MASARYKOVA UNIVERZITA. Bitva nad Slavičínskem didakticky zpracovaná pro 1. stupeň ZŠ formou vycházek a projektu PEDAGOGICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie

„ Bitva nad Slavičínskem“ – didakticky zpracovaná pro 1. stupeň ZŠ formou vycházek a projektu

Diplomová práce

Brno 2008

Autorka práce: Šárka Borová

Vedoucí práce: Mgr. Jiří Mihola, Ph. D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen zdroje uvedené v seznamu pramenů a literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

Datum 25. května 2008 Borová Šárka

-2-

Poděkování Děkuji panu Mgr. Jiřímu Miholovi, Ph. D. za ochotu, trpělivost a cenné připomínky při odborném vedení mé diplomové práce. Dále děkuji mým dětem za trpělivost, přátelům za velkou náruč podpory a povzbuzení při studiu. Také panu Ing. Miroslavu Kadlecovi a Městskému muzeu ve Slavičíně za inspiraci, ochotu a pomoc při práci .

-3-

Obsah ÚVOD .......................................................................................................................................................... 5 1. VLASTIVĚDA VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY ............................................. - 8 1.1 POJETÍ PŘEDMĚTU METODIKA VLASTIVĚDY .................................................................................... - 8 1.2 NÁPLŇ UČEBNÍHO PŘEDMĚTU VLASTIVĚDA .................................................................................... - 8 1.3 POJETÍ A VÝVOJ VLASTIVĚDY JAKO UČEBNÍHO PŘEDMĚTU ............................................................. - 8 2. VLASTIVĚDNÉ UČIVO V RÁMCOVÉM VZDĚLÁVACÍM PROGRAMU PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ…………………………………………………………………………………………..- 7 -12 2.1 KLÍČOVÉ KOMPETENCE……………………………………………………………………………..13 2.2 VZDĚLÁVACÍ OBLASTI RVP ZV ................................................................................................... - 14 2.2.1 Člověk a jeho svět ............................................................................................................. ..- 14 2.3 PRŮŘEZOVÁ TÉMATA ................................................................................................................... - 16 3. METODY A FORMY VE VÝUCE VLASTIVĚDY ......................................................................... 17 3.1 VYUČOVACÍ METODY ....................................................................................................................... 17 3.1.1 Metody slovní ........................................................................................................................... 17 3.1.2 Metody praktické ..................................................................................................................... 18 3.1.3 Metody demonstrační............................................................................................................... 19 3.1.4 Metody práce s textem ............................................................................................................. 19 3.1.5 Didaktické hry.......................................................................................................................... 20 3.1.6 Metody hodnocení.................................................................................................................... 21 3.2. VYUČOVACÍ FORMY ........................................................................................................................ 21 4. PROJEKTOVÁ VÝUKA .................................................................................................................... 24 4.1 POČÁTEK A VÝVOJ PROJEKTOVÉ VÝUKY .......................................................................................... 24 4.2 PROJEKT A PROJEKTOVÁ METODA, PROJEKTOVÁ VÝUKA .................................................................. 25 4.3 VÝHODY A NEVÝHODY PROJEKTOVÉ VÝUKY .................................................................................... 26 4.4 INTEGROVANÁ TEMATICKÁ VÝUKA .................................................................................................. 27 5. VLASTIVĚDNÉ VYCHÁZKY ........................................................................................................... 28 5.1 MÍSTO VLASTIVĚDNÝCH VYCHÁZEK VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZŠ ..................................................... 28 5.2 PLÁNOVÁNÍ VYCHÁZKY ................................................................................................................... 29 5.3 REGIONÁLNÍ PRVKY VE VÝUCE NA 1. STUPNI ZŠ .............................................................................. 30 6. NÁMĚTY PRO VLASTIVĚDNÉ VYCHÁZKY ............................................................................... 32 6.1 SLAVIČÍNSKÉ MUZEUM ( VLASTIVĚDNÁ VYCHÁZKA) ............................................................... 33 6.2 SOUKROMÉ MUZEUM P. ŽITNÍKA V ŠANOVĚ (VLASTIVĚDNÁ VYCHÁZKA) ......................... 36 6.3 „ SLAVIČÍNSKÝ ARCHITEKT“ (PROJEKT) .................................................................................. 42 6. 3. 1 Realizace projektu................................................................................................................47 6.4 DOPAD NĚMECKÉ STÍHAČKY MESSERSCHMITT Bf 109 NA UHLISKÁCH ( VLASTIVĚDNÁ VYCHÁZKA)……………………………………………………...................48 7. ZÁKLADNÍ INFORMACE O „BITVĚ NAD SLAVIČÍNSKEM“, VÝPOVĚDI SVĚDKŮ......... 52 7.1 HISTORIE 2. BOMBARDOVACÍ SKUPINY ................................................................................ 52 7.2 ÚVOD DO HISTORIE MISE Č. 263……………………………………………………………...53 7.3 SESTŘELENÍ JEDNOTLIVÝCH LETADEL, VÝPOVĚDI ČLENŮ POSÁDEK A SVĚDKŮ…56 7.3.1 Setkání s účastníkem letecké bitvy nad Slavičínskem ………………………………………...73 ZÁVĚR...................................................................................................................................................... 76 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY ..................................................................... 77 SEZNAM PŘÍLOH ...................................................................................................................................... PŘÍLOHY ..................................................................................................................................................... RESUMÉ.......................................................................................................................................................

-4-

Úvod Inspirací pro moji diplomovou práci jsem našla v městě kde žiji, ve městě Slavičíně. Zájem o historii tohoto města mě začal provázet od doby, kdy se v našem městě slavilo 750 let od 1. písemné zprávy o Slavičíně a o historii se začalo mluvit ve větším měřítku. Jako malé dítě jsem ve Slavičíně navštěvovala základní školu, ale o historii našeho města jsme se nedozvěděli vůbec nic. Tehdejší koncepce školy byla úplně jiná, než dnes. Nekladl se takový důraz na propojení historie jako takové a historie regionální. Informace, které jsem začala získávat, byly pro mě úplně nové. Zaujala mě především bez pochyby největší historická událost v našem městě, „Bitva nad Slavičínskem“ 29. 8. 1944.“ Nejenom proto, že si ji často připomínáme různými pietními akty, ale především proto, že má také celosvětový význam. Ve své diplomové práci bych se ráda zaměřila na využití regionálních prvků ve vlastivědném vyučování. Přestože přístup k vyučovacímu předmětu vlastivěda se mnohokrát změnil, je stále velmi málo využívána právě forma vlastivědných vycházek a exkurzí. Děti sice chodí na vycházky, ale ty mají spíše ráz jakéhosi odpočinku. Není tedy škoda, že škola nevyužívá možností, které se ve Slavičíně nabízí ? Proč děti nemají možnost navštívit slavičínské muzeum a dozvědět se zajímavosti o našem městě? Jedno z úskalí je, že učební osnovy jsou nabity učivem a učitel nemá mnoho prostoru realizovat aktivity, které jsou nad rámec učiva. Také čas, který by učitel musel věnovat přípravě, je někdy problém. Každá aktivita musí být dobře propracovaná a promyšlená, aby děti vtáhla a opravdu zaujala. Jednou z výhod dnešního učitele je, že může disponovat různými prostředky, např. internetem, knihovnou, soubory map a jinými didaktickými pomůckami. Proč tedy dnešní učitel těchto nových forem využívá tak málo? Hlavním cílem této diplomové práce je vytvořit metodický návod pro učitele na prvním stupni základní školy, který bude obsahovat mimo teorie pojetí, vývoje a nových přístupů k předmětu vlastivěda i náměty a materiály pro praktickou výuku s využitím různých metod a forem práce především s ohledem na vzdělávání pro 1. stupeň ZŠ podle Rámcového vzdělávacího programu. Dnes už ŠVP, protože každá škola musela zpracovat tzv. Školský vzdělávací program a od roku 2007 je tento program používán ve školách.

-5-

Začleněny jsou zde regionální prvky historie Slavičína. Protože je historie Slavičínska bohatá, zaměřuje se tato diplomová práce na jednu z nejzajímavějších a nejvíce připomínaných událostí. A tou je „Letecká bitva nad Slavičínskem.“ Často si tuto událost připomínáme při různých vzpomínkových akcích. Do našeho města se stále rádi vracejí přímí účastníci „letecké bitvy nad Slavičínskem,“ kteří rádi vzpomínají a předávají své zážitky dál. Proto je velmi důležité, aby i v mladších generacích zanechala tato událost stopu. Myslíte si, že je toto téma pro děti mladšího školního věku složité? Odpověď je jednoduchá - není. Jednotlivé příběhy a osudy lidí jsou velmi poutavé. Není cílem představit dětem historii této události pouze ve faktech. Chci ukázat dětem správné hodnoty života právě tím, že si děti připomenou tuto válečnou událost (samozřejmě přiměřeně jejich věku) a život lidí před několika generacemi. Také, aby si děti vážily svého života, života druhých lidí a věcí kolem sebe. Získané informace a fakta o historii města, ve kterém žijí, budou dál ve svém vzdělávání prohlubovat ve vyšších ročnících. Po celou dobu školní docházky si tak vytvoří ucelený pohled na teorii, pochopí souvislosti a uvědomí si hodnotu života.

Velkým přínosem pro mne byla četba pedagogické literatury, která je nezbytně nutná k mému dalšímu rozvoji. Velmi zajímavá byla publikace Jany Kratochvílové Teorie a praxe projektové výuky, Didaktika prvouky od Bohumíry Fabiánkové a další pedagogické tituly. Literatura, která se týká vlastivědného vyučování, nemá téměř žádné novější dostupné tituly. Kromě učebnic pro první stupeň a jejich metodických příručky v knihovnách prakticky nic nenajdete. Teorii a pojetí předmětu vlastivěda jsem čerpala zejména z knihy Metodika vyučování vlastivědě V. Mejstříka a jeho pracovního kolektivu vydané v roce 1964. Přesto, že je kniha poplatná minulému režimu, našla jsem zde mnoho cenných rad a názorů. Vůbec nejzajímavější pro mě byla návštěva muzea, kde jsem měla přístup k originálům dopisů přímých účastníků letecké bitvy. Zhlédnutí rukopisů letců, čtení jejich příběhů a zamyšlení se nad nimi, přispělo k tomu, že jsem získala úplně nový a lepší pohled na život. Pracovníci muzea projevili zájem o moji diplomovou práci a chtěli by v budoucnu navázat bližší spolupráci. V současné době navštěvují muzeum pouze žáci druhého stupně. Je to způsobeno tím, že učitelé chápou toto téma jako velmi těžké pro malé děti. Já si naopak myslím, že vhodným způsobem zpracované je velkým přínosem pro děti právě proto, že rozvíjí jejich kompetence a upevňuje správné hodnoty života.

-6-

Práce s dětmi je velmi náročná, ale také krásná. Náročná v tom, že děti jsou velmi vnímavé a učitel musí mít přípravu precizně propracovanou a připravenou. Každý učitel by měl děti vyburcovat k aktivitě a touze po nových vědomostech a na základě toho bude jistě vždy splněn výchovně vzdělávací cíl. Přeji každému učiteli, aby se mu toto dařilo a aby měl pocit z vykonané práce nejen on sám, ale také jeho žáci.

-7-

1. Vlastivěda ve výuce na 1. stupni základní školy 1.1 Pojetí předmětu metodika vlastivědy Metodika vlastivědy se zabývá metodami, obsahem a prostředky, kterými učitel dosahuje cílů, které si vytyčí pro vlastivědné vyučování v souladu se společenskými a individuálními potřebami žáků. Metodika předmětu vlastivěda je velmi úzce propojena s ostatními vědami jako pedagogika a psychologie, vědy přírodní - přírodopis a zeměpis, vědy společenské dějepis a občanská výchova a jejich metodiky. Možnosti vlastivědného vyučování jsou tedy velmi široké.1

„Metodika vlastivědy nezkoumá tedy přírodní a společenské jevy, které se týkají ponejvíce naší vlasti, aby na tomto základě dospěla k novým poznatkům. Usiluje však o to, aby z poznatků, k nimž dospívají jednotlivé odborné vědy, vypracovala takový didaktický systém, který by byl v souladu s podmínkami školy, do jejíhož obsahu je vlastivědné vyučování začleněno. Tím se vytváří úzký vztah mezi metodikou vyučování vlastivědě a příslušnými odbornými vědami, z nichž metodika vlastivědy čerpá poznatky o přírodě a společnosti, speciálně pak o naší vlasti.“2 1.2 Náplň učebního předmětu vlastivěda Vlastivěda vždy měla zprostředkovat žákům 3. – 5. tříd získání základních vědomostí o společnosti, jejich vlasti, domově a o přírodě. Dalším úkolem bylo rozvíjet kognitivní, emotivní a volní stránky žákovy osobnosti. Obsah předmětu byl, zrovna tak jako jeho vývoj, upravován společenskými a politickými událostmi.3 1.3 Pojetí a vývoj vlastivědy jako učebního předmětu Předmět vlastivěda se v českých obecných školách poprvé objevuje v roce 1915 a je určen pro žáky 3. – 5. ročníků. Jeho úkolem je mimo učení o vlasti také posílit úlohu věcného učení. V. Mejstřík ve své knize píše: „Vlastivěda tedy měla uvádět žáky do poznání přírody a společnosti, zvláště pak přírodní a společenské stránky domova a vlasti žáků, a zároveň

1

MEJSTŘÍK, V., et al. Metodika vyučování vlastivědě (1.-5. ročník ZŠ). Praha: SPN, 1964, s. 4 – 8. Tamtéž, s. 5. 3 Tamtéž, s. 21 – 24. 2

-8-

s tímto poznáním rozvíjet jejich myšlení a řeč. Její zavedení vyplynulo ze snahy učinit z vlastivědného vyučování jediný předmět s vlastní látkou i se specifickou metodikou vyučování.“4 Sama společnost si vyžádala potřebu vlastivědy. Vyučování prošlo různými reformami a postupně se osvobodilo od scholastických metod, cílů a pojetí výuky. Jako první musela být vlastivěda v souladu s pedagogikou a psychologií. Touto otázkou se zabývalo mnoho pedagogů ( např. J. J. Rousseau, J. H. Pestalozzi, F. Herbart). Nejdůležitější principy, které jsou stále platné však najdeme už u J. A. Komenského v jeho Velké didaktice, kde popisuje podstatu věcného učení.5 Z jeho teorie také vychází vůbec první pojetí. Věci chápe jako podstatu, hovoří o smyslovém vnímání světa kolem nás a také o principu názornosti a přiměřenosti. Ideu skutečného věcného učení ale narušuje „herbartismus“, který před zapojením smyslů spíše preferuje slovní výklad. Toto pojetí je nazýváno popisně naukovým. Přístup k vlastivědě se neustále měnil a až nové osnovy přispěly k tomu, že učivo bylo přehledněji členěno do jednotlivých ročníků. Pro 1. a 2. třídu to byla prvouka6, ve 3.–5. ročníku se učilo vlastivědě, od 6. ročníku a výš se obsah vlastivědy rozšiřuje na samostatné předměty zeměpis, dějepis a přírodopis. U prvouky i vlastivědy platilo, že předměty vychází ze skutečností, které se žáka na prvním stupni bezprostředně týkají a obklopují ho. Jsou mu tedy známé z jeho reálného života.7 Důležitý je důraz na smyslové vnímání, a proto je do výuky začleněno pozorování a manipulativní činnosti. Ve 20. letech přišel kritik Rudolf Šimek s pedocentricky orientovanou myšlenkou, že vlastivěda musí jít ruku v ruce se zájmem dětí. Patřil tedy mezi první průkopníky dnešního rámcově vzdělávacího programu. Obsah výuky by se měl prolínat se všemi ostatními předměty. Učitel měl možnost vybírat témata tak, aby se žáků dotýkaly. Myšlenku však nedotáhl do konce a vlastivěda se stala chaotickým předmětem s klesající úrovní. Přesto se tento směr dostal do učebních osnov, které byly aktualizovány v roce 1930. O změny se pokouší další reformátor Norbert Černý, který v roce 1933 navrhuje nové osnovy, které měly splňovat řadu hledisek. Učivo bylo přesně dáno a učitel si nemohl vybírat podle svého uvážení. Prosazovaná systematičnost značně omezila praktickou 4

Tamtéž, s. 9. KOMENSKÝ, J. A. Didaktika velká. Brno: Komenium, 1948, s. 100 – 103. 6 Pojem zavedl v roce 1898 Josef Smrtka. 7 MEJSTŘÍK, V. et al. Metodika vyučování vlastivědě (1.-5. ročník ZŠ). Praha: SPN, 1964, s. 8 – 21. 5

-9-

stránku předmětu a regionální prvky se do vlastivědy dostaly jen zřídka. Podle tohoto systému byly vytvořeny učebnice vlastivědy. V roce 1946 se předmět na krátko přejmenoval na učení o vlasti a přírodě. Od 4. třídy se přírodovědě vyučovalo zvlášť. Mezníkem v dějinách českého školství je nepochybně rok 1948. Tehdejší vláda, podřízena Komunistické straně Československa zavádí nové školské zákony. Nová koncepce jednotného školství, která byla inspirovaná sovětskou pedagogikou odloučila českou pedagogiku od západního světa a na dlouhou dobu pozastavila její aktivní vývoj8. Mejstříkova metodika vidí pojetí vlastivědy té doby jako předmět, který má vychovávat mládež k vlastenectví, hlubokým mravním hodnotám a k lásce ke své zemi, kterou jako pracovití a uvědomělí budovatelé budou spravovat. Učivo bylo vzhledem k společenské situaci doplněno o politickou výchovu.9 Další přepracování osnov z roku 1954 je nejradikálnější. „V nich již vlastivěda nevystupovala jako jediný předmět ani podle jména. Věcné učivo bylo včleněno ve 3. a 4. ročníku do mateřského jazyka a v 5. ročníku se vyučovalo třem reálným předmětům: přírodovědě, zeměpisu a dějepisu podle zvláštních učebnic.“10 Systém předpokládal velký úspěch, ale učitelé i žáci byli přetěžováni učivem, ve výuce předpokládala metoda výkladu a řečové dovednosti nebyly rozvíjeny a to vyvolalo kritiku. Vědecký výzkum formuloval nejpodstatnější cíle. Učivo vlastivědy musí být v souladu s dětským myšlením. Musí vycházet z žákovy vlastní zkušenosti a činnosti, postupovat od blízkého ke vzdálenějšímu s ohledem na citovou složku dětského vnímání. Tímto se opět připomněly myšlenky J. A. Komenského. Nová vlastivěda pro základní devítileté školy je v souladu s hlediskem společenským, pedagogickým, psychologickým a fyziologickým. „Učivo totiž tvoří konkrétní, ucelené, dítěti blízké a srozumitelné obrazy, které mohou podněcovat zájem žáků, jejich myšlenkovou a pracovní aktivitu. Takto se ve výběru, uspořádání a zpracování učiva projevuje uplatnění zásady názornosti, přiměřenosti a uvědomělé aktivity.“11 V roce 1976 české základní školství znovu přehodnocuje tuto problematiku. Prvouka je zase samostatným vyučovacím předmětem pro 1. a 2. ročník. Pro 3. a 4. ročník se

8

JŮVA, V. Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 1997, s. 58 – 66. MEJSTŘÍK, V. a kol. Metodika vyučování vlastivědě (1.-5. ročník ZŠ). Praha: SPN, 1964, s. 8 – 21. 10 Tamtéž, s. 18. 11 Tamtéž, s. 20.

9

- 10 -

zavedly předměty přírodověda a vlastivěda. Kromě vědomostí se osnovy zabývají i otázkou metod a forem práce, pracovních postupů, organizací práce atd.12 Tyto osnovy, které byly používány i dlouho po revoluci se staly základem pro nové osnovy v roce 1991, kdy vznikly hned tři vzdělávací programy schválené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v ČR – nejběžnější Základní škola, dále pak Obecná škola a Národní škola. Vlastivědné učivo je zařazeno do předmětů prvouka (1. - 3. ročník) a vlastivěda (4. a 5. ročník). Na většině škol je tomu tak dosud. Pro 1. – 3. ročník jsou specifické cíle např. utváření správných návyků pro denní režim i práci ve škole i doma, vztahu k životu, přírodě, historickým a kulturním hodnotám, zisk dovedností, nezbytně nutné, protože z dětí se stali školáci s řadou povinností. Prvouka jim tedy pomáhá přijmout jejich novou roli a překonat různé překážky. Setkáme se zde s tématy – Jsem školák, Moje rodina, Domov, Naše obec, Krajina kolem nás, Věci a činnosti kolem nás, Příroda, Život v přírodě, Člověk, Lidé a čas, Práce a volný čas, Lidé a technika, Člověk mezi lidmi, Člověk a zdraví a všechna tato témata jsou probírána úměrně věku žáků. K dalšímu rozšíření vědomostí z prvouky je určen předmět vlastivěda (společně s přírodovědou), který už mimo reálného světa kolem dětí připojuje další poznatky, které jsou v souvislosti se společenskými, přírodními, kulturními, ekonomickými a dějinnými událostmi, osobnostmi a jejich činnostmi. Kromě národních a regionálních tradic a zvyků se specifické cíle snaží dosáhnout pozitivního vztahu k vlasti. Opět je vlastivěda rozdělena do dílčích tematických celků – Místo, v němž žijeme; Naše vlast; Česká republika, Evropa, svět; Obrazy z českých dějin. Osnovy ke každému z předmětů uvádí specifické cíle, obsah učiva, výstupy (co by měl žák umět), příklady z rozšiřujícího učiva, přístupy k obsahu a organizaci výuky a podle možností také náměty pro praktické činnosti. U předmětu vlastivěda je součástí praktické složky i sekce „Podle podmínek školy, obce a regionu“, která se soustředí na regionální prvky a nabízí exkurze do významných výrobních podniků regionu; návštěvu významných rekreačních oblastí a chráněných území přírody regionu; návštěvu tradičních regionálních slavností, regionálních muzeí, galerií, výstav apod.; besedy s představiteli společenského a kulturního života obce, regionu, s představiteli různých profesí, s pamětníky“13.

12 13

FABIÁNKOVÁ, B. Didaktika prvouky. Brno: Paido, 1995, s. 9 – 11. MŠMT ČR. Vzdělávací program Základní škola. Praha: Fortuna, 1996, s. 126.

- 11 -

2. Vlastivědné učivo v rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání V roce 2005 vydal Výzkumný ústav pedagogický do školského resortu nový dokument. Rámcový vzdělávací program (RVP ZV – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání) byl vytvořen na základě nové kurikulární politiky a školského zákona a ustanovuje vzdělávání ve všech stupních pro děti od 3 do 19 let. Vychází z tzv. Bílé knihy a společně s ním je dokumentem státní úrovně. Školní úrovní se rozumí školní vzdělávací programy (ŠVP), které vytváří týmy učitelů na jednotlivých školách. RVP ZV byl testován na tzv. pilotních školách během posledních dvou let. Povinností každé školy je vytvořit vlastní ŠVP a uvést jej do praxe ve školním roce 2007/2008 pro 1. ročník ZŠ a zároveň 6. ročník ZŠ. Oba dokumenty jsou veřejné.14 Názory na RVP ZV se u pedagogů a také laiků různí. Dá se říci, že jsou rozděleny na dvě skupiny. První skupina tento nový program velice vítá právě proto, že RVP ZV není učebními osnovami a dovoluje každé škole i učiteli přizpůsobit obsah právě jejich požadavkům. Je to důležité hlavně pro školy, kde mají žáky se speciálními poruchami, nebo také školy s talentovanými žáky. Druhá skupina ale říká, že naše školství na tento systém není připraveno, žáci podle tohoto programu nedosáhnou takových vědomostí, zastává názor, že naše školství je na dostatečné úrovni a není potřeba nic měnit. Jednoduše řečeno, že je to krok zpět.15

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání stanovuje vzdělávací obsahy, tedy učivo a předpokládané výstupy a na učivo se dívá globálně. Je založeno na poznávání a rozvoji individuálních potřeb a zájmů žáka. Motivuje žáky k aktivitě, zájmu a učí žáky nalézat správnou cestu k řešení svých problémů.

