MASARYKOVA UNIVERZITA. Dva recepty na štěstí: Srovnání Kéžbybylu a Celo-zemského univerzálního státu PEDAGOGICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra občanské výchovy

Dva recepty na štěstí: Srovnání Kéžbybylu a Celo-zemského univerzálního státu Bakalářská práce

Brno 2008

Autor práce:Nora Dostálová Vedoucí práce:doc.PhDr.Petr Jemelka, Dr.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 18.4.2008

...........................................

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce, doc. PhDr. Petru Jemelkovi, Dr., za podnětné připomínky i psychickou podporu.

3

Obsah Úvod ........................................................................................................................... 5 1 Utopisté a jejich vize .......................................................................................... 7 1.1 Alexandr Sommer-Batěk a jeho Kéžbybyl ................................................. 7 1.2 Ján Maliarik a Celo-zemský univerzální stát .............................................. 8 2 Vztah světa k člověku ......................................................................................... 9 2.1 Řád světa..................................................................................................... 9 2.2 Hmota ....................................................................................................... 10 2.2.1 Příroda............................................................................................... 11 2.2.2 Lidské tělo ........................................................................................ 12 2.3 Cesta duše ................................................................................................. 13 2.4 Zlo ............................................................................................................. 15 3 Vztah člověka k sobě samému .......................................................................... 16 3.1 Stravování ................................................................................................. 16 3.1.1 Vegetariánství ................................................................................... 16 3.1.2 Tekutiny ............................................................................................ 17 3.1.3 Další stravovací návyky.................................................................... 18 3.2 Dýchání ..................................................................................................... 18 4 Vztah člověka k druhému člověku ................................................................... 20 4.1 Stratifikace společnosti ............................................................................. 20 4.1.1 Vzdělání ............................................................................................ 20 4.1.2 Povolání ............................................................................................ 22 4.1.3 Majetek ............................................................................................. 24 4.1.4 Oblečení ............................................................................................ 25 4.2 Rodina ....................................................................................................... 26 4.2.1 Domov .............................................................................................. 26 4.2.2 Pohlavní život ................................................................................... 27 4.2.3 Postavení žen .................................................................................... 28 4.2.4 Děti ................................................................................................... 29 5 Vztah státu k člověku........................................................................................ 30 5.1 Funkce státu .............................................................................................. 30 5.2 Politická moc ............................................................................................ 30 5.3 Veřejné právo............................................................................................ 31 5.3.1 Trestní právo ..................................................................................... 31 5.3.2 Politika soc. zabezpečení .................................................................. 32 Závěr ......................................................................................................................... 34 Poznámky ................................................................................................................. 35 RESUME .................................................................................................................. 38 RESUMÉ .................................................................................................................. 38 Použitá literatura ....................................................................................................... 39

4

Úvod První úskalí užitečnosti zkoumání utopií vyplývá již z etymologie slova: ou – nikde, topos – místo. Utopie už svým názvem poukazuje na fakt, že se jedná o čistě hypotetickou myšlenkovou konstrukci, která by včleněním do reality ztratila svou podstatu. Je postavena na nereálných, nesplnitelných podmínkách. Utopie, místo, které nikde není, potřebuje ke své existenci skutečný svět, proti kterému by mohla bojovat, což je pravděpodobně její hlavní funkce. Je nesamostatná, přestože většinou předstírá vlastní univerzálnost. Ale není ta závislost vzájemná? Člověk je tvor, který do značné míry žije v i mimo skutečný svět, a to v budoucnosti. Plánuje a mění dnešek s vyhlídkou na zítřek ještě dříve, než se stane skutečností. Utopie, přestože je v důsledku nerealizovatelná, tedy slouží jako námět k úvaze a především jako provokace ke změně současnosti. Navíc postmoderní společnost opovrhuje statickými koncepcemi, potřebuje neustálý vývoj, ani neobdivuje velké dokonalé myšlenky, o kterých nelze pochybovat. Ale pravdou zůstává i fakt, že člověku nestačí pouze bezbřehá svoboda. Přestože se jí nemůže zcela zbavit, tak se ji pokouší alespoň nějakým způsobem ohraničit a zbavit se části zodpovědnosti, k čemuž mnohdy volí sebedestruktivní přístup, přestože se domnívá, že usiluje o vyšší dobro. Utopie, jako zhmotnělé myšlenky, slouží také jako metoda pro analýzu nebezpečí, když se idea povýší nad konkrétní životy, což je aktuální otázka v každé době. Utopie tedy jsou užitečné. Ale proč studovat právě Kéžbybyl a Celozemský univerzální stát? Především ani jedna utopie není prozatím dostatečně kriticky zpracována. Kéžbybylem se zabývala pouze soudobá novinová kritika a laická veřejnost. Celo-zemský univerzální stát byl rozebrán zejména ze strany Maliarikových přívrženců. Oba projekty ideální společnosti vznikaly v době rodícího se Československu, v 1. třetině 20. století, což je doba v mnohém podobná naší současné. Jednalo se o svobodný stát bez jasně definovaného vnějšího nepřítele, lidé nemohli bojovat proti utlačovatelům jejich národní svobody, a proto začínali vidět chyby uvnitř demokracie samotné. Uvědomovali si nepřirozenou majetkovou nerovnost mezi lidmi, relativismus v politice i v hodnotách a z něj plynoucí nejistoty. A obě koncepce, přestože jsou dosti odlišné, nabízejí východisko z této situace. Jedna navrhuje cestu víry a duševního prožitku a druhá vědy a rozumu. Jedna usiluje zejména o blaho individua, a tím i o štěstí celé společnosti, a druhá o prospěch celku, čímž dosáhne i spokojenosti jednotlivců. Cílem této

5

bakalářské práce je zmapovat postavení člověka v těchto systémech a odpověď na otázku, zda ho některý z nich může učinit šťastným.

6

1

Utopisté a jejich vize

1.1 Alexandr Sommer-Batěk a jeho Kéžbybyl Alexandr Sommer-Batěk (15. 6. 1874 – 6.4.1944) se věnoval především přírodním vědám. V roce 1899 získal doktorát z chemie. Zasloužil se o současnou podobu chemického názvosloví. Pracoval jako profesor chemie na střední škole v Plzni a vyšší průmyslové škole v Praze. Pro tuto práci je ovšem důležitější jeho činnost společensky osvětová. Od 6.4.1919 začal téměř denně vystupovat (především na Staroměstském náměstí, ale i po celé republice) se svými přednáškami. Nejprve se v nich zaměřil na problematiku zdravého životního stylu (tzn. na vegetariánství, nekuřáctví, abstinentismus, sport a správné dýchání), později přidává i výchovu duševní a sociální a na závěr dospěje „k úvahám o povinnostech k vyšším celkům, jimiž jsou národ, lidstvo i celý vesmír“1. Propagoval především lásku ke všemu živému, nenásilí a altruismus. Kolem jeho osoby se zformovala skupina jeho přívrženců, Volné sdružení, jež pomáhala šířit jeho názory. Své spisy začal samonákladem vydávat knižně, a to jak formou učebnic (Mravouka přirozená (1920)), tak v beletristické podobě (román Ocelové paže (1921)). K osvětě společnosti mu sloužilo také vydávání několika periodik (Zpravodaj z Kéžbybyl (1921-1927), Správný život (1928-1941)). Vizi svého ideálního státu formuloval v časopise Zpravodaj z Kéžbybyl, jenž vycházel od roku 1922 desetkrát ročně. Utopické znaky má několik společenství, jenž jsou průběžně prezentovány v jednotlivých číslech. Jméno Kéžbybyl přísluší jedinému, a to jisté fiktivní české obci, která žije podle harmonických zásad. Tyto zákony (ovšem v mnohem rozvinutější podobě) dodržuje i vyspělá kultura Marťanů, která kontaktovala Pozemšťany, a jejíž projevy kontrastují s naší majoritní společností. Třetí ideální svět je popisován díky fantastickému cestování časem a představuje ho Praha v roce 2019. Časopis má i přílohu Zprávy z Kéžbybylské tiskové kanceláře, v níž Batěk monitoruje dění ve světě, vyzdvihuje zde počínání hodné Kéžbybylu a zároveň ironicky kritizuje jednání kéžnebylské společnosti.

7

1.2 Ján Maliarik a Celo-zemský univerzální stát Ján Maliarik (8.11.1869-14.7.1946) sice složil učitelskou zkoušku na Učitelském ústavu v Šoproni, ale rozhodl se nestát učitelem, ale pokračovat ve studiu na evangelického kněze. 1901 se usadil na farnosti ve Velkých Levárách. Jeho hlavním cílem bylo mírové soužití všech lidí a sloučení všech náboženství. Od roku 1913 pracuje na vytvoření ideálního státního soužití, které by naplňovalo tyto záměry. Své názory se snaží prosazovat velmi vehementně. Píše dopisy mnoha státním představitelům, dokonce svolává v srpnu 1914 do Krakova Světovou mírovou konferenci, na níž se ovšem pozvaní nedostaví, s cílem zastavit agresi. Za své počínání je na dva roky (1915-1917) internován na pražské psychiatrické klinice Kateřinky. Za první republiky poukazuje na nedostatky demokracie, ale především vystupuje proti agresivním totalitním ideologiím. Své utopické myšlenky se snaží šířit také prostřednictvím přednášek, ale také kázáními, mravoučnými spisy (Tri sto hriechov l´udských) i beletrií (Sirota král´om (1930)). Nejucelenější koncepci ideálního státu prezentuje v knize Celo-zemský univerzálny štát (1925). I Maliarik kolem sebe sdruží skupinu svých následovníků, která je narozdíl od Volného sdružení klasů činná dodnes, a to Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika.

8

2

Vztah světa k člověku Maliarik i Batěk považují svou vizi za jedinou správnou. Svým

přístupem navázali na platónskou tradici. Aby potvrdili oprávněnost dané koncepce, nehledali důvody v etice jako mnohé utopie, protože ta je proměnlivá a zpochybnitelná. Vychází z lidské představy o tom, co je pro ně samé dobré, z naivní představy, že by bylo podnětné, kdyby se k sobě lidé chovali někdy racionálně a ohleduplně. Ale oba nalezli legitimizaci svých názorů v jevech, které jsou nezávislé na člověku a jeho přáních.

