Masa rykova un iverz it a Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika
UČEBNICE MAKROEKONOMIE SROVNÁVACÍ STUDIE Macroeconomics textbooks - comparative study Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Autor:
Ing. Miroslav HLOUŠEK, Ph.D.
Gabriela OTTEOVÁ Brno, 2015
J mé no a p ř í j me ní a ut or a:
Gabriela Otteová
Ná z e v d i pl omové p r á c e :
Učebnice makroekonomie - srovnávací studie
Ná z e v p r ác e v a nglič t i ně:
Macroeconomics textbooks - comparative study
Ka t e dr a:
Katedra Ekonomie
Ve d ouc í di p l omové p r á c e:
Ing. Miroslav Hloušek, Ph.D.
Ro k ob ha j ob y:
2015
Anotace Předmětem diplomové práce „Učebnice makroekonomie – srovnávací studie“ je srovnání dvou makroekonomických učebnic, které se v současnosti využívají zejména na vysokých školách v kurzech makroekonomie středně pokročilé úrovně. Jedná se konkrétně o učebnice JONES I. Charles, Macroeconomics, second edition (2011) a MANKIW, N. Gregory, Macroeconomics, seventh edition (2010). Práce se věnuje srovnání obsahové stránky obou učebnic, jejich rozsahu, úrovně pokročilosti, náročnosti či vysvětlovací schopnosti. Práce podává informativní a hodnotící text pro studenty či učitele, nabízí taktéž teoretický základ přístupu Nové Keynesiánské makroekonomie.
Annotation The subject of this thesis „Macroeconomics textbooks - comparative study“ is the comparison of two macroeconomic textbooks, which are currently used mainly by universities in courses of macroeconomics intermediate level. In the thesis the following textbooks are compared JONES Charles I., Macroeconomics, second edition (2011) and Mankiw, N. Gregory, Macroeconomics, seventh edition (2010). The work is mainly focused on the content of the two textbooks, their extent and advanced state of level, difficulty or explanatory ability. The thesis provides informative and evaluative text for students or teachers and it also offers a theoretical basis of approach of New Keynesian macroeconomics.
Klíčová slova Komparace, N. G. Mankiw, CH. I. Jones, srovnávací studie, Nová Keynesiánská makroekonomie, učebnice, přístup studenta
Keywords Comparison, N. G. Mankiw, CH. I. Jones, comparative study, New Keynesian macroeconomics, textbook, student approach
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Učebnice makroekonomie – srovnávací studie“ vypracovala samostatně pod vedením Ing. Miroslava Hlouška, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 14. 5. 2015 vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych velice ráda poděkovala mému vedoucímu práce, panu Ing. Miroslavu Hlouškovi, Ph.D., za cenné rady, odborné připomínky, ochotu a čas, které mi věnoval při vypracování této diplomové práce.
Obsah 1 2
Úvod .........................................................................................................................................................9 Makroekonomická teorie .......................................................................................................................12 2.1 Makroekonomie ................................................................................................................................. 12 2.2 Historické příčiny vzniku Nové Keynesiánské makroekonomie ....................................................... 12 2.2.1
Vznik Nové Keynesovské makroekonomie ...........................................................................13
2.2.2
Nová syntéza v 90. letech.......................................................................................................13
2.3 Nová Keynesovská makroekonomie – základní principy .................................................................. 14 3 O autorech ..............................................................................................................................................15 3.1 Jones ................................................................................................................................................... 15 3.2 Mankiw .............................................................................................................................................. 16 4 Aktuální vydání učebnic ........................................................................................................................17 4.1 Jones ................................................................................................................................................... 17 4.2 Mankiw .............................................................................................................................................. 17 5 Obsahový rozbor ....................................................................................................................................19 5.1 První oddíl – úvod do makroekonomie .............................................................................................. 19 5.1.1
