MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Bakalářská práce
Brno 2010
Tomáš Halík
MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA DIDAKTICKÝCH TECHNOLOGIÍ
Návrh modulového systému oboru Automontážní práce Bakalářská práce
Brno 2010
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Miroslav Čadílek
Autor práce: Tomáš Halík
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím s uloţením práce na Masarykově univerzitě v Brně, v knihovně Pedagogické fakulty a se zpřístupněním ke studijním účelům. V Brně dne ……………. ………………………………………….. Podpis autora práce
Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Miroslavu Čadílkovi za odborné vedení, za cenné rady a připomínky, které se vyskytly při zpracovávání této práce.
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá zpracováním návrhu modulového systému výuky pro obor Automontáţní práce (23-64-E/003), 3. ročník. Tento obor je určen zejména pro ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Práce se skládá z části teoretické a části praktické. V teoretické části jsou vysvětlena východiska kurikulární reformy, podmínky pro uskutečnění vzdělávacího programu, Rámcový vzdělávací program a Školní vzdělávací program. Praktická část je zaměřena na modulový systém výuky. Modulový systém je vysvětlen jak teoreticky, tak prakticky (je zde uvedeno několik vzorových příkladů). Systém je zaměřen na výše uvedený obor Automontáţní práce. V obrazové části je za pomoci několika fotografií zachycen 3. ročník, kde jsou prezentovány učební pomůcky vytvořené ţáky, ale i ţáci ve vlastním pracovním procesu.
Na Odborném učilišti a Praktické škole v Brně, Lomená 44 jsem byl
pověřen zpracováním školního vzdělávacího programu 3. ročníku, který se začne vyučovat od září roku 2011. Tato práce mi jistě pomůţe při zpracování školního vzdělávacího programu v mém zaměstnání. Samozřejmě můţe poslouţit všem, kdo mají zájem o výchovu mladých lidí na tomto typu střední školy.
Klíčová slova: Kurikulární reforma, rámcový vzdělávací program, kompetence absolventa, klíčové kompetence, odborné kompetence, školní vzdělávací program, pojmy rámcového vzdělávacího programu, žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, učební osnovy, modulový systém výuky.
Annotatiton This bachelor thesis deals with the concept of module system of education for specialization Car-assembling (23-64-E/003) 3rd grade. This specialization is assigned mainly for students with specific educational requirements. The thesis consists of the teoretical and practical part. The basis of the curriculum reform, conditions for the implementation of curricular program, General Curricular Program and School Curricular Program are explained in the theoretical part. The practical part focuses on the module system of education. The system is both theoretically explained and also ilustrated by several model examples from the above mentioned specialization of Car-assembling. The appendix contains certain photographies of 3rd grade students with their self-made teaching instruments and also in their working process. I was delegated at the Odborné učiliště a Praktická škola in Brno, Lomená 44, to work up the School Curricular Programme for the 3rd grade to be taught since September 2011. This work will surely help me in the treatment of the curricular programme in my profession. It also will be of use for everyone interested in the education of young people attending this type of secondary school.
Keywords: Curriculum reform, General Curricular Program, graduate competency, key competencies, professional competencies, School Curricular Program, definition of the General Curricular Program, students with special educational requirements, the curricula, module system of education.
OBSAH Úvod
7
1. Koncepční a legislativní východiska kurikulární reformy v ČR
8
2. Zásadní podmínky pro uskutečnění vzdělávacího programu 2.1 Ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami při tvorbě ŠVP 2.2 Ţáci se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním 2.3 Vzdělávání ţáků se specifickými vývojovými poruchami učení 2.4 Ţáci se sociálním znevýhodněním 2.5 Vzdělávání dospělých - specifika při vytváření ŠVP 2.6 Psychologie jako pomocník při vytváření vzdělávacího programu
11 12 14 14 15 16 18
3. Rámcový vzdělávací program 3.1 Rámcový vzdělávací program a jeho pojetí 3.2 Vysvětlení pojmů v RVP 3.3 Cíle středního vzdělávání 3.4 Kompetence absolventa 3.5 Typy klíčových kompetencí
19 20 21 24 25 25
4. Školní vzdělávací program 4.1 Obsah ŠVP, učební osnovy, modulový systém
27 27
5. Základní informace o modulovém zpracování učiva 5.1 Vysvětlení pojmu vzdělávací moduly 5.2 Druhy modulů a jejich struktura 5.3 Vysvětlení jednotlivých částí modulu
29 31 32 33
6. Zpracování školního vzdělávacího programu oboru Automontáţní práce 3. ročníku v modulového systému
36
7. Zhodnocení modulového systému
64
Závěr
65
Shrnutí
66
Summary
67
Seznam pouţité literatury
68
Seznam příloh - obrazová část
70
Přílohy
71
Úvod V dnešní společnosti dochází k prudkému rozvoji vědy a techniky, a proto je dobré, ţe v našem školství probíhá změna systému výuky. Výchova mladých lidí v přípravě na zaměstnání je velmi důleţitou a náročnou činností, kterou je nutno provádět detailně, promyšleně a systematicky. Dnešní doba klade na současnou společnost stále zvyšující se nároky, a proto je nutno tyto nároky přenést i na dnešní mládeţ a připravovat je na náročnou ţivotní etapu jakou je studium. Význam školního vzdělávání vzrůstá, škola musí poskytnout mladému člověku dostatek aktuálních informací, které můţe ve svém zvoleném oboru prakticky pouţít, a budou jim efektivně pomáhat zvyšovat produktivitu práce v zaměstnání. Pedagogové a výchovní pracovníci se snaţí stále zlepšovat kvalitu výuky a obracejí se směrem k tomu co je potřeba v daném regionu. Sloţitá problematika výuky vychází z potřeb naší společnosti. Průmysl u nás potřebuje ke svému dobrému fungování pracovníky s příslušnou kvalifikací. Zejména v dnešní době je potřeba si vychovat mladé lidi, kteří budou ochotni manuálně pracovat. Učební obor, který vyučuji, připravuje mladé lidi na výkon práce strojírenského dělníka, nebo jako montéra v automobilovém průmyslu. Pokud se zamyslíme nad vývojem vědy a techniky, můţeme si provést rozbor faktorů, které určují obsah přípravy ţáků na svoje budoucí povolání. Mezi tyto ovlivňující faktory patří současná špatná ekonomická situace nejen ve školství. Pro dobrou výuku je potřeba velké mnoţství finančních prostředků, které jsou potřeba na výuku (vybavení dílen i učeben teoretického vyučování). Bohuţel v dnešní době je nutno tyto výdaje omezit. To se na kvalitě výuky podepíše. Do budoucna musíme doufat, ţe se tato situace zlepší. My se na ty lepší časy zatím můţeme připravit alespoň teoreticky tím, ţe kvalitně rozpracujeme teoretickou stránku praktického a teoretického vyučování. K tomu nám určitě pomohou Rámcové vzdělávací programy a z nich vypracované Školní vzdělávací programy.
7
1. Koncepční a legislativní východiska kurikulární reformy v ČR Myšlenka realizace školské reformy je dlouho aktuální vzhledem k rostoucí potřebě jiného pojetí vyučování. Jejím počátkem můţeme uvést rok 2004. Nejprve bylo nutno schválit zákony, bez kterých by k realizaci reformy nemohlo dojít. V současné době jiţ proběhlo několik novelizací níţe uvedených zákonů. Dále uvedené zásady a obecné cíle vzdělávání povaţuji za důleţité, protoţe patří mezi základní východiska školské reformy. a) zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. b) zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon). c) zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Vzdělání v České republice je zaloţeno na zásadách (§2 odst.1, citovaného Školského zákona): „a) rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoliv diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana; b) zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce; c) vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání; d) bezplatného základního a středního vzdělávání státních občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ve školách, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí; e) svobodného šíření poznatků, které vyplývají z výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání;
8
f) zdokonalování procesu vzdělávání na základě výsledků dosažených ve vědě, výzkumu a vývoji a co nejširšího uplatňování účinných moderních pedagogických přístupů a metod; g) hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem a vzdělávacími programy; h)
možnost
každého
vzdělávat
se
po
dobu
celého
života
při
vědomí
spoluodpovědnosti za své vzdělávání.“ Vzdělání v České republice je zaloţeno na obecných cílech (§2 odst.2, citovaného Školského zákona): „a) rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života; b) získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost; d) pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti; e) utváření vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého; f) poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic, pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku; g) získání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje a o bezpečnosti a ochrany zdraví.“ Mezi další východiska se zařazuje tzv. Bílá kniha (2001), která je závazným vládním dokumentem a projektem, v níţ se formulují myšlenková východiska, obecné záměry a rozvojové programy – je základním kamenem kurikulární reformy. Tento dokument by měl být pravidelně znovu zkoumán, upravován a aktualizován. Česká Bílá kniha (2001) vychází: -
Z analýz českého školství našimi i zahraničními odborníky
-
Výročních zpráv MŠMT 9
-
Publikací OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) – organizace byla zaloţena v roce 1960, má 30 členských států, Česká republika od roku 1995, hlavní cíle – zvyšovat ţivotní úroveň členských států, udrţení finanční stability, rozvoj světové ekonomiky, zdravý hospodářský růst členských i nečlenských zemí, rozvoj světového obchodu (zákon č.266/1998 Sb.).
-
Veřejných diskusí vyhlášených MŠMT („Výzva pro deset milionů“),
-
Připomínek MŠMT, ČŠI, MPSV, sociálních partnerů, Rad vysokých škol, České konference rektorů, vzdělávacích institucí, pedagogických asociací i jednotlivých pedagogických pracovníků.
Jejím obsahem jsou: 1. východiska a předpoklady rozvoje vzdělávací soustavy, 2. předškolní, základní a střední vzdělávání 3. terciální vzdělávání 4. vzdělávání dospělých Jejími hlavními cíli jsou: 1. rozvoj lidské individuality 2. zprostředkování historicky vzniklé kultury společnosti 3. výchova k ochraně ţivotního prostředí ve smyslu zajištění udrţitelného rozvoje společnosti 4. posilování soudrţnosti společnosti 5. podpora demokracie a občanské společnosti 6. výchova k partnerství, spolupráci a solidaritě v evropské a globalizující společnosti 7. zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky a prosperity společnosti 8. zvyšování zaměstnatelnosti
10
2. Zásadní podmínky pro uskutečnění vzdělávacího programu Pro realizaci školního vzdělávacího programu ve shodě s rámcovým vzdělávacím programem je nezbytné vytvořit určité podmínky. Základem je stanovit si poţadavky podle platných právních norem. Dále je důleţité mít také na paměti cíl a obsah vzdělání daného oboru. Pro úspěšné zrealizování školního vzdělávacího programu je nutno mít tyto poţadavky ucelené pro správné vzdělávací prostředí. V rámcovém vzdělávacím programu jsou vymezeny podmínky, které jsou východiskem pro vytvoření školního vzdělávacího programu. Úkolem kaţdé školy je konkretizace vzdělávacího programu podle svých potřeb. Nyní si uvedeme hlavní podmínky pro uskutečnění ŠVP. 1. Podmínky materiální Mezi základní materiální podmínky patří učebny pro danou skupinu ţáků a konkrétní třídy s učebním zařízením. Dílny mají své specifické vybavení, které odpovídá potřebě v daném oboru vzdělání. Zcela nezbytný je soulad s BOZP. Mezi další prostory patří ostatní prostory, sklady pomůcek, materiálů, kabinety pro učitele, hygienická zařízení aj. 2. Personální předpoklady Pro personální podmínky pedagogů je důleţitá jejich potřebná způsobilost (pedagogická, odborná) k vypracování ŠVP (školní vzdělávací program) a jiné povinnosti, které vyplývají z tohoto poslání. Jako příklad je moţno uvést shodu vzdělávacích a výchovných činností s vzdělávacími cíli, které jsou upraveny zákonem a v RVP (Rámcový vzdělávací program) - naplnění práva a nutnosti (povinnosti) dalšího vzdělávání pedagogů po dobu své činnosti. 3. Organizace a její podmínky Mezi podmínky patří: podmínky školské legislativy (organizace a průběh), vazba na obsah vzdělání teorie a praxe, poţadavky praxe u fyzických a právnických osob u kaţdého oboru vzdělání, oblast ţivotního prostředí, výchova ke zdraví (shoda se státním programem environmentálního vzdělávání), poţadavky programu 21.století, kompetence ţáků a jejich rozvoj v dalším vzdělávání, rozvití kompetence vyuţívání
11
informačních a komunikačních technologií, školní akce v souladu s výukou, ochrana člověka za mimořádných okolností, péče o ţáky se zdravotním či jiným postiţením. [RVP pro obor 23-51- E/01 Strojírenské práce] 4. Bezpečnost práce a ochrana zdraví při vzdělávání Do této oblasti se zařazuje BOZP při vzdělávacích činnostech (teoretických i praktických) v souladu s právními předpisy. Je nutno dbát na předpisový stav budov, zařízení slouţící k ochraně při práci, pravidelné provádění technických kontrol a revizí. Je také potřeba stále zlepšovat pracovní prostředí (poţadavky hygienických předpisů, norem, apod.). Brát ohled na podmínky práce mladistvých v souladu s právními předpisy, prokazatelně provádět školení ţáků o moţnosti ohroţení zdraví a bezpečnosti při vzdělávání (zejména v odborném výcviku), seznámení se školním řádem a konkrétním školení na specifických pracovištích i činnostech. Neméně důleţitý je soulad náročnosti v čase v ŠVP a povinné vyučovací hodiny (jejich počet) v RVP – respektovat fyziologické a psychické potřeby, podmínky, obsah vzdělávání ţáků. Samozřejmostí je ochrana ţáků před šikanou, násilím a dalšími negativními vlivy ve společnosti, respektování prostředí a podmínek podporující zdraví – národní program pro Zdraví pro 21. století. Program Zdraví pro 21. století je deklarace, na které se dohodli členské státy Světové zdravotnické organizace. Jejím hlavním cílem je ochrana a rozvoj zdraví lidí po celý ţivot a sníţení výskytu nemocí i úrazů a omezení strádání, které lidem přinášejí. [http://www.mzcr.cz/Verejne/Pages/19zdravi-pro-vsechny-v-21-stoleti.html] 2.1 Ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami při tvorbě ŠVP Ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou vysvětleni v zákoně č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. U tohoto typu ţáků se v poslední době situace poněkud mění. Prosazuje se tendence vzdělávat tyto ţáky v běţných školních kolektivech. Tato tendence by měla přispět k lepší připravenosti do běţného ţivota, ale také k vstřícnějšímu přístupu z hlediska většinové (majoritní) společnosti k těmto lidem. Při tvorbě ŠVP je třeba mít na paměti několik aspektů. Je třeba brát ohled na zdravotní (stupeň) postiţení, nebo znevýhodnění k danému charakteru oboru vzdělání, poţadavků na zdravotní způsobilost uchazeče o vzdělání, přínosnost daného typu vzdělání pro jeho sociální uplatnění i radost a uspokojení. Sociální partneři musí úzce spolupracovat 12
s absolventem a pomoci mu s pracovním uplatněním. Dá se předpokládat, ţe bude nutno upravit ŠVP z hlediska učebních plánů, obsahu vzdělání, délky vzdělání i změnou organizace výuky a vyučovacích metod. Podmínkou organizační a materiální je vybavenost učeben (např. úprava sociálních zařízení), přístupy do budov (např. bezbariérový přístup), učební pomůcky (učebnice), ale také vyuţití moţnosti sníţení počtu ţáků ve třídách, samostatná oddělení, nebo odlišný způsob výuky u některých předmětů (předměty pedagogické péče). V záleţitosti připravenosti všech pedagogických pracovníků je třeba vyuţít další moţnosti vzdělávání, tj. dosáhnout znalosti o jednotlivých druzích postiţení a zdravotních znevýhodnění. Je třeba se připravit (psychicky i materiálně) na odlišný typ ţáků, protoţe kladou na pedagogy různé zátěţové situace, někdy hodně odlišné od zdravých ţáků. K odbornému a personálnímu zabezpečení výuky je potřeba zajistit, nebo připravit: -
pracovníky (tlumočníky) pro těţce sluchově postiţené
-
speciální pedagogy a asistenty
-
pouţití principu individualizace vzdělávání, tj. kaţdému takovému ţáku se více věnovat, to ale můţe vést k prodlouţení výuky, kdy se jiní ţáci za určitých podmínek mohou tzv. nudit
-
připravit zdravé ţáky i jejich rodiče na budoucí souţití se zdravotně postiţenými ţáky (např. těţké stupně postiţení, zdravotní znevýhodnění, sociální znevýhodnění)
-
kooperace se školskými poradenskými pracovišti a se školami, ve kterých tito ţáci absolvovali základní školní docházku
-
sociální partnery, sociální pracovníky v regionu školy, občanská sdruţení zdravotně postiţených
-
moţnost vyuţití asistentů pedagoga
Asistent pedagoga – je pedagogický pracovník, který můţe být ve třídách, kde se vzdělává ţák se speciálními vzdělávacími potřebami, zdravotním postiţením, nebo sociálním znevýhodněním. Poskytuje pomoc ţákům ve školním prostředí (jeho přizpůsobení) a např. komunikaci se ţáky. Ţádost o tuto pozici musí ředitel školy postoupit školskému poradenskému zařízení, které rozhodne. O budoucí moţné potřebě asistenta se musí počítat při zpracovávání ŠVP. [RVP pro obor 23-51/ E/01 Strojírenské práce] 13
2.2 Ţáci se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním Ţáci se zdravotním postiţením jsou ţáci s tělesným, mentálním, zrakovým, sluchovým postiţením, ţáci s vadami řeči, autismem, vývojovými poruchami učení nebo chování, ţáci se souběţným postiţením s více vadami. Mezi zdravotní znevýhodnění se řadí zdravotní oslabení, dlouhodobé nemoci, lehčí zdravotní poruchy, které vedou k poruchám učení a chování. (Vyhláška MŠMT č.73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů) U ţáků s tělesným postiţením, nebo zdravotním znevýhodněním (lehčí a střední stupeň) by nemělo být problém s pomocí výukových prostředků zvládnout učivo. Jisté obtíţe mohou nastat při častých absencích z důvodu onemocnění, potom by bylo vhodné učivo rozdělit do více ročníků za pomocí individuálního vzdělávacího plánu. Individuální vzdělávací plán (zákon č.561/2004 Sb., § 18 citovaného zákona): „Ředitel školy může s písemným doporučením školského poradenského zařízení povolit
nezletilému
žákovi
se
speciálními
vzdělávacími
potřebami
nebo
s mimořádným nadáním na jeho žádost vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu. Ve středním vzdělávání nebo vyšším odborném vzdělávání může ředitel školy povolit vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu i z jiných závažných důvodů.“ 2.3 Vzdělávání ţáků se specifickými vývojovými poruchami učení Do této skupiny řadíme ţáky s např. dyslexií, dysgrafií, dysortografií. Ţáků s těmito poruchami je hodně a stále jich přibývá, proto je nutno se příčinami těchto poruch zabývat (viz. DPS Závěrečná práce). Na rozdíl od zdravých ţáků jsou ţáci se specifickými vývojovými potřebami více ohroţeni vzhledem k vyšší školní neúspěšnosti, náchylnosti k sociálně patologickým jevům, protoţe tyto poruchy nejsou pro nezainteresovaného pozorovatele vidět. Ale pedagog, který se v této problematice orientuje, uţ z prvního rozhovoru pochopí, ţe něco není v pořádku. Opět je nutné se na toto dobře připravit, zhodnotit moţné problémy ve výuce a individuálně se zaměřit na konkrétní problémy daného ţáka.
