MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Bakalářská práce
Brno 2012
Jana Čapková
MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy
Kresba a moderní šperk Bakalářská práce
Brno 2012
Vedoucí práce:
Autor práce:
doc. PhDr. Lefteris Joanidis
Jana Čapková
Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze
citovaných
literárních
pramenů,
dalších
informací
a
zdrojů
v souladu
s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně, dne 20. dubna 2012 ………………………… Podpis autora práce
Děkuji doc. PhDr. Lefterisi Joanidisovi za odborné vedení bakalářské práce, za poskytnutí cenných rad a připomínek.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................ 1 TEORETICKÁ ČÁST .......................................................................................................... 2 1.
Moderní výtvarný šperk .............................................................................................. 3 1.1.
Definice šperku ...................................................................................................... 3
1.2.
Vývoj moderního šperku ........................................................................................ 4
1.3.
Vybrané směry a tendence odráţející se v moderním autorském šperku .............. 5
1.3.1.
Strukturalismus................................................................................................... 5
1.3.2.
Sochařský šperk.................................................................................................. 7
1.3.3.
Konstruktivismus ............................................................................................... 8
1.3.4.
Body art ............................................................................................................ 10
2.
Šperk a kresba ............................................................................................................ 12 2.1.
Definice kresby .................................................................................................... 12
2.1.1.
Způsoby uplatnění kresby v moderním šperku ................................................ 13
2.1.2.
Drátěný lineární šperk ...................................................................................... 13
2.2.
Projevy kresby v tvorbě autorů Kodejše a Cepky ................................................ 21
2.2.1.
Jaroslav Kodejš ................................................................................................ 21
2.2.2.
Anton Cepka ..................................................................................................... 23
PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 27 3.
Tvorba vlastního autorského šperku ........................................................................ 28 3.1.
Výtvarné návrhy ................................................................................................... 28
3.1.1.
Výtvarné návrhy Jablíčko................................................................................. 28
3.1.2.
Výtvarné návrhy Ulita mořského měkkýše ...................................................... 32
3.1.3.
Výtvarné návrhy Ţivé stroje ............................................................................. 35
3.1.4.
Výtvarné návrhy Součástky budíku ................................................................. 39
3.1.5.
Výtvarné návrhy Jiřinky ................................................................................... 41
3.1.6.
Realizované výtvarné návrhy Vysušené kaštánky ........................................... 47
3.2.
Realizace šperku ................................................................................................... 51
3.2.1.
Pouţité materiály .............................................................................................. 51
3.2.2.
Postup výroby ................................................................................................... 52
3.3.
Fotodokumentace ................................................................................................. 62
Závěr ..................................................................................................................................... 70 Resumé ................................................................................................................................. 71 Seznam zkratek ................................................................................................................... 72 Seznam literatury ................................................................................................................ 73
Úvod Předkládaná bakalářská práce pojednává o kresbě a moderním šperku. Její nedílnou součástí je realizace praktického výtvarného úkolu. Téma kresby a moderního šperku jsem si zvolila pro aktuálnost problematiky moderního šperku v současném výtvarném umění a pro souvislost kresby s technikami výroby a zdobení, které jsem zvaţovala pouţít při výrobě svých vlastních šperků. Kromě toho také proto, ţe spatřuji velký vliv kresby na značné mnoţství současných moderních šperků. Zvolila jsem si uměleckou formu bakalářské práce, a proto je jejím hlavním cílem vytvoření vlastních originálních autorských šperků a doplnění praktické části o doprovodný text (kompilát) zabývající se související problematikou kresby a moderního šperku. Výrobu šperku jsem si pro realizaci praktického výtvarného úkolu zvolila proto, ţe mě zájem o šperky provázel v mém ţivotě jiţ v minulosti a tímto zaměřením mé bakalářské práce jsem chtěla prohloubit své teoretické i praktické znalosti. Textová část této bakalářské práce se skládá ze dvou hlavních oddílů, části teoretické a části praktické. V teoretické části se nejprve věnuji modernímu šperku. Uvádím definici šperku, jeho vývoj u nás a zaměřuji se na vybrané umělecké směry a tendence, které se v moderním šperku odráţejí. V následující druhé kapitole se blíţe věnuji kresbě a tomu, jakým způsobem je vyhotovena na moderních špercích. Definuji kresbu, její uplatnění na špercích, zmiňuji drátěný lineární šperk a to, jak vybraní autoři šperků pracují s kresbou. V praktické části dokumentuji tvorbu vlastních šperků. V první části se zabývám výtvarnými návrhy, kterým jsem se věnovala značnou dobu v přípravné fázi tvorby práce. Druhá část se jmenuje realizace šperku a obsahuje informace o pouţitých materiálech. Jsou v ní také popsány postupy výroby mých šperků. Poslední část obsahuje fotodokumentaci.
1
TEORETICKÁ ČÁST
2
1.
Moderní výtvarný šperk V první kapitole mojí bakalářské práce, která se zabývá kresbou a moderním
výtvarným šperkem, nejprve definuji pojem šperk, dále se věnuji vývoji moderního výtvarného autorského šperku v českých zemích a vybraným uměleckým směrům a tendencím, které se odráţejí v moderním autorském šperku. Ukázky výrobků jednotlivých autorů čerpám z publikace Proměny autorského šperku na konci 20. století (Kříţová, 2002).
1.1. Definice šperku Pro pochopení pojmu šperk, je nutné hned na začátku uvést jeho definici, tak, jak je popsána v literatuře. V Ilustrovaném encyklopedickém slovníku (1982) je pojem šperk definován jako předmět slouţící k dekoraci lidského těla, vlasů či oděvu, který můţe mít ryze dekorativní charakter (náušnice apod.), charakter spojující estetické působení s praktickou funkcí šperku (jehlice apod.), charakter symbolu (gema1), dále můţe být chápán jako předmět vyjádření moci a reprezentace (koruna), předmět označující sociální vztahy, společenskou či rodovou příslušnost majitele (pečeť), i jako nositel magických významů (amulet).
Od druhé poloviny 20. století můţeme na šperk nahlíţet ze dvou odlišných perspektiv, rozlišujeme klasický šperk a moderní šperk (Limberská, 2008). Moderní autorský šperk je oproti klasickému šperku ovlivněn mnoha moderními uměleckými směry a je tvořen moderními postupy. Vyuţívá netradiční výrobní materiály nebo jejich kombinace s materiály typickými pro klasický šperk, jako jsou drahé kovy a kameny. Mezi materiály vyuţívané k tvorbě moderního šperku patří například plast, sklo, dřevo, papír, kost, textil, obecné kovy apod. (Kříţová, 2002). Po prostudování odborné literatury jsem tedy dospěla k závěru, ţe klasický šperk je vyráběn tradičními zlatnickými technologiemi, zatímco moderní šperk objevuje a vyuţívá postupů, které se odvíjejí od pouţitých materiálů. 1
Kameny zdobené plastickou rytinou zpracované metodou rytí a řezání (glyptika) (Jirásek, Vavro, Jiránek, 2009).
3
1.2. Vývoj moderního šperku S ranými počátky moderního autorského šperku se u nás můţeme setkat na přelomu 19. a 20. století, kdy byly zakládány uměleckoprůmyslové školy. S novými návrhy pocházejícími od pedagogů těchto škol, architektů či malířů, začal do výroby šperků pronikat nový individualismus a kreativita. Šperkařská výroba se v této době přestala vnímat jako řemeslo a byla jí přiznána váţnost uměleckého díla. Tento proces podpořil pozdější vznik odborných klenotnických a šperkařských škol, jejichţ absolventi pak pracovali v rodinných šperkařských firmách (Kříţová, 2002). Po roce 1948 byly v Československu v důsledku politických a společenských změn zrušeny všechny soukromé zlatnické podniky a rodinné dílny a šperk z drahých kovů se stal symbolem burţoazního přeţitku. Vývoj zlatnictví a šperkařství byl výrazně utlumen aţ do poloviny šedesátých let. Přesto však byly vyţadovány jednoduché zdobné šperky, snubní prsteny a šperky vyjadřující zásluhy a uznání společnosti jako jsou řády, vyznamenání a medaile. Pro tuto dobu je typické kladení velkého důrazu na domácí suroviny, přeceňování role lidového umění a naduţívání folklorních motivů (Kříţová, 2002). „Významnější nástup autorského výtvarného šperku zaznamenáváme ale aţ na počátku 60. let – tehdy se hovořilo o tzv. ateliérové biţuterii. Nastal tak průlom a materiálové uvolnění.“ (Limberská, 2008, s.14). Nástup nových trendů vyvrcholil roku 1958 na světové výstavě Expo 58 v Bruselu, kde byly pouţity nové moderní materiály a technologie (Kříţová, 2002). Mezi tyto materiály patří například lisované plasty, bakelit, vlasy, peří či laky (Stuchlíková, 2004). K novým technologiím se řadí například potisk, zatavování, zalévání do pryskyřice apod. Nové trendy v námětech i v pouţití materiálů umělci dále rozvíjeli a další přehlídky umění a výstavy vţdy předznamenávaly příští vývoj novým směrem (Kříţová, 2002). Moderní šperk, jak podle mého názoru vyplývá z výše uvedeného textu, prošel bohatým vývojem aţ k pojetí individuálního výtvarného díla a mezi jeho tvůrce se zařadily osobnosti z oblasti architektury, sochařství, malířství, grafiky a dalších odvětví. To se zřetelně projevilo v konceptuálně i názorově velice rozmanitých a umělecky zajímavých přístupech k tvorbě šperku. 4
„Nešlo jen o stylové změny ve vnější podobě, ale o zcela zásadní přerod dekorativního doplňku v plnohodnotné umělecké dílo. Ačkoli se čeští autoři potýkali s mnohými specifickými problémy, kterých byli jinde ušetřeni, vyrovnávali se s řešením srovnatelných obecně lidských i privátních otázek a především s řešením vztahu vnitřního a vnějšího prostoru. Šperk konce tisíciletí je sloţitý a mnohovrstevnatý fenomén. K jeho pochopení jiţ nestačí uměleckohistorický a ikonologický výklad, ale je nutno jej chápat v širších filozofických, sociologických, psychologických a kulturněhistorických souvislostech.“ (Kříţová, 2002, podle Limberská, 2008, s.15). Moderními šperky se tedy můţeme zabývat z mnoha různých hledisek, ať uţ jde o postupně obměňované materiály a jejich kombinace, technologie výroby a povrchové úpravy, celkový vzhled či jejich pouţití a funkce.
