou „Stopy 2. světové války“
138 3) Samostatná práce s pracovními listy: •
pohyb a práce žáků dle pracovních listů v areálu pietního místa
•
pohyb a práce žáků dle pracovních listů v okruhu připomínkových míst rýnovického pobočného tábora: •
pietní místo u hromadného hrobu
•
tovární budova, v níž byl umístěn pobočný tábor KT Groß-Rosen
•
jednotlivá stanoviště naučné stezky „Stopy 2. světové války“: Vstupní tabule – přehled zastavení Závod Feinapparatenbau (zastavení č. 1) – za plotem továrního areálu Lesní hřbitov (zastavení č. 9) – za plotem továrního areálu Protitankové a pěchotní překážky (8) – v kopci Prosečského hřebene Pamětníci vzpomínají (6) – na vrcholu Prosečského hřebene při modré turistické trase Wehrwolf a čeští policisté (5) – na vrcholu Prosečského hřebene při modré turistické trase Historie rozhledny na Proseči (4) – před Prosečskou chatou na vrcholu Prosečského hřebene Jablonec nad Nisou 1938–1945 (3) – na úpatí Prosečského hřebene při červené turistické značce a silnici z Prosečské chaty do Lukášova
4) Vyhodnocení akce: •
shrnutí výsledků samostatné práce žáků (lze provést již při výuce ve škole)
•
shrnutí základních údajů (dtto)
139 4. 2. 4. 2. Program pro gymnázia Předpokládaný koncept programu pro střední školy je dělen zhruba do těchto částí: 1)
Předchozí příprava v rámci učebních osnov pro gymnázia, pro odborné střední školy – zpracování tématu v rámci studia:
•
zformování samostatného státu v roce 1918
•
počátek národnostního konfliktu a jeho postupná eskalace
•
rozmach nacistického režimu v Německu 1933–1938
•
„Sudetská krize 1938“ a obsazení československého pohraničí
•
existence a fungování Říšské župy Sudety, její exponenti
•
druhá světová válka a její průběh
•
rasová perzekuce nacistického režimu
•
holocaust
•
koncentrační tábory
2) Přednášková činnost v terénu – na pietním místě v areálu bývalého tábora: •
krátký dějinný exkurz do období 1933–1945
•
stručné shrnutí typů táborů pod nacistickou nadvládou – tábory nucené práce, zajatecké, koncentrační, sběrné, převýchovné, kárné, tábory nacistických organizací RAD, Hitlerjugend, provizorní ubytování pro obyvatele vybombardovaných měst, přesídlených etnických Němců – dle možností se zaměřit na zařízení v oblasti dané školy
•
geneze průmyslové zóny v Rýnovicích a s ní přímo sousedící táborové kolonie
•
shrnutí geneze represivního systému nacistického režimu a vývoje zařízení typu koncentrační tábor
•
stručný vhled do dějin koncentračního tábora Groß-Rosen v Dolním Slezsku
•
dějiny pobočného tábora Gablonz
140
•
•
topografie a stav tábora
•
vězňové – dělení dle kategorií
•
vězňové – životní podmínky
•
vězňové – sociální struktura a vzájemné vztahy
•
pracovní nasazení, jeho druhy
•
konec války, zánik tábora, evakuační pochod, osvobození
•
poválečné dějiny lokality
stručné dějiny poválečného vývoje areálu, geneze pietních a připomínkových míst v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích a Železném Brodě
3) Procházka po lokalitě Rýnovice – průmyslová zóna: •
pomník v místě hromadného hrobu o nucené pracovní nasazení v nacistickém Německu o vývoj průmyslové zóny od Karl Zeiss Jena po LIAZ a současnost o pietní místa a pomníky jako připomínka událostí druhé světové války
•
budova bývalého pobočného tábora KT Groß-Rosen o charakteristika pobočného tábora o geneze a typy pobočných táborů systému KT o kolonie táborů v Rýnovicích
•
naučná stezka „Stopy 2. světové války“ o procházka
po
okruhu
s komentářem
autorů
nebo
zaměstnance Severočeského muzea •
(dle možnosti) procházka po místech v Železném Brodě, která se týkají evakuačního pochodu z Rýnovic •
budova Domova mládeže v Těpeřské ulici s pamětní deskou
•
ošetření vězňů pobočného tábora v Rýnovicích
•
parková úprava na křižovatce ulic Štefánikova a Těpeřská –
•
pamětní kámen ošetření vězňů pobočného tábora v Rýnovicích
•
městský hřbitov – hrob a pamětní deska obětem tábora
141
•
program lze koncipovat také jako celodenní okruh s autobusovou dopravou: o lokalita Rýnovice – dle bodu výše o přejezd do Železného Brodu přes Tanvald, místní část Popelnice, kde vězňové při evakuačním pochodu dostali potraviny z místního zajateckého tábora a Velké Hamry, kde vězňové přespali v opuštěné továrně, byli ošetřeni a někteří se připojili k partyzánské skupině o lokality Železný Brod – dle bodu výše
5)
Předpokládané výstupy:
•
získání základního studijního materiálu k tématu
•
prohloubení učebních osnov a vlastních ŠVP
•
zavedení obecných skutečností tématu druhá světová válka do místních reálií
•
preventivní činnost
•
dle spolupráce s konkrétními školami možné výstupy: o panelové zpracování dějin lokality Jablonec nad Nisou – Rýnovice o fotografický deník exkurze o literární esej na téma holocaust, represe a popírání lidských práv
142 5. Památník nacistického barbarství v Liberci a jeho pedagogická praxe
5. 1. Stručný historický přehled O vybudování památníku bylo rozhodnuto brzy po konci druhé světové války. Jako místo expozice byla zvolena vila v dnešní Husově ulici čp. 66, kde během druhé světové války žil župní vedoucí a říšský místodržící Říšské župy Sudety, Konrad Henlein. Objekt, ač nebyl přímým dějištěm událostí vzrůstu nacistického hnutí v Německu a později na území Československé republiky, ani nebyl spojen s perzekucí a zločiny, které byly v muzeu dokumentovány, byl vybrán pro expozici jako symbolický objekt, ve kterém se pohyboval jeden z klíčových exponentů nacistického režimu v českém a moravském pohraničí, následky jehož činů lze promítnout do výše uváděných situací. Expozice, svého druhu první v Československé republice, 162 byla slavnostně uvedena do provozu dne 8. 9. 1946 za přítomnosti ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny a ministra informací Václava Kopeckého. Její otevření bylo zasazeno do širšího balíku akcí, které se vztahovaly k velké výstavě Budujeme osvobozené kraje, která se konala od 4. srpna do 13. října 1946 na libereckém výstavišti jako demonstrace nového vývoje v Československé republice, výstavby válkou poničených míst a soběstačnosti státu při vytváření nové infrastruktury na místech, která v rámci tzv. odsunu Němců v krátkém časovém úseku opustila většina obyvatel. Výstava městu přinesla mimo jiné rekonstrukci místa konání, značnou publicitu v tisku i v rámci návštěvnosti, které pomohla i podpora ze strany většiny politických činitelů. Koncepce Památníku nacistického barbarství byla dvousměrná – 1) byl vybudován jako standardní muzejní expozice, zaměřená na aktuální události let 1938–1945 v Československé republice, ale sledovala i širší souvislosti v rámci vzestupu, uchopení moci a perzekučního chování nacistické strany a 162
Památník v Terezíně jako Památník národního utrpení byl uveden do provozu v roce 1947, první muzejní expozice v Lidicích byla otevřena na počátku 50. let 20. století, památník ve věznici v Praze-Pankráci v roce 1965, Pamätník SNP v Banské Bystrici byl dokončen v roce 1969, Památník ostravské operace v Hrabyni v roce 1980, Památník českého odboje 1939– 1945 v pražské „Pečkárně“ získal muzejní expozici v roce 1985.
143 událostí druhé světové války; 2) zařízení sloužilo jako dokumentační centrum událostí let 1938–1945 a mimo jiné na základě veřejných výzev 163 získávalo materiál písemný, fotografický, trojrozměrný a další. 164
Propagační pohlednice složená z fotografií expozice a dominanty Liberce, hory Ještěd. (Státní okresní archiv Liberec, dále SOkA Liberec) Pro období budování památníku před 8. zářím 1946 existuje složka písemného materiálu, uložená ve Státním okresním archivu v Liberci. Doklady hovoří mimo jiné o termínech malování budoucích expozic, o zhotovování trojrozměrných předmětů doplňujících expozici (ve dnech 24. – 28. 6. zhotovení mřížové přepážky, šibenice, oblouků pro ostnatý drát, v termínu 1. – 18. 7. výroba makety šibenice, ostnatého drátu), 165
dokumenty
s rozpočtovými položkami dokládají další stavební práce a přípravu nápodob předmětů a zařízení perzekuce, 166 další účetní materiál svědčí o nákupu 163
Příslušný dokument-leták je mj. archivován v SOkA Liberec. Státní okresní archiv v Liberci uchovává například „Potvrzení o převzetí předmětů pro Památník od Místního národního výboru v Šumburku – Jistebsku: 1 válečnou vojenskou vlajku, 1 těžítko, 4 knihy nacistické, různé odznaky.“ 165 SOkA Liberec. 166 „Práce stavitelské 7. 3. – 15. 5. 1946 (vybourání příček, zednické práce na přípravě soudní síně a sekyrárny, stavby námětů pevností na zahradě popraviště, malířské práce, 164
144 běžného inventáře jako je kniha hostí, kuchyňské vybavení a další, z pro dobu otevření specifického inventáře jsou to například portréty E. Beneše a J. V. Stalina nebo vlajky ČSR a SSSR, v rámci budování muzea byla založena tématická knihovna. 167 Přímo k otevření památníku se vztahují dokumenty k výrobě pozvánek na slavnostní otevření, honoráři za návrh propagačního plakátu, výlep plakátu v městech
napříč
Československou
republikou 168
nebo
zapůjčení
ozvučovacího zařízení pro veřejné slavnostní otevření. 169 V rámci provozu památníku jsou pak dochovány dokumenty sledující obrat v pokladně muzea, nákup a počet prodeje drobného pamětního materiálu, 170 v rámci vnitřního projednávání jsou dochovány dokumenty o dění v památníku během provozu, typech a povaze návštěvnických skupin a drobných konkrétních událostech v každodenním provozu. Dalším typem dokumentačního materiálu je složka k přípravným pracím na přebudování expozice památníku ze začátku 60. let 20. století, které se však již nekonalo, neboť památník byl v roce 1964 zrušen a jeho inventář a sbírky klempířské a zámečnické práce – šibenice, model klece, mučící prostředky, truhlářské práce – vitríny, židle pro soudní síň; celkově 493.375,80 Kčs. Odhad nákladů na další práce po 3. 7. 1946 – další náměty pevnosti (brány, velká cela), klempířské práce, truhlářské práce – vitríny, nábytek do cel, dveře do soudní síně sekyrárny, elektrikářské, čalounické práce, modely koncentračních táborů, transparenty, doprava, cestovné, propagace, tisk, katalogy, honoráře, fotografická a filmová dokumentace, promítací přístroj; celková cena ca 375.000,- Kčs.“ 167 Jeden z nákupů dokládá dokument z 6. 9. 1946, uvádějící výčet nakoupených položek: TŮMA, Ghetto našich dnů; TŮMA, Lidice; TŮMA, I. – II. Žaluji (Pankrácká kavalerie); TŮMA, Persekuce českého studentstva; TŮMA, 17. listopad; FUČÍK, Reportáž psaná na oprátce; FUČÍK, Poslední dopisy; JELÍNEK, Čekání na smrt; LOUDA, Křížovou cestou; KRAUS, Plyn, plyn…, pak oheň; ZVĚŘINA, Bili nás pruty železnými; BLÁHA, Medicina na scestí; GREGOR, Hovory s tebou; BENEŠ, V německém zajetí; ŽÁK, Deset posledních dnů; MACHÁČEK, Plzeň – Terezín – Flossenbürg; MATYÁŠ, Jsem číslo 17.100. Daný dokument mimo jiné dokládá ediční činnost těsně po skončení druhé světové války, jejíž povaha je mnohdy odlišná od následné, vydané po 25. únoru 1948. 168 Dokumenty dokládají výlep v městech: Bratislava, Červený Kostelec, Česká Třebová, Český Těšín, Frýdek-Místek, Havlíčkův Brod, Holešov, Hranice na Moravě, Cheb, Chrudim, Jablonec nad Nisou (a Smržovka, Jiřetín pod Jedlovou), Jičín, Karlovy Vary, Karviná, Klatovy, Kroměříž, Mnichovo Hradiště, Nitra, Nové Město nad Metují, Nový Bydžov, Olomouc, Ostrava, Praha (240 ks), Prostějov, Přerov, Stříbro, Sušice, Teplice, Uherský Brod, Zlín, Žatec. 169 „Zapůjčení zesilovacího rozhlasového zařízení při slavnostním otevření Památníku nacistického barbarství v Liberci, montáž, demontáž, dovoz a odvoz.“ SOkA Liberec. 170 Mezi tyto předměty patřily tzv. Terezínské krůpěje, pamětní cihly, odznaky Památník nacistického barbarství, informační brožury – průvodce památníkem.
