MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Brno 2008
Lenka Nováková
MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky
Lenka Nováková
PROBLEMATIKA ÚRAZOVOSTI DĚTÍ A PRÁCE ZDRAVOTNÍKA NA LETNÍM DĚTSKÉM TÁBOŘE
Bakalářská práce
Vedoucí práce: MUDr. Petr Kachlík, Ph.D Brno 2008
Děkuji MUDr. Petru Kachlíkovi, Ph.D. za trpělivé vedení, obětavou pomoc a cenné rady, které mi byly poskytnuty při vypracování této bakalářské práce.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny literatury jsem uvedla v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Masarykovy univerzity, v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 11.6.2008 Lenka Nováková
Obsah ÚVOD................................................................................................................................8 1. ÚRAZY DĚTÍ A MLÁDEŽE – PŘEHLED PROBLEMATIKY................................11 1.1 Definice základních pojmů....................................................................................11 Definice zdraví.........................................................................................................11 Definice nemoci.......................................................................................................11 Definice úrazu.........................................................................................................11 1.2 Příčiny úrazů v dětském věku................................................................................12 1.3 Prevence úrazů v dětském věku.............................................................................13 1.4 Nejčastější druhy úrazů........................................................................................14 Úrazy končetin.........................................................................................................14 Úrazy hlavy.............................................................................................................15 Úrazy očí ................................................................................................................16 Úrazy trupu.............................................................................................................17 Zlomeniny pánve.....................................................................................................19 2. PRVNÍ POMOC..........................................................................................................20 2.1 Definice pojmů......................................................................................................20 První pomoc...........................................................................................................20 Akutní stav..............................................................................................................20 2.2 Základní dělení první pomoci................................................................................20 Technická první pomoc............................................................................................20 Laická zdravotnická první pomoc ..........................................................................21 Odborná zdravotnická první pomoc........................................................................21 2.3 Právní problematika poskytnutí první pomoci......................................................22 3. NEJČASTĚJŠÍ DRUHY PORANĚNÍ A ČINNOST ZDRAVOTNÍKA V RÁMCI PRVNÍ POMOCI.............................................................................................................23 3.1 Krvácení.................................................................................................................23 Žilní krvácení...........................................................................................................23 Tepenné krvácení.....................................................................................................23 Krvácení z nosu.......................................................................................................24 3.2 Rány.......................................................................................................................25 Nekrvácející rány....................................................................................................25 Znečištěné rány ......................................................................................................25 Drobné řezné rány...................................................................................................25 Řezné rány...............................................................................................................26 Tržné rány................................................................................................................26 Zhmožděné rány......................................................................................................26 Kousnutí..................................................................................................................26 Střelné rány.............................................................................................................27 Uštknutí zmijí ..........................................................................................................27 Pokousání psem.......................................................................................................27 3.3 Bodnutí hmyzem....................................................................................................28 Anafylaktický šok.....................................................................................................28
3.4 Kousnutí klíštětem.................................................................................................29 4. JINÉ MOŽNOSTI POŠKOZENÍ ORGANISMU.......................................................30 4.1 Otravy....................................................................................................................30 Typy příčin otrav:....................................................................................................30 Rychlost šíření otravy a jejich dělení......................................................................31 4.2 Popáleniny.............................................................................................................32 Můžeme je rozdělit z několika hledisek:..................................................................32 První pomoc u popálenin:.......................................................................................33 Pro co nejsprávnější odhad, kolik procent těla bylo postiženo popálením se používá v popáleninové medicíně tzv. Devítkové pravidlo u dospělých:.................33 (Čelko, M., 2002) ....................................................................................................34 Tonutí.......................................................................................................................35 První pomoc:...........................................................................................................35 4.3 Úrazy elektrickým proudem..................................................................................36 5. PRÁCE ZDRAVOTNÍKA NA LETNÍM TÁBOŘE...................................................38 5.1 Pro práci zdravotníka je potřeba určitých znalostí problematiky týkající se jak právnických věcí, znalosti z oblasti hygieny, poskytování první pomoci, legislativní pohled, ........................................................................................................................38 5.2Úrazová prevence ..................................................................................................38 Prevence sportovních úrazů:...................................................................................38 Prevence dopravních úrazů.....................................................................................39 6. METODIKA ..............................................................................................................40 7. PREZENTACE VÝSLEDKŮ......................................................................................42 7.1 Výsledky 1.............................................................................................................42 7.2 Výsledky 2.............................................................................................................50 8. DISKUZE....................................................................................................................52 9. ZÁVĚR .......................................................................................................................54 10. SHRNUTÍ..................................................................................................................56 SUMMARY.....................................................................................................................56 11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY........................................................................57 12. SEZNAM PŘÍLOH...................................................................................................61
ÚVOD Úrazy jsou obecně považovány za největší zdravotnický problém dětského věku. v civilizovaných zemích včetně České republiky (ČR) představují úrazy u dětí a mladistvých nejčastější příčinu smrti. Mezi příčinami úmrtí v ČR jsou úrazy v dospělé populaci na třetím místě, u dětí a dospívajících na místě prvním. Kromě zdravotního problému zasahují do života lidí i z pohledu sociálního a ekonomického. Náklady spojené s řešením úrazů, s ošetřením, hospitalizací, následnou rehabilitací, jsou vysoké, jedná se o několik desítek miliard korun ročně, a to ve velmi hrubém odhadu (Janoušek a kol., 2007). Ve srovnání se státy Evropské unie, kde se posledních 20 let rozvinula úrazová prevence, je v ČR úrazová mortalita dětí téměř dvojnásobná (Benešová a kol., 2007). Podobné problémy řeší i v Kanadě, USA i v dalších zemích Evropské unie (Reimers et al., 2008). Podle statistických ukazatelů Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ministerstva zdravotnictví ČR (ÚZIS MZdr ČR) v letech 2001-2006 můžeme pozorovat mírný nárůst počtu úrazů, jak v populaci dospělých, tak v populaci dětské (Tabulka 1A, 1B). V dnešní uspěchané společnosti se klade důraz na zdravý životní styl. Povědomí o tomto pojmu by měly mít i děti školou povinné, protože právě u nich je důležité s touto formou prevence pozdějších život zkracujících chorob (k nimž řadíme kardiovaskulární nemoci – infarkt myokardu, hypertenzi, diabetes mellitus, obezitu) začít. Jenže snaha o větší pohybovou aktivitu na druhé straně přináší i své negativní důsledky v počtu většího množství úrazů. Důležitou úlohu, při které se rozhoduje, zda k úrazu dojde či nikoli, hraje prostředí, ve kterém děti tráví svůj volný čas. Volně časové aktivity dětí narůstají
o hlavních letních prázdninách, kdy se nejvíce předpokládá aktivní odpočinek. Letní dětské tábory řadíme mezi tyto aktivity, které jsou pořádány různými zájmovými skupinami. Mezi ně patří i Junák - Svaz skautů a skautek ČR, kde letní dětský tábor je vyvrcholením celoroční činnosti jednotlivých oddílů či středisek. Vzhledem k tomu, že jsem dlouholetou členkou jednoho oddílu, měla jsem tak možnost poznat na vlastní kůži práci zdravotníka a posoudit možnosti preventivního působení z hlediska vzniku úrazů či předcházení nemocem při této formě volně časové aktivity dětí a mládeže v době hlavních školních prázdnin. Hlavním cílem práce bylo seznámení se s problematikou úrazovosti na zcela náhodném vzorku dětí a mládeže a v obecném měřítku ji porovnat s dostupnými informacemi ze statistických zdrojů Ministerstva zdravotnictví. V druhé části se pak podívat na zdravotní problematiku vzniku poranění očima zdravotníka na letním dětském táboře se získáním vlastních zkušeností s poskytováním první pomoci. Tabulka 1A: Počty úrazů u dospělých v jednotlivých krajích, včetně celé ČR
PHA KAR JHC HRA LIB PLZ MSK UST PAR ZLI STC OLO JHM VYS CZE
2001 21980.2 17048.9 19627.2 17491.9 15889 17055.5 15860.3 14625 14076 15251.3 14475.3 15161.3 15349.7 12783.7 16347.5
2002 22530.6 21601.9 19715.3 19052.9 18353.5 18230 16602.4 16561.4 16040.1 15953.4 15920.1 15500.8 15447 13510.5 17410.9
ÚRAZY DOSPĚLÍ - CELKEM 2003 2004 2005 2006 21755.5 22075.4 21646.1 21494.5 22980 19832 19749.7 19059.1 20455.5 20808.7 21058.3 20559.1 18731.8 19925.6 19304.4 20575.9 20692.1 22208 21309.8 21006.6 19421.9 19655.5 19985.2 19945.5 16836.6 16317.8 15633.1 16071.7 16729.1 17583.9 17528.3 17322.5 17069.3 16745.7 18243.8 18041.7 15784.2 15624.9 15938.9 16069.8 14677 15302.8 15822.7 15595.6 16465.3 17011.8 18116.7 19576.4 15806.5 15317.7 15748.3 15522.6 15702 16176.1 16778.4 17224.7 17711.7 17870.4 17992.2 18075
Tabulka 1B: Počet úrazů u dětí (0-14 let) v jednotlivých krajích, včetně celé ČR
PHA KAR JHC HRA LIB PLZ MSK UST PAR ZLI STC OLO JHM VYS CZE
2001 32695.5 37114.6 31443.2 28697.5 25061.3 31036.1 22776.1 26563.9 24844.1 26828.4 22359.4 29873.6 24632.2 24817.4 26938.7
2002 32761.2 38653.2 32767.5 31075.9 27187.5 35242.6 23783.9 28996.1 27561.8 28502.8 24240.4 29926.4 24381.1 25946.9 28338.8
ÚRAZY DĚTÍ - CELKEM 2003 2004 2005 32679.8 33045.8 30959.7 40776.3 38017.6 39264.8 34368.2 34203.7 35866.6 32356.5 35916.2 35833.2 31942.5 36119.8 33974.7 32988.8 32823 34916.1 24006.9 21282.4 22512.1 27401.4 27809.4 28177.8 30550.9 25919.8 30238.5 28180.1 28564.3 29300.5 22292.9 25149.7 25217.7 33431.6 31110.4 34198.2 24027 24343.5 25043.4 30453.7 32754.1 32648.4 28900.4 29003.5 29683.3
2006 26640.3 39912.6 35285.7 35975.4 36650.9 36549.1 23922.5 27004.1 27575.5 29742.8 25256 36037 27516 34270.1 29890.3
Číselné hodnoty v tabulkách vyjadřují průměrnou hodnotu daného ukazatele. Zkratky v prvním sloupci označují kraje ČR: PHA - hlavní město Praha, KAR karlovarský, JHC - jihočeský, HRA - hradecký, LIB - liberecký, PLZ - plzeňský, MSK - moravskoslezský, UST - ústecký, PAR - pardubický, ZLI - zlínský, STC středočeský, OLO - olomoucký, JHM - jihomoravský, VYS - kraj Vysočina, CZE - celá ČR.