2.1 Řád světa Ani náboženský přístup ani přírodovědecký neklade do popředí zájmu svobodu. Svoboda by mohla vést k pochybnostem, k úvaze o dalších alternativách, popřípadě k chaosu, jenž je v každé utopii nežádoucí. Oba systémy preferují determinismus. Všudypřítomný řád pro ně představuje bůh, popřípadě Bůh. Baťkův bůh je podobný spíše logu, rozumu, řádu, který vše organizuje a zaručuje, že se nic neděje bezdůvodně. Je to v prvé řadě neosobní princip, jenž je obsažen v celém Vesmíru, a který umožňuje pokrok v přírodě. Neprojevuje se ovšem pouze v přírodních zákonech, ale především působením skrz lidské bytosti. „My lidé jsme pak výrazem božství a božské osobnosti na této planetě.“2 Nejvyšší idea pravdy, dobra a krásy se realizuje uvnitř člověka, který tyto principy nejen dokáže rozeznat, ale je především puzen k jejich naplnění. Každý člověk je tedy ze své božské podstaty racionální, dobrá a harmonická bytost. Lze konstatovat, že myšlenky o kosmickém řádu tvoří pouze nadstavbu Baťkovy utopie, jenž má potvrdit univerzálnost a účelnost jeho etických zásad. Bůh není v Baťkově koncepci klíčovým pojmem. V Kéžbybylu nenalezneme zmínku o modlitebnách žádného vyznání. Víra je soukromá záležitost. Batěk se domnívá, že jeho názory jsou kompatibilní s jakýmkoli náboženstvím. Své myšlenky se snaží vykládat jak ze stanoviska

východních

směrů,

tak

z pohledu

křesťanství.

Propojení

s monoteistickým náboženstvím je poněkud obtížněji slučitelné. Domnívá se, že někteří lidé mají v sobě vtisknutou ideu dokonalé bytosti, a proto není chybou, když si představují Boha i jako osobu. Zároveň ovšem připouští, že někteří tuto ideu neuznávají, a proto stačí, když respektují boha jako všudypřítomnou energii.

V přístupu k Bohu tedy připouští až pragmatický postoj. Komu se hodí věřit v Boha, tak ať si v něj věří. Navíc monoteistická náboženství nepřipouštějí ztotožnění Boha s lidmi, potřebují božskou osobu jako subjekt komunikace. Naopak Celo-zemský univerzální stát je založen především na náboženství. Maliarik jako evangelický duchovní vychází z křesťanství, ale doplňuje ho východními prvky. Přijetí jeho teologických názorů je nutnou podmínkou pro realizaci dokonalé společnosti. V prvé řadě má jeho Bůh podobu starozákonního Hospodina. Není nijak omezen prostorově ani časově. Ztělesňuje ideu pravdy, dobra a krásy. Je to osobní všemohoucí Bůh, lidé se k němu modlí, komunikují s ním. Ale zároveň je Bůh označován jako „Vše-Já-Sebe-VědomíBytí“3. Bůh je tedy na druhou stranu duchovní podstata celého Vesmíru. Všechno je, protože je to obsaženo v božském vědomí. Vesmír je tedy propojen, má společnou příčinu svého bytí. Ze substančního hlediska je vše jedno. Stejně jako u Baťka je svět ze své přirozenosti dobrý, krásný a pravdivý. Ale nelze položit znaménko ekvivalence mezi Boha a Vesmír. Bůh je podstatou Vesmíru, ale tento vztah neplatí naopak. Bůh přesahuje naše bytí. Je oproti světu absolutní svatostí, absolutní blažeností a absolutním klidem. I přes rozdíly v pojetí božského principu je v obou systémech vše spojeno dokonalým neměnným řádem a jeho jediným přirozeným naplněním je právě jimi navrhovaná reforma společnosti.

2.2 Hmota Vztah k hmotě mají Batěk s Maliarikem značně rozdílný. Jejich postoj vyplývá už ze stvoření světa. Baťkova hmota je věčná, nemá počátek. Bůh na ni zapůsobil jako první hybatel. „Zákony přírodní se začaly projevovat ve hmotě. Hmota zprvu neuspořádaná se stala uspořádanou.“4 Autor zapomíná odpovědět na tradiční otázku, kde se Bůh vzal. Najednou dal impuls a řád hmotě a pak se ztotožnil s Vesmírem. Baťkovo pojetí hmoty navazuje na Aristotela. Bůh je logos, forma, která dává tvar hmotě, látce. Hmota není dobrá ani zlá, jednoduše tu vždy byla, je a bude. Tvoří podmínku existence. Bez ní by rozum neměl smysl, neměl by co formovat. Maliarik vidí v hmotě sekundární prvek. Bůh stvořil hmotu ex nihili. Hmota povstala z ničeho. Je odvozená od prvotní věčné duchovní substance, jenž je

10

na ní nezávislá. Hmota je omezená časově do minulosti i do budoucnosti. Její význam se tudíž podle autora v našem životě značně přeceňuje.

2.2.1 Příroda Maliarik se pokoušel veškerou skutečnost hierarchicky uspořádat. Sestavil pyramidu přírodních forem podle jejich prospěšnosti a dle toho, jak moc jsou schopny si uvědomovat svou duchovní podstatu. Každému stupni přiřadil číselnou hodnotu. Nejníže stojí anorganická příroda, nejvýše člověk. Mezi nimi je rostlinná a zvířecí říše. Nižší stupně mají sloužit těm vyšším, ale ty zase musí o své podřízené pečovat. Zvláštní postavení v tomto systému má člověk. Člověk je přírodní bytost, ale zároveň je i schopen její hranice překročit. Dolní i horní hranice mimolidského života je pevně stanovená. Každému nerostu, rostlině i zvířeti je pevně přiděleno číslo. Zatímco člověk, který i ve své nejnižší podobě hodnotu zvířete mírně převyšuje, má možnost volby mezi dobrem a zlem. Jeho jednotlivé druhy jsou také přesně vyhodnoceny, ale jeho cena má větší rozptyl dle stupně jeho cesty nad přírodu (hmotu), k duchu. Hodnota lidského života se může pohybovat mezi číslem 60 a nekonečnem, což je číslo odpovídající Bohu. Kdyby Ján Maliarik vybudoval svůj Celo-zemský stát na logické konstrukci, tak bychom v něm neměli nalézt výraz neživá příroda. Vše je dílo Boží, dílo ducha, a protože je celý Vesmír jedno, tak je i anorganická příroda součástí jednoho všudypřítomného duchovního principu. Pouze by se měla lišit hodnota jednotlivých forem života podle toho, jak intenzivně se v nich duch realizuje. Přesto jsou některé nerosty označovány jako „mrtvé hroudy“5. V tomto případě zřejmě Maliarik podlehl potřebě očernit obecně ceněné zemské poklady jako zlato, stříbro a diamanty, a proto jim odjímá právo na autentické bytí, které obecně krystalům přiznává. Nelze ovšem vyloučit, že si autor nebyl vědom příslušnosti těchto kovů a drahokamů ke krystalickým látkám. Podle Ottovy encyklopedie „ryzí [Zlato] krystalluje v soustavě krychlové, převládajícím tvarem jest dvanáctistěn kosočtverečný nebo osmistěn“6. Jeho vztah k přírodě je značně rozkolísaný. Na jednu stranu ji považuje za dočasně oživenou, ale pomíjející hmotu, jejíž význam je nepatrný. Ale vedle toho v jeho učení nalezneme i prvky pohanských kultů. Například v jedné modlitbě opěvuje zemi jako „Vládkyni jsoucího i Vznikajícího“7. Země zde má roli nesmrtelné manželky Boha, s nímž spolupůsobí na stvoření života.

11

Podle Baťka je příroda výsledkem aktivity světového řádu. Propojuje biblické učení s Darwinovou teorií. Život se zrodil z hlíny (hmoty), bůh do ní vtiskl první duchovní impuls k životu a tato oduševnělá hmota se začala vyvíjet. Z nižších životních forem se vyvíjeli vyšší, až dospěla k vrcholu svého snažení, k člověku. Člověk tedy tvoří součást přírody a vděčí nižším životním formám za svou existenci, proto se o své okolí musí starat. Přestože autor připouští, že „již životem svým mnoho ničíme“8, tak nabádá lidstvo, aby alespoň neškodili více než musí. Rostliny i zvířata jsou obdařeny citem stejně jako člověk, takže se Batěk pokouší apelovat na soucítění se vším živým. Na druhou stranu ovšem utopie slouží především k dosažení lidského štěstí. Člověk je nejdokonalejší výtvor přírody, a proto autor schvaluje, aby si člověk podmanil přírodu kvůli svému pohodlí. Takže v jeho ideální společnosti nalezneme vedle ekologicky orientovaného jednání a harmonického soužití s přírodou také glorifikaci elektrické energie, která usnadňuje každodenní práci. Místy dochází toto zjednodušení až do paradoxních situací, které dnes působí poněkud komicky. Obyvatelé budoucího dokonalého státu využívají energii ze zemského jádra kvůli rozpouštění ledovců, aby lidé v severních oblastech netrpěli přílišnou zimou.9 Batěk sice deklaruje harmonický vztah k přírodě, ale jeho realizace vychází mnohdy z naivních představ. Člověk by měl podle něj přírodu chránit zejména kvůli její estetické a relaxační hodnotě, popřípadě kvůli soucitu s nižšími duševními tvory. V přírodě se realizuje nejvyšší idea, a proto je i ona rozumná, krásná a užitečná a je třeba se o ni starat. Oba autoři vyzdvihují především její estetickou hodnotu. Oba vidí v člověku vrcholnou přírodní bytost, která z ní může čerpat. Batěk vidí v přírodě cíl božského zásahu, Maliarik ji považuje spíše za prostředek, aby se lidé Bohu přiblížili. Nelze říct, že by Maliarik hmotou pohrdal, ale považuje ji za odrazový můstek k vyšším formám života. Cesta ke štěstí musí začít v pozemských podmínkách a pak až lze postoupit do vyšších sfér.

2.2.2 Lidské tělo Lidská duše je podle Maliarika v těle uvězněná. „Ano v nejnižším = v hmotě, co ve svém žaláři uzavřeno, vzdychá a bolestí, očekávajíc Slavného vysvobození svého“10 Přesto tělu přiznává určitou užitečnost. Je stvořené od Boha, takže musí mít svůj význam. Tělo je stejně jako příroda nástrojem k očištění.

