MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě
Diplomová práce Internetové stránky oddělení plaveckých sportů
Vedoucí diplomové práce:
Vypracoval:
PaedDr. Miloš Lukášek, Ph. D.
Bc. Petr Vodák
Brno, 2008
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury. ………………………
Za cenné rady a odborné konzultace děkuji panu PaedDr. Miloši Lukáškovi, Ph. D.
OBSAH
ÚVOD ............................................................................................................ 5 1. CÍL PRÁCE ............................................................................................... 7 2. METODIKA PRÁCE ................................................................................ 8 3. ROZBOR LITERÁRNÍCH PRAMENŮ ................................................... 9 3.1 Historie internetu ve světě.................................................................. 9 3.2 Historie internetu u nás .................................................................... 11 3.3 Uvedení do specifické terminologie................................................. 12 3.4 Rozdělení webových stránek ........................................................... 19 3.5 Analýza www stránek ...................................................................... 20 3.6 Možnosti vytvoření webové prezentace ........................................... 21 3.7 Výběr domény (doménového jména) - adresy naší prezentace ....... 22 3.8 Výběr redakčního systému ............................................................... 22 4. NÁVOD NA POUŽITÍ REDAKČNÍHO SYSTÉMU SUNLIGHT ........ 26 4.1 Licence ............................................................................................. 26 4.2 Požadavky na virtuální server .......................................................... 27 4.3 Instalace CMS SunLight .................................................................. 27 4.4 Administrace .................................................................................... 28 4.5 HCM moduly ................................................................................... 34 4.6 Motivy .............................................................................................. 38 5. ZMĚNA OBSAHU STRÁNEK............................................................... 44 6. ZÁVĚR .................................................................................................... 47 POUŽITÁ LITERATURA .......................................................................... 48 RESUMÉ ..................................................................................................... 49
ÚVOD
Internet - pojem který dnes slyšíme na každém kroku. Z armádního projektu se za pár desítek let stal mocný nástroj. Rozmach internetu je nezastavitelný. Jen v České republice je 1 700 000 broadbandových přípojek k internetu [14] s 4 500 000 uživateli [15]. Možnosti internetu jsou neomezené. Každé ráno si jeho prostřednictvím můžeme přečíst nejčerstvější zprávy z domova i ze světa, podívat se na maily od přátel, přečíst si pracovní poštu, objednat si v e-shopu spotřební zboží všeho druhu, nebo zkontrolovat jak postoupila naše žádost o nový občanský průkaz. To jsou jen základní věci, které nám dnešní internet nabízí. Není firma, která by neměla vlastní webovou prezentaci, kde se potencionální zákazníci mohou dozvědět veškeré potřebné údaje o firmě, jaké služby nebo zboží nabízí, popřípadě si nabízené zboží rovnou objednat a to mu pak bude dovezeno až do domu. Internet se rozvíjí i ve školství, což sebou přináší jak kladné tak záporné stránky. Na straně záporu stojí především plagiátorství. Stále více studentů své domácí úkoly a seminární práce pouze stáhne z internetu, vytiskne a pak vydává ze své. Jako první do boje proti plagiátorství vyrazila Masarykova univerzita v Brně, která do svého Informačního Systému, zabudovala program na odhalování plagiátů. Mezi kladné stránky můžeme zařadit dostupnost informací, možnost zadávání úkolů přes mail, zasílání seminárních prací vyučujícímu, když ten se právě nachází na kurzu na druhé straně republiky. Tak jako firmy mají své webové stránky, tak i školy jsou vybaveny vlastními webovými prezentacemi. U základních škol se jedná především o jednoduché stránky se základními údaji, popřípadě pomocí univerzálního internetového serveru mohou vést elektronickou agendu a plně využívat moderní informační technologie ve výuce a při komunikaci školy mezi pedagogy, s žáky, rodiči a okolím. Vysoké školy si budují vlastní informační systémy, které podporují studijní administrativu - e-learning a komunikaci uvnitř školy. Tyto systémy jsou masivně využívány tisíci přihlášenými uživateli denně.
5
Masarykova univerzita vyvíjí svůj vlastní informační systém od roku 1999 [16]. Každá fakulta má vlastní prezentaci, o kterou se starají příslušní IT pracovníci. Problém nastává se stránkami jednotlivých kateder. Jedinou vlastní webovou prezentaci má katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě na Fakultě sportovních studií. Informace na stránky může vkládat pouze jediný webmaster. V případě, že tento zodpovědný pracovník není z jakýchkoliv důvodů právě k dispozici, pak důležité informace, které chtějí vyučující sdělit studentům prostřednictvím těchto stránek, nelze okamžitě zveřejnit. Proto jsme se rozhodli jako téma diplomové práce vybrat vytvoření internetových stránek oddělení plavání pomocí redakčního systému, tak aby si vyučující mohli sami spravovat webovou prezentaci.