14
2.4 Ţáci se sociálním znevýhodněním Pod pojmem sociální znevýhodnění rozumíme (podle § 16, odst. 4, citovaného Školského zákona): „Sociálním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona: a) rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy; b) nařízená ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova, nebo c) postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky podle zvláštního právního předpisu.“ S tímto typem ţáků se setkáváme zejména v regionech, kde je velká nezaměstnanost. Zde je nutno podotknout, ţe se s nimi potkáme i ve větších městech jako je např. Brno – střed města (ulice Mlýnská, Cejl, Bratislavská), kde jsou početné romské rodiny. Není pravidlem, ţe všichni ţáci z rodin s niţším sociálním postavením vyţadují individuální přístup. Při vypracovávání ŠVP je nutno tyto aspekty zohlednit ve volbě vhodných vyučovacích prostředků a také je nutno spolupracovat se školskými poradenskými zařízeními – výchovná péče, sociální pracovníci apod. Budeme tedy vycházet z konkrétní situace ve škole, regionu apod. Kaţdý pedagog s praxí jiţ má vytypovaný okruh svých ţáků a jistě má představu o obsahu vzdělávání. Je to velká výhoda ŠVP, samozřejmě v mezích RVP. Chování sociálně znevýhodněných ţáků v „mém“ regionu V mém zaměstnání se vyskytují z hlediska sociálního znevýhodnění zejména Romové. Musíme vzít do úvahy kulturní, náboţenské, etické normy a hodnoty jednotlivých rodin (viz. Seminární práce Romové a většinová společnost). V mém ročníku se vyskytují Romové, u kterých vzdělání nepředstavuje téměř ţádnou hodnotu. Vnímají školu jako nutné zlo, jemuţ se vyhýbají. Důsledkem toho je poté nezájem ţáků o školu. Mívají velkou absenci, nedostatečnou, nebo ţádnou přípravu na vyučování. Důleţité je si tyto ţáky „nastudovat“ a tyto informace zohlednit při tvorbě ŠVP. Mým úkolem je u těchto ţáků vzbudit zájem o vzdělání a udrţet je v procesu vzdělávaní, aby měli alespoň vystudovanou střední školu, mohli se ucházet o zaměstnání a zůstat u odborné práce. Samozřejmě je tento úkol platný pro celý pedagogický sbor. To na ně ovšem klade vysoké nároky a psychické vypětí. Problémy můţeme částečně řešit tím, ţe vytvoříme ŠVP tak, aby byl zajímavý, 15
různorodý a svým způsobem atraktivní. Současně je také dobré zapojit do toho procesu školská poradenská zařízení, sociální partnery. 2.5 Vzdělávání dospělých - specifika při vytváření školního vzdělávacího programu V dnešní hektické době, kdy velmi rychle probíhá rozvoj vědy a techniky, si musíme uvědomit, ţe tzv. celoţivotní učení se týká nás všech. Celoţivotní učení se stalo součástí našeho ţivota. Je nutné se zejména věnovat obecné kvalifikaci se zaměřením na informační a komunikační technologie, cizí jazyky, lepší komunikativnost, týmovou práci, apod. To vše můţeme nazvat jako kompetence k uţití v oblasti celoţivotního učení. Směr dalšího vzdělávání určuje kromě situace na
trhu
práce
i
orientace
např.
v nových
technologiích
(materiálových,
technologických procesů). Kaţdý by si měl tuto situaci uvědomit a snaţit se vhodným způsobem ji řešit, třeba v procesu celoţivotního učení. Rámcové vzdělávací programy jsou svým zpracováním určeny zejména dětem a mladistvým (obecné cíle vzdělávání). Dospělí ale nemohou kvůli pracovní vytíţenosti navštěvovat školu formou denního studia, proto se volí vzdělávání např. dálkově, večerně, nebo individuálním způsobem. [RVP pro obor 23-51/ E/01 Strojírenské práce] Při vzdělávání dospělých (dáno RVP) je třeba přihlédnout ke specifickým rysům této skupiny. Dospělý (ţák) se vzdělává buď proto, aby získal prvotní kvalifikaci (např. ukončit dosaţené střední vzdělání maturitou), nebo si kvalifikaci zvýšit ve svém oboru (profesní růst). Další případ je, ţe se dospělý chce rekvalifikovat na úplně jiný obor (můţe se stát, ţe stávající obor není uplatnitelný na trhu práce). Můţe se také ve vzdělávání zaměřit ve svém oboru na určitou oblast, čili se specializovat. Při vzdělávání dospělých musíme dbát na specifikování situace při vzdělávání, která vyplývá z rodinného, pracovního ţivota a v neposlední řadě také s ţivotem společenským. Je třeba se zaměřit na kaţdého z nich a na jeho individuální potřeby – vzdělávání, obsah vzdělání, metody i třeba hodnocení. To znamená, ţe je potřeba zváţit, jestli všeobecné vzdělávací obsahy jsou vhodné pro dospělé. Bývají často pouţity z obsahu prvotního vzdělávání (tedy pro děti a mladistvé ţáky). Dospělí ale jiţ mají mnoho praktických a ţivotních znalostí a zkušeností, zde je tedy potřeba vše řešit individuálně, protoţe by doplňující vzdělávání nemělo patřičný efekt. Na rozdíl 16
od mladistvých ţáků jsou dospělí jiţ duševně vyzrálejší, to se odráţí ve zkušenostech, spolehlivosti, cílevědomosti. Na druhou stranu mohou mít větší strach z neúspěchu, protoţe jsou na ně vyvíjeny tlaky jak doma (rodinné povinnosti, při neúspěchu např. ze zkoušky další čas strávený u učení – důsledek nevěnování se rodině), tak v zaměstnání, přes posměch spolupracovníků aţ po peněţní postih v případě, ţe se studium nedokončí, nebo budou muset ze své pracovní pozice odejít na niţší. Můţe se také stát, ţe neúspěšný student bude muset ze svého zaměstnání odejít úplně. Z těchto důvodů by měl učitel přistupovat k dospělým ţákům s pedagogickým taktem a působit při výuce jako poradce, nebo i kamarád. Ze strany pedagoga je nutné pochopit problémy s výukou a učením. Dospělého ţáka je nutno respektovat (osobnost, zájmy, schopnosti). Pokud bude pedagog empatický k ţákovi, tak určitě nevadí ani to, ţe je učitel mladší neţ ţák. Společně postupují studiem, překonávají překáţky a navzájem si vycházejí vstříc. Učitel by měl také přihlédnout k fyziologicky zhoršenému zdravotnímu stavu (např. zrak, sluch, pomalejší myšlení). Ale také tím, ţe v případě například večerního studia přijde ţák do školy unavený z práce. Musí se navíc duševně, mnohdy značně soustředit, a to přispívá k psychické zátěţi. Částečně můţeme výše uvedené jevy potlačit třeba volbou učebny, osvětlením, moderním materiálním vybavením. Učitel by se neměl snaţit dospělého ţáka vychovávat – dospělý se jiţ vzdělává sám. Základní principy mající vliv na konkrétní výuku (učení je práce ţáka, vyučování má učitel): spojení teorie s praxí, soustavnost, přiměřenost, názornost, individuální přístup, participativnost (podílení na všech rozhodnutích). Didaktické metody uplatňujeme na konkrétní učební podmínky – jsou spojeny se vzdělávacími cíly a obsahem vzdělání. Není univerzální didaktická metoda, všechny mají svoje výhody a nevýhody. Prolínají se zde metody z klasického školního prostředí s metodami pro vzdělání v profesi, kde se klade důraz zejména na samostudium. Výhodou pro dospělé ţáky je to, ţe se výrazně zdokonalí s prostředky informačních a komunikačních technologií (tedy např. pomocí počítače s internetem), kde část studia probíhá z domácího prostředí (včetně komunikace se školou např. stav studia, úkoly, hodnocení, komunikace s vyučujícími).
17
Při pouţití Rámcových vzdělávacích programů do Školních vzdělávacích programů ve vztahu k dospělým ţákům si musíme ujasnit tzv. klíčové kompetence. U mladistvých ţáků ve vzdělávacím procesu se klíčové kompetence (vědomosti, dovednosti, postoje – které odpovídají klíčovým kompetencím daného oboru) teprve vytvářejí, u dospělých je tomu jinak. Dospělí jiţ mají v sobě ţivotní a profesní zkušenosti, proto uţ kompetence u nich nějaké jsou. Zaměříme se tedy na kompetence, které je potřeba ještě upřesnit, nebo doplnit. U průřezových témat bychom neměli opomenout témata typu: Informační a komunikační technologie, nebo Člověk a ţivotní prostředí. Průřezová témata by se měla aplikovat do konkrétních vyučovacích předmětů. Měly by odpovídat věku cílové skupiny. Pedagog by se měl rozhodnout, jaký bude obsah těchto hodin, aby ţákům přinesl nové, nebo doplňující informace. V rámcovém vzdělávacím programu jsou zaneseny poţadavky, které je nutno realizovat ve školním vzdělávacím programu se souladem se vzděláváním dospělých. Jistou výhodou by bylo pouţití modulového systému, který umoţňuje tzv. individualizaci vzdělávání. V případě vzdělávání dospělých je výhodné ho doporučit. Co se týká odborných kompetencí, mohou být východiskem rámcové vzdělávací programy i v případě, ţe dospělý má zájem se rekvalifikovat. 2.6 Psychologie jako pomocník při vytváření vzdělávacího programu Při vytváření konkrétního vzdělávacího programu je potřeba se zamyslet nad ţákem z pohledu psychologie. Při dospívání jedince dochází k duševním a tělesným změnám, které je nutno respektovat. V přípravné části tvorby vzdělávacího programu je nutné se zaměřit na okruh ţáků (ţáků dospělých), pro které bude program zpracován. Je na místě si znovu prostudovat charakteristiku vývoje dospívání a v nich uţité pojmy např. dospívání, puberta, adolescence. Za pomoci této literatury si znovu vybavíme důleţitost pochopení problematiky mladého člověka a jeho potřeb, které zohledňujeme při vzdělávání. Z hlediska úrovně racionálně - kognitivních procesů u dospívajících se zaměříme na vnímání, pozornost, paměť, myšlení a tvořivost. Volíme vhodné učivo s ohledem na specifika daného věku. Přílišné mnoţství látky by mohlo mít za následek zhoršení pozornosti při vyučování a dá se říci i k odrazování od učení. Při výběru učiva se zaměřujeme na důleţitost tak, aby na první pohled učivo vypadalo pokud moţno atraktivně a zajímavě. Je moţné, ţe někteří ţáci projeví o učivo větší zájem. Výše uvedené poznatky uplatníme i u procesů imaginativně – emotivních sloţek integrity, 18
tedy sebepoznání, sebevýchovy, seberealizace. Ţáci při kontaktu s novými věcmi při výuce si cvičí svoje sebepoznávání, odhalují svoje skryté rezervy, uvědomují si nové nesnáze, ke kterým zaujímají své stanovisko. Mohou být kladné nebo záporné. To je potřeba si uvědomit a vhodnou nevtíravou formou ţákům pomáhat a zejména je neodrazovat. K tomu dále navazuje proces sebevýchovy, formování ţáka, uvědomování nutnosti formování charakteru. Seberealizace vede k dalšímu duševnímu vývoji. Jako příklad můţeme uvést cvičení sebeovládání, které je pro ţivot v dnešní uspěchané době velmi důleţité. U ţáků, které vyučuji je cvičení sebeovládání velmi důleţité, protoţe jen tak mohou dospět ke kladným výsledkům. V procesu přístupu k dospívajícím je dobré volit tzv. „lidský přístup“ i při výběru učiva. Ţák si lépe uvědomuje důleţitost učení, jako základ pro jeho rozvíjení pro další ţivot. Organizace zpracovávání učiva vzhledem k potřebám ţáků chápeme jako úroveň výkonnosti daného dne. Je tím myšleno např. zařazování náročných předmětů do určitých fází průběhu výkonnosti, volba tempa v určitou hodinu, nebo volba přestávek. Po přečtení této kapitoly si uvědomujeme velký přínos psychologie jako takové pro úspěšné vytváření vzdělávacích programů. [Čačka, O., 1995]
3. Rámcový vzdělávací program „Program vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha, a zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Kurikulární dokumenty jsou tvořeny na dvou úrovních: státní – v podobě Národního programu vzdělávání a Rámcových vzdělávacích programů (RVP) a školní – v podobě Školních vzdělávacích programů (ŠVP), podle kterých se uskutečňuje vzdělávání v konkrétní škole. Nový systém tvorby vzdělávacích programů je pouze jedním z článků kurikulární reformy. Dalším je změna vlastního procesu výuky, její modernizace s cílem zlepšit kvalitu vzdělávání a připravenost žáků na život v 21. století. Rámcový vzdělávací program.“ [RVP 23-51-E/01] RVP jsou pedagogické dokumenty, které určují pravidla ve vzdělávání na jednotlivých stupních a oborech. Ale zejména jsou tam uvedeny výsledky, jakých má ţák dosáhnout, co je obsahem vzdělání, jejich podmínky a pravidla. RVP jsou závazným a veřejně přístupným dokumentem pro veškerou veřejnost (pedagogickou 19
i nepedagogickou). Úlohou pro školy je tyto dokumenty respektovat a řídit se jimi. Velkou výhodou těchto dokumentů je, ţe se mohou podle potřeby aktualizovat, upravovat (např. podle regionu). Podle mého názoru je moţná aktualizace velkou výhodou vzhledem k prudkému rozvoji vědy a techniky. Dnešní doba je velmi hektická, autoři těchto dokumentů jsou si toho vědomi, a proto je celý systém takto nastaven. RVP vytvářejí velmi rozmanité vzdělávací prostředí. Zároveň je zde moţnost samostatnosti škol, jelikoţ kaţdá škola, třeba v jiném regionu můţe rychleji reagovat na různé potřeby trhu a upravovat obsah vzdělávání. Je tedy ukázaná cesta, ale cíl je na školách. Za pomocí RVP by měla být lepší uplatnitelnost absolventů na trhu práce, případně další studium, rekvalifikace a také lepší občanský i osobní ţivot. 3.1 Rámcový vzdělávací program a jeho pojetí Pro kaţdý obor vzdělání je určen jeden RVP. Vychází se ze čtyř vzdělávacích cílů pro 21. Století, které formulovala komise UNESCO. [UNESCO, 1997] Jsou to tzv. Delorsovy cíle: -
„učit se poznávat
-
učit se učit
-
učit se být
-
učit se žít s ostatními“
V rámcovém vzdělávacím programu je zanesena příloha, která vymezuje vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením a ke specifickým vzdělávacím potřebám u ţáků v oborech kategorie „E“. Obor vzdělávání této kategorie je „moje současné zaměstnání“. V profesních profilech a standardech kvalifikace vycházejí z poţadavků trhu. Dosluhující učební dokumenty mají obecné cíle a obsah vzdělání. Na rozdíl od nich RVP určují zejména výsledky vzdělávání. To znamená co má ţák umět a na jeho předpokládající úrovni prokázat. Nově tedy není cílem vzdělávání učivo – to je vlastně prostředek, za pomoci kterého se dosáhnou poţadované výstupy. Je dobré, ţe škola můţe pruţně reagovat na potřeby trhu. Někteří zaměstnavatelé podniků a firem mají své pracovníky, kteří se podílejí na tvorbě profesních profilů a kvalifikačních standardech. V dnešní době se hodně hovoří o tzv. celoţivotním vzdělávání. Je to pouze důsledek k rychle se rozvíjející vědě a technice. RVP je logickou cestou 20
k přizpůsobení se k novým podmínkám – ţivotním i pracovním. Vzdělávání v RVP je nadpředmětové podle vzdělávacích oblastí: -
jazykové vzdělávání a komunikace
-
občanský vzdělávací základ
-
matematické vzdělání
-
estetické vzdělání
-
vzdělávání pro zdraví
-
vzdělávání v informačních a komunikačních technologiích
-
odborné vzdělávání
3.2 Vysvětlení pojmů v RVP Cíle vzdělávání – jsou to poţadavky společnosti na rozvoj ţáků po stránce vzdělanostní a osobnostní. Vymezují, jaké má záměry výuka, jaké jsou její výstupy. Obsahují: -
produktivní činnosti a praktické dovednosti
-
poznatky a porozumění
Jejich formulace vychází z pedagogického pracovníka a určují směr vzdělávání a úsilí ve výuce. Míra naplnění se bude lišit v závislosti na stupni vzdělání, jejich schopnosti apod. Kurikulum podle Elišky Walterové Kurikulum
– „Jako výchozí orientační a obecnou charakteristikou pojmu
použijeme následující vysvětlení: Kurikulum zahrnuje komplex problémů vztahujících se k řešení otázek PROČ, KOHO, V ČEM, JAK, KDY, ZA JAKÝCH PODMÍNEK a S JAKÝMI OČEKÁVANÝMI EFEKTY VZDĚLÁVAT? Autorka ve své knize píše, že zavedení pojmu kurikulum do pedagogiky je třeba považovat za velmi perspektivní. Vysvětlení pojmu kurikulum – otázky, zdroje, komponenty (podle Walterové, str.53) Otázky vzdělávání: PROČ vzdělávat? – znamená vize, smysl, očekávání, potřeby, hodnoty, perspektivy společenské, skupinové a individuální. Komponenty – funkce a cíle.