Co je makroekonomie ............................................................................................................19
5.1.2
Měření výkonu ekonomiky, makroekonomická data .............................................................20
5.1.3
Shrnutí prvního oddílu ...........................................................................................................21
5.2 Druhý oddíl – teorie dlouhého období ............................................................................................... 22 5.2.1
Národní důchod a model produkce ........................................................................................22
5.2.2
Peníze a inflace ......................................................................................................................25
5.2.3
Trh práce, mzdy a nezaměstnanost ........................................................................................26
5.2.4
Solowův růstový model..........................................................................................................26
5.2.5
Srovnání druhého oddílu ........................................................................................................29
5.3 Třetí oddíl – teorie hospodářského cyklu ........................................................................................... 30 5.3.1
Jones .......................................................................................................................................31
5.3.2
Mankiw ..................................................................................................................................38
5.3.3
Komparace oddílu Krátkého období: .....................................................................................46
5.4 Oddíl: Mikroekonomické základy makroekonomie ........................................................................... 46 5.4.1
Spotřeba .................................................................................................................................47
5.4.2
Investice .................................................................................................................................48
5.4.3
Vláda a dluhová politika ........................................................................................................50
5.4.4
Ostatní kapitoly ......................................................................................................................51
5.5 Samostatné oddíly a kapitoly ............................................................................................................. 52 5.6 Jones ................................................................................................................................................... 52 5.6.1
Ekonomický růst ....................................................................................................................52
5.6.2
Růst a teorie idejí ................................................................................................................... 54
5.6.3
Velká recese ........................................................................................................................... 56
5.7 Mankiw .............................................................................................................................................. 57
6
7 8
5.7.1
Otevřená ekonomika .............................................................................................................. 57
5.7.2
Mundell-Flemingův model .................................................................................................... 58
Srovnávací analýza ................................................................................................................................ 60 6.1 Společné rysy učebnic ....................................................................................................................... 60 6.2 Obsahové srovnání ............................................................................................................................ 62 6.3 Cvičení, příklady a přílohy ................................................................................................................ 63 6.4 Externí studijní materiály, podpůrné a dodatečné zdroje .................................................................. 64 6.5 Pohled studenta .................................................................................................................................. 65 6.5.1
Srozumitelnost ....................................................................................................................... 65
6.5.2
Zajímavost a motivace ........................................................................................................... 66
6.5.3