6
1. CÍL PRÁCE
Cílem práce je vytvoření internetové aplikace Oddělení plaveckých sportů na FSpS MU, kterou si budou zaměstnanci oddělení sami aktualizovat, pomocí redakčního systému. Aplikace bude přístupná na adrese http://www.fsps.muni.cz/
7
2. METODIKA PRÁCE
Diplomová práce má deskriptivní charakter. V jednotlivých kapitolách se seznámíme se základními pojmy Internetu, možnosti tvorby webových stránek a důkladným popisem instalace a správy redakčního systému pro správu obsahu webu. Webová aplikace bude vytvořena pomocí redakčního systému SunLigh CMS. Informace budeme čerpat z internetu a dostupných knih o dané problematice.
8
3. ROZBOR LITERÁRNÍCH PRAMENŮ
3.1 Historie internetu ve světě
Již začátkem 60. let v době studené války se začaly ve Spojených státech amerických objevovat myšlenky na vytvoření sítě, která by propojovala nejdůležitější vojenské, vládní a akademické počítače a která by byla schopna přežít jaderný úder. Bylo jasné, že by to měla být síť bez centra, a měla by být schopna funkce i v případě výpadků jednotlivých uzlů. Jen těžko lze najít časový okamžik, který by určoval začátek historie Internetu. Snad by jím mohl být rok 1957, kdy SSSR vypustil Sputnik, první umělou družici Země. Spojené státy s tímto krokem příliš nepočítaly a proto musely rychle reagovat. Jejich odezvou bylo založení Agentury pro pokročilé výzkumné projekty (ARPA - Advanced Research Project Agency) v rámci Ministerstva obrany, jejíž úkolem bylo převzetí vedoucí pozice v oblasti vědy a technologie použitelné ve vojenství. Firma RAND Corporation dostává úkol týkající se návrhu systému komunikace jednotlivých administrativních orgánů, který by obstál i v případě rozpoutání jaderné války. Smyslem tohoto systému mělo být zabezpečení komunikace mezi jednotlivými členy unie, městy, vojenskými základnami aj. Jako nejvhodnější bylo nakonec vybráno řešení v podobě komunikační sítě, jejíž jednotlivé uzly budou rovnocenné, tedy nebude existovat žádná centrála. V roce 1967 byl poprvé L. G. Robertsem prezentován návrh designu sítě ARPANET, síť samotná byla založena v roce 1969. “Are you receiving this?” první věta, která byla v srpnu 1969 poslána z University of California v Los Angeles po síti složené ze čtyř uzlů: UC Los Angeles, Stanford Research Institute, UC Santa Barbara a University of Utah v Salt Lake City. Postupně se k internetu připojovali další instituce, především university (1971-1972). V této době byl internet čistě nekomerční záležitostí. Na jeho vybudování přispívala americká armáda a různé vládní agentury. Podnikatelé o něj ani nestáli, protože nenacházeli způsob jak jej využít. V roce 1972 byl arpanet
9
zaveden v USA, od r. 1973 se začínají připojovat i neamerické instituce. V Evropě se nejdříve rozšířil ve Velké Británii a Norsku. Kvůli
koordinaci
a
shodě
používaných
protokolů
vzniká
roku
1972 InterNetworking Working Group. V roce 1982 je vyvinut TCP/IP (Transmission Control Protocol and Internet Protocol) pro ARPANET, což vedlo zároveň i k první definici internetu, jakožto souboru propojených sítí. Do provozu byl TCP/IP uveden od 1. ledna 1983 a ještě dodnes používá. Rok 1983 s sebou přinesl oddělení části sítě určené pro armádu od ARPANETu a vzniká tak samostatná síť Milnet. Samotný ARPANET samozřejmě funguje dál a začíná být využíván i jinými obory, vznikají další sítě (v USA i v ostatních zemích) pracující dle protokolu TCP/IP a ARPANET se tak stává jakýmsi centrem, páteřní sítí a v roce 1990 dostává jméno Internet. V roce 1989 vymyslel Tim Berners-Lee nový způsob komunikace (původně pro vnitřní potřebu laboratoří CERN v Ženevě, kde pracoval) hypertextové dokumenty. Texty, které obsahují odkazy na další dokumenty, které mohou být umístěny na jiném počítači, třeba na druhém konci světa. Díky jednoduchému a intuitivnímu ovládání se tento způsob komunikace rozšířil i za brány CERNu a dnes jej známe pod jménem World Wide Web. Zanedlouho byly k dokumentům připojeny i obrázky a vznikaly první grafické prohlížeče (Mosaic). Vzhled dokumentů byl přirozenější a umožnil ještě lepší