MASARYKOVA UNIVERZITA
PEDAGOGICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
1
MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie
Historie skautingu ve Veselí nad Moravou Bakalářská práce
Brno 2013
Vedoucí práce: doc. PhDr. František Čapka, CSc
2
Autor práce: Milan Novák
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny a literaturu uvedené v seznamu literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění, souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené elektronické podobě.
V Brně dne 2013
…………………………......... Milan Novák
3
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce doc. PhDr. Františku Čapkovi, CSc. za pomoc při vzniku této práce a za jeho vstřícný přístup, cenné rady a připomínky. Dále bych rád poděkoval bratru skautovi Jaromíru Hynštovi, který mi zapůjčil jeho osobní archivní materiál týkající se činnosti skautů ve Veselí nad Moravou. V neposlední řadě bych na tomto místě rád poděkoval rodičům za jejich podporu při studiu.
4
Obsah Poděkování ................................................................................................................................. 4 Úvod ........................................................................................................................................... 6 I. Skauting a jeho myšlenka ....................................................................................................... 8 1. Vznik skautského hnutí ...................................................................................................... 8 2. Z historie českého skautingu ............................................................................................ 10 II. Zárodky skautingu a jeho vývoj v letech 1915–1948 ve Veselí nad Moravou ................... 12 1. Veselí nad Moravou a jeho stručná historie ..................................................................... 12 2. Vývoj skautingu ve Veselí nad Moravou od jeho založení až po první zákaz činnosti v roce 1940 ........................................................................................................................... 13 3. Situace po roce 1945 ........................................................................................................ 21 4. Rok 1948 a druhý zákaz skautské činnosti....................................................................... 25 III. Skauting ve Veselí nad Moravou mezi léty 1948–1970..................................................... 27 1. Činnost do znovuobnovení v roce 1968 ........................................................................... 27 2. Obnovení skautingu v roce 1968 až po jeho ukončení v roce 1970 ................................. 28 3. Léta 1969-1970 ................................................................................................................ 34 IV. Skauting po roce 1989........................................................................................................ 39 I. Obnova Junáka ve Veselí nad Moravou v letech 1989-90 ............................................... 39 2. Veselské středisko v roce 2013 ........................................................................................ 41 Závěr......................................................................................................................................... 42 Resumé ..................................................................................................................................... 44 Summary .................................................................................................................................. 44 Seznam pramenů a literatury .................................................................................................... 45 A. Archivní prameny ............................................................................................................ 45 Internetový zdroje ................................................................................................................ 46 B. Seznam literatury ............................................................................................................. 46 Seznam obrazové přílohy ......................................................................................................... 48 A. Obrazové přílohy ............................................................................................................. 48 5
Úvod Tato bakalářská práce se zabývá vznikem a vývojem jednoho mládežnického hnutí – Junáka ve městě Veselí nad Moravou, ve všech časových epochách vývoje skautingu v Československu respektive v České republice. Hlavním cílem práce je osvětlit nejmladší skautské generaci činnost jejich předků v oddíle z historického pohledu, aby nebyla ztracena kontinuita, která byla v případě skautingu na území bývalého Československa a dnešní České republiky třikrát narušena. Důsledky těchto násilných přerušení můžeme pozorovat dodnes. Téma jako takové jsem si zvolil z ryze osobního popudu, protože jsem sám aktivním členem Junáka ve Veselí nad Moravou. Ze skautské oblasti byly také další podněty k výběru tématu. Jednou z motivací k sepsání této práce byli i členové družiny, kterou jsem dřív vedl jako rádce. Činnost skautského hnutí ve Veselí nad Moravou do roku 1989 nebyla doposud řádně prozkoumána. Je to zapříčiněno trojím přerušením a trojím znovuzakládáním skautského hnutí. Město Veselí nad Moravou ve své uměle vytvořené podstatě kopíruje situaci v celém státě a slávu skautingu v něm, včetně všech výjimek. Ke zpracování práce bylo použito několika historických metod a jejich kombinace. Zejména byla užita metoda induktivní a deduktivní, metoda komparativní a geografická. V případě pojednání o významných osobnostech skautingu byla použita metoda biografická. Aby bylo dosaženo co nejlepšího postižení historické reality sledovaného problému, byly ostatní metody, i ty výše zmíněné, vzájemně kombinovány. Předurčením historického vývoje skautského hnutí na našem území, které bylo na našem území zakládáno celkem čtyřikrát, lze práci rozdělit do čtyř základních časových období. Jedná se o léta 1921–1948, kdy byl skauting v roce 1940 přerušen a v roce 1945 znovu obnoven. Dále o léta 1968–1970 a skauting po roce 1989 s pohledem do současnosti. Léta mezi 1948–1954 jsou ve veselském středisku ojedinělá, neboť skupina chlapců přešla pod organizaci Sokol. Vytvořili oddíl Sokol – Táborník podporující skautské praktiky. V letech 1951–1954 vytvořilo několik chlapců pod vedením bratrů Hynštových skupinu „Zálesáci z Hvězdného údolí“. Část chlapců úspěšně uspořádala dva tábory ve skautském duchu.
6
Geografické vymezení je jasně dáno polohou a hranicemi města Veselí nad Moravou. Důležitým prvkem zůstává postižení kontinuity především chlapeckého oddílu a střediska od dob prvotního založení. Literatura a prameny k tématu bakalářské práce jsou v menším rozsahu. Z hlediska stránky kvantitativní je to dáno především trojím přerušením činnosti. Spousta materiálů z doby působení organizace bylo rozdělováno jednotlivým členům, aby došlo k jejich uchránění před likvidací tehdejší státní správy. Podle slov pamětníka Jaromíra Hynšta bylo mnoho materiálů před obavou z případné perzekuce spáleno. Právě o svědectví a zápisky z deníků pamětníka Jaromíra Hynšte se opírá kapitola Skauting ve Veselí nad Moravou mezi léty 1948–1970. Pramenná základna z let 1968–1970 a po roce 1989 je již bohatší v materiálech ze skautského prostředí. Literatura použitá ke zpracování této práce se týká zejména první kapitoly, která pojednává o vzniku skautingu a jeho vývoji na území dnešní České republiky. Má charakter vstupní a informativní pro případné čtenáře neznalé vývoje skautského hnutí a zvolené problematiky jako takové. Pochopení vývoje skautského hnutí ve Veselí nad Moravou je potřebné i k pochopení vývoje v kontextu Československa potažmo České republiky. Téma práce je zpracováno poprvé. Dalším zdrojem informací byl Státní okresní archiv v Hodoníně a Uherském Hradišti. Zde bylo možné najít určité útržky informací z činnosti oddílu zejména po 2. světové válce. Dále to byly především kroniky střediska a deníky jeho členů.
7
I. Skauting a jeho myšlenka 1. Vznik skautského hnutí Fenomén skautingu, jehož vznik zaznamenala první dekáda minulého století ve Velké Británii, byl založen do značné míry na protichůdných myšlenkách dvou zdrojů. Zcela prvním a původním z nich byl Ernest Thompson Seton, britský farmář, později známý spisovatel. „Vymyslel systém udělování orlích per a řadu dalších emotivních obřadů. To byly první pramínky nového hnutí mládeže, které vyústilo v r. 1902 v založení hnutí Woodcraft Indians“1 Tím druhým zdrojem byl britský aristokrat, vysoký armádní důstojník, sir Robert Baden-Powell, považovaný za oficiálního zakladatele skautingu. Vyznamenal se ( z hlediska civilizace jak ji chápalo Britského impérium) ve válce na území dnešní Jihoafrické republiky proti tamějším domorodcům, řečených Búrové. Zatímco názory na výchovu mládeže prvního ze zakladatelů hnutí byly založeny na obdivu života indiánů, jejich porozumění přírodě a harmonického soužití s přírodou, nedotčenou zásahy civilizace, druhý zakladatel měl zcela jiné představy. „Jeho záměrem bylo vychovávat z chlapců muže, připravené sloužit své vlasti a rozhodně mu nevyhovovalo dát jim za vzor ideálního Indiána.2 Za oficiální datum založení skautingu se všeobecně považuje 24. leden 1908.3 Toho dne v Birkendlandu ve Velké Británii totiž veřejně představil Baden Powell svoji příručku Scouting for boys. V ní uvedl veškeré zkušenosti, které získal při táboření družiny chlapců na ostrově Brownsea v průlivu La Manche.
1
ŠANTORA, R.:Skautské století. Vyd. 1. Praha, 2012, s. 15.
2
Tamtéž.
3
NOSEK, V. a kol: Cestou k pramenům: historie skautingu v obrazech. Speciál časopisu Skaut-Junák. Praha, 2000.
8
Příroda, indiáni, naproti tomu civilizace, vojáci. Tento v zárodku skautingu obsažený dualismus jej provázel po celém světě, především v anglických koloniích, odkud se z Anglie rozšířil. Ernest Seton měl zpočátku ke skautingu a Baden Powellovi kladný vztah. Oba dva se totiž znali osobně. Seton v roce 1910 v USA spojil indiány se skauty a stal se jejich prvním náčelníkem. Ernest Seton setrval v americkém skautském hnutí do roku 1915, kdy byl vyhozen pro záminku absence amerického občanství a tak získal ke skautingu averzi.4 Po opuštění amerického skautského hnutí založil „Woodcraft league of America“.5 Baden Powellova sestra Agnes se zapojila do organizace skautingu v roce 1910, kdy založila její dívčí větev, nazývanou Girl Guides.6 Rokem 1920 vznikla tradice pořádání slavnostních setkání skautů z různých zemí zvaná skautská Jamboree (podle indiánského výrazu slavnost).7 Nemůžeme s jistotou říci, čí myšlenkový zdroj skautingu má větší zásluhy, zda Setonův či Baden- Powellův. „Jisté jest, že ona romantičnost, poctivost a láska k přírodě jsou především zásluhou Setonovou, kdežto pořádek, kázeň, organizace jsou zase dílem Powellovým, obou výborných psychologů a pedagogů. “8
4
KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE, Cestou k pramenům, Praha, s. 8.
5
NOSEK, V. a kol: c. d., s. 26.
6
Tamtéž.
7
Tamtéž.
8
SVOJSÍK, A. B.: Základy junáctví. Praha,1991, s. 58.
9
2. Z historie českého skautingu V zárodku skautingu obsažený dualismus jej provázel i na našem území. Bylo by možné ne bez úspěchu konstatovat, že byl skrytým původcem negativních jevů provázejících skauting i jeho pozdějších zákazů. Za zakladatele skautingu v českých zemích je považován Antonín Benjamín Svojsík, pedagog a zpěvák Českého pěveckého kvarteta. První tábor skautů uspořádal A. B. Svojsík v létě r. 1912. Stalo se tak pod hradem Lipnicí na Humpolecku.9 Následně vydal „bibli“ českých skautů, Základy Junáctví.10 A. B. Svojsík podnikl řadu cest po našem území a s pěveckým kvartetem procestoval takřka celý svět, kde poznal mnoho cizích kultur. Poznatky z cest mu byly nápomocny při zakládání nového výchovného hnutí – československého skautingu.11 Za významný historický mezník skautingu u nás se považuje založení samostatné skautské organizace s názvem Junák „ …15. června. 1914 byl založen již samostatný spolek Junák – Český skaut (JČS) v Praze. Jeho prvním starostou byl zvolen pražský městský fyzikus (lékař – hygienik) Dr. Čeněk Klika, místostarosty zem. Inspektoři Fr. Bílý a Jos. Klenka, vrchním vůdcem A.B. Svojsík. …Na Moravě první oddíl založil roku 1915 Miloš Stojan v Uherském Brodě. Nesnadno začal téhož roku skauting i v Brně. Mezi prvními moravskými skauty od r. 1916 byli také prostějovští přátelé, studenti Jiří Wolker a Rudolf Plajner.“12
9
KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE: c. d., s. 16.