1. ÚRAZY DĚTÍ A MLÁDEŽE – PŘEHLED PROBLEMATIKY 1.1 Definice základních pojmů Definice zdraví Zdraví může být definováno negativně jako absence nemoci. Funkcionálně jako schopnost vyrovnat se s denními aktivitami, nebo pozitivně jako způsobilost a podoba vyrovnanosti. v každém organismu je zdraví určitou formou homeostázy (stálosti vnitřního prostředí), stavem vyrovnanosti mezi příjmem a výdejem látek a energie. Zdraví je základem dobré vyhlídky na trvající přežití. u člověka je zdraví chápáno v širším komplexu. Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako stav „kompletní fyzické, mentální, sociální pohody, který se nesestává jen z absence nemoci nebo vady“. Ve svém důsledku se přesnost této definice dá považovat za idealistickou a nerealistickou. Podle ní by bylo 70-95% lidí jako nezdravých (Seznam Encyklopedie - Zdraví [online]. 2007). Definice nemoci Nemoc je patologický stav těla nebo mysli, který je projevem změny funkcí buněk a v důsledku i morfologickým poškozením těchto buněk, tkání a orgánů. Podle normativní definice zdraví a nemoci je nemocí pouze takový stav, který nemocnému jedinci způsobuje subjektivní potíže. Tato definice ale z lékařského hlediska nepokrývá všechny nemoci. ( Nemoc [online]. 2008 ,Wikipedie.) Definice úrazu Pod pojmem úraz rozumíme poškození organismu působením vnějších
činitelů – mechanického násilí, tepla, ohně, elektrického proudu, chemických látek apod. Také se může jednat o stav vzniklý na podkladě zranění. Zpravidla se s úrazy setkáváme například v dopravě při dopravních nehodách, při sportu a v domácnostech. Jedná se o náhle vzniklý stav, na jehož vzniku se podílel úrazový děj (Šebek, 2008).
1.2 Příčiny úrazů v dětském věku Nejmladší děti (batolata, děti předškolního věku) si především neuvědomují nebezpečí úrazu, a proto se ho nedokáží vyvarovat. Mají i nedostatečné zkušenosti při používání dětských předmětů, napodobují činnosti dospělých (zapalování plynu) a jsou zvědavé (strhnutí vařící vody, popálení elektrickým proudem). Proto jednou z hlavních příčin úrazů v této věkové skupině je nedostatečný dozor dospělých. Za bezpečnost dětí jsou odpovědni rodiče, případně zdravotnický personál nebo jiná osoba, které jsou děti svěřeny (Švejcar, 1995). Důležitým činitelem, který zvyšuje úrazovost v dětském věku, je rostoucí mechanizace, užívání elektrických spotřebičů, zvýšené používání chemických látek (čistící prostředky, insekticidy, léky) a jejich nesprávné uskladnění (dostupnost pro dítě), rozvoj motorismu, a dostatek bezpečných ploch pro dětské hry - betonová hřiště (Švejcar, 1995). Po třetím roce, když se dítě pohybuje samo venku, zpočátku někde na zahrádce nebo na hřišti v blízkosti matky, množí se i možnost úrazů. k největšímu ohrožení dítěte patří nebezpečí na ulici. Tady již dítě musí být naučeno pečlivě se držet cesty na chodníku. Pokud chodí do mateřské školy, nesmí chodit samo, jen ve společnosti dospělého člověka. Když přijde do školy, musí být
zpočátku
alespoň nakrátko někým doprovázeno. Velkým problémem u nás je přecházení
ulice. Nebezpečí ulice se zvyšuje, když dítě začne jezdit na kole, a nedostane pečlivou průpravu a varování, jak má jezdit (Švejcar, 1995). Čím je dítě starší, tím více potřebuje vykonávat různou sportovní aktivitu, ať již ve škole či ve svém volném čase. Je však třeba, aby bylo vedeno pod dohledem zkušeného cvičitele. Plavání, byť tělovýchovně nejlepší (jeho znalost také chrání před smrtí utopením), představuje vždy určité nebezpečí např.při nerozpoznání hloubky v místě vodních her nebo při skoku do vody (Švejcar, 1995).
1.3 Prevence úrazů v dětském věku Dětským úrazům je třeba předcházet preventivními opatřeními, která můžeme rozděliz na pasivní a aktivní. Pasivní prevence znamená zvýšený a stálý dozor nad dětmi, včetně tvorby prostředí, v němž je malá možnost mechanického nebo jiného úrazu. Postýlky, místnosti a jejich zařazení mají být takové, aby se dítě nemohlo poranit, např. vhodné koberce, ochranný kryt na radiátory, dveře bez skleněné výplně, zabezpečení vypínačů a zásuvek, uskladnění chemických látek a léků na nedostupném místě, vhodné hračky bez ostrých okrajů nebo drobných součástek. Děti nesmějí zůstat bez dozoru při koupání a je důležité, aby se co nejdříve naučily plavat. Pečlivý dozor je důležitý i v dětských zařízení, kde k nejčastějším úrazům patří vypadnutí dítěte z nezavřené postýlky nebo pád při vylézání z postýlky. Aktivní prevence spočívá v poučování a varování dětí před nebezpečím úrazu. v předškolních zařízeních a ve škole jsou zařazovány hodiny dopravní výchovy a besedy s policisty a strážníky. Nezbytná je zdravotní výchova, která v boji proti úrazům využívá letáčky, nástěnky a filmy. Největší pozornost je třeba
věnovat dopravě (úrazům) a koupání, při nichž ročně umírá nejvíce dětí.
1.4 Nejčastější druhy úrazů Úrazy se dají rozdělit podle mnoha hledisek. v práci uvádíme dělení podle umístění úrazu na lidském těle – hlava, trup a končetiny;.zabýváme se rovněž dalšími možnostmi poškození organismu jako jsou otravy, tonutí či poranění elektrickým proudem (Gutvirth, 1981). Úrazy končetin Zlomeniny, vymknutí či vykloubení: A: horních končetin: •poranění
pletence ramenního
•zlomeniny •vymknutí
horního konce kosti pažní
kloubu ramenního
•zlomeniny
kosti pažní
•vykloubení
kloubu loketního
•zlomeniny
obou kostí předloketních
•zlomeniny
kosti vřetenní
•zlomeniny
kosti loketní
•zlomeniny
v oblasti ručního kloubu a ruky
•zlomeniny
kostí záprstních
•zlomeniny
článků prstů
•vykloubení
v oblasti zápěstí a ruky
B: dolních končetin: •zlomeniny •poranění
a vykloubení kloubu kyčelního
horního konce kosti stehenní
•zlomeniny
krčku kosti stehenní
•zlomeniny
diafýzy kosti stehenní
•poranění
dolního konce kosti stehenní
•poranění
kolenního kloubu a měkkého kolena
•zlomeniny •luxace
čéšky
čéšky
•poranění
horního konce bércových kostí
•odtržení
hrbolu kosti holenní
•zlomeniny
bérce
•zlomeniny
dolního konce bércových kostí
•poranění
v oblasti nohy
(Gutvirth, 1981). Úrazy hlavy Mezi nejčastější úrazy hlavy patří otřes mozku který dle Ottovy encyklopedie „vzniká působením mechanické síly (nárazem nebo úderem) na lebku a projeví se bezvědomím, ztrátou hybnosti a citlivosti“. Otřes mozku může doprovázet i další poranění hlavy jako jsou zlomeniny lebky nebo střelné rány do hlavy, které jsou spojeny s hrubým poškozením mozku (rozdrcení jistých částí tkáně mozkové, krvácení atd.). Význačné příznaky vedle již uvedeného bezvědomí jsou: změny tepové frekvence a zvracení. Příznaky mohou nastat bezprostředně po úraze a trvají nestejně dlouho, jen několik minut, ale i několik hodin či dnů. Čím déle příznaky přetrvávají, tím je stav nemocného vážnější (Ottova encyklopedie : Otřesení mozku [online]. 1999 ). Počet úrazů hlavy stoupá vzhledem k nárůstu dopravních nehod. Ustoupí-li příznaky otřesu mozku do 4 dnů po úrazu, mluví se o poškození mozku I.stupně, trvají-li do 3 týdnů, jsou ještě vyléčitelné a označují se jako poškození II.stupně. Trvají-li symptomy déle než 3 týdny, jednalo se o pohmoždění (contusio) mozku (Gutvirth, 1981).