1.3. Vybrané směry a tendence odráţející se v moderním autorském šperku V následujících podkapitolách se budu z důvodu omezeného rozsahu této práce blíţe věnovat pouze čtyřem významným konceptům, které se odráţejí v moderním autorském šperku. Přinášejí nové způsoby práce s materiálem, strukturou povrchu, ale také jiný pohled na šperk i jeho nositele, který uţ není vnímán jen jako „drţák“ šperku.
1.3.1.
Strukturalismus Strukturalismus pracuje s povrchovou strukturou šperku (Kříţová, 2002).
„Moţnosti volného lití stříbra, odlévání na ztracený vosk a do pískových forem, vytváření nepravidelných struktur, narušování hladkých povrchů oxidací různými kyselinami, vrásnění plechů ze stříbra a mědi skýtalo nepřeberné mnoţství technických a technologických moţností k vytváření variant efektivních estetických podob.“ (Kříţová, 2002, s.34). 5
Z odborné literatury podle mého názoru dále vyplývá, ţe úpravu povrchové struktury autoři prováděli také například pomocí broušení, zasazováním kamínků, sklíček nebo dalších materiálů do šperku, otiskováním apod. Rysy strukturalismu vykazovaly šperky mnoha výtvarníků jiţ v první polovině šedesátých let 20. století (Kříţová, 2002). Zlatník Jaroslav Kyncl vytvořil kolekci šperků inspirovanou přírodními strukturami kůry stromu, naplaveninami písku a kameny ohlazenými vodou (Kříţová, 2002). Při své práci pouţíval techniku odlévání na ztracený vosk a odstředivé lití. Povrch jeho šperků je upraven patinováním, kontrastem leštěných a zdrsněných ploch, zasazením kamenů, průsvitných kamejí apod. (Kříţová, 2002). Marie Mlynářová tvořila kruhové a obdélné broţe sestavované často do rámu z jednotlivých geometrických elementů, kdy neřeší pouze členění plochy, ale také kontrast lesklého a matného kovu s povrchem rozrušeným oxidací, kontrast hladkého a zvrásněného materiálu, kontrast hladkého stříbra a přírodního kamene, například vltavínu se sopečnou strukturou. V sedmdesátých letech Mlynářová pouţívala drahé kameny s malířskou kresbou a to vše zasadila do stříbrné montáţe, coţ vytvářelo vyváţenou kompozici (Kříţová 2002). Strukturalismem byly ovlivněny také počáteční práce Antona Cepky, který pracoval se stříbrným plechem, jehoţ zvrásněný povrch připomínal pomačkaný papír a při důkladnějším ohledání plastické mapy horských masivů (Kříţová, 2002).
Obr. č. 1 Marie Mlynářová, Broţ, 1977, stříbro, acháty, tyrkys majetek UPM 6
1.3.2.
Sochařský šperk „Šperk jako individuální výtvarné dílo je vlastně miniaturní plastikou, a proto
řeší stejné problémy – především vztah hmoty k vnějšímu světu, obírá se dialektikou konvexního a konkávního, zavřeného a otevřeného prostoru. Není tedy divu, ţe šperk lákal a láká mnohé výtvarníky z odlišných oborů. Jiţ na počátku nového věku to byly architekti a sochaři, kteří nacházeli uspokojení při návrzích na luxusní šperky nešetřící váhou drahých kovů a kamenů.“ (Kříţová, 2002, s.46). Moderní sochařský umělecký šperk se odpoutal od klenotnických tradic a poukazuje na svoji vlastní uměleckou hodnotu bez ohledu na pouţitý materiál. Mnozí sochaři ale začali tvořit šperk také zcela jiných důvodů. Vedly je k tomu společenské a politické okolnosti, které jim znemoţňovaly veřejně prezentovat svoji tvorbu a tak začali tvořit méně nákladné a náročné ţánry, mezi které patří také tvorba šperku. Mezi tyto autory patří například Vladimír Janoušek a Vladislav Vaculka, kteří vytvořili v 70. letech 20. století soukromou kolekci sochařských šperků (Kříţová, 2002).
Obr. č. 2 Vladislav Vaculka, Závěs, 1970-72, stříbro v 6,7 cm majetek MG 7
Obr. č. 3 Jiří Drlík, Prsten, 1976, stříbro, zlato, v 5,5 cm majetek MG Dalším autorem sochařského šperku je Jiří Drlík, který se ve své tvorbě zabýval tvary květů, hub, hroznů nebo krápníků převáţně z litého stříbra. Na obrázku č. 3 je fotografie prstenu, kde Drlík vyuţívá kontrastu leštěného kovu s litými drúzami, kontrastu zlata a stříbra, kontrastu leštěného stříbra obroučky a patinovaných částí korunky. Tento umělecký sochařský šperk podle Kříţové (2002) koresponduje s miniaturou i s monumentálním dílem.
1.3.3.
Konstruktivismus Konstruktivismus provází české umění po celé 20. století. Odhaluje obecnou
podstatu jevů a procesů, která se promítá v logicky uspořádaném, geometrickém projevu konstruovaných, tj. sestrojovaných, skládaných či spojovaných výtvarných děl. V čele autorů, kteří ve svém díle zohledňovali geometrii a konstruktivismus stál Anton Cepka (Kříţová, 2002). „V konstruktivní linii našel svůj přirozený výraz preciznosti, jasných forem, matematicky cítěných a přepočítaných poměrů. Šperky i rozměrné plastiky odráţely ovlivnění civilizačními projevy, technikou, stroji, 8
přístroji a jejich konstrukcemi na technických výkresech a ve skutečnosti.“ (Kříţová, 2002, s.66). Tvorbou Antona Cepky se hlouběji zabývám v následující kapitole mé bakalářské práce. Jako další příklad šperku, který v sobě odráţí prvky konstruktivismu, uvádím náramek Josefa Symona.
Obr. č. 4 Josef Symon, Náramek, 1989, zlato, průměr 7,8 cm majetek MG
9
1.3.4.
Body art Body art nebol neboli „tělový šperk“ se zabývá vztahem šperku k lidskému
tělu. Pojem body art není přesně vymezen, a proto tato kategorie uměleckého moderního šperku můţe zahrnovat jakýkoli šperk, který je vázán na lidské tělo. Tělové šperky představují nejčastěji náhrdelníky, náramky, prsteny a náušnice (Kříţová, 2002), které se stávají samostatnou výtvarnou sloţkou lidské postavy Významným výtvarníkem, který se zabývá „tělovými šperky“ je Václav Cigler. Lidské tělo představuje skutečnou součást šperků Ciglera, kdy šperk vstupuje s lidským tělem do určitých vtahů a dialogů (Kříţová, 2002). Ludmila Šikolová je další autorkou body artu jako šperku, jeţ vnímá jako pokračování lidského těla. Papírové trychtýře, tzv. Hluchadla se nasazují na uši, vyvolávají dojem šumícího moře podobně jako mušle a izolují člověka od vnějšího světa (Kříţová, 2002).
Obr. č. 5 Ludmila Šikolová, Hluchadla, 1992, měď, papír, v 15 cm majetek MG
10
Obr. č. 6 Jolana Nováková-Krédlová, Prasečí uši, 1995, nerez, prasečí uši, 22,5 x 40 cm, majetek MSB
Jolana Nováková-Krédlová je autorkou „tělového šperku“ Prasečí uši. Prasečí uši jsou připevněny na nerezové čelence, určené k nasazení na hlavu.
11
2.
Šperk a kresba V následující kapitole mojí bakalářské práce se pokouším blíţe charakterizovat
kresbu. Dále se věnuji tomu, jakým způsobem je kresba vyhotovena na moderních špercích. Definuji kresbu, její uplatnění na špercích, zmiňuji drátěný lineární šperk a to, jak vybraní autoři šperků s kresbou pracují.