10
Slovo Junák bylo zvoleno jako český ekvivalent k anglickému skaut – zvěd, průzkumník.
11
ŘEHÁK, B.: Jak šel životem zakladatel československého junáctví Antonín Benjamín Svojsík. Praha, 1946, s. 11. 12
KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE: c. d., s. 17.
10
Další roky v samostatné Československé republice znamenaly pro skauting rozvoj, i když se stal pro některé jeho odpůrce terčem kritiky. Období první republiky, do poloviny let třicátých, je považováno za dobu rozmachu československého Junáka. Rok 1938 se stal pro skauting vrcholem rozvoje, kdy zaznamenal 65.000 členů. Byl ale také rokem nepříznivých událostí. “ Tento rok, smutně ukončující dvacetiletí Československé republiky, byl pro skauty Svazu ještě jinak bolestný – 17. září zemřel A. B. Svojsík, zakladatel našeho skautingu a náčelník Svazu junáků skautů a skautek RČS.”13 Okupací Československé republiky nacistickým Německem začalo pro skauting nejhorší období v historii jeho hnutí u nás. „ 28. října 1940 podepsal K.H. Frank rozhodnutí o zrušení Junáka. 4. Listopadu gestapo obsadilo ústředí a znemožnilo mu činnost. Nastala nejprudší perzekuce hnutí…Na popravištích, ve věznicích a koncentračních táborech německé říše skončilo své životy více než 600 skautů...“14 Po osvobození Československa došlo již v r. 1945 k obnově Junáka, v říjnu byl vydán obnovený časopis Junák v masivním nákladu.15 Roku 1948 se dostali k moci komunisté a došlo k posílení jejich vlivu na organizaci Junáka. Pro Junák to znamenalo jeho paralýzu a v roce 1950 bylo zveřejněno oznámení o jeho zániku zrušen.16 V rocích 1968 – 1970 v procesu demokratizace „Pražského jara“ došlo k obnově organizace Junáka, který zahájil činnost 29. března 1968 za vedení Dr. Rudolfa Plajnera a Vlasty Koseové.17 Další vývoj událostí po intervenci vojsk Varšavské smlouvy však ukončil toto krátké období a formálně dnem 15. září 1970 došlo k ukončení činnosti Junáka. Po zhroucení komunistického režimu v listopadu 1989 došlo téměř okamžitě k obnově skautské činnosti z jejího předchozího útlumu. Na velkém mítinku v Praze 2. prosince 1989 v sále Městské knihovny bylo vyhlášeno obnovení činnosti Junáka.18 Nový název organizace Junák – svaz skautů a skautek ČR byl přijat po rozdělení Československa.19 13
KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE: c. d., s. 23.
14
KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE: c. d., s. 29.
15
ŠANTORA, R.: c. d., s. 139.
16
ŠANTORA, R.: c. d., s. 244.
17
KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE: c. d., s. 33.
18
ŠANTORA, R.: c. d., s. 244.
19
NOSEK, V. a kol.: c. d. s. 27–29.
11
II. Zárodky skautingu a jeho vývoj v letech 1915–1948 ve Veselí nad Moravou 1. Veselí nad Moravou a jeho stručná historie Veselí nad Moravou je menší město, kterým protéká řeka Morava.20 Nachází se v rovině Dolnomoravského úvalu na jižní Moravě nedaleko slovenských hranic. Spadá pod okres Hodonín a region Slovácko. Spolu s obcemi Blatnice pod Svatým Antonínkem, Blatnička, Hroznová Lhota, Kozojídky, Moravský Písek, Tasov, Vnorovy a Žeraviny tvoří mikroregion Veselsko. V okolí města můžeme nalézt mnoho přírodních úkazů, které nikde jinde v České republice nenajdeme. Za všechno jmenujme Baťův kanál, Národní přírodní památku Váté Písky a chráněnou krajinnou oblast Bílé Karpaty bohatou na faunu a floru. Na přelomu 19. a 20. století došlo v souvislosti s budováním železničních tratí k rozvoji města. Pro označení názvu stanice se ustálilo spojení Veselí nad Moravou, prvně použito v roce 1883. Název se velmi rychle rozšířil a používal se všeobecně. V roce 1911 došlo ke vzniku Zemské regulační správy. Začalo se systematickou regulací řeky Moravy a byl zprovozněn Baťův kanál. Hrabě Bedřich Chorintský, majitel veselského zámku, nechal přestavit starý mlýn u zámku na elektrárnu. Po skončení První světové války v roce 1919 se Veselí a Předměstí Veselí sloučilo do jednoho sídla. Skauting ve Veselí nad Moravou se v roce 1921 zrodil v hospodářské krizi způsobené válečnými půjčkami, kterým se město upsalo v průběhu války.21 Spolkový život byl v té době bohatý a působilo zde již několik desítek organizací. Namátkou jmenujme organizace Sokol a Orel. Město a s ním i spolkové organizace, skautská nevyjímaje, do roku 1949 spadaly pod politickou správu okresu Uherské Hradiště. S hospodářskou krizí se město potýkalo i ve třicátých letech, což se promítlo i ve skautské činnosti. Politická situace ve státě vyústila v ustanovení Protektorátu Čechy a Morava. Město získalo německý název: v úředních dokumentech se nazývalo Veseli am March.22
20
PLAČEK, M., FUTÁK, P.: Veselí nad Moravou: Město na řece času. Veselí nad Moravou, 2011, s. 11.
21
Tamtéž, s. 349.
22
Tamtéž, s. 380.
12
Před koncem Druhé světové války bylo město 24. dubna osvobozeno. V letech 1949– 1960 bylo sídlem správního okresu. Po správní reorganizaci v roce 1960 spadalo město a s ním i skautská organizace pod politickou správu okresu Hodonín, kam spadá dodnes. V padesátých letech bylo město rozšířeno připojením obcí Milokošť a Zarazice. Hospodářský rozkvět města v šedesátých letech byl spojen s výstavbou největšího průmyslového podniku v okolí – Železárny.23
2. Vývoj skautingu ve Veselí nad Moravou od jeho založení až po první zákaz činnosti v roce 1940 V roce 1915 založili bratři Miloš a Vladimír Stojanovi na Moravě první skautský oddíl24 v Uherském Brodě.25 V dalších pěti letech vznikly oddíly v Břeclavě, Bzenci, Hodoníně, Kyjově, Poštorné, Strážnici a Uherském Hradišti. Ve Veselí nad Moravou vznikla skautská organizace v roce 1921 zásluhou studenta Lumíra Hegra, který kolem sebe shromáždil ve Veselí nad Moravou skupinu asi 30 chlapců.26 O oddíl se staral veselský poštmistr Jan Laštovka. Ze starších chlapců sestavil Jan Langášek družinu vodních skautů, které podporoval i hrabě Bedřich Chorinský, který vodním skautům věnoval loď. Ve skautském oddíle vznikaly neshody v názorech na vedení oddílu. Příčinou byly různící se názory na způsob vedení oddílu. Spory vyústily v rozhodnutí Uherskohradišťské župní27 zpravodajky sestry Marie Januštíkové oddíl zrušit.
23
HURT, R., NĚMEČEK, B., Veselí nad Moravou: Dějiny města. Brno, 1973, s. 276.
24
Skautský oddíl je výchovná jednotka, která sdružuje jednotlivé skautské družiny. Viz BŘICHÁČEK, Václav. Skautský oddíl I. Liberec, 1992, s. 63. 25
BENEŠ, D.: Staré pověsti skautské z Uherského Hradiště aneb z Letopisů kmene Řvavých, Psohlavci, středisko Junáka v Uherském Hradišti. Uherské Hradiště, 1993, s. 14.
26
NERUDA, V.: Veselsko. Brno, 1999, s. 353.
27
Jednotka územní správy a samosprávy zavedená v ČSR v roce 1920.
13
Zásluhou učitelů Josefa Glace, Ludvíka Žáka a strojmistra ČSD Bohumíra Nováčka byla činnost skautského oddílu v roce 1933 znovu obnovena. Přestože bratři28 Glac, Žák a Nováček sami neprošli skautskou výchovou, byli schopni zorganizovat první skautský tábor od 30.7. do 4.8.1933 ve Filipově údolí. Tábora se zúčastnilo 11 chlapců pod vedením Josefa Glace a Bohumíra Nováčka. Vzhledem k nedostatečným zkušenostem nebyli schopni rozvíjet další aktivity v duchu skautských zásad a podle deníku Gustava Webera nevykazoval oddíl valnou činnost.29 Změna nastala v září 1934 příchodem učitele Gustava Webera na veselskou měšťanskou školu.30 Na naléhání župní zpravodajky Marie Januštíkové byl vyzván, aby převzal skautský oddíl ve Veselí nad Moravou. Gustav Weber výzvu přijal společně s bratrem Nováčkem, dal dohromady zbytky oddílu a doplnil je náborem na tři družiny31 s příslušnými rádci. Sám se stává faktickým vůdcem oddílu32, ačkoliv mu je vůdcovský dekret předán až o čtyři roky později.
28
Oslovení „bratře“ pro muže a „sestro“ pro ženy vyplývá ze 4. bodu skautského slibu: „Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta“. Viz BŘICHÁČEK, V.: c. d., s. 26. 29 30
WEBER, G.:. Osobní deník. Veselí nad Moravou, 1934-1989. SOkA Hodonín, Kronika města Veselí nad Moravou 193 –1955.
31
Družina tvoří základní výchovnou jednotku Junáka. Tvoří ji 6–10 členů přibližně stejného věku. V čele družiny stojí rádce, který se stará o funkčnost družiny a její program. Viz JUNÁK-svaz skautů a skautek ČR. Stanovy Junáka. [online].2000. [cit. 2013-03-12]. Dostupný z
.
32
Vůdce stojí v čele oddílu. Jeho úkolem je výchova dětí a mládeže dle skautských principů a idejí. Viz
CVRČEK, V.: Vedení oddílu, Praha, 2007, s. 7.