145 byly převedeny do Severočeského muzea v Liberci, jehož součástí památník v té době již několik let byl a které fondem bývalého památníku disponuje dodnes. Písemný a fotografický materiál byl v roce 1955 předán Ústavu dějin KSČ a odvezen z Liberce, dnes je soubor spravován Národním archivem České republiky. 171 Převážně trojrozměrný materiál ve fondu Severočeského muzea je příležitostně využíván k expoziční a výstavní činnosti, naposledy v roce 2010. 172
Účetní doklad – platba obecné školy v Horním Růžodole za návštěvu památníku. (archivní materiál SOkA Liberec)
171
Dle základního šetření v NA archivní registratura potvrzuje přijetí souboru, který byl do Ústavu dějin KSČ přijat jako „písemnosti SdP“, konkrétně 236 krabic a 9 fasciklů, v letech 1960 a 1962. Soubor byl spojen s fondem SdP NA; v současné době bohužel nelze identifikovat položky přijaté z Památníku nacistického barbarství, jedinou možností je podrobný průzkum fondu a pátrání po odkazech na jednotlivých písemnostech. 172 Krátkodobá expozice „Liberec v sevření hákového kříže“, 21. 1. – 7. 3. 2010, jejím jádrem byl zmiňovaný fond; v menší míře byly předměty použity na výstavě „Pozůstatky válek XX. století na Liberecku (a v Euroregionu Nisa)“, 29. 6. – 15. 8. 2010; obě výstavy proběhly ve velkém sále Severočeského muzea.
146 5. 2.
Expozice památníku, pedagogický záměr a praxe, srovnání se
současnou výstavní činností
Jedním z primárních záměrů při budování expozice Památníku nacistického barbarství bylo připravit materiál, pomocí kterého by mělo být možné pedagogicky působit na návštěvníky – dospělé, studenty středních a žáky základních škol. Vzhledem k záměru autora 173 krátkodobé expozice „Liberec v sevření hákového kříže“ v Severočeském muzeu představit návštěvníkům podobný koncept jaký měla původní expozice, ale zpracovat jej z hlediska nazírání a práce s tématem totalitních režimů a prevence sociálněpatologických jevů v souvislosti s totalitními režimy a jejich projevy, a vzhledem k četnému pedagogickému působení ze strany Severočeského muzea ve formě komentovaných prohlídek a řízených dialogů pro zařízení základního a středního školství, jsou pedagogický záměr a praxe expozice Památníku nacistického barbarství níže srovnány právě s krátkodobou expozicí „Liberec v sevření hákového kříže“.
Pohled do expozice Památníku nacistického barbarství. (SOkA Liberec)
173
Kurátorem výstavy a realizátorem prohlídkových exkurzí pro školní kolektivy byl autor této rigorózní práce.
147 5. 2. 1.
Záměr expozic
5. 2. 1. 1. Stálá expozice „Muzeum nacistického barbarství v Liberci“ Muzejní expozice – bezprostředně po skončení druhé světové války (a mj. zjištění válečných zločinů, usvědčení viníků válečných událostí a aktů proti lidskosti) prezentovat dané skutečnosti veřejnosti. První expozice byla otevřena v září 1946, o málo více než rok po skončení druhé světové války – i vzhledem k omezeným možnostem veřejných sdělovacích prostředků bylo záměrem stálé výstavy informovat o událostech, které v dané době někdy byly teprve zjišťovány. Hlavním záměrem bylo vytvořit co nejrychleji po skončení války expozici, která by dokumentovala prožité dění a sloužila by jako výukový a poznávací prohlídkový okruh pro širokou veřejnost. Dokumentační centrum – sloužilo jako sběrné středisko materiálů souvisejících s nacistickým režimem a válečnými událostmi. Přijímán byl listinný materiál, trojrozměrné předměty, fotografie – široká škála materiálu týkajícího se tématu, který měl případně sloužit i jako důkazní materiál při soudních řízeních proti exponentům nacistického režimu.
5. 2. 1. 2. Krátkodobá expozice „Liberec v sevření hákového kříže“ Základní, pokud možno kompaktní přehled o událostech a jejich souvislostech ve městě Liberci a regionu v letech 1938–1945, prezentovaný texty, autentickými trojrozměrnými předměty, fotografiemi, listinným, mapovým a knižním materiálem. Soubor měl podat obraz města v období mezi příchodem německých vojsk v říjnu 1938 a jejich ústupem na jaře 1945 v komplexním i konkrétním
pohledu.
Stručná
upoutávka
v propagačních
materiálech
Severočeského muzea obsah expozice shrnovala takto: „Výstava v Severočeském muzeu sleduje město Liberec a jeho okolí v období nacistické nadvlády – konání a zločiny prominentů i níže postavených nacistů a chování příznivců režimu, místa, kde se pošlapávalo právo a lidskost; sleduje ale i
148 způsob života těch obyvatel, kteří se s nacismem nikdy nezapletli a nesvobodná denní realita jim byla vnucena, mnohdy násilím a pod pohrůžkami. Návštěvník výstavy se dozví, jak vypadal každodenní život obyvatel města krátce před a během druhé světové války, zorientuje se v topografii nacisty svíraného města (úřady, represivní a ozbrojené složky, koncentrační tábory ad.) a dozví se o několika tvářích totalitou stiženého Liberce (města vehnaného do oslav režimu, ochromeného válečnou ekonomikou nebo postupem času změněného na území plné uprchlíků, válečných zajatců a lidí násilně zavlečených mimo domov). Badatel dějin druhé světové války bude mít možnost prohlédnout si řadu dobových předmětů, které vypovídají o sledovaném období. Výstava také připomíná existenci Muzea nacistického barbarství, které bylo otevřeno krátce po válce v bývalé vile sudetského vůdce Henleina a fungovalo do počátku 60. let.“ 174 Ze hlediska péče o sbírky Severočeského muzea v Liberci bylo záměrem vystavit předměty, tvořící expozici bývalého Památníku nacistického barbarství, které nebyly několik desítek let vystaveny – expozice měla obyvatelům města připomenout existenci z muzejního hlediska unikátního památníku, fungujícího do roku 1964, zároveň na autentických předmětech dokumentovat krizové období dějin města a regionu. Důležitým záměrem expozice bylo zopakovat fakta o možném zhroucení občanské a právní společnosti, které liberecký region postihlo v roce 1938, shrnout a formulovat skutečnosti, které byly představeny jako dění v letech 1938–1945, ale jejich principy zůstávají platné i v současnosti. Předání těchto základních informací bylo naplánováno formou pozvání pedagogů a školních kolektivů do expozice a komentované prohlídky pro uvedené.
174
WWW: [www.muzeumlb.cz], [cit. 1. 2. 2010].
149 5. 2. 2. Okolnosti vzniku a trvání expozic
5. 2. 2. 1. Stálá expozice „Muzeum nacistického barbarství v Liberci“ Muzejní expozice vznikala jako aktuální reakce na prožité krizové období druhé světové války a událostí s ní spojených. První fáze byla otevřena v září 1946, v době, kdy dění a jeho souvislosti, prezentované v expozici, byly velmi čerstvé a některé ještě probíhaly – slavnostní otevření proběhlo několik týdnů před ukončením Norimberského procesu, v průběhu souvisejícího Tokijského procesu a v době probíhajícího tzv. odsunu Němců z československého pohraničí. Z hlediska politické a společenské situace v Československu šlo o období krátkodobé demokracie mezi koncem války a únorovým převratem v roce 1948, kdy ve vládě, zákonodárné, výkonné i soudní moci byly zastoupeny demokratické strany i nastupující totalitní KSČ se silným a stále vzrůstajícím vlivem Sovětského svazu – dokládá to například účast dvou ministrů ze zcela odlišného politického prostředí na slavnosti při příležitosti uvedení expozice do provozu – ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny, před válkou tajemníka prezidenta Edvarda Beneše, jedné z klíčových osobností pokusu o zastavení komunistického převratu, později perzekuovaného, a ministra informací Václava
Kopeckého,
předního
exponenta
komunistické
totality
v Československu, spoluzodpovědného za politické procesy v 50. letech 20. století. Z tohoto hlediska je zajímavé sledovat veřejný i odborný náhled na dění z období nacistické okupace v době, kdy KSČ a vliv Sovětského svazu ještě neměly úplnou dominanci, i když jejich pozice posilovala. Památník nacistického barbarství, resp. jeho stav po září 1946 může jedinečným způsobem sloužit jako porovnání s dalšími expozicemi, otevíranými až po únoru 1948. Zároveň dokladuje dobový, tehdy současný a proto osobní a dnešním vnímáním velmi expresivní pohled na nedávno přestálé události, jejich příčiny a souvislosti.