K dalším typům úrazů hlavy patří poranění lebky •Krytá
poranění hlavy
•Krvácení •Zlomeniny
lebky
•Zlomeniny
kostí obličejových
•Zlomeniny
horní a dolní čelisti
•Vykloubení
dolní čelisti
Úrazy očí Úrazy očí jsou u chlapců asi 3x častější než u dívek. Pokud se vyskytují u
obrázek 1: příklad poleptání oka vápnem (Fakultní nemocnice Brno, [online]. 2008 ) dívek, bývají nejčastěji způsobeny kamarády. Mohou být různého druhu, jako střelná poranění (prakem, šípem, vzduchovkou aj.) nebo ránou kamenem, jindy chemikálií nebo při explozi výbušniny. Poleptání různými chemikáliemi jsou velmi nebezpečná (např. inkoustovou tužkou, vápnem aj – viz obr.1). (Gutvirth, 1981).
Úrazy trupu Poranění páteře Poranění páteře je nejčastěji způsobeno pádem z výšky anebo při dopravních nehodách. Může se komplikovat poraněním míchy, které ale může vzniknout i bez poranění páteře. Následkem poranění míchy jsou různé poruchy čití a hybnosti. v extrémních případech může poranění míchy vyústit až v míšní šok (Záchranáři vločkaři [online]. 2006). •Zlomeniny obratlových těl •Podvrknutí a vykloubení v oblasti páteř
obrázek 2: poranění páteře a jeho fixace (Poranění krku, páteře a míchy - Ordinace.cz [online]. 2004) Poranění hrudního koše Při poranění hrudníku může být poraněna nejen hrudní stěna, ale i orgány, které jsou uloženy v hrudním koši. k poranění hrudní stěny dochází především přímým násilím (pád na hrudník, stlačení hrudníku, úder do hrudníku, střelné nebo bodné poranění). k poranění vnitřních orgánů dochází buď přímo popsanými
mechanismy nebo nepřímo při tzv. deceleraci tzn. ztrátě rychlosti. Při tomto mechanismu se tělo zastaví, ale vnitřní orgány se setrvačností pohybují dále a mohou tím narušit svůj závěsný aparát nebo sebe sama. Dochází k tomu při pádu z výšky, nebo při dopravních nehodách, cyklistice, lyžování (Machart, Poranění hrudníku. Ordinace.cz [online]. 2004). Zlomeniny hrudní kosti Poranění pánve:
obrázek 3: Poranění pánevního kruhu
Pánevní kruh představuje omezeně pohyblivou anatomickou jednotku, která je stabilizována silnými vazy a svaly pánevního dna. Pro stabilitu pánve je rozhodující zadní sakroiliakální komplex, jehož úhelným kamenem je křížová kost. Každý větší stupeň nestability pánevního kruhu je spojen s přerušením pánevních vazů a pánevního dna. Přitom dochází ke značnému krvácení především z přerušených presakrálních venózních pletení. Nemocní s nestabilními zlomeninami
pánevního
kruhu
jsou
proto
primárně
hemoragickým šokem.(Maňák. Poranění pánve [online]. 2001)
nejvíce
ohroženi
Zlomeniny pánve Zlomeniny v oblasti pánve jsou způsobeny hrubým přímým násilím při autonehodách, úrazech v průmyslu nebo pády z výšky. Méně se vyskytují u sportovních úrazů. Okrajové zlomeniny jsou způsobeny přímým i nepřímým násilím, často u adolescentních sportovců. Dětská poranění pánve jsou málo častá a mechanismus úrazu bývá obdobný. Poranění pánve často zahrnují polytraumata nebo sdružená poranění. Je důležité nezapomenout na poranění velkých cév, vývodných cest močových, břicha a vnitřních pánevních orgánů. (Zlomeniny pánve a acetabula [online]. 1999; Niessen, K., 2001)
2.
PRVNÍ POMOC
2.1 Definice pojmů První pomoc Je to soubor jednoduchých a účelných opatření a úkonů na sebe navazujících, který při náhlém ohrožení, vzniklém akutním stavu, úrazu nebo postižení zdraví či života cílevědomě a účinně zcela zabrání závažným zdravotním důsledkům případně i smrti postiženého. (Šebek 2008) Akutní stav Stav vzniklý na základě vzniklého onemocnění, mezi něž patří: akutní infarkt myokardu, mozková příhoda, náhlá příhoda břišní, kolapsový stav a další. Je to vzniklé onemocnění, na kterém se nepodílel úrazový děj. (Šebek 2008)
2.2 Základní dělení první pomoci Technická první pomoc Podle J. Krejsové je technická první pomoc „zaměřena k tomu, aby se nemocný dostal z vlivu zevních fyzikálních nebo chemických příčin, které by při svém trvání nepříznivě ovlivňovaly jeho stav. Je to např. vypnutí elektrického proudu, vynesení ze zamořeného prostoru nebo vyproštění z havarovaného vozidla. Technická první pomoc je předpokladem pro následné uplatnění první zdravotnické pomoci“. (Krejsová, J.. První pomoc při expozici chemickými látkami [online]).
Je vysoce specializovaný typ první pomoci. Cílem je zajistit přístup k postiženému člověku a zajištění bezpečnosti místa, na kterém bude
probíhat zdravotnická první pomoc. Zpravidla se technická první pomoc poskytuje v případě úrazů a všude tam, kde je potřeba postiženého vyprostit v případech zaklínění například ve vozidle, při závalu ve výkopu apod. Zpravidla technická první pomoc předchází provedení zdravotnické první pomoci mezi nimiž nechybí dopravní nehody, závaly dělníků ve výkopových jámách a při úrazech elektrickým proudem. Jednodušeji řečeno se jedná o odstraňování příčiny úrazu a vytvoření základních podmínek pro poskytování zdravotnické první pomoci. (Šebek 2008.) Laická zdravotnická první pomoc ●
Je soubor základních odborných a technických opatření, která jsou zpravidla poskytována bez specializovaného vybavení. Součástí je přivolání odborné zdravotnické první pomoci a péče o postiženého až do doby, kdy jej odborná zdravotnická první pomoc převezme, případně také improvizovaný transport postiženého na místo, kde je dosažitelná odborná zdravotnická první pomoc (Trapani, G., 2006).
Odborná zdravotnická první pomoc Tato část se specializuje pouze na oblast zdravotnickou a zpravidla se poskytuje v případě akutních stavů vzniklých z neúrazových příčin Tento typ první pomoci nevyžaduje provedení žádných technických úkonů, pomocí kterých by bylo nutné postiženého zajistit nebo vyprostit apod. Jedná se o výkony prováděné zdravotnickým personálem, kteří za použití léků, diagnostických a léčebných přístrojů postiženému pomohou (Šebek 2008).
2.3 Právní problematika poskytnutí první pomoci Do problematiky první pomoci se promítá i zákon. Platné zákony v
České republice nařizují každému člověku, bez rozdílu věku a pohlaví poskytnout první pomoc v případě, pokud jsme svědky akutního stavu nebo úrazu. Konkrétně se jedná o zákon č. 20/1966 Sb., zákon O péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, stanovující v § 94 jmenovité povinnosti každého, co musí v zájmu svého zdraví a zdraví spoluobčanů činit. Zde se hovoří o tom, že každý je povinen zejména poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc každému, kdo je v nebezpečí smrti, nebo jeví známky závažné poruchy zdraví. (Šebek 2008.) Tento zákon tak skutečně nařizuje každému občanovi České republiky, aby v případě svědectví náhle vzniklého akutního stavu nebo úrazu aktivně poskytl první pomoc a zajistil také další pomoc takto postiženému člověku. Současně tento zákon nařizuje, že v obecném zájmu je povinností každého obyvatele České republiky podrobit se výcviku první pomoci a tuto problematiku si v praxi pořádně nastudovat a nacvičit (Šebek 2008). Existují však i další vyhlášky a zákony, které výslovně nařizují každému člověku, aby poskytl první pomoc zraněnému, například zákon č. 361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikací a další (Šebek 2008).
3. NEJČASTĚJŠÍ DRUHY PORANĚNÍ A ČINNOST ZDRAVOTNÍKA V RÁMCI PRVNÍ POMOCI 3.1 Krvácení Žilní krvácení Příznaky: vytékající tmavě červená krev bez pulzace První pomoc: Posazení pacienta nebo položení pacienta, zvednutí rány nad úroveň srdce pro snížení tlaku, pod kterým proudí krev z rány, přiložení tlakového obvazu tvořeného třemi vrstvami: Sterilní krytí – tlaková vrstva fixace. Pokud obvaz prosákne, přidáváme další, maximálně však 2 vrstvy. Původní vrstvy neodstraňujeme. Prosákne-li druhá vrstva, končetinu zaškrtíme. Nemůžeme-li okamžitě připravit vhodný tlakový obvaz, stlačíme ránu přes kus tkaniny. Dbáme přitom na co nejvyšší sterilitu. Pro vlastní bezpečnost je vhodné použití gumových rukavic (Trapani, G., 2006). Tepenné krvácení Příznaky: Vystřikující jasně červená krev s pulzací v rytmu srdeční akce. První pomoc: Stisk prsty přímo v ráně. Pokud nelze jinak, stisk nepovolujeme až do příjezdu zdravotní záchranné služby. Prsty je lépe obalit kusem čisté tkaniny, vhodné je použití gumových rukavic pro možnost přenosu infekce krví (například HIV, hepatitida). Lze stisknout nejbližší tlakový bod mezi ránou a srdcem. Tlakový bod je místo, kde je tepna dobře hmatná a má pod sebou pevný podklad, ke kterému ji lze přitlačit. Základní tlakové body, kam se přikládá tlakový obvaz, jsou: spánkový tlakový bod
lícní tlakový bod
lícní tepna před úhlem dolní čelisti – při
spánková tepna před hrbolem ušního boltce,
krvácení z úst, tváře, krční tlakový bod
krční tepna=karotida – při krvácení z jazyka nebo karotidy,
podklíčkový tlakový bod
podklíčková tepna za klíční kostí – stisk proti prvnímu žebru při krvácení z ramene a amputaci horní končetiny,
pažní tlakový bod
pažní tepna mezi dvojhlavým a trojhlavým svalem pažním – při krvácení z předloktí a ruky,
břišní tlakový bod
břišní aorta, stisk krouživým pohybem ruky sevřené v pěst – při vysoké amputaci dolní končetiny nebo gynekologickém krvácení,
stehenní tlakový bod
stehenní tepna v tříslech,
podkolenní tlakový bod
podkolení tepna, mezi zadní částí stehna a lýtka. (Trapani, G., 2006).
