MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta
Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura
Petra Bílková
NÁŘEČNÍ SLOVNÍ ZÁSOBA V OBCI OLEŠNICE SE ZAMĚŘENÍM NA ŘEMESLNICKOU TERMINOLOGII Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Jarmila Vojtová, Ph.D.
Brno 2010
Prohlašuji, ţe jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně, na základě osobně získaného materiálu a s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.
29. 11. 2010
……………………………........................... 2
Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Jarmile Vojtové, Ph.D., za cenné rady a připomínky, které mi poskytla během psaní mé práce. Můj dík patří také všem informátorům za jejich čas a ochotu podílet se na výzkumné části mé práce.
3
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................ 5 1. HISTORIE OBCE OLEŠNICE ................................................................................. 6 2. HISTORIE ŘEMESEL V OLEŠNICI ...................................................................... 11 3. NÁŘEČNÍ CHARAKTERISTIKA OBCE OLEŠNICE ...........................................13 3.1 Popis českomoravských nářečí v odborné literatuře .......................................... 13 3.2 Charakteristika českomoravské nářeční podskupiny ...........................................16 4. CÍL A METODA PRÁCE .........................................................................................19 4.1 Výběr řemesel a informátorů ...............................................................................19 4.2 Metoda získávání materiálu .................................................................................20 5. SLOVNÍK ..................................................................................................................21 5.1 Zpracování slovníku ............................................................................................ 21 5.2 Stavba heslového odstavce .................................................................................. 21 5.3 Seznam zkratek a značek ..................................................................................... 24 5.4 Slovníky ............................................................................................................... 25 5.4.1 KLEMPÍŘSTVÍ ...................................................................................... 26 5.4.2 KREJČOVSTVÍ ..................................................................................... 36 5.4.3 KUCHAŘSTVÍ A CUKRÁŘSTVÍ ........................................................ 49 5.4.4 VÝROBA MODROTISKU ................................................................... 64 5.4.5 PEKAŘSTVÍ .......................................................................................... 71 5.4.6 ŘEZNICTVÍ ........................................................................................... 81 5.4.7 ŠEVCOVSTVÍ ....................................................................................... 96 5.4.8 TRUHLÁŘSTVÍ ................................................................................... 110 5.4.9 VČELAŘSTVÍ ...................................................................................... 122 5.4.10 ZÁMEČNICTVÍ ................................................................................... 134 5.5 Seznam informátorů .......................................................................................... 144 6. ZÁVĚR ................................................................................................................... 145 7. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY .................................................................... 153 PŘÍLOHY Přepisy autentických rozhovorů ....................................................................... 157 Obrazové přílohy ............................................................................................. 191 Mapky .............................................................................................................. 198 DVD s nahrávkami promluv 4
ÚVOD Cílem této magisterské diplomové práce je zaznamenání terminologie tradičních řemesel v Olešnici. Zkoumána byla řemesla, která mají v Olešnici dlouhou tradici, a jsou v různé míře provozována dodnes, a to klempířství, krejčovství, kuchařství a cukrářství, výroba modrotisku, pekařství, řeznictví, ševcovství, truhlářství, včelařství a zámečnictví. Řemeslnická terminologie shromáţděná při terénním výzkumu je obsahem slovníku, který tvoří jádro této práce. Ten má deset oddílů podle jednotlivých řemesel. Od narození ţiji v Olešnici, která je velmi specifická svou geografickou polohou na hranicích Čech a Moravy a zároveň na rozhraní tří krajů, to se promítá i do jejího jazyka, v němţ se střetávají prvky českých a moravských nářečí. Vţdy jsem se o jazyk ve své rodné obci zajímala, vnímala jsem různé odchylky od spisovného jazyka i rozdílnou mluvu některých spoluţáků na základní škole, která, i kdyţ dojíţděli z nedalekých obcí (např. Rozseče nebo Louky), měla rysy středomoravských nářečí. Všímala jsem si také výrazů německého původu v mluvě svých prarodičů, pouţívaných zejména při zemědělských pracích, při práci v kuchyni, či u dědečka (zámečníka) v dílně. Tato moje pozorování byla však pouze subjektivní. K většímu zájmu o jazyk v rodné obci, a také k jeho systematičtějšímu pozorování, jsem dospěla aţ po absolvování dialektologických seminářů během svého studia na Masarykově univerzitě. Touha více poznat jazyk své rodné obce mě také motivovala při volbě tématu magisterské diplomové práce. Kromě slovníku obsahuje práce úvodní kapitoly, které stručně přibliţují historii obce Olešnice a tradičních řemesel, jeţ jsou s ní spojena. Následuje charakteristika nářečí ve sledované obci, která se opírá o dosavadní dialektologické práce a podává rovněţ jejich přehled. Dále je tu popsán průběh výzkumu a metoda získávání materiálu. Způsob zpracování shromáţděného jazykového materiálu ve slovníku je popsán před samotným slovníkem. Nechybí ani seznam informátorů. Celkové zhodnocení stavu tradiční řemeslnické terminologie, a olešnického dialektu vůbec, je pak shrnuto v závěru práce. Nedílnou součástí práce jsou také přílohy, jeţ obsahují zvukové nahrávky autentických rozhovorů a jejich přepisy, dále pak mapky zobrazující Olešnici a její okolí a polohu Olešnice na nářeční mapě. Pro ilustraci jsou přiloţeny také obrázky některých reálií ze zkoumaných řemesel.
5
1. HISTORIE OBCE OLEŠNICE
Olešnice se nachází téměř padesát kilometrů severozápadně od Brna na Hornosvratecké vrchovině, která je součástí Českomoravské vrchoviny. Patří do jihomoravského kraje, leţí však také nedaleko hranice moravské části kraje Vysočina a českého Pardubického kraje. Vznik Olešnice – 12. století Vesnička Moravská Olešnice vznikla pravděpodobně v 10. století na jiţním okraji Českomoravské vrchoviny, na moravské straně zemské hranice. „Vypráví se, ţe obec dostala jméno dle olšového hájku - olšinky, u kterého prý vznikla. Pravdě se více podobá, ţe jméno Olešnice měl dříve potok a teprve později obec při něm vzniklá.“1 V té době ještě nebyla Morava spojena s Čechami a pohraniční oblast, kterou byla právě Českomoravská vrchovina, byla ponechána neosídlena a byla porostlá hustým pralesem. Tento hvozd byl kníţecím majetkem a byl obydlen jen zřídka. Svého významu pozbyl poté, co kníţe Břetislav dobyl roku 1031 na Polácích Moravu, kterou připojil k zemi české. Území začalo pozvolna přecházet do majetku šlechty či církve. První oficiální zmínka o Olešnici je z roku 1073, kdy Vratislav II. (syn kníţete Břetislava) zaloţil klášter v Opatovicích u Pardubic a daroval mu Újezd Olešnický. 13. – 14. století Začátkem 13. století došlo k mýcení pohraničního lesa a postupnému osidlování Českomoravské vysočiny. Území Olešnice patřilo v té době pánům z Lomnice. Počet obyvatel Olešnice nebývale stoupl příchodem německých osídlenců, kteří byli pozváni do Českého království Přemyslem Otakarem II. Vedle Moravské Olešnice tak vznikla, v prostoru dnešního náměstí, nová Německá Olešnice. V krátké době byl zbudován uprostřed náměstí malý dřevěný kostel se hřbitovem, zároveň byl do Olešnice povolán první farář. Tento kněz, dle věrohodné pověsti, pokřtil Ješka, nemanţelského syna Záviše z Falkenštejna a královny Kunhuty, vdovy po Přemyslu Otakaru II., který se narodil na lovecké tvrzi nedaleko Olešnice. Za tuto sluţbu obdrţel olešnický farář od královny v léno obec Kněţeves. Kunhuta pak nechala nedaleko hradu Svojanov
1
Višinka, Josef: Dějiny městečka Olešnice. Olešnice: Radim Višinka, 1995, str. 10.
6
vystavět klášter Kajících sester magdalenek, který byl později vypleněn a vypálen husitskými vojsky. Nyní je toto místo známo pod jménem „Majdalenka“. Koncem 13. století si nechali páni z Lomnice postavit nedaleko Olešnice hrad Louka, který se stal na dlouhou dobu centrem panství. Období husitských válek „V době válek husitských patřila Olešnice a její okolí panu Janu Meziříčskému z Lomnice. Tento byl stoupencem hnutí husitského.“2 Olešnice byla tedy od řádění husitských vojsk ušetřena. Roku 1426 byl vysvěcen nový kamenný kostel svatého Vavřince, který byl postaven v gotickém stylu na místě starého dřevěného kostelíka. Od konce válek husitských po bitvu na Bílé hoře Roku 1496 koupil pan Vilém z Pernštejna městečko Olešnice (dříve Německá Olešnice). Jelikoţ Moravská Olešnice patřila Pernštejnům uţ téměř sto let, byla Olešnice tímto kupem sloučena a zároveň byl celý kraj spojen do jednoho panství hradu Louka. Vilém z Pernštejna byl dobrý hospodář a městečko pod jeho správou zaţívalo zlaté časy. V 16. století se však šlechta začala stěhovat do pohodlnějších renesančních zámků, nejinak tomu bylo i u pánů z Pernštejna, a proto hrad Louka začal pustnout. Roku 1557 bylo loucké panství, a s ním i Olešnice, prodáno Kryštofu, hraběti z Hardeka, který byl pánem v Letovicích. O několik let později, roku 1590, bylo toto panství, společně s panstvím kunštátským, prodáno Johaně Evě z Lichtenštejna. Správa obou panství se původně děla odděleně, později však obě splynula v panství kunštátské. Náboţenské poměry po husitských válkách nejsou v Olešnici známy. Dá se však předpokládat, ţe v Olešnici působili kališničtí faráři. Za pánů z Pernštejna se v Olešnici ujala i víra českobratrská. Páni z Hardeka byli vyznavači Lutherova učení, a proto na faru do Olešnice dosadili luteránského kněze. Kališníci, kteří zde ţili, v krátké době přešli na novou víru. Souţití luteránské církve s církví českobratrskou vedlo k mnoha sporům a stíţnostem. Paní Johana Eva z Lichtenštejna sice vyznávala luteránskou víru, ale byla tolerantní k ostatním náboţenstvím a náboţenská situace v Olešnici se uklidnila. Začátkem 17. století koupil panství Karel z Lichtenštejna, který byl katolického vyznání, a proto uvedl do Kunštátu katolického kněze. V Olešnici bylo v té době katolíků jen hrstka a na bohosluţby chodívali právě do nedalekého Kunštátu.
2
Višinka, Josef: Dějiny městečka Olešnice. Olešnice: Radim Višinka, 1995, str. 14.
7
„Olešnice měla také právo hrdelní. Popravní místo bylo na Skalkách, kde se donedávna říkalo Na Spravedlnosti.“3 Bílá hora, třicetiletá válka a období po ní „Majitel panství kunštátského Štěpán Šmíd z Freyhofenu, ač nekatolík, zůstal císaři věren. Kdyţ potom povstání bitvou na Bílé hoře roku 1620 bylo přemoţeno, byl Šmíd císařem za věrnost vyznamenán.“4 Díky tomu neproběhla na kunštátském panství protireformace, a také duchovní nekatolického vyznání nemuseli opustit zemi. Tento stav trval aţ do roku 1625, kdy sám Šmíd odešel kvůli své víře do zahraničí. Kunštátské panství připadlo brněnskému klášteru svatého Josefa, ve kterém ţila jeho dcera. Třicetiletá válka byla pro celý kraj těţkou dobou. Vojska rabovala, vypalovala a pustošila celé vesnice, nevyhnula se ani Olešnici. Dle pověsti byl roku 1643 nedaleko Olešnice poraţen houf švédských vojáků, na památku zde byla vystavěna Boţí muka, která zde stojí dodnes. Památkou na třicetiletou válku jsou i tajné chodby olešnických městských domů, ve kterých měšťané schovávali před vojskem své cenné věci. Roku 1672 převzal panství do své správy klášter sv. Josefa. Abatyše tohoto kláštera potvrdila Olešnici všechny výsady. Roku 1678 se panství dostalo pod správu pánů z Lamberka, kteří kolem roku 1700 vystavěli u Olešnice zámeček. 18. století Začátkem 18. století se olešnického kraje dotkly i války o dědictví rakouské. Nedaleko Olešnice, u obce Ústup, byl rakouskými vojáky poraţen saský pluk. Tato bitva je historicky doloţena a zmínku o ní můţeme vyčíst i z kronik okolních obcí. Katolické vyznání bylo v této době jedinou povolenou vírou, a také v Olešnici jiţ působili katoličtí kněţí. Roku 1725 byl na místě zbořené kaple na Moravské straně, nákladem Jana z Lamberka, vystavěn barokní kostelík sv. Mikuláše. Roku 1759 konečně došlo ke správnímu spojení obou Olešnic a bylo zavedeno společné účetnictví. Kolem poloviny 18. století bylo také zrušeno hrdelní právo a soudnictví přešlo pod státní správu. V 80. letech byl zrušen hřbitov kolem kostela sv.Vavřince na náměstí, k pohřbívání dále slouţil hřbitov kolem kostela sv. Mikuláše na Moravské straně. V roce 1794 byla postavena nová budova radnice a v roce 1799 byla u kostela vybudována škola. 3 4
Višinka, Josef: Dějiny městečka Olešnice. Olešnice: Radim Višinka, 1995, str. 24. Višinka, Josef: Dějiny městečka Olešnice. Olešnice: Radim Višinka, 1995, str. 25.
8
19.století Mezi léty 1783 a 1901 patřilo panství rodu Honrichsenů. Okupace Moravy napoleonskými vojsky postihla Olešnici hlavně hospodářsky. „Další setkání obyvatel s francouzskou armádou se jiţ odehrálo přímo v městečku, kdyţ byla Olešnice od 17.7. do 1.11.1809 okupována po vyhlášení znojemského míru.“5 Války sice zpomalily hospodářský vývoj městečka, ale daleko ničivější byly poţáry v průběhu 19. století. První a největší poţár přišel roku 1827, shořelo při něm 73 domů na náměstí včetně školy, radnice, pivovaru a kostela. Při dalších poţárech v roce 1841 a 1842 vyhořelo 27 domů na náměstí a 9 domů na Moravské straně. Roku 1848 nastaly změny ve správě obce. Vznikl nový okres Boskovice a soudní okres Kunštát. V Olešnici byla zřízena tzv. „národní garda“, která však byla v roce 1851 rozpuštěna. Roku 1866 procházelo Olešnicí rakouské vojsko, poraţené v bitvě u Hradce Králové. Pár dní poté tudy procházelo pruské vojsko. V Olešnici bylo ubytováno několik vojáků, kteří byli nakaţeni cholerou, na tu pak zemřelo v Olešnici asi 60 lidí. V roce 1873 postihl Olešnici další poţár, při němţ vyhořelo několik domů. Koncem 19. století byl v Olešnici zřízen poštovní úřad a také chudobinec a sirotčinec, od roku 1888 měla Olešnice vodovod. Vznikla řada kulturních a vlasteneckých spolků, byl zaloţen Divadelní spolek a budova bývalé školy byla přestavěna na divadlo, které bylo po Brně druhé na Moravě. Dále byl zaloţen čtenářský spolek, pěvecký spolek, tělovýchovná jednota Sokol, hasičský spolek, později vznikl i spolek Orel. Jelikoţ výrazně přibývalo ţáků, byla zřízena měšťanská škola na Moravské straně, ta ovšem brzy nestačila, a proto byla v letech 1908-1910 postavena budova současné školy. V této době byl také poblíţ náměstí vybudován evangelický kostel a kolem něj byl zaloţen hřbitov. Koncem 19. století se objevují snahy spojit městečko s průmyslovými centry ţeleznicí. Ke stavbě ţeleznice však nikdy nedošlo. 1. světová válka, meziválečné období a 2. světová válka V období 1. světové války bylo v Olešnici, stejně jako jinde, zavedeno „válečné hospodářství“ a proveden tzv. generální odvod nevojáků, z Olešnice narukovalo 350 muţů. Z nich mnozí vstoupili do československých legií v Rusku či Itálii. První roky po vyhlášení republiky roku 1918 znamenaly pro Olešnici mnoho změn. Roku 1922 byla provedena elektrifikace, začal jezdit pravidelný autobusový spoj 5
Peša, Zdeněk: Olešnicko. Obecní úřad Olešnice, 1998, s. 30.
9
do Skalice a o rok později byl do obce zaveden telefon. Od roku 1928 uţ jezdily pravidelné autobusové linky do Brna. Při úpravách silnic byla vybudována kanalizace, město vzkvétalo, rozvíjeli se i místní spolky. V roce 1937 byla postavena druţstevní mlékárna, která z velké části vyřešila problém nezaměstnanosti na Olešnicku. Během německé okupace za 2.světové války byly v Olešnici zrušeny spolkové činnosti Orla, Sokola, Červeného kříţe apod. Dva občané města byli popraveni. Ţidovská rodina, která v Olešnici ţila, byla odvedena do Varšavského getha, několik desítek olešnických občanů bylo posláno do Německa na nucené práce. Koncem války se na Olešnicku silně rozvinulo partyzánské hnutí. Od poválečné doby po současnost Po únoru 1948 došlo i v Olešnici k velkým změnám. V roce 1953 proběhl v olešnickém kulturním domě vykonstruovaný soudní proces s několika místními hospodáři, proběhlo znárodnění soukromých ţivností a statků. V dalších letech se výrazně změnil vzhled Olešnice. Zvláště v 70. a 80. letech, kdy se Olešnice rozrostla o větší počet domů a druţstevních bytovek, bylo postaveno nákupní středisko a hotel na náměstí, byla otevřena nová budova mateřské školy. Začátkem 90. let byla dokončena plynofikace a postavena nová čistička odpadních vod. V letech 1997, 2002 a 2006 postihly Olešnici povodně, coţ vedlo k vybudování protipovodňových poldrů. V posledních letech se zde stále více rozvíjí cestovní ruch. I přesto, ţe obec má necelé dva tisíce obyvatel, získala roku 1999 statut města.
10
2. HISTORIE ŘEMESEL V OLEŠNICI
Přestoţe Olešnice leţí v kraji převáţně zemědělském, začínají se zde řemesla rozvíjet velmi brzy. „Obecnou snahou vrchnosti bylo mít na svých panstvích osadu řemeslníků s trţištěm. Pochopitelně se vţdy jednalo mezi obcemi panství o osadu největší. Tou byla v našem případě Olešnice.6 Postupem času se zde začala řemesla rozvíjet, zlaté časy zaţívalo městečko koncem 15. a v 16. století. Olešničtí dostali povolení pořádat během roku dva výroční trhy, měli právo svobodného šenku, právo pořádat koňské trhy. V této době byl také postaven nový městský pivovar. Na území Olešnice začaly vznikat řemeslnické cechy, koncem 16. století jich zde bylo osm. Nejstarší z nich byl cech krejčovský, jehoţ artikule schválil roku 1539 Jan z Pernštejna. Druhým byl cech tkalcovský, potvrzený stejným pánem roku 1545. Dalším cechem, který byl schválen roku 1601, byl cech koţešnický, o rok později byl potvrzen cech řeznický. Roku 1610 potvrdil majitel panství Štěpán Šmíd z Freyhofenu cech soukeníků. Soukeníkům z jiných panství pak zakázal prodávat své výrobky na kunštátském panství a nařídil poddaným, aby vlnu prodávali pouze na trzích v Olešnici. V následujících letech vznikl na území města cech obuvnický, cech kovářský a cech mlynářský. V roce 1782 povolil císař Josef II. městečku šest výročních trhů, k tomu navíc i dva trhy na vlnu. Tyto trhy se konávaly aţ do roku 1940. Začátkem 19. století zřídil místní občan a tkadlec Řehoř Sperát v Olešnici továrnu, kde se tkalo z bavlny. Bavlna byla dováţena z Vídně, kam také putovala většina výrobků na prodej. Jan Hlavica, krejčí z Brna, vystavěl krejčovskou továrnu, která byla o pár let později přestavěna na tkalcovský podnik. Zároveň s tkalcovstvím se zde rozvíjelo i řemeslo barvířské. V první polovině 19. století se do jedné z barvířských rodin přiţenil Jiří Danzinger z Vídně a začal zde provozovat výrobu modrotisku, ruční tisk vzorů odpuzující hmotou na plátno a následné obarvení látky v přírodním modrém barvivu zvaném indigo. Toto řemeslo se v Olešnici díky nepřerušené rodinné tradici dochovalo aţ do současnosti. V období před 1. světovou válkou a v meziválečném období převládali v Olešnici firmy ţivnostníků, jako například jiţ zmíněná textilní továrna, dále pak koţeluţna J. Čápka, koţeluţna F. Neumanna, řeznictví K. Čápka a Matonohova továrna na umělé květy (pozdější
6
Peša, Zdeněk: Olešnicko. Obecní úřad Olešnice, 1998, s. 24.
11
Centroflor, dnešní Moraviaflor), pekařství F. Motyčky, pekařství J. Řehůřka, krejčovství J. Nykodýma, stolařství M. Synka, stolařství M. Horáčka, kovářství J. Růţičky atd. Roku 1934 ukončila svoji činnost textilní továrna. Po únoru 1948 byla postupně likvidována soukromá sféra obchodu, sluţeb a řemesel. Některá soukromá pracoviště byla soustředěna pod Komunální sluţby v Blansku. Některá z řemesel v průběhu druhé poloviny 20. století v Olešnici zanikla, jako například tkalcovství, koţeluţství, kovářství, z barvířství se zachovala pouze výroba modrotisku. Po roce 1989 se opět otevřela moţnost svobodného podnikání a některá řemesla tak mohla pokračovat ve své tradici. Ze zkoumaných řemesel se v současné době v Olešnici aktivně provozují zejména klempířství, výroba modrotisku, pekařství, řeznictví, truhlářství, naopak mizí řemesla jako krejčovství, ruční ševcovství nebo zámečnictví.
12
3. NÁŘEČNÍ CHARAKTERISTIKA OBCE OLEŠNICE
Olešnice se nachází na pomezí Čech a Moravy, administrativně patří do jihomoravského kraje. Na východ, tedy na Moravu, byla vţdy orientována, i pokud šlo o úřady, práci, zdravotnictví nebo školství. Dodnes nejvíce studentů navštěvuje školy v Brně a v Boskovicích (méně pak ve východočeské Poličce). Jde-li tedy o polohu Olešnice, nelze pochybovat o její geografické příslušnosti k Moravě. Jinak je tomu ale z hlediska jazykového. Leţí téměř na samotné hranici mezi nářečími českými
a
moravskými, jeţ je tvořena izoglosou čes. ej, ou x střmor. é, ó. Pokud vezmeme v úvahu tradiční dělení českých dialektů podle výsledků staročeských změn ý > ej a ú > ou, tak musíme Olešnici jednoznačně zařadit mezi nářečí česká v uţším slova smyslu, konkrétně do českomoravské (jihovýchodočeské) nářeční podskupiny, která je tvořena skupinou dialektů tvořících přechod mezi nářečími českými v uţším smyslu a mezi nářečími středomoravskými.
3.1 Popis českomoravských nářečí v odborné literatuře První zmínku o českomoravských nářečích najdeme v díle Aloise Vojtěcha Šembery Základové dialektologie československé7 z roku 1864. Šembera v něm zařazuje ústřední českomoravský typ jako celek k západnímu podřečí moravských nářečí. Kdyţ vymezuje hranice moravských nářečí, začíná právě nedaleko Olešnice: „Řeč moravská, pokud ji lid sám tak nazývá, jde od Poličky v Čechách k Borovnici nad Jimramovem tak, ţe na cípu země České okolo Svojanova a Bystrého moravsky se mluví.“8 Jeho charakteristika oblasti není ještě dostatečně systematická. Ucelenější a podrobnější pohled na českomoravská nářečí podává František Bartoš v Dialektologii moravské9. V ní zařazuje dnešní českomoravská nářečí mezi nářečí moravská, ale nazývá je nářečím českým (myslí tím oblast na Moravě, kde se mluví českým nářečím). „Za Čechy pokládám ty slovanské obyvatele na západní
7
Šembera, Alois Vojtěch: Základové dialektologie československé. Vídeň: Vlastním nákladem, 1864. Šembera, Alois Vojtěch: Základové dialektologie československé. Vídeň: Vlastním nákladem, 1864, s. 34. 9 Bartoš, František: Dialektologie moravská II. Brno: Matice Moravská, 1895. 8
13
Moravě, kteří po způsobu českém vyslovují dvojhlásky ou (= ú) a ej (= ý).“10 Česká nářečí na západní Moravě dělí Bartoš na troje podřečí: I. Ţďár, Nové Město, Bystřice, II. Jemnice, III. Dačice, Telč, Třešť. Při vymezování hranic prvního podřečí jmenuje autor jako první hraniční obec právě Olešnici, zajímavá je pro nás také jeho zmínka o tom, ţe lid v této krajině nazývá svou řeč povětšině moravskou, coţ se dá s jistotou říct i o dnešních obyvatelích Olešnice. O Bartošovu Dialektologii moravskou se opírá František Trávníček ve své práci Moravská nářečí11, ve které se pokouší o zpřehlednění a doplnění dosavadních výsledků bádání o moravských nářečích. Moravská nářečí rozděluje do čtyř skupin – nářečí moravskočeské, hanácké, moravskoslovenské (slovenské) a lašské. Při vymezení hranic moravskočeských nářečí, kde se z velké části přidrţuje Bartošovy práce, je Olešnice opět uvedena jako jedna z hraničních obcí oblasti. Českomoravská nářečí dělí dále na severní část (kolem Ţďáru, Nového Města a Bystřice), východní část neboli Jemnicko a západní část (kolem Třešti, Telče a Dačic). Velmi důleţitým dílem týkajícím se námi zkoumané oblasti je publikace Nářečí přechodného pásu česko-moravského12 Slavomíra Utěšeného, jeţ je zaloţena na materiálu, který byl získán převáţně z korespondenčního a přímého terénního výzkumu organizovaného dialektologickým oddělením Ústavu pro jazyk český ČSAV v roce 1952. Česko-moravské území charakterizuje Utěšený jako „základní článek řetězu přechodných
forem
od
relativně
jednotného
nářečního
typu
českého
k diferencovanějším nářečním typům východnějším, zvláště přechod mezi vlastními nářečími českými a nářečními normami na západní Moravě “13 a volí pro něj označení přechodný pás česko-moravský. Přechodným česko-moravským pásem rozumí „všechny české i hanácké nářeční normy leţící v jádru Českomoravské vrchoviny podél bývalé zemské hranice mezi Čechami a Moravou, a to zhruba v prostoru od Jindřichova Hradce k Lanškrounu ve východních Čechách a od Moravských Budějovic k Zábřehu na severní Moravě.“14 Vymezuje tak přechodný pás česko-moravský šířeji neţ dosavadní tradice, která jej vymezovala pouze v rámci vlastního českého nářečního typu na západ od izoglosy ej, ou x é,ó aţ k izoglose šť x šč. Plynulý přechod mezi nářečími 10
Bartoš, František: Předmluva In: Dialektologie moravská II. Brno: Matice Moravská, 1895, s. III. Trávníček, František: Moravská nářečí. Praha: Národopisná společnost českoslovanská, 1926. 12 Utěšený, Slavomír: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1960 13 Utěšený, Slavomír: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1960, s. 5. 14 Utěšený, Slavomír: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1960, s. 9. 11
14
českými v uţším smyslu a nářečími středomoravskými byl podle něj znemoţněn vrchovinným terénním předělem, správními hranicemi a také existencí dvou bývalých německých ostrovů, jihlavského a svitavského. Česko-moravský pás je dán souborem znaků, které jsou stupňovitě odděleny na jedné straně od vlastních českých nářečí bez jakékoli známky přechodu k nářečím středomoravským, na straně druhé od vlastních nářečí hanáckých s maximem diferenčních znaků. Tento stupňovitý přechod je dán od západu liniemi rána/rana, do školi/do škole, dlouhej/dlóhé a ribu/rebo. „Vlastní českomoravská nářeční oblast uvnitř tohoto širšího přechodu je pak dána maximem systémových moravských znaků na české nářeční základně.“15 Zároveň má podle Utěšeného tato oblast okrajový ráz vůči českému i moravskému sousedství, protoţe se sem nedostává mnoho inovací českého a středomoravského centra a udrţuje se tu mnoho archaismů. Širší přechodný pás mezi liniemi rána/rana a ribu/rebo se, podle autora, dá dnes určit jen v přibliţných obrysech, zato vlastní českomoravská nářečí leţící mezi liniemi do školi/do škole a dlouhej/dlóhé lze dosud stanovit mnohem přesněji. Utěšený konstatuje, ţe „oba jejich základní úseky, centrální – novoměstský i jiţní – jilemnický, zůstávají podnes v rovině tradičního nářečí bez podstatných změn tak, jak byly postupně stále přesněji vymezovány Šemberou, Bartošem, Hoškem, Trávníčkem a Havránkem.“16 Právě do centrálního úseku patří podle Utěšeného i Olešnice: „Rozsáhlejší centrální úsek je reprezentován tradičním nářečím, jímţ se mluví v 245 katastrálních obcích v ústřední části Vrchoviny na Jihlavsku, Polensku, východním Přibyslavsku, Ţďársku, Novoměstsku a Bystřicku, v údolí Svratky na Poličsku a konečně na Olešnicku a na Svojanovsku.“17 Mezi hraničními obcemi centrálního úseku jmenuje i Veselku, Ústup, Crhov, Křtěnov, Lhotu u Olešnice, tedy obce, které Olešnici obklopují. Jaroslav Bělič v Nástinu české dialektologie18 označuje námi zkoumanou oblast jako jihovýchodočeskou (českomoravskou) podskupinu. Vymezuje ji jako „neširoký pás na jihovýchodním okraji české nářeční skupiny táhnoucí se od jihozápadního pomezí bývalého lanškrounsko-svitavského německého ostrova a přerušený dřívějším ostrovem
15
Utěšený, Slavomír: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1960, s. 10. 16 Utěšený, Slavomír: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1960, s. 12. 17 Utěšený, Slavomír: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1960, s. 12. 18 Bělič, Jaromír: Nástin české dialektologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972.
15
jihlavským.“19 Na severu sahá oblast zhruba po Poličku, Svratku a Přibyslav, na západě do blízkosti Třeště, Telče a Dačic. Její východní hranicí jsou jiţnější úseky nářeční hranice česko-středomoravské, kterou tvoří izoglosa ej, ou x é, ó. Mezi nejvýchodnějšími obcemi s výskytem dvojhlásek ej, ou jmenuje Bělič opět i obce Veselka, Crhov a Lhota u Olešnice. Základní znaky jihovýchodočeské nářeční podskupiny shledává Bělič shodnými s ostatními českými nářečími v uţším smyslu, nachází však také jiné výrazné jevy spojující ji s východnějšími skupinami.
3.2 Charakteristika českomoravské nářeční podskupiny Při nářeční charakteristice zkoumané oblasti přihlíţíme k Běličově Nástinu české dialektologie. Vycházíme i z údajů uvedených v Encyklopedickém slovníku češtiny20, který podává stručný, avšak výstiţný přehled základních nářečních rysů. Českomoravská nářeční podskupina je jednou z podskupin české nářeční skupiny. Ta pokrývá téměř celé území Čech (s výjimkou pohraničních, jazykově různorodých oblastí) a jihozápadní okrajovou část Moravy. Sousedí na východě se středomoravskou nářeční skupinou. Jejich hranici tvoří izoglosa vymezující výskyt českých střídnic ej, ou proti středomoravským é, ó (celej tejden, houser, nesou x celé tédeň, hóser, nesó). Průběh izoglosy se na severu přibliţně kryje s bývalou zemskou česko-moravskou hranicí, na jihu pak probíhá východně od Bystřice nad Pernštejnem, Jihlavy a Jemnice. Tato linie je současně západní hranicí moravské krátkosti (záp. bláto, rána x vých. blato, rana) a je také ostrým předělem mezi česko-moravskými protiklady lexikálními (č. vesnice x m. dědina, č. truhlář x m. stolař) a slovotovornými (č. kmotřička x m. kmotřenka, č. mýt x m. umývat). Česká nářeční skupina se dělí na čtyři hlavní podskupiny – středočeskou, jihozápadočeskou, severovýchodočeskou a českomoravskou, které se budeme věnovat dále. Českomoravská nářeční podskupina, do níţ patří právě i Olešnice, tvoří pás na východním okraji české nářeční skupiny. Je v podstatě jakýmsi přechodem mezi nářečími českými a moravskými. Na západě sousedí s nářečími severovýchodočeskými, 19
Bělič, Jaromír: Nástin české dialektologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972, s.235. Karlík, Petr – Nekula, Marek – Pleskalová, Jana (eds.): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002, s. 393-396. 20
16
středočeskými a jihočeskými, na východě pak s nářečím středomoravskými. V základních rysech je v podstatě shodná s českými nářečími v uţším smyslu, charakteristický je však pro ni i výskyt prvků moravských. Těch směrem k východu přibývá. Znaky shodné s českými nářečími v uţším smyslu: a) diftongizace ý (í) > ej a ú > ou (vohejbací klešťe) b) úţení é > í (takovího, z lesklího plechu) c) splynutí y s i (bil ,byl‘ i ,bil‘) d) protetické v před o- (von, vodumřít) e) progresivní asimilace u skupiny sh (scháňet) f) zánik souhlásky l v příčestí minulém (řek nám to, nevodemk, zaklap) g) u sloves typu tisknout dubletní tvary (zdrcnul i zdrcl) h)
u tvrdých adjektiv dochází k vyrovnání tvarů v lok. a instr. sg. maskulin a
neuter ve prospěch lok. (vo dobrim, z dobrim) i) nerozlišování kategorie ţivotnosti v nom. pl. adj. a zčásti i rodových zájmen (ti dobrí liďi, pomocí tech dřevjeních forem) a naopak nenáleţité ţivotné tvary zájmen on, ona, ono v pl. (voňi fčeli, tak voňi ti jitrňice sčernají) j) vynechávání auxiliáru v 1. os. min. času (mi tam bili, tak já šla) k) v pasivní konstrukci vyjadřující výsledný stav se uţívá jmenný tvaru příčestí (je uklizeno/uklizíno, mám zaďeláno), u slovesných základů obsahujících ryze zdokonavující předponu dochází k jejímu odstranění (je vařeno/vaříno, máme placeno/placíno) l) koncovka -ma (var. -ama, -ema) v instr. pl. u všech typů sklonění (ďálo se i klíčama, s ňekolika trupcama ). Moravské prvky vyskytující se v českomoravské nářeční podskupině: a) tzv. moravská krátkost u substantiv jako prah, rana, blato, mucha a v infinitivech bit, dat, chťet (pect, prat) b) uchování skupiny šč (baščit, zvlášč) c) shodné koncovky tvrdých a měkkých typů substantiv v gen., dat. sg. mask. (zámečníka – stolařa, zámečníkovi - stolařovi) a v nom., akuz., vok., instr. feminin (šprudlovačka – křidlica, šprudlovačku – křidlicu, šprudlovačko – křidlico, šprudlovačkou – křidlicou) 17
d) měkké sklonění substantiv končících na -s, -z, -l (v lesi, v úli, na frézi) a fem. typu kúlňa, pekárňa (vých. úsek) e) u sloves s imperfektem zakončeným na –i (pošli) se objevují analogické tvary pošlime, pošlite, dojďite f) u existenciálního slovesa být je v 1. os. sg. tvar su a v imperativu biď, biďme g) v 3. os. pl. sloves 4. třídy jsou tvary prosijou, leţijou h) ve funkci spony je tvar seš a jako osobní morf v min. čase slouţí příklonné -s (virábjels, cos prvňe se učil) i) na rozďíl od středomoravských nářečí je u ţivotných maskulin, ve shodě se severovýchodočeskými nářečími, tvar nom. ve funkci akuzativu (hrajou si na páňi) Pro úplnost ještě dodejme, ţe se v rámci českomoravských nářečí vytvořily dva okrajové úseky. Ţďársko-bystřický typ nářečí, který má řadu znaků společných s nářečími severovýchodočeskými a jemnický typ nářečí, který se vyznačuje rysy přesahujícími jednak z jihozápadočeské oblasti, jednak ze středomoravských nářečí.
18
4. CÍL A METODA PRÁCE
4.1 Výběr řemesel a informátorů Cílem této práce je vytvořit slovník řemeslnické nářeční terminologie, která se uchovala u řemeslníků trvale ţijících v Olešnici. Nářeční terminologií se v tomto případě rozumí slovní zásoba týkající se tradičních řemesel (názvy nářadí, pomůcek nástrojů, činností, výrobků, samotných řemesel či osob, které je vykonávají, apod.). Terminologie nářeční se liší od terminologie spisovné zejména menší mírou terminologizace.
„Tento
rys
souvisí
s určitou
variabilitou
názvů,
s jejich
nejednoznačností a potenciální expresivitou.“21 V dnešní době mnohá nářeční terminologická označení mizí z povědomí mluvčích spolu se zánikem nářadí a pracovních postupů, se změnami výrobní technologie. Do nářeční terminologie tak v novější době patří také běţně pouţívané výrazy slangové a profesní. Ty jsou, společně se zjištěnými termíny spisovnými, také součástí našeho slovníku. V Olešnici, nevelkém městečku, se dodnes zachovalo mnoţství tradičních řemesel, které bylo moţné zkoumat. Některá řemesla mají opravdu dlouholetou tradici a dědí se v rodinách z generace na generaci, příkladem můţe být například truhlářství pana Blahy, klempířství pana Ţíly, ve kterém působí uţ třetí generace klempířů, pekařství rodiny Motyčkovy, nebo zcela výjimečná modrotisková dílna rodiny Danzingerovy, jejíţ historie sahá aţ do pol. 19. století. Informátoři byli ochotni podílet se na výzkumu, mnozí mi také poskytli cenné rady ohledně dalších potenciálních informátorů a zajímali se o další průběh výzkumu. Pracovala jsem s deseti informátory, z nichţ je většina starší šedesáti let. Výjimku tvoří provozovatelé modrotiskové dílny pan Danzinger a jeho syn, kteří ještě věku šedesáti let nedosáhli. Nikdo z rodiny Danzingerů starší šedesáti let uţ neţije, jde však o řemeslo, které se dědí v rámci rodiny, a které pouţívá stále stejné tradiční postupy. Řada termínů je tedy i u mladší generace známa ve stejné podobě, v jaké byly pouţívány před sto padesáti lety. Všichni informátoři pochází z Olešnice, proţili v ní většinu ţivota, zde vykonávali své řemeslo. Většina z nich je uţ v důchodu, ale řemeslem se, aţ na výjimky, stále zabývají. 21
Vojtová, Jarmila. K problematice vinařské nářeční terminologie. In: Jazyk a jeho proměny. Brno: Host, 2008, s. 246.
19
4.2 Metoda získávání materiálu Výzkum probíhal od ledna 2010 do července 2010 a předcházela mu přípravná fáze – seznámení se s odbornou literaturou týkající se jednotlivých řemeslných oborů (viz seznam literatury), příprava otázek a témat k řízenému rozhovoru a obrázků reálií k přímému dotazování. Výzkum probíhal v domácnostech informátorů a v jejich dílnách. Pouţity byly metody řízeného rozhovoru, přímého dotazování a v případě zámečnictví a truhlářství také dialektologický dotazník řemesel. Rozhovor byl nahráván na diktafon a poté přepsán pomocí zjednodušeného fonetického přepisu (nahrávky a přepisy rozhovorů jsou zařazeny v přílohách). U řemesel kuchařství a cukrářství a krejčovství bylo pouţito hlavně metody přímého dotazování, rozhovor nebyl nahráván.