2.1. Definice kresby Kresba je výtvarné umělecké plošné zobrazení motivu pomocí čar nebo bodů. Základním druhem je liniová kresba vyznačující kontury předmětu tuţkou, perem, křídou, uhlem, rudkou apod. Malířskému projevu se blíţí kresba roztíraná (uhel) nebo rozmývaná (lavírovaná tuš, sépie). Kresba barevnými tuţkami, křídami, pastelem, popřípadě kolorované jsou přechodem k malbě. Slouţí jako pomocná technika k prvotním záznamům a studiím při tvorbě uměleckého díla. Kresba je i samostatným uměleckým druhem (Kolektiv autorů a konzultantů Redakce Encyklopedický dům, spol. s.r.o., 1995). Kresba se vyskytuje jako zdobný prvek na celé řadě předmětů uţitého umění a samozřejmě i na špercích. V mé práci vycházím především z první věty výše uvedené definice Kolektivu autorů a konzultantů Redakce Encyklopedický dům, spol. s.r.o. (1995), která říká, ţe kresba je výtvarné umělecké plošné zobrazení motivu pomocí čar nebo bodů. Z hlediska významu této práce je ovšem podstatné tuto část definice dále rozšířit tak, abych mohla pojem kresba více přiblíţit kontextu moderního výtvarného šperku. V takovém pojetí tedy vnímám jako kresbu i linie, body a vyobrazení, která jsou na šperku vytvořena potiskem nebo pomocí linií vytvořených spojováním drátěné konstrukce eventuálně vyřezáváním z plechu. Dále v tomto pojetí chápu jako kresbu i reliéfní zobrazení, které můţe být vystupující anebo zahloubené. Zahloubené linie a struktury mohou být vytvořeny například rytím, leptem, raţením a odléváním, vystupující potom raţením, odléváním aj.
12
2.1.1.
Způsoby uplatnění kresby v moderním šperku Domnívám se, ţe kresbu obohacenou o výše popsaný rozšiřující význam, je
moţné identifikovat u většiny šperků. Jedním z výše zmíněných reliéfních způsobů výroby šperku, u kterého vnímám jeho výsledný vzhled a provedení jako práci s linií, je vyuţití materiálu drátu jako hlavního prostředku k jeho vytvoření. Drát tedy vytváří linii, respektive křivku umístěnou v prostoru. Proto se tímto šperkem zabývám z hlediska kresebnosti a spatřuji v něm jeden ze způsobů provedení kresby.
2.1.2.
Drátěný lineární šperk Drátěným lineárním šperkem se hodlám zabývat ze dvou různých hledisek.
Prvním z nich je historický pohled na něj. Dále se zabývám moderním drátěným lineárních šperkem. Historické hledisko jsem se rozhodla zmínit, protoţe se domnívám, ţe je to důleţitá součást problematiky drátěného lineárního šperku. Historický pohled na drátěný lineární šperk Po seznámení se s historií šperku konstatuji, ţe drátěný lineární šperk má velice dlouhou historickou tradici a své významné místo zastává ve šperkařství dodnes. Počátky jeho uţívání a samotné výroby můţeme vystopovat jiţ v době pravěku. Počátky uţívání lineárních drátěných šperků jsou totiţ spojeny se samotným počátkem uţívání kovu člověkem. Přesněji se vznikem řemesla kovotepectví v době bronzové, kdy se kov pouţíval hlavně pro výrobu šperků, neboť byl velmi vzácnou a drahou surovinou. Prvním kovem, který byl v pravěku vyuţíván pro výrobu šperků, se stala v období eneolitu měď, následovalo zlato, stříbro a poté jejich slitiny – pro ozdobné účely byly vhodné hlavně bronz a elektron (Bastlová, 2007). Měď je světle červený kov, který předurčila pro výrobu šperků uţ jeho značná měkkost, která nedovoluje výrobu příliš kvalitních měděných nástrojů nebo zbraní. Ve slitině s cínem vytváří
13
měď bronz, z kterého se vyráběly např. jehlice ke spínání šatu, vlasové ozdoby, náušnice, nápaţníky, náramky, prsteny a další šperky (Bastlová, 2007). Lidé si zdobili svá zápěstí, ruce a někdy i nohy kovovými náramky. Ze starších forem těchto šperků lze uvést spirálovitě vinuté náramky, kruhovité nákrčníky, jednoduché náušnice (Filip, 1940, podle Bastlová, 2007) nebo měděné kruhové záušnice z dvojitého drátu (Podborský, 1993, podle Bastlová, 2007). Častým druhem šperku jsou vlasové ozdoby a záušnice z dvojitého drátu se zpětnou kličkou (Podborský, 1993, podle Bastlová, 2007). Oblíbenou ozdobu představovaly také měděné náramky – z dvojitého drátu, spirálovitě vinuté a tyčinkové ve tvaru písmene C (Hájek, 1971, podle Bastlová, 2007). Další ozdoby z bronzu zastupují např. terčovité a srdcovité závěsky, nákrčníky, nápaţníky, prsteny s konci zavinutými do plošných spirál (Podborský, 1993, podle Bastlová, 2007). Také se objevuje prvek zakončení náramků dvojicemi spirálových růţic (Neústupný, 1946, podle Bastlová, 2007). Stejné zakončení se objevuje i u některých nápaţníků (Bastlová, 2007). Z uvedeného textu tedy vyplývá, ţe nejčastějším tvarem byla spirála, která mohla být různými způsoby stáčená, napojovaná a kombinovaná, nebo kruh silnější jednoduchý, několikanásobně vinutý okolo zápěstí, stáčený z více kusů materiálu apod. V pozdějších historických obdobích přicházeli lidé na stále nové a originální zpracování drátů, kovových prutů a válečků různých průměrů. Přirozeně se také výrazně měnil jejich materiál v poměrně široké škále od drahých kovů po kovy obecné. Kovový drát se stal jako výrobní materiál nedílnou součástí převáţné většiny šperků, ne-li jako jeho hlavní materiál zdobení a sloţení, pak i jako některá jeho dílčí část. Na špercích, které můţeme označit za drátěné lineární šperky, však drátěná konstrukce (neboli určitý motiv na šperku zhotovený pomocí linie tvořené drátem, kovovým prutem, či válečkem) tvoří hlavní část šperku.
14
Moderní drátěný lineární šperk Současný moderní drátěný lineární šperk, který vyuţívá k vytvoření kresebných linií na šperku právě kovový drát, nalezneme v dílech celé řady umělců. Vţdy je přitom jejich práce s kovem jiná, jak ve smyslu jeho zpracování a opracování, tak ve smyslu kombinací či doplněním jemných linií a křivek dalšími prvky nebo částmi šperku. Některé z široké škály moţností práce s linkou vytvořenou v prostoru prostřednictvím drátu, dokladují následujícími ukázkami, které čerpám z publikace Proměny autorského šperku na konci 20. století (Kříţová, 2002). Na špercích Eleonory Reytharové spatřuji kresebné křivky vytvořené pomocí drátu uplatněné v určitém kontextu s plochou. Na jejím stříbrném náhrdelníku na obrázku č. 7, který mi svým tvarem připomíná spíše obojek, je drátěný „výplet“ zkombinován s úzkými pásy stříbrného plechu. Prouţky plechu tvoří kostru celého tvaru, kterou zpevňují a také rozdělují drátem vytvořené kompozice na více jednotlivých polí. Náhrdelník má tvar stočeného pásu. Drát se tu vyskytuje jako doplnění pruhů stříbra, které jej rámují, ale také sama konstrukce drátu tu podle mého názoru opticky funguje jako určitá plocha zastoupená pouze kresebnými liniemi, které tvoří drát. Pro úplnou názornost kresby je moţné si tento šperk představit naopak ve variaci reálné kresby na ploše na místo jejího zastoupení drátem, kde je jiţ podkladová plocha vynechána a okolo drátěné kompozice zůstává jen volný prostor.
15
Obr. č. 7 Eleonora Reytharová, Náhrdelník, 1968, stříbro, průměr 11 cm majetek MSB Na broţi Reytharové na obrázku č. 8 je drát vytvarovaný do zajímavé křivky, která mi nápadně připomíná křivku EEG, zkombinovanou se stříbrnou plochou. Plocha je zřejmě pro dosaţení větší plasticity (a také zvýraznění křivky drátu) v prostoru pod umístěným drátem rozdělena. Drátěná křivka plní také funkci propojení obou částí rozdělené plochy. Spojením obou dílů stříbrného plechu a křivky vytvořené ze silného stříbrného drátu, je dosaţeno za pouţití slabého stříbrného drátu, provlečeného otvory provrtanými ve stříbrném plechu a uchyceného ve vhodných bodech k výrazné ozdobné křivce.
16
Obr. č. 8 Eleonora Reytharová, Broţ, 1968, stříbro, 6 x 6 cm majetek MSB Na náhrdelníku Pavla Krbálka (na obrázku č. 9) spatřuji bravurní práci s objemy a plasticitou dosaţenou tak jemným a subtilním materiálem jakým je zlatý drát rozšiřující se do svinutých zlatých plátků. Kresebnost šperku mi evokuje stínované tahy pera, nebo štětce na ozdobném stínovaném písmu. Drát pouţitý tímto způsobem na šperku povaţuji za kresebnou linii umístěnou v prostoru.
17
Obr. č. 9 Pavel Krbálek, Náhrdelník, 1967, zlato, v 22,5 cm majetek MG Na obrázku č. 10 je náhrdelník Josefa Symona, který je sestaven pouze z drátů. Přesnost a preciznost, se kterou Symon zformoval drát do jednotlivých tvarů a zakřivení a dále to, jakým způsobem je ve svém náhrdelníku umístil, vedl a zkomponoval z nich komplexní šperk, mě fascinuje. Značná podobnost zakřivení drátů odlišných délek a vzájemných blízkostí s linkami a kresebnými tahy se mi tu přímo nabízí.