komunikaci. Od roku 1990 se pro tuto síť standardně využívající protokolu TCP/IP začíná používat název Internet, páteřní síť přebírá organizace NSF-NET (National Science Foundation). Existence www spolu s masovým rozšířením osobních počítačů přilákala na internet miliony nových uživatelů, a tím začal být internet zajímavý i pro podnikatele. Komerční provoz na internetu se datuje od roku 1992, kdy National Science Foundation umožnila připojení i komerčním subjektům. Roku 1992 došlo k založení společnosti zabývající se historií, vývojem, trendy a etikou Internetu. Počet hostitelských počítačů v Internetu překročil jeden milión.[7]
10
3.2 Historie Internetu u Nás
Historie Internetu v České republice začíná až s pádem komunismu, tedy po roce 1989. Dřívější režim samozřejmě neměl v zájmu povolovat zapojování republiky do celosvětových sítí a tedy i Internetu. Ustoupivší politické bariéry byly najednou vystřídány jinými překážkami, a sice technického rázu. Jednalo se o nevhodnou komunikační infrastrukturu, tolik potřebnou pro větší rozvoj počítačových sítí. Důsledkem toho se k nám nejprve dostaly sítě, které neměly vysoké nároky na komunikační infrastrukturu a vystačily s komutovanými linkami veřejné telefonní sítě. V květnu roku 1990 se do Československa dostává síť Eunet, která převážně propojuje unixové počítače. Až v říjnu 1990 se k nám dostává i evropská odnož sítě Bitnet, síť EARN (European Academic and Research Network Evropská akademická a výzkumná síť). Listopad 1991 je považován za datum připojení Československa k Internetu. Slavnostní akt formálního k Internetu probíhá následně 13. února 1992 na ČVUT v Praze. Další rozvoj Internetu byl omezován neexistencí vhodné komunikační struktury, proto se zrodila myšlenka vybudovat páteřní síť, která by propojila alespoň všechna tuzemská akademická střediska. Bylo rozhodnuto o vybudování dvou národních páteřních sítí s tím, že potřebné propojení (z Brna do Bratislavy) bude součástí českého projektu a slovenská strana na něj přiměřeně přispěje. Český projekt dostal název FESNET (Federal Educational and Scientific NETwork - federální vzdělávací a výzkumná síť), ale časem (kvůli rozdělení federace) se název změnil na CESNET(Czech Educational and Scientific NETwork - česká vzdělávací a výzkumná síť). CESNET tedy zajistil přívod Internetu do jednotlivých akademických středisek, zatímco další rozvod v příslušných městech byl vyřešen metropolitními sítěmi, které, co se financování týče, byly samostatné.[7]
11
3.3 Uvedení do specifické terminologie
Internet je světem sám o sobě, a i když je na světě teprve pár desítek let, hovoří vlastní řečí. Proto je nutné důkladně se seznámit s jeho pojmy.
Web, WWW - world wide web World Wide Web (WWW, také pouze zkráceně web), ve volném překladu „Celosvětová pavučina“, je označení pro aplikace internetového protokolu HTTP. Je tím myšlena soustava propojených hypertextových dokumentů. V češtině se slovo web často používá nejen pro označení celosvětové sítě dokumentů, ale také pro označení jednotlivé soustavy dokumentů dostupných na tomtéž webovém serveru nebo na téže internetové doméně nejnižšího stupně (internetové stránce). Dokumenty umístěné na počítačových serverech jsou adresovány pomocí URL, jehož součástí je i doména a jméno počítače. Název naprosté většiny těchto serverů začíná zkratkou www, i když je možné používat libovolné jméno vyhovující pravidlům URL. Protokol HTTP je dnes již používán i pro přenos jiných dokumentů, než jen souborů ve tvaru HTML a výraz World Wide Web se postupně stává pro laickou veřejnost synonymem pro internetové aplikace.[1]
Webové stránky - web pages Základní informační element webu; vlastně dokument jenž je celistvý a obsahuje požadované informace i doprovodné (zejména grafické) prvky, které jej obohacují a zjednodušují jeho čtení. Pojem „stránka“ neznamená, že se jedná jen o jedinou stránku; spíš zde jde o dokument, který může mít stran více - mezi těmito stranami lze ovšem plynule rolovat. [17]
