Mandantenbrief Informace o daních, právu a hospodářství v České republice

Mandantenbrief Informace o daních, právu a hospodářství v České republice Vydání Září 2011 · www.roedl.cz

Obsah Právo aktuálně > Lze věřit zápisům v katastru nemovitostí? Daně aktuálně > Zrušení zdanění dividend Ekonomika aktuálně > Zpráva auditora v nové podobě Rödl & Partner Intern > Lidé u Rödl & Partner

Právo aktuálně Petra Budíková, Rödl & Partner Praha Ústavní soud řešil v nálezu II. ÚS 165/11 ze dne 11.05.2011 další případ otázky dobré víry při nabytí nemovitosti od nevlastníka. Kromě právních apelů jak směrem k Nejvyššímu soudu, tak k soudům nižších stupňů vyslal rovněž opakovaně k otázce polovičatosti uplatnění zásady materiální publicity katastru nemovitostí apel politický, když v nálezu uvedl, že navzdory kritice ze strany odborné veřejnosti i Ústavního soudu a navzdory tomu, že nový katastrální zákon (zakotvujícího zásadu materiální publicity zápisů v katastru nemovitostí) je připravován vládou již minimálně od roku 2001, nebyla doposud žádná adekvátní právní úprava katastrálních předpisů přijata, a proto nejsou osoby jednající v dobré víře v pravdivost a úplnost údajů katastru nemovitostí stále odpovídajícím způsobem chráněny.

> Lze věřit zápisům v katastru nemovitostí? Dle názoru Ústavního soudu přitom není akceptovatelné, aby po dobu cca deseti let zákonodárce v dané věci nejednal a v právním řádu ponechával polovičatou právní úpravu,

v konečném důsledku neslučitelnou s ústavněprávními maximami, neboť v rozporu s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv v dobré víře neposkytuje ochranu vlastnickému právu dalších nabyvatelů. Žalobci v tomto sporu − bývalí majitelé předmětné nemovitosti − podali dva roky po jejím prodeji žalobu na současného majitele nemovitosti, který byl počítaje od tohoto původního prodeje třetím zapsaným vlastníkem nemovitosti. Ten ji zakoupil prostřednictvím realitní kanceláře od prodávajícího, který ale podle žalobců nemohl převést vlastnické právo k  této nemovitosti na další osoby, neb nebyl jejím vlastníkem. Smlouva mezi tímto prodávajícím a žalobci byla totiž absolutně neplatná, protože obsah kupní smlouvy neodpovídal pravé a svobodné vůli žalobců a neodpovídal ani projevu vůle kupujícího − účelem smlouvy bylo zajištění pohledávky další osoby ve formě zajišťovacího převodu vlastnického práva, nikoliv trvalý převod vlastnického práva k nemovitosti. Žalobci totiž tehdy dlužili věřiteli, jemuž nedokázali splácet, a proto uzavřeli smlouvu o postoupení své nemovitosti se spolupracovníkem věřitele a ten si pak nemovitost − dům nechal zapsat do katastru nemovitostí jako jeho majetek. Kupující (poslední zapsaný majitel nemovitosti v  katastru nemovitostí) namítal, že předmětné nemovitosti byly nabízeny ke koupi na vývěsce realitní kanceláře, na základě této nabídky začal jednat s pracovníky realitní kanceláře o koupi. Na předmětných nemovitostech vázla zástavní práva ve prospěch bankovního ústavu, na což byl upozorněn realitní kanceláří, a  proto si vyžádal výpis z  katastru nemovitostí. Poté následovala společná jednání s  prodávajícím a  se zástavním věřitelem – bankovním ústavem, na nichž bylo dohodnuto, že stěžovatel na vyplacení zástavy uhradí kupní cenu nemovitostí stanovenou znaleckým posudkem, přičemž muselo jít o znalce, se kterým bankovní ústav spolupracuje. Znalec následně určil hodnotu nemovitostí na částku 310.000 Kč. Po zaplacení této ceny se bankovní ústav vzdal zástavních práv. Kupní smlouvu tedy uzavíral v dobré víře, neměl zájem vstupovat do nejistých obchodních vztahů, když nemovitosti kupoval zejména k bydlení, ale i k podnikání s předpokladem investic do oprav a úprav objektu. Ihned po koupi začal objekt opravovat, neboť byl 1

