MAKROEKONOMIE přednášky, zeleně menším písmem postupně doplňované z učebnice Ing. Macháček

MAKROEKONOMIE

přednášky, zeleně menším písmem postupně doplňované z učebnice Ing. Macháček

IS

- křivka vyjadřující rovnováhu mezi investicemi a úsporami - podél ní jsou investice a úspory totožné - ukazuje tedy rovnováhu na trhu výrobků a služeb - křivka vyjadřující rovnováhu jednak na trhu peněz a jednak na trhu úrok nesoucích finančních aktiv (např. obligací) - L vyjadřuje poptávku, M vyjadřuje nabídku – proto LM

LM

MODEL IS-LM -

stěžejní makroekonomický model

-

popisuje mechanismus, kterým se ekonomika dostává do stavu všeobecné makroekonomické rovnováhy název IS-LM je odvozen od základních rovnovážných stavů na trhu statků a trhu peněz o trh statků je v rovnováze, když se investice rovnají úsporám I = S o trh peněz je v rovnováze, když se poptávka po penězích rovná nabídce peněz L = M

-

je neoklasický tzn. spojuje prvky Keynesovy Obecné teorie zaměstnanosti a peněz (1936) a s prvky předkeynesovské neoklasické teorie tvůrcem je J.R.Hicks, už ve 30. letech tento model existuje v mnoha různých variantách ja IS-LM-BP, IS-E-LM

-

Předpoklady 1. jde o model poptávkově orientovaný ⇒ klíčová je zde agregátní poptávka a předpokládá se, že agregátní nabídka se jí automaticky přizpůsobuje ⇒ tzn., že jakékoliv poptávané množství může být vyrobeno ⇒ tzn., že je dostatek VF (práce, kapitál) ⇒ je to situace, kdy se ekonomika nachází pod svým potenciálním produktem – vysoká nezaměstnanost, nevyužitá kapitálová kapacita = recesní mezera 2. cenová hladina je považována za stabilní, nepracuje se zde se změnami cenové hladiny, není zde inflace ⇒ tzn., že nemusíme rozlišovat mezi P ať se změní poptávka AD změnami veličin v nominálních a jak chce, kolísá pouze reálných hodnotách – jsou Y, ale změny cenové hladiny jsou nulové zaměnitelné a shodné ⇒ pokud totiž mohou firmy mohou bez AS problémů měnit svou nabídku, ∆P=0 horizontální, protože na trhu je dostatek volných dokonale cenově elastická VF, jejich produkce není levnější nebo dražší Y ⇒ souvisí s tím, že se ekonomika nachází

3. 4. 5.

v recesní mezeře, takže je vysoká nezaměstnanost → při zvyšování produktu ekonomiky pomocí zaměstnávání dalších pracovníků nedojde ke zvyšování cenové hladiny, protože noví zaměstnanci prozatím nevyžadují růst svých mezd

tento model je poměrně nestabilní, vhodný pouze pro analýzu v krátkodobém horizontu centrální banka má pod kontrolou peněžní zásobu, tzn. předpoklad exogenní peněžní zásoby ⇒ CB se rozhoduje sama za sebe, jaká bude v ekonomice peněžní báze jde o model uzavřené ekonomiky, která nemá toky se zahraničím

i agregátní úroková míra neodlišujeme krátkodobou či dlouhodobou ani reálnou a nominální

LM IS zde existuje současně rovnováha na všech 3 trzích: výrobků, peněz a úrok nesoucích finančních aktiv

Y nominální, reálný agregátní produkt, v peněžních jednotkách

Funguje zde takovýto transmisní mechanismus: ↑Y → ↑L → ↑i → ↓AE → ↓AD → ↓AS → ↓Y Při růstu reálného důchodu dochází k růstu poptávky po penězích. Na peněžním trhu se proto zvýší úroková míra. Dostupnost úvěrů pro řadu soukromých investorů i domácností je tak horší než dříve. Lidé nemohou splácet dražší úvěry a proto dojde k poklesu zamýšlených agregátních výdajů, což se projeví na trhu statků snížením agregátní poptávky a potom i agregátní nabídky. Následně prostřednictvím multiplikovaného účinku snížených výdajů klesá reálný důchod. Dopad růstu reálného důchodu se pak v konečném důsledku projeví v poklesu reálného důchodu

Nejde o funkce – není tady závislá a nezávislá proměnná, jde jen o kombinace zajišťující rovnováhu

KŘIVKA IS – TRH VÝROBKŮ A SLUŽEB -

křivka vyjadřující rovnovážné stavy na trzích výrobků a služeb (tyto rovnovážné stavy vyjadřují v podstatě rovnost zamýšlených AE a reálného důchodu) křivka IS je klesající, protože při poklesu úrokové míry dochází ke zvýšení agregátních výdajů

můžeme ji konstruovat dvěmi způsoby: 1. vychází z modelu důchod-výdaje 2. vychází z tzv. Hicksova kříže Model důchod-výdaje linie 450 – jestliže se pohybujeme podél této linie – AE = Y to, co ek. subjekty dostanou v podobě důchodu, zase utratí takže existuje rovnováha

AE agregátní výdaje

AD2 AE AD1 – agregátní poptávka a agregátní výdaje

E2 E1

Y i úroková míra

agregátní důchod

E1

i1 i2

jen v jednom bodě je ROVNOVÁHA - v tečkovaném poli jsou AD příliš nízké a existuje převis nabídky - ve šrafovaném poli jsou AD příliš vysoké, takže subjekty plánují koupit více než je nabízeno a existuje převis poptávky

E2

IS Y1

Y2

Y agregátní produkt

Při konstrukci vycházíme z fce agregátních výdajů AE1. Její nižší poloha je dána tím, že je v ekonomice poměrně vysoká úroková míra i1. Pokud dojde k poklesu úrokové míry na úroveň i2, lidé si budou ochotněji půjčovat apod. a tak dojde k nárůstu zamýšlených agregátních výdajů a křivka AE se posune do vyšší polohy AE2. Ekonomika se dostává do nového rovnovážného bodu E2, kterému odpovídá reálný důchod Y2. Do spodního grafu přeneseme rovnovážné body E1 a E2 tak, že znázorníme odpovídající úrovně rovnovážného produktu Y1 a Y2 a vyznačíme si tam hodnoty odpovídajících úrokových sazeb i1 a i2.

Odvození křivky IS pomocí Hicksova kříže

je nutná rovnost:

II.

I.

v tomto kvadrantu je vztah mezi změnami úrokové míry a velikostí investic

i

v tomto kvadrantu je výsledek tohoto odvozování – tj. křivka IS, křivka rovnosti investic a úspor

C se skládá z: autonomní spotřeby nezávislé na změnách důchodu C0 a indukované spotřeby závislé na změnách důchodu cY (součin mezního sklonu ke spotřebě a agregátního důchodu)

I0 = I0 – bi křivka poptávky po investicích

i1

I

takže:

IS

s poklesem úrokové míry se zvýší investice

i2 I2

S1

I= S v tomto kvadrantu je vztah mezi úrokovou mírou a velikostí úspor předpokladem je rovnost I = S

S2 S

III.

AD = C0 + cY + I0 + G0

Proč I0? protože investice (podle keynesů) nejsou funkčně závislé na důchodu, ale jen na úrokové míře Proč G0? protože vládě je jedno jaký je důchod, nakupuje, co má v plánu nezávisle na něm

Y S = - C0 + sY

I1

Y = AE = AD Y = AD AD = jde o uzavřenou ekonomiku (takže ne C+I+G+NX) ⇒ AD = C + I + G

- C0 je záporná autonomní spotřeba s je mezní sklon k úsporám

důchod Y se skládá z: důchodu Y transferových plateb TR0, které jsou autonomní autonomních daní T0, těch, které nejsou spjaty s vývojem důchodu, nezávisí na příjmech, ale na spotřebě indukovaných daní tY, které závisí na důchodu tzn. důchodová sazba krát důchod pak Y = Y + TR0 – T0 - tY

s = ∆S/∆ ∆Y v tomto kvadrantu je vývoj úspor v závislosti na důchodu

IV.

takže: AD = C0 + c(Y + TR0 – T0 – tY) + I0 + G0 po roznásobení závorky: AD = C0 + cY + cTR0 – cT0 – ctY + I0 + G0 nyní zavedeme A jako autonomní výdaje do níž schováme všechny autonomní veličiny: A = C0 + cTR0 – cT0 + I0 + G0

Algebraické vyjádření AD = c(1 − t )Y + A − bi kde: c = mezní skon ke spotřebě (kolik z dodatečného důchodu domácnosti chtějí vydat na spotřebu) t = daňová sazba (daň z příjmu) A = autonomní výdaje (nezávislé na změnách důchodu) b = koeficient citlivosti AD na změny úrokové míry i = úroková míry

AE = Y ⇒ rovnováha v ekonomice

AE = Y I+C=C+S I=S tuto rovnováhu zachycuje křivka IS Odvození – formalizace vzorce pro IS

AD = A + cY – ctY AD = A + c(1-t)Y

...porovnáme-li to se vzorcem uvedeným výše AD = c(1 − t )Y + A − bi , je vidět, že schází úroková míra i

Jestliže předpokládám, že dojde k poklesu i1 na i2, bude to mít pozitivní vliv na plánované výdaje AD (spotřebitelský úvěr, výhodnější podmínky investic) v důsledku toho vzroste agregátní výstup z Y1 na Y2 viz. graf

ve 2-sektorové ekonomice jsou jen domácnosti a firmy AE může být vydáno na nákup spotřebitelských statků nebo kapitálových statků důchod Y zde může být buď spotřebován nebo uspořen

takže:

AE = I + C Y = C +S

AD se musí rovnat důchodu Y Y = AD Y = A + c(1-t)Y Y – c(1-t)Y = A [1 – c(1-t)]Y = A 1 Y= ⋅A 1 − c (1 − t ) 1 bývá označován jako veličina α tzv. výdajový multiplikátor pro uzavřenou ekonomiku 1 − c (1 − t ) je ovlivněn mezním sklonem ke spotřebě c a daňovou sazbou t

vztah

...stále chybí úroková míra i není to všechno ovlivňováno jen změnami důchodu, ale také změnami úrokové míry

spotřební funkce:

C 0 = C0 – b(c) . i

tzn. od autonomní spotřeby musíme odečíst tu část, která je závislá na změnách i ∆C 0 b(c) představuje koeficient citlivosti spotřeby na změny úrokové míry tj. b(c) = (> 0) ∆i jak se změní spotřeba při změnách i totéž platí pro investice:

I 0 = I0 – b(I) . i

∆I 0 kde je b(I) = (> 0) ∆i

Posuny křivky IS jsou způsobeny změnami autonomních veličin (nezávislých na změnách důchodu) např. změna autonomní spotřeby C0, investic I0, autonomních daní T0, transferových výdajů TR0 anebo vládních výdajů G0 AE = Y

AE

-

AD2 = c(1-t)Y + A.bi2 AD1 = c(1-t)Y + A.bi1

jak to změní naši analýzu? AD = C0 – b(c) . i + cY + cTR0 – cT0 – ctY + I0 – b(I) . i + G0 zase to dáme do A : a výsledkem je:

i1 i2

α je zde vidět, které veličiny ovlivňují polohu IS + sklon + posuny Sklon křivky IS a které faktory jej ovlivňují ....PŘI NEZMĚNĚNÉ ÚROKOVÉ MÍŘE!!! i při nezměněné úrokové míře i roste agregátní důchod Y 1 vliv má výdajový multiplikátor α ( ) 1 − c (1 − t ) tzn. roli hrají: c = mezní sklon ke spotřebě t = změna daňové sazby

stává se plošší

i úroková míra je zafixovaná na této úrovni

0

Y

Faktory, které mají vliv: 1. změna ∆c ⇒ čím ↑ c, tím bude ↑ α a tím plošší bude křivka IS a naopak 2. změna ∆t ⇒ čím ↑ t, tím bude ↓ α a tím strmější bude křivka IS a naopak 3. můžeme uvažovat také mezní sklon k úsporám s (i když jeho vliv je vidět v c, protože c + s = 1 tzn. existuje nepřímá úměra mezi c a s – čím ↑c, tím ↓s změna ∆s ⇒ čím ↑ s, tím bude ↓ α a tím strmější bude křivka IS a naopak 4. důležité je také b tj. koeficient citlivosti investic na změnu úrokové míry změna ∆b ⇒ čím ↑ b, tím plošší bude křivka IS a naopak Při změnách sklonu křivka IS rotuje buď kolem hypotetického bodu, který leží na ose y nebo na ose x:

i IS Y

v případě změny 1. – 3. veličiny (tj. c,t,s,) se bude křivka IS otáčet kolem bodu v němž protíná osu y

IS´ IS Y1

1 IS = Y = .( A − bi) 1 − c (1 − t )

IS2 IS1

-

Y i

1 Y= .( A − bi) 1 − c (1 − t )

v případě změny 4. veličiny (tj. b) se bude křivka IS otáčet kolem bodu v němž protíná osu x

i IS Y

-

Y2

-

v důsledku takovéto změny se v grafu zvýší autonomní výdaje A AE se tedy posune směrem nahoru (při nezměněné úrokové míře) v důsledku toho roste agregátní důchod a protože je nezměněná úroková míra i1, nebudeme se posunovat po křivce IS (jak to naznačuje žlutý puntík) ale bude se rovnoběžně posouvat celá křivka IS

Y

pokud vzroste jakákoliv složka agregátních výdajů → IS se rovnoběžně posouvá doprava tj. při ↑C0, ↑I0, ↑G0, ↑TR0, ↓T0 POZOR

Nerovnováha na trhu výrobků a služeb když se budeme nacházet napravo od IS i např. v bodě B jedině zde je je zde příliš vysoký agregátní výstup IS rovnováha z něj jsou tvořeny úspory S → příliš vysoké agregátní úspory C B S>I i neboli existuje nedostatečná investiční poptávka A tzn. AS > AD když se budeme nacházet nalevo od IS 0 Y YC YA YB např. v bodě C příliš nízký agregátní výstup příliš nízké agregátní úspory S
tzn. AS < AD ekonomické subjekty chtějí více nakoupit než jsou producenti na trhu ochotni prodat → neuspokojení jejich poptávky

KŘIVKA LM – PENĚŽNÍ TRH, TRH FINANČNÍCH AKTIV Křivka LM představuje rovnovážné stavy v peněžní části ekonomiky

...dokončení grafického odvození

Grafické odvození opět dva grafy, ale tentokrát vedle sebe při odvozování budeme vycházet ze situace na trhu peněz

i úroková míra

i1 i2

M/P

i

M/P

úroková míra

L

-

i

nabídka peněz

LM

úroková míra

-

L1 poptávka po penězích odpovídající Y1

-

i

nabídka peněz

úroková míra

L2 poptávka po penězích odpovídající Y2

M

Y1

množství peněz

pokračování odvození

Y2 Y

agregátní důchod

-

NÍŽE

poptávka po penězích

růst agregátního výstupu je doprovázen ↑i a ↓LA M

Y

množství peněz

agregátní důchod

-

Centrální banka má zde kontrolu nad penězi, rozhoduje se autonomně – peněžní nabídka je tedy exogenní veličina (dána zvnějšku)

-

L poptávka po penězích L = LT + LA peníze mají tyto fce: prostředník směny, uchovatel hodnoty, účetní jednotka proč lidé chtějí držet peníze? 2 motivy: transakční LT a majetkový LA ⇒ LT – odvíjí se od role peněz jako prostředníka směny je kladnou funkcí agregátního výstupu Y → platí mezi nimi přímá úměra (čím ↑HDP, tím lidé potřebují držet více peněz pro provádění transakcí s výrobky a sl.) ⇒ LA – majetková poptávka po penězích = poptávka po penězích jako po aktivu, uchovateli hodnoty je zápornou funkcí nominální úrokové míry i → platí mezi nimi nepřímá úměra (čím ↑ i, tím ↓ LA) peníze jsou zde chápány jako alternativa vůči jiným úrok nesoucím aktivům (např. cenné papíry – obligace) peníze jsou aktivem, které nenese úrok subjekt má tedy své portfolio aktiv a rozhoduje se kolik bude držet peněz a kolik úrok nesoucích aktiv (přičemž má jako omezení svůj rozpočet, který musí alokovat) pak když roste i, budou mít subjekty tendenci držet více cenných papírů a úrok nesoucích aktiv a tím se musí vzdát peněz Proč tedy vůbec držet peníze? protože jsou vysoce likvidním aktivem (schopnost aktiva být rychle využitelný ve směně) tj. zvažované portfolio = optimální skladba mezi likviditou a mírou výnosu

Dá se odvodit také pomocí Hicksova kříže

I. II. v tomto kvadrantu je zachycen vývoj majetkové poptávky po penězích

i

v tomto finálním kvadrantu je výsledek tohoto odvozování – tj. křivka LM, zachycující vazbu úrokové míry na důchod

LA LA = - hi

čím je i↑, tím je LA↓

i1 LM i2

LA

s ↓i, zároveň ↓Y

Y2

Y1

Y

LT = k.Y L = LA + LT v tomto kvadrantu je zachycen vývoj celkové poptávky po penězích

III.