Domovská stránka (homepage, domácí stránka) Speciální druh webové stránky, která je základní (startovní, ústřední) stránkou nějaké firmy nebo její služby. Domovská stránka je něčím jako vrátnicí do firmy, která se na webu prezentuje. Najdete zde ve stručnosti , co se nachází na
12
stránkách dalších a máte možnost se z domovské stránky pomocí vazeb (odkazů, linků) na tyto stránky dostat. U správně vytvořeného firemního webu musí platit, že se z domovské stránky postupně dostáváte na další stránky v tomto místním webu nebo i na stránky umístěné na jiných serverech. [17]
Hypertextový odkaz – vazba, skok, anglicky link, hyperlink Element ve stránce, který vede k další webové stránce. Je zvýrazněn (podtržením, barvami, vypadá jako tlačítko) a jeho stisknutí, přesněji stisk levého tlačítka na myši s kurzorem na tomto elementu, způsobí, že se otevře ta stránka, na kterou odkazuje. Pojem hypertextový odkaz přesně platí pouze pro odkaz v textu. Kromě něj však existují i odkazy obrázkové, a proto se používá obecnější a dnes již přesnější termín odkaz nebo-li link. [17]
Prohlížení (browsování, procházení, surfování, surfing, brouzdání, browsing) Všechny tyto termíny popisují jedinou činnost - procházení mezi stránkami webu, postupné poklepávání na odkazy, skoky z jednoho firemního webu na druhý. [17]
Prohlížeč Webový prohlížeč (též browser [brauzr]) je počítačový program, který slouží k prohlížení World Wide Webu (WWW). Program umožňuje komunikaci s HTTP serverem a zpracování přijatého kódu (HTML, XHTML, XML apod.), který podle daných standardů zformátuje a zobrazí webovou stránku. Textové prohlížeče zobrazují stránky jako text, obvykle velmi jednoduše formátovaný. Grafické prohlížeče umožňují složitější formátování stránky včetně zobrazení obrázků. Pro zobrazení některých zvláštních součástí stránky, jako jsou Flashové animace nebo Javové applety, je třeba prohlížeč doplnit o specializované zásuvné moduly. Mezi nejznámější webové prohlížeče patří grafické Internet Explorer, Mozilla Firefox, SeaMonkey, Opera, Konqueror a Safari a textové Links a Lynx.[21]
13
HTTP protokol (Hyper Text Transfer Protocol) HTTP je internetový protokol navržený původně pro přenášení dokumentů ve formátu HTML. Přestože se dnes tento protokol používá hlavně pro přenášení webových stránek, velmi často se také využívá i pro přenášení jiných dat, např. souborů, obrázků. Protokol je laicky řečeno jazyk, kterým komunikuje webový prohlížeč se serverem.[2]
HTTPS protokol HTTPS je nadstavba počítačového protokolu HTTP, která poskytuje zvýšenou bezpečnost před odposloucháváním či podvržením dat. HTTPS není přímo zvláštní protokol, data jsou přenášena pomocí HTTP, ale data nejsou přenášena v běžném textu, ale jsou šifrována pomocí SSL nebo TLS, což zaručuje ochranu proti packet-sniffingu i man-in-the-middle útokům. HTTPS implicitně komunikuje prostřednictvím TCP portu 443 (u nechráněného HTTP je to port 80). Pro komunikaci pomocí HTTPS musí nejdříve server vlastnit certifikát. Tyto certifikáty můžou být vytvořeny pomocí např. nástroje ssl-ca z balíku OpenSSL. Certifikát musí být podepsán tzv. certifikační autoritou, která zaručí, že vlastník certifikátu se nevydává za nikoho jiného. Webové prohlížeče jsou většinou vybaveny podpisovými certifikáty největších podpisových autorit (např. VeriSign). Organizace si mohou taktéž podepsat certifikáty samy, protože certifikační autority si za podpis certifikátu většinou nechávají dobře zaplatit. Potom ale webový prohlížeč při načítání stránek s nedůvěryhodným podpisem varuje uživatele. Úroveň zabezpečení závisí na správnosti implementace v browseru a na serveru a na použitém šifrovacím algoritmu.[1]
HTML (Hyper Text Markup Language) Je kód, který slouží k zobrazení dat předem zadaným způsobem. Je to vlastně podrobný návod, jak zobrazit přijatá data na obrazovce - kód HTML je tedy přesným a stručným vyjádřením toho, co chceme zobrazit v programu obecně zvaném prohlížeč. Jedná se o jazyk, který slouží k popisu webové stránky. [22]
14
Aby prohlížeč rozuměl takovémuto návodu, je potřeba jej zapsat právě do kódu HTML (obr. 1), který je stručnější a hlavně přesnější.