21
KOHO vzdělávat? – zvláštnosti sociální, věkové, generační, etnické, sexuální, typologické. Komponenty – charakteristiky učících se. CO vzdělávat? – poznání (vědecké, umělecké), praktické zkušenosti z běžného života, zkušenosti z pracovních činností. Komponenty – obsah. KDY vzdělávat? – v kterém věku, v jaké posloupnosti, časovém rozsahu, v kterém ročníku, v jakých časových jednotkách. Komponenty – čas. JAK vzdělávat? - strategie učení, učební situace, způsoby interakce a komunikace, organizace života ve škole a ve třídě, mimotřídní činnosti. Komponenty – metody a postupy. Za jakých PODMÍNEK vzdělávat? – legislativní rámec, řízení, financování, vybavení, klima, učební prostředí, spolupráce školy a komunity, podpůrné struktury a materiály. Komponenty – organizace. S jakými očekávanými EFEKTY vzdělávat? – funkce a kritéria hodnocení, metody a nástroje hodnocení, způsoby sdělování výsledků hodnocení. Komponenty - kontrola a hodnocení.“[Walterová, O., str. 13, 1994] Kurikulum – anglicky curriculum „Tento výraz nebyl používán v minulosti. Do povědomí se dostal teprve nedávno. Kurikulum je prostředkem realizace hlavního vzdělávacího úkolu moderní školy. Ve vyspělých zemích světa se stalo ohniskem vzdělávacích reforem v 90. letech 20. století, jejichž cílem je zvyšování kvality vzdělávacího standardu. Kurikulum je považováno za prostředek celoživotního vzdělávání člověka. Škola tak přestává být jen „učící“ organizací, stává se součástí života člověka a kromě poskytování znalostí a dovedností formuje také jeho životní postoje a názory. Kurikulum zahrnuje: vztahy učitelů a žáků potřeby učitelů, žáků a dalších subjektů participujících na procesu vzdělávání způsoby organizace vzdělávání Kurikulum se dělí na: doporučené (základní koncepční dokument) předepsané (závazný oficiální dokument) realizované (to, co učitel skutečně učí ve třídě) 22
podpůrné (veškeré náležitosti podporující předepsané kurikulum, např. učebnice, časové dotace apod.) hodnocené (kurikulum převedené do hodnotící podoby, např. formou testů) osvojené (to, co si žáci skutečně osvojili)“ [http://cs.wikipedia.org/wiki/Kurikulum] Kurikulární dokumenty – jsou programem vzdělávání, který vymezuje a popisuje. Kurikulární rámce – pomocí rámců se vymezí obsah vzdělávání a výukové cíle v jednotlivých oborech vzdělávání. Kompetence – tento pojem je všeobecně známý, ale v pedagogice v současné době stále více pouţívaný. Kompetence znamenají, ţe je potřeba nejen osvojení dovedností a poznatků, ale vytvořit si vlastní přístupy pro výkon svého povolání a ţivota jako takového. Klíčové kompetence – jsou odvozeny od evropského referenčního rámce klíčových kompetencí pro celoţivotní vzdělávání. Navazuje na klíčové kompetence RVPZV (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání) – upravuje vzdělávání s lehkým mentálním postiţením. Odborné kompetence – přímo závisí na konkrétním povolování. Záleţí na kvalifikačních poţadavcích, výkonu zvoleného povolání, charakterizují způsobilost k pracovní činnosti. Mezi další aspekty patří odborné vědomosti a dovednosti, hodnoty a postoje. Oblast vzdělávání – je prostředek k dosaţení kompetencí absolventa a je vymezen prostřednictvím kurikulárních rámců. Obsahuje dovednosti, poznatky, hodnoty, (např. komunikativnost) z různých oblastí vzdělávání.
23
3.3 Cíle středního vzdělávání Cílem středního odborného vzdělávání je připravit ţáka do „ţivota“. Tím je myšleno připravit ho podle vstupních předpokladů a jeho schopností tak, aby byla návaznost na jeho předchozí vzdělávání. Předchozí vzdělávání
Střední odborné vzdělávání
Další celoţivotní vzdělávání Východiskem struktury je pouţito Delorsových cílů: „učit se poznávat učit se pracovat a jednat učit se být učit se žít společně“ [UNESCO, 1997]
1. Učit se poznávat – pochopit nutnost získání vědomostí o světě jako takovém, stále je studovat a prohlubovat. Toto vzdělávání směřuje k rozvoji základních myšlenkových operací, soustředění se na danou problematiku, cvičení paměti. Ţák si má osvojit řešení problému po stránce teoretické a praktické, měl by umět pracovat s informacemi, vytvořit si přehled o struktuře středního odborného školství, vypěstovat v sobě předpoklady pro zvládnutí metod práce, postupů ovládání (např. techniky), aby se mohl úspěšně uplatnit na trhu práce a byl schopen celoţivotního vzdělávání pro udrţení kroku s rozvojem vědy a techniky. 2. Učit se pracovat a jednat – umět tvořivě pracovat a pozitivně zasahovat do prostředí, ve kterém ţák pracuje, učit se umění jednat se svými vrstevníky, učiteli a ostatními lidmi a vyuţít společné práce pro všestranný prospěch a rozvoj všech se kterými pracuje, vyuţít prostředků školy pro svoje vzdělávání jak ve svém oboru, tak v oborech příbuzných. Vzdělávání ţáka směřuje k formování jeho aktivních a tvořivých postojů a slouţí k vyuţití řešení problematiky vzdělání a ostatního ţivota. 24
Vytvoření odpovědnosti k plnění úkolů, povinností, respektování práva na názor ostatních, rozvoji schopností, kterých je třeba ke spolupráci, kompromisům, týmové práci, umět obhájit svůj názor a ocenit, hodnotit a přijímat stanoviska druhých. 3. Učit se být – tj. pochopit porozumět sobě samému, chovat se podle platných morálních zásad, vytvářet osobní zodpovědnost, vyhranit se samostatným úsudkem na problém. Vzdělávání směřuje k rozvoji kreativity, fantazii, volních vlastnostech, nadání a jiných specifických schopností. 4. Učit se ţít společně – s ostatními lidmi bez ohledu na národnost, umět ţít ve společnosti, orientovat se v potřebách jiných a učit se je respektovat. Vzdělávání směřuje k respektu lidského ţivota, ke vztahu k přírodě jako celku a ke globálním problémům světa, porozumět pojmům jako je rasismus, agresivita, náboţenství jiných, nacionalismus, xenofobie apod. Naučit se naslouchat zkušenějším lidem a vzít si z nich ten správný přístup k ţivotu. V neposlední řadě je zde partnerský ţivot, začínající u výběru partnera, jeho pochopení, umět si navzájem vyhovět, respektovat se a naučit se spolu ţít. 3.4Kompetence absolventa Kompetence absolventa směřují k vypěstování schopností a učebních předpokladů v souladu s cíli středního odborného vzdělávání. Tyto klíčové kompetence jsou pokračovatelem klíčových kompetencí získaných na základní škole. 3.5 Typy klíčových kompetencí - kompetence k učení – vzdělání směřuje k pozitivnímu chápání potřeby učit se. Učení je prostředek k pozdějšímu uplatnění ve společnosti a zařazení do pracovního procesu. Absolventi by měli mít kladný vztah k učení, zvládnout pravidla učení (studijní reţim, potřeba spánku, zásady správného stravování apod.). Měli by umět vyhledávat informace (internet, knihovna, úřady a instituce), zpracovat je a pouţít, hodnotit vliv mluveného slova, zaznamenávat informace, znát své další moţnosti vzdělávání se, pochopit nutnost celoţivotního vzdělávání.
25
- kompetence k řešení problémů – absolventi by měli být schopni řešit problémy jak pracovní, tak mimopracovní, pochopit zadaný úkol, zjistit hlavní problém, získávat informace, třídit je, rozpoznat věrohodnost, vypracovat řešení, obhájit svoji práci, spolupracovat s ostatními – týmová práce, vyuţít všech dostupných prostředků k vyřešení problému nebo úkolu. - komunikativní kompetence – vzdělání směřuje ke schopnosti vyjádřit např. danou problematiku písemně i ústně, prezentovat její řešení v různých situacích (učebních, ţivotních, pracovních, osobních apod.). Absolventi by měli umět vyuţít svých komunikačních dovedností při oficiálních jednáních (úřady, v zaměstnání), poslouchat druhé a hodnotit jejich vyjadřování na veřejnosti, případně si je vzít jako vzor – umět se vyjádřit, případně diskutovat v rovinách slušnosti (kultury projevu). - personální a sociální kompetence – vzdělání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni si na základě svých schopností zajistit svůj další rozvoj v zájmové a pracovní oblasti, zvládnout péči o své zdraví, k vytváření mezilidských vztahů. Ţáci by měli umět posoudit svoje duševní a fyzické moţnosti, uvědomovat si a přijímat důsledky svého chování, umět se přizpůsobit novým podmínkám – ţivotním i pracovním. - občanské kompetence a kulturní povědomí
absolventa – mělo by obsahovat
hodnoty a postoje potřebné pro ţivot v demokratické společnosti. Absolventi by měli jednat zodpovědně a samostatně, v souladu s morálními principy, uvědomovat si vlastní identitu, sjednat a hodnotit dění na naší i zahraniční politické scéně, znát význam ţivotního prostředí pro člověka a chránit ho. - kompetence k pracovnímu uplatnění – vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi dovedli vyuţít svých znalostí a vyuţili je k uplatnění na trhu práce. Měli by mít základy o budování profesní kariéry, tj. další vzdělávání, přehled o různých pracovních místech a jejich náplni – podmínkách (platových, profesní postup, umět srovnávat výhody a nevýhody u různých typů zaměstnání, u zaměstnavatelů jak soukromých firem, tak státních podnicích apod.). - matematické kompetence a kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií – vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi dovedli vyuţívat matematické schopnosti a znali základní práce na počítači, jeho programové 26
vybavení a efektivně s ním pracovali. Důleţité je stálé zdokonalování se v této problematice.