12

Člověk v něm trpí, ale jedině skrze boj se strastmi se může osvobodit z onoho žaláře a posunout do vyšších sfér. První požadavky na cestě ke štěstí se týkají regulace životosprávy a až po jejich splnění lze pokročit k duchovnímu životu. Dříve by nás nároky těla stahovaly k pozemskému nedokonalému žití. Ve vztahu k tělu se autor inspiroval hinduistickým náboženstvím, ale na cestě očištění od hmoty se odlišuje. Hinduismus například schvaluje spravedlivé války. V bhagavadgítě princ Arjuna původně nedokáže pokračovat v boji, protože je mu líto svých nepřátel. Ale Krishna, vtělení boha Višnua, ho nabádá, že princ musí pokračovat k očištění cestou Jednání, jeho osudem je vést válku. „Své činy všecky zasvětiv jen mně, v Nejvyšším soustřediv své myšlenky, bez sobectví, nic nečekaje, spěj, již nechvěje se bázní, do boje“11 Zabíjení není tak podstatné, protože se tím zničí jen tělesná skořápka a duše dostane další příležitost v nové inkarnaci. Oproti tomu Maliarik je zásadovým zastáncem pacifismu. Sám se označuje za následovníka Ježíše z Nazaretu, jenž hlásal především nenásilné soužití všech lidí bez rozdílu. Každý je na zemi v určité podobě z Boží vůle a žádný člověk nemá právo rozhodovat o době smrti druhého. Kéžbybyl si naopak těla cení, nepovažuje ho za žalář duše, ale spíše za její vyživovací komoru. Jeho názory lze shrnout do rčení „ve zdravém těle zdravý duch“. Člověk musí o své tělo pečovat kvůli vlastnímu přežití. Tělo je přirozenou součástí lidské bytosti a když se o něj nestaráme, tak se chováme proti působení logu. Správná životospráva je stejně jako u Maliarika nutnou podmínkou k očistě duše. Prvním krokem k zdravému životnímu stylu je v Kéžbybylu získání vědomostí o fungování těla a jeho přirozených potřeb.

2.3 Cesta duše Každá duše nejprve prodlévá v duchovním světě a poté je odívána hmotným tělem, aby se mohla zrodit na zemi.12 Jak již bylo řečeno, tak podle Maliarika je lidská duše na Zemi nešťastná. Ale nemusí zde pouze trpět, může se z hmotného světa osvobodit a přiblížit se své původní duchovní podstatě. Každá individuální duše je spojená s Absolutním duchem, ale záleží na ní, jak moc si toto spojení uvědomuje. Každá duše má stále, v každé své inkarnaci, možnost volby. Může se pohroužit do smyslových požitků, a tím postupně umírá „duchovně, duševně a postupně i tělesně“13. Nejdříve odvrhne duchovní podstatu celého světa, včetně sebe sama, pak zaprodá svou duši egocentrismu a dostane se na úroveň

13

zvířete a nakonec ji tato volba přivede i k tělesnému rozkladu. Tato cesta vede pouze k prodloužení utrpení, protože následuje pouze další inkarnace do nižšího přírodního těla, například do zvířete, rostliny, nebo dokonce do kamene, odkud je posun vzhůru mnohem obtížnější. Druhá volba vede k blaženosti. Nejprve je třeba se očistit od smyslové žádostivosti a odvrátit se od máyá, od relativního, zdánlivého světa. Poté následuje uvědomění si pravé duchovní podstaty všeho a zjištění, že vše je jedno, tudíž i duše se stává Absolutnem samým. Tohoto stavu nelze dospět racionální cestou, ale pouze ponorem do vlastního nitra. Ale nejedná se jen o lidskou zásluhu, Absolutno není slepá síla, protože s duší komunikuje a záleží na jeho úvaze, kolik ze sebe vyšle do konkrétní osoby. Na tomto stupni člověk přesahuje hranice Vesmíru a sám se stává bohem. Maliarik propojuje východní i západní myšlení. Přestože jeho myšlenky mají blízko hinduismu, tak přebírají i prvky křesťanství. Nejedná se ani o čistě individuální cestu, ani o altruismus. Oba principy působí současně. V životě člověka má svoji roli i meditace i modlitba. Stupeň uvědomění si jednoty já a Boha je obdobím nesmírné blaženosti, ale stále se nejedná o vrchol lidského (božského) snažení. Může v tomto slastném stavu zůstat, jak dlouho chce (třeba i triliony let), ale pak může vystoupit do nejdokonalejší fáze klidu a ticha, nirvány. Člověk se osvobodí od nutnosti další reinkarnace a splyne s nicotou. Stav nebytí je nejvyšší odměnou pro duši za její strastiplnou cestu. Svou teorii dokládá i citáty s Bible, kde se také oslavuje odpočinek a klid po správně vykonané práci. Například za stav nirvány považuje i poslední den, kdy Bůh stvořil svět. Duše podle Baťkova systému má jednodušší úlohu. Stačí jí pouze řídit se svým rozumem, který je zároveň součástí světového rozumu a nemůže udělat chybu. Pozemský život není strastí, pokud se řídíme podle logu, tak je blažený. Odmítá i biblický názor o dědičném hříchu. Neuznává, že by lidé trpěli za někoho jiného. Celý svět, včetně lidí, je ve své podstatě dobrý a rozumný. Na posmrtný život nemá Batěk vyhraněný názor. Duši chápe jako energii, oživující tělo, ale zároveň se nedomnívá, že by zmizela se smrtí těla, předpokládá její další existenci v jiné méně individualizované formě.

14

2.4 Zlo Jak je možné, že celý svět není dokonalý, když ve všem je přítomná idea dobra? Oba autoři se shodnou v otázce původu zla. Zlo není žádná objektivně působící síla, ale je čistě lidskou záležitostí. To, co lidé vnímají jako vnější zlo, jím ve skutečnosti není. Ze své omezené perspektivy nevidí jeho výslednou prospěšnost. Bez překážek by se lidé nedokázali vyvíjet. Přesto lidé sami jsou schopni se chovat špatně, tzn. chovat se v rozporu s vesmírným řádem, ale ne ze zásahu nějaké temné síly, ale z vlastní nedokonalosti. Batěk i Maliarik vidí jako hlavní příčiny zla nevědomost a egoismus. Především je třeba si uvědomit, že špatné je podle nich takové chování, jenž neodpovídá jejich jediné přijatelné koncepci. První překážka správného jednání se tedy sama nabízí. Zlo pochází z nevědomosti. Mnoho lidí prozatím ještě o pravdě neslyšelo, a proto byli oba autoři povoláni, aby ji zvěstovali nevzdělaným. V Celozemském univerzálním státu i v Kéžbybylu se klade velký důraz na vzdělání. Každá utopie potřebuje vychovat nového člověka, jenž onen ideál přijme za svůj a zrealizuje ho. Zejména Maliarik vyzdvihuje důležitost studia jeho spisů pro zdárný vývoj planety. Oba autoři také varují před nebezpečím konzervatizmu. Při naplnění ideálu je mnohdy nutné plout proti proudu. Nabádají sice k používání vlastního rozumu, popřípadě instinktu, ale předpokládají, že jelikož vše sjednocuje jedna síla, tak ve své duši naleznou druzí stejnou odpověď jako oni: Kéžbybyl nebo Celozemský univerzální stát. Druhou překážkou, se kterou se oba reformátoři potýkali, je egoismus. Někteří lidé odmítají svou jednotu s druhými a snaží se na nich parazitovat. Člověk má shora danou možnost volby. Bez možnosti konat zlo by nebylo ani žádné dobro. Batěk se domnívá, že ti, co si vyberou špatnou cestu, tak dělají z pocitu méněcennosti. Trápí se nad tím, jak jsou nedokonalí a jak málo je v nich božského oproti ostatním, a proto si vypěstují vědomí oddělenosti od druhých, které přetvoří v pocit vlastní výjimečnosti a nadřazenosti.

15

3

Vztah člověka k sobě samému Obě utopie zasahují do téměř všech složek lidského života. Nepovažují

za hodnotu soukromí. Nic není ryze osobní záležitost, a proto předepisují i to, jak se člověk má chovat sám k sobě. Vnitřní očista je nutnou podmínkou k účasti na společenském životě.

3.1 Stravování

3.1.1 Vegetariánství Nejnesmiřitelnějším

požadavkem

je

v obou

utopiích

striktní

vegetariánství. Batěk i Maliarik používají stejnou formulaci k jeho obhajobě: „Zvířata jsou naši mladší bratři.“8, 14 Každá živoucí bytost má právo na svůj život a člověk nesmí zasahovat do vůle logu nebo Boha. Přestože jsou zvířata nižší tvorové než lidé a můžeme je využívat k pracovním výkonům, tak je nemáme právo zabíjet. Maliarik vykládá vegetariánství pomocí zákona kauzality. Když člověk ublíží zvířeti, tak tím spáchal hřích, za který bude následovat trest. Nic, co člověk udělá, nezůstane bez následků. Bůh je přítomný i uvnitř zvířat, takže když člověk trápí zvíře, trpí tím i Nejvyšší. Zabíjení zvířat je forma komunikace s Bohem. A jeho reakce odpovídají našim činům. Jsme na něj napojeni, takže jeho utrpení se odrazí i na nás. Ke zvířatům se musíme chovat vždy s láskou, aby se i nám láska vrátila. Batěk také považuje pojídání masa za projev lidského egoismu, za odklon od svého božství. Člověk si tím také jako u Maliarika způsobuje svou vlastní zkázu. Batěk předpokládá ideální, přirozený stav, kdy lidé i zvířata žili v harmonii. Zvířata se mezi sebou sice zabíjela, ale napadala pouze slabé jedince, kteří by jen zeslabovali celé stádo, takže ve výsledku naplňovali vůli logu. Pro autora je vždy důležitější prospěch celku před jednotlivcem. Jenomže člověk najednou zpohodlněl a nechtěl si hledat potravu na stromech a lstí začal zabíjet zvířata, která dříve byla jeho přítelem. Porušil tak harmonii, protože jeho mladší bratři se ho začali bát. Tento strach pronikl i do jejich masa a člověk jej s jejich těly vstřebává. Od té doby jsou lidé nemocní a neustále o něco obávají, například o život nebo o majetek.15