LT

v tomto kvadrantu je vývoj transakční poptávky po penězích v závislosti na změnách agregátního důchodu

IV.

když vzroste agregátní důchod z Y1 na Y2, zvýší se transakční poptávka po penězích LT při nezměněné nabídce peněz roste úroková míra z i1 na i2 aby zůstala rovnováha na trhu, peněz, musí ve stejném rozsahu (jako vzrostla LT) klesnout LA to jen potvrzuje skutečnost, že LA je zápornou funkcí i (proto bude ↑) LA↓ když i↑

Algebraické vyjádření L = k.Y – h.i mínus tam je, protože platí nepřímoúměrný vztah mezi i a LA k = koeficient důchodové citlivosti poptávky po penězích h = koeficient úrokové citlivosti poptávky po penězích (citlivostní koeficienty měřící intenzitu reakcí na změnu veličin) M = k.Y – h.i musí platit, že nabídka po penězích je rovna poptávce po penězích P M – k.h = – h.i P M h.i = k.Y – P výsledkem je: i=

1 M .(kY − ) h P

anebo je to možné vyjádřit také takto:

Y=

matematický zápis křivky LM

h.i +

M P

k

Sklon křivky LM a které faktory jej ovlivňují sklon křivky LM mohou ovlivnit změny koeficientů k a h čím je ↑h, tím je LM plošší a naopak čím je ↓k, tím je LM plošší a naopak v obou případech křivka LM rotuje kolem hypotetického bodu ležícího na průsečíku s horizontální osou y

i LM

Y

Posuny křivky LM jediným faktorem, který může posouvat křivku LM je změna peněžní nabídky L/M tzn. změna množství peněz v ekonomii ↑peněžní nabídky posunuje LM rovnoběžně doprava ↓peněžní nabídky posunuje LM rovnoběžně doleva zvýší-li se množství peněz M/P M/P´ v ekonomice i i LM jestliže se pak nezmění úroková úroková míra míra agregátní výdaje Y L LM´ 1 i1 musí klesnout úroková míra i i2 M

Y1 Y

Nerovnováha na peněžním trhu a na trhu finančních aktiv když se budeme nacházet napravo od LM i např. v bodě B YB je příliš vysoký výstup LM takže je příliš vysoká LT C B chtělo by to vyšší úrokovou míru i, ta je ale malá i přitom to není kompenzováno nízkou poptávkou po penězích A L > M/P (poptávka po penězích větší než nabídka) když se budeme nacházet nalevo od LM 0 např. v bodě C Y YC YA YB YC důchod je příliš nízký chtělo by to nižší i tzn. je nedostatečná poptávka po penězích a není kompenzována snížením i L < M/P jedině na křivce LM platí L = M/P

ÚČINKY FISKÁLNÍ A MĚNOVÉ POLITIKY V MODELU IS-LM

Grafické znázornění budeme pracovat se třemi alternativními tvary křivky LM

Multiplikátory (násobitelé účinků) a) multiplikátor fiskální politiky b) multiplikátor měnové politiky Odvození vztahu pro výpočet:

i

IS:

Y = α .( A − bi) ; α =

LM:

i=

1 1 − c (1 − t )

1 M .(kY − ) h P

Y1

1+

α α .b.k

Multiplikátor fiskální politiky vyjadřuje, co se stane, když dojde k fiskálnímu zásahu (↑ ↑G příp. ↑TR nebo ↓T) aniž by se změnilo množství peněz v ekonomice M b proto z rovnice vypadávají tyto členy: χ . . P h a co se stane? dochází k posunu křivky IS, ale LM se nemění ∆Y = χ .∆ A ⇒

∆Y ∆A

Y1

Y

Y1

I.

II.

III.

h=∞ k=0

h=0 k=∞

h = (0;∞ ∞) k = (0;∞ ∞)

Y

tj. něco mezi tím

GRAFICKÉ ZNÁZORNĚNÍ FISKÁLNÍ POLITIKY Co se stane při fiskální expanzi (FE) , aniž by se měnila nabídka peněz?

I. alternativní tvar LM i

IS

IS´ 1

i1

2

· · LM ·

Y1

Multiplikátor monetární politiky vyjadřuje, co se stane, když dojde ke změně nabídky peněz, při daných autonomních výdajích A

∆Y = ∆

Y

úroková míra nezareaguje, zareaguje jen výstup (Y1 → Y2) účinnost FE je maximální, protože zvýší výstup, tudíž sníží nezaměstnanost a přitom se nezmění úroková míra takže jednoznačně maximálně účinná fiskální politika

= χ ⇒ multiplikátor fiskální politiky

= o kolik se změní agregátní výstup Y, když dojde k jednotkové změně autonomních výdajů A

-

LM IS

i1

nekonečně citlivá poptávka na změnu úrokové míry nulová důchodová citlivost poptávky po penězích

h

i

LM

IS

i1

LM

i1

do křivky IS vložíme LM a po úpravách dostaneme tento vztah: M b Y = χ.A + χ . . P h toto je gama! (lepší znak jsem nenašla), zavádíme pro zjednodušení vztahu

χ=

i

IS

proto z rovnice vypadávají tyto členy: χ . A a co se stane? dochází k posunu křivky LM, ale IS se nemění ∆Y b = χ . ⇒ multiplikátor monetární politiky h M  ∆   P  = o kolik se změní agregátní výstup Y, když dojde k jednotkové změně nabídky peněz

M b .χ . ⇒ P h

aby to nebylo tak složité, zavádí se místo tohoto součinu β = χ .

b h

Y2

Y

situace PAST LIKVIDITY (příp. past na likviditu) · pokud chce vláda realizovat FE, musí si na peněžních trzích půjčit finanční prostředky · takže by se teoreticky měla zvýšit úroková sazba (v důsledku ↑poptávky po úsporách a ↑ceny peněz) · FE zároveň tlačí na ↑Y (s tím jak roste agregátní poptávka) · to vyvolává růst transakční poptávky po penězích ↑LT (aby mohlo být realizováno více transakcí) · tj. ↑G → ↑IS → ↑Y → ↑LT · aby zůstala zachována rovnováha na peněžním trhu, měla by poklesnout majetková poptávka po penězích ↓LA · LA je zde nekonečně citlivá na změnu i · tj. stačí k tomu jen nekonečně malá změna i ...a proč PAST LIKVIDITY? · protože k = 0 · protože v této situaci CB není schopna ovlivňovat úr. míru i změnami množství peněz v ekonomice · s tím, jak je poptávka po penězích nekonečně citlivá na ∆i... ...jakákoliv nepatrná (téměř nulová) změna i by zde bude znamenat až nekonečně velké reakce ↑i → až nekonečné snížení poptávky po penězích lidé budou chtít držet pouze úrok nesoucí aktiva (CP) ↓i → až nekonečné zvýšení poptávky po penězích lidé budou chtít držet pouze peníze Vytěsňovací efekt · v pasti likvidity je vytěsňovací efekt nulový, úroková míra totiž nezareagovala · ↑AD = C + I + ↑G protože se nezměnila i, nemění se ani výše C a I · pak je vidět, že AD jen roste

...a o kolik se tedy zvýší agregátní výstup? · h = ∞; χ = α 1 · χ=α= 1 − c (1 − t ) · tj. výstup se zvýší úplně stejně jako G · tj. nic není vytěsněno

ale posune se jen sem

(např. 8 mld. vláda vloží → o 8 mld. stoupne Y)

II. alternativní tvar LM i i2

IS IS´

LM 2

i1

· ·

1 ·

FE zároveň tlačí na ↑Y výstup tedy sice roste, ale ne tolik, jako by to bylo, kdyby byla zachována úroková míra i1

· ·

zareaguje pouze úroková míra (i1 → i2), výstup Y se nezmění FE zde není vůbec účinná, protože se nezměnil výstup ekonomiky ani nezaměstnanost expanzivní zásah nemá expanzivní účinek

Y1 Y situace KLASICKÝ PŘÍPAD · „klasický“ proto, že je spojován s klasickou školou ekonomiky · vypadá to přesně naopak než past likvidity... · vláda si také tady musí na peněžních trzích půjčit finanční prostředky · vzniká tlak na růst úrokové míry (v důsledku ↑poptávky po úsporách a ↑ceny peněz) · úroková míra tedy roste, ale protože je úroková elasticita nulová (h = 0), nereaguje na to poptávka po penězích · tj. ↑G → ↑IS → ↑i → ∆LA= 0 · celou „tíhu“ přizpůsobovacího procesu tedy ponese transakční složka poptávky po penězích LT · LT je nekonečně citlivá, takže stačí, když dojde k nekonečně malému zvýšení důchodu Y, aby vyvolal obrovský vzestup LT a naopak Vytěsňovací efekt · u klasického případu je vytěsňovací efekt úplný, 100%ní, nezměnil se totiž výstup, ale prudce vzrostla i · AD = ↓C + ↓I + ↑G agregátní poptávka se prakticky nezměnila ...jak to tady bude s agregátním výstupem? · h = 0; χ = 0 · změní se pouze struktura AD – tj. ↑G; ↓C ; ↓I · vládní výdaje stouply na úkor investic a spotřebních výdajů (např. 8 mld. vláda vloží → Y se nezmění vůbec)

i

LM

IS´ IS

i2

při nezměněné i by se mohl výstup posunout až sem

i1

tato část výstupu nebyla realizována malá růžová šipka znázorňuje EFEKT VYTĚSNÉNÍ

Efekt vytěsnění CO (Crowling-out“) · při FE vzniká tlak na ↑i · zvýšení i omezuje C a I · kdyby se i nezvýšila, byl by výstup Y podstatně vyšší ↑ · AD = ↓C + ↓I + ↑G · částečné vytěsnění

Y1 Y2 Y ...a o kolik se tedy zvýší agregátní výstup? · h = (0;∞ ∞); χ = (0;α α) tj. bude to někde mezi oběma předchozími extrémy (χ χ < α) (např. 8 mld. vláda vloží → Y se změní jen o 6 mld., 2 mld. se vytěsní s růstem i) Jak to souvisí s fiskálním multiplikátorem??? IS

IS

∆Y = χ .∆ A ukazuje, o kolik se posunula křivka IS (platí ve všech 3 příkladech)

Existuje více názorů na účinky FE 1. Keynesovci – nulový vytěsňovací efekt (dokonalá úroková elasticita poptávky po penězích) 2. Neoklasici – veřejný sektor se roztáhne na úkor soukromého, proto je fiskální politika neúčinná (předpokládá nulovou citlivost na ∆i poptávky po penězích) 3. FE je částečně účinná

GRAFICKÉ ZNÁZORNĚNÍ MONETÁRNÍ POLITIKY Co se stane při monetární expanzi (ME) – tj. zvýšení množství peněz v ekonomice ↑ M P

I. alternativní tvar LM situace pasti likvidity ↑ M → tlak na ↓i P

III. alternativní tvar LM i

LM

IS´ IS

i2

·

2 1

·

i1 Y1 Y2 · · ·

expanzivní zásah zde vede jak k růstu úrokové míry (i1 → i2), tak k růstu výstupu (Y1 → Y2) fiskální politika je zde proto jen částečně účinná má sice reálný účinek tj. ↑Y a ↓u, ale ten je spojen s ↑i

Y

vláda si půjčuje na peněžních trzích finanční prostředky vzniká tlak na růst úrokové míry jenže při růstu i mají tendenci poklesnout soukromé výdaje ↓C0 a investice ↓I0

(je popsána dost otřesně, ale přes všechnu snahu jsem nic lepšího nedokázala) · vzroste peněžní nabídka → měla by se tedy snížit úroková míra jako cena peněz · poptávka po penězích je zde nekonečně citlivá na ∆i a podle toho se budou ekonomické subjekty rozhodovat o držbě peněz · · ·

↑ M nemůže při takto vysoké citlivosti zvýšit Y, protože rovnováha na trhu peněz bude zase P

obnovena jakoukoliv nepatrnou změnou i křivka LM je horizontální, změna nabídky peněz ji neovlivní → jestliže nedojede ke změně i, nezvýší se C & I → nezmění se agregátní poptávka → nezvýší se Y veřejnost je v této situaci ochotna držet, při dané i, jakékoliv množství nabízených peněz, protože investoři předpokládají, že ceny ostatních finančních aktiv (FA) jsou již tak vysoké a míra výnosu z nich (i) tak nízká, že všichni očekávají pokles cen FA a růst i; další nákupy FA by jim způsobily kapitálovou ztrátu (jejich cena je strašně vysoká a je malá míra výnosů z nich, navíc se počítá s tím, že se každou chvíli vysoké ceny FA „prolomí“ a půjdou rychle dolů)

·

· ·

ještě jinak: lidé preferují držbu peněz, majetková poptávka po penězích LA je extrémně citlivá, takže když banka „přisype“ do ekonomiky peníze, lidé je okamžitě odeberou → i proto neklesne a nepřitáhne C & I → nezvýší se Y takže se s křivkou LM nic nestane měnová politika je neúčinná

i

i M

/P

lidé dodatečné peníze absorbují, aniž by se změnila úroková míra

E1=E2 i

IS

Y

b=∞

LM

i LM

E2 i1

E1

IS E2

LM Y1 Y2

M

situace KLASICKÝ PŘÍPAD · uvažujeme zde nulovou úrokovou citlivost poptávky po penězích · zvýšení peněz v ekonomice vyvolá růst poptávky po FA · znamenalo by to pokles výnosů z FA (↓ ↓i), ale protože není poptávka po penězích na vůbec citlivá na ∆i, musí velmi reagovat transakční poptávka po penězích · ↑M/P → ↑LT → ↑Y · pohled z jiné strany: při ↓i dochází ke stimulování C & I a proto vyroste Y · ↑M/P → ↓i → ↑C & I → ↑Y · měnová politika je v této situaci velmi účinná

i

LM LM´

IS

i1

1 2

i2 Y1 Y2

Y

III. alternativní tvar LM

kompromisní případ · ↑M/P → ↑DFA → ↑PFA → ↑LA ↓i → ↑C & I → ↑Y → ↑LT · proč klesá i? je-li více peněz v ekonomice, roste zájem lidí o FA → to způsobí tlak na růst ceny FA → a to znamená pokles míry výnosů (↓ ↓i) z FA · jsou s tím spojeny 2 efekty: o pokles i vyvolá růst C & I a následně růst Y a tak roste transakční poptávka po penězích LT o vzestup peněz v ekonomice je kompenzován růstem jak transakční tak majetkové poptávky po penězích LT i LA

Y

FP: velmi účinný bude fiskální zásah ↑i a ↑Y platí, že ↑G tlačí na ↑i (vláda si půjčuje peníze a ↑ poptávku po penězích) teoreticky by měly ↓C&I, ty ale na ∆i nereagují ↑G tudíž vyvolá ↑Y nedochází k žádnému vytěsnění maximální účinnost FP MP: je neúčinná

Y

II. alternativní tvar LM

Y1 Y2

Y

MP: velmi účinný bude monetární zásah ↑Y a ∆i=0 ↑nabídka peněz v ekonomice → tlak na ↓i autonomní výdaje jsou ∞ citlivé na ∆i proto jakkoliv malé ↓i vyvolá obrovský ↑C&I ↑M/P tudíž vyvolá ↑Y velmi účinná MP FP: je neúčinná

tj. relativní účinnost FP a MP v uzavřené ekonomice je dána: 1. úrokovou elasticitou poptávky po penězích h 2. úrokovou elasticitou autonomních výdajů b

MP – uvažovány jsou 2 efekty: 1. efekt likvidity – spojován s úvahou, že: ∆M/P → ∆DFA → ∆PFA → ∆i 2. důchodový efekt – spojován s úvahou, že: ∆M/P a ∆i → ∆C&I → ∆Y

i

LM

IS

LM´

1 i1 i2

2 Y1 Y2

Y

kdežto v extrémních případech reaguje jen jedna složka L LA – past likvidity LT – klasický model

·

i

E1

L

i

b=0

i2 i1

nemění se úroková míra a nemění se výstup

IS

ALTERNATIVNÍ TVARY KŘIVKY IS

monetární ekonomika je částečně účinná

Rozpory o účinnosti hospodářské politiky 1. Keynesovci, neokeynesovci – účinnější je FP, protože považují poptávku po penězích za nekonečně úrokově elastickou (h=∞ ∞) – PAST LIKVIDITY 2. Neoklasici, monetaristé – účinnější je MP, protože naopak považují poptávku po penězích za úrokově neelastickou (h=0) – KLASICKÝ MODEL

máme si dočíst z učebnice: Dilema CB zda bude držet neměnnou i, ale potom musí na změny v ekonomice reagovat množstvím peněz v oběhu anebo v reakci na změny v ekonomice připustí změny i a bude držet nezměněné množství peněz pohledem modelu IS-LM – buď bude kolísat IS nebo LM (co bude výhodnější?) ⇒ zatímco monetaristé preferují kritérium monetární zásoby – tj. reagovat změnami i ⇒ neokeynesovci preferují kritérium úrokové míry – tj. reagovat změnami peněžní zásoby

V rámci modelu IS-ELM můžeme zkoumat 2 situace: 1. co se v modelu stane, jestliže dojde ke změně MP za předpokladu nezměněné πe 2. co se v modelu stane, jestliže dojde ke změně πe za předpokladu nezměněné MP

MODEL IS-LM S ČASOVOU STRUKTUROU ÚROKOVÝCH SAZEV = IS-ELM někdy taky IS-ALM to E značí očekávání (expectation)

·

proč vznikl tento model? · model IS-LM má totiž mnoho nedostatků: o platí pro uzavřenou ekonomiku – IS-ELM nevyřeší o nepracuje s očekáváními (např. inflačními) o neuvažuje změny cenové hladiny (nerozlišujeme mezi nominálními a reálnými veličinami) o pracuje jen s jednou blíže nespecifikovanou úrokovou mírou · model IS-ELM pracuje s celým spektrem úrokových měr Typy úrokových měr používané v IS-ELM · trhy výrobků a služeb jsou ovlivňovány dlouhodobou reálnou úrokovou mírou r (vztahuje se k IS) · peněžní trhy (tj. trhy peněz + trhy krátkodobých – do 1ho roku – finančních aktiv) jsou ovlivňovány krátkodobou nominální úrokovou mírou iS (vztahuje se k LM) · trhy úrok nesoucích finančních aktiv (dlouhodobých – nad 1 rok) jsou ovlivňovány dlouhodobou nominální úrokovou mírou iL (vztahuje se k LM) všechny dohromady mohou být zachyceny do jednoho syntetizujícího grafu: · k jeho sestrojení je nutné převést křivku LM na ELM · dělá se pomocí rovnice: o Fisherova rovnice: iL = r + πe (πe = očekávaná míra inflace)

její skutečný tvar je iL = r + πe + r.πe, ale nám stačí zkrácená verze, protože je rozdíl zanedbatelný

o

iL = iS + MP tato rovnice vysvětluje, proč jsou dlouhodobé úrokové míry vyšší než krátkodobé tj. protože je k míře výnosu připočítávána splatnostní prémie MP

mezera RG je větší než 0 je kladná, takže r>iS

splatnostní prémie MP · má 3 složky: o likviditní prémie λ - odměna za sníženou likviditu FA s delší dobou splatnosti o riziková prémie σ – odměna za zvýšené riziko, které se pojí s vázaností peněz o průměr krátkodobých nominálních očekávaných úrokových měr ε - očekávání ohledně budoucí úrovně úrokových měr ELM r RG>0 nyní musíme tyto rovnice spojit: LM iS + MP = r + πe r r - iS = MP - πe (iS) tento rozdíl představuje mezeru úrokových sazeb RG Y1

Model IS-ELM: ELM

r

IS r

E1

Y1

Y

zobrazuje rovnováhu na peněžním trhu a na trhu FA, ale již při zohlednění očekávané inflace a splatnostní prémie

Y

⇒ a analogicky RG by posunula křivku ELM pod křivku LM ⇒ pouze v případě RG=0 se bude shodovat ELM s EL