4. Školní vzdělávací program Školní vzdělávací program je hlavním pedagogickým dokumentem v rámci kurikulární reformy, podle kterého škola organizuje vzdělávání v daném oboru. Vytvoření ŠVP je v plné kompetenci ředitele školy a ten je za něj zodpovědný. Zodpovědnost se vztahuje na kvalitu vypracování i jeho realizaci. ŠVP musí být přístupný veřejnosti. ŠVP můţe být provedeno za pomocí učebních osnov nebo modulárně. Druhému způsobu provedení se budu zabývat detailněji, jelikoţ je hlavní náplní této bakalářské práce. Úkolem školy je vţdy rozhodnout, jaký typ provedení se zvolí a jakou formou ŠVP zpracuje. ŠVP musí být zpracován v souladu s daným RVP a legislativou. Vymezí se v něm kompetence absolventa, jaké jsou poţadovány výsledky vzdělávání a obsah vzdělávání. Dále jsou to personální, materiální a organizační podmínky, které jsou nezbytné pro dosaţení cílů vzdělávání v určitém vzdělávacím programu. Důleţité je také uvést sociální partnery v denní formě vzdělávání. ŠVP bude zpracováván pro všechny ročníky podle zákona č.561/2004 sb. (školský zákon). Obsah respektuje přehlednost a poskytne všechny informace tak, aby byla moţná kontrola v souladu s RVP. Je důleţité jej vytvořit, aby byla lepší uplatnitelnost absolventů na trhu práce v daném regionu, a také zde byl vytvořen prostor pro další studium, nebo celoţivotní vzdělávání. Zvlášť je potřeba se věnovat vzdělávání ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami a také pro vzdělávání dospělých. 4.1 Obsah Školního vzdělávacího programu Školní vzdělávací program obsahuje: a) úvodní identifikační údaje b) profil absolventa c) charakteristiku vzdělávacího programu d) učební plán e) přehled rozpracování obsahu vzdělávání v RVP a ŠVP 27
f) učební osnovy nebo vzdělávací moduly g) materiální, personální zajištění výuky v určitém ŠVP h) spolupráce se sociálními partnery při zpracovávání ŠVP Úvodními identifikačními údaji se rozumí název, adresa školy a její zřizovatel. Název ŠVP můţe vyjadřovat odborné zaměření, nebo mít motivační charakter. Mezi další údaje patří kód a název oboru vzdělání, délka a forma vzdělávání, platnost ŠVP (datum od-do), podpis ředitele školy a razítko. Profil absolventa slouţí jako informace pro úřady práce, zaměstnavatele, zájemce o vzdělávání apod. Na základě profilu absolventa se určuje koncepce a obsah vzdělávacího programu. Vymezuje kompetence absolventa a výsledky vzdělávání v RVP a záměry školy. Charakteristika vzdělávacího programu je potřeba pro ty pracovníky (učitele, vychovatele aj.), kteří se podílejí na tvoření ŠVP. Slouţí také nadřízeným orgánům, veřejnosti i zájemcům o vzdělávání. Ukazuje jak je pojato dané vzdělávání (v určitém programu) a jaký bude charakter pedagogické koncepce školy. Jsou v ní uvedeny: -
organizace výuky
-
realizace praktického vyučování
-
klíčové kompetence
-
průřezová témata
-
další vzdělávání a mimovyučovací aktivity
-
způsob a kritéria hodnocení ţáků
-
stanoví podmínky přijímání ke vzdělávání
-
předpoklady zdravotní způsobilosti
-
organizace, forma a obsah přijímacího řízení
-
kritéria přijetí ţáka ke vzdělávání
-
obsah a forma závěrečné zkoušky
-
u denní formy vzdělávání přístupy k ţákům se speciálními vzdělávacími potřebami
-
pro kaţdou nabízenou formu vzdělání se charakteristika zpracovává jednotlivě
Učební plán se vytváří jednotlivě pro kaţdou nabízenou formu vzdělávání. Je v něm obsaţen výčet všech vyučovacích předmětů (formou tabulky), např. moduly (pokud 28
je zde tato forma), hodinové dotace v jednotlivých ročnících – týdenní např. podle formy vzdělávání. V poznámkách škola vysvětlí některé aspekty (organizační, obsahové) učebního plánu a výuky. Vyučovací předměty se nazvou odvozením od některých hlavních vzdělávacích oblastí, okruhů, nebo si zvolí vlastní název. Název předmětu musí souhlasit s obsahem denního předmětu. Obsah vzdělávání (RVP i ŠVP) je nejvýhodnější provést za pomocí tabulky z důvodu přehlednosti. V tabulce je velmi dobře vidět rozpracování obsahu dané školy vymezené v kurikulárních rámcích. Dále je vyznačeno časové rozvrţení obsahu vzdělávání ve vyučovacích předmětech jejich hodinových dotacích, nebo dalších vzdělávacích aktivitách. Učební osnovy a vzdělávací moduly ukazují: -
výsledky a obsah vzdělávání předmětů (soulad s RVP)
-
soulad s profilem absolventa ŠVP
-
hodinové dotace předmětu, vzdělávací potřeby a moţnosti ţáků
-
vše se týká i ţáků, kteří potřebují speciální přístup
Obsahem učebních osnov je název vyučovacího předmětu, počet hodin výuky (soulad s učebním plánem), pojetí vyučovacího předmětu – popis obecných cílů a didaktického pojetí předmětu, realizace klíčových kompetencí, průřezová témata, mezipředmětové vztahy, metody a formy výuky v daném předmětu, způsob hodnocení ţáků, předpokládané výsledky vzdělávání daného vyučovacího předmětu, učivo – vzdělávací obsah, rozvrţení do ročníků. [RVP 23-51-E/01]
5. Základní informace o modulovém zpracování učiva Vzdělávací moduly umoţňují jako druhou moţnou variantu (první variantou jsou učební osnovy) zpracování školního vzdělávacího programu (v mém případě, jinak i další vzdělávací programy). Vzdělávací moduly nyní pouţívají vyšší odborné školy, kde získané kredity mohou být uznány v souvislosti s dalším studiem na vysokých školách. Jako první modulově pojaté vzdělávací programy vznikly v některých středních odborných školách a středních odborných učilištích při projektu Phare – VET (reforma odborného vzdělávání 1994 – 1998). Většina škol, která se účastnila tohoto projektu, ale přešla zpět na standardní učební dokumenty. Při projektu Pilot S (2005 – 2008, http://www.kvalita1.nuov.cz/) vytvořila modulový vzdělávací program Vyšší 29
odborná škola a Centrum odborné přípravy (COP) v Sezimově Ústí. Projekt UNIV (www.univ.nuov.cz) znamená uznávání výsledků neformálního vzdělávání v sítích škol poskytujících vzdělávací sluţby dospělým. Cíl projektu: rozvíjení dalšího vzdělávání v ČR, reakce na nové potřeby ve společnosti a vyvíjení procesů (technologických, informačních), změny potřeb na trhu práce. Mezi dílčí cíle projektu patří: podpora dalšího vzdělávání na středních a vyšších odborných školách, mechanizmy, které umoţňují uznání výsledku vzdělávání. Tento projekt byl realizován v šesti krajích (Karlovarský, Ústecký, Pardubický, Jihočeský, Zlínský, Olomoucký). Bylo zde postupováno podle jednotné metodiky (efektivní vyuţití jiţ připravených modulů, které slouţily pro vytvoření dalších vzdělávacích programů. V současné době probíhá projekt UNIV 2 (www.nuov.cz/univ2k/projekt), navazující na projekt předešlý (2005 – 2008). Cílem projektu je přeměna zejména středních odborných škol na centra celoţivotního učení. Dílčími cíli jsou motivace škol k proměně, změna pojetí práce, řízení, bude celkem 13 sítí škol, prohloubení kompetencí vybraných pedagogů, kteří jsou zapojeni do projektu. Úkolem projektu je vytvoření 975 programů dalšího vzdělávání modulovým systémem. Při mém studiu bakalářského programu učitelství praktického vyučování jsem se zúčastnil (3.11.2009 a 10. – 11.3.2010) pedagogické praxe na Integrované střední škole automobilní, Křiţíkové 15, v Brně. Tato škola (viz. moje seminární práce Pedagogická
praxe
v odborných
předmětech)
vzdělává
ţáky
v oborech
Automechanik, Karosář, Autolakýrník, Dopravní provoz, Autotronik a Dopravní prostředky. Já jsem byl v rámci praxe u oboru Automechanik (učební obor 23-68H/01). Je to obor tříletý a stupeň poskytovaného vzdělání je střední s výučním listem. A právě v tomto oboru je zpracován školní vzdělávací program modulovým systémem. V současné době na této škole probíhá zkušební provoz modulového systému. Měl jsem moţnost během pedagogické praxe nahlédnout do této problematiky. Diskutoval jsem s pedagogy, kteří se podíleli na jeho zpracování. Zpracování podle nich bylo velmi náročné a zatím se zdá, ţe modulový způsob výuky se osvědčil. Modulový systém mě inspiroval právě k zpracování tématu bakalářské práce – zpracování „mého“ oboru Automontáţní práce 3. ročník pro ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Mým přáním je, aby byl školní vzdělávací program zpracován modulovým systémem s návazností na další studium. 30
Dalším studiem mám na mysli Integrovanou střední školu automobilní v Brně. Někteří ţáci v minulosti zvolili jako další studium právě automobilní učiliště a studovali tam obor automechanik. Část ţáků, nejen, ţe vystudovalo obor automechanik, ale úspěšně dokončili nástavbové studium k získání maturity – mají nyní úplné střední vzdělání s maturitou. V případě, ţe by se za pomocí modulů vyučovalo i na „mé“ škole, tak by se v ţácích vypěstovaly návyky
pro další
vzdělávání na dalších školách. Samozřejmě, ţe tímto návrhem by se musel zabývat celý pedagogický sbor s vedením učiliště, ale i se školními psychology. Bylo by třeba rozsáhle na toto téma diskutovat, zváţit všechna pro a proti. 5.1. Vysvětlení pojmu vzdělávací moduly „Modul je přesně definovaná, jednoznačně vymezená vzdělávací nebo výcviková jednotka. Je to blok učiva, který tvoří uzavřený celek. Např. „Ruční zpracování kovů“.“ [Čadílek, M., 2005] Kombinováním modulů vznikají další vzdělávací programy a tím také můţeme individualizovat vzdělávání. Vzdělávací modul zřetelně definuje vzdělávací cíle, obsah, výstupy, můţe být samostatný (uzavřený celek), nebo libovolně rozsáhlá ucelená část. Uzavřený celek – má různý obsah (např. kurz), můţe být pouţit do různých programů, ročníků. Modul (obsah) můţe být na něco specializován, můţe se také prolínat různými ročníky. Můţeme ho vhodně kombinovat podle vlastní potřeby (vzdělávací programy, obory, vzdělání). Při potřebě získat kompetence, můţeme pouţít moduly z různých zdrojů, škol, institucí. Pedagog si můţe vytvořit svůj individuální studijní plán – skládáním nebo kombinací různých modulů. V porovnání s vyučovacími předměty jsou vzdělávací moduly obsahově pevně dané. Jsou zaloţeny na kompetencích: jasně ukazují výsledky (jaké mají být dosaţené), dále ukazují poţadavky na studenta a kriteria, za jakých se dané poţadavky naplnily a jestli se dosáhlo naplánovaných cílů modulu. Tím si můţeme ověřit splnění modulu. Modul ukazuje časový rozsah, můţeme hodnotit splnění modulu po jeho absolvování. Je tedy průkazné, ţe ţák tento modul absolvoval a je zřejmé jaké kompetence má osvojené. Je moţno akceptovat předešlé vzdělávání (při přerušení studia). Výhodou samostatnosti modulů je, ţe různí učitelé mohou učit stejné i blízké (obsahově) 31
moduly. Při výuce daného modulu mohou být přítomni ţáci různých oborů, tříd, nebo ročníků. Omezenost modulů tkví v případě přijetí na určitý obor v tom, ţe individuální výběr vzdělávací cesty je poměrně malý. Centrální nastavení organizace vzdělávání zapříčiňuje, ţe změny se provádějí pouze jednotlivým (dílčím) způsobem. Nevýhodou samostatnosti modulů je její omezenost v samostatnosti vzhledem k nutnému převádění modulů na vyučovací předměty. V tomto případě moduly nejsou koncipovány podle poţadovaných kompetencí, ale na bázi stanovených předmětů (obsahů, tematických celků) – pak je modul stejný s předmětem, nebo tematickými celky. Některé učivo, které bychom chtěli vypracovat modulovým systémem, ale není vhodné zpracovat tímto způsobem (učivo zařazované cyklicky, průběţně). Dosavadní zkušenosti se zpracováváním vzdělávacích modulů ukazuje, ţe tento typ zpracování učiva je náročnější neţ standardní osnovy. Je dobré upozornit, ţe tento systém zpracování učiva je vhodný zejména pro velké školy, kde je větší četnost pedagogů, kteří mají vůli tímto způsobem pracovat a v neposlední řadě je stanovit si určitá pravidla, promyšlenost kombinací, vazeb apod. Při tvorbě vzdělávacích modulů je třeba respektovat velké mnoţství kritérií. 5.2 Druhy modulů a jejich struktura Abychom při zpracovávání vzdělávacích modulů postupovali jednotně, je nutno se řídit -
„podle závaznosti: povinné, (povinně) volitelné, nepovinné; základní (společné), specificky odborné (specializační – profilující;), doplňkové (rozšiřující nebo opakující učivo základního modulu, jejich absolvování je určeno např. žákům, kteří neuspěli v základním modulu, nebo podmínkou pro zvládnutí některých odborných modulů – např. ve zkráceném studiu);
-
podle pojetí modulů: teoretické/poznatkové (popř. dělené na obecně teoretické a profesně teoretické), činnostní (výrazně zaměřené na osvojení psychomotorických kompetencí, např. soustružení, odborný výcvik, učební praxe), kombinované (smíšené, teoreticko – praktické; teorie se prolíná s nácvikem dovedností), projektové (orientace žáků na řešení komplexních problémů se zaměřením na rozvoj samostatnosti, kreativity a týmové práce).“ [Metodika tvorby ŠVP, 2008]
32
Daný modul můţe být v některých vzdělávacích programech povinný, nepovinný, volitelný. Struktura modulů musí být stejná s ohledem na jejich prostupnost v rámci školy. Základní struktura: 1. Vstupní část obsahuje: název modulu, kód modulu (označení délky, typu, pojetí modulu), typ, délku modulu (počet hodin), platnost modulu (datum od kdy platí), vstupní předpoklady (vymezení úrovně vstupních vědomostí a dovedností – jsou předpokladem úspěšného studia daného modulu. 2. Jádro modulu obsahuje: charakteristiku modulu (anotace obecných cílů a pojetí modulu), výstupní kompetence (předpokládané výsledky vzdělávání), obsah vzdělávání, strategii výuky. 3. Výstupní část obsahuje: kritéria hodnocení (poţadavky pro ukončení), doporučené, plánované postupy hodnocení, doporučená literatura. 5.3 Vysvětlení jednotlivých částí modulu 1. Obsahem vstupní části jsou identifikační údaje a informace o konkrétním vzdělávacím modulu (přehledně a stručně). a) Název modulu vytvoříme pomocí několika slov tak, aby co nejlépe vyjádřil cíl a obsah modulu. Je nutné ho formulovat vhodným způsobem, protoţe se můţe vyskytnout na výstupních certifikátech. b) Kód modulu: slouţí pro snadnou a jednoznačnou identifikaci modulu, kaţdá škola by měla mít svůj vlastní systém kódování (musí odpovídat jejím specifickým podmínkám), v kódu jsou pouţita čísla a písmena, která ukazují nominální délku modulu, typ a pojetí. V kódu mohou být pouţity ještě další informace (pojmenování názvu modulu, nebo předmětové komise – ta je odpovědná za zpracování a realizaci modulu aj.) Způsob tvorby kódu modulu je nutno důsledně dodrţovat a je potřeba popsat způsob vytvoření. Vysvětlení kódu, který je pouţit u oboru Automontáţní práce, 3. ročník:
AP.3.1 – K 70 AP – název oboru, v našem případě jsou to Automontáţní práce 3. – znamená, ţe se hovoří o 3. ročníku 33
1 – pořadové číslo modulu K – kombinované propojení teorie a praxe 70 – znamená součet teorie a praxe v hodinách c) Typem modulu rozumíme vyznačení závaznosti modulu v konkrétním vzdělávacím programu a jeho pojetí. d) Délka modulu je vyjádřením počtu hodin, které jsou nutné pro výuku, v případě pouţití kombinovaného modulu je potřeba vymezit podíl cvičení z celkové délky (je to důleţité při plánování výuky), délka modulu má souvislost s poţadovanými kompetencemi a nároky na osvojení, musí dbát na vyváţenost modulů (vzhledem k určení délky vzdělávacího modulu, délka modulu by měla být alespoň 32 hodin. e) Platnost modulu obsahuje datum, od kterého začíná platnost modulu. Postupem času dochází k aktualizaci, nebo úpravám některých částí modulů, nebo dojde k nahrazení modulu původního. Své opodstatnění má i v případě přerušení studia ţákem. f) Vstupní předpoklady ukazují na potřebu vlastních vstupních vědomostí a dovedností. Bez nich by ţák mohl mít určité obtíţe s navazujícím učivem. Jsou vyjádřeny kódy modulů, které ţák musí mít úspěšně absolvovány. 2. Jádro modulu patří mezi nejdůleţitější část. Jeho obsahem je cílové zaměření, obsah modulu, celkové změny v kompetencích ţáka, pomocí kterých by mělo být dosaţeno. a) Charakteristikou modulu rozumíme pojetí vzdělávacího předmětu jako u učební osnovy, obecné záměry (cíle modulu, důvody proč je důleţitý, jaký má vztah k dalším modulům). Charakteristika modulu ukazuje afektivní cíle (jejich rozvíjení), které budou přispívat k rozvoji klíčových kompetencí a průřezových témat. Pedagog nastiňuje záměry a cíle, o které bude usilovat. b) Obsahem předpokládaných výsledků vzdělávání je vyjmenování nejdůleţitějších kompetencí (ţák by je měl docílit v daném časovém období). Postup plánování je podobný jako u učebních osnov, výsledky by měly souhlasit s charakteristikou modulu a profilem ţáka. c) Obsahem modulu je výčet učiva, který potřebujeme k dosaţení výsledků vzdělávání, konkretizace učiva a soulad výsledků vzdělávání s obsahem učiva. 34
d) Do doporučených postupů zařazujeme strategii vyučování (musí být vhodné pro konkrétní modul), strategie mířící k rozvíjení daných klíčových kompetencí (zde je také obdoba jako u zpracovávání učebních osnov). 3. Výstupní část je pokračováním výsledků vzdělávání a ukazuje na způsob ověřování a hodnocení, obsahuje většinu informací o procesu vzdělávání a literaturu doporučenou ke studiu. a) Kritéria hodnocení patří k nejdůleţitějším částem u výstupu, posuzuje se dosaţení záměru ve vzdělávacím modulu, je zde uveden postup zjišťování výkonu ţáka, a uvedena poţadovaná kvalita výsledků s moţnostmi jejího ověření. b) Postupy hodnocení znamenají uvedení metod a forem pouţitých k hodnocení. Na těchto základech vyučující posuzuje splnění kritérií hodnocení. Do metod posouzení zařazujeme písemné, ústní zkoušky, testy hodnocení ročníkových prací, projekty aj. Vše v souladu se zaměřením modulu. Metod hodnocení by mělo být co nejvíce hlavně u ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami. c) Doporučená studijní literatura – důleţitá je dostupnost pro ţáky, základem jsou učebnice, nebo jejich části v souvislosti s obsahem konkrétního modulu, rozdělení literatury na učivo základní a rozšiřující. Rozšiřující učivo je vhodné pro ţáky, kteří mají zájem o hlubší proniknutí do určité problematiky.[NUOV, 2008]
V praktické části této práce uvádím několik příkladů zpracování učiva v modulovém systému. Toto zpracování je pouhým návrhem a je tedy nutné, pokud by se mělo pouţít v praxi, vše diskutovat s vyučujícím v případě, ţe bych teoretickou část nevyučoval sám. V kaţdém případě je nutno učivo probrat s některým ze zkušenějších učitelů s větší praxí v tomto oboru (týmová spolupráce). Dobré by bylo vše konzultovat se školním psychologem – je totiţ moţné, ţe některá témata by mohla být pro ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami příliš náročná. Myslím si, ţe toto zpracování mě přivede na další řadu otázek, které si budu muset zodpovědět. V mém současném zaměstnání (učitel praktického vyučování u oboru Automontáţní práce 3. ročník) budu muset s tímto materiálem pracovat, protoţe je nutné vytvořit školní vzdělávací program pro tento obor, který se bude vyučovat ve třetí vlně, tj. od září roku 2011. Z předchozích vět vyplývá, ţe tato problematika u mě bude do budoucna aktuální, a proto je tato práce v tomto směru velmi přínosná. 35
6. Zpracování školního vzdělávacího programu oboru Automontáţní práce 3. ročník v modulového systému Školní vzdělávací program jsem zpracoval částečně, protoţe mým hlavním úkolem bylo zpracování učiva v modulovém systému. Dalším důvodem je, ţe na zpracování je potřeba tým zkušených pedagogů (učitelé českého jazyka, občanské nauky, matematiky, cizích jazyků apod.). Já jsem ho tedy zpracoval pouze v mých kompetencích - tedy odborný výcvik a částečně i odborný předmět. Úvodem jsem nastínil mou pracovní pozici a po té jsem se věnoval zpracování níţe uvedené části školního vzdělávacího programu. Tato bakalářská práce je vlastně přípravou na zvládnutí
vypracování
mé
části
školního
vzdělávacího
programu
oboru
Automontáţní práce. Jsem v týmu pedagogů, kteří budou školní vzdělávací program vytvářet a podle kterého se bude učit od září roku 2011.