150 Památník nacistického barbarství byl raným zařízením svého druhu s ucelenou prohlídkovou expozicí – pro srovnání: o zřízení památníku v Terezíně rozhodla vláda Československé republiky 6. 5. 1947 a první muzeum v Lidicích bylo otevřeno na začátku 50. let 20. století. Zcela jedinečné je umístění muzejní expozice, které ve srovnání s dalšími místy podobného druhu minimálně v České republice nemá srovnání. Muzeum bylo vybudováno ve vile zásadního exponenta nacistického režimu v českomoravském pohraničí, župního vedoucího NSDAP a říšského místodržícího v tzv. Říšské župě Sudety Konrada Henleina, v místě, kde nedocházelo k válečným zločinům nebo konání proti lidskosti (ostatní pietní místa a památníky byly právě v takových místech budovány – v bývalém ghettu v Terezíně, ve věznicích nacistického režimu – tzv. Pečkárně v Praze, věznici v Praze-Pankráci, Kounicových kolejích v Brně, v místech masakrů civilního obyvatelstva – Lidicích, Ležákách, Javoříčku, na popravištích v Praze-Kobylisích, Lubech u Klatov, Pardubicích-Zámečku ad.), symbolicky však v místě, kde se pohyboval exponent režimu, spoluzodpovědný za v expozici prezentované události a jejich důsledky. Záměr informovat návštěvníka o zločinech nacistického režimu pak byl na místě realizován výstavbou nápodob míst perzekuce – koncentračního tábora, popravčího místa, vězeňské cely a mučírny apod. v areálu Henleinovy vily, zejména v zahradě domu, což je muzejní praxe v porovnání zcela unikátní. V průběhu existence památníku byla expozice několikrát rozšířena nebo upravována, v roce 1964 byla zrušena (jeho funkci a původní záměr plnily jiné památníky a pietní místa) a fond natrvalo přešel do správy Severočeského muzea v Liberci, pod kterou již několik let předtím jako pobočné pracoviště byl. Jako celek v původním rozvrhu již po roce 1964 nebyl prezentován veřejnosti.
5. 2. 2. 2. Krátkodobá expozice „Liberec v sevření hákového kříže“ Výstavní krátkodobá expozice vznikla ve zcela odlišném prostředí – po dvaceti
letech
trvajícího
demokratického
vývoje
země,
zakotvené
151 v mezinárodních organizacích, které zaručují zachování principů demokracie, ochrany lidských práv a dalších hodnot, které byly krátce před i po otevření Památníku nacistického barbarství popírány. Skutečnosti, které byly v době zahájení muzejního provozu v tzv. Henleinově vile akutální, právně i v historickém bádání mnohdy nedořešeny nebo ne kompletně popsány, byly v roce 2010 již většinou pojmenovány, analyzovány a diskutovány. Všeobecný náhled společnosti, který byl v roce 1946 namířen proti Němcům, jakožto dle tehdejšího většinového nazírání komplexně viníkům války a represe, je dnes (přinejmenším akademicky) odlišný – odmítající princip tzv. kolektivní viny, naopak hledající momenty v pohybu společnosti, během nichž je tato náchylná k oslabení a hrozí jí rozklad vlastních ochranných mechanismů. Pohled člověka v roce 2010 je bohužel bohatší o několik dalších konfliktů srovnatelných s nelidskostí nacistického režimu (v poválečném období plně odhalený totalitní režim v Sovětském svazu, režimy a genocidní události v Kambodži, Ugandě, Rwandě nebo, nejblíže České republice, v zemích bývalé Jugoslávie), což potvrzuje tezi, že vyvarovat se těchto selhání lidské společnosti lze jen důkladnou analýzou chování společnosti a jejích hybných mechanismů, nikoli prostým odsouzením celého národa, z jehož řad vzešli exponenti totalitního režimu. Expozice vznikla v době zcela odlišného technického zázemí a dosažitelnosti informací. Všeobecně známé skutečnosti o podstatě i událostech let 1938– 1945 na území bývalé Československé republiky konkretizovala pro město a region Liberec.
152 5. 2. 3. Obsah expozic
5. 2. 3. 1. Stálá expozice „Muzeum nacistického barbarství v Liberci“ – ve vrcholné fázi 175 Vnitřní prostory vily Oddělení I – Přízemí 1/ 1923 – vzestup NSDAP v „mnichovských pivnicích“ 176 1933 – Hitlerův výrok „Svěřte mi Německo“, hákový kříž; fotografie obětí nacismu, zničená německá města, váleční zločinci v Norimberku 2/ Nacistická literatura 3/ Nacistická propaganda 4/
Mnichovská konference – vzestup sudetoněmeckých nacistů, Henlein, 9.
listopad 1938 5/
Osobní věci K. Henleina – meč věnovaný Hitlerem, poslední provolání,
rozkaz 6/ Norimberské zákony; zednářské lóže, rasová hygiena a nenávist 7/
„Doklady o zradě německé menšiny v ČSR“, 177 okupace pohraničí, druhé
republiky 8/ K. H. Frank 9/ „Jak se časy mění“ 178
Oddělení II 1/ Osa Berlín-Řím-Tokio 2/ Rakousko od demokracie k anšlusu, fašizace Maďarska
175
Popis expozice cituje publikaci Památník nacistického barbarství, Liberec 1946. Citace z publikace: Památník nacistického barbarství v Liberci, nečíslováno. 177 Dtto. 178 Dtto. 176
153 3/ Francie a Řecko 4/ Velká Británie – bombardování 5/ Finsko, Norsko ad. 6/ Bulharsko, Polsko – masakry civilního obyvatelstva německou armádou, Jugoslávie 7/
SSSR – ofenziva a „rozbití hákového kříže o Leningrad, Moskvu,
Stalingrad“ 179 ; „řádění Němců v SSSR“ 180 8/ USA – nacistické plány útoku z Jižní Ameriky
Oddělení III – I. poschodí 1/ Bunkr 2/ Nacistické lidové soudy – ukázky rozsudků 3/ Koncentrační tábory 4/
Knihy vázané v lidské kůži; „přilba vraha Jöckla (Pindi) velitele Malé
pevnosti“; 181 koncentrační tábory 5/ Chrupy obětí koncentračních táborů s vytrhanými zlatými zuby 6/ „Zvěrstva páchaná Němci v ČSR za revoluce“ 182 7/ Lidice
Oddělení IV 1/
„Pomník, postavený Rudou armádou na místě, kde byli pochováni
postřílení občané Lidic“ 183 2/ Hřbitov – Malá pevnost v Terezíně 3/ Hřbitov – Mauthausen 179
Citace z publikace: Památník nacistického barbarství v Liberci, nečíslováno. Dtto. 181 Dtto. 182 Dtto. 183 Dtto. 180
154 4/
„Psáno před popravou (na prkno)“ 184
5/ „Spravedlnost – poprava K. H. Franka“ 185 6/ „Děkujeme našemu vůdci – odsun“ 186
Vnější prostory vily – nápodoba míst perzekuce Brána s textem „Hlásali / ARBEIT MACHT FREI / ale z práce učinili nejhorší otroctví“ – nápodoba brány koncentračního tábora
Oddělení V Temná komora – mučírna „Kozel na bití vězňů; napínání na železné kruhy při výslechu a pouštění mučeného po hlavě na hřeb, zapuštěný na zemi v betonové desce; lámání vazu šlápnutím na hlavu přes kus železné desky; mučící židle na výslechy; nádrž na utápění vězňů (vzájemně musel utápět jeden druhého, většinou židé); umrlčí komora se společnými rakvemi pro 4-5 dospělých, nebo pro 10-12 dětí.“ 187 Pankrácká sekyrárna – gilotina, cela smrti „Cela smrti, kde odsouzenec čekal přikován 90 dní na smrt. Každý den mu bylo hlášeno kolik dnů mu zbývá do popravy.“ 188 „Síň, kde byl odsouzenci ještě jednou přečten rozsudek smrti. Prokurátor seděl tak, aby viděl, zda poprava byla vykonána.“ 189 – „Popravčí sekera; hromadná šibenice pro cikány a židy, smrt trvala 6-8 minut, neboť odsunutím vozíčku nebyl odsouzenci zlámán vaz, nýbrž zemřel udušením; jména všech Čechů, popravených na Pankráci sekerou“. 190
184
Citace z publikace: Památník nacistického barbarství v Liberci, nečíslováno. Dtto. 186 Dtto. 187 Dtto. 188 Dtto. 189 Dtto. 190 Dtto. 185
155 Oddělení VI Hromadná vězeňská cela v Terezíně „Společná cela podle Malé pevnosti Terezín pro 400–700 vězňů.“ 191 „Celou noc stála před záchodem fronta čekajících, ve dne se otrocky pracovalo. Na malou stranu chodili někteří až 20 krát za noc. V celách řádily nemoce, tyfus, úplavice, růže, záškrt, mozková chřipka, tuberkulosa a j., strašný hlad a vládla zde smrt. Každé ráno byli vytahováni z paland mrtví, kteří do rána zemřeli.“ 192 Brána smrti , umrlčí komora, popraviště s šibenicí Seznam vězňů popravených 2. května 1945 Čtvrtý dvůr terezínské Malé pevnosti Kaplička s urnami Tři urny s popelem obětí terezínské Malé pevnosti
ZÁVĚREČNÉ MOTTO „Vzpomeňte vděčně všech těch, kteří položili svoje životy za Vaši svobodu a svorností a poctivou prací pro spravedlivou, demokratickou republiku, dokažte, že nezemřeli nadarmo! Až vyjdete z Památníku, svobodně se rozhlédněte a vydechnete, že to, co jste viděli, patří minulosti, nezapomeňte, že reakce dosud žije a číhá, aby tuto strašnou minulost učinila znovu skutečností!“ 193
191
Citace z publikace: Památník nacistického barbarství v Liberci, nečíslováno. Dtto. 193 Dtto. 192
156 5. 2. 3. 2. Krátkodobá expozice „Liberec v sevření hákového kříže“ Úvodní exponáty 1/
Hraniční sloup Československé republiky z Hrádku nad Nisou (v
prostoru při vstupu do expozice) 2/ Pochodová standarta (vojenská kapela) SA (vitrína 1)
Textová tabule 1 Text: „Události krizového podzimu 1938 (říjen–prosinec)“ Události října 1938; „glajchšaltace“ tzv. Sudet; včlenění pohraničních území do Velkoněmecké říše; doplňovací volby do Říšského sněmu.
Vitrína 2 1/ Tkaný kobereček s motivem znaku Sudet 2/ Výběr z dobového tisku – úvodní strany: jednání Chamberleina s Hitlerem; Mnichovská konference; abdikace prezidenta Beneše; odstoupení pohraničních území Německu; nástup E. Háchy do funkce prezidenta; ustavení protektorátu Čechy a Morava 3/ Die Zeit – deník nacistické strany v Říšské župě Sudety 4/ Fotografie Konrada Henleina 5/ Rukávová páska ordnerů SdP 6/ Rukávová páska s hákovým křížem 7/ Členský průkaz Sudetendeutsche Heimatsfront 8/ Členský průkaz Sudetendeutsche Partei 9/
Připomínková pohlednice říjnových událostí 1938, návštěvy Hitlera
v Sudetech
157 10/ Satirické oznámení „úmrtí Československé republiky“, stylizováno jako parte 11/
Adresář pohraničních obcí připojených k Velkoněmecké říši – převod
názvů z ČJ do NJ 12/
2 x fotografie nacistických mládežnických hnutí z období tzv. první
republiky 13/ Stanovy nacistické mládežnické organizace ze Starého Harcova (Liberec) 14/
List s textem „Tschechisches Geschäft“ – diskriminační ekonomické
opatření proti Čechům 15/
List
s textem
„Christlich-arisch
Unternehmen“
–
diskriminační
ekonomické opatření proti Židům
Textová tabule 2 Text: „Lidé sevřeni totalitou“ Občan chycený do systému nacistických organizací; Ti, kteří „nebyli hodni“ členství v nacistickém společenství; Kontrola lidí systémem; Veřejná propaganda; Nacistický tisk a kulturní propaganda.