Povoleno je účelné

propojování předmětů, pestrá škála metod a forem práce a veškeré kreativní pokusy o atraktivnější a efektivnější výuku.16 Výstupy jsou vymezeny pro jednotlivá období, přičemž je povinná školní docházka rozdělena do třech etap – první období je 1. – 3. ročník, druhé období 4. – 5. ročník, třetí 6. – 9. ročník. Výstupy mají praktický charakter, dají se aplikovat v běžném životě, jsou ověřitelné. Mimo prvního období jsou očekávané výstupy závazné.17

14

Internetové stránky, , s. 9. – 12. Tamtéž 16 Tamtéž 17 Tamtéž, s. 9 – 12. 15

- 12 -

Velký přínos RVP ZV školám je právě v tom, že se prohloubí spolupráce a komunikace učitelů a hlavně rodiny a školy. Problém může způsobit pouze přechod žáka na jinou školu, kde bude program ŠVP nastaven jinak a žákovi bude trvat delší dobu adaptace nové školy. 2.1 Klíčové kompetence „Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti.“18

Cílem RVP ZV je, aby každý žák byl vybaven souborem klíčových kompetencí a připraven pro další stupně vzdělávání, příp. začlenění do společnosti. Samozřejmě, že úroveň kompetencí není dokončena, ale bude se vyvíjet během dalšího života. „V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení; kompetence k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní.“19 RVP ZV je strukturován do jednotlivých tématických okruhů, které mají sloužit jako prostředek k dosažení očekávaných výstupů. Výhodou je, že učitelé sami rozčlení učivo do vyučovacích předmětů podle potřeb a zájmů žáků a tak by měl být zajištěn rozvoj klíčových kompetencí. Další z výhod je prolínání učiva do různých předmětů a tím také prolínání kompetencí. Žák je tedy veden k tomu, aby se stal samostatně myslící bytostí, která umí využívat efektivních metod učení, má pozitivní vztah k učení, dokáže vyhledávat a třídit informace, aplikuje je do praxe a do širších souvislostí, umí se samostatně projevovat, chápe problémy, umí je řešit, kriticky myslí a je zodpovědný za svá rozhodnutí. Kultivovaně a souvisle se projevuje, zaujímá stanovisko při diskuzi a naslouchá druhým. Utváří vztahy a spolupracuje s lidmi, má k nim úctu a také úctu k sobě samému v souladu se společenskými normami. Přispívá k upevňování mezilidských vztahů, má pozitivní vztah ke kultuře a umění, chrání kulturní dědictví a také přírodu pro další generace, zná svá práva a povinnosti, dodržuje pravidla bezpečnosti práce, je zodpovědný za své draví a zdraví druhých, atd. 18 19

Tamtéž, s. 14. Tamtéž

- 13 -

2.2 Vzdělávací oblasti RVP ZV RVP ZV je rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí, které mají v některých případech další podsložky – vzdělávací obory. •

Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk)

•

Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace)

•

Informační a komunikační technologie (Informační a komunikační technologie)

•

Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět)

•

Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství)

•

Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis)

•

Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova)

•

Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova)

•

Člověk a svět práce (Člověk a svět práce)20

Zda se bude jednotlivým oborům vyučovat samostatně, nebo bude předmět integrovaný, který propojí dva a více vzdělávacích oborů, je ponecháno na každé škole a na pedagogickém týmu.

2.2.1 Člověk a jeho svět Tato vzdělávací oblast je specifická pro 1. stupeň ZŠ a nahradí tak předmět prvouku ( 1. – 3. ročník) a vlastivědu ( 4. – 5 ročník). Zasahuje do všech témat, která se děti učily právě v těchto dvou předmětech. Děti i nadále budou rozvíjet poznatky, dovednosti a zkušenosti z rodiny, budou se učit o člověku, vlasti, společnosti, rodině, kultuře, technice a zdraví, naučí se orientovat v čase, vnímat lidi a vztahy mezi nimi, také vnímat sám sebe, poznávat svoje potřeby a tak vlastně lépe porozumět světu. Vyjádří své myšlenky a dojmy, dokáže reagovat na názory druhých. RVP ZV klade důraz na prožitek žáka ať už v reálných nebo modelových situacích. Také učitel si musí uvědomit, že jeho osobní příklad může velmi kladně ovlivnit žáka ( tedy pokud je dobrý). Žák by měl v této vzdělávací oblasti cítit velkou pomoc při reálném zvládání situací ve svém postavení či roli.

20

Tamtéž, s. 18.

- 14 -

Na tuto vzdělávací oblast dále od 6. ročníku navazují oblasti Člověk a společnost, Člověk a příroda a jeden z oborů Výchova ke zdraví.21 Samotná oblast Člověk a jeho svět se dále dělí do pěti tematických okruhů – Místo, kde žijeme, Lidé kolem nás, Lidé a čas, Rozmanitost přírody a Lidé a jejich zdraví. Je ale znovu na týmu učitelů 1. stupně, jak je budou koncipovat v ŠVP jejich školy. RVP ZV je zejména v této vzdělávací oblasti velmi benevolentní a nenutí k striktnímu dodržování daných tematických okruhů. Cílem však zůstává dosažení stanovených výstupů pomocí klíčových kompetencí. Pro vycházky a začlenění regionálních prvků do výuky vlastivědného učiva můžeme využít všech těchto okruhů. Pokud hovoříme o místě, ve kterém žijeme, nemůžeme opomenout téma lidé kolem nás, neboť jsou součástí naší společnosti. Měli bychom se dívat do minulosti, protože ta naše životy a konání ovlivňuje, nehledě na to, že se můžeme poučit z chyb, které se v minulosti staly. Naše přítomnost a budoucnost nemůže existovat bez minulosti. Neměli bychom zapomenout obdivovat půvab naší země, vyzvednout přírodní krásy a v neposlední řadě také vzpomenout faktor zdravotní, který je součástí našeho každodenního života. O tom, že RVP ZV pamatuje i na začlenění místopisných prvků do vyučování svědčí i následující citace z jeho znění. Žák vyhledá typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury, jednoduchým způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického, politického, správního a vlastnického. (očekávané výstupy tématu Místo, kde žijeme, 2. období) Žák pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu, interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němž žije. (očekávané výstupy tématu Lidé a čas, 1. období) Žák využívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení minulosti; zdůvodní základní význam chráněných částí přírody, nemovitých i movitých kulturních památek. Rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší vlasti s využitím regionálních specifik. Srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v

21

Tamtéž, s. 37 – 42.

- 15 -

minulostii a současnosti s využitím regionálních specifik. (očekávané výstupy tématu Lidé a čas, 2. období)22 Výuka vlastivědného učiva může být dále efektivně obohacena dramatickou výchovou, hudební a výtvarnou výchovou, využít informační a komunikační technologie a vlastně všech ostatních vzdělávacích oblastí a oborů, které se v daném okamžiku učiva týkají.

2.3 Průřezová témata •

Osobnostní a sociální výchova

•

Výchova demokratického občana

•

Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

•

Multikulturní výchova

•

Environmentální výchova

•

Mediální výchova23

Důležitou součástí Rámcově vzdělávacího programu jsou tzv. průřezová témata, které mají reprezentovat aktuální problémy světa a jsou tedy nedílnou součástí základního vzdělávání. Žák si kromě znalostí vytváří postoje a tvoří si životní hodnoty vzhledem k současným problémům. Právě prostřednictvím průřezových témat můžeme spolehlivě a snáze dosáhnout provázání jednotlivých vzdělávacích oblastí. Začlenění všech průřezových témat je v základním vzdělávání povinné, jejich realizace však opět závisí na ŠVP24. Vypracování průřezových témat je strukturováno stejně, vždy obsahuje charakteristiku průřezového tématu, jeho přínos k rozvoji osobnosti žáka a doporučené tematické okruhy s množstvím námětů a aktivit.25

22

Tamtéž, s. 37 – 42. Tamtéž, s. 90. 24 Srovnej: Příloha č. 1. 25 Tamtéž, s. 90 - 101. 23

- 16 -

3. Metody a formy ve výuce vlastivědy 3.1 Vyučovací metody K tomu, abychom dosáhli výchovně vzdělávacích cílů, musí učitel zvolit vhodnou cestu a tu nazýváme vyučovací metody. 26Podrobně tuto problematiku zpracovává J. Maňák ve svém díle. V jeho Nárysu didaktiky se hovoří o metodách jako o „koordinovaném systému vyučovacích činností učitele a učebních aktivitách žáků, který je zaměřen na dosažení výchovně vzdělávacích cílů.“27 Dobrý pedagog nejen, že zná vyučovací metody a jejich rozdělení, ale dovede je správně zvolit a také používat. Pro výuku je důležité prolínání metod, aby žák mohl komplexněji pochopit učivo. Při výběru metod musíme brát ohled na základní principy, zejména na princip přiměřenosti. J. Maňák dělí metody podle aspektu didaktického, tj. pramen poznání a typ poznatků a aspektu psychologického, kde metody chápe podle aktivity a samostatnosti žáků. Pokusím se tedy popsat metody z hlediska vlastivědy.

3.1.1 Metody slovní V našich školách mají tyto metody dlouholetou tradici. V minulosti se prosazovala teorie, že dítě přichází do školy nepoznamenané vědomostmi. To znamená, že nic neví a všechny vědomosti získává až ve škole a učitel ho to má všechno naučit. Dnes víme, že je to jinak. Proto je nutné metodu slovní kombinovat s dalšími, např. praktickými metodami. Mezi metody slovní řadíme zejména vyprávění, popis, vysvětlení, rozhovor. Dále můžeme také zařadit tématické besedy. Pro vysvětlení metod jsem především čerpala z Didaktiky prvouky od Dr. Fabiánkové ( nyní Šmahelové).28

Vyprávění Na začátku je vždy důležité vzbudit žákův zájem a motivovat ho. Pokud budeme monotónně a zdlouhavě něco dětem vyprávět, zaručeně nebudeme mít úspěch. Učitel musí využít svých intonačních a hereckých schopností. Vyprávění většinou používáme, když seznamujeme žáky s novými vědomostmi. Vždy je dobré, abychom při tom používali demonstrační pomůcky. Učitel by se měl držet tématu, mluvit srozumitelně a 26

FABIÁNKOVÁ, B. Didaktika prvouky. Brno: Paido, 1995, s. 26- 37. MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. Brno: MU, 1995, s. 33. 28 Tamtéž, s. 26 – 37. 27

- 17 -

používat výrazy, kterým děti rozumí. Přemíra nových výrazů může způsobit, že žáci učivo nepochopí. Na závěr je dobré učivo shrnout a vyzvednout důležitá slova.

Popis V prvouce bývá jen zřídka čistě slovní metodou. Spojujeme ho většinou s demonstrací popisovaného předmětu nebo jevu. Lépe se to žákům chápe a učivo není pro ně tak abstraktní. Při popisu je důležité, aby učitel zachoval určitý systém. Popisujeme vždy věc nebo jev od důležitých znaků k těm méně podstatným.

Vysvětlení Pomocí vysvětlení přirozeně ozřejmujeme vztahy, které jsme nastínili v popisu. Pracujeme již se známými pojmy a fixujeme je. Dobrým znamením je, pokud vysvětlení přichází jako reakce na žákovu otázku, neboť je patrný zájem dítěte.29

Rozhovor Rozhovor je základní didaktickou metodou. Je pro žáky přirozený a členíme ho na několik druhů. Pokud chceme povzbudit zájem a aktivitu žáků použijeme rozhovor motivační. Vyvozovací rozhovor slouží k tomu, abychom žákům sdělili nové poznatky a systematicky vyzvedli podstatné znaky a důležité vztahy. K upevnění vědomostí slouží rozhovor opakovací. Při zjišťování úrovně dosažených cílů použijeme rozhovor prověřovací. Improvizovaný rozhovor použijeme tehdy, musíme- li reagovat na neočekávanou situaci. V řízeném rozhovoru má učitel připravený přesný, systematický sled otázek. Velmi zajímavý je heuristický rozhovor, kdy žáci staví na svých dosavadních znalostech a samostatně dospívají k pochopení jevů a vztahů. Rozhovor řídí učitel a měl by být veden tak, aby se do něj mohli zapojit všichni žáci. Důležitá je také diskuse, která se může vyvinout z otázek.

3.1.2 Metody praktické Metody praktické mají řadu výhod. Protože nejvíce rozvíjejí aktivitu žáků, patří mezi nejúčinnější vyučovací metody. Žáci zapojují více smyslů a učivo se stává jednodušší. Také učitel má velkou výhodu, protože šetří svůj hlas. Do těchto metod patří pozorování. 29

HRADIL, F. Vlastivěda na 1. stupni základní školy. Brno: UJEP, 1985, s. 138 – 143.

- 18 -

Pozorování Metodě pozorování se musí žáci naučit. Učitel je stále ten, který pozorování vede, informuje žáky, na co se mají zaměřit, učí je všímat si jak detailů, tak celku pozorovaného jevu nebo předmětu. Pozorování je spojeno s popisem a vede žáky k větší vnímavosti a aktivitě. Podle délky pozorování rozlišujeme krátkodobé ( např. na vycházce) a dlouhodobé ( např. pozorování změn v přírodě). Při pozorování bychom měli dát přednost, pokud je to možné, přirozenému prostředí daného jevu ( např. v muzeu, přírodě, zoologické zahradě) . V ostatních případech použijeme učebnu přírodopisu nebo třídu. Všechny zjištěné poznatky zapisujeme formou poznámek, grafů a obrázků, které nám usnadní stanovení závěru.

3.1.3 Metody demonstrační Tady se žáci učí vytvořit závěr na základě smyslového vnímání, které je spojeno s myšlenkovou činností. Pro výuku prvouky a vlastivědy je možné zařadit různé fotografie , modely a obrazy. V rámci vybavení školy můžeme také využít techniku jako video, DVD přehrávač, televizi, kde pustíme dětem dokument o daném učivu nebo použijeme audiozáznam na CD nebo kazetě. Starším žákům umožníme přístup na internet. Znalost ovládání techniky by měla být každému učiteli vlastní. Čím více smyslů zapojíme, tím bude pro naše žáky učivo snazší. Obecně ale platí, že názorné ukázky nenahradí skutečné, realistické pozorování jevů.

3.1.4 Metody práce s textem Učebním textem v první řadě chápeme učebnice a pracovní sešity. V současné době si učitel může vybrat z velkého množství různých nakladatelství a autorů. „Každý učitel by měl s velkou odpovědností zvážit, kterou učebnici nebo kterých pracovních listů bude používat. Rozhodně by neměl volit podle toho, zda práce s texty bude snadná a nenáročná, ale vždy by měl v první řadě posoudit, pomocí kterého materiálu bude moci nejlépe rozvíjet logické myšlení, samostatnost a tvořivost svých žáků a plnit výchovně vzdělávací úkoly předmětu.“30 Kvalita zpracování je tedy velmi důležitá. Učebnice by měly být v souladu s předepsanými osnovami. Žáci by měli poznávat učivo od známého k neznámému. Také stupeň náročnosti musí odpovídat

30

FABIÁNKOVÁ, B. c. d., s. 32.

- 19 -

věku žáka. Jako další kritéria bych uvedla pravdivost informací srozumitelné zadávání úkolů pro žáky. Je dobré vědět, jestli na učebnici navazuje další díl pro vyšší ročníky. Řada učebnic by měla být ucelená. Je dobré, aby učitelé vybírali učebnice jako tým. Učitel získá přehled s čím se pracuje v jiných ročnících, naváže na učebnici a žáci budou lépe chápat souvislosti z jiných ročníků. Jako poslední kriterium je cena učebnice, která nás bude samozřejmě zajímat také. Pro žáky je velmi přínosné, pokud se učitel snaží využívat i ostatních možností, jak získat vědomosti. Např. různé encyklopedie, počítačové výukové programy nebo vlastní pracovní listy.

3.1.5 Didaktické hry Už Komenský nás učil, že vše musí vycházet ze zájmu dítěte a stupně jeho rozvoje. Učitel má tedy nelehký úkol, tento zájem u dítěte vzbudit. Protože dětem jsou hry velmi blízké, jsou právě didaktické hry velmi významnou metodou. Mají téměř stejnou charakteristiku, pouze musí být splněn výchovně vzdělávací cíl, protože ve výuce plní úkol vyučovací metody. Myslím, že žáci mají spíš pocit, že si jenom hrají, ale ve skutečnosti se naučí novým vědomostem. Právě ve vlastivědě je tato metoda ideální. „Hra dává dětem možnost experimentovat, prožívat situace, se kterými by se mohly v životě setkat. Ve hře se děti učí bez napětí a stresu, mohou zde uplatnit své předchozí zkušenosti a tvořivě je aplikovat na nové situace.“31 Další z výhod didaktických her je jejich množství a všestranné využití. Důležité je správné vysvětlení postupu tak, aby děti přesně rozuměly tomu, co mají dělat. K tomuto tématu existuje mnoho publikací, které nabízí pestrou škálu didaktických her.32 Stačí si jen vhodně vybrat.

3.1.6 Metody hodnocení Hodnocení je pro žáky velmi důležité a nikdy by nemělo chybět. Správný učitel by měl nejdříve vyzvednout klady žákovy práce a potom upozornit na chyby. Žák by neměl mít pocit, že jeho práce, i když se možná nepovedla, neměla vůbec žádný smysl. Člověk se přece nejvíc naučí ze svých vlastních chyb. Kontrola učitele by měla probíhat všemi etapami výchovně vzdělávacího procesu. Učitel hodnotí žáka nejen slovně, ale také svojí mimikou. Možná si to učitel mnohdy neuvědomuje, ale žák je k němu velmi vnímavý a dokáže vycítit, co si učitel myslí. Žák totiž přijímá učitele jako osobnost a 31 32

FABIÁNKOVÁ, B., HORKÁ H. Náměty do prvouky II. Brno: Paido, 1996, s. 3. VÝCHODSKÁ, H. Didaktické hry ve vyučování dějepisu. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň, 2003

- 20 -

mnohdy také jako svůj vzor. Proto by měl být učitel optimista a žáky neustále povzbuzovat. Vždyť podle nových konceptů Školského vzdělávacího programu jde především o dovednosti. Nezáleží na tom za jakou dobu se daný úkol či nové učivo podaří zvládnout. Tady musí být učitel také trpělivý hlavně vůči slabším žákům. Měl by jim dát dostatek prostoru. Každé hodnocení by mělo být provedeno bezprostředně po ukončení činnosti. Pokud ho provádíme později, ztrácí svůj účinek. „Správně prováděné hodnocení má přispět k tomu, aby se žáci naučili sebekontrole a sebehodnocení.“33 Aby byla sebereflexe učitele i žáka hodnotná, měl by učitel přistupovat ke každému žákovi jako k jedinečné osobnosti. Nemůžeme říct, že učitel s mnohaletou praxí sebereflexi nepotřebuje, a že je důležitá jen sebereflexe žáka. Každá třída má svá specifika a my učitelé k tomu musíme s tímto ohledem přistupovat. Tak jako slovo učitel vzniklo ze slova učit se, tak se také učitel své profesi neustále učí a má co zlepšovat. Hodnocení je nejen pro rodiče, kteří chtějí informace o svém dítěti, ale také pro nás, abychom věděli, jak na žáky působíme. Ať už po stránce zvolených postupů nebo citového prožívání žáka.

3.2 Vyučovací formy Vyučovací formy nám zajišťují organizaci výuky, tedy to, jak bude vypadat konkrétní vyučování. Jsou voleny podle obsahu učiva, délky, počtu žáků a podmínek školy.34 Obsah a forma musí být v kvalitním procesu vzdělávání vždy v souladu, z čehož vyplývá, že přijetí nového obsahu či pojetí je doprovázeno hledáním nových metod a organizačních forem.35 Následující systém je zpracován podle B. Fabiánkové.

Vyučovací hodina Je hlavní organizační formou. Většina hodin patří k tzv. kombinovaným, smíšeným, které obsahují všechny důležité fáze výuky, tj. motivace, opakování učiva, vytváření a osvojování nových vědomostí, dovedností a návyků, jejich rozvíjení, upevňování a prověření. Může se však uplatnit i hodina opakování, procvičování a shrnutí učiva nebo hodina zaměřená na kontrolu vědomostí žáků.

36

Učitel by se měl snažit, aby se jeho

hodiny nestaly stereotypní. U žáků by nedocházelo k motivaci a brzdilo by to jejich

33

FABIÁNKOVÁ, B. c. d. , s. 36. HRADIL, F. Vlastivěda na 1. stupni základní školy. Brno: UJEP, 1985, s. 143. 35 MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. Brno: MU, 1995, s. 45 – 49. 36 FABIÁNKOVÁ, B. c. d. , s. 38 34

- 21 -

aktivitu. Je dobré zařadit do hodin různé netradiční aktivity. Dnešní dostupná literatura je velmi bohatá a je z čeho vybírat.

Vycházka a exkurze Vlastivědným vycházkám bude věnována samostatná kapitola, ale je nutné se zmínit, že tato forma má velký poznávací a výchovný význam.37 Délka je závislá na vybraném tématu a aktivitách. Může být obvyklých 45 min, ale je dobré propojit téma s ostatními předměty a tím je samozřejmě nutné zvýšit časovou dotaci. Prostřednictvím vycházek a exkurzí jsou zapojeny regionální prvky a děti si tak víc uvědomují důležitost místa, kde žijí, získávají nové informace. Rozvíjí smysl pro vlastenectví, ochranu přírody a estetického cítění místa, kde žijí.

Beseda Tato vyučovací forma předpokládá připravenost jak posluchačů, tak především hosta. Hostem se stává odborník na dané téma nebo také člověk, který nám má co říct. Beseda může probíhat ve třídě nebo v prostředí např. knihovny či muzea. Toto prostředí je pro žáky nové a evokuje jejich větší pozornost. Při besedě by měli mít žáci možnost otázek nebo diskuze. V rámci toho je splněn mezipředmětový vztah českého jazyka. Při kladení otázek se žák učí kultivovaně plynule mluvit a klást otázky, logicky uvažovat, poskládat sled myšlenek tak, aby měly smysl, říci svůj názor, ale také respektovat názory druhých a taktně jim oponovat. Návštěva besedy se může promítnout také ve výtvarné činnosti tvorbou plakátů či kreslením obrázků.

Skupinová práce Takto organizovaná výuka je ideální způsob, jak naučit děti vzájemně si pomáhat a spolupracovat. Žáci mohou pracovat ve dvojicích nebo ve skupinách. Jejich složení musí být vždy vyvážené, aby každé dítě mělo možnost aktivně pracovat. Při této vyučovací metodě se i děti, které se normálně málo zapojují, zbaví ostychu a mohou se stát velmi aktivní. Mají pocit úspěchu a to je to velmi přínosné pro jejich další rozvoj. Společné práce musí být vhodně prezentovány. Žáci jsou vedeni k tomu, že jejich společná práce je také jich společný majetek.

37

Tamtéž

- 22 -

Je dobré, když se skupinky obměňují, aby tak mohli žáci budovat vztahy mezi sebou, komunikační schopnosti a spolupráci. Na přípravu učitele je tato vyučovací forma náročná, ale žáci se při ní naučí vyhledávat informace, diskutují, vyvozují závěry, prezentují výsledky a berou za ně zodpovědnost.

- 23 -

4. Projektová výuka V našich zemích doposud málo propagovaná vyučovací metoda se dostává do popředí s příchodem Rámcově vzdělávacího programu, dnes už ŠVP. Prosazuje širokou škálu metod práce, rozvíjí jeho kompetence pro další život, přistupuje ke každému žákovi individuálně, klade důraz na sebehodnocení a hodnocení vůbec.