20
5. SLOVNÍK
5.1 Zpracování slovníku Z výrazů, které byly při výzkumu zjištěny, byly vybrány ty, které se přímo vztahovaly k řemeslu (nářadí, výrobky, činnosti, apod.), a mohly být tedy povaţovány za nářeční řemeslnickou terminologii tak, jak jsme ji vymezili výše. Zjištěné termíny pak byly konfrontovány se Slovníkem spisovného jazyka českého (dále jen SSJČ)22. Protoţe nám nešlo o vytvoření diferenčního slovníku, ale o zaznamenání úplné terminologie sledovaného řemesla, jsou v něm zařazeny i výrazy, které jsou v SSJČ uvedeny jako spisovné, případně se od spisovného jazyka lišící jen pravidelnými nářečními obměnami (např. jitrňica, flanel, ďíţa). Pokud byla u výrazu v SSJČ uvedena nějaká další charakteristika, uvedli jsme ji i v našem slovníku (hrotek, solňička, rína). Do slovníku byly zařazeny i termíny, které označují reálie, které se uţ nepouţívají, ale stále ještě přetrvávají v paměti řemeslníků (kerbiš, falchobl). Při výzkumu bylo zjištěno i nevelké mnoţství expresivních výrazů souvisejících s řemeslem, i ty jsou zde uvedeny. Slovník je rozdělen do oddílů podle jednotlivých řemesel, v nichţ jsou pak heslová slova řazena abecedně. Na konci kaţdého dílčího slovníku jsou pak výrazy rozděleny do věcně významových okruhů. Následují tabulky a grafy informující o podílu jednotlivých slovních druhů obsaţených ve slovníku.
5.2 Stavba heslového odstavce Heslová slova jsou ve slovníku zaznamenána zjednodušeným fonetickým přepisem, podle pravidel pro fonetické zachycování mluvené řeči formulovaných v Českých nářečních textech.23 Převáţnou část slovníku, vzhledem k jeho zaměření na řemeslnické termíny, tvoří substantiva, méně zastoupena jsou zde slovesa, víceslovná pojmenování a adjektiva, zaznamenáno bylo i jedno adverbium.
22 23
Havránek Bohuslav a kol: Slovník spisovného jazyka českého I-VIII. Praha: Academia, 1989. Lamprecht, Arnošt a kol: České nářeční texty. Praha: Stání pedagogické nakladatelství, 1976, s. 7-9.
21
Heslová slova jsou zvýrazněna tučným písmem a uváděna vţdy v základním tvaru. K základnímu tvaru je případně za lomítkem uvedena jeho hlásková varianta zjištěná při výzkumu (např. blaňa/ţblaňa; ocilka/vocilka). Na stejném řádku jsou pak uvedeny gramatické informace vztahující se k heslovému slovu. U substantiv je vedle základního tvaru, tedy nominativu singuláru, uvedena podoba genitivu singuláru a rod substantiva (m.-maskulinum, f.-femininum, n.neutrum). Jména pomnoţná jsou označena zkratkou pomn., jména hromadná pak hrom.. Plurálová podoba substantiva je uvedena v případě, ţe byl zjištěn jeho netypický tvar nebo se slovo objevuje zpravidla v plurálu. Verba jsou uvedena v infinitivu. V následujícím pořadí jsou dále uvedeny tvary 1. os. sg. prézentu, 3. os. sg. préterita, dějové substativum a vidová charakteristka verba (zkratky dok., ned.) . Adjektiva, jsou zapsána v nom. sg. muţského rodu a jsou označena zkratkou adj. Víceslovná pojmenování jsou zapsána vţdy pod řídícím substantivem. Jednotlivá slova spojení jsou také samostatnými slovníkovými hesly a vzájemně na sebe odkazují zkratkami viz a ve spoj.(ve spojení). Adverbia jsou označeny zkratkou adv. Význam heslového slova je vyloţen na dalším řádku. Buď je pouţit spisovný ekvivalent slova, nebo (jestliţe takový ekvivalent neexistuje) je slovníkové heslo vyloţeno pomocí opisu. Pokud není adjektivum součástí slovního spojení, je jeho význam uveden přímo. V opačném případě je za adjektivním tvarem ve slovníku umístěn odkaz na substantivum (zkratka viz), s nímţ spojení tvoří. U tohoto substantiva je pak vysvětlen i význam celého víceslovného pojmenování. Příklad uţití heslového slova v kontextu se uvádí, pokud byl zjištěn a zaznamenán při výzkumu. Je citován na dalším řádku hesla a je zapsán kurzívou. U výrazů získaných přímým dotazováním nebo pomocí dotazníků není kontext uveden. Na případná synonyma je ve slovníku upozorněno zkratkou syn. a vypsáním příslušných synonymních hesel. Zratka srov. u heslového slova upozorňuje na výrazy podobného významu nebo na slova odkazující na sebe nějakým jiným způsobem (antonyma, apod.).
22
Na slova utvořená ze stejného základu (např. odlišný prefix u sloves) je odkázáno zkratkou var. (varianta), za níţ jsou pak jednotlivé varianty (prefixy) vypsány. Zjištěná deminutiva jsou pak uvedena za zkratkou dem. Důleţitou součástí heslového odstavce je uvedení výsledku srovnání jednotlivých heslových slov s údaji ve SSJČ. Pokud je v SSJČ výraz zaznamenán, je u něj v heslovém odstavci našeho slovníku zapsána zkratka SSJČ. Za ní uvádíme i případnou stylovou charakteristiku slova nalezenou v SSJČ (např. SSJČ ob., expr., hovor. apod.). Výrazy které se vyskytují se v SSJČ v jiném významu, neţ jaký byl zjištěn v našem výzkumu, označujeme SSJČ j.v. Jestliţe v heslovém odstavci zkratka SSJČ chybí, znamená to, ţe zde nebyla přílušná lexikální jednotka nalezena. Některá heslová slova jsou také označena odkazem viz obr., který upozorňuje, ţe k příslušné reálii je v příloze umístěn její obrázek.
23
5.3 Seznam zkratek a značek adj.
adjektivum
adv.
adverbium
angl.
angličtina
arab.
arabština
bás.
básnicky
bot.
botanika
dem.
deminutivum
dok.
dokonavé sloveso
dř.
dříve
expr.
expresivně
f.
femininum
fr.
francouzština
fraz.
frazém
hanl.
hanlivě
hol.
holandština
hovor.
hovorově
hrom.
hromadné podstatné jméno
chem.
chemicky
ind.
indické jazyky
it.
italština
j.v.
jiný význam
kniţ.
kniţně
koţel.
koţeluţství
krejč.
krejčovství
kuch.
kuchařství
lat.
latina
m.
maskulinum
mal.
malajské jazyky
mor.
moravský výraz
n.
neutrum
nář.
nářečně
ned.
nedokonavé sloveso
něm.
němčina
nespis.
nespisovně
ob.
obecně česky
obl.
oblastně
obr.
obrázek
odb.
odborně
orient.
orientální výraz
osob. jm.
osobní jméno
pl.
plurál
pol.
polština
pomn.
pomnoţné podstatné jméno
poněk.
poněkud
potrav.
potravinářství
rus.
ruština
řem.
řemeslnicky
řidč.
řidčeji
sg.
singulár
slang.
slangově
spoj.
spojení
srov.
srovnej
SSJČ
Slovník spisovného jazyka českého
stav.
stavebnictví
syn.
synonymum
špan.
španělština
tech.
technicky
text.
textilní výroba
var.
varianta
včel.
včelařství
voj.
vojenství
vulg.
vulgárně
výr.
výroba
ob. v.
v obecném významu
zákl.
základ
zast.
zastarale
zboţ.
zboţíznalství
zprav.
zpravidla
zvl.
zvláště
<
původem z
24
5.4 SLOVNÍKY
5.4.1 KLEMPÍŘSTVÍ čelo, -a; n. ukončovací část odtokového ţlabu (viz obr. 1) SSJČ ob. v. dekl, -a/-u; m. víko, poklop dem. deklík SSJČ (z něm.) ob. drťinovej, adj. viz kamna durchšlok, -a/-u; m. ruční nářadí na proráţení děr fabrickej, adj. viz víroba falc, -u; m.; pl. falce záhyb na plechu slouţící ke spojování SSJČ (z něm.) tech. a stav. slang. falcovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. spojovat pomocí zahnutého okraje plechu var. naUďelalo se na to noví dno, se na to nafalcovalo, fšechno sme ďelávali. SSJČ (z něm.) tech. a stav. slang. formička, -i; f. klempířský výrobek slouţící k tvarování těsta při pečení SSJČ kuch. galanterňí, adj. viz klempířina haft, -u; m. plechová příchytka na přidrţení plechu (viz obr. 3) háček, -čku; m. příchytka na přidrţení plechu (viz obr. 3) SSJČ ob.v. hák, -u; m. drţák podokapního ţlabu Co bilo na střeše ke klempířiňe, jako háki, ríni, svodi. SSJČ ob. v. 26
hrotek, -tka/-tku; m. plechová nádoba pouţívaná při dojení mléka Ďelali se rúzní nádobi, na mlíko takoví ti hrotki, na dojeňí. SSJČ nář. kabela, -e; f. taška A začínali, mňeli jednu kabelu, klempíř mňel jednu kabelu. SSJČ (z něm.) kamna, -men; pomn. n. ve spoj. drťinoví kamna kamna, ve kterých se topí drtinami SSJČ kíbl, -a/-u, pl. kíble plechová či umělohmotná nádoba s rukojetí, kbelík SSJČ (z něm.) ob. kirner, -a/-u; m. nástroj na označení místa, kde má být vyvrtána díra kladífko, -a; n. nástroj na tlučení, bušení (viz obr. 5) SSJČ klempírňictví, -í; n. provozovna klempířského řemesla klempířina, -i; f. 1. klempířské řemeslo 2. ve spoj. galanterňí k. výroba drobnějších klempířských výrobků pro domácnost syn. umňelecká klempířina 3. ve spoj. stavebňí k. klempířské práce spojené se stavbou domu (okapy, oplechování komínů apod.) F té dobje se ešťe ďelalo málo stavebňí klempířini, poňevač f té dobje se ešťe málo stavjelo. 4. ve spoj. umňelecká k. výroba drobnějších klempířských výrobků pro domácnost
27
A taki se ďelala taková ta umňelecká klempířina, to znamená, tomu se říkalo galanterňí klempírňictví, gde se ďelali rúzní formički na pečeňí pro kuchařki, konvički. syn. galanterňí klempířina klempířskej, adj. viz špalek klešťe, -í; pomn. f. ve spoj. vohejbací klešťe kleště pouţívané při ohýbání plechu (viz obr. 5) koleno, -a; n. ohyb komínové roury SSJČ tech. kolovrátek, -tku; m. přístroj na ruční vrtání A dříf nebila vrtačka elektrická, ale bil kolovrátek. Tagţe fšechni ti ďíri se museli vivrtat kolovrátkem. SSJČ tech. konva, -e; f. vyšší okrouhlá nádoba uţívaná zprav. na zalévání vody dem. konvička SSJČ kotlík, -a/-u; m. část okapu, kam se svádí voda (viz obr. 2) SSJČ j.v. kouřovej, adj. viz roura kruhovej, adj. viz núški křidla, -e; f.; pl. křidle poklice na hrnec Ti křidle na kamna, na kotle, to sme fšechno ďelávali. To se ďelalo na specijelňím soustruhu, ti křidle. SSJČ nář. kulm, -u; m. pájecí nástroj SSJČ kulma tech. slang.
28
letovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. spojovat kovové součásti roztavenou slitinou var. za-, zTenkrát, diš tekl hrnec, tak se šlo ke klempířovi a klempíř ho zaletoval. SSJČ (z něm.) levej, adj. viz núški lokseki, -θ; pomn. f. velké klempířské nůţky slouţící k vystřihování tvarů z plechu mustr, -u; m. šablona, vzor (viz obr. 6) SSJČ (z něm.) poněk. zast. ob. nejtek, -tka/-tku; m. součástka k nerozebratelnému spojování kovových částí, hl. plechů SSJČ nýt (z něm.) tech. nejtovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. spojovat části pomocí nýtů var. z-, zaSSJČ tech. núški, -ţek, pomn. f. 1. nástroj nebo stroj na stříhání plechu nebo drátu SSJČ tech. 2. ve spoj. kruhoví n. mechanický stroj na vystřihování zaoblených tvarů z plechu (viz obr. 11, 12) 3. ve spoj. leví n. klempířské nůţky s čepelemi zahnutými doleva (viz obr. 5) 4. ve spoj. praví n. klempířské nůţky s čepelemi zahnutými doprava (viz obr. 5) 5. ve spoj. rovní n. klempířské nůţky s rovnými čepelemi 6. ve spoj. tabuloví n. mechanický stroj na stříhání tabulí plechu (viz obr. 7)
29
palička, -i; f. klempířské nářadí na sklepávání plechu (viz obr. 5) Tak začínali sme s klaďífkem, paličkou, ta bila na sráţeňí. SSJČ tech. pentlik, -a/-u; m. štěteček na potírání kyselinou při letování plechovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. pobíjet plechem No a ďelali sme teda veškerí tadi ti rodiní domki, sme plechovali, prosťe co se ďelalo fše po střechách. var. voSSJČ podvokapňí, adj. viz ţlab pokrejvačina, -i; f. práce spojené s pokrýváním střech To znamená, mi sme f té dobje čisťe ďelali jenom klempířskí práce, neďelali sme pokrejvačinu, jag ďelá neska uš firma, kterou maj teda kluci. ponk, -u; m. pracovní stůl SSJČ (z něm. zákl.) ob. popelňík, -a/-u; m. kovová nádoba na popel z kamen SSJČ j.v. pravej, adj. viz núški příloţňík, -u; m. univerzální klempířský nástroj slouţící k ručnímu ohýbání plechu, doklepávání, apod. (viz obr. 4, 5) syn. šulajzňa SSJČ j.v. rína, -i; f. okap (viz obr. 2) Diţ ňegde se mluví vo klempířiňe, tak se řekne podvokapňí ţlabi, tak to sou ríni syn. podvokapňí ţlab viz ţlab SSJČ (z něm.) obl. 30
rínovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. instalovat na dům okapy Potřebujeme vorínovat chalupu, ňigdo neřekl, potřebuju uďelat podvokapňí ţlabi. Tak se rínovala chalupa, to, co bilo potřeba. var. voroura, -i; f. 1. duté válcovité těleso většího průměru slouţící k vedení kapalin nebo plynu SSJČ 2. ve spoj. kouřová roura trubka vedoucí kouř z kamen Takoví ti drobní vjeci, popelňíki, kouřoví rouri ke kamnúm. rovnej, adj. viz núški řemesňík, -a; m. řemeslník, člověk vykonávající řemeslo On mňel tadi ňejakí řemesňíki, k tomu dojdeme taki, ďelali tadi ti vani. SSJČ ob. řepák, -a/-u; m. stroj na krouhání řepy Řezački na řepu, na točeňí, řepáki, to se fšecko ďelalo. SSJČ signovačka, -i; f. stroj na vytváření ozdobných pruhů na okraji plechů, signovací stroj (viz obr. 9) SSJČ tech. slang. stáčečka, -i; f. stroj na stáčení plechu (viz obr. 10) SSJČ j.v. stavebňí, adj. viz klempířina svod, -u; m. svislá trubka, jíţ odtéká voda z podokapních ţlabů (viz obr. 2) SSJČ j.v. šňúra, -i; f. pevný navoskovaný provázek k vyznačování svislého směru, rovných čar, apod. Mňeli f tom šňúru, se řikalo, tu, abi dali fšechno do rovini. SSJČ 31
špalek, -lka/-lku; m. ve spoj. klempířskej špalek špalek s klempířským náčiním – tzv. šperhákem, příloţníkem a štočkem (viz obr. 4) šperhák, -a/-u; m. pomůcka při tvarování plechu (viz obr. 4) SSJČ j.v. štoček, -čka/-čku; m. pomůcka při vyklepávání plechu (viz obr. 4) SSJČ (z něm.) j.v. štucplech, -u; m. ozdobný plech na okraji okapu (viz obr. 1) No, na rohu se ďelají štucplechi, na kotlíku. šulajzňa, -ni; f. univerzální klempířský nástroj slouţící k ručnímu ohýbání plechu, doklepávání, apod. (viz obr. 5) Šulajzňa, to bil takovej univerzálňí nástroj, kterej, prosťe se přes to vohíbalo, doklepávalo se přes to. syn. příloţňík tabulovej, adj. viz núški tovariš, -a; m. vyučení řemeslník, který po sloţení zkoušky pracuje u mistra SSJČ dř. učedňík, -a; m. chlapec, který se učí řemeslu Taťík tadi mňel f té dobje učedňíki, učil ňákí chlapce. SSJČ učeň, -čňa; m. kdo se učí nějakému řemeslu Mňel tadi učedňíki a bilo tadi asi pjet učňú, s kterích se teda stali tovariši. SSJČ uhlák, -a/-u; m. ţelezná nádoba na nošení uhlí SSJČ 32
umňeleckej, adj. viz klempířina víroba, -i; f. ve spoj. fabrická víroba výroba v továrně nebo s pouţitím v továrně vyrobených dílů Ňigdi sme se nedali na tu fabrickou vírobu, ňigdi se nám to s taťínkem nelíbilo, tagţe sme to ďelávali klasicki, jak to ďelávali gdisi staří řemesňíci. SSJČ ob. a zast., často hanl. vobjímka, -i; f. dutá součástka obtočená kolem jiné součásti SSJČ tech. vohejbací, adj. viz klešťe vohíbačka, -i; f. stroj na ohýbání plechu (viz obr. 10) S tabule plechu se nastříhal pás plechu, vohlo se to na vohíbačce, stočilo se to. SSJČ tech. vohíbat, -ám, -al, -áňí; ned. tvarovat plech var. naTo sem řikal, nastřihl se plech, navohíbal se, stočil, dal se do role, zletoval, znejtoval. SSJČ vulcna, -i; f. stočený okraj okapu (viz obr. 8) vulcnovačka, -i; f. stroj slouţící ke stočení okrajů plechu zavařit, -ím, -il, -eňí; dok. svářením do něčeho vpravit, svářením zaplnit SSJČ tech. ţlab, -u; m. ve spoj. podvokapňí ţlab okap (viz obr. 2) Ţlabi podvokapňí, svodi k tomu, plechováňí komínú. syn. rína SSJČ stav. 33
Činnosti falcovat, letovat, nejtovat, plechovat, rínovat, vohíbat, zavařit Nástroje durchšlok, kirner, kladífko, leví núški, lokseki, núški, palička, pentlik, praví núški, příloţňík, rovní núški, vohejbací klešťe, šňúra, šperhák, štoček, šulajzňa, Názvy osob spojených s vykonáváním řemesla řemesňík, tovariš, učedňík, učeň Názvy řemesla a jeho provozovny galanterňí klempířina, klempírňictví, klempířina, pokrejvačina, stavebňí klempířina, umňelecká klempířina Součástky haft, háček, hák, nejtek, vobjímka Stroje a přístroje kolovrátek, kruhoví núški, kulm, signovačka, stáčečka, tabuloví núški, vohíbačka, vulcnovačka Výrobky a jejich části čelo, dekl, drťinoví kamna, falc, formička, hrotek, kíbl, koleno, konva, kotlík, kouřová roura, křidla, podvokapňí ţlab, popelňík, rína, roura, řepák, svod, štucplech, uhlák, vulcna Jiné fabrická výroba, kabela, klempířskej špalek, mustr, ponk
34
Tabulka č. 1 - Klempířství Počet Substantiva 51 Verba 7 Slovní spojení 14 Celkem 72
Graf č. 1 - Klempířství 19,4%
Substantiva
9,7%
Verba Slovní spojení
70,8%
35
5.4.2 KREJČOVSTVÍ atlas, -u; m. hedvábná tkanina s lesklým lícem a matným rubem SSJČ (z arab.) text. baloňák, -u; m. plášť z balonového hedvábí SSJČ ob. baret, -u; m. druh pokrývky hlavy SSJČ (z fr.) batistka, -i; f. bavlněná tkanice na rubu dolního lemu kalhot, která slouţí ke zmírnění jejich odírání blbeček, -čku; m. čapka sešitá z šesti dílů SSJČ j.v. blejzr, -u; m. lehký dámský kabátek bombajka, -i; f. lehký muţský plátěný kabát s krátkými rukávy SSJČ brát, beru, bral, braňí; ned. viz míra cajk, -u; m. pevná bavlněná látka SSJČ (z něm.) cajkovej, adj. viz kaťe cejcha/cícha, -i; f.; pl. cejchi/cíchi povlak na peřinu SSJČ (z něm.) cikcak, adv. sem tam, klikatě SSJČ ob. cikcakovej, adj. viz núški, viz steh 36
cvikl, -a/-u; m. klínovitá látková vsázka v oděvu SSJČ (z něm.) ob. člunek, -nku; m. zařízení šicího stroje, které vede spodní niť SSJČ tech. druk, -u; m. spínací, stiskací patentní knoflík syn. patent, patentka duťinka, -i; f. tunýlek z látky k vytvoření poutek na knoflík apod. SSJČ ob.v. entlovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. obnitkovávat SSJČ (z něm.) slang. fald, -u; m záhyb na látce SSJČ (z něm.) ob. fazóna, -i; f. náleţitý tvar (forma) oděvu SSJČ (z fr.) fešák, -a; m. hezký, pěkně oblečený člověk, elegán syn. štramák SSJČ ob. flanel, -u; m. druh teplé a měkké látky s oboustranným vlasem SSJČ (z fr.< angl.) flauš, -u; m. tkanina s delším vlasem na líci, zpravidla vlněná, pouţívaná na pláště SSJČ (z něm.) text. flaušák, -u; m. kabát vyrobený z flauše
37
fušovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. pracovat neodborně, amatérsky, ledabyle var. sSSJČ ob. slang. glot, -u; m. druh jednobarevné bavlněné látky na pracovní pláště, podšívky SSJČ (z angl.) grejzl, -u; m. široký límec se šňůrkou na zavázání SSJČ krejzl (z něm.) zast.ob. hacafrak, -u; m. obnošený, nevzhledný kabát nebo plášť hedvápko, -pka; n. hedvábná niť SSJČ hedvábka j.v. heft, -u; m. steh SSJČ (z něm.) nespis. heftovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. dlouhými stehy předběţně sešívat var. na-, při-, zhučka, -i; f. stará obnošená pokrývka hlavy SSJČ ob., expr., zprav. hanl. jehelňíček, -čka/-čku; m. pouzdro nebo polštářek na jehly SSJČ jupka, -i; f. lehký ţenský kabátek nošený dříve zejména na venkově syn. kacabaja SSJČ (z něm.< arab.) ob. kabátek, -tku; m. ve spoj. kabátek s šúskama kabátek vzadu nabíraný 38
kacabaja, -e; f. lehký ţenský kabátek nošený dříve zejména na venkově syn. jupka SSJČ nář. kalijopki, -pek; pomn. f. přiléhavé, dolů se zuţující elastické kalhoty upevněné pod chodidlem srov. šponki kamizola, -e/-i; f. krátký kabát SSJČ (z fr.< ital.) kanafas, -u; m. druh hrubší tkaniny, zprav. s barevnými pruhy, určený zejména k šítí povlaků na peřiny SSJČ (z něm. < fr.) kanír, -u; m. skládaný nebo nabíraný kus látky jako ozdoba šatů SSJČ ob. kašmír, -u; m. velmi jemná tkanina z vlny kašmírké kozy SSJČ text. kaťe, -í; pomn. f. 1. kalhoty SSJČ ob. 2. ve spoj. cajkoví kaťe pracovní kalhoty z pevného materiálu (tzv. cajku) kaťki, -ťek; pomn.f. dámské spodní prádlo keprovej, adj. viz vazba kombinačka, -i; f. součást spodního ţenského prádla SSJČ ob. kramlík, a/-u; m. dřevěná nebo umělohmotná svěrka na přichycení prádla při sušení
39
krep, -u; m. druh tkaniny zrnitého a drsného povrchu SSJČ (z fr.) text. kšandi, -θ; pomn. f šle SSJČ ob. (z něm.) lacl, -u; m. horní náprsní část u zástěry SSJČ zast. ob. lajbl, -u; m. ţivůtek, dámská část oděvu na podvlečení SSJČ (z něm.) zast. ob. líc, -u; m. vrchní strana tkaniny srov. rub SSJČ lódn, -u; m. hrubší vlněná látka na pláště, uniformy SSJČ loden (z něm) text. mašina, -i; f. šicí stroj SSJČ šicí stroj poněk. zast. ob. a expr. minerva, -i; f.; pl. minervi šicí stroj značky Minerva SSJČ j.v. míra, -i; f. ve spoj. brát míru zjišťovat rozměry osoby SSJČ mušelín, -u; m. jemná poloprůsvitná bavlněná tkanina SSJČ text. nacviknout, -knu, -kl, -knuťí; dok. nastřihnout látku v záhybech, aby se při šití neshrnovala 40
náprstek, -tku; m. chránič prstu při šití SSJČ nastrojenej, adj. slavnostně oblečený SSJČ núški, -ţek; pomn. f. ve spoj. cikcakoví n. nůţky slouţící ke stříhání látky bez jejího třepení pana, -i; f. krejčovská figurína ke zkoušení oděvů SSJČ krejč. pasovat, -uju, -oval, - ; ned. padnout, hodit se SSJČ (z něm.) poněk. zast. ob. patent, -u; m. spínací, stiskací patentní knoflík syn. druk, patentka SSJČ j.v. patentka, -i; f. spínací, stiskací patentní knoflík syn. druk, patent SSJČ (z lat.) pecen, -cnu; m. pomůcka z tvrdého dřeva slouţící při ţehlení ke zpevnění klop SSJČ j.v. piglovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. ţehlit var. viSSJČ poněk. zast. ob. pikírovat, -uju, -oval, ováňí; ned. prošíváním tuţit SSJČ řem. slang.
41
pleteňina, -i; f. pletená látka, úplet SSJČ text. plizovanej, adj. viz sukňa poclámka, -i; f. prostěradlo SSJČ zast. a nář. popelín, -u; m. měkká hustá tkanina z příze SSJČ (z fr.) text. předňica, -e; f. přední díl oděvu SSJČ pumpki, -pek; pomn. f. druh sportovních pánských kalhot SSJČ zvl. dř. punčocháče, -ú; pomn. m. punčochové kalhoty rajtki, -tek; pomn. f. jezdecké kalhoty, dole zúţené do vysokých bot SSJČ rips, -u; m. tkanina s podélnými nebo příčnými vroubky SSJČ (z něm. < angl.) text. rosšířenej, adj. viz sukňa rub, -u; m. spodní strana tkaniny srov. líc SSJČ rukávňík, -u; m. pomůcka na ţehlení rukávů SSJČ j.v.
42
satén, -u; m. lesklá tkanina SSJČ (z fr. < arab.) text. sichrhajcka/sichrhajska, -i; f. spínací špendlík SSJČ (z něm.) zast. ob. singrofka, -i; f. šicí stroj značky Singer SSJČ ob. skampolo, -a; n. nátělník polokruhového výstřihu s pruţným lemem na sport či podvlékání SSJČ (z it.) text. skoušet, -ím, -el, -eňí; dok. obléci si zatím nedošitý oděv za účelem opravy nedostatků var. voSSJČ spodňica, -e; f. spodní sukně syn. spodňička SSJČ j.v. spodňička, -i; f. spodní sukně syn. spodňica SSJČ steh, -u; m. ve spoj. cikcakovej s. steh pouţívaný k obnitkování látky sukňa, -e; f. 1. součást vrchního dámského oděvu (od pasu dolů) SSJČ 2. ve spoj. plizovaná s. skládaná sukně SSJČ 3. ve spoj. úská s. přiléhavá sukně SSJČ 43
4. ve spoj. rosšířená s. sukně postupně se rozšiřující škrc, -u; m. zdrhovadlo, zip šláfrok, -u; m. oděv na spaní šlajfka, -i; f. vázanka, kravata SSJČ (z něm.) obl. mor. šmrnc, -u; m. ve spoj. mít šmrnc mít vkus v oblékání SSJČ j.v. šnuptichl, -a/-u; m. kapesník SSJČ poněk. zast. ob. šponki, -nek; pomn. f. dlouhé, dolů se zuţující kalhoty upevněné pod chodidlem srov. kalijopki špulka, -i; f. cívka SSJČ ob. štepovačka, -i; f. nit slouţící k zašívání a prošívání (např. ponoţek) SSJČ j.v. štepovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. zašívat, prošívat (nejčastěji ve smyslu zašívat ponoţky) var. pro-, zaSSJČ j.v. štircnout, -cnu, -cl, - ; dok. zúţit, zabrat štof, -u; m. vlněná látka, tkanina SSJČ poněk. zast. ob.
44
štramák, -a; m. hezký, pěkně oblečený člověk, elegán syn. fešák štramanda, -i; f. pohledná, pěkně oblečená ţena štrikovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. plést var. uSSJČ poněk. zast. ob štruk, -u; m. bavlněná tkanina s oblými vroubky SSJČ (z angl.) text. šúsek, -sku; m. viz kabátek tahouni, -ú; pomn. m. dětský podvazkový pás k přichytnutí punčoch trenki, -nek; pomn. f. krátké kalhoty z lehčího materiálu SSJČ hovor. úskej, adj. viz sukňa ušanka, -i; f. zimní čepice s chránítky na uši SSJČ (z rus.) vatelín, -u; m. materiál pouţívaný do podšívek SSJČ (z něm.) text. vazba, -i; f. ve spoj. keprová vazba zvláštní druh vazby tkanin SSJČ (něm.< hol.) text. vifešákovanej, adj. pěkně oblečený voblek, -a/-u; m. pánský oblek (kalhoty, sako, příp. vesta) SSJČ 45
vobroubit, -ím, -il, -eňí; dok. opatřit kraj látky lemováním SSJČ poněk. zast. zapravit, -uju, -oval, -ováňí; ned. upravit oděv po došití, začistit SSJČ j.v. ţapka,-i; f. ozdobné řasení látky do malého kosočtverce SSJČ krejč. ţapki, -bek; pomn. f. úchytky u podvazků k přichycení punčoch SSJČ j.v. ţapkovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. vytvářet na oblečení ozdobné řasení ve tvaru malého kosočtverce
46
Činnosti entlovat, fušovat, heftovat, nacviknout, pasovat, piglovat, pikírovat, skoušet, štepovat, štircnout, štrikovat, vobroubit, zapravit, ţapkovat Materiály a galanterní
Tabulka č. 2 - Krejčovství
zboţí
atlas, batistka, cajk, druk, flanel, flauš, glot, hedvápko, kanafas, kašmír, krep, lódn, mušelín, patent, patentka, pleteňina, popelín, rips, satén, škrc, štepovačka, štof, štruk, vatelín Nástroje, pomůcky, šicí stroje a jejich součásti cikcakoví núški, člunek, jehelňíček, kramlík, mašina, minerva, náprstek, pana, pecen, rukávňík, sichrhajcka/sichrhajska, singrofka, špulka Oblečení a jeho části baloňák, baret, blbeček, blejzr, bombajka, cajkoví kaťe, cvikl, flaušák, grejzl, hacafrak, hučka, jupka, kabátek s šúskama, kacabaja, kalijopki, kamizola, kaťe, kaťki, kombinačka, kšandi, lacl, lajbl, plizovaná sukňa, pumpki, punčocháče, rajtki, rosšířená sukňa, skampolo, spodňica, spodňička, sukňa, úská sukňa, šláfrok, šlajfka, šponki, tahouni, trenki, ušanka, voblek, ţapki Jiné krejčovské výrobky cejcha/cícha, poclámka, šnuptichl Ozdobné prvky duťinka, fald, kanír, ţapka Výrazy týkající se vkusu osoby fešák, nastrojenej, mít šmrnc, štramák, štramanda, vifešákovanej Jiné brát míru, cikcak, cikcakovej steh, fazóna, heft, keprová vazba, líc, předňica, rub
47
Substantiva Adjektiva Verba Slovní spojení Adverbia Celkem
Počet 88 2 14 8 1 113
Graf č. 2 - Krejčovství 7,1%
0,9%
12,4% Substantiva
1,8%
Adjektiva Verba Slovní spojení Adverbia 77,9%
48
5.4.3 KUCHAŘSTVÍ A CUKRÁŘSTVÍ amoleta, -i; f. 1. palačinka, sladký smaţený pokrm z jemného litého těsta SSJČ ob. 2. slaný smaţený pokrm z rozšlehaných vajec SSJČ ob. syn. omeleta amprecla, -e; f. preclík z chlebového těsta bacouch, -a/-u; m. na plechu pečený obyčejný moučník, zprav. z piškotového těsta syn. cvíboch baňáček, -čka/-čku; m. širší zakulacený hrnek syn. buclák bašťit, -ím, -il, -eňí; n. jíst, krmit se, expr. var. z-, naSSJČ ob. expr. blaňa/ţblaňa, -ě; f. škraloup na mléku buclák, -a/-u; m. širší zakulacený hrnek syn. baňáček cvíboch, -a/-u; m. na plechu pečený obyčejný moučník, zprav. z piškotového těsta syn. bacouch SSJČ (z něm.) zast. ob. česnečka, -i; f. česneková polévka SSJČ ob.
49
čmaja, -e; f. 1. jakákoli omáčka k masu, těstovinám apod. 2. zkvašené ovoce připravené k destilování čokoláda, -i; f. 1. ve spoj. čtvereček čokoládi nejmenší vyznačený dílek v tabulce čokolády 2. ve spoj. štáflička čokoládi jeden ze sloupečků vyznačených v tabulce čokolády čtvereček, -čka/-čku; m. viz čokoláda ďíţa, -e; f. dřevěná nádoba k zadělávání těsta na chléb SSJČ dlašťka, -i; f. nezralý hrachový lusk SSJČ dláška nář. ertepla, -e; f.; pl. erteple brambor SSJČ (z něm.) zast.a ob. ešus, -a/-u; m. 1. jídelní miska na podávání stravy v polních podmínkách SSJČ (z něm.) slang. 2. souprava nádob na přenášení teplé stravy SSJČ j.v. flaška, -i; f. láhev SSJČ (z něm.) ob. formička, -i; f. 1. kovové nádobky na formování těsta při pečení SSJČ kuch. 2. náčiní na vykrajování různých tvarů z těsta před pečením, tvořítko syn. vikrajovátko SSJČ kuch.
50
francek, -cka; m. ve spoj. rumovej francek sladký zákusek s příchutí rumu hrachofka, -i; f. hrachová polévka SSJČ ob. hrotek, -tka/-tku; m.; pl. hrotki plechová nádoba na dojení mléka SSJČ nář. hrozinka, -i; f. sušené bobule vinné révy SSJČ (z něm.< fr.) hříbek, -pka/-pku; m. jedlá houba SSJČ hulán, -a; m. bramborák pečený na plechu SSJČ j.v. husák, -u; m. kameninová nádoba se dvěma uchy na pečení husy kadlátka, -i; f. švestka, strom i plod SSJČ nář. kastról, -a/-u; m. nízký hrnec s dvěma uchy syn. rendlík SSJČ kastrol (z fr.) kél, -u; m. kapusta SSJČ (z něm.) nář. kíbl, -a/-u; m., pl. kíble plechová nebo umělohmotná nádoba s rukojetí dem. kiblík SSJČ (z něm.) ob. 51
kinutej, adj. viz knedla kipjet, -pím, -pjel, -pjeňí; ned. pěnit a zvětšovat objem při varu var. viSSJČ kiselo, -a; n. polévka ze syrovátky a brambor SSJČ j.v. knedla, -e; f.; pl. knedle 1. příloha z vařeného kynutého těsta kulovitého tvaru 2. ve spoj. kinutí knedle šišky z kynutého těsta plněné ovocem SSJČ konvica, -e; f. 1. nádoba uzpůsobená k snadnému vylévání tekutiny SSJČ 2. termoska, nádoba na udrţení teploty nápoje kopisť, -e; f. dlouhá vařečka slouţící k zadělávání chlebového těsta SSJČ koštovat, -uju, -oval, -ováňí, ned. ochutnávat var. voSSJČ (z něm.) zast. a ob. krajáč, -a/-u; m. velký kameninový hrnek se dvěma uchy srov. ucháč SSJČ křidla, -e; f.; pl. křidle poklice na hrnec syn. křidlica SSJČ nář.
52
křidlica, -e; f. poklice na hrnec syn. křidla SSJČ j.v. kříţala, -e; f.; pl. kříţale sušený kousek jablka SSJČ kucmoch, -a/-u; m. nepříliš povedený moučník SSJČ j.v. kudla, -e/-i; f. nůţ dem. kudlička SSJČ expr. kuřátka, -tek; pomn. n. houby lišky SSJČ nář. kvašák, -u; m.; zprav. v pl. kvašáki okurka naloţená v sladkokyselém nálevu (bez zavařování, pro rychlou spotřebu) kverlačka, -i; f. kuchyňské dřevěné náčiní určené k míchání točivým pohybem syn. šprudlovačka SSJČ zast.a nář. lák, -u; m. konzervující tekutina na nakládání zeleniny SSJČ (z něm.) odb. lavor, -u; m. kovové nebo umělohmotné přenosné umyvadlo SSJČ (z něm < fr. nebo hol.) ob. lineckí, -ího; n. drobné pečivo s jemného máslového těsta lineckej, adj. viz ťesto lískovej, adj. viz ťesto
53
lívanec, -nca; m. moučník z kynutého těsta s ovocem pečený na plechu SSJČ j.v. lívaneček, -čka/-čku; m. moučník ze smaţeného kynutého těsta podávaný s tvarohem a ovocem SSJČ lívanec loupáček, -čka/-čku; m. sladký rohlík z jemného těsta sypaný mákem SSJČ metla, -e; f. kuchyňské náčiní na šlehání bílků, smetany SSJČ kuch. míchaňica, -e; f. pokrm z hub a vajec syn. praţeňica SSJČ j.v. mincíř, -a; m. závěsné pérové váhy SSJČ moţďíř, -a; m. nádobka na roztloukání koření srov. trdlo SSJČ (z něm. zákl.) mrkevňák, -u; m. kynutá buchta s náplní z máku a strouhané mrkve netija, -e; f. pokrm z vařených brambor sypaný mákem syn. škubánki SSJČ nář. omeleta, -i; f. slaný smaţený pokrm z rozšlehaných vajec syn. amoleta SSJČ
54
pánvica, -e; f. pánev na smaţení dem. pánvička SSJČ pekáč, -a/-e; m. vyšší plech se dvěma uchy SSJČ pekáček, -čka/-čku; m. placka z bramborového těsta pečená přímo na kamnech nebo na pánvi SSJČ pekáč nář. piksla, -e; f. plechová krabička syn. škerbelica SSJČ (z něm.) poněk. zast. ob. pírko, -a; n. peroutka na potírání vejcem nebo tukem před pečením SSJČ j.v. pišingr, -u; m.; pl. pišingri dětský piškot SSJČ j.v. polífka, -i; f. ve spoj. zalitá polífka smetanová polévka z hřibů posejpka, -i; f. sypání na koláče SSJČ obl. povidlí, -í; n. nahusto svařené ovoce, nejčastěji švestky SSJČ obl. povidlovej, adj. viz tašťička pracička, -i; f. drobné křehké cukroví z tmavého těsta pečené ve formičkách SSJČ kuch.