Krvácení z nosu Příčiny: Krvácení z nosu je způsobeno poraněním žilek v nose. Poranění vzniká příliš silným smrkáním, nárazem do nosu, někdy je příčinou vysoký krevní tlak. První pomoc: Postiženého posadíme, předkloníme mu hlavu, a necháme mu pootevřená ústa, která zabrání polknutí či vdechnutí krve. Stiskneme postiženému nos ze stran, a to palcem a ukazovákem, 10 minut ho držíme stisknutý, aby se vytvořila sraženina. Je-li to možné, přiložíme dítěti na čelo led nebo ručník namočený ve studené vodě. Po zastavení krvácení je důležité, aby si postižený 5 minut nesahal na nos a zůstal asi 1 hodinu v klidu, protože by došlo k zopakování této příhody (Trapani, G., 2006).
3.2 Rány Nekrvácející rány Ránou je míněno – porušení ochranného obalu těla, kterým je kůže. V případě nekrvácející rány to znamená, že je jen odřený povrch bez zasažení cév. Z obecného pohledu je nejdůležitější vyčištění rány a její dezinfekce. k dezinfekčním prostředkům, které lze použít, patří Jodisol (pozor na alergii na jod) a Septonex, které se nanášejí kolem rány. Přímo do rány se může dát 3% peroxid vodíku (Keqenhoff, 2006). Znečištěné rány Špinavou ránu je důležité umýt vodou a mýdlem, posléze dezinfikovat vybraným přípravkem. Při špíně uložené hlouběji (zadřený štěrk při pádu z kola apod.) můžeme použít i kartáček a mýdlo, dále opět vydezinfikovat a nakonec zalepit sterilní náplastí (Trapani, G., 2006). Drobné řezné rány Při říznutí podle délky řezu a hloubky poranění volíme buď dezinfekci a překrytí náplastí, nebo mašličkový obvaz nebo-li leukosteh. Je to náplast vystřižená do tvaru mašličky. Počet mašliček závisí na délce rány (přikládáme vedle sebe ve vzdálenosti asi 1-2 cm). Mašlička zajistí svým pnutím stažení okraje rány, čímž urychluje srůst kůže, aby po ráně zůstala menší jizva. Kůže sroste za 7 – 10 dní. Záleží ale také na hloubce poranění, namáhání atp. (Trapani, G., 2006). Řezné rány Vznikají působením ostrého předmětu tahem nebo tlakem na povrch těla. Podélná osa rány bývá větší než její šíře, záleží na štěpitelnosti kůže v dané oblasti. Okraje jsou hladké, ostré, je-li předmět tupější, mohou být okraje mírně
vlnité. Rána je nejhlubší uprostřed a směrem k pólům se její hloubka snižuje. Sečné rány Vznikají kolmým nebo šikmým působením ostrého předmětu na povrch těla. Rána může být úzká nebo klínovitá, mívá stejnou hloubku v celém jejím průběhu nebo se klínovitě zužuje. Okraje rány jsou podle tvaru nástroje, který dopadl na povrch těla. Bodná rány Vznikají působení různě ostrých předmětů kolmo na povrch těla. Tržné rány Jedná se o prasknutí kůže vlivem tahu. Rána má nepravidelný tvar, jejíž okraje jsou vlnité, pohmožděné. Zhmožděné rány Vznikají stlačením kůže a podkoží proti tvrdší překážce (kost, zem, volant apod.), při nichž vzniká krvácení do tkání. Na povrch krev nemusí vytékat. Typickou barvou tohoto poranění je modrofialová. (Flecknová a kol. Poranění [online]. 2003 ). Kousnutí Je rána způsobená kousnutím buď člověkem nebo zvířetem. Podle charakteru chrupavky a síly stisku se jedná o rány zhmožděné, bodné, tržné. Střelné rány jsou děleny na 2 základní typy – projektilové a střepinové. Při projektilovém střelném poranění je důležité odlišit postřel, průstřel a zástřel. Také lze rozpoznat poranění zblízka a ze vzdálenosti. Při průstřelu rozlišujeme vstřel,
střelný kanál a výstřel, u zástřelu je střelný kanál slepě zakončen a zpravidla se na jeho konci nachází projektil. Uštknutí zmijí Podle Trapaniho a spol. : „V naší zemi je jediným skutečně nebezpečných hadem zmije, jejíž kousnutí je bezpochyby závažné.“ Osoba, která poskytne první pomoc, má za úkol předcházet tomu, aby se jed nevstřebával a aby byl postižený dopraven co nejrychleji k lékaři. Nejzávažnější následky kousnutí zmijí se projevují už v průběhu několika hodin. První pomoc: Uklidnění a udržení postiženého v klidu, znehybnění. Pozor při jakékoliv svalové aktivitě, protože ta usnadňuje vstřebávání jedu. Je také důležité znehybnit zasaženou končetinu. Uložíme postiženého tak, aby postižené místo bylo položeno níže než srdce, čímž zamezíme případnému pronikání jedu k srdci. Pokousání psem Tento úraz zde zmiňujeme už jen kvůli tomu, že v poslední době je aktuální. Mnoho majitelů psů nedodržuje bezpečnost a nechává je volně bezu košíku pobíhat po parcích, kde se pohybují děti, čímž se nebezpečí pokousání dětí, které nic netušící běží za psem jako za kamarádem na hraní, nebo si na něho chtějí sáhnout, zvětšuje. První pomoc: Snažíme se poznamenat údaje, které víme o majiteli zvířete (především adresa, jméno a telefon). Snažíme se obstarat od majitele doklad o očkování zvířete, nebo alespoň kontakt na ošetřujícího veterináře z důvodů, abychom dítě nemuseli vystavovat nepříjemnému očkování v rámci prevence proti vzteklině. Zastavíme případné
krvácení. Postiženého co nejrychleji dopravíme do nemocnice (Trapani, G., 2006).
3.3 Bodnutí hmyzem Podle Trapaniho a spol. (2006) : „Bodnutí hmyzem způsobuje jen přechodnou bolest, otok a následné svědění, ale v některých případech může vzniknout větší otok s podrážděním a u náchylných jedinců dokonce i anafylaktický šok“. První pomoc - Použijeme vodu a dezinfekci na postiženou oblast. - Při bodnutí včelou se pokusíme vyndat pinzetou žihadlo. - V místě vpichu dáme led zabalený do plátna. - Na postižené místo naneseme antihistaminikum, antialergikum v krému nebo v gelu, čímž snížíme bolestivost, svědění i otok. - Pokud problémy s otokem a bolestí trvají, je nutná návštěva lékaře. - Při alergii je důležité mít u sebe kortikoid, který je předepsán alergologem (Trapani, G., 2006). Anafylaktický šok Podle Trapaniho a spol. (2006): „Jedná se o akutní stav způsobený nedostatečným krevním oběhem a nedostatečným dýcháním, příčinou bývá prudká alergická reakce“. Anafylaktický šok se většinou vyskytne rychle, (obvykle v průběhu jedné až 15 minut) po styku s alergenem. Vážnost reakce je přímo úměrná rychlosti jeho příchodu. Jedny z hlavních příznaků jsou: Mdloby, nižší krevní tlak, hypoventilace, pocity úzkosti, kopřivka po celém těle. Dále se může vyskytovat zrychlení činnosti srdce, problém s polykáním, zvracení a průjem. První pomoc: Při prvních příznacích problémů s dechem je nutné dovézt
postiženého co nejdříve na pohotovost. Jestliže víme, že postižený má alergie, podáme mu balíček léků proti alergii (Trapani, G., 2006).
3.4 Kousnutí klíštětem Klíšťata se nejčastěji vyskytují na vlhkých loukách, keřích a na krajích lesa.
Zakousnou
se
do
kůže
a
nasávají
krev,
díky
čemuž
se
z několikamilimetrového klíštěte stane až jedno centimetrové, a posléze samo od sebe odpadne. Může být nebezpečným nositelem lymské boreliózy nebo klíšťové encefalitidy. Pokud jdeme do přírody je velmi důležité v rámci prevence se večer prohlédnout, a při nálezu klíštěte postupovat následovně: Při odstraňování použijeme gumové rukavice, na místo, kde se klíště přisálo kápneme alkoholový dezinfekční roztok a počkáme 5 minut. Po vydezinfikování použijeme kleštičky nebo pinzetu určenou na vytahování klíšťat. Klíště zachytíme těsně u kůže a opatrně je kývavým pohybem odstraníme. Nakonec natřeme místo ještě jednou dezinfekcí. Vytažené klíště potřeme kapkou dezinfekčního roztoku a vhodíme do toaletní mísy. Klíště by nemělo být zapalováno zapalovačem, ani házeno do koše (Trapani, G., 2006).