Změna MP za předpokladu neměnné πe ⇒ jak ovlivní RG a tedy kam se posune ELM a jak se změní Y a i? dojde ke vzrůstu MP ⇒ ↑MP → ↑RG → ELM se posouvá doleva nahoru ⇒ z obrázku dále vidíme, že ↑r a zároveň ↓Y → ↓S → ↓Y, protože úspory jsou funkcí výstupu S = f(Y) klesá v reakci na vzestup reálné úrokové míry podraží se pro firmy investice a tak ↓C&I

klesají, aby byla zachována rovnováha I=S

r změny ostatních(nominálních) úrokových měr: IS ⇒ iS: ↓Y → ↓LT → ↑LA → ↓iS E2 r2 E1 aby na peněžním trhu zůstala rovnováha, musí být ↓LT r1 kompenzován ↑LA proto se ↓iS (je mezi nimi inverzní vztah – úroková míra musí klesat, aby lidé dávali přednost hotovým penězům před FA) Y2 Y1 ⇒ i L: odvozuje se podle tohoto vztahu: iL = iS + MP víme, že ↑MP → ↓iS jsou to protipohyby, takže nelze jednoznačně určit, co se stane s iL potřebovali bychom konkrétní čísla

ELM´ ELM

Y

Změna πe za předpokladu neměnné MP ELM ELM´ dojde k vzrůstu πe r IS ⇒ ↑πe → ↓RG E1 ⇒ zmenšuje se mezera úrokových sazeb, zmenšuje se rozdíl mezi r a iS r1 E2 ⇒ ELM by se posunula do polohy ELM´ r2 ⇒ z obrázku vidíme, že ↓r a ↑Y ⇒ nyní postupujeme v úvahách podobně jako v předchozím případě, jen se jedná o opačný pohyb ↑Y → ↑S → ↑Y Y1 Y2 Y ⇒ iS: ↑Y → ↑LT → ↓LA → ↑iS ⇒ i L: protože se MP nemění a ↑iS, ve výsledku bude iL růst a sice o úplně stejné % jako iS A co by posunulo křivku IS??? pouze změna rizikové prémie σ ⇒ změny σ ovlivní nejen RG, ale také posunují křivku IS ⇒ ∆σ mění rizikovost investic a tak má dopad na I0 a tedy i na křivku IS např. růst σ ⇒ posune křivku IS doleva dolů (roste rizikovost investic) ⇒ změna r by záležela na počátečním sklonu křivek IS a LM

r

IS

ELM´ ELM

E2

E1

Y2

Y1

IS´

Y

VÝNOSOVÁ KŘIVKA GRAFICKÉ VYJÁSŘENÍ ČASOVÉ STRUKTURY ÚROKOVÝCH SAZEB ⇒ ⇒

ukazuje, jak se mění míra výnosu z aktiv se změnou doby jejich splatnosti obvykle vypadá její tvar jako na obrázku zpočátku strmá a pak plošší

i

(20 a 25-letá obligace už není moc rozdíl)

výnosová křivka

MP

nominální míra výnosu iL

iS t

t+1

t – doba splatnosti

⇒

může mít ale také obrácený tvar – inverzní výnosová křivka (s časem klesá) platí pak, že iS > iL takový tvar obvykle signalizuje blížící se recesi (v té obvykle klesají nominální úrokové sazby, třeba když chce banka nastartovat rozvoj) tehdy trhy očekávají pokles nominálních měr tj. ↓ε (tj. už dnes, aniž by iS začaly klesat, je ovlivněna iL, protože v sobě tato očekávání zahrnuje)

⇒

výnosová křivka je využitelná také pro konjunkturní prognózování tj. odhad hospodářských cyklických výkyvů

MODEL AS-AD STRANA POPTÁVKY: AD – křivka agregátní poptávky, zachycuje vliv změny cenové hladiny na vývoji reálného výstupu Y (tj. poptávaná produkce Y)

souvisí s Keynesem a jeho Obecnou teorií zaměstnanosti, úroku a peněz (zkráceně Obecná teorie) říká, že když je ekonomika pod potenciálním produktem Y* (je v recesi) a je vysoká nezaměstnanost, nejsou optimálně využívány zdroje... ...nemusí fungovat to, co tvrdí neoklasici ...neoklasičtí ekonomové se domnívali, že v takové situaci dojde samotným působením tržního (cenového) mechanismu dojde k odstranění této mezery výstupu Keynes tvrdí, že to nemusí fungovat a ekonomika může velmi dlouho setrvávat s takto nízkým objemem výstupu Proč? – protože snížení cenové hladiny (jako reakce na nízkou poptávku) ↓P → ↑ ( M/P) → ↓i ⇒ neoklasici si mysleli, že by to nastartovalo I0&C0 a Y spontánně vzroste směrem k Y* ⇒ Keynes říká, že I0&C0 zareagovat nemusí a Y zůstane pod hranicí Y* Proč spotřebitelé nereagují na pokles i? Zásadní roli zde hraje pesimismus spotřebitelů – protože jsou pesimističtí ohledně budoucnosti, ani snížení i je nemusí přesvědčit, aby více spotřebovávali a investovali. Jak z této situace ven? posuny LM nepomáhají i IS IS´ ale pomůže posunutí celé křivky IS doprava a sice za pomocí expanzivní fiskální politiky při dané cenové hladině Tato Keynesova myšlenka se nazývá deflační impotence cenového mechanismu (v recesi cenový mechanismus nemá schopnost vyvést ekonomiku z této nepříznivé ekonomické situace) AD´ P AD

P cenová hladina

AD

jednotky – ne peněžní jednoty (Kč, EU apod.), ale cenový index – takže %

zde jsou peněžní jednotky (a ne fyzické)

0

Y reálný agregátní výstup

...odvodíme si ji z modelu IS-LM musíme si tam zapracovat změnu cenové hladiny!!! (ty se projeví na křivce LM) vycházíme z klasického tvaru křivek IS a LM LM´(M/P)´ i musíme si uvědomit, že je křivka LM konstruována vždy LM (M/P) pro nějakou úroveň nabídky peněz v reálném vyjádření i2 (tzv. reálných peněžních zůstatků) i1 co se stane, jestliže dojde k vzestupu cenové hladiny P? → IS snižují se reálné peněžní zůstatky M/P → klesá reálná nabídka peněz → při dané poptávce po penězích pak roste Y2 Y1 Y nominální úroková míra i → tlak na pokles spotřebních a P investičních výdajů I0 a C0 → takže v konečném důsledku P2 klesá agregátní výstup Y P1 ↑P → M/↑P → ↓( M/P) → ↑i → ↓I0&C0 → ↓Y každá křivka LM odpovídá jiné úrovni reálné nabídky Y2 Y1 Y peněz tj. jiné úrovni cenové hladiny každý bod na AD odráží nějaký rovnovážný bod IS-LM Sklon AD AD bude tím plošší, čím bude plošší IS a tím plošší, čím bude strmější LM (sklon AD tedy ovlivňují stejné faktory jako IS-LM)

AD je tím plošší, čím ↑α α ↑b (souvisí s plochostí IS) AD je tím plošší, čím ↓h ↑k (souvisí se strmostí LM) ...pak může být AD za určitých extrémních podmínek třeba vertikálou nebo horizontálou... (pak nebude fungovat klasický nepřímoúměrný vztah, že když klesne cenová hladina a všechno bude levnější, budou spotřebitelé více nakupovat) Alternativní tvary AD i 1. IS jako vertikála IS citlivost A na změny i je nulová (C a I nereagují na b=0 i2 změny i) i1 pak jestliže vzroste cenová hladina → klesá reálná nabídka peněz → při dané poptávce po penězích pak roste nominální úroková míra i → I0 a C0 na to Y ∆Y = 0 ale vůbec nereagují → takže ani výstup Y se nemění AD ↑P → M/↑P → ↓( M/P) → ↑i → ∆I0&C0 =0 → ∆Y =0 změny cenové hladiny nevyvolávají změny P2 poptávaného výstupu Y P1 ∆Y = 0

Y

2.

Y LM jako horizontála když bude LM horizontála, bude mít křivka AD zase tento nepříznivý průběh jde o situaci past likvidity představme si, že ekonomika je v depresi a CB by se snažila nastartovat ji měnovou expanzí tj. zvýšení nominálního množství peněz IS i v oběhu → její aktivita ale v této situaci nevyvolá!!! LM1 = LM2 pokles i a pak vzestup I0&C0 a tím pádem růst Y jak jsme zvyklí → měnová expanze v tomto případě i1 ekonomiku z recese nevyvede, bude impotentní → zvýšená nabídka peněz nemusí znamenat pokles i (říká Keynes), protože jakákoliv zvýšená nabídka Y1 = Y2 Y peněz je absorbována zvýšenou poptávkou po P AD penězích (lidé jsou ochotni držet jakékoliv množství peněz, protože ceny úrok nesoucích fin. aktiv jsou tak vysoko, že je lidé nechtějí, bojí se, že tato „bublina praskne“ a ceny f.a. půjdou dolů a oni se stanou žebráky....)

-

↑M → ↑( M/P) → ∆i =0 → ∆I0&C0 =0 → ∆Y =0 neúčinná měnová politika, vhodné nasadit fiskální expanzi

∆Y = 0

Y

Názor Neoklasiků mají opačný názor na schopnosti cenového mechanismu (změnami cenové hladiny) ekonomiku dovést k potenciálnímu produktu a přirozené nezaměstnanosti zástupcem je britský ekonom Arthur C. Pigeu M Pigeův efekt (= efekt reálných peněžních zůstatků ) P Pigeu soudil, že jestliže v dané ekonomice dojde ke změně cenové hladiny ↑P (např. budeme uvažovat pokles) → zvýší se reálné peněžní zůstatky M/↑P = ↑(M/P) → ty bezprostředně způsobí zvýšení soukromé spotřeby ↑C0 (ne zprostředkovaně přes sníženou úrokovou sazbu), protože jsou v této situaci spotřebitelé reálně bohatší (mají určité nominální množství peněz a zboží zlevní) → dochází ke zvyšování agregátního výstupu Y ↑P → M/↑P = ↑(M/P) → ↑C0 → ↑Y graficky: klidně můžeme uvažovat situaci horizontální LM (tj. past likvidity), ve i IS IS´ výchozí poloze IS se nacházíme pod úrovní potenciálního produktu Y* i v této situaci si ekonomika pomůže sama – v recesi obvykle vzniká tlak E1 E2 na pokles P – pak podle Pigeua automaticky ↑C0, křivka IS se posune LM i1 doprava a tak vzroste Y aniž by se musela měnit i pokud by tedy platil Pigeův efekt, pak by vždy při změnách P došlo k opačné změně Y – takže křivka AD je podle něj vždy klesající Y1

Y*

Y

(Pigeův efekt je součástí efektu bohatství neboli tzv. efektu Metzlerova) námitky proti Pigeovu efektu: 1. námitka spojená s efektem očekávání např. jestliže se ekonomika nachází v depresi, vzniká tlak na ↓P, ale lidé nemusí reagovat zvyšováním C0, protože jestliže lidé budou očekávat pokles P, mohou spekulovat, čekat ještě na další pokles cen a odkládat svou spotřebu (deflační očekávání) pak se ↓P neodráží v ↑C0 – tj. Pigeův efekt nefunguje 2. spojený s Fisherovým efektem (= efekt redistribuce, přerozdělení bohatství) podle amerického monetárního ekonoma Irvinga Fishera např. jestliže se ekonomika nachází v depresi, vzniká a ↓P, pak dochází k redistribuci (přerozdělení bohatství) v ekonomice: protože deflace je nevýhodná pro dlužníky, ale výhodná pro věřitele dochází k redistribuci bohatství směrem od dlužníků k věřitelům dlužník vrací věřiteli určitou nominální částku jako splátku půjčky, ale vrací ji v době, kdy dochází k ↓P, takže by si za ty peníze mohl koupit více zboží (mají větší kupní sílu) než předtím, takže věřitel se raduje... spousta dlužníků se tak dostává do ekonomických problémů, přestávají být schopni hradit své závazky, čímž se dostávají do problémů také banky (jako věřitelé), což vede k poklesu peněžní nabídky jak v nominálním tak v reálném vyjádření (klesá totiž úvěrová aktivita komerčních bank) v depresi tedy Y neporoste směrem k Y*, protože se dostává do problémů finanční sektor a sice proto, že dojde k výše zmíněnému přerozdělování Co posouvá celou křivku AD (když sledujeme faktory posunující celou křivku, uvažujeme situaci, kdy je cenová hladina P fixována) to, co posunuje křivky IS a LM AD´ · fiskální faktory ↓T0, ↑TR0, ↑G0 · ·

·

AD monetární faktory ↑M v nominálním vyjádření psychologické faktory (očekávání) optimismus posunuje AD doprava pesimismus posunuje AD doleva u otevřené ekonomiky také změna čistého exportu, ale to zatím neřešíme...

ekonomové se velmi přou o tom, které faktory jsou důležitější: keynesovci – fiskální faktory a psychologické faktory monetaristé – monetární faktory

Nerovnovážné stavy body mimo křivku AD

♣

P jedině zde je rovnováha

AD C

♣

B

P

A YC

YD

YB

Y

bod B – převis nabízeného množství nad poptávaným (kladné zásoby) – jestliže by měla být rovnováha odstraněna, musela by ↓P – pak by byli lidé ochotni nabízené množství odkoupit bod C – převis poptávaného množství nad nabízeným (záporné zásoby) – pokud by měla být uspokojena poptávka, muselo by dojít ke ↑P – jedině při takové P by byly firmy ochotny vyrábět právě takové množství, které jsou domácnosti ochotny koupit

Formalizace AD velmi složitý vzorec, který se dá ale lehce odvodit ze vztahu pro IS-LM b M Y = χ .A + χ . . χ= n P

1+

α α .b.k h

tento člen se týká měnových zásahů tento člen se týká fiskálních zásahů

matematický zápis AD bychom získali položením P na levou stranu STRANA NABÍDKY: = produkční strana ekonomiky AS existují zásadní spory mezi jednotlivými ekonomickými školami ohledně tvaru křivky AS z průběhu křivky AS lze lecos poznat pokud jde o teoretické základy těch jednotlivých škol (za jejím tvarem se skrývá celá řada věcí...) tvar křivky AS zásadním způsobem souvisí s určitým pojetím trhu práce té či oné školy maličko opakování o trhu práce... práce je VF (nabízející strana = domácnosti x poptávající strana = firmy) cenou na trhu práce je reálná mzdová sazba W/P (kde W je nominální mzdová sazba a P je cenová hladina) cenou práce není mzda – mzda je důchod plynoucí z práce (mzda = mzdová sazba x množství práce)

KLASICKÁ TEORIE · · ·

·

v klasickém případě je AS vertikálou na úrovni Y* tzn. že míra nezaměstnanosti je na své přirozené míře u* z klasického tvaru AS také plyne, že ať se mění agregátní poptávka jak chce, nemění se nám výstup, ale pouze kolísá cenová hladina P vztahuje se k ní tzv. Sayův zákon – říká, že agregátní nabídka si hledá svoji poptávku tj. to, co je vyrobeno, je automaticky prodáno (poptávka se vždycky přizpůsobí nabídce)

P AS

AD Y*

Y

tvar křivky AS souvisí s tímto problémem... · v ekonomii obvykle uvažujeme, že motivem podnikání je úsilí o dosažení zisku · vztah pro průměrný zisk Aπ = AR – AC (kdy AR = jednotková cena produkce P a AC = cena výr. faktorů PVF) · klasičtí ekonomové se domnívají, že ceny výrobků a služeb, ale zároveň i ceny VF jsou dokonale pružné · to může vést k situaci, kdy je růst cen výrobků a služeb kompenzován růstem cen VF, takže s jednotkovými zisky v ekonomice se nic neděje · za daných okolností firmy nemají tendenci vyrábět více nebo méně, proto je výstup pořád na úrovni Y* trh práce a křivka AS · jestliže se v ekonomice změní AD → má to vliv na změnu P → pak také na PVF, → neboli pokud se pohybujeme na trhu práce, pružně se mění také nominální cenová úroveň W → a z toho vyplývá, že hodnota změny zlomku (W/P)=0 (simultánně roste jak ve jmenovateli tak v čitateli) → pak se nezmění ani zaměstnanost N → a nemění se ani reálný výstup Y · ∆AD → ∆P → ∆W → ∆(W/P)=0 → ∆N=0 → ∆Y=0

W

/P ND

tj. případ klasické dichotomie = týká se této skutečnosti, kdy změna množství peněz v ekonomice (tj. změna nominální veličiny), vyvolá pouze změnu cenové hladiny a nedotkne se reálného výstupu = jiné faktory působí na nominální veličiny a jiné faktory působí na reálné veličiny Jak se tedy může výstup změnit?? · rozhodně ne pod vlivem změn agregátní poptávky AD · musí se posunout samotná AS · a sice změnou výrobních faktorů (jejich množstvím, jejich produktivitou) · např. když by se v ekonomice zvýšil objem kapitálu, tj. mám více kapitálu na jednotky práce ↑K /L, tak bude práce produktivnější, stoupá mezní fyzický produkt MPPL a tak pokud jsme v dokonalé konkurenci, vzroste reálná mzdová úroveň W/P v dokonalé konkurenci ceny výrobních faktorů odpovídají produktivitě těch výrobních faktorů

W

NS

/P

NS

NS=ND

N zaměstnanost

Efekty fiskální a měnové politiky v klasickém modelu · obě politiky jsou neúčinné · nejsou schopny v klasickém modelu ovlivnit výstup, ale jen cenovou hladinu Fiskální politika · např. expanzivní zásah fiskální politiky (↑ ↑G) · vzestup vládních výdajů G → posouvá se doprava křivka AD → vláda si na své výdaje musí půjčit na finančních trzích, takže dojde k vzestupu úrokové míry i → dojde k poklesu soukromé spotřeby a investic I0&C0 (a to k takovému, že dopad vzestupu G na výstup je plně kompenzován dopadem poklesu I0&C0 na výstup) → takže se v konečném důsledku výstup Y nemění → uplatňuje se zde 100% vytěsňovací efekt!!!