18
Obr. č. 10 Josef Simon, Náhrdelník, 1967, stříbro, v 22 cm majetek UPM Výtvarnice Blanka Šperková vytvořila z tenkého stříbřeného drátu pletené šperky, jejichţ provedení odkazuje na textilní výrobu (Kříţová 2002). Kříţová (2002, s.121) dále uvádí, ţe: „Původní profese filmové a televizní grafičky a spolupráce s loutkovými divadly se projevila v autorčině prostorovém cítění, a proto nejen pletené plastiky znázorňující zvířata, ptáky a části figur, ale také šperky jsou zásadně trojrozměrné. Od pletených válečků přešla Blanka Šperková k náhrdelníkům skrývajícím skleněné kuličky nebo oblázky v rozšířených dutinkách a později k zakomponování motivů lidského těla, nejčastěji rukou.“
19
Obr. č. 11 Blanka Šperková, Náhrdelník, 1999, stříbrný drát, d 40 cm soukromý majetek
Obr. č. 12 Blanka Šperková, Náhrdelníky, náramky a náušnice, 1998, stříbrný drát soukromý majetek 20
2.2. Projevy kresby v tvorbě autorů Kodejše a Cepky Jaroslav Kodejš a Anton Cepka jsou autoři moderního šperku, v jejichţ dílech můţeme spatřovat velice zajímavé a osobité projevy kresby. Ukázky uvedených děl autorů čerpám z publikací: Šperky - Jaroslav Kodejš (Holešovský, Maternová, Gabrielová, 1985) a Anton Cepka - Šperky; Jana Cepková - Šperky a emaily (Holešovský, Holešovská, 1989).
2.2.1.
Jaroslav Kodejš Výtvarník Jaroslav Kodejš se narodil 9. září 1938 v Řadčicích u Ţelezného
Brodu v severních Čechách. Tento kraj je spojen se sklářskou tradicí, která ovlivnila jeho tvorbu (Maternová, 1985). „Výtvarník Jaroslav Kodejš povyšuje sklo na dominantní součást šperku. A i kdyţ v posledních létech stále více pracuje se stříbrem, sklo patrně nikdy zcela neopustí. Neboť sklo, stejně jako jeho kraj, Kodejšovi učarovaly.“(Maternová, 1985, nečíslované strany). V letech 1960-1963 absolvoval Výtvarný institut průmyslu jablonecké biţuterie. Od roku 1955 působil jako návrhář a výtvarník n. p. Ţeleznobrodské sklo a n. p. Skleněná biţuterie. Svoji první cenu získal Kodejš v roce 1967 za vynikající výrobek roku. Šlo o náhrdelníky pro n. p. Ţeleznobrodské sklo (Gabrielová, 1985).
21
Obr. č. 13 Jaroslav Kodejš, Závěs, sklo, stříbro, 1982 Jeho šperky nejčastěji sestávají z podkladové rovné plochy oříznuté do více či méně pravidelných geometrických útvarů, na kterou autor umísťuje tvary, linie a křivky vystupující nad podklad. Podobným způsobem autor pracuje s body, které mají různou plasticitu i velikost. Velikost se liší od drobných malých kuliček, přes větší, výraznější a zdobené kuličky (například otvorem uprostřed) aţ po velké asymetrické „kapky“ stříbra zakončené strukturovanou plochou. Autor pracuje se zahloubenou linií, s úplným proděravěním materiálu v podobě řad provrtaných otvorů, prořezaných linií i jejich částí. Kresbu nalézám v plasticky provedených prvcích šperků. Kresba je významným způsobem spojená se šperky Jaroslava Kodejše také z hlediska výtvarných návrhů jeho šperků, jak uvádí Holešovský (1985, nečíslované strany): „To, ţe Kodejš především zachycuje své inspirace kreslířsky vytříbenou skicou, v níţ rafinovaná rukopisná kultura pruţné linie, tu vlasově tenké, onde napité přebytkem barvy, zanechalo i sledovatelné stopy na jeho špercích, z nichţ některé prohlašují svou záměrnou grafičnost specifickými zlatnickými, ale i sklářskými prostředky. Nesčetné studijní náčrty, kdysi tak nepostradatelné pro 22
umělce, jsou i pro Kodejše stále vyhledávanou příleţitostí vyřešit neodbytné výtvarné problémy a stanovit předem definitivní podobu obrysové siluety či zvlněného rytmu nízkého reliéfu šperkové plochy a neobtíţit tak dílo usilovně skrývanými, nedořešenými estetickými či technickými problémy.“ V počátečním období své šperkařské tvorby, ve kterém zjevně navazoval na tradice jablonecké biţuterie, sklo jeho šperkům dominovalo a kov byl převáţně konstruktivním doplňkem. Později připoutalo Kodejšovu pozornost tvárné a patinami zbarvované stříbro, které nadále buď suverénně převládalo, anebo se alespoň rovnocenně vyrovnalo skleněným komponentům ve výsledné hravé šperkařské kompozici (Holešovský, 1985). „A toto materiálové přechylování vtiskávalo i nadále charakter dalšímu Kodešovu dílu. Tam, kde převládl skleněný tvar, tam autor těţil zejména z poetických inspirací přírodou, především floreální, zatímco stříbrné šperky upomenou na abstraktní arabesku garfického listu.“ (Holešovský, 1985, nečíslované strany).
2.2.2.
Anton Cepka Šperkař, sochař a architekt Anton Cepka se narodil 17. ledna 1936 v Šulokove
na Slovensku V letech 1953-1957 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě. Ve svých studiích pokračoval v letech 1957-1963 na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru doc. Nušla (Holešovský, Holešovská, 1989). Díla Antona Cepky byla uvedena na celé řadě výstav ať uţ na jeho výstavách samostatných, tak na výstavách světových. Mezi lety 1967-1986 se účastnil mezinárodního sympozia v Košicích, Jablonci nad Nisou, Rakousku a Sympozia šperku a drahokamu v Turnově (Holešovský, Holešovská, 1989). Anton Cepka získal také několik cen a uznání. V roce 1964 byl oceněn Zlatou medailí a bavorskou státní cenou v Mnichově, krátce nato získal v roce 1967 Cenu Cypriána Majerníka a Čestné uznání EXPO-67 Montreal. Mezi jeho další ceny patří
23
Zlatá medaile (1977) a Stříbrná medaile (1980) z Jablonce nad Nisou. Jeho tvorba je součástí sbírek v České republice i ve světě (Holešovský, Holešovská, 1989).
Obr. č. 14 Anton Cepka, Broţ, stříbro, břidlice, 132x55x15 mm, 1975 Kříţová (2002) uvádí, ţe Anton Cepka je velikou osobností nejen konstruktivistického šperku a objektu, ale svým dílem ovlivnil i mnoho dalších autorů. Ve svých špercích a objektech často pracoval s prázdným prostorem ohraničeným konstruktivní linií matematicky cítěných a propočítaných poměrů. Po prostudování fotodokumentace Cepkových děl v knize Anton Cepka Šperky; Jana Cepková - Šperky a emaily (Holešovský, Holešovská, 1989) se pokouším v následujícím textu charakterizovat, jak autor ve svých špercích pracuje s kresbou. Kresbu v díle Antona Cepky spatřuji v podobě sloţitých sítí tenkých čar vyřezaných a vypilovaných ze stříbrného plechu. Jeho šperky bývají vytvořeny sloţitější strukturou jednovrstvých sítí skombinovaných s plochou nebo plochou plechu - pro větší plasticitu někdy barveného, jindy strukturálně pojednaného vyrytými liniemi a provrtanými otvory. Některé šperky autor naopak vytvořil spojením několika jednodušších sítí čar, či částí v komplikovanější konstrukce. Pro autora jsou charakteristické prázdné plochy a tvary ohraničené liniemi různých šířek, stejně tak pracuje i se strukturovanými plochami plnými. „Četné opakované varianty broţí s křídly připomínají uměle zkonstruované ptáky a hmyz stejně jako letadla a kosmické lodě a svědčí o autorově celoţivotním hlubokém zaujetí jedním námětem – civilizací.“ (Kříţová, 2002, s.67). Mimo často 24
se opakujícího podobného námětu strojů, přístrojů a konstrukcí připomínajících prostorové simulace výroby nějakých součástek nebo inspiraci technickými výkresy jsou způsoby provedení a zdobení šperků podobné (Kříţová, 2002). Kromě sítí čar vznikajících vyřezáním z plechu a linií ohraničujících například oválné či půlkruhové součástky, se můţeme také mnohdy setkat s přiletovanou sítí sestavenou z drátu, či s celými plochami provrtanými hustými řadami otvorů. Autor rád své šperky kombinuje se skleněnými čočkami, drobnými kulatými barevnými sklíčky či polodrahokamy, oblázky a perlami. Na jedné broţi dokonce můţeme vidět části připomínající perleťové knoflíky zakomponované do konstrukce jakéhosi okřídleného stroje. V souvislosti se šperkařskou tvorbou Antona Cepky a zejména s jeho uplatňováním kresebných technik na špercích můţeme mluvit dokonce o technice ilustrace2.
Obr. č. 15 Anton Cepka, Závěs, stříbro, perleť, sklo, 42x65x5 mm, 1966 2
Ilustrace (z lat. vysvětlení, objasnění) je v primárním významu výtvarným doprovodem textu, který ho má objasnit a vysvětlit, učinit srozumitelnějším, nebo můţe mít jen zdobnou funkci. Ilustrace byla původně pouţívána především v knihách a to uţ záhy po vynalezení knihtisku. Nejstarší ilustrace byly vytvářeny technikou dřevotisků, později tiskem rytin ve mědi a v oceli (Rieger, 1865, podle Reissner, 2011).
25
Z díla Antona Cepky můţeme k ilustrovanému šperku přiřadit závěs se siluetou dívky. V tabulce skla uchycené do stříbrného rámu jsou vyryty svislé, vodorovné a úhlopříčné linie. Zmatňováním vybraných polí, jejich vyškrabováním, vzniká kosočtvercová šachovnice, která ve spojení se siluetou dívky umístěné před ní navozuje dojem kachlové dlaţby podlahy v síni, nebo v sále. Při spodním okraji skla je ponechán hladký neporytý pruh v němţ je
vsazeno broušené sklíčko.