14
Kamzíci:
Tygři:
Šakali:
Rádce: Jaromír Kašpar
Rádce: Rudolf Holodniok
Rádce: František Čech
Členové:
Členové: Josef Kratochvíl
Členové:
Miroslav
Frýbort Ivan Gaďourek Kazimír Holodniok Bedřich Chorinský František Chorinský František Karásek Jiří Kratochvíl Jan Schweizer Miroslav Strachota
Milan Procházka Milan Příhonský Otto Reichsfeld Jaroslav Řičica Milan Řičica Bohumil Sitta Ludvík Šišpera Karel Štajnoch Bohumil Trachtulec
15
Oldřich
Bochníček Zdeněk Ducháč Antonín Holek Josef Holek Jan Kříž Karel Leitgeb Miroslav Nejezchleba František Škrabal Miroslav Zálešák
Schůzky družin se konaly v budově měšťanské školy. Zde probíhaly také rádcovské33 a nováčkovské34 kurzy pod vedením bratra Webera, kterému pomáhal bratr Kašpar. Ten byl spolehlivou náhradou za bratra Nováčka, který musel zanechat skautské činnosti ze zdravotních důvodů. Pro velký zájem veselských děvčat byl v roce 1936 založen dívčí oddíl.35 Vedení oddílu se ujala sestra Marie Nisnerová. Vznikly celkem tři družiny pod vedením rádkyň. Lekníny vedla Marie Marková, Vlčí máky rádkyně Vlasta Pokorná a Lesní zvonky rádkyně Miluše Kašparová. K prvním skautkám ve Veselí nad Moravou patřila následující děvčata: Dana Bláhová, Anděla Bláhová, Soňa Fialová, Sylva Jasečková, Ludmila Jochová, Marie Dvořáčková, Miluše Kašparová, Blanka Kaufová, Vlasta Koňaříková, Helena Kratochvílová, Vlasta Krmíčková, Marie Merková, Marie Míčková, Miloslava Opravilová, Vlasta Pokorná, Zora Pokorná, Eva Reischfeldová, Lidmila Smejkalová, Anna Slavíková, Anna Staňková, Ludmila Synková a Marie Šišperová. Úroveň činnosti dívčího oddílu čerpajícího ze zkušeností dobře fungujícího chlapeckého oddílu se rychle zvyšovala. Oba oddíly byly připraveny k uspořádání letního tábora, který se uskutečnil v javornické chatě. Chlapecký oddíl zde pobýval v počtu 29 chlapců od 24.7. do 7.8.1936, dívčí oddíl v počtu 22 dívek od 8. do 12. srpna 1936. Vůdcem tábora chlapců byl bratr Weber, vůdkyní dívčího byla sestra Nisnerová. Skauti se na táboře mohli již spolehnout na lékařskou službu, kterou vykonával bratr MUC. František Leitgeb a MUDr. Karel Suchý.
33
Kurz, který je určený pro skauty většinou do 15 let. Po úspěšném absolvování kurzu může rádce vest družinu.
Viz NOVÁK, J.: Skautská družina. Liberec, 1997, s. 41. 34
Kurz, který je určen pro nově příchozí členy do organizace Junák. Slouží k seznámení se skautskými zásadami a metodami. Viz tamtéž s. 42.
35
WEBER, G.: c. d.
16
Ještě před konáním tábora složil 10. července 1936 bratr Gustav Weber v okresním úřadě v Uherském Hradišti činovnickou zkoušku.36 Stalo se tak před zástupci Masarykovy župy. Mezi zkoušejícími byli župní zpravodajka Marie Januštíková, zástupce župní zpravodajky František Grones, okresní zpravodaj Emil Cenek a další přísedící. Dne 13. června 1936 složil bratr Jaromír Kašpar jako první z veselských skautů druhotřídní zkoušku.37 Bratr Weber ve svém deníku uvádí několik důležitých událostí, které se v roce 1937 staly v obou skautských oddílech. V měsících březnu a dubnu oddíly absolvovaly kurz protiletecké obrany pod vedením bratrů Webera a Vítka, kurz obvazové techniky uskutečněný pod vedením MUC. Františka Leitgeba. Druhotřídní zkoušku složila sestra Marie Marková a na břestecké chatě uskutečnil kurz pro rádkyně pod vedením sestry Jiřiny Pokorné. Vzrůstající úroveň a obdiv veselského střediska38 vyústila v pořádání skautské výstavy, uskutečněné 17. Května 1937. Výstava měla velký úspěch u občanů, tak i představitelů města. Za dva dny konání výstavy získali skauti z prodeje vstupného 300 korun. O šest dní později na májové slavnosti Červeného kříže skauti předvedli veřejnosti stavbu stanů a ukázku první pomoci.
36
Cílem činovnické zkoušky je zkvalitnění vzdělávání činovníků. Úspěšné absolvování činovnické zkoušky
opravňuje jedince ke vzdělávání činovníků v oboru, ve kterém byla zkouška vykonána. Viz JUNÁK-svaz skautů a skautek ČR. Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka. [online]. 2009. [cit. 2013-03-26]. Dostupné z < http://krizovatka.skaut.cz/organizace/dokumenty/spisovna/detail-686/ >. 37
Zkouška ze skautských znalostí a dovedností. PLAJNER, R.: Úsvit českého junáctví: Zavátou junáckou stezkou. Praha, 1992, s. 137. 38
Středisko je základní organizační jednotka Junáka s právní subjektivitou. Skládá se nejméně ze dvou oddílů. Viz BŘICHÁČEK, V.: c. d., s. 63.
17
Místní jednota obce legionářské uspořádala 13. června den brannosti za účasti všech spolků, korporací, škol a obecní samosprávy. Kromě nich se velkého průvodu městem zúčastnili také příslušníci bzenecké vojenské posádky, členové Orla, Sokola a skauti.39 Při umístění pamětní desky padlým veselským legionářům na kamennou mohylu v parku u školy skauti zajišťovali pořadatelskou službu. Ve stejném roce bratr Weber v deníku dále zmiňuje i první složení skautské odbornosti40 „tři orlí pera“ bratrem Kašparem. Dne 14. září 1937 zasáhla českou veřejnost zpráva o úmrtí prvního prezidenta ČSR T. G. Masaryka. Jeho památka byla uctěna ve všech družinách obou oddílů. Rozloučení s T. G. Masarykem proběhlo v Praze 21. září 1937 za účasti delegace chlapeckého a dívčího oddílu pod vedením bratra Webera a sestry Marie Nisnerové. Téhož dne se na Bartolomějském náměstí uskutečnilo smuteční shromáždění veselských občanů, kteří vyslechli rozhlasový projev Dr. Edvarda Beneše loučícího s T. G. Masarykem. Zástupci skautů stáli čestnou stráž u busty zesnulého prezidenta při smuteční tryzně uskutečněné 30. září 1937 na sokolovně ve Veselí nad Moravou.41 Rok 1937 končí pro skauty získáním posily do chlapeckého oddílu. Stal se jím bratr Jan Zemek zvaný Honza pocházející z České Třebové. V oddíle zastával funkci zástupce vůdce oddílu. Rok 1938 popisuje bratr Gustav Weber jako pohnutou dobu s napjatou mezinárodní situací. Skautský oddíl ovšem vykazuje bohatou činnost. V chlapeckém oddíle byla složena jedna prvotřídní zkouška, deset druhotřídních. Čtyřem skautům jsou udělena tři orlí pera. Při zkouškách byli přítomni instruktoři Lesní školy42 bratr Jan Konečný nebo Antonín Vlček z Uherského Hradiště.
39
SOkA Hodonín, Kronika města Veselí nad Moravou 1933–1955.
40
ČESÁK, P.: Odborné zkoušky skautek a skautů. Praha, 1998.
41
WEBER, G.: c. d.
42
Instruktorská škola, jejímž cílem je zabezpečit vyšší vzdělání pro vůdce a vůdkyně oddílů a prohloubit jejich chápání skautské myšlenky.
18
Bratr Gustav Weber ve svém deníku vzpomíná na několik událostí.43 Jednou z nich je pořádání dětského dne 1. června, v rámci kterého byla přítomným dětem prezentována skautská činnost. Po téměř čtyřletém vedení oddílu byl bratru Gustavu Weberovi udělen 28. června vůdcovský dekret. O letních prázdninách se uskutečnil tábor obou oddílů v Břestku v podhůří buchlovských hor. Dívčího tábora (8.-18. července) se zúčastnilo 24 dívek pod vedením sestry Marie Nisnerové. Vedení chlapeckého tábora (18.–31. července) obstaral bratr Weber a zúčastnilo se ho 11 chlapců. Malou účast tábořících bratr Weber vysvětluje ztíženou a nejistou politickou a hospodářskou situací. Za čtrnáctidenní tábor byl vybírán vklad 35 korun a příspěvek v podobě naturálií. Podle slov bratra Webera žili skauti na táboře střídmě, nikdy však netrpěli hlady. Ve dne 4.-8. srpna se na popud sestry Marie Nisnerové uskutečnil putovní tábor v Jeseníkách. Ochranný doprovod zajišťovali bratři Weber a Kašpar. Od 18. do 23. srpna se na břestecké chatě konal malý rádcovský kurz, kterého se zúčastnilo 8 skautů a 3 skautky. Vedení kurzu měl na starost bratr Gustav Weber a instruktor Lesní školy Ing. Jan Konečný. Po návratu ze Sovětského svazu zemřel dne 17. září 1938 spoluzakladatel českého skautingu A. B. Svojsík. Jeho památka byla uctěna v družinách a na oddílové schůzce. V důsledku vyostřujících se vztahů se sousedním Německem byla vládou republiky dne 23. září 1938 vyhlášena všeobecná mobilizace. Skauti se plně zapojili do pomocných služeb. V denních i nočních hodinách obsluhují na nádraží vojenské transporty. Podávají vodu, čaj, dopisní papíry, korespondenční lístky, zápalky, cigarety. Dále pomáhají na radnici s roznášením zpráv, příkazů a nařízení. Řídí i provoz na silnicích.44 Politická krize vyvrcholila podepsáním Mnichovské dohody 29. září 1938. Tato dohoda prakticky znamenala konec existence prvního československého státu. Následoval zákaz činnosti politických stran.
45
Činnost skautu byla tolerována i po obsazení republiky německými vojsky 15. března 1939 a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava. Skauting dále přetrvává a veselské středisko se v tomto složitém období dokonce rozrůstá o roj světlušek. Mezi první světlušky patřily: Milada Drábková, Eva Gaďourová, Naděžda Hlobilová, Květa Holková, Marie Horká, Věra Koudelíková, Marie Rastislavová, Marie Smíštíková, Radmila Uhlířová, Eva Vítková a Jiřina Vorálková. 43 44
45
WEBER, G.: c. d.
Sborník k 80. Výročí založení skautingu ve Veselí nad Moravou: 1921 - 2001. Veselí nad Moravou, 2001. Povoleny pouze: Strana národní jednoty a Národní strana práce.
19
Téměř po celý červenec probíhal tábor na břestecké chatě. Od 1. - 8. července zde tábořil chlapecký oddíl v počtu 24 skautů. Vedoucím byl bratr Gustav Weber. Po skautech zde týden tábořilo 12 světlušek pod vedením sestry Marie Markové. Po světluškách zde týden tábořily dívky v počtu 14 skautek vedených sestrou Marie Nisnerová. Táboření bylo ukončeno 24. července. Je až s podivem, že i přes německou důslednost mohl český skauting dýchat, ba dokonce růst, i v roce 1940. Této „volnosti“ využila všechna střediska včetně veselského. O růstu skautingu v roce 1940 může svědčit i fakt, že 10. června téhož roku se v Hodoníně uskutečnily vůdcovské zkoušky. Jedním ze zkoušejících byl i bratr Gustav Weber. Z veselského střediska zkoušky absolvovali bratři Zdeněk Ducháč, Jiří Kratochvíl, Miroslav Marek a Karel Koch. V červenci probíhaly na břestecké chatě dva tábory. Od 1.-14. července zde tábořilo 11 světlušek pod vedením sestry Marie Markové. Po světluškách zde do 28. července tábořil dívčí oddíl v počtu 24 skautek vedených sestrou Marií Nisnerovou. Chlapecký oddíl tentokrát tábořil pod Starým hradem na Blanensku. Zanedlouho, 11. Července, byla však vydána směrnice náčelnictva Junáka přikazující co nejrychleji ukončit tábor.46 Chlapecký oddíl byl o této směrnici informován blanenským četnictvem. Současně byl vydán i zákaz nošení skautského stejnokroje a odznaků. V den vzniku republiky, 28. října 1940,47 vydal K. H. Frank dekret, kterým byla zakázána veškerá skautská činnost u nás. Jedním z možných důvodů bylo, že členové skautu projevovali nepřátelské smýšlení proti Říši. Sám bratr Gustav Weber byl 4. listopadu vyšetřován gestapem.48 Téhož dne byla gestapem vyšetřována i sestra Marie Nisnerová. Zároveň byl zabaven veškerý skautský majetek, který musel být odevzdán na četnickou stanici do 16:00 hod. Touto událostí ze dne 4. listopadu 1940 skončilo nadějné sedmileté skautování ve Veselí nad Moravou.