Úroveň pokročilosti a rozsah témat ....................................................................................... 66
6.5.4
Struktura ................................................................................................................................ 67
6.5.5
Schopnost rozvíjení samostatného uvažování žáka ............................................................... 67
Závěr ...................................................................................................................................................... 68 Seznam použité literatury ...................................................................................................................... 70 8.1 Odborná literatura .............................................................................................................................. 70 8.2 Internetové zdroje .............................................................................................................................. 70 9 Seznam grafů, tabulek a příloh .............................................................................................................. 71 9.1 Seznam grafů ..................................................................................................................................... 71 9.2 Seznam tabulek .................................................................................................................................. 71 9.3 Seznam příloh .................................................................................................................................... 71
1
Úvod
Téma diplomové práce je věnováno dvěma učebnicím makroekonomie, které se v současnosti využívají zejména na vysokých školách v kurzech makroekonomie středně pokročilé úrovně. V dnešní době se dostává na pulty knihkupectví nesčetné množství kvalitních titulů a učebnic, ale také jiných zdrojů (zejména elektronických, či internetových), ze kterých mohou studenti a lektoři čerpat. Není však jednoduché se v tomto množství plně zorientovat či vybrat ten nejvhodnější titul. Vedoucí kurzů makroekonomie tak stojí před důležitou volbou, jelikož výběr učebnice, jako hlavního studijního textu, výrazně ovlivňuje obsah a rozsah sylabu předmětu a vyučované látky. Výběr učebnice makroekonomie také výrazně ovlivňuje znalosti studenta, které následně uplatňuje v dalším studiu a praxi. Makroekonomická teorie, která je vyučována na vysokých školách, je následně aplikována v reálném světě, může výrazně ovlivnit podobu hospodářské politiky státu. Připomeňme si, že hospodářskou politiku můžeme vnímat jako souhrn ekonomických opatření, nástrojů a procesů, prostřednictvím kterých je možno působit na makroekonomickou oblast národního hospodářství. Směr a procesy hospodářské politiky jsou úzce spjaty s makroekonomickou teorií, která stojí v pozadí. To vše se žák naučí skrze studium makroekonomie, ve kterém hrají učebnice a jejich výběr významnou roli. Srovnávací studie publikací se využívají v mnoha oblastech, zejména pro potřeby knižního trhu (např. k rozšíření povědomí ohledně zastoupených titulů), veřejných i akademických knihoven, jako zdroj informací pro učitele, žáky i širokou veřejnost. Srovnávací studie učebnic jsou v rámci pedagogického výzkumu zatím spíše okrajovou oblastí, ačkoliv jsou učebnice součástí každodenní výuky na všech stupních a typech škol. Přestože se počet vydavatelství v České republice v současnosti stále navyšuje a počet jimi nabízených makroekonomických učebnic přesahuje desítky nejrůznějších titulů, otázkou hodnocení učebnic se v České republice žádná větší odborná instituce systematicky nezabývá. Výjimkou je pouze Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které hodnotí učebnice prostřednictvím procesu udělování tzv. schvalovacích doložek. 1 V zahraničí je však situace odlišná, výzkum metodologie hodnocení učebnic a jejich analýza patří k rozšířeným studijním oborům a časté praxi. Jak zjistíme z nadcházejícího textu, učebnice makroekonomie se mezi sebou výrazně liší a to nejen schopností podat vysvětlovanou látku, ale také svým obsahem, který je ovlivněn makroekonomickou teorií, ze které autor čerpá. Pro vyšší smysluplnost srovnávací analýzy byly vybrány dvě učebnice, které využívají stejný teoretický rámec, Novou Keynesiánskou makroekonomii pro teorii krátkého období a Klasickou teorii pro výklad látky spojené s dlouhým obdobím. Pro srovnávací studii jsem vybrala vydání daných učebnic, která jsou si časově a obsahově blízká. Výběr umožňuje lépe objevit prvky, které jsou důležité při porovnávání a vzájemném hodnocení učebnic. Cílem práce je pomocí metody komparativní analýzy a obsahového rozboru srovnat dvě makroekonomické učebnice, které se v současnosti využívají na vysokých školách a univerzitách v kurzech středně pokročilé makroekonomie. Jedná se konkrétně o učebnice JONES I. Charles, Macroeconomics, second edition (2011) a MANKIW, N. Gregory, Macroeconomics, seventh edition (2010). Práce se věnuje srovnání obsahové stránky obou učebnic, jejich rozsahu, úrovně pokročilosti, náročnosti či vysvětlovací schopnosti.