N1 N2

I. II. v tomto kvadrantu je zachycen vztah mezi cenovou hladinou a reálnou mzdovou úrovní křivka představující kombinace reálné mzdové úrovně a cenové hladiny při dané nominální mzdové úrovni W

(dojde pouze ke změně ve struktuře AD – stoupne veřejná složka a poklesne soukromá složka HDP)

simultánně probíhá toto: když se zvyšuje AD → roste cenová hladina P → a zároveň se pružně zvyšuje i nominální mzdová úroveň W → hodnota zlomku W/P pak zůstává stejná → a tak se nemění ani zaměstnanost N a ani výstup Y (viz. výše) · ↑G → ↑AD → ↑i → ↓ I0&C0 → ∆Y=0 · ↑G → ↑AD → ↑P → ↑W → ∆(↑W/↑P)=0 → ∆N=0 → ∆Y=0 Měnová politika · např. monetární expanze tj. zvýšení peněz v ekonomice centrální bankou · zvyšuje se množství peněz v ekonomice M → ale ceny jsou dokonale pružné, takže se zároveň zvyšuje cenová hladina P → tj. hodnota celého zlomku M/P (reálné peněžní zůstatky) se nemění (hodnota čitatele roste stejně jako hodnota jmenovatele) → a protože se tedy nemění nabídka peněz v reálném vyjádření, nemění se ani cena peněz i · simultánně probíhá toto: zvýšení M → posune křivku AD doprava → a pak růst cenové hladiny P, který je kompenzován růstem nominální mzdové úrovně W... ... ...pořád dokola · ↑M → ↑P → ∆(↑M/↑P)=0 → ∆i=0 · ↑M → ↑AD → ↑P → ↑W → ∆(↑W/↑P)=0 → ∆N=0 → ∆Y=0 jediný rozdíl mezi FE a ME, FE zvýší úrokovou míru, kdežto ME ji nemění

rovnice směny zachycující zvýšení množství peněz v ekonomice ↑ M .V =↑ P.Y → adekvátně se zvýší cenová hladina, → ale nezareaguje reálný výstup Y, ani rychlost obratu peněžní jednotky V

N

Syntetizující graf

·

připomenutí z 1. ročníku

graficky: · poptávková křivka po práci se posune, firmy chtějí zaměstnávat více práce, protože je produktivnější, to znamená vzestup reálné mzdové úrovně a zároveň vzestup zaměstnanosti a když je větší zaměstnanost, roste i produkce, tj. nakonec se posune i AS

ND ND´

P

W1 W2

v tomto finálním kvadrantu je výsledek tohoto odvozování – tj. křivka AS, zachycující vazbu cenové hladiny na agregátní výstup

AS

P1 P2

při poklesu cenové hladiny P (kdyby klesala AD), ve stejné proporci poklesne nominální mzdová úroveň W, a tak díky dokonalé pružnosti trhu práce zůstává mzdová úroveň nezměněná, nezmění se ani nezaměstnanost a ani agregátní výstup

Y

W

/P ND

Y1=Y2

(W/P)1=(W/P)2

N1= N2 NS v tomto grafu je zachycen pohled na trh práce s jeho nabídkou a poptávkou

N

produkční funkce (výstup je funkcí zaměstnanosti) s degresivním průběhem (zákon klesajících mezních výnosů

v tomto kvadrantu je vzájemná závislost mezi zaměstnaností a agregátním výstupem

III.

IV.

P

ten výstup Y1=Y2 odpovídá potenciálnímu výstupu Y* tudíž nezaměstnanost se nachází na své přirozené úrovni v této situaci je nulová cyklická nezaměstnanost a zůstává pouze dobrovolná nezaměstnanost (strukturální a frikční)

N jiná situace by ale nastala v případě zvýšení kapitálové zásoby K ↑K → MPPL i při dané N → ↑Y došlo by k vysunutí produkční funkce a tak i při nezměněné zaměstnanosti výstup roste

posun AS Y vysunutí

a posouvá se celá AS

P AS

∆Y=0

AD

Y ...pak je 100% účinná fiskální i měnová politika výstup Y se daří ovlivňovat a přitom to nemá žádný dopad na cenové hladinu P (nemají inflační nebo deflační dopad) · měnová nebo fiskální expanze vysouvá křivku AD doprava a výstupy rostou, aniž by to vyvolalo inflační tlaky · měnová nebo fiskální restrikce vysouvá křivku AD doleva a výstupy klesají, aniž by to vyvolalo deflační tlaky · podrobnější pohled na účinky politik by byl analogií klasického modelu o zase by se uvažovalo, že se nemění reálná mzdová úroveň W/P o také M/P např. expanzivní měnová politika – hodnota ↑M/P poroste → ↓i → ↑I0&C0 → ↑Y Proč si myslí, že by mohla mít AS křivka takovýto horizontální průběh? · souvisí to s předpokladem, že v ekonomice jsou ve velkém rozsahu nevyužity výrobní faktory · je vysoká nezaměstnanost a také v případě využívání kapitálu jsou rezervy, půdy... · např. velká hospodářská krize konce 20. let min. stol. s masovou nezaměstnaností · kdyby vzrostla AD (posun doprava) např. kdyby poptávku stimulovala vláda veřejnými výdaji → firmy by v důsledku rostoucí poptávky po své výrobě chtěly zaměstnávat větší množství VF → v ekonomice je velmi vysoká nezaměstnanost a tak by vzestup poptávky po práci nevyvolal růst nominálních mezd W → a tím pádem se nezmění ani cenová hladina P (firmy si v recesi rozhodně nemohou diktovat) · ↑AD → ∆W = 0 a ∆P = 0 kdybychom se podívali na trh práce... W · jestliže se zvýší AD → dojde na trhu práce ke zvýšení /P ND ND´ zaměstnanosti z N1 na N2 (tj. ke zvýšení produkce) → ale NS NS´ nezmění se reálná mzdová úroveň W/P W P

E

pozor!!! v tomto případě se W/P nezmění ne proto, že by byla změna W vykompenzována stejně velkou změnou P jako u klasiků, ona se prostě nezmění vůbec, nezmění se ani čitatel ani jmenovatel

E´

· N1 N2

projevuje růstem hodnoty → firmy v situaci klesající poptávky po jejich zboží mají zájem zaměstnávat méně práce tj. klesá poptávka po práci ND → to by mělo vytvářet tlak na pokles nominální mzdové úrovně W, jenže podle neokeynesovských ekonomů se W krátkodobě nemění, tj. není tak pružná (např. odbory) → to znamená ten výše zmíněný růst hodnoty zlomku W/P ,tj. reálná mzdová úroveň roste (zaměstnaní, kteří dostávají stále stejnou mzdu si nyní při poklesu cenové úrovně mohou koupit více, jsou reálně bohatší) → ale s růstem reálné mzdové úrovně z W/P1 na W/P2 se pro firmy stává práce drahou a tak jsou ochotny poptávat jen její menší množství, naopak domácnosti by při nové mzdové úrovni rády nabízely mnohem větší množství práce (zelená úsečka v grafu ukazuje zmíněný převis nabízené práce nad poptávaným při dané výši W/P) → vzniká tak nedobrovolná nezaměstnanost (při dané reálné mzdové úrovni, všichni,

EXTRÉMNĚ KEYNESOVSKÝ POHLED · podle nich má křivka AS horizontální průběh · takže existuje dokonalá cenová elasticita agregátní nabídky · pak ať nám kolísá AD jak chce, nemění se cenová hladina, ale promítá se to do změn agregátního výstupu · funguje zde přesný opak Sayova zákona – zde si agregátní poptávka vytváří svou nabídku (výrobci jsou při daných cenách schopni a ochotni vyrobit a nabídnout jakékoliv poptávané množství)

kdybychom si to graficky znázornili posunou se obě křivky, jak nabídková, tak poptávková

N

NEOKEYNESOVSKÝ POHLED · je kombinací neoklasické ekonomie a keynesovy obecné teorie (1936) – pokus o jejich syntézu, kompromis · výchozím předpokladem je to, že nominální mzdy W Nedobrovolná nezaměstnanost jsou krátkodobě nepružné, tj. nereagují tak rychle na související s krátkodobě neměnnou W / P změnu ekonomických podmínek jako ceny výrobků a nominální mzdou N D služeb (W/P)1 pohled na trh práce... NS · zde je klíčová reálná mzdová úroveň W/P E (W/P)0 · uvažujme pokles AD (např.vláda zvýší T0) → pokud to není v situaci, kdy by byla nějaká masová nezaměstnanost, masová nadprodukce..., vzniká tlak na pokles P (aby fy prodaly

své zásoby, musí zlevnit) → ve zlomku

W/ P ↓

se to

NS

N

kdo chtějí nabízet práci, tak tu práci nedostanou)

↓AD → ↓P → ↓ND → ∆W=0 → W/↓P → ↑(W/P)...

·

Syntetizující graf

I. II. v tomto kvadrantu je zachycen vztah mezi cenovou hladinou a reálnou mzdovou úrovní

W1

křivka představující kombinace reálné mzdové úrovně a cenové hladiny při dané nominální mzdové úrovni W

W

/P

P P1

Y Y2

Y1

N2 N1 NS

v tomto grafu je zachycen pohled na trh práce s jeho nabídkou a poptávkou

III.

AS při poklesu cenové hladiny z P1 na P2, nominální úroveň W zůstává nezměněná (alespoň krátkodobě), takže se budeme pohybovat podél křivky, vzroste tak reálná mzdová úroveň z W/P1 na W/P2,což odpovídá poklesu zaměstnanosti z N1 na N2, při nižší zaměstnanosti je pak také produkován nižší výstup Y2 – spojením bodů získáváme rostoucí křivku AS

P2

(W/P)2 (W/P)1

ND

v tomto finálním kvadrantu je výsledek tohoto odvozování – tj. křivka AS, zachycující vazbu cenové hladiny na agregátní výstup

N

produkční funkce (výstup je funkcí zaměstnanosti) s degresivním průběhem (zákon klesajících mezních výnosů v tomto kvadrantu je vzájemná závislost mezi zaměstnaností a agregátním výstupem

IV.

pokles cenové úrovně P je spojen s poklesem agregátního výstupu Y růst cenové úrovně P je spojen s růstem agregátního výstupu Y Efekty fiskální a měnové politiky v klasickém modelu · jde o kompromis mezi dvěmi extrémy – klasickým a P keynesovským AS · expanzivní politika vede k růstu výstupu Y, ale zároveň vede P2 k růstu cenové hladiny P – inflační tlaky P1 · recesivní politika vede k poklesu výstupu Y, ale zároveň k poklesu cenové hladiny P – deflace AD Y1 Y2

Y

MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKOVÉ KŘIVKY MILTONA FRIEDMANA monetarismus se začíná výrazněji formovat v 60. letech 20. stol. výroky Friedmana: Inflace je vždy a všude peněžní jev monetaristé rehabilitovali úlohu peněz (do té doby byla podceněna), udělali z peněz klíčovým faktorem hospodářských cyklů · 1965 publikovali M.Friedman s A.J.Schwarzovou „Monetární historie Spojených států 1867-1960“ – našli, že centrální banka USA opakovaně změnila množství peněz v ekonomice a následně s určitým časovým zpožděním došlo ke změně reálného hospodářského výstupu a zaměstnanosti ∆M → ∆Y · 1968 časopisový článek „Role měnové politiky“ – podání teoretického vysvětlení toho historického zjištění předpoklady modelu · předpoklad existence informační asymetrie v ekonomice – konkrétně na trhu práce zaměstnavatelé (firmy) mají dokonalejší informace než zaměstnanci (domácnosti) · předpoklad tvorby adaptivních očekávání · · ·

☺ ☺ ☺ ☺

(Macháček to vysvětluje tak, že nad městem budou lítat centrální bankéři ve vrtulnících a budou házet z kufru peníze – tj. vnější šok, kterým je ta ekonomika zasažena → lidé ty peníze sbírají a běží si něco koupit – tj. roste koupěschopná poptávka → obchodníci jsou konfrontováni s vyšší poptávkou a tak vzniká tlak na vzestup cenové hladiny, obchodníci samozřejmě mohou zareagovat také tím, že zvýší výrobu a k tomu potřebují disponovat větším množstvím VF → obchodníci začnou poptávat VF poptávka po VF je poptávkou odvozenou od poptávky po konečných výrobcích a službách – tj. vidíme tady určitý časový nesoulad, než se ta zvýšená spotřebitelská poptávka promítne do poptávky po VF to demonstruje skutečnost, že: nominální mzdová úroveň bude sice reagovat na změnu množství peněz v ekonomice, ale pomaleji než cenová hladina!!!!)

co to způsobí v ekonomice? zpočátku roste W pomaleji a méně výrazně než P hodnota čitatele roste, ale pomaleji než hodnota jmenovatele → hodnota celého zlomku W/P bude klesat to znamená, že zaměstnavatelům, kteří to vnímají, budou zpočátku klesat reálné náklady výroby

Adaptivní očekávání ☺ lidé vytvářejí svá očekávání ohledně budoucnosti na základě minulých zkušeností s vývojem předvídané veličiny ☺ těm nejčerstvějším zkušenostem přisuzují nejvyšší váhu a těm nejstarší přisuzují nejnižší váhu (ale všechny se na tom rozhodování podílejí) ☺ důsledky adaptivního očekávání modeloval již v 1956 P. Cagen

(ne nominálně – musí vyplácet vyšší mzdy, ale zase své výrobky prodávají za vyšší ceny tj. jsou na tom lépe – ten růst tržeb je výraznější než růst těch nominálních nákladů)

firmy jsou tak motivovány najímat více této levnější práce a co strana nabídky práce? zaměstnanci nevnímají aktuální výši P, pracují s očekávanou cenovou úrovní Pe zaměstnanci tedy neví, že ve skutečnosti P roste a pracují s nějakou původní očekávanou Pe přitom P > Pe zaměstnanci ale dobře vnímají že se jim zvyšují nominální mzdy W a tak si myslí, že jim roste reálná mzdová úroveň W/P, že jim roste kupní síla jejich mzdy proto ochotněji nabízejí práci – roste nabídka práce NS dohromady: firmy zvyšují poptávku po práci, domácnosti zvyšují nabídku práce → roste zaměstnanost N → roste výstup Y

matematický zápis adaptivního očekávání o

např. míra inflace π te+1 = π te + α (π t − π te ) π - míra inflace

π e - očekávaná míra inflace π te+1 - očekávaná míra inflace pro příští rok

α - citlivostní koeficient, který ukazuje jak rychle se lidé učí z chyb o

pak když dosadíme do vzorce π te+1 = π te + α (π t − π te ) 5% ⇐ 0% + (5% - 0%) řekněmě, že v minulosti pro období t byla očekávaná 0% míra inflace ale veskutečnosti byla 5%, tj. lidé se dopustily chyby ve výši 5% o tuto chybu pak opraví svá očekávání pro letošní rok proto pro následující období už nebudou očekávat 0%, ale 5% míru inflace opravili svá očekávání – poučili se z chyb

☺

☺

úrovní W/Pe)

☺

jak je to možné? zaměstnavatelé jsou si totiž vědomi aktuálních pohybů cenové hladiny P, ale zaměstnanci pracují pouze s očekávanou cenovou hladinou

↑W

☺

↑M → ↑P →

☺

to netrvá věčně, zaměstnanci si za nějaký čas uvědomí, že ve skutečnosti jejich reálné mzdy poklesly a nevzrostly jak se domnívali – tj. prohlédnou tzv. peněžní iluzi zaměstnanci začnou tlačit na to, aby jim firmy dorovnaly jejich nominální mzdy W, aby se jejich kupní síla vrátila na původní úroveň v delším období začne růst W předstihovat růst P!!!! hodnota zlomku W/P se bude růst, vracet na svou původní úroveň zaměstnavatelé tak ztrácejí zájem zaměstnávat tolik práce jako předtím takže také N se vrací na původní úroveň LAS takže i Y se vrací na původní úroveň AS´ a co cenová hladina P? AS P = Pe P nevrací se na původní úroveň zůstává zvýšená, dokonce ještě trochu povyroste když spojíme konečný bod (3) s tím výchozím (1), P > Pe 3 P3 dostaneme vertikální křivku dlouhodobé agregátní 2 P2 nabídky LAS odpovídající potenciálnímu výstupu Y* AD´ 1 P1 AD

podle hypotézy adaptivních očekávání se lidé dopouštějí systematických chyb ve svých očekáváních, protože jim trvá několik období, než svá očekávání zcela opraví tj. klidně stejnou chybu udělají i 3x než kompletně přizpůsobí své očekávání ekonomické realitě mimochodem neokeynesovští ekonomové (viz. výše) očekávání nemodelují, ne že by ho podceňovali – znají ho ve formě vln optimismu či pesimismu, ale domnívali se, že očekávání modelovat nelze

Asymetrie informací ☺ zaměstnavatelé mají informační převahu ☺ zatímco zaměstnavatelé disponují znalostmi o aktuální výši reálné mzdové úrovně W/P, zaměstnanci těmito informacemi nedisponují (deflují nominální mzdovou úroveň pouze očekávanou cenovou

logiku Friedmanova přístupu budeme demonstrovat na diagramu AS-AD víme, že monetarismus zdůrazňuje aktivní úlohu peněz v ekonomice – proto budeme uvažovat měnové šoky v našem případě půjde o příznivý měnový šok – CB zvýší množství peněz v ekonomice (zvíší tempo růstu peněžní zásoby) jestliže se zvýší množství peněz v ekonomice M, vytváří to tlak na vzestup cenové hladiny P, nyní když budeme používat trh práce pro vysvětlení pohybů výstupu Y, vidíme, co se děje s reálnou úrovní mezd... nominální mzdová úrovně W není u monetaristů fixována, může se krátkodobě měnit W ale bude reagovat na změnu množství peněz v ekonomice až s určitým časovým zpožděním nejprve bude reagovat cenová hladina P a až následně nominální mzdová úroveň W

☺

↑P

→ ↓(W/P) → ↑ND → ↑NS → N → Y

Y* Y´

Y

shrnutí ☺ podle Friedmana má křivka AS krátkodobě rostoucí průběh, a sice jen díky tomu, že skutečná P se liší od očekávané Pe (P ≠ Pe)

NOVÁ KLASICKÁ MAKROEKONOMIE soudobá škola, začala se rozvíjet od počátku 70. let existuje ve 2 proudech o proud peněžních modelů o proud reálných modelů (historicky mladší – 80. léta) duchovním otcem je Robert Lucas (Chicago) tvůrce peněžních modelů (inspiroval se u Friedmana)

(v našem modelu jsme se posunuli z výchozího bodu podél rostoucí křivky (2) jen proto, že lidé očekávali stále stejnou P, ale ta ve skutečnosti vzrostla...)

☺ ☺ ☺

v delším časovém horizontu lidé přizpůsobují svá očekávání a dostávají se na horizontální LAS (P = Pe) křivku LAS proto můžeme nazvat křivka správných očekávání jedině v důsledku odchylek očekávání od skutečnosti se výstup odchyluje od potenciálního výstupu Y* ...a nejen výstup, ale také u* (přirozená míra nezaměstnanosti) dlouhodobě se v ekonomice prosazuje u* a kolem ní může skutečná míra u kolísat, ale jenom krátkodobě!!!