Pracuji jako učitel praktického vyučování na Odborném učilišti a Praktické škole v Brně na ulici Lomená 44 (viz. seminární práce Výchova a výuka ţáků se specifickými poruchami učení). Toto zařízení poskytuje střední vzdělávání ţákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Připravují se zde na výkon dělnických povolání ve stavebnictví, v oblasti průmyslu a sluţeb. Je tady vlastní úsek odborného výcviku a domov mládeţe. Kromě výuky škola pro ţáky zajišťuje odborné exkurze, sportovní kurzy, soutěţe a kulturní akce. Vzdělání se ukončí závěrečnou zkouškou, následně se vydá výuční list a vysvědčení o závěrečné zkoušce. Já jsem se na tomto učilišti uplatnil v tříletém učebním oboru, který se nazývá Automontáţní práce. Ţáci se zde učí zvládat základní práce při ručním zpracování kovů (I. ročník), jako je stříhání a probíjení, nýtování apod. Ve druhém ročníku mimo výše uvedených činností začínají provádět základní montáţní operace na motorových vozidlech. Na odloučeném pracovišti v Brně - Přízřenicích pracuji ve třetím ročníku, kde po zopakování učiva z předchozího školního roku pracujeme výhradně na opravách osobních motorových vozidel. Zde ţáci obsluhují kromě základního speciálního nářadí také automobilové zvedací zařízení a seznamují se, se základními pracemi na vozidlech zákazníků. Po vyučení se mohou uplatnit jako strojírenští dělníci, nebo jako montéři v automobilovém průmyslu. 36
Popis činností při studiu Ţáci získávají vědomosti a dovednosti, které vyuţijí při demontáţních a montáţních pracích u strojů a zařízení. Zabývají se jejich údrţbou a opravami. Pracují s technickou literaturou (odborná literatura v tištěné a v elektronické podobě - vyhledávání technických informací, vyhledávání náhradních dílů na internetu), provádějí rozpočet opravy osobních automobilů. Veškeré získané vědomosti si ověřují při údrţbě a opravách motorových vozidel různých značek. Řeší různé praktické úkoly a tím si rozvíjejí svoje budoucí kompetence. Mezi základní cíle vzdělání patří dosaţení úrovně dovedností, návyků, které jsou důleţité pro zvládnutí prací souvisejících s povoláním, pro které se ţák připravuje. Ţákům je umoţněno pracovat v opravnách sociálních partnerů. Našim sociálním partnerem v současné době je Autocentrum K.E.I., Ţarošická 4308, Brno. Jsou zde umístěni ţáci, kteří mají o tento obor velký zájem a kde je mnohem lepší technické vybavení neţ má naše škola. Někteří ţáci dále pracují v např. soukromých opravnách u svých rodičů nebo známých. Vedoucí učitel v průběhu školního roku kontroluje tato externí pracoviště jestli jsou ţáci vedeni v souladu se vzdělávacími cíli. Je důleţité zde uvést, ţe uţ několikrát se musela spolupráce s některými partnery přerušit z důvodu nesplnění vzdělávacích cílů, podmínek na pracovišti, ale i nekázní ţáků.
37
Identifikační údaje Název a adresa školy: Odborné učiliště a praktická škola, Lomená 44, 617 00 Brno Zřizovatel: Jihomoravský kraj Název školního vzdělávacího programu: 23-64-E/003 Automontáţní práce Stupeň poskytovaného vzdělání: střední vzdělání s výučním listem Délka a forma studia: 3 roky, denní studium Vstupní předpoklady: ukončení povinné školní docházky, splnění podmínek přijímacího řízení, zdravotní způsobilost Obsah částečného zpracování školního vzdělávacího programu Identifikační údaje Profil absolventa Vzdělávací moduly Personální a materiální realizace školního vzdělávacího programu Charakteristika spolupráce se sociálními partnery při realizaci školního vzdělávacího programu Jméno ředitele školy: Ing. Ladislav Hochman Kontakty: Tel.: 545 128 711 Fax: 545 233 110 E-mail:
[email protected] WWW.oupslomena.cz Platnost ŠVP: od 1. září 2011, počínaje 1. ročníkem
38
Profil absolventa Název školního vzdělávacího programu: Automontáţní práce Kód a název oboru vzdělání: 23-64-E/003 Automontáţní práce Stupeň poskytovaného vzdělání: střední vzdělání s výučním listem Délka a forma studia: 3 roky, denní studium Platnost ŠVP: od 1.září 2011, počínaje 1. ročníkem 1.Uplatnění absolventa v praxi Strojírenský dělník a montér v automobilovém průmyslu a strojírenství, při zvládnutí individuálního výcviku skupiny „B“ se můţe uplatnit jako řidič (např. zásobování). Kompetence absolventa jsem vytvořil v souladu s rámcovým vzdělávacím programem pro obor Automontáţní práce. Myslím si, ţe by kompetence absolventa měly mít zpracovány všechny školy ve stejné formě tak, aby rodiče potencionálních ţáků, případně další zájemci měli jasno při prostudovávání jednotlivých školních vzdělávacích programů a nemátla je různá forma zpracování. Je moţné, ţe by se pak rozhodovali podle klíčových kompetencích, které by byli zpracovány rozsáhleji. To znamená, ţe je důleţité vypsat jednotlivé kompetence jak jdou po sobě (viz. rvp Strojírenské práce), aby byly zřetelná individualita obsahu klíčových kompetencí v jednotlivých oblastech, kde jsou školy umístěny. V různých regionech se totiţ mohou klíčové kompetence lišit a je nutno např. některé kompetence zpracovat podle potřeb školy, regionu apod. 2.Kompetence absolventa Vzdělávání směřuje k tomu, aby si ţáci vytvořili dále uvedené klíčové a odborné kompetence, které navazují na klíčové a odborné kompetence osvojené na základní škole. 2.1 Klíčové kompetence a) kompetence k učení – vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni podle svých schopností a moţností se učit, tzn. ţe absolventi by měli: - chápat potřebu celoţivotního vzdělávání; 39
- umět si zorganizovat čas potřebný na učení; - mít kladný vztah k dalšímu vzdělávání; - ovládat základní způsoby při učení, uvědomit si v průběhu dalšího vzdělávání kladné výsledky svého snaţení; - umět vyuţít informační zdroje a umět rozlišit pravdivost těchto zdrojů; - naslouchat mluvenému slovu, umět vystihnout hlavní myšlenky. b) Kompetence k řešení problémů – vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni podle svých schopností a moţností problémy, které se vyskytují jak v osobním ţivotě, tak v zaměstnání, tzn. ţe absolventi by měli: - rozpoznat problém, který se jich týká, uvědomit si v čem problém vězí; - v případě potřeby vědět na koho se obrátit, umět rozlišit kompetentnost někoho, kdo má pomoci a nevydat se někomu, kdo by chtěl problémů absolventa vyuţít pro své cíle; - spolupracovat se svými spolupracovníky, uvědomit si nutnost týmové spolupráce ve svém zaměstnání při řešení obtíţných úkolů; - pomáhat druhým při práci v zaměstnání, chápat moţnost obratu situace. c) Komunikativní kompetence - vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni podle svých schopností a moţností zvládat principy komunikace, tzn. ţe absolventi by měli: - umět se vyjadřovat ústní formou vhodným způsobem, nepouţívat vulgární výrazy; - zvládat pravidla dialogu a pracovat na sobě pro zlepšení vyjadřovacích schopností; - vyjadřovat se písemnou formou stručně a výstiţně, mít zaţitá pravidla pro ústní a písemný styk s různými institucemi aj; - zvládat vypracovat písemnou formou různé texty (ţivotopis, výpověď, v zaměstnání dokumentaci, prohlášení, formuláře aj.). d) Personální a sociální kompetence - vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni podle svých schopností a moţností uvědomit si svoji osobnost, tzn. ţe absolventi by měli: - uvědomit si svou osobnost ve vztahu k okolnímu světu, chápat svoji jedinečnost a vyuţít ji ke svému prospěchu; - jednat na základě svých duševních a fyzických předpokladů, nepodceňovat a nepřeceňovat se, uplatnit lidský přístup k ostatním, umět pomáhat druhým; 40
- stanovit si svoje ţivotní cíle a snaţit se je realizovat; - uvědomit si potřebu udrţovat svoje zdraví v dobré kondici, vyvarovat se poţíváním nezdravé stravy a nevytvořit si závislost na zdraví škodlivé látky (pohybová aktivita, nekouřit, zdravě se stravovat); - vyvarovat se velkému finančnímu zatíţení (půjčky, nákladný ţivotní styl); - uvědomit si své jednání, zejména jednání protizákonné. e) Občanské kompetence a kulturní povědomí - vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni podle svých schopností a moţností uvědomili podstatu ţivota v demokratické společnosti, tzn. ţe absolventi by měli: - dodrţovat zákony, orientovali se v pojmech typu rasová nesnášenlivost, xenofobie, diskriminace, morální principy; - orientovat se v politickém dění u nás i ve světě, umět se vyjádřit k aktuálním otázkám dnešního světa, umět stát si za svým názorem, nenechat se ovlivnit druhými; - uvědomovat si kulturu a bohatství své země a chránit ji pro další generace; - uvědomit si, ţe rodina je základem společnosti a snaţit se správnou volbu svého partnera; - vychovávat svoje děti v souladu s potřebami demokratické společnosti. f) Kompetence k pracovnímu uplatnění - vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni podle svých schopností a moţností orientovat se ve světě práce, tzn. ţe absolventi by měli: - mít svoji představu o svém budoucím zaměstnání, znát svoje fyzické a duševní moţnosti ve vztahu ke svému případnému zaměstnání; - chápat nutnost chodit do práce, vyvarovat se vyhýbání se práci, fluktuaci; - brát nutnost chodit do práce jako samozřejmost, jako prostředek k získání finančních prostředků pro realizaci svých ţivotních potřeb; - umět vyhledat pro sebe vhodnou práci (internet, úřady práce, tiskoviny aj.); - znát orientační platové ohodnocení ve svém oboru a v oborech příbuzných; - včas prohlédnout nestandardní podmínky u některých zaměstnavatelů, kteří podnikají s cílem vlastního obohacení a nevytvářejí správné podmínky pro své zaměstnance; - orientovat se v základních právech a povinnostech zaměstnanců a zaměstnavatelů. 41
g) Matematické kompetence - vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni podle svých schopností a moţností ovládali základní matematické dovednosti, tzn. ţe absolventi by měli: - v zaměstnání si vypočítat mzdu (přibliţnou, orientační); - na pracovišti ovládat základní matematické dovednosti (převody jednotek, grafy, přepočty výkonu motoru, výpočet spotřeby, technická dokumentace aj.) - umět si vytvořit rozpočet na svou osobu, rodinu (příjmy a výdaje); - uvědomovat si cenu peněz. h) Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi - vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni podle svých schopností a moţností orientovat se v IKT technologiích, tzn. ţe absolventi by měli: - umět ovládat základní programy v počítači, vnímat počítač jako významný pomocník v ţivotě i v práci; - uvědomovat si také moţnou závislost na počítačích; - znát rizika, která mohou vzniknout při určitých operací na internetu a jejich moţnému zneuţití proti uţivateli a také znát prostředky, jakými je moţno se proti počítačovému pirátství se bránit; - pracovat s informacemi tak, aby jim přinesly uţitek a mít na paměti moţné problémy s věrohodností jednotlivých zdrojů. 2.2 Odborné kompetence Odborné kompetence znamenají připravit ţáka tak, aby po úspěšném zvládnutí závěrečné zkoušky: -
znal základní odbornou terminologii svého oboru
-
dovedl si připravit a zorganizovat svoje pracoviště
-
pracoval s technickou dokumentací (papírová i elektronická forma)
-
rozpoznal základní druhy materiálů, jejich vlastnosti a pouţití
-
dodrţoval správný technologický postup při opravách a údrţbě
-
prováděl běţné opravy na silničních motorových vozidlech
-
dokázal zvolit při konkrétní situaci nástroje, montáţní nářadí, přípravky, zdvihací zařízení pro zvýšení efektivnosti práce za dodrţení BOZP a PO 42
-
dodrţoval pracovní kázeň (přijít včas do práce, chování na pracovišti)
-
uvědomoval si svoji odpovědnost za výsledky své práce
-
dovedl se přizpůsobit podmínkám na trhu práce
Vysvětlení kódu, který je pouţit u oboru Automontáţní práce, 3. ročník:
AP.3.1 – K 70 AP – název oboru, v našem případě jsou to Automontáţní práce 3. – znamená, ţe se hovoří o 3. ročníku 1 – pořadové číslo modulu K – kombinované propojení teorie a praxe 70 – znamená součet teorie a praxe v hodinách
Personální, materiální realizace školního vzdělávacího programu, vykonávané práce Výuku odborného výcviku zajišťují dva učitelé, kteří pracují na odloučeném pracovišti v Brně - Přízřenicích, Vídeňské 100. Zde se nachází dílna určená pro 3. ročník oboru Automontáţní práce. Mezi základní vybavení patří tři stanoviště. Kaţdé stanoviště má jedno zvedací zařízení pro osobní automobily. Mezi další vybavení patří základní montáţní nářadí, ruční elektrické nářadí, ekologický mycí stůl, lis, ohýbačka plechu, stojanová bruska, strojní vrtačka, soustruh. Na tomto pracovišti se vykonávají základní práce na osobních a dodávkových automobilech – opravy náprav, brzd, výměny olejů, běţné opravy na motorech, drobné karosářské práce apod. Jsou zde umístěny agregáty vozidel, které jsou určené ke cvičným pracím. Činnosti, pro které se nepodaří zajistit vhodná produktivní práce, se provedou na cvičných agregátech vozidel.