16

Z tohoto strachu, plynoucího z požívání masa, vznikají i další společenské konflikty, války. Původ zla tedy pramení z lidské pohodlnosti, chamtivosti a zrady. Člověk zvolil násilí proti bytosti, která je obdařena božstvím, stejně jako on sám. Jediná možná volba k usmíření s logem je návrat do přirozeného stavu. Musí zanechat násilí a spokojit se s jednodušší a původnější stravou, což znamená především přestat konzumovat maso a složit svůj jídelníček zejména z ovoce a ořechů, z nichž čerpá veškeré potřebné živiny. Zelenina je také dovolená, ale nesmí se s ovocem kombinovat. Oba autoři vychází z propojenosti mezi lidmi a zvířaty. Celý svět sjednocuje jedna síla. A použitím násilí této energii ubližujeme a její strádání má dopad i na nás. Kdyby byl tento model důsledně uplatňován, tak by člověk neměl mít právo požívat ani zeleninu a ovoce, protože, jak již bylo výše řečeno, tak rostliny jsou také součástí Absolutna, mají svou duši a také cítí. Batěk na tento rozpor odpovídá tím, že konzumací rostlin „proměňujeme život nižší v život vyšší“8, což je ovšem poučka, kterou by bylo možno aplikovat i na maso. Batěk i Maliarik upozorňují na fakt, že se lidé mohou stát vegetariány, aniž by jim to způsobilo újmu. A pokud člověk má možnost snížit utrpení, tak je jeho morální povinností ji využít. Vegetariánství je základním kamenem obou utopií a vidí v něm klíč k nápravě mnoha celospolečenských problému. Především je prvním krokem k soucítění s jinou bytostí a odmítnutí násilí.

3.1.2 Tekutiny Dalším požadavkem života v utopiích je abstinence. Alkohol zatemňuje mysl a zabraňuje pravému poznání. Maliarik upozorňuje, že cizorodé látky vpravované do těla sice mohou vyvolat extázi, ale tento stav je pouze klamný, protože pravé vytržení může vzejít pouze z vlastního očištěného nitra. Oba reformátoři se shodnou v tom, že požívání alkoholu je prostředkem egoismu. Omamování smyslů jen oslabuje vůli a člověk si přestává vážit sám sebe. Vzdaluje se od své podstaty a propojenosti s ostatními lidmi a vyděluje se ze společnosti. Způsobuje ještě větší morální rozklad a v důsledku i násilné chování. Batěk se nespokojuje pouze s abstinencí, ale vůči tekutinám celkově zaujímá odmítavý postoj. Domnívá se, že pokud člověk konzumuje dostatek ovoce, tak nepotřebuje větší přísun dalších tekutin.

17

3.1.3 Další stravovací návyky Jídlo tvoří velmi důležitou součást kéžbybylského občana. Není podstatné jen to, co člověk konzumuje, ale také jakým způsobem. Především je nutné se nepřejídat. Lidé jsou jinak stále pronásledováni strachem z hladu, a proto je třeba tělo naučit menším dávkám. Dvě jídla denně zcela postačují. Navíc je vhodné organismus pročišťovat občasným půstem. Dále musíme jídlu věnovat patřičnou péči. Pokrmy se nesmí připravovat hromadně, protože do nich proniká lhostejnost kuchaře, která škodí trávení. Jídlo by mělo být připravované s láskou v rodinném kruhu.16 A stolovníci mu musí věnovat pozornost, proto se u jídla nesmí hovořit ani myslet na něco jiného. Každé sousto je třeba důkladně prožvýkat a procítit. Stravování je obřadem, který má dopad na naši vnitřní rovnováhu. Vzniká poněkud paradoxní situace, protože člověk všechny tyto stravovací rituály vykonává především, aby se zbavil zotročení jídlem. Celo-zemský univerzální stát se také snaží osvobodit od požadavků těla. Největšího obdivu si zasluhuje asketický styl života. Ideální je co nejprostší strava, podávaná v malých dávkách. Občanům, kteří mají dostatečně rozšířené vědomí, postačuje jeden jednoduchý pokrm denně.

3.2 Dýchání Utopie nabízí skutečně odpověď na každou otázku. Dokonce i dýchání se v obou státních zřízením reguluje. Prvním požadavkem je opět neznečišťování organismu přijímáním cizorodých látek. Oba systémy pohrdají kuřáky. Důvody pro antinikotinismus jsou obdobné jako proti alkoholu. Ale správným dýcháním lze vstřebávat i pozitivní síly. Podle Baťka se dýcháním spojujeme přímo s vesmírným řádem. Má ještě zázračnější moc než stravování. Člověk dokáže veškeré zlo ze sebe vypudit výdechem. Pokud člověk zná správnou metodu, tak se tímto způsobem zbaví všeho trápení, všech nemocí i žádostí. Odpoutá se od fyzických požadavků těla a přibližuje se svému božství. Správné dýchání má především léčebný a terapeutický účinek. V Kéžbybylu se praktikuje masáž vnitřních orgánu pomocí samohlásek podle metody rakouského lékaře a zpěváka Lesera Lasaria. Jednotlivé samohlásky podle něj souvisí s určitými 18

vnitřními orgány. I je propojeno s hlavou, e s krkem, a s plícemi, o se srdcem a u s žaludkem a střevy. Tato teorie je velmi diskutabilní. Autor evidentně využívá vokalického trojúhelníku, jenž je založen na poloze jazyka při výslovnosti samohlásek. Jenom předpokládá, že tento pohyb umožňuje proudění vzduchu dále. A je samohláska střední a nízká, pro jazyk je nejméně náročné ji vyslovit, a proto zřejmě souvisí s plícemi, protože i vzduch proudí nejjednodušší cestou. U i je jazyk vpředu nahoře, což evokuje i vertikální proudění vzduchu v těle směrem k hlavě. Kéžbybyl nabízí mnoho dechových cvičení, založených na vyslovování skupin hlásek, jimiž lze léčit příslušná onemocnění. Přijatelnější je jeho druhá teorie, že každá samohláska souvisí s nějakou emocí. Přestože se nejedná o nový objev, protože na tomto faktu je založena většina poezie, tak využití samohlásek jako terapeutického prostředku může být prospěšné.

19

4

Vztah člověka k druhému člověku

4.1 Stratifikace společnosti Kéžbybyl je do značné míry založen na etickém intelektualismu. Stačí občany vzdělávat o tom, co je dobré, dávat jim pozitivní příklad, a oni se všichni začnou chovat správně, což ovšem neznamená stejně. Žádoucí jednání nemá jedinou možnou variantu. Nejedná se o zcela nivelizovanou, odosobněnou společnost, jeho systém má prvky demokracie. Především názorová pluralita je prospěšná, ale musí mít jasně stanovené mantinely. Všichni lidé, kteří dodržují jeho základní pravidla, jsou rovnocenní a mají stejná práva. Odpor k elitářství dokládá i odmítání používání titulů. Občané se mezi sebou oslovují bratře a sestro. Maliarikova koncepce si uvědomuje, že lidé nejsou a nikdy nemohou být stejní, tak si těžko mohou být rovni. Takový systém by byl téměř stejně nespravedlivý jako dnešní stratifikace společnosti podle majetku. Jeho stát je založen na přísném kastovním systému. Všichni obyvatelé jsou dle svých mravních vlastností rozřazeni do pěti stavů, jenž se ještě interně dělí do několika dalších skupin. Každému stupni odpovídají určitá morální nařízení, určitá profese, plat, majetek i šat. Přestože autor čerpá z indického kastovního systému, tak se jeho hierarchie od něj liší zejména svým individualizovaným přístupem. Nezáleží na tom, v jaké vrstvě se člověk narodí. Všechny děti do 16 let mohou patřit pouze do dvou nejnižších stupňů první kasty a jejich další zařazení záleží na jejich mravních kvalitách bez ohledu na příslušnost rodičů.17 Systém je propustný oběma směry i v jedné inkarnaci. Kastovní systém umožňuje motivaci, protože každý, kdo určitou dobu splňuje požadavky vyššího stavu, do něj může postoupit. Zároveň ovšem ti z vyšší vrstvy, pokud poruší některé nařízení z nižších stupňů (například sní maso), jsou sesazeni do nižšího stavu.

4.1.1 Vzdělání Vzdělání je v utopiích klíčovým pojmem, v obou zkoumaných případech je lékem na příčinu zla ve společnosti, na nevědomost. Oba systémy potřebují vychovávat nového člověka. Jeden autor je pedagogickým optimistou a vidí ve vzdělání hlavní prostředek k odstranění sociální nespravedlnosti a následné

nastolení svobody a rovnosti všech obyvatel. Druhý v něm spatřuje jedno z kritérií pro novou a spravedlivější stratifikaci společnosti a jejího řízení. První přístup představuje Kéžbybyl. Vzdělání a výchova jsou považovány za všelék na všechny problémy společnosti. Především vede k formování vlastního úsudku a k autenticitě, nalezení vlastního já, což tvoří předpoklad fungující účasti na společensky prospěšném životě v demokratických podmínkách. Důraz se klade především na formativní vzdělávání. Důležité jsou zejména kompetence k učení a sociální a mravní dovednosti.18 Výchovné cíle kéžbybylského školství odpovídají požadavkům toho dnešního. Nerealistický přístup ovšem nalézáme u informativní složky vzdělávání, kteráž aniž by se upřednostňovala, se rozvíjí samovolně z přirozeného zájmu obyvatel. Není stanoveno základní učivo, výuka probíhá formou volitelných kurzů, přesto je celá společnost z neznámých důvodů dokonale motivovaná k celoživotnímu získávání znalostí. Předpokládá se, že už samotné rovné právo na vzdělání (všechny kurzy jsou neplacené), přispěje k rovnoměrné vzdělanosti a zrušení sociálního rozvrstvení. Maliarik také vyzdvihuje vzdělání, ale narozdíl od Baťka v něm vidí hlavně přínos osobní, ne společenský. Vzdělání, konkrétně absolvování deseti fakult vysoké školy, je nutnou podmínkou k vnitřní očistě a postupu jedince ve společenském žebříčku z nejnižšího občanského stavu do třídy šlechticů. Ovšem není podmínkou dostačující, nelze nikdy opomenout morální požadavky, jenž má člověk k sobě samému i druhým bytostem. „Čím vzdělanější je bytost zlá, tím větší se v tom skrývá nebezpečí, jak pro ni samu – je s to nahromadit si mnoho zlé karmy-, tak i pro celé okolí.“19Autor nevyznává etický intelektualismus. Je si vědom, že inteligence a morálka spolu nemusí souviset. A pouze ta druhá může být měřítkem pro stratifikaci společnosti. Maliarik je v tomto bodě realističtější než Batěk. Nesprávně přijímané vzdělání může vést nejen k autenticitě a vědomí vlastní jedinečnosti, ale i k pocitu nadřazenosti nad druhé. Tomuto nebezpečí lze předcházet souběžným uvědomováním nacionalismu a poté rasismu. Autor varuje před nesprávným pochopením těchto pojmů. Narazili jsme na další rozpor v jeho koncepci. Obvykle tvrdí, že všechny národy jsou mezi sebou rovnocenné a rasy taktéž.20 Snaží se těmito výrazy pouze naznačit cestu k pochopení a prožití jednoty světa. Protože je tento stav příliš abstraktní, tak vědomí příslušnosti k jednomu národu a k rase jsou prvními kroky k cíli. Na druhou stranu ovšem nalezneme i