55
praţeňica, -e; f. pokrm z hub a vajec syn. míchaňica SSJČ j.v. prkínko, -a; n. dřevěná kuchyňská destička na krájení SSJČ radílko, -a; n. ozubené kolečko na násadě k vykrajování drobného pečiva z těsta SSJČ (z něm.) kuch. rejţa, -e; f. rýţe SSJČ ob. (z it. < orient.) rendlík, -a/-u, m. nízký hrnec s dvěma uchy syn. kastról SSJČ (z něm. zákl.) rumovej, adj. viz francek rúţofka, -fki; f. muchomůrka načervenalá SSJČ řez, -u; m.; zprav. v pl. řezi zákusek pečený na plechu, často s krémovou náplní, rozřezaný na stejně velké díly SSJČ kuch. skařoupka, -i; f. vaječná skořápka sklínka, -i; f. sklenice dem. skleňička SSJČ
56
sodofka, -i; f. šumivá limonáda dem. sodovečka SSJČ obl. mor. solňička, -i; f. slánka SSJČ obl. mor. struhátko, -a; n. struhadlo SSJČ střešňa viz třešňa šiški, -šek; pomn. f. knedlíky z bramborového těsta plněné ovocem, zprav. švestkami SSJČ nář. škerbelica, -e; f. plechová krabička syn. piksla škopek, -pka/-pku; m. niţší kruhová nádoba dem. škopík SSJČ (něm.) škubánki, -ú; pomn. n. pokrm z vařených brambor sypaný mákem syn. netija SSJČ šlejški, -ú; pomn. m. 1. šišky z bramborového těsta posypané mákem a omaštěné máslem 2. šišky z bramborového těsta ke krmení drůbeţe SSJČ šlejška šlupka, -i; f. pevnější, zprav. tenká vrchní vrstva plodů SSJČ ob.
57
šnitlich, -a/-u; m. paţitka SSJČ šnytlík (z něm.) ob. špajz, -u; m. menší chladná místnost k ukládání potravin, spíţ dem. špajzík SSJČ (z něm.) ob. špikovat, -uju, -oval, -ováňí; dok. protáhnout malými kousky slaniny var. proSSJČ ob. šprudlovačka, -i; f. kuchyňské dřevěné náčiní určené k míchání točivým pohybem syn. kverlačka štáflička, -i; f. viz čokoláda štamprdla, -e; f. / štamprdle, -ete; n. malá nádobka k podávání tvrdého alkoholu SSJČ řidč. (z něm.) ob. štangla, -e; f. tyč salámu SSJČ j.v. štricla, -e; f. vánočka šrúdláče, -ú; pomn. m. odrůda jablek hodící se k plnění závinu štrúdl, -a/-u; m. závin, zprav. s jablečnou náplní SSJČ (z něm.) ob. šunkofleki, -ú; pomn. těstoviny zapečené s vajíčkem a uzeninou SSJČ šunkfleki (z něm.) poněk. zast. ob.
58
tašťička, -i; f. ve spoj. povidloví tašťički vařené obdélníčky z bramborového těsta plněné povidlím SSJČ kuch. ťesto, -a; n. 1. ve spoj. lineckí ťesto křehké máslové těsto SSJČ kuch. 2. ve spoj. lískoví ťesto listové těsto tlouček, -čku; m. menší dřevěné náčiní na pěchování zelí SSJČ trdlo, -a; m. palička na rozmělňování koření srov. moţďíř SSJČ j.v. třešňa/ střešňa, -ňe; f. třešeň, strom plod SSJČ ucháč, -a; m. kameninový hrnek s jedním uchem srov. krajáč SSJČ j.v. vajlín, -a/-u; m. plechová mísa na zadělávání těsta se dvěma uchy dem. vajlínek vál, -u; m. dřevěná deska na zpracovávání těsta SSJČ váleček, -čka/-čku; m dřevěný oválný nástroj na rozválení těsta SSJČ j.v.
59
vařejka, -i; f. dřevěné kuchyňské nářadí s plochým, kruhovitě rozšířeným koncem SSJČ nář. vdolek, -lku; m. moučné jídlo ze sladkého kynutého těsta pečené přímo na kamnech pod pokličkou SSJČ vikrajovátko, -a; n. náčiní na vykrajování různých tvarů z těsta před pečením, tvořítko syn. formička zaklechtat, -ám, -al, -áňí; dok. zahustit pokrm moukou rozmíchanou ve vodě nebo smetanou A ke konci vařeňí se to zaklechtalo, abi to bilo hustí. SSJČ kuch. zalitá, adj. viz polífka zásmaška, -i; f. jíška SSJČ zavařovačka, -i; f. sklenice určená k zavařování ovoce, zeleniny apod. SSJČ hovor. zbjeračka, -i; f. naběračka syn. ţufánek SSJČ zdrclej, adj. sraţený (např. krém) zdrcnout se, -cnu, -c(nu)l, -nuťí; dok. srazit se (krém, mléko) SSJČ zelňačka, -i; f. bílá polévka se zelím SSJČ ob.
60
zemlbába, -i; f. zapékaný pokrm z plátků ţemlí a jablek syn. ţemlofka ţblaňa viz blaňa ţelezňák, -u; m. ţelezný těţký hrnec na rychlé vaření SSJČ ob. ţemlofka, -i; f. zapékaný pokrm z plátků ţemlí a jablek syn. zemlbába SSJČ ţlica, -e; f. polévková lţíce dem. ţlička SSJČ nář. ţufánek, -nka/-nku; m. naběračka syn. zbjeračka SSJČ ţufan obl. mor.
61
Činnosti bašťit, kipjet, koštovat, špikovat, zaklechtat, zdrcnout se Nádobí a náčiní baňáček, buclák, ďíţa, ešus, flaška, formička, hrotek, husák, kastról, kíbl, konvica, kopisť, krajáč, křidla, křidlica, kudla, kverlačka, lavor, metla, mincíř, moţďíř, pánvica, pekáč, piksla, pírko, prkínko, radílko, rendlík, sklínka, solňička, struhátko, škerbelica, škopek, šprudlovačka, štamprdla/štamprdle, tlouček, trdlo, ucháč, vajlín, vál, váleček, vařejka, vikrajovátko, zavařovačka, zbjeračka, ţelezňák, ţlica, ţufánek Názvy jídel amoleta, amprecla, hulán, kinutí knedle, knedla, lívaneček, míchaňica, netija, omeleta, pekáček, praţeňica, rejţa, šiški, škubánki, šlejški, šunkofleki, povidloví tašťički, vdolek, zemlbába, ţemlofka Pečené moučníky a cukroví bacouch, cvíboch, rumovej francek, kucmoch, lineckí, lívanec, loupáček, mrkevňák, pracička, řez, štricla, štrúdl Polévky česnečka, hrachofka, kiselo, zalitá polífka, zelňačka Ovoce, zelenina, houby a jejich části dlašťka, ertepla, hříbek, kadlátka, kél, kuřátka, kvašák, rúţofka, šlupka, šnitlich, štrúdláče, třešňa/střešňa Suroviny a polotovary hrozinka, lák, lineckí ťesto, lískoví ťesto, kříţala, pišingr, posejpka, povidlí, zásmaška Jiné blaňa/ţblaňa, čmaja, čtvereček čokoládi, skařoupka, štáflička čokoládi, sodofka, špajz, štangla, zdrclej
62
Tabulka č. 3 - Kuchařství a cukrářství Počet Substantiva 106 Adjektiva 1 Verba 6 Slovní spojení 8 Celkem 121
Graf č. 3 - Kuchařství a cukrářství 5,0%
6,6%
0,8% Substantiva Adjektiva Verba Slovní spojení
87,6%
63
5.4.4 VÝROBA MODROTISKU anzac, -u; m. kolíček na okraji tiskařské formy k jejímu přesnému nasazení při tisku na plátno barvicí, adj. viz koruna barvírna, -i; f. místnost nebo budova pro barvení tkanin SSJČ barvíř, -a/-e; m. člověk, který se ţiví barvením Ale to bili čisťe barvíři, to nebili modroťiskaři, to ješťe nebilo vo modroťisku, to bilo pouze o tom, ţe se barvila modrá nebo černá. SSJČ barvit, -ím, -il, -eňí; ned. dodávat zabarvení var. voSSJČ batika, -i; f. ve spoj. vosková batika ruční vzorové barvení látek pomocí vosku SSJČ (z mal.) bavlna, -i; f. tkanina z vláken bavlníku Tak to se zmňeňilo, len je historije, to uš tadi neska neňí, tagţe neska ďeláme na bavlnu. SSJČ bavlňenej, adj. viz plátno cuk, -u; m. jedno z několika ponoření plátna do káďe s barvící lázní Spoušťí se to tam osum hoďin, po púlhoďinovejch intervalech, a to jedno spušťeňí se řiká cuk. Gdiš se bavíme, tak jedno vitaţeňí je jeden cuk. SSJČ j.v.
64
dřevo, -a; n. 1. ve spoj. hruškoví d. dřevo z hrušně SSJČ 2. ve spoj. švestkoví d. dřevo ze švestky SSJČ Já pomocí vlasňe dřevjeních forem, kterí sou vječinou z hruškovího nebo švestkovího dřeva nanášim na plátno ňeco jakobi vosk, jakobi s vlasnosťí vosku. flota, -i; f. pěna vznikající na barvící lázni při barvení Ta barva se míchá, vzňiká na tom pjena, a teť se ta pjena, vobičejná pjena, ta se sundává. A zase mezi sebou, diš se bavíme, tak se říká, ţe se má sundat flota. SSJČ j.v. forma, -i; f. deska se vzory k tisknutí na plátno (obr. 16, 17) To se vlastňe nanáší pomocí tech dřevjeních forem, přetstavme si to jako razítka, na to plátno. SSJČ ob.v. hruškovej, adj. viz dřevo indigo, -a; n. 1. přírodní modré barvivo Mi tadi barvíme barvou, která se nazívá indigo, coš je vlastňe barva rostliního púvodu, domovina je Indije, tam se to pjestuje. SSJČ (ze špan. < ind.) 2. ve spoj. ustalovat indigo namáčet nabarvené plátno v roztoku, který zvyšuje trvanlivost barvy F tom kiselím rostoku, gde se vlastňe rozbourává ta ťiskařská rezerva, tag zároveň se ustaluje indigo. kipa, -i; f. v zemi zapuštěná dřevěná káď k barvení plátna (viz obr. 18) Pak na to pouţíváme, na barveňí je kipa, coš je ta káť, f které se to barví, která je dva metri spušťená hluboko v zemi. To je kipa tagzvaňe.
65
koruna, -i; f. ve spoj. barvicí koruna zařízení k zavěšení látky při barvení (viz obr. 18, 19) syn. ráf len, lnu; m. druh rostliny pěstované pro výrobu plátna Neska ďeláme na bavlňení plátno, púvodňe se pouţíval len, protoţe se tadi pjestoval. SSJČ mandl, -u; m. stroj uhlazující tkaniny tíţí svých válců (viz obr. 13) SSJČ (z něm.) modroťisk, -u; m. 1. modrá bavlněná tkanina s bílým vzorem SSJČ text. 2. výrobní technika, řemeslo Modroťisk je prvňí cílevjedomá vlasňe technika, jag zdobit tekstil, protoţe přetťím bili jenom voskoví batiki, řekňeme rúzní primitivňí. modroťiskař, -a; m. člověk vyrábějící modrotisk motiv, -u; m. ve spoj. potkladňí motiv vzor nanesený na plátno před barvením Ten vosk se otstraňuje, neboli ta ťiskařská rezerva, f kiselím rostoku. Má za úkol to rospusťit, a ťím vlastňe viplaví ten potkladňí motif. SSJČ motiv ob.v. oťisk, -u; m. přenesení tzv. tiskařské rezervy z formy tlakem na plátno Má to za úkol to, abi to při následovním barveňí, v mísťe toho oťisku, kam naneseme ten vosk, tak abi se ta barva k tomu vlákínku nedostala. SSJČ ob. v.
66
pap, -u; m. hmota kryjící při barvení ta místa v tkanině, která se nemají obarvit (viz obr. 15) Ťiskařská rezerva, pap. Odborňe v literatuře se to píše jako pap, jináč mi tomu řikáme ťiskařská rezerva. syn. ťiskařská rezerva viz rezerva perotina, -i; f. stroj na potiskování látek vzorem, nazvaná podle inţenýra Perrota (viz obr. 13) SSJČ (z fr.) text. plátno, -a; n. ve spoj. bavlňení plátno tkanina z bavlněné příze SSJČ (text.) potkladňí, adj. viz motiv ráf, -u; m. zařízení k zavěšení látky při barvení (viz obr. 18, 19) Vješí se to na tagzvanou barvící korunu, mezi nama se tomu řekne ráf, mi neřekneme jinak neš ráf. syn. barvící koruna viz koruna SSJČ (z něm.) ob. v. (obruč) rezerva, -i; f. ve spoj. ťiskařská rezerva hmota kryjící při barvení ta místa v tkanině, která se nemají obarvit (viz obr. 15) Mi tomu řikáme ťiskařská rezerva, coš je vlastňe smňes kaolínu, arapské gumi plus ešťe dalších sloţek, kterí trošičku sou takovím tajemstvím. syn. pap SSJČ text. rezerva, rezervový tisk skládačka, -i; f. zařízení na skládání metráţe syn. šrák SSJČ skládací stroj text.
67
šaršina, -i; f. zařízení na namáčení forem při tisknutí (viz obr. 14, 15) Odjagţiva se tomu řikalo šaršina, ve skutečnosťi je to vlastňe bedínka, která plave na voďe, f které mi namáčíme ti formi, jag diš razítkuješ, diš máš pedušku na razítka. šrák, -u; m. zařízení na skládání metráţe A pak tam máme metr, coš je víceméňe, diš to řeknu moderňe, skládačka. Úplňe primitivňí zařízeňí, gde skládáme tu hotovou metráš, a tomu se řiká šrák. syn. skládačka SSJČ (z něm.) zast. ob., ob. v. (stojan, podstavec) švestkovej, adj. viz dřevo ťiskařskej, adj. viz rezerva ustalovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. viz indigo voskovej, adj. viz batika vzorovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. vytvářet na látce opakující se obrazce To znamená cílevjedomňe vzorovali, jo, jaká bila kiťička a tag dále. SSJČ ob.v.
68
Činnosti barvit, ustalovat indigo, vzorovat Nástroje, pomůcky a stroje anzac, forma, kipa, barvicí koruna, mandl, perotina, ráf, skládačka, šaršina, šrák Materiály bavlna, bavlňení plátno, hruškoví dřevo, indigo, len, pap, švestkoví dřevo, ťiskařská rezerva Místo vykonávání řemesla barvírna Osoby vykonávající řemeslo barvíř, modroťiskař Techniky modroťisk, vosková batika Jiné cuk, flota, potkladňí motiv, oťisk
69
Tabulka č. 4 - Modrotisk Počet Substantiva 21 Verba 2 Slovní spojení 7 Celkem 30
Graf č. 4 - Modrotisk 23,3%
Substantiva Verba Slovní spojení
6,7% 70,0%
70
5.4.5 PEKAŘSTVÍ bochňík, -u; m. tvar chlebového těsta dem. bochánek Naďelali se bochánki a dali se do tech ošatek na ti police. SSJČ cínovanej, adj. viz ďíţa ďíţa, -e; f. 1. nádoba na mísení těsta SSJČ 2. ve spoj. cínovaná ďíţa nádoba na mísení těsta s povrchovou úpravou z cínu dlaţďica, -e; f. ve spoj. šamotová dlaţďica cihla ze ţáruvzdorného materiálu k vyzdívání pecí syn. dlaţťka SSJČ dlaţťka, -i; f.; pl. dlaţťki cihla ze ţáruvzdorného materiálu k vyzdívání pecí Ti dlaţťki, jak se tomu řiká, ti šamotoví dlaţďice, na čem se to peklo. syn. šamotová dlaţďica viz dlaţďica SSJČ dřina, -i; f. namáhavá práce syn. makačka SSJČ expr. funerol, -u; m. tuk přidávaný do těsta na rohlíky (pův. značka) hasit, -ím, -il, -šeňí; ned. tlumit oheň v peci před pečením pro získání potřebné teploty var. pře-, viA musel prosťe tu pec vihasit vodou. SSJČ vi71
hlatkej, adj. viz rohlík housťička, -i; f. rohlík SSJČ j.v. chleba, -a; m. chléb SSJČ ob. chlebovej, adj. viz mouka kavalec, -lca; m. velký kus chleba SSJČ kaval, -u; m., velký kus (z pol. < něm.) zast. a nář. kerbiš, -a/-e; m. dlouhá hůlka se slámou na konci slouţící k vytření pece před vloţením chleba A ta sláma, to se řikalo kerbiš. To bila taková húlka strašná, na tom to bilo ze slámi uďelanej takovej snopek, a ťím se ta pec, jak uš jako bila vitopená, prosťe musela vičisťit. kinout, -nu, -nul, -nuťí; ned. kvašením nabývat na objemu No a pak se dalo trochu kinout, no a s toho višlo krásní ťesto. var. na-, pro-, viSSJČ knoflik, -a/-u; m. vypínač stroje, tlačítko Protoţe dneska se zapne knoflik, přinde se a je hotoví. SSJČ kolonek, -nku; m. dílek, část Ta mašina, která ti rohlíki prokrajovala, tak ta bila určena na třicet tech kolonkú kopisť, -e; f. dlouhá vařečka na mísení těsta SSJČ kvas, -u; m. základ pro kynuté těsto SSJČ 72
lavica, -e; f. dlouhá deska podloţená z obou stran slouţící k odkládání pečiva To se nosilo s toho jednoho a nosilo se to na tu lavicu. SSJČ j.v. lúj, loja; m. ţivočišný tuk A rohlíki, to bila čisťe rohlíková mouka, do tej se dávalo, taki sme dávali lúj, rospouštěli gdisi. SSJČ loj zast. a nář. makačka, -i; f. namáhavá práce syn. dřina SSJČ expr. a slang. mašina, -i; f. 1. stroj, přístroj SSJČ poněk. zast. ob. a expr. 2. ve spoj. rohlíková mašina stroj na tvarování rohlíků před pečením A teť potom přišla ta rohlíková mašina, do které se ti rohlíčki, ti kouski, strkali, ţe. SSJČ rohlíkový stroj míchačka, -i; f. stroj na zadělávání těsta SSJČ ob. v. mísit, -ím, -íš, -seňí; ned. spojovat suroviny dohromady Tak uš meziťím namísil si ťesto f tej ďíţi zas na rohlíki. var. na-, pro-, viSSJČ mlín, -a; m. budova se zařízením na rozemílání obilí SSJČ
73
mlinář, -a; m. ten, kdo mele ve mlýně obilí SSJČ mouka, -i; f. 1. výrobek vzniklý mletím obilných zrn, uţívaný k přípravě pečiva SSJČ 2. ve spoj. pšeňičná rohlíková m. mouka z pšenice určená k výrobě rohlíků 3. ve spoj. pšeňičná chlebová m. mouka určená k výrobě chleba 4. ve spoj. ţitná m. druh mouky na výrobu chleba SSJČ Na rohlíki je pšeňičná, rohlíková se menuje, pšeňičná rohlíková. A do chleba se dávala ţitná a s pšeňičnou chlebovou, na šedesát jako procent tej, ţitná s tou pšeňičnou. nakinutej, adj. kvašením zvětšený na objemu (zprav. o těstě) SSJČ ošatka/vošatka, -i; f. nádoba ve tvaru okrouhlé mělké mísy pletená ze slámy SSJČ parňička, -i; f. pec, která peče pomocí páry Teť je parňička. Teť se topí jako na páru. SSJČ j.v. patka, -i; f. první ukrojená nebo poslední zbylá část z bochníku SSJČ pec, -e; f. ve spoj. překládat pec měnit rozbité dlaţdice v peci za nové No a dicki jednou za čas se překládala ta pec, opravovala se. SSJČ 74
pecař, -a; m.; pl. pecaři opravář pecí Já si to tak pamatuju, misim za mňe, za ti roki, tadi bil asi třikrát, ten pecař. SSJČ pecen, -cnu; m. tvar chlebového těsta dem. pecánek/pecínek A tag diš naváţili sme ti pecánki, abi nakinuli, jako zase se narovnali, jako ten chleba. SSJČ pect, -ču, -k(l), -čeňí; ned. připravovat pokrm přímým působením tepla nebo jeho sáláním var. do-, pře-, u-, vot-, zaSSJČ do-, pře-, u-, zapletínka, -i; f. velká pletená houska SSJČ poněk. zast. a nář. popejišťe, -e; n. prostor pod roštem u kamen, do kterého padá popel On vihraboval ten popel dolú, do toho popejišťe. syn. popelňík SSJČ popeliště popelňík, -a, m. prostor pod roštem u kamen, do kterého padá popel Musel vlézt do toho popelňíka dole, jak se ten popel sipal, a tak prolezl tim roštem do tej pece. syn. popejišťe SSJČ presovačka, -i; f. stroj rozdělující rohlíkové těsto na stejnoměrné dílky Presovačka, ta mašina, která ti rohlíki prokrajovala, tak ta bila určena na třicet tech kolonkú.
75
presovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. tlakem prokrojit var. viPodle toho, kolik se nám toho tam vešlo, tak se toho vipresovalo. SSJČ j.v. prokrajovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. rozkrájet těsto na dílky SSJČ promíšenej, adj. promíchaný, spojený ve směsici Vono se to votočí f tom, f tej ďíţi dokola kolem, tagţe to bilo promíšení za chvilku. SSJČ překládat, -ám, -al, -ádáňí; ned. viz pec přesejvačka, -i; f. stroj slouţící k přesívání mouky přesejvat, -ám, -al, -áňí; ned. zbavovat mouku nečistot pomocí síta No, teť vám dají kaţdej druh zvlášť, abiste to mňela narovnaní, diš to dete váţit a přesejvat. SSJČ přimíchávat, -ám, -al, -áňí; ned. nastavovat mouku jiným druhem mouky Tak sme pekli aji s kanatskej mouki. Dováţelo se to do tech mlínú, abi mňeli čím přimíchávat. SSJČ pšeňičnej, adj. viz mouka rohlík, -a/-u, m. 1. pečivo z bílé mouky 2. ve spoj. hlatkej rohlík rohlík bez sypání rohlíkovej, adj. viz mašina viz mouka
76
rošt, -u; m. spodní část topeniště umoţňující přívod vzduchu a odpad zbytků po spálení SSJČ (z něm.) roštofka, -i; f. druh pece s roštem Topilo se pár polínkama, to bil rošt, jak se tomu říká roštofka. sázet, -ím, -íš, -eňí; dok. skládat chléb do pece var. naSSJČ slad, -u; m. sladidlo přidávané do těsta SSJČ j.v. strouhanka, -i; f. strouhané bílé pečivo Skusí to dát do opchodu, prodá-prodá, neprodá-neprodá, se udělá strouhanka. SSJČ šahat, -ám, -al, -áňí; ned. omakem zkoušet Musel šahat, esi je to řitkí, nebo to si přidat, nebo přidat vodi, podle toho, jak se to povede. SSJČ ob. šamotovej, adj. viz dlaţďice škopek, -pka/-pku; m. niţší kruhová nádoba, zprav. se dvěma drţadly nebo uchy dem. škopiček SSJČ (z něm.) štrejchovat, -uju, -oval, -ováňí; dok. natírat chléb před pečením vodou var. na- , poViklopil na lopatu housťičku nebo pecínek, poštrejchoval to pjekňe a šupl to do pece. SSJČ (něm.) poněk. zast. ob.
77
tabula, -e; f. velký dřevěný pracovní stůl No a teť se to naházelo na tu tabulu, na tu tabulu se to naházelo, ti kouski. SSJČ j.v. topeňišťe, -e; n. část pece, kde se udrţuje oheň SSJČ vál, -u; m. velká dřevěná deska pouţívaná při práci s těstem SSJČ válet, -ím, -el, -eňí; ned. zpracovávání těsta na vále var. na-, viA s toho višlo krásní ťesto, kterí se muselo naválet na vále. SSJČ váţit, -ím, -il, -eňí; ned. určovat váhu var. naSSJČ vimíchávat, -ám, -al, -áváňí; ned. míchat, mísit No a ťím se to (těsto) vimíchává a zas je to hotoví. SSJČ řidč. k vymíchati vitápjet, -pím, -pjel, -pjeňí; ned. zatopit a udrţovat oheň v peci A dědeček si musel při tom, jak se ďelalo to řemeslo, si musel tu pec vitápjet. SSJČ volumaks, -u; m. náhrada tekutého sladu A do rohlíkú se dává cukr, dává se tam volumaks, to je jako, to bejval slat, dříf bil tekutej, ten slat jako. ţitnej, adj. viz mouka
78
Činnosti hasit, kinout, mísit, pect, presovat, prokrajovat, přesejvat, přimíchávat, sázet, šahat, štrejchovat, válet, váţit, vimíchávat, vitápjet Nástroje, pomůcky a nádoby ďíţa, cínovaná ďíţa, kerbiš, kopisť, lavica, ošatka/vošatka, škopek, tabula, vál Pece a jejich součásti dlaţťka, knoflik, parňička, popejiště, popelňík, presovačka, rošt, roštofka, šamotová dlaţďica, topeňišťe Stroje mašina, míchačka, přesejvačka, rohlíková mašina Suroviny funerol, kvas, lúj, mouka, pšeňičná rohlíková mouka, pšeňičná chlebová mouka, slad, volumaks, ţitná mouka Výrobky a jejich části bochňík, hlatkej rohlík, housťička, chleba, patka, pecen, pletínka, rohlík S řemeslem související místa a osoby mlín, mlinář, pecař Jiné dřina, kavalec, kolonek, makačka, nakinutej, promíšenej, strouhanka
79
Tabulka č. 5 - Pekařství Počet Substantiva 41 Adjektiva 2 Verba 15 Slovní spojení 8 Celkem 66
Graf č. 5 - Pekařství 12,1%
Substantiva
22,7%
Adjektiva Verba Slovní spojení 62,1% 3,0%
80
5.4.6 ŘEZNICTVÍ bok, -u; m. prorostlé maso z boku prasete, bůček (viz obr. 20) SSJČ bourárna, -i; f. místnost, kde se dělí maso na části a vykosťuje se bourat, -ám, -al, -áňí; ned. dělit maso na části a vykosťovat je syn. rozdělat SSJČ slang. bráňica, -e; f. bránice, plochý sval oddělující dutinu hrudní a břišní Mezi levou rukou se strhá ta bráňica a začnou se viďelávat střeva. SSJČ anat. bránka, -i; f. zařízení, na kterém leţí prase při odstraňování štětin No třeba takovou branku, jak je ten stúl, a dá se to na dva klacki dřeva, špalki, se poloţí, abi skrátka to nebilo uplňe na zemi. SSJČ branka j.v. brašna,-i; f. velká koţená taška No a musí mít sebou kaţdej řezňík brašnu. SSJČ brce, -te; n. zařízení k zavěšení prasete při kuchání A naříznou se šlachi na noškách a dá se tam brce, to je taková rospora. Řezňík musí mít klatku s tím brcetem. brus, -u; m. ve spoj. kameňinovej brus nástroj na broušení noţů Jináč musíš noţe nabrousit brusem, kameňinovej brus.
81
buřt, -a/-u; m. uzenářský výrobek (párek, klobása) SSJČ (z něm.) ob. černej, adj. viz polifka dort, -u; m. špatně promíchaná tlačenka, která netvoří pěknou mozaiku To samí tlačenka, s tlačenkou se musí votáčet po chvilách, abisme nemňeli dort. To tlustí má snahu, diš je to mňekí, vilest nahoru. SSJČ j.v. gránich, -a; m. zvedák dobytka na jatkách Pak se stahla kúţa s toho celího, vitáhlo navrch gránichem, vikuchalo, rosekalo, umilo. hrotek, -tka/-tku; m. plechová nádoba pouţívaná na polévání prasete horkou vodou při odstraňování štětin (jindy zejm. na dojení) SSJČ nář. choďit, -ím, -il, -zeňí; ned. viz roznáška jelito, -a; n. řeznický výrobek z vepřové krve, krup nebo ţemlí a mletého masa naditých do vepřového střeva Jelito je kroupa, kref a vokořeňí se to. dem. jelítko SSJČ jitrňica, -e; f. masný výrobek z rozsekaných drobů, masa a ţemlí naditých do vepřového střeva Játra vodďelíme vot plic, dáme je bokem, protoţe přindou do jitrňic, kus jich, zbitek se skovává dom, pro paňimámu. SSJČ kameňinovej, adj. viz brus kíta, -i; f. horní část zadní končetiny prasete (viz obr. 20) Prase se rosekne napúl, kíti zvlášč, kotleta zvlášč, krk zvlášč. SSJČ 82
koleno, -a; n. ohbí nohy prasete (viz obr. 20) SSJČ kombajn, -u; m. zařízení na strojové odstranění štětin z prasete na jatkách SSJČ j.v. kotel, -tla/-tlu; m. kovová nádoba, zprav. válcovitá a vespod zaoblená, pouţívaná k vaření nebo ohřívání přímo nad plameny Negdo to vaří na plotňe, negdo f kotlu. SSJČ kotleta, -i; f. svalovina ve spodní části zad vepře (viz obr. 20) syn. pečeňe SSJČ (z fr.) krkovica, -e; f. masitá část krku a přední část hřbetu jatečných zvířat (viz obr. 20) SSJČ krkovice (zprav. zdrob. krkovička) krupón, -u; m. jadrná část kůţe nebo usně, zprav. hřbetní Ţe to bilo vohraňičení, ten krupón musel mít tvar ňákej na tom praseťi. SSJČ krupon (z fr.) koţel. krupónovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. seřezávat ze zabitých vepřů krupóny A ešťe si pamatuju dříf, ţe taki to pařili, diš se krupónovalo, dříf se vodevzdávali krupóni, to je ta kúţa s tema šťeťinama. SSJČ kruponovat odb. krupóňák, -u; m. nůţ bez ostré špičky na odstranění hřbetní kůţe prasete, tzv. krupónu kuchat, -ám, -al, -áňí; ned. noţem otvírat a vyvrhovat vnitřnosti Tak se vezme voda, celí to prase se spláchne, jak visí, no a začne se kuchat. var. viSSJČ (z něm. zákl.) 83
kutr, -u; m. stroj na rozmělnění masa SSJČ (z angl.) tech. lák, -u; m. konzervující tekutina, do níţ se nakládá maso před uzením No a musí to tři dňi nechat nasucho ze solou a potom se to zalákuje. Tak vosmiprocentňím, šesťiprocentňím lákem, voda a súl. No, pak se to viuďí. SSJČ (z něm.) odb. lalok, -a/-u; m. ztučnělé maso nebo visící kůţe pod bradou prasete (viz obr. 20) SSJČ ledek, -tku; m. přípravek na zdrsnění povrchu střev před jejich plněním To je ledek, to se koupí v drogériji, ledek. A to je takoví jak sóda nebo neco takovího, prášek, no. SSJČ chem. lódna, -i; f. velká obdélníková hliníková nádoba na maso lunč, -a/-u; m. řeznický výrobek z mletého masa a kůţí na způsob paštiky Múţe uďelat s tech zbitkú lunč, třeba. To je pomlení zas to maso, nekořeňí se to, jenom se tam přidá trošku kúţí, dává se to do konzerf. makat, -ám, -al, -áňí; ned. pracovat, expr. Tagţe diš máš celej deň s tím noţem makat, to se nezdá. SSJČ expr. slang. mašina, -i; f. stroj, přístroj SSJČ (z něm. < fr.) poněk. zast. ob. a expr. mašinka, -i; f. ruční strojek na mletí No a uďelají se jitrňice, to se zemele na mašince. SSJČ expr., ob.v.
84
mlet, melu, mlel, mleťí/mleňí; ned. drtit třením či rozřezávat nadrobno Pajšl, diš se dá uvařit, tak se musí zemlet jemňejc a vostatňí, lalok a takoví, co tam přinde, tag hrubjejc. var. zeSSJČ mlíti (*mleti) naráška, -i; f. naráţecí stroj, naráţečka SSJČ tech. slang. narazit, -ím, -il, -ţeňí; dok. naplnit střeva směsí na jitrnice nebo jelita No a to se podle chuťi dosolí a narazí se to do tech jelítek, kerí se vaří taki. SSJČ našpejlovat, -uju, -oval, -ováňí; dok. opatřit konce jitrnic špejlí A potom se našpejlujou, naďelají se, jag je jitrňice velká, jag je jelito velkí, tak se to našpejluje a dá se to do vlaţné vodi a počká se, aš se maso uvaří. SSJČ natrhnout, -nu, natrh(l), -nuťí; dok. viz sádlo noška, -i; f. končetina prasete (viz obr. 20) SSJČ núţ, noţe; m. 1. ruční nástroj k řezání a krájení SSJČ 2. násada do mlecího strojku k rozsekání masa 3. ve spoj. sťerací n. násada do mlecího strojku, která slouţí při mletí k otírání masa z tzv. šajby ocilka/vocilka, -i; f. ocelová tyčinka k obtahování břitů, ocelový brousek Potom to přeťíráš na vocilce, zjemna, a po kaţdim třeba dvouch, třech minutách musíš přetáhnout, abis srovnala vostří na noţu, abi ťi to furt řezalo, abi to netrhalo. SSJČ řidč. 85
ovar/vovar, -u; m. vařené vepřové maso z hlavy a krku Kousek vovaru, dicki dvje jitrňice, dvje jelita. To je za hlavou hned, ovar. SSJČ pajšl, -u; m. vnitřnosti prasete panenka, -i; f. váleček jemného masa ze zad vepře (viz obr. 20) pařit, -ím, -il, -eňí; ned. polévat prase horkou vodou před odstraňováním jeho štětin No, pak se to prasátko navalí na bránku takovou, dá se trošku vejš, abi se nemusel človjek tak vohejbat, a začne se pařit. var. vo-, sSSJČ pečeňe, -e; f. svalovina ve spodní části zad vepře (viz obr. 20) syn. kotleta SSJČ j.v. pepíto, -a; n. řeznický kabát z drobně kostkované tkaniny No, pepíto, pepíto a zásťeru. A gumáki musí bit, to musí mit řezňík, protoţe se ďelá v mokru, ţe? syn. špenzl SSJČ pepito (drobně kostkovaná tkanina; ze špan. osob. jm.) píchnout, -chnu, -ch(l), -nuťí; dok. porazit, usmrtit noţem Pak se to prase svalí na levou stranu a píchne. SSJČ ob. expr. pistole, -e; f. ruční střelná zbraň Pistolou, to je pistole, je to náš vírobek a střílí se do čela, rovňe. SSJČ plec, -ete; n.; pl. plecata maso z části zad nad lopatkou a vrchní části přední nohy prasete (viz obr. 20) 86
Plecata. Je to noha s kolínkem předňím, s noškou, a to se řiká, ţe se ukrojí plecata. A teť to veškerí maso s toho plecete a s toho, to lepší se sková, a to se dá vařit do té tlačenki a do jitrňic. syn. plecko SSJČ plec, -e; f.; řidč. plece, -e; n. plecko, -a; n.; pl. plecka maso z části zad nad lopatkou a vrchní části přední nohy prasete (viz obr. 20) syn. plec SSJČ potrav. plsťovej, adj. viz sádlo pojivo, -a; n. velmi jemně rozšlehané hovězí maso přidávané do uzenin jako vazná látka syn. prát SSJČ odb. polifka, -i; f. 1. vývar z masa a zeleniny, polotovar k dalšímu pouţití při zabíjačce A teť, diš to má řezňík rostříďení, tak si to dá do hrnca a přidá tam té polifki s toho, jak se vaří, abi to rozřeďil. SSJČ ob.v. 2. ve spoj. černá p. tmavá zabijačková polévka s kroupami syn. prdelačka 3. ve spoj. svjetlá p. polévka s krví neobarvenými kroupami A gdiš zbide tech krup a třeba se toho uďelá vo neco víc, tak se to schválňe do toho přidá. A ta svjetlá, zas se dávají bílí kroupi do té svjetlé polifki. Se nechají bokem, fšechno se nevobarví tou krvou. Sou dvje polifki. Jedna svjetlá, jedna černá. prat, peru, pral, praňí; ned. prát var. viS tech plecat, s té hlavi, hlava se uřízne, ta se rosekne, vibere mozek, fšecko se to musí viprat. SSJČ prát 87
prát, -u; m. velmi jemně rozšlehané hovězí maso přidávané do uzenin jako vazná látka syn. pojivo SSJČ (z něm.) prdelačka, -i; f. tmavá zabijačková polévka s kroupami No, to jak se vaří ti jelita, ti jelita, jak se vaří, tak vona je taková tmavá, proto se jí říká prdelačka. syn. černá polifka viz polifka rošlosovat, -uju, -oval, -ováňí; dok. rozříznout prase na břiše před kucháním Rošlosuje se, to je odbornej název, kíti se rozďelají a sjede se dolú, aš po jazik. rozďelat, -ám, -al, -áňí; dok. dělit maso na části a vykosťovat je No a potom nakonec se rozďelá maso. Prase se rosekne napúl, kíti zvlášč, kotleta zvlášč, krk zvlášč. syn. bourat SSJČ hovor. roznáška, -i; f. ve spoj. choďit na roznášku donést sousedům zabijačkové výrobky na ochutnání No, choďilo se na roznášku, ţe? Kousek vovaru, dicki dvje jitrňice, dvje jelita. řetaz, -a; m. řetěz To prase se tam prakticki nakulilo a teť se nosila voda a škrabalo se to řetazama, takle bili štiri řetaze, dvá chlapi stáli naproťi sobje a takle řetazama to škrabali. SSJČ nář. sádlo, -a; n. 1. ve spoj. natrhnout sádlo částečně při kuchání odstranit sádlo z dutiny břišní Teť se natrhne sádlo s toho prasete, se říká vňitřňí sádlo, a natrhne se to nahoru a nechá se to f tom praseťi, zaťím.
88
2. ve spoj. plsťoví s. tuk v břišní dutině prasete kolem orgánů syn. vňitřňí s. 3. ve spoj. střevňí s. tuk okolo střev 4. ve spoj. vňitřňí s. tuk v břišní dutině prasete kolem orgánů syn. plsťoví sádlo sekáč, -a; m. sekáček na maso SSJČ j.v. skovat, -ám, -al, -áňí; dok. uschovat SSJČ obl. slabej, adj. viz střevo smola, -i; f. pryskyřice pomáhající při odstraňování štětin z prasete Musí se natlouct smola a tou smolou se popráší to prase, ta púlka, a začne se. SSJČ poněk. zast. a odb. sráţet, -ím, -el, -eňí; ned. porazit No, taki se to střílí pistolou, dříf, přet takovejma štiriceťi rokama, padesáťi, sme to sráţeli sekirou. SSJČ sťerací, adj. viz núš střevňí, adj. viz sádlo střevo, -a; n.; zprav. pl. střeva 1. ve spoj. slabí střeva tenké střevo 2. ve spoj. velkí střeva tlusté střevo Stáhne střeva slabí, musí je votočit, dvouma prstama se střeva votočí a votočí se aji velkí střeva, to je zase na jelita, a dá se to nekomu viprat.