Vitrína 3 1/ Adresář úřadů a organizací župy pro rok 1940 (Das Sudetenbuch // 1940) 2/ Čepice uniformy NSDAP Konrada Henleina 3/ Čepice uniformy NSDAP 4/ Čepice uniformy NSKK 5/ 4 x ročenka Jahr (mezi I a V) 6/ Příručka NSDAP 7/ Rukávová páska NSDAP 8/ Tabule ve tvaru štítu k udělení čestného občanství K. Henleinovi (Dobřany) 9/ Plastický znak NSKK
158 Textová tabule 3 Text: „Nacistická strana a její organizace v Liberci“ Systém Říšské župy Sudety NSDAP; Úřady a organizace NSDAP v župě; represivní složky SS a SA tamtéž.
Vitrína 4 1/ Sako uniformy SS 2/ Příručka člena SA 3/ Čepice uniformy policejního útvaru Schutzpolizei 4/ Štítek klíče k vězeňské cele 5/ Čepice uniformy četnictva 6/ 2 x přilba bojových jednotek SS 7/ Příručka „Dich ruft die SS“ 8/ Slavnostní meč SS 9/ Publikace „Der Untermensch“ 10/ Výuková příručka příslušníkům policejních složek
Textová tabule 4 Text: „Koncentrační tábory na Liberecku“ Koncentrační tábory; KT Groß-Rosen; pobočné KT Gablonz (Jablonec nad Nisou – Rýnovice); Reichenau (Rychnov u Jablonce nad Nisou); Morchenstern (Smržovka); Kratzau (Chrastava).
159 Vitrína 5 1/
Blůza a kalhoty vězeňského stejnokroje – koncentrační tábor
Mauthausen 2/ Vězeňské boty 3/
Identifikační trojúhelníky vězňů koncentračních táborů – červený,
fialový 4/ Náhražky peněz – koncentrační tábory Buchenwald, Mauthausen 5/ Vyřezávaná figurka – vězeň koncentračního tábora 6/ Identifikační známka služebního psa SS 7/ Dřevěná tabulka „Hochspannung / Lebensgefahr“ 8/ Kabát vězeňského stejnokroje – koncentrační tábor Buchenwald 9/ Dřevěná tabule přeživších tábor Ebensee, pobočka Mauthausenu
Levá stěna Propagandistické plakáty – doplňovací volby prosinec 1938; Vůdce – Vítězství; odtržení pohraničního území ČSR; „varování“ před špiony uvnitř Říše; výzva podpory vojáků na frontě – posílání knih; válka na východě – za svobodu a chléb; nositel železného kříže; společný boj na frontě a v zázemí.
Čelo výstavního sálu Pracovní stůl Konrada Henleina
Vitrína 6 1/ Čepice, blůza a kalhoty uniformy příslušníka wehrmachtu 2/ Vyřezávaná hůl příslušníka wehrmachtu bojujícího u Leningradu 3/ Blůza uniformy tankisty wehrmachtu 4/ 2 x publikace „Deutschland im Kampf“
160 5/ Publikace „Die Soldaten des Führers im Felde“
Textová tabule 5 Text: „Jak mělo vypadat hlavní město ‚vzorové‘ župy“ Nacistická architektura v Liberci; „Hitlerova dálnice“; Realizované stavby; Bourání a ničení; Město provizorních staveb a lágrů; Město pod městem.
Vitrína 7 1/ Kaligrafická ručně psaná kniha s přehledem výtěžku zimní pomoci – dar Adolfu Hitlerovi, nalezená po skončení války v Novém říšském kancléřství v Berlíně 2/ Diskriminační opatření vůči Židům – plátěné Davidovy hvězdy 3/ Odběrní poukázky – „lístky“ 4/ Pracovní knížka – Arbeitsbuch
Textová tabule 6 Text: „Naděje a strmé pády sudetské ekonomiky“ První ekonomická opatření; Vstup „Staré říše“ do sudetské ekonomiky; Počátek války a ekonomického pádu; Další vývoj směrem ke katastrofě; Totální válečné nasazení a úplné zhroucení ekonomiky.
Vitrína 8 1/ Kniha „Mein Kampf“ 2/ Ukázka antisemitské literatury
161 3/
Kniha „Protokoly sionských mudrců“ – základní antisemitské dílo
Alfreda Rosenberga 4/ Kniha „Michael“ – literární pokus Josepha Goebbelse 5/ Adresář „Adresbuch / Sudetenland / 1940“ 6/ Výběr obrazových publikací Heinricha Hoffmanna
Textová tabule 7 Text: „Události v Sudetské župě a v Liberci 1939–1944“ 1939; 1940; 1941; 1943; 1944.
Vitrína 9 1/ Uniforma a vyznamenání německých ozbrojených sil 2/ 4 x tiskovina Der politische Soldat 3/ Kovový reliéf (profil) Adolfa Hitlera na dřevěné tabulce 4/ Fotografie příslušníků volkssturmu na Liberecku 5/ „Das neue Deutschland“ – opoziční tiskovina 6/ Tiskoviny válčících stran určené „druhé straně“ – 8 x různé letáky
Textová tabule 8 Text: „Pád Sudetské župy“ „Památník nacistického barbarství v Liberci“ Události 1944; 1945; Příchod Rudé armády do Liberce. Památník nacistického barbarství v Liberci.
162 Vitrína 10 1/ 2 x figurína – vězeň koncentračního tábora, dozorce SS 2/ Blůza K. H. Franka z věznice v Praze na Pankráci 3/ Fotografie K. H. Franka v úřadu, v pankrácké věznici, figurína v Památníku nacistického barbarství 4/ Fotografie expozice Památníku nacistického barbarství v Liberci 5/ Maketa pout z expozice Památníku nacistického barbarství v Liberci 6/ Publikace Památník nacistického barbarství v Liberci
Pravá stěna Fotografie událostí 1938–1945 – 3 x 2 panely (události roku 1938; život v nacisty ovládaném Liberci; osvobození města).
Detail z expozice Památníku nacistického barbarství – vystavené drastické doklady zločinů v koncentračních táborech.
163 5. 2. 4. Pedagogické záměry a praxe expozic
5. 2. 4. 1. Stálá expozice „Muzeum nacistického barbarství v Liberci“ Základním záměrem muzejní expozice v tzv. Henleinově vile v Liberci bylo shromáždit informace o právě přestálém období druhé světové války a jejích souvislostí, z nichž vzhledem ke geografickému umístění výstavy klíčové bylo téma tzv. Sudetské krize, nástupu a rozvoje nacistického hnutí na území Československé republiky, jeho významu v událostech podzimu 1938 a následných, vedoucích k válce a jejím důsledkům. Vzhledem k dobovému náhledu na události, osobním zkušenostem celé společnosti a právě se řešícímu vyrovnávání s česko-německou otázkou, vrcholící v odsunu většiny Němců z československého území, byl celkový výraz výstavy směřován k podání důkazního materiálu o vině Němců na událostech a o jejich zradě Československé republiky. Expozice byla záměrně provedena velmi expresivně, z dnešního pohledu až drasticky, například veřejným vystavením dokladů zločinů v koncentračních táborech (knihy vázané do lidské kůže vězňů, tetovaná kůže vězně pro výrobu „suvenýrů“ zvrhlých důstojníků v táborech), vybudováním nápodoby terezínské věznice gestapa (v zahradě vily, kde takové zařízení nikdy nestálo), výrobou maket mučicích nástrojů (pouta, rákosky, okovy, obušky) nebo figuríny symbolu nacistického režimu na českém a moravském území – Karla Hermanna Franka. Jak uvádí řada svědků, 194 kteří, dnes ve středním nebo starším věku, se jako děti nebo mladí lidé zúčastnili prohlídek v Památníku nacistického barbarství, průchod expozicí na ně působil nepříjemně, mnohdy až hrůzně, docházelo i k případům náhlé slabosti návštěvníků, například u figuríny K. H. Franka. Negativně a depresivně pak působily i „mírnější“ sály v památníku s fotografiemi politických, válečných událostí a s odpovídajícími dokumenty.
194
V rámci přípravy edice existujících dokumentů k tématu Památník nacistického barbarství v Liberci autorem této rigorózní práce byla jeho expozice konzultována s řadou libereckých občanů, kteří ji jako děti nebo mladí lidé navštívili.
164 Vzhledem k době otevření a fungování, v prvních letech po válce i po vítězství totalitní KSČ, byl Památník nacistického barbarství masově navštěvován. Kromě soukromých návštěv se zde realizovaly organizované prohlídky související se školní výukou, veřejnými akcemi (Dny míru, oslavy konce války, Prvního máje, s nástupem totalitního režimu jemu poplatnými veřejnými slavnostmi), kdy Památník navštěvovaly skupiny přítomné na výše uvedených akcích – zájmové, odborové, zaměstnanecké a další kolektivy. S prohlídkami byla spojena i nabídka doplňkového prodeje specifických předmětů, tzv. Terezínských krůpějí, symbolických cihel a odznaků s motivem památníku. Sledovat pedagogickou praxi, resp. podání informací k velmi palčivému tématu, v roce 1946 a později, je z dnešního hlediska velmi zajímavé, zejména vzhledem k tomu, že náhled na události, lépe řečeno na jejich příčiny a dynamiku, se od uvedené doby do značné míry změnil. Dobovým záměrem provedení po expozici bylo poučit návštěvníky o zrůdnosti režimu a vině jeho exponentů i skupiny jako celku (princip kolektivní viny, kterou dnes historické bádání a doufejme široká veřejnost odmítá a snaží se nalézt skutečné příčiny v globálním pohledu i v analýze chování a psychologie jednotlivých lidí, kteří ve sledované době žili)
mj. za pomocí otřesných
důkazů, které na návštěvníky, zejména na děti, mohly a měly působit šokujícím dojmem. V období po roce 1948 byla pak expozice využita jako součást osvětového komplexu, který měl za cíl obyvatele země přesvědčit o mírumilovnosti a budovatelské kreativitě režimu pod vedením KSČ, který obyvatele země ochrání před opakováním expozicí zmiňovaných událostí. Záměrným převracením skutečností pak režim ovlivňoval veřejné mínění tak, aby lidé nabyli strachu před opětovným vzestupem nacistických myšlenek či dokonce praxe v zemích mimo socialistickou zónu a přijali tak „nutnost“ budování silné armády, militarizované společnosti a uzavřených hranic mezi sektorem socialistických států a svobodnou západní Evropou. Památník nacistického barbarství, resp. jeho expozice v propagandistické kampani totalitního režimu hrála dílčí úlohu, podobně jako podobná zařízení svého druhu po území celé země.