Charakteristika spolupráce se sociálními partnery při realizaci školního vzdělávacího programu Spolupráce se sociálními partnery spočívá v uvedení ţáků do světa práce, to znamená, ţe ţáci docházejí na tato pracoviště jako do zaměstnání. Cílem je poznat odlišné prostředí pracovního procesu, jiné způsoby práce a vybavení, nový kolektiv, 43
postupně si zvykat na běţný pracovní reţim. V případě velmi dobrých pracovních výsledků ţáka je zde moţnost být u dané firmy po vyučení zaměstnán, nebo firma dá podnět dalším potencionálním zaměstnavatelům o moţnosti přijetí dobrého ţáka za zaměstnance. Není ţádoucí, aby ţák se vyučil a šel se zaevidovat na pracovní úřad. Je nutno vychovávat ţáky tak, aby si byli vědomi toho, ţe po skončení vzdělávání nastoupí co nejdříve do zaměstnání. Hodnocení ţáků v modulovém systému Při hodnocení je třeba vzít v úvahu specifický typ ţáků. V mém případě bych zvolil hodnocení na základě více kritérií s ohledem na propustnost do dalšího modulu. Pokud bych zvolil např. u odborné teorie pouze písemnou práci, tak je moţné, ţe značná část ţáků by modul neukončila. Doporučuji ji tedy u odborné teorie pro ukončení daného modulu absolvovat písemnou práci, ústní zkoušku a vypracování projektu na zadané téma obsahově synchronizované s modulem. Tím dosáhnu uspokojivých výsledků, protoţe někteří ţáci se lépe vyjádří perem, někteří zase ústně. V rámci odborného výcviku bych zadal zhotovení učební pomůcky k danému modulu, vykonání zadané produktivní práce a písemného zpracování pracovního postupu obou činností. Mám prakticky vyzkoušeno, ţe ţáci v odborném výcviku velmi rádi tímto způsobem pracují – cítí svoji zodpovědnost a hlavně je tento styl práce baví. U odborného výcviku je důleţité se na tento způsob dobře připravit, zejména materiálově – vhodná produktivní práce, zajištění dostatečného mnoţství dílů z motorových vozidel s návazností na typ modulu.
44
Příklady zpracování učiva v modulovém systému Modul č.1 Opakování témat z 2. ročníku Odborné učiliště a Praktická škola Časová dotace modulu Charakteristika modulu Vstupní předpoklady
Název a číslo modulu Platnost od: Kód modulu: Modul č.1 1.9.2011 AP.3.1- K82 Opakování modulů z 2.ročníku Rozsah odborné teorie 12 hodin Rozsah odborného výcviku 70 hodin Cílem modulu je zopakovat BOZP a PO a vybraná témata modulů z 2. ročníku – pouţít uvedené znalosti v praxi. Úspěšné absolvování modulů 2. ročníku
Předpokládané výsledky vzdělávání: Ţák zná BOZP a PO a aplikuje ho v praxi. Orientuje se ve čtení technické dokumentace a výkresů, měří technické veličiny, rozpozná základní druhy materiálů (ţelezných i neţelezných), orientuje se ve způsobech značení a pouţití základních druhů materiálů, zopakuje a prohloubí své dosaţené znalosti. Uvědomuje si potřebu zopakovat probrané učivo, které je důleţité pro další studium učebního oboru. Obsah modulu: - základní ustanovení BOZP a PO - seznámí se s novým pracovištěm a jejími příslušnými prostorami - orýsování a měření - čtení technické dokumentace a výkresů - plošné měření délek, úhlů a ploch - pilování rovinných ploch - řezání kovů - stříhání kovů – ruční a pákové nůţky - správná volba pracovních postupů, nástrojů, samostatné myšlení a práce - organizace pracoviště - vrtání a řezání závitů - ohýbání - nýtování - zhotovení učební pomůcky Doporučené postupy výuky: V rámci teoretického vyučování si ţák osvojí zásady BOZP a PO, práce s technickou dokumentací a výkresů. Prohloubí si teoretické vědomosti při opracování ţelezných i neţelezných materiálů, pouţití materiálů v praxi s návazností na motorová vozidla. V praktickém vyučování si formou cvičení ověří a prohloubí znalosti získané v teoretickém vyučování na cvičných, uţitkových a produktivních pracích. Ţák zhotoví učební pomůcku z příslušenství motorových vozidel, kterou bude schopen popsat podle funkce. Kritéria hodnocení: V teoretickém vyučování absolvuje písemnou práci, ústní zkoušku, projekt obsahově odpovídající opakování učiva. V praktickém vyučování zhotoví učební pomůcku, provede produktivní práci, vypracuje písemný záznam provedených prací a tím si zopakuje všechny činnosti dané obsahem modulu. 45
Postupy hodnocení: Učitelé odborného výcviku a odborné teorie si kaţdý zvlášť ohodnotí výkon kaţdého ţáka známkou. Na společném setkání si oba učitelé zhodnotí jednotlivé ţáky a při Výsledky kompetence celkyopatření. Hodiny zjištění, ţevzdělávání některá částamodulu není ţákůmTematické jasná provedou Ţák: Doporučená literatura: 1. Školení BOZP a PO 2 znákreslení, základní Antonín ustanovení Technické Kunc bezpečnosti a ochrany zdraví při Technologie zpracování kovů 2, A. Frischherz, P. Skop, H. Piegler práci aručního poţárnízpracování ochranu kovů, J. Švagr, J. Vojtík Technologie dovede orýsovávat a měřit měřidly (posuvné měřítko, mikrometr), čte technickou dokumentaci měří délky, úhly a plochy volí pracovní postup při konkrétní činnosti orientuje se ve způsobech řezání a dělení jednotlivých druhů materiálů volí správné pracovní nástroje vzhledem k určité činnosti organizuje si pracoviště před i při práci
2. Orýsování a měření 2.1 Čtení technické Dokumentace
2 2
2.2 Plošné měření délek, úhlů a ploch 2.3 Správná volba pracovních Postupů 2.4 Řezání a dělení materiálů
1
2.5 Volba pracovních nástrojů
2
2.6 Organizace pracoviště
1
3.ročník odborná teorie 12 hodin
46
1 1
3.ročník odborný výcvik 70 hodin Výsledky vzdělávání a kompetence Tematické celky Ţák: 1. Školení BOZP a PO zná základní ustanovení bezpečnosti a ochrany zdraví při seznámení s pracovištěm a práci a poţární ochranu příslušnými prostorami při práci si uvědomuje seznámení s pracovními nedodrţení BOZP a jeho stroji, obsluha zvedacích důsledky zařízení, obeznámení s dílenským řádem pouţívá ochranné pomůcky druhy ohroţení při práci bezpečně manipuluje s materiálem zakázané práce uvede nejčastější příčiny úrazů nejčastější zdroje a příčiny u konkrétních strojů a nářadí na úrazů pracovišti protipoţární předpisy zná jak obsluhovat hasící předcházení vzniku poţárů přístroj ovládá funkci vypínače elektrického proudu „total stop“ na pracovišti odbornéhovýcviku
Hodiny 4
6
umí plošně měřit a orýsovávat orientuje se v problematice práce s měřícími přístroji zvládá obsluhu a údrţbu měřících přístrojů předchází chybám v měření zná příčiny chybného měření
1.2 Opakování témat z 2. ročníku jednoduché měřící přístroje posuvné měřítko mikrometr indikátor úhloměr kalibry
orientuje se ve čtení technické dokumentace
1.3 Čtení technické dokumentace a výkresů
4
umí organizovat pracoviště navrhne správnou volbu pracovního postupu čte technický výkres chystá materiál, upíná obrobek orýsovává, měří, řeţe, piluje, měří během práce, vrtá, řeţe závity kontroluje soulad práce s pracovním postupem
1.4 Výroba dvouramenného stahováku na řemenice a řetězová kola
28
47
zná funkci vybrané učební pomůcky
1.5 Výroba učební pomůcky Výběr pomůcky z:
zná a popíše konstrukci navrhne postup demontáţe navrhne časovou osu navrhne technologický postup výroby učební pomůcky postupuje samostatně měří, orýsovává, řeţe materiál, piluje, vrtá díry, řeţe závity, zarovnává povrch, brousí funční plochy, provádí povrchovou úpravu, natírá barvou, navrhne a vyrobí drţák učební pomůcky, sestaví učební pomůcku
převodka řízení tlumič rozvodovka motorek stěračů hlavní brzdový válec kolový brzdový válec karburátor rozdělovač spouštěč alternátor
48
28
Modul č.2 Motory a jeho elektrická zařízení Odborné učiliště a Praktická škola Časová dotace modulu Charakteristika modulu
Vstupní předpoklady
Název a číslo modulu Platnost od: Kód modulu: 1.9.2011 AP.3.2-K305 Modul č. 2 Motory a jeho elektrická zařízení Rozsah odborné teorie 46 hodin Rozsah odborného výcviku 259 hodin Cílem modulu je znalost rozdělení spalovacích motorů, jejich konstrukce, popis jednotlivých částí, základní demontáţní a montáţní práce, opravy a údrţba. Ţák získá znalosti o základních elektrických spotřebičích v okruhu spalovacího motoru. Úspěšné absolvování modulu č.1
Předpokládané výsledky vzdělávání: Ţák zná BOZP a PO a aplikuje ho v praxi. Orientuje se v různých konstrukcích motorů, dokáţe popsat jejich jednotlivé části, provádí základní demontáţní a montáţní práce, umí navrhnout technologický postup při údrţbě a opravách motorů. Zná pouţití vybraného speciálního nářadí a přípravků. Orientuje se v základních spotřebičích a zdrojích elektrického proudu v okruhu motoru. Pracuje s diagnostickým přístrojem pro kontrolu akumulátorů. Pracuje s technickou literaturou, vyhledává potřebné údaje na internetu – postupy oprav, náhradní díly, kontakty. Pouţije uvedené znalosti v praxi. Obsah modulu: - základní ustanovení BOZP a PO - konstrukce motorů, rozdělení, části motorů - materiály - čtení technické dokumentace a vyhledávání informací na internetu - organizace pracoviště - základní demontáţní a montáţní práce Doporučené postupy výuky: V rámci teoretického vyučování si ţák osvojí zásady BOZP a PO, znalosti konstrukce spalovacích motorů, jejich částí, materiálů, jejich funkce. Osvojí si práci s technickou dokumentací. V praktickém vyučování si ověří a prohloubí znalosti získané v teoretickém vyučování na cvičných, uţitkových a produktivních pracích. Kritéria hodnocení: V teoretickém vyučování absolvuje písemnou práci, ústní zkoušku, projekt obsahově odpovídající opakování učiva. V praktickém vyučování zhotoví učební pomůcku, provede produktivní práci, vypracuje písemný záznam provedených prací a tím si zopakuje všechny činnosti dané obsahem modulu. Postupy hodnocení: Učitelé odborného výcviku a odborné teorie si kaţdý zvlášť ohodnotí výkon kaţdého ţáka známkou ze základních znalostí konstrukce, částí, prací s údrţbou a opravami spalovacích motorů. Na společném setkání si oba učitelé zhodnotí jednotlivé ţáky a 49
při zjištění, ţe některá část modulu není ţákům jasná provedou opatření. Doporučená literatura: Automobily 3, Ing. Zdeněk Jan, Ing. Bronislav Ţdánský 3.ročník odborná teorie 46 hodin Výsledky vzdělávání a kompetence Ţák:
Tematické celky
Hodiny
1. Charakteristika spalovacího motoru 1.1 Princip pístového spalovacího motoru 1.2 Rozdělení pístových spalovacích motorů
4
dovede charakterizovat, popsat a rozeznat konstrukci spalovacích motorů zná základní hodnoty a veličiny pro výpočet motoru a umí je uplatnit v praxi vysvětlí účel přeplňování motorů
2. Konstrukce spalovacích motorů 2.1 Základní hodnoty a veličiny pro výpočet motoru 2.2 Záţehové motory 2.3 Vznětové motory 2.4 Přeplňování motoru
6
umí popsat části motorů popíše materiál jednotlivých částí motoru a vysvětlí důvod pouţití materiálu vzhledem k funkci
3. Konstrukce motoru 3.1 Pevné – nepohyblivé části motorů 3.2 Pohyblivé díly motoru
4
orientuje se v mazací soustavě zná její jednotlivé části a úkoly vysvětlí princip mazání zná základní typy závad a jejich odstranění
4. Mazání motoru 4.1 Úkoly mazání 4.2 Systémy mazání motoru 4.3 Poruchy mazací soustavy
4
umí vysvětlit účel chlazení, druhy chlazení a její konstrukci
5. Chlazení motoru 5.1 Úkol chlazení 5.2 Druhy chlazení 5.3 Konstrukce a části chladící soustavy 5.4 Poruchy chlazení
4
6. Větrání, vytápění a klimatizace
4
zná základní charakteristiku spalovacího motoru, jeho principy a rozdělení
zná základní poruchy chlazení navrhuje řešení oprav chladících soustav rozpozná rozdíl mezi jednotlivými pojmy zná základní typy závad provádí základní údrţbu
50
vysvětlí účel pouţití provozních látek ve vozidlech určí základní provozní látky, zná jejich účel a pouţití vyhledává v technické dokumentaci vhodný typ provozních látek do konkrétního zařízení
7. Provozní látky motoru 7.1 Paliva 7.2 Maziva 7.3 Chladicí kapaliny
6
zná základní funkci elektrického zařízení motoru, jeho účel a opravy rozpozná typ generátoru elektrického proudu vyjmenuje jeho základní části vyjmenuje základní typy poruch vysvětlí účel a funkci akumulátoru, jeho údrţbu vyjmenuje základní typy spotřebičů ve vozidle zná jejich údrţbu a základní opravy orientuje se v základech diagnostiky motoru a jejich metodách
8. Elektrické zařízení motoru 8.1 Zapalování motoru 8.2 Generátory napětí 8.3 Akumulátory 8.4 Elektrické spotřebiče motoru 8.5 Diagnostika motoru, mechanické metody měření kontrol, elektrické metody měření a kontrol
10
orientuje se v současných alternativních pohonech
9. Alternativní koncepce hybridní pohony vodíkový pohon pohon na zemní plyn aLPG elektromobil plynová turbína
4
51
3.ročník odborný výcvik 259 hodin Výsledky vzdělávání a kompetence Ţák: zná základní ustanovení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární ochranu při práci si uvědomuje nedodrţení BOZP a jeho důsledky pouţívá ochranné pomůcky bezpečně manipuluje s materiálem
pouţívá správné nářadí a dodrţuje technologický postup zná ekologickou likvidaci nebezpečných látek umí popsat jednotlivé části motoru provádí demontáţ motoru na jednotlivé díly dle technologického postupu manipuluje s nebezpečnými provozními látkami rozděluje nebezpečné kapaliny do určených ekologických nádob provádí demontáţní a montáţní práce na chladících soustavách opravuje palivovou soustavu zdokonaluje se a procvičuje základní montáţní operace
rozezná materiál bloku kontroluje blok válců vizuelně měří rovinnost dosedacích ploch zná způsoby oprav bloku motoru
Tematické celky
Hodiny
1. Školení BOZP a PO druhy ohroţení při práci zakázané práce nejčastější zdroje a příčiny úrazů protipoţární předpisy předcházení vzniku poţárů
4
2. Demontáţ motorů a jejich příslušenství na jednotlivé části jejich funkce zásady správné demontáţe a montáţe jednotlivých částí motoru vypuštění a ekologická likvidace provozních látek odpojení a demontáţ chladicí soustavy odpojení a demontáţ palivové soustavy demontáţ elektrické instalace motoru, výfuk, potrubí, hlavy motoru, spodního víka motoru, demontáţ ojnic s písty, rozvodů, klikového hřídele, válců
28
2.1. Blok válců materiály rovinnost ploch příslušenství bloku
30
52
kontroluje stav opotřebení válce pístu, čepů klikového hřídele zná způsoby oprav a renovace klikového hřídele montuje klikový hřídel do bloku měří přesah válce z bloku montuje písty na ojnice, pístní krouţky na písty
2.2 Válec motoru klikový mechanizmus
12
písty a ojnice loţiska klikového hřídele
kontroluje hlavu válců na praskliny, rovinnost, opotřebení sedel ventilů zná způsoby oprav hlavy válců zabrušuje ventily a kontroluje těsnost seřizuje ventilové vůle
2.3 Hlava válců materiály sedla ventilů a vodítka kanály ventily
25
zná druhy rozvodů umí provádět kontroly rozvodů včetně výměny a nastavení opravuje, nebo vyměňuje opotřebené části
2.4 Rozvod motoru rozvodový řetěz a kola vodící kladky těsnící hřídelové krouţky řemenice a řetězová kola řemen alternátoru, klimatizace, vodního čerpadla
45
zná druhy olejových čerpadel kontroluje systémový tlak kontroluje opotřebení součástí čerpadel
2.5 Mazání olejová čerpadla pohony čerpadel
12
kontroluje netěsnost chladící soustavy provádí opravy čerpadel chlazení, nebo vyměňuje celá čerpadla kontroluje termostat chlazení zná druhy chladících kapalin
2.6 Chlazení čerpadla chladící kapaliny chladič termostat chladící kapaliny ventilátor chladiče a termospínač těsnění
12
53
zná funkci a účel vytápění a 2.7 Vytápění, klimatizace klimatizace výměník topení kontroluje netěsnosti topení ventilátor topení a regulace mění pylový filtr kompresor klimatizace filtry topení a klimatizace