21

prohlášení o odlišné hodnotě jednotlivých kultur. Za nejcennější považuje kulturní úroveň Evropy, jejíž nejpokleslejší formu může dohnat pouze nejvyspělejší podoba Asie.21 Na závěr lze konstatovat, že vzdělání je v Celo-zemském univerzálním státě jedním z prostředků k rozdělení společnosti, nelze předpokládat ani všeobecný přístup ke vzdělání, přestože je také zdarma, protože může mít na účastníky i negativní dopad.

4.1.2 Povolání V Kéžbybylu nenalezneme žádné podřadné a prestižní postavení. Každý pracuje podle svých schopností a nikdo se nad nikoho nemůže vyvyšovat. Všechna povolání jsou si rovna a mohou se od sebe mnohému naučit. Například zemědělci žijí uprostřed přírody, a proto mnohem lépe znají přirozené mechanismy fungování světa. Jsou schopni poskytovat cenné rady vědcům.22 Navíc mnohé vynálezy pocházejí přímo od dělníků, kteří jsou lépe vzdělaní a nejvíce motivovaní, aby práce byla pohodlnější. Zdá se překvapivé, že vzdělaní lidé dobrovolně zůstávají u fyzické námahy, ale manuální práce je obecně v Kéžbybylu velmi vážená. Každý, kdo může, pracuje. Práce kromě terapeutického účinku také přispívá k autenticitě. Každá domácnost má svůj pozemek, ze kterého získává obživu. Rodina pracuje, aby byla nezávislá na ostatních. Využívání výsledků práce druhého se chápe jako forma otroctví. Rozdělení pracovních rolí a kooperace v rámci rodiny jsou ovšem přípustné. Dále mají vysokou prestiž ve společnosti umělci, kteří přetváří hmotu. Velmi zajímavé postavení má dnešní terciální sféra. Prognózu jejího vývoje můžeme pozorovat na postavě hostinského, jenž iniciuje založení Kéžbybylu. Nejprve zavede ve svém hostinci zákaz alkoholických nápojů, nikotinu a masitých pokrmů, a protože má ve vesnici monopol, tak jsou lidé jeho inovace donuceni přijmout. Občané se naučí zdravému životnímu stylu a budou schopni ho dodržovat samostatně ve svých domácnostech, a proto posléze nebude třeba žádného mocenského aparátu.23 Další vývoj už pokračuje ve znamení dobrovolnosti. Později začne hostinský pořádat vzdělávací přednášky k osvětě společnosti a působit na její postoje, čímž jeho prvotní, možno říci, ziskuchtivé záměry ustupují do pozadí. Obchodní sektor je jen dočasným opatřením, než se lidé naučí, že své potřeby

22

dokáží uspokojit v rámci

rodiny24. Postava hostinského tvoří také předobraz

chování státu k občanům (viz. 5.1.). V Celo-zemském univerzálním státě je povolání dalším znakem odlišujícím jednotlivé kasty. Manuální práce se narozdíl od Kéžbybylu netěší přílišné úctě. Vykonává ji pouze ten nejníže postavený stav. V jeho kompetenci nejsou pouze činnosti zemědělské a průmyslové, ale také fyzická služba pro výše postavené. Tito lidé, mezi něž patří i děti do 16 let, obstarávají chod vlastní i cizí domácnosti.19 V několika případech na vrchol této kasty staví také vědce a umělce25, ale častěji se přiklání k tomu, že tato povolání náleží už vrstvě vyšší, a to šlechticům26. Druhá velká kasta se mimo tato odvětví stará především o státní správu. Třetí, výše postavená vrstva, světců, nevykonává žádné na první pohled zřejmé povolání, s výjimkou několika z nich, jenž zastávají nejvyšší funkce ve státní správě. Objektivně by se dalo říct, že parazitují na společnosti. Žijí z milodarů, popřípadě se živí žebrotou. Ovšem v Celo-zemském univerzálním státě jsou považováni za výše postavené bytosti, jenž ve svém vývoji došly tak daleko, že je to pro nižší vrstvy prozatím nepochopitelné. Přesto plebs má usilovat o jejich nápodobu, jsou jeho morálním vzorem. Přestože „milují svého bližního jako sebe sama“27, tak to nemusí žádným způsobem projevit v běžném sociálním styku, například se nepovažuje za nutné, aby někoho pozdravili, nebo dokonce poděkovali za pomoc. Jsou povzneseni nad jakoukoli kritiku, protože i přes své vnější projevy jednají vždy z „nejhlubšího slitování“28 a lásky k lidstvu. Poslední dvě kasty, božská a nadbožská, spadají do Maliarikova esoterického učení, takže bohužel o jejich činnosti nelze vytvořit ucelený obraz. Z náznaků lze předpokládat, že se jedná o lidské bytosti, jenž postupně odvrhují svou tělesnou schránku. Přestože tento systém se nejeví příliš spravedlivým, tak v něm lze nalézt pozitivní a nápodoby hodné prvky. Velmi zajímavým způsobem řeší otázku platů. Maliarik si uvědomuje, že první stav není ještě schopen se oprostit od ziskuchtivosti, a proto využívá i peněz jako motivačního prostředku ke zdokonalování osobnosti. V prvním stavu stoupá plat spolu s vyšším společenským postavením, ale pro druhý stav platí už nepřímá úměra.29 Příslušníci třetí kasty už žádné hmotné odměny od státu nezískávají, vyjma těch, co pracují ve státní správě, a proto žijí z darů obyvatel.

23

4.1.3 Majetek Jako všechny utopie, tak se i Kéžbybyl a Celo-zemský univerzální stát snaží vypořádat se soukromým vlastnictvím a se z něho plynoucí nerovností. Tradiční utopie vidí ve vlastnictví něco nepřirozeného, nepůvodního, a tedy i špatného. Přestože oba autoři využívají biblické rajské zahrady k odůvodnění vegetariánství, protože tehdy se člověk násilí na zvířatech nedopouštěl a byl šťastný, tak pro omezení vlastnických práv tímto výjevem neargumentují, přestože by to bylo možné. Vlastnictví je mocí nad věcí, jedná se o obdobný vztah jako zabíjení zvířat. Ovšem ani jedna utopie není tak naivní, aby předpokládala úplný návrat do nějakého ideálního stavu. Lidé, kteří už tak dlouho žijí v pozemských podmínkách mají své potřeby. Nejsou (alespoň prozatím) schopni obětovat své pohodlí ve prospěch společnosti. Proto je potřeba, aby stát vychovával své občany, aby se části mocenských práv dobrovolně vzdali. Batěk

nepovažuje

majetek

za

škodlivý.

Kéžbybyl

respektuje

psychologické potřeby jedince. Podle pyramidy potřeb amerického psychologa Abrahama Maslowa je třeba nejprve uspokojit existenční potřeby (jídlo, přístřeší....) a až poté člověk může usiloval o naplnění potřeb sociálních a duševních. Ten, kdo nevlastní majetek, je stále puzen k jeho obstarávání, stane se otrokem svých tužeb.30 Kéžbybylský občan má všeho dostatek, ale ničeho nadbytek. Touha po bohatství je považována za pošetilou kuriozitu. Například je možné nosit šperky, pokud o ně někdo stojí, ale nelze je považovat za osobní nebo rodinné vlastnictví. Zájemce je dostane po dobu svého života půjčené od státu a po jeho smrti se opět vrátí. Práce na věci je jediným oprávněním k vlastnictví. Odmítá se jakékoliv hromadění majetku, o který se jeden člověk nemůže postarat. Jakékoli spoření je neodůvodnitelné, protože Kéžbybyl má rozvinutou sociální politiku a nikdo se nemůže dostat do stavu nouze. Navíc majetek nelze po smrti odkázat vlastním dětem, ale vše se vrací státu, jenž ho přidělí prvnímu zájemci. Potomek sice také může tento majetek přijmout, ale pouze pokud prokáže, že je schopen na něm osobně pracovat. Nikdo nemůže vlastnit třeba rozsáhlou zemědělskou půdu, na kterou by si najímal jiné lidi.31

24

V Celo-zemském univerzálním státě se naopak pohrdá majetkem. Vlastnictví věci také vede k péči o ni, ale fyzická práce je v tomto případě považována spíše za nevýhodu a ponížení. Pouze občanský stav smí vlastnit půdu a dům. I tyto elementy jsou považovány za nepotřebné a nežádoucí bohatství. Vyšší vrstva v zájmu altruismu odevzdává svůj majetek státu, aby se oprostila od požadavků hmoty. Šlechtici tedy zřeknutím se bohatství nepomáhají jen těm potřebujícím spoluobyvatelům, ale především očišťují své nitro a zdokonalují sebe sama.