4.1 Počátek a vývoj projektové výuky Vyvinula se z pragmatické pedagogiky ve 30. letech 20. století a za jejího představitele je považován John Dewey. Pragmatismus v pedagogice kladl důraz na úzký vztah školy s realitou a zkušeností učení. Tento názor je takovým předchůdcem projektové výuky. Deweyovu myšlenku dále rozvinul a zakladatelem projektové metody stal William Heard Kilpatrick. Přes pedagogický odkaz J. A. Komenského a světových pedagogických reformátorů, se dostaneme k počátku projektové metody v českých zemích. K vývoji pedagogických směrů v té době docházelo přibližně stejně. Pragmatismus u nás rovněž vrcholil ve 30. letech a stal se hlavní myšlenkou na reformu školského systému. V jeho čele stál tehdy V. Příhoda, který se inspiroval zahraničním studiem ve Spojených státech amerických. Hlavní metodou v jeho pracovní škole byla problémová a projektová metoda. „Metoda problémová pomáhá vzbudit zájem u dítěte náležitý zájem o učení. Dítě má být samo přesvědčeno, že se jedná o věc pro něho důležitou. Dostává podněty k přemýšlení prostřednictvím otázky – problému, který musí překonat a tím rozvíjí své myšlení.“38 Dalšími významnými představiteli projektové metody byli např. R. Žanta a S. Vrána. Okupací ve 30. letech, 2. světovou válkou a dlouhou totalitní vládou komunistů byli nadějní čeští pedagogové násilně zastaveni.39 V 90. letech 20. století se opět dostává projektová výuka ke slovu. Vrací se devět povinných let školní docházky, ministerstvo přijímá mimo Základní školy i projekty Obecná a Národní škola, které si získávají své příznivce, otevírají se alternativní školy. S novodobou teorií a praxí projektu je spojen spolek Přátelé angažovaného učení (PAU) a také řada učitelů a ředitelů škol. Na trhu se objevují publikace o projektech určené jak pro pedagogickou tak laickou veřejnost.40 38

KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: MU, 2006, s. 31. Tamtéž, s. 24 – 31. 40 KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: MU, 2006, s. 32 – 33. 39

- 24 -

4.2 Projekt a projektová metoda, projektová výuka Definice projektu byly zpracovány mnoha odborníky např. K V. Příhoda, R. Žanta, E. Lukavská, M. Vybíral, J. Maňák, V. Švec a další. J. Kratochvílová nachází s oporou v pojetí J. Maňáka a V. Švece tuto definici: „Projekt je komplexní úkol (problém), spjatý s životní realitou, s nímž se žák identifikuje a přebírá za něj odpovědnost, aby svou teoretickou i praktickou činností dosáhl výsledného produktu (výstupu) projektu, pro jehož obhajobu a hodnocení má argumenty, které vycházejí z nově získané zkušenosti.“41 Projekt se soustřeďuje na jeden motiv nebo problém, na tzv. koncentrační ideu. Ta žáka zcela pohltí, dotýká se jeho samotné osobnosti, ta prochází změnami. Žák poznává, získává informace, zkušenosti a rozvíjí dovednosti. Ať už je projekt realizován ve skupinách, třídách nebo v rámci celé školy, je vždy rozvíjena komunikace mezi žáky navzájem a také učitelem a v neposlední řadě se rozvíjí spolupráce. Při projektové výuce má učitel roli spíše pozorovatele a poradce.42 Projektová výchova je v souladu s RVP ZV, kde se propojují vyučovací předměty a klade se důraz na klíčové kompetence, které vycházejí ze života, řeší se problémy ze života. J. Kratochvílová, inspirovaná tříděním J. Valenty, člení projekty podle navrhovatele projektu, účelu, informačního zdroje, délky, prostředí, počtu zúčastněných a způsobu organizace projektu.43 Projekt probíhá ve čtyřech základních fázích – plánování, realizace, prezentace výstupu a hodnocení. Základ jim položil už zakladatel W. H. Kilpatrick. Definice není přesně stanovena, ale uznávají se tři pojetí. J. Kratochvílová se opět přiklání k přístupu J. Maňáka a V. Švece. „Vzhledem k tomu, že projekt vnímáme jako podnik žáka, pak na projektovou metodu nahlížíme jako na uspořádaný systém činností učitele a žáků, v němž dominantní roli mají učební aktivity žáků a podporující roli poradenské činnosti učitele, kterými směřují společně k dosažení cílů a smyslu projektu. Komplexnost činností vyžaduje využití různých dílčích metod výuky a různých forem práce.“44 Projektovou výuku definujeme jako výuku založenou na projektové metodě.45 Autorka ve své knize používá pojem projektová výuka. Vysvětluje, že pojem projektová výuka 41

Tamtéž, s. 36. VYBÍRAL, M. Od zkušenosti k poznání. Plzeň: Pedagogické centrum, 1996, s. 2 – 6. 43 KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: MU, 2006, s. 48. 44 Tamtéž, s. 37. 45 Tamtéž s. 40. 42

- 25 -

je srozumitelnější než pojem projektové vyučování. Podle Pedagogického slovníku se pojmem výuka rozumí vedle procesu vyučování i cíle, obsah, podmínky, výsledky výuky atd.46

4.3 Výhody a nevýhody projektové výuky Každá metoda má své klady a zápory. J. Kratochvílová se nad nimi zamýšlí z hlediska žáka, učitele, procesu učení a v neposlední řadě také z hlediska okolního prostředí. Pro dítě má největší význam při tvorbě projektu rozvíjení právě kompetencí, které může dál uplatnit v osobním životě.

Dítě rozvíjí samostatnost, uvědomování si sám sebe,

komunikativnost, tvořivost a umí používat dosavadní znalosti. Učí se spolupracovat s ostatními, respektovat své okolí, řešit problémy a vyhledávat informace. Dostává se mu pocit úspěchu, smysluplné práce a získává celkový přehled. Učitel v projektu přijímá novou roli a také se učí novým věcem. Plánuje a zdokonaluje své organizační schopnosti. Měl by také provádět reflexi a sebereflexi. Projektová výuka poskytuje kontakt s okolím a s rodiči. Vedle toho je také důležitý kontakt s ostatními učiteli. Aby byl projekt smysluplný, je dobré, aby se do něj zapojila co největší část pedagogického sboru. Dojde tak k propojení mezi předměty. Nevýhodou projektu je časová náročnost a potřeba připravenosti nejen učitelů, ale také žáků. Při projektu pracujeme v hlučnější atmosféře a není dodržena posloupnost a soustavnost. Také organizace hodin je přizpůsobena spíše blokům a vnější okolí tuto metodu chápe spíše jako hravou formu, při které se děti nic nenaučí.47 Přesto se této metodě učitelé stále více otvírají. Přijímají ji jako aktivní metodu práce s dětmi i s celou školou. Pro správné přijetí projektové výuky je potřeba vytvořit nezbytné podmínky: - poskytnutí učitelské autonomie v oblasti organizace výuky, řízení vyučovacího procesu a jistým způsobem i obsahu vzdělávání - kvalitní profesní příprava budoucích učitelů v řešení projektů - možnosti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků - podpora vedení školy, pedagogů, rodičů a okolí - dobrá spolupráce s vedením školy - pečlivá příprava pedagoga - materiální a prostorové zajištění 46 47

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001, s. 288. KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: MU, 2006, s. 49 – 55.

- 26 -

- Dostatečný přístup k informačním zdrojům. - Výměna zkušeností. - Zájem dětí, jejich aktivita. - Nadšení a vlastní přesvědčení.48

4.4 Integrovaná tematická výuka Často bývá projektem nesprávně označována tzv. integrovaná tematická výuka (ITV). Obě metody mají něco společného, ale nemůžeme je považovat za totožné. Cílem projektu je řešení problému, na rozdíl od integrované tématické výuky, která je zadávána formou tématu. V ITV je učitel stále dominantní osobností, která děti vede a ty nemají možnost rozvíjet svou samostatnost a zodpovědnost. Neočekávají se konkrétní produkty, ale spíše osvojení si tématu. Ve školní praxi se ale tyto metody prolínají.49

48 49

Tamtéž, s. 55. Tamtéž, s. 56 – 58.

- 27 -

5. Vlastivědné vycházky

5.1 Místo vlastivědných vycházek ve výuce na 1. stupni ZŠ Vlastivědné nebo jinak orientované vycházky jsou velmi efektivní formou práce na 1. stupni ZŠ. Jsou nepostradatelné zvláště proto, že se v nich žáci s učivem seznamují přirozeně, atraktivně a jsou zachovány dva důležité principy přiměřenosti a názornosti. A. Vlček ve své knize ( 1912) uvádí: „Je nepopíratelné, že vyučování na vycházkách má pro žactvo cenné přednosti. Je účelnější, působivější, přirozenější, zajímavější a tím pro mládež s užitkem nepoměrně větším.“50 Kniha se také zabývá základními odkazy J. A. Komenského: „Vycházkami má se škola přiblížiti ideálům Komenského a jiných velkých pedagogů, proklamovaných zásadami: „Vyučuj přirozeně, názorně, zajímavě, pokud možno na základě skutečných předmětů, na základě vlastního poznání, tedy: o přírodě v přírodě, zeměpisu pokud možno cestováním, měřictví měřením a vypočítávání atd.“51 Proč tedy učitelé nevyužívají těchto možností a učí děti pouze teorii, která nemá propojení v praxi? Není lepší, když dítě vidí různé věci v reálu, než pouze jen na obrázcích, plakátech, mapách… V dnešní době, která je plná technických vymožeností a děti jsou jimi zahlcovány, má pro ně mnohem větší význam a je mnohem více atraktivnější, pokud děti vezmeme do prostředí. Samozřejmě, že pro učitele je dosavadní způsob výuky výhodnější, protože výuka, kde používáme formy vlastivědných vycházek, vyžaduje velmi pečlivou přípravu učitele, aby byl právě splněn cíl, že chceme žáka zaujmout a motivovat. Tím, že žákům tuto formu práce nabídneme, můžeme způsobit jejich větší zájem právě o regionální historii, rozvíjíme kladný vztah k přírodě, k prostředí, které dobře znají, učíme žáky

podstatným teoretickým informacím, pomáháme utvářet mravní a

hodnotovou orientaci žáka a vedeme ho k aktivnímu pozorování. Nehledě k tomu, že právě k této formě práce nás vybízí již zmiňované RVP ZV. Vycházka nám umožňuje lépe poznat děti a upevnit vzájemný vztah. Můžeme ji obohatit různými prvky, kterými děti nenásilnou formou učíme novým znalostem. Mohou to být např. hry, křížovky, doplňovačky…Krásně, místy až humorně, o tom pojednává kapitola - Starejme se, aby vycházky byly zajímavé a zábavné. V citované práci A. Vlčka, kde se píše: „Vycházky

50 51

VLČEK, A. Vycházky se školní mládeží. Zábřeh.: Družstvo knihtisk, 1912, s. 4 Tamtéž, s. 3.

- 28 -

získají v očích žactva, budou-li mu nejen pramenem vzdělání, ale i příležitostí k ušlechtilé neb nevinné zábavě. V tomto směru doporučují se pochodová cvičení, zpěv, tělocvičné hry. Jindy opět koupání a plavání, spouštění vodních mlýnků neb větrných draků, vhodné pokusy atd.“52 Na těchto řádcích se zdá, že se nám nabízí věci, které už nejsou pro dnešní děti atraktivní, ale podstata zůstává stále stejná. Místo těchto nápadů je můžeme vyměnit za táborák, jízdu na kolech, plnění různých úkolů, také zpěv…

5.2 Plánování vycházky Předpokladem úspěšné vycházky a dosažení všech cílů je důkladná příprava, kde učitel musí využít svůj volný čas. Finančně tuto námahu nikdo neocení, ale pokud by mělo platit, že práce učitele není povolání, ale poslání, určitě se to vždy vyplatí. Zvláště, pokud učitel vidí spokojené, nadšené žáky. Tehdy je mu i odměnou pocit z dobře vykonané práce. Vycházka, která má být úspěšná, musí být velmi dobře připravená, včetně stanovených cílů. Je dobré, když se dají výsledky práce nějakým způsobem ověřit. Učitel klade důraz na dobrou znalost terénu a trasu vycházky, na povětrnostní podmínky. Nesmí brát na lehkou váhu bezpečnost svoji, ani dětí, protože je za ně po celou dobu vycházky zodpovědný. Protože jde o školní akci, je důležité informovat rodiče zápisem vycházky do žákovské knížky a také pana ředitele formou organizačního pokynu. Cenné jsou také rady starších kolegů, kteří už s vycházkami mají více zkušeností. O každé vycházce musí být předem informováni rodiče a vedení školy. Učitel poučí děti o chování v terénu, vhodném oblečení, obuvi. Při každé realizaci vycházky je nutné vzít v úvahu čas, schopnost soustředěnosti dětí, počet a věk žáků a v neposlední řadě také roční období. Na vycházce můžeme probírat úplně nové učivo, zpestřit právě probírané učivo, nebo také zakončit učivo opakovací hodinou. Činnost dětí by neměla být jednotvárná. Děti využívají pracovních listů a dalších materiálů, které musí být přiměřené jejich věku. Mohou pracovat ve skupinách nebo samostatně. U skupinové práce vyzdvihujeme právě to, že se zapojí i děti, které nemají takové schopnosti pracovat samostatně. Rozvíjí se tzv. kooperace dětí. Skupiny by měly být utvořeny vyváženě, aby každý žák ve skupině měl možnost pracovat.53

52

53

Tamtéž, s. 18 – 19. PAPÍKOVÁ, K. Vycházky vo vyučovaní vlastivedy v 3. ročníku základnej školy. Bratislava: SPN, 1984

- 29 -

Učitel, který má více zkušeností s vycházkami, si může dovolit improvizovat. Na základě nepředvídané situace nebo jevu může odbočit od tématu a vysvětlit toto dětem. Může to vycházku vhodným způsobem obohatit. Vycházce by tedy mělo předcházet: - vymezení trasy a její důvěrná znalost - vytyčení výchovně-vzdělávacích cílů - příprava, příp. výroba výukových materiálů a pomůcek Během vycházky není učitel pouhý pozorovatel, ale má přehled o činnosti dětí. Pomáhá dětem při plnění úkolů, kontroluje je, povzbuzuje a motivuje. Dokáže odpovídat na otázky dětí. Pokud se ale stane, že na nějakou otázku není schopen odpovědět, nepředstírá své znalosti, ale slíbí dětem, že odpověď vyhledá a následně zodpoví. Může také žáky vybídnout k tomu, aby společně s ním vyhledali informaci a tím vlastně žáky učí používat zdroje informací a jejich vyhledávání. Je to velmi dobré, protože děti vidí, že ani učitel neví vše a že i on potřebuje neustále rozvíjet své znalosti. Velkou chybou by bylo, co kdyby si učitel vymyslel odpověď a děti by potom sami zjistily správnou odpověď. Takový učitel by u dětí ztratil svou důstojnost. Při vycházce si žáci své poznatky při pozorování nebo jiné formě práce zaznamenávají a potom jsou tyto výsledky společně vyhodnocovány a učitel na ně může dále navázat. Vždy je dobré vycházku zhodnotit. Určitě bych dala přednost slovnímu hodnocení, které neprovede pouze učitel, ale také žáci a učitel se tak dozví, co žáky nejvíc zaujalo, jaká forma práce se jim nejvíc líbila a také co by mohl na další vycházce zlepšit. Učitel také může vyzvednout některé momenty vycházky. Je také potřeba dětem říct, co by mohly zlepšit. Jde o zpětnou vazbu vzájemně mezi učitelem a žákem.

5.3 Regionální prvky ve výuce na 1. stupni ZŠ Pod pojmy region a regionální se podle slovníku cizích slov rozumí určitá oblast, kraj nebo území a jevy, které se této oblasti atd. bezprostředně týkají. Region je pak součástí dalších větších územních celků. Sám pak podle velikosti bývá nazýván makroregionem či mikroregionem, má své správní zřízení. Mezi regionální prvky patří nepochybně také pověsti, hudební a výtvarná tvorba a lidová slovesnost. V publikaci B. Fabiánkové je citována definice regionálních prvků F. Povolného jako: „doklad společenskoekonomického dění spolu s přírodními jevy, jež blíže charakterizují

- 30 -

a dokumentují zvláštnosti určité oblasti.“54 Ve stejné knize dále uvádí členění regionálních prvků na geografické, sociální, populační, ekonomické, komunikační a kulturní. Podle Fabiánové jsou regionální prvky dále rozděleny podle faktoru časového na historii, současnost a budoucnost. Při výběru regionálních prvků pro výuku klade důraz na důležitost role tohoto názorného materiálu, ale upozorňuje také na to, že přemíra těchto prvků může negativně ovlivnit vnímání žáků. Ti se potom nesoustředí na podstatu výuky.55 Častokrát se slovo region a jeho odvozeniny objevují i v osnovách pro Základní školu, v tématu Místo, v němž žijeme, kde je regionální učivo rozčleněno do těchto bodů: - obec ve vyšších územním a správním celku, místní krajina, místní oblast, region; - zeměpisná poloha a přírodní tvářnost místní krajiny a regionu (povrch, podnebí, vodstvo, rostlinstvo, živočišstvo, využití půdy); seznámení s mapou místní oblasti; - významné obce a města, společenské, hospodářské, historické a technické objekty v místní krajině; dopravní síť, cestovní ruch v regionu, atraktivity cestovního ruchu regionu; - významné zemědělské, průmyslové, rekreační a chráněné oblasti regionu, významná kulturní střediska regionu, místní stavební, umělecké aj. památky; - hospodářské aktivity v místní krajině, významné výrobní podniky a služby v regionu; práce, bydlení, odpočinek a zájmové vyžití v regionu, důležité údaje o jeho narušení, ochraně a tvorbě; - náš region v minulosti, místní pověsti, významné události a jejich místa, významní předkové regionu; - regionální zvláštnosti, regionální tradice, lidová tvorba56 Výuka regionálních prvků tedy přibližuje dětem místo, kde žijí, jejich okolí. Je důležité, aby si utvářely k těmto místům subjektivní vztah. Je na učiteli 1. stupně, aby pomohl dětem tento vztah rozvíjet, vést žáky k pozitivnímu estetickému a emotivnímu myšlení o městě, obci či regionu, ve kterém vyrůstají.

54

FABIÁNKOVÁ, B. Didaktika prvouky. Brno: Paido, 1995, s. 24. Tamtéž, s. 24 – 25. 56 MŠMT ČR. Vzdělávací program Základní škola. Praha: Fortuna, 1996, s. 122 – 123. 55

- 31 -

6. Náměty pro vlastivědné vycházky Důležitým faktorem úspěšné vycházky je motivace žáka. Pokud má učitel pečlivě vycházku připravenou a je sám pro takovouto formu práce „ zapálený,“ téměř vždy přenese pocit na děti. Samozřejmě, že se nikomu takový pocit nedá vnutit, ale děti mají velkou schopnost vycítit to, jak celé učivo vnímá právě učitel. Pokud se učiteli podaří předat dětem dobrou náladu, chuť pracovat a něco nového se dozvědět, má na půl vyhráno. Děti budou aktivní , nebude váznout komunikace mezi nimi a výsledek dobře odvedené práce se určitě dostaví. Samozřejmě, že regionální učivo, tedy vlastivědné vycházky, musí být v rámci tématu správně začleněny do celkové koncepce učiva pro jednotlivé ročníky. Znamená to tedy, že regionální učivo začleníme do celkové koncepce učiva tak, aby žáci nepostrádali souvislosti mezi jednotlivým učivem. Pokud nemáme možnost propojit vlastivědnou vycházku s učivem v učebnici, musíme žáky uvést do tématu a přiblížit jim situaci a problém tak, aby byli schopni téma správně pochopit.

Následující náměty vlastivědných vycházek, jsou možnosti, jak právě v našem městě Slavičíně představit dětem regionální historii. Tyto vycházky se zaměřují na jeden z nejdůležitějších momentů slavičínské historie a to „ Bitvy nad Slavičínskem“ a jsou přizpůsobeny chápání historických událostí dětem na 1. stupni ZŠ. Samozřejmě, že se okrajově dotýkají také ostatních historických událostí, protože jsou společně propleteny a na sebe navazují. Tyto náměty je možné rozčlenit do jednotlivých ročníků tak, aby se děti v každém ročníku seznámily s částí regionální historie a v posledním pátém ročníku základní školy měly ucelený pohled na nejdůležitější část historie ve Slavičíně. Učitel také může vybrat nezávazně jakoukoli vycházku pro zpestření výuky. Všechny vycházky budeme dokumentovat digitálním fotoaparátem.

- 32 -

6.1 Slavičínské muzeum ( vlastivědná vycházka) Jako cíl prvního námětu jsem vybrala právě nejdůležitější místo, kde se děti nejlépe seznámí s regionální historií a to je slavičínské muzeum. Průvodcem nám bude předseda Klubu přátel historie Slavičínska Ing. Miroslav Kadlec.

Ročník 3. – 5. Období: konec školního roku – kdykoliv v měsíci červnu Trasa: od školy parkem, kolem zámku – směr Horní náměstí a stejnou cestou zpět. Počet dětí: celá třída ( cca 24 žáků) Předpokládaná časová dotace vycházky: 2h Pomůcky: fotoaparát, dostupná literatura k tématu, pracovní listy, psací potřeby, a podložky pod pracovní listy. Náležitosti: sjednání termínu a času s panem Ing. Kadlecem, informování rodičů o vycházce Učivo: nejdůležitější část slavičínské historie: „ Bitva nad Slavičínskem,“ historie 20. letky 2. bombardovací skupiny 15. armády USAF a dále poučení o bezpečnosti Cíle: žák rozvíjí své estetické cítění a smysl pro historické hodnoty, chrání je, respektuje výklad průvodce, připomínkuje taktně – neskáče do řeči, správně klade otázky, vyjadřuje se smysluplně a souvisle, ovládá pravidla slušného chování ve veřejných prostorách a objektech města (zdvořilý pozdrav atd.), chová se jako zodpovědný účastník silničního provozu (chodec; přecházení vozovky), spolupracuje se spolužáky, plní zodpovědně zadané úkoly, vyhledává informace, umí začlenit vyzvednutou historii do historie obecné a chápe posloupnost a propojení regionální historie, archeologie a etnografie Metody a formy práce na vycházce: výklad, četba, kladení otázek, vyhledávání a zapisování informací, práce ve skupinách Motivace57 Samostatné vycházce předchází četba úvodu do historie 20. letky 2. bombardovací skupiny 15. armády USAF. Lze ji realizovat v hodině literární výchovy a psaní.

57

Není k dispozici kvalitní literatura o tématech motivace, mezipředmětové vztahy a didaktické hry. V rámci RVP ZV by bylo potřeba doplnit tuto literaturu na trh, aby měl současný učitel další možnost rozvoje své práce.

- 33 -

„Tragická událost, o které se dnes dozvíme něco víc, se odehrála 29. srpna 1944 nad oblastí jihovýchodní Moravy. V ten den letecké svazy bombardovacích letadel 15. americké letecké armády letěly zničit rafinerii ropy a seřaďovací nádraží v OstravěPřívoze. Během letu se německým stíhačům podařilo sestřelit všech sedm letadel 20. letky 2. bombardovací skupiny a tři opozdilá letadla. V několika málo minutách v letecké bitvě zahynulo 41 členů posádek těchto sedmi letadel. 28 letců bylo pohřbeno na slavičínském hřbitově, který se stal největším hromadným hrobem amerických letců na území naší republiky.“58 Přečtený úryvek z knihy společně s dětmi rozebereme a vysvětlíme neznámé výrazy (rafinerie ropy, seřaďovací nádraží, letka, letecký svaz, atd.). Společně s dětmi se zamyslíme, proč američtí letci zničili právě rafinerii ropy a seřaďovací nádrže. Zkusíme porovnat život lidí v roce 1944 a dnešní doby. Popíšeme problémy tehdejších lidí.

Stanovení cílů Během naší vycházky poznáme život lidí, kteří žili v tehdejší době, dozvíme se základní informace a zajímavosti o „Letecké bitvě nad Slavičínskem,“ pochopíme, že život v současnosti má velké výhody. Budeme si vážit života a komfortu, který se nám nabízí každý den. K naší práci budeme potřebovat pracovní list.

Rozhovor Ptáme se dětí, co všechno musí umět dobrý letec, jak asi vypadá vojenské letadlo. V další části popíšeme život dnešní a srovnáváme ho s rokem 1944. Bavíme se s dětmi o tom, jak asi vypadal život lidí v roce 1944. Jak se asi lidé cítili, když byla válka, co prožívali, jaký život měly děti. Ptáme se dětí: „ Mohly si děti hrát na ulici, když byla válka? Chodily děti do školy? Co musely všechno děti dělat? Kdo by chtěl zažít válku?“ Sledujeme, které z témat děti nejvíce zajímá a nevyhýbáme se odpovědím na konkrétní otázky dětí.

58

BRZOBOHATÝ, D., HORÁK, L., BAČA, M., HAVLÍN, V.Letecká bitva nad Slavičínskem.Uherský Brod, 2004, s. 8.

- 34 -

Návštěva muzea Předem domluvíme termín prohlídky muzea. Průvodce nám poskytne Ing. Miroslav Kadlec, předseda Klubu přátel historie Slavičínska. Děti jsou poučeny o jejich chování při prohlídce exponátů. Průvodce je předem obeznámen o tom, co už děti ví o „Letecké bitvě nad Slavičínskem,“ a proto svůj výklad prokládá otázkami a diskutuje s dětmi. Jako doplnění průvodce představí okrajově dětem druhou část muzea, která se týká nejstarší historie Slavičínska. Pracovní list59 Každý žák bude během návštěvy muzea vyplňovat pracovní list. Žáci se mohou mezi sebou také radit nebo pracovat ve skupinách. Úkoly a činnosti -

úkoly doplňovací – žák získává informace z výkladu průvodce, učitele, nebo je sám vyhledává ( z expozic a dostupných materiálů v muzeu) a zapisuje je do pracovního listu. Doplňuje vynechaná slova do vět v pracovním listě.