Důsledky pro hospodářskou politiku ♣ podle Friedmana jsou hospodářské cykly (tj. kolísání skutečného výstupu kolem potenciálního) primárně způsobeny tím, že CB mění tempo růstu peněžní zásoby M (měnové šoky), čímž krátkodobě mate domácnosti (zaměstnance), vyvolává u nich peněžní iluzi... ...dočasně ...v delším čase domácnosti peněžní iluzi prohlédnou a ekonomika se vrací ke své výchozí rovnovážné úrovni (tj. k Y* a u*), ale samozřejmě již v jiné cenové úrovni P ♣ s tím souvisí doporučení pro hospodářskou politiku: (je účinná z hlediska dopadu na výstup a nezaměstnanost, ale jen krátkodobě) CB by tedy neměla aktivně vstupovat do ekonomiky s cílem ji stabilizovat, protože ten trh zareaguje „rychleji“

(ekonomové musí zaregistrovat, že vzniká problém, vyhodnotit, rozhodnout, implementovat.... – vždycky přijde jejich zásah pozdě, do úplně jiné situace)

♣

CB, když se pokouší o to být aktivní, cyklické výkyvy totiž ještě zhoršuje, je jejich zdrojem CB by neměla realizovat stabilizační měnovou politiku, ekonomika si pomůže sama role CB by měla spočívat v udržování stabilního tempa růstu peněžní zásoby, měla by se řídit dlouhodobými pravidly tempa peněžního růstu tj. měla by deklarovat, dopředu, že bude udržovat po danou dobu určitou peněžní zásobu a neměla by mást ekonomické subjekty diskrečními zásahy zaměřenými na krátkodobou stabilizaci jak by mělo být vysoké tempo peněžního růstu? M .V = P.Y nominální výstup (tj. výstup vyjádřený v aktuálních cenách)

podle nové kvantitativní teorie peněz, jejímž jádrem je předpoklad, že rychlost obratu peněžní jednotky V je v podstatě stabilní aby nevznikaly tlaky ani na růst ani pokles cenové hladiny, měla by CB podle kritéria vývoje reálného výstupu Y přizpůsobovat vývoj růstu peněžní zásoby M, CB má dlouhodobě nastavit tempo růstu M podle tempa růstu Y Friedmanovu modelu se říká taky fooling model, protože CB dělá z domácností hlupáky, tím, že u nich vyvolává peněžní iluzi, když mění tempo růstu peněžní zásoby při jakékoliv malé změně výstupu ekonomiky

Obecné předpoklady NKM 1. klade velmi silný důraz na mikroekonomické základy makroekonomických teorií 2. modely NKM jsou rovnovážné 3. modely NKM pracují s předpokladem dokonalé konkurence 4. NKM pracuje s hypotézou RATEX = racionální očekávání add 1. – spojení mikro- a makroekonomie · ...narozdíl od neokeynesovských ekonomů, kteří vůbec nevysvětlují své makroekonomické jevy na základě mikroekonomické logiky (není tam vysvětleno, že každý makroekonomický jev je výsledkem chování jednotlivců) · pro NKM makro a mikro jedno jsou... · nelze vysvětlit makroekonomický jev bez mikroekonomických předpokladů add 2. rovnovážnost modelů · např. hospodářský cyklus v tradičním neokeynesovském pojetí je spojen s tržním selháním · NKM to vidí tak, že hospodářský cyklus není spojen s ekonomickými selháními, makroekonomika se chová optimálně a přesto kolísá ⇒ pak ale není žádný prostor pro hospodářskou politiku vlády nebo CB, už nemohou udělat něco lepšího, když se ekonomika sama chová optimálně NKM odmítá jejich stabilizační politiku ještě razantněji než monetaristé Jak je možné, že hospodářský cyklus by nemusel souviset s těmi tržními selháními? · lidé se snaží připravit na budoucnost tím, že připravují kontingentní kontrakty – chtějí se tak pojistit proti rizikům budoucího ekonomického vývoje ⇒ kontingentní kontrakt je takový kontrakt, jehož realizace závisí na nějakém budoucím stavu světa (ekonomiky), takže pokud v budoucnu nastane určitý stav, bude kontrakt naplněn a jestli nenastane, naplněn nebude – tzn. realizace kontraktu závisí na nějakém budoucím náhodném stavu světa...

(lidé mají averzi k dešti, neví jestli bude zítra pršet nebo nebude – snaží se proto zabezpečit proti nejisté budoucnosti uzavřením kontingentního kontraktu – jestli bude pršet, koupím deštník za 100,- jestli ne, nekoupím nic... – je to výhodné pro domácnost, protože alespoň jakýmsi způsobem omezuje riziko budoucího vývoje, ale podle NKM je to výhodné i pro výrobce deštníků, protože alespoň do jisté míry může odhadovat vývoj poptávky po své produkci.... ...takhle kupuji a nekupuji deštníky, podle toho zda prší či ne – když bychom se podívali na časovou řadu vývoje prodeje deštníků v ekonomice, byl by v některých obdobích prodej nadprůměrně vysoký a v jiných nadprůměrně nízký – to ale neznamená, že by trh deštníků nebyl vyčištěn, že by tam byl nějaký nesoulad mezi nabídkou a poptávkou – ty jsou vyrovnané, výkyvy jsou způsobeny vnějším vlivem – prší/neprší když to převedeme na makroekonomickou úroveň – je tam stejná analogie, nejsou kontingentní kontrakty jen na deštníky, ale na všechny komodity – když je agregujeme, získáváme reálný domáci produkt – na časových řadách se dá pozorovat jeho cyklické kolísání – jenže stejně jako u těch deštníků to neznamená, že existuje nesoulad mezi nabídkou a poptávkou, že musí být nevyčištěné trhy apod., ale že je ekonomika je zasahována nějakými vnějšími šoky, někdy pozitivními a někdy negativními – a na ně se ekonomika adaptuje optimálním způsobem těmi kontingentními kontrakty)

·

kritici tuto koncepci označují jako koncepci plovoucí rovnováhy – ekonomika je v rovnováze, ale ne v nějaké stacionární – kolísá, plave...

add 3. dokonalá konkurence · firmy jsou příjemci tržní ceny, žádná není schopna ovlivnit cenu své produkce add 4. hypotéza RATEX · poprvé se objevila 1961 u J.F.Mutha (využil ji pro studium trhů se zemědělskými komoditami) Lukas si uvědomil, že tato hypotéza může mít obrovský význam pro makroekonomii (Nobelovka)

·

· ·

lidé podle této hypotézy vytvářejí svá očekávání ohledně budoucího vývoje nějaké dané ekonomické veličiny na základě veškerých dostupných informací, nejen o vývoji té dané veličiny, ale skutečně veškeré dostupné informace ⇒ tj. mnohem větší balík informací ⇒ klade na člověka mnohem větší nároky – nezohledňuje pouze minulý vývoj hodnot, ale bere v potaz široké spektrum veličin, které mohou vývoj ovlivnit, politickou situaci apod. sleduje mechanismus generování těch zkušností... atd. podle Lukase je racionální, aby lidé využívali veškeré možnosti, které mají, když formulují svá očekávání ohledně budoucnosti – proto aby byla předpověď co nejpřesnější lidé podle Lukase tedy nedělají chyby systematicky (jako u adaptivního očekávání), ale jenom náhodně! (když třeba nemají k dispozici potřebnou informaci – ale podruhé už tu chybu neudělají)

tj. výrobce A nakupuje materiál pro svou produkci od nějakých jiných segmentů Aπ = AR – AC roste cena produkce A ⇒ výrobci A rostou průměrné příjmy AR pokud jde o průměrné náklady AC (na materiál apod.) – výrobce si myslí, že nerostou výrobce má tedy dojem, že jeho Aπ rostou (neví totiž, že rostou i jeho AC) ...sorry, ale nějak mi to nejde napsat srozumitelněji pak je výrobce motivován rozšiřovat výrobu, najímat dodatečné VF... důležité je, že se takto chovají všichni výrobci (A, B, C...) –

MODEL ROBERTA LUCASE – PENĚŽNÍ KONCEPCE ⇒ stěžejní model peněžního proudu (inspirován Friedmanovým modelem) ⇒ za šoky (počáteční impulsy pro vznik ekonomických cyklů) zde budeme považovat změny tempa růstu peněžní zásoby tj. měnové šoky = šoky poptávkového typu ⇒ využití dvou grafů: makro (AS-AD) a mikro AD-SL: výchozí situace E1, které odpovídá cena P1 a produkt Y1 = Y*→ v důsledku zvýšení tempa růstu peněžní zásoby dojde k vysunutí AD doprava → vzniká tlak na vzestup cenové hladiny P → zvýšení peněžní zásoby může být podle Lucase doprovázeno také růstem výstup na Y´ a zaměstnanosti N PROČ? – vysvětlíme za pomocí obrázku představujícího mikroekonomický pohled... zobrazuje ekonomický systém segmentovaný na řadu dílčích trhů A, B, .. n Lucas pro vysvětlení ekonomického cyklu využívá koncepce ostrovní ekonomiky = výrobci operující na jednotlivých trzích jsou sice ve vzájemném kontaktu – obchodují spolu, jsou od sebe ale informačně odděleny (tj. subjekty působící na trhu A, nemají okamžité info o dění v jiných segmentech např. B, C, D..., ví s jistotou jen to, co se děje u nich doma)

⇒ touto ostrovní ekonomikou si budeme pomáhat při vysvětlování makroekonomických vztahů zpět k AD-SL: LAS C AS´ BP AS – její tvar je v modelu odvozován, zjišťuje se, proč roste z B v E3 A n ý P3 E2 š P2 E1 AD´ C D í P1 AD p e Y* Y´ Y n ěžní zásobu a v důsledku toho vzroste výstup Y vybereme si segment např. A ekonomika je v situaci dokonalé konkurence a firmy jsou tudíž cenovými příjemci!!! ...jednotlivé firmy tedy pouze pozorují změny cen jejich produkce co se tedy děje na trhu A? když tedy CB nasype do ekonomiky peníze → vznikne tlak na vzestup P → výrobce A pozoruje, že cena jeho produkce stoupá → my víme, že stoupá v důsledku měnové expanze, ale on (na informačním ostrově) si tento pozorovaný vzestup může vysvětlit dvěmi způsoby: 1.

intenzivnější poptávka po jeho produkci – tj. přesun zájmu spotřebitelů od produkce C, B... k produkci A (= jsou atraktivnější právě jeho výrobky) trhy jsou ale obchodně propojeny

2.

každý z nich má tento chybný pocit, že roste poptávka po jeho produkci, pozoruje vzestup ceny své produkce a prozatím netuší, že ve skutečnosti rostou ceny v celé ekonomice, takže mu rostou také jeho průměrné náklady

...všichni jsou motivováni rozšiřovat svou výrobu → roste agregátní produkce Y, zvyšuje se zaměstnanost N a to je doprovázeno vzestupem cenové hladiny P tím se pohybujeme po rostoucí křivce AS z bodu E1 do bodu E2 tento stav ale netrvá dlouho!!! výrobci si záhy povšimnou, že neroste jen odbytová cena, ale také náklady na jejich produkci, že ve skutečnosti jejich zisky Aπ nerostly a není tedy důvod vyrábět zvýšenou úroveň produkce → vracejí se na původní úroveň Y* cenová úroveň se již ale nevrací, naopak se ještě zvýší na úroveň P3 → křivka SAS se posunuje doleva do polohy SAS´ (nejprve reaguje AD a AS reaguje posléze s určitým zpožděním) tj. dostáváme se do bodu E3 LAS výrobci si uvědomují, že pozorovaný vzestup ceny P jejich produkce souvisí se vzestupem cen v celé ekonomice tím pádem nemají důvod ani krátkodobě více vyrábět E3 pak výstup vůbec nezareaguje ∆Y = 0 P3 a jediné, co se v ekonomice stane je, že výrazně vzroste E1 AD´ cenová hladina P P1 dostáváme se tak z výchozího stavu E1 rovnou do E3 AD Y*

Y

Co to znamená pro měnovou politiku? o podle Lucase se CB měnovou expanzí podaří výstup dočasně zvýšit jenom tehdy, je-li ten její zásah neočekávaný (neanticipovaný) – jedině tehdy budou jednotlivci chybně interpretovat pozorovaný vzestup lokálních cen a dočasně zvýší produkci o v případě očekávaného zásahu CB výrobci interpretují správně a tudíž výstup nezareaguje a jediné, co se stane je růst cenové hladiny o měnová politika je účinná jenom tehdy, je-li neočekávaná kdybychom se podívali na současnou situaci v ČR úkolem CNB zde není regulovat pohyby Y a N, ale zajímá se o stabilizaci inflačního vývoje kdyby chtěla CB snížit cenovou hladinu, měla by snížit tempo růstu peněžní zásoby a posunout tak křivku AD směrem dolů kdyby tak učinila neočekávaně, dočasně zmate jednotlivé výrobce a vyvolá dočasnou recesi v ekonomice (růst nezaměstnanosti, pokles výstupu), teprve až by si výrobci uvědomili, že zásah interpretovali špatně, dostali by se do cílového bodu když bude měnový zásah očekávaný, tj. dopředu ohlášený a když bude mít banka důvěru u ekonomických subjektů, rovnou se dostaneme do cílového bodu, aniž by došlo k dočasnému snížení výstupu (graf analogicky s předchozími, akorát obráceně)

Čím je tedy podle Lucase vyvolán ekonomický cyklus? tím, že CB mění tempo růstu peněžní zásoby (expanze, recese) tím, že to dělá neočekávaně!!! (zásadní rozdíl této koncepce proti Friedmanovskému pojetí, kde jakýkoliv zásah CB krátkodobě zmátl zaměstnance – vyvolal iluzi a až pak se přizpůsobili...) Lucas má tedy ještě vyšší averzi vůči stabilizační politice CB nelze hovořit o stabilizaci, jestliže je podmínkou, aby byly zásahy neočekávané REÁLNÉ MODELY NOVÉ KLASICKÉ EKONOMIE – model RST ⇒ jejich rozdíl oproti peněžním modelům spočívá v charakteru šoků (impulsů kolísání výstupu) ⇒ dosud to byly poptávkové šoky, nyní to jsou náhodné změny produktivity výrobních faktorů tj. šoky spíše nabídkového charakteru proč tak začali uvažovat? ⇒ protože argumenty proti měnovým šokům byli dosti zásadní – informační ostrovy jsou v dnešní moderní době poněkud nesmyslné ⇒ vysoká podobnost se Sollowovým modelem, v něm ale technologické změny byly plynulé (docházelo k nim ve stabilním tempu) v modelu RBC je narozdíl od Sollowa technický pokrok nahrazen náhodnými změnami v technologii (někdy produktivita poroste více, někdy méně... ...může i klesat) ⇒ součástí modelu je hypotéza mezičasové substituce neboli mezičasové kompenzace, která vysvětluje proč mohou mít dočasné šoky déletrvající účinky, proč jsou přenášeny do dalších období (vysvětluje přenos účinků v čase a prostoru) říká, že lidé reagují na dočasné zvýšení důchodu tím, že jenom část dodatečného důchodu spotřebují a část uspoří a investují, aby se takto připravili na horší časy

Y,C

agregátní důchod trend soukromá spotřeba T1

T2

T3

T

soukromá spotřeba je sice procyklická, ale relativně málo volativní tj. podléhá menším výkyvům než důchod proč je tomu tak, to vysvětluje mezičasová substituce podle ní se racionální člověk nechová tak, že to, co dodatečně vydělá, okamžitě utratí racionální člověk utratí jenom část a druhou část uspoří a investuje, čímž se zabezpečí proti budoucímu výkyvu důchodu v opačném směru... ...jeho životní úroveň pak nepoklesne tak výrazně, jak by se dalo čekat, protože má ty své úspory

Ekonomický cyklus v modelu RBC jak vzniká ekonomický cyklus? na začátku je nějaká náhodná (uvažujme příznivá) změna produktivity výrobních faktorů (K,L) ...každý soustruh vyprodukuje za určitou dobu více výrobků než předtím...

když se změní produktivita kapitálu, mění se zároveň také produktivita práce

...u těch soustruhů stojí nějací lidé, a když oni (vybaveni kapitálem) jsou schopni nyní za časovou jednotku vyrobit více výrobků, protože mají lepší soustruhy, znamená to, že také oni jsou produktivnější...