4.
JINÉ MOŽNOSTI POŠKOZENÍ ORGANISMU
4.1 Otravy Otrava je chorobný stav, který je vyvolaný přítomností jedu v organismu. Za otravu lze považovat chorobu, jejíž hlavní účinek, který je negativní, pochází z jedů, které produkují patogeny. (Wikipedia : otrava [online]. 2005) Typy příčin otrav: 1. Úmyslná otrava
Sebevražedný úmysl, který má velmi často pouze demonstrační charakter, tvoří největší procento otrav - 90%. Průměrný věk otrávených lidí je okolo 25 let. Nejběžnějšími prostředky jsou léky v kombinaci s alkoholem.
2. Nenáhodná otrava
Spojení s užíváním drog
3. Náhodná otrava Otrava se vyskytuje nejčastěji: u dětí mezi 1.-5. rokem za použití léků, kosmetických přípravků a jiných chemikálií. Dále se může vyskytnout u dospělých při vykonávání povolání, např. při práci v prostředí s vysokou koncentrací toxických plynů či par, v průmyslu či zemědělství. Náhodná záměna která může nastat při nalévání jedovatých látek do lahví od nápojů. Otravy zplodinami se dějí často při požárech, které má na svědomí oxid uhelnatý, hrozí i smrtelné následky. V dnešní době se používají moderní materiály, které při hoření uvolňují látky, jako jsou např. fosgen, chlór a kyanovodík. Otravy jídlem či pitím, především jedovatými houbami nebo nevhodně skladovanými potravinami, často s výrazně překročenou dobou použitelnosti.
Infekce ze znečištěné vody, je častá zejména v tropických oblastech V ČR může dojít k uštknutí hadem – zmijí, kousnutí jedovatým živočichem či podráždění jedovatou rostlinou. (Seznam Encyklopedie : otrava [online]. 2007 ). Rychlost šíření otravy a jejich dělení Rozlišujeme: Akutní otravy vzniklé následkem jednorázového přijetí velkého množství jedu, např. požitím muchomůrky zelené. Chronické otravy vzniklé následkem přijímání nízkého množství kumulativního jedu , např. otravy těžkými kovy. První pomoc při otravě: 1. Přerušení působení jedu, pokud je to možné, zejména při otravách plynem, a následné přivedení čerstvého vzduchu. Při polití jedem – odstranění jedu z kůže, případně i výplach oka vodou. 2. Zjištění příčiny otravy a zajištění vzorku 3. Zavolání záchranné služby na číslo 155. Lékařskou pomoc poskytovanou v případě otravy lze rozdělit do těchto oblastí:
Odstranění jedu z organismu a zastavení jeho dalšího přijímání či šíření. Jedná se především o výplach žaludku. Některé jedy proudící v krvi lze odstranit dialýzou (umělou ledvinou).
Zásahy proti účinkům jedu a jejich zeslabení použitím léků, umělou plicní ventilací apod. Účinných protijedů je bohužel velmi málo, většina otrav je léčitelná jen podporou životních funkcí.
Podání séra proti patřičnému jedu (např. antitoxin proti tetanu, sérum proti kobřímu jedu) je spojeno s výrazným rizikem anafylaktického šoku (Nissen, K., 1996).
4.2 Popáleniny K opařeninám dochází již v útlém věku. Nejčastěji se jedná o opařeniny vodou a horkými nápoji. Tepelné zdroje jako jsou grily, sporáky, topná tělesa či vany, se stávají příčinou úrazů u starších dětí. Popáleniny jsou způsobeny kontaktním účinkem vysoké teploty na povrch lidského těla, dochází při nich i k poškození hlubších vrstev tkáně. Patří mezi závažná
akutní
poranění,
která
by
neměla
být
podceňována.(Seznam
Encyklopedie: popaleniny [online]. 2007) Můžeme je rozdělit z několika hledisek: 1.Dle mechanismu se dělí na popáleniny: termické, elektrické, chemické, radioaktivním zářením. 2.Hloubkově se dělí do několika stupňů: První stupeň, který zahrnuje tyto příznaky: zčervenání, bolestivost, ke zhojení dochází v průběhu několika dnů. Druhý stupeň, který zahrnuje tyto příznaky: puchýř, postižení vnější vrstvy kůže po spodní vrstvu (stratum basale). Při tomto typu popálení může dojít k šoku, infekci či otravě z odumřelých tkání. Třetí stupeň, který je nazýván nekrózou, zahrnuje tyto příznaky: kůže je postižená v celé tloušťce, případně i podkoží, postižení je nevratné, je při něm nutný chirurgický zákrok - nekrektomie a následná autotransplantace.
Někdy zde může být řazen i čtvrtý stupeň, který vzniká při popálení okostice. Hojení popálenin je pomalé, k spontánnímu hojení může dojít jen u malých rozsahů.
První pomoc u popálenin: Odstranění poraněného z dosahu působení škodlivých látek, uhašení oděvu, případně odstranění elektrického proudu a dopravení do bezpečí. Zajištění
vitálních
funkcí,
zastavení
krvácení,
kardiopulmonální
resuscitace dle známých norem. Stabilizace celkového stavu, ochlazování plochy postiženého, přiložení sterilního krytí pomocí obvazů a roušek určených na popáleniny. Zajištění proti šokových opatření, které zahrnují: ticho, teplo, tišení bolesti, podávání tekutin (navlhčení rtů), transport. Zajištění žilní linky a infúzní léčby, a intravenózně aplikovat sedativa a analgetika. Zajištění vdechování směsi s vyšší koncentrací kyslíku Transport na specializované pracoviště (Srnský, P., 2008). Pro co nejsprávnější odhad, kolik procent těla bylo postiženo popálením se používá v popáleninové medicíně tzv. devítkové pravidlo: Tělo je rozděleno na oblasti reprezentující: Hlavu a krk – 9% Dolní končetiny – 18% Přední plochu trupu – 18% Zadní plochu trupu – 18% Genitál – 1%
Metoda devítkového pravidla u dětí podhodnocuje plochu povrchu hlavy a obráceně nadhodnocuje plochu povrchu končetin, z toho důvodu se u dětí používá
obrázek 4: Lund a Browderův diagram Lund a Browderův diagram, který je přesnější a zvýrazňuje zmenšující se velikost hlavy. (Čelko, M., 2002) (Burn Diagram [online]. 2008) Legenda obrázku: Oblast
VĚK 0
1
5
10
15
Dospělý
A=1/2 hlavy
9 1/2
8 1/2
6 1/2
5 1/2
4 1/2
3 1/2
B=1/2 stehna
2 3/4
3 3/4
4
4 1/2
4 1/2
4 3/4
C=1/2 nohy
2 1/2
2 1/2
2 3/4
3
3 3/4
3 1/2
(Čelko, M., 2002)
Tonutí Tonutí je úraz, ke kterému dochází při vdechnutí vody. Tímto dochází k hypoxii mozku, která ohrožuje život. Utonutí – tímto pojmem míníme smrt, která je způsobena tonutím. Můžeme hovořit o 2 druzích tonutí: 1. Tonutí vlhké, při kterém se dostává voda do plic jejím vdechnutím. Sladká voda se velmi rychle vstřebává. Výsledkem je velmi nízký osmotický tlak a vstřebávání vody z plic do krevního oběhu, přičemž dochází k poškození plicních sklípků s následným otokem plic a dochází ke vzniku hemolýzy čili rozpadu červených krvinek nebo-li erytrocytů. 2. Tonutí suché, při němž se do plic žádná voda nedostává a dochází k reflexnímu stažení nebo-li křeči svalů hrtanu, jejímž následkem dochází k zástavě dýchání. Dále můžeme rozlišovat 2 typy tonutí: 1. Primární, při kterém se jedná o vdechnutí vody u jinak zdravého člověka. Může se přihodit plavcům i neplavcům, ale i horolezcům při silných lijácích v lezeckých komínech. Jedná se o vdechnutí roztříštěného aerosolu, který se tvoří při plavání těsně nad hladinou nebo ležení na vodní matraci za prudkého větru či deště. 2. Sekundární tonutí vzniká v průběhu pobytu ve vodě nebo při jiné zdravotní příhodě, např. při poranění míchy po skoku do mělké vody, při cévní mozkové příhodě, při infarktu, při epileptickém záchvatu nebo při zpomalení srdce, které múže právě ve studené vodě nastat. První pomoc:
Okamžité zavolání zdravotní záchranné služby, pokud možno ještě před vytahováním z vody
Na břehu je nutná okamžitá resuscitace
Zvýšenou pozornost věnujeme vyčištění dutiny ústní, protože musíme odstranit všechny překážky, které brání umělému dýchání (zde se jedná především o bláto nebo listí).
Voda z dýchacích cest se vylévat nemusí, velmi rychlým tempem se vylévá sama.
Nezapomeňme na podchlazení, což znamená že postiženého vysvlečeme z mokrých šatů a přikryjeme ho suchou dekou.
Když se postižený na místě probere, tak mu i přesto zajistíme převoz do nemocnice.
Počet utonulých v České republice činí 200-300 osob za rok. Mezi tonoucí populaci se řadí zejména děti a mládež. Muži tvoří 80% tonoucích. u 20% dospělých, kteří utonuli, bylo posléze prokázáno požití alkoholu.