-

úkoly tvořivé- např. kreslení, modelování…

-

úkoly s možností odpovědi ( výběr z více možností)

-

úkoly individuální - žák se subjektivně vyjadřuje o svých dojmech a pocitech

Zda žák všechny úkoly vypracuje přímo v muzeu, je ponecháno na něm. Může úkoly dokončit doma, popřípadě bude mít prostor ve škole. Vyplněný pracovní list společně zkontrolujeme a zopakujeme nejdůležitější informace. Mezipředmětové vztahy60 Při cestě do muzea a zpět můžeme využít tzv. aktivní odpočinek. V parku si zahrajeme hru ( např. honičku), která může tématicky korespondovat s učivem. Také budeme pozorovat přírodu kolem sebe (roční období, poznávání rostlin, stromů a živočichů…). Estetickou výchovu zařadíme ve výtvarné činnosti kresbou nejzajímavější expozice, nebo nejlepšího zážitku. Také v pracovních činnostech můžeme realizovat modelování letadla ve skupinách. Obrázky a výrobky vystavíme ve škole. Celou vycházku budeme fotografovat a tím využijeme komunikační technologie. Fotografie můžeme vyvěsit na webových stránkách školy.

59

Srovnej: Příloha č. 2

- 35 -

Hodnocení vycházky Po návratu do školy dokončíme pracovní listy a společně je zkontrolujeme. Děti si zavedou své portfolio, kde si pracovní listy a obrázky uloží. Vhodné bude také doplnění několika fotografií. Každý se svým portfoliem pochlubí rodičům. Žák by měl mít dobrý pocit z toho, že se dozvěděl nové informace, a že celé jeho snažení a práce mělo smysl. Velkou motivací je také pocit úspěchu a pochvaly od učitele a rodičů. Po pochvale následuje jemná kritika toho, co by žáci mohli zlepšit. 6.2 Soukromé muzeum p. Michala Žitníka v Šanově ( vlastivědná vycházka)61

Druhou vycházkou se dostaneme mimo Slavičín. Šanov je obec, která je blízko Slavičína a právě tam spadlo letadlo B- 17G č. 096 „BIG TIME.“ Muzeum se nachází v bývalé mateřské školce. Poté navštívíme pomník Kamenné letecké srdce.

Ročník: 3.- 5. Období: kdykoliv za pěkného počasí, nejlépe konec školního roku - červen Trasa: autobusem do Šanova, od zastávky směr bývalá mateřská školka. Potom výšlap dlouhý 3km ( tam i zpět) k pomníku Kamenné letecké srdce, který je místem dopadu letadla. Stejnou cestou zpět. Počet dětí: celá třída ( cca 24) Předpokládaná časová dotace vycházky: 3h Pomůcky: papíry, psací potřeby a pastelky, fotoaparát, okopírovaná část mapy Vizovických vrchů (1 : 50 000), buzoly Náležitosti: informování rodičů o vycházce (vhodný oděv a obuv) Učivo: období 2. světové války- regionální historie, orientace na mapě a hledání orientačních bodů, světové strany, zajímavosti o okolí, chování v přírodě, poučení o bezpečnosti Cíle: rozvíjí své estetické cítění a smysl pro historické hodnoty, chrání je, přijímá regionální historii, vytváří sounáležitost s krajem a regionem, kde vyrůstá, ovládá pravidla slušného chování ve veřejných prostorách a objektech města (zdvořilý pozdrav atd.), chová se jako zodpovědný účastník silničního provozu (chodec; přecházení vozovky), dbá osobní bezpečnosti, neohrožuje svým chováním ostatní, spolupracuje se 61

Toto muzeum má veliký regionální význam. Je pod záštitou zdejší obce, ale exponáty jsou soukromé. Lidé zde mohou zhlédnout zajímavosti, které nikde jinde nenajdeme.

- 36 -

spolužáky, plní zodpovědně zadané úkoly, orientuje se v okopírované mapě Vizovických vrchů, najde orientační body, zodpovědně zachází s majetkem školy (buzola), s pomocí buzoly vyhledá základní světové strany, trénuje svůj odhad (délky, vzdálenosti), výstižně popisuje a nazývá objekty a jevy, má zájem na životním prostředí, navrhuje postupy jak se o ně aktivně starat. Metody práce ve vycházce: četba, výklad, rozhovor, pozorování, výtvarné ztvárnění objektu, práce s pracovním listem.

Motivace: Samostatné vycházce předchází znalost mapy, orientace na mapě a značek v ní. Dříve, než zrealizujeme tuto vycházku, prohlédneme si mapu a vysvětlíme dětem, jak vidíme naše město a okolí z výšky. Jako druhý bod motivace je četba dopisu, který napsal Tayne L. Thomas, velitel letadla B17- G, č. 096 „BIG TIME.“. Četbu realizujeme v hodině literatury.

Letadlo bylo zasaženo nad Šanovem ve výšce 8 000 m. Začalo hořet, explodovalo a roztrhlo se. Padákem se zachránil pouze velitel letadla poručík Thomas. Ostatních devět členů posádky zahynulo většinou přímo v letadle. Byli pohřbeni ve Slavičíně. Jednoho těžce zraněného letce, který visel

padákem na stromě, zastřelil pistolí německý

důstojník. Trosky letadla byly roztříštěny na úseku několika kilometrů a hořely ještě druhý den. Dva kulomety, úlomky motorů, kabiny a jiné zbytky letadla se nacházejí ve slavičínském muzeu.

Tayne L. Thomas, velitel letadla „Byla to 20. mise naší posádky. Nad Československem jsme stále stoupali do výšky 25 600 stop, když v mracích za námi letělo 15-20 německých Messerschmittů Bf 109 a nějaké Fw 190. Jejich útok byl náhlý a překvapivý. Byla protrhaná oblačnost, kterou využili němečtí stíhači jako úkryt, aby mohli zaútočit v pravý čas. Vypálili na naši formaci dávku raket, ty začaly vybuchovat všude kolem nás. Dostali jsme zásah do levého motoru č.2, který je vedle trupu. Raketa motor zapálila a vedlejší motor č.1 poškodila. V předním oddílu letadla za palubní deskou začalo hořet. Požár jsme měli pod kontrolou a já jsem se pokusil znovu volat interkomem, ale bez výsledku. Dal jsem tedy zvonkem signál k přípravě na opuštění letounu, nepamatuji se však, zda zvonek

- 37 -

zvonil.“62„Náhle jsem byl zaskočen velmi silným teplem a rudými plameny. Pokud si pamatuji, narazil na mou tvář a celé tělo silný proud vzduchu, to jsem již padal k zemi s neotevřeným padákem. Pokoušel jsem se uchopit D-kroužek padáku, ale vítr se mnou otáčel a kroužek na popruhu padáku kmital tak, že jsem ho nemohl uchopit. Konečně se mi podařilo kroužek uchopit a zatáhnout. Padák se konečně otevřel. Měl jsem již malou výšku a viděl jsem, že asi dopadnu na stromy. Padák byl sice otevřen, ale ne docela, takže jsem se stále otáčel. Pak kolem mne s hukotem proletěla hořící nádrž. Přistál jsem dosti tvrdě. Plazil jsem se mezi stromy a chtěl jsem ukrýt svůj padák pod nízkým křovím. Vynořil jsem se z úkrytu a spatřil jsem muže a malé děvče, staré asi 10 let, kteří mne z malé vzdálenosti pozorovali. Šel jsem k nim a pokoušel jsem se s nimi dohovořit. Při rozloučení mi muž podal balíček s jídlem. Večer druhého dne jsem přišel k řece. Kousek za sebou jsem uviděl mladého muže. Ukázal směrem k mostu a řekl slovo „deutsch“. Porozuměl jsem, že most hlídá německá stráž, řeka že se jmenuje Váh a vzdálené město je Trenčín. On pak běžel dolů k větší budově a já jsem zůstal v hustém křoví. Za nějakou dobu vyšli z budovy nějací lidé a dívali se směrem ke mně.Ten mladík byl rád, že mne zas vidí.“63 „V domě, byla to cihelna, jsem zůstal tři dny. Rodina, která zde žila, o mě obdivuhodně pečovala. Domluvili jsme se, že najdou někoho, kdo mi umožní jít dál. Ráno pak přišli do cihelny dva četníci, kteří měli spojení na povstaleckou armádu. Naložili mě a projeli jsme několika německými kontrolami, přičemž mě vydávali za hluchoněmého, který uprchl z tábora a kterého nyní vezou zpět. Kolem poledne jsme dojeli do malého městečka na náměstí. Tam naložili ještě jednoho mladého muže, který se ustrašeně rozhlížel a choval se nejistě. Byl to Robert Donahue, zadní střelec z vedoucího letadla naší squadrony. Druhý den odpoledne jsme dorazili do vojenské posádky v Banské Bystrici. Velitel posádky nás srdečně pozdravil a sehnal nám přes majora Markose nějaké peníze. Tlumočníka nám dělal nějaký Thomes, americký občan, spolu se slovenským desátníkem Janem Surovcem, který organizoval celou naši cestu a doprovázel nás až k veliteli posádky. V neděli 17. září jsme šli do cukrárny na hlavní ulici a slyšeli jsme nad městem zvuk stíhaček. Mysleli jsme, že to jsou Němci nebo Rusové, a potom jsme uviděli, že to jsou naše mustangy. Po hlavní ulici jelo auto, troubilo a hledalo Američany. Naskočili jsme a odjeli na letiště Tri Duby, kde už čekaly

62 63

Srovnej: Archiv slavičínského muzea, I.Č. 4084, ( dopis) Tamtéž

- 38 -

dvě B-17 s běžícími motory, které přivezly na Slovensko členy mise OSS. Rychle jsme nasedli a odstartovali směrem na Bari.“64

Přečtený úryvek z knihy společně s dětmi rozebereme a vysvětlíme neznámé výrazy ( exploze, troska, kulomet, interkom, padák,…). Popíšeme s dětmi kroky a věci, které musí každý letec dobře znát, aby si v případě nebezpečí zachránil svůj život.

Stanovení cílů Během naší vycházky poznáváme další zajímavosti o „ Letecké bitvě nad Slavičínskem.“ Pochopíme těžkou situaci letců, kteří museli plnit rozkazy, které ohrožovaly jejich vlastní životy. Vyzvedáme etické hodnoty ostatních lidí, kteří jim pomáhali i přes velké riziko. K naší práci budeme potřebovat pracovní list.

Rozhovor Diskutujeme s dětmi o situaci letců při útoku. Odpovídáme společně na otázky např. Jaké musí mít letec vybavení? Co musí všechno znát, aby si zachránil život? Co asi cítil, když vyskočil z letadla a padal dolů? Měl strach? Ptáme se dětí, jaké povahové vlastnosti měli lidé, kteří jim pomáhali. Zamyslíme se, jestli bychom také dokázali poskytnout pomoc. Kdo by měl odvahu? Necháme děti přemýšlet, jakým způsobem by pomohly. Sledujeme, které z témat děti nejvíce zajímá a nevyhýbáme se odpovědím na konkrétní otázky dětí.

Před návštěvou muzea v Šanově Pokud chceme při vycházce pracovat s mapou, děti jí musí dobře rozumět a orientovat se v ní. K tomu, aby toto děti zvládly nám poslouží projekt „ Moje ulice z ptačí perspektivy“, který jsem realizovala v předmětu Epistemologická východiska vyučování. Nejdříve zadáme dětem úkol, aby nakreslily ulici, ve které bydlí tak, jak ji vidí pták, který letí nad jejich domem. Žák většinou nakreslí domy, které leží. Proto se učitel ptá: „ Myslíte, že je to správně?“ Učitel má připravenu krabici, která ukazuje dětem tak, že

64

Tamtéž

- 39 -

každý žák stojí na židli a krabici vidí shora. Znovu toto nakreslí a společně s dětmi řešíme, co vlastně vidíme a máme kreslit. Na základě toho dítě pochopí, jakým způsobem jsou kresleny mapy, dokáže se orientovat v mapě a chápe ji. Znovu děti kreslí ulici, kterou vidí pták, když letí nad jejich domem. Vysvětlíme také pojem legenda na mapě, smysl značek a jejich význam na mapách. Pokud toto zvládneme, můžeme vyrazit na náš výlet.

Návštěva muzea Předem domluvíme termín prohlídky muzea. Průvodce nám udělá Michal Žitník, vlastník exponátů v muzeu, nebo Ing. Miroslav Kadlec, předseda Klubu přátel historie Slavičínska. Děti jsou poučeny o jejich chování při prohlídce exponátů. Průvodce je předem obeznámen o tom, co už děti ví o „ Letecké bitvě nad Slavičínskem,“ a proto svůj výklad prokládá otázkami a diskutuje s dětmi. Prohlídka trvá cca 30 min. Společně s průvodcem se vydáme na vycházku k pomníku Kamenné letecké srdce (místo dopadu letadla). Při chůzi si děti vyslechnou komentář k pomníku a průvodce zodpoví jejich otázky. Pracovní list65 U pomníku budou žáci rozděleni do skupin a každá skupina vypracuje pracovní list a splní dané úkoly. Společně tak ve skupině nesou odpovědnost jeden za druhého. Rozdělení rolí necháme na jejich zvážení, ale kontrolujeme, aby se zapojili všichni žáci. Povzbuzujeme žáky slabší nebo méně aktivní. Po vypracování první části pracovního listu s dětmi zopakujeme světové strany a jejich význam. Máme připravenou hádanku: „Najdete společně druhý pomník, který je v blízkosti Kamenného leteckého srdce?“ Učitel ukáže dětem směr a celá třída se společně vydá na průzkum. Po té se opět rozdělí do skupin a zakreslí místo do mapy.

Úkoly a činnosti -

úkoly doplňovací – žák získává informace z výkladu průvodce, učitele, nebo je sám vyhledává ( z dostupných materiálů - např. knihy) a zapisuje je do pracovního listu. Doplňuje vynechaná slova do vět v pracovním listě.

-

65

úkoly tvořivé - např. kreslení pomníku Kamenného leteckého srdce

Srovnej: Příloha č. 3

- 40 -

-

úkoly s možností odpovědi ( výběr z více možností)

-

úkoly individuální - žák se subjektivně vyjadřuje o svých dojmech a pocitech

-

úkol skupinový - celá třída hledá druhý pomník, který je v krátké vzdálenosti od pomníku

-

práce s mapou a buzolou- orientace na mapě, světové strany, zakreslení druhého pomníku

Odhad vzdálenosti Žáci mají za úkol odhadnout vzdálenost obou pomníků. Protože je to pro ně nová zkušenost, stačí odhad, který si mohou ověřit např. pomocí krokování .

Určování světových stran Protože mají žáci jako jeden z úkolů zakreslit do mapy druhý pomník, je dobré zorientovat si mapu. Pracujeme s buzolou.

Hry a pobyt v přírodě Při vycházce také klademe důraz na ekologii a zásady slušného chování v lese. Zde je vhodná příležitost pro rozhovor s dětmi o tom, jak se k přírodě chovat (průřezové téma RVP – environmentální výchova) a chránit ji. Na vhodném a bezpečném místě si můžeme zahrát hry. Celou vycházku dokumentujeme pomocí fotoaparátu.

Mezipředmětové vztahy Vycházku propojíme s výtvarnou výchovou, kdy děti ve skupinkách mají za úkol nakreslit pomník „ Kamenné letecké srdce.“

Z vytvořených výkresů uspořádáme

výstavu, na kterou můžeme pozvat také rodiče. Společně si prohlédneme fotky, které jsme během vycházky pořídili a žáci si je mohou poslat do své e-mailové schránky nebo zkopírovat na CD. Tím bude výuka propojena s informační technologií a internetem. V literární části se věnujeme četbě úryvku, který nás uvede do vycházky. Cestou k pomníku opakujeme

znalosti z přírodovědy ( názvy stromů, rostlin, živočichů,…).

Tělesná výchova bude zastoupena v podobě pohybových her.

- 41 -

Hodnocení návštěvy muzea a vycházky k pomníku Zpáteční cesta od autobusu povede přes slavičínský park, kde zhodnotíme celou vycházku. Skupinky si dokončí své pracovní listy. Společně je kontrolujeme a děti si je sami opravují a vpisují poznámky. Děti pochválíme a necháme je reflektovat jejich pocity. Zhodnotíme práci ve skupinách a diskutujeme s dětmi, jak se jim ve skupinkách pracovalo. Po příchodu do školy vystavíme jejich výkresy a můžeme pomocí ankety třídy nebo celé školy vyhlásit nejlepší práci. 6.3 „Slavičínský architekt“ ( projekt)66 Kromě vlastivědných vycházek zde navrhuji jeden krátkodobý, na 1. stupni základní školy, jednodenní projekt. Z organizačního hlediska je nutná dotace 4 – 5 h, ve kterých projekt začne a bude ukončen. Vyhodnocení proběhne následující den. Je ideální, když se tento projekt uskuteční v měsíci červnu, tj. na konci školního roku, kdy žáci pouze učivo opakují, učitel může více disponovat s rozvrhem hodin a tudíž nebude zasahovat do výuky během roku. Také počasí bude v tomto měsíci jistě příznivé. Projekt, jak bylo popsáno dříve, se soustředí kolem tzv. koncentrační ideje. V našem případě to bude konkrétní úkol- vytvořit návrh na pomník padlým letcům a zakreslení jednoduché mapy – Co vidím z věže kostela. Žáky motivujeme tak, abychom se od pojetí projektu – podnik žákův,67 příliš nevzdálili. Jednotlivé aktivity nastíníme pouze v jednoduché osnově. Vše ostatní by mělo vycházet ze žáků. Účel projektu je tedy podle třídění J. Kratochvílové konstruktivní a zároveň směřuje k estetické zkušenosti.68 Projekt budeme realizovat v rámci naší třídy. Předměty se nám budou vzájemně prolínat s ohledem na průřezová témata RVP ZV. Celý průběh projektu bude dokumentován fotoaparátem.

Ročník: 4.- 5. Počet dětí: celá třída ( cca 25 žáků) Předpokládaná časová dotace: 4- 5 hodin, celý jeden den Koncentrační idea v podobě konkrétního podnětu: zakreslení jednoduché mapy a návrh pomníku padlým letcům. Projekt bude představen v prostorách Slavičínské radnice.

66

Tento projekt byl realizován žáky pátého ročníku na základní škole Vlára ve Slavičíně. KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: MU, 2006, s. 34. 68 Tamtéž, s. 48. 67

- 42 -

Pomůcky a materiál: pracovní list s materiálem k nastudování, obrazový materiál, internet, fotoaparát, kancelářské potřeby, papíry, velký tvrdý papír ( formát A3), barevné tužky, buzola. Cíle: žák je tvořivou součástí projektu, nese zodpovědnost za společný výtvor, spolupracuje, navrhuje řešení, seznamuje se s regionální historií, vyhledává informace, pracuje s internetem, fotoaparátem a jinými materiály, zachází s nimi vhodným způsobem, konstruktivně přistupuje k problémům, které společná práce může přinést, respektuje názor jiného, pracuje s mapou, zvládá orientaci na mapě.

Uvedení do projektu Než žákům prozradíme téma a náplň projektu, rozdělíme je následujícím způsobem do skupin po pěti. V košíku máme podle počtu žáků lístečky. V našem případě je žáků 25, proto napíšeme na pět lístečků kapitán a na ostatní čísla od 1 – 20. Každý žák si vylosuje jeden lísteček. Pokud má na lístečku slovo kapitán, stává se vedoucím. Každý kapitán si potom vybírá podle čísel žáky do své skupinky. Vznikne nám pět skupinek po pěti žácích. Tímto způsobem předejdeme možnému dohadování a skupinky budou spravedlivě rozdělené. Každá skupinka obdrží připravené pracovní listy.

Motivace Dnes si celé vyučování budeme hrát na historiky a architekty, kteří mají za úkol veřejnosti připomenout padlé americké letce. Otázka zní: Kdo navrhuje různé stavby? Dnes budete mít možnost stát se architekty a vyzkoušet si jejich práci. Zvládnete to?

Pozvaný host Dětem oznámíme, že pro ně máme překvapení. Kdo si myslíte, že nás přijde navštívit? Bude to pan Bača, který byl přímým účastníkem záchrany amerického letce Loy A. Dickinsona, navigátora. Připomene vám svůj příběh, můžete s ním diskutovat a ptát se na doplňující otázky. Celá beseda bude trvat jednu vyučovací hodinu a pan Bača se také dotkne ( předem domluveno) : Pohřebu amerických letců, který bude důležité znát pro další práci na projektu.

- 43 -

Žáci mají ve svých pracovních listech69 článek o podrobnostech pohřbu amerických letců a mohou si jej nastudovat. Po odchodu hosta si zrekapitulujeme celý průběh besedy a vyvodíme závěry. Zeptáme se žáků: Chtěli byste zažít podobnou zkušenost? Pokud ano, tak proč? Měli byste odvahu pomoci? Měli byste strach?

Další částí projektu je vycházka na hřbitov k pomníku padlých amerických letců a tam žáci vypracují hlavní část projektu. Při cestě na místo s žáky hovoříme o tom, kdo navrhuje různé stavby, jakým způsobem a odkryjeme jim jejich velký úkol. Úkol zní: Ve skupinkách vytvoříte návrh pomníku padlým letcům, který by stál ve slavičínském parku.

U pomníku padlých amerických letců Zopakujeme nejdůležitější informace o této události, které žáci slyšeli při besedě a nastudovali z pracovních listů.

Slavičín - 28 letců „Vrchním velitelem slavičínské posádky byl major Artner, v civilu byl ředitelem měšťanské školy ve Štýrském Hradci (Graz). Ten nařídil soustředit všechny mrtvoly letců do márnice ve Slavičíně. Bylo jich nejdříve 27 a na druhý den přivezli ze Šanova ještě jednoho, kterého našli pod troskami letadla. Pohřeb padlých letců se konal 31. srpna 1944 a jejich těla byla uložena do dlouhé jámy za hřbitovní zdí. Dnes je tento hrob již uprostřed rozšířeného hřbitova. Při kopání hrobu ( 5 x 2 m) pomáhali i němečtí vojáci, kteří s pohřbem otáleli, takže pro veliké vedro byla již těla ve značném rozkladu. Pohřbu se nesměl nikdo zúčastnit, pouze zdejší farář František Maňák se svým přítelem a kaplany. Vojáci padlé letce naházeli do hrobu, hráběmi ho urovnali a umístili na něm dřevěnou tabulku s křížkem a nápisem: 28 amerikan. Flieger abgest 29. 8. 1944 beerdigt 31. 8. 1944 Po válce byl tento nápis na hrobě přehoblován a tabulka byla opatřena českým textem. Slavičínský hřbitov se tak stal největším hromadným hrobem amerických letců na území naší republiky.

69

Srovnej: Příloha č.4

- 44 -

Po válce 3. a 5. září 1946, provedli američtí vojáci na slavičínském hřbitově exhumaci pozůstatků padlých letců, které byly převezeny buď na americké vojenské hřbitovy nebo na žádost rodin na civilní hřbitovy v USA. Rozloučení s americkými letci bylo velmi slavnostní a zúčastnilo se ho velké množství lidí, sedm knězů, vojenská posádka s hudbou, zástupci spolků, filmaři, aj.“70

Diskutujeme s dětmi o pohřbu amerických letců. Ptáme se dětí na informace o této události. Klademe otázky: Měli američtí letci důstojný pohřeb? Bylo správné, aby byli exhumováni? Jak se asi cítily rodiny letců? Zaslouží si padlí letci náš obdiv a úctu?

Já architekt Diskuse vyvrcholí hlavním úkolem tohoto projektu: „Navrhni jako architekt pomník padlým americkým letcům.“ Žáci si ve skupinkách vyberou místo na louce, která je blízko pomníku a společnými silami pracují na návrhu. Návrh kreslí na tvrdý papír A3 tužkou nebo pastelkami. Na samotnou práci mají cca 2 vyučovací hodiny. Pokud jsou s prací hotovi, podepíší si ji ze zadní strany a odevzdají učiteli. Práce společně následující den vyhodnotíme.

Mapování terénu Jako poslední bod našeho projektu je opakování orientace na mapě a poznávání světových stran. Společně navštívíme věž kostela, kde si žáci v reálné podobě uvědomí, jak vlastně vypadá svět z pohledu ptačí perspektivy. Na louce opět pracují ve skupinách a na papír A4 zakreslí světové strany ( podle buzoly) a okolí věže ( kostel, hřbitov, pomník padlých letců, koupaliště, školu,…). Součástí orientační mapy bude legenda. Časová dotace je cca 1 vyučovací hodina. Při příchodu do školy zavedeme děti do počítačové učebny a na stránkách internetu (www.mapy.cz), si najdeme Slavičín a místo, které jsme mapovali a své „výtvory“ porovnáme s mapou na internetu.

70

BRZOBOHATÝ, D., HORÁK, L., BAČA, M., HAVLÍN, V.Letecká bitva na Slavičínskem.Uherský Brod, 2004, s. 8.

- 45 -

Druhá možnost: Pro slabší žáky je možné úkol zjednodušit tím, že jim přichystáme rozstříhanou mapu71 části Slavičína a žáci ji poskládají a slepí. Do mapy zakreslí ( označí) důležitá místa ( kostel, hrob padlých letců,…) a napíší legendu. Na internetových stránkách ( www.mapy.cz) si svoje mapy zkontrolují a porovnají.