Stříbrný rám ohraničující sklo je zdoben po obvodu vypouklými tečkami a jeho spodní rozšířená plocha je pojednána jako pole provrtaných otvorů uspořádaných do čtyř řad. Mezi otvory je čitelná mříţka svislých a vodorovných čar, která připomíná rozměřování a rýsování vzdáleností otvorů. Autor jí dosáhl opakováním motivu čtverců ze šachovnice. Za spodní okraj stříbrné plochy s otvory visí zavěšené dva kusy perleti nepravidelného tvaru. Celkový vzhled tohoto šperku na mne působí jako vyobrazení příběhu. Dívka stojí na okraji šachovnicové podlahy chodby nebo sálu zřejmě v bohatém domě, moţná i v paláci jak napovídá stříbrné zdobení, broušené sklíčko a perleť.
26
PRAKTICKÁ ČÁST
27
3.
Tvorba vlastního autorského šperku Praktická část mojí bakalářské práce je zaměřena na vytvoření vlastních
autorských šperků. Obsahuje dvě hlavní části. V první z nich věnuji pozornost výtvarným návrhům na šperky, v druhé části následně samotné výrobě mých šperků. Stejně tak jako se v teoretické části práce soustřeďuji na kresbu nějakým způsobem ztvárněnou na moderních špercích, tak také v části praktické ve výtvarných návrzích i při výrobě šperků respektuji dané téma. V mých návrzích nezrealizovaných šperků i šperků reálně vyrobených funguje kresba především, jako linie i kontextu s plochou určitého vnějšího obrysu, případně otvoru (průřezu) uprostřed tvaru.
3.1. Výtvarné návrhy Vlastní výrobě mých šperků předcházela poměrně dlouhá přípravná fáze věnovaná návrhům. Lze říci, ţe jsem téměř u všech svých návrhů vycházela z nějakých přírodních tvarů, které jsem rozkreslovala, abstrahovala, částečně měnila v poţadované tvary, někde zrcadlově převracela a někde vyuţívala jen zajímavý výřez, tvar či část. Jinde jsem zase spojením několika menších jednotlivých kreseb a slitím jejich tvarů do jednoho dostala tvar nový. Musela jsem poté částečně přizpůsobit jejich kresbu. Navrhla jsem několik sad šperků, z nichţ jsem si pro výslednou realizaci zvolila jen jednu. Po konzultaci s panem docentem Joanidisem jsem se však rozhodla ve své práci uvést všechny i nezrealizované návrhy.
3.1.1.
Výtvarné návrhy Jablíčko
Ve svých prvních návrzích jsem vycházela ze zabstrahované kresby sušeného plátku jablka a zejména z jeho seříznutého jaderníku který po uschnutí plátku
28
reliéfně vystupoval. Zabstrahovaná rozmývaná kresba inkoustovou tuţkou na formátu A2 připomínala spíše nějaké fantazijní pohoří. Vybírala jsem si zajímavé části kresby a zmenšené je překreslovala na papír A4. Rozdělila jsem kresbu na mnoho malých výřezů a částí které jsem uplatnila jako jednotlivé dílky článkovitého náramku na zápěstí spojovaného drátěnými krouţky. Podobným způsobem jsem postupovala při návrzích dalších šperků z této soupravy.
Obr. č. 16 Výchozí kresba
29
Obr. č. 17 Náhrdelník Jablíčko
Obr. č. 18 Náušnice k sadě Jablíčko 30
Obr. č. 19 Práce s tvary při návrzích sady šperků Jablíčko
Obr. č. 20 Náramek na zápěstí k sadě Jablíčko 31
3.1.2.
Výtvarné návrhy Ulita mořského měkkýše
Dalším námětem, který mne inspiroval k návrhům druhé kolekce šperků, byla ulita mořského měkkýše. Nakreslila jsem pohled dovnitř rozbité ulity a v dalších kresbách návrhů vyuţívala jen převzatý hlavní základní tvar. S tím jsem dále pracovala za pomocí prosvětlování papírů proti světlu a postupným výběrem pokaţdé jiných křivek z kresby a další práce s nimi. Zrcadlovým otáčením a převracením vznikaly pokaţdé jiné tvary a tak i jednotlivé šperky inspirované ulitou.
Obr. č. 21 Ulita mořského měkkýše – práce s tvary 1
32
Obr. č. 22 Ulita mořského měkkýše – práce s tvary 2
Obr. č. 23 Ulita mořského měkkýše – broţ a přívěsek na krk
33
Obr. č. 24 Ulita mořského měkkýše – náušnice 2x
Obr. č. 25 Ulita mořského měkkýše – řetěz 34
3.1.3.
Výtvarné návrhy Ţivé stroje
Zajímavé a originální návrhy z fantazijního světa strojů jsem vytvořila, kdyţ jsem se zamýšlela nad vhodnou technikou výroby mých šperků. Z počátku jsem byla rozhodnutá pro techniku rytí, kterou jsem studovala jako svůj obor na střední škole, později jsem od ní však ustoupila pro její celkovou náročnost. Zvaţovala jsem proto lept. Lept je na prvním místě především technikou grafickou a proto jsem se po rozhodnutí zhotovit mé šperky touto technikou snaţila o co moţná nejvíce grafické, kresebné a rukopisné.
Obr. č. 26 Broţ 1 k sadě Ţivé stroje
35
Obr. č. 27 Náhrdelník 1 k sadě Ţivé stroje
Obr. č. 28 Náušnice k sadě Ţivé stroje 36
Obr. č. 29 Broţ 2 k sadě Ţivé stroje
Obr. č. 30 Prsteny k sadě Ţivé stroje
37
Obr. č. 31 Náramek na paţi k sadě Ţivé stroje
Obr. č. 32 Náhrdelník 2 k sadě Ţivé stroje
38
Obr. č. 33 Hladítko větrátko – práce s tvary v sadě Ţivé stroje
3.1.4.
Výtvarné návrhy Součástky budíku
Pro dosaţení přesnějšího technicistního vzhledu strojních součástek ve svých dalších návrzích jsem se inspirovala tvary a součástmi skutečného rozšroubovaného starého budíku.
Obr. č. 34 Náušnice k návrhům Součástky budíku
39
Obr. č. 35 Součástky budíku - práce s tvary k návrhům 1
Obr. č. 36 Součástky budíku - práce s tvary k návrhům 2
40
3.1.5.
Výtvarné návrhy Jiřinky
Měla jsem jiţ zhotovenou řadu návrhů, ale zatím jsem s ţádnými nebyla zcela spokojená. Obdivování krás podzimní krajiny před prvními velkými mrazy mě dovedlo k návrhům čerpajících z tvarů obtisků jiřin.
Obr. č. 37 Broţ 1 k soupravě Jiřinky
41
Obr. č. 38 Broţ 2 k soupravě Jiřinky
Obr. č. 39 Závěs na krk 1 k soupravě Jiřinky 42
Obr. č. 40 Náhrdelník 1 a náušnice k soupravě Jiřinky
43
Obr. č. 41 Náhrdelník 2 k soupravě Jiřinky
Obr. č. 42 Náramek na paţi k soupravě Jiřinky
44
Obr. č. 43 Souprava Jiřinky – práce s tvary 1
Obr. č. 44 Souprava Jiřinky – práce s tvary 2
45
Obr. č. 45 Přívěsky k soupravě Jiřinky
Obr. č. 46 Souprava Jiřinky – tvary, broţ, spona do vlasů
46
Obr. č. 47 Náhrdelník 3 k soupravě Jiřinky
3.1.6.
Realizované výtvarné návrhy Vysušené kaštánky Finálními návrhy na mé šperky, které jsem se nakonec rozhodla realizovat a
v podobě šperků skutečně vyhotovit, se staly návrhy šperkové soupravy vzniklé podle kreseb vysušených kaštanů (plodů jírovce maďalu). V návrzích jsem dospěla často k mnoha variacím na podobný motiv. V pozdější realizaci pak vzniklo více šperků s mírnou tematickou návazností. Několik šperků od sebe vzájemně odlišných tak nese vţdy nějaký společný prvek. Společnými rozpoznávacími prvky šperků jsou jejich vnitřní výřezy, které jsem ponechávala vţdy stejné. Měnila jsem na nich postupně jejich velikost, tvar a do určité míry také povrchovou lineární kresbu.
47
Obr. č. 48 Vysušené kaštánky - Náhrdelník z pěti leptaných dílů
Obr. č. 49 Vysušené kaštánky - Náušnice se srpkovitým výřezem
48
Obr. č. 50 Vysušené kaštánky - náušnice 2, náhrdelník 2
Obr. č. 51 Vysušené kaštánky - náušnice 3
49
Obr. č. 52 Vysušené kaštánky – broţe 1,2,3,4,5
50
Obr. č. 53 Vysušené kaštánky – náramek na zápěstí
Obr. č. 54 Vysušené kaštánky – spona do vlasů
3.2.
Realizace šperku Tato kapitola mé bakalářské práce se zabývá realizací šperku. Její součástí
jsou tři podkapitoly. V první z nich uvádím materiály, které jsem pouţila pro výrobu šperků, ve druhé popisuji pracovní postupy výroby a v závěrečné podkapitole předkládám fotodokumentaci práce i hotových šperků.
3.2.1.