<meta
http-equiv="Content-Type"
content="text/html;
charset=windows-
1250" />
Untitled Document Ukázka jednoduché html kódu. Obr.1: Ukázka jednoduchého HTML kódu
XML Extensible Markup Language, neboli rozšiřitelný značkovací jazyk, zkráceně XML je velmi obecný jazyk pro vytváření dokumentů obsahujících alespoň částečně strukturovaná data. Něco podobného, jako jsou databáze (třeba Access, nebo stará dobrá Foxka). S databázemi byla ale vždy potíž — co výrobce, to jiný formát, navíc jsou zde omezení daná relačním modelem. Proto vzniklo XML. Není sice vhodné pro ukládání rozsáhlých dat, zato přináší standardní a tudíž obecně "srozumitelný" formát. Proto je velmi vhodné zejména pro výměnu dokumentů (např. objednávek či faktur), komunikaci (např. mezi 2 aplikačními servery v internetu), ale i pro prezentaci informací na WWW. Na rozdíl od tradičního HTML, má však XML o něco přísnější pravidla. Např. všechny názvy značek (tagů) a atributů musí být malými písmeny, všechny prvky musí být uzavřeny (i nepárové značky), atd. A na rozdíl od HTML, XML žádné značky předem nedefinuje. Kdybych v příkladu výše použil
místo <article> a místo , bylo by to stále platné a správně strukturované (well-formed) XML. [3]<br />
<br />
15<br />
<br />
XHTML XHTML je jiná, novější norma jazyka HTML. HTML jako takové už se nevyvíjí a zůstalo ve verzi HTML 4.01. X na začátku znamená eXtensible, rozšiřitelný (ve skutečnost jde o zúžení a osekání). Podstatné je, že podpora jazyka XHTML je v současných prohlížečích naprosto stejná jako podpora HTML (psáno 2004). Ačkoli se usuzuje, že v budoucnu bude podpora XHTML lepší než podpora HTML, na základě zkušeností s historickým vývojem prohlížečů není důvod se domnívat, že tomu tak vskutku bude. Validita a význam XHTML Tomu, že html/xhtml stránka splňuje normu (specifikaci, soulad s DTD), se říká validita. Mnozí autoři se validity kódu snaží dosáhnout. Validitu lze zkontrolovat validátorem. Současné prohlížeče ale zpravidla správně zpracují i nevalidní XHTML dokument a vykreslí jej dobře. XHTML oproti HTML nic nového nepřináší. Žádné nové možnosti, jenom omezení. Verze XHTML XHTML se v praxi vyskytuje ve třech verzích: XHTML 1.0 přechodové (transitional) XHTML 1.0 striktní (strict) XHTML 1.1 Zatímco XHTML 1.0 transitional lze vcelku doporučit k používání, XHTML 1.0 striktní je velmi pracné a v XHTML 1.1 už je spousta věcí zakázána a jeho používání je pro značnou část autorů horor.[4]<br />
<br />
PHP PHP je hypertextový preprocesor, který na serveru interpretuje stránky HTML s vlastními příkazy před jejich odesláním ke klientovy (obvykle je jím webový prohlížeč). To znamená že PHP umožňuje vkládat vlastní skripty (krátké úseky kódu, ale i celé programy) přímo do hypertextových stránek (obr. 2).<br />
<br />
16<br />
<br />
U zrodu celého systému byl Rasmus Lerdorf. Lerdorf vytvořil jednoduchý systém pro své osobní webové stránky, především pro sledování jejich návštěvnosti. Později jej přeprogramoval do jazyka C a umožnil jej používat svým známým. Všichni si jej velice rychle oblíbili a vyžadovali stále nové vlastnosti. Pro volné používání byl uvolněn pod názvem Personal Home Page (PHP). Na systému se stále pracovalo a do podvědomí lidí se dostala verze PHP 2.0, která byla obohacena o snadnou manipulaci s daty z formulářů. Dnes je již na světě verze PHP 5.0 a můžeme říci že se jedná o nejrozšířenější a nejpoužívanější skriptovací jazyk využívaný po celém světě. PHP je nasazováno na desetisícovkách velkých serverů zpřístupňujících rozsáhlá data – zpravodajské servery, archivy softwaru atd. PHP je volně šiřitelný program a je možné si jej stáhnout z oficiálních stánek tohoto projektu (http://www.php.net) nebo jeho zrcadel. [18]<br />
<br />
<html> <head> <title>Příklad
PHP Script
?>