Na závěr vyplní každá skupinka poslední pracovní list, tj. hodnocení projektu.

Každá skupina odevzdá svou vypracovanou složku společně s návrhem pomníku. Učitel práce žáků pozorně prostuduje, aby byl připraven na následné společné vyhodnocení projektu, které se uskuteční následující den.

Mezipředmětové vztahy V rámci tohoto projektu využijeme téměř všech předmětů na 1. stupni. Český jazyk a literatura bude zastoupena v práci s textem a spisovným vyjadřováním. Estetická výchova v podobě výtvarného cítění při kresbě návrhu, při cestě můžeme využít pohybové hry k uvolnění a odreagování žáků. Práce s počítačem, internetem a digitálním fotoaparátem souvisí s informačními a komunikačními technologiemi. A konečně regionální prvky a vlastivědné vyučování, které je v tomto projektu prioritou.

Zhodnocení projektu Učitel vyzvedne důležité momenty práce žáků při projektu, pochválí je a ptá se žáků na jejich pocity při práci ve skupinách. Co se jim na projektu nejvíce líbilo a naopak. Co se jim nejvíc povedlo, atd. Diskutuje s žáky, co by oni jako učitel zlepšili na přípravě projektu. Prozradí žákům závěrečné překvapení, tj., že jejich práce budou vystaveny v galerii na městském úřadě a společně s pracovníky úřadu a panem starostou bude výstava oficiálně otevřena. Při slavnostním otevření výstavy nebude chybět ani malé občerstvení a dětské šampaňské na přípitek. Pokud budou mít žáci zájem, mohou si ke každému jménu nalepit svoji fotografii ( záleží na domluvě žáků - např. hlasování). Aby o jejich výstavě věděla široká veřejnost, bude poskytnut příspěvek do místního zpravodaje a žáci mohou v hodině výtvarné činnosti vytvořit plakáty, které vylepí ve

71

Srovnej: Příloha č.5: mapa části Slavičína.
- 46 -

Slavičíně na příslušná místa a pozvánky, které doručí svým známým. V rámci výstavy budou moci občané Slavičína hlasovat pomocí ankety o nejlepší skupinovou práci. K dispozici také bude pamětní kniha, kde mohou návštěvníci napsat třídě své dojmy a připomínky. 6.3.1 Realizace projektu72

Tento projekt byl realizován na Záladní škola Slavičín - Vlára. Žáci pátého ročníku si měli možnost vyzkoušet práci historiků a architektů. Před samotnou realizací projektu žáci pátého ročníku navštívili slavičínské muzeum, kde jim průvodce přiblížil události a problematiku celého tématu. Žáci zhlédli exponáty, měli možnost klást otázky a diskutovat s průvodcem a také mezi sebou. Následně na toto téma proběhla diskuse v hodině čtení. Návštěva muzea pomohla žákům pochopit souvislosti. Dál už projekt probíhal podle plánu. Žáky navštívil pan Mojmír Bača, který svým poutavým vyprávěním dokázal žáky „vtáhnout“ do tehdejší doby. Pan Bača dětem objasnil pohřeb padlých amerických letců. Na dětech byl vidět jejich velký zájem. Tímto byl splněn úvod do projektu, který pomohl dětem v další práci. Dál už následovala vycházka na místní hřbitov ke hrobu padlých amerických letců. 73

Tady už děti pracovaly v předem rozdělených skupinách. Každá skupina dostala

pracovní listy. Žáci si samy vyhledávali informace, které zapisovali. Mapování terénu proběhlo bez velkých potíží. Žáci měly pouze obavy ze schodů na kostelní věž. Vzhledem k termínu a počasí, kdy byl projekt s dětmi realizován, musely děti hlavní část projektu - návrh pomníku padlým americkým letcům,74 tvořit ve školních lavicích. Byla to první zkušenost žáků s projektovou výukou. Celý projekt proběhl bez problémů. Žákům se tento způsob výuky velmi líbil.

72

Srovnej: Příloha č: 6 Srovnej: Příloha č. 7 74 Srovnej: Příloha č. 8 73

- 47 -

6.4 Dopad německé stíhačky Messerschmitt Bf 109 na Uhliskách (vlastivědná vycházka) Všechny náměty se týkaly amerických letců, jejich seskoků padákem a následné záchrany. Tato vycházka poukazuje na jeden z jejich úspěchů, tj. sestřelení německé stíhačky Messerschmittu Bf 109.

Ročník: 4. – 5. Období: červen, kdykoli za pěkného počasí Trasa: Od školy kolem radnice přes město – směr Pivečkův lesopark, „starou nevšovskou cestou“ ke studánce Tatarka, odtud směr Uhliska a samota pana Františka Petrů. Zpět krátkou cestou do vesnice Lipová a odtud autobusem zpět ke škole. Počet dětí: celá třída ( cca 24 žáků) Předpokládaná časová dotace vycházky: 4h Pomůcky: pracovní listy, psací potřeby, pastelky, fotoaparát, dostupná literatura Náležitosti: informování rodičů o vycházce ( vhodný oděv) Učivo: sestřelení německé stíhačky Messerschmitt Bf109, po cestě návštěva Pivečkova lesoparku, převyprávění pověsti o Tatarce, poučení o bezpečnosti Cíle: žák rozvíjí své estetické cítění a smysl pro historické hodnoty, chrání je, respektuje výklad průvodce, připomínkuje taktně – neskáče do řeči, trénuje pozici mluvčího, vyjadřuje se smysluplně a souvisle, ovládá pravidla slušného chování ve veřejných prostorách a objektech města (zdvořilý pozdrav atd.), chová se jako zodpovědný účastník silničního provozu (chodec; přecházení vozovky), spolupracuje se spolužáky, plní zodpovědně zadané úkoly, vyhledává informace. Metody a formy práce na vycházce: výklad, četba, rozhovor, pozorování, práce s pracovním listem.

Motivace Samotné vycházce předchází četba krátké zprávy o údajích německé stíhačky Messerschmitt Bf 10975, aby si děti toto letadlo dokázaly aspoň trochu představit. 76

Realizujeme ji v hodině literární výchovy a psaní.

75

Srovnej: Příloha č.9 Nejrozšířenější stíhací letoun luftwaffe, používaný po celou dobu II. Světové války na všech německých frontách. Byl to jednomotorový, celokovový dolnoplošník se zatahovacím podvozkem a

76

- 48 -

Stanovení cílů Během naší vycházky se dozvíme nové zajímavosti o sestřelení německé stíhačky a jak vypadala. Mimo jiné také zhlédneme dřevěné sochy v Pivečkově lesoparku a dozvíme se pověst, která se váže ke studánce Tatarka, která je nedaleko Slavičína, navštívíme místo dopadu německé stíhačky a samotu pana Františka Petrů. Pracovat budeme s pracovním listem

Rozhovor S dětmi rozvineme rozhovor o pojmech letadla: délka, šířka, rozpětí, výška, hmotnost, rychlost…, porovnáváme letadla dnes a v roce 1944, jejich rychlost, vzhled, atd. Nevyhýbáme se diskuzi orientované směrem, který děti zajímá a je jim blízký. Návštěva Pivečkova lesoparku Děti projdou Pivečkův lesopark a zhlédnou dřevěné sochy zvířátek, které vyrobili umělečtí sochaři z Prahy a Brna. Vzpomeneme důležitého rodáka pana Pivečku77, kterému lesopark patřil.

Studánka Tatarka Další zastávka bude u studánky Tatarka, kde dětem převyprávíme pověst, která se k ní váže. „V Nevšové žili lidé celkem spokojený život, i když se blížila vojska Turků. Lidé si říkali, že taková malá dědina přece Turky nebude zajímat. Turci nepřišli, ale do dědiny vtrhli jejich spojenci Tataři, divocí bojovníci na koních a řádili jak samotní ďábli. Brali lidem jídlo, ženy a děti odváděli do tureckého otroctví a vypalovali lidem domy. Kdo se jim postavil na odpor, toho zabili. Mezi zajatými byla také krásná Marina, která se i se svým milým Tomášem zkusila schovat za stodolou. Tataři je ale našli a Tomáše zabili. Marina omdlela a probudila se svázaná přes koně a jakýsi Tatar ji někam vezl. Když se rozhlédla, viděla, že i jiné dívky a děti Tataři vezou pryč. Z té hrůzy se rozplakala. Když dojeli do tábora nechali Tataři všechny svázané ženy a děti celou noc ve stanu. Na druhý den přišel do stanu náčelník a vybral si Marinu. Odvedli ji do jiného stanu, tam ji zakrytou kabinou. Technické údaje: rozpětí 9,9m, délka 9 m, výška 2,5m. Vzletová hmotnost 3. 196 kg, rychlost 630 km/h. Výzbroj 2 kulomety MG- 131, 1 kanon MK 108. 77 Pan Pivečka byl synem zámožných rodičů, kteří vlastnili továrnu s výrobou obuvi ve Slavičíně. Po smrti maminky Josefky Pivečkové dal jeho otec na její počest vybudovat pak pro děti. V době komunismu byl park zabaven a až v roce 1977 právě syn Jan Pivečka začal znovu tento park pro děti budovat. Pozval mnoho studentů- umělců, kteří měli možnost realizovat své představy v jeho parku. Dnes tento park slouží k odpočinku široké veřejnosti

- 49 -

dali najíst oblekli ji do krásných šatů a náčelník ji vysvětlil, že jí nechce ublížit. Marina postupně poznala, že náčelník není tak krutý jako vojáci. Vojákům se ale nelíbilo, jak se náčelník k Marině chová a tak ho poranili tak, že zemřel. Vojáci si z Mariny dělali posměšky a několik dní jí ubližovali. Když došli až do pevnosti Nové Zámky, zavřeli Marinu do sklepa spolu s ostatními Valachy. Venku bylo slyšet střílení dělových koulí a všichni se modlili, protože měli strach. K velkému překvapení nepřišel otevřít sklep Tatar, ale přišla otevřít celá armáda, která je vysvobodila ze zajetí. Když přišla Marina zpátky do Nevšové, našla jenom vyhořenou chalupu. Sousedé se jí ujali a za nedlouho se jí narodila velmi krásná dcerka. Dali jí jméno Marie po mamince, ale všichni jí říkali Tatarka. Když jí bylo dvacet let a měla se vdávat, přišla znovu válka. Do Nevšové přitáhli Uhři. Znovu se opakovalo zlo, násilí, zabíjení a požáry. Lidé utíkali do lesů, aby se tam ukryli. Také Tatarka utíkala, ale nedoběhla. Ukázala ale vojákům z Uher cestu a ti zmizeli v lese. Nevšová byla uchráněna, ale Tatarka se už nikdy nenašla. Nevšovjané po ní pojmenovali studánku.“78

Vycházka dále směřuje k samotě pana Petrů, kolem Uhlisek - místo dopadu německé stíhačky Messerschmitt Bf 109. Při příchodu na samotu nás pan Petrů přivítá ( předem domluvené setkání dětí s ním) a pozve nás na zahradu. Společně s dětmi rozděláme táborák a děti si vyslechnou jeho vyprávění o tomto letadle ( pan Petrů zná příběh převyprávěný od svého dědečka, který byl přímým účastníkem). Při táboráku je kamarádská atmosféra a děti mají možnost otázek. Pracovní list79 Žáci ve skupinách, do kterých jsou rozděleni, vyplní svůj pracovní list. Děti si radí, rozdělují si úkoly a učí se týmové práci. Úkoly a činnosti - úkoly průběžné – provází nás celou vycházkou ( např. hledáním určitých dřevěných soch v Pivečkově lesoparku) - úkoly doplňovací – žáci pouze dopisují nedokončené věty nebo vynechaná slova, informace získají z výkladu průvodce, pana Petrů nebo rozhovoru s učitelem - úkoly s možností odpovědi (výběr z více možností) - úkoly tvořivé – např. kreslení 78 79

BRZOBOHATÝ, D. Pohádky a pověsti ze Slavičínska. Zlín: Klub přátel historie Slavičínska, 2001 Srovnej: Příloha č. 10

- 50 -

- úkoly individuální – žák se subjektivně vyjadřuje o svých dojmech Žáci pracují ve skupinách, mají možnost se zapojit i slabší žáci. Pokud žáci nestihnou pracovní listy vyplnit na místě, budou je moci dokončit i ve škole, kde ještě bude vyhrazen čas pro vyhledávání informací, které jim unikly (internet, literatura). Mezipředmětové vztahy Jako aktivní odpočinek můžeme během cesty zařadit pohybové hry, které jsou dětmi oblíbené ( např. honičky,…). Současně můžeme pozorovat stav přírody, určovat rostliny, stromy , zvířata, stáří stromů podle letokruhů,… Informační a komunikační technologie bude umožněna prací s digitálním fotoaparátem. Estetickou výchovu zařadíme výtvarnou složkou - kresba obrázků, atd.

Hodnocení vycházky Po návratu do školy dokončíme pracovní listy a vyhodnotíme je. Práce dětí vystavíme, doplníme je fotografiemi, které jsme společně pořídili během vycházky a žáci si své pracovní listy uloží do svého portfolia, kterým se mohou pochválit svým rodičům. Žáky pochválíme a vyzvedneme momenty jejich největších úspěchů při vycházce. Ptáme se žáků, co oni považují za úspěchy vycházky a co by chtěli příště udělat jinak. Žák musí mít pocit z dobře vykonané práce. Po pochvale následuje „ jemná“ kritika, která žákům pomůže zlepšit jejich příští práci.

- 51 -

7. Základní informace o „Bitvě nad Slavičínskem“, výpovědi svědků Před 60 lety odstartovaly letecké svazy bombardovacích letadel 15. americké letecké armády s úkolem zničit rafinerii ropy v Přívoze a seřaďovací nádraží v Ostravě.

Během letu se německým stíhačům podařilo sestřelit všech sedm letadel 20. letky 2. bombardovací skupiny a tři opožděná letadla.80 V několika málo minutách v letecké bitvě zahynulo 41 členů posádek těchto deseti letadel.81 28 letců bylo pohřbeno na slavičínském hřbitově, který se tak stal největším hromadným hrobem amerických letců na území naší republiky. Tato diplomová práce popisuje osudy všech deseti letadel, která byla sestřelena nad našim krajem. Přímo souvisí s městy a obcemi na moravské i slovenské straně naší příhraniční oblasti, protože na místech dopadu sestřelených letadel stojí pomníky připomínající tyto události. Krátce popisuje přípravu a průběh letecké bitvy, přináší osobní vzpomínky amerických letců – přímých účastníků bitvy a taktéž vyprávění občanů, kteří byli svědky těchto událostí. Hlavním pramenem pro moji práci byla publikace Brzobohatý, D.-Horák, L.-Bača, M-Havlín,V.:Letecká bitva nad Slavičínem, Klub přátel historie Slavičínska 1999. Některé nové poznatky jsou z místního muzea.82

7.1 Historie 2. bombardovací skupiny Události, které budou dále popisovány, se týkají především 2. bombardovací skupiny 5. bombardovací divize, která byla začleněna do 15. armády USAF. Proto alespoň několik slov o její historii. Američané postavili svoji první letku v roce 1917. V následujícím roce byl vytvořen na základnách ve Francii první letecký pluk, skládající se ze čtyř letek, mezi nimiž již byla 20. letka. Pro Američany tím začala dodnes živá a pěstovaná tradice. V září 1942 byl původní pluk, složený z 20., 49., 96. a 429. letky, přeměněn na 2. bombardovací skupinu těžkých bombardérů. Vyzbrojena byla postupně zdokonalovanými typy letadel B-17. Jejich štáb byl ve městě Ephrata ve státě Washington, poměrně blízko závodů, kde se tyto stroje vyráběly. 80

Srovnej: Příloha č. 11 Srovnej: Příloha č. 12 82 BRZOBOHATÝ, D., HORÁK, L., BAČA, M., HAVLÍN, V.Letecká bitva nad Slavičínskem.Uherský Brod, 2004, 81

- 52 -

Dne 28. dubna 1943, pod velením 12. armády USAF, provedla 2. bombardovací skupina svůj první bombový útok během 2. sv. války, a to na Sardinii. V průběhu 192 dnů plnila celkem 91 bojových úkolů. Hlavním úkolem byla podpora pozemních vojsk. Zcela jiné úkoly čekaly 2. bombardovací skupinu, když byla dne 1.11.1943 převedena do nově vzniklé 15. armády USAF. Hlavním úkolem 15. armády bylo bombardování strategických cílů v jižní a střední Evropě a na Balkáně.83

7.2 Úvod do historie mise č. 263 Letecká bitva, kterou dne 29. srpna 1944 svedly svazy 15. americké letecké armády a německé luftwaffe, byla jednou z největších leteckých bitev nad střední Evropou. Ta její malá část, která se odehrála ve vzdušném prostoru nad Slavičínskem, netrvala ani dvacet minut. Aby to odpovídalo historickému pohledu, je nezbytné chápat ji jako drobnou epizodu v dlouhém a krvavém zápolení 2. světové války. 27. srpna 1944 zjistilo výzvědné americké letadlo, že na seřaďovacím nádraží v Ostravě a v okolí, v blízkosti skladů pohonných hmot a rafinerie benzinu, je soustředěno velké množství vlaků, určených zřejmě pro východní frontu. Spojenecké velitelství pro Středozemí rozhodlo bombardovat tyto cíle dne 29. srpna 1944, i když předpověď počasí na ten den nebyla příznivá. Velitelům leteckých divizí byl vydán rozkaz zařadit do plánované akce všechna letadla, která byla k dispozici. K zasažení cílů na Ostravsku bylo dohodnuto vytvoření mohutného útočného proudu v následujícím pořadí: 1. 55. bombardovací divize (letadla B-24), cíl: jižní nákladní nádraží v Ostravě 2. 304. bombardovací divize(B-24), cíl: tentýž 3. 97. a 463. bombardovací skupina – 5. divize (B-17), cíl: rafinerie v Bohumíně 4. 483. bombardovací skupina – 5. divize (B-17) seřazovací nádraží v Bohumíně 5. 2. bombardovací skupina – 5. divize (B-17), cíl: rafinerie v Přívoze Jako stíhací doprovod k ochraně bombardovacích svazů byly přiděleny letky šesti stíhacích skupin 306. stíhací divize. Současně byly určeny další, vedlejší cíle, aby byla rozptýlena pozornost nepřátelské obrany. Na nádraží ve východním Maďarsku měla

83

Tamtéž

- 53 -

útočit 99. a 301. bombardovací skupina 5. divize a celá 49. divize. Na cíle v severní Itálii celá 47. divize. Zpravodajští důstojníci měli informace, že německá dělostřelecká ochrana v oblasti Ostravy bude sice slabá, ale že německé stíhačky budou mít dobré meteorologické podmínky k útoku, a že se tedy dá očekávat jejich silné soustředění. Současně již věděli, že nejbližších dnech či hodinách se očekává vypuknutí protinacistického povstání na Slovensku. Podle dostupných pramenů bylo do akce vysláno celkem 599 bombardérů (B-24 a B17) – tedy 5990 členů posádek. Dále tvořilo doprovod bombardovacích svazů 294 stíhaček. U 2. bombardovací skupiny byla akce evidována jako mise č. 263. Velitelem mise 263 byl u 2. bombardovací skupiny plukovník J.F.Cunningham. Start letadel byl plánován na 6.25h a návrat na základnu ve 14.20h. Po startu, krátce po sedmé hodině se 2. bombardovací skupina zařadila do svého postavení za 97. skupinou 5. divize a celá formace směřovala přes Jaderské moře směrem na Jugoslávii a Maďarsko. Trasa 263. mise vedla přes střed jezera Balaton, u něhož byla tři velká německá letiště pro stíhačky. Jezero Balaton tedy rozhodně nebylo místem, kde by se měla nějaká letka opožďovat. Velitel 2. bombardovací skupiny plukovník Cunningham měl ve 249. letce letadlo (č. 915, „Wolf Pack“), které se začalo opožďovat. Taktéž 49. letka měla jedno zpožďující se letadlo (č. 369). Mimořádně se opožďovala celá 20. letka. Letci byli vzniklou situací znepokojeni a tušili nebezpečí. William Tune byl velmi zkušený a zodpovědný velitel 20. letky. Z neznámých důvodů se letka opozdila za celou misí. Snad bylo zaviněno oblačností, nebo některé z letadel mělo technické problémy a velitel letky poručík Tune kvůli tomu snižoval rychlost a výšku letu celé letky, jen aby zůstala celá pohromadě, pevně semknutá do nacvičeného útvaru, před kterým měly německé stíhačky respekt a netroufaly si ho napadnout. Ve 2. bombardovací skupině letěly 4 letky (20., 49., 96. a 429.), celkem 28 bombardérů B-17G. Jako poslední letěla 20. letka: -

poručík William Tune, číslo letadla 159, velitel letky

-

poručík William Garland, číslo letadla 118

-

poručík William Bullock, číslo letadla 359

-

poručík James Weiler, číslo letadla 048

-

poručík Robert O.McCloskey, číslo letadla 473

-

poručík Tayne Thomas, číslo letadla 096 - 54 -

-

poručík Merrill Prentice, číslo letadla 885

Mimo 20. letku dále v jedné formaci letěla další tři opožděná letadla: -

poručík John Fitzpatrick, číslo letadla 915 ze 429. letky

-

poručík Duane Seaman, číslo letadla 369 ze 49. letky

-

poručík William G. Ray, číslo letadla 313, B-24 „Liberator“ ze 454. bombardovací skupiny (pro niž se jednalo o misi č.108)

Velmi vážnou příčinou katastrofy byla i chyba v doprovodu amerických stíhaček. Doprovodná eskorta amerických stíhaček P-51 „Mustang“, která seskupení dostihla nad Maďarskem, letěla s nimi jenom k Trenčínu. Tam je opustila a letěla dopředu k Ostravě. Je velmi pravděpodobné, že to byl jejich předem stanovený úkol. V oblasti za Balatonem měla první eskortu vystřídat další doprovodná skupina stíhaček P-38 „Lightning“. Proč se stíhačky P-38 zdržely nikdo neví. Německé stíhačky umístěné na letištích u Balatonu nechaly pravděpodobně přeletět celý bombardovací svaz a zaútočily jenom na poslední skupinu amerických stíhaček. Tím je zdržely a tak nabídly německým stíhačům letícím od Berlína zcela nechráněnou 2. bombardovací skupinu. Několik minut, kdy zejména 20. letka letěla bez doprovodu stíhaček, se stalo pro ně osudnými. Vypadá to tak, že Němci měli celou tuto akci pod kontrolou a naplánovanou na minuty. Přesný okamžik útoku němečtí stíhači mohli lehce volit, protože měli o situaci podrobná hlášení. Když se velitel německých stíhaček dozvěděl, že na konci bombardovacího svazu letí osamocená skupina deseti amerických bombardérů, dal rozkaz k útoku. Vysoce taktickým manévrem německého velitele bylo i to, že seskupil svá letadla do formace „čtyř prstů“ , ve které létaly americké stíhačky P-51 „Mustang“. Velitelé amerických bombardérů upozornili své posádky, že během několika minut se mají přiblížit jejich stíhači. Další osudovou chybou bylo, že velitel 2. bombardovací skupiny Cunningham nebyl dostatečně informován, zda střídající doprovodná eskorta budou stíhačky P-38 nebo P-51. Zadní střelci z bombardérů hlásili, že se blíží skupina stíhaček, ale nemohou rozeznat, jestli to jsou messerschmitty nebo mustangy, a že letí v americké bojové formaci. Skutečností je, že zepředu jsou tato letadla téměř k nerozeznání, lépe se rozlišují až při pohledu z boku. Útok německých stíhaček na sevřený box deseti bombardérů proběhl dle očitých svědků takto: První úder provedly zdola speciálně opancéřované stíhačky Fw 190, které byly po celou dobu ukryty v oblačnosti. Použitím raket vzduch – vzduch se jim to skutečně podařilo. Těsně nato zaútočily Messerschmitty Bf 109 a proťaly box bombardérů útokem z výšky z několika stran současně. Zlikvidovat narušenou formaci bombardérů pak již nebyl pro - 55 -

německé stíhače problém. Formace 20. letky a další tři letadla byla během několika minut převahou německých stíhaček totálně zničena. Na další daleko vpředu letící bombardéry si Němci už netroufli, zvláště když se od jihu konečně objevily toužebně očekávané americké lightningy. To již ale byla bitva nad Slavičínskem během oněch osudných dvaceti minut rozhodnuta. Němečtí stíhači tedy sestřelili všech sedm letadel 20. letky a další tři zpozdilá letadla. Z celkového počtu sto členů posádek zahynulo 41 letců.84

7.3 Sestřelení jednotlivých letadel, výpovědi členů posádek a očitých svědků Zde jsou popsány osudy všech deseti sestřelených letadel. Velký význam mají především osobní vzpomínky členů posádek havarovaných letadel.Členům Klubu přátel historie Slavičínska se podařilo získat svědectví od 31 letců z celkového počtu 59 členů posádek, kteří tragedii přežili. Dopisy i jejich překlady jsou uloženy v archívu Městského muzea ve Slavičíně. V době letecké bitvy bylo letcům 19 až 35 let. Po šedesáti letech, v současné době, řada z nich již nežije. Proto jejich výpovědi mají pro dokreslení historie letecké bitvy mimořádný význam. Totéž platí i o výpovědích našich pamětníků, občanů ČR, případně zápisů v kronikách.