1
MAŇÁK, M., KNECHT, P., Hodnocení učebnic, PAIDO Brno 2007, 140 s., ISBN 978-80-7315-148-5, str. 7 -11
9
Pomocí diplomové práce bych ráda podala ucelený text popisující dané učebnice, který bude možné dále využít pro případný výběr publikací, jakožto nástroje sloužící jak studentům, tak vyučujícím. Práci bych ráda koncipovala jako aktuální průvodce dvou učebnic, ve kterém se čtenář dozví, co může od učebnic očekávat, jaká témata a problematiky knihy diskutují, jaký je jejich rozsah, na co autoři kladou důraz a co naopak opomíjejí, či jaké jsou schopnosti autorů vysvětlit probíranou látku. Výše uvedený obsahový rozbor poté využiji ke srovnání učebnic, které může případným zájemcům pomoci ve výběru knihy ke studiu makroekonomie středně pokročilé úrovně. Práce se věnuje několika oblastem, které sledují rozdělení učebnic na tematické celky. Oba autoři dělí svá témata na teorii krátkého a dlouhého období a závěrem se zabývají mikroekonomickými základy makroekonomie. Diplomová práce sleduje podobnou strukturu, kdy pro zachování přehlednosti a srozumitelnosti srovnává kapitoly každého oddílu zvlášť. Celkově se práce dělí na tři základní části. První část popisuje teorii makroekonomie. Navazuje obsahový rozbor učebnic s průběžnou komparací. Poslední část se věnuje celkovému srovnání učebnic dle metodických postupů, kdy nabízím také pohledem studenta (obtížnost, srozumitelnost, vysvětlovací schopnost) a rozbor dodatečných a externích materiálů knih. Autory obou učebnic můžeme řadit mezi představitele Nové Keynesiánské makroekonomie. Pro lepší pochopení a možnosti srovnání je dobré znát teoretický základ, proto se v úvodu práce krátce zaměřím na základní principy teorie Nové Keynesiánské makroekonomie a příčiny jejího vzniku. Použité metody jsou zejména komparativní analýza a obsahový rozbor textu. Předpokladem komparace je popis učebnic a jejich rozbor, díky kterému můžeme následně učebnice podrobit vzájemnému srovnání. Konkrétně jsem použila několik metod: V prvním kroku komparace srovnávám pouze kapitoly obsahově shodné2, tedy zabývající se stejnou problematikou či teorií. Případná podobnost a rozdílnost poté závisí na přístupu autora, jakým způsobem využívá makroekonomickou teorii, které modely považuje za podstatné a které makroekonomické otázky vyzdvihuje do popředí svého zájmu. Následně se zabývám rozborem kapitol, které jsou pro učebnice speciální. Již nyní si dovolím prozradit, že se v případě Jonese jedná o témata dlouhodobého ekonomického růstu a Velké recese, kdežto u Mankiwa převládá zájem o teorii otevřené ekonomiky, jejich modelů a celkově širší pojetí teorie krátkého období, zahrnující pokročilý Dynamický model. Třetí závěrečný krok je již celková komparace, spočívající také v pohledu studenta, kdy se zabývám nejen obsahovou částí učebnic, ale také jejich dalšími charakteristikami a prvky. V této části využívám metodologii hodnocení učebnic dle literatury a poznatků Jana Průchy, který se dlouhodobě zabývá problematikou hodnocení učebnic v České Republice. Další metodiku jsem načerpala např. z publikací Hodnocení učebnic3, Učebnice pod lupou4 nebo Učebnice z pohledu pedagogického výzkumu5.
2
slovem „shodné“ jsou míněny ty kapitoly, které obsahují ve větší části stejnou probíranou látku. Jedná se zejména o kapitoly teorie dlouhého období a oddíl mikroekonomických základů. 3 MAŇÁK, M., KNECHT, P., Hodnocení učebnic, PAIDO Brno 2007, 140 s., ISBN 978-80-7315-148-5 4 MAŇÁK, J., KLAPKO, D., Učebnice pod lupou, PAIDO Brno 2006, 124 s., ISBN 80-7315-124-3 5 KNECHT, P., JANÍK, T., Učebnice z pohledu pedagogického výzkumu, PAIDO Brno 2008, 196 S., ISBN 978-80-7315-174-4
10
Důležité pro hodnocení učebnic je zhodnocení jejich kvality a hlavních aspektů. Kvalita učebnice může být popsána pomocí několika charakteristik. V rámci diplomové práce se zaměřuji zejména na tyto: obsah a rozsah probírané látky, srozumitelnost, struktura, schopnost rozvíjení samostatného uvažování žáka, zajímavost a motivace, grafy, tabulky a datové zdroje, ilustrace, nástroje pro sebehodnocení (testy, cvičení), externí a podpůrné materiály. Jelikož cílem diplomové práce není ohodnotit učebnice a jejich kvalitu vzhledem k celkové míře kvality učebnic makroekonomie stejného typu, ale srovnat dvě konkrétní učebnice navzájem, nebudu při hodnocení užívat hodnotící škály a parametry, které se často používají při hodnotícím procesu. Mým cílem je pomocí nastudovaných poznatků podat informativní text pro studenty a učitele, který povede jejich ruku při volbě mezi dvěma konkrétními učebnicemi, které mohou být vybrány ke studiu makroekonomie středně pokročilé úrovně.