46
KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE:
47
ŠANTORA, R.: c. d., s. 33.
48
WEBER, G.: c. d.
c. d., s. 31.
20
3. Situace po roce 1945 V roce 1945 došlo celostátně k velkému rozmachu skautingu. K obnově skautingu ve Veselí nad Moravou se udála 30. května 1945. Ke skautům se hlásili bývalí i noví členové. Byly utvořeny tři chlapecké oddíly vedeném bratrem Karlem Proislem, Miroslava Markem a Zdeňkem Ducháčem. Dále byly utvořeny dva dívčí oddíly pod vedením sestry Marie Nisnerové a Marie Markové. Nově byla utvořena smečka vlčat49 vedena bratrem Ludvíkem Šišperou. Rovněž došlo k vytvoření kmene oldskautů50 pod vedením bratra Josefa Holka. Vedoucím střediska se stal bratr Josef Ručka, jeho zástupcem bratr Drahomír Stašek.Skautská činnost byla oficiálně obnovena dne 1. června 1945.51 Tuto skutečnost svým projevem vyhlásil v československém rozhlase bratr náčelník Rudolf Plajner. Skauti z celé republiky se zapojili do obnovy země zničené válkou. Veselští členové nebyli výjimkou a sami pomáhali s odstraňováním trosek mostu u elektrárny.
49
Smečku vlčat obvykle tvoří 6 dětí ve věku od 6/7 – 10/11 let. Viz BŘICHÁCEK, V.: c.d., s. 61.
50
Dospělí skauti se organizují v oldskaut klubech a vytvářejí kmen skautů s vlastním programem. Viz Tamtéž, s. .62
51
KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE: c. d., s. 34.
21
O letních prázdninách v roce 1945 se neuskutečnil žádný tábor. Skauti se věnovali práci pro společnost. Při celonárodních oslavách mistra J. Husa dne 5. července sloužili jako pořádková služba, stejně jako 8. července při podniku Sociální péče. 14. července skauti požádali cukrovarnickou společnost o propůjčení cukrovarnické váhy, která měla sloužit jako prozatímní klubovna. Práce na opravě váhy probíhaly celý červenec. 22. července se na sokolovně konal propagační táborový oheň. Skauti pracovali nejen na opravě cukrovarnické váhy – prozatímní klubovně, ale rovněž pomáhali na žňových dnech (od 25. - 29.července) v Javorníku, kterých se zúčastnilo 10 chlapců a 9 dívek pod vedením bratra Marka a sestry Smejkalové. V srpnu se skauti opět předvedli jako výborná pořádková služba při tenisovém turnaji. Od 25. - 29. července pomáhali skauti se stěhováním nábytku v místní škole, dále s čištěním školních budov a školního parku, kde dál úklid zajišťovali i v měsíci září. 13.září se skauti zúčastnili vzpomínkového večera na T.G. Masaryka. O dva dny došlo k obnově a složení skautského slibu. V říjnu pokračovaly úklidové práce ve školním parku. Úsilí skautů bylo podpořeno finanční částkou 500 korun veselským kaplanem P. Josefem Čechmánkem.52 V roce 1946 byl stav členů a oddílů zachován. Došlo pouze ke změně ve vedení vlčat, která od bratra Ludvíka Šišpery přebral bratr Antonín Kříž. Vedení 2. chlapeckého oddílu se ujal bratr Karel Koch. Ten oddíl převzal po bratru Markovi, který odešel na studia do Brna. Z dochovaných materiálů jsou uvedena jména některých rádců z tohoto období: vlčata: Cimrman, Krmíček. Junáci: Jestřábi – Milan Chmelař, Ostříži – Jiří Kratochvíl, Racci – Miroslav Galář, Rysi – Vítezslav Koukal, Sobi – Radko Samek, Tygři – Ctirad Bass, Vlci – Vladislav
Pulicar.
světlušky:
Skřivánci
–
Radka
Uhlířová,
Včelky
–
Slávka.
skautky: Konvalinky – Barča, Slávka, Kopretiny – M. Šišperová, M. Proislová, Lekníny – M. Opravilová, Lesní zvonky – M. Dvořáčková, L. Kociánová, Vlčí máky – K. Holková, M. Skýpalová. Od 20. do 22. dubna 1946 proběhla ve dvou třídách měšťanské školy skautská výstavka s bazarem. V Bohuslavicích se ve dnech 28. – 30.června konaly junácké slavnosti s průvodem,
táborovým
ohněm
a
nechyběly
ani
závody
skautským
družin.
Letní tábor se uskutečnil od 15. do 28.července na Staré Myjavě pod vedením bratra Mirka Marka.
52
Farní kronika: Veselí nad Moravou. Veselí nad Moravou, 1945 - 1948.
22
Činovníci53 podle nového způsobu již nebyli jmenováni, ale voleni. Dne 8. září 1946 byli na střediskové schůzi zvoleni: Josef Ručka – vůdce střediska Karel Koch – vedoucí 1.oddílu
Vladimír
Pulicar
–
zástupce
vedoucího
1.
oddílu
Miroslav Syrovátka – vedoucí 2. oddílu Jiří Kratochvíl – zástupce vedoucího 2. oddílu Drahomír
Stašek
–
vedoucí
3.
Oddílu
Ludvík
Šišpera
–
vedoucí
vlčat
Antonín Kříž – zástupce vedoucího vlčat. Bratr Gustav Weber byl 15. prosince 1946 zvolen činovníkem Masarykovy oblasti. 54 27. října 1946 skauti pomáhali s odklízením železných částí zdemolovaného mostu mezi zámkem a elektrárnou. Do veřejného života se zapojili nejen svojí prací, činností pořadatelské služby, ale i třeba divadelními hrami, které si pro veřejnost připravili. Jedna z her se konala na sokolovně dne 28. prosince 1946, kdy skauti předvedli hru od Karla Čapka „Matka“.55 Příjem z divadla činil 1736,50 korun.
53
Činovníkem bývá také označován skautský vedoucí. „ „Činovníkem“ je v souladu se stanovami Junáka
dospělý člen Junáka zvolený či jmenovaný do funkce dle vnitřních předpisů Junáka.“ Viz JUNÁK-svaz skautů a skautek ČR. Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka. [online]. 2009. [cit. 2013-03-26]. Dostupné z . 54
55
Bývalá Uherskohradišťská župa. NERUDA, V.:c..d.,.s. 312.
23
Dne 27. června 1947 došlo k důležitému založení Sdružení přátel Junáka.56 Podnět k založení dala obec Bzenec dne 23. února. Činnost byla zahájena se 44 členy. Hlavní myšlenkou Sdružení byla morální podpora a uznání skautské výchovy jako důležitého komponentu pro vývoj a utváření charakteru člověka. Negativní stránkou se zdála být snaha některých členů ovlivňovat výchovu jen podle svých názorů. Samotnou skautskou činnost popisuje bratr Weber jako „normální“, ale vzápětí dodává, že vlivem Svazu české mládeže (SČM)57 se u starších členů začínají projevovat názory, které mají s junáctvím málo společného. Projevuje se to zejména v činnosti družin a oddílů. Místo činorodé práce přibývá nevhodných debat a mítinků, které ale nic neřeší. Dokonce se v řadách veřejnosti i mezi některými činovníky objevují názory na reorganizaci Junáka, přičemž jedni požadují změnu jen u nejvyšších orgánů Junáka, druzí chtějí změny i v oddílech. Začlenění Junáka do Československého tělovýchovného svazu je další spornou otázkou vyřešenou 19. ledna 1947 na poradě Ústředí Junáka s oblastními veliteli. Proti se vyslovilo 52 zástupců, 12 bylo pro začlenění. Za veselské středisko se porady zúčastnil bratr Gustav Weber. Hlasoval proti začlenění. Po vzoru československé vlády vyhlásila Ústřední rada Junáka „dvouletku“58 a zavedla budovatelský průkaz pro všechny členy, aby tím splnila slib odpracovat 20 milionů hodin. Od každého jednotlivce tedy bylo požadováno odpracovat 70hodin ročně. Bratr Gustav Weber tuto éru popsal jako počítání hodin a nikoli odvádění práce. Ve dnech 18. - 26. července 1947 proběhl putovní cyklistický tábor do Nízkých a Vysokých Tater za účasti nejstarších skautů pod vedením bratra Josefa Ručky. 6. listopadu 1947 se náčelnictvo Junáka zúčastnilo slavnostního svěcení bratra ThDr. Štěpána Trochty na biskupa. Bratr Štěpán Trochta totiž zastával funkci ústředního duchovního rádce československého skautingu. Z veselského střediska se svěcení zúčastnil pouze bratr Gustav Weber.
56
SOkA Uherské Hradiště, inv č. 794, karton 1827, svazek 1, Svaz přátel Junáka Veselí nad Moravou.
57
Svaz české mládeže byla prokomunistická organizace, která vznikla 26. srpna 1945 za účelem získání vlivu komunistů mezi mládeži. 58
Hospodářský plán na obnovu a rekonstrukci ČSR po druhé světové válce.
24
4. Rok 1948 a druhý zákaz skautské činnosti Rok 1948 začal přípravami na junácký sněm plánovaný na 28. - 29. února 1948 ve Zlíně. Skauti a s nimi i veselské středisko si od sněmu slibovali vyřešení a zklidnění rozbouřených poměrů ve skautingu, jelikož levicově zaměření činovníci podněcovali nevhodné protiskautské debaty a vedli diskuse o reorganizaci Junáka. Naděje poctivých a opravdových skautů se však rozplynuly poté, co byl dne 25. února 1948 za podpory levicových činovníků vytvořen AV ÚJ (Akční výbor Ústředí Junáka).59 AV ÚJ rozhodl o odložení sněmu na „pozdější a klidnou dobu“ a vydal provolání. Provolání: „Dnešní historická doba zavazuje Junáka, aby projevil svůj kladný postoj k událostem, jež zpevňují naši lidově demokratickou republiku. Junák, reprezentovaný podepsaným akčním výborem, staví se po bok silám sdruženým v nové vládě Klementa Gottwalda. Abychom tento boj zabezpečili, budeme vychovávat mládež k aktivní účasti na výstavbě státu, pomáhat všem kladným a tvořivým složkám, bojovat proti nepřátelům naší lidové demokratické republiky, kteří jakkoliv ohrožují konsolidaci státu a klidnou a bratrskou spolupráci Čechů a Slováků ve společném státě při uskutečňování socializačního procesu. V pevné jednotě se Svazem české mládeže (SČM) budeme pracovat, aby ze světa zmizely všechny zpátečnické živy, které staví přehrady základním ideám junáckého hnutí, tj. mezinárodního sbratření všech lidí a vybudování lepší společnosti. V tom smyslu navážeme neprodleně spolupráci se všemi organizacemi mládeže slovanských států, abychom spolu s nimi pomáhali lidstvu na cestě ke světovému míru, demokracii politické i hospodářské a humanitě. V přesvědčení, že tyto myšlenky jsou vlastní všem junákům a skautkám, plnícím řádně slib, zákon a heslo, žádáme, aby odpovědně uskutečňovali toto prohlášení celou svou prací ve svých jednotkách i v akčních výborech obrozené Národní fronty.“ Za Ústřední akční výbor Junáka prof. Jaroslav Preiringer.