89
svjetlej, adj. viz polifka šajba, -i; f. kulatá kovová destička s otvory, součást mlecího stroje SSJČ j.v. škopek, -pka/-pku; m. niţší kruhová nádoba A nebo taki ešťe dříf, diš sem bil jako kluk, tak se s toho škopka, jak to bilo naloţení, brávalo třeba na pečeňí, bilo to viňikající. SSJČ (z něm.) škrabat, -u, -al, -áňí; ned. odstraňovat štětiny z prasete var. voSSJČ šlemovačka, -i; f. stroj k čištění sliznice střev dobytka SSJČ tech. šlemofka šlemovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. čistit střeva SSJČ j.v. špagát, -u; m. provaz, motouz SSJČ (z něm. < it.) ob. špárki, -ú; pomn.m. kopýtka (viz obr. 20) Špárki se tomu musí, praseťi, strhat. To je ti kopítka na noţičkách, a to musíš strčit tu noţičku do vařící vodi, chvilku to tam nechat a pak, jak máš ten zvonek, von má háček takovejto, tak se to s toho strhne. špejla, -e; f. tenká dřevěná tyčinka SSJČ (z něm.) špek, -u; m. podkoţní sádlo SSJČ (z něm.) ob.
90
špenzl, -u; m. řeznický kabát z drobně kostkované tkaniny syn. pepíto SSJČ (z něm. < angl.) zast. a nář., ob.v. (krátký kabátek) štamprdla, -e; f. sklenka kořalky Diš se začne kuchat, tak se jedna štamprdla dává. SSJČ (z něm.) ob. štamprdle šťeťináč, -a; m. štětinatý tvor, zejm. vepř Diš sou to tadi ti šťeťináči s toho, s té studené zemňe, jak je to na betónu, to de kolikrát špatňe. SSJČ expr. švátlovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. oddělovat sádlo od kůţe var. voA taki ešťe u toho, diš to prase visí, tak se zřízne špek a ti kúţe se vošvátlujou s toho sádla. švátlofka, -i; f. stroj na oddělení sádla od kůţe točenej, -ího; m. druh salámu v dlouhém stočeném střívku Ešťe za mňe se ďelali střeva hovjezí, to se ďálo na točenej, tak to se dávalo do tech hovjezích střef a ti tlustí se vihazovali. troki, -ú; pomn. m. velké necky No, dříf bejvali troki, to se ďelalo f trokách. SSJČ (z něm.) ob. vandlík, -a; m. nízká plechová nádoba Ti střeva se hoďí do vandlíku a dají se na bok a kuchá se dál. SSJČ j.v. velkej, adj. viz střevo
91
vikosťit, -ím, -il, -ťeňí; ned. oddělovat noţem maso od kostí SSJČ vikosťovák, -a/-u; m. krátký ostrý nůţ na oddělování kostí od masa vňitřňí, adj. viz sádlo vocásek, -sku; m. ocas prasete (viz obr. 20) SSJČ vodřezek, -zku, m. kousky masa, odpad při vykosťování masa No a to se vikosťí, ti vodřeski se spracovávají buť na nákej guláš, anebo tak. SSJČ voholit, -ím, -il, -eňí; dok. zbavit zbytku štětin po škrabání No a takle to pokračuje, aš je púlka hotová, tak se to voholí a převalí se to prase na druhou stranu. SSJČ vlček, -čka/-čku; m. stroj na mletí masa (velký mlýnek) SSJČ j.v. zalákovat, -uju, -oval, -ováňí; dok. naloţit do láku No a musí to tři dňi nechat nasucho ze solou, a potom se to zalákuje. zaletkovat, -uju, -oval, -ováňí; dok. zdrsnit povrch střev pomocí ledku Nakonec se ti střeva musí zaletkovat, to střevo má takovou hlatkou, je to moc hlatkí. A diš se to zaletkuje, tak vono to zdrsňí ti střeva, abi se to udrţelo v ruce. zvonek, -nku; m. nářadí na odstraňování štětin z prasete No a vdicki se zapaří tak kousek, tak půl metra štverečňího, vezme se zvonek, to je takoví nářaďí kovoví z háčkem, to je zvonek, a to prase se začne škrabat. SSJČ j.v.
92
ţebra, -ber; pomn. n. maso na ţebrech a mezi ţebry (viz obr. 20) dem. ţebírko SSJČ potrav., kuch. ţmolek, -lku; m. sraţená krev Negdo z domácích musí zamíchat kref, protoţe dibi se nezamíchala, tak to zústane ţmolek. Ta bílkovina se musí vimíchat, a to se vihoďí. SSJČ j.v.
93
Činnosti bourat, krupónovat, kuchat, makat, mlet, narazit, našpejlovat, natrhnout sádlo, pařit, píchnout, prat, rošlosovat, rozďelat, skovat, sráţet, škrabat, šlemovat, švátlovat, vikosťit, voholit, zalákovat, zaletkovat Nástroje a nádobí bránka, brce, gránich, hrotek, kameňinovej brus, kotel, krupóňák, lódna, mašinka, núţ, ocilka/vocilka, pistole, řetaz, sekáč, smola, škopek, špagát, špejla, troki, vandlík, vikosťovák, zvonek Stroje a jejich části kombajn, kutr, mašina, naráška, sťerací núš, šajba, šlemovačka, švátlofka, vlček Části těla prasete bok, bráňica, kíta, koleno, kotleta, krkovica, lalok, noška, ovar/vovar, pajšl, panenka, pečeňe, plec, plecko, plsťoví sádlo, slabí střeva, střevňí sádlo, špárki, velkí střeva, vňitřňí sádlo, vocásek, ţebro Masné výrobky a jiné pokrmy buřt, černá polifka, jelito, jitrňica, lunč, prdelačka, svjetlá polifka, špek, točenej Suroviny a polotovary k přípravě pokrmů lák, pojivo, polifka, prát, vodřezek Oblečení pepíto, špenzl Jiné bourárna, brašna, dort, choďit na roznášku, krupon, ledek, štamprdla, šťetináč, ţmolek
94
Tabulka č. 6 - Řeznictví Počet Substantiva 68 Verba 21 Slovní spojení 11 Celkem 100
Graf č. 6 - Řeznictví 11,0%
21,0%
Substantiva Verba Slovní spojení 68,0%
95
5.4.7 ŠEVCOVSTVÍ ágo, -a; n. lepidlo vyrobené z rozpušťené celulózy ambos, -u; m.; pl. ambosi ţelísko na vyhlazení kůţe Anebo se to zatřelo barvou a zase ambosem, to je tadito ţelísko, taková jakobi ţehlička, a ťím se to přeţehlilo a vilešťilo se to. anglickej, adj. viz šidlo bílej, adj. viz smola bjeţeckej, adj. viz bota boček, -čku; m. boční díl boty bota, -i; f.; zprav. pl. boti 1. obuv SSJČ 2. ve spoj. bjeţeckí boti obuv určená na běhání SSJČ běţecká obuv 3. ve spoj. kritošití boti obuv se zakrytými švy 4. ve spoj. liţařskí boti obuv pouţívaná na lyţování, hodící se do lyţařského vázání syn. liţáki 5. ve spoj. rámoví boti obuv s koţenou obrubou na podešvi 6. ve spoj. třikrátšití boti obuv, jeţ se při šití třikrát obracela a znovu prošívala Napřet se přišila ta branzola, to bil druhej stech, přilepila se guma, to se přišilo, to bilo potřeťí, tomu se řikalo třikrátšití, takoví boti uš se momentálňe teťka neďelají. branzola, -e; f. vnitřní podešev, stélka SSJČ (něm.) ob. řem. 96
cilindrofka, -i; f. šicí stroj k sešívání svršků obuvi cupovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. vyčesávat, rozmotávat přízi na jednotlivé nitky var. rosDiš se to ďálo tadi s té příze, tak se to muselo vičesávat do slaba, roscupovat. SSJČ (z něm.) cvikací, adj. viz klešťe cvikat, -ám, -al, -áňí; ned. napínat kůţi na kopyto Vzali ten vršek, navlíkli ho na kopito, natáhli to pjeťima hřebíkama na paťe, a to uš fšecko ďála mašina, to uš cvikali mašinou. var. naSSJČ (z něm.) cvok, -u; m. krátký hřebík s širší kulatou hlavičkou SSJČ (z něm.) černej, adj. viz smola čiňit, -ím, -il, -eňí; ned. vydělávat surovou kůţi na useň var. viSSJČ výr. člunek, -nku; m. zařízení šicího stroje, které vede spodní nit SSJČ tech. dratev, -tve; f. /dratva, -e; f. smolená obuvnická nit SSJČ (z něm. zákl.) durch, adv. skrz SSJČ j. v. duršlák, -u; m. nástroj na vytvoření děr (např. v pásku)
97
falďíček, -u; m. malý ozdobný sklad na špičce boty fedrvajs, -zu; m. bílý prášek (rozdrcený nerost obsahující hořčík a křemík) na posypání kopyta, aby se nepřilepilo k lepené botě syn. klouzek, mastek SSJČ (z něm.) zast. ob. fidlovačka, -i; f. obuvnické hladítko (na hlazení kůţe) SSJČ (z něm. zákl.) flok, -u; m. dřevěný nýtek k upevnění podešví SSJČ (z něm.) ob. flokovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. upevňovat podešev pomocí dřevěných nýtků Flokování, to se uďála ďíra pourkem, klaďífkem, vitáhlo se to, dal se tam ten flok, a to se uďálo víc ďír dokola, potřelo se to popem. syn. kolíčkovat var. zaSSJČ (z něm.) ob. francouskej, adj. viz šidlo grajšma, -i; f. konec příze slepený do špičky tak, aby se vešel do očka jehly Bjeţňe se dávala desítka příza, dvanástka, a to je fšecko motaní, to se muselo roscupovat, a pak s tech silnejch se to na púlki zesmolilo, uďála se grajšma. háček, -čku; m. zahnutá jehla na šití obuvi Na normálňí boti se pouţívá tadito anglickí šidlo, a diš se třeba přišívá ta podráška nebo ňeco, tak je to lepší ťím uďelat háčkem, je to takoví richlejší . SSJČ ob.v. haďina, -i; f. hadí kůţe SSJČ
98
halcna, -i; f. přídavek na kopyto určený ke zvětšení kopyta k vytvarování správné velikosti boty A diš třeba má ňegdo širší nohu, tak museli pouţít tagzvaní halcni. hovjezina, -i; f. hovězí kůţe SSJČ járka, -i; f. dráţka vytvořená v kůţi, aby niť při šití neklouzala Tadi f tom rámu bila taková járka, se ďelala, ţe se ten stech tam schoval. jeleňica, -e; f. useň z jelena SSJČ řem. kabela, -e; f.; pl. kabele taška SSJČ (z něm.) kalafuna, -i; f. čištěná pryskyřice pouţívaná k impregnaci kůţe SSJČ klaďífko, -a; n. nástroj pouţívaný při vytváření děr v kůţi SSJČ ob.v. klenek, -nku; m. klenutá část spodku boty mezi ohbím a podpatkem SSJČ řem. klešťe, -í; pomn. f. 1. ve spoj. cvikací k. nástroj pouţívaný při přichytávání kůţe na kopyto SSJČ 2. ve spoj. štípací k. nástroj na vytahování hřebíčků apod.
99
klouzek, -sku; m. bílý prášek (rozdrcený nerost obsahující hořčík a křemík) na posypání kopyta, aby se nepřilepilo k lepené botě syn. fedrvajs, mastek SSJČ miner. knejp, -u; m. 1. obuvnický nůţ SSJČ (z něm.) řem. 2. ve spoj. kosicí k. nůţ na seřezávání kůţe 3. ve spoj. krájecí k. nůţ na krájení kůţe kolíčkovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. upevňovat podešev pomocí dřevěných nýtků Kolíčkovat, to se říkalo, to bilo jako s flokú. A ti floki vipadají takledlek, ťi ukáţu. syn. flokovat SSJČ řem. komisňáki, -ú; pomn. m. pracovní (komisní, erární, sluţební) boty SSJČ komisní boty kopački, -ček; pomn. f. sportovní obuv na fotbal SSJČ kopito, -a; n. dřevěná forma na výrobu obuvi SSJČ kosicí, adj. viz knejp viz mašina kosit, -ím, -il, -eňí; ned. šikmo, kose seřezávat var. sSSJČ řem.
100
kostka, -i; f. jednoduchý nástroj ze sloní kosti k otevření řezu v kůţi To se takle nařízlo zešikma, potom se pouţila kostka. To bi mňela bit sloňí kost. SSJČ j.v. kozački, -ček; pomn. f. druh vysokých dámských bot SSJČ kozina, -i; f. vydělaná kozí kůţe SSJČ krájecí, adj. viz knejp kramflek, -a/-u; m. podpatek SSJČ (z něm. zákl.) ob. krepa, -i; f. přírodní nevulkanizovaný čištěný kaučuk SSJČ (z angl.) kritošitej, adj. viz bota krupón, -u; m. jadrná část kůţe nebo usně SSJČ (z fr.) koţel. kúţa, -e; f. koţeluţsky zpracovaná zvířecí kůţe syn. useň SSJČ liţáki, -ú; pomn. m. obuv pouţívaná na lyţování, hodící se do lyţařského vázání syn. liţařskí boti viz bota liţařskej, adj. viz bota loďički, -ček; pomn. f. nízké dámské boty na podpadku SSJČ
101
mastek, -tku; m. bílý prášek (rozdrcený nerost obsahující hořčík a křemík) na posypání kopyta, aby se nepřilepilo k lepené botě syn. fedrvajs, klouzek SSJČ miner. mašina, -i; f. 1. ve spoj. kosicí m. stroj na kosení okrajů usňových dílců SSJČ kosicí stroj řem. 2. ve spoj svršková m. stroj na sešívání dílů kůţe tvořící vršek boty mechofka, -i; f. měkký gumový materiál na podráţky, mechová guma Mechofka, to je asi takováhle guma, takováhle, to se pouţívala zhruba taková slabá kolem tech štirech milimetrú. SSJČ ob. mezipodešef, -šve; f. vnitřní vloţka v podráţce, mezi stélkou a vlastní podešví SSJČ řem. mokasíni, -θ; pomn. f. nízké boty bez šněrování SSJČ mokasín, pl. mokasíny nubuk, -u; m. jemně vyčesaná kůţe A diš to bilo do jemna vičesaní a nabarvení, tak to bil nubuk, to bilo jemňejší, a to uš potom se pouţívalo třeba na rukavice. srov. semiš SSJČ (z angl.) výr. ocilka/vocilka, -i; f. ocelová tyčinka k obtahování břitů, ocelový brousek SSJČ řidč. pangl, -u; m. ševcovský stolek s nářadím
102
pantofla, -e; f. obuv s volnou špičkou bez opatku SSJČ pantofel, -fle; m. (z něm. < it.) papuča, -e; f. domácí teplá obuv SSJČ (z tur. < per.) pata, -i; f. zadní část boty SSJČ pop, -u; m. obuvnické lepidlo Potřelo se to popem, ten pop, to bejvalo dříf kancelářskí lepidlo jakobi, taki to pouţívali. SSJČ (z něm.) ob. potahovanej, adj. viz potpatek poťeh, -u; m. koţený řemen na přidrţování boty při ruční obuvnické práci SSJČ potkúfka, -i; f. kování ve tvaru podkov na podpatcích bot SSJČ potpatek, -tku; m. ve spoj. potahovanej potpatek podpatek potaţený stejným materiálem jako svršek boty pourek, -rku; m. rovné ševcovské šídlo příza, -e; f. provázek z bavlny smotaný z několika slabších nitek To je třeba, bjeţňe se dávala desítka příza, dvanástka, a to je fšecko motaní, to se muselo roscupovat. SSJČ púlitri, -ú; pomn. m. polovysoké vojenské boty SSJČ voj. slang. 103
rádl, -u; m. nástroj na vytvoření ozdoby na podráţce, ozubené kolečko na násadě A diš to zbjelalo, tak potom bila moţnost buťto f té podrášce uďelat ozdobnej jako takovej rádlem, nahřít kolečko, to se potřelo voskem, rádl se nahříl nad lampičkou. SSJČ (z něm.) rádlo rám, -u; m. 1. koţená obruba na podešvi Diš se šil rám, tak to bil rám zase kousek kúţe, která se dala taklehle kolem dokola té boti, a to se šilo normálňe s příze. SSJČ (z něm.) výr. 2. ve spoj. šít na rám šít boty tak, aby vznikla na podešvi koţená obruba Buťto se to šilo na rám, kde se třeba rám přišil tadi vpředu a tadi toto uš se kolíčkovalo. rámovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. opatřovat boty rámem SSJČ v ob. v. rámovej, adj. viz bota rantl, -u; m. obruba, lem boty dem. rantlík SSJČ (z něm.) poněk. zast. ob. rašpla, -e; f. druh pilníku k opracování měkkého materiálu SSJČ (z něm.) tech. rašplovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. brousit var. voSSJČ (z něm.) výr. ringla, -e; f. kovový krouţek okolo dírky na tkaničku dem. ringlička SSJČ j.v. 104
rizáček, -čku; m. nástroj na vyškrabání zbytků kůţe z rýhy A to se otevřelo a pouţíval se tagzvanej rizáček, a to se muselo viškrabat a do toho se šilo durch do branzole. SSJČ j.v. sandál, -u; m.; zprav. pl. sandále druh obuvi s volnou patou a špičkou, stahovaný řemínky A to bila vlastňe náhraška, se pouţívala na sandále, na dámskí. SSJČ sandály semiš, -u; m. kůţe vyčesaná do hruba Semiš, to bila useň vičesaná dohruba, diš to bilo jako hrubí, tak to bil tagzvanej semiš. srov. nubuk SSJČ (z orient.) koţel. smola, -i; f. 1. bílá s. směs pryskyřice a včelího vosku k napouštění příze 2. černá s. směs pryskyřice, včelího vosku a asfaltu k napouštění příze smolit, -ím, -il, -eňí; ned. natírat, napouštět přízi smolou var. na-, za-, zeSSJČ spodek, -tku; m. spodní část obuvi srov. svršek SSJČ spotkař, -a; m. švec specializující se na výrobu spodní části bot srov. svrškař
stélka, -i; f. 105
vnitřní dílec obuvi, který uvnitř spojuje svršek se spodkem SSJČ řem. svršek, -šku; m. horní část obuvi srov. spodek SSJČ svrškař, -a; m. švec specializující se na výrobu svrchní části obuvi srov. spotkař SSJČ svrškář svrškovej, adj. viz mašina šidlo, -a; n. 1. špičatý, mírně zahnutý nástroj k vypichování otvorů pro šití SSJČ 2. ve spoj. francouskí š. delší šídlo pouţívané při šití lyţařské obuvi apod. 3. ve spoj. anglickí š. kratší šídlo na šití běţné obuvi Spíš se pouţívali takovíhle šidla. Tomu se řikalo francouskí šidlo, jenomţe
mi
sme s ťím teda ňigdá neďáli, mi sme poţívali v zásaďe anglickí šidlo. šít, šiju, šil, šiťí; ned. viz rám špecijální, adj. speciální, pro určitý účel SSJČ speciální špica, -e; f. špička boty A diš se to, tak uš se to zase muselo ke špici takle zvedat a zase vobráceňe. SSJČ řidč. šťeťina, -i; f. 1. tuhý chlup prasat pouţívaný dříve k šití obuvi místo jehly SSJČ dř. 2. ocelová jehla pouţívaná při šití obuvi šťípací, adj. viz klešťe šťípenka, -i; f. 106
useň spodková To bila vepřovica, která bila tagzvaná šťípenka. Voňi na strojích ten krupón rozřezali a uďáli to třeba dva milimetri tu kúţu. SSJČ koţel. teksla, -e; f.; pl. teksle malý hřebíček s trojhrannou noţkou pouţívaný při opravách obuvi Voňi, diš to ďáli strojovje, tak voňi do toho cpali teksle. A ti teksle, to sou zhruba takovíhle hřebíčki. třikrátšitej, adj. viz bota tříslo, -a; n. směs rozdrcené kůry ze stromu k činění kůţe Ţe toto se bjeţňe čiňilo tříslem, to se ďálo, pouţívalo nebo pouţívá, misim ešťe dneska, tříslo, ţe v lesi, diš se voloupe kúra ze stromú, bejvají takoví suchí, jako voloupaná celá kúra. SSJČ useň, -ňe; f. koţeluţsky zpracovaná zvířecí kůţe syn. kúţa SSJČ vepřovica, -e; f. vydělaná vepřová kůţe SSJČ vercajk, -u; m. nářadí, náčiní SSJČ (z něm.) ob. a řem. slang. verpánek, -nku; m. třínohá stolička s kulatým sedadlem pro obuvníka SSJČ
107
Činnosti cupovat, cvikat, čiňit, flokovat, kolíčkovat, kosit, rámovat, rašplovat, smolit Nástroje a pomůcky ambos, anglickí šidlo, cvikací klešťe, dratef/dratva, duršlák, fedrvajs, fidlovačka, francouskí šidlo, háček, halcna, kalafuna, klaďífko, klouzek, knejp, kopito, kosicí knejp, kostka, krájecí knejp, krepa, mastek, ocilka/vocilka, poťeh, pourek, příza, rádl, rašpla, rizáček, šťípací klešťe, bílá smola, černá smola, šidlo, šťeťina, tříslo, vercajk, verpánek Části obuvi a její ozdoby boček, branzola, falďíček, klenek, kramflek, mezipodešef, pata, potkúfka, potahovanej potpatek, rám, rantl, stélka, svršek, špica Materiály haďina, hovjezina, jeleňica, kozina, krupón, kúţa, mechofka, nubuk, semiš, šťípenka, useň, vepřovica Součástky a lepidla ágo, cvok, flok, pop, ringla, teksla Stroje a jejich části cilindrofka, člunek, kosicí mašina, svršková mašina Druhy obuvi bjeţeckí boti, komisňáki, kopački, kozački, kritošití boti, liţařskí boti, liţáki, loďički, mokasíni, pantofla, papuča, púlitri, rámoví boti, sandále, třikrátšití boti Jiné durch, grajšma, járka, kabela, pangl, spodkař, svrškař, šít na rám, špecijálňí
108
Tabulka č. 7 - Ševcovství Počet Substantiva 76 Adjektiva 1 Verba 9 Slovní spojení 17 Adverbia 1 Celkem 104
Graf č. 7 - Ševcovství 16,3%
1,0%
Substantiva
8,7%
Adjektiva Verba Slovní spojení
1,0%
Adverbia 73,1%
109
5.4.8 TRUHLÁŘSTVÍ almara, -i; f. velká skříň na oblečení SSJČ (z lat.) ob. bruska, -i; f. ve spoj. pásová bruska brousicí obráběcí stroj SSJČ tech. cánhobl, -u; m. hoblík se zoubky ke zdrsňování povrchu dřeva syn. dráškovací hoblík viz hoblík cinkovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. spojovat prkna nebo trámy pomocí do sebe zapadajících výčnělků syn. ďelat na ozub viz ozub SSJČ (z něm.) tech. slang. cirgula, -e; f. kotoučová pila Já sem tam utahoval klíčem voďítko na tej cirguli a zvedl se mňe klíč a ta mašina jela. čep, -u; m. výstupek na jednom ze spojovaných kusů dřeva zasahující do dlabu druhého kusu SSJČ tech. díha, -i; f. tenké prkénko, zprav. ze vzácnějšího dřeva, kterým se obkládá nábytek SSJČ díhovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. obkládat dýhami To sem tenkrát mňel kamoša v Bistrím, tak sme to díhovali na lisech hidraulickejch, abi to šlo richlo. var. voSSJČ
110
dláto, -a; n. 1. ocelový nástroj s ostřím klínovitého tvaru v dřevěné rukojeti, slouţící k dlabání SSJČ 2. ve spoj. zapoušťecí dláto speciální dláto pouţívané při připevňování pantů u dveří nebo oken syn. grajcmajzl dráška, -i; f. rýha, zářez ke spojování prken SSJČ tech. dráškovací, adj. viz hoblík dřevjenej, adj. viz metr falchobl, -u; m. hoblík k vytváření zářezů ve dřevě fošna, -i; f. silné prkno, deska dem. fošinka To přišrouboval tu fošinku a takhle musel řezat tou pilou ručňí. SSJČ (z něm. zákl.) fréza, -i; f. několikabřitý rotační nástroj na obrábění kovu nebo dřeva Čepi se ďelají na frézi, vifrézujou se a vopsaďí se na pásmofce. SSJČ (z fr.) tech. futro, -a; n. dřevěný rám okolo dveří SSJČ (z něm.) ob. grajcmajzl, -u; m. speciální dláto pouţívané při připevňování pantů u dveří nebo oken To je takoví dláto zapoušťecí, grajcmajzl tagzvanej. syn. zapoušťecí dláto gróthobl, -u; m. nástroj na hoblování výztuţných prken (spojujících několik prken napříč) grotovací, adj. viz pila
111
grotovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. stahovat více desek pomocí napříč umístěného prkna (např. při výrobě stolu) hlaďík, -u; m. menší hoblík k jemnějšímu vyhlazování ploch, hladicí hoblík syn. tuplhobl SSJČ tech. hoblice, -e; f. pracovní stůl syn. ponk SSJČ tech. hoblík, -a/-u; m. 1. ruční nástroj k vytváření hladkých ploch při obrábění dřeva SSJČ (z něm. zákl.) řem. 2. ve spoj. dráškovací hoblík hoblík se zoubky ke zdrsňování povrchu dřeva syn. cánhobl 3. ve spoj. profilovej hoblík hoblík mající speciální funkci (k výrobě rozličných ozdob apod.) Fšechno se ďelalo ručňí. Právje na to se pouţívalo potom ti profiloví hoblíki fšelijakí, na takoví ti vozdobi, jag bejvali, ti starodávní. SSJČ profilovaný h. hoblofka, -i; f. hoblovací stroj syn. hoblovačka SSJČ tech. hoblovačka, -i; f. hoblovací stroj syn. hoblofka hoblovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. vyhlazovat povrch dřeva ručně neb strojově var. voSSJČ
112
klajberit, -u; m. druh lepidla vyrobeného z umělých materiálů Neska sou uš lepidla sintetickí ňemeckí, klajberit a takoví se pouţívají lepidla na spoje. klih, -u; m. 1. ve spoj. kostňí klih tuhé lepidlo vyrobené zpracováním zvířecích kostí, rozpustné v horké vodě syn. teplej k. SSJČ 2. ve spoj. teplej klih tuhé lepidlo vyrobené zpracováním zvířecích kostí, rozpustné v horké vodě syn. kostňí k. klíţit, -ím, -il, -eňí; ned. spojovat, lepit klihem var. s-, rosSSJČ klopna, -i; f. zařízení, kterým se nastavuje sklon noţů na hoblíku SSJČ j.v. kocour, -a; m. druh hoblíku na jemné dohlazení (viz obr. 21) SSJČ j.v. korbica, -e; f. dřevěné nebo kovové kolečko na hnůj apod. Při tom úrazu, to sem ďál korbicu na hnúj do Houstupa. SSJČ j.v. kostňí, adj. viz klih křídlo, -a; n. pohyblivá část okna, v němţ jsou vsazena skla srov. rám SSJČ kulaťina, -i; f. tyčový materiál s kruhovým průřezem SSJČ tech. 113
lamino, -a; n. vrstvená plastická hmota zpevněná vlákny SSJČ laminát (z lat. zákl.) tech. laťofka, -i; f. silná konstrukční deska vyrobená překlíţením středu ze skládaných hraněných latí dýhovým pláštěm To bilo fšechno podle plánú, potom ta zasedačka velká, to sme fšechno, to se ďelalo z laťofki a díhovalo se to díhou. SSJČ dřev., řem. mašina, -i; f. stroj, přístroj Tak já mám mašini, to sou stroje předváleční vod Johana, fšechno starí mašini uš, ti uš dneska málogde jedou. SSJČ poněk. zast. ob. a expr. metr, -a/-u; m. ve spoj. dřevjenej metr rozkládací měřítko obrichtka, -i; f. srovnávací frézka Tak máme srovnávačku, obrichtka se tomu řikalo, podle česki, obrichtka, a je to srovnávačka. syn. srovnávačka ozub, -u; m. 1. výčnělek na jedné součásti těsně zapadající do otvoru v druhé součásti SSJČ tech. 2. ve spoj. ďelat na ozub spojovat prkna nebo trámy pomocí do sebe zapadajících výčnělků syn. cinkovat var. uTo se uďelalo na ozub, čili se cinkovalo, to se říká cinkováňí, sou to ti ozubi taklehle to spojováňí. pásmofka, -i; f. stroj s nekonečným pilovým pásem (viz obr. 24) SSJČ pásová pila 114
pásovej, adj. viz bruska pila, -i; f. ve spoj. grotovací pila pila na vytvoření zářezů pro výztuţné prkno spojující napříč několik prken (viz obr. 23) ponk, -u; m. pracovní stůl syn. hoblice SSJČ (z něm. zákl.) ob. porta, -i; f. obruba ze slabých prkének To se muselo richlo ďelat, tak se dávali ti, takoví porti se na to lepili, a papírem se to přilepovalo, volepovalo, celá ta truhla. SSJČ (z něm. zákl.) profilovej, adj. viz hoblík protahovačka, -i; f. stroj, protahovací stolice (viz obr. 22) SSJČ tech. rám, -u; m. zabudovaná konstrukce, do které se vsazují okenní tabule srov. křídlo SSJČ (z něm.) rámofka, -i; f. rámová pila (s pilovým listem vsazeným do rámu) SSJČ tech. rejsek, -ska/-sku; m. dílenský rýsovací nástroj syn. štrajchmudl SSJČ tech. rejsovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. rýsovat var. naSSJČ rýsovati
115
ruka, -i; f. ve spoj. (dělat) pod rukou ručně, bez pomoci stroje To se ďelalo fšechno ručňe. Ti vlise taki se fšechno muselo, to se řikalo pod rukou, ţe se řeţe pilou pod rukou. srovnávačka, -i; f. srovnávací frézka syn. obrichtka SSJČ tech. stahovák, -u; m. nářadí souţící ke stahování rozměrnějších kusů při klíţení Tak stahováki ţelezní takoví, dlouhí, ťeškí, anebo šroubi, tak to bejvá aji dvacítki, třicítki, padesátki, sedumdesátki, aš do stopadesátki. SSJČ j.v. stolař, -a; m. truhlář (na Moravě) SSJČ stolařina, -i; f. truhlářské řemeslo SSJČ obl. mor. stolařskej, adj. truhlářský To sou tak základňí stroje stolařskí. SSJČ stuţidlo, -a; n. nářadí slouţící ke stahování desek, k jejich přidrţení syn. šroub, utahovák sukovák, -u; m. nářadí na vyjmutí suku ze dřeva a zaplnění místa po něm (viz obr. 25) šmirglpapír, -u; m. smirkový papír SSJČ (z něm. < řec. zákl.) ob.
116
šprušla, -e; f. příčka (u ţebříku) SSJČ (z něm.) zast. ob. šroub, -u; m. nářadí slouţící ke stahování desek, k jejich přidrţení No a taki ti stuţidla, to je, ti šroubi se řikalo, sou to stuţidla. syn. stuţidlo, utahovák SSJČ j.v. šroubovák, -u; m. nářadí na utahování či povolování šroubů SSJČ štokrle, -ete; n. kuchyňská čtvercová sedačka bez opěradla SSJČ (z něm.) ob. štrajchmudl, -u; m. dílenský rýsovací nástroj Pak co se potřebuje, třeba štrajchmudl, to bilo česki rejsek. syn. rejsek šufle, -te; n. zásuvka syn. šuflík SSJČ (z něm.) ob. šuflík, -a/-u; m. zásuvka syn. šufle SSJČ šuplík (z něm. zákl.) ob. teplej, adj. viz klih truhla, -e/-i; f. rakev SSJČ (z něm.) poněk. zast. tuplhobl, -u; m. menší hoblík k jemnějšímu vyhlazování ploch, hladicí hoblík syn. hlaďík
117
ubírák, -u; m. ubírací hoblík SSJČ učeň, učňa; m. kdo se učí řemeslu, je v učebním poměru Mňeli sme dva učňi. SSJČ úhelňík, -a/-u; m. nářadí pro měření a kontrolu úhlú SSJČ tech. umakart, -u; m. izolační nebo krycí hmota z vrstveného papíru napouštěného pryskyřicemi (pův. obch. značka z umělý kartón) Pak šel ten umakart, tak se hodňe ďelali ti dveře umakartoví, to se lepil ten umakart, teť uš, teť je lamino víc, tak teť uš se ten umakart aňi nepouţívá. SSJČ zboţ. utahovák, -u; m. nářadí slouţící ke stahování desek, k jejich přidrţení syn. stuţidlo, šroub SSJČ tech. vingl, -u; m. pravý úhel SSJČ (z něm.) poněk. zast. ob. vobloţeňí, -í; n. dřevěné obklady na stěnách Diš se renovovala obřadňí síň na radňici, tak tam sme ďelali tu obřadňí síň, to vobloţeňí fšechno, to fšechno sme ďáli f té dobje na radňici. SSJČ vocaska, -i; f. truhlářská pila s úzkým protáhlým listem a s rukojetí na jednom konci SSJČ tech. vopkládat, -ám, -al, -áňí; ned. obkládat stěny místnosti dřevem, provádět obklady SSJČ 118
vrtačka, -i; f. obráběcí stroj k vrtání děr do dřeva Vječí vjeci, dveře, to se vrtají, nebo ti vokna, ti spoje, se vrtají na tej vrtačce. SSJČ tech. zapoušťecí, adj. viz dláto ţelezo, -a; m. ostří u hoblíku SSJČ
119
Činnosti cinkovat, díhovat, ďelat na ozub, grotovat, hoblovat, klíţit, rejsovat, vopkládat Pomůcky, nářadí a jejich části cánhobl, dláto, dráškovací hoblík, dřevjenej metr, falchobl, grajcmajzl, gróthobl, grotovací pila, hlaďík, hoblík, klopna, kocour, profilovej hoblík, rámofka, rejsek, stahovák, stuţidlo, sukovák, šmirglpapír, šroub, šroubovák, štrajchmudl, tuplhobl, ubírák, úhelňík, utahovák, vocaska, zapoušťecí dláto, ţelezo Stroje cirgula, fréza, hoblofka, hoblovačka, mašina, obrichtka, pásmofka, pásová bruska, protahovačka, srovnávačka, vrtačka Materiály, spojovací prvky, lepidla čep, díha, dráška, fošna, klajberit, kostňí klih, kulaťina, lamino, laťofka, ozub, porta, teplej klih, umakart Výrobky almara, futro, korbica, křídlo, rám, šprušla, štokrle, šufle, šuflík, truhla, vobloţeňí Názvy řemesla a řemeslníků stolař, stolařina, učeň Jiné hoblice, ponk, pod rukou, stolařskej, vingl
120
Tabulka č. 8 - Truhlářství Počet Substantiva 62 Adjektiva 1 Verba 7 Slovní spojení 10 Celkem 80
Graf č. 8 - Truhlářství 12,5% 8,8% Substantiva
1,3%
Adjektiva Verba Slovní spojení
77,5%
121
5.4.9 VČELAŘSTVÍ baščit/bašťit, -ím, -il, -eňí; ned. krmit se, jíst, expr. Matka sama nebaščí, tu musí krmit fčeli. var. z-, naSSJČ ob. expr. buňka, -i; f. šestiboký ohraničený malý prostor ve včelím plástu (viz obr. 29) SSJČ bzučet, -ím, -el, -eňí; ned. vydávat zvuk typický pro včelu SSJČ červíček, -čka; m. vývojové stádium včely Tagţe voňi si vikrmí matku, z ňí vznikne, s toho vajíčka, třeťí den červíček, a pak to trvá ale šesnáct dnú. syn. larva SSJČ včel. česno, -a; n. vstupní otvor do úlu SSJČ včel. ďelňica, -e; f. včela sbírající pil a pečující o matku a zárodky SSJČ ďelat, -ám, -al, -áňí; ned. viz nástavek ďelňickej, adj. viz plod ďivočina, -i; f. přírodně, bez zásahu včelaře, vytvořený plást Tomu se říká ďivočina, ofšem to nemá tu míru, kterou fčelař potřebuje, a gdiš se chce s toho vidolovat med, tak to prosťe de opťíţňe. SSJČ j.v.