165 5. 2. 4. 2. Krátkodobá expozice „Liberec v sevření hákového kříže“ Primárním záměrem expozice „Liberec v sevření hákového kříže“ bylo popsat krizovou dobu 1938–1945 v libereckém regionu v obecném rámci i konkrétních
jednotlivostech,
dění
pak
dokladovat
na
dochovaných
trojrozměrných předmětech, fotografickém, knižním, mapovém a listinném materiálu. Široké veřejnosti tak měla nabídnout základní, přesto pokud možno komplexní pohled na město během těsně předválečného a válečného období a vysvětlit vývojové a dynamické pohyby ve společnosti během této doby. Druhotným, významově však srovnatelným záměrem bylo vytvořit zázemí pro školní skupiny v rozmezí základního a středního školství, které má ve vyučovacích osnovách základy historie 20. století, občanskou výchovu ve věci prevence sociálně-patologických jevů jako rasismus, xenofobie, cílené vyloučení vybraných společenských skupin ad. Obsah výstavy měl doplnit žáky získané teoretické znalosti o autentický trojrozměrný, písemný a obrazový materiál a o zapojení obecných faktů do konkrétních souvislostí týkajících se míst, kde žáci a studenti žijí, účastní se výuky, případně se později profesně pohybují. Ke zjednodušení předkládání faktů, které v písemné podobě na textových panelech byly podány pro obecnou, tedy převážně dospělou, návštěvnickou veřejnost, byly kurátorem výstavy pořádány komentované prohlídky se skupinami žáků a studentů, seznamovanými se základními fakty, případně podrobnostmi, dokladovanými na vystavených předmětech. Vzhledem k možnosti domluvit se na místě s pedagogy byly prohlídky přizpůsobovány okolnostem, například míře probraného učiva, týkajícího se tématu, podrobnost prohlídky byla uzpůsobována dle kategorie skupiny (podrobnější u studentů gymnázií a středních škol; základní přehled u žáků nižších ročníků základních škol; prohlídka formou řízeného dialogu u žáků, kteří téma aktuálně probírali ve škole), v některých případech i dle denní doby (krácení prohlídky v pozdějších odpoledních hodinách nebo v případě skupiny bez zájmu); primárním hlediskem ale bylo dodržení zásadního vytyčeného rámce obsahu přednášky – předání základních historických informací k tématu,
166 jejich doložení na vystavených předmětech, předání základních tezí týkajících se nebezpečí totality, oslabení nebo krize občanské společnosti a možného nefungování vlastních ochranných mechanismů demokracie. V období únor – první týden března 2010 proběhlo zhruba 40 komentovaných prohlídek pro školní kolektivy, v poměru zhruba 50 na 50 % střední a základní školy. Obecně nejpodrobnější a fakticky nejvíce obsáhlé byly prohlídky pro studenty gymnázií, naopak základní přehled s mírným přesahem do místních reálií byl realizován u skupin žáků základních škol (6. – 7. ročník, podrobněji 8. – 9. ročník). V některých případech pedagogové prohlídku expozice vedli sami, někdy formou samostatné práce studentů a žáků, kteří používali tzv. pracovní listy – většinou byli zapojováni do práce v expozici úkoly vycházejícími ze samostatného vyhledávání v textech a mezi exponáty výstavy. Někteří pedagogové vyjádřili zájem o pracovní výukový materiál, s takovým se počítá pro příští výstavy.
5. 2. 4. 2. 1.
Rámcový přehled komentované prohlídky pro střední a
základní školy Zastavení č. 1 – vitrína s mapou Říšské župy Sudety a zbytku Československa – úvodní informace o situaci v Československu v roce 1938, mezinárodních okolnostech, shrnutí událostí po Mnichovské dohodě; popis Sudetské župy, úlohy města Liberce v ní; konkrétní hledání v mapě dle působiště školního kolektivu – ukázka blízkosti hranic, případného dobového názvu ad. Zastavení č. 2 – vitrína s mapou města Liberce z válečného období – krátký souhrn dějin města Liberce s jeho německými a českými obyvateli (od středověké kolonizace do r. 1918), zdůraznění přirozeného soužití a dvou jazykových sfér, dlouholetých německých názvů čtvrtí, ulic ad.; popis města v době nadvlády nacistů – náměstí pojmenovaná po exponentech režimu, místa sídel nacistických úřadů a ozbrojených složek, chystané urbanistické a
167 komunální změny, plánovaná síť dálnic, umístění pracovních a trestných táborů, represivních složek; vznik tzv. Velkého Liberce v r. 1939; rozsáhlé a v názvosloví téměř úplné změny po r. 1945. Zastavení č. 3 – povalený hraniční sloup Československé republiky z Hrádku nad Nisou – symbolika příchodu nacistů do pohraničních oblastí ČSR – upozornění na státní symboly republiky – prapor vkreslený to těla sloupu a státní znak; naproti sloupu umístěná standarta vojenského útvaru SA se symboly nacistického režimu – hákového kříže a říšské orlice s hákovým křížem v pařátech – informace o velmi rychlém přechodu oblasti do systému „glajchšaltované“ společnosti – rušení spolků, perzekuci demokratických institucí a skupin, přizpůsobení každého ohledu života režimu. Zastavení č. 4 – vitrína s doklady činnosti nacistů v předmnichovském období, během tzv. mnichovské krize a po ní – např. výběr tisku, stranické a spolkové legitimace, emblémy ad. – informace o symbolice režimu. Zastavení č. 5 – vitrína s uniformami, propagačními materiály s veřejnými symboly nacistických organizací – informace o členění společnosti pod vedením nacistického režimu – organizace NSDAP, začlenění obyvatel do jejich struktury od brzkého věku, branná a pracovní povinnost; perzekuce skupin obyvatel dle rasových, ideových a jiných hledisek. Zastavení č. 6 – zeď s propagandistickými plakáty – informace o maximální důležitosti propagandy pro totalitní režimy, analýza plakátů – působení na emoce adresátů, převracení skutečnosti, styčné body s dalšími totalitními režimy a podobnost vizuálního i jazykového zpracování propagandy. Zastavení č. 7 – vitrína s uniformami, listinným a fotografickým materiálem nacistických represivních a paramilitárních organizací (policejní složky, SS, SA) – informace o daných organizacích a jejich růstu, členské základně, o pozdějším propojení s policejními složkami a jejich klíčovém podílu na válečných zločinech.
168 Zastavení č. 8 – vitrína s doklady existence koncentračních táborů (drastické předměty z lidských ostatků nebyly z pietních důvodů vystaveny) 195 – informace o systému táborů, jejich genezi, budování pobočných táborů v závěrečných letech války, komplexu KT Groß-Rosen a jeho pobočných táborech na Liberecku. Zastavení č. 9 – pracovní stůl Konrada Henleina – vysvětlení jeho úlohy v nacistickém hnutí v ČSR a přímého působení v Liberci a regionu – narozen na předměstí Liberce ve Vratislavicích nad Nisou, vyrůstal v Rychnově u Jablonce nad Nisou, studoval v Jablonci nad Nisou, jako vrcholný regionální nacistický představitel působil v Liberci. Zastavení č. 10 – vitrína s uniformami a literaturou německých ozbrojených sil – informace o válečném nasazení, povinnosti nástupu branné služby a perzekuce odmítnuvších, motiv individuálního nahlížení na činnost a chování vojáků na frontě a ozbrojených sil jako celku. Zastavení č. 11 – vitrína s knihou soupisu zimní pomoci 1940/1941 za Říšskou župu Sudety – přednes příběhu kaligraficky zpracované čtyřdílné knihy, věnované stranickými vedoucími ze Sudet Hitlerovi k narozeninám, jejího nalezení po skončení války v ruinách Nového říšského kancléřství v Berlíně důstojníkem britské armády a předání Československé republice, resp. Severočeskému muzeu v Liberci po r. 1989. U dalších exponátů – perzekučních tzv. Davidových hvězd, potravinových a surovinových lístků a pracovní knížky – informace o postupném ekonomickém pádu města vlivem válečných událostí. Zastavení č. 12 – vitrína s nacistickou literaturou (fotografické publikace týkající se Hitlera, antisemitské spisy A. Rosenberga ad.) – objasnění pěstování kultu osobnosti diktátora, ekonomické souvislosti s vydáváním
195
Před instalací výstavy byl záměr nevystavovat uvedené předměty porovnán s muzejní expozicí památníku Buchenwald, kde je s předměty tohoto druhu v rámci piety a úcty k obětem represe zacházeno podobně.
169 publikací, četnost a všudypřítomnost propagandy v totalitním režimu, pokřivování skutečnosti; film a obrazové zprávy v nacistické propagandě. Zastavení č. 13 – vitrína s drobnými doklady postupného pádu režimu – sebevražedné tendence režimu, vzniku volkssturmu, zřizování lidových soudních dvorů, nucená ukončení provozu obchodů, veřejných zařízení ad; poslední dny nacistického režimu a Konrada Henleina. Zastavení č. 14 – fotografická dokumentace při stěně – shrnutí událostí 19381945 i obsahu výstavy – fotografie z krize 1938, období „glajchšaltace“ a praktického fungování režimu, příchodu Rudé armády a raně poválečného Liberce. Zastavení č. 15 – připomínka existence Památníku nacistického barbarství, doložení popisem některých exponátů z něj a fotografické dokumentace. Na konci prohlídky shrnutí základních faktů, zdůraznění nebezpečí totalitních režimů a krize občanské společnosti.
Hraniční sloup ČSR z Frýdlantského výběžku, povalený nacisty v říjnu 1938 – foto z výstavy Liberec v sevření hákového kříže.
170 6. Pietní místa v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec a jejich využití pro pedagogickou praxi
6. 1. Pedagogický záměr V průběhu roku 2010 probíhalo v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec plošné terénní šetření Severočeského muzea, týkající se existence, stavu a společenského významu pietních míst, pomníků a dalších připomínkových objektů
spojených
s válečnými
událostmi. 196
Výsledky
šetření
byly
prezentovány ve formě katalogu na výstavě Zbytky válek XX. století na Liberecku (a v Euroregionu Nisa) a jako písemný soupis ve Sborníku Severočeského muzea. 197 V této rigorózní práci pak jsou zmíněné dílčí závěry šetření (respektive výběr objektů týkajících se událostí druhé světové války) prezentovány jako pracovní materiál využitelný pedagogy v jednotlivých místech i v rámci regionu. Vzhledem k faktu, že v dosahu téměř každé základní školy v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec je k dispozici několik pietních, pamětních a vzpomínkových míst, lze tyto dobře využít pro vyučování dějin druhé světové války v terénu, přitom v místních, mnohdy přímo domácích podmínkách. Některá sledovaná místa připomínají příchod Rudé armády a zhroucení nacistického režimu v květnu 1945, další jsou věnována událostem, pojímaným jako symboly (příkladem je vypálení Lidic, které je různými formami připomínáno na stovkách míst v České republice), jiná jsou věnována lokálním událostem, v nichž klíčovou roli představují místní obyvatelé – účastníci vojenských akcí i oběti perzekuce. V místních reáliích pak žáci a studenti jistě snadněji proniknou do tématu globálního pohledu na druhou světovou válku, který pro ně může být do jisté míry cizí a vzdálený, i když aktivizujícími metodami vyučování, mezipředmětovými vztahy a jinými způsoby se současná pedagogika snaží právě takový nechtěný odstup žáků od tématu odstraňovat.
196 197
Průzkum provedl a výsledky zpracoval autor této rigorózní práce. Sborník Severočeského muzea 16. Historia, Liberec 2010.