59
KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE: c. d., s. 31.
25
Všechny zprávy AV ÚJ uveřejňovala Mladá fronta, která se stala oficiálním denním tiskem Junáka. Začala vzrůstat nadřazenost SČM. Mladí zapálení socialisté obsadili všechny důležité skautské funkce a začali prověřovat skautské činovníky. Vedoucí začali opouštět uměle udržované oddíly, při čemž ani AV ÚJ již nedokázalo zániku skautingu zabránit. Došlo k likvidaci skautingu. Veselské středisko ukončilo činnost v březnu 1948, kdy byl bratr Gustav Weber vyslýchán patnácti a šestnáctiletými chlapci.60
60
WEBER, G.: c. d.
26
III. Skauting ve Veselí nad Moravou mezi léty 1948–1970 1. Činnost do znovuobnovení v roce 1968 Po oficiálním ukončení skautingu ve Veselí nad Moravou v březnu 1948 přešli někteří skauti pod křídla zájmových organizací. Ve městě stále ještě fungoval Orel a Sokol. Bratr Josef Ručka kolem sebe shromáždil několik chlapců a přešli pod vedení Sokola, kde vytvořili oddíl „Táborník“. Zanedlouho však musel ukončit svoji činnost i Sokol. Skupina chlapců našla útočiště na veselské faře, kde se jich v roce 1950 ujal administrátor61 P. Augustin Bera organizující schůzky ve skautském duchu. Jeho snaha nevydržela dlouho. Z církevní kroniky fary ve Veselí nad Moravou vyplývá, že kvůli nemoci nemohl vykonávat náročnou duchovní správu a na jeho místo přišel P. Václav Kubáň.62 Jedním z chlapců, který navštěvoval schůzky administrátora Bery, byl i Jaromír Hynšt. Spolu s bratrem Františkem utvořili skupinu 11 chlapců. Říkali si „Zálesáci z Hvězdného údolí“. Scházeli se na půdě domu rodičů ve Štefánikově ulici. Jejich schůzky probíhaly ve skautském duchu. Tuto skutečnost podpořilo odebírání časopisu Vpřed63, jehož obsah se opíral o knihy Jaroslava Foglara. Redakce časopisu vyhlásila kluby čtenářů, do nichž se chlapci zaregistrovali. Po registraci obdrželi průkazy a jejich činnost byla legální. Aktivita bratrů Hynštů vyvrcholila záměrem uspořádat v létě 1953 tábor.64 Jejich strýc, hajný v podhůří Nízkého Jeseníku, jim pro jejich záměr doporučil vhodné tábořiště nedaleko Starého Maletína. Podle slov pana Hynšta bylo místo pro táboření ideální. Zbývalo zajistit finance, vybavení a sehnat více zájemců na tábor. Peníze si chlapci vydělali na pile. Vybavení – 4 stany byly zapůjčeny ze Sokola. Po schůzce s rodiči hochů se utvořila skupina 6 odvážných chlapců. Vedoucím tábora byl ve svých sedmnácti letech bratr František Hynšt – Šedý bobr. Tábor trval 14 dní.
61
62
63
Církevní kněz dočasně pověřen vedením farnosti nebo diecéze. Farní kronika: Veselí nad Moravou. Veselí nad Moravou, 1950–1955, nestr. Časopis pro mládež vycházející v letech 194 –1951. V letech 1946–1948 pracoval v redakci Jaroslav Foglar.
64
Podle ústního sdělení Jaromíra Hynšta (důchodce, Aloise Jiráska 1021, Veselí nad Moravou) dne 15. února 2013.
27
V červenci 1954 se uskutečnil druhý tábor „Zálesáků z Hvězdného údolí“.
65
Opět ve
Starém Maletíně. Účastnili se ho čtyři chlapci. Z deníku bratra Františka Hynšta vyplývá, že oba tábory dopadly úspěšně. Nedošlo k žádnému zranění a chlapcům přálo počasí. Přestože byl v době uskutečnění obou táborů skauting v ČSR zakázaný, chlapci měli na cestě do Starého Maletína oblečeny skautské kroje, zpívali skautskou hymnu a dodržovali skautské zásady.66 Při své cestě byli několikrát kolemjdoucími upozorněni, aby sundali skautské kroje. Chlapci na tyto rady nedbali. Do roku 1970 se scházeli nepravidelně. Žádný tábor již neproběhl.
2. Obnovení skautingu v roce 1968 až po jeho ukončení v roce 1970 V roce 1968 došlo k uvolnění poměrů známých jako „Pražské jaro“, což umožnilo částečnou svobodu slova, ale stále pod dozorem komunistické strany. Skautští činovníci se nevyhnuli vzpomínkám na demokracii do 1948, jenž umožňovala svobodnou společenskou a spolkovou činnost. Tehdejší střední a starší generace prošla skautskou, sokolskou nebo orelskou výchovou a toužila po obnově, která skutečně díky „Pražskému jaru“ nastala. Orgány KSČ s obnovou, za jimi stanovených podmínek, souhlasily. Historických pramenů o historii skautingu ve Veselí nad Moravou pro dobu mezi lety 1968 – 1970 je více. Veselí nad Moravou se za 20 let zákazu skautské činnosti změnilo v průmyslové město a počet obyvatel se zdvojnásobil na 10 235 obyvatel.67 Do města se stěhovali lidé ze všech koutů republiky, mezi nimiž byla i spousta těch, kteří dříve skautovali a projevili zájem se do skautské činnosti znovu zapojit.
65
HYNŠT, J.: Táborový deník. Starý Maletín, 1954.
66
Tamtéž.
67
SOkA Hodonín, pamětní kniha Veselí nad Moravou 1968 – 1970, fond: AM–St–Z, inv. č. 32, s. 57
28
Opětovné zapojení do skautské činnosti bylo usnadněno i tím, že po dobu zákazu činnosti fungovaly jiné organizace kopírující skautskou metodiku. Jmenujme například Svazarm68, který v některých případech zastřešoval fungování celých skautských oddílů. Ve Veselí nad Moravou to byl Sokol, který v letech 1950-1953 umožnil tehdejšímu střediskovému vůdci bratru Josefu Růčkovi sestavit v Sokole oddíl „Sokol táborník“, v němž byla praktikována skautská výchova. Obě organizace Svazarm i Sokol přispěly k poměrně rychlému sestavení budoucí střediskové rady složené ze zkušených vůdců. Oficiální výzva k obnově skautské činnosti byla sdělena náčelníkem Junáka bratrem Rudolfem Plajnerem prostřednictvím tisku, rozhlasu a televize po zasedání vedení Junáka dne 29. března 1968.69 Obnově skautingu ve Veselí nad Moravou předcházela schůze z 9. dubna 1968, kdy byli do budovy měšťanské školy svoláni všichni veselští skauti mající zájem na obnově veselského střediska.70 Schůzi svolal bývalý střediskový vůdce bratr Gustav Weber, který byl na situaci spojenou s obnovou dobře připraven, neboť se zúčastňoval tajných schůzek činovníků Masarykovy oblasti připravující se na obnovu Junáka. Schůzi v budově školy bylo přítomno i mnoho neznámých lidí, jejichž skautskou minulost bylo potřeba ověřit, aby se do oddílu nedostaly nežádoucí osoby. Dále bylo nutné vytvořit skupinu nejzkušenějších vůdců, která měla za úkol jednat s představiteli města, Okresním národním výborem v Hodoníně a samozřejmě i s náčelnictvem Junáka v Praze. Do čela skupiny se postavili bratr Gustav Weber – Akela, Vladimír Nováček - Mirda, Jan Sýkora – Šakal, Jaroslav Šivel – Jarda, Stanislav Kocián, Jaroslav Páč, Karel Krepčík, Ivo Nisner a Albert Hauptmann. Skautky zastupovaly sestry Marie Hedvábná, Jaroslava Nováčková, Naděžda Lukešová, Eva Kopřivová a Marie Kalužová.
68
Svaz pro spolupráci s armádou.
69
ŠANTORA, R.: c. d., s. 178
70
WEBER, G.: c. d.
29
Dne 25. dubna 1968 došlo ve Veselí nad Moravou k oficiálnímu zahájení skautské činnosti, kdy bylo vše oznámeno MěNV a policejním orgánům.71 Přestože propagace skautingu byla minimální, dne 7. května se uskutečnilo setkání všech skautů a skautek v prostorách hvězdárny ve Veselí nad Moravou. Setkání se zúčastnili všichni činovníci včetně starších skautů, 26 chlapců ve věku od 11 do 14 let, 11 chlapců mladších a 14 děvčat.
Vedení družiny chlapců se ujal bratr Jan Sýkora – Šakal. Pro vedení druhé družiny byl vybrán bratr Vladimír Nováček – Mirda. Z mladších chlapců byla vytvořena smečka vlčat, které se ujal bratr Stanislav Kocián. Dívčí oddíl vedla sestra Jaroslava Nováčková, mladší dívky – světlušky měla na starost sestra Naděžda Lukešová. Nově utvořené seskupení družin bylo potřeba stmelit. Proto byl uspořádán seznamovací jednodenní výlet do Filipova údolí. Po návratu byli skauti plni nadšení, vyprávěli o svých zážitcích kamarádům, což se projevilo zvýšeným zájmem o členství v Junáku. Bylo tedy nutné provést novou registraci k 15. červnu 1968, kdy bylo registrováno 32 skautů, 12 vlčat, 27 skautek a 10 světlušek.72 Ještě před novou registrací se bratr Weber rozhodl uspořádat kurz znalostí skautského minima. Kurz byl určen pro všechny skautské činovníky z Veselí nad Moravou. Cílem kurzu bylo zkvalitnit činnost a znovu si osvojit vědomosti, které nemohly být dlouhých dvacet let praktikovány.
Po kurzu musel být vyřešen problém s klubovnou. Družinové schůze konající se ve hvězdárně do jisté míry stále více narušovaly její program. Trpěly i citlivé přístroje. Začalo se uvažovat o výstavbě vlastní klubovny za přispění veselských podniků. Pro výstavbu bylo zajištěno několik vhodných míst, ale reakce představitelů města byla záporná. Jako jedno z vhodných míst byl vybrán objekt školy v ulici Tyršova. Objektu se všeobecně říkalo „Domeček“ a sloužil jako sklad starých učebnic a drobného inventáře. Po schůzce vůdců oddílu s ředitelem měšťanské školy bylo stanovisko ředitele Rejmana kladné. Potřebné ovšem bylo i stanovisko MěNV, které bylo zpočátku záporné, ale po několika nepříjemných jednáních bylo dosaženo pronájmu „Domečku“. První schůze činovníků v klubovně se konala 30. září 1968. Na schůzi byla utvořena středisková rada, jejímž vůdcem byl zvolen bratr Jan Sýkora – Šakal. Jeho zástupcem a současně vůdkyní dívčího kmene byla zvolena sestra Marie Nováčková. 71
Středisková kronika: Veselské středisko. Veselí nad Moravou, 1968, nestr.
72
Tamtéž.