122
fčela, -i; f. ve spoj. zimňí fčela včela odolnější proti chladu, která se rodí před zimou A na zimu sou jiní fčeli. To sou zimňí fčeli. Sou to vlastňe jenom ďelňice, ale uš nelítají, jenom krmí matku a zahřívají. SSJČ fčelař, -a; m. člověk chovající včely SSJČ fčelí, adj. viz plod fčelín, -a; m. stavba, ve které jsou umístěny úly SSJČ fčelňica, -e; f. místo, kde se chovají včely Rozďelí to, a ťím si prosťe rozmnoţuje, zveličuje si fčelňicu. SSJČ j.v. fčelstvo, -a; n. včelí společenství v jednom úlu Proto ten fčelař rozšiřuje fčelstva jen tak, abi se tam udrţelo teplo. SSJČ haďička, -i; f. trubička z pruţného materiálu Přes haďičku poslechne, esi fčeli ţijou, esi bzučí. SSJČ hlídačka, -i; f. včela hlídající před úlem Sou to taki hlídački na česňe, abi se jim tam nedostal vetřelec. SSJČ j.v. hořáček, -u; m. malé zařízení na spalování kapalinné nebo plynné hořlaviny pro ohřívání, apod. Múţe mít bombu, múţe mít na to takovej hořáček, a von to prosťe videzinfikuje ťím plamenem. SSJČ tech. 123
chomáč/chumáč, -a; m. seskupení včel, uprostřed něhoţ je matka, kterou zahřívají Voňi tomu říkají, ţe uďelají chomáč. A f tom chomáču udrţujou stejnou teplotu, abi zachráňili tu matku. SSJČ ob. v. jedovaťina, -i; f. jedovatá látka Abi je to nedráţďilo, anebo abi to nevilučovalo ňejakou jedovaťinu. SSJČ kašička, -i; f. ve spoj. mateří kašička včelí produkt, slouţí k vykrmení matky A f tom matečňíku, tam prvňe nanosí tu mateří kašičku, to neňí ňic slatkího, je to taková svjetlá, bílá kaša, jag diš smetana nebo ňeco takovího. klast, kladu, klad(l), kladeňí; ned. snášet (vajíčka) A pak musí fčelař pozorovat, gdi začne nová matka klast, to je rozhodující. var. naSSJČ klícka, -i; f. malá klec pro manipulaci s matkou (viz obr. 30) SSJČ ob.v. košilka, -i; f. obal, který zůstane po vylíhnutí včely Diš se vilíhne z něj matka nebo jakákoli fčela, tak vona tam nechá košilku, vona se vilíhne s košilki. SSJČ j.v. králofskej, adj. viz mříška krmička, -i; f. včela krmící matku krmit, -ím, -il, -eňí; ned. podávat stravu var. pot-, přiSSJČ při124
kvjetovej, adj. viz med lampa, -i; f. přístroj na vypálení (desinfekci) úlu, letlampa Vimete je a úl dezinfkuje, nejlíp lampou, plamínkem. SSJČ j.v. larva, -i; f. vývojové stádium včely syn. červíček SSJČ lesňí, adj. viz med lítat, -ám, -tal, -áňí; ned. (v prez. i tvary lícu, líceš, líce, lícem(e), lícete, lícou) pohybovat se ve vzduchu vlastní schopností Tam lícou a vilítají fčeli. var. vi- (pouze s tvary lítám, lítáš,…) SSJČ ob. matečňík, -u; m. 1. zárodek, ze kterého se vylíhne matka SSJČ včel. 2. ve spoj. narazit matečňík začít ţivit zárodek, ze kterého se má vylíhnout matka Gdiš viďí, ţe je ta matka potřeba vimňeňit, tak tu matku sám otstraňí. A voňi fčeli f ten den narazí další matečňík. mateří, adj. viz kašička matka, -i; f. včelí královna Je fčela ďelňice, pak je trubec, a pak je matka. SSJČ včel. med, -u; m. 1. včelí produkt, hustá sladká šťáva SSJČ 2. ve spoj. kvjetovej m. med z květů různých rostlin Kvjeti, to sou rúzní kvjeti, ňekterí voňí, ňekterí voňí míň a tag dál, to je kvjetovej med, ten je takovej jako nahňedlej. 125
3. ve spoj. lesňí m. tmavý, tekutý med 4. ve spoj řepkovej m. světlý, brzy krystalizující med z rostliny Brukev řepka olejka syn. řepnej med 5. ve spoj. řepnej m. světlý, brzy krystalizující med z rostliny Brukev řepka olejka syn. řepkovej med 6. ve spoj. snést m. nanosit med do souší A diš ti fčeli potom mají, prosťe snesou ten met, tak fčelař to musí hlídat, ten met jim prosťe vodebere, ale dá jim za to prázdní souše. medocukr, -u; m. směs cukru a medu na přikrmování včel mezisťena, -i; f. voskový list se základy buněk vtlačenými po obou stranách (viz obr. 28) Má tam mezisťenu, to znamená, ţe je to základ souše, na kterej voňi fčeli staví, staví buňki. Jinak to má jako, ta mezisťena je, sou tam viraţení a znázorňení buňki. SSJČ včel. mladuška, -i; f. mladá včela krmící larvy SSJČ včel. mor, -u; m. viz plod mrtvolka, -i; f. mrtvá včelí tělíčka SSJČ ob.v. mříška, -i; f. ve spoj. králofská mříška zábrana pro matku, aby zůstala na potřebném místě A gde chce mít fčelař, abi kladla matka, f kterím tom nástafci, tak to omezí králofskou mříškou. SSJČ mříţka ob.v. narazit, -ím, -il, -ţeňí; dok. viz matečňík 126
nástavek, -fku; m.; pl. nástafki 1. dřevěné nástavce na postupné rozšiřování úlu (viz obr. 26) 2. ve spoj. ďelat v nástafkách rozšiřovat úl jeho postupným nastavováním (viz obr. 26) Dává nástafki, neska se ďelá v nástafkách, to znamená, ţe je takoví centrum, plodišťe, a na to nasaďí nástavek, gde se ti fčeli prosťe derou nahoru. nektar, -u; m. sladká šťáva vylučovaná v květech některých rostlin A toho nektaru na jaře je hrozňe potřeba, protoţe nektarem sou ţivení mladuški. SSJČ bot. nosejma, -i; f. parazit Nosema apis způsobující onemocnění včelstva nosemózu plást, -u; m. oboustranná vrstva voskových buněk s medem, pylem nebo plodem (viz obr. 29) SSJČ včel. plod, -u; m. 1. souhrnný název pro vývojová stádia včel SSJČ včel. 2. ve spoj. ďelňickej plod zárodek včely dělnice A matka klade, hlavňe zezačátku, klade ďelňickí plodi. 3. ve spoj. mor fčelího plodu druh onemocnění včel ploďišťe, -e; n. centrum úlu, ve kterém se líhnou nové včely SSJČ včel. propolis, -u; m. včelí produkt Voňi si uteplí celej úl sami a celej úl ťím propolisem vimaţou. To je bespečnostňí látka, abi tam nevzňikl ňákej prosťe, ňejaká infekce. rámek, -mku; m vyjímatelné zařízení, které ohraničuje plást (viz obr. 28) SSJČ včel.
127
roj, -a/-e; m. skupina včel věrných matce, která opouští úl spolu s ní a uhnízdí se na jiné místě (viz obr. 27) Má sví přízňifce, to je jak f politice, a ti leťí s ňí. Usaďí se ňegde a prosťe je to roj. Fčelař to musí uhlídat, ten roj zase zebrat a dat to do prázdního úlu. SSJČ rojáček, -čka/-čku; m. bednička speciálně upravená k pochytání včelího roje Rojáček, to je taková krabica, která má nahoře ďíru, na to posaďíš takovej trichtíř velkej specijelňí a sklepeš do toho s kaţdího úlu dva rámki fčel. SSJČ včel. rojit se, -ím, -il, -eňí; ned. seskupit se kolem staré matky a hromadně opustit úl var. viDiš tam vostane ta stará matka, a ta mladá, ţe bi mňela vilítnout na snubňí vílet, tak se fčeli virojí. SSJČ rozvoj, -e; m. 1. prosperita včelstva Pokud nejsou ve fčelíňe trupci, tak to fčelstvo nemá rozvoj, nemá prosťe ten šmrnc. SSJČ 2. ve spoj. dostat se do rozvoje začít prosperovat A voňi fčeli samozřejmňe ví, ţe sou na ňí závislí, ţe bude potomstvo, a ţe se fčeli dostanou do rozvoje. řepkovej, adj. viz med řepnej, adj. viz med seřaďišťe, -e; n. místo shromáţďování trupců připravených k páření s matkou SSJČ sloţitej, adj. viz voko
128
smetenec, -nca; m. umělý roj ze včel smetených z plástů SSJČ včel. snést, -nesu, -nes(l), -neseňí; dok. viz med snubňí, adj. viz vílet snúška, -i; f. mnoţství potravy v určitém období, výnos medu za určité období Gdiš fčeli přestanou mít zásobi, to znamená, ţe je ňákej blbej rok, neňí gde brat met, neňí snúška, tak jim musí dodávat medocukr. SSJČ včel. souš, -e; f. prázdný včelí plást SSJČ včel. spářit se, -ím, -il, -eňí; dok. oplodnit matku, pohlavně se spojit Matka samozřejmňe musí taki vilítnout a spáří se s trupcama, ofšem trubec kaţdej zahine, kterej se s ňou spáří. SSJČ tavidlo, -a; n. zařízení na rozpouštění vosku a jeho odstranění z tzv. mezistěny SSJČ j.v. trubec, -pca; m. včelí sameček, který slouţí k oplodňení matky SSJČ trupčina, -i; f. včelí dílo sloţené z trubčích buněk Gdešto trubec je velice háklivá a celkem drahá fčela, to dává fčelám velice zabrat, gdiš má trubčinu. SSJČ včel. úl, -a/-u; m. místo pro ţivot jednoho včelstva SSJČ
129
vajíčko, -a; n. zárodečná samičí pohlavní buňka Ta matka je velice víkoná, ta naklade vajíček za den daleko víc, neš sama váţí. SSJČ varoa, -a; m. roztoč Varroa jacobsoni způsobující nemoc včel, tzv. Varroázu Chemikáliju, která zabíjí toho varoa. Je to brouček šesťinohej, potvora, von je dost velkej, von se přisaje na tu fčelu, a von ju visává, a ta fčela uhine slabotou. velkofčelař, -a; m. chovatel velkého mnoţství včel vichovávat, -ám, -al, -áváňí; ned. pěstovat, připravovat A jak uš ta matka pozbívá prosťe tu schopnost kladeňí, tak voňi ju sami připraví k vímňeňe, drţí třeba tu matku ňegde f kouťe, nemúţe se hnout a voňi si začnou vichovávat matku. SSJČ j.v. vílet, -u; m. ve spoj. snubňí vílet cesta včelí matky za spářením s trubci SSJČ viţivit, -ím, -il, -eňí; dok. poskytnout organismu látky potřebné k ţivotu A ti fčeli musí mít nektar a pil, protoţe ti mladuški bi jinak neviţivili. SSJČ voko, -a; n. ve spoj. sloţití voko sloţené oko hmyzu sestavené z jednotlivých, těsně naskupených oček vodumřít, -mřu, -mřel, -mřeňí; dok. zemřít Vimete mrtvolki fčel, kerí se za zimu prosťe, kterí vodumřeli, vimete je a úl desinfikuje. SSJČ
130
vosk, -u; m. tvárná látka organického původu, na omak mastná Fčeli mimo tej mateří kašički staví ti mezistěni, to je vosk. SSJČ zamordovat, -uju, -oval, -ováňí; dok. zabít, expr. A fčeli rozhodujou vo jejich ţivoťe, protoţe nakonec přet zimou voňi ti trupce buť zamordujou nebo vihází ven. SSJČ ob. expr. zalítanej, adj. naučený správně létat Kaţdá ďelňice je zalítaná na svej úl, a vona přesňe leťí, a trefí do toho svího úlu. zavoskovanej, adj. uzavřený vrstvou vosku zavoskovat, -uju, -oval, -ováňí; dok. uzavřít vrstvou vosku Aš se matka má stát s červíčka matkou, tak to zadělají, prosťe zavoskujou, tagţe s toho je prosťe matečňík, kterej je zavoskovanej. SSJČ zazimovat, -uju, oval, ováňí; dok. opatřit proti zimě SSJČ odb. zimňí, adj. viz fčela
131
Činnosti včel bzučet, klast, lítat, narazit matečňík, rojit se, snést med, spářit se, vichovávat, viţivit, vodumřít, zamordovat, zavoskovat Činnosti včelaře ďelat
v nástafkách,
Tabulka č. 9 - Včelařství
krmit, zazimovat
Nástroje a pomůcky haďička, hořáček, klícka, králofská mříška, lampa, rojáček, tavidlo Místa a osoby spojené s chovem včel fčelař, fčelín, fčelňica, seřaďišťe, úl, velkofčelař Součásti úlu a včelí stavby v něm buňka, česno, ďivočina, matečňík, mezisťena, nástavek, plást, ploďišťe, rámek, souš, trupčina Druhy včel, její vývojová stádia a útvary, které tvoří červíček, ďelňica, ďelňickej plod, fčelstvo, hlídačka, chomáč/chumáč, krmička, larva, matka, mladuška, mrtvolka, plod, roj, smetenec, trubec, vajíčko, zimňí fčela Včelí produkty mateří kašička, med, kvjetovej med, lesňí med, propolis, řepkovej med, řepnej med, vosk Výţiva včel medocukr, nektar Nemoci včel mor fčelího plodu, nosejma, varoa Jiné baščit/bašťit, dostat se do rozvoje, jedovaťina, košilka, rozvoj, snúška, snubňí vílet, sloţití voko, zalítanej, zavoskovanej 132
Substantiva Adjektiva Verba Slovní spojení Celkem
Počet 49 2 13 15 79
Graf č. 9 - Včelařství 19,0%
Substantiva Adjektiva Verba 16,5%
Slovní spojení 62,0% 2,5%
133
5.4.10 ZÁMEČNICTVÍ cirgl, -u; m. zámečnické kruţítko cuholtuňk, -u; m.; zprav. pl. cuholtuňki zařízení v zámku zvyšující bezpečnost jeho pouţití Cuholtuňki, toťiš, česki misim bich to nezvlát, to sou takoví pérka, kterí zapadali do klíče, kterej mňel rúzní zubi. A ti cuholtuňki museli padnout do toho klíča přesňe, pak to šlo. dárlink, -gu; m. nádrţ na vodu u pumpy dekl, -a/-u; m. poklop, víko dem. deklík SSJČ (z něm.) ob. dosičák, -u; m. druh patentního zámku To bili bespečnostňí zámki, tagzvaní dosickí, dosičáki. SSJČ dozický zámek dřík, -u; m. hlavní, kompaktní, pevná část tělesa SSJČ tech. dúlčík, -u; m. nástroj z tvrdé oceli se zakalenou špičkou k vytváření důlků na obráběných předmětech Gdibi tam ten dúlčík nebyl, tak ten vrták třeba popojede a uďelá ďíru jinde. syn. kirner SSJČ tech. durchšlok, -u; m. nástroj na proráţení děr A diš sme potřebovali uďelat ďírku jenom f plechu, tagţe bi to vrtáňí nestálo za to, nebo plech se špatňe vrce, tak sme mňeli durchšloki, probijáki česki. syn. probiják
134
duťinkář, -a; m. přístroj na měření průměru dutiny, dutinové hmatadlo SSJČ dutinář tech. slang. fajnklubna, -i; f. malý ruční svěrák fakčit, -ím, -il, -eňí; ned. 1. fungovat Kaţdej zámek se vopravoval. Diš ťi přestal fakčit, klika ťi spadla dolú, to znamená, ţe tam prasklo péro. 2. pracovat var. votfapka, -i; f. bezpečnostní zámek, pův. značka FAB fréza, -i; f. několikabřitý rotační nástroj na obrábění kovu nebo dřeva SSJČ tech. fušovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. neodborně vykonávat řemeslo Diš sou zámki vod ňákejch trezorech, tak ti klíčki prosťe nesmí ňigdo fušovat, nesmí je opravovat, nesmí ňic, na to musí přijít specialista. var. sSSJČ (z něm.) ob. slang. grajfcirgl, -u; m. nástroj na měření průměru kulatých předmětů syn. vopkročák hamr, -u; m. těţké kladivo SSJČ tech. hasák, -u; m. klíč s nastavitelnými čelistmi na přidrţování a šroubování závitových trubek SSJČ tech.
135
kirner, -u; m nástroj z tvrdé oceli se zakalenou špičkou k označování důlků na obráběných předmětech A k tomu nám ešťe, diš sme chťeli třeba vrtat, abisme vivrtali přesňe, gde to je potřeba, tak sme mňeli dúlčík, česki řečeno, kirner je ňemecki. syn. dúlčík klíč, -a; m. nástroj k utahování a povolování šroubových matic Tagţe ten vercajk se skládá s klíčú, na kaţdej šroub bil jinej klíč, tak kaţdej mňel sadu klíčú. SSJČ tech. klubna, -i; f. ručňí svěrák kombinački, -ček; pomn. f. kombinované univerzální kleště SSJČ tech. slang. kompozica, -e; f. směs na vylití loţiskové pánve A tam bili třeba špatní loţiska, tak se museli vilít kompozicou, to bil cín, olovo, taková smňes, říkalo se tomu kompozica. SSJČ tech. korba, -i; f. ohrazený svršek vozu Samozřejmňe čisťit, promazat gde co, popřípaďe spravit korbu a tag dále. SSJČ (z něm.) kovářská, -é; f. kovářská práce Pak sme ďáli, diš ňeco nebilo nebo to, tak sme mňeli víheň, kovadlinu a ďáli sme na kovadliňe, částečňe kovářskou. lineál, -u; m. pravítko SSJČ poněk. zast.
136
majzlík, -a/-u; m. nářadí na osekávání A k tomu mňel majzlíki, protoţe bilo ňegdi potřeba ňeco useknout, tak musel mít majzlíki. SSJČ řem. slang. mašina, -i; f. stroj, přístroj SSJČ (z něm. < fr.) poněk. zast. ob. expr. mikrometr, -u; m. nástroj k přesnému odměřování malých rozměrů strojních součástí SSJČ tech. nádrh, -u; m. jehla z tvrdého kovu k rýsování na plechu Tagţe ťímto sme kreslili to, co bilo potřeba, střihnout plech nebo ledaco, tak ťím nádrhem sme ďáli tadi toto. SSJČ tech. napaječka, -i; f. napájecí čerpadlo Mňel krávi, tak mňel vodovod
přímo k tem kravám, tam se tomu řikají
napaječki. SSJČ tech. nárichtuňk, -u; m. přípravek, pomocné zařízení nebo šablona vyrobené přímo pro určitou činnost pasovat, -uju, -uješ, -ování; ned. 1. hodit se, padnout A podle toho čovjek musel řezat závit, voňi na sebe nepasovali, buť to bilo to, nebo to. SSJČ (z něm.) poněk. zast. ob. 2. zasazovat, vpravovat var. na- , fSSJČ slang. peklica, -e; f. primitivní druh zámku SSJČ petlice dř., zprav. na venkově 137
pilka, -i; f. ve spoj. ručňí pilka nástroj na řezání kovu Diš bilo potřeba uříznout kus ţeleza, tak se uřízlo ručňí pilkou. SSJČ pilňík, -a/-u; m. podélný nástroj opatřený na povrchu ostrými křiţujícími se záseky uţívaný k pilování A pak samozřejmňe sme mňeli pilňíki. Diš sme potřebovali vopilovat ňeco, tak pilňík. SSJČ ponk, -u; m. pracovní stůl SSJČ (z něm. zákl.) ob. probiják, -u; m. nástroj k proráţení plechu To bili prosťe takoví kouski kulatího ţeleza, kterej bil taki kalenej a bil uďelanej, abi ďál ďíru desítku nebo vosmičku, nebo šestku. Bili to tvarovaní na míru probijáki. syn. durchšlok rigl, -u; m. zástrčka richtovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. chystat, připravovat Jinak ve fabrice sou stroje úplňe mazaní, tam jen to narichtuješ a vono to fakčí samo. var. na-, zSSJČ (z něm.) poněk. zast. ob. ručňí, adj. viz pilka sekačka, -i; f. stroj na sekání Samozřejmňe se spravovali aji sekački na ţito, sekački na trávu, ďelali sme sekački dejme tomu na rúzní vjeci a kaţdá ta sekačka musela bit jinačí. SSJČ 138
sklíčidlo, -a; n. malý ruční nástroj k upínání obrobku SSJČ tech. skřípački, -ček; pomn. f. kleště na pevné sevření materiálu soustruh, -u; m. stroj obrábějící otáčející se předmět SSJČ tech. svářečka, -i; f. svařovací stroj SSJČ tech. šábr, -u; m. škrabka šábrováňí, -í; n. škrabání opracovaných ploch SSJČ (z něm. zákl.) tech. slang. šnajklubna, -i; f. řezný nástroj skládající se z válcovitého tělesa a z noţů do něho zasazených Ta řezací hlava se ňemecki řekla šnajklubna. špecijélňí, adj. vhodný pro určitý účel SSJČ specielní (z lat.) méně vhodně šperhák, -u; m. univerzální nástroj na otevírání zámků, paklíč SSJČ (z něm.) ob. šrégmás, -u; m. měřič úhlů, úhlové pravítko šroub, -u; m. nářadí slouţící ke stahování obráběného materiálu SSJČ j.v. štelovat, -uju, -oval, -ováňí; ned. seřizovat, upravovat k pouţití var. na-, zeSSJČ (z něm.) ob. 139
šufle, -te; n. zásuvka u stolu SSJČ (z něm.) ob. šupléra, -i; f. posuvné měřítko SSJČ tech. slang. vercajk, -u; m. nářadí, náčiní A mi sme mňeli kaţdej svúj osobňí, se řikalo, vercajk. SSJČ (z něm.) ob. a řem. slang. vobrtlík, -a/-u; m. 1. nástroj na ruční vrtání SSJČ j.v. 2. ve fraz. otáčet se jak na vobrtlíku zmateně se otáčet na všechny strany SSJČ obrátit se jak na obrtlíku (rychle, mrštně, hbitě) vočko, -a; n. ve spoj. závitoví vočko součást soustruhu slouţící k vyřezání závitu Na to je prosťe vočko, závitoví vočko, a to vočko se prosťe musí pouţít na patřičnou sílu dříku a na tom dříku se prosťe viřeţe závit. SSJČ vodemčít, -mču, -mčel, - ; dok. otevírat zámek klíčem Diš tam jeden cuhltuňk nezapad, tak nevodemčel aňi nezamk. syn. vodemknout ant. zamčít vodemknout, -knu, -k(l) , - ; dok. otevírat zámek klíčem Jenom prosťe tím zoupkem zašoupl takovej jazejček do futra a bilo zamčení a zas vodemk. syn. vodemčít ant. zamknout SSJČ 140
vodováha, -i; f. velmi přesné měřidlo SSJČ j.v. vopkročák, -u; m. nástroj na měření průměru kulatých předmětů syn. grajfcirgl SSJČ j.v. votpich, -u; m. nástroj na velmi přesné měření zámečňičina, -i; f. zámečnické řemeslo SSJČ ob. zámečňík, -a; m. kdo vyrábí (opravuje, montuje) kovové předměty (pův. jen zámky) převáţně ručními nástroji SSJČ zariglovat, -uju, -oval, -ováňí; dok. zavřít pomocí zástrčky závit, -u; m. šroubovitě vinutý útvar (dráţka, výstupek) Ti záviti bili dva druhi, jeden…to bila anglická míra, to bila palcová vlastňe míra, a pag bili milimetroví, to bila ňemecká míra, to zavedli Ňemci. SSJČ závitňík, -u; m. nástroj na řezání vnitřních závitů Závitňík, to je takovej dřík, kterej řeţe vokolo, dejme tomu v matce, nebo prosťe v ďíře, uďelá závit. SSJČ závitovej, adj. viz vočko zedrat, -dřu, -dral; dok. opotřebovat Tam bila taková manţeta koţená, která se potom vimňeňila, aš se zedrala. SSJČ
141
Činnosti fakčit, fušovat, pasovat, richtovat, šábrováňí, štelovat, zariglovat, zedrat Nářadí a jeho části cirgl, dřík, dúlčík, durchšlok, fajnklubna, hamr, hasák, kirner, klíč, klubna, kombinački, majzlík, nádrh, pilňík, probiják, ručňí pilka, sklíčidlo, skřípački, šábr, šperhák, šroub, vercajk, vobrtlík, závitňík Měřidla duťinkář, grajfcirgl, lineál, mikrometr, šrégmás, šupléra, vodováha, vopkročák, votpich Stroje a jejich součásti fréza, mašina, soustruh, svářečka, šnajklubna, závitoví vočko Různé zámky a jejich části cuholtuňk, dosičák, fapka, petlica, rigl Výrobky a zámečníkem opravované předměty dárlink, dekl, korba, napaječka, sekačka Názvy řemesla a řemeslníka zámečňičina, zámečňík Jiné kompozica, kovářská, nárichtuňk, ponk, špecijélňí, šufle, vodemčít, vodemknout, závit Frazém Otáčet se jak na vobrtlíku
142
Tabulka č. 10 - Zámečnictví Počet Substantiva 56 Adjektiva 1 Verba 9 Slovní spojení 3 Celkem 69
Graf č. 10 - Zámečnictví 4,3% 13,0% 1,4% Substantiva Adjektiva Verba Slovní spojení
81,2%
143
5.5 Seznam informátorů 24
Bílek František, nar. 1930, Olešnice
zámečnictví, včelařství
Bílková Anna, nar. 1935, Olešnice
kuchařství a cukrářství, krejčovství
Blaha Miroslav, nar. 1931, Olešnice
truhlářství
Boček Miloš, nar. 1943, Olešnice
řeznictví
Danzinger Jiří, nar. 1951,Olešnice
modrotisk
Danziner Jiří ml., nar. 1981, Olešnice
modrotisk
Komárek Ladislav, nar. 1943, Olešnice
ševcovství
Motyčková Marie, nar. 1929, Olešnice
pekařství
Ţíla František, nar. 1945, Olešnice
klempířství
Ţílová Zdena, nar. 1948, Olešnice
kuchařství a cukrářství, klempířství
24
Osobní údaje jsou uvedeny se souhlasem informátorů
144
6. ZÁVĚR
Úkolem předkládané magisterské práce bylo shromáţdit co moţná nejvíce výrazů z oblasti nářeční řemeslnické terminologie, která se dosud uchovává v mluvě, mnohdy však uţ jen v paměti, nejstarší generace řemeslníků v Olešnici. Zahrnuta byla tato řemesla: klempířství, krejčovství, kuchařství a cukrářství, výroba modrotisku, pekařství, řeznictví, ševcovství, truhlářství, včelařství a zámečnictví. Ze získaného jazykového materiálu byl následně sestaven slovník, který je rozdělený do oddílů podle jednotlivých řemesel. Slovník obsahuje celkem 833 hesel. Převáţnou část výrazů, 617, tvoří substantiva (74,1 %). Druhým nejčetněji zastoupeným slovním druhem jsou verba, těch je ve slovníku zařazeno 103, tedy 12,4 %. Slovních spojení, tedy výrazů, které jsou tvořeny substantivem a adjektivem (šamotová dlaţďica), dvěma substantivy (kabátek s šúskama), nebo substantivem a verbem (brát míru, mít šmrnc), bylo zaznamenáno 101 a zabírají tak 12,1 % z celkového počtu výrazů. Nejmenším podílem jsou ve slovníku zastoupena adjektiva (11, tedy 1,3 %), slovník obsahuje i 1 adverbium (0,1 %). Jiné slovní druhy nebyly v našem slovníku zaznamenány. Podíl zaznamenaných slovních druhů je potvrzením toho, ţe byla sledována terminologie.
Graf č. 11 - Celkové shrnutí 12,1%
0,1%
12,4%
Substantiva Adjektiva Verba
1,3%
Slovní spojení Adverbia 74,1%
145
Tabulka č. 11 - Celkové shrnutí Počet Substantiva 617 Adjektiva 11 Verba 103 Slovní spojení 101 Adverbia 1 Celkem 833
Zhodnotíme-li
shromáţděnou
lexikální
zásobu
z hlediska
zastoupení
jednotlivých řemesel, dojdeme k následujícímu závěru: Nejvíce slov bylo zaznamenáno z kuchařství a cukrářství (121), to je ve slovníkové části zastoupeno 14,5 %. Je to dáno tím, ţe obsahuje mnoţství výrazů (činností, nástrojů, nářadí, pokrmů), se kterými se mluvčí setkávají běţně a které se uchovávají
v rámci rodiny. Nejméně hesel (30, tj. 3,6 %) je spojeno s výrobou
modrotisku.
Graf č. 12 - Procentuální zastoupení jednotlivých řemesel ve slovníkové části 8,3%
8,7%
Klempířství
9,5%
13,6%
Krejčovství Kuchařství Modrotisk
9,6%
Pekařství Řeznictví 14,5% 12,5% 3,6% 11,8%
7,9%
Ševcovství Truhlářství Včelařství Zámečnictví
146
Konfrontace shromáţděného jazykového materiálu se SSJČ přinesla následující výsledky: Celkem 208 slov a slovních spojení našeho slovníku (25 %) SSJČ nezaznamenává (např. amprecla ,preclík z chlebového těsta‘, brce ,zařízení k zavěšení prasete při kuchání‘, cirgl ,zámečnické kruţítko‘, durchšlok ,nástroj k proraţení plechu‘, šaršina ,zařízení na namáčení forem při tisknutí‘, škerbelica ,plechová krabička‘, škrc ,zdrhovadlo, zip‘, šláfrok ,oděv na spaní‘). Jako spisovné charakterizuje SSJČ 247 výrazů, tj. 29,7 % (např. cajk ,pevná bavlněná látka‘, kopisť ,náčiní na mísení těsta‘, indigo ,přírodní modré barvivo‘, poťeh ,koţený řemen na přidrţování boty při ruční obuvnické práci‘, trubec ,včelí sameček‘). Část z nich se od spisovné normy liší jen pravidelnou nářeční hláskoslovnou obměnou (např. ďíţa ,díţe‘, nastrojenej ,slavnostně oblečený‘, vocásek ,ocas prasete‘), případně obměnou morfologickou (např. píchnout, -chnu, -ch, -nuťí). Tyto výrazy tvoří nedílnou součást řemeslnické terminologie ve zkoumané oblasti, proto jsou také do slovníku zařazeny. Slovník obsahuje 94 (11,3%) výrazů, které jsou v SSJČ sice uvedeny, ale v jiném významu (např. blbeček ,druh pokrývky hlavy‘, ţapki ,ozdoba na šatech‘), nebo mají v SSJČ pouze obecný význam, zatímco v terminologii označují jen jednu specifickou věc (např. čelo ,plechová plocha umístěná na přední straně odtokového ţlabu‘, háček ,příchytka na přidrţení plechu‘). SSJČ zachycuje 217 (26,1 %) výrazů s určitou stylistickou či geografickou charakteristikou (označeny jsou zkratkami nář., obl., obl.mor., poněk. zast. ob., zast. ob., apod.) V jejich rámci je zaznamenáno 138 hesel, která přímo odkazují k řemeslnické terminologii. Jde jak o spisovné odborné termíny, tak o výrazy nespisovné profesní mluvy a řemeslnického slangu. V SSJČ jsou charakterizovány zkratkami jako krejč., koţel., kuch., řem. slang., tech., tech. slang., text., včel., nebo výr. (např. branzola ,vnitřní podešev‘, česno ,vstupní otvor do úlu‘, falc ,záhyb na plechu slouţící ke spojování‘, kolovrátek ,přístroj na ruční vrtání‘, kutr ,stroj na rozmělnění masa‘, nádrh ,jehla z tvrdého kovu k rýsování na plechu‘). V největším počtu jsou tyto výrazy zaznamenány u řemesel, která pracují s různými stroji a technickými pomůckami (klempířství, truhlářství, zámečnictví), ale také v krejčovství, překvapivě velké mnoţství těchto výrazů zachycuje SSJČ v oboru včelařství. SSJČ charakterizuje 67 hesel (8 %) z našeho slovníku jako obecně česká, tedy, podle SSJČ, v běţně mluvených projevech uţívaná celonárodně (např. buřt ,párek‘, dekl 147
,poklop‘, fušovat ,neodborně vykonávat řemeslo‘, ponk ,pracovní stůl‘, řemesňík ,řemeslník‘).
Graf č. 13 - Výsledky srovnání se SSJČ Nejsou uvedeny v SSJČ 8,0% 25,0% Jsou uvedeny v SSJČ jako spisovné 26,1% Jsou uvedeny v SSJČ v jiném významu Jsou uvedeny v SSJČ s určitou stylistickou či geografickou charakteristikou 11,3%
29,7%
Jsou v SSJČ uvedeny jako obecně české
Ve zkoumané nářeční terminologii bylo zaznamenáno celkem 350 dialektismů, „jazykových prvků, patřících do systému určitého teritoriálního dialektu nebo skupiny dialektů, uţívaných především v komunikaci mluvené“25. Z hlediska podílu jejich typů (podle Manuálu lexikografie26) se ukazuje, ţe: V největším počtu (144, tj. 41,1 % z celkového počtu dialektismů) jsou zastoupeny dialektismy speciální a lexikální, tedy ty, které nejsou v SSJČ zaznamenány (grajcmajzl ,speciální dláto pouţívané při připevňování pantů u dveří nebo oken‘, lódna ,velká hliníková obdélníková nádoba na maso‘, šprudlovačka ,kuchyňské dřevěné náčiní určené k míchání točivým pohybem‘,
štucplech ,ozdobný plech na okraji
okapu‘). V počtu 94 (26,9 %) jsou zaznamenány dialektismy sémantické, které mají stejné znění jako slovo spisovné, ale v nářečí mají jiný význam (např. blbeček ,druh pokrývky hlavy‘, kotlík ,část ţlabu, kam se svádí voda‘, patent ,druh zapínání‘, ţabki ,ozdoba na šatech‘), popř. je jejich význam v nářeční terminologii specifikován na 25
Karlík, Petr – Nekula, Marek – Pleskalová, Jana (eds.): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002, s. 110. 26 Čermák, František – Blatná, Renata (eds.). Manuál lexikografie. Jinočany: H&H, 1995, s. 258.
148
konkrétní předmět (např. ráf ,zařízení k zavěšení látky při barvení‘, šrák ,zařízení na skládání metráţe‘). Kontextových dialektismů, tedy těch výrazů, které nejsou spisovné jako součást slovních spojení je 66 (18,9 %) (např. hlatkej rohlík ,rohlík bez sypání‘, rumovej francek ,sladký zákusek s příchutí rumu‘, tabuloví núški ,mechanický stroj na stříhání tabulí plechu‘). V počtu 46 hesel (13,1 %) jsou ve slovníku zastoupeny dialektismy frekvenční, tedy výrazy, které jsou v nářeční terminologii běţně uţívány, ale ve spisovném jazyce jsou na ústupu – srov. hodnocení uvedená v SSJČ (např. ertepla ,brambora‘ SSJČ zast. ob., koštovat ,ochutnávat‘ SSJČ zast. ob., piksla ,plechová krabička‘ SSJČ poněk. zast. ob.,
rantl ,obruba, lem‘ SSJČ poněk. zast. ob., truhla ,rakev‘ SSJČ poněk. zast., štamprdla/štamprdle ,malá nádobka k podávání tvrdého alkoholu‘ SSJČ řidč., ocilka/ vocilka ,ocelový brousek‘ SSJČ řidč.).
Graf č. 14 - Zastoupení jednotlivých typů dialektismů 13,1%
41,1%
18,9%
Speciální a lexikální Sémantické Kontextové Frekvenční
26,9%
Část shromáţděných výrazů je německého původu (vycházíme ze SSJČ, kde je uvedeno, ţe pocházejí z němčiny nebo z německého základu), např. cvok ,krátký hřebík s širší kulatou hlavičkou‘, knejp ,obuvnický nůţ‘, mustr ,šablona‘, rína ,okap‘, šajba ,kulatá kovová destička, která je součástí mlecího stroje‘, štrejchovat ,potírat pečivo před pečením vodou. I u některých slov nezaznamenaných v SSJČ je jejich německý původ zřejmý (např. durchšlok ,nástroj k proraţení plechu‘, cirgl ,zámečnické kruţítko‘,
149
cánhobl ,hoblík se zoubky ke zdrsňování povrchu dřeva‘).27 Vliv němčiny můţeme pozorovat, jak uvádí Stanislava Kloferová, vedle zemědělské terminologie také v terminologii řemeslnické: „Od řemeslně zručných obyvatel německého původu se Češi nejen naučili těchto nástrojů a tohoto nářadí uţívat, ale také přímo přejímali terminologická označení jednotlivých nástrojů, případně jejich součástí.“28 V našem případě to potvrzuje také terminologie výroby modrotisku, která se do Olešnice prokazatelně dostala přímo z Rakouska. V pol. 19. století zde začal tuto výrobu provozovat v Rakousku vyučený (a také odtud pocházející) modrotiskař Danzinger, který se oţenil s dcerou olešnického barvíře. S novým řemeslem přinesl do Olešnice i německou terminologii (např. flota ,pěna vznikající na barvící lázni při barvení‘, šrák ,zařízení na skládání metráţe‘), která se hláskoslovně i tvaroslovně adaptovala v místním nářečí. Německé výrazy jsou zastoupeny téměř ve všech zaznamenaných řemeslech, zejména v názvech ručního nářadí (např. grajfcirgl ,nástroj na měření průměru kulatých předmětů‘, štrajchmudl ,dílenský rýsovací nástroj‘). Méně jich najdeme pouze v pekařství, ţádný výraz německého původu nebyl zaznamenán v terminologii včelařství. Téměř všichni informátoři na německé výrazy upozorňovali, pociťovali je jako zastaralé, ne vţdy však byli schopni uvést vhodný český ekvivalent. Pro ilustraci můţeme uvést přepis části rozhovoru: Ale diš to bili sloţiťejší zámki, abi se tam nedal pouţít šperhák nebo ňeco, tak tam bili takzvaní cuholtuňki, toťiš, česki misim bich to nezvlát, to sou takoví pérka, kterí zapadali do klíče, kterej mňel rúzní zubi. Jak vyplývá ze zařazení hesel do věcněvýznamových okruhů, nejvíce výrazů tradiční nářeční terminologie se uchovává v pojmenování ručního nářadí, pomůcek a nádob a ručně vykonávaných řemeslnických činností, zčásti ještě také v názvech pouţívaných materiálů (surovin) a výrobků (názvy oděvů, jídel). Výjimku zde tvoří pouze včelařství, kde nejvíce výrazů pojmenovává včelu, její vývojová stádia a produkty, aţ poté následují pomůcky a činnosti včelaře. Výrazy tradiční nářeční terminologie najdeme zejména u řemeslníků nejstarší generace, kteří zdědili řemeslo po předcích a pracovali ještě v době, kdy byla výroba převáţně ruční.
27
Uvedené příklady mají slouţit pouze jako ilustrace vlivu němčiny na olešnickou nářeční terminologii, jeho podrobnější zkoumání nebylo cílem předkládané práce. 28 Kloferová, Stanislava. O názvech německého původu v české nářeční zemědělské terminologii. In: Naše řeč 77. Praha, 1994, s. 179.
150
Provedený výzkum ukázal, ţe tradiční řemeslnická terminologie ve zkoumané oblasti je jiţ na ústupu. Zaniká spolu s původními postupy a pracovními činnostmi a je nahrazována novými výrazy, které se objevují spolu s novými reáliemi. Rozdílnou znalost nářeční terminologie můţeme pozorovat na jedné straně u řemeslníků, kteří dnes vykonávají své řemeslo spíše jen pro svou potřebu, a stále stejným způsobem jako dříve (v našem případě např. ševcovství a truhlářství), a na druhé straně u těch, kteří předali své řemeslo (firmu) svým potomkům, kteří do řemesla zavedli nové technologie, materiály nebo stroje. V prvním případě je uţívání nářeční terminologie ještě aktivní. V případě druhém uţ nářeční terminologie ustupuje (i u staršího řemeslníka) z aktivního uţívání, je součástí jen pasivní lexikální zásoby a je v mluvě nahrazována výrazy slangovými, profesními i neutrálními spisovnými. Nivelizaci nářeční mluvy po stránce lexikální lze sledovat i mimo řemeslnickou terminologii. Její příčinou je jistě větší pohyb obyvatel, kteří cestují do škol nebo za prací i do vzdálenějších měst, kde dochází ke styku s okolními jazykovými oblastmi a následnému stírání rozdílů mezi nimi. Nemalou měrou k ní však přispívá také masové rozšíření médií (zejména televize a internetu), prostřednictvím nichţ se do běţné mluvy dostávají výrazy spisovné a obecné češtiny. Při výzkumu bylo zjištěno, ţe k ústupu nářečních jevů dochází i v rovině hláskoslovné a tvaroslovné. U nejstarší generace řemeslníků v Olešnici byla sice ještě zachycena podstatná část hláskoslovných a tvaroslovných jevů typických pro nářečí přechodného pásu českomoravského (srov. kapitolu Nářeční charakteristika obce Olešnice), některé z nich se však uţ vyskytují pouze nedůsledně, některé vůbec: -
progresivní výslovnost skupiny sh- je v některých slovech nahrazena výslovností regresivní (moravskou) (scháňet, ale zhoďit, zhořet)
-
výslovnost protetického v- před o není důsledná, ale stále převaţuje nad spisovnou výslovností (vocilka, votpéct)
-
vynechávání auxiliáru v 1. os. min. času se ve výzkumu neprokázalo (Já sem k ňemu přišel v šedesátím šestím roku z vojni.)
-
výzkum téměř nezaznamenal výslovnost skupiny šť jako šč, objevuje se pouze v zanedbatelném
mnoţství
výrazů,
často
s expresivním
zabarvením
(baščit/bašťit, zvlášč) -
měkké sklonění substantiv končících na -s, -z, -l se objevuje uţ jen zřídka (v úli, na frézi), u fem. typu nebylo zaznamenáno pekárňa (Mňeli sme šulajzňu.) 151
-
u existenciálního slovesa být je v 1. os. sg. tvar su, ale v imperativu nikdy není biď, biďme
-
uţívání tvaru nom. ve funkci akuzativu u ţivotných maskulin se vyskytuje uţ jen výjimečně (Ofšem ta matka musí klást trupci. Dále v textu stejného informátora: Oňi musí ti trupce ţivit.) Náš výzkum ukázal, ţe tradiční nářeční terminologie u olešnických řemeslníků
ještě není zcela zapomenuta, často je však, i staršími řemeslníky, pociťována jako zastaralá (to se týká zejména slov německého původu). Ustupuje z aktivního uţívání spolu s ústupem a zánikem reálií, které označuje. S novými technologiemi přicházejí nová pojmenování, která však nářeční původ nemají. Slovní zásoba z oblasti řemeslnické terminologie je tak v současnosti v Olešnici tvořena ustupujícími nářečními výrazy, dále výrazy profesní mluvy a slangu a rovněţ
výrazy
spisovnými. Svou prací jsem chtěla alespoň částečně přispět k zachycení a uchování části nářeční slovní zásoby ve svém rodném městě. Doufám, ţe má práce podnítí vznik dalších prací podobného druhu.