Pouţité materiály
Mosazný plech Jako materiál pro výrobu šperků jsem zvolila mosazný plech tloušťky 0,6 mm, mosaz Ms63. Je to druh mosazi polotvrdé, kde číslo 63 vyjadřuje podíl mědi. Její odolnost proti korozi je menší, neţ mají jiné druhy mosazi s vyšším obsahem mědi. 51
Přiloţená tabulka obsahuje prvky, ze kterých se mosaz skládá a jejich procentuální zastoupení ve slitině (Litomyský, 2012).
sloţení [hmotnostní procenta] Ms63 Cu
Zn
Ni
Fe
Pb
Sn
Al
ostatní celkem
62-64 zbytek do 0.3 do 0.1 do 0.1 do 0.1 do 0.03 do 0.1
Další materiály Dalšími materiály, které jsem pouţila pro výrobu šperků, jsou mosazný drát tloušťky 0,4 mm a mosazné biţuterní komponenty – uzávěry náušnic a výrobky textilní galanterie – špendlíky zavírací.
3.2.2.
Postup výroby V této podkapitole popisuji technologické postupy výroby šperků - nejprve
zkoušky leptu a následně postupy výroby jednotlivých šperků. První zkouška leptu Vlastní výrobě šperků předcházely zkoušky leptu, pro které jsem měla zpočátku k dispozici jen malý obdélníkový odstřiţek mosazného plechu o rozměrech 20 x 60 mm, tloušťce 0,6 mm a odlité malé mnoţství šedesátiprocentní kyseliny dusičné. Předběţné zkoušky leptu bylo nutné provést pro zjištění optimálního naředění roztoku kyseliny dusičné s vodou, chování krytu z včelího vosku na plechu, potřebné šíře odkrytí plechu pro leptání lineární kresby na špercích a pro části zcela proleptané. V neposlední řadě bylo také nutné zjistit dobu působení kyseliny na kov, aby bylo dosaţeno ţádoucích výsledků a odhadnout potřebnou tloušťku plechu k výrobě šperků. 52
Při první zkoušce leptu jsem odstřihla část plechu o rozměrech 20 x 30 mm a jako kryt pro lept jsem pouţila tenkou vrstvu včelího vosku nanesenou oboustranně na plech. Kryt jsem vytvořila namočením plechu do vosku. Do voskového krytu jsem vyryla rýsovací jehlou kresbu chobotničky. Připravený plech jsem umístila do skleničky a kapátkem zhotoveným z plastové trubičky na něj nakapala šedesátiprocentní kyselinu dusičnou tak, aby byl plech celý zalitý. V průběhu leptání jsem jej vyjímala z kyseliny, oplachovala v nádobě s vodou a kontrolovala hloubku vyleptaných linií. Přibliţně po třiceti minutách byl jiţ vzorek dostatečně vyleptaný. Po opláchnutí od kyseliny, osušení a odstranění voskového krytu jsem mohla vyhodnotit výsledky zkoušky. Pro nejpřesnější zjištění chování kyseliny a jejího působení na materiál mosazi jsem při první zkoušce pouţila k leptání nezředěnou šedesátiprocentní kyselinu dusičnou. Šedesátiprocentní roztok kyseliny dusičné byl sice příliš silný pro jeho pouţití k leptání šperků, zato však intenzivnější chemická reakce lépe odhalila vlastnosti a chování všech materiálů pouţitých při zkoušce. Ukázalo se také, ţe je nutné voskový kryt nanášet v silnější vrstvě. Kresba na zkušebním vzorku materiálu byla vyleptána dosti nerovnoměrně pro nestejnoměrné působení kyseliny na všechny jeho části. Některé části linií se vyleptaly málo výrazně, jinde vznikly do šířky i do hloubky mnohem více odebrané úseky. Pro nedostatečně silnou vrstvu voskového krytu a zejména tím vzniklou její větší měkkost a tvárnost došlo na některých místech k podleptání krytu. Některé blízko sebe umístěné kresebné prvky se téměř nebo i úplně slily. Zjistila jsem také, ţe kyselina působí výrazněji a rychleji při leptání větší plochy, neţ při leptu tenké linky. Také okraje plechu byly částečně poškozeny naleptáním jejich hran. Při dalším leptání jsem musela krycí voskovou vrstvu na okrajových hranách plechu zesílit. Druhá zkouška leptu Při druhé předběţné zkoušce leptu jsem jiţ pouţila roztok kyseliny s vodou zředěný na třicetiprocentní kyselinu dusičnou. Tato koncentrace kyseliny v roztoku se ukázala být optimální a rozhodla jsem se i při další práci pouţívat roztok třicetiprocentní. 53
Při nanášení krytu jsem namočila plech do roztaveného vosku vícekrát po sobě pro vytvoření silnější a pevnější krycí vrstvy. Přebytečný vosk, neţádoucí vystouplé nerovnosti a ztuhlé kapky vosku jsem z obou stran oškrabala a zarovnala plochu do roviny. Jako výsledný výrobek druhého leptu jiţ vznikla drobná náušnice. Jakýsi zmenšený model navrţených budoucích šperků. Při zpracovávání tohoto výrobku bylo jiţ nutné vyleptat nejen jemnou kresbu na povrchu šperku ale také zhotovit vnitřní průřez a z ustřiţeného obdélníku plechu vyleptat samotný vnější obvodový tvar náušnice. Jako první jsem pečlivě připravený voskový kryt odstranila ve střední části plechu a to tak ţe vzniklá odkrytá plocha odpovídala tvaru budoucího vnitřního výřezu náušnice. Kyselina z tohoto prostoru zcela odstranila všechen kovový materiál za dvě hodiny. Po té jsem vyjmula vyleptaný plech z roztoku kyseliny, opláchla jej ve vodě a osušila papírovou utěrkou. Odstranila jsem všechen vosk a nanesla jej znovu tak, aby tentokrát vosk ochránil i vyleptaný průřez před dalším působením kyseliny. Opět jsem zarovnala nerovnosti vosku. Tentokrát jsem odstraňovala kryt v ploše potřebné pro vyleptání vnějších okrajů náušnice. Vyleptaný otvor ve vosku prosvítal proti světlu, čehoţ jsem vyuţila pro správné umístění vnějších okrajů tvaru. Po dvou hodinách leptání opět zůstaly z materiálu jen voskem zakryté části. Odstranila jsem vosk a měla jsem jiţ hotový celý tvar náušnice. Zbývalo vyleptat jemnou povrchovou lineární kresbu. Opět jsem proto nanesla vosk. Pro dobré ochránění členitých okrajů náušnice bylo zapotřebí po nanesení vosku na celou náušnici ještě postupně náušnici otáčet a namáčet do vosku ostré hrany tvaru. Po zarovnání vosku jsem vyryla do voskového krytu lineární kresbu. Byla dostatečně vyleptána po čtyřiceti pěti minutách. Odstranila jsem vosk, začistila ostré hrany vyleptaných tvarů a do horní části náušnice provrtala vrtákem o průměru 2 mm otvor pro zavěšení náušnice. Pro větší výraznost vyleptaných linií a okrajů jsem je ztmavila černým lihovým fixem a po té celý výrobek vyleštila. Zavěsila jsem náušnici na mosaznou nosnou část a náušnice byla hotova. Při těchto dvou zkušebních leptech jsem získala mnoho důleţitých poznatků, které jsem později vyuţila při práci na zhotovení mých šperků. 54
Výroba šperků Vysušené kaštánky S výrobou šperků jsem začala od náušnic nepravidelně kruhového tvaru se srpkovitým výřezem, které jsou v návrzích uvedené jako první, a k nim patřícího náhrdelníku sloţeného z pěti leptaných dílů spojených krouţky. Protoţe jsou však všechny šperky vţdy mezi sebou něčím podobné je moţné je libovolně kombinovat. Šperky jsem rozdělila do dvou sad. První z nich je jemnější a decentnější a tvoří ji Náušnice se srpkovitým výřezem, Náhrdelník z pěti leptaných dílů a Náramek z drobných dílů s výřezy. Druhou sadu tvoří větší výraznější šperky, kterými jsou Náušnice 2, Závěs s prolínáním kresby na jednom celku materiálu, Masivní náramek z pásu mosazného plechu a Větší broţ. Jedním ze šperků, které jsem vyrobila je i Menší broţ se širokým zahloubeným pásem, která se však částečně liší od předchozích dvou novým prvkem vzoru – širokým zahloubeným pásem i povrchovou úpravou. Proto jsem se rozhodla tento šperk nepřikládat k ţádné ze souprav a ponechat jej jako samostatný. Je vlastně další moţnou variací ostatních šperků. V původních návrzích jsem nebrala v úvahu skutečnou velikost šperků, musela jsem tedy u všech šperků před samotnou výrobou řešit tuto otázku za pomoci papírových modelů.