Mandantenbrief ve velice zanedbaném stavu. Pozastavil se rovněž nad tím, proč žalobci nepodali žalobu v  době, kdy byl ještě vlastníkem prodávající, tj. kdy na nemovitostech vázlo ještě zástavní právo. Proto se domnívá, že žaloba byla podána účelově, neboť nyní je zástavní právo na nemovitostech vymazáno a objekt je zhodnocen.

od nálezu sp. zn. I. ÚS 143/07 nedovolil poskytnout ochranu dobré víře nového nabyvatele, ale spokojil se pouze s kritikou úpravy katastru nemovitostí), v němž prohlásil, že „posílení zásady materiální publicity katastru nemovitostí by výrazně přispělo k posílení právní jistoty osob vstupujících do právních vztahů týkajících se nemovitého majetku“.

Žalovaný apeloval na princip právní jistoty, který též zahrnuje, že bude šetřeno práv nabytých v dobré víře. Neopatrnost a rizikové chování žalobců by nemělo jít k tíži a nad zájem třetí osoby, která vlastnictví řádně nabyla, zejména, když by navrácením nemovitosti žalobci získali nesporně větší výhody, než za jakých nemovitosti převáděli. Žalovaný nabyl předmětné nemovitosti na základě řádné kupní smlouvy a neměl pochyb, že nemovitosti prodává oprávněný vlastník, zejména když jednal při koupi nemovitostí zatížených zástavním právem s peněžním ústavem o vyplacení zástavy. Podle ujednání v kupní smlouvě pak byla celá kupní cena poukázána přímo bankovnímu ústavu. Výše kupní ceny byla stanovena k požadavku banky na základě tržního ocenění znalce. Žalovaný jako vlastník předmětné nemovitosti užíval a zhodnotil je. Vrácení nemovitostí žalobcům proto nese s  sebou obrovskou nejistotu žalovaného, pokud se týká uplatnění jeho práv na vrácení vynaložených nákladů, případně bezdůvodné obohacení, náhrady škody, ale i existenční otázku, jako je bydlení a možnost podnikání a samozřejmě nákladů na zajištění odpovídající náhrady.

Je zjevné, že střet těchto dvou právních principů nemá žádné uspokojivé a trvalé řešení, ostatně pokud by měl, nebyla by tato otázka opakovaným předmětem nálezů Ústavního soudu. Argumentace držená Nejvyšším soudem a  použití sankce absolutní neplatnosti dle § 39 občanského zákoníku je krajností, která je nejhorším řešením, zvláště pak ve sporu právních principů. Ústavní soud tedy přišel v situaci, kdy obě krajnosti (obecně přiznávaná absolutní přednost jednoho principu) vedou k  nespravedlnosti, s  řešením, že na „misku vah“ položil otázku dobré víry nabyvatele nemovitosti vycházejícího ze zápisů v katastru.