152
7. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Balhar, Jan: Bohatost územní diferenciace nářečního lexika a její příčiny. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity A29. Brno, 1981, s. 113–124. Balhar, Jan - Jančák, Pavel a kol.: Český jazykový atlas 1-3. Praha: Academia, 1993. Balhar, Jan: Vývoj nářeční slovní zásoby, zvláště zemědělské terminologie. In: Naše řeč 77. Praha, 1994, s. 246-251. Balhar, Jan: Zanikající sloţky nářeční slovní zásoby. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity A 30. Brno, 1982, s. 143–148. Bartoš, František: Dialektologie moravská. Brno: Matice Moravská, 1886. Bartoš, František: Dialektologie moravská II. Brno: Matice Moravská, 1895. Bělič, Jaromír: Nástin české dialektologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. Bělič, Jaromír: Poznámky o mizení nářečí. In: Vlastivědný věstník moravský. Brno: Musejní spolek, 1946, s. 193–202. Buben, František – Kouřil, Jan: Truhlářství. Praha: Grada, 2003. Corbett, Stephen. Práce se dřevem. Čestlice: Rebo, 2007. Čermák, František – Blatná, Renata (eds.): Manuál lexikografie. Jinočany: H&H, 1995. Dítě, Karel: Základní práce s plechy. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1964. Gahm, Bernard: Domácí zabíjačka. Ostrava: Blesk, 1995. Havránek, Bohuslav a kol.: Slovník spisovného jazyka českého I-VIII. Praha: Academia, 1989. Huvarová, Ludmila: Nářeční slovník z obce Olešnice (Bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2006. Huvarová, Ludmila: Proměny v běţné mluvě v obci Olešnice s přihlédnutím k sociolingvistickým faktorům (Magisterská práce). Brno: Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Chloupek, Jan: O sociální a územní rozrůzněnosti češtiny. In: Naše řeč 52. Praha, 1969, s. 141 -153.
153
Jakubcová, Alena: Nářeční slovní zásoba na Dačicku se zaměřením na řemeslnickou terminologii (Magisterská práce). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2007. Janotka, Miroslav: Zapomenutá řemesla. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1984. Janotka, Miroslav – Linhart, Karel: Řemesla našich předků. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1987. Karlík, Petr – Nekula, Marek – Pleskalová, Jana (eds.): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002. Kloferová, Stanislava: K německým výpůjčkám v nářečích. In: Slovo a slovesnost 55. 1994, s. 202–207. Kloferová, Stanislava: O názvech německého původu v české nářeční zemědělské terminologii. In: Naše řeč 77. Praha, 1994, s. 179-185. Končák, Marián: Nářeční slovní zásoba v obcích Fryšák a Lukoveček se zaměřením na řemeslnickou terminologii (Magisterská práce). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2009. Konečná, Sabina: Diferenční nářeční slovník obce Rájec – Jestřebí (Magisterská práce). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2009. Lampeitl, Franz: Chováme včely. Ostrava: Blesk, 1996. Lamprecht, Arnošt a kol: České nářeční texty. Praha: Stání pedagogické nakladatelství, 1976. Nimshausová, Olga: Nářeční slovní zásob na Vysokomýtsku se zřetelem k řemeslnické terminologii. (Magisterská práce). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2008. Pernica, Jaroslav: Radíme včelařům. Praha: Český svaz včelařů, 1992. Pernica, Jaroslav: Úspěšný chov včel. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. Peša, Zdeněk: Čítanka vlastivědy Olešnicka. Městský úřad Olešnice, 2000. Peša, Zdeněk: Mikroregion Olešnicko. Dobrovolný svazek obcí mikroregionu Olešnice a město Olešnice, 2005. Peša, Zdeněk: Olešnicko. Obecní úřad Olešnice, 1998. Šembera, Alois Vojtěch: Základové dialektologie československé. Vídeň: Vlastním nákladem, 1864. Štýbrová, Miroslava: Dějiny odívání. Boty, botky, botičky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009.
154
Trávníček, František: Moravská nářečí. Praha: Národopisná společnost českoslovanská, 1926. Teršl, Stanislav: Abeceda textilu a odívání. Praha: Radix, 1995. Utěšený, Slavomír: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. Včelařství. Časopis Českého svazu včelařů, roč. 57, Praha: Český svaz včelařů, 2004. Včelařství. Časopis Českého svazu včelařů, roč. 59, Praha: Český svaz včelařů, 2006. Včelařství. Časopis Českého svazu včelařů, roč. 61. Praha: Český svaz včelařů, 2008. Višinka, Josef: Dějiny městečka Olešnice. Olešnice: Radim Višinka, 1995. Vojtová, Jarmila: K problematice vinařské nářeční terminologie. In: Jazyk a jeho proměny. Brno: Host, 2008, s. 246-252. Vojtová, Jarmila: Slovník středomoravského nářečí horského typu. Brno: Masarykova univerzita, 2008.
155
PŘÍLOHY
156
Přepisy autentických rozhovorů Klempířství Pan Ţíla: Otec tadi tuhle firmu teda vlastňe zaloţil ve štiřicátím roku, gdi mu bilo šestadvacet rokú, kterou teda převzal tadi po ňákím panu Horáčkovi. Začal podňikat tadi v ťech prostorách, gde teda dneska je velká firma klempířsko-pokrejvačská, kterou uš má teda múj sin, moji dvá sinové. No a co teda se tenkrát ďelalo. Tenkrát to bilo jako stavebňe umňeleckí klempířství, protoţe tenkrát, f té dobje, se ešťe ďelalo málo stavební klempířini, poňevač f té dobje se ešťe málo stavjelo, to bila doba válki. Prakticki tadita klempířina stavebňí se začala ďelat aš f ťech padesátejch letech a otec teda tadi ďelal…ďelali se drťinoví kamna, do toho drťinoví vloški, ďelali se uhláki na uhlí, kropicí konve, kíble, rúzní nádobi, na mlíko takoví ti hrotki na dojeňí. Paní Ţílová: …řezački na řepu… Pan Ţíla: …na točeňí řepáki, to se fšecko ďelalo. A taki se ďelali vani, v té dobje nebili vani, jag dneska sou, vani umňelí, uš tenkrát bili smaltovaní pozďej, tenkrát bili vani tagzvaní zinkoví, a ti se u nás virábjeli. S ťím, ţe pot to uďelal stolař takovej potstavec dřevjenej na takovejch štirech noškách, nebo šesťi, podle velikosti té vani a do toho ďelali jako otec s tema, mňel tadi ňejakí řemesňíki, k tomu dojdeme taki, ďelali tadi ti vani. Ti se ďelali ze zinku, no a sou ešťe neska ňegde moţná k viďeňí, ale uš je ňigdo nepouţívá na koupáňí, ale spíš na ňákou vodu nebo tak na zahrádkách… A taki se ďelala taková ta umňelecká klempířina, to znamená, tomu se říkalo galanterňí klempírňictví, gde se ďelali rúzní formički na pečeňí pro kuchařki, konvički, mohl bich ti i tu konvičku ukázat, mám tadi, já to ešťe dovedu uďelat. No a to se tadi ďelalo po dobu celé válki, ďelalo se to aţ do ňejakího roku devatenácet padesát, asi. Taťík tadi mňel f té dobje učedňíki, učil ňákí chlapce. Mňel tadi učedňíki a bilo tadi asi pjet učňú, s kterích se teda stali tovariši. Mňel tadi jednoho ďelňíka, kterej tadi ďelal. A potom, gdiš teda přišla doba po tom vosumaštiricátím, tak prakticki té práce ubejvalo, nebilo té práce, nebilo. Ešťe se nestavjelo, začalo se stavjet tak aš po tom padesátím druhím, třeťím, štvrtím roku, třeba tadi v Olešňici. Do té dobi té práce nebilo, tak otec přešel do komunálňího podňiku. Já sem k ňemu přišel v šedesátím šestím roku z vojni, a to uš sme teda vúbec jako ţádnou tadi tu klempířinu s té starší dobi neďelávali, ňákej ten uhlák se ďelal, ňákí ti drťinoví kamna se ďelali, a to uţ bilo velice málo, poňevač…takoví ti drobní vjeci… Paní Ţílová: …popelňíki, kouřoví rouri ke kamnúm, jak dříf, to je fšecko ta stará. 157
Pan Ţíla: Vlastňe uš to topeňí přecházelo na ústředňí topeňí f té dobje, tak uš se vlastňe toto přestávalo ďelat, liďi uš topili ústředňím topeňím, mňeli vlastňe ti radijátori, no a prakticki se teda ďelali ti drobní vjeci a začala se, a uš se ďelala teda jeďiňe, stavebňí klepířina. To znamená, mi sme f té dobje čisťe ďelali jenom klempířskí práce, neďelali sme pokrejvačinu, jag ďelá neska uš firma kterou maj teda kluci. No a ďelali sme teda, veškerí tadi ti rodiní domki sme plechovali, prosťe co se dělalo fše po střechách. A to jsou? Pan Ţíla: Ţlabi podvokapňí, svodi k tomu, plechováňí komínú. Paňí Ţílová: …co bilo na střeše ke klempířiňe, jako háki, ríni, svodi. A kaţdej ten klempíř tenkrát mňel takovou svou jakobi trochu značku, tagţe naše ďecka teď, gdiš chodí po Volešňici řikají, á, tadi ti ríni ďelal ďedeček Ţilú. A von uďelá kotlík a na tom kotlíku se to menuje jak? No na rohi se ďelají štucplechi, na kotliku. To je právje ten název, co potřebuje znat, a na kotlíku, tadi, to se menuje taki štucplech? Pan Ţíla: To sou ozdobi… Paní Ţílová: A ďedeček Ţilú má na tom kotlíku takovou jako ozdobu. Von má na tom viklepaní takoví kolečko, a nebo von ďelal takoví rúţički a tomu se neřikalo ňijak? Pan Ţíla: Ne. To nemňelo ţádnej název. To bila jako ozdoba firmi. Paní Ţílová: A ti štucplechi má specielňe… Pan Ţíla: Takoví ti okraje ukončení, ti ukončení kraje u toho čela… Paňí Ţílová: A na ríňe mňel vulcnu. Ta vulcna bila ne vňitřňí, ale venkovňí. A ďelali se drťiňáki a do toho se ďelali vloški. Pan Ţíla: Mi sme ďelávali drťinoví kamna, do toho se zvrchu vsnula drťinová vloška a zatopilo se. Paní Ţílová: Přikrilo se to deklem a v tech drťiňákách se topilo drťinama, dneska nevím kam se to dává. Liďi doma řezali dřevo, bili pilini. Pan Ţíla: To, co bilo ot plechu, tak se ďelávalo. Ti křidle na kamna, na kotle, to sme fšechno ďelávali… Paní Ţílová: To se ďelalo na specijelňím soustruhu, ti křidle. Pan Ţíla: To se tlačilo. To bil takovej soustruch, to sem aňi já uš neumňel, to umňel táta. A uš mňe to aňi neučil, poňevač diš já sem uš přišel ďelat, tak uš se to, ti křidle třeba uš, se neďelali, to uš nebilo. Paní Ţílová: Tenkrát, diš tekl hrnec, tak se šlo ke klempířovi a klempíř ho zaletoval… Pan Ţíla…nebo zavařil. Paní Ţílová: Diš bil propálenej hrnec, tag ďelali noví dna. 158
Pan Ţíla: To dno vodešlo nejdřív, tak se to vostřihlo a uďelalo se na to noví dno, se na to nafalcovalo, fšechno sme ďelávali. Z čeho byly ty hrnce, ţe to šlo? Pan Ţíla: Ti hrnce bejvávali s pozinkovaního plechu, na to se to nafalcovalo, bili z mňeďeního plechu, ale to bilo vímečňí. Paní Ţílová: A co mňeli hospodiňki doma, ti bili normálňe z glejtem. Pan Ţíla: To bili smaltovaní hrnce, jako to neska sou ešťe taki. Pak čisťe uš se ďelala jeďiňe ta stavebňí klempířina. A mi sme ješťě, u naší firmi právje ješťe bila taková špecialita, ţe mi sme si úplňe fšechno virábjeli sami. To znamená, s tabule plechu se nastříhal pás plechu, vohlo se to na vohíbačce, stočilo se to, uďelala se ta vulcna, jak já ťi múţu ukázat. Potom múţu ťe třeba vzít do ďílni. Tagţe mi sme ďelali fšechno úplňe sami. Virobili sme podvokapňí ţlab, na to sme nafalcovali čela, kotlíki, háki sme si virobili podvokapňí, vobjímki na svodi, kolena. Fšechno sme ďelali prosťe sami, pak sme to montovali na roďiní domki nebo na ti hali, na co to bilo potřeba. A ta tradice taková tadi bila a ňigdi sme se nedali na tu fabrickou vírobu, ňigdi se nám to s taťínkem nelíbilo, tagţe sme to ďelávali klasicki, jak to ďelávali gdisi staří řemesňíci, coš uš se f té dobje mnohdi neďelalo. Paní Ţílová: No tadi taki, diš ňegde se mluví vo klempířiňe, tak se řekne podvokapňí ţlabi, ţe? Tak to sou ríni, ale diš ňegde přinde a ňegdo řekne ríni, tak se, to je takovej jako moravskej, to se kaţdej ptá co to je. Pan Ţíla: Potřebujeme vorínovat chalupu, ňigdo neřekl potřebuju uďelat podvokapňí ţlabi. Řekne, já potřebuju, abis mňe vorínoval chalupu, tak se rínovala chalupa, to, co bilo potřeba. Tagţe u nás tadi teda ta tradice, ten starej spúsop, kterej ten táta začal, sme ďelali aš do dobi, gdi sem já začal podňikat, aš v tom osumdesátím, devadesátím roku. A ďelali sme ho ješťe do roku, pomali, dva ťisíce. A f té dobje, jak fšechno de dopředu. Virábíme moderňí vjeci… Pan Ţíla: No a teť, jak se to fšechno virábjelo. To sem řikal. Nastřihl se plech, navohíbal se, stočil, dal se do role, zletoval se, znejtoval. To se ďelo na rúznejch strojích. Ti stroje ešťe neska máme. A teť, přišlo to tak, ţe bilo potřeba ďelat vímňeni celejch střech, tak sme se dali i na pokrejvačinu. Ďeláme pokrejvačskí práce, ďeláme vímňeni kompletňí střech, ďeláme střešňí vokna, do toho ti fólije… A kdyţ jste začínal, tak co byla vaše první práce, co vám svěřili? Pan Ţíla: Já sem prakticki začínal s taťínkem, gdiš sem přišel z vojni. Co sem začal ďelat? Začal sem, prakticki sem začínal vot, jak učedňík. 159
Paní Ţílová: Co ťi taťínek prvňe ukázal? Háki… Pan Ţíla: No prvňe mňe ukázal, jak se co stříhá, jak se co virábí, musel sem si to, jak se říká, voskoušet, fšechno vomakat, ţe? No začal sem to ďelat, človjek se taki učí díváňím hodňe, já uš sem prakticki do tej ďílni choďíval jako kluk, sem to mňel vokoukaní trošku, ale kluk má zájmi jiní, ţe jo? Pod horku na hřišťe a kolo a takoví, ňákí ti sporti sem ďelával. Začal sem u toho táti, jak učedňík a bila to tvrdá doba, musel sem ešťe v dvaceťi dvouch letech, f pjetadvaceťi, poslouchat. Co táta řekl, to se muselo uďelat, poňevač to bil starej řemesňík. Paní Ţílová: No a na stavbje musíš říct, cos prvňe ses učil. Prvňe ťe taťínek učil snad dávat háki… Pan Ţíla: To mňe táta prvňe naučil přiďelat hák, jak se přiďelává, do toho se přiďelá ten ţlap podvokapňí nebo ta rína, rozďelat střechu, zaďelat zas, dat tam rínu, zaletovat, zanejtovat, uďelat tomu koleno, posaďit svot, voplechovat komín. To sem se učil jedno po druhím, a to pak ta práca se vopakuje a ďelá se to pořát, tak se to človjek naučí. Musí se to hlavňe chťet naučit, musí to začít bavit, musí to človjek chťet ďelat. Paní Ţílová: A začínali, mňeli jednu kabelu, klempíř mňel jednu kabelu, f té mňel leví núški, praví núški, klaďífka, ale ti velkí… Pan Ţíla: …vohejbací klešťe,… Paní Ţílová: A ti velkí, ti nosáki, co ňigdi nevím… Pan Ţíla: No, velkí klešťe. Paní Ţílová: Ale počkej, ti specijelňe vţdicki řikáš, podej mňe…takoví ti vohnutí, no mají názef…núški… Pan Ţíla: …lokseki. Paní Ţílová: Tagţe voňi začínali, mňeli f tom šňúru, se řikalo, tu, abi dali fšechno do rovini. Mňeli klaďífka, mňeli ti klešťe, mňeli ale štveri núški, jako lokseki, praví, leví, rovní, já nevím co. A za tech štiricet let uš jim nestačí kabela, ale mají dva nákladňí vozi. No a gdiš se ďála plechová kriťina, tak se ďáli falce. A na to bili ti velkí núški a bili palički a takle, no. A dříf nebila vrtačka aňi elektrická, ale bil kolovrátek. Tagţe fšechni ti ďíri se museli vivrtat kolovrátkem. No, tak musíš říct, tak začínali sme s klaďífkem, paličkou, která bila na sráţeňí, mňeli ste šulajzňu… Pan Ţíla: …šulajzňa, to bil takovej univerzálňí nástroj, kterej prosťe…se přes to vohíbalo, doklepávalo se přes to. Paní Ţílová: To má takle silní, pak je u toho rukovítko, abi to mohl drţet a na druhím konci je takoví splesklí, zas přes to uplňe doklepávali. Tak tomu řikají šulajzňa, 160
kolovrátek, lokseki…a ţebřík, ňic jiního klempíř nemňel. Bila víhoda, ţe ďedeček mňel ďílnu, v ňí mňel vohíbačku, vulcnovačku, núški, a to na stáčení…stáčečka, tagţe si to mohl virábjet. Pan Ţíla: No, to bila u nás velká víhoda, ţe sme fšechno mňeli. Ale tak f tech vostatňích provozech konkurenčňích našich to mejvali taki. Paní Ţílová: Ti, nemá ďedeček na prvňím napsaní galanterňí klempířství? Pan Ţíla: Stavebňí a umňeleckí klempířství, galantérňí ne. Galantérňí klempířina, to bilo formički, gdejakí drobnosťi, gdejakí nádobki malí, to se ďelávalo. To, co se v obchoďe neska koupí s toho lesklího plechu, takoví ti formički na pečeňí dortú třeba, jako fšecko sme tenkrát ďelali. Paní Ţílová: Paňí přišla, donesla, já bich chťela, Franťíku, toto a Franťík to krásňe uďelal. To hlavňe potřebuje znat takoví ti, já nevim, ti řekneš nejtki, a jak se říká tem šťetečkúm? Pan Ţíla: Pentlik. Kaţdej diš se ten spoj letuje, tak se musel natřít kiselinou, kiselinou solnou, abi se to rozrušilo, abi se to spojilo, tak se to naťírá. Tak abi se nemuseli kupovat šťetečki, kerí v drogérii stojí, tak si to uďeláme sami, to je jednoduchí pro nás. Paní Ţílová: A taki specielňí název, diš se nejtuje, tak to sráţíš čím? Pan Ţíla: …utahovák… Paní Ţílová: …utahovák, durchšlok, jag ďeláš ďíri. Pan Ţíla: To je durchšlok, a co se značí ďíri, to je kirner. To sou fšecko ňemeckí názvi. Modrotisk Modroťisk je prvňí cílevjedomá vlasňe technika, jag zdobit tekstil, protoţe přetťím bili jenom voskoví batiki, řekňeme rúzní primitivňí. To znamená, velice jednoduše diš to řeknu, tak je to vlasňe prvňí technika, gdi uš přet vírobou vjeďeli, znali vísledek. To znamená, cílevjedomňe vzorovali, jo, jaká bila kiťička a tag dále. Ta technika pochází celá s Indije a do Evropi přišla f poloviňe devatenáctího stoleťí a šířila se hlavňe přez Holandsko, přes Angliji a dá se říct, ţe tadi f Evropje, ve středňí Evropje, dá se říct, ţe skončila. … Dibi sme se vráťili zas do té Indije a do Maroka a podobňe, tak tam třeba tidle ti techniki f potstatě sou dneska řekňeme na víši, tam voňi moc lepšího neznají. Zato Evropa to vzala samozřejmňe ten vívoj uplňe jiním smňerem, tagţe se to vivinulo dál. Tadi ti ďílni f potstaťe se postupem času nestali konkurenceschopními, protoţe samozřejmňe ručňí ťisk a tag dál, to bilo fšechno uš
161
zastaralí postupem let, tagţe to vimizelo přirozeňe. Tagţe to, ţe ta naše ďílna se zachovala, je spíš taková vijímka, bich řekl. Co se tíče, gdibich řekl historiji naší roďini trošku. Tadi vlasňe f Olešňici tu barvírnu mňela ňáká roďina Vajzova (Weissova), a ta historije tam sahá uš ňegdi do šesnáctího stoleťí. Ale to bili čisťe barvíři, to nebili modroťiskaři, to ješťe nebilo vo modroťisku, to bilo pouze o tom, ţe se barvila modrá nebo černá, to neňí aš tak dúleţití, prosťe pouze barvili. Aţ v roce osmnáscet štiricet devjet tadi právje začali ďelat modroťisk a začali ho ďelat s toho dúvodu, nebo s ťím, ţe vlasňe sem přišel múj menovec, to znamená múj prapraďeda, a von uţ bil právje viučenej, von přišel z Rakouska vod Vídňe, a bil viučen právje řemeslu ťiskařskému. Znal tu techniku modroťisku a tu sem donesl, do Volešňice. A proto vot tohoto roku se tadi ďelá modroťisk, aš vod roku osmnáscet štiricet devjet. Jináč ti barvíři tadi vopravdu sahají,. Pepík W., tak to je právje ten rod, kterej tadi uš ve Volešňici púsobil vot, snad vot šesnáctího stoleťí. Tady bylo také to tkalcovské řemeslo. S toho se to vivinulo, to právje bila návaznost na ti tkalce. Se tkalčilo, ţe jo, f kaţdím druhím staveňí bil staf, to znamená, ţe na to se právje připojovali ťidleťi barvíři. A ta výroba? Tam de o to, ţe já neska na bavlňení plátno, púvodňe se pouţíval len, protoţe se tadi pjestoval, tadi bilo něgdi v roce patnácet štiřicet pjet právo tkalcofskí, esi se nemílím. Tak to se zmňeňilo, len je historije, to uš tadi neska neňí, tagţe neska ďeláme na bavlnu. A de vo to, ţe já pomocí vlasňe dřevjeních forem, kterí sou vječinou z hruškovího nebo švestkovího dřeva, nanášim na plátno ňeco jakobi vosk, jakobi s vlasnosťí vosku. Říká se tomu nějak? Ťiskařská rezerva, pap. Odborňe v literatuře se to píše jako pap, jináč mi tomu řikáme ťiskařská rezerva, coš je vlastňe smňes kaolínu, arapské gumi pluz ešťe dalších sloţek, kterí trošičku sou takovím tajemstvím, diš to tak řeknu. To se vlastňe nanáší pomocí tech dřevjeních forem, přetstavme si to jako razítka, na to plátno. Má to za úkol to, abi to při následovním barveňí v mísťe toho oťisku, kam naneseme ten vosk, tak abi se ta barva k tomu vlákínku nedostala. Je to f potstaťe negativňí spúsop ťisku. Po samotním vobarveňí, kterí trvá f potstaťe osum hoďin, se ten vosk otstraňuje, neboli ta ťiskařská rezerva, v kiselím rostoku…má za úkol to rospusťit, a ťím vlastňe viplaví ten potkladňí motif. Posledňí vjec, co se na tom musí uďelat je, ţe to f tom kiselím rostoku, 162
gde se vlastňe rozbourává ta ťiskařská rezerva, tag zároveň se ustaluje indigo. Mi tadi barvíme barvou, která se nazívá indigo, coš je vlastňe barva rostliního púvodu, jak uš sem trochu řekl na začátku. Tag domovina je Indije, tam se to pjestuje. A samotní barvivo je ve stonku, gde je ho třicet aš štiřicet procent. A co nějaké stroje nebo náčiní? Mi pouţíváme mandl. Tam máme mandl. Tam se f potstaťe to ďelá fšechno ručňe. To znamená, dřevjení formi, plátno, tagzvaná šaršina, coš je právje, víceméňe, mi tomu tak řikáme, to je právje to slovo, kterí moţná chceš slišet. Odjagţiva se tomu řikalo šaršina, ve skutečnosťi je to vlastňe bedínka, která plave na voďe, f které mi namáčíme ti formi, jag diš razítkuješ, diš máš pedušku na razítka. Tagţe to je stejní princip. Tagţe to je víceméňe ta bedínka. Na barveňí je kipa, coš je ta káť, f které se to barví, která je dva metri spušťená hluboko v zemi. To je kipa tagzvaňe. Tam je právje lázeň toho indiga. Vješí se to na tagzvanou barvící korunu, mezi nama se tomu řekne ráf, mi neřekneme jinak neš ráf. Spoušťí se to tam osum hoďin po púlhoďinovejch intervalech, a to jedno spušťeňí se říká cuk. Gdiš se bavíme, tak jedno vitaţeňí je jeden cuk. To znamená, diš mi se bavíme, jakobi řekneme: „Dej tomu třeba dva cuki. Dej tomu jeden cuk.“ To sou ti vjeci, kterí mezi sebou tadi pouţíváme. Tagţe ráf, cuk, šaršina. A pak tam máme metr, coš je víceméňe, diš to řeknu moderňe, skládačka. Uplňe primitivňí zařízeňí, gde skládáme tu hotovou metráš, a tomu se řiká šrák. Ťeško říct proč, ale vodjagţiva se tomu řikalo šrák a mi tomu jináč nenazveme jako šrákem. A přitom je to skládačka. Tam sou taki rúzní slova, co se pouţívá, třeba ta barva se míchá, vzňiká na tom pjena, a teť se ta pjena, vobičejná pjena, ta se sundává. A zase mezi sebou, diš se bavíme, tak se říká, ţe se má sundat flota. Pravďepodobňe ta pjena, já nevim v ňemčiňe, jak se řekne pjena, mňelo to zase, ňákou to muselo mít spojitost. To sou viloţeňe slova, kterí se tadi pouţívají jenom mezi nama, to nigdo neví co. Pekařství To se udělal kvas, jako v ďíţi normálňe, ţe jo. No a potom musel se nechat vikinout, a to tak asi štiři pjet hoďin. Aš se prokinulo to ťesto tag ďedeček vstával. Bila míchačka. Napřed gdisi za dědečka se to ďelalo v dřevjenej ţe, takovej tej, diš ešťe dědeček, jako manţelú tatínek, jo. Ale mi uš sme to mňeli jako tu ďíţi normálňe. Ten kvas bil ve škopičku, přelil se do ďíţe normálňe, a teť se tam prosťe přidávala ta mouka, abi se to ťesto promísilo dobře. No a pak se dalo trochu kinout a s toho višlo krásní ťesto, kterí teda se muselo naválet na vále. Tag bila váha taková normálňí, mi ju ešťe 163
pouţíváme jak se říká na ti dvje, ti dva tácki, tak na tom se to naváţilo, naďelali si bochánki, dali se do tech ošatek na ti police, na tech policách to kinulo. No a musel meziťím teda, samozřejmňe, musel vitápjet pec. Ta pec bila roštofka dříf, to bila stará pec, taki je tam na tom filmu ţe jo, roštofka. Ta se vitopila. Dříf, za ďedečka, se topilo dřevem, ale potom aš přišlo to po osmaštiricátím to znárodňení, aš nás teda jako znárodňili, tag uš jako se topilo uhlím, to uš jako podňiki mněli uhlí, tak se dováţelo uhlí. No to bilo kaţdej mněsíc, to bili strašní kvanta aut uhlí, to mi bisme mislím zavezli celou Volešnicu, co tady se spotřebovalo uhlí. No a to se muselo samozřejmňe odváţet do stodole a ďedeček si musel, při tom, jak se ďelalo to řemeslo, tu pec vitápjet, jo? Protoţe dneska se zapne knoflik, přinde se a je to hotovi. Prostě sme ďelali to řemeslo, váleli, všechno moţní a von musel při tom dicki jít, prohrabat, ţe, topilo se pár polínkama, to bil rošt, jak se tomu říká roštofka a von musel to uhlí do toho pjekňe přihazovat. To mňel napočítaní, abi ta váha na tu pec, co se ďelalo, abi to višlo. No tak to tam přikládal a zas to musel chodit přehrabovat, abi po tu dobu, neš ten chleba se nakine, abi ta pec bila vitopená, jo? No tak se to uďelalo takle, aš se pec vitopila, tak šel a, jak se říká, vihraboval ten popel dólú do toho popejiště a musel prosťe tu pec vihasit vodou, jo? Dole bil takovej škopek pod tou pecí strčenej, ţe? A ta sláma, to se řikalo kerbiš, von uš potom dával hadri, ale dříf se to vitíralo, ze začátku se to vitíralo, to bila taková húlka strašná a na tom bilo ze slámi uďelanej takovej snopek. A tím se ta pec, jak uš jako bila vitopená musela vičisťit, abi ten chleba se tam mohl sázet. A jak jste říkala, ţe se to jmenovalo? Kerbiš na to viťírání, mám dojem kerbišem, ţe dicki říkal. No a teť uš bil chleba nakinutej, tak se to přinosilo. Napřed sme nemňeli vozejky na kolečkách, ţe? To se nosilo vedle s toho jednoho a nosilo se to na tu lavicu, jak to teť ďeda přebíral a (jak se to říká po česki) naštrejchoval. Viklopil na lopatu houšťičku nebo pecínek, poštrejchoval to pjekňe a šupl to do pece. Tak to tam nasázel a musel počkat, tu dobu nevim přesňe, dicki čas se to zapeklo, ţe? Teť se to jako muselo přepect, protoţe některá strana ti dlaţťki, jak se tomu řiká, dole ti šamotoví dlaţďice co bili, na čem se to peklo, tak ňekterá strana topila třeba víc, ňekterá míň, takţe ten chleba se po určitej dobje musel vindávat ven zas na tu lavicu naspátki a okolo a přehazoval se z jedné strani na druhou, abi prosťe stejnomňerňe se dopekl. No a tak to bila celá vjeda. A kdyš se to vitahovalo s pece, tak tam bila váha, protoţe to se váţilo určitou váhu, ňákí ti deka navíc, ti bili jako na vipečeňí. No a uplinula ta doba kolem té hoďinki nebo tak, tak se to
164
vitahovalo, na váhách se to váţilo. Diš to bilo ještě…, zas to muselo jít nazpátki, abi to tu váhu získalo. No, tak to bi bil teda vokolo toho chleba, ţe jo. No a rohlíki, no tak to bilo zase to samo. Aš se votpekl chleba, tak uš meziťím namísil si ťesto f tej ďíţi zas na rohlíki. Podle toho, kolik se ďelalo tech rohlíčkú, tak se to naváţilo a vimísilo. A teť se naďelali zas, ďelalo se to s třiceťi, jako váha na třicet rohlíkú. Protoţe, všechno po česku, presovačka, ta mašina, která ti rohlíki prokrajovala, tak ta bila určena na třicet tech kolonkú, po česku, kolonkú. A tag diš naváţili sme ti pecánki, abi nakinuli, jako zase se narovnali jako ten chleba a počkalo se, aš to trochu prokine a dávalo se to do tej presovački. Zacvaklo a zmačkla klička a vono to protlačilo ťech třicet kouskú. No a teť se to naházelo na tu tabulu, ti kouski. Podle toho, kolik se nám toho tam vešlo, tak se toho vipresovalo, naházelo na to a potom přišla ta rohlíková mašina, do které se ti rohlíčki, ti kouski, strkali, ţe? No a vipadávali hotoví rohlíki, ti se dávali na plech. Napřet tech plechú taki nebilo tolik, napřet se to taki rovnalo, jak se řiká, na prkna, na deski. A třeba to bila nahoře taková traverza a tam se ti deski dávali, abi ti rohlíki nakinuli. No, a tak to nakinuli, naťírali se jako teť. Ňekerej se posipal solou, ňekerej makem, ňekerej hlatkej. No a to bilo všecko, pak to šlo zase. A teť uš se to přivezlo na vozejčku k té peci, no a von si ti plechi bral, sázelo se to asi po třech. Tři, za chvilku zase tři, a tak se jich tam snad dávalo patnáct nebo dvanáct, já uš nevím, no tak ňák, a tak dicki ta se upekla, viďelala a zase se tam dal další řádek, zase další řádek no, a tak to bila ta, to tajemství vokolo rohlíkú. Teť je to strašňe jednoduchá práca, ale tenkrát, diš se to muselo všecko vitápjet, chodit hlídat pec, přehasit, vihasit tu pec, abi se dala do toho sázet, ţe? Neska se podivá, kolik má teplomňer, scvakne a jede se. No a to všecko musel ďeda, chudák, sám ďelat. Musel si navozit uhlí k peci do hromádkú, diš se chťelo topit, popel vivozit. Ten sme vozili, já teda osobňe ne, ale manţel, to vozil pod horku na to prvňí smeťišťe tadi, tak tam se vozíval ten popel. Vot tech liďí, co mňeli starí kamna, tak mňeli takoví ti troubi plechoví, a do toho ten ďeda ten ţhavej popel ukládal a dicki, aš uš mňel dvje tři popelnice, nasadil to na vozejk a jel pot tu horku. Tak todle bila zas ešťe krásná práca k tomu, ţe se nadřel jako mezek. A ze začátku, ešťe diš ďedeček, jako manţelú taťínek, tak to sme ani vodovot nemňeli. To museli sme vodu nosit vot pumpiček na řemeslo, aš potom začala Volešnice kopat tadi přípojki, tak sme bili jedňi s prvňích, kterí sme se připojili, vodu abisme mňeli. Tagţe ţádná radost, protoţe to bilo vopravdu dřina, neska uš to dřina neňí, zase se to musí všecko zaplaťit mnohem víc, ţe jo. No tak tenkrát to uhlí, to uš všecko plaťili národní podniki. 165
Tagţe sme se mňeli co voháňet a zaplať pánbu, jak se řiká, ţe sme to všecko takle přečkali, tagţe teda ďeda aji dúchodu se dočkal, přes dúchod ďelal, a diš jako začala tadi ta sametová revoluce, tak poradil klukúm, ţe teda bi mohli skusit to uďelat. Jenomţe řiká, kluci, rozhodňe to nemúţeme, nebudete prosťe, esi to chcete ňekerej si vzít, já vám to jako předám, poraďím všecko co je. Musíme postavit parňičku, protoţe tadi při tomto uhlí a tom apsolutňe bi to… To je pec? Ta parňička? Teť máme parňičku. Teť je parňička. Teť se topí jako na páru, topí plinem a pára mu to jako tema trupkama, vipiká se teda ten chleba. Teť je pečenej, jak se říká párňí pec, tak je to v parňí peci. A mouku jste měli jakou? Na rohlíki je pšeňičná, rohlíková se menuje – pšeňičná rohlíková. A do chleba se dávala ţitná a s pšeňičnou chlebovou, na šedesát jako procent tej a … ţitná s tou pšeňičnou. Tak to bilo jako míchaňí na chleba. A rohlíki, to bila čisťe rohliková mouka, do tej se dávalo, taki sme dávali lúj, rozpoušťeli gdisi, diš to začalo, sádlo sme dávali do rohlíkú, prostě co ten podňik mňel, tak ťím se to. Aš se to teda potom zastavilo, tak na tom, jak se říká česki, funerolu, na tom tuku. Pokaţdí je jinačí, pokaţdí je mouka jinačí. Vono se nedá říct proč to je takoví, protoţe v kaţdím pitlu je ňeco jiního, s votpušťeňím, jo. To nevíte, dovezou vám sedumdesát, osumdesát pitlú dohromadi, ţe. No, teť vám dají kaţdej druch zvlášť, abiste to mňela narovnaní, diš to dete váţit a přesejvat, tak abi ste to mňela prosťe nachistaní, abi nemusel přehazovat pitle podle tech cedulek, ţe jo. Tak von to má narovnaní, která ta mouka je která. No tak na rohlíki si naváţí večer zvlášť, no a chleba uš má rozďelanej s ťim kvasem, tagţe uš má mouku prosťe naváţenou a rozďelenou, co teda do toho přijde. Pak se dá soli trošku, jako do toho chleba, tam se jiná přímňes jako nedává, to je s toho kvasu. A do rohlíkú se dává, dává se tam cukr, dává se tam volumaks, to je jako, to bejval slat, dřív bil tekutej, ten slat jako. Ten se jako nalil do toho a rozřeďil se vodou, a ťím to bilo jako slaďidlo, ešťe plus cukr. Určití mnoţství se dává sladu, určití mnoţství se dává cukru, čili toho volumaksu, no a teť se tam dává tuk. A ten tuk taki, to je na metrák určitá váha. Tolik, podle toho s kolikaťi kil to ďelá, tak si to musí večer nachistat, súl taki si musí naváţit nebo ten, to musí mit večer všecko nachistani, no a ťím se to vimíchává, a zas je to hotoví. Tak tímdle jakobi to bilo. Váha, fšecko, musí se to dodrţet, abi uďelal mnošství, kterí potřebuje, no tak ňegdi se stane, samozřejmňe ţe ten rohlík ňákej je navíc, ţe jo. Skusí to dát do opchodu, prodá-prodá, neprodá-neprodá, ţe, se uďelá strouhanka. 166
A to se zadělávalo rukama v tom mnoţství v té díţi? Ne, dřív ten ďedeček mňel, jak se říká, kopisť. To v tej ďíţi, diš von jako mňeli ti dřevjení, to se ďelávalo gdisi, tak bila kopisť. A chodilo se vokolo té a promíchavala ste to těsto takle. Manţel se učil v Brňe u Očkú pekařem, no aš potom přišel dom, tak to uš bilo jako koupená michačka, přesejvačka, to fšecko bilo koupení. A tak to uš se za určitou dobu votočí v tom, v tej ďíţi, dokola kolem, takţe to bilo promíšení za chvilku. Musel šahat, esi je to řidkí nebo to si přidat nebo přidat vodi, podle toho, jak se to povede. Rukama se ďelalo, to vám múţu říct, rukama sme museli mísit, diš se stalo a při řemesle vipla eletrika. Teť ste to mňela v ďíţi ten kvas, fšecko, a mňela ste ďelat virobki. To se stalo mockrát, bouřka, opravi ňekde, a diš se ďelá v noci, tak se to muselo rukávi nahoru, no a manţel musel do toho. To bila makačka, neš teda to ťesto vimísil, protoţe tam mňel určitou váhu nasipanou a tu musel promísit. Tenkrát nebili, teť mají ti neres ďíţe. Diš sme tu pekárnu, tak ďeda hned neres ďíţe. To sme mňeli jenom tu cínovanou, tak to dicki za ňákej čas přijeli cigáni a zas to vicínovali, diš uš to bilo takoví trochu zašlí nebo škaredí, tak to jezdívali cigáni a cínovali ešťe ti ďíţe, to ešťe bilo misim pot tou pekárnou blanenskou. No a dicki jednou za čas, já nevim za jak rokú, se překládala ta pec, opravovala se. Já si to tak pamatuju, misim za mňe, za ti roki, tadi bil asi třikrát ten pecař. Von totiš, jak ťím topením, tak se ti dlaţďice, jak se drťili nebo dřeli, takţe potom se tam to ťesto, ten chleba, tlačil do toho. Tak museli přijet, a to bil zvlášť chlápek, kterího teda před ňím neska smekám ešťe. Nedovedu si přetstavit, jak tam lezl a co to ďelal. Musel vlést do toho popelňíka dole, jak se ten popel sipal, a tak prolezl tim roštem do tej pece, ta pec bila jenom takle asi visoká a dozadu ešťe se sniţovala. A von na břiše to fšecko přeďelával. Manţel mu samozřejmňe ti dlaţďice a to všecko podával, protoţe bi chlápek musel za kaţdím tímto vilést. Písek se musel pot to dat, abi to pjekňe seďelo. A ten chlápek tam vlezl, to sem dicki řikala, jak vi toto dokáţete uďelat, to nevim, to sem nemohla ňigdi pochopit. Jak on se tam prosťe protáhl. Takle bila tam ta ďíra a tadi bilo to topeňišťe a von tam musel prolest, a tim topeňišťem vlezl dovňitřku, a tam tu podlahu teda musel přeloţit. A za mňe, co si pamatuju, tak tadi bili misim třikrát, ti pecaři. A ty dlaţdice byly z čeho? Šamotoví. Šamotoví, jak kamna sou ze šamot, prosťe. No muselo to bit, abi to hřálo, abi to mňelo tu teplotu určitou, to muselo bit jako vihřátí podle toho, no, ňegdi se to podařilo, ňekdi se to nepodařilo, ňegdi to bilo rospraskaní, protoţe aňi uhlí nebilo 167
kvalitňí. Ňic nebilo kvalitňí, fšecko se hádalo, vodhadem. Von tam naházel uhlí, vitopil, teť čekal, esi to zhoří, nebo to bude akorát. A ti mouki tenkrát bili…Mi sme pořád brali mouku z Brňence. Za toho reţimu, šecki mouki sme brali z Brňence. I gdiš nám nabízeli tadi vot Brna, tadi bilo kolik tech mlinářú. Vono taki to záleţí, votkut voňi to skliďí, ţe. Diť viďíte, jakí je teť podnebí. Tak voňi museli dováţet mouku, abi to na to pečivo, tak sme pekli aji s kanatskej mouki. Dováţelo se do tech mlínú, abi mněli čím přimíchávat, a tak se muselo dováţet aji s cizini mouka, no. Tagţe potom hádáte, co s toho vileze, ţe? Řeznictví Tak, jak probíhá zabijačka. Budem řikat vo domácí zabijačce, jo? No, přinde řezník, musí si uvázat prase, vivést ho ze chlífka a tam mu ho negdo musí podrţet. Uváţe ho za nošku prováskem a ta druhá osoba ho musí přidrţet. Von ho střelí, píchne, negdo mu musí chitnout kref, zamíchat. A to se střelí čím? Pistolou, to je pistole, je to náš vírobek a střílí se do čela, rovňe, jo? Pak se to prase svalí na levou stranu a píchne. Negdo z domácích musí zamíchat kref, protoţe dibi se nezamíchala, tak to zústane ţmolek. Ta bílkovina se musí vimíchat, a to se vihoďí. A to se sková potom do jelit. No, pak se to prasátko navalí na bránku takovou, dá se trošku vejš, abi se nemusel človjek tak vohejbat a začne se pařit. Musí se natlouct smola a tou smolou se popráší to prase, ta púlka, a začne se z vlaţnou vodou, takovou vodraţenou vodou, a čím víc, tak se přidává ta horká, aš potom ke koncu uš je skoro devadesát pjet aš sto stupňú. No a vdicki se zapaří tak kousek, tak půl metra štverečňího, vezme se zvonek, to je takoví nářaďí kovoví z háčkem, to je zvonek. A to prase se začne škrabat. To místo, co se vopaří, tak se musí voškrabat. A dál, pot to se dá ešťe vaňička. A ta voda, co se ta vlaţná, se chitá a znovu se to jako rospařuje na tu smolu. No a takle to pokračuje, aš je púlka hotová, tak se to voholí a převalí se to prase na druhou stranu. A čím se to holí? Noţem. Kaţdej řezník musí mít sebou pár noţú, a to ta púlka se voholí a začne se pařit ta druhá. No, aš se vopaří ta druhá púlka, ten samej proces se musí uďelat. Voholit to, pak se vezme studená voda, pjekňe se to vopláchne, kartáč, ešťe se to ňegde drhne. A naříznou se šlachi na noškách a dá se tam brce, to je taková rospora. Brce?