zná základní typy povozních látek motoru provádí výměny kontroluje stav je obeznámen s ekologickou likvidací nebezpečných látek
2.8 Provozní látky motorové oleje převodové oleje chladící kapalina ekologická likvidace nebezpečných látek
rozezná a popíše základní typy 3.Elektrické zařízení motoru zapalovacích soustav zapalování umí seřídit bateriové generátory zapalování akumulátor zná základní druhy generátorů spouštěč kontroluje dobíjení ventilátor vyhledává zdroje poruch čerpadlo paliva v okruhu nabíjení diagnostika el. zařízení charakterizuje zdroj proudu u motorových vozidel, zná jeho účel, druhy a materiály kontroluje spouštěcí akumulátor, provádí jeho údrţbu a výměnu zná základní elektrické spotřebiče motorových vozidel, provádí jejich údrţbu a základní opravy, nebo výměny celých spotřebičů kontroluje a měří základní elektrické veličiny hledá elektrické závady v okruhu motoru
54
7
22
55
zná základní části pohonu LPG 4. Alternativní pohony LPG zná jeho princip a ovládání rozpozná jednotlivé části konkrétního zařízení
7
Modul č.3 Převodná ústrojí Odborné učiliště a Praktická škola Časová dotace modulu Charakteristika modulu Vstupní předpoklady
Název a číslo modulu Platnost od: Kód modulu: 1.9.2011 AP.3.3K141 Modul č. 3 Převodová ústrojí Rozsah odborné teorie 28 hodin Rozsah odborného výcviku 113 hodin Cílem modulu je znalost rozdělení spalovacích motorů, jejich konstrukce, jednotlivé části, základní demontáţní a montáţní práce, opravy a údrţba. Ţák získá znalosti o základních elektrických spotřebičích v okruhu spalovacího motoru. Úspěšné absolvování modulů 2. ročníku
Předpokládané výsledky vzdělávání: Ţák zná BOZP a PO a aplikuje ho v praxi. Orientuje se v různých konstrukcích přenosu energie, dokáţe popsat jejich jednotlivé části, provádí základní demontáţní a montáţní práce, umí navrhnout technologický postup při údrţbě a opravách převodných ústrojích a příslušenství. Zná pouţití vybraného speciálního nářadí a přípravků. Pracuje s technickou literaturou, vyhledává potřebné údaje na internetu – postupy oprav, náhradní díly, kontakty. Pouţije uvedené znalosti v praxi. Obsah modulu: - základní ustanovení BOZP a PO - druhy pohonu - spojka - konstrukce převodovek, rozdělení, základní části, materiál převodovek - kloubové hřídele - rozvodovka - pohon všech kol - čtení technické dokumentace a vyhledávání informací na internetu - základní demontáţní a montáţní práce Doporučené postupy výuky: V rámci teoretického vyučování si ţák osvojí Zásady BOZP a PO, znalosti konstrukcí převodových ústrojí, jejich částí, materiálů, jejich funkce. Osvojí si práci s technickou dokumentací. V praktickém vyučování si ověří a prohloubí znalosti získané v teoretickém vyučování na cvičných, uţitkových a produktivních pracích. Kritéria hodnocení: V teoretickém vyučování absolvuje písemnou práci, ústní zkoušku, projekt obsahově odpovídající opakování učiva. V praktickém vyučování zhotoví učební pomůcku, provede produktivní práci, vypracuje písemný záznam provedených prací a tím si zopakuje všechny činnosti dané obsahem modulu. 55
Postupy hodnocení: Učitelé odborného výcviku a odborné teorie si kaţdý zvlášť ohodnotí výkon kaţdého ţáka známkou ze základních znalostí konstrukce, částí, prací s údrţbou a opravami převodových ústrojí. Na společném setkání si oba učitelé zhodnotí jednotlivé ţáky a při zjištění, ţe některá část modulu není ţákům jasná provedou opatření. Doporučená literatura: Automobily 2, Ing. Zdeněk Jan, Ing. Bronislav Ţdánský 3.ročník odborná teorie 28 hodin Výsledky vzdělávání a kompetence Tematické celky Ţák: 1. Druhy pohonu orientuje se v jednotlivých druzích pohonu pohon zadních kol dovede popsat jednotlivé části a pohon předních kol zná jejich konstrukci pohon všech kol 2. Spojka zná účel a druhy spojek třecí spojka umí rozlišit a popsat různé typy spojek hydrodynamická spojka orientuje se v její údrţbě odstředivá spojka rozezná typické závady spojek automatický spojkový systém a umí se seřídit nebo opravit poruchy a opravy spojek popíše správné pouţívání spojky
Hodiny 4
6
zná účel a konstrukci převodovky rozlišuje různé typy převodovek zná základní údrţbu umí diagnostikovat pravděpodobné poruchy převodovek
3. Převodovka účel převodovky konstrukce manuální převodovky konstrukce automatické převodovky mazání převodovek údrţba, poruchy a opravy převodovek
6
zná a popíše druhy kloubových hřídelů provádí jejich údrţbu a opravy
4. Kloubové hřídele, klouby konstrukce mazání poruchy a opravy
4
zná účel rozvodovky provádí jejich údrţbu a zná typické závady rozvodovek
5. Rozvodovky účel druhy poruchy a opravy
4
56
6. Diferenciál, uzávěrky diferenciálu účel mazání poruchy a oprav
popíše účel a hlavní části diferenciálu provádí jejich údrţbu diagnostikuje typické závady
4
3.ročník odborný výcvik 113 hodin Výsledky vzdělávání a kompetence Ţák: ovládá bezpečnost při práci na zvednutém vozidle a při manipulaci s těţkými břemeny orientuje se v jednotlivých druzích pohonu, umí je popsat na vozidle, provádí kontrolu částí a opravuje běţné závady
Tematické celky
Hodiny
1. BOZP opakování
2
2. Pohony pohon zadních kol pohon předních kol pohon všech kol
8
o dovede popsat jednotlivé části a 3. Spojky zná jejich konstrukci specifikace spojek diagnostikuje závady a druhy spojek kalkulaci ceny opravy demontáţní a montáţní práce na spojkách vybraných druhů pracuje dle technologického postupu oprava spojek provádí demontáţní a montáţní práce – demontáţe motoru, nebo převodovky s následnou opravou spojky vyměňuje obloţení spojky na lamele – nýtování zná zásady správné obsluhy spojky zná účel a konstrukci převodovky rozlišuje různé typy převodovek provádí demontáţní a montáţní práce mění vadné součásti – loţiska, synchronizační objímky, ozubená kola seřizuje stálý převod mění převodové oleje
4. Převodovka hlavní části, konstrukce druhy převodovek údrţba, výměny olejů opravy manuálních převodovek zásady ekologické likvidace nebezpečných látek
57
30
35
ovládá likvidaci nebezpečných látek – základy ekologie
zná a popíše druhy kloubových hřídelů provádí jejich údrţbu a základní opravy orientuje se ve vyvaţování kloubových hřídelů
5. Kloubové hřídele, klouby konstrukce mazání poruchy a opravy
20
zná účel rozvodovky provádí jejich údrţbu a zná typické závady rozvodovek
6. Rozvodovky účel druhy poruchy a opravy
10
popíše účel a hlavní části diferenciálu provádí jejich údrţbu diagnostikuje typické závady vyměňuje loţiska, seřizuje ozubení
7. Diferenciál, uzávěrky diferenciálu účel mazání poruchy a opravy
8
58
Modul č.4 Podvozek a jeho příslušenství Odborné učiliště a Praktická škola Časová dotace modulu Charakteristika modulu Vstupní předpoklady
Název a číslo modulu Platnost od: Kód modulu: 1.9.2011 AP.3.4-K111 Modul č. 4 Podvozek a jeho příslušenství Rozsah odborné teorie 24 hodin Rozsah odborného výcviku 87 hodin Cílem modulu je základní znalost podvozků motorových vozidel, jejich konstrukce, jednotlivé části, základní demontáţní a montáţní práce, opravy a údrţba. Úspěšné absolvování modulů 2. a 3.
Předpokládané výsledky vzdělávání: Ţák zná BOZP a PO a aplikuje ho v praxi. Orientuje se v různých konstrukcích a provedení podvozku a jeho příslušenství, dokáţe popsat jejich jednotlivé části, provádí základní demontáţní a montáţní práce, umí navrhnout technologický postup při údrţbě a opravách jednotlivých částí. Zná pouţití vybraného speciálního nářadí a přípravků. Pracuje s technickou literaturou, vyhledává potřebné údaje na internetu – postupy oprav, náhradní díly, kontakty. Pouţije uvedené znalosti v praxi. Obsah modulu: - základní ustanovení BOZP a PO - karosérie - pérování - zavěšení kol - geometrie Doporučené postupy výuky: V rámci teoretického vyučování si ţák osvojí Zásady BOZP a PO, znalosti konstrukcí podvozkových ústrojí, jejich částí, materiálů, jejich funkce. Osvojí si práci s technickou dokumentací. V praktickém vyučování si ověří a prohloubí znalosti získané v teoretickém vyučování na cvičných, uţitkových a produktivních pracích. Kritéria hodnocení: V teoretickém vyučování absolvuje písemnou práci, ústní zkoušku, projekt obsahově odpovídající opakování učiva. V praktickém vyučování zhotoví učební pomůcku, provede produktivní práci, vypracuje písemný záznam provedených prací a tím si zopakuje všechny činnosti dané obsahem modulu. Postupy hodnocení: 59
Učitelé odborného výcviku a odborné teorie si kaţdý zvlášť ohodnotí výkon kaţdého ţáka známkou ze základních znalostí konstrukce, částí, prací s údrţbou a opravami podvozkových ústrojí. Na společném setkání si oba učitelé zhodnotí jednotlivé ţáky a při zjištění, ţe některá část modulu není ţákům jasná, provedou opatření. Doporučená literatura: Automobily 1, Ing. Zdeněk Jan, Ing. Bronislav Ţdánský
3.ročník odborná teorie 24 hodiny Výsledky vzdělávání a kompetence Tematické celky Ţák: 1. Karosérie orientuje se v jednotlivých druzích karosérií typy karosérií dovede popsat jednotlivé části materiály a zná jejich konstrukci bezpečnostní zóny umí vysvětlit důleţitost kontroly karosérií bezpečnostních zón karosérie a opravy karosérií jejich dopad na bezpečnost protikorozní ochrana a posádky v případě havárie při nástřiky neodborné opravě, nebo hloubkové korozi vysvětlí důleţitost kontroly karosérie na deformace, dřívější opravy a korozi. zná základní práce při opravách karosérií orientuje se v problematice protikorozní ochrany karosérií a ostatních částí automobilu zná účel a druhy pérování orientuje se v poţadavcích na odpérování zná údrţbu, běţné poruchy a opravy pérování dokáţe sestavit technologický postup při opravách běţných poruch částí pérování zná účel a druhy tlumičů pérování orientuje se v základních kontrolách tlumičů, jejich diagnostiky, opravách a výměnách
2. Pérování a tlumiče kmitů úkoly pérování druhy pérování ocelové pruţiny pryţové pruţin kontroly a opravy pérování tlumiče úloha tlumičů druhy tlumičů diagnostika, opravy a výměna tlumičů
60
Hodiny 8
6
zná jednotlivé úkoly a druhy zavěšení kol popíše konstrukci, druhy a materiály náprav zná způsoby kontroly jednotlivých částí zavěšení kol umí vysvětlit důleţitost dobrého stavu zavěšení kol, příčiny poruch, kontroly stavu, jejich opravy uvědomuje si vliv stavu zavěšení na bezpečnost provozu vozidla a posádky
3. Zavěšení kol úkol zavěšení druhy náprav materiály a konstrukce kontroly stavu, závady a jejich opravy
4. Geometrie náprav zná účel geometrie náprav stabilita vozidla ví, ţe řízení je z hlediska bezpečnosti velmi důleţité základní pojmy udrţovat v bezchybném stavu geometrie řízení orientuje se v základních postup při měření geometrie pojmech – vůle volantu, odklon řízení a vozidla kola, sbíhavost, rozbíhavost, příklon a záklon čepu, úhly rejdu umí diagnostikovat pravděpodobné základní poruchy geometrie řízení po vizuální prohlídce stavu opotřebení pneumatik zná postup přípravy před provedením seřízení geometrie
61
6
4
3.ročník odborný výcvik 87 hodin Výsledky vzdělávání a kompetence Ţák: ovládá bezpečnost při práci na zvednutém vozidle a při manipulaci s těţkými břemeny rozhoduje o správném rozmístění ploch určených pro zvedání vzhledem ke stavu karosérie orientuje se v jednotlivých druzích karosérie a umí je popsat provádí kontroly karosérie,
Tematické celky
Hodiny
1.BOZP opakování
1
2. Karosérie vozidel typy karosérií kontroly a opravy protikorozní ochrana
20
upozorní na případné závady a navrhuje případné opravy vykonává základní opravy – výměny šroubovaných blatníků, opravy lemů blatníků, tmelení, vyrovnávání drobných poškození karosérie, opravy oděrků a nástřik sprejem. pracuje dle technologického postupu provádí protikorozní ochranu dutin a podvozkových částí karosérie navrhuje vhodnost opravy, nebo výměny částí karosérie vzhledem ke stáří vozidla umí provést vyčištění vozidla, jeho umytí a provádí ochranu laku vozidla leštěním příslušnými přípravky
62
zná účel a konstrukci převodovky rozlišuje různé typy převodovek provádí demontáţní a montáţní práce mění vadné součásti – loţiska, synchronizační objímky, ozubená kola seřizuje stálý převod mění převodové oleje ovládá likvidaci nebezpečných látek – základy ekologie zná a popíše druhy kloubových hřídelů provádí jejich údrţbu a opravy
zná účel rozvodovky provádí jejich údrţbu a zná typické závady rozvodovek popíše účel a hlavní části diferenciálu provádí jejich údrţbu
diagnostikuje typické závady vyměňuje loţiska, seřizuje ozubení
3. Pérování a tlumiče kmitů druhy pérování diagnostika, údrţba a opravy
20
3. Převodovka hlavní části, konstrukce druhy převodovek údrţba, výměny olejů opravy manuálních převodovek zásady ekologické likvidace nebezpečných látek
20
4. Kloubové hřídele, klouby konstrukce mazání poruchy a opravy
5. Rozvodovky Zná funkci jednotlivých částí účel provádí výměnu olejů, druhy přetěsňuje netěsné části poruchy a opravy identifikuje jednotlivé části provádí běţnou údrţbu základní opravy
6. Diferenciál, uzávěrky a diferenciálu účel mazání poruchy a opravy
63
10
10
6
7.Zhodnocení modulového systému Při studiu a zpracovávání modulového systému u oboru automontáţní práce jsem zjistil srovnáním (komparací) ţáků a podmínek na Integrované střední škole automobilní, kde jsem se zúčastnil pedagogické praxe, ţe modulový systém je opravdu vhodný zejména pro větší školy. V nich se tento systém lépe uplatní z hlediska jeho vyuţití, jako např. pouţití některých modulů k různým školním vzdělávacím programům. Příkladem můţe být modul č.9 – motory, modul č.11 – příslušenství motoru a vozidla, modul č.8 převody, které mohou být pouţity také u oboru Autotronik. Z hlediska zameškávání školní docházky je na této škole pravidlem, ţe v případě absence ţáka je dokončení modulu nutno řešit individuálním způsobem. Ţák, který měl absenci, musí probrané učivo doučit samostudiem a provést zkoušku tak, aby měl daný modul ukončený a mohl postoupit dál. V teoretickém vyučování se látku doučí doma a nechá se např. vyvolat. V případě odborného výcviku, ale je nutno učivo nastudovat (např. se spoluţákem) a poté jít do praxe ve volném čase a potřebné úkony pro ukončení modulu prakticky provést. Je pravdou, ţe se tímto způsobem sniţuje absence ţáků, protoţe daný modul je pak obtíţnější ukončit. Ţáci na této škole jsou svědomitější vzhledem ke svým školním povinnostem. Při případném zvaţování uplatnění modulového způsobu výuky na Odborném učilišti a Praktické škole je nutno k tomuto aspektu přihlédnout. V mém zaměstnání jsou převáţně ţáci se specifickými vývojovými potřebami, u kterých je právě docházení do školy velkým problémem. A to samozřejmě mluví proti zavedení modulů. Dalším aspektem je fakt, ţe naše škola není co do velikosti právě vhodná a také zde nejsou příbuzné obory, aby se moduly co nejvíce vyuţili. Na naší škole je pouze jeden strojírenský obor a to jsou právě Automontáţní práce. Po prostudování veškerých dostupných materiálů a mému srovnání jsem dospěl k názoru, ţe moduly se na Odborném učilišti a Praktické škole jeví jako nevýhodné. Ale je moţné, ţe po případné diskusi s ostatními pedagogickými pracovníky by se dali výše uvedené 64
specifické obtíţe vyřešit. Modulárně zpracované učivo mohu doporučit jako další moţnou variantu při zpracovávání školního vzdělávacího programu.