První sada šperků Náušnice se srpkovitým výřezem Proti světlu jsem obkreslila na papír z původního návrhu náušnice a vystřihla je co nejtěsněji kolem okraje. Jejich velikost se mi zdála být vhodná a nositelná, proto jsem ji ponechala stejnou jako v původním návrhu. Ze zakoupeného plechu 1 x 0,5 m jsem nůţkami na plech vystřihla čtverec o rozměru 20 x 20 cm, se kterým se mi lépe manipulovalo, a na ten lihovým fixem obkreslila tvary z papíru vystřiţených náušnic. Tvary jsem následně z mosazného plechu vystřihla nůţkami na plech. Odstranila jsem z povrchu plechu ochrannou 55
fólii, nanesla na něj oboustranně dostatečné mnoţství vosku a odstranila z voskové vrstvy nerovnosti. Tentokrát jsem, stejně tak jako při zpracovávání všech dalších šperků, jiţ odkrývala vosk z prostoru vnitřního výřezu současně s plochou pro vyleptání vnějšího obrysu tvaru šperku. Pro odstraňování voskového krytu jsem pouţila rytecká rýtka. Pro obrysové linie odkrývaných ploch rýtko střední půlkruhové a pro odebrání plochy rýtko široké plošné. Po úplném odleptání materiálu v třicetiprocentním roztoku kyseliny dusičné jsem získala plně poţadovaný tvar náušnic. Odstranila jsem všechen vosk a nanesla jej znovu, aby chránil celý materiál, ale i předchozí vyleptané hrany. Zarovnala jsem voskovou vrstvu a přenesla na ni z na papíru obkresleného návrhu kresbu náušnic. Tu jsem pak proryla do krytu půlkruhovým rýtkem. Po vyleptání linií jsem z náušnic odstranila vosk a začistila jsem ostré hrany jehlovými pilníky a smirkovým papírem. Pro zvýraznění zdobných i obrysových linií a křivek jsem pouţila černý lihový fix. Po ztmavení linií jsem náušnice vyleštila, a abych dosáhla barevné stálosti, ochránila kov proti korozi a částečně také mechanickému poškození, nanesla jsem na něj čirý bezbarvý lesklý lak na kov. Jakmile lak zaschnul, navlékla jsem náušnice na připravená „očka“ stočená z mosazného drátu. Nebylo nutné vrtat otvory pro zavěšení, protoţe náušnice byly navrţeny tak, ţe krouţek pro jejich zavěšení prochází horní částí vhodně umístěného vnitřního výřezu a spojuje zavěšenou zdobnou část náušnice jejím „háčkovým“ uzávěrem. Náhrdelník z pěti leptaných dílů Před samotnou výrobou náhrdelníku jsem musela vyřešit, jaká by měla být jeho skutečná velikost. V návrhu byl náhrdelník příliš rozměrný. Proto jsem návrh oskenovala do počítače a zkoušela jej zmenšovat, v různých velikostech tisknout a vystřihovat. Po nalezení optimální velikosti náhrdelníku byl postup výroby jednotlivých leptaných dílů v podstatě stejný jako u náušnic. Návrh předtištěný na papíru jsem rozstříhala na jednotlivé díly náhrdelníku. Tyto tvary dílů z papíru jsem obkreslila lihovým fixem na mosazný plech a z něj je
56
vystříhala nůţkami na plech. Nanesla jsem a zarovnala voskový kryt a přenesla na něj kresbu návrhu. Kryt jsem prorývala ryteckými rýtky. Leptala jsem nejprve vnitřní výřezy spolu s vnějšími obrysy jednotlivých dílů a následně po opětovné úpravě voskového krytu ozdobnou kresbu. Všechny díly náhrdelníku jsem leptala v třicetiprocentním roztoku kyseliny dusičné současně. Pro leptání více kusů současně, nebo pro zpracování větších kusů šperkové soupravy jsem si připravila kruhovou plastovou nádobu s plochým dnem o průměru 25 cm a odlila jsem z vosku výplně pro úsporu roztoku kyseliny. Ze všech vyleptaných dílů náhrdelníku jsem odstranila vosk a ostré hrany začistila jehlovými pilníky a smirkovým papírem. Na všech dílech náhrdelníku jsem ztmavila vyleptané linie a vyleštila jsem rovné horní plochy, abych dosáhla kontrastu se ztmavenými leptanými místy. Podle návrhu jsem označila rýsovací jehlou umístění otvorů pro propojení dílů náhrdelníku a pro jejich zavěšení na krk. Označená místa jsem prohloubila důlčíkem a poté vyvrtala otvory. Po vrtání otvorů jsem musela materiál opět zarovnat, vyhladit smirkovým papírem a vyleštit. Následně jsem na všechny díly náhrdelníku nanesla čirý bezbarvý lesklý lak na kov. Vytvarovala jsem z mosazného drátu krouţky, kterými jsem propojila jednotlivé leptané kusy a dále jej nastříhala na potřebné délky a na jejich koncích vytvarovala kleštěmi s kulatými čelistmi „očka“, kterými jsem je spojila. Vznikl originální řetěz, na který jsem vyleptané části připevnila za dva krajní otvory. Z mosazného drátu jsem také vytvarovala „háčkový“ uzávěr náhrdelníku. Tento šperk byl hotový. Náramek z drobných dílů s výřezy Tento náramek patří k Náhrdelníku z pěti leptaných dílů. Jeho jednotlivé dílky jsou v podstatě tytéţ tvary jako u náhrdelníku, ale není na nich uplatněná povrchová kresba. Domnívám se, ţe u takto drobných částí šperkové soupravy by mohla kresba působit aţ rušivě vzhledem k tvarům. A naopak oproštění od kresby dodává tvarům větší čistotu.
57
Nejprve jsem zjednodušené obrysové tvary obkreslila lihovým fixem na mosazný plech a poté jsem je nůţkami na plech vystřihla. Nanesla jsem a upravila voskový kryt a přenesla na něj návrh. Ryteckými rýtky jsem odstranila vosk z prostorů pro leptání vnitřních výřezů a bohatých členitých obrysových linií tvarů. Po odleptání materiálu jsem odstranila všechen vosk. Začistila jsem ostré hrany smirkovým papírem a jehlovými pilníky. Na zvolených místech jsem provrtala otvory pro spojovací krouţky náramku. Vyleštila jsem povrchy všech jednotlivých dílů a přelakovala je čirým bezbarvým lesklým lakem na kov. Po zaschnutí laku jsem jednotlivé díly náramku mezi sebou propojila krouţky zhotovenými z mosazného drátu a na krajní dva jsem umístila uzávěr.
Druhá sada šperků Náušnice 2 Náušnice jsem obkreslila z původního návrhu na nový papír a vystřihla jejich přibliţný tvar, protoţe k dosaţení bohatých členitých okrajů jsem chtěla pouţít kyselinu. Obkreslila jsem návrh lihovým fixem na mosazný plech a vystřihla tvar nůţkami na plech. Nanesla jsem voskový kryt a ryteckými rýtky do něj proryla tvar vnitřního výřezu a plochu nutnou pro odleptání vnějších členitých obrysových linií. Po odleptání odkrytých částí materiálu jsem upravila voskový kryt podobně, jako u předchozích šperků a půlkulatým rýtkem do něj proryla tenké linie povrchové kresby náušnic. Po vyleptání těchto linií jsem odstranila z náušnic všechen vosk a vyleštila je. Zdobnou lineární kresbu jsem zvýraznila lihovým fixem, znovu náušnice přeleštila a přelakovala je čirým bezbarvým lesklým lakem na kov. Do horní části tvaru náušnic jsem vrtákem o průměru 1 mm provrtala otvory, do kterých jsem umístila „háčkové“ uzávěry náušnic. Závěs s prolínáním kresby na jednom celku materiálu I u tohoto šperku stejně jako u Náhrdelníku z pěti leptaných dílů, jsem musela nejprve vyřešit otázku jeho správné velikosti. Výtvarný návrh jsem opět
58
vystřihovala a přiměřovala ve více velikostech. Mým záměrem bylo vytvořit velký výrazný tvar, který můţe vhodně doplnit extravagantnější styl svého nositele. Po zvolení optimální velikosti leptané části jsem její zjednodušený tvar vystřihla z mosazného plechu. Nanesla a upravila jsem voskový kryt a proryla do něj tvary vnitřních výřezů a obrysových linií. Po vyleptání materiálu jsem upravila voskový kryt a odstranila jej půlkulatým rýtkem z prostoru pro leptání linií povrchové kresby. Po vyleptání těchto linií jsem odstranila všechen vosk, lihovým fixem zvýraznila linie, vyleštila povrch a šperk přelakovala čirým bezbarvým lesklým lakem na kov. Aby byl šperk kompletní, musela jsem vyrobit řetěz na zavěšení leptané části. Nastříhala jsem nůţkami na plech z mosazného drátu díly různých délek a na jejich okrajích vytvořila odlišně velká „očka“. Vţdy na jednom dílu dvě stejně velká. Krajními „očky“ jsem k sobě jednotlivé díly spojila a na oba konce řetězu jsem umístila mosazné biţuterní uzávěry řetízků. Závěs je tedy opatřen dvěma uzávěry pro připínání v dobře viditelné přední části. Větší broţ Překreslila jsem lihovým fixem na mosazný plech přibliţný tvar broţe a vystřihla ho nůţkami na plech. Nanesla a upravila jsem voskový kryt a přenesla na něj přesné tvary vnitřních výřezů a obrysových linií. Ve voskovém krytu jsem podle zaznačené kresby ryteckými rýtky odkryla plochy určené k leptání. Po odleptání materiálu z prostorů vnitřních výřezů a obrysu broţe jsem na vyleptané hrany opět nanesla vosk pro jejich ochranu před dalším působením kyseliny. Zarovnala jsem nerovnosti voskového krytu, podle návrhu jsem na něm předkreslila linie povrchové kresby a tu jsem poté proryla do krytu ryteckými rýtky. Po vyleptání linií kresby jsem odstranila všechen vosk a zahloubené kresebné linie na broţi jsem zvýraznila lihovým fixem. Broţ jsem vyleštila a přelakovala čirým bezbarvým lesklým lakem na kov. Po jeho zaschnutí jsem navlékla do prostorů výřezů v broţi nosnou část jejího upínání k oděvu v podobě černého zavíracího špendlíku. 59
Masivní náramek z pásu mosazného plechu Při výrobě tohoto šperku jsem nejprve zkoušela přiměřit k zápěstí návrh nakreslený na papíru. Velikost návrhu byla vyhovující. Rozměry návrhu jsem proto přenesla na mosazný plech. Při vystřihování obdélníkového pásu náramku z většího celku plechu bylo velice důleţité stříhat materiál po obou obvodových stranách stejným směrem. Při stříhání obvodových hran ve směru proti sobě docházelo k neţádoucímu stáčení a deformování plechu. Po ustřiţení pásu plechu o rozměrech náramku jsem vytvořila na jeho koncích zaoblení hran. Oblý tvar jsem vystřihla nůţkami na plech a zahladila smirkovým papírem. Kdyţ jsem měla vystřiţený tvar náramku, nanesla jsem na něj voskový kryt. Nejprve jsem nechala v materiálu proleptat vnitřní průřezy a následně, po opětovné úpravě voskového krytu, jsem vystavila působení roztoku třicetiprocentní kyseliny dusičné také linie povrchové kresby. Po vyleptání jsem sundala z náramku voskový kryt a smirkovým papírem upravila ostré hrany. Z ozdobného prouţku mosazného plechu bylo nyní třeba vytvarovat tvar náramku do tvaru písmene C. Nejprve jsem náramek stáčela dvojími kleštěmi pro získání přibliţného tvaru. Byl však částečně asymetrický a pro nestejnoměrnou sílu materiálu, způsobenou především vnitřními výřezy, se jeho ohybem vytvořily na povrchu nerovnosti. Bylo nutné jej dotvarovat pomocí plastové paličky a kulatiny. Na závěr jsem zvýraznila ozdobnou kresbu lihovým fixem, náramek vyleštila a přelakovala čirým bezbarvým lesklým lakem na kov pro uchování lesku.