168
Brce se to menuje, no. A vezme se klatka, kerá se přiváţe visoko, tak asi tři metri, abi to prase se skrátka dostalo navrch. Přes ti klatki, dole je trojka, navrchu je trojka, ţe to múţe vitáhnout jeden človjek, jo. Musí se to uvázat k nečemu, ten špagát, abi to prase bilo ve vejšce, podle toho, jak ten řezňík je visokej. Diš bi bil malej, tak abi na to došách. Tak se vezme voda, celí to prase se spláchne, jak visí. No a začne se kuchat. Rošlosuje se, to je odbornej název, kíti se rozďelají a sjede se dolú, aš po jazik. Mezi levou rukou se strhá ta bráňica a začnou se viďelávat střeva. Ti střeva se hoďí do vandlíku a dají se na bok a kuchá se dál. Vitáhne se pajšl s jazikem, ledvini, teť se natrhne sádlo s toho prasete, se říká vňitřňí sádlo, a natrhne se to nahoru a nechá se to f tom praseťi, zaťím. No a diš se viďelá ten pajšl, tak to se dá zas do jiního hrnca, musí se jícen rozříznout, srďíčko rozříznout, a tím pádem je to prase vikuchaní. Vezme se trošku vodi a vipláchne se ta krev, co tam zústala. No a teť si musíme taki, diš ďeláme zabijačku, tak si to musíme nachistat na zabijačku. Játra vodďelíme vot plic, dáme je bokem, protoţe přindou do jitrňic, kus jich. Zbitek se skovává dom, pro paňimámu. No a teť se začne připravovat maso na tlačenku a na jitrňice. Uříznou se plecata. Co se uřízne? Plecata. Je to noha s kolínkem předňím, z noškou, a to se říká, ţe se ukrojí plecata. To má dvje to prase, tak vobje dvje, teť se musí vikosťit, abi se to mohlo dat vařit. S tech plecat, s té hlavi, hlava se uřízne, ta se rosekne, vibere mozek, fšecko se to musí viprat. A dá se to do studené vodi na plotnu nebo do kotla. Negdo to vaří na plotňe, negdo f kotlu. Dá se to kosťou dolú a dá se to vařit do studené vodi. A teť to veškerí maso s toho plecete a s toho, to lepší se sková, a to se dá vařit do té tlačenki a do jitrňic. Teť do té studené vodi, jak se to dá na plotnu, musí se to dat kořeňí, petrţel, zeleňina, dá se tam černej pepř, dává tam negdo aji noví kořeňí, no a musí se to dat do varu. Jak nám to začne vřít, tak stlumíme, abi sme tak jenom se to přebublávalo, ale mezitím, diš to negdo topí, tak musí si uďelat řezňík střeva. Stáhne střeva slabí, musí je votočit, dvouma prstama se střeva votočí a votočí se aji velkí střeva, to je zase na jelita, a dá se to nekomu viprat. Anebo záleţí, jakej je pomocňík, dištak si to musí uďelat řezňík sám. Jenomţe to se ďelá f teplé voďe, diš je sňích, tak se to pere ve sňihu. A nakonec se ti střeva musí zaletkovat, abi, to střevo má takovou hlatkou, je to moc hlatkí. A diš se to zaletkuje, tak vono to zdrsňí ti střeva, abi se to udrţelo v ruce,… A čím se to dělá to ledkování? To je ledek, to se koupí f drogériji, ledek. A to je takoví jak sóda nebo neco takovího, prášek, no. No a potom se našpejlujou. Naďelají se, jag je jitrňice velká, jag je 169
jelito velkí. Tak se to našpejluje a dá se to do vlaţné vodi a počká se, aš se maso uvaří. Aš se maso uvaří, tak se viďelá ven, dotiční řezňík si vibere. To lepší si dá do tlačenki, to horší de do jitrňic. A taki ešťe u toho, diš to prase visí, tak se zřízne špek a ti kúţe se vošvátlujou s toho sádla. Ti kúţe se musí dat uvařit do té tlačenki a trošku se dává do jitrňic. A teť, diš to má řezňík rostříďení, tak si to dá do hrnca a přidá tam té polifki s toho, jak se vaří, abi to rozřeďil. Daj se kúţe do té tlačenki a dochucuje se to. A těmi kůţemi to tak ztuhne, ţe? Ti kúţe sou tam jako lepidlo, ţe dibi tam nebili ti kúţe, tak se to rospadne. No, ta tlačenka se dá do střef a musí se znovu převařit. Buťto f čisté voďe, záleţí jak, diš maj hodňe polifki, tak se to dává do té polifki, ale dá se to uďelat do čisté vodi zas přijít do varu a púl druhé hoďini to musí bit tak mezi osumdesáťi aš devadesáťi. Skrátka, abi se ta tlačenka vičisťila. Abi nebila kalná, tomu řikají. No a uďelají se jitrňice, to se zemele na mašince. Pajšl, diš se dá uvařit, tak se musí zemlet jemňejc a vostatňí, lalok a takoví, co tam přinde, tag hrubjejc. Narazí se to a dá se to vařit po té tlačence. Jak se ta tlačenka viďelá potom, tak se to dá vařit po tlačence. Tím samím spúsobem se uďelají jelita. Musí se nacpat, jelito je kroupa, kref a vokořeňí se to. Chceš vjeďet aji kořeňí, jakí se tam dává? Tak pepř, usmaţená cibulka, kmín, súl, česnek, noví kořeňí trochu. No a to se podle chuťi dosolí a narazí se to do tech jelítek, kerí se vaří taki potom. A pozná se to diš je uvaření tím, vezme se špejla a píchne se. Diš neteče červení, tak je jelito uvaření. To bi tak bilo fšechno. Pak se s toho, diš se to uvaří, tak třeba jitrňice se musí dat do studené vodi. Dibi se nechali f teplé voďe, tak bi, nebo tak jenom, tak voňi sčernají. A diš je to ve studené voďe, tak voňi sou takoví bjelounkí. No a tak se to rozloţí nekam do mísnosťi, jednu vedle druhej a nechá se to vichladnout. To samí tlačenka, s tlačenkou se musí votáčet po chvilách, abisme nemňeli dort. To tlustí má snahu, diš je to mňekí vilest nahoru. Abi se to promíchalo. No a potom nakonec se rozďelá maso. Prase se rosekne napúl, kíti zvlášč, kotleta zvlášč, krk zvlášč. No a to se vikosťí, ti vodřeski se spracovávají buť na nákej guláš anebo to. A jináč kíta je na říski, kotleta taki na říski nebo krkovica na pečeňí, bok na pečeňí. A nebo se taki múţe polovička s toho viuďit. Nasolit dvouma dekama na kilo a nechá se to tak deset aš dvacet dňí ve škopku, a pak se to uďí. No a musí to tři dňi nechat nasucho ze solou a potom se to zalákuje. Tak vosmiprocentňím, šesťiprocentňím lákem, voda a súl. No, pak se to viuďí. A nebo taki ešťe dříf, diš sem bil jako kluk, tak se s toho škopka, jak to bilo naloţení, brávalo třeba na pečeňí, bilo to viňikající. Nebo na říski, diš to bilo naloţení. To se akoráť nechalo vokapat, vosušilo a jináč to bilo ohromní. No, to bi tak bilo fšechno, no. 170
Ukliďit po sobje. Nakonec se škvaří sádlo. No, vono tech moţnosťí je víc, se múţe uďelat s tech zbitkú lunč, třeba. To je pomlení zas to maso, nekořeňí se tam to, jenom se tam přidá trošku kúţí, dává se to do konzerf. Anebo do sklinek, záleţí, jag gde gdo je zviklej. Nebo do střef se to múţe narazit taki, ţe tam tech moţnosťí je moře. No a nakonec se škvaří sádlo, no. Mi jako ešťe dříf, nevim, esi to tam mám řikat, ale…tenkrát diš nebili ledňički ešťe, tak třeba říski se uďáli, usmaţili a zalili se sádlem. A to vidrţelo třeba púl roku. To se ďelávalo dříf. Proto se asi dělali ty zabíjačky v zimě, aby to maso vydrţelo. To vidrţelo zajedno ve škopku a zadruhí, takle co bilo potřeba, tak se naďálo dopředu. Zavařilo se něco, upečení maso se zavářelo, pag diš se viuďilo, tak to uzení se zavářelo, abi bilo skrátka vot prasete k praseťi. No, a to tak bilo. A kdyţ jste jel na zabíjačku, jaké jste měl s sebou nářadí? No, musí mít aspoň tři noţe řezňík, musí mít klatku s tím brcetem, musí mít zvonek, no a musí mít chuť na piťí. Diš se začne kuchat, tak se jedna štamprdla dává. Jináč záleţí, jag gdo je lačnej. No a musí mít sebou kaţdej řezňík brašnu. Vječinou, z devadesáťi procent, nosí sebou mašinku nabroušenou, jo, na mleťí. Protoţe jitrňice, to se musí mlet, do tlačenki se krájí fšechno prakticki, akorát ti kúţe se melou. No, dříf bejvali troki, to se ďelalo f trokách. Jako necki, ale vječí vo hromadu, to prase se tam prakticki nakulilo a teť se nosila voda a škrabalo se to řetazama, takle bili štiri řetaze, dvá chlapi stáli naproťi sobje a takle řetazama to škrabali. A to bily nějaké speciální řetězy nebo normální? Normálňí řetazi to bili, jenomţe tam se taki začínalo zas s tou vlaţnou vodou a čím víc, abi to nešlo zas kór moc richle, tak se dicki po kíblu přidalo a to prase se takle jak…padlo hrozné vodi. Mi, co to umíme na prkňe uďelat, na bránce, tak to je úspora vodi zajedno, a je to richlejší o hodňe. A na brance, to je jako… No třeba takovou branku, jag je ten stúl a dá se to na dva klacki dřeva, špalki, se poloţí, abi skrátka to nebilo úplňe na zemi. A ešťe si pamatuju dříf, ţe taki to pařili, diš se krupónovalo, dříf se vodevzdávali krupóni, to je ta kúţa s tema šťeťinama. A to se dal pitel na to místo, gde sme to chťeli vopařit a ten postup bil uplňe stejnej s tou smolou, akorát ţe se tam dal pitel a pařilo se to přes ten pitel. Jo, ţe to bilo vohraňičení, ten krupón musel mít tvar ňákej na tom praseťi. Tak dicki se dal ten pitel a přes ten pitel se lila ta vařící voda a pak se vodďála. To bilo ale tak f tech padesátejch letech. No, tak to bi bilo tak ta zabijačka. 171
A nosil jste taky takový ten kostkovaný kabát? Říkalo se mu nějak? To musí. No, pepíto. Pepíto se tomu…Pepíto a zásťeru a gumáki musí bit, to musí mit řezňík, protoţe se ďelá v mokru, ţe? A neţ jste tam jel, tak uţ taky museli mít něco nachystaného dopředu? To uš kaţdá hospodiňka ví, ţe musí uvařit kroupi dopředu. No a vohřít vodu. Diš je domluvenej řezňík na sedmou hoďinu, tak von uš musí vo šesťi zatopit, abi bila vařící voda. A pak to de jak, tag za tech šest hoďin se dá uďelat ta zabijačka. Ale to neňí jako nák moc času vikládat nebo to, to se musí ďelat. A taki záleţí na tom, jak to prase je krmení, čím je krmení. Třeba takoví, co choďí ze statku, to je jináč krmený jag doma. Doma se tomu dávalo mlíko kozí, tak to šlo jak po másle, to bilo viloupnutí prase za chvilinku. Diš sou to tadi ti šťeťináči s toho, s té studené zemňe, jak je to na betónu, to de kolikrát špatňe. Pracoval jste i v nějaké větší masně? Tadi sem ďál celej ţivot u Čápka, neš to zrušili, na jatkách. To je závodňí dráha. To sme ďelali tag za tíden sedumsetpadesát prasat a sto deset kusú hovjezího kaţdí tíden. A to hovjezí? No, taki se to střílí pistolou. Dříf, přet takovejma štiriceťi rokama, padesáťi, sme to sráţeli sekirou. Musel to jeden podrţet, druhej to srazil, pak se to píchlo. Jak se to vikrvácelo, ta krev se chitala, dávala se do takovejch barelú, to se zas uvařilo pro slepice do jézédé. Pak se stahla kúţa s toho celího, vitáhlo navrch gránichem, vikuchalo, rosekalo, umilo. Játra se prodávali, dršťki se ďáli s toho, ešťe za mňe se ďelali střeva hovjezí, to se ďálo na točenej, tak to se dávalo do hovjezích střef, ti tlustí se vihazovali. To se špárki s toho strhávali, z dobitka, vařící vodou se namočili ti, jak se tomu říká, nohi, no a to se ti čpárki, to voňi to zas na ňeco pouţívali tenkrát, já ti nevím na co voňi to, esi do midel nebo… a taki se to ďelalo. no bilo to zajímaví, no. … Ještě si pamatuju na zabíjačce takovou tu tmavou polévku. No, to jak se vaří ti jelita, ti jelita, jak se vaří, tak vona je taková tmavá, proto se jí říká prdelačka. A gdiţ zbide tech krup a třeba se toho uďelá vo neco víc, tak se to schválňe do toho přidá. A ta svjetlá, zas se dávají bílí kroupi do té svjetlé polifki. Se nechají bokem, fšechno se nevobarví tou krvou. Sou dvje polifki. Jedna svjetlá, jedna černá. Taky jsme jezdili od babičky s konvičkami. No, choďilo se na roznášku, ţe? Kousek vovaru, dicki dvje jitrňice, dvje jelita. 172
A ten ovar je z jaké části? To je za hlavou hned, ovar. No co se takle nepokrájí, tak se dá do tlačenki. Záleţí, jak ťi liďi, kolik toho chcou nechat a podle toho se to ďelá. Nesmí tam bit dvacet liďí, protoţe to stačí sňest. To maj řezňíci nejrači, to neňí moc práce. … A noţe jste si brousil? No, to se přebrušuje. Jináč musíš noţe nabrousit brusem, kameňinovej brus. A to musíš tam nabrousit, pak malej brousek, vihlaďit. A jak to uďeláš, tak potom musí to, přeťíráš na vocilce zjemna a po kaţdim třeba dvouch, třech minutách musíš přetáhnout, abis srovnala vostří na noţu, abi ťi to furt řezalo, abi to netrhalo. Musí se skrátka pjekňe vibrousit ten núš. Dá to negdi práce, ale zas nebolí ruki, diš se dobře nabrousí núš. Tagţe diš máš celej deň s tím noţem makat, to se nezdá. To je votpor na tej kosťi třeba, nebo na kucháňí, to je jedno. Takţe se na té zabíjačce všechno spotřebovalo. No fšechno. Kosťi co zbili, tak se nařezali, dali se do mraţáku potom na polifku dál. Tam se prakticki spotřebuje fšechno. Akoráť z hlavi ti kosťi né, to se vihazuje a jinač fšechno. Špárki se tomu musí, praseťi, strhat. To je, ti kopítka na noţičkách, a to musíš strčit tu noţičku do vařící vodi, chvilku to tam nechat, a pak, jak máš ten zvonek, von má háček takovejto, tak se to s toho strhne. To bi bilo fšechno. Ševcovství Postup máš takle, ţe se musí udělat branzola podle kopita. A branzola je co? Vezme se kúţa, useň, správně je to useň. Dá se to takle lícem, přiťukne se to hřebíkem. Jenomţe takle je to suchí, a to bi se ťeško spracovávalo, tak to se viřízne, jako zhruba se to připraví, dá se to do vodi do kíbla, aš se to rozmočí, tak se to viďelá, nechá to provadnout a musí se s toho voškrabat líc, ten líc se musí voškrabat. A ten se škrabe ťím spůsobem, ţe se vezme normálňe sklo, pleksisklo, to je pleksisklo, a to se takle, jo, zlomí se to, a ťím srpečkem se to voškrabuje. Pak se přibije, vopkrojí se dokola, a diš se to vopkrojí, tak teť se musí viďet, jakí se budou ďelat boti. Diš se ďelají boti třeba třikrátšití, to neznáš… Ne. Spíš se ďáli jako mokasíni. A to buťto se to ďelalo na rám, nebo se šilo jako třikrát. A diš se šilo třikrátšití, tak to se šilo, diš se nacvikla bota na kopito, tak se to šilo do kraju toho svršku nacvikaního, a to se vivrátilo. Vzňikla tam taková mezera mezi ťím, 173
ta se musela virovnat, abi to bilo v roviňe, a na to se nalepila slabá, s kúţe, mezipodešef. A ta mezipodešef se šila vedle, poňevač bil jeden stech uš venku, tak se šila vedlevá, zase mezi ten stech. A diš se šila ešťe jedna mechofka třeba pot to… A ta mechovka je co? Mechofka, to je asi takováhle guma, takováhle, to se pouţívala zhruba taková slabá, kolem tech štirech milimetrú, bes toho vzorku. Vobrousilo se to, přilepilo se to na tu kúţu a zase se to přišilo podruhí. Teda, napřet se přišila ta branzola, to bil druhej stech, přilepila se guma, to se přišilo, to bilo potřeťí. Tomu se řikalo třikrátšití, takoví boti uš se momentálňe teťka neďelají, a potom se na to nalepil potpatek a nalepila se takováhle guma. A diš se šil rám, tak to bil rám zase kousek kúţe, která se dala taklehle kolem dokola té boti, a to se šilo normálňe s příze. Na to slouţi poťech, potěch se dával takle a ťím šidlem se takle propichávalo. A potom ten rám se k tomu přiloţil zvenku, diš bila nacvikaná bota, a to se prošívalo durch, ţe ten stech bil zase schovanej. To se šilo do krajú toho rámu, zhruba ten rám bil takle zříznutej, skosenej trošičku víc, a do toho se muselo píchnout. Tadi do kraju a tadi f tom rámu bila taková járka, se ďelala, ţe se ten stech tam schoval. A to se vopšilo takle dokola. Ten rám, to je vlasňe ňeco podobního jak taditen poťech, tak asi širokí to bilo. To je tak asi zhruba taditoto. Diš se ďáli dámskí, tak zase se dala ta branzola, na tu branzolu se dávalo takovíhle péro, a to péro se muselo naklepat, abi jako na potpatek, poňevač diš se dával potpatek…a přes to se dal ešťe jeden klenek, to se zalepilo lepidlem, a pak se normálňe cvikala bota. A zase, buťto se to šilo na rám, kde se třeba rám přišil tadi vpředu a tadi toto uš se kolíčkovalo. Kolíčkovalo? Kolíčkovat, to se říkalo, to bilo jako s flokú. A ti floki vipadají takledlek, ťi ukáţu. Dříf, to se ďálo jako na dámskí, to se ďálo z březovího dřeva, fšecko bila strojová víroba. Diš se ňeco ďálo jako pánskího, tak to sou takoví vječí. Potom pozďej uš se vot toho flokováňí vlastňe vot… To se uďála ďíra pourkem, kladífkem, vitáhlo se to, dal se tam ten flok, a to se uďálo víc ďír dokola, potřelo se to popem. Ten pop, to bejvalo dříf kancelářskí lepidlo jakobi, taki to pouţívali…To se ďálo, to bilo, prvňe to virábjeli ve škrobárnách z bramború uďelaní takoví lepidlo škroboví. No a dříf se to pouţívalo jako kancelářskí lepidlo, ale mi sme to pouţívali jako na lepeňí, diš se cvikala ta bota, tak se to dávalo na špicu, ţe se ťím lepila. Špica se přilepila a pata se musela lepit….To bi zhruba bilo. No a ešťe ňeco, spíš se pouţívali takovíhle šidla. Tomu se řikalo francouskí šidlo, jenomţe mi sme s ťím teda ňigdá neďáli, mi sme pouţívali v zásaďe anglickí šidlo. 174
Jaký je mezi nimi rozdíl? Jakej f tom bil rozďíl? Totok bich spíš řekl, ţe bi bilo snat dobrí, diš se ďáli liţáki ručňe, tagţe tam to bilo jako delší, tagţe bi se spíš pouţívali na to. Na normálňí boti se pouţívá tadito anglickí šidlo, a diš se třeba přišívá ta podráška nebo ňeco, tak je to lepší ťím uďelat, háčkem, je to takoví richlejší . Diš se to ďálo tadi s té příze, tak se to muselo vičesávat do slaba, roscupovat. To je třeba, bjeţňe se dávala desítka příza, dvanástka, a to je fšecko motaní, to se muselo roscupovat, a pak s tech silnejch se to na púlki zesmolilo, uďála se grajšma. A to vlastňe, diš je to takle silní a s toho musela bit takováhle špička, abi se to dalo navlíct do jehle. A ta jehla má zhruba takoví vočko, jako má jehla krejčofská, tagţe viďíš, ţe je to velkej rozďíl, a to se muselo zasmolit a ťím se šilo. Anebo diš se ďáli třeba ti dámskí na visokím potpatku, tak se uďáli potom, do podráški se uďelali ďíri, a to se normálňe prošívalo, a to se zase muselo, ten stech se musel, takle skovat. To se takle nařízlo zešikma, potom se pouţila kostka. Z čeho to je (kostka)? To bi mňela bit sloňí kost. A to se otevřelo a pouţíval se tagzvanej rizáček, a to se muselo viškrabat. A do toho se šilo durch do branzole. A to se potom zaďálo, namočilo se to, jak to bilo mokrí, a to se zaklepalo, a diš se to zahlaďí, tak to skoro neňí viďet. A potom ten spodek se naťíral, to se ten líc musel voškrabat, voškrabat normálňe sklem zas. A poťíralo se to mravenčí kiselinou a vono to pot ťím zbjelalo, úplňe to zbjelalo. A diš to zbjelalo, tak potom bila moţnost buťto f té podrášce uďelat ozdobnej jako takovej rádlem, nahřít kolečko, to se potřelo voskem, rádl se nahříl nad lampičkou, to se pouţívala zhruba takováhle lampička, a to se nahřílo, a potom se muselo skusit, abi to nebilo moc, abi to nepálilo, a na té podrášce se uďelala ozdoba. A to se zatřelo tou kiselinou mravenčí a buťto se to zatřelo, potřelo, voskem, a tím rádlem se vobjel kraj ešťe, ţe to bila taková ozdoba. Anebo se to zatřelo barvou a zase ambosem, to je tadito ţelísko, taková jakobi ţehlička, a ťím se to přeţehlilo a vilešťilo se to, ţe to bilo krásňe to hňedí nebo to černí. To bi tak zhruba, no. Vono tenkrát se ďálo jinak, to bila ručňí víroba fšechno, akorát co ďál Baťa. Jenomţe co Baťa uďál. U nás bila bota uďelaná fšecka ručňe a tam voňi ručňe vlasňe, akorát ţe vzali ten vršek, navíkli ho na kopito, natáhli to pjeťima hřebíkama na paťe, a to uš fšecko ďála mašina, to uš cvikali mašinou. Diš se cvikalo, tak se dávali hřebíki, to se normálňe natáhlo, zarazil hřebík a vohnul se. A voňi, diš to ďáli strojovje, tak voňi do toho cpali teksle. A ti teksle, to sou zhruba takovíhle hřebíčki. Anebo voňi do toho dali drát ocelovej, a to tam zarazilo a voňi ďáli na ţelezní kopita a vono se to vevňitř jako zavazelo. A kolikrát se stane ješťe 175
ňegdi teťka, ţe si koupíš boti, a ţe ťi tam ňeco píchá. A to právje sou tadi ti oceloví ti, ten drát, kterej se nevohnul, a to je právje vono. A u nás vlastňe, co sme tam zarazili hřebík, diš se potom rámovalo, tak ti hřebíki veškerí se vitahovali. Tagţe voňi tam ti hřebíki nebili, akorát bili f potpaku, diš bil koţenej potpatek. A ďelaly se jen koţené boty? No koţenka tenkrát se neďála, to se fšecko ďálo kúţe, maksimálňe imitace, třeba haďinu se ďelala imitace. To bila vepřovica, která bila tagzvaná šťípenka. Normálňe vepřovicu máš zhruba tu kúţu, ten krupón, máš tak tech osum milimetrú silní. A voňi na strojích ten krupón rozřezali, voňi to uďáli třeba jako dva milimetri tu kúţu. A ten jeden líc nahraďili, vibrousili, vičesali na hlatko a nabarvili ho, nastříkali, a pak tam na to nanesli jako ozdobu, jako hada, tu klikatou čáru. A to bila vlastňe náhraška, se pouţívala na sandále, na dámskí. Jinak se taki to ďelalo z haďí kúţe, se dováţela jako vičiňená haďí kúţe. Bili drahí a bilo to heskí. Jenomţe ta haďí kúţa, to bilo slabounkí, to bilo tak slapší milimetr. Ale bilo to, třeba tou barvou ješťe jako zvírazňili, bilo to heskí, fakt to bilo heskí. A diš třeba má ňegdo širší nohu, tak museli pouţít tagzvaní halcni. To se dalo takle třeba ňekolik na sebe, anebo se tadik toto dalo zvednout ešťe. Tadi se pot to dalo kousek kúţe, to se takle zvedlo a muselo to mít tu míru, abi to netlačilo. Proto se ďelá ta míra a tadi ťímto se to právje dolaďovalo, ta šířka. A diš to bilo just široká noha, tak se muselo tadi na to kopito nalepit. A kdyţ se dělají takové ty semišové boty, to je obrácená kůţe? To je, to zase se múţe uďelat i s té vepřovice. A voňi, to máš potkoţňí vazivo, diš je to, tak se to zdrsňí, zdrsňí se to a sou dva druhi. Buťto je semiš anebo je nubuk. Semiš, to bila useň vičesaná dohruba, a diš to bilo jako hrubí, tak to bil tagzvanej semiš, a diš to bilo do jemna vičesaní a nabarvení, tak to bil nubuk, to bilo jemňejší, a to uš potom se pouţívalo třeba na rukavice, i na boti, ale to uš zas to bilo draší, uš to bilo ňeco jiního zas. Ţe i vepřovica se takle dala ďelat. Anebo to vičiňili, ţe to třeba mohlo bit tak mňekí jako jeleňica třeba na umejváňí auta. A to se uš akorát ďelilo, ţe to bilo jinak vičiňení. Ţe toto se bjeţňe čiňilo tříslem, to se ďálo, pouţívalo, nebo pouţívá misim ešťe dneska, tříslo. Ţe v lesi, diš se voloupe kúra ze stromú, bejvají takoví suchí, jako voloupaná celá kúra. A to se rozdrťí, do toho se to namočí, ti krupóni, a voňi natáhnou to tříslo, a pak se to vilisuje takovejma velkejma kolama. A voňi na to ješťe stříkají takovou jako třeba Jar nebo ňeco takovího a na určitou sílu, abi ten krupón bil stejňe silnej.