171 Následující soupis si klade za cíl nabídnout pedagogům přehled míst, která mohou zařadit do svých pedagogických záměrů – v místě školy, která mohou využít kdykoli i v rámci běžné vyučovací hodiny, v relativní blízkosti, jejichž návštěva a práce u nich je možná během jednoho dne, i umístěné jinde v regionu, pro běžnou návštěvu v rámci vyučovacího dne nevhodné, i ty však lze zakomponovat do rozsáhlejší pedagogické aktivity mimo školní budovu – při výletu, v rámci projektu apod. Přehled takových míst v této práci s přiloženou fotografií, popisem, uvedením klíčových dat a navrženým pracovním listem, který má podtrhnout důležité skutečnosti na místě i vhodné souvislosti, má pedagogům nabídnout ucelenou základní informaci o pamětních místech, která nemusí znát a jejichž identifikace a zařazení do pedagogického záměru může být při prvotním průzkumu časově náročná. U jednotlivých objektů jsou uvedeny nejbližší základní a speciální školy, 198 pro jejichž pedagogické působení je daný pomník, pamětní deska nebo kenotaf logicky nejvhodnějším místem pro terénní výuku sledovaných událostí, jak však bylo uvedeno výše, mohou je v rámci různých aktivit využít i pedagogové z jiných míst regionu. Snadnější orientaci pak mají napomoci mapové výřezy s vyznačeným umístěním objektů. 199 Z více než tří set pietních, pamětních a připomínkových míst, která byla při výše popisovaném šetření sledována, bylo do tohoto přehledu vybráno přes sto těch, která mají souvislost s událostmi druhé světové války nebo s nacistickou perzekucí. V následujícím soupisu jsou řazena podle obcí, na jejichž katastrálním území nebo v jejich přirozeném dosahu se nacházejí, přičemž vzhledem ke značné velikosti sledované oblasti je seznam rozdělen do pěti částí – okres Jablonec nad Nisou, město Liberec, Frýdlantsko (okres Liberec), Chrastavsko, Hrádecko, Jablonsko (okres Liberec), Českodubsko, Turnovsko (okres Liberec).
198
Střední školy zde uváděny nejsou, protože se nacházejí bez výjimky ve větších městech, kde je koncentrováno větší množství pedagogických zařízení a specifická škola blízká pamětnímu místu tedy uváděna není, protože přehled veškerých vhodných a relativně blízkých zařízení by byl příliš obsáhlý a tedy nepřehledný. 199 K přípravě mapových výřezů byla využita webová stránka www.mapy.cz.
172 Jako příloha k seznamu slouží pracovní listy, obsahující fotografie pietních, pamětních a připomínkových míst a soubory otázek vztahujících se k umístění, stavu a zaměření pomníku a pokouší se reálie jednotlivých objektů převést do mezipředmětových souvislostí. 200
6. 2. Příloha CD Z praktických důvodů je tato část rigorózní práce uvedena nikoli přímo v tomto textu, nýbrž jako CD-rom, který obsahuje samotný soupis pietních a připomínkových míst dle výše popsaného konceptu a ke každému heslu jsou multimediálními odkazy připojeny celkové a detailní fotografie, pracovní listy vážící se ke každému z prezentovaných míst a výřezy z webové stránky www.mapy.cz s určením sledovaných míst přímo v terénu. Celek má pak být k dispozici pedagogům jako přehledný soupis míst, která lze využít pro terénní mimotřídní výuku dějin druhé světové války i dějin místního regionu.
200
U pomníků se symbolikou Rudé armády a SSSR se například pracovní list ptá na význam rudé pěticípé hvězdy, zkříženého srpu a kladiva atd., na rozdíl mezi rudou a bílou pěticípou hvězdou na vojenské technice druhé světové války apod. Vzhledem k tomu, že je třeba počítat s faktem, že žáci a studenti si díky svému věku a již minimální osobní zkušeností s minulým režimem nemusí uvědomovat fakta symboliky uvedené na objektech, se je pracovní listy snaží uvést do souvislostí a působit tak také jako prevence a osvěta ve smyslu poznání nebezpečí nejen nacistické, ale také komunistické totalitní moci.
173 7. Závěr Příspěvek k vyučování dějin druhé světové války na Liberecku a Jablonecku se pokouší shrnout tři terénní výzkumy Severočeského muzea v Liberci a využít jejich závěry pro pedagogickou praxi, respektive nabídnout tyto jako praktický materiál regionálním pedagogům, kteří je mohou využít pro svou učitelskou praxi, zejména pro aktivizující výuku mimo školní budovy. Snahou bylo nabídnout jim takový materiál, který poukáže na pozůstatky událostí druhé světové války v místě a v regionu a který navíc bude lze zařadit do obecnějšího pohledu na historii, lidské společenství a zásady humanismu. Neposledním
a
vlastně
klíčovým
záměrem
bylo
částečně
přispět
k celospolečenskému snažení o prevenci sociálně-patologických jevů jako jsou rasová nesnášenlivost, xenofobie nebo destruktivní formy politického a sociologického extrémismu. Zpracování výsledků do formy, v jaké je nabízí tato rigorózní práce, předcházelo několik terénních šetření a analýza dostupných pramenů a literatury – návštěvy pietních míst v lokalitách bývalých nacistických koncentračních táborů ve střední Evropě, šetření na místech bývalých pobočných táborů velkých centrálních KT a sledování publikační činnosti na toto téma včetně studií v regionálních sbornících, tisku a nepublikovaných rukopisech. Na místech samotných velkých táborů, resp. památníků, a posléze na internetu byla sledována pedagogická praxe, kterou vyvíjejí vzdělávací oddělení jednotlivých pietních míst, která má být, popsána v této práci, podobně realizována v lokalitách v Jablonci nad Nisou – Rýnovicích a v Rychnově u Jablonce nad Nisou. Práce pak nabízí pedagogům jako informační materiál souhrn dějin těchto míst, obrazový materiál a pracovní listy, vše pro možné použití přímo v terénu. Realizace návrhu aktivizující výuky na pietních místech pak je předpokládána z mé strany v rámci aktivit Severočeského muzea. Druhé šetření se zabývalo dějinami v letech 1946–1964 existujícího Památníku nacistického barbarství v Liberci, první poválečné stálé expozice sledující téma druhé světové války a represe nacistického režimu. Vzhledem
174 k tomu, že fond tohoto zařízení je od roku 1964 deponován ve sbírkách Severočeského muzea a jsem kurátorem této sbírky, která byla rovněž využita při realizaci krátkodobé expozice Liberec v sevření hákového kříže, je zde porovnán obsah obou výstav a pedagogické působení v nich. Oddíl vychází z analýzy zpracované edice dostupných dokumentů k dějinám Památníku nacistického barbarství, rozhovorů s návštěvníky byvší expozice a porovnání přístupu k podání informací o tématu krátce po válce a na začátku 21. století. Zhruba půlroční terénní šetření ve věci existence, stavu a společenského významu pietních míst – památníků, pomníků a hrobových míst – týkajících se válečných událostí na Jablonecku a Liberecku nabídlo možnost tato, respektive výběr těch, vztahujících se k dějinám druhé světové války, prezentovat pedagogům jako potenciální místa možné výuky v terénu, buď přímo v místě domovské školy nebo v dostupné vzdálenosti v regionu. Pro praktičnost byla v této práci použita forma přílohy CD, kdy v textovém dokumentu je realizován seznam, rozdělený do pěti geografických okruhů, ke každému heslu je připojen hypertextový odkaz na fotografie místa, lokalizaci na mapě a pracovní list, vztahující se k místu, orientovaný přímo na něj a v širším pohledu na souvislosti, přičemž klade otázky, vycházející z tématu. Na stejném CD je umístěn také archiv příloh, včetně těch, týkajících se aktivizující výuky na pietních místech v Jablonci-Rýnovicích a Rychnově. V samostatném oddíle se tato práce pokouší analyzovat rámcové a školní vzdělávací plány pro druhý stupeň základního školství a pro gymnázia a spojit v práci sledovaná témata právě s RVP a ŠVP. Snaží se tak, aby práce pedagogům mohla sloužit nejen jako zdroj informací a dat, ale aby prakticky zapadla do vzdělávacích plánů na školách realizovaných. Do budoucna je v rámci aktivit Severočeského muzea počítáno s dalšími šetřeními směřovanými k dokumentaci událostí druhé světové války a represe nacistického režimu. Na první měsíce roku 2012 je mnou připravována krátkodobá výstava Nacistické koncentrační tábory na území dnešní České republiky, sledující existenci zhruba čtyřiceti poboček koncentračních táborů Flossenbürg, Groß-Rosen, Osvětim a Ravensbrück, publikovanou literaturu,
175 pietní místa a muzejní expozice a dnešní stav bývalých míst represe. Pro dobu výstavy se počítá s komentovanými prohlídkami expozice pro školní kolektivy, připraveny budou pracovní listy, případně další materiál listinné povahy. Programy by měly být prezentovány společně s nabídkou v této práci připravených aktivit na místech bývalých pobočných táborů v JablonciRýnovicích a Rychnově a utvořit tak komplex nabídky pro učitele a jejich individuální školní vzdělávací plány i závazné rámcové plány. V rámci přípravy výstavy probíhá spolupráce s institucemi muzejní povahy, zejména s Památníkem Terezín, i s jeho vzdělávacím oddělením. Souhrnem lze říci, že tato práce, jí předcházející výzkumy i probíhající a do budoucna plánovaná šetření směřují k poznání dějin, získání přehledu o konání a publikační činnosti historiků, badatelů a pedagogů v oborech zabývajících se sledovaným obdobím i dalšími, souvisejícími tématy. Sama tato práce se pak pokouší shrnout sledovaná témata a nabídnout je jako vzdělávací materiál tak, jak je popsáno výše. Kromě faktů, konkrétních dat a vlastního jejich zpracování je jejím záměrem alespoň malou částkou přispět ke v současné době dynamicky se rozvíjejícímu vzdělávání a prevenci lidskému společenství nebezpečných jevů, které jsou také popisovány výše. Výsledky výzkumů a šetření tak doufejme nabudou praktického využití v oblasti jedné z nejdůležitějších, v prevenci selhání občanské společnosti, které na sklonku první poloviny 20. století vyvolalo jeden z nejdestruktivnějších válečných konfliktů v lidských dějinách a společnost v tzv. severoatlantickém prostoru dovedlo téměř ke zkáze. Jelikož nebezpečí takového dění je neustále přítomné a v minulých i současných konfliktech po celém světě se lze přesvědčit, že účinné tzv. „poučení lidstva“ z dění v letech 1933–1945 je ideál, který bohužel zřejmě nikdy nebude naplněn, je maximálně důležité znát pohyby ve společnosti, které k takovým krizím mohou vést a ovládat obranné mechanismy proti nim. Zásadním prostředkem k tomu je vzdělávání žáků a studentů, kteří si během školní docházky a následného možného studia vytvářejí vlastní soubor hodnot, kterými se v celém svém životě budou řídit a pomocí kterých budou vytvářet realitu vlastního i globálního světa. Předané zásady demokracie, humanismu, osobního čestného a charakterního jednání jim tak mohou pomoci zorientovat se, aby tak mohli budovat svět, založený na
176 jmenovaných principech. Je mým toužebným přáním k tomu alespoň v malé míře přispět.