4.1.4 Oblečení Přístup k oblékání reflektuje postavení člověka ve společnosti.V jedné společnosti je znakem demokracie, ve druhé příslušnosti k určité kastě. Batěk považuje módu i nějaká nařízení v oblékání za zotročení individuality. V Kéžbybylu se každý ošacuje podle svého osobního vkusu, ale především co nejúčelněji vzhledem ke svému povolání.32 Nejhojněji se ovšem nosí papírový recyklovatelný úbor. Stejně jako u obydlí se i u oblékání

projevuje

odmítnutí vyvyšování se nad ostatní. Rodiny žijí poměrně odděleně od ostatních, a proto ani nemají, před kým by se předváděly. V Celozemském univerzálním státě je způsob oblečení nařízen shora pro každou třídu i skupinu, aby byl na první pohled zřejmý stupeň jejich mravního vývoje. Nejnižší vrstva občanů je potupena tím, že může nosit pouze krátké kabáty. Vzniká poněkud paradoxní situace, protože hmotnými statky je obvykle opovrhováno, ale najednou vyššímu morálnímu stupni odpovídá i honosnější oblečení. Nejvyšší bytosti nosí barevné tógy podle své příslušnosti k určité čakře a navíc je jejich oděv doplněn zlatým opaskem. Pokud ovšem nevykonávají státní funkci, tak jsou vyšší kasty zcela svobodné ve volbě oblečení. „Proto mezi lidem mohou chodit, jak je jim libo, třeba v nejbídnějším rouchu.“33

25

4.2 Rodina Podle Baťka je v každém člověku ukrytý kousek božství. Tento úlomek se touží znovu sjednotit, a proto vyhledává druhé lidi k navázání vztahu.34 Jednotlivec je vždy nedokonalý, neúplný a nešťastný. Láska je nutnou podmínkou k sebenaplnění. Rodina je nejpřirozenější formou tohoto procesu. Rodina v Celo-zemském univerzálním státě plní především reprodukční funkci. Umožňuje duši se znovu narodit a očistit v pozemském těle. Dále usměrňuje lidské sexuální pudy, jež by ho jinak stahovaly k hmotným prožitkům. Touha po vztahu s blízkou osobou je záležitostí nižších vrstev. Ta vyšší už je oproštěna od lásky ke konkrétní osobě, jenž druhé odvádí od intenzivního citu k celému lidstvu. Mezilidské vztahy narozdíl od Baťka, jenž v nich vidí vyvrcholení lidské existence, považuje z podružné.

4.2.1 Domov Většinu života stráví Kéžbybylan doma se svojí rodinou, a proto je jeho obydlí uspořádané spíše jako pohodlné kulturní centrum. Nikdo nežije v nájemních domech, ale každá rodina vlastní svůj vlastní, jenž si uzpůsobí svým potřebám. Architektura má nejblíže k funkcionalismu. Nejsou třeba žádné zbytečné ozdoby, aby se lidé vyvýšili nad své sousedy a poutali na sebe pozornost. Hlavní fasáda je otočená „k nejtižší části zahrady“35. I architektura vyjadřuje jejich životní postoj. Nejlépe je každému v přírodě v okruhu své nejbližší rodiny a povrchní kontakt z cizími lidmi je nenaplňuje. Celý dům je plně elektrifikovaný, vybavený mnoha moderními vynálezy, které umožňují co nejvíce času strávit doma. Například každá domácnost má svůj telaugraf36, jenž umožňuje sledování divadelních představení na dálku. Jedná se o obdobu dnešní televize, ale Batěk ji hodnotí velmi pozitivně, především proto, že tento způsob je stejně pohodlný pro všechny a nerozděluje občany podle toho, jak drahé lístky do divadla si mohou dovolit. Batěk předvídá i některá další zařízení domácnosti, jako například vysavač nebo klimatizaci. V Celo-zemském univerzálním státě může vlastnit dům jen nejnižší vrstva. Touha po domově je považována za slabost. Člověk na vyšším stupni vývoje už nepotřebuje domov jako symbol lásky, bezpečí a jistoty. Naprosto dostačující je jakékoliv přístřeší, které splňuje jedinou funkci: existenční ochranu.

26

Domov není materiální pojem, ale jeho podstatu tvoří především harmonické vztahy s nejbližšími lidmi. Maliarik jeho hodnotou opovrhuje, Batěk ji naopak přeceňuje. Kéžbybylské rodiny jsou příliš uzavřené okolnímu světu. Jeho pojetí modernizované domácnosti nepodporuje kontakty s druhými lidmi a její realizace, jak můžeme sledovat na současné společnosti, by vedla spíše k civilizačním chorobám. Přesto v jeho pojetí se technickým pokrokem lidé od sebe neodcizují, ale spíše získávají čas na budování intenzivnějších vztahů.

4.2.2 Pohlavní život Pohlavní život je v Kéžbybylu povolen pouze v rámci nezrušitelného svazku mezi jedním mužem a jednou ženou. Jakékoliv mimomanželské sexuální aktivity jsou zakázané. Lidé dospívají až mezi 20 až 24 rokem, protože tehdy je dokončena osifikace jejich kostry, a proto až tehdy mohou vstupovat do manželství a započít pohlavně žít. Batěk brojí zejména proti onanii, jenž je „příčinou ochablosti, předčasného stárnutí a mnoha těžkých chorob“37. Kromě fyzických důsledků upozorňuje také na nebezpečí pro nervovou soustavu, jež musí zpracovávat divoké fantazie, čímž ubývají nervové buňky. Navíc představivost znamená lhaní své vlastní duši, jenž vede k přijetí lži jako součásti života. Fantazie podle něj škodí organismu i společnosti, ale na druhou stranu podporuje umění a vědu, které ji využívají také. Dále jsou vydána nařízení k zamezení jakýchkoli mimomanželských aktivit. Týká se to nejen nevěry, ale samozřejmě také prostituce, jenž zotročuje ženu pomocí peněz, ale i muže prostřednictvím jeho chtíče. Nejlepší obranou proti nízkým pudům je využití nahromaděné energie v střídavé fyzické a duševní práci.38 Sex obecně ovšem se nepovažuje za něco nízkého, asketismus není žádoucí ideál. Spojení muže a ženy je způsobem jak se přiblížit své božské podstatě. Naplnění milostné touhy pramenící z lásky je nejčistší a nejoprávněnější přírodní děj, který má smysl už sám o sobě. Zplození dítěte je bonusem této aktivity, ale není vždy nezbytné. Batěk dále dodává, že sexuální otázky by se neměly tabuizovat. Sexuální výchova je pro mladé lidi prospěšná, aby nezískávali zkreslené informace z jiných zdrojů než z rodiny a školy a aby byli „pravdivě“ poučeni především o rizicích a okrajově i o přínosech pohlavního života.

27

V Celo-zemském univerzálním státě je také pohlavní styk vyhrazen pouze manželům, ale narozdíl od Kéžbybylu mu není přiznáván pozitivní duchovní rozměr. Oddává se mu pouze nejnižší kasta, která je více či méně v otroctví těla. Regulace

pohlavního

života

je

další

podmínkou

pro

postup

ve

společenské hierarchii. Ale i ti, kteří o vyšší postavení nestojí, musí dodržovat jistá pravidla. Především sex mohou praktikovat pouze manželé. Maliarik je méně naivní než Batěk, a proto předvídá nedodržování tohoto nařízení. Sloužící kasta není schopna odolat svým pudům, a proto je jí dovolena polygamie, popřípadě i polyandrie.39 Rodina má za úkol pouze krotit žádosti těla, aby se požitkářský přístup k životu neroznesl i na okolní společnost. Pohlavní styk se má praktikovat pouze v nějaké uzavřené formaci, která ovšem nemusí být nutně složená z jednoho muže a jedné ženy, není naprosto důležitý aspekt lásky k druhé bytosti. Na tomto stupni vývoje jsou sice povoleny i rozvody, ale užívání antikoncepce nikoli. Dále je trestně stíháno cizoložství, znásilnění, homosexualita a onanie(viz.5.3.1). Pokud jedinec chce postoupit do vyššího stupně v nejnižší kastě občanů, tak se musí už zavázat k výhradní monogamii. Pohlavní styk se děje „jen za účelem a v úmyslu poskytnout jisté duchovní bytosti příležitost, aby se mohla v tomto fyzickém světě objevit, narodit a ve svém vývoji: (...) zduchovňování pokračovat“40. Rodina má tedy v této fázi pouze reprodukční funkci. Maliarik neodkládá sexuální život až po celkovém fyzickém i psychickém dozrání osobnosti, sňatky jsou dovoleny již s počátkem puberty. Všechny ostatní kasty ovšem musejí dodržovat pohlavní čistotu, nejvyšší tři třídy dokonce celoživotně.

4.2.3 Postavení žen Žena má deklarovaná v Kéžbybylu stejná práva na vzdělání a volbu povolání jako muž, ale dobrovolně se jich vzdává ve prospěch rodiny. Ideální je pracovat pro své blízké, protože do věci se tak propouští láska, jenž se jí věnuje a takové předměty nejlépe slouží svému účelu. Navíc podle Baťka nelze mluvit o vyčerpávající práci v domácnosti, protože díky elektrickým spotřebičům je práce „spíše

zábavou než namáháním“41. Po pohlavní stránce nalézáme naprostou

genderovou rovnost, protože předsvatební čistota i věrnost se týká obou pohlaví. Obdobnou

sexuální

rovnoprávnost

nalézáme

i

v Celozemském

univerzálním státě. Pro muže i ženu platí v rodině, narozdíl od státní správy, stejná

28

nařízení (zákaz mimomanželského styku a onanie) a mohou využívat stejných práv (vícečetné manželství). Není určeno, že by se o domácnost měla starat výhradně žena. Oba partneři patří ke stejné sloužící kastě, takže manuální práci vykonávají oba.

4.2.4 Děti Děti jsou naplněním a pokračováním pozemského života kéžbybylského občana. Není důležité jen biologické přežití našich buněk, ale také realizace naší individuality prostřednictvím výchovy druhého člověka. „Dobře vychované děti jsou však takové, co od rodičů dostaly nejen svá těla, nýbrž i kus své duše.“42 Rodina plní především výchovnou a vzdělávací funkci. Většina dětí nechodí do školy, ale jsou vychovávány přímo rodiči. Přestože v Kéžbybylu existují školy, tak je navštěvují spíše rodiče, aby si ve vzdělávacích kurzech doplnili odborné znalosti. Batěk vychází z předpokladu, že rodiče jsou schopni poskytnout svým dětem vše potřebné, protože k nim zaujímají kladný citový vztah. Naprosto podceňuje vliv vrstevníků a důležitost konfliktu ve výchově mládeže. V Celo-zemském univerzálním státě se o děti starají za normálních okolností rodiče. Vzhledem k tomu, že děti může mít pouze nejnižší nejméně vyspělá kasta, tak se vzdělávání neponechává v jejich péči. Vzdělání je bezplatné a stát mimojiné i tímto způsobem může kontrolovat, zda mezi nimi nejsou „ideální mladíkové se zřejmým sklonem k Naprosté Chudobě, Pokoře, Trpělivosti a hlavně Morální čistotě“43, jenž by mohli být rodičům odebráni a stát by převzal odpovědnost za jejich další vývoj.