Nová Bošáca, letadlo B-17G č. 473, „MY BABY“ Letadlo bylo v boji poškozeno, začalo hořet, explodovalo ještě ve vzduchu. Letadlo se rozpadlo na dvě části a jeho trosky dopadly do bukového lesa Postal u osady Predbošáčky na Slovensku v blízkosti moravských hranic. Z posádky se zachránil velitel letadla R. C. McCloskey a další tři muži. Zahynulí seržanti Everett, Pruitt, Schirmer a Munden byli pohřbeni v Nové Bošáci, seržant Durrette ve Slavičíně. Druhý pilot Helveston sice též vyskočil z letadla na padáku, avšak za několik dnů zemřel na následky vážných zranění v brněnské nemocnici. Velitel letadla Robert O. McCloskey85 Byl jsem přidělen do 20. squadrony v 2. bombardovací skupině 5. armády USAF. První tři akce jsem létal jako druhý pilot, pak jsem začal létat se svou původní posádkou již jako první pilot. Až do onoho osudného dne jsem letěl 21krát. Šlo většinou o lety do 84

Tamtéž Jedná se o výňatky z dopisu, který McCloskey napsal dne 10.8.1994 panu L.Dickinsonovi (navigátorovi B-17G č. 159), Archiv slavičínského muzea, I.Č. 4084 85

- 56 -

jižní Francie, probíhající bez nesnází. Byl jsem již v pořadí na rekreační dovolenku, ale 29. srpen vše změnil. Naše squadrona letěla toho dne na čtvrté pozici v zadním rohu formace. Mým druhým pilotem byl poručík Helveston jako náhradník, byla to teprve jeho druhá mise. 1 První, co mne zarazilo, byl pád SGT Jonese na podlahu jeho věže. Nehýbal se. Pak začaly létat kolem nás značkovací střely a vybuchovaly granáty. Pak hořely motory, hořela palubní deska, kyslíkové nádrže, zkrátka všechno. Bombometčík se snažil vyhodit bomby, ale zařízení nefungovalo a bombovnice již hořela. Mnoho systémů bylo pryč, automatický pilot pryč, tři motory pryč, ruční řízení narušeno. Jediné, co se zdálo být funkční, bylo komunikační zařízení. Viděl jsem, že situace je beznadějná. Dal jsem rozkaz k opuštění letadla a každý mi můj rozkaz potvrdil. Bombovnice již hořela, a tak jsme všichni, co jsme byli v přední části a v pilotní sekci, museli použít přední nouzový východ. Když jsem zanechal řízení, letadlo přešlo do vývrtky . Pokoušel jsem se pomáhat Jonesovi, ale v té vývrtce to šlo jen velmi těžko. Nakonec jsme se přece jenom k nouzovému východu dovlekli a oba jsme z letadla vyskočili. 86 Proletěl jsem hustou korunou stromu a zůstal jsem zavěšen na jedné větvi asi 40 stop nad zemí. Přistání bylo sice dobré, ale jak se dostat dolů? S trochou štěstí a s pomocí Boží jsem to však dokázal. Většina vlasů mi shořela,obličej jsem měl popálený, popálené byly i ruce, měl jsem několik ran na levém zápěstí, na hlavě a na rameni. Takové bylo moje první seznámení s československou zemí. Když jsem se rozhlížel, uviděl jsem dva muže s puškami, jak kráčí po svahu směrem ke mně. Vystoupil jsem zpoza stromu a zamával na ně. Přišli ke mně, nevypadali nijak hrozivě, ale naopak se zdálo, že mají opravdovou starost o mé zranění. Položili mě do starého dvojkoláku, taženého volským spřežením. Vezli mě tak velmi dlouho až na místo, kde na mne čekali Němci, aby mě odvezli do nemocnice. Musím vám ale ještě vyprávět o mladé dívce ve věku přes 10 let, která celou tu dobu šla vedle vozu, držela větev stromu a stínila mne před pálícím sluncem. S takovými lidmi by se každý rád znovu setkal, ale jak? 87

Willard P. Netzley, bombometčík Při výskoku jsem měl v jedné ruce své vojenské boty a ve druhé svůj únikový balíček, který jsem zastrčil do kapsy své elektricky vyhřívané kombinézy. Otevření padáku mi vyškublo boty z ruky a z jedné nohy leteckou botu. Přistál jsem do skupiny 86 87

Tamtéž Tamtéž

- 57 -

smrků, sundal si padák a seskočil na zem. Hned jsem padák z toho stromu stáhl a zahrabal jej do listí. Potom jsem z toho místa odešel. Uvědomil jsem si, že padák si můžu nechat, aby mi bylo teplo, ale schoval jsem ho tak dobře, že jsem ho již nemohl najít. Byl jsem osamělý americký letec. Následující den jsem šel údolím dolů. Pohlédl jsem z rokle nahoru a uviděl jsem svého navigátora McVeye. Letěl jako navigátor poručíka Merrilla A. Prentice, jehož letoun dopadl na Vyškovci, což bylo nedaleko našeho letadla. Nebylo na světě dvou šťastnějších kamarádů, kteří se po tak dramatických událostech ve zdraví opět setkali. . 88

John J. Curran, přední střelec. Řídil jsem se instrukcí neotvírat padák asi do 700 metrů nad zemí. Přistál jsem vedle chalupy na svahu kopce a hned přišlo pár lidí, aby se mnou promluvili. Během několika minut přišli Němci z blízké stanice a zajali mě. Vzali mi moje letecké boty a já šlapal v ponožkách…89

Ľudovít Košnár, Bošáca V ten deň bolo vcelku pekné počasie, keď sa na južnej oblohe objavila celá letka amerických bombardérov. Leteli priamo nad územím Novej Bošáce smerom k hraniciam s Moravou na sever. Zrazu sa na oblohe objavili nemecké stíhačky a začali na americké lietadlá útočiť. Okolo lietadiel bolo vidieť iba malé obláčiky dymu. Jedno americké lietadlo dostalo priamy zásah, vo vzduchu opísalo veľké C, začalo horieť a spadlo na zem. Potom celú letku dostihli americké stíhačky, ktoré ich asi mali chrániť a německé lietadlá sa rozprchli. Leteli veľmi nízko nad zemou, aby využili prirodzené krytie tunajších dolin a terénu. Potom sa všetky lietadlá stratili za kopcami nad Vyškovcom na Moravskej strane. Ja som sa aj s bratom vybral na miesto havárie lietadla. Lietadlo padlo v hlbokom lese, asi 4-5 km od nás. Peši nám cesta trvala vyše hodiny. Už niekoľko sto metrov pred miestom pádu sme našli nevybuchnuté bomby, ktoré malo lietadlo naložené. Počas cesty sme stretli nemecké pohraničné hliadky, ktoré hľadali živých amerických letcov, ktorí pád lietadla prežili. Mrtvych letcov ľudia zniesli do dediny. Boli uložení v stodole u susedov a neskôr pochovaní na miestnom cintoríne. Ja som sa na miesto pádu lietadla ešte niekoľko krát vrátil a pozbieral som pár vecí z havarovaného lietadla. Niečo 88 89

ešte mám doma, ale väčšinu vecí som daroval

Vybráno z publikace JURAČKA, J. ŠIŠOVSKÝ, M.: 29.srpen 1944, Nová Bošáca, Vyškovec Tamtéž

- 58 -

zberateľom a záujemcom o tieto historické predmety. Na pamätníku na cintoríně bola umiestená pôvodná vrtuľa s prestreleným listom, ale tá bohužiaľ už zmizla.90

Krhov, letadlo B-17G, č. 048, „QUEEN“ Letadlo bylo napadeno čtyřmi Fw 190, po zásahu raketou vybuchlo a v troskách se zřítilo v blízkosti Krhova u Bojkovic. Katastrofu přežil jen druhý pilot Thompson. Ostatních devět členů posádky se sice též pokusilo zachránit se pomocí padáku, ty jim však podle očitých svědků při výbuchu letadla vzplanuly a všichni zahynuli. Byli pohřbeni ve Slavičíně.

Milada Šátková, Pitín č. 139 „Toho dne jsme jako obvykle pozorovali letící svazy amerických bombardérů, když jsme spatřili hořící letadlo (B-17G č. 048). Před jeho dopadem u Krhova bylo vidět, jak z něho vyskočil letec padákem. Když se snášel k zemi, létala kolem něho německá stíhačka a střílela po něm. Uviděla jsem ho pak až potom, když ho Němci vezli na motorce v sajdkáře. Pro defekt na kole zůstali v Pitíně stát a kolo opravovali. Byl to mladý, velmi hezký muž. Lidé stáli poblíž, házeli mu do sajdkáry hrušky a on se na nás usmíval a kynul nám. Dal se s ním do řeči Dr. Tauber, uměl dobře anglicky a od něj jsme se dozvěděli, že americký letec zůstal padákem viset na modřínu a pro poraněné nohy nemohl sám slézt dolů. Pomohli mu Němci, zdejší pohraničníci. Němci se zajatým Američanem odjeli do Slavičína. Velmi mne potěšilo, když jsem se po tolika letech dozvěděla, že válku přežil a žije v USA.“91

Juraj Rajninec, Trenčín Pan Rajninec popisuje událost takto: „Je pravda, že jednomu členu posádky krhovského Fortess se podařilo zachránit. Byl to druhý pilot, Flying Officer Irving D.Thompson, který vyskočil padákem, zachytil se na větvi jednoho stromu a místní občané ho sundali dolů. Dostal se do německého zajetí. Nikomu se už nepodaří zrekonstruovat poslední sekundy před tragédií, která se vzápětí odehrála. Je možné, že porušil pořadí výskoku z letadla, které bylo jinak přesně určené, a vyskočil jako první. Tím se asi zachránil, ti ostatní zřejmě už neměli dost času vyskočit. Copak je vyloučena

90

Vybráno z publikace JURAČKA, J. ŠIŠOVSKÝ, M.: 29.srpen 1944, Nová Bošáca, Vyškovec BRZOBOHATÝ, D., HORÁK, L., BAČA, M., HAVLÍN, V.Letecká bitva nad Slavičínskem.Uherský Brod, 2004 91

- 59 -

hypotéza, že v hořícím letadle nejenže už nefungovala vnitřní signalizace, ale rozkaz Opusťte palubu! už nikdo nemohl slyšet, protože na palubě byli mimo Thopsona všichni mrtví?“92

František Jančařík, Krhov Pan Jančařík vypráví, jak 29. srpna 1944 po havárii amerického bombardéru málem přišel o život. „To jsme kosili louku od Komně, od té strany. Okolí obletovaly německé stíhačky, bylo nám to nápadné, nebe totiž zakrývala mračna. Slyšíme hukot bombardovacího svazu, rachot, kulomety, střely nám lítaly kolem uší, tak jsme zalehli a vidíme, jak Němci zaútočili přes ta mračna. A čtyřmotorový bombardér letí proti nám! Kloní se na levý bok a padá k zemi. Chtěl jsem k němu, byli jsme tak blízko, ale Vaněk, co kosil se mnou, mě nechtěl pustit. „To ještě není všecko!“ varoval mě. A nebylo. Asi za pět minut došlo k výbuchu a trosky lítaly až do vzdálenosti jednoho kilometru. Nad hlavami se nám objevila německá stíhačka. Večer jsem se dozvěděl proč. To byl ten Němec, co bombardér sestřelil. Když se tam u toho vraku nechal vyfotografovat, vyprávěl, že nás chtěl postřílet. Naše bílé košile považoval za padáky, jenže nás už pokropit nestačil, byli jsme s Vaňkem v té hrázi dobře zalezlí.“

Vyškovec, letadlo B-17G, č. 885 Letadlo bylo sestřeleno nad Vyškovcem na moravskoslovenských hranicích. Zakroužilo nad údolím, začalo hořet a explodovalo. Zachránit se

podařilo pouze

navigátorovi McVeyovi. Ostatních devět členů posádky zahynulo a byli pohřbeni ve Slavičíně. Hořící zbytky letadla dopadly i na usedlost pana Šopíka a zapálily ji. Obytné i hospodářské objekty vyhořely. Od německých úřadů pak jejich majitelé dostali cihly na stavbu nového domu.

Charles H. McVey, navigátor V květnu 1943 byl přijat do leteckého výcviku. Dne 4.7.1944 odletěl jako navigátor v hodnosti poručíka novým bombardérem B-17G z USA do Itálie, kde byl přidělen do 20. letky 2. bombardovací skupiny. Během šesti týdnů byl v akci téměř každý den. Několikrát se zúčastnil bombardování naftových polí u Ploiesti a také jiných cílů ve střední a jižní Evropě.

92

Vybráno z publikace CHOVANEC, J.Smrt přišla z oblaků.Městský úřad Bojkovice, 1994

- 60 -

Dne 29.8.1944 měl McVey smůlu. Letadlo č. 885, které pilotoval Merrill A. Prentice, bylo v poslední letce na posledním postavení ze všech 599 letadel, startujících toho dne do boje. Letadlo bylo zasaženo jako první zcela nenadále ve výšce 22000 stop a okamžitě po zásahu přešlo do vývrtky nazad. Velitel volal po interkomu: „Vyskočte! Vyskočte!“ Dvěma či třemi kroky se dostal k přednímu nouzovému východu, za ním i dva další letci, avšak kryt se jim nepodařilo otevřít, neboť byl pevně přidržován odstředivou silou při vývrtkovém letu. Omámen nedostatkem kyslíku se dovlekl zpět do špičky letadla. Tam bylo plexisklo kabiny již vyraženo nepřátelskými střelami. Vzniklým otvorem jej odstředivá síla vývrtky vymrštila z letadla ven.93 Při pádu se začal probírat ze mdloby, ale ještě chvíli mu trvalo, než byl schopen nahmatat šňůru, kterou se otevírá padák. Nakonec se mu to podařilo . Přistál na okraji lesní paseky, kde zůstal viset na stromě.Když se mu podařilo odepnout padákový postroj, slezl na zem. Silně krvácel mezi obočím. Jednu botu ztratil, druhou si vyzul, takže zůstal jenom v plstěných bačkorách s elektrickým vyhříváním. Celé odpoledne se plížil lesem směrem na jih. Spatřil ho zdejší občan, který ho posunky pozval do své nedaleké chaloupky a tam ho pohostil teplým obědem. Letec se znovu vydal do lesa. Když scházel dolů hlubokou vyschlou strží, narazil na poručíka Willarda Netzleye, bombometčíka z jeho původní posádky, který toho dne letěl v letadle č. 473, „MY BABY“. Společně se plížili kousek dál, když náhle narazili na odpočívající vojáky. Ti je zajali a odvedli do vesnice Drietomá, kde je předali policii. Po setmění byl společně s Netzleyem převezen do trenčínských kasáren. Bylo tam již šest dalších amerických letců. Příštího dne byl spolu s dalšími americkými letci zajat Němci. Žena poručíka McVeye čekala dítě a jistě byla šťastná, když od R. Donahua dostala zprávu, že její manžel nebyl raněn a žije.94

Šanov, letadlo B-17G, č. 096, „BIG TIME“ Letadlo bylo

zasaženo

nad

Šanovem ve

výšce

8.000 m.

Začalo hořet,

explodovalo a roztrhlo se. Padákem se zachránil pouze velitel letadla poručík Thomas. Ostatních devět členů posádky zahynulo většinou přímo v letadle. Byli pohřbeni ve Slavičíně. Jednoho těžce zraněného letce, který visel padákem na stromě, zastřelil pistolí německý důstojník. Trosky letadla byly roztříštěny na úseku několika kilometrů

93 94

Vyprávění je výtahem ze šestnáctistránkového dopisu, Archiv slavičínského muzea, I.Č. 885 Tamtéž

- 61 -

a hořely ještě druhý den. Dva kulomety, úlomky motorů, kabiny a jiné zbytky letadla se nacházejí ve slavičínském muzeu.

Tayne L. Thomas, velitel letadla „Byla to 20. mise naší posádky. Nad Československem jsme stále stoupali do výšky 25.600 stop, když v mracích za námi letělo 15-20 německých Messerschmittů Bf 109 a nějaké Fw 190. Jejich útok byl náhlý a překvapivý. Byla protrhaná oblačnost, kterou využili němečtí stíhači jako úkryt, aby mohli zaútočit v pravý čas. Vypálili na naši formaci dávku raket, ty začaly vybuchovat všude kolem nás. Dostali jsme zásah do levého motoru č.2, který je vedle trupu. Raketa motor zapálila a vedlejší motor č.1 poškodila. V předním oddílu letadla za palubní deskou začalo hořet. Požár jsme měli pod kontrolou a já jsem se pokusil znovu volat interkomem, ale bez výsledku. Dal jsem tedy zvonkem signál k přípravě na opuštění letounu, nepamatuji se však, zda zvonek zvonil.95 Náhle jsem byl zaskočen velmi silným teplem a rudými plameny. Pokud si pamatuji, narazil na mou tvář a celé tělo silný proud vzduchu, to jsem již padal k zemi s neotevřeným padákem. Pokoušel jsem se uchopit D-kroužek padáku, ale vítr se mnou otáčel a kroužek na popruhu padáku kmital tak, že jsem ho nemohl uchopit. Konečně se mi podařilo kroužek uchopit a zatáhnout. Padák se konečně otevřel. Měl jsem již malou výšku a viděl jsem, že asi dopadnu na stromy. Padák byl sice otevřen, ale ne docela, takže jsem se stále otáčel. Pak kolem mne s hukotem proletěla hořící nádrž. Přistál jsem dosti tvrdě. Plazil jsem se mezi stromy a chtěl jsem ukrýt svůj padák pod nízkým křovím. Vynořil jsem se z úkrytu a spatřil jsem muže a malé děvče, staré asi 10 let, kteří mne z malé vzdálenosti pozorovali. Šel jsem k nim a pokoušel jsem se s nimi dohovořit. Při rozloučení mi muž podal balíček s jídlem. Večer druhého dne jsem přišel k řece. Kousek za sebou jsem uviděl mladého muže. Ukázal směrem k mostu a řekl slovo „deutsch“. Porozuměl jsem, že most hlídá německá stráž, řeka že se jmenuje Váh a vzdálené město je Trenčín. On pak běžel dolů k větší budově a já jsem zůstal v hustém křoví. Za nějakou dobu vyšli z budovy nějací lidé a dívali se směrem ke mně.Ten mladík byl rád, že mne zas vidí.96 V domě, byla to cihelna, jsem zůstal tři dny. Rodina, která zde žila, o mne obdivuhodně pečovala. Domluvili jsme se, že najdou někoho, kdo mi umožní jít dál. 95 96

Archiv slavičínského muzea, I.Č. 096 Tamtéž

- 62 -

Ráno pak přišli do cihelny dva četníci, kteří měli spojení na povstaleckou armádu. Naložili mne a projeli jsme několika německými kontrolami, přičemž mne vydávali za hluchoněmého, který uprchl z tábora a kterého nyní vezou zpět. Kolem poledne jsme dojeli do malého městečka na náměstí. Tam naložili ještě jednoho mladého muže, který se ustrašeně rozhlížel a choval se nejistě. Byl to Robert Donahue, zadní střelec z vedoucího letadla naší squadrony. Druhý den odpoledne jsme dorazili do vojenské posádky v Banské Bystrici. Velitel posádky nás srdečně pozdravil a sehnal nám přes majora Markose nějaké peníze. Tlumočníka nám dělal nějaký Thomes, americký občan, spolu se slovenským desátníkem Janem Surovcem, který organizoval celou naši cestu a doprovázel nás až k veliteli posádky. V neděli 17. září jsme šli do cukrárny na hlavní ulici a slyšeli jsme nad městem zvuk stíhaček. Mysleli jsme, že to jsou Němci nebo Rusové, a potom jsme uviděli, že to jsou naše mustangy. Po hlavní ulici jelo auto, troubilo a hledalo Američany. Naskočili jsme a odjeli na letiště Tri Duby, kde už čekaly dvě B-17 s běžícími motory, které přivezly na Slovensko členy mise OSS. Rychle jsme nasedli a odstartovali směrem na Bari.“97 Paní Sukaná, penzistka na Kochavci98 „Tenkrát jsme s mým otcem sušili seno u lesa, když se zrovna k nám z vybuchlého letadla nad Šanovem snášel na padáku jeden letec. Dopadl mezi stromy, podřel se, a tak jsme ho ošetřili a padák rychle schovali do sena. Letec se opláchl u studánky, vysvlékl si kombinézu a těžké boty a pak chtěl vědět, kterým směrem je Ostrava (asi pro orientaci). Nakonec mi dal čokoládu, načež rychle odešel směrem ke slovenské hranici. Němci nás pak i s jinými občany Šanova vyslýchali, zda jsme neviděli nějakého letce. My jsme však přiznali jen ty mrtvoly v lese, toho zachráněného jsme neprozradili.“

Josef Ščuglík, Šanov Od konce války uběhlo mnoho let, ale vzpomínky na rok 1944 zůstaly mému otci v paměti vryté téměř nesmazatelně. Všechno, co mi několikrát vyprávěl, předávám tímto jako jeho svědectví dál.99

97

Tamtéž Zápis pořízený při osobní návštěvě slavičínského muzea v roce 1997. Archiv slavičínského muzea, I. Č. 4084 94 BRZOBOHATÝ, D., HORÁK, L., BAČA, M., HAVLÍN, V.Letecká bitva nad Slavičínskem.Uherský Brod, 2004

98

- 63 -

„Pád obrovského letounu jsem sledoval se zatajeným dechem, stejně jako bílé kopule padáků. Byla to úchvatná podívaná, ale to, co mělo následovat, předčilo vše. Po celou dobu byla válka daleko ode mne, a nyní je na dosah ruky se vší krutostí. Bylo mi šestnáct let a vyběhnout na zdejší paseky k příbuzným bylo otázkou několika minut. Právě do těchto míst havaroval jeden z amerických letounů. Zvědavost byla silnější než strach a pohled, který se naskytl, mne provázel ještě po mnoho let. Hořící trup letounu ve svých útrobách uvěznil jednoho z pilotů, kterému již nebylo pomoci. Nedaleko, mezi větvemi, visel na padáku sténající Američan. Jeho zakloněná a zakrvácená šíje svědčila o těžkém zranění. Snad nejhůře se mi vzpomíná na nárazem roztrhané tělo spodního střelce. Hlava, trup, končetiny, vše bylo někde jinde. Přijíždějící německá vozidla mne vytrhla z této apokalypsy. Ale opět ta zvědavost: Jsou ti Němci opravdu tak krutí? Byli. Pistole německého oficíra ukončila život sténajícího letce na popruzích padáku, stejně jako dávka z kulometu ukončila život dalšího Američana, nejevícího po dopadu padákem známky poranění. Po kulometné střelbě jeho život vyhasl na pokraji lesa v Jabloní. Ukrytý v křoví, sleduji po dlouhé minuty vše zpovzdálí. Způsob, jakým Němci zacházeli s mrtvými, se vymyká všemu lidskému. Můj strýc, zdejší pasekář pan Ščuglík, pohřbil v malé bedničce střelcovu hlavu a ruku. U jeho rovu v lese je malý pomníček.“100

Petr Štefaník, pasekář v Šanově „Měl jsem tehdy teprve 9 let, ale mé vzpomínky jsou vryté do mé paměti nesmazatelně. Ti letci padali z letadla velmi rychle, padáky byly asi nepoužitelné, při tom řvali, dodnes to slyším! Šli jsme s otcem k jednomu letci, který dopadl blízko našeho domu. Otec mne však ihned otočil a vedl mne zpět. Nechtěl, abych tu hrůzu uviděl. Přece jsem na krátký okamžik zahlédl letcovo tělo, celé roztrhané, vyhřezlé vnitřnosti. Pak v roce 1947 jsme na tom místě vyorali ve hlíně zabořenou ruku (loketní kost), na které byl řetízek se jménem Jerome Bauman. To si také dobře pamatuji. Otec ruku pohřbil, na tom místě zasadil stromek a každoročně na Dušičky jsme tam večer zapalovali svíčku. Kam se ten řetízek poděl, nevím.“101

100 96

Tamtéž Tamtéž

- 64 -

Rudice, letadlo B-17G, č. 159 Letadlo bylo napadeno již v prostoru Bánov-Záhorovice. Byla zasažena nádrž paliva v křídle. Nejdříve se z letadla valil bílý benzínový mrak, pak začalo hořet a klesat. Z jeho posádky přežilo osm letců. Zahynuli dva letci, kteří byli pohřbeni v Rudicích. Mimořádně zajímavý byl osud velitele letadla i 20. letky W. Tuneho. Velitel Tune byl těžce zraněn po výbuchu střely v pilotní kabině. Ztratil vědomí a z hořícího letadla ho vyhodil střelec horní věže Coogan. Velitel se během volného pádu probral a stačil otevřít svůj padák. R. Donahue se s velkým štěstím dostal až na Slovensko. Levý boční střelec J. Sallings rovněž unikl zajetí a ukrýval se až do konce války v Přečkovicích. Byl jediným ze všech sto letců, který přežil na našem území až do osvobození v r. 1945.