11
2
Makroekonomická teorie
Pro hlubší rozbor kapitol a následné srovnání je dobré znát základní principy makroekonomické teorie, na které jsou učebnice založeny. Oba autory můžeme řadit mezi představitele Nové Keynesiánské makroekonomie, která je základním teoretickým rámcem pro model krátkého období. Dále autoři čerpají z Klasické makroekonomie, která studenty provází teorií dlouhého období. Z důvodu omezeného rozsahu diplomové práce a jejího cíle není však možné obsáhnout teoretický základ obou makroekonomických směrů. Jak dále uvidíme, ve výkladu teorie dlouhého období se autoři téměř shodují. Naopak, v látce opírající se o Novou Keynesiánskou makroekonomii jsou autoři více v rozporu a přistupují k problematice odlišně. Z těchto důvodů se zaměřím pouze na hlavní principy Nové Keynesiánské makroekonomie a historické příčiny jejího vzniku.
2.1
Makroekonomie
Makroekonomie je dynamická věda snažící se vysvětlit ekonomické jevy ve stále se měnícím světě a pomáhá formulovat hospodářskou politiku, která je založena na makroekonomických zásadách. Tyto zásady jsou pak shrnuty v makroekonomických teoriích, které můžeme chápat jako ucelený systém definic, předpokladů a hypotéz, které se vyvíjejí, reagují na sebe a tímto se utvářejí a navzájem ovlivňují. Různé ekonomické směry se dívají na makroekonomickou a mikroekonomickou část ekonomie odděleně. V mnohém však záleží právě na pohledu ekonomického přístupu, ve kterém se mohou obě oblasti navzájem prolínat, vycházet ze sebe a doplňovat se.
2.2
Historické příčiny vzniku Nové Keynesiánské makroekonomie
V následujícím textu se krátce zaměřím na historické příčiny vzniku Nové Keynesiánské makroekonomie jako jedné za zástupců moderního přístupu v makroekonomické teorii. Následně se budu věnovat vysvětlení základních principů tohoto přístupu. Neoklasická syntéza Po II. světové válce, zejména v 50. a 60. letech, vládla v otázce makroekonomické teorie v zásadě shoda. Převážná většina ekonomů akceptovala neoklasickou syntézu, která byla specifickým pokusem o spojení Neoklasické mikroekonomie s Keynesiánskou makroekonomií. Tento směr rozvoje keynesovství byl založen na interpretaci Keynesova díla, např. americkými ekonomy J. Hicksem či A. Hansenem. 6 Krize Neokeynesovství v 70. letech Po rozpadu neoklasické syntézy v polovině 70. let se makroekonomická teorie dostává do stavu, kdy se názory opět rozdělují a na mnohé základní otázky neexistují konsensuální odpovědi. Názorové spory přetrvávají i v průběhu 90. let, kdy se teorie jak neokeynesovské, tak neoklasické obracejí zpět do sebe a opět vznikají dva různorodé teoretické tábory. Teoretické disciplíny se začaly ubírat každá svým směrem a intenzita vzájemné komunikace ztrácela na síle. Na přelomu 60. a 70. let se s rostoucí silou začíná ve vyspělých kapitalistických zemích projevovat vyčerpání faktorů, které vytvářely příznivé podmínky pro úspěšnost tradiční keynesovské stabilizační hospodářské politiky. V těchto letech se začíná projevovat problematičnost keynesovské hospodářské 6
SIRŮČEK, P. a kol., Hospodářské dějiny a ekonomické teorie, MELANDRIUM 2007. 511 s. ISBN: 978-80-86175-53-9, str. 322
12