⇒ kapitál: jestliže roste produktivita kapitálu, roste investiční poptávka (je zájem investovat do rozšiřování kapitálu) jenže zvýšená investiční poptávka zatím naráží na nějakou danou úroveň úspor, která v ekonomice je zvýšená investiční poptávka tedy vyvolává vzestup ceny na finančním trhu – reálné úrokové míry ⇒ trh práce: jestliže jsou pracovníci produktivnější a jsme v prostředí dokonalé konkurence (mzda odráží bezprostředně produktivitu práce) znamená to, že také reálná mzda má tendenci růst to vše má takový dopad na nabídku práce, že pracovníci více pracují, nabízejí více práce

pracovníci jsou ale vedle vyšší reálné mzdy motivováni také z dalšího důvodu: s tím jak roste reálná úroková sazba (jako klíčová veličina ovlivňující mezičasovou substituci) ...v důsledku nárůstu produktivity kapitálu a zájmu o investování... viz výše pak se v důsledku toho relativně zatraktivňuje investování proti současné spotřebě (je výhodnější méně spotřebovávat a více spořit a více pracovat a ukládat peníze – v budoucnu z nich budou větší požitky)

...a tak je atraktivnější také práce!!! dělníci jsou tedy ochotni nabízet více práce nejen z důvodu důchodového efektu, ale také z důvodu substitučního efektu ⇒ jestliže se zvyšuje nabídka práce – roste výstup, ekonomika expanduje dodatečné přírůstky výstupu však nejsou celé spotřebovány, jejich část je uspořena a investována jaké jsou důsledky toho, že jsou přírůstky uspořeny? zpočátku firmy, které zvyšovaly investiční poptávku, narážely na omezené úspory a tak reálná úroková míra rostla nyní v expanzi se v ekonomice objevuje více úspor takže se investiční poptávka střetává se zvýšenou nabídkou úspor a reálná úroková míra zase klesá ...to se projeví také na trhu práce: dělníci byli motivováni ke zvýšené nabídce práce ale mezičasová substituce je méně a méně výrazná nyní se nasycuje jak důchodový efekt

(viz. zpětně zakřivená křivka individuální nabídky práce – bohatí dělníci už nestojí o další peníze a chtějí spíše volný čas)

tak substituční efekt (s poklesem reálné úrokové míry) tj. expanze se postupně bude vyčerpávat ...a jak se ekonomika dostane pod úroveň trendu? (viz. graf) výše popsané jevy totiž stále popisují stav, kdy je ekonomika nad trendem (nad potenciálem) ekonomika půjde směrem dolů až zasáhne negativní šok – nepříznivá změna produktivity VF recese se také vyčerpá... ...přijde příznivý šok a ekonomika se zase rozkolísá ...na okraj Role peněz v ekonomi autoři: Kydland & Prescott ☺ zatímco u Friedmana, Lucase a ostatních monetaristů jsme vycházeli z myšlenky, že změny množství peněz v ekonomice vyvolávají změny reálného výstupu o u Lucase jenom neočekávané změny, u Friedmana jakékoliv změny o a jen v krátkodobém čase ∆M → ∆Y ☺ u teoretiků RBC je pohled úplně opačný – změny množství peněz v ekonomice jsou vyvolány změnami reálného výstupu o obrácená (reverzní) kauzalita!!! ∆Y → ∆M jak mohou být změny peněz v ekonomice důsledkem změn výstupu??? víme, že změny M časově předcházejí změnám Y z této časové následnosti dvou jevů ale automaticky nevyplývá, že existuje příčinný vztah ∆M →∆Y příklad mimoekonomický:

např. představme si prosinec na poštách, kdy prudce narůstá počet pohlednic a pak s určitým zpožděním následují vánoční svátky – málokdo by z toho vyvozoval, že Vánoce jsou důsledkem toho, že lidé zasílají pohlednice – kauzální vztah je zde přesně opačný

-

většina ekonomů se domnívá, že platí vztah odpovídající časové následnosti tj. ∆M → ∆Y představitelé teorie RBC ale tvrdí, že již dnes se mění množství peněz v ekonomice z toho důvodu, že lidé očekávají budoucí směny výstupu

jak si to teoretici RBC představují? máme v ekonomice reálný šok - zvýšení produktivity výrobních faktorů víme, že v důsledku toho dojde v budoucnu k růstu agregátního výstupu Y protože subjekty vytvářejí racionální očekávání a uvědomují si to, proto již dnes (tj. aby byli na budoucí růst připraveni) zvyšují svou poptávku po penězích (hovoříme o transakční složce poptávky) již teď tedy roste poptávka po penězích při nějaké nabídce peněz a pokud by CB nezareagovala, vzrostla by úroková míra jestliže by ale CB nechtěla dopustit růst úrokové míry, musela by na vzestup poptávky po penězích reagovat zvýšením nabídky peněz pozorujeme tedy, že dnes roste nabídka peněz a až s určitým zpožděním roste výstup tzn. změna výstupu způsobila změnu peněžní zásoby tzn. změna výstupu nebyla způsobena změnou peněžní zásoby, ale reálným šokem (změnou produktivity výrobních faktorů) co to znamená pro oblast měnové politiky v modelu RBC? měnová politika je za těchto předpokladů zcela neúčinná CB totiž pouze pasivně reaguje na to, co se odehrává v reálném sektoru (pouze dodává do ekonomiky peníze při změnách poptávky po penězích)

NOVÁ KEYNESOVSKÁ EKONOMIE soudobá škola ekonomického myšlení, hlavní protivník vůči nové klasice začala se rozvíjet od počátku 80. let min. století ve srovnání s novou klasickou školou je nové keynesovství daleko heterogennější (různorodý souhrn hypotéz a teorií, které jsou někdy i protichůdné...) představitelé: Josef Stiglitz, N. Gregory Mankin (majitel psa Keynese), L. Summers Obecné předpoklady: 1. pracuje s hypotézou racionálních očekávání RATEX 2. modely jsou budovány na mikroekonomických základech 3. noví keynesovci odmítají paušálně pracovat s předpokladem dokonalé konkurenci, v jejich modelech se nacházejí prvky nedokonalé konkurence (= makroekonomie nedokonalé konkurence) ⇓ jestliže připustíme, že alespoň část trhů v ekonomice je nedokonale konkurenčních (existují tržní selhání), hospodářská stabilizační politika může mít svůj smysl, může zvyšovat společenský blahobyt Některé modely: klasifikace: ⇒ Koncepce nominálních cenových a mzdových strnulostí (rigidit) hypotéza explicitních cenových a mzdových kontraktů hypotéza implicitních cenových a mzdových kontraktů „menu“ costs ⇒ Koncepce reálných cenových a mzdových strnulostí ⇒ Modely vstup – výstup (entry – exit) Koncepce nominálních cenových a mzdových strnulostí pracujeme zde s předpokladem, že alespoň část trhů v ekonomice je nedokonale konkurenční to znamená, že alespoň na některých trzích jsou firmy tvůrci cen své produkce „price makers“ bude-li pak v ekonomice docházet ke změnám agregátní poptávky, každá z firem bude konfrontována s výkyvy poptávky po své produkci firmy, které jsou cenovými tvůrci, mohou reagovat na takové změny poptávky změnami cen své produkci a přitom ponechat objem produkce na stejné úrovni co by to znamenalo? když by se firmy takto chovaly, nepozorovali bychom žádný ekonomický cyklus, ale pouze změny cenové hladiny ekonomický cyklus je ale součástí tržní ekonomiky tím pádem je jasné, že firmy musí reagovat (alespoň částečně) na změny poptávky po své produkci změnami objemu produkce a proč by to měly dělat? je to otázka směřující k tomu, proč ceny v ekonomice nejsou dokonale pružné??? tj. proč se nepřizpůsobují jenom ceny, ale také objem produkce ...k tomu slouží tyto jednotlivé koncepce: hypotéza explicitních cenových a mzdových kontraktů explicitní = psané, fyzicky existující dohody někteří noví keynesovci argumentují proti dokonalé pružnosti cen existenci psaných smluv v reálných ekonomikách je jen malá část cen vytvářena akčním způsobem, značná část cen je určena smluvně (např. na trhu práce) pak i když dojde ke změně agregátní poptávky, jsou firmy existencí takových smluv (fixujících ceny na určité úrovni) vázány a nemohou zareagovat změnou ceny své produkce

-

-

-

situace je komplikovaná ještě i tím, že smlouvy nejsou uzavírány ve stejný okamžik a na stejnou dobu, ale překrývají se v čase (např. dnes některé smlouvy v ekonomice končí, jiné začínají, další jsou v polovině plnění apod.) toto překrývání komplikuje cenový přizpůsobovací mechanismus, protože i kdyby firmy měly vůli dohodnout se, vypovědět navzájem smlouvy a uzavřít nové, vzniknou obrovské problémy s koordinací z těchto důvodů firmy reagují na změny agregátní poptávky nejen změnami cen své produkce, ale také objemem produkce

hypotéza implicitních cenových a mzdových kontraktů implicitní = nepsané, džentlmenské dohody někteří noví keynesovci se totiž domnívají, že i když by v ekonomice neexistovaly explicitní smlouvy, firmy by nereagovaly na jakoukoliv změnu poptávky po jejich produkci jenom změnou ceny produkce, ale (dobrovolně) také změnou objemu produkce vysvětlení souvisí s rozdílem mezi preferencí rizika ze strany zaměstnavatelů a preferencí rizika ze strany zaměstnanců – zatímco zaměstnanci mají averzi vůči riziku budoucích změn, firmy jsou vůči němu neutrální, protože mají mnoho možností jak se proti němu pojistit (vytvořením zásob) firmy jsou si dobře vědomi, že zaměstnanec žijící v obavě před změnou své mzdy není příliš výkonný, a proto dobrovolně zaměstnancům garantují určitou mzdovou stabilitu firma tedy při jakékoliv změně poptávky nezareaguje tím, že by změnila mzdy svých zaměstnanců a následně přecenila svou produkci (reagovaly by tak jen při velikých změnách) z toho vyplývá určitá cenová stabilita produkce firmy Menu costs = paušální náklady cenového přizpůsobení (ceníkové náklady) náklady, které firma musí vynaložit, chce-li změnit cenu své produkce (nejen náklady za vytištění nových ceníků – papír a toner..., musíme sem zahrnout také náklady v podobě obětovaného času, energie, ztracených zákazníků apod.) existence takových nákladů omezuje cenovou pružnost graficky: zobrazuje se na obrázku připomínající mikroekonomický model nedokonalé konkurence; je zde zachycena podmínka maximalizace zisku MR = MC atd. · zaměřme se na situaci, kdy v ekonomice dojde k poklesu agregátní poptávky – křivka AD0 se posune do polohy AD1, samozřejmě se změní také křivka MR0 na MR1 · v důsledku toho se ekonomika dostává z E0 na E1, cenová hladina se sníží z P0 na P1 a výstup se sníží z Y0 na Y1 · noví Keynesovci se domnívají, že se ekonomika chová jinak... (chtějí totiž vysvětlit, proč kolísá výrazně výstup a proč příliš nereaguje cenová hladina ...že ve skutečnosti firmy při snížení AD nezareagují příliš cenově, ale raději výrazně přizpůsobí objem výstupu tj. přesunou se z E0 do E2 · v bodě E2 zůstává cenová hladina nezměněna (P0 = P2), ale snižuje se výstup na Y2 · roli zde hrají náklady cenového přizpůsobení · v tom bodě E2 tedy pro výstup Y2 je porušeno pravidlo maximalizace zisku, MR > MC (růžová úsečka) · firma v takové situaci tedy nemaximalizuje svůj zisk, každá dodatečná jednotka produkce by firmě zvýšila zisk a proto by měly být motivovány vyrábět více (Y1) · důvodem, proč nevyrábí Y1, ale Y2 jsou náklady menu costs · menu costs jsou minimálně tak velké jako je plocha modrého trujúhelníku firma se totiž rozhoduje mezi tím, zda snížit objem své produkce (Y2) a nechat stejné ceny (E2) tj. nemaximalizovat zisk, ale taky nemuset nést menu costs anebo částečně snížit ceny i objem produkce (E1) tj. maximalizovat zisk, ale muset vynaložit náklady cenového přizpůsobení (menu costs) modrý trojúhelník tedy představuje zisk, kterého se firma dobrovolně vzdává, tím, že produkuje objem výstupu Y2, když ví, že pro takový objem jsou MR větší než MC

ještě jinak:

·

firma sice nemusí vynakládat náklady na přecenění ve výši modrého trojúhelníku, ale dobrovolně se tak zbavuje zisku ve výši modrého trojúhelníku je tedy vidět, že když jsou náklady na přecenění vysoké alespoň jako plocha modrého trojúhelníku, firmy nebudou přeceňovat, protože by je to vyšlo úplně nastejno... ...a když by ty náklady na přecenění byly ještě větší než je plocha modrého trojúhelníku, firma by nepřeceňovala ani náhodou... strategie E1 je totiž bude stát na nákladech větší plochu než je modrý trojúhelník, ale strategie E2 je sice bude stát modrý trojúhelník obětovaného zisku, ale ještě větší plochu ušetří, když nebude muset přeceňovat ... ...NO NEVÍM :-(((

·

menu costs podle nových keynesovců takto brání dokonale pružným reakcím cenové hladiny na změny agregátní poptávky P

MC A E2

E0

P2 = P0 E1

P1

rozdíl mezi MR a MC

C B

D Y2

AD0 Y1

MR1 Y0

MR0

AD1 Y

zatímco pro každou z těch firem je takovéto chování (tj. přizpůsobovat objem produkce) výhodné, tak pro ekonomiku jako celek je to nevýhodné · společenský blahobyt v grafu reprezentuje součet přebytků spotřebitelů a přebytků firem · ukážeme si, že ve srovnání E1 a E2 je právě E2 pro společnost méně výhodná blahobyt E1 · přebytek spotřebitele = je plocha nad příslušnou cenovou hladinou a pod příslušnou poptávkovou křivkou tj. žlutě obtáhnutá plocha trojúhelníku P1E1A · přebytek výrobce = je plocha shora vymezená cenovou hladinou a zespodu ohraničená křivkou MC tj. žlutě obtáhnutá plocha obdelníku BCE1P1 · dohromady obě plochy vyjadřují společenský blahobyt E1 blahobyt E2 · přebytek spotřebitele = tyrkyzově obtáhnutá plocha trojúhelníku P2E2A · přebytek výrobce = tyrkyzově obtáhnutá plocha obdélníku BDE2P2 · dohromady obě plochy vyjadřují společenský blahobyt E2 ⇒ je patrné, že blahobyt pro situaci E2 je menší než blahobyt pro situaci E1 · kdyby se firmy společně domluvily, byla by jejich situace (a také situace spotřebitelů) výhodnější · všichni by se domluvili na ceně P1 a uskutečňovali by strategii E1 · problém je v tom, že v prostředí nedokonalé konkurence, kdy jednotliví výrobci neví jak se zachovají jejich konkurenti · mají tak strach v reakci na snížení poptávky jako první začít snižovat ceny své produkce · nastává tak selhání koordinace (chybí centrální plánovač) · je to tzv. makroekonomická externalita, protože každá z firem na společnost přenáší náklady svého chování (v tomto případě negativní)

Koncepce reálných cenových a mzdových strnulostí opět zde budeme vycházet z podobného obrázku, kdy při poklesu AD firmy nezareagují změnou ceny, ale snížením objemu produkce, čímž se dobrovolně vzdávají zisku ve výši modrého trojúhelníku koncepce reálných strnulostí se zabývají buď tím, proč jsou ceny jednotlivých komodit relativně nepružné vzhledem k ostatním cenám v ekonomice (tj. k cenové hladině) anebo nepružností reálných mezd v ekonomice (tj. nepružností nominální mzdové úrovně ve vztahu k cenové hladině) nejde už zde o absolutní hodnoty veličin, ale vždy o vztahy tito ekonomové uvažovali takto: pokles AD sebou nese pokles poptávky po výrobních faktorech (odvozená poptávka) snížení AD je tedy na trhu práce spojeno s poklesem poptávky po práci → to bude mít vliv na cenu práce → reálná mzdová sazba bude mít tendenci klesat a to by se mělo v obrázku projevit posunem (poklesem) mezních nákladů MC ↓AD → na trhu práce: ↓DL → ↓(W/ P ) snížení MC by ale komplikovalo vysvětlení nepružnosti cenové hladiny (když by klesaly MC a firmy by držely nezměněnou cenu produkce, zvětšovala by se plocha modrého trojúhelníku obětovaného zisku tj. firmy by musely obětovat plochu modrá + zelená) empirické studie ale ukázaly, že menu costs nejsou nikdy až tak velké jako tento zvětšený trojúhelník (předtím bylo řečeno, že jsou menu costs minimálně tak velké jako ten obětovaný zisk – trojúhelník) jak se s touto situací vypořádali? říkají, že argument je sice teoreticky platný, ale v reálných tržních ekonomikách neplatí, že by při poklesu AD (v recesi) klesaly MC reálné mzdy se nechovají procyklicky ...tím byla hypotéza menu costs zachráněna proč by se neměly reálné mzdy (výrobní náklady) P chovat tímto způsobem? ⇒ Hypotéza efektivních mezd ⇒ opírá se o předpoklad, že MC0 produktivita práce v určitém MC1 podniku je funkčně spjata s funkcí E2 P2 = P0 E0 relativní úrovně mezd (úroveň mezd -

⇒

⇒

podniku ve vztahu s úrovní mezd ve zbytku ekonomiky) např. zaměstnanci Tesco jsou v produktivitě práce ovlivňováni tím, jak si jejich mzda stojí ve srovnání se mzdami konkurenčních řetězců (čím bude nižší úroveň mezd, tím méně intenzivně budou pracovat)

mzdy proto v recesi výrazněji neklesají – firma neví, jestli když by snížila mzdy a ostatní firmy ne, jestli by si tím nezkazila tu relaci a nemusela čelit demotivaci svých zákazníků

MR1 MR0 Y2

Y0

AD1

AD0 Y

Modely vstup – výstup (entry – exit) narozdíl od předchozích dvou skupin analyzují tyto koncepce dlouhé období (tzn. takové, kdy se měnil počet firem na trhu) doposud jsme např. nepředpokládali, že by změna AD zapříčiňovala změnu počtu firem, které v ekonomice působí, ale v delším časovém období se jejich počet mění P při recesi (pokles AD) bude docházet k výstupům z trhu tzv. exitům při vzestupu do ekonomiky bude zase proudit více firem – bude AD docházet ke vstupům tzv. entry přičemž množství firem v ekonomice má vliv na pružnost cen – čím více firem, Y tím větší pružnost, u monopolu zase velmi nízká pružnost cen v důsledku toho se křivka AD např. při poklesu nebude pouze rovnoběžně

posunovat, ale bude se taky natáčet viz. obrázek ZDE DOLEPIT TABULKU Z TEZÍ: Porovnání doporučení nových keynesovců a neokeynesovců je zde vidět velký posun ve vnímání role hospodářské politiky

IS-LM PRO OTEVŘENOU EKONOMIKU ⇒

nacházíme se v oblasti makroekonomie otevřené ekonomiky

Čistý příliv kapitálu ⇒ jeho funkce vypadá takto NCF = KI – KO ⇒

Model IS-LM-BP ⇒ BP zde vyjadřuje platební bilanci ⇒ jedná se o model neokeynesovský, zformovaný poprvé v 60. letech min. stol. Struktura platební bilance: sestává se z: ⇒

běžného účtu CA – budeme si ho ztotožňovat s čistým exportem NX (i když to není totéž NX je užší – nejsou zde především zahrnuty výnosy z výrobních faktorů) o obchodní bilance o bilance služeb o bilance výnosů (rozdíl obdržených a vydaných úroků, dividend, příjmů z výrobního faktoru práce) o jednostranné transfery – dary (zase přijaté mínus vydané)

⇒

finančního účtu KA – budeme si ho ztotožňovat s čistým přílivem kapitálu NCF (i když to není totéž) POZOR! je zde terminologické matení, v minulosti (do r. 1998) byl finanční účet nazýván jako „kapitálový účet“ to, co se dnes označuje termínem „kapitálový účet“ je jedna nevýznamná složka platební bilance!!!! o toky v podobě investic (ať už přímých nebo portfoliových) o půjčky (úvěry) soukromé i vládní o krátkodobé finanční toky

Čistý export ⇒ funkce čistého exportu vypadá takto: NX = X0 – m.Y + v.R

⇒

několik připomenutí: o export je autonomní veličinou, protože to, kolik my chceme vyvézt např. do Německa je primárně závislé na poptávce Němců po našem zboží a tak ve vztahu k našemu výstupu je to autonomní veličina a ve vztahu k německému výstupu je to indukovaná veličina o u dovozu jde o zápornou indukovanou veličinu, tzn. že čím větší bude domácí důchod, tím nižší bude čistý export – více se bude totiž dovážet a při jinak nezměněných okolností se snižuje náš čistý export o kladná závislost u reálného kurzu znamená, že čím bude vyšší reálný kurz R, tím vyšší bude čistý export – zvýšení R znamená reálné znehodnocení domácí měny – z toho vyplývá, že jsou levnější vývozy ze země a dražší dovozy do země roste kurz = měna se znehodnocuje!!! např. 30 Kč/EUR vs. 40 Kč/EUR – vzrostl kurz a měna se znehodnotila reálný devizový kurz R je dán násobkem nominálního (bilaterálního) devizového kurzu E krát poměr zahraniční cenové hladiny P* a domácí cenové hladiny P R = E . P*/P E = R . P/P*

tento rozdíl (KI – KO) je funkčně spjat s kladnou funkcí rozdílu mezi domácí úrokovou mírou i a zahraniční mírou i* (tj. úrokový diferenciál) čím je relativně vyšší domácí úroková míra, tím je pro zahraniční investory atraktivnější u nás alokovat své finanční prostředky – tím pádem je příliv kapitálu výraznější než odliv a naopak