29

5

Vztah státu k člověku

5.1 Funkce státu Kéžbybyl sice není zcela demokratický stát, reguluje mnohé svobody (právo na nezkreslené informace, vlastnictví majetku), které jsou nezbytné, aby bylo možno ho označit tímto přízviskem. Ale není ani Hobbsův Leviathan, který pohltí ze světa veškerou individualitu, pouze ji omezí kvůli prospěchu celku. Základním kamenem společnosti je rodina, ve které lidé musí přistoupit na konsensus a vzdát se části své suverenity, aby mohla fungovat dohromady. Rodina je značně autonomní, o většině svých záležitostí je schopna rozhodovat samostatně, stát tedy není tak podstatný. Jeho hlavní funkce je především během přechodu k žádoucí společnosti. Zpočátku se stará především o osvětu a reguluje ekonomiku (například zavede prohibici, nepodporuje výrobu a dovoz škodlivých látek do země). Maliarik vytváří kastovní systém Celo-zemského univerzálního státu, aby měl jednotlivec (ne rodina ani společnost) co nejjednodušší cestu k očištění. Nejdůležitější funkce státu je tedy zajistit mravní individuální obrodu všech svých obyvatel, což znamená celého lidstva. Celá země tvoří jeden stát s jednotnými pravidly, člověk nemá možnost volby, aby vyznával jinou ideologii. Všechna nařízení a zákazy mají vést k cíli, jenž je prospěšný pro každého, k zduchovňování celé planety. Realizace jeho státního zřízení je naprosto nezbytná pro zdárný vývoj lidstva, které ji buď přijme dobrovolně, a nebo je třeba použít donucovací prostředky44. Jedná se tedy o nastolení diktatury v zájmu vyššího blaha a najednou myšlenka pacifismu za každých okolností ustupuje do pozadí. Stát ví, co je pro obyvatele dobré, a proto může zasahovat do všech oblastí života.

5.2 Politická moc V Kéžbybylu se elitářství obecně nepodporuje, a proto zde nenalezneme žádnou vyvolenou třídu, která by vládla mase. Kéžbybylská rodina je vzdělaná, pracovitá, spokojená a soběstačná a nepotřebuje nad sebou mocenský aparát. „Čím jest člověk inteligentnější, tím méně se dá vést jinými“45 Politické strany jako subjekty polického pluralismu jsou nepotřebné, protože už všichni ví, „co je správné“, tak není třeba o ničem diskutovat. Noviny obsahují převážně osobní oznámení a inzertní rubriku, dále tiskem vychází odborné a zábavné časopisy.

Správou státu se někteří občané zabývají dobrovolně. Nejedná se o prestižní povolání, plat je srovnatelný s jakýmkoli jiným. Batěk ovšem dodává, že dokud společnost nepokročí do tohoto stádia, je vhodné, aby se politické strany zaručili za své kandidáty, že ve svém soukromém životě jednají mravně. „Jakými byli lidé ve svém životě soukromém, ve svých rodinách, ve svém povolání, v životě společenském, takovými budou také, postavíme-li je v čelo našich záležitostí veřejných.“46 V politice se má především realizovat morálka, nepředpokládá, že by nějak souvisela s manažerskými schopnostmi. Naopak podle Maliarika je hierarchie prospěšná, není realizovatelné, aby byli všichni stejně vzdělaní a dokonalí, což se přirozeně promítá i v řízení státu. Vyšší vyspělejší stupně se mohou starat o nižší, a proto je celá společnost řízena spravedlivě shora. „Svatost zaujme místo tam Nahoře, bylo by velkým hříchem: chtít ji omezovat zdola.“47 Vyšší vrstvy volí zastupitele státní správy z nižšího stupně. Zároveň vyšší bytost tento zvolený sbor kontroluje, protože stojí v jeho čele. Státní správa je přehlcená velkým množstvím různých institucí, jež mají řídit život svých občanů. Má svou hierarchii, stejně jako celá společnost. Přestože celá planeta tvoří jeden stát, tak zůstávají zachovány jednotlivé národy, jenž mají své krále. Králové se sdružují do několika různých sborů a zároveň jsou podřízeni Císařům, vladařům

jednotlivých

ras.

Přesto

státní

hierarchie

není

nejpodstatnější.

Nejdůležitější jsou morální hodnosti, funkce ve státě je jen pozemská a podružná, vyšší bytosti se jí vůbec nemusí zabývat, a přesto jsou hodny úcty.33 Přestože Maliarik deklaruje rovnost mezi muži a ženami, protože záleží jen na jejich mravní kvalifikaci, tak pro státní správu to neplatí. Ženy se nesmí účastnit řídících funkcí ve vzdělávání, soudnictví ani postů ve vyšších vládních sborech.48

5.3 Veřejné právo 5.3.1 Trestní právo Přirozeně každé státní zřízení musí mít nějak ošetřenou vnitřní bezpečnost. Obzvlášť utopický systém s tolika pravidly, jenž je nutné dodržovat, se musí nějakým způsobem postavit proti outsiderům. Kéžbybylský trestní systém není příliš přísný. Nejobvyklejším trestem jsou veřejně prospěšné práce, popřípadě odnětí privilegií (například ti, co odmítnou pracovat, nepobírají žádné dávky v nezaměstnanosti). Soudce není stálé povolání,

31

ale pro jednotlivé záležitosti si obě strany zvolí jednoho svého spoluobčana, v jehož dočasné pravomoci je rozhodnout o spravedlnosti.49 I v soudnictví se projevuje nezájem o mocenské záležitosti. Žádný občan nemůže mít vyšší status než druhý. I Maliarik si je velmi dobře vědom, že někteří lidé nejsou schopni dodržet ani jeho nejzákladnější nařízení, a proto je na státu, aby takové rebelanty kontroloval a potrestal. Systém trestního práva je velmi přísný a krutý, křesťanská kategorie odpuštění není v realitě této utopie nijak vypozorovatelná. Přestože oficiálně je základní státní doktrínou nenásilí, láska a soucit, tak se tyto ideje dotýkají outsiderů pouze jako vyprázdněné pojmy. Obě utopie používají newspeaku podobně jako totalitní režim v Orwellově 1984.50 V Celo-zemském univerzálním státě operuje, narozdíl od Kéžbybylu četnictvo, jež kontroluje dodržování veřejného i soukromého pořádku. V případě jeho, byť jednorázového, porušení, osud obviněného záleží pouze na osobním rozhodnutí soudce, jenž „soudí bez zákonů a paragrafů, podle svého osobního přesvědčení a dobrozdání“51 a jenž je rekrutován z třídy světců. I soudci mají svou hierarchii, takže proti rozhodnutí jednoho je odvolání k vyššímu kolegovi. Aby byla zaručena spravedlnost, tak soudci také dostávají plat, aby nebyli motivováni k braní úplatků. Druhy trestů jsou velmi rozmanité. Za každé provinění následuje ponížení a následné zpomalení postupu ve společenské hierarchii. Nejhlubší pád na nejnižší příčku způsobuje požití masa, alkoholu nebo tabáku a sexuální zločiny. Společenská devalvace je velmi často doprovázena i dalšími přísnými tresty. Mezi nejčastější patří odnětí svobody a nucená práce, někdy doprovázené i nuceným půstem. Zločin proti majetku není zdaleka tak závažným proviněním jako ublížení živé bytosti, byť by se jednalo o zločin proti sobě samému. Soudní systém tohoto státu nepřipouští žádnou soukromou záležitost, stát kontroluje a zasahuje do všech složek života. Nejpřísnější forma trestu je celoživotní uvěznění, jenž čeká například homosexuály. Přestože zde nenalezneme trest smrti, tak lze konstatovat, že tato „harmonická společnost“ by se mohla přirovnat k nejkrutějším starověkým civilizacím.

5.3.2 Politika soc. zabezpečení Oba státy hlásají altruismus a pomoc druhým a lze konstatovat, že alespoň v oblasti sociálního zabezpečení. Ani jedna koncepce nepředpokládá stav materiálního nedostatku. „Život v celém Kosmu jest tak upraven, že čestný muž

32

vždy bude míti to, co potřebuje.“52 Maliarik věří na osud, popřípadě na Boha, jenž se o každého člověka postará. Batěk zase vidí záruku hmotného zajištění ve státu, jenž každému poskytne práci. Milan Šimečka upozorňuje na rozpor utopického myšlení v tom, že předpokládá blahobyt celého společenství díky rovnoměrnému rozdělení vlastnictví, ale nezabývá se zvýšením výroby. „Utopistom nešlo o to, aby všetci mali viac, ale aby nikto nemal viac.“53 Kéžbybylský Státní úřad vybírá od svých občanů daně, jenž ovšem mají ryze dobrovolný charakter, z nichž spravuje veřejné záležitosti. Z těchto peněz poskytuje dávky pro ty, jenž už nemohou pracovat, tzn. pro nemocné, zraněné nebo staré. Není vyměřována žádná podpora v nezaměstnanosti pro ty, jenž pracovat nechtějí.54 Stát tímto způsobem dosáhne plné zaměstnanosti. Celo-zemský univerzální stát zřizuje humanitární ústavy pro potřebné. Sociální dávky a příspěvky ve státě nejsou zavedeny, ale potřebným se pomáhá naturální formou a poskytnutím bezpečí. Zajišťuje se péče o nemocné, sirotky i staré lidi. Dále jsou zřizovány duchovní domy, kláštery, pro světce.