Ve sporu jde tedy o  střet dvou základních právních principů. Na jedné straně tak platí, že pokud kupující nabyl nemovitost od nevlastníka, nestal se jejich vlastníkem (viz konstantní argumentace Nejvyššího soudu, že ani zápis o vlastnických a jiných věcných právech k nemovitostem nemůže prolomit zásadu, že nikdo nemůže převést na jiného více práv, než sám má. Na druhé straně pak platí princip ochrany nabytých práv, práva vlastnit a pokojně užívat majetek obecně – tedy ochrana dobré víry kupujícího vycházejícího z údajů v katastru nemovitostí). Ústavní soud k  tomu poznamenal, že praxe ve vyspělých demokraciích zohledňuje daleko více skutečnost, že by v případech nabytí od nevlastníka bylo krajně nespravedlivé neposkytovat ochranu právům nabytým v dobré víře. Osoby, jimž dobrá víra svědčí, totiž nenesou žádný díl odpovědnosti za neplatnost smlouvy uzavřené mezi právními předchůdci a s ohledem na svou dobrou víru mohly v mezidobí nemalým způsobem zhodnotit inkriminované nemovitosti. Osobě, která učinila určitý právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený údaji z veřejné, státem vedené evidence, musí být v materiálním právním státě poskytována ochrana. K  neuspokojivému provedení zásady materiální publicity v zákoně o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem se Ústavní soud vyjádřil ve výše zmíněném nálezu sp. zn. II. ÚS 349/03 (v něm si ovšem ještě na rozdíl 2

Ústavní soud trvá na uvážení všech okolností případu, aby nenastávala vždy jen jedna krajnost a zapovídá slepé následování jednoho či druhého principu bez výjimky. Klíčovou otázku dobré víry kupujícího nelze přejít jen odkazem na zásadu, že nikdo nemůže nabýt od nevlastníka. Ústavní soud stížnosti vyhověl a nařídil nové projednání celého případu s tím, že podstatné pro posouzení dané věci bude, jak obecné soudy posoudí důkazy umožňující odpověď na otázku, zda lze usuzovat na dobrou víru majitele nemovitosti při nabytí. Pokud by kupující nebyl v dobré víře, nebylo by možné jeho vlastnickému právu poskytnout ochranu. Lze-li tedy v konkrétním případě usuzovat na dobrou víru nabyvatele nemovitosti a tato bude prokázána, měla by mu být z  pohledu Ústavního soudu přiznána právní ochrana a měl by zůstat zapsán jako vlastník nemovitosti, protože by dle názoru Ústavního soudu převážil princip ochrany nabytých práv, práva vlastnit a pokojně užívat majetek obecně. Je třeba podotknout, že každý případ je nutné posuzovat samostatně a okolnosti je vždy třeba náležitě zvážit z právního hlediska.

Kontakt pro další informace

JUDr. Petra Budíková Advokátka/Senior Associate Tel.: +420 236 163 730 E-mail: [email protected]

Daně aktuálně Roman Konečný a Romana Dejdarová, Rödl & Partner Brno Součástí daňové reformy, s  jejíž platností je počítáno od roku 2013, má být podle informací poskytnutých premiérem Nečasem a ministrem financí Kalouskem i osvobození dividend a  podílů na zisku od patnáctiprocentní srážkové daně.

> Zrušení zdanění dividend

Závěrem

Osvobození dividend a podílů na zisku je v omezené míře uplatňováno již od roku 2004, platí v současnosti ale pouze pro dividendy a podíly na zisku vyplácené mezi kapitálovými obchodními společnostmi v  rámci Evropské unie. Podmínkou je, že příjemce dividendy má nejméně po dobu 12 měsíců nepřetržitě alespoň 10% podíl na základním kapitálu společnosti vyplácející dividendu.

Podle odhadu Ministerstva financí bude tento krok znamenat pro státní pokladnu propad příjmů o 9 miliard korun. Pro daňové poplatníky, kteří nesplňují současná kritéria pro osvobození výplaty dividend a podílů na zisku, by tato informace, i když má zatím pouze formu nezávazného tiskového prohlášení, mohla být motivem pro odklad plánované výplaty dividend do roku 2013.