William S. Tune, velitel letadla a 20. letky „Při cestě k cíli byla naše skupina napadena více než stovkou focke-wulfů. Jak tomu osud chtěl, udeřily na nás zezadu a tím narazily právě na náš útvar. Flynn a já jsme naši squadronu vytáhli až těsně pod vedoucí squadronu, ale protože ta naše byla na 4. a nejnižší pozici, zasáhl nás hlavní úder útoku. Trasovacích střel bylo tolik, že se zdálo, že by se po nich dalo chodit. Letadlo na pravém křídle pilotované Billy Bullockem, dostalo přímý zásah a vybuchlo ve velkém oblaku kouře. Letadlo na naší levé straně se vzneslo pryč od nás, neboť jeho posádka se domnívala, že naše letadlo vybuchne rovněž. Později nám řekli, že jsme měli v křídlech díry velké jako necky. Náš motor č.2 hořel. S ohledem na požár jsem vydal rozkazy k opuštění letadla.“ 102 „Zatímco jsem čekal, než posádka vyskáče z letadla, v mysli se mi začal promítat můj život. Nejvýrazněji mi přišel na mysl zážitek, jak jsem se asi ve věku šesti nebo sedmi let klouzal na jehličím pokrytém kopci na prkně od sudu. Vzpomínám si, že jsem tehdy přemýšlel o tom, jaká to byla legrace a jakou jsem měl tenkrát radost. Když jsem mávl na druhého pilota, aby vstal, šel napřed a vyskočil, když i já jsem vstával, mechanik proklouzl kolem mne, aby dosáhl na dveře od pumovnice, umístěné u pilotova sedadla. V tom okamžiku vybuchla střela v pilotní kabině. Flynn i já jsme po výbuchu upadli do bezvědomí a pak si již nepamatuji na nic, dokud jsem ve výšce 5-6 tisíc stop znovu nenabyl vědomí. Později mi palubní mechanik řekl, že mne vytáhl k otvoru pumovnice a vyhodil ven v naději, že přijdu k sobě včas, abych mohl otevřít svůj padák.“103 102 103

Archiv slavičínského muzea, I.Č. 4084 Tamtéž

- 65 -

Zjistil jsem, že padám naznak ve ztuhlé poloze, drže se pevně svého padáku. Díky vzduchu proudícímu okolo mne mi připadalo, jako bych jel na otevřeném náklaďáku. Pravou nezraněnou rukou jsem uchopil uvolňovací šňůru a zatáhl tak silně, jak jsem jen mohl. Padák se rázem otevřel a pak jsem se již snášel k zemi ve zpřímené poloze. Dále si vzpomínám, že když jsem seděl na zemi, tak jsem si řekl: „Tune teď jsi v pěkné bryndě!“ Byl jsem plně zaměstnán myšlenkami, jak přežít a jak naložit se svými věcmi. Uviděl jsem dva hochy ve věku 14-18 let, jak přicházejí přes kopec. Zamával jsem a oni přiběhli. Hned začali z mého padáku zhotovovat něco, na čem by mě mohli odnést. Abych se dostal do nemocnice, museli mě nést městečkem (byly to Luhačovice). Když mě nesli okolo hospod, vždy někdo, o němž jsem si myslel, že je majitelem, vyběhl na ulici se sklenicí vodky nebo whisky a snažil se ji do mne vlít. Když mě mladíci předali do civilní nemocnice, začali lékaři mé rány ošetřovat. Zdálo se mi, že všichni jsou velmi mladí a laskaví. Snažili se, jak mohli, aby mi nezpůsobili bolest. Když práci skončili, přesunuli mne do jakéhosi odpočinkového koutu, kde jsem čekal, až si mne vyzvednou Němci. Během toho dlouhého čekání seděla vedle mě jedna paní, stářím okolo 40 let – jak měla v té době moje matka - držela mou zdravou ruku a hladila mě po čele.104 Konečně si mne Němci vyzvedli a převezli mě do domu, o němž si myslím, že to byla škola. Příštího rána mě znovu naložili do sanitky a k mému překvapení v ní byli náš palubní mechanik, můj spolupilot a asi další čtyři Američané. Spolupilot a já jsme byli převezeni do německé vojenské nemocnice v Brně.“105

Francis W. Flynn, 2. pilot „V červnu 1944 jsem absolvoval své 22. bojové nasazení. Po náletu na severní Itálii jsem při zpátečním letu onemocněl, byl vyšetřen na ošetřovně a přijat do nemocnice. Druhého dne moje posádka odstartovala k náletu na Blechhamer v Německu. Nad cílem dostala přímý zásah od protiletadlového dělostřelectva a všichni byli zabiti. Onoho osudného dne 29. srpna jsem letěl jako druhý pilot s velitelem squadrony poručíkem Tunem. Byl to jediný muž posádky, se kterým jsem se setkal již dříve. Bylo to mé 42. bojové nasazení. Z důvodů, které neznám, se naše bombardovací skupina začala opožďovat za ostatními a náš stíhací doprovod se přidržoval hlavní skupiny vpředu. Netrvalo dlouho a zezadu na nás zaútočily útočné vlny asi po devíti stíhačkách a pálily po našem seskupení. I naše letadlo dostalo nějaké zásahy, ale přesto jsme 104 105

Tamtéž Tamtéž

- 66 -

překonali první vlnu stíhaček. Tu jsem zpozoroval, že jedna z nich letí napříč naší formací, vzdálena od našeho letadla ne víc než 20 m.Střely letadlo zasáhly na pravém křídle, kde způsobily sedm nebo osm děr a následný požár. Jedna střela vybuchla v naší kabině a já jsem dostal škaredou ránu do zad a menší rány do ramen. Když jsem se dostal do pumovnice, venkovní otvor nebyl otevřen. Zůstal jsem stát v úzkém průchodu, kterému se říkalo „kočičí cesta“, a měl jsem dojem, že se co nevidět setkám se svým Bohem. Pak se ale východ z pumovnice začal otvírat a já jsem vyskočil. Pak jsem se už snášel k zemi a přímo ke mně letěly dva Messerschmitty Bf 109 se žlutými nosy. Myslel jsem, že mě zabijí. Jenom mě však těsně podletěly, zamávaly mi křídly a zmizely.“106

Loy A. Dickinson, navigátor O jeho osudu se toho ví nejvíce, poněvadž Slavičín navštívil již v r.1991. „Mé vzpomínky na to, co se stalo po seskoku, jsou velmi mlhavé. Zapamatoval jsem si, že jsem byl nalezen mladým Čechem. On neuměl anglicky, z posunků jsem však porozuměl, abych zůstal na místě, dokud se nesetmí, že pak pro mě přijde. Pak už si nemohu vybavit nic než to, že jsem byl v domku pana Františka Bači. Dal mi jídlo a poslal mě spát. Během toho večera se na mě přišlo podívat několik lidí a přátelsky mě zdravili. Příštího rána jsem se pokoušel svým hostitelům říct, že jsou v nebezpečí, pokud mě schovávají, neboť je zde mnoho německých vojáků, hledajících Američany. Byl jsem mladý a naivní, takže jsem opustil jejich dům podle svého uvážení a šel jsem po silnici (doprovázel ho syn p. Bači Mojmír). Na ní jsem potkal dva muže, jeden měl uniformu místní policie. Anglicky neuměli, ale naznačili mi, abych šel s nimi. Potom mne předali německým vojákům, kteří mě odvedli do jejich kasáren. Dali mi mísu chutné, husté polévky. Další den mne převezli vlakem do Brna a do Vídně, kde jsem byl 7 dnů v samovazbě a dvakrát vyslýchán.“107

Joseph P. Owsianik, boční střelec Nejbohatším zdrojem je kniha Mission 263. Joseph Owsianik bylo toho osudného dne na své 35. bojové akci. Z letadla vyskočil bočním nouzovým východem. Volným pádem proletěl asi 10.000 stop. Než otevřel padák, proletěl těsně kolem něho v plamenech padající focke-wulf. Po přistání se chtěl 106 107

Archiv slavičínského muzea, I.Č. 4084 Osobní vzpomínky při návštěvě Slavičína v roce 1994, Archiv slavičínského muzea, I.Č. 4084

- 67 -

vyhnout všem lidem, ale zastavila jej skupina sedmi či osmi Čechů, kteří mu ošetřili zranění na ruce. Poté ho jeden z nich odvedl na místo, kde dopadl poručík Flynn, zle poraněný na zádech. Češi pak Flynna odnesli do malé vesničky Petrůvky. Tam ho uložili do hasičské zbrojnice, která se hodně podobala malému kostelíku. V zadní místnosti zbrojnice byl

stůl, na kterém Owsianik rozložil své mapy a spolu

s přítomnými Čechy se pokoušel najít na mapě místo, kde se ocitl. Náhle do zbrojnice vrazil asi 25 až 30 letý gestapák, sledovaný několika mladými vojáky. Gestapák s řevem „Raus!“ vyhnal všechny Čechy a zjišťoval, zda letec má zbraň. Pak mu vrazil do úst svůj revolver a strhl s něj kalhoty. S pomocí vojáků byl Owsianik rychle vysvlečen úplně donaha. Následovala pro něj úplně nepochopitelná prohlídka: Gestapák si prohlížel, zda není obřezán (židovsky). Pak Owsianik dostal rozkaz, doprovázený občasným úderem pažbou revolveru do hlavy, aby se oblékl. Ve slavičínských kasárnách jej zavřeli na hodně dlouhou dobu do samotky, bez jídla a pití.108 Pak najednou za ním vešel do cely německý letec. Lámanou angličtinou Owsianikovi vysvětlil, že to byl on, který sestřelil jejich letadlo a že focke-wulfy jsou přece jen lepší než B-17. Když zjistil, že byl ve věznici ponechán o hladu, nařídil halasně, aby byl ihned přinesen dobrý, masitý oběd i s kávou a chlebem. Pak počkal, až se vyhladovělý Owsianik najedl. Potom se postavil do pozoru, cvakl podpatky a vzpažil pravici k pozdravu „Heil Hitler“. Owsianik vstal a zasalutoval. Nakonec mu Němec ještě podal ruku a potřásl s ní. Poté byl převezen přes Brno a Vídeň k výslechu do okolí Frankfurtu.109

Robert D. Donahue, zadní střelec „Přistál jsem bez bot asi 30m od dvou osob, pracujících na poli (u Petrůvky). Pak jsem začal balit svůj padák, ale všiml jsem si, že směrem ke mně utíká asi 100 osob. Odešel jsem proto do lesa vzdáleného asi 30m. Asi po pěti minutách přišlo mnoho lidí, kteří mě hledali. Minuli mě, ale myslel jsem si, že určitě mohli slyšet, jak mi mlátilo srdce…110 Zůstal jsem tam ještě nějakou hodinu, ale pak jsem si pomyslel, že by bylo lépe odejít. Dal jsem se na cestu ve směru, který vedl z Německa. V tu dobu začalo pršet. Schoval jsem se pod strom, ale i tam lilo, a tak jsem se začal ohlížet po nějakém lepším 108

Spolek válečných veteránů 2. bombardovací skupiny 15. americké armády pod vedením Robert F. Amose, Col USAF.Defenders of Liberty.USA: Turner Publishing Company, 1994 109 Tamtéž 110 Archiv slavičínského muzea, I. Č. 4084

- 68 -

úkrytu. Uviděl jsem jakýsi seník, byl prázdný, jenom trochu sena na podlaze. Trochu jsem ho poshrnoval a zakutal jsem se do něj. Bylo to tak příjemné, že na to dodnes vzpomínám. Probudil jsem se až na druhý den a vydal jsem se na cestu. Okolo poledne jsem při chůzi pěšinou narazil na dva chlapce, kteří tam sbírali klestí. Byli tak asi patnáctiletí. Měl jsem u sebe cigarety, tak jsem jim nabídl a oni ochotně přijali. Zapálil jsem jim a řekl, že jsem Američan. Jeden z nich na mne ukázal a řekl „Ingliš?“ Přikývl jsem, to je opravdu nadchlo a ukázali mi správnou cestu. Nedošel jsem daleko, když jsem narazil na cestu, po které jela na povozu dvojice starých lidí. Pomocí posunků jsem jim vysvětlil, že jsem americký letec. Stará žena slezla dolů, vytáhla z kapsy šatů skývu chleba a několik malých hrušek a podala mi to. Pravděpodobně to byl jejich oběd na ten den. Bylo to typické, jak se mnou váš lid jednal. Nikde není lepších lidí. Pak mě zavezli dolů do malé vesnice. Tam mě posadili dozadu na nákladní auto, zavezli do obchodu do většího městečka, kde jsem dostal pár pracovních bot. Pak jsem byl odvezen k vojenské budově a zaveden dovnitř. Zde byli již další Američané, kteří byli sestřeleni téhož dne jako já. Byl nám přidělen mladý slovenský voják jménem Jan Surovec, který uměl anglicky.111 Příští ráno po snídani nám řekli, že nás budou muset dostat odtud pryč. Pak jsem potřeboval jít na záchod, a když jsem se vrátil zpět do místnosti, kde jsme měli čekat, byl tam zmatek a čtyři Američané chyběli. Jan mě vzal k oknu a já jsem viděl své přátele, jak pochodují pod německou stráží. V časných ranních hodinách jsem byl probuzen a zaveden k autu. Tam mi ukázali muže sedícího na zadním sedadle, v němž jsem hned poznal pilota z naší squadrony, poručíka Thomase. Byl jsem rád, že ho vidím a on byl zpočátku také rád. Když ale poznal, že mu nebudu moc užitečný, jeho radost opadla. A to mu vyčítám. Zavezli nás do Banské Bystrice, kde jsem se setkal se dvěma dalšími Američany. Dostalo se nám tolik pozvání k návštěvám, že jsme je nemohli ani všechna přijmout. Všichni jsme pak šli ráno k holiči. Nepamatuji se na jeho jméno, ale byl to Čech (byl vycvičen v Anglii a pak padákem vysazen na Slovensko, aby zde pomohl v odboji proti Němcům) a byl to on, kdo nám zařídil odlet ze Slovenska. Měl radiový styk s Anglií, odkud byl navázán kontakt s Itálií. Odtud nám poslali dvě B-17 s krytím asi tuctu stíhaček P-51, které nás doprovodily domů. Chci dodat, že tak přátelské lidi jako na Slovensku nikde jinde nenajdete.“112

111 112

Tamtéž Tamtéž

- 69 -

Robert R. Kirsch, radiooperátor „29. srpna, když jsem vyskočil z hořícího letadla, jsem nebyl vůbec zraněn. Dopadl jsem v jakémsi lesíku, kde jsem krátkou dobu zůstal viset na stromě. Když jsem se dostal na zem, schoval jsem padák a uviděl jsem muže, který měl palici a díval se na mě tak, že jsem raději utekl a ukryl se v lese. Ráno jsem šel k sedlákovi, který se svojí dcerou starou 8-9 let oral pole. Byl ze mě vyděšen, ale vzal mě domů, kde jsem byl přátelsky přijat. Jeho žena o této příhodě však asi šla povědět sousedům a za chvíli to věděla celá vesnice. Někdo to pravděpodobně nahlásil Němcům a ti si brzy pro mne přijeli. Bylo to nákladní auto, na kterém vezli ohořelé mrtvoly amerických letců. Nepoznal jsem však, kdo by to mohl být. Dovezli mě ke kostelu a mrtvá těla naskládali do márnice. Mezi tím mi dovolili promluvit pár slov s knězem, který byl přítomen při kopání velkého hrobu za hřbitovem. Ptal se mě, jak dlouho může válka ještě trvat. (Podle farní kroniky se k němu Němci chovali slušně a dali mu najevo, že se nemusí obávat o svůj život). Odvedli mne do jakéhosi vězení, nemám ponětí, kde to bylo.“113

Rodina Pešátová, Přečkovice „Navštívila jsem paní Pešátovou v Přečkovicích, kde dosud bydlí v domku, v němž její rodina ukrývala po osm měsíců J. Sallingse (boční střelec B-17G č. 159). Paní Pešátová i její dcera vyprávěly o událostech, které se odehrály v srpnu 1944.114 Vyprávěly, jak dne 29.8.1944 přeletělo nad jejich hlavami opět velké množství amerických letadel ve formacích. Některá však byla právě nad nimi sestřelena. Bratr paní Pěšátové byl se svou ženou tenkrát na poli a uviděl, jak se jeden letec snáší k zemi. Když se k němu chtěli přiblížit, utíkal od nich pryč. Ten den byl u nich na dovolené strýc ing. Dorůžka a uměl anglicky. Šel do lesa a tam letce skutečně našel. Dohodli se spolu, že Sallingse ukryjí a zachrání od zajetí. Americký letec byl značně nedůvěřivý. Až když mu dali najíst uvěřil jejich dobrým úmyslům. Nejdříve ho ukryli ve stodole, která byla poněkud vzdálená od jejich domku. Jídlo mu nosili i v poledne do stodoly. Uviděla to však jedna starší paní a šla za starostou, že Pešátovi někoho ve stodole ukrývají. Ten to sice informátorce vymluvil, ale nezbylo nic jiného, než aby Sallingse v noci přivedli do své chalupy.115

113

Archiv slavičínského muzea, I. Č. 4084 BRZOBOHATÝ, D., HORÁK, L., BAČA, M., HAVLÍN, V.Letecká bitva nad Slavičínskem.Uherský Brod, 2004

114

- 70 -

Byl to nesnadný život, protože v domku mimo Pešátovu rodinu bydlel ještě děda, babička a sestra babičky, někdy až 10 lidí. Nebezpečí prozrazení hrozilo také od syna Pešátových - školáka. Ptal se svého dědy, kdo že to u nich je, že nemluví ani německy, ani cikánsky. Řekli chlapci pravdu a on dokázal celou dobu mlčet. S blížící se frontou byly návštěvy a kontroly Němců častější. Když jednou večer německý oddíl prováděl kontrolu domů, Sallings se nemohl nijak rychle ukrýt než pod neckami ve sklepě. Naštěstí Němci právě u jejich domu akci ukončili a šli do hospody. Ke konci války byla do vesnice nastěhována celá větší německá týlová jednotka a jednoho vojáka museli ubytovat i Pešátovi. Sallings by již tak do rodiny vrostlý, že si klidně přisedl ke stolu, kde německý voják hrál s Pešátovými muži karty, a také si přisadil. Předstíral, že je němý. Když přešla fronta a byl zase svobodný, ani se mu nechtělo domů. Samozřejmě byl středem pozornosti celé vesnice a širokého okolí. Teprve asi za měsíc a půl odjel do Prahy a odtud do rodného Tennessee. Vrátil se domů, kde měl čtyři bratry a kde byl již všemi oplakán jako padlý letec.“116

Mojmír Bača, letecký mechanik v.v., Slavičín „Má pozorování dne 29. srpna 1944: Byl jsem zaměstnán ve zdejší zbrojovce Detona. Při vyhlášení leteckého poplachu jsme utíkali směrem přes Hlubokou ke Slavičínu. Když jsem doběhl za les do prostoru nynějších hájenek, pozoroval jsem výbuch bombardéru v místech nad Rudicemi a pak skupinu šesti padáků v ose Rudimov- Nevšová. Při dalším útěku od závodu směrem k Lipové jsem pozoroval, jak americká stíhačka P-38 sestřelila nad Lipinou Messerschmitt Bf 109. Pilot vyskočil a snášel se padákem. Další Bf 109 jsem viděl v malé výšce přeletět nad Nevšovou. Byl též zasažen a dopadl až za Lipovou. Ještě tentýž den jsem se šel podívat na trosky bombardéru v Rudicích. Večer jsem šel do sušírny ovoce, protože se ve vsi povídalo, že je tam někde ukryt americký letec. Skutečně jsem ho tam našel, byl to navigátor Dickinson. Dále již vše souhlasí s jeho vzpomínkami.“117

115

Tamtéž Tamtéž 117 Jmenovaný je spoluautorem knihy Letecká bitva nad Slavičínem. Jeho vlastní vzpomínky. 116

- 71 -

Kašava, letadlo B-17G, č. 359 Letadlo bylo těžce poškozeno v boji jižně od Zlína a zřítilo se až u Kašavy. Velitel letadla Bullock spolu s dalšími dvěma členy posádky zahynul. Ostatní členové posádky přežili a byli zajati, pouze druhému pilotovi Jacksonovi se podařilo uprchnout na Slovensko. Zde začalo 29.8.1944 Slovenské národní povstání. Ze Slovenska jej odvezla i s jinými Američany dvě letadla B-17G zpět na základnu do Itálie.

Alfred R. Smith, navigátor : Liptál, letadlo B-17G č. 369 Letadlo bylo zasaženo, ale pokračovalo v letu. Tři letci z hořícího letadla vyskočili již u Vizovic. Další německé stíhačky napadly letadlo až u Vsetína. Pro poruchu mechanismů posádka vyhazovala bomby z letadla ručně. Poté celá posádka opustila letadlo, aniž by někdo zahynul. Stroj dopadl u Liptálu v prostoru Vartovňa, kde vybuchl.118

Metylovice, letadlo B-17G č. 118, „SNAUFPERMAN“ Letadlo bylo sestřeleno u Metylovic. Posádka se snažila hořící letadlo uhasit střemhlavým letem, pak ale zapnuli automatické řízení a hořící stroj opustili. Z posádky zahynuli dva letci. Palubní mechanik Katz bez problémů dopadl na zem, ale Němci ho zastřelili, jakmile zjistili, že je židovské náboženské příslušnosti. Byl pohřben ve Frenštátě. Boční střelec Payne byl ještě v letadle těžce raněn do břicha, posádka ho rychle ošetřila a umožnila mu seskok padákem. Na zem dopadl již mrtvý. Byl pohřben v Palkovicích.119 Ve slavičínském muzeu se nachází obraz bombardéru „SNAUFPERMAN“ při bojové akci, který osobně namaloval a pak do Slavičína přivezl jeho bývalý velitel J.W.Beecham (mise č. 263 byla první, kdy letadlu nevelel).

Sidonie, letadlo B-24, č. 313, „ROUGH COOB“ Letadlo mělo za letu problém s motorem a od své skupiny se značně vzdálilo. Letadlo letělo poněkud bokem a hořelo. Němci na něj údajně vůbec nezaútočili nebo ho patrně považovali za vyřazený z boje. Hořící liberátor bez posádky se zřítil v blízkosti 118

Následující vyprávění vzniklo tak, že L. Dickinson zpracoval svou korespondenci s p. Smithem a zaslal ji do muzea ve Slavičíně. Zde je uložena v archivu, I. Č. 4084 114 Tamtéž

- 72 -

bývalého zámečku Antostal (katastr obce Horné Srnie na Slovensku). Při seskoku uhořel zadní střelec Solock. Podle očitých svědků se zachytily šňůry jeho padáku za konstrukci letadla a tak jej zasáhly plameny hořícího letadla. Byl pohřben v Nemšové u Trenčína. 120

Balaton, letadlo B-17, č. 915, „WOLF PACK“ Letadlo bylo těžce poškozené a velitel letadla J.F.Fitzpatrick dal rozkaz vrátit se zpět. Letadlo ale muselo nouzově přistát v Maďarsku u Balatonu. Zachránili se všichni členové posádky.