30
S blížícími se prázdninami se vyrojilo mnoho diskusí, zdali vůbec uspořádat letní tábor, nebo jej odložit na příští léto. Přání chlapců bylo pochopitelně tábor uskutečnit. Důvodů, proč tábor odložit, bylo několik. Jeden z nich se týkal vybavení tábora, které středisko nemělo. Dalším důvodem byla skutečnost, že vůdci tábora neměli nárok na placené volno, jako tomu bylo například u Pionýrů nebo ČSM. K uspořádání tábora byly dále zapotřebí souhlasy státních orgánů a v neposlední řadě nebyly stále ještě schváleny ministerstvem vnitra Stanovy Junáka. Poslední překážka vězela v nalezení nového tábořiště, jelikož bývalá tábořiště již sloužila chatovým oblastem. Vše se nakonec podařilo vyřešit a po poradě s rodiči skautů se středisko rozhodlo uspořádat kratší letní tábor v blízkém okolí. Hledáním nového tábořiště byli pověřeni bratři Kotásek, Hynšt a Vašek. Po usilovném pátrání byla jako vhodné tábořiště vybrána louka ve Vrbovích pod kopcem Machová. Místo splňovalo požadavky skautů a v blízkosti byl i lesní srub zvaný „Čajkovna“. Činnost vůdců tábora byla vykonávána na úkor rodinných dovolených a v průběhu tábora se střídali. Letní tábor na Vrbovcích se uskutečnil v termínu 10. - 18.sprna 1968. Z kronik a deníků družin vyplývá, že počasí během tábora bylo velmi nevlídné a tábor byl dokonce označován jako „tábor smůly“. Toto označení lze částečně považovat za pravdivé, neboť při jedné z nočních her si skaut Rudolf Lovecký zlomil nohu a musel tábor po vyšetření zdravotníka MUDr. Hojače opustit. Skauti si během tábora plnili nováčkovské zkoušky a dne 17. srpna 1968 byli připraveni složit skautský slib73 u slibového ohně. Vše ovšem překazilo nevlídné deštivé počasí. Hned po táboře bylo rozhodnuto, že se sem skauti v příhodný čas vrátí a složí slavnostní skautský slib.
73
Skautský slib je základním prvkem skautské metodiky. Je hlavním nástrojem při formulaci principů skautského hnutí. Mladý člověk se slibem zavazuje z vlastní svobodné vůle, že bude dodržovat daná pravidla chování. Viz BŘICHÁČEK, V.: c. d., s. 22.
31
Po příjezdu domů nikdo netušil, co bude následovat. Pochmurné a propršené léto vyvrcholilo 21. srpna 1968 vpádem vojsk Varšavské smlouvy. Snaha o nastolení „socialismu s lidskou tváří“, který se snažili nastolit lidé kolem Alexandra Dubčeka, byla zlikvidována. Někteří levicově smýšlející radikálové, kteří byli v klubu přátel Junáka, začali opouštět řady této organizace pod různými záminkami. První potáborová středisková rada provedla hodnocení letního tábora a projednala dva nové termíny pro složení skautského slibu, a to 28. září 1968 na svátek patrona české země sv. Václava a 28. října 1968 na výročí samostatnosti ČSR. Vzhledem k srpnovým a zářijovým událostem byl vybrán říjnový termín. Další významnou událostí, nejen pro veselský skauting, bylo schválení Stanov Junáka ministerstvem vnitra dne 21. října 1968.74
Na podzim se skauti zapojili do akce „Sázení Lípy svobody“. Tato událost měla dalším pokolením připomenout pohnutou dobu, ve které byl strom sázen a zároveň mělo v lidech evokovat touhu po ztracené svobodě a samostatnosti. Záměr skautů pochopilo vedení města sympatizující s vpádem sovětských vojsk a výsadbu lípy všemožně blokovalo. Bratr Weber jako všeobecně uznávaná autorita města navštívil MěNV celkem třikrát. Ve všech případech byl odmítnut. Rozhodující roli sehráli učitelé základní školy, kteří využili své pravomoci rozhodování o činnostech v areálu školy, a výsadbu lípy povolili. Výsadby lípy se zúčastnilo celé skautské středisko a pozvaní hosté. Při této příležitosti skládaly světlušky U Lípy svobody slib do rukou sestry Nováčkové. O této události informoval deník Slovácko.75
74
KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE: c. d., s. 31.
75
Viz obrazová příloha.
32
Dne 23. listopadu 1968 proběhl v Praze III. sněm Junáka.76 Hlavním bodem sněmu byla diskuse o stanovách Junáka, které byly čerstvě schváleny ministerstvem vnitra. Po jarní euforii při obnovení skautingu musel Junák přistoupit k několika ústupkům. Týkalo se to křesťansky založených oddílů, které musely ukončit činnost. Nebyla možnost přihlásit se ke světovým skautským organizacím a nebyl schválen kmen dospělých. III. junácký sněm proběhl v souladu se zásadami světového skautingu a československý Junák se opět stal jeho součástí. Bratr Rudolf Plajner vyzval všechna střediska a oddíly k důslednému dodržování skautské metodiky a nově schválených stanov. Za veselské středisko se sněmu zúčastnil bratr Jan Sýkora. Plný dojmu ze setkání se rozhodl v duchu výzvy bratra Plajnera společně s bratrem Weberem uspořádat ve středisku rádcovský kurz pro chlapce i dívky. Kurz probíhal od 23. listopadu 1968 do 14. února 1969. Zúčastnilo se ho 9 chlapců a 4 dívky. V závěru roku 1968 si čtyři chlapci z oddílu splnili nováčkovské zkoušky, aby v příštím roce mohli složit skautský slib. Rok 1968 se chýlil ke konci a pro veselské skauty byl náročný. Počínaje obnovením skautingu, přes okupaci vojsky Varšavské smlouvy, až po III. junácký sněm, jehož usnesení bylo vnímáno jako definitivní potvrzení obnovy Junáka.
76
KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE: c. d., s. 31.
33
3. Léta 1969-1970 Rok 1969 začal snahou o integraci Junáka s Pionýrem a ČSM. Bratr Gustav Weber byl 15. února zvolen předsedou Okresní rady Junáka77 a musel vynaložit značné úsilí, aby obhájil skautskou ideu a metodiku před politickými činiteli. Do konce ledna měla být ukončena registrace členů pro rok 1969. Došlo k přeskupení chlapců v družinách. Jelikož někteří chlapci odcházeli na střední školy a do učilišť, bylo potřeba převést starší a zkušenější vlčata k junákům, aby získali s předstihem potřebnou praxi. Z dostupných pramenů vyplývá, že se toto „převedení“ úplně nezdařilo, jelikož vůdce vlčí smečky, bratr Ludvík Miklíček, si starší vlčata ponechával ve smečkách. Nicméně činnost družin se pod vedením nových rádců zdokonalovala. Získali potřebnou autoritu a do Junáka přiváděli své kamarády. V tomto směru byl největší nárůst zaznamenán u dětí ve věku 8 – 11 let. Družinové schůzky i nadále probíhaly v „Domečku“, který skauti neustále vylepšovali a doplňovali o skautské exponáty. Jedním z takových exponátů bylo i historické vůdcovské křeslo, které pečlivě doma uschovával celých dvacet let bratr Jaromír Hynšt. Druhým domovem se pro skauty stala „Čajkovna“, kterou jim přenechala k trvalému využívání Lesní správa Javorník. Lesní srub byl poprvé využit na letním táboře na Vrbovcích 1968. Základním úkolem pro veselské středisko byla úspěšnost letního tábora, který byl považován za vyvrcholení skautského roku. Bylo potřeba předem zajistit vše nezbytné, aby se nemuselo řešit nic na poslední chvíli. Na nové stany nebyly finanční prostředky, a tak středisko požádalo o zapůjčení stanů ROH národního podniku Železárny Veselí nad Moravou. ROH vyhovělo a skautům stany zapůjčilo.78 Jednou z nejdůležitějších věcí bylo zajistit tábořiště. Bratr Sýkora na střediskové radě přesvědčil ostatní činovníky, aby se tábor uskutečnil v Beskydech, kde jako bývalý ostravský skaut znal spoustu atraktivních míst pro táboření. Spolu s ním byli výběrem tábořiště pověřeni bratři Jaromír Hynšt a Ludvík Miklíček.
77 78
Organizační jednotka Junáka, která odpovídá státnímu správnímu členění. Viz BŘICHÁČEK, V.: c. d., s. 63. WEBER, G.: c. d.
34
Místa, vybraná bratrem Sýkorou, byla již všechna obsazena. Skupina neuspěla ani u soukromých vlastníků luk. Středisková rada tedy uložila všem za úkol, aby zkusili vybrat další vhodné místo. Po několika marných pokusech se bratru Krepčíkovi podařilo zajistit tábořiště na Drahanské vysočině poblíž obce Sloup v lokalitě zvané Vlčí skála. Tábor se uskutečnil v termínu od 5. do 27. července 1969 a zúčastnilo se ho 29 chlapců, z nichž 9 bylo vlčat, protože tábor byl společný pro Junáky i vlčata. Vedoucími tábora byli bratři Sýkora, Miklíček, Nováček, Kotásek a Hynšt. Zdravotníkem byl bratr Hojač, kuchařem bratr Krepčík. Z dostupných pramenů vyplývá79, že tábor byl vnímán jako úspěšný. Nedošlo k žádnému zranění. Vydařilo se počasí. Celotáborovou hru „Alvaréz“ přivádějící hochy do boje o Montezumovo zlato měl na starost bratr Jaromír Hynšt. Inspiroval se knihou Jaroslava Foglara „Devadesátka pokračuje“. V roce 1969 na začátku školního roku dochází ke změnám ve vedení oddílu. Z funkce střediskového vůdce odstupuje bratr Jan Sýkora. Důvodem byla jeho časová zaneprázdněnost. Na jeho místo byl střediskovou radou jednohlasně zvolen bratr Vladimír Nováček, působící v té době jako profesor gymnázia ve Strážnici. Není sporu o tom, že přítomnost sovětských vojsk měla vliv na nejistotu a napjaté vztahy ve společnosti. Bratr Jaromír Hynšt ve svém deníku mluví o „atmosféře strachu“ působící na některé činovníky oddílu. Tato atmosféra však zůstala jen mezi činovníky. Činnost střediska fungovala naplno. Družiny pokračovaly v pravidelných schůzkách a podnikaly výpravy na „Čajkovnu“. Oddíly se na podzim věnovaly úklidu veselského parku.80 V listopadu 1969 středisková rada rozhodla, že tábořiště pro následující rok bude zajištěno ještě v témže roce. Výběrem místa pro táboření byli pověřeni bratři Vladimír Nováček, Jaromír Hynšt, Jan Kotásek a Jaroslav Šivel. Bratr Nováček pocházel z Vysočiny a úsilí skupiny se proto vydalo tímto směrem. Díky jeho známostem se poměrně rychle podařilo zajistit všechna potřebná potvrzení. Příští tábor se uskutečnil v Nesměřském údolí, 6km od Velkého Meziříčí.
79
HYNŠT, F.: Osobní deník-tábor Vlčí skála. Drahanská vysočina1969.
80
Viz. Obrazová příloha.
35
Již sílící tlaky ze strany Pionýra a ČSM o integraci s Junákem naznačovaly, že rok 1970 bude pro činnost Junáka na dlouho rokem posledním. Aktivita veselského střediska ale pokračovala naplno. V lednu byla provedena registrace členů, jejichž celkový počet byl 134.81 Okresní rada Junáka se rozhodla zajistit vzdělání pro budoucí skautské činovníky. Za tímto účelem uspořádala 21. března vůdcovské zkoušky. Z veselského oddílu se jich zúčastnili bratři Adámek Bohuslav, Jaromír Hynšt, Jan Kotásek, Ludvík Miklíček a Jaroslav Vašek.