politiky spojená s neúčinností jejích nástrojů při potlačování inflace. Ve vyspělých tržních ekonomikách narůstá přesvědčení, že keynesovská hospodářská politika je bezprostředním viníkem inflačních tlaků a následně stagflace v 70. letech. Následkem mnoha dalších faktorů bylo na přelomu 70. a 80. let neokeynesovství nahrazeno, také z hlediska vlivu na hospodářskou politiku, soudobými konzervativními ekonomickými teoriemi, zejména Friedmanovským monetarismem a Novou klasickou makroekonomií. Výsledkem tohoto vývoje v oblasti ekonomické teorie ve vyspělých tržních ekonomikách byl rozpad hlavního proudu ekonomie a pokles vlivu neokeynesovství. Vznikly dva protipóly, na jedné straně Nová klasická ekonomie a Monetarismus a na straně druhé Nová keynesiánská a Postkeynesiánská makroekonomie. 7
2.2.1
Vznik Nové Keynesovské makroekonomie
Představitelé neokeynesovské makroekonomie se nesmířili s krizí, do které se keynesovská teorie i hospodářská politika dostaly. Konec 70. a počátku 80. let se proto vyznačuje usilovným hledáním východisek z této problémové situace. Východiska byla založena na řešení teoretických problému, které zpochybňovaly legitimnost eynesovské ekonomie při řešení soudobých hospodářských obtíží. Důležitou úlohu v tomto procesu hrála reakce na kritiku ze strany neoklasických směrů. Keynesiánští představitelé museli kritice nejen čelit, ale také byli nuceni nalézat nové pohledy a odpovědi na soudobou hospodářskou situaci. Někteří neokeynesiánci začali do svých úvah zapojovat prvky a teorie vytvořené soudobou klasickou makroekonomií, například propojovat prvky keynesiánství s hypotézou racionálního očekávání či ekonomií strany nabídky.8 V průběhu 80. let se postupně zvyšuje popularita koncepcí označovaných jako Nová Keynesovská makroekonomie. Pod tímto pojmem je zahrnuto několik různorodých teoretických koncepcí, jejichž společným rysem je zdůvodnění nepružnosti cen a mezd spojené s tezí o nutnosti vytvořit adekvátní mikroekonomické základy makroekonomické teorie. Může se zdát, že se keynesovská makroekonomie ve své teorii opět přiblížila k pohledu klasického proudu, který vychází z mikroekonomických základů. Je zde však více možností, jakým způsobem na Novou keynesiánskou makroekonomii nahlížet. Společným znakem variant Nové keynesovské makroekonomie je úsilí o rozpracování výkladu strany nabídky, které se opírá o nalezení zdůvodnění nepružnosti cen a mezd. 9
2.2.2
Nová syntéza v 90. letech
V devadesátých letech 20. století se zdá, že opětovné sblížení dvou odlišných makroekonomických proudů není až tak nedosažitelné. Komunikace mezi novými klasiky a zastánci Nového keynesovského směru myšlení napomáhá sblížení a vzniku nové syntézy, která je zaměřena nejen na vysvětlení hospodářských fluktuací v krátkodobém horizontu, ale také na roli monetární a fiskální politiky. Nová syntéza má za úkol spojit dva teoretické tábory použitím jejich silných stránek. Model nových klasiků přispívá zejména kvalitním teoretickým základem, který se zaměřuje na způsob individuálního ekonomického chování domácností a firem. Nová keynesovská teorie přináší do syntézy model rigidních cen a mezd, pohled na monetární politiku a její efekt na zaměstnanost a produkci v krátkodobém časovém horizontu. 10
7
SIRŮČEK, P. a kol., Hospodářské dějiny a ekonomické teorie, MELANDRIUM 2007. 511 s. ISBN: 978-80-86175-53-9, str. 334 - 336
8 9
Milan SOJKA, John Maynard Keynes a současné ekonomie, str. 72 – 74. SOJKA, M., John Maynard Keynes a současné ekonomie, GRADA Publishing 1999, 1. Vydání, 156 s. ISBN 80-7169-827-X, str.78-79 HOLMAN, R. a kol., Dějiny ekonomického myšlení, C. H. Beck 1999, 1. Vydání, 544 s., ISBN 80 -7179-238-1, str.394 -396
10
13
2.3
Nová Keynesovská makroekonomie – základní principy