Dividendy a podíly na zisku vyplácené subjektům, které nesplňují uvedená kriteria, jsou po zdanění 19% sazbou daně z  příjmů právnických osob zdaněny dále 15% srážkovou daní při jejich připsání, výplatě nebo poukázání na účet příjemce. Podléhají tedy dlouhodobě kritizovanému dvojímu zdanění a jejich konečné daňové zatížení v současnosti v ČR činí 31,15 procent (19 + 12,15 %). Další nevýhodou současné úpravy je vedle dvojího zdanění daňové zvýhodnění financování dluhem místo vlastními zdroji. Úroky jsou na rozdíl od zdaňovaných dividend nákladem na dosažení, zajištění a  udržení příjmů, o  který si lze snížit daňový základ. Navrhovaná změna má obě tyto nevýhody odstranit, navíc se podle vyjádření obou politiků má jednat o změnu prorůstovou, která sníží daňové zatížení investorů v ČR. Nově by tedy byly veškeré dividendy a podíly na zisku po zdanění daní z příjmů právnických osob, která v současné době činí 19 procent, vypláceny bez dalšího zdanění společníkům. Nezohlednilo by se při tom, zda se jedná o právnické nebo fyzické osoby a jaký podíl na společnosti vyplácející dividendy drží. Konečné zdanění dividend a podílů na zisku by činilo 20 procent, což je sazba navrhovaná pro daň z příjmů právnických osob, místo současných 31,15 procent.

Kontakt pro další informace

Ing. Roman Konečný Daňový poradce/Auditor Associate Partner Tel.: +420 530 300 500 E-mail: [email protected]

Ekonomika aktuálně Jiří Havránek a Jiří Holcman, Rödl & Partner Brno V souvislosti s vydanými „klarifikovanými“ Mezinárodními auditorskými standardy, kterými se řídí také provádění auditu účetních závěrek dle českého práva, a aplikačními doložkami Komory auditorů, doznala úpravy i auditorská zpráva vydávaná společností Rödl & Partner.

Současná úprava

Navrhovaná úprava

Daň z příjmů právnických osob

19 %

20 %

> Zpráva auditora v nové podobě

Srážková daň z dividend a dílů na zisku

15 %

0 %

Revize Mezinárodních auditorských standardů

Celkové zdanění dividend a podílů na zisku

31,15 %

20 %

Rada pro mezinárodní auditorské a  ověřovací standardy (IAASB) provedla revizi stávajících Mezinárodních auditorských standardů (ISA) s  cílem zlepšení jejich srozumitelnosti, snadnější implementovatelnosti a  lepšího překladu. 3

Mandantenbrief Na klarifikované ISA reagovala i Komora auditorů (KAČR) vydáním aplikační doložky k ISA 700 nazvané „Formulace výroku a zprávy auditora k účetní závěrce“. Důvodem bylo zejména to, že požadavky na obsah zprávy definované zákonem č. 93/2009 Sb. o auditorech jdou nad rámec obsahu zprávy definovaného mezinárodním standardem ISA 700. O  tom, kdy společnost podléhá auditu a  jaké náležitosti obsahuje zpráva auditora, pojednával článek v  lednovém vydání našeho měsíčníku. Tématu různých typů výroků auditora se pak věnoval článek v letním dvoučísle. Auditorská zpráva Stávající auditorská zpráva je poměrně rozsáhlá, obsahuje přibližně sedm stran (bez příloh). Nové znění bude obsahově shodné, ale stručnější, aby i svou strukturou odpovídalo výše uvedené aplikační doložce. Upravená podoba tak bude přibližně dvoustránková. Zřejmě nejvíce patrnou změnou je vypuštění poslední věty ve výroku auditora (v případě výroku bez výhrad) „Za ověřovanou účetní závěrku udělujeme výrok bez výhrad“. Výrok auditora bez výhrad bude obsahovat nově následující znění.

sdělit skutečnost, která není prezentována nebo zveřejněna v účetní závěrce, avšak je, dle úsudku auditora, relevantní pro uživatele k  pochopení auditu, odpovědnosti auditora nebo zprávy auditora. Důležité je v  této souvislosti upozornit na to, že použití těchto odstavců neovlivňuje výrok auditora (ten je stále „bez výhrad“, tj. „...účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz...“). Nová podoba auditorské zprávy bude platná již od září letošního roku, její vzor je možné vidět na webových stránkách naší společnosti: www.roedl.cz (sekce_aktuality). Věříme, že nová podoba auditorské zprávy bude i pro Vás přehlednější a srozumitelnější.