K 25. výročí osvobození města Veselí nad Moravou se skauti rozhodli 29. března uspořádat skautskou výstavu.82 Návštěvníci si mohli prohlédnout rukodělné předměty vyrobené družinami, totemy, repliku tábora na Vlčí skále, kroniky, deníky a další předměty se skautskou tématikou. Vše bylo pečlivě připraveno, ale po noční kontrole Státní tajné bezpečnosti, byla výstava úředně zakázána. Část předmětů, především časopisy, byly označeny za protisocialistické. Po dlouhém a složitém vyjednávání s MěNV byla výstava nakonec povolena. Jedním z vystavených exponátů byl i Alvarézův poklad obsahující lebku. V průběhu výstavy byl kvůli lebce bratr Jaromír Hynšt nařčen z trestného činu hanobení lidských ostatků. Vše bylo vysvětleno po předložení dokladu potvrzujícího, že se jedná o imitaci používanou při školní výuce. Události před a během výstavy nezůstaly před občany města utajeny a zájem o výstavu byl obrovský. Přestože bylo vstupné dobrovolné, vybrala se částka 1750 Kčs. Již tradičně se na 1. května chystal májový průvod.83 Město a podniky se připravovaly na velkolepé oslavy. Skauti, jako jeden z krojovaných útvarů města, byli vyzváni k účasti. Organizační výbor skautům sdělil, aby si připravili transparent s heslem. Jako heslo bylo použito motto z březnové výstavy: „Junák je přítelem všech lidí dobré vůle“. Podle pamětníka Jaromíra Hynšta se kvůli transparentu dostali skauti do sporu s organizátory průvodu. Naopak přihlížející diváci volali: „Ať žije Junák, ať žijí naši skauti“. Cíl průvodu byl v zámeckém parku a po začátku proslovu stranických řečníků se skauti rozešli domů.
81 82
83
Středisková kronika: Veselské středisko. Veselí nad Moravou, 1968, nestr. Viz. Obrazová příloha. SOkA Hodonín, Pamětní kniha Veselí nad Moravou 1968 – 1970, fond: AM–St–Z, inv. č. 32, s. 96.
36
Události ve společnosti napovídaly, že tento tábor bude na delší dobu tím posledním. Do jeho realizace bylo proto vloženo značné úsilí. Veškeré vybavení bylo zajištěno s velkým předstihem. Samotné tábořiště se připravovalo 5 dní před začátkem tábora. Jednalo se o stavbu kuchyně, vůdcovského a zásobovacího stanu a několika táborových staveb. Vedoucím tábora byl bratr Vladimír Nováček. Spolu s ním se o vedení tábora starali bratři Jan Šivel, Jan Kotásek a Jaromír Hynšt. Zúčastnilo se ho 22 chlapců a jedna žena, paní Marie Záhorská, starající se o kuchyni. Po dobu konání tábora (30. června–19. července 1970) se jeho osazenstvo potýká se špatnou kvalitou řeky Oslavy protékající vedle tábořiště. Posudek hygienika však koupání v řece povoluje.84 Celotáborovou hru opět připravil bratr Jaromír Hynšt. Jmenovala se „Rychlonohý jelen“ a hochy přivedla mezi severoamerické indiány z kmene Omaha bojujícího o přežití v anglo-francouzské válce v roce 1755. Hra měla obrovský úspěch a jen podtrhla úspěšnost tábora. Po celou dobu nedošlo k žádnému vážnému zranění. Přestože skauty několikrát zastihly silné bouře, které vytopily několik stanů, počasí bylo převážně slunečné. Po skautech zavítaly do Nesměřského údolí i skautky pod vedením Marie Nisnerové. Délka tábora byla stejně jako u chlapců tři týdny. Vlčata, vedena bratrem Ludvíkem Miklíčkem, tábořila ve Vrbovcích. Stupňování nepříznivé situace začalo 11. května 1970. V Hodoníně se konala společná schůze Okresní rady Junáka a vedení Pionýra. Účastnil se jí i bratr Gustav Weber.85 K diskusi ovšem vůbec nedošlo. Byly vzneseny požadavky, že v okrese Hodonín bude mládežnická činnost řízena společnou komisí ve složení pěti skautských činovníků a deseti pionýrských funkcionářů. Z veselského střediska nikdo zvolen nebyl.
84
85
HYNŠT, Jaromír. Táborový deník, Nesměřské údolí, 1970. WEBER, G.: c. d.
37
O deset dní později se konalo zasedání všech mládežnických organizací v okrese Hodonín. Byly přítomny tyto organizace: Svaz pracující mládeže ČSM, Unie středoškoláků a učňů, Svaz vojenské mládeže, Svaz mládeže PO, Česká tábornická unie a Junák. Cíl jednání byl jasný – integrace. O slovo se přihlásil bratr Gustav Weber, předseda Okresní rady Junáka, ale vzápětí byl přerušen. Po tomto jednání ukončila svoji činnost Okresní rada Junáka Hodonín přecházející pod Okresní radu Pionýra. Okres Hodonín se tímto stal prvním okresem v Československé socialistické republice přistupujícím k integraci. Rozhodnutí o integraci zůstalo pouze mezi činovníky střediska. Všichni byli rozhodnuti uskutečnit poslední tábor v Nesměřském údolí. Tohoto tábora se již nezúčastnila smečka vlčat, jelikož jejich vedoucí bratr Ludvík Miklíček přešel „ochranu“ Pionýra. Vlčata tábořila ve Vrbovcích. Přiblížil se konec prázdnin a všichni netrpělivě očekávali začátek nového školního roku. S ním ale přišlo nevyhnutelné. Z Hodonína přišla zpráva, že se středisko může zapojit do společné organizace socialistického svazu mládeže. Středisková rada tuto možnost zamítla a 15. září 1970 ukončuje činnost. Tímto konči skautské hnutí ve Veselí nad Moravou na dalších 19 let.
38
IV. Skauting po roce 1989 I. Obnova Junáka ve Veselí nad Moravou v letech 1989-90 Dlouhých 19 let trvalo, než se v listopadu 1989 zhroutil komunistický režim. Sametová revoluce otevřela svobodu českým a slovenským skautům. V Praze 2. prosince 1989 bylo vyhlášeno obnovení činnosti Junáka.86 Z Veselí nad Moravou se mítinku zúčastnili Jaromír Hynšt a František Šíma. Oblastní rada Junáka svolala 12. prosince 1989 do Brna shromáždění skautů z celé Moravy. Za veselské středisko se ho zúčastnili Jaromír Hynšt a František Šíma. Předmětem diskuse bylo zejména organizační uspořádání Junáka a jeho zapojení do světového skautingu. Téhož dne večer uspořádal bratr Gustav Weber ustavující schůzi v restauraci U Andrýsků za účasti Jana Kotáska, Jaroslava Šivla, Miroslava Vaška, Bohuslava Adámka, Františka Jordána a z Brna navrátivších Jaromíra Hynšta s Františkem Šímou. Středisko opětovně zahájilo svoji činnost. Vedoucím střediska byl zvolen bratr Jaromír Hynšt.87 Všem střediskům byla uložena povinnost provést registraci členů a to nejpozději do 20. března 1990. V zasedací místnosti kulturního domu ve Veselí nad Moravou se začátkem února konala schůze se zájemci o činnost střediska. Místnost byla zaplněna hochy a děvčaty všech věkových skupin. Po schůzi byli zájemci pozváni na rádcovský kurz, který se konal 17. února 1990 na veselské hvězdárně. Důkazem zvýšené aktivity střediska byl další rádcovský kurz ze dne 3. března 1990 konaný v prostorách KD. V souladu s pokynem ústředí Junáka byla dne 15. března 1990 ukončena registrace členů. Veselské středisko k tomuto datu registrovalo 91 členů. Vznikly dva oddíly chlapců se 40 skauty a dva oddíly dívek se 33 skautkami. Starších činovníků bylo 18. Městským národním výborem bylo středisku přiděleno dne 17. dubna místo pro novou klubovnu. Byl jím domek č.243 na Zbrodku.
86
KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE: c. d., s. 36.
87
Středisková kronika: Veselské středisko. Veselí nad Moravou, 1990.
39
Vrcholem skautského roku je letní tábor. Snahou střediska bylo uspořádat tábory již v roce 1990. O letních prázdninách proběhly dva turnusy poblíž chaty sestry Jaroslavy Nováčkové v Nesměřském údolí.88 Nejdřív zde od 18. do 25.sprna tábořilo11
mladších
skautů doplněních dvěma skautkami. Vedení tábora se zhostili Jiří Peša a Pavel Hála. Hned po nich na tábor přijeli starší skauti tábořící do 1. září 1990. Vedoucími tábora byli bratři Jaromír a František Hynštovi. Úroveň táborů nebyla z hlediska vybavení velká. Chyběly potřebné podsadové stany a další vybavení. Program táborů byl zaměřen na skautské dovednosti. Děvčata tábor neměla. Z pohledu chlapeckého oddílu byl tábor vnímán jako velký příslib do budoucnosti. Po táboře zahájilo středisko svoji činnost. Skauti vytvořili dva oddíly o dvou družinách Káňat a Bobrů. Vedoucím oddílů byl bratr Pavel Hála, zástupce bratr Jan Bílek. Vedoucím 1. oddílu smečky vlčat byl Jiří Peša. František Šíma vedl vlčata 2.oddílu. V září 1990 se Iva Vaščešenová stala vedoucí oddílu skautek. Zástupkyně byly Jitka Čajková a Jitka Kozumplíková. Dne 11. prosince se konala středisková rada, na které byl vůdcem střediska opětovně zvolen Jaromír Hynšt.89 Výchovným zpravodajem pro středisko byl Gustav Weber, zpravodajkou pro dívčí oddíl Marie Kalužová. V prosinci proběhla tradičná vánoční besídka, na které se promítal filmové záběry z tábora konaného v roce 1970. Skauti zásluhou Pavla Hály organizovali na Štědrý den ve Veselí nad Moravou roznášení Betlémského světla.90 Tuto tradici dodržují skauti v našem městě i ve 21. století.
88
Sborník k 80. Výročí založení skautingu ve Veselí nad Moravou: 1921 - 2001. Veselí nad Moravou, středisko Čejka: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2001. 89
Středisková kronika: Veselské středisko. Veselí nad Moravou, 1990.
90
ADMINISTRÁTOR WEBU. Betlémské světlo [online]. 2012 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://krizovatka.skaut.cz/projekty/charitativni-akce/betlemske-svetlo/.