Nová keynesovská makroekonomie je škola myšlení, která v mnohém souhlasí s tradičním keynesovským přístupem a opírá se o jeho základy. V průběhu 70. let se však začínaly objevovat nové názory a proudy, mezi které můžeme zahrnout Nový klasický makroekonomický přístup, jehož představitelé např. Robert Lucas, Thomas J. Sargent či Rober Barro 11 , otevřeli diskuzi nad nově vzniklými problémy, na které muselo být reagováno. Za představitele Nové keynesovské makroekonomie můžeme řadit ty z ekonomů, kteří se v 80. letech rozhodli hledat odpovědi a reagovat na kritiku klasiků za pomocí tradiční keynesovské teorie. V teorii se začínají objevovat nové prvky, zejména hledání přímých vysvětlení některých druhů neracionálního chování v krátkém období. 12 K jednomu z hlavních nesouladů v přístupech Nové klasické a Nové keynesovské teorie patří otázka, jak rychle se dokážou mzdy a ceny na trzích přizpůsobovat. Noví klasikové staví svou makroekonomickou teorii na předpokladu, že mzdy a ceny v ekonomice jsou pružné. Ceny jsou faktorem, díky kterému dochází k vyčišťování trhů a nabídka s poptávkou se dostávají do rovnováhy. Noví keynesiánci se staví do opozice s názorem, že tyto tržně vyčišťující se modely nemohou dostatečně vysvětlit krátkodobé výkyvy ekonomiky, jelikož v krátkém období jsou mzdy a ceny strnulé. Nová keynesovská makroekonomie zakládá svou teorii na strnulých mzdách a cenách, díky kterým lze odpovědět na otázky ohledně vysoké míry nezaměstnanosti či dopadů monetární politiky na míru ekonomické aktivity. Teorie zdůrazňuje fakt, že monetární politika ovlivňuje zaměstnanost a produkci v krátkém období, jelikož ceny se přizpůsobují pomalu změnám v nabídce peněz. Pokud nabídka peněz klesá, dle pohledu nové keynesovské makroekonomie jsou lidé ochotni utrácet méně peněz za statky a služby a tím klesá agregátní poptávka po zboží a službách. Pokud předpokládáme strnulost mezd a cen, není možné, aby se okamžitě přizpůsobily. Pokles agregátní poptávky způsobí pokles v produkci a následně propouštění zaměstnanců, čímž se zvyšuje nezaměstnanost. 13 Nová klasická makroekonomie kritizuje přístup keynesovců mimo jiné tvrzením, že postrádá souvislé teoretické vysvětlení předpokladu strnulosti cen a mezd. Nová keynesovská teorie se snaží s touto kritikou bojovat, hledá vysvětlení příčiny strnulosti cen a mezd v krátkém období v několika problémových oblastech. Jedná se např. o náklady jídelníčku, výskyty externalit způsobené změnami cen, nestejnoměrné stanovování cen a mezd a jejich špatná koordinace z pohledu firem, teorie efektivnostních mezd a další.
11
BARRO, R., mimo jiné autor učebnice makroekonomie středně pokročilé úrovně, založené na teorii Nové klasické makroekonomie, BARRO, R., Macroeconomics, MIT Press, 1997, 867 s., ISBN 978-0262024365 12 HOLMAN, R. a kol., Dějiny ekonomického myšlení, C. H. Beck 1999, 1. Vydání, 544 s., ISBN 80 -7179-238-1, str.397 -399 13 MANKIW, N. G., New Keynesian Economics, Library economics liberty [online], Liberty Fund, Inc., 2008 [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW:http://www.econlib.org/library/Enc/NewKeynesianEconomics.html
14
3
O autorech
Před samotným srovnáváním bych ráda představila autory obou publikací, jelikož jejich život, vzdělání a dosavadní praxe v mnohém ovlivnili jejich dílo a akademickou činnost. Oba autoři jsou profesory na významných amerických univerzitách a předními odborníky ve svém oboru.
3.1
Jones
Charles I. Jones patří ke skupině významných amerických ekonomů, známý pro svůj výzkum dlouhodobého hospodářského růstu. Hlavní oblastí jeho akademického zájmu jsou teorie a empirické studie základních zdrojů ekonomického