4.3 Úrazy elektrickým proudem Pravděpodobně 80% všech úrazů elektrickým proudem způsobuje nízké napětí do 1000V, 3% z nich jsou smrtelné. Střídavé napětí způsobuje ochromení svalů, křeče, možnost zástavy srdce. Při dotknutí člověka, který je pod střídavým proudem, vznikne křeč, bolest a nelze se od něj odtrhnout, přičemž hodnota tohoto proudu je 5-10mA. Ve vlhkém prostředí je nebezpečné střídavé napětí o velikosti 24V a v suchém prostředí 50 V. Úrazy vysokým napětím přes 1000V jsou vzácnější, ale 30% z nich končí smrtí. Stejnosměrný elektrický proud může při průchodu tělem způsobit vážné popáleniny v místě vstupu i výstupu. Na první pohled tyto popáleniny vypadají jako malé, ale jsou často hluboké.
●
Příznaky úrazu elektrickým proudem: - Pacient může být nalepen na zdroj proudu (u 15-25mA) - Bezvědomí, porucha vědomí - Poruchy srdečního rytmu, tachykardie, zástava srdce - Popáleniny, které jsou především v místech vstupu proudu, zástava dýchání
●
Následky působení proudu závisí na větším množství faktorů, a sice na: - Druhu proudu – zda se jedná o střídavý nebo stejnosměrný. - Napětí a frekvenci (nebezpečné pro srdce je již napětí 50Hz běžně užívané v domácnostech) - Odporu na místě vstupu proudu - Intenzitě proudu - Cestě průchodu proudu tělem - Délce kontaktu
●
První pomoc: - Zachovat bezpečnou vzdálenost - Přerušit účinek působení elektrického proudu - Zabezpečit životní funkce, udržet tělesnou teplotu podáním kyslíku - Sterilně krýt popáleniny - V případě potřeby – kardiopulmonální resuscitace.
5.
PRÁCE ZDRAVOTNÍKA NA LETNÍM TÁBOŘE
5.1 Znalosti pro práci zdravotníka Práce zdravotníka je velmi náročná a zodpovědná zároveň. Veškeré teoretické znalosti pro tuto práci jsou získávány formou školení, jehož náplní jsou jednak teoretické znalosti o biologii člověka, poskytování první pomoci jak v teoretické tak praktické rovině, znalost právní problematiky poskytování první pomoci, znalost hygienických a stravovacích předpisů na zotavovacích akcích. Příklady dostupných materiálů z této problematiky jsou uvedeny v Seznamu příloh jako přílohy 5, 6. Zdravotník musí nejen vědět, ale i pořídit vybavení lékárničky (Viz příloha 8). Součástí jeho práce je i komunikace s rodiči dětí, týkající se zdravotního stavu, vést dokumentaci a mít přehled o pravidelně užívaných lécích jednotlivých účastníků tábora (Viz příloha 7).
5.2 Stanový tábor a hygienická prevence Junák – Svaz skautů a skautek ČR pořádá letní dětské tábory jako vyvrcholení celoroční činnosti jednotlivých oddílů či středisek. Tábor, kterého se autorka účastnila, byl táborem stanovým, se zázemím dřevěné kuchyně s kamny na dřevěné palivo a jídelnou umístěnou ve stanu typu „Šagel“. Suchá toaleta (latrina) byla umístěna v lesním porostu nedaleko tábora (každoročně obnovována na jiném místě). K osobní hygieně byla k dispozici umývárna s polní sprchou orientována za kuchyní. Pro vodu se jezdilo každý den (vodovodní zdroj v blízké vesnici), byla uchovávána v kanystrech, na umytí pak pumpována do zásobníků (sudů). Již z tohoto pohledu se dalo říci, že zdravotník měl pro udržení určité úrovně hygieny v táboře plné ruce práce (např. zajistit vždy čerstvou vodu ráno na čištění zubů, doplnění zásobníků pro mytí rukou po odchodu z latriny apod.).
5.3 Úrazová prevence Je také důležitou součástí. Spadají sem především sporty, kterých se děti účastní a obecně fyzická zátěž, která se řídí následujícími pokyny: ●
Postupné zvyšování tělesné zátěže – fyzickou aktivitu nezačínat nikdy bez rozcvičení – na závěr zařadit cviky na uvolnění a protažení svalstva.
●
Přizpůsobení sportovní aktivity aktuálnímu zdravotnímu stavu, stupni trénovanosti, fyzické i psychické kondici.
●
Důsledné používání ochranných pomůcek vhodných pro dané sportovní odvětví – ochranné přilby, rukavice, návleky na klouby, chrániče zápěstí.
●
Pozor na možné přecenění vlastních sil a respektování projevů únavy, znamenající zvýšené riziko úrazu, nesportovat v případě nemoci či v období rekonvalescence.
(Český červený kříž : Prevence urazu [online]. 2008 )
6.
METODIKA
Metodika průzkumu 1 Ke splnění hlavního cíle bakalářské práce bylo provedeno šetření úrazovosti dotazníkovou formou na zcela náhodném vzorku dětí a mládeže. Charakteristika souboru Výzkumný soubor v konečném součtu obsahoval 58 osob ve věku 6 – 19 let (za mladší děti dotazník vyplňovali rodiče), z toho bylo 33 dívek a 25 chlapců. Některé osoby prodělaly více úrazů, a to: jedna osoba celkem 5 úrazů, 9 osob uvedlo 3 úrazy, 19 osob pak dva úrazy. Ne všichni odpovídali na všechny dotazy, proto celkový počet odpovědí (n) kolísá mezi 98 až 101. Vlastní metodika Dotazník byl sestaven tak, aby jeho vyplnění nezabralo moc času (viz příloha). Byly voleny stručné otázky s možností jasné odpovědi (uzavřený typ otázek), u některých otázek byl nechán i prostor pro vlastní vyjádření dotazovaného (polootevřené otázky). Sběr informací probíhal od začátku prosince 2007 do konce dubna 2008. Dotazník byl rozdáván zcela náhodnému vzorku dětí a mládeže pohybující se v okolí autorky, příbuzným a známým, mezi kterými byli studenti základních škol, gymnázií i vysokých škol. Dotazník byl cíleně rozdáván osobám, které prodělaly nějaký úraz, osobám, kterým se úraz nestal dotazník nebyl dáván. Celkem bylo rozdáno 120 dotazníků. Zpětná vazba však nebyla 100%. Zpět bylo navráceno 75 (62,5%), z toho 12 bylo neúplně vyplněných a pro zpracování výsledků nepoužitelných. Vzhledem k tomu, že dotazníky byly posílány zprostředkovaně i nezprostředkovaně, tak 5 dotazníků vyplnili lidé, kteří neprodělali žádný úraz.
Vyhodnocení dotazníků probíhalo ručním tříděním a čárkovací metodou. Výsledky byly přepsány do tabulek programu Excel. Zastoupení sledovaných parametrů bylo vyjádřeno v procentech. Metodika průzkumu 2 Pro splnění druhé části práce – hodnocení výskytu poranění a dalších zdravotních problémů na letním dětském táboře byly zpracovány záznamy ze zdravotního deníku. Charakteristika souboru Na letním táboře bylo přítomno 21 dívek ve věku 8 – 16 let. Ošetření bylo nutné u 18ti z nich (86%), pouze 3 děvčata nepotřebovala žádné zásahy zdravotníka po celou dobu tábora. Některé z nich bylo nutno ošetřovat vícekrát v závislosti na druhu poranění – nejčastěji 3až4krát. Nejdelší onemocnění se týkalo bolestí v krku u jedné z tábornic - 10x a také jako jediné skončilo návštěvou u lékaře a předepsáním léků. Celkový počet ošetření za 14 dní trvání tábora:54 Vlastní metodika Pro hodnocení úrazovosti a nemocnosti na letním táboře byly použity informace ze zdravotního deníku (viz Příloha 3 ), který si autorka po celou dobu tábora vedla a zapisovala si všechna vzniklá poranění a nemoci, včetně způsobu jejich ošetření. Informace byly také přepsány do tabulek programu Microsoft Excel a dále zpracovány ručním tříděním a čárkovací metodou.
7.
PREZENTACE VÝSLEDKŮ
Pozn.: Ve všech uvedených tabulkách představují čísla v prvním sloupci absolutní hodnotu (počet) jednotlivých ukazatelů danou součtem odpovědí od jednotlivých osob, ve druhém sloupci jsou tato čísla vyjádřena v procentech z celkového počtu; n=celkový počet odpovědí v souboru
7.1 Výsledky 1. Tabulka 2: Typy úrazů ve skupině dětí a mládeže (5-19 let)
Typ úrazu Zlomenina horní končetiny Zlomeniny dolní končetiny Zlomeniny nosu Zlomeniny žeber Zlomeniny páteřních obratlů Zlomeniny lebeční kosti Naštípnutí kosti horní končetiny Vykloubení horní končetiny Vymknutí dolní končetiny Otřes mozku Vyražení zubu Odřeniny, pohmožděniny Tržné a sečné rány Svalové zhmoždění Popáleniny
Počet
% (n = 101)
26
25,74
5
4,95
2
1,98
1
0,99
1
0,99
1
0,99
4
3,96
10
9,90
6
5,94
5
4,95
5
4,95
5
4,95
23
22,77
3
2,97
4
3,96
V naší studii u cílového vzorku náhodně vybrané populace dětí a mládeže nejčastějším typem úrazu byly zlomeniny, a to zlomeniny horní končetiny. Druhé místo zaujímaly tržné a sečné rány.
Graf 1: Úrazy dle místa poranění
30% úrazy hlavy
63% úrazy končetin
7% úrazy trupu
Z hlediska druhu poranění převažovaly úrazy končetin nad úrazy hlavy a trupu. Graf 2: Zastoupení jednotlivých typů úrazů
8% jiné
35% zlomeniny
23% tržné, sečné rány
16% vykloubení vymknutí
4%naštípnutí kosti 4% popáleniny
5% vyražený zub 5% otřes mozku
Největší procento úrazů zastupovaly zlomeniny. Nejnižší procento úrazů v našem souboru bylo způsobeno popálením a zároveň 4% představovaly úrazy typu naštípnutí kosti.