Kontakt pro další informace

Výrok auditora Podle našeho názoru účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz aktiv a pasiv společnosti ABC k 31.12.20X1 a nákladů a výnosů a výsledku jejího hospodaření (a peněžních toků) za rok končící 31.12.20X1 v souladu s českými účetními předpisy. Vypuštění výše uvedené věty nijak nemění výrok auditora, tedy stále se jedná o „výrok bez výhrad“, ale dle aplikační doložky by tato věta již neměla být ve výroku uváděna a  je považována za nadbytečnou. Samotný text „... účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz...“ je dle Komory auditorů dostatečný k  vysvětlení toho, že účetní závěrka je v souladu s českými účetními předpisy a neobsahuje významné nesprávnosti. Odstavec Zdůraznění skutečnosti a Jiné skutečnosti Nově byl vydán mezinárodní standard ISA 706, který upravuje uvádění odstavců obsahující „zdůraznění skutečnosti“ a odstavec obsahující „jiné skutečnosti“ ve zprávě auditora. Oba typy odstavců se uvádějí v auditorské zprávě hned za výrokem auditora. O  důvodech použití odstavce zdůrazňujícího určitou skutečnost pojednával již zmíněný článek v letním dvoučísle Mandantenbriefu. Jedná se zejména o ty případy, kdy má daná skutečnost významný vliv na předpoklad nepřetržitého trvání účetní jednotky (tzv. going concern), a  nebo o  případy, kdy existuje významná nejistota, jejíž vyjasnění je závislé na budoucích událostech a  která může ovlivnit účetní závěrku). Zde se nic nemění. Nově se však lze setkat s odstavcem nadepsaným „jiné skutečnosti“. Jedná se o  situaci, kdy auditor považuje za nezbytné 4

Ing. Jiří Havránek Auditor/Daňový poradce/Znalec Partner Tel.: +420 530 300 500 E-mail: [email protected]

Rödl & Partner Intern > Lidé u Rödl & Partner Jana Švédová, Rödl & Partner Praha Daňové oddělení poradenské kanceláře Rödl & Partner posílil nový kolega, kterým je daňový poradce Miroslav Kocman. Jako člen týmu se bude věnovat zejména přípravě daňových stanovisek a přiznání k  daním. Před nástupem k  Rödl & Partner působil jako samostatný daňový poradce. Miroslav Kocman vystudoval Provozně ekonomickou fakultu Univerzity v  Brně. Dále absolvoval postgraduální program mezinárodního daňového práva na Wirtschaftsuniversität Wien. Hovoří plynně anglicky. Ve volném čase se věnuje lyžování a vysokohorské turistice.

5

Mandantenbrief

Mandantenbrief Září 2011, MK ČR E 16542 Vydavatel:

Rödl & Partner Consulting, s.r.o. IČ: 25724231 Platnéřská 2, 110 00 Praha 1 Tel.: + 420 236 163 111 Fax: + 420 236 163 799 www.roedl.cz

Redakce:

Ing. Jana Švédová – [email protected]

Layout/Sazba: Ing. Tomáš F. Hanzl – [email protected]

Odborné články newsletteru jsou duševním vlastnictvím kanceláře Rödl & Partner a předmětem autorského práva. Uživatelé mohou články newsletteru a odborné informace obsažené na internetu stahovat, tisknout nebo kopírovat výhradně pro vlastní potřebu. Jakékoli jiné formy užití, změny celku nebo částí newsletteru, jeho rozmnožování, šíření nebo poskytnutí k veřejným účelům, bez ohledu na to, zda na internetu nebo v tištěné podobě, je možné pouze s předchozím písemným souhlasem kanceláře Rödl & Partner.