7.3.1 Setkání s účastníkem bitvy nad Slavičínskem Velký význam pro mou diplomovou práci byla také možnost setkat se tváří v tvář s panem Josephem P. Owsianikem121, který byl pravým bočním střelcem v letadle B17G č. 915 ( Pozn. : Jeho zprávu o celé události 29. srpna 1944 se dočtete v kapitole č. 4 Historie 20. letky 2. bombardovací skupiny). Do Slavičína přijel na pozvání Klubu přátel historie Slavičínska dne 26. srpna 2007. Od pana Ing. Dostala jsem obdržela osobní pozvánku na besedu, která se s ním konala ve slavičínském muzeu. Byl to neuvěřitelný zážitek

poslouchat jeho vzpomínky a

odpovědi na dotazy, které mu přítomní lidé pokládali. Pan Owsianik přijel společně se svým vnukem, který mu byl průvodcem a má velký zájem o jeho příběhy. Společně s ním jsme poslouchali pana Owsianika s velkým zájmem. Nejvíc na mne zapůsobilo, když řekl: „ Nechápu, jak člověk, který po nás ve vzduchu střílel a chtěl nás vlastně zabít, mně na pevné zemi zajistil teplou stravu. Jeho zásluhou jsem přežil.“ V té době musel člověk mnohdy plnit rozkazy, které se mu nelíbily. Možná proto, že měl strach o svůj život. Přesto někteří z nich zůstali ve svých srdcích lidmi, kteří ví, co je správné a podle toho se také zachovali. Zachovali si lidské hodnoty a svou důstojnost. Na konci celé besedy jsem měla možnost osobního rozhovoru s panem Owsianikem.122 Tady je několik otázek, na které jsem dostala odpověď.

120

Tamtéž Srovnej: Příloha č. 13: Fotografie p. Owsianika 122 Srovnej: Příloha č. 14: Fotografie osobního setkání s p. Owsianikem 121

- 73 -

Jaká byla náplň vaší práce v letadle B-17G č. 159? „ Byl jsem boční střelec a zároveň fotograf. Měl jsem za úkol fotografovat zasažené cíle a podle toho jsme potom hodnotili úspěšnost celé akce.“ Co jste cítil a na co jste myslel, když vaše letadlo hořelo a vy jste všichni museli vyskočit na úplně cizí území? „ Na přemýšlení nebylo moc času. Myslíte jenom na to, jak si zachránit svůj vlastní život a životy kamarádů. Všechno se to událo ve velké rychlosti. Snažil jsem se vybavit si, co nám říkali o tom kdy a jak roztáhnout padák. Letíte z velké výšky nikoli přímým směrem, ale neovládáte svoje tělo. Děláte různé kotrmelce a špatně se vám dýchá, protože ani jeden z nás neměl kyslíkovou masku, takže bylo velmi důležité kdy rozevřít padák. Moc brzy znamenalo, že nebudete mít dostatek kyslíku a moc pozdě znamenalo, že se nestihnete připravit na bezpečné přistání,“ Co se stalo potom, když jste přistál? „ Dostal jsem se do zbrojnice, kde mne ale našli gestapáci. Velmi krutým způsobem mne prohlédli a pěšky odvedli do slavičínských kasáren. Tady mne na dlouhou dobu zavřeli bez jídla a pití. Potom za mnou přišel jeden německý letec. Vysvětlil mně, že je to on, kdo nás sestřelil.. Jakmile zjistil, že jsem několik dni nejedl, dal příkaz, aby mně přinesli dobré jídlo. Počkal, až ho sním a potom vzpažil pravici k pozdravu. Já jsem zasalutoval a německý pilot odešel. Dál mne čekal převoz do Brna a 650mil dlouhý pochod na západ. Šli jsme dlouho bez jídla a vody, někdy až do půlnoci. Když bylo asi 16palců sněhu, společně s kamarádem jsme si ze dvou dek udělali takový spacák, abychom měli něco pod sebou a nemuseli spát na sněhu. Když bylo jaro, tak jsme se „ těšili,“ že budou k jídlu aspoň pampelišky. Dodnes nechápu, jak jsem toto mohl přežít. Asi proto, že mám v sobě polskou a ruskou krev.“ Po návštěvě Slavičína směřovala další cesta pana Owsianika do Německa, kde se měl setkat s německým pilotem Reschkem, který bojoval proti němu a sestřelil jejich letadlo.

- 74 -

Další otázka tedy zněla: Co cítíte, když se máte setkat po více než 60. letech s člověkem, který bojoval proti vám? „ Těším se na setkání s ním. Pogratuluji mu, že nás sestřelil a řeknu:“Jsem rád, že ani vy a ani já jsme nebyli tak dobří střelci, protože jinak bychom si vzájemně nemohli podat ruku.“123

Pan Owsianik je člověk velice přátelský a vstřícný. Vážím si toho, že ztratil svůj jistě drahocenný čas rozhovorem právě se mnou. Postupně jsme se aspoň trochu blíže poznali a slíbili jsme si, že budeme dál udržovat styk přes korespondenci. 124

123

Joseph Owsianik, bytem Sprague Ave 141, 07080 South Plainfield, New Jersey USA, pravý boční střelec v letadle B – 17G č. 915, záznam pořízen 22. 7. 2007 v rámci setkání, které se uskutečnilo ve slavičnském muzeu. 124 Srovnej: Příloha č. 15: Podpis pana Josepha Owsianika

- 75 -

Závěr Ve své diplomové práci jsme se snažila zpracovat pojem, pojetí a vývoj předmětu vlastivěda od chvíle, kdy byl zaveden do školních osnov až do současnosti, kdy se tolik vyzvedá Rámcový vzdělávací program. Důležitou součástí práce bylo objasnit si výukové formy a metody práce učitele a regionální prvky ve výuce. V námětech jsou navrženy čtyři konkrétní vycházky a jeden projekt. Pracovní listy, obrázky a další materiály pro realizaci námětů jsou uvedeny v příloze. Současné školství prochází velkou změnou, kdy se dostávají do popředí klíčové kompetence. To znamená, že není důležité, aby žák učivo znal, ale pochopil a dokázal je využít v osobním životě. Tento cíl je pro žáka velmi přínosný, a proto si myslím, že se naše školství ubírá správným směrem. Rámcový vzdělávací program nabízí mnoho možností, jak k tomuto cíli dospět, ale vždy je také velmi důležitá role učitele. To, jakým způsobem učitel učivo předává a vysvětluje, velmi působí na žáky a také je ovlivňuje. Učitel by měl chápat žáka jako jedinečnou osobnost. Je tedy na něm, aby svou práci vykonával podle svého nejlepšího vědomí, používal různé metody a formy práce, aby byla výuka pro děti přitažlivá a zajímavá. Také ve vlastivědě se klade důraz na to, aby žáci znali svoje okolí, místo, kde žijí a tyto informace byli schopni začlenit do historie vůbec. Učitel tedy může velmi zajímavým způsobem přiblížit dětem regionální výuku a výuku vlastivědy vůbec, protože právě tady se dá využít řada možností. Může docílit toho, že regionální historie se dostane do podvědomí dětí a bude dál předávána dalším generacím. Ze zkušeností víme, že pokud je dítě správně motivováno, má zájem o výuku a nové informace. Také zažije své první úspěchy, které mu pomohou rozvíjet touhu po vědění. Práce v kolektivu mu pomáhá rozvíjet vztahy s ostatními, aktivně se zapojuje do činností a v neposlední řadě si také utváří vztah ke svému učiteli. Nejen znalosti, ale také hodnoty života, které si během školní docházky vytváří bude umět využít v osobním životě a to je náš cíl. Vážím si všech učitelů, kteří věnují svůj čas a nemalé úsilí přípravám, nebojí se případných překážek a mají chuť udělat pro své žáky něco víc. Věřím, že každá taková námaha přinese vždy své plody.

- 76 -

Seznam použitých pramenů a literatury Prameny A) archivní - Archiv městského muzea ve Slavičíně, sign., 4084 ( rukopisné vzpomínky amerických letců, korespondence apod.) - Archivy obecních úřadů, Kroniky: Kašava Liptál Nevšová Rudice Rudimov Slavičín ( farní kronika) Jasenná Palkovice Nová Bošáca Mekylovice B) tištěné - MŠMT ČR Vzdělávací program Základní škola. Praha: Fortuna 1996. - RVP C) vzpomínky pamětníků Osobní setkání pana Owsianika, pravý boční střelec v letadle B – 17G č. 915 D) internetové zdroje - Výzkumný ústav pedagogický v Praze. Metodický portál RVP – portál vzdělávání [online]. c2005-2007, poslední revize 17. 4. 2007 [cit 12. 12. 2007]. Dostupný z WWW: . ISSN: 1802-4785

- Seznam.cz, a. s. Mapy.cz [online]. c 1996 – 2007, poslední revize 18. 4. 2007 [cit. 10.4. 2008]. Dostupný z WWW:

- 77 -

Literatura BALETKA, L. Kapitoly z obce na Valašsku. Liptál: Obecní úřad v Liptále, 1994. BRZOBOHATÝ, D. -

HORÁK, L., BAČA, M., HAVLÍN, V.Letecká bitva nad

Slavičínem.Slavičín: Klub přátel historie Slavičínska, 2004. ČAPEK, V. Didaktika dějepisu II. Praha: SPN 1988. ČAPKA, F. Práce s regionálními dějinami při přípravě učitele. In: Úloha školy v historickém vzdělávání středoevropské společnosti. Brno 1997, s. 57-59. ČONDL, K. – DŘEVO, V. Metodika vyučování dějepisu na národní škole. Praha 1955. DEFENDERS OF LIBERTY.Sekond Bombardement Goup/Wing, 1918 – 1993. Paducah KY: Turner Publishing Copany USA, 1997. FRANKO, V. Organizačné formy dějepisného vyučovania. Bratislava: SPN 1973. FABIÁNKOVÁ, B. Didaktika prvouky. Brno: Paido 1995. FABIÁNKOVÁ, B., HORKÁ H. Náměty do prvouky II. Brno: Paido, 1996. HERMOCHOVÁ, S. Hry pro život 1. Praha: Portál, 1994. HERMOCHOVÁ, S. Hry pro život 2. Praha: Portál, 1994. HEROUT, J. Jak poznávat kulturní památky. Praha: Mladá fronta, 1986. HEROUT, J. Slabikář návštěvníků památek. Praha, 1978. HEROUT, J. Staletí kolem nás. Praha: Paseka 2000. Historie a vojenství 1992, č. 4, článek Luftwaffe v Čechách a na Moravě Podřevnicko 1/1995 – Ing. Valíček: Letecký boj u Slavičína. Vizovická nemocnice za německé okupace ( z deníku dr. Lapaše) HRADIL, F. Vlastivěda na 1. stupni základní školy. Brno: UJEP, 1985. HUŇÁČEK, V. Metodika tematické činnosti průvodce. Praha: Merkur, 1983. CHOVANEC, J. Smrt přišla z oblaků. Městský úřad Bojkovice, 1994. JANOVSKÝ, J. Základy didaktiky dějepisu. Praha: SPN, 1984. JULÍNEK, S. Úvod do teorie a praxe dějepisu. Brno: MU, 1995. JŮVA, V., JŮVA, V. Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 1997. KARPATSKÝ, D. Malý labyrint literatury. Praha: Albatros, 1997. KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov. Praha: SPN, n. p., 1998. KOMENSKÝ, J. A. Didaktika velká. Brno: Komenium, 1948, s. 100 – 103. KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: MU, 2006. MACHKOVÁ, E. Metodika dramatické výchovy – Zásobník dramatických her a improvizací. Praha: Artama 1992. MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. Brno: MU, 1995. - 78 -

MEJSTŘÍK, V. a kol. Metodika vyučování vlastivědě (1.-5. ročník ZŠ). Praha: SPN 1964. ORIEŠKA, J. Metodika činnosti průvodce cestovního ruchu. Praha: Idea servis, 1999. PAPÍKOVÁ, K. Vycházky vo vyučovaní vlastivedy v 3. ročníku základnej školy. Bratislava: SPN 1984. PATERSONOVÁ, K. Připravit, pozor, učíme se! Praha: Portál 1996. PETRTYL, J. Zkušenosti ze spolupráce školy a muzea při vyučování dějepisu. Praha: SPN 1962. PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2002. PINĎÁK, F. DICKINSON, L. TUNE,W. Mission 263. Denver: Colorado, USA, 1997. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001. SVINENSKÝ, L., HURT, Z. Stíhači. Svět křídel, 1993. SVOBODA, L. Regionální dějiny ve vyučování dějepisu. České Budějovice, 1986. VESELÁ, I. Regionální prvky ve výuce vlastivědy. Vycházky Telčí a okolím: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2007. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jiří Mihola. VLČEK, A. Vycházky se školní mládeží. Zábřeh: Družstvo knihtisk, 1912. VYBÍRAL, M. Od zkušenosti k poznání. Plzeň: Pedagogické centrum, 1996. VÝCHODSKÁ, H. Didaktické hry ve vyučování dějepisu. Plzeň: Pedagogické centrum Plzeň, 2003.

- 79 -

Seznam příloh: Příloha č. 1: Náhled rozpracovaného školního vzdělávacího programu vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět jedné základní školy ve východních Čechách Příloha č. 2: Slavičínské muzeum Příloha č. 3: Soukromé muzeum p. Michala Žitníka v Šanově Příloha č. 4: „ Slavičínský architekt“ Příloha č. 5: Část mapy Vizovských vrchů Příloha č. 6: Fotografie pořízené při realizaci projektu „ Slavičínský architekt“ Příloha č. 7: Hrob padlých amerických letců Příloha č. 8 : Návrh pomníku padlým americkým letcům Příloha č. 9: Fotografie německé stíhačky Messerschmitt Bf 109 Příloha č. 10: Dopad německé stíhačky Messerschmitt Bf 109 na Uhliskách Příloha č. 11: Fotografie letounu B 17F – 10 - BO ze dvou pohledů Příloha č. 12: Fotografie posádky letounu B 17F – 10 – BO Příloha č. 13: Fotografie pana Josepha P. Owsianika Příloha č. 14: Osobní setkání s panem Owsianikem Příloha č. 15: Podpis pana Owsianika

- 80 -

Příloha č. 1: Náhled rozpracovaného školního vzdělávacího programu vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět jedné základní školy ve východních Čechách. Konkretizovaný dílčí výstup

Konkretizované učivo

MÍSTO, KDE ŽIJEME

MÍSTO, KDE ŽIJEME Cestujeme po ČR přírodní podmínky regiony zprostředkuje ostatním zkušenosti z vlastních cest Práce s mapou plány světové strany typy map vysvětlivky, značky na mapách

LIDÉ KOLEM NÁS LIDÉ A ČAS ROZMANITOST PŘÍRODY ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ

LIDÉ KOLEM NÁS Lidská práva,ústava, volební systém vhodné a nevhodné chování porušení lidských práv práva dítěte Pravidla soužití v obci chlapci x děvčata rozdíly mezi jednotlivci LIDÉ A ČAS Orientace v čase a časový řád čas jako fyzikální veličina dějiny jako časový sled událostí letopočet Báje, mýty, pověsti domov, vlast minulost kraje a předků ROZMANITOST PŘÍRODY Životní podmínky rozmanitost podmínek života na Zemi význam ovzduší, vodstva, půd, rostlinstva a živočichů na Zemi podnebí a počasí Nerosty a horniny, půda některé hospodářsky významné horniny a nerosty průmysl a životní prostředí odpady a hospodaření s odpady vznik půdy a její význam zvětrávání ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ Ochrana zdraví, životní styl a první pomoc Rozvržení a využití volného času návykové látky

Nástroje hodnocení

PT 2 Občan, občanská společnost a stát PT 2 Formy participace občanů v politickém životě PT 2 Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování

PT 5 Ekosystémy

PT 5 Základní podmínky života PT 5 Lidské aktivity a problémy životního prostředí

PT 5 Vztah člověka k prostředí PT 6 Fungování a vliv médií ve společnosti Pozn. PT = průřezová témata

Mezipředmětové vztahy

Doporučené metody a formy práce (není závazné)

Příloha č. 2: Slavičínské muzeum ( pracovní list) Jméno:

1.Najdi znak 15. US armády a popiš, jak vypadá:

2. Doplň V hodině čtení jsme si četli o bombardovacích letadlech…… americké letecké armády, která letěla zničit ……………… a seřaďovací nádraží v ……………..- Přívoze. Tato událost se odehrála………………1944. Během letu se …………… stíhačům podařilo sestřelit všech………. letadel 2. bombardovací skupiny a ….. opozdilá letadla.

3. V muzeu. Dobře poslouchej výklad pana Ing. Miroslava Kadlece a rozhodni.

-

Na kolik částí je rozděleno muzeum?

a) na dvě

-

b) na tři

Kdy se uskutečnila bitva nad Slavičínskem?

a) 29. 8. 1944

-

a) 41

c) na čtyři

b) 2. 5. 1945

c) 9. 5. 1944

Kolik amerických letců se zachránilo?

b) 59

c) 90

- Kolik bombardovacích letadel odstartovalo na misi č. 263?

a) 750

b) 220

c) 599

- 82 -

-

Kolik letců tvořilo posádku bombardéru B - 17?

a) 7

b) 10

c) 13

4. Nakresli (ve škole) obrázek, který podle tebe nejvíce vystihuje téma naší vycházky. Můžeš k obrázku napsat i hodnocení (jestli se ti vycházka líbila, nelíbila, proč, co tě zaujalo?).

Příloha č. 3: Soukromé muzeum p. Michala Žitníka v Šanově ( pracovní list)

Jména žáků ve skupinách:

1. Vypište důležitá místa, která jsme navštívili:

2. Napište, co vás v muzeu nejvíc zaujalo:

3. V muzeu. Dobře poslouchej výklad pana Michala Žitníka a rozhodni.

-

Jakým způsobem se zachránil Thayne L. Thomas, velitel letadla?

a) padákem

-

c) vyskočil bez padáku

Jakou přezdívku mělo letadlo B-17G č. O96

a) LAST TIME

-

b) přežil v letadle

b) BIG TIME

c) FIRST TIME

Kolik letců z „ Šanovského“ letadla zahynulo?

a) 10

b) 2

c) 9

4. Nakreslete jednoduchou směrovou růžici světových stran, její správnost si ověřte pomocí buzoly.

5. Na A4 tvrdého papíru nakreslete pomník Kamenné letecké srdce .

6. Najděte druhý pomník v blízkosti Kamenného leteckého srdce, zjistěte jeho název a zapište světovou stranu, na kterou leží:

7. Odhadněte vzdálenost mezi těmito dvěmi pomníky. Ve skupince si rozdělte role pro přibližné měření délky pomocí kroků . Nezapomeňte na úlohu zapisovatele. Odhad délky ………….m Krokování …………….kroků (můj krok má přibližně …….cm) Skutečnost…………m

8. Zakreslete do mapy tyto dva pomníky.

9. Napiš hodnocení vycházky:

Příloha č. 4: „Slavičínský architekt“ (pracovní list) Materiál k nastudování: Slavičín- 28 letců Vrchním velitelem slavičínské posádky byl major Artner, v civilu byl ředitelem měšťanské školy ve Štýrském Hradci ( Graz). Ten nařídil soustředit všechny mrtvoly letců do márnice ve Slavičíně. Bylo jich nejdříve 27 a na druhý den přivezli ze Šanova ještě jednoho, kterého našli pod troskami letadla. Pohřeb padlých letců se konal 31. srpna 1944 a jejich těla byla uložena do dlouhé jámy za hřbitovní zdí. Dnes je tento hrob již uprostřed rozšířeného hřbitova. Při kopání hrobu ( 5 x 2 m) pomáhali i němečtí vojáci, kteří s pohřbem otáleli, takže pro veliké vedro byla již těla ve značném rozkladu. Pohřbu se nesměl nikdo zúčastnit, pouze zdejší farář František Maňák se svým přítelem a kaplany. Vojáci padlé letce naházeli do hrobu, hráběmi ho urovnali a umístili na něm dřevěnou tabulku s křížkem a nápisem: 28 amerikan. Flieger abgest 29. 8. 1944 beerdigt 31. 8. 1944 Po válce byl tento nápis na hrobě přehoblován a tabulka byla opatřena českým textem. Slavičínský hřbitov se tak stal největším hromadným hrobem amerických letců na území naší republiky. Po válce 3. a 5. září 1946, provedli američtí vojáci na slavičínském hřbitově exhumaci pozůstatků padlých letců, které byly převezeny buď na americké vojenské hřbitovy nebo na žádost rodin na civilní hřbitovy v USA. Rozloučení s americkými letci bylo velmi slavnostní a zúčastnilo se ho velké množství lidí, sedm knězů, vojenská posádka s hudbou, zástupci spolků, filmaři, aj.125

1. Poslouchal jsi pozorně výklad pana Bači? Odpověz na otázky:

- Kde Dickonson dopadl po havárii letadla?

a) Nevšová

125

b) Rokytnice

c) Rudimov

BRZOBOHATÝ, D., HORÁK, L., BAČA, M., HAVLÍN, V.Letecká bitva nad Slavičínskem.Uherský Brod, 2004, s. 8.

- Kde přespal Loy Dickinson?

a) v Nevšové u Nováků

b) na Petrůvce u Kovaříků

c) na samotě Kaková u Bačů

- Kam odešel Loy Dickinson potom?

a) domů

b) do Vídně

c) na četnickou stanici ve Slavičíně

2. Podle textu vyhledej a doplň: Vrchním velitelem slavičínské posádky byl major………Padlých letců bylo celklem…... Pohřeb se konal …………. a jejich těla byla uložena do dlouhé jámy za…………... Pohřbu se mohl zúčastnit, pouze zdejší ……... František Maňák se svým přítelem a kaplany. Hrob byl opatřen dřevěnou tabulku s křížkem a nápisem:…………………………. ………………………… ……………………….. Po válce byl tento nápis na hrobě přehoblován a tabulka byla opatřena českým textem. Slavičínský hřbitov se tak stal………………………………..na území naší republiky. Po válce byly ostatky převezeny do ……

3. Navrhněte pomník 28 padlým americkým letcům.

4. Zorientujte se pomocí buzoly a napište, jaká významná budova, objekt, obec je tímto směrem: SEVER: JIH: VÝCHOD: ZÁPAD:

5. Pokuste se nakreslit zjednodušený plánek okolí kostela. Neznázorňujte detaily, ale pouze významnější prvky ( hrob padlých letců, školu, atd.)

6. Napište hodnocení projektu:

Příloha č. 5 : Část mapy Vizovských vrchů ( 1 : 50 000) ( www.mapy.cz)

Příloha č. 6 : Fotografie pořízené při realizaci projektu „ Slavičínský architekt.“ Foto autorka126

126

Žáci navštívili slavičínské muzeum, kde vyslechli přednášku pana Kadlece na téma „ Bitva nad slavičínskem.“ Vědomosti, kterých nabyli, jim pomohly v další práci na projektu.

Příloha č. 7 : Hrob padlých amerických letců. Foto autorka.

- 89 -

Příloha č. 8 : Návrh pomníku padlým americkým letcům127 Foto autorka.

Příloha č. 9 : Fotografie německé stíhačky Messerschmitt Bf 109128

127

Žáci při práci na návrhu pomníku padlým americkým letcům. Archiv slavičínského muzea, I. Č. 4084

128

Příloha č. 10 : Dopad německé stíhačky Messerschmitt Bf 109 na Uhliskách ( pracovní list)

Jména žáků ve skupinách:

1. Popište aspoň 4 dřevěné sochy, které jste mohli vidět v Pivečkově lesoparku:

2. Napiš aspoň tři věty o pověsti „ Tatarka.“

3. Poslouchal jsi pozorně pana Petrů. Odpověz na otázky:

- Kdy byl Messerschmitt Bf 109 na Uhliskách?

a) 29. 8. 1944

-

b) 15. 5. 1944

Jakého souboje se Messerschmitt Bf 109 zůčastnil?

a) útok na nádraží

-

c) 29. 7. 1978

b) bitva nad Bílými Karpaty c) doprovod německých bombardérů

Kdo sestřelil Messerschmitt Bf 109?

a) americké stíhačky b) zhavaroval pro poruchu motoru c) pozemní dělostřelectvo

4. Nakresli nejlepší zážitek z vlastivědné vycházky.

5. Napiš hodnocení vycházky:

Příloha č. 11: Fotografie letounu B 17F – 10 - BO ze dvou pohledů.129

Příloha č. 12: Fotografie posádky letounu B 17F – 10 – BO130

129 130

Archiv slavičínského muzea, I. Č. 4084 Archiv slavičínského muzea, I. Č. 4084

Příloha č. 13 : Fotografie pana Josepha P. Owsianika ( zachráněný pravý boční střelec, B- 17G č. 159). Foto autorka.

Příloha č. 14 : Osobní setkání s panem Owsianikem. Foto autorka.

Příloha č. 15 : Podpis pana Owsianika. Foto autorka.

Resumé

The Diploma „ The battle above Slavičín,“ should be methodical manual about the school subject education about our native country for teachers on primary education. It contains the theory of the approach and process of development of this school subject in our history of education. The diploma thesis deeply targets the walking tours with using regional features as the very effective method of teaching. Special chapter is given to project-based teaching and learning. The creative part of this work are ideas and materials for practice with using different methods and forms of teacher´s work. All these ideas are inspired in our new curriculum Framing Educational and Trainning Programme.