Závěr V bakalářské práci jsem se zabýval návrhem modulového systému výuky. Pro pochopení tohoto tématu bylo nutno celou problematiku pojmout poněkud šířeji. Musel jsem se seznámit s koncepčními a legislativními východisky kurikulární reformy v České republice, zásadními podmínkami pro uskutečnění vzdělávacího programu, rámcovými a školními vzdělávacími programy, abych si uvědomil souvislosti v širším měřítku a získal tak celkový obraz o současném vzdělávání. Práce je z časti zpracována v obecné rovině, ale postupně jsem ji směřoval k ţákům se specifickými poruchami učení a sociálním znevýhodněním. Tohoto typu ţáků u nás, podle nejen mého názoru, rok od roku přibývá a to klade na pedagogy značné nároky. K ţákům je tedy nutné si vybudovat určitý přístup a to se odráţí v nutnosti celoţivotního vzdělávání. Cílem práce bylo porozumět současnému školství (jeho obsahu a cílům) a zvolení správné cesty při vytváření školního vzdělávacího programu za pomocí učebních osnov, nebo modulárně. Toto zpracování je pro mě taková příprava, protoţe ve svém zaměstnání se budu podílet na vytváření školního vzdělávacího programu svého učebního oboru a ročníku. Pro vzdělávání na určité úrovni by však bylo potřeba splnit několik důleţitých podmínek, mezi které určitě patří vybavenost škol prostředky, které by výuku zkvalitnily, spolupráce rodiny a školy, ale také další vzdělávání pedagogů na vysokých školách a po odborné stránce. Myslím si, ţe do budoucna by kaţdý učitel praktického vyučování měl mít absolvován první stupeň vysokoškolského vzdělání. Ze své zkušenosti toto musím potvrdit, protoţe jsem se na této škole setkal s mnoha odborníky – učiteli, kteří nám přednášeli a tím jsme se dověděli mnoho nových věcí, které pouţiji ve svém zaměstnání. Nabité vědomosti a dovednosti samozřejmě uplatním i při výchově svých dětí a to je pro mě velmi důleţité. Na závěr bych chtěl říci, ţe tato práce bude pro mne velmi přínosná, uţ z toho důvodu, ţe vzdělávání se týká nás všech a ţe pokud se chci věnovat tomuto 65
zaměstnání opravdově, tak se musím na něho dobře připravit jak po odborné stránce, tak po stránce psychické. Touto cestou bych chtěl ještě poděkovat všem učitelům Masarykovy univerzity, kteří nás vyučovali, za cenné rady, které určitě ve svém zaměstnání uplatním.
Shrnutí Bakalářská práce na téma „Návrh modulového systému oboru Automontáţní práce“ se zabývá problematikou zpracovávání učiva za pouţití modulového systému. V první kapitole jsem povaţoval za vhodné vysvětlit koncepční a legislativní východiska kurikulární reformy v České republice, která jsou důleţitá ve vztahu k modernizaci našeho školství. Druhá kapitola vysvětluje základní podmínky pro uskutečnění vzdělávacího programu a typy ţáků s různým druhem postiţení nebo znevýhodnění. Okrajově jsem se zmínil o vzdělávání dospělých. Třetí kapitola se zabývá Rámcovým vzdělávacím programem, který je zaměřen na jednotlivé pojmy a jeho pojetí. Kapitola čtvrtá vysvětlí co je obsahem školního vzdělávacího programu a seznámí nás s pojmy učební osnovy a modulový systém. Kapitola pátá podává základní informace o modulovém zpracování učiva, vysvětlí jednotlivé pojmy a jeho specifika. V šesté kapitole jsem částečně zpracoval školní vzdělávací program oboru Automontáţní práce 3. ročníku v modulovém systému. V poslední kapitole jsem zhodnotil modulový systém ve vztahu k Odbornému učilišti a Praktické škole.
66
Summary Bachelor thesis on "Design of a modular system of car assembly specialization" deals with the processing of the school curricular programme using a modular system. In the first chapter, I wanted to explain the conceptual and legislative bases of curriculum reforms in the Czech Republic, which are important in relation to the modernization of our educational system. The second chapter explains the basic conditions for the implementation of the curriculum and the types of students with different kinds of disabilities or handicaps. Marginally, I mentioned the education of adults. The third chapter deals with the Framework Educational Programme, which focuses on individual terms and concepts. The fourth chapter explains what the content of school curricular programme is and introduces the concepts of curriculum and modular system. The fifth chapter gives basic information about the modular processing of the curriculum and explains particular terms and specifics. In the sixth chapter, I compiled some school curricular programme of Car assembly specialization for 3rd year in the modular system. In the last chapter, I reviewed a modular system in relation to Odborné učiliště a Praktická škola in Brno. The fourth chapter explains what the content of school curricular programme is and introduces the concepts of curriculum and modular system.
67
Seznam pouţité a studijní literatury, odkazy 1. AUTORSKÝ TÝM. Vzdělávací program dalšího vzdělávání pro pedagogické pracovníky středních odborných škol a středních odborných učilišť (koordinátorů školníchvzdělávacíchprogramů – Projekt ESF. CZ.04.1.03/3.1.15.1/0194. 2.ČAČKA,Otto. Přehled psychologie: obecné, dospívání a pracovní výkonnosti. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 82 s. ISBN 80–210–0904–7. 3. ČADÍLEK, Miroslav a STEJSKALOVÁ, Pavla. Didaktika praktického vyučování I, II. Účelové vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 4. GSCHEIDLE, Rolf a kolektiv. Příručka pro automechanika. 96. publikace. Praha: Sobotáles, 2001. Praha. 632 s. ISBN 80-85920-76-X. 5. HALÍK, Tomáš. Výchova a výuka žáků se specifickými poruchami učení. seminární práce 2008. 6. HALÍK, Tomáš. Cvičné, užitkové a produktivní páce, jejich zařazení do výuky u oboru Automontážní práce, 3.ročník. závěrečná práce DPS. 2008. 7. HALÍK, Tomáš. Pedagogická praxe v odborných předmětech. seminární práce. 2009. 8. HALÍK, Tomáš. Romové a většinová společnost. seminární práce. 2009. 9. HALÍK, Tomáš. Celoroční rozvržení učiva oboru Automontážní práce. školní rok 2009/2010. 10. ISŠA Brno. ŠVP Automechanik. 1.vyd. Brno: ISŠA Brno, 2008. 166 s. 11. MOTEJL,Vladimír a HOŘEJŠ, Karel. Učebnice pro řidiče a opraváře automobilů. 1. vyd. Brno: Littera, 1998. 504 s. ISBN 80-85763-00-1. 12. MŠMT. Bílá kniha. Praha: Tauris, 2001. 98 s. ISBN 80-211-0372-8. 13.MŠMT. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání: 23 – 51 – E/01 Strojírenské práce. vydalo Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy dne 6.5.2009, č.j. 9325/2009-23. 14.NUOV. Metodika tvorby školních vzdělávacích programů SOŠ a SOU. 1. vyd. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2008. 90 s. ISBN 978-80-85118-12-4.
68
15. PILÁRIK, Milan a PABST, Jiří. Automobily II. vyd.1. Praha : Informatorium, 2000. 135 s. ISBN 80-86073-64-5. 16. UNESCO. Učení je skryté bohatství: Delorsovy cíle. Praha: 1997. Zpráva mezinárodní komise UNESCO „Vzdělávání pro 21. století“. Pedagogická fakulta UK, Ústav výzkumu a rozvoje školství 1997. Citováno v RVP Strojírenské práce. 17. WALTEROVÁ, Eliška. Kurikulum, proměny a trendy v mezinárodní perspektivě.1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1994. 185 s. MZK signatura PK-0121.182. 18. Vyhláška MŠMT č.73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, ţáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, ţáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů. 19. Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. 20. Zákon č.561/2004 Sb., § 18. 21. Zákon č.266/1998 Sb. 22. Zákon č. 158/2006 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, § 16 Školského Zákona. 23. NUOV. Kvalita1. [online]. Datum poslední revize 2. června 2008. Dostupné na World Wide Web: http://www.kvalita1.nuov.cz/. 24. NUOV. Projekt Univ [online]. 30.března 2010. Dostupné na World Wide Web: www.univ.nuov.cz. 25. NUOV. Projekt Univ2 [online]. 30.března 2010. Dostupné na World Wide Web: www.nuov.cz/univ2k/projekt. 26. Ministerstvo zdravotnictví ČR. Program zdraví 21 [online]. c2002. 30. března 2010. Dostupné na World Wide Web: http://www.mzcr.cz/Verejne/Pages/19-zdravipro-vsechny-v-21-stoleti.html. 27. Ou a Prš. Automontážní práce. [online]. 30. března 2010. Dostupné na World Wide Web: http://www.oupslomena.cz/novinky.php?p=detail&id=65. 28. Wikipedie. Kurikulum [online]. Datum poslední revize 14. 3. 2010 [cit. 2010-0330]. Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kurikulum.
69
Seznam příloh – obrazová část Obrázek č. 1: Cvičná náprava Š 120, provádí se zde základní montáţní operace na jednotlivých částí a dílů Obrázek č. 2: Cvičné motory – Škoda a Lada, ţáci si procvičují mimo základních montáţních operací i svoje teoretické znalosti o činnosti motoru Obrázek č. 3: Spouštěč Škoda Felicia 1.9. D pro cvičné pouţití. Ukázat a naučit rozpoznat běţné závady spouštěče a na něj navazujícího zařízení Obrázek č. 4: Nácvik práce s lisem, jeho obsluha, čeho je nutno se vyvarovat, bezpečnost při lisování je velmi důleţitá. Obrázek č. 5: Výroba učební pomůcky Obrázek č. 6: Ročníková práce, učební pomůcka - rozvodovka TAZ 1500. Obrázek č. 7: Ročníkové práce – učební pomůcky Obrázek č. 8: Ročníková práce, učební pomůcka – motor Jawa 250 Obrázek č. 9: Převodovka – pomůcka v rozpracovaném stavu Obrázek č. 10: Seřizování světlometů Obrázek č. 11: Mytí součásti na ekologickém mycím stole Obrázek č. 12: Demontáţ víka ventilů + seřízení Obrázek č. 13: Před některými pracemi se ţák nejprve seznámí s určitou prací v technické literatuře a poté začíná s novými poznatky pracovat Obrázek č. 14: Učitel kontroluje práci ţáků Obrázek č. 15: Pohled na pracoviště odborného výcviku Obrázek č. 16: Ţáci při práci
70
Obrazová část
Obrázek č. 1: cvičná náprava Š 120, provádí se zde základní montáţní operace na jednotlivých částí a dílů
71
Obrázek č. 2: cvičné motory – Škoda a Lada, ţáci si procvičují mimo základních montáţních operací i svoje teoretické znalosti o činnosti motoru
Obrázek č. 3.: Spouštěč Škoda Felicia 1.9. D pro cvičné pouţití. Ukázat a naučit rozpoznat běţné závady spouštěče a na něj navazujícího zařízení
72
Obrázek č. 4: Nácvik práce s lisem, jeho obsluha, čeho je nutno se vyvarovat, bezpečnost při lisování je velmi důleţitá.
Obrázek č. 5: Výroba učební pomůcky
73
Obrázek č. 6: Ročníková práce, učební pomůcka - rozvodovka TAZ 1500.
Obrázek č. 7: Ročníkové práce – učební pomůcky
74
Obrázek č. 8: Ročníková práce, učební pomůcka – motor Jawa 250
Obrázek č. 9: Převodovka – pomůcka v rozpracovaném stavu
75
Obrázek č. 10.: Seřizování světlometů
Obrázek č. 11: Mytí součásti na ekologickém mycím stole
76
Obrázek č. 12: Demontáţ víka ventilů + seřízení ventilů
Obrázek č. 13: Před některými pracemi se ţák nejprve seznámí s určitou prací v technické literatuře a poté začíná s novými poznatky pracovat
77
Obrázek č. 14: Učitel kontroluje práci ţáků
Obrázek č. 15: Pohled na pracoviště odborného výcviku
78
Obrázek č. 16: Ţáci při práci
79