Křivka BP ⇒ BP je křivka vyrovnané platební bilance ⇒ její obecný tvar roste – např. když se pohybujeme po křivce z bodu 1 do bodu 2... ...jestliže dochází k růstu úrokové míry i, na finančním účtu je tendence vzniku přebytku ale pohybujeme se po křivce vyrovnané platební bilance proto musí být přebytek finančního účtu kompenzován adekvátním deficitem běžného účtu toto splňuje vzestup důchodu, protože když roste důchod, klesá čistý export ⇒ extrémní tvary BP mohou být: o horizontální – nekonečně malá změna domácí úrokové míry vyvolá takové kapitálové toky, že to musí být kompenzováno nekonečně velkým přizpůsobením běžného účtu případ, kdy je kapitál dokonale mezinárodně mobilní situace, ve které se nacházejí malé otevřené ekonomiky např. v ČR anebo Kanada domácí ekonomika není sama schopna ovlivňovat velikost domácí úrokové míry ta je zde primárně určována velikostí světové úrokové míry tzn. že jsou malé otevřené ekonomiky cenovými příjemci mezinárodní úrokové sazby i* pro vývoj platební bilance je rozhodující vývoj finančního účtu o vertikální – nepatrně malá změna důchodu (ovlivňující běžný účet) musí vyvolat nekonečně velké změny úrokové míry, aby se přizpůsobil kapitálový účet (aby to vykompenzoval) případ, kdy je kapitál mezinárodně zcela imobilní (tzn. neodehrávají se takřka žádné finanční kapitálové toky mezi tím státem a zahraničím) pro vývoj platební bilance je rozhodující vývoj běžného účtu (neboli NX) situace, ve které se nacházejí země se zcela nesměnitelnou měnou, které uplatňují velké administrativní bariéry na import kapitálu (např. KLDR)

tj. export mínus import (M je indukovanou veličinou – takže ho rozepíšeme jako mezní sklon k dovozu m krát agregátní důchod Y) plus reálný devizový kurz R vyjadřující kupní sílu dotyčné měny v mezinárodním porovnání krát v koeficient citlivosti na změny reálného devizového kurzu mezní sklon k dovozu = kolik haléřů z každé koruny důchodu připadá na dovoz

⇒

NCF = +f (i – i*)

tj. kapitálový příliv KI mínus kapitálový odliv KO

i

BP vertikální dokonale imobilní kapitál

i2 1

i1

BP obecný tvar

2 BP horizontální kapitál dokonale mobilní

Y1 Y2 Y * opakem výše uvedených malých otevřených ekonomik jsou velké uzavřené ekonomiky např. USA ne že by neobchodovaly se zahraničím, nerealizovaly žádnou směnu finančních aktiv, ale jejich domácí úroková míra spíše sama ovlivňuje dění na zahraničních trzích, než aby byla ovlivňována děním na zahraničních trzích ekonomiky dostatečně silné, cenoví tvůrci na mezinárodních finančních trzích ⇒ ⇒

když tuto křivku BP dáme dohromady s křivkami IS a LM, dostáváme model IS-LM-BP o obou extrémech BP byla řeč výše, ale pokud se nejedná o extrémy bude BP rostoucí a sice způsobem (spíše plošší, spíše strmější), který je naznačen na obrázku

i

BP

BP – poměrně málo mobilní kapitál LM BP – poměrně výrazně mobilní kapitál

IS

Y

⇒ ⇒

verze tohoto modelu IS-LM-BP, kdy je křivka BP horizontální, je případem MundelovaFlemingova modelu v těchto modelech se zkoumají účinky měnové a fiskální politiky v otevřené ekonomice

Režimy devizových kurzů ⇒ v otevřených ekonomikách mohou existovat dva typy režimů nominálního devizového kurzů o režim fixního kurzu – CB je odpovědna za udržování nezměněného kurzu a musí provádět intervence na devizovém trhu (nakupovat a prodávat devizové rezervy) o režim plovoucího kurzu – kurz je ponechán svému osudu, houpe se podle toho jak se vyvíjí nabídka a poptávka, CB není odpovědna za jeho udržování Několik situací, na kterých se naučíme jakým způsobem je nutné postupovat při hodnocení účinnosti hospodářské politiky v modelu IS-LM-BP Případ Mundelova-Flemingova modelu máme model s výchozí rovnováhou E1, rovnovážným důchodem Y1 a rovnovážnou domácí úrokovou mírou i1 (odpovídá zahraniční úrokové míře i*) nyní budeme zkoumat účinek fiskální expanzivní politiky 1. fiskální zásah vysune křivku IS1 do polohy IS2 nová křivka IS2 se protíná s LM v bodě E2 znamená to, že jednak vzrostl výstup na Y2 a taky domácí úroková míra na i2 nacházíme se ale mimo křivku vyrovnané platební bilance BP (ekonomika se sice nachází ve vnitřní rovnováze, ale ne ve vnější rovnováze) 2. je potřeba zjistit jaké saldo platební bilance vykazuje – přebytek (+) anebo deficit (-) pozná se to na základě změny veličin na osách (i a Y) tj. jak ovlivňují pohyby těchto veličin vývoj platební bilance ⇒ domácí důchod Y: ↑Y → ↑Im → ↓NX → CAdomácí důchod Y vlivem fiskální expanze vzrostl růst Y znamená růst dovozu (s exportem se neděje nic) čistý export NX proto klesá vzniká tedy tlak na to, aby platební bilance na běžném účtu vykazovala deficit ⇒ domácí úroková míra i: ↑i → ↑NCF → KA+ domácí úroková míra i vlivem fiskální expanze vzrostla nad úroveň té zahraniční i* vzestup i nad úroveň zahraniční i* vyvolá příliv kapitálu ze zahraničí čistý příliv kapitálu NCF proto roste vzniká tedy tlak na to, aby platební bilance na finančním účtu vykazovala přebytek ⇒ co s tím? ...když jsou účinky proti sobě protože jsme v Mundel-Flemingově modelu s dokonalou mobilitou kapitálu, pro vývoj platební bilance je rozhodující vývoj finančního účtu a když má tendenci být v přebytku – platební bilance jako celek bude v přebytku!!! 3. je potřeba zjistit jakým způsobem toto saldo platební bilance ovlivňuje devizový kurz saldo je v přebytku tzn. že více peněz ze zahraničí proudí k nám než od nás do zahraničí z toho důvodu je u nás poměrně vysoká nabídka zahraničních měn a tyto mají tendenci být málo vzácné a ztrácet na hodnotě – znehodnocovat v této situaci má proto domácí měna tendenci posilovat – zhodnocovat 4. musíme vědět jaký je v dané ekonomice uplatňován režim devizového kurzu (pevný/plovoucí) 4.a) uvažujme plovoucí: ⇒ CB není odpovědna za udržování nějaké určité úrovně kurzu ⇒ domácí měna skutečně posílí tzn. devizový kurz poklesne 5.a) a nyní jak to ovlivní výstup domácí ekonomiky Y jestliže domácí měna posílí, bude klesat čistý export (zboží je drahé a nekonkurenceschopné na zahraničních trzích) silnější měna na druhé straně také stimuluje dovoz ⇒ má ve výsledku negativní dopad na čistý export ...a čistý export je součástí toho výstupu, tj. agregátní poptávka AD (= C+I+G+NX)

když tedy NX klesá, bude klesat také domácí výstup Y v grafu se to všechno projevuje tak, že se křivka IS nejprve vysunula a pak se zase zasune zpátky: je zřejmé, že fiskální expanze v ekonomice charakterizované dokonalou mobilitou kapitálu a existujícím režimem plovoucího devizového kurzu se ukázala jako neúčinná (nejprve výstup sice vzrostl, ale poté se v důsledku posílení domácí měny zase vrátil na svou výchozí úroveň)

i i2 i* = i1 = i3

LM E2 E1 = E3

BP

IS1 Y1 = Y3

Y2

IS2

Y

4.b) uvažujme nyní režim pevného devizového kurzu ⇒ úvaha je stejná až do bodu E2, kde platební bilance vykazuje přebytek a je vyvíjen tlak na posílení domácí měny ⇒ v tomto režimu je CB odpovědna za udržování neměnného devizového kurzu a tak musí zasáhnout, aby posílení zabránila ⇒ bude proto provádět intervence na devizovém trhu a sice bude prodávat domácí měnu (které je nedostatek) a nakupovat zahraniční měnu (tj. zvyšujeme devizové rezervy) v grafu se to všechno projevuje takto: když CB provádí své intervence a prodává domácí měnu, představuje to peněžní expanzi → vysouvá tak křivku LM směrem doprava a sice tak dlouho, až se znova protne s křivkami IS a BP tj. v bodě E3 → úroková míra se tak vrátila opět na výchozí úroveň, ale tentokrát ještě více narostl agregátní výstup

i i2 i* = i1 = i3

LM1

LM2

E2 E1

E3 IS1

Y1 Y2 Y3

vidíme, že fiskální expanze v Mundell-Flemingově modelu s dokonalou mobilitou kapitálu v režimu pevného devizového kurzu je velmi účinná

BP IS2

Y

Případ s nulovou mobilitou kapitálu křivka BP je vertikální účinky měnové restrikce: BP LM2 z výchozího bodu E1 bychom posunuli křivku LM směrem i LM1 doleva vzhůru → vzrostla by úroková míra a poklesl výstup (bod E2 E2) → platební bilance by byla nevyrovnaná i2 E1 v situaci nulové mobility kapitálu by mě nezajímalo, že vzrostla i1 Y1 úroková míra, nevyvolalo by to totiž žádné toky, žádný překotný IS2 přísun zahraničního kapitálu (finanční účet tady nehraje žádnou IS1 roli) sledovala bych, že se snížil důchod tzn. klesl dovoz, přičemž vývoz by se nezměnil → vrostl by tím čistý export a na běžném LM2 účtu platební bilanci bude přebytek BP i Y a protože kapitálový účet nehraje žádnou roli, platební bilance LM1 jako celek bude vykazovat přebytek E 2 domácí měna by tím pádem měla tendenci posílit i2 E3 E1 v režimu pevného kurzu: i1 banka zasáhne a provede peněžní expanzi a posune tak křivku IS1 LM zase zpátky na původní úroveň IS2 měnová politika je neúčinná Y3 Y2 Y1 Y v režimu plovoucího kurzu: banka nezasáhne s tím jak by posílila domácí měna, oslabilo by se NX a křivka IS by se posunula doleva měnová politika by byla velmi účinná viz. obrázek

TRH PRÁCE A PHILLIPSOVA KŘIVKA Opakování: Trh práce – nabídka a poptávka ⇒ nabídkovou stranu představují domácnosti ⇒ poptávkovou stranu představují firmy od čeho firmy odvozují svou poptávku po práci? ⇒ firmy poptávají práci v takovém rozsahu, který odpovídá tomuto vztahu: MPPL = W

mezní fyzický produkt práce se musí rovnat nominální mzdové úrovni přičemž MPPL představuje množství (ve fyzickém vyjádření) vyprodukovaného výstupu dodatečnou jednotkou práce

v peněžním vyjádření:

MPPL . P = W neboli MRPL = W MPPL = W/P

individuální nabídka práce: ⇒ domácnosti odvozují svůj užitek ze spotřeby výrobků a služeb C a z volného času l U = u(C;l) ⇒ domácnosti odvozují svůj užitek ze spotřeby C a z nabídky práce NS (mínusem!) U = u(C;Ns(-)) ⇒ individuální nabídková křivka je zpětně zahnutá o substituční efekt způsobuje, že čím je vyšší reálná mzdová úroveň, tím jsou vyšší alternativní náklady volného času, tím je pak vyšší obětovaná spotřeba v případě, že nepracuji ⇒ domácnosti jsou proto motivovány aby při růstu mzdové úrovně nabízely více práce, protože jim rostou alternativní náklady volného času o důchodový efekt je spojen s tím, že při růstu reálné mzdové úrovně se zvyšuje mé bohatství ⇒ když mám nějakou cílovou úroveň spotřeby, tak s rostoucím důchodem už nemusím tolik pracovat, abych té cílové úrovně spotřeby dosáhla ⇒ takže tento efekt působí proti substitučnímu efektu o platí, že nejdříve se uplatňuje substituční efekt (při nižší mzdové úrovni) a pak se uplatňuje důchodový efekt (při vyšší mzdové úrovni) o kvantitativně je výraznější substituční účinek

W/P reálná mzdová úroveň

substituční důchodový efekt efekt SE IE

Případ s rostoucí křivkou BP situace, kdy má ekonomika omezenou kapitálovou mobilitu když bude v zadání řečeno, že kapitál je poměrně výrazně mobilní → bude křivka BP relativně plošší → a budou převládat účinky finančního účtu platební bilance když bude v zadání řečeno, že kapitál je poměrně imobilní → bude křivka BP relativně strmější → a budou převládat účinky běžného účtu platební bilance navíc zde nebudou reagovat pouze křivky IS a LM, ale také křivka BP!!! jestliže domácí měna posílí – posune se IS doleva a BP se posune taky doleva jestliže domácí měna oslabí – posunou se obě doprava (přesně naopak) když CB zvyšuje nabídku domácí měny a nakupuje zahraniční měnu (rostou devizové rezervy) – posouvá se křivka LM doprava když CB snižuje nabídku domácí měny a prodává zahraniční měnu (klesají devizové rezervy) – posouvá se křivka LM doleva

S bod zvratu až do tohoto bodu platí, že čím je vyšší W/P domácnost nabízí větší množství práce od tohoto bodu při zvyšování W/P nabídka práce začíná klesat

N počet odpracovaných hodin tj. nabídka práce

Phillipsova křivka ⇒ představuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace ⇒ s jejím konceptem přišel už v roce 1926 Irwing Fisher (jeho práce ale upadla v zapomění) ⇒ profesor Alban Phillips v roce 1958 se ke konceptu vrátil ukázal, že existuje inverzní vztah mezi tempem růstu nominálních mezd (gw) a mírou nezaměstnanosti (u) ve Velké Británii v období 1861-1957 tj. čím je nižší míra nezaměstnanosti, tím je vyšší tempo růstu nominálních mezd a naopak nijak tento vztah nezdůvodňoval, byl to jen empirický vztah ⇒ formalizace vztahu: gw = –εε.(u – u*) u* = přirozená míra nezaměstnanosti; u = skutečná míra nezaměstnanosti; ε = koeficient citlivosti tempa růstu nominálních mezd na rozdíl mezi skutečnou mírou nezaměstnanosti a přirozenou mírou nezaměstnanosti

gw = ⇒ ⇒

Wt +1 − Wt (%) Wt

graficky: historická verze – mzdová podoba: o mezi veličinami je substituční vztah = trade-off

o

gW

o

Philipsova křivka úplně původní

o ⇒

π v%

u dnešní verze – cenově inflační podoba: o přišli s ní ve společném článku Samuelson a Solow v roce 1960 o sledovali vývoj v USA a dívali se na vztah mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti P −P o hladina inflace: π = t +1 t (%) Pt+1 = cenová hladina v období t+1, Pt = cenová hladina v období t Pt o tato verze Phillipsovy křivky se stala jádrem neokeynesovské makroekonomie (v 60. Philipsova křivka letech) o podle jejich názoru jestliže chtěli snížit s nezaměstnanost, bude to nutně vykoupeno zvýšením tempa růstu cenové hladiny (zvýšením míry inflace) u*

⇒ π v% 7%

2%

o

Faktory, které ovlivňují přirozenou míru nezaměstnanosti u* ⇒ demografický vývoj v dané zemi – u mladých lidí bez praxe je míra nezaměstnanosti obvykle vyšší než průměrná → dochází-li v dané zemi k mládnutí populace, roste u*, protože se zvyšuje poměr těch mladých, se kterými jsou ty problémy ⇒ faktory spojené se strukturální nezaměstnaností – v ekonomice vždy některá odvětví expandují, jiná stagnují... → v odvětvích v expanzi se zvyšuje poptávka po práci a naopak v odvětvích v recesi tato poptávka ochabuje → pracovní síla, která ztrácí uplatnění v odvětvích v kontrakci by se v ideálním případě měla přesunout do expandujícího odvětví – to je ale v reálu spojeno s celou řadou komplikací (rekvalifikace, stěhování apod.) u* je tedy tím vyšší, čím je výraznější rozdíl mezi tempem růstu různých odvětví v ekonomice ⇒ faktor institucionálního charakteru – např. výše podpor v nezaměstnanosti souvisí to s tzv. mírou náhrady =

u

třetí verze – verze M. Friedmana a E. Phelpse: o verze Phillipsovy křivky s inflačními očekáváními LPC o z konce 60. let min. století D o souvisí to s Friedmanovým pojetím E peněžních iluzí o do Phillipsovy křivky je třeba zahrnout adaptivní očekávání B C o vyjděme z toho, že vláda nebo CB realizují expanzivní hospodářský zásah, protože A chtějí pomocí zvýšení AD snížit míru u v% u* = 5% 3% nezaměstnanosti o snížení nezaměstnanosti vyvolá vzestup inflace (na 2%) – z výchozího bodu A se dostáváme do bodu B o podle Friedmanova fooling modelu zaměstnavatelé mají info o vývoji cenové hladiny, ale zaměstnanci ne ⇒ když vláda zvýší AD tlačí to na růst P ⇒ rostou také nominální mzdy, ale pomaleji než P ⇒ zaměstnanci, kteří o růstu P nevědí a vidí jen své rostoucí mzdy podléhají peněžní iluzi a tak zvyšují nabídku práce ⇒ takže se snižuje u (posun z bodu A do B) ⇒ v delším časovém horizontu si to zaměstnanci uvědomí, prohlédnou tu iluzi a chtějí vykompenzovat růst P růstem mezd ⇒ reálná mzdová úroveň se vrací na svou výchozí hodnotu ⇒ zaměstnavatelé budou snižovat poptávku po práci na původní úroveň (posun z bodu B do C) nezaměstnanost se bude vracet zpět, ale už při zvýšené cenové hladině!!! o podmínkami těchto závislostí jsou adaptivní očekávání a asymetrické informace o když by znovu chtěli vláda nebo CB stlačit nezaměstnanost, museli by zase vyvolat peněžní iluzi a celé by se to zopakovalo (body D a E) – bylo by to vykoupeno ještě výraznějším (už by to bylo 7%) růstem inflace – ta totiž s každým růstem akceleruje o původní míře nezaměstnanosti u* odpovídá jakékoliv vysoká míra inflace

když spojíme všechny ty body (A,C,E), do kterých ekonomika vždycky směřuje v delším období, když proběhne ten přizpůsobovací proces ⇒ získáme vertikální (červenou) dlouhodobou Phillipsovu křivku (LPC), která vyznačuje přirozenou míru nezaměstnanosti odpovídající jakékoliv míře inflace takovouto míru nezaměstnanosti označujeme jako NAIRU = míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci (na této úrovni nevznikají tlaky ani na vzestup míry inflace ani na pokles míry inflace) ekonomika se zde nachází na úrovni potenciálního produktu Y*, je zde nulová cyklická nezaměstnanost NAIRU tedy odpovídá pouze strukturální, frikční (taky sezónní) nezaměstnanosti