177 8. Přehled použitých pramenů, literatury, internetových zdrojů
Koncentrační tábory a nacistická perzekuce
Písemné prameny, fotografický materiál Fotografická sbírka pana Jindřicha Kurfiřta. Severočeské muzeum v Liberci, fond Fašismus. Severočeské muzeum v Liberci, fond Kapitalismus. Severočeské muzeum v Liberci, fond Odznaky. Severočeské muzeum v Liberci, fotoarchiv. Literatura Auschwitz 1940–1945. Wezlowe zagadnienia z dziejów obozu, 1995 Oświecim. BLODIG, Vojtěch – LANGHAMEROVÁ, Miroslav – VAJSKEBR, Jan, Malá pevnost Terezín 1940–1945, Praha 2009. Buchenwald varuje. Dokumenty, vzpomínky, svědectví, Praha 1964. BUDDE, Eva – HANSEN, Felix – SOKOLOWSKI, Jonathan, Treblinka II – Obóz Zaglady, Siedlce-Bielefeld 2009. BURGER, Adolf, Ďáblova dílna. Padělatelská dílna v koncentračním táboře Sachsenhausen, Praha 1991. CZARKOWSKI, Ryszard, Cieniom Treblinki, Warszawa 1989. FIKEJZ, Radoslav, Oskar Schindler (1908–1974), Svitavy 1998 HANZLÍKOVÁ, Renata, Lety. Život za plotem, Nymburk 2009. HANZLÍKOVÁ, Renata – URBÁŠEK, Pavel – ŽÁČEK, Filip, Javoříčko. Ve stínu lesa Habří, Nymburk 2009. HANZLÍKOVÁ, Renata – VEVERKA, Přemysl, Lidice dříve Lidice dnes, Nymburk 2009. HANZLÍKOVÁ, Renata – VEVERKA, Přemysl, V údolí potoka Ležák, Nymburk 2009. Heimatgeschichtlicher Wegweiser zu Stätten des Widerstandes und der Verfolgung 1933–1945. Thüringen, 2003.
178 HESSE, Klaus – SANDER, Andreas, Topography of Terror. Gestapo, SS and Reich Security Main Office on Wilhelm- and Prinz-Albrecht-Straße, Berlin 2008. JOZA, Petr, Rabštejnské údolí. Historie průmyslové výroby a koncentračních táborů v Rabštejně u České Kamenice, Děčín 2002. KNIGGE, Volkhard – PIETSCH, Maria Jürgen – SEIDEL, Thomas A., Das Buchenwalder Mahnmal von 1958. Versteinertes Gedenken, 1997. KOPÓWKA, Edward – TOLWIŃSKI, Piotr, Treblinka. Kamienie milcza – Ja pamietam, Siedlce 2007. KIELBOŃ, Janina – BALAWEJDER, Edward, Państwowe Muzeum na Majdanku w latach 1944–1947, Lublin 2004. Koncentrační
tábor
Litoměřice
1944–1945.
Příspěvky
z mezinárodní
konference v Terezíně, konané 15. – 17. listopadu 1944, Terezín 1995. KRAUS, Ota – KULKA, Erich, Továrna na smrt. Dokument o Osvětimi, Praha 1959. KYNCL, Vojtěch, Ležáky. Obyčejná vesnice, SILVER A a pardubické gestapo v zrcadle heydrichiády, Pelhřimov 2009. LEVY, Alan, Simon Wiesenthal a jeho případy, Praha 1996. MARSZALEK Józef, Majdanek – Konzentrationslager Lublin, Warszawa 1984. MARŠÁLEK, Hans, Die Geschichte des Kozentrationlagers Mauthausen. Dokumentation, 2006 Wien. MARTINOVSKÁ, Renata – ŘEPÍK, Josef, Český Malín. Lidice volyňských Čechů, Nymburk 2010. Materials on the Memorial to the Murdered Jews of Europe, Berlin 2007. Mauthausen, 1996 Litomyšl. MORSCH, Günter (ed.), From Sachsenburg to Sachsenhausen. Pictures from the Photograph Album of Concentration Camp Commandant, Berlin 2007. MORSCH, Günter – LEY, Astrid (ed.), Sachsenhausen Concentration Camp. 1936–1945. Events and Developments, Berlin. NACHAMA, Andreas – GLAUNING, Christine – RÜRUP, Katharina Sophie (Hrsg.), Das Dokumentationszentrum NS Zwangsarbeit Berlin-Schöneweide. Zur Konzeption eines Ausstellungs-, Archiv- und Lernortes, Berlin 2007. Narody Europy w KL Gross-Rosen, Walbrzych 2004.
179 NAVARA, Luděk, Smrt si říká Tutter. Nacistický vrah ve službách StB, Brno 2002. NOVÁK, Václav (Ed.), Malá pevnost Terezín, Praha 1988. Oberösterreichische Gedenkstätten für KZ-Opfer, Linz 2001. OLSZYNA, Roman, KL Gross-Rosen. Wybór artykulów, Walbrzych 2005. Pawiak 1835–1944, Warszawa 2006. PAWLICKA-NOWAK Lucja, Mówia swiadkowie Chelmna, Konin-Lódź 2004. PAWLICKA-NOWAK Lucja, Ośrodek zaglady Źydów w Chelmnie nad Nerem w świetle najnowskzych badań. Materialy z sesji naukowej, Konin 2004. POLONCARZ, Marek, Internační tábor pro německé obyvatelstvo. Malá pevnost Terezín 1945–1948, Terezín 1997. Ravensbrück, Praha 1963. RITSCHER, Bodo – LÜTTGENAU, Rikola-Gunnar – HAMMERMANN, Gabriele – RÖLL, Wolfgang (Hrsg.), Das sowjetische Speziallager Nr. 2 1945–1950. Katalog zur ständigen historischen Ausstellung, 1999. SKRIEBELEIT, Jörg (Hrsg.), Konzentrationslager Flossenbürg 1938–1945. Katalog zur ständigen Ausstellung, Flossenbürg 2008. SPRENGER, Isabell, Groß-Rosen. Ein Konzentrationslager in Schlesien, Böhlau, Köln 1996. STEHLÍK, Eduard, Lidice – příběh české vsi. STEHLÍK, Eduard, Lidická vzpomínání, Lidice 2004. STEIN, Harry (Hrsg.), Buchenwald Concentration Camp 1937–1945. A Guide to the Permanent Historical Exhibition, 2004. The Dachau Concentration Camp 1933 to 1945. Text and photo documents from the exhibition, with CD, 2005 Dachau. WAGNER, Jens-Christian (Hrsg.), Konzentrationslager Mittelbua-Dora 1943–1945. Begleitband zur ständigen Austellung in der KZ-Gedenkstätte Mittelbau-Dora, 2007. Wykorzystanie niewolniczej pracy wieźniów KL Gross-Rosen przez III rzesze, Walbrzych 2004.
180 Pobočný tábor Gablonz Filie obozu koncentracyjnego Gross-Rosen, Wałbrzych 2009. KT Gross Rosen Jablonc n. N. – Rýnovice, rukopis. SULA, Dorota, Arbeitslager Gablonz, in: Filie obozu koncentracyjnego Gross-Rosen, Wałbrzych 2009, s. 147–160. SULA, Dorota, Gablonz (Jablonec nad Nisou), in: Der Ort des Terrors. Geschichte
der
nationalsozialistischen
Konzentrationslager,
Band
6:
Natzweiler, Groß-Rosen, Stutthof, München 2007, s. 305–309.
Pobočný tábor Morchenstern Filie obozu koncentracyjnego Gross-Rosen, Wałbrzych 2009. BITMAN, Jan, Jak jsme žili na Smržovce a v okolí ve 20. století, Smržovka 2006. FREUND, Florian, Gunskirchen (Wels I), in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager (Hrsg. Wolfgang Benz, Barbara Distel), Band 4, Flossenbürg, Mauthausen, Ravensbrück, München 2006, s. 368–371. KARPAŠ, Roman (ed.), Smržovka: pohledy do historie dávné i nedávné, Liberec 2010. MAŁEK, Aneta, Morchenstern (Smržovka), in: Der Ort des Terrors. Geschichte
der
nationalsozialistischen
Konzentrationslager,
Band
6:
Natzweiler, Groß-Rosen, Stutthof, München 2007, s. 395–396. WAGNER, Jens Christian, Gross-Werther, in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager (Hrsg. Wolfgang Benz, Barbara Distel), Band 7, Niederhagen/Wewelsburg, Lublin-Majdanek, Arbeitsdorf,
Herzogenbusch
(Vught),
Bergen-Belsen,
Mittelbau-Dora,
München 2008, s. 308.
Pobočný tábor Reichenau DROŽĎ, František, Gross – Rosen a Rychnov u Jablonce nad Nisou, rukopis.
181 Filia K.L. Gross-Rosen Reichenau bei Gablonz ad Neisse, rukopis. FRIDRICH, Koncentrační tábor v Rychnově u Jablonce nad Nisou, in: Stráž severu, 30/45, 1. 7. 1945, s. 6. Koncentrační tábor Gross Rosen – pobočka Rychnov u Jablonce nad Nisou, rukopis. KOSIŃSKI, Jan, Liczyl sie kaźdy przeźity dzień, Kraków 1980, s. 144–211. KOSIŃSKI, Jan, Vzpomínky z Rychnova u Jablonce nad Nisou, rukopis. KOSIŃSKI, Jan, Wspomnienia z Reichenau, in: Przeżyliśmy Gross-Rosen, Bd. 2, H. 3, Warszawa 1984. KRÓL, Henryk, Buda tunelu do fabryki, in: Przeżyliśmy Gross-Rosen, Bd. 2, H. 3, Warszawa 1984. KURFIŘT, Jindřich, Koncentrační tábor Gross-Rosen – pobočka Rychnov u Jablonce nad Nisou, WWW: [http://www.rychnovjbc.cz/clanek.php?clid=2333], [cit. 1. 3. 2011]. KURFIŘT, Jindřich, Jaký byl „KT“ pobočky Gross-Rosen v Rychnově nad Nisou. MNĚULEK, Stanislav, Poslední dny v koncentráku Gross-Rosen – pobočka Rychnov u Jablonce nad Nisou, rukopis. PLACHÁ, Pavla, Reichenau (Rychnov u Jablonce nad Nison), in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager, Band 6: Natzweiler, Groß-Rosen, Stutthof, München 2007, s. 421–427. SULA, Dorota, Arbeitslager Reichenau, in: Filie obozu koncentracyjnego Gross-Rosen, Wałbrzych 2009, s. 124–146. SULA, Dorota, Filie KL Gross-Rosen, Wałbrzych 2001. Z výpovědi Jaroslava Mlčkovského, vězně rychnovského koncentračního tábora č.7 793, rukopis.