Tabulka 3: Počet úrazů v jednotlivých věkových skupinách
Věková skupina Předškolní děti
Věk
počet úrazů
% (n = 101)
2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19
2 5 9 5 1 4 6 4 14 8 3 11 7 8 6 3 2 3
1,98 4,95 8,91 4,95 0,99 3,96 5,94 3,96 13,86 7,92 2,97 10,89 6,93 7,92 5,94 2,97 1,98 2,97
ší školní věk
Starší školní věk
Dospívající
Graf 3: Věkové rozložení úrazů
13% dospívající
29% starší školní věk
22% předškolní věk
36% mladší školní věk
Nejvyšší počty úrazů vznikaly u dětí na přelomu věkové kategorie mladšího a staršího školního věku – tj. mezi 10. a 15.rokem života. Ve věkové kategorii předškoláků jsme zaznamenali nejvíce úrazů ve 4 letech, mezi dospívající mládeží v 16 letech.
Tabulka 4: Prostředí vzniku úrazu
druh prostředí školní prostředí (v budově) domácí prostředí (v budově) venkovní prostředí (v přírodě) venkovní prostředí (na komunikacích) venkovní prostředí (na hřišti) venkovní prostředí (kluziště, stadion) venkovní prostředí (nespecifikováno)
počet 27 18 17 8 12 7 12
% (n = 101) 26,7 17,8 16,2 7,9 11,8 6,9 11,8
Podle místa, kde se úraz stal, jsme vyhodnotili, že největší procento úrazů se stalo ve školní budově, z venkovního prostředí převažovala příroda (les, hory) a hned potom následovaly úrazy vzniklé na dětských hřištích.
Tabulka 5: Aktivity, při kterých úraz vznikl
Druh aktivity školní sportovní volný čas jiné
počet
% (n = 101) 13 26 51 11
12,87 25,74 50,50 10,89
Při sledování druhů aktivit, při kterých úraz vznikl, jsme zaregistrovali více jak v 50% volnočasovou aktivitu dětí a mládeže, na 2.místě pak aktivitu sportovní. Jiný druh aktivity v sobě zahrnoval uklouznutí na náledí, pády.
např. domácí práce, úraz při přípravě jídla,
Graf 4: První pomoc poskytnutá ze strany profesionálů a laiků
9% bez ošetření 37% profesionální první pomoc
54% laická první pomoc
Profesionální první pomoc se týkala ošetření ze strany praktického lékaře pro děti a dorost, přivolané rychlé záchranné pomoci, náhodně kolemjdoucího lékaře. První pomoc poskytnutá laicky představoval pomoc od rodičů či náhodně kolemjdoucí dospělé osoby.Při poskytování první pomoci se uplatnily znalosti laiků, 37% zaujímala profesionální první pomoc. Devět procent všech úrazů nepotřebovalo žádné ošetření.
Graf 5: Dohled nad dítětem v okamžiku vzniku úrazu
32% ne
68% ano
Tabulka 6: Jaká osoba dítě hlídala
osoba Dospělá osoba Starší sourozenec Stejně starý kamarád Jiná osoba
počet 58 8 2 1
% (n = 69) 84,06 11,59 2,89 1,45
Při zjišťování, zda děti byly v okamžiku úrazu pod dohledem nějaké osoby, jsme zjistili, že 84% dětí bylo hlídaných dospělou osobou.
Tabulka 7: Délka léčení
délka léčení
počet
% (n = 101)
bez léčby
16
15,84
≤1 týden
13
12,87
2 týdny
18
17,82
3 týdny
15
14,85
1 měsíc
18
17,82
6 týdnů
10
9,90
2 měsíce
6
5,94
3 měsíce
4
3,96
7 měsíců
1
0,99
Graf 6: Následky úrazů
12% trvalé
22% částečné
66% žádné
Nejčastějším intervalem následného léčení po úraze byl interval dvou týdnů anebo interval 1 měsíce (stejné procento případů), úrazy nevyžadující léčení se pohybovaly na 3.místě. Největší procento (27) představovaly úrazy bez léčby či s krátkodobou léčbou do jednoho týdne, 64% úrazů neznamenalo žádné následky pro osoby, kterým se staly.Délka léčení se nejčastěji léčila 0 dní – 1 týden.
7.2 Výsledky 2 Tabulka 8: Druhy poranění na letním táboře
Druhy poranění
počet
% (n = 41 )
Tříska
4
9,76
Řezná, sečná rána
7
17,07
Odřenina
3
7,31
Puchýře
2
4,88
Pád
2
4,88
Popáleniny
3
7,31
Krvácení z nosu
1
2,44
Opruzení
2
4,88
Bodnutí hmyzem (včela,vosa)
1
2,44
Kousnutí klíštětem
16
39,02
Tabulka 9: Příznaky onemocnění
Příznaky onemocnění
počet
% (n = 13)
Bolest v krku
5
38,5
Bolest zad
2
15,4
Bolest hlavy
3
23,1
Bolest břicha
1
7,7
Zvracení
1
7,7
Vyrážka
1
7,7
Z pohledu práce zdravotníka na dětském letním táboře k nejčastějším poraněním při tomto způsobu volnočasové aktivity dětí a mládeže patřily tržné a sečné rány, zadřené třísky, odřeniny a puchýře. Kousnutí klíštětem představovalo druhý nejčastější problém, se kterým se děti na zdravotníka obracely. V našem souboru děvčat ve stanovém letním táboře v průběhu 3 týdnů jeho konání byly zaznamenány příznaky onemocnění (bolest v krku, bolest hlavy, bolesti břicha a zvracení) u 13 dívek. Pouze v jednom případě bylo nutné řešit problém bolesti v krku konzultací se spádovou lékařkou pro děti a dorost a nasazením léčby antibiotiky.
Graf 7: Zastoupení jednotlivých poranění a příznaků nemoci na letním táboře
26% příznaky onemocnění
7% ostatní
30% klíšťata
42% poranění všeho druhu
Největším procento zahrnuje poranění všeho druhu např. různé odřeniny, říznutí, puchýře, vytahování třísek. Posléze po různých druzích poranění byl vysoký výskyt klíšťat a s ním spojeno časté vytahování, které činilo 30%.
8.
DISKUZE Statistická analýza UZIS vychází z dělení úrazů dle věku – dospělí a děti
(0-14let) a z hlediska druhu úrazu na dopravní, pracovní , popř. školní v dětské kategorii, a ostatní. Dalším sledovaným parametrem jsou pak samostatně uváděné počty zlomenin. Náhodně vytvořený vzorek populace v rámci předkládané studie v sobě zahrnuje i dospívající jedince ve věku 15-19 let, ale přesto je srovnatelný se vzorkem dětské populace dle statistiky UZIS. V roce 2006 představovaly dopravní úrazy 5% všech úrazů dětí v rámci celé ČR. V našem vzorku populace kromě jednoho respondenta jsme nezaznamenali žádný dopravní úraz v pravém slova smyslu (autonehodu). Nepřímo můžeme za dopravní úrazy považovat ty, které se staly na silnicích (venkovní prostředí-komunikace) a byly našimi respondenty popisovány jako úrazy při cyklistice. Takových typů úrazů jsem zaznamenali 8%. Úrazy vznikající ve školním prostředí představují v republice téměř 19% všech úrazů v dětské populaci. V tomto údaji se neshodujeme, v námi sledovaném vzorku bylo školní prostředí nejčastějším prostředím, ve kterém se úrazy staly (27%). Naše hypotéza, že nejvíce se stává úrazů při sportování, tak jak by to odpovídalo statistickým údajům z celé republiky, se nám nepotvrdila. My jsme zaznamenali nejvíce úrazů při volnočasových aktivitách. Vzhledem k tomu, že ne ve všech odpovědích respondentů byla specifikována volnočasová aktivita dítěte, můžeme se domnívat, že část odpovědí se sportování týkat bude, ale ne ve smyslu určitého typu sportu organizovaného, spíše pěstovaného v rámci tzv.rekreačních aktivit.
Jako samostatný indikátor úrazovosti jsou ve statistice ÚZIS uváděny počty zlomenin. V celé ČR představují 27,5% (údaj za rok 2006), v naše souboru 35%, jsou tedy nejčastějším typem úrazu. Druhý cíl práce – získat vlastní zkušenosti v práci zdravotníka a zmapovat problematiku poranění a výskytu dalších zdravotních problémů na dětském letním táboře - byl splněn. Asi největším překvapením je zjištění, že kromě drobných poranění zahrnující drobné popáleniny vzniklé při zatápění v kamnech, tržné a sečné rány (řezání a štípání dřeva na topení), zadřené třísky apod. jsou největším nepřítelem dětí klíšťata. Naštěstí náš oddíl jezdí na letní tábory již 10 let na stejné místo, a dosud žádné infikované klíště jsme nezaznamenali, vždy se kousnutí klíštětem obešlo bez následků.