⇒

YDu YDN

(podíl mezi disponibilním důchodem nezaměstnaných a disp. důchodem zaměstnaných)

u* je tedy tím vyšší, čím vyšší bude hodnota míry náklady (nebude motivace hledat práci) a mnoho jiných faktorů

Přirozená míra nezaměstnanosti je ovlivnitelná nástroji hospodářské politiky ⇒ lepší informace, nižší míra náhrady, rozhýbání trhu s byty... ⇒ spíše jde o nástroje mikroekonomického charakteru než o nástroje fiskální nebo měnové politiky ⇒ efekt makroekonomických zásahů bývá jen krátkodobý!!! ⇒ z těch mikroekonomických nástrojů např. větší elasticita trhu práce (rychleji si najdou práci) podle určité hypotézy přece jen přirozená míra nezaměstnanosti souvisí s makroekonomickým vývojem... ⇒ tj. u* je závislá na vývoji skutečné míry nezaměstnanosti u ⇒ jde o hypotézu hystereze, která říká, že jestliže v dané ekonomice přetrvává míra nezaměstnanosti po delší dobu, tak to povede ke zvýšení i samotné u* ⇒ hypotézu formulovali L. Summers & O.J.Blenchard ⇒ důvodů pro ni existuje hned několik: o čím je člověk déle nezaměstnaný, tím větší újmy dostává jeho lidský kapitál a tak se stává nezaměstnatelným o buď z objektivního hlediska – v dynamicky se rozvíjejících odvětvích (kdo chvíli stál, stojí opodál) o nebo z jiného hlediska – dlouhodobá zaměstnanost sebou nese negativní potenciál – potenciální zaměstnavatel se diví, proč nebyl zaměstnán, působí to odstrašujícím dojmem = past nezaměstnanosti Formalizace Friedmanova přístupu (tj. Phillipsovy křivky s inflačním očekáváním) ⇒ π ≅ g w (míra inflace v ekonomice přibližně odpovídá tempu růstu nominálních mezd ⇒

π t = π te − ε (u − u*)

⇒

π t − π te = −ε (u − u*) pokud bude nulový rozdíl na levé straně, bude i na druhé straně ⇒ v bodech A,C,E a všech ležících na LPC platí π = πe ⇒ v bodech B a D je π > πe a proto u < u* zaměstnanci totiž podléhají peněžní iluzi ⇒ jakmile ale zaměstnanci opraví svá očekávání, dostaneme se z bodu B do bodu C zápis pro statická očekávání: ⇒

⇒

tj. když jsou π te = π t −1

⇒ ⇒ ⇒

např. když by byla loni 5% míra inflace, budou ek. subjekty pro příští rok očekávat zase 5% jde o zvláštní formu adaptivních očekávání – statická očekávání pak platí π t = π t −1 − ε (u − u*) tzn. rozdíl letošní a loňské π by se rovnal rozdílu (u – u*)

⇒ ⇒ ⇒

Vztah mezi Phillipsovou křivkou a modelem AS-AD ⇒ AS-AD bude muset být pozměněn ⇒ vyjdeme ze vztahu Y = Y* + δ.(P-Pe) ⇒ tento vztah si vyjádříme pro P: Y – Y* = δ . (Pt – Pet) Pt- Pet = 1/δ . (Y – Y*) Pt = Pet + 1/δ . (Y – Y*) /-Pt-1 my ale chceme AS-AD změnit a na vertikální ose nemít P, ale π Pt – Pt-1 = Pet – Pt-1 + 1/δ . (Y – Y*) DSAS: πt = πet + 1/δ . (Y – Y*) dynamizace toho původního vztahu – od absolutních hodnot ke změnám ⇒ z grafu upraveného modelu AS-AD je patrné, že už to není π LAS DSAS statické ⇒ ⇒ platí: ⇒ ⇒ ⇒ ⇒

křivka AS je dynamická – proto DSAS jde o to, že se nevztahuje k cenové hladině, ale k míře inflace když π = πe pak Y = Y* když π > πe pak Y > Y* když π < πe pak Y < Y* jedině tehdy, když se π liší od πe, pak se bude Y lišit od Y* a u se bude lišit od u*

π>πe

π π<πe

AD YY*

Y

Taylorova křivka ⇒ v roce 1979 s ní Taylor vystoupil v odborném tisku Econometrica ⇒ přestal existovat pevný vztah mezi u a π ⇒ jestliže se již nedalo opřít o křivku LAS, chtěl najít něco nového ⇒ jeho koncepce Taylorovy křivky nezachycuje vztah mezi π a u, ale vztahy mezi variabilitou výstupu (variabilitou nezaměstnanosti) a variabilitou inflace ⇒ tzn. σY (σu) a proti tomu σπ (σ jako směrodatná odchylka) σY ⇒ funguje mezi nimi dlouhodobý substituční vztah – omezení proměnlivosti inflace je vykoupeno nárůstem proměnlivosti Taylorova křivka nezaměstnanosti a naopak ⇒ je dobré, když je tento substituční vztah dlouhodobě stabilní – můžeme pak o něj opřít měnovou politiku ⇒

⇒ ⇒

σπ

skutečná míra u kolísá nejen pod vlivem měnových zásahů, ale také pod vlivem jiných makroekonomických vlivů (např. vlny optimismu a pesimismu) když budou ek. subjekty očekávat růst disponibilního důchodu: ↑YeD → ↑C + ↑AD → ↓u nebo ↑π (↑ ↑πe) podle Taylora se CB snaží zabránit růstu inflace restriktivní měnovou politikou – tj. sníží tempo růstu peněžní zásoby ale! jestliže ↑π a lidé mají racionální očekávání pak taky ↑πe

a tak jestli to chce CB vrátit na původní úroveň, musí srazit zpět taky inflační očekávání a sice tak, že měnová restrikce musí být velice výrazná pokud se to podaří, zůstane u toho, že jsou jen tlaky... ...CB se tak podaří zabránit skoku inflace, ale bude to vykoupeno výrazným růstem u CB si tedy může vybrat mezi různými kombinacemi v proměnlivosti (volalitě) π a u stabilizační politika se už dnes neopírá o Phillipsovu koncepci, ale o koncepce podobné této Taylorově

TEORIE EKONOMICKÉHO RŮSTU Neoklasický model ekonomického růstu jeho autoři Robert Sollow a T. Swan – pracovali souběžně, ale nespolupracovali spolu Předpoklady modelu jedná se o ekonomiku Robinsona Crusoa tj. jen jeden výrobce, který je současně spotřebitelem všichni Robinsoni produkují jeden homogenní statek ekonomika je pouze dvousektorová tj. neexistuje vládní sektor a neexistuje zahraniční obchod (uzavřená ekonomika) model je založen na Cobb-Douglasově produkční funkci budeme pracovat s produkční funkcí, protože chceme zkoumat produkční schopnost ekonomiky (čili ne to, co skutečně vyprodukuje, ale kolik je schopna vyprodukovat) Produkční funkce – tj. nabídková strana v ekonomice je obecně vztah mezi množstvím vstupů, které má ekonomika k dispozici a výstupu, které je schopna s těmi vstupy vyrobit Y = f(K,L,A) – produkt ekonomiky je zde dán množstvím kapitálu K a práce L, které máme k dispozici a pak úrovní dostupných technologií A pracuje se s Cobb-Douglasovou produkční funkcí Y = A . Kα . Lβ ⇒ vykazuje konstantní výnosy z rozsahu – tj. budeme-li zvyšovat všechny VF o 1%, zvýšení výstupu bude taky právě o 1% ⇒ α,β β jsou koeficienty produktivity těch jednotlivých VF – tj. když např. přidáme pouze jednotku K a nic dalšího, koeficient říká, o kolik vzroste výstup ⇒ protože jsou výnosy z rozsahu konstantní, je součet koeficientů α,β β roven 1 • např. když bude α = 0,75 a β = 0,25 → bude nárůst Y po přidání jednotky K pouze o 0,75... ⇒ uplatňuje se zákon klesajících mezních výnosů z variabilního vstupu – pokud budeme měnit jen jeden vstup o jednotku, změní se výstup méně než o 1 rostoucí klesající konstantní

α+β>1 α+β<1 α+β=1

Poptávková strana v ekonomice Investice Ig = In + a rozlišujeme hrubé a čisté o hrubé = to celé, co se v ekonomice za nějaké období investuje, část z nich připadne pouze na obnovu starého zařízení, které bylo nutno odepsat v důsledku opotřebení (amortizace) o čisté = rozdíl mezi hrubými a čistými (In = Ig – a) jaký je vztah mezi kapitálem a investicemi? (investice je toková veličina, zatímco kapitál je stav k nějakému časovému okamžiku) ∆K = In ∆K = Ig - a jestliže si je převedeme na pracovníka: ∆k = i - δ . k pozor, nezaměňovat s úrokovou mírou δ = míra (v %) opotřebení kapitálu krát množství toho kapitálu tj. množství kapitálu je dáno investicemi a amortizací Na čem závisí, kolik je Robinson schopen investovat? na tom, kolik uspoří (protože máme 2-sektorovou ekonomiku – může své prostředky spotřebovat nebo uspořit) y=c+s a pak s = i y=c+i úroveň investic na osobu je dána tím, kolik ten Robinson uspoří tj. jeho mezním sklonem k úsporám krát důchod i = s . y = s . f(k) ...graficky – závislost výstupu na osobu na úrovni kapitálové vybavenosti y yC yB yA

B C A

(δ δ+n).k amortizační linie y produkční funkce i=s.f(k)

...na každém druhém zkouškovém testu je otázka Vysvětlete, co to znamená, když produkční fce vykazuje rostoucí, klesající nebo konstantní výnosy z rozsahu – nestačí jen matematický zápis – je třeba vysvětlit: rostoucí výnosy z rozsahu – když přidám jednu jednotku kapitálu a jednu jednotku práce, dostanu úroveň výstupu větší než 1

Další usnadnění modelu: předpokládáme, že všichni lidé pracují, všichni jsou pracovní síla takže množství L je zároveň počtem obyvatel v té ekonomice ...na chvíli si pomůžeme tím, že budeme abstrahovat od technického pokroku tj. Y = f(K;L) dále si převedeme výstup na jednoho pracovníka (abychom např. mohli srovnávat ekonomický produkt ČR s produktem Číny) – tj. vztáhneme rovnici na jednoho pracovníka: Y K Y K L = f ( ; ) ; a protože L/L je rovno 1 zůstane jen = f( ) L L L L L ⇒ abychom nemuseli zapisovat zlomky, budeme veličiny vyjádřené na pracovníka zapisovat malými písmeny tj. y, k ⇒ výstup ekonomiky na 1 pracovníka je fcí množství kapitálu na 1 pracovníka y = f(k) tzv. kapitálová vybavenost graficky produkční fce roste, ale zpomalujícím se tempem jak klesají ty y výnosy z variabilního vstupu (konkávní) y Sklon produkční funkce tj. tečna v bodě – tj. pravoúhlý trojúhelník... ∆y = MPK – mezní produktivita kapitálu ...a na něm poměr ∆k

k

kA kB kC

k

investiční funkce

produkční funkce · viz. výše investiční funkce · ukazuje, kolik je v dané ekonomice uspořeno a následně investováno · velikost investic (úspor) je dána konstantou s, o které víme, že je menší než 1

amortizační linie · ukazuje, kolik kapitálu je amortizováno a jaká je tedy potřeba restitučních investic · čím větší je míra kapitálu na hlavu, tím více se ho opotřebuje · (δ δ.k) tj. míra amortizace (např. 10%) krát množství kapitálu · δ+n vliv dalšího faktoru – tempo růstu obyvatelstva rovnováha · předpokládejme, že máme ekonomiku s relativně nízkou počáteční kapitálovou zásobou kA · tomu odpovídá úroveň výstupu yA · úroveň hrubých investic je zde určena investiční funkcí – část jich připadne na obnovovací investice, ale nevypotřebují se všechny (čisté investice jsou kladné), určitá část hrubých investic po pokrytí amortizace zbyde, takže dochází k nárůstu kapitálové zásoby · s tím jak roste kapitálová zásoba z kA na kB, roste také produkt z yA na yB · analogicky (přesně naopak) by to vypadalo, kdybychom měli ekonomiku s obrovskou kapitálovou zásobou kC · velikost hrubých investic by nepostačovala na amortizaci veškerého kapitálu → část toho opotřebeného majetku by nebyla nahrazena (záporné čisté investice) → takže by docházelo k poklesu kapitálové zásoby z kC na kB · s tím jak klesá kapitálová zásoba z kC na kB, roste také produkt z yC na yB

·

·

z toho vyplývá, že dlouhodobá rovnováha v ekonomice je určena situací, ve které se protíná amortizační linie s investiční funkcí tzn. když velikost investic na hlavu přesně odpovídá velikosti amortizace podmínka rovnováhy: s . f(k) = (δ δ + n) . k stálý stav ekonomiky, ke kterému v dlouhém období směřuje

i > δ.k ⇒ ∆k > 0 i < δ.k ⇒ ∆k < 0

změna kapitálu bude kladná tj. bude docházet ke kapitálové akumulaci změna kapitálu bude záporná tj. bude docházet ke kapitálové redukci

Spotřeba c = y - s velikost spotřeby je v grafu dána vertikální vzdáleností mezi produkční funkcí a linií amortizace (žluté šipky) je vidět, že v každém bodě (A,B,C) je úroveň spotřeby jiná maximální je spotřeba (na hlavu) tehdy, když sklon amortizační linie odpovídá sklonu produkční funkce – ZLATÉ PRAVIDLO SPOTŘEBY úplné optimum nastává, je-li stálý stav E zároveň optimální z hlediska spotřeby (ekonomika dlouhodobě setrvává ve stavu, kdy je spotřeba maximální)

y amortizační linie produkční funkce investiční funkce

E

k

Faktory, které mohou způsobit změnu stálého stavu (potenciálu) 1. Míra úspor v ekonomice y jestliže se Robinson rozhodne, že ze svého amortizační linie důchodu více uspoří a méně spotřebuje produkční funkce z dlouhodobého hlediska je velmi pozitivní, protože pokud se zvýší mezní sklon k úsporám, E´ posouvá to investiční funkci směrem vzhůru investiční funkce E původní rovnováha se posouvá příznivým směrem (viz. graf), protože hrubé investice jsou větší než amortizace a zbývá tak na navýšení kapitálu 2. Tempo růstu obyvatel n k jestliže vzroste počet obyvatel v ekonomice, poklesne tím množství kapitálu na osobu pak při konstantní míře amortizace, aby bylo y dosaženo původního množství kapitálu na osobu, amortizační linie jsou zapotřebí větší investice: produkční funkce · na obnovu opotřebeného kapitálu (restituční investice) investiční funkce · na dovybavení na původní úroveň (i pro E ty dodatečné pracovníky, kteří přibyli) E´ hrubé investice nepostačují k tomu aby pokryly potřebu restitučních investic, tj. čisté investice zde budou záporné, bude docházet k redukci kapitálu k graficky se zvýší se sklon amortizační linie vznikne nový stálý stav, který bude charakterizován nižší úrovní kapitálu na hlavu a nižším produktem na hlavu 3. Technologický pokrok Solow ho definoval jako veškerý růst produktu, který nepřipadá na růst K a L (tj. to, co zbude poté, co od nárůstu ekonomiky odečteme vliv kapitálu a vliv práce je pokrok) když v našem případě dojde ke zlepšení technologie, znamená to, že i při stávajícím množství výrobních faktorů je ekonomika schopna dosáhnout vyšší úrovně produktu produkční funkce se tedy posune na vyšší úroveň (viz. graf) a vzroste produkt

toto je ale pouze mezistupeň celkového efektu jestliže totiž vzroste produkt (důchod) ekonomiky, tak při konstantním mezním sklonu k úsporám, porostou úspory → dochází tak také k nárůstu investiční funkce → tzn. dojde k akumulaci kapitálu, která když se promítne na novou produkční křivku – ještě více zvýší hospodářský produkt jsou to dva efekty, které se sčítají

y produkční funkce

investiční funkce

E

k

shrnutí: existuje několik faktorů, které mohou ovlivnit stálý stav ekonomiky mohou jej sice ovlivnit, ale nemohou být používány dlouhodobě systematicky · brzdit tempo růstu populace – nesmysl, nelze provádět jako aktivní opatření · míra úspor – nelze nařídit, navíc nemůže růst donekonečna · jediný faktor, který může dlouhodobě zvyšovat stálý stav ekonomiky je technologický pokrok tento model má velkou nevýhodu: propaguje technologický pokrok, ale nijak ho nevysvětluje, bere jej jako exogenní veličinu, která přijde odněkud zvnějšku ve skutečnosti je technický pokrok endogenní veličinou, nejenom že ovlivňuje situaci v modelu, ale je jí taky zpětně ovlivňován tento nedostatek mají řešit nové teorie růstu · snaží se začlenit technologický pokrok tím, že zahrnuje lidský kapitál do K · produkční funkce v takovém modelu potom nevykazuje konstantní výnosy z rozsahu (jako u Cobb-Douglasově), ale rostoucí výnosy z rozsahu · graficky by to vypadalo tak, že by produkční funkce byla lineární a investiční funkce byla taky lineární – proto nejsme schopni nalézt stálý stav (ekonomika může růst donekonečna) · jednou z skupinou z nich jsou tzv. modely výzkumu a vývoje – chápou technologický pokrok jako snahy firem, aby pomocí výzkumu a vývoje dosáhly dočasného monopolního postavení na trhu