176
Truhlářství Jak jste se k tomuto řemeslu dostal? No jak sem se dostal. Taťínek řekl, budeš stolařem, a hotovo. Ťím sem nemohl ňijak vodbočit. Mňel sem ďílnu zařízenou. Mi sme bidleli napřet na moravskej straňe a potom taťínek koupil to tadi a tadi sme ďílnu stavjeli teprf. A tak sme začali tadi. No tak sme ďelali, misim, vot toto padesátího pátího roku. F padesátím osmím sme museli jít do komunálu, tag já sem choďil ďelat g Horáčkom, tam bila ďílna komunálňí, a tak sem ďál tech třicet let v tej ďílňe komunálňí, u ťech Horáčkú. No to se ďelali fšechni vjeci jak vod nábitku, tak vod staveb, vokna, dveře a fšechno, co bilo potřeba, no. Potom gdiš sem šel do dúchodu, tak sem si vodevřel ţivnost tadi v ďílňe, no. Začal sem totéš vlastňe, nábitek víc sem neďelal, já sem ďelal víc stavebňí, ti vokna a to. No a sou potřeba k tomu mašini, ţe. Tak, máme srovnávačku, obrichtka se tomu řikalo, podle česki, obrichtka, a je to srovnávačka, pak protahovačka vot sile, fréza, pásmofka a bruska. To sou tak základňí stroje stolařskí. A jaké jste měl ruční nástroje? No tak to mňel taťínek taki fšechno. Tak ta pilka normálňí, rámová pila se řikalo, a pak ti malí, vocaska a ti malí pilki. Hoblíki rúzní tvaroví, pak co se potřebuje, třeba štrajchmudl, to bilo česki rejsek. Co ješťe je tak zajímaví s ťech ňemeckejch názvú. Cánhobl, to bil takovej dráškovací hoblík, falchobl, to ďáli zase ti púldráški, ňákí ti hoblíki taki tu ješťe máme po taťínkovi. A nějaká měřidla? No tak pot pjetačtiricet stupňú úhel a vingl, jak se řikalo, praví úhel. Jinak sme pouţívali víc ten dřevjenej metr…. No a taki ti stuţidla, to je ti šroubi se řikalo, sou to stuţidla. A ti šrouby jsou taky různé? To sou rúzní taki, jo. Tak stahováki ţelezní takoví dlouhí, ťeškí anebo šroubi tak to bejvá aji dvacítki, třicítki, padesátki, sedumdesátki, aš do stopadesátki a bejvaj i, u Horáčkú, tam sme mňeli dvoumetroví ti stahováki taki. A co jste všechno vyráběli? No tak ti skříňe aňi tak ne, víc ti vokna, ti vokna a dveře, to bilo tag základňí. No a pak takoví ti hoblováňí, příprava na vopkládáňí tech prken, na vopkládání pod dráški, dráški na tom uďelat, na brusce vobrousit. Takle co bilo potřeba protahovat vot sile ti deski. A kdyţ jste se učil, tak co jste jako první naučil, od čeho jste začínal? 177
Tag začínalo se ďelat, tak při učeňí sem mňel prvňí úras. Máme hoblovačku ešťe a na jednej hřídeli je cirgula. Já sem tam utahoval klíčem voďítko na tej cirguli a zvedl se mňe klíč a ta mašina jela, já sem takle prstem ťukl do tech noţú, náhodou mňe to chitlo jenom tadihle kúţu, ňic víc, a to bil jeďinej úras, co sem mňel v ţivoťe. Pak sem si dal pozor na prsti, poňevadţ je potřebuju, tak sem musel dávat moc velkej pozór, zas na hraňí, ţe. Při tem úrazu, to sem ďál korbicu na hnúj do Houstupa. Přitom se mňe to stalo. Ta se taky dělala ze dřeva? Ze dřeva, no. A fšelijakí ti opravi. To sme ďáli f komunále, tam sme ďáli vlastňe vokna na kostel, dveře, to sme fšecko ďelali. Ti vrata na fáru, ďelali sme do Kuřima na kostel vokna…Pak šel ten umakart, tak se hodňe ďelali ti dveře umakartoví, to se lepil ten umakart. Teť uš, teť je lamino víc, tak teť se ten umakart uš ani nepouţívá. No a dřevo se pouţívá smrk, borovice, modřín, dup, jasan, to sou tak základňí dřeva, co pouţíváme. Ti se musí nechat nejmíň dva roki venku, a pak se teprf schovají, a je to podle sile dřeva. Centimetr se počitá, ţe musí schnout rok, nejméňe. No a dneska sou ti mňeřidla vlchkosťi, tak to se dá zmňeřit, jesi ta vlchkost je ješťe velká nebo uš múţe s toho pracovat. To dřevo jste si musel chystat a vybírat sám? No to se musí, na pile sme kupovali, nebo se koupila kulaťina, nechali sme si to pořezat. Dělalo se všechno na mašinách nebo i ručně? Fšechno se nedalo uďelat na mašinách, ňeco se taki muselo ďelat ručňe. To bil tuplhobl, no tak to bil hlaďík vlasňe, gdi se to muselo fšechno vot tej cirgule, tak to se muselo vihlaďit a vobrousit a lepidla se pouţíval teplej klich kostňí, dříf, a neska sou uš lepidla sintetickí ňemeckí, klajberit a takoví se pouţívají lepidla na spoje. A jaký byl postup výroby u těch oken? No podle rozmňerú toho vokna, no. Tak se muselo nařezat vlisi nahrubo podle ťech mír ťech voken, pak se to muselo vihoblovat, protáhnout vot sile, narejsovat, vičepovat a sklíţit a zas to bili rámi a potom křídla do toho, zase podle mír se muselo nařezat znova, zas vohoblovat, vičepovat a potom se kulo, závjesi, panti. To jste si sami kuli? No to se kupovalo a kuli sme to fšechno sami. To je takoví dláto zapoušťecí, grajcmajzl tagzvanej, česki. Grajcmajzl, to se pouţívá, copag ešťe?... A kdyţ se dělaly díry na ty šrouby, to se něčím… 178
Vrtačkou, podle sile, jak je potřeba. To se pouţívala vrtačka, je do třinácťi milimetrú se tam dá vrtat, anebo na stroji je, na frézi mám vrtačku, tagţe to vječí vjeci, dveře a to, to se vrtají. Nebo ti vokna, ti spoje se vrtají na tej vrtačce a čepi se ďelají na frézi, vifrézujou se a vopsaďí se na pásmofce. A dřív to museli dělat ručně, ţe? To se ďelalo fšechno ručňe. Ti vlise taki se fšechno muselo, to se řikalo pod rukou, ţe se řeţe pilou pod rukou. To přišrouboval tu fošinku a taklehle musel řezat tou pilou ručňí, fšechno se ďělalo ručňí. Právje na to se pouţívalo potom ti profiloví hoblíki fšelijakí a takoví ti vozdobi, jag bejvali, ti starodávní. A takové ty truhly na oblečení váš tatínek taky dřív dělal? No fšechno, aji rakve ďelal se začátku. I rakve sme ďelali. Já si pamatuju, jako kluk sem vezl, taťínek ďál rakef panu Konrádovi, jak je ta chaloupka tam nahoře na Vejpustku, tak sem tam na trakači tu rakef vezl. To sem pomahal otcovi, to se muselo richlo ďelat, tak se dávali ti, takoví porti se na to lepili a papírem se to přilepovalo, volepovalo, celá ta truhla a to bil taki začátek teho řemesla. Tag ďelali se taki ti skříňe, no. To se … uďelalo na ozup, čili se cinkovalo, to se říká cinkováňí a sou to ti ozubi taklehle to spojováňí. Cinkování? Jak to do sebe zapadne? F komunále u Horáčkú sme mňeli taki stroj na to, ţe se to neďálo ručňe, jinak to musí ďelat ručňe. Visekat napřed dlátem a zas vopkreslit ti druhí, ten druhej spoj, abi to zapadalo do sebe. A ten nábytek se dělal podle nějakých plánků? No tak bejvali taki fšelijakí, ňegdi se to ďelalo podle prospektú. A co jste nejraději vyráběl? No tak, co bilo potřeba se ďělalo. Převáţňe ti vokna a dveře. A byl nějaký výrobek, který zvládl jen hodně šikovný truhlář? No tag ďáli sme třeba uš podle plánkú f komunále, diš se renovovala obřadňí síň na radňici, tak tam sme ďelali tu obřadňí síň. To vobloţeňí fšechno, to fšechno sme ďáli f té dobje na radňici. Ti vrata, jak sou…No tak tam se ďála ta vobřadňí síň, to bilo fšechno podle plánú, potom ta zasedačka velká, to sme fšechno, to se ďelalo z laťofki a díhovalo se to díhou. No, to se laťofka a nalepila se na to díha, mahagón, to je fšechno v mahagónu. To sem tenkrát mňel kamoša v Bistrím, tak sme to díhovali na lisech hidraulickejch, abi to šlo richlo, tak tam mňe to vodíhovali a pak sme to na tej radňici fšechno ďelali. Ti stropi a fšechno, to vobloţeňí tam, jak tam to fšechno je. To fšecko 179
bila naša práca taki. Tagţe nejenom ti skříňe a vokna a to, ale tadi takoví vjeci taki. A gdo si přinese nějakej plánek, musí taki uďelat podle toho. A sami jste si taky nějaké kreslili? No tak taki ňákou se dávalo návrch, jesi to zákazňík chce tak a nebo tak a nebo si to přeje jináč, tak se to muselo uďelat jinak. Tak já mám mašini, to sou stroje předváleční vod Johana, fšechno starí mašini uš, ti uš dneska málogde jedou. Předváleční to je fšechno. To sou fšechno starí stroje uš no a ešťě porád jedou. No tag neska je to fšechno na počítače, uš fšechno řízení počítačama, tag neska uš to je daleko moderňejší fšechno. Včelařství Přez haďičku poslechne, esi fčeli ţijou, esi bzučí. Aš má čas, aš má teplejší počasí, tak rozďelá úl, vimete mrtvolki fčel, kterí se za zimu prosťe, kterí vodumřeli. Vimete je a úl dezinfikuje, nejlíp lampou, plamínkem. Múţe mít bombu, múţe mít na to takovej hořáček a von to prosťe videzinfikuje tím plamenem. Je to velice účiní, ofšem múţe to dezinfikovat tak, ţe to umije třeba jarem, ale nesmí tam mít moc ňičeho voňavího, fčeli mají velice háklivej frňák, protoţe voňi sou na tej vúňi prosťe závislí. Tagţe abi je to nedráţďilo, anebo abi to nevilučovalo ňejakou jedovaťinu, tagţe to musí bit vopatrní, je velice dobrí tím plamínkem. Vičisťí celej úl, doplňí souše, kterí sou potřeba, vimňeňí souše, kterí sou prosťe buť plesňiví nebo ňejak poškození, múţou bit poškození vod miší. Ty souše jsou ty rámy? Jo. Gdiš je prostě rám, do kterího fčeli buť snáší vajíčka, kladou, anebo met, tak to je souš. Gdešto fčelař jim tam potom dá, esi je to potřeba, dá jim tam mezisťenu. To znamená, ţe je to záklat souše, na kterej voňi fčeli staví, staví buňki. Jinak to má jako, ta mezisťena je, sou tam viraţení a znázorňení buňki a voňi na tom postaví buňki. A kdyby to tam nebylo, tak to udělají sami? Udělají, tomu se říká ďivočina. Ofšem to nemá tu míru, kterou fčelař potřebuje, a pak, gdiš se chce s toho vidolovat met, tak to prosťe de opťíţňe. Je lepší, diš fčelař tem fčelám pomahá. A fčelař na jaře má velkou zásluhu na tom, diš jim pomahá, abi fčeli mňeli co nejmíň práce, protoţe voňi se musí rozmnoţovat. A diš začne matka klast, tak musí mít taki kam, proto ten fčelař rosšiřuje fčelstva jen tak, abi se tam udrţelo teplo, abi nemuseli vitápjet celej úl, protoţe matka, diš je chladno, přestává klást, nebo neklade tolik. Tagţe ten úl musí udrţovat v určitej tej moţnosti, na kolik ťi fčelstva 180
opsedají plásti. A rosšiřuje to postupňe, aš vzňikne velkí, vječí společenství, kterí je schopno podat víkon. Ta matka je velice víkoná, ta naklade vajíček za den daleko víc, neš sama váţí. Tagţe toto nesmí fčelař promeškat. A matka klade, hlavňe ze začátku, klade ďelňickí plodi. Je fčela ďelňice, pak je trubec, a pak je matka. Matku naklade jenom gdiš je jich hodňe a potřebujou se rozďelit nebo tak. To si múţe sama vybrat koho naklade? Voňi fčeli podle toho krmí. Diš potřebujou vimňeňit matku, krmí to vajíčko uplňe jinak. A to je, tomu se říká, mateří kašička, s toho viroste matka. Gdešto trubec je velice háklivá a celkem drahá fčela, to dává fčelám velice zabrat, diš má trupčinu. Ofšem ta matka musí klást trupci. Pokud nejsou ve fčelíňe trupci, tak to fčelstvo nemá rozvoj, nemá prosťe ten šmrnc, neňí to úplná roďina. A hlavňí teda je fčela ďelňice, která na jaře má hroznej práce, tagţe vona má i krátkej ţivot. Matka samozřejmňe musí taki vilítnout a spáří se s trupcama, ofšem trubec kaţdej zahine, kterej se s ňou spáří. Páří se v letu a na určitím mísťe, voňi mají seřaďišťe sví, gde se prosťe viskitujou, i ti trupci i ti. A matka se spáří s ňekolika trupcama a potom klade, pak uš nevopoušťí úl, jenom klade, ale trupci všechňi zahinou. A fčeli si sami rozhodujou, kolik tech trupcú mají mít. Oňi musí ti trupce ţivit, ti neďelají, neďelají aňi do medu, ňic, jenom prosťe sou tam vichovávaňí a drţeňí proto, dibi bili potřeba. A fčeli rozhodujou vo jejich ţivoťe, protoţe nakonec přet zimou voňi ti trupce buť zamordujou nebo vihází ven. Na zimu si tam trupce nenechají. A tagţe matka klade, a podle toho kladeňí prosťe fčelař musí rosšiřovat úl. Dává nástafki, neska se ďelá v nástafkách, to znamená, ţe je takoví centrum, ploďišťe, a na to nasaďí nástavek, gde se ti fčeli prosťe derou nahoru. A gde chce mít fčelař, abi kladla matka, f kerím tom nástafci, tak to omezí králofskou mříškou. To je taková mříška, gde prosťe matka neproleze, ale prolezou jenom ďelňice. Voňi sou vo kus menší. Ďelňice múţou choďit sem tam, nosí med, nosí nektar. Toho nektaru na jaře je hrozňe potřeba, protoţe nektarem sou ţivení mladuški, hodňe, mladuški. A ti fčeli musí mít nektar a pil, protoţe ti mladuški bi jinak neviţivili. Matka sama nebaščí, tu musí krmit fčeli, tagţe fčeli sou rozďelení v tom úle. Sou to krmički, sou to prosťe ďelňice, sou to taki hlídački na česňe, abi se jim tam nedostal vetřelec. Na česně? Tam lícou a vilítají fčeli. To česno má takovou toto, abi tam mohli fčeli přistát. Dibis pohnula tím úlem, tak fčeli netrefí dom, protoţe voňi sou zamňeřeňí. Voňi mají sloţití voči a voňi přijímají prosťe úhel toho svího bidlišťe. Jednak ho poznají podle vúňe, kaţdej ten úl má vlastňí vúňu. A ta fčela, podle toho, jag je zalítaná, kaţdá ta 181
ďelňice je zalítaná na svej úl, vona přesňe leťí a trefí do toho svího úlu. Dibis ten úl podloţila jenom vo deset centimetrú, tak ta fčela bude naráţet mimo ten úl třeba jenom do toho dřeva. Tak je to přesní. A diš ti fčeli potom mají, prosťe snesou ten met, tak fčelař to musí hlídat a ten met jim prostě vodebere. Ale dá jim za to prázdní souše, abi mňeli kam zase nosit met, nektar a pjestovat fčeli, abi taki matka mňela gde klast. Na tu matku je prosťe dost velkej nápor. A ta matka takoví dva tři roki, víc misim nevidrţí, nebo pak uš nemá takovej víkon, abi ju mohl ten fčelař si tam dovolit mit. Tagţe ale fčeli, voňi to sami dost dirigujou, to je ohromňe chitrí zvíře. A jag uš ta matka pozbívá prosťe tu schopnost kladeňí, tak voňi ju sami připraví k vímňeňe. Ňekterí fčeli, to je pokaţdí ňejak jinak, drţí třeba tu matku ňegde f kouťe, nemúţe se hnout a voňi si začnou vichovávat matku. Protoţe gdibi ta matka mohla lest, tak kaţdej zárodek hned vikouše. Ona má taki strach vo svúj ţivot, proto si tam nechce nechat další matku, abi voňi vichovali. Proto voňi fčeli se takto bráňí. Buť ju teda zakousnou přímo, nebo ju ňegde izolujou, a nebo to uďelá fčelař. Gdiš viďí, ţe ta matka je potřeba vimňeňit, tak tu matku sám otstraňí, a voňi fčeli f ten den narazí další matečňík. A f tom matečňíku, tam prvňe nanosí tu mateří kašičku. To neňí ňic slatkího, je to taková svjetlá, bílá kaša, jag diš smetana nebo ňeco takovího. Aš to zaplňí, buňku aš naplňí, tag donuťí tu matku tam nanést vajíčko. To vajíčko nemá ţádnej rozďíl vot jinejch vajíček, akorát ta strava pro matku je uplňe jiná neš pro normálňí ďelňici. Tagţe voňi si vikrmí matku, která se za ňákej čas, z ňí vzňikne, z toho vajíčka, červíček, třeťí den. A pak to trvá ale šesnáct dnú. Tak voňi si ju vichovají a aš se ta matka má stát s červíčka matkou, tak to zaďelají, prosťe zavoskujou, tagţe s toho je prosťe matečňík, kterej je zavoskovanej. Za pár dňí se s toho červíčka vilíhne matka, prokouše si ďíru ven. No voňi si dovedou rosšířit buňku jak chcou. Trubec je vo ňeco vječí neš ďelňice, tak voňi rostáhnou ti buňki pro trupčinu extra. A matečňík je ješťe vječí, ten visí úplňe ven, protoţe matka je jednou tolká pomali jako fčela, jako ďelňica. Tagţe musí ten matečňík nastavovat, furt nastavovat, abi ta matka bila dobře vivinutá a dobře se vivíjela. Diš se vilíhne matka, tak přebejvá, diš je to takle, diš si ju fčeli sami vichovají, je to bes problému. Voňi si ju tam hlídají tři dňi, pak se matka vidá na snubňí vílet. A diš tam vostane ta stará matka a ta mladá, ţe bi mňela vilítnout na snubňí vílet, tak se fčeli virojí. Má sví přízňifce, to je jak f politice, a ti leťí s ňí…Usaďí se ňegde a prosťe je to roj a fčelař to musí uhlídat, ten roj zase sebrat a dat to do prázního úlu. Diš chceš vimňeňit, diš chce fčelař vimňeňit sám matku, tak musí velice vopatrňe. Zamáčkne starou matku a dodá tam, do třech dnú, novou matku s chovního 182
ňákího plemena, zvláštňí plemeno. Potřebuje zmňeňit plemeno, tak tam dodá matku. Vobjedná si ju předem, voňi mu ju pošlou a von ji tam přidá. A musí to přidat tak, abi voňi ju přibrali, protoţe voňi sou porád závislí na tej starej matce. Pokut tam bude stará matka, tak ţádnou novou nepřijmou, kaţdou zakousnou. Hnet, jak se vobjeví, tak ju zakousnou. Tagţe musí zlikvidovat starou matku a zlikvidovat ti její přízňivce. Musí je ňejak voblbnout. Buď, ţe je nechá chvilku vosiřet, a pak jim tam dodá matku. A ta nová matka se dává f takovej klícce a vona tam leze, a pokuť ju fčeli nekrmí, tak se nesmí votšpuntovat. To je zašpuntovaní, abi na ňu fčeli nemohli, voňi bi ju hnetkej zakousli. Aš potom ten fčelař viďí, ţe uš ju krmí, protoţe to je takoví ďírkovaní, ta klícka, tag beze strachu to múţe votšpuntovat a voňi si ju visvoboďí. K tej matce tam musí stejňe ten fčelař dat medocukr, to je cukr s medem, zašpuntovat, a pak tam dat ešťe špunt, kterej voňi fčeli toto… Gdibi tam nechal jen medocukr, tak voňi to prokoušou hnet a sou na ňí, tagţe vono to přidáváňí matek neňí jednoduchá vjec, to chce kus prakse a kus umu toho fčelařa. A taki ten fčelař uš umí a zná tu náladu fčel a diš viďí, ţe ta nálada je přízňivá tej novej matce, múţe to risknout a votšpuntovat. Ale i tak se stává, ţe ju nepřijmou. Sou rúzní spúsobi přidáváňí matek, ale čovek ňigdi neví, kterej ten spúsop prosťe zabere stoprocentňe. To ňigdi neňí stoprocentňí. Ďicki závisí na fčelařovi, jak to vodhadne, jak to uďelá. Proto bít fčelařem, to neňí taki ţádná sranda. Musíš vo tom taki ňeco vjeďet. A pak…musí fčelař pozorovat, gdi začne nová matka klast, to je rozhodující. Jak uš klade, tak uš ţádnej je nezahubí. A voňi fčeli samozřejmne ví, ţe sou na ňí závislí, ţe bude potomstvo, a ţe se fčeli dostanou do rozvoje. Tagţe ten fčelař toto uďelá, neš přinde zima. Vimňeňí matki a zaříďí, abi bili zdraví a tag dále. Posledňí dobou na fčelstva choďí takovej malej brouček, kterej je viţírá. Nosejma je taková nemoc. Nosejma je takoví vonemocňeňí. Gdiš se špatňe udrţujou fčeli a chitnou nosejmu, tak pak je to zlí, pak to dá fčelařovi pořádnej práce. A pak ten brouček, ten varoáza. Je ňegde s indije, přišel, nebil tadi, ale teť tadi je a vopsaďil celou republiku a musí se léčit. Léčí se to tak, ţe se přidávají takoví páski do fčelína, tam gde lezou fčeli, a voňi našlapou s tej páski chemikáliju, která zabíjí toho varoa. Je to brouček šesťinohej, potvora, von je dost velkej, von se přisaje na tu fčelu, a von ju visává, a ta fčela uhine slabotou. Pak fčeli mají rúznejch nepřátel, sršňi je ţerou a ledaco, miši. Skrátka, prosťe, mňe jednou na ti fčeli choďili síkorki, čoveče. Já sem je litoval, já sem tam musel dávat pasťe na miši a chital sem síkorki, coš bi nemňelo bit, ţe jo. Manţelka: Voňi na jaře zaťukali na fčelín a fčela vilezla a voňi zop ju. 183
Fčela se de poďívat a voňi ju chitnou. To je banda, čoveče, fšechno je banda…Nebo se stane, ţe vlaštofki začnou nalítávat a viţerou celej fčelín. Voňi nalítávají a uš v bjehu, v letu, ţerou fčeli, hubí. A sou stavu, diš se zende takovejch pár vlaštovek, sou stavu viţrat celej fčelín. Tagţe fčelař tam musí dat síť takle a ta vlaštofka narazí do síťe a nedostane se ke fčelám. Prosťe gde co. Ešťe egzistuje brouček, kterej se zavrtá daleko vot fčelína, ale na jaře vileze, vleze tam a viţere polovičku fčel. Sršňi, i diš sou státem chráňení, tak ţerou fčeli. Fčelař se neubráňí sršňovi. Gdiš fčeli přestanou mít zásobi, to znamená, ţe je ňákej blbej rok, neňí gde brat met, neňí snúška, tak jim musí dodávat medocukr. Met s cukrem, smíchá takoví ťesto, a to tam dává. Já sem mňel takoví plásti, dicki sem to rozválel mezi igelitama a poloţil sem jim to na nahoru, abi si to viţrali. A to fčelař nesmí šetřit, jenom abi mňel met, ne. Tag ho mít nebude, fčelař musí mít taki dárnou ruku a ti fčeli prosťe viţivovat ve velkej síli. Já sem mejval aš štiři nástavce. Ofšem nemňel sem tadi takoví pole púsobnosťi pro fčeli, pokut tadi nenaseli řepku. Řepka je ohromnej artikl pro fčeli, ofšem je to řepnej cukr, kterej de velice ťeţko prodávat. Manţelka: Řepnej met. Ofšem, ten met je zdravotňe lepší neš fšecki medi. Kaţdej chce met lesňí, tmavej. A řepkovej med je svjetlounkej a teče, hodňe teče a brzo kristalizuje. On to málogdo chce, ofšem ten řepkovej met, jag zisťili doktoři, je proťi rakoviňe, je to kvalitňí met. A ten lesňí met, jag řikají, dibi kolikátej madam řekli s čeho to je, tak bi met nevzala do hubi. Neska ti velkofčelaři, ti přistaví fčelín k ňákímu poli, gde je třeba řepka a mají viloţeňe řepkovej. Nebo to zavezou do lesa a mají viloţeňe lesňí met. Nebo to zavezou k jeteliňe, to je velice voňavej met, ale málo ho je. To záleţí na fčelařovi, jak to ďelá. Proto musí bit fčelař odborňík, velkej odborňík. A tagţe neska se dá koupit lesňí met, kvjetovej met, to znamená z luk, jo. Kvjeti, to sou rúzní kvjeti, ňekterí voňí, ňekterí voňí míň a tag dál, to je kvjetovej met, ten je takovej jako nahňedlej. Já sem ho mňel jako nejrači, a taki sme ho nejvíc mňeli, protoţe tadi bili luki jenom. A pak aš tadi dali ti, tu řepku, tak to bilo medu, to já mám ešťe doteť met, co mňe nanesli posledňí rok. A na zimu musí zazimovat ten fčelař fčeli f potřebnej síle. Nemúţe je prosťe ňejak omezit. Diš jich je hodňe f tom úlu, tak s toho uďelá dva. Rozďelí to, a ťím si prosťe rozmnoţuje, zveličuje si fčelňicu. A skrátka musí ti fčeli opsaďit nejmíň sedum plástú. To je tak minimálňí. Sedum. Na kaţdou zimu, protoţe pak ti fčeli uš nenanáší met, ti jenom ţijou, tak je musí nakrmit. Tak diš má tech sedum plástú, tak ta fčela potřebuje sedum aš deset kil cukru. Ten fčelař je musí na zimu nakrmit tak, abi přeţili zimu. A na zimu sou jiní 184
fčeli. To sou zimňí fčeli. Sou to vlastňe jenom ďelňice, ale uš nelítají, jenom krmí matku a zahřívají. F tom úlu múţe bit aš štiricet stupňú v zimňe. Diš venku mrzne a voňi sou třeba f kleci, jenom f kleci, nejsou aňi f úle, tak tu matku mají, voňi tomu řikají, ţe uďelají chomáč, a f tom chomáču udrţujou stejnou teplotu, abi zachráňili tu matku. Ta se tam krije, voňi ju krmí, a přeţije. Diš přeţije zimu, na jaře začne. Diš přeţije dobře, začne dobře, ţe. Proto ten fčelař nesmí potkrmit ti fčeli, abi mňeli nedostatek, to je chiba. Tagţe nakrmí na zimu, a ti fčeli letňí, ti sou vičerpaní a vodchází, vodejdou, a matka má uš nakladení zimňí fčeli, kterí sou jenom na toto. Udrţovat teplo f chumáču a zachráňit matku na příšťí rok. A tak toto musí uďelat, a pokut to chitlo ňákou takovouhle nemoc, tak ju musíš viléčit, to je, do tej zimi musí bit zdraví. Nebudu zazimovávat nemocní fčeli, to bi bila blbost. Ofšem ten fčelař to musí vjeďet a musí to rospoznat a uďelat. Posledňí dobou se rozmáhá u nás mor fčelího plodu. To je nemoc, která se doposut nepodařila ňijakím spúsobem zlikvidovat. A zlikviduje se pouze tak, ţe se spálí celej fčelín, kaţdej úl, kaţdej rámeček i modráki fčelaře, abi se to nepřetáhlo na příšťí rok. To je úplná kastrofa…. Diš to chceš mermomocí rosšířit v leťe, tak uďeláš smetenec. To znamená, vemeš rojáček. Rojáček, to je taková krabica, která má nahoře ďíru, na to posaďíš takoví trichtíř velkej specijelňí a sklepeš do toho s kaţdího úlu dva rámki fčel. Voňi spadnou do toho rojáčku, a tam se nejlíp přidává matka tak, ţe se tam hoďí čestvá matka. Voňi sou ti fčeli voblblí, popřípaďe se jim tam chlejstne trochu slivovice, voňi se naţerou, a aš se vispí s kocovini, tak ta matka uš je tam jako doma. Tagţe takovídle…A ťím pádem máš další fčelstvo. Dáš to, přeneseš to do úlu, kterej máš vičisťenej, viprázdňenej, prázdnej, a máš další fčelstvo. A jaké jsou ještě produkty kromě medu? Mateří kašička, to je…negdo prosťe… Produkt je nejen mateří kašička, ale mateří kašička je velice zdravá, na fšechno. .A to se ďelá tak, ţe se nechá tam, abi ti fčeli, voňi sou chitrí, ţe jo. Narazí tech matečňíkú třeba deset, to se jim na čas votďelá matka. Chitne se matka, votďelá se jim, a voňi okamţiťe narazí matečňíki. Tak jich tam necháš třeba deset, pak jim matku vráťíš, ale tak, abi je nemohla vikousat. Dáš tam ňákou zábranu, to sou takoví dvje ti, abi tam matka bila, kladla dál, ale nemohla zrušit matečňíki. Ti matečňíki samozřejmňe fčeli vophospodařujou, nosí tam mateří kašičku, a teť ten fčelař musí dobře vodhadnout, gdi se má ten matečňík zalepit. To diš nechitne, tak samozřejmňe tu matku starou viţenou a budou čekat na novou. To nesmí dopusťit, musí si to vzít ťím, a ti matečňíki, co sou zaďelaní, sou plní mateří kašički. Tak s toho 185
vitahá larvi, mateří kašičku vimačká, to sou kapki jenom, to neňí moc, to sou kapki. Tu mateří kašičku namíchá f určitím pomňeru do medu, a pak prodává med s mateří kašičkou. Velice zdravá vjec na fšechno, na srce, na plíce, to je unikát. No sou povahi, kterí nesmí mateří kašičku, nesmí propolis, nesmí aňi medu. Fčeli mimo tej mateří kašički staví ti mezisťeni, to je vosk. Diš potom je to starí, ta mezisťena, diš uš je černá, prosťe uš je buť silná, nebo … prosťe ten červíček, diš se vilíhne z ňej matka nebo jakákoli fčela, tak vona tam nechá košilku, vona se vilíhne s košilki. F tej buňce je ten červíček f takovej košilce, to ju tam zamotají, abi se mohl přemňeňit ve fčelu, ţe, ten červíček. Tagţe ta košilka vostane f tom. Ťím pádem hňedne, to ďílo jejicho hňedne, pokut to neňí jako ţemla, tak uš to, to ďílo strácí prosťe, jednak bi bili malí fčeli, diš tam je tech košilek naskládanejch, tag bi bili menší fčeli. A tak se to prosťe vitaví vosk. Na to sou tavidla. Dáš to třeba na slunko a von ťi ten vosk s toho viteče přes ceďák a máš čistej vosk. Mám ho ješťe tadi f troubje takovou šťiclu. Vosk, ten se taki prodává a je velice vzácnej. Ve farmaceutickim prúmislu je nepostradatenej. Já jako… zámečňík sme s toho, s tím voskem ďáli šupléri, mňeřítka, fšechno. Ten vosk totiš má ohromnou přilnavost. Další produkt fčelí je propolis. Propolis je látka, která, vo které nevíme, gde se vzala, ofšem fčeli je ďelají a uťesňujou patrní škvírki. Gdiš zaďeláš fčelstvo a vono si tam nande ňegde ďírku, tak tam ten propolis, to je takovej jag diš vosk a von ten propolis jako stuhne. A drţí prosťe, voňi si uteplí celej úl sami a celej úl tím propolisem vimaţou. To je bespečnostňí látka, abi tam nevzňikl ňákej prosťe, ňejaká infekce. Ten propolis veme fčelař, a diš rozďelává úl, tak to rozlepení musí prosťe volámat, a to rozlepení si zeškrabe, dá do toho, a diš to rozmočí ve stoprocentňí kořali, tak máš propolisovou tinktúru, kterou diš namaţeš ňejakou bolest, tak se ťi určiťe zahojí. Zahojí kaţdej egzém, fšechno. Je to na moře jinejch, moře vjecí. Ďelá se s toho aji pasta propolisová a ledaco. Naším ţenskejm sem ďál kloktadlo. A jak si to pochvalovali. Já sem dicki do kořalki dal propolisu a voňi lunkali… Manţelka: Kloktali, nelunkali, to se nedá pit. To je tak příšerní, to múţeš jenom malilinko a vikloktat. Vono bi to nebilo taki zdraví pit. Dodnes se neví, s čeho to berou, ale ďelají to. Neňí to ňic jedovatího, ale je to vostrí a má to špecijelňí palčivej čuch. Ten fčelař múţe pjestovat fčeli buť pro vosk, nebo pro propolis, nebo prosťe pro met. Podle toho musí tem fčelám vihovovat. Tagţe fčelař, ten má prácu celej rok, ale neňí to moc práce, ale musí vjeďet co teť, a co potom.
186
Zámečnictví Co takový zámečník můţe všechno dělat, kdyţ se vyučí? No tak na zámečňíka se musí prosťe najít klučina, kterej se tak nebojí aňi práce, aňi tej špini, protoţe tam je hodně špini. Čisťí se traktori, čisťí se auta, to fšechno, gdiš se má vopravovat, musí bit čistí, ţe jo? A ten zámečňík není jenom jako automechanik, mi sme ďáli fšechno, to znamená, řezali se záviti, ďálo se na soustruhu, na frézi, na vrtačce a ďálo se i klíčama teda, materijálem, kterej máš v ruce. Ďálo se, diš se ďála voda, tak se ďálo hasákama. Ti hasáki prosťe bili tak uspúsobení, abi se zakousli do trupki a tou trupkou se točilo. Pak sme ďáli, diš ňeco nebilo nebo to, tak sme mňeli víheň, kovadlinu a ďáli sme na kovadliňe, částečňe kovářskou. Co nešlo takle, tak se vikulo a tak. Protoţe sme hodňe ďáli taki hospodářskí nářaďí a mašini spravovali, tak samozřejmňe se spravovali aji sekački na ţito, sekački na trávu. Ďelali sme sekački, dejme tomu na rúzní vjeci a kaţdá ta sekačka musela bit jinačí. A diš se prosťe otupila, tak sme museli ešče ti noţe, co ktej sekačce patřili, brousit. Museli sme pouţívat, tenkrát uš to bila, svářečki. Co bilo, tak se muselo svařit. No a stříhal se plech, tak jako sme mňeli taki ke klempířiňe blíš. Protoţe ten plech, diš bilo potřeba třeba uďelat ten ventilátor na mašinu, tak se musel stříhat a uďelat, zhotovit. A co sme jako řezali závit, tak na to bili závitňíki, bili na řezáňí do ďír. Závitníki? Závitňík to je takovej dřík, kterej řeţe vokolo. Dejme tomu v matce, nebo prosťe v ďíře, uďelá závit. To je nástroj, kterej se prosťe upne do sklíčidla a točí se s ňím a von viřeţe závit v ďíře. A to sklíčidlo? To je takovej svjeráček ručňí. A pak sou na řezáňí třeba šroubi, totiš závit povrchu, na to je prosťe vočko, závitoví vočko, a to vočko se prosťe musí pouţít na patřičnou sílu dříku a na tom dříku se prosťe viřeţe závit. A na to se dá ta ďíra nebo se našroubuje ten šroub do ďíri, gde se viřezala závitňíkem. Ti záviti bili dva druhi, to bila anglická míra, to bila palcová vlastňe míra, a pag bili milimetroví, to bila ňemecká míra. To zavedli Ňemci, a to bila vlastňe deseťinová soustava ňemecká, anglická bila palcová. A podle toho čovjek musel řezat závit, voňi na sebe nepasovali. Buť to bilo to, nebo to. Diš čovjek přijde do učeňí a mislí si, ţe bude choďit v ňákejch montérkách, to teda se škareďe mejlí, protoţe musel ďelat i špatnou, špinavou prácu. Ďáli se rúzní sekački na krmivo pro krávi a pro to. To musela bejt posekaná tráva, sláma z řepou 187
třeba, nebo tak ňák. Tagţe i ti sekački sme ďáli na tu slámu a tak. Samozřejmňe, kuli sme kosi, brousili sme majzlíki, fšecko moţní. A diš sme potom třeba spravovali motóri, motóri sme ďáli z náklaďákú, motóri sme ďáli celou generálku, to znamená, ţe se rozebral do šroupku ten motór. A tam bili třeba špatní loţiska, tak se museli vilít kompozicou. To bil cín, olovo, taková smňes, říkalo se tomu kompozica. A ti loţiska se uďáli noví, napasovali se venku ve svjeráku, a pak se to zas dávalo dohromadi, celí auto se prosťe zase zmontovalo, nechalo se zabíhat chvilku, motor pušťenej navolno, to auto nesmňelo dostat ţádnou záťeš ze začátku, a potom prosťe se to pouţívalo. Ti auta vidrţeli, dejme tomu, takovejch sto ťisíc kilometrú a museli se znova ďelat generálka. A diš sme ďáli jako vodovot v baráku, gde si človjek vikopal studnu, dal si tam třeba pumpu a mimoto chťel mít ešťe vodovot po celím baráku. Mňel krávi, tak mňel vodovot přímo k tem kravám, tam se tomu řikají napaječki. To bili takoví miski… Ty napaječky jste taky vyráběli? Jo. No spíš sme je spravovali, diš bilo potřeba, tak se uďála. To se uďála miska s plechu a k tomu se namontoval ventil a ňekterí mňeli dokonce deklík, abi do toho nepadali ňákí ti. A ta voda se musela ďelat, to muselo bit potom pumpa a dárlink. Dárlink, to bil takovej, taková zásobárna vodi. Ale hlavňe sme ďáli potom na tech mašinách, soustruhu, soustruhi museli bit, ti vrtački, fréza, a pak sme mňeli teda ješťe pilku motorovou na řezáňí, která prosťe řezala sama, nemuseli sme to ručňe, i gdiš ze začátku taki a pokuť se jednalo vo ňákí záviti na tech potrubích, protoţe ti bili velkí, to nebilo jako šroubi, tak se na to pouţívala řezací hlava. Ta řezací hlava se ňemecki řekla šnajklubna. Ta šnajklubna, a ta šla nastavit na jakoukolif trupku. Diš bila velká, se nastavila, nebo malá. Viřezal se na ňí závit, na to se prosťe zmontovala další trupka, další kolena, navedl si právje ťímto vodu kam chťel. A jaké ruční nářadí jste pouţívali? Mi sme mňeli kaţdej svúj osobňí, se řikalo, vercajk. Tagţe ten vercajk se skládá s klíčú, na kaţdej šroup bil jinej klíč. Tak kaţdej mňel sadu klíčú a k tomu mňel majzlíki, protoţe bilo ňegdi potřeba ňeco useknout, tak musel mit majzlíki. Musel si je sám vikut a sám zakalit, to nebilo jen tak. A k tomu nám ešťe, diš sme chťeli třeba vrtat, abisme vivrtali přesňe, gde to je potřeba, tak sme mňeli dúlčík, česki řečeno, kirner je ňemecki. Důlčík? Dúlčík. Ten klap a von tam mňel dúlčík a do toho dúlčíka píchl vrták a uďelal tam díru, přesňe. Gdibi tam ten dúlčík nebil, tak ten vrták třeba popojede a uďelá ďíru jinde. A diš sme potřebovali uďelat ďírku jenom f plechu, tagţe bi to vrtáňí nestálo za 188
to, nebo plech se špatňe vrce, tak sme mňeli durchšloki, probijáki česki. To bili prosťe takoví kouski kulatího ţeleza, kterej bil taki kalenej a bil uďelanej, abi ďál ďíru desítku nebo vosmičku, nebo šestku. Bili to tvarovaní na míru probijáki. A pak sme mňeli nádrch, jehlu, která bila vobičejňe, buď bila teda kalená, zase z ňákího péra nebo co, a mňela špicu. A nebo to bila s tvrdího kovu, s kovu, kterej je prosťe tvrdej jag dijamant. Tagţe ťímto sme si kreslili to, co bilo potřeba stříhnout plech a nebo ledaco, tak ťím nádrhem sme ďáli tadi toto. A pak samozřejmňe sme mňeli pilňíki. Diš sme potřebovali vopiloval ňeco, tak pilňík. Pak sme samozřejmňe mňeli ručňí pilku, diš bilo potřeba uříznout kus ţeleza, tak se uřízlo ručňí pilkou. Tagţe toto bi snad misim stačilo, protoţe já sem vičerpal fšechnu činost, co sme mňeli, ale vono tech čiností bilo samozřejmňe ešťe hodňe. A kdyţ se někomu zasekl zámek, tak vás taky volali? Zámki, i diš se jako řemeslu řiká zámečňičina, moţná to s toho povstalo, kaţdej zámek si vopravil, se vopravoval. Diš ťi přestali fakčit, klika ťi spadla dolú, to znamená, ţe tam prasklo péro, tak si vitáhl zámek, to péro uďál noví a opravovali se aji zámki. Cuholtuňki tam bili v zámku. Cuholtuňki? No, totiš ti zámki bili taki kloudní, bespečňejší a nebo jen tak običejní. Diš to bil vobičejnej zámek, tak tam nemňel ţádní cuholtuňki, mňel tam jenom, prosťe, tím zoupkem zašoupl takovej jazejček do futra a bilo zamčení a zas vodemk. Ale diš to bili sloţiťejší zámki, abi se tam nedal pouţít šperhák nebo ňeco, tak tam bili takzvaní cuholtuňki, toťiš, česki misim bich to nezvlád, to sou takoví pérka, kterí zapadali do klíče, kterej mňel rúzní zubi. A ti cuholtuňki museli padnout do toho klíča přesňe, pak to šlo. Diš tam jeden cuholtuňk nezapad, tak nevodemčel aňi nazamk. Tak ti cuholtuňki, to bili bespečnostňí zámki, takzvaní dosickí, dosičáki. Jako ten zámek se tak jmenoval? Dosickej zámek. A ten měl v sobě ty cuholtuňki? Ty cuholtuňki. A jaké bily ještě druhy zámků? Bili zámki rúzní a teť se ďelají zámki špecijélňí, to je zámek na jeden klíček a von visune několik tech zubú, na šup. Je to vlasňe taková lišta, která je spojená s tím, to má taki cuholtuňki, ofšem tomu uš se neřiká cuholtuňki, to sou ti bespečnostňí fapki. Fapki tam mají jenom takoví nepatrní, protoţe kaţdej klíček má nepatrní zoupki, kterí 189
musí zase pasovat na tu fapku. Diš sou zámki vod ňákejch trezorech, tak ti klíčki prosťe nesmí ňigdo fušovat, nesmí je opravovat, nesmí ňic, na to musí přijít specialista,…abi ňigdo nevokoukal sistém. A ještě nějaké druhy, které se lišili třeba v zamykání? No, to bisme došli k peklici. Ale to je fakt, přetťím bila závora, tu závoru ňigdo nevoblbnul. Je to tak vobičejná vjec, ale tam diš dal ňegdo závoru, tak se tam ňigdo nedostal. A potom bili peklice a zámki pak bili jenom jednoduchí, bili to zámki, ţe prosťe jenom zaklap nebo tak. A neš potom přišli, to já uš si jako nepamatuju, ale ti zámki, diš sme ňegdi přišli do starího baráku, chťeli spravit zámek a von to bil zámek, kterej prosťe jenom takle se zaklapl a ňeco se jim u toho ulomilo, tak se to přivařilo a bilo to. Tagţe bili takoví, ofšem nevim, jak se jim mohlo řikat, to bili vilepšení peklice nebo co já vim. Aš uďáli tito, a potom ti dosickí, to vodrovnalo zloďeje na dost dlouho. A i to překonali zloději, proto se neska musí ďelat špecijélňí bespečnostňí zámki, popřípaďe na dva klíčki nebo na heslo. Neska uš sou zámki na heslo. Musíš si pamatovat heslo, stačí do toho zatroubit heslo a vono se ťi to votevře, tagţe to jo, ofšem to sem já uš neďelal. Tagţe bi to tak zhruba celí bilo. No a zámečňík kaţdej pouţívá ponk, má tam šufle a ten svůj vercajk. Mimoto samozřejmňe zámečňík bi mňel umňet na soustruhu a vopsluhovat jednoduchí stroje. Jinak ve fabrice sou stroje úplňe mazaní, tam jen to narichtuješ a vono to fakčí samo a ďelá to vohromní vjeci.
190
Obrazové přílohy KLEMPÍŘSTVÍ Obr.1
Obr. 2
A čelo, B štucplech
A kotlík, B rína, podvokapňí ţlab, C svod
Obr. 3
Obr. 4
A háček, B,C haft
Obr. 5
klempířskej špalek: A příloţňík, B šperhák, C štoček Obr. 6
A vohejbací klešťe, B,C praví a leví klempířskí núški, D klaďífko, E vohejbací klešťe (větší), F příloţňík, šulajzňa, G palička
mustr (různé velikosti a tvary) 191
Obr. 7
Obr. 8
tabuloví núški
vulcna
Obr. 9
Obr. 10
signovačka
A stáčečka, B vohíbačka
Obr. 11
kruhoví núški
Obr. 12
kruhoví núški - detail
192
MODROTISK Obr. 13
A perotina, B mandl
Obr. 14
Obr. 15
šaršina
A šaršina, B pap, ťiskařská rezerva
193
Obr. 16
Obr. 17
forma
forma
Obr. 18
Obr. 19
(věšení plátna na barvicí korunu před barvením) A barvicí koruna, ráf, B kipa
194
ŘEZNICTVÍ Obr. 20
A hlava, B lalok, C krkovica, D plec, plecko, E koleno, F špárki, E+F noška, G kotleta, pečeňe, H ţebra, I panenka, J bok, K kíta, L vocásek
195
TRUHLÁŘSTVÍ
Obr. 22
Obr. 21
kocour Obr. 23 protahovačka Obr. 24
grotovací pila Obr. 25
pásmofka
sukováki
196
VČELAŘSTVÍ Obr. 26 Obr. 27
nástafki, ďelat v nástafkách Obr. 28
roj Obr. 29
A mezisťena, B rámek
Obr. 30
plást, A buňka
klícka
197
Mapky Olešnice a okolí
Olešnice na nářeční mapě ČR 29
29
Balhar, Jan - Jančák, Pavel a kol.: Český jazykový atlas 1. Praha: Academia, 1993, s. 43.
198