Menší broţ se širokým zahloubeným pásem - samostatná Tato broţ stojí stranou předchozích dvou sad šperků a to zejména proto, ţe se od nich svým vzhledem částečně odlišuje. Je další variací zpracování ostatních šperků. Částečně odlišný je vzor, který je doplněn o nový prvek – široký zahloubený tmavý pás. Výrazně se však šperk liší především svojí povrchovou úpravou. Při závěrečné povrchové úpravě hotového šperku jsem jeho povrch po vyleštění nechala ztmavnout do šedozeleného nádechu, který ţádoucím způsobem doplňuje mnoţství 60
fialových odstínů vytvořených rozpouštěním různého mnoţství černého barviva lihového fixu. Čirým bezbarvým lesklým lakem na kov je tak na této broţi na rozdíl od ostatních šperků dosaţeno lesku a zakonzervování jakési přirozené patiny broţe vzniklé jejím pouţíváním. Postup leptání byl stejný jako u ostatních šperků. Po výše uvedené povrchové úpravě jsem na závěr doplnila broţ zavíracím špendlíkem provlečeným otvory vnitřních výřezů.
61
3.3.
Fotodokumentace
První zkouška leptu
Obr. č. 55 Zkouška 1 Druhá zkouška leptu
Obr. č. 56 Zkouška 2
62
Postup výroby Náramku z drobných částí s výřezy
Obr. č. 57 Průběh leptu
Obr. č. 58 Průběh leptu - detail 63
Obr. č. 59 Vyleptané díly s voskovým krytem
Obr. č. 60 Vyleptané díly po odstranění voskového krytu
64
Obr. č. 61 Díly náramku po zabroušení hran, vyleštění a přelakování
Obr. č. 62 Hotový náramek
65
První sada šperků
Obr. č. 63 Náušnice se srpkovitým výřezem a Náhrdelník z pěti leptaných dílů
Obr. č. 64 Náramek z drobných dílů s výřezy 66
Druhá sada šperků
Obr. č. 65 Závěs s prolínáním kresby na jednom celku materiálu 67
Obr. č. 66 Náušnice 2
Obr. č. 67 Větší broţ 68
Obr. č. 68 Masivní náramek z pásu mosazného plechu Menší broţ se širokým zahloubeným pásem – samostatná
Obr. č. 69 69
Závěr Ve své bakalářské práci pojednávám o kresbě a moderním výtvarném šperku a dále vytvářím vlastní autorský šperk, jehoţ popis výroby, výtvarné návrhy a fotografie jsou zahrnuty v praktické části této práce. Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo shrnutí poznatků, které se kresbou a moderním výtvarným šperkem zabývají a vytvoření vlastních originálních autorských šperků. Tento cíl povaţuji za splněný, coţ v průběhu práce dokládám. Ze široké zásoby návrhů, které jsem pro účely této práce vytvořila, jsem si k vlastní realizaci šperků vybrala výtvarné návrhy s názvem Vysušené kaštánky. Po prostudování dostupné literatury jsem vytvořila teoretickou část mojí bakalářské práce, která má mít doprovodný charakter, přičemţ hlavní pozornost je vrţena na část praktickou, tedy na výrobu šperků. Jak jsem jiţ uvedla, moje práce se skládá z části teoretické a praktické. Teoretická část obsahuje dvě kapitoly. První kapitolu věnuji modernímu šperku, kde uvádím jeho definici, vývoj a čtyři zvolené umělecké směry a tendence, které se v něm odráţejí. Jedná se o strukturalismus, který pracuje s povrchovou strukturou šperku, sochařský šperk – v podstatě miniaturní plastika, dále konstruktivismus, pronikající do šperku logickým uspořádáním a geometrickými prvky. Poslední z mnou vybraných směrů je body art, neboli „tělový šperk“. Body art je typem šperku, který si svého majitele do jisté míry podmaňuje a stává se jeho součástí. Ve druhé kapitole této práce, nesoucí název šperk a kresba, bylo mou snahou zachytit a popsat způsoby uplatnění kresby v moderním šperku, tedy určitou kresebnost linií a křivek, která můţe být zachycena například drátem obsaţeným v drátěném lineárním šperku. V druhé části druhé kapitoly popisuji, jak autoři šperků Jaroslav Kodejš a Anton Cepka pracují s kresbou. Praktická část je tvorbou vlastního autorského šperku. Do této části práce přikládám všechny své výtvarné návrhy a fotodokumentaci, ve které jsou fotografie zkoušek leptu a hotových šperků. Součástí praktické části je i popis výroby jednotlivých šperků a pouţitých materiálů.
70
Resumé The text part of this bachelor thesis consists of two main sections, the theoretical and practical part. The first chapter deals with modern jewelry. I present the definition of jewelry, its development in our country. Furthermore, I focus on selected artistic styles and trends that are reflected in modern jewelry. The following second chapter is devoted to drawing in the context of modern jewelry. I present the definition of drawing, its use in jewelry and also deal with linear wire jewelry, and how the selected authors of jewelry work with drawing. In the practical part I present creating of my own jewelry. The first part deals with artistic designs, which I have devoted considerable time in the preparatory stage. The second part is called the realization of jewelry and contains information about the materials used. I describe the procedure of the creating of my jewelry. The last section contains photographs.
71
Seznam zkratek
UPM – Uměleckoprůmyslové muzeum MG – Moravská galerie MSB – Muzeum skla a biţuterie v Jablonci nad Nisou EEG – elektroencefalografe s.r.o. – společnost s ručením omezením n. p. – národní podnik
72
Seznam literatury BASTLOVÁ, Petra. Ozdoby a šperky v pravěku 1. Brno, 2007. 47 l. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. GABRIELOVÁ, Bronislava. In HOLEŠOVSKÝ, Karel, MATERNOVÁ, Věra, GABRIELOVÁ, Bronislava. Šperky - Jaroslav Kodejš. Brno : Moravská galerie v Brně, 1985. HOLEŠOVSKÝ, Karel, MATERNOVÁ, Věra, GABRIELOVÁ, Bronislava. Šperky - Jaroslav Kodejš. Brno : Moravská galerie v Brně, 1985. HOLEŠOVSKÝ, Karel. In HOLEŠOVSKÝ, Karel, MATERNOVÁ, Věra, GABRIELOVÁ, Bronislava. Šperky - Jaroslav Kodejš. Brno : Moravská galerie v Brně, 1985. HOLEŠOVSKÝ, Karel, HOLEŠOVSKÁ, Lea. Anton Cepka – Šperky, Jana Cepková - Šperky a emaily. Brno : Moravská galerie v Brně, 1989. JIRÁSEK, Jakub, VAVRO, Martin, JIRÁNEK, Jaroslav. Přírodní drahé kameny a jejich využití ve šperkařství, architektuře a umění. Chemické listy, 2009, roč. 13, č. 103, s. 647-651. KOLEKTIV AUTORŮ. Ilustrovaný encyklopedický slovník. Praha : Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 1982. KŘÍŢOVÁ, Alena. Proměny českého šperku na konci 20. století. Praha : Academia, 2002. LIMBERSKÁ, Dagmar. Český šperk na počátku 21. století. Zlín, 2008. 114 l., 19 l. příl. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací.
73
LITOMYSKÝ, Petr. Mosaz [online]. 2012, 5. 1. 2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné na World Wide Web:
. MATERNOVÁ,
Věra.
In
HOLEŠOVSKÝ,
Karel,
MATERNOVÁ,
Věra,
GABRIELOVÁ, Bronislava. Šperky - Jaroslav Kodejš. Brno : Moravská galerie v Brně, 1985. REISSNER, Martin. Česká ilustrace v literatuře pro děti a mládež. Východiska, vývojové aspekty, výrazné tendence. Brno, 2011. 192 l. Disertační práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. STUCHLÍKOVÁ, Alice. Šperky – historie a současnost. Brno, 2004. 111 l., 17 l. příl. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta.
74