33

Závěr Ani jedna koncepce nesplňuje představy současného člověka o žádoucí společnosti. Přestože demokracie je v mnohém nespravedlivá a vyžaduje od občana odpovědnost a aktivitu, tak si bez ní a svobod, které nám poskytuje, život nechceme představit. Utopie nabízí určitou cestu k dobru, pokud připustíme, že celý svět má nějaký cíl. Záměry samy o sobě, jenž si stanovuje Kéžbybyl a Celo-zemský univerzální stát nejsou škodlivé a nebylo by špatné připustit, kdyby takový náš život skutečně byl. Mír, láska, pokora na první pohled nemohou nikomu ublížit, ale pokud se

na

ně

podíváme

blíže,

obzvláště

očima

naší

historické

zkušenosti

s totalitarismem, tak za nimi vidíme skryté násilí, lhostejnost a sebestřednost. Oba systémy prosazují své postoje agresivním způsobem, jedná se o vnucení jedné vůle celému vesmíru. Násilnou podstatu odhalíme při pohledu na trestní systém nebo na monopol státu na informace a vzdělání. Člověk nemá právo na pochybnosti, konflikt ani možnost volby. Existuje pouze jediná správná cesta. Obě společnosti jsou lhostejné k druhým lidem. Především je to znatelné na Maliarikově utopii, kdy je podstatná pouze osobní cesta k očištění, člověk vše potřebné nalezne ve svém nitru a vztahy s druhými jej pouze omezují. Jedinec je zaměřený jen na sebe a uplatňuje k níže postaveným mocenský, nebo přehlíživý vztah. Kéžbybyl zase vykazuje některé znaky konzumní společnosti. Přestože člověk pěstuje vztah s členy své rodiny, tak druhým lidem se odcizuje. Volný čas tráví v uzavřeném prostředí domova a nekomunikuje s ostatními. Návod na jakési diskutabilní dobra nám možná tyto utopie poskytnou, ale hlavní otázkou zní, jestli se doberou receptu na štěstí. Jsou občané těchto konkrétních utopií šťastní? Celo-zemský univerzální stát neoperuje s pojmem štěstí. Celý koloběh pozemského žití je utrpení a náramná lopota. Člověk se celý život musí kontrolovat, zda jeho počínání správně směřuje k vyšším cílům. A pokud to vydrží, tak bude odměněn stavem blaženosti, jedná se o stav vytržení z pozemského života. Ale dosažení tohoto stádia je až po mnoha inkarnacích a většina občanů ho stejně nebude schopná. Štěstí je podle Maliarika výsadou několika málo duší. Kéžbybyl radosti přeje podstatně více. Každá rodina je spojena vřelými vztahy, jež se přirozeně odráží v pocitu štěstí. Podle mého názoru je pro štěstí nezbytný smích, jenž se zpravidla dostavuje díky styku s druhými lidmi. Batěk jej doporučuje jako léčebný prostředek, Maliarik se o něm nezmiňuje ani slovem.

Poznámky 1) BATĚK, Alexandr. Tisíc přednášek od převratu. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1925, roč. 3, č. 2, s. 38. 2) BATĚK, Alexandr. Bůh osobní či neosobní? Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 8, s. 116. 3) MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika, s.198. 4) BATĚK, Alexandr. Od stvoření světa k svobodnému lidství. Vídeň: 1924, s. 4. 5) MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika, s. 164. 6) http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/358264-zlato.

Citováno 15.4.2008.

7) MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika, s. 411. 8) BATĚK, Alexandr. Myšlenky pro občanskou nauku i výchovu. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 1, s. 15. 9) BATĚK, Alexandr. Praha v roce 2019, IX. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 9, s. 130. 10) MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika, s. 156. 11) Bhagavad-Gita. Klatovy: Cyril M. Hoschl, 1920, s. 32. 12) MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika, s. 182. 13) Tamtéž, s. 121. 14) Tamtéž, s. 283. 15) BATĚK, Alexandr. Co si zvířata o nás povídají? Zpravodaj z Kéžbybyl, 1923, roč. 1, č. 3, s.1-6. 16) BATĚK, Alexandr. Praha v roce 2019, VI. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 6, s. 83. 17) MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika, s. 253. 18) BATĚK, Alexandr. Praha v roce 2019, IX. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 9, s. 136.

19) MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika, s. 258. 20) Tamtéž, s. 173. 21) Tamtéž, s. 286. 22) BATĚK, Alexandr. Jak i dobytku fletsherování prospívá. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1923, roč. 1, č. 10, s.11. 23) BATĚK, Alexandr. Besídka: Na prázdninách v Kéžbybylech. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1922, roč. 1, č. 1, s.2-8. 24) BATĚK, Alexandr. Praha v roce 2019, X. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 10, s. 147. 25) MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika, s. 62. 26) Tamtéž, s. 260. 27) Tamtéž, s. 262. 28) Tamtéž, s. 267. 29) Tamtéž, s. 61-62. 30) WELLS,H.G.: Moderní utopie. Praha: Gustav Voleský, 1922, s. 82. 31) BATĚK, Alexandr. Praha v roce 2019, IX. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 9, s. 134. 32) BATĚK, Alexandr. Praha v roce 2019, II. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 3, s. 42. 33) MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika, s. 327. 34) BATĚK, Alexandr. Je-li Bůh, odkud je na světě zlo? Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 9, s. 132. 35) BATĚK, Alexandr. Praha v roce 2019, II. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 3, s. 34. 36) BATĚK, Alexandr. Praha v roce 2019, X. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 10, s. 148. 37) BATĚK, Alexandr: Mravouka přirozená: Sebevýchova. 2. vydání. Praha: A.S.Batěk, 1922, s. 75. 38) Tamtéž, s. 74. 39) MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika, s. 221. 36

40) Tamtéž, s. 226. 41) BATĚK, Alexandr. Praha v roce 2019, III. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 3, s. 53. 42) BATĚK, Alexandr. Smysl našeho života. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 3, s. 55. 43) MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika, s. 338. 44) Tamtéž, s. 474. 45) BATĚK, Alexandr. Praha v roce 2019, IX. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 9, s. 132. 46) BATĚK, Alexandr. Jaké chceme míti poslance! Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 6, s. 81. 47) MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika, s. 312. 48) Tamtéž, s. 331. 49) BATĚK, Alexandr. Praha v roce 2019, IX. Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 9, s. 133. 50) ORWELL, George. 1984. Praha: Naše vojsko, 1991, s. 40. ISBN 80-2060256-9. 51) MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika, s. 328. 52) Tamtéž, s. 222. 53) ŠIMEČKA, Milan: Kríza utopismu. Bratislava: OBZOR, 1967, s. 99. 54) BATĚK,

Alexandr.

Jak

v Kéžbybylech

Zpravodaj z Kéžbybyl, 1924, roč. 2, č. 2, s. 17.

37

odstranili

nezaměstnanost.

RESUME Le mémoire de bachelier „Deux recettes de bonheur“ compare deux utopies tchécoslovaques d´entre-deux-guerre „ Le Qu´ilaitété“ et „L´Etat omniprésent universel. Le but du mémoire consiste à décrire l´attitude de l´homme en ces systèmes et a repondre la question s´ils peuvent le faire heureux. D´abord on présente leurs auteurs Jan Maliarik et Alexandr Sommer-Batěk. La deuxième partie s´occupe du rôle de la religion et de la disposition de la nature. Ensuite, les deux utopistes trouvent le pas fondamental vers le bien dans le régime équilibré fondé sur le végétarisme, l´abstention et la pure respiration. La quatrième partie traite les relatives entre les hommes. „L´Etat omniprésent universel“ propague le système de castes et l´individualisme, „Qu´ilaitété“ plutôt l´égalité et la famille. A la fin on décrit le rôle de l´Etat dans les deux sociétés idéales et quelque branche de droit.

RESUMÉ Bakalářská práce „Dva recepty na štěstí“ srovnává dvě československé meziválečné utopie, Kéžbybyl a Celo-zemský univerzální stát. Cílem práce je srovnat postavení člověka v těchto systémech a odpovědět na otázku, zda ho můžou učinit šťastným. Nejprve jsou představeni jejich autoři, Ján Maliarik a Alexandr SommerBatěk. Druhá část se zabývá rolí náboženství a postavení přírody. Dále oba autoři považují za základní krok cesty k dobru správnou životosprávu, která je založena na vegetariánství, abstinenci a čistém dýchání. Čtvrtá část pojednává o mezilidských vztazích. Celo-zemský univerzální stát propaguje kastovní systém a individualismus, Kéžbybyl spíše rovnost a rodinu. Na závěr je popsána role státu v obou ideálních společnostech a některá odvětví veřejného práva.

Použitá literatura BATĚK, Alexandr. Mravouka přirozená: Sebevýchova. 2. vydání. Praha: A.S.Batěk, 1922. 212 s.

BATĚK, Alexandr. Od stvoření světa k svobodnému lidství. Vídeň: 1924.

Bhagavad-Gita. Klatovy: Cyril M. Hoschl, 1920. 133 s.

BORECKÝ, Vladimír. Zrcadlo obzvláštního. Praha: Hynek, 1999. 347 s. 80-8620238-0.

DOLEŽAL, Otmar. Inspiromat ze svatých kázání Kňaza Jána Maliarika. Velké Leváre: O.Doležal, R. Hermanová, M. Moravusová, 1991. 37 s.

KNIPE, David. Experimenty s posvátnem. Praha: PROSTOR, 1997. 232 s. ISBN 80-85190-57-5.

MALIARIK, Ján. Celo-zemský univerzální stát. Veselí nad Moravou: Klub žáků a přátel kňaza Jána Maliarika. 472 s., [30] s.

MALIARIK, Ján. Tri sto hriechov l´udských. 2. vydání. Veselí nad Moravou: O. Doležal, 1998. 219 s.

ORWELL, George. 1984. Praha: Naše vojsko, 1991. 272 s. ISBN 80-206-0256-9.

POHANČENÍK, Pavel. Slovanský mahaguru K.B.N. Ján Maliarik. Žacléř, V. Rychlík, 1998. 248 s.

ŠIMEČKA, Milan. Kríza utopismu. Bratislava: OBZOR, 1967. 236 s.

WELLS,H.G. Moderní utopie. Praha: Gustav Voleský, 1922. 290 s.

Zpravodaj z Kéžbybyl. 1922 -1927, roč. 1 – 5. Praha: Alexandr Sommer-Batěk.

Životopis Jána Maliarika [online].Poslední revize 5.4.2006 [citováno 12.4.2008]. Dostupný z WWW: http://www.janmaliarik.cz/

Zlato. Ottova encyklopedie [online]. Poslední revize 1.1.1908 [citováno 15.4.2008]. Dostupný z WWW: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/358264-zlato.

40