ZÁVĚR Úrazy se všemi svými následky tvoří velkou skupinu příčin, která ohrožuje naše zdraví. Hlavním cílem práce bylo seznámení se s problematikou úrazovosti na zcela náhodném vzorku dětí a mládeže a v obecném měřítku ji porovnat s dostupnými informacemi ze statistických zdrojů Ministerstva zdravotnictví. V druhé části se pak podívat na zdravotní problematiku vzniku poranění očima zdravotníka na letním dětském táboře se získáním vlastních zkušeností s poskytováním první pomoci. Na základě dotazníkového průzkumu prováděném na cílovém vzorku dětí a mládeže z bezprostředního okolí autorky vyplynuly určité shodné trendy v porovnání se statistickými ukazateli pro celou ČR. Nejčastějším typem úrazů byly zlomeniny, nejvíce úrazů vznikalo při volnočasových aktivitách a ve školním prostředí. Práce zdravotníka v rámci letního dětského tábora je prací velmi zodpovědnou, jak z hlediska prevence úrazů, tak z hlediska jejich vlastního ošetření či poskytnutí první pomoci. Ze statistického zpracování zdravotnické dokumentace byla vyhodnocena drobná poranění typu tržných a sečných ran, popálenin a odřeniny, vznikající na základě činnosti dětí, jako nejčastější zdravotníkem ošetřené
Kousnutí klíštětem bylo na druhém místě v pořadí
nutnosti zásahu zdravotníka. Ze statistických údajů ÚZIS MZdr ČR je patrný každoroční trend nárůstu počtu úrazů dětí a mládeže v České republice, proto problematika úrazovosti dětí
a mládeže zůstává stále aktuálním tématem i do budoucna.
SHRNUTÍ Práce je zaměřena na problematiku úrazovosti dětí a mládeže a rozpracovává toto téma z různých pohledů. Nejprve v obecném měřítku zpracovává výsledky dotazníkového průzkumu v náhodně vytvořeném vzorku dětí a mládeže z okolí autorky a výsledky porovnává s informacemi ze statistických zdrojů ÚZIS. Ve druhé části je prezentována problematika poranění a výskytu dalších zdravotních problémů na letním dětském táboře z pohledu práce zdravotníka (vlastní zkušenost autorky).
SUMMARY The thesis deals with the accident rate of two randomly chosen groups of children and youth. The injuries of the first group are statistically processed according to the different criteria (e.g. to the type of the injury, to the place where the injury occurred, to the activity and the age of the injured children, to the type of given first aid, to the length of the treatment or to the consequences of the injury). Acquired data are then compared with the available information from the Institute of Health Information and Statistics of the Czech Republic. On the second group are presented problems concerning the injuries and the appearance of the illnesses symptoms on children summer camp from the view of the medic (based on the own experiences of the authoress).
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1.JANOUŠEK, Stanislav, et al. Úrazovost u žáků mladšího a staršího věku. Rizika fraktur a luxací ve vztahu k pohlaví a vývoji dítěte. Česko - Slovenská Pediatrie. Česká lékařská společnost J. E. Purkyně. 2007 , roč. 62, č. 12, s. 655-663. ISSN 80-7262-206-4. 2. BENEŠOVÁ, Veronika, et al. Sledování dětských úrazů ve vybraných regionech. Česko - Slovenská Pediatrie. Česká lékařská společnost J. E. Purkyně. 2007 , roč. 62, č. 6, s.371-375. ISSN 80-7262-206-4. 3.REIMERS, Anne-Marri, et al. The area-based social patterning of injuries among 10 to 19 year olds Changes over time in the Stockholm County. BMC Public Health 2008, 8, p.131-146. ISSN 1471-2458-8-131 4.MACHART, S. Poranění hrudníku. Ordinace.cz [online]. 2004 [cit. 2008-07-10]. Dostupný z WWW:
. 5.KREJSOVÁ, J.. První pomoc při expozici chemickými látkami : Technická první pomoc [online]. 2006 , 9.2.2006 [cit. 2008-07-11]. Dostupný z WWW:
. 6.MAŇÁK, P. Poranění pánve [online]. 2001 [cit. 2008-07-10]. Dostupný z WWW: . 7.Ottova encyklopedie : Otřesení mozku [online]. 1999 [cit. 2008-07-10]. Dostupný z WWW: . 8.Seznam Encyklopedie - Zdravi [online]. 2007 , 18.12.2007 [cit. 2008-06-26]. Dostupný z WWW: . 9.Nemoc [online]. 2008 , 10. 6. 2008 14:44. [cit. 2008-06-25]. Wikipedie.
Dostupný z WWW: . 10.ŠEBEK, Michal. Nejčastěji se vyskytující akutní stavy : aneb včasná a bezodkladná první pomoc rozhoduje o životě a smrti. [s.l.] : [s.n.], 2008. 37 s. Dostupný z WWW: . 11.ŠAGÁT, Tibor. Pediatrie : Učebnice pro střední školy. 1. vyd. Praha 1. Malostranské náměstí 28 : Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n. p., 1989. 204 s. ISBN 34-190-10. 12.Otrava [online]. 2005 , 26. 5. 2008 12:01. [cit. 2008-06-20]. Wikipedie. Dostupný z WWW: . 13.GUTVIRTH, Jaroslav. Základy dětského lékařství pro speciální pedagogy. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 375 s. ISBN 616-053-2. 14.Otrava [online]. 2005 , 26. 5. 2008 12:01. [cit. 2008-06-20]. Wikipedie. Dostupný z WWW: . 15.LEXA , Milan . Úrazy, popáleniny a opařeniny u dětí [online]. c2005 , 17.6.1999 [cit. 2008-06-23]. Dostupný z WWW: . 16.Sdružení na pomoc popáleným dětem se sídlem FN-Brno - Bohunice. Popaleniny : POPÁLENINY a HLAVNÍ ZÁSADY JEJICH LÉČBY [online]. 2008 , 8. 1. 2008 [cit. 2008-06-26]. Dostupný z WWW: . 17.Tonutí [online]. 2005 , 21. 5. 2008 14:46. [cit. 2008-06-15]. Wikipedie. Dostupný z WWW: . 18.POSPÍŠIL, Jan. První pomoc : Tonutí [online]. 2007 , 03. 11. 2007 [cit. 2008-06-16]. Dostupný z WWW: . 19.TRAPANI, Gianfranco., et al. První pomoc a zdraví dítěte . [s.l.] :
PORTÁL, 2006. 144 s. ISBN 80-7367-137-9. 20.Záchranáři vločkaři [online]. c2006 , 27.10.2006 [cit. 2008-07-10]. Dostupný z WWW: <www.zachranarivlockari.wz.cz/download/25_por_patere.pdf >. 21.BEZUCHA, Jan. ELEKTROINSTALACE : O ELEKTRICKÉM PROUDU [online]. [2006] [cit. 2008-06-25]. Dostupný z WWW: . 22.TRAPANI, Gianfranco., et al. První pomoc a zdraví dítěte. Eva Plíšková. [s.l.] : Portal, 2006. ISBN 80-7367-137-9. s. 21-144. 23.Popáleniny u dětí, štípnutí hmyzem, kousnutí klíštětem [online]. 23.08.2006. 2004 [cit. 2008-06-23]. Celostatnimedicina.cz. Dostupný z WWW: . 24.Klíštová encefalitída [online]. [2007] , 2008 [cit. 2008-06-21]. Dostupný z WWW: . ISSN 1802-5536. 25.NISSEN, Karl - Heinz, et al. Pediatrie. Jana Jindrová; Jan Janda; Jiří Šušanka. 3. vyd. Praha : Scientia medica, 1996. 608 s. ISBN 80-85526-29-8. 26.TOŠOVSKÝ, Václav, et al. Chraňte děti před úrazy. 2. rozš. vyd. Praha : Státní zdravotnické nakladatelství, 1958. 73 s. 27.GRIVNA, Michal. Metodika prevence úrazů na komunikativní úrovni. 1. vyd. Praha : 2. Lékařská fakulta UK , 1999. 35 s. ISBN 80-238-41-54-8. 28.DUNOVSKÝ, Jiří, EGGERS, Hanz. Sociální pediatrie. 1. vyd. Praha : Avicenum, Zdravotnické nakladatelstvi, 1989. 256 s. ISBN 08-030-89. 29.ŠVEJCAR, Josef. Péče o dítě. 1. vyd. Praha : Agem pro Společnost rodinky, 1995. 263 s. 30.MATĚJÍČEK, Zdeněk. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. 4. vyd. Praha : Grada, 2007. 184 s. ISBN 80-247-0870-1. 31.LANGMEIER, Jozef. Vývojová psichologie pro dětské lékaře. 2. dopl. vyd.
Praha : Avicenum, Zdravotnické nakladatelství, 1983. 288 s. ISBN 80-201-0098-7. 32.Český červený kříž : Prevence urazu [online]. 2008 , 2.6. 2008 [cit. 2008-07-09]. Prevence urazu - ZZ. Dostupný z WWW: <www.cckpraha1.cz/kestazeni/Prevence%20urazu%20-%20ZZA.doc>. 33.Zlomeniny pánve a acetabula [online]. 1999 , 12.0.2000 [cit. 2008-07-10]. Dostupný z WWW: . 34.FLECKNOVÁ, R., BUREŠOVÁ, L.. Poranění [online]. 2003 [cit. 2008-07-10]. Dostupný z WWW: . 35.Wikipedia : otrava [online]. 2005 , 26.5.2008 [cit. 2008-07-10]. Dostupný z WWW: . 36.Seznam Encyklopedie : otrava [online]. 2007 [cit. 2008-07-10]. Dostupný z WWW: .
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1. Přehled zákonů a vyhlášek potřebných ke konání dětského letního tábora Příloha 2: Dotazník Příloha 3: Ukázka jednoho listu zdravotnického deníku Příloha 4: Postava pro zakreslení míst kousnutí klíštětem Příloha 5: Skupiny potravin, které nelze podávat ani používat k přípravě pokrmů, a podmínky pro použití některých potravin Příloha 6: Náplň kurzu první pomoci pro zdravotníka zotavovacích akcí a .škol v přírodě Příloha 7: Vzor posudku o zdravotní způsobilosti dítěte k účasti na zotavovací akci a škole v přírodě
Příloha 8: Minimální rozsah vybavení lékárničky pro zotavovací akce pro děti a pro školy v přírodě