40
2. Veselské středisko v roce 2013 Sídlem střediska je klubovna v ulici Za hájkem č.p. 1665. Klubovna byla předána k užívání skautům městem v roce 1995.91 Vlastníkem je Junák – svaz skautů a skautek ČR. Veselské středisko má v současnosti registrovaných 56 členů. Najdeme zde chlapecký a dívčí oddíl. Chlapecký oddíl má 22 členů a vede ho bratr Miroslav Jagoš – Kokr, který je i vůdcem střediska. Oddíl tvoří družiny Káňat, Tukanů a Svišťů. Vůdkyní dívčího oddílu je sestra Martina Luňáková – Sisi. Oddíl má 16 členek a tvoří jej družiny Zvonků a Kopretin. Mladší děti navštěvují oddíly vlčat a světlušek. Vůdcem vlčat je bratr Jiří Peša – Akéla, který je i zástupcem vůdce střediska Oddíl má 12 členů a tvoří jej družiny Orlíků a Racků. Vůdkyní oddílu světlušek je Veronika Tychlerová – Smíšek. Oddíl tvoří družina Meduněk a má 6 členek. Středisko se pravidelně podílí na pořádání nejrůznějších skautských ale i kulturních akcí. Nejznámější akcí střediska pro veřejnost je Veselské kolečko pořádané od roku 1998.92 Z dalších akcí bych jmenoval pouštění draků – drakyádu, která je hojně navštěvována zejména dětmi. Skauti každý rok na Štědrý den pokračují v tradici roznášení Betlémského světla. Stejně jako jejich předchůdci v dobách minulých se skauti podílejí na pravidelném úklidu zámeckého parku. Místem letních táborů se natrvalo stalo Nesměřské údolí nedaleko Velkého Meziříčí. V současné době má středisko v nájmu dvě louky, na kterých pravidelně probíhají letní tábory všech výše zmíněných oddílů. V devadesátých letech využívalo
středisko louku
obce Suchovské mlýny a louku nedaleko Vápenek.
91
Sborník k 80. Výročí založení skautingu ve Veselí nad Moravou: 1921 - 2001. Veselí nad Moravou, středisko Čejka: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2001, s. 50. 92
Tamtéž, s. 52.
41
Závěr Skauting ve Veselí nad Moravou se vyvíjel v souladu s vývojem na celém území dnešní České republiky. Třebaže se skauting profiluje jako nepolitická organizace, byl jeho vývoj do značné míry ovlivněn politickou mocí ve státě. Skautské hnutí a jeho poslání nebylo tolerováno ani jedním z totalitních režimů – nacistickým ani komunistickým. Jedním z důvodů je i místo jeho vzniku Severní Amerika a Velká Británie, což z ideologického hlediska nebylo přípustné. Po založení skautingu v tehdejším Československu se rychle rozšířil po celém území. Veselí nad Moravou nebylo výjimkou. Zejména ve třicátých letech se projevil vzrůstající zájem o skautování zásluhou učitele Gustava Webera. S jeho osobou je spojeno veselské středisko téměř celé 20. století. Politická situace ve státě se projevovala i ve Veselí nad Moravou. Několikrát byli činovníci střediska vyslýcháni policií, gestapem a Veřejnou bezpečností. Spousta dobových střediskových kronik a osobních deníků muselo být z obavy před perzekucí spáleno. Po 2. Světové válce došlo k rozmachu skautského hnutí na celém území. Středisko se zapojilo jak do obnovy skautingu, tak do obnovy válkou zničené země. V té době nikdo z činovníků střediska netušil, že období rozvoje skončí nástupem nového totalitního režimu ke konci čtyřicátých let. Středisko však v jisté formě zásluhou bratří Hynštových přetrvalo až do roku 1954. O této skutečnosti pojednává podkapitola Činnost do znovuzaložení v roce 1968 opírající se o svědectví pamětníka Jaromíra Hynšta, jenž byl v době zákazu skautské organizace přímým účastníkem dvou letních táborů vedených ve skautském duchu. Jeho svědectví nebylo doposud nikde publikováno. Ke konci šedesátých let dochází k uvolnění politické atmosféry reformního režimu a zvedá se nová vlna obnovy skautingu, která vrcholí na jaře roku 1968. Ve Veselí nad Moravou se ke skautingu přihlásilo mnoho bývalých činovníků, ale i nově přistěhovalých občanů, kteří měli chuť se do obnovení činnosti znovu zapojit. Obnova se nestačila rozběhnout naplno a již v roce 1970 je skauting opět zakázán. Někteří z činovníků přešli pod organizace vyhovující tehdejšímu normalizačnímu režimu.
42
V listopadu 1989 došlo k nastartování nové éry nejen v dějinách republiky, ale i skautingu na našem území. Již v prosinci se sešli bývalí činovníci veselského střediska a došlo k obnově oddílů. Počet členů se postupně navyšoval. Ve své práci jsem se záměrně vyhnul zpracování činnosti střediska v devadesátých letech, jelikož byla podrobně zpracována ve sborníku, který vyšel k 80. Výročí založení skautingu ve Veselí nad Moravou. Poslední podkapitola se věnuje nahlédnutí do struktury střediska v současnosti. Z dějin skautingu ve Veselí nad Moravou se nedochovalo mnoho pramenného materiálu, proto se domnívám, že sonda do skautského dění ve středisku není vyčerpávající. Nejmladší skautská generace si však může osvětlit život předešlých skautských generací a nalézt zde inspiraci, ponaučení a snad i chuť do další práce v oddílech.
43
Resumé Tato bakalářská práce pojednává o historii skautského střediska, zejména chlapeckého oddílu, ve Veselí nad Moravou v letech 1921-1989. V úvodní kapitole jsou čtenáři seznámeni jak s hlavními osobnostmi světového a českého skautingu, tak i s jeho stručnou historií. Další kapitoly se věnují již samotnému vzniku skautského hnutí ve Veselí nad Moravou a jeho následnému vývoji. Každá kapitola je dána do souvislosti s historickým pozadím doby a popisuje dění ve skautském středisku.
Summary This bachelor thesis deals with the history of the Boy scouting resort, mainly with the boy section, in Veselí nad Moravou in years 1921-1989. In the introductory chapter, readers are informed about both main persons of the word and Czech scouting and with its history. The other chapters are devoted to the beginning of the Boy scouting movement and its development in Veselí nad Moravou. Each chapter is put in the context of the historic background and describes course of events in the Boy scouting resort.
44
Seznam pramenů a literatury A. Archivní prameny SOkA Hodonín, Kronika města Veselí nad Moravou 1933 – 1955,fond: AM-St-Z, inv. Č. 19. SOkA Hodonín, Pamětní kniha Veselí nad Moravou 1968 – 1970, fond: AM–St–Z, inv. č. 32, s. 57, 96. SOkA Uherské Hradiště, inv č. 794, karton 1827, svazek 1, Svaz přátel Junáka Veselí nad Moravou. Archiv střediska Čejka, Veselí nad Moravou, Junák – svaz skautů a skautek ČR Středisková kronika: Veselské středisko. Veselí nad Moravou, 1968. Středisková kronika: Veselské středisko. Veselí nad Moravou, 1990. Vzpomínky pamětníků Hynšt Jaromír, bytem Veselí nad Moravou, Aloise Jiráska 1021, člen Junáka ve Veselí nad Moravou (1945 – doposud), záznam učiněn 15. února 2013. Šíma František, bytem Veselí nad Moravou, tř. Masarykova 764, člen Junáka ve Veselí nad Moravou (1968 – 2006), záznam učiněn 19. února 2013. Další prameny Farní kronika: Veselí nad Moravou. Veselí nad Moravou, 1945 - 1948. Farní kronika: Veselí nad Moravou. Veselí nad Moravou, 1950 – 1955. HYNŠT, F.: Zápisky z tábora, Starý Maletín, 1954. HYNŠT, J.: Táborový deník. Starý Maletín, 1954. HYNŠT, J.: Táborový deník, Nesměřské údolí, 1970. HYNŠT, J.: Táborový deník: Tábor Vlčí skála. 1969 Sborník k 80. Výročí založení skautingu ve Veselí nad Moravou: 192 -2001. Veselí nad Moravou, středisko Čejka: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2001.
45
WEBER, G.: Osobní deník. Veselí nad Moravou, 1934-1989.
Internetový zdroje ADMINISTRÁTOR WEBU. Betlémské světlo [online]. 2012 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://krizovatka.skaut.cz/projekty/charitativni-akce/betlemske-svetlo/. JUNÁK-svaz skautů a skautek ČR. Stanovy Junáka. [online].2000. [cit. 2013-03-12]. Dostupný z . JUNÁK-svaz skautů a skautek ČR. Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka. [online]. 2009.
[cit.
2013-03-26].
Dostupné
z:
.
B. Seznam literatury BENEŠ, D.: Staré pověsti skautské z Uherského Hradiště aneb z Letopisů kmene Řvavých, Psohlavci, středisko Junáka v Uherském Hradišti, Uherské Hradiště 1993, s. 14. BREČKA, B.:. Kronika čes. skautského hnutí do roku 1990. Brno, 1999, s. 19. BŘICHÁČEK, V.: Skautský oddíl I., 1992, s. 26, 61, 63. CVRČEK, V.: Vedení oddílu. Praha, 2000, s. 7. ČESÁK, P.: Odborné zkoušky skautek a skautů. Praha, 1998. HURT, R., NĚMEČEK, B., Veselí nad Moravou: Dějiny města. Brno, 1973, s. 276 KOLEKTIV HISTORICKÉ KOMISE. Cestou k pramenům: Skautské historické minimum. Praha, 1994, s. 8-33. NERUDA, V.: Veselsko. Brno, 1999, s. 312. NOVÁK, J.: Skautská družina. Liberec: Skauting, 1997. s. 41. PLAČEK, M., FUTÁK, P.: Veselí nad Moravou: Město na řece času. Veselí nad Moravou, 2011, s. 11. 46
PLAJNER, Rudolf. Úsvit českého junáctví: Zavátou junáckou stezkou. Praha, 1992, s. 137. RUSEK, L.: Hledání společné cesty. Praha, 2001. s. 27 – 28. SVOJSÍK, A. B.: Základy junáctví. Praha, 1991. ŠANTORA, Roman. Skautské století. Praha, 2012, s. 33, 178.
Časopisy: NOSEK, V. a kol: Cestou k pramenům: historie skautingu v obrazech. Speciál časopisu Skaut-Junák. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2000.
47
Seznam obrazové přílohy A. Obrazové přílohy
Sir Robert Stephenson Smyth Baden-Powell (22. 2. 1857 – 8. 1. 1841), zakladatel světového skautingu. (Převzato z ŠANTORA, R.: Skautské století. Praha, 2012, s. 15.)
48
Ernest Evan Thompson Seton (14. 8. 1857 – 23. 10. 1946), zakladatel woodcraftu ( Převzato z ŠANTORA, R.: Skautské století. Praha, 2012, s. 15 – 16.)
49
Antonín Benjamín Svojsík (5. 9. 1876 – 17. 9. 1938), zakladatel českého skautingu – junáctví. ( Převzato z BREČKA, B.:. Kronika čes. skautského hnutí do roku 1990. Brno, 1999, s. 19. )
50
Nestor a bývalý vůdce veselského střediska Gustav Weber. (Soukromý archive p. Hynšta)
51
Miroslav Vašek, vůdce chlapeckého oddílu v roce 1969 (Soukromý archive p. Hynšta)
52
Jaromír Hynšt, vůdce střediska v 90. Letech (Soukromý archive p. Hynšta)
53
tabor Starý Maletín, rok 1953 (Soukromý archive p. Hynšta)
54
tabor Starý Maletín, rok 1954 (Soukromý archive p. Hynšta)
55
Sázení Lípy svobody, 16. 11. 1968 (Soukromý archive p. Hynšta)
56
Lesní srub „Čajkovna“, Vrboce 1968 (Soukromý archive p. Hynšta)
57
Slavnostní slib 27. 10. 1969 na Vrbovcích, vůdce střediska Jan Sýkora a Jan Kotásek (Soukromý archive p. Hynšta)
58
Péče o veselský zámecký park, podzim 1969 (Soukromý archive p. Hynšta)
59