Internet http://www.auschwitz.org.pl/ (Miejsce pamięci i Muzeum AuschwitzBirkenau)
182 http://www.belzec.org.pl/ (Muzeum – Miejsce pamięci w Bełżcu. Oddział Panstwowego Muzeum na Majdanku) http://www.bergenbelsen.de/ (Gedenkstätte Bergen-Belsen) http://www.buchenwald.de/
(Stiftung
Gedenkstätten
Buchenwald
und
Mittelbau-Dora) http://www.cztour.cz/rabstejn/ (Muzeum koncentračního tábora podzemní letecké továrny Rabštejn) http://www.gedenkstaette-bernburg.de/
(Förderverein
der
Gedenkstätte
Bernburg e. V.) http://www.gedenkstaette-esterwegen.de/
(Gedenkstätte
Esterwegen
im
Aufbau) http://www.gedenkstaette-flossenbuerg.de/ (KZ-Gedenkstätte Flossenbürg. Stiftung Bayerische Gedenkstätten) http://www.gedenkstaette-grafeneck.de/ (Gedenkstätte Grafeneck e. V.) http://www.gedenkstaette-hadamar.de/ (Gedenkstätte Hadamar) http://www.gedenkstaettenforum.de/ (Gedenkstätten Forum) http://www.gross-rosen.pl (Muzeum Gross-Rosen w Rogoźnicy) http://www.its-arolsen.org/ (International Tracing Service, Arolsen) http://www.jewishmuseum.cz (Židovské muzeum v Praze) http://www.kz-gedenkstaette-dachau.de/ (KZ-Gedenkstätte Dachau. Stiftung Bayerische Gedenkstätten) http://www.kz-gedenkstaette-neuengamme.de/ (KZ-Gedenkstätte Neuengamme) http://www.lety-memorial.cz/ (KP Pietní místo Lety) http://www.letzter-gruss-online.de/ (Ausstellungsprojekt „Letzter Gruss“) http://www.lezaky-memorial.cz (NKP Ležáky) http://www.lidice-memorial.cz (Památník Lidice) http://www.majdanek.eu/ (Państwowe muzeum na Majdanku) http://www.mauthausen-memorial.at/ (KZ-Gedenkstätte Mauthausen) http://www.memorial-ebensee.at/ (Zeitgeschichte Museum Ebensee) http://www.muzeum.com.pl/ (Muzeum Okręgowe w Koninie) http://www.muzeumsiedlce.art.pl/ (Muzeum Regionalne w Siedlcach) http://www.muzeumsnp.sk/ (Muzeum SNP) http://www.muzeum.svitavy.cz/ (Muzeum Svitavy)
183 http://www.muzeumwlodawa.pl/ (Muzeum Pojezierza ŁęczyńskoWłodawskiego) http://www.nkampvught.nl/ (Nationaal Monument Kamp Vught) http://www.nm.cz/ (Národní muzeum) http://www.omks.cz (Muzeum Sokolov, p. o. Karlovarského kraje) http://www.pamatnik-terezin.cz/ (Památník Terezín) http://www.rommuz.cz/ (Muzeum romské kultury) http://schloss-hartheim.at/ (Gedenkstätte Schloß Hartheim) http://www.stiftung-bg.de/ (Stiftung Brandenburgische Gedenkstätten) http://www.stiftung-denkmal.de/ (Stiftung Denkmal für die ermordeten Judes Europas) http://www.struthof.fr/ (Struthof. Sité de l´ancien camp de concentration de Natzweiler) http://www.stsg.de/ (Stiftung Sächsische Gedenkstätten) http://www.stutthof.pl/ (Muzeum Stutthof w Sztutowie) http://www.topographie.de/ (Stiftung Topographie des Terrors) http://www.vscr.cz/ (Vězeňská služba České republiky)
Liberec v období 1938-1945, Památník nacistického barbarství v Liberci Písemné prameny, fotografický materiál Severočeské muzeum v Liberci, archiv dokumentů. Severočeské muzeum v Liberci, fond Fašismus. Severočeské muzeum v Liberci, fond Kapitalismus. Severočeské muzeum v Liberci, fond Odznaky. Severočeské muzeum v Liberci, fotoarchiv. Státní okresní archiv Liberec, sbírka fotografií. Státní okresní archiv Liberec, Okresní národní výbor Liberec (1944) 19451990 (1991). Státní okresní archiv Liberec, Okresní osvětová komise Liberec 1950-1953. Státní okresní archiv Liberec, Sbírka soudobé dokumentace Liberec-okres 1850-2004.
184 Literatura BRANDES, Detlef, Liberec v krizovém roce 1938, in: Fontes Nissae – Prameny Nisy VII, Liberec 2006. CHOCHOLOUŠKOVÁ, Hana – LHOTOVÁ, Markéta, Liberec, Praha, Litomyšl 2010. JANOUŠKOVÁ, Andrea, Liberecké divadlo za druhé světové války, in: Fontes Nissae – Prameny Nisy III, Liberec 2002. KARPAŠ, Roman (ed.), Kniha o Liberci, Liberec 1996. KARPAŠ, Roman (Ed.), Stalo se na severu Čech 1900/2000, Liberec 2001. Liberecko ve stínu nacismu, Liberec 1988. KURAL, Václav – RADVANOVSKÝ, Zdeněk (Eds.), Sudety pod hákovým křížem, Ústí nad Labem 2002. LOZOVIUKOVÁ, Kateřina, Tresty smrti udělené u mimořádného soudu v Liberci, in: Fontes Nissae – Prameny Nisy IX, Liberec 2008. LOZOVIUKOVÁ, Kateřina – ŠTOPPEROVÁ, Lenka, Oblastní sběrné středisko v Liberci a odsun Němců, in: Fontes Nissae – Prameny Nisy X, Liberec 2009. ROUS, Ivan, Liberecké podzemí, Liberec 2009. ROUS, Ivan, Příčiny plánování dopravních podzemních staveb v Liberci do roku 1945, in: Sborník Severočeského muzea. Historia 15, Liberec 2008. ROUS, Ivan, Romské tábory v Liberci v letech 1939–1943, in: Sborník Severočeského muzea. Historia 16, Liberec 2010. VONDROVSKÝ, Ivo, Dálnice z roku 1939 u Liberce, in: Fontes Nissae – Prameny Nisy II, Liberec 2001. ZIMMERMANN, Volker, Sudetští Němci v nacistickém státě: politika a nálada obyvatelstva v říšské župě Sudety : (1938–1945), Praha 2001. SULA, Dorota, Filie KL Gross-Rosen, Walbrzych 2001; Filie obozu koncentracyjnego Gross-Rosen, Walbrzych 2009.
185 Internet http://www.bergwerkpunk.cz/ (Podzemní stavitelství, důlní činnost, speleologie)
Pedagogika – kurikulární dokumenty, projektové vyučování
Dokumenty Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, Praha 2007. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2007), Praha 2007. Učební dokumenty pro gymnázia. Učební plány, učební osnovy (denní studium, studium při zaměstnání). Osmiletý studijní cyklus, Čtyřletý studijní cyklus, Praha 1999. Věstník Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, ročník LII, Sešit 4, duben 1996.
Literatura BERAN, Vít (ed.), Učím s radostí: zkušenosti, lekce, projekty, Praha 2003. FISHER, Robert, Učíme děti myslet a učit se. Praktický průvodce strategiemi vyučování, Praha 1997. JULÍNEK, Stanislav, Úvod do teorie a praxe výuky dějepisu, Brno 1995. KOMENSKÝ, Jan Amos, Didaktika velká, Brno 1948. KOTEN, Tomáš, Škola? V pohodě!, Most 2006. PASCH, Marvin, Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině, Praha 1998. PODROUŽEK, Ladislav, Integrovaná výuka na základní škole, Plzeň 2002. PRŮCHA, Jan – WALTEROVÁ, Eliška – MAREŠ, Jiří, Pedagogický slovník, 3., rozšířené a aktualizované vydání, Praha 2001. SKALKOVÁ, Jana, Obecná didaktika, 2., rozšířené a aktualizované vydání, Praha 2007.
186 TOMKOVÁ Anna – KAŠOVÁ, Jitka – DVOŘÁKOVÁ, Markéta, Učíme v projektech, Praha 2009. VALENTA, Josef – ROZTOČILOVÁ, Jana (eds.), Pohledy. Projektová metoda ve škole a za školou, Praha 1993. VALIŠOVÁ, Alena – KASÍKOVÁ, Hana (eds.), Pedagogika pro učitele, Praha 2007.
Diplomové a rigorózní práce HUBENÁ. Lenka, Integrovaná tematická výuka na 1. stupni ZŠ, diplomová práce, Masarykova univerzita 2009. LACINOVÁ, Simona, Vycházky po Brně, diplomová práce, Masarykova univerzita 2005. STEJSKALÍKOVÁ, Jana, Náměty k využití aktivizujících výukových metod při výuce regionálních dějin ve školách mikroregionu Boskovicka, rigorózní práce, Masarykova univerzita 2010. VYHŇÁK,
Pavel,
Příspěvek
k nejstarší
historii
jihomoravského
vinohradnictví a možnostem jejího využití ve výuce dějepisu, rigorózní práce, Masarykova univerzita 2007.
Internet http://cs.wikipedia.org/ (Wikipedie, otevřená encyklopedie) http://is.muni.cz/ (Informační systém Masarykovy univerzity) http://skolstvi.kraj-lbc.cz/ (Odbor školství, mládeže, tělovýchovy a sportu Krajského úřadu Libereckého kraje) http://web.quick.cz/sousosbelgicka/ (Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Belgická 400, Jablonec nad Nisou) http://www.cvlk.cz/ (Centrum vzdělanosti Libereckého kraje) http://www.msmt.cz/ (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) http://www.muni.cz/ (Masarykova univerzita v Brně) http://www.ped.muni.cz/ (Pedagogická univerzita Masarykovy univerzity v Brně)
187 http://www.projektovavyuka.cz/ (Projektové vyučování) http://www.rvp.cz/ (Metodický portál RVP) http://www.zslesni.cz (Základní škola Lesní 575/12, Liberec)
Pietní a pamětní místa v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec Písemné prameny Státní okresní archiv Jablonec nad Nisou – knihovna. Státní okresní archiv Jablonec nad Nisou – Okresní národní výbor Jablonec nad Nisou 1945-1990 (1997). Státní okresní archiv Jablonec nad Nisou – Okresní úřad Jablonec nad Nisou II (1976) 1990-2000. Státní okresní archiv Jablonec nad Nisou – soupis školních kronik.
Literatura KRAMER, Jiří, Památná místa a památníky protifašistického boje v Severočeském kraji, Ústí nad Labem 1987. LACINA, Lubor, Válečné pomníky a pietní místa v okresech Jablonec nad Nisou a Liberec, in: Sborník Severočeského muzea. Historia 16, Liberec 2010. NEVRLÝ, Miloslav, Kniha o Jizerských horách, Liberec 2007. NEVRLÝ, Miloslav (ed.), Připomínky zašlých časů. Pomníčky Jizerských hor, Liberec 2008.
Internet http://drpalik.mypage.cz/ (Drobné památky v Libereckém kraji) http://pomnicky.haufer.com/ (Pomníčky Jizerských hor) http://stovi.info/pomnicky/ (Pomníčky Jizerských hor) http://www.jjhs.cz/ (Jizersko-ještědský horský spolek) http://www.vets.estranky.cz (Spolek pro vojenská pietní místa, o. s.)
188 Fotografie Autorem fotografií v této práci je její autor, pokud není uvedeno jinak. Zdroje nebo autorská práva pro fotografická a kresebná vyobrazení, není-li jejich původcem autor, jsou uváděna pod obrázky v textu. Jedná se o: Fotografická sbírka pana Jindřicha Kurfiřta Severočeské muzeum v Liberci, fotoarchiv Státní okresní archiv Liberec, sbírka fotografií
Mapy V příloze na CD-rom jsou použity výřezy z mapových podkladů firmy PLANstudio, spol. s r. o., umístěných na www.mapy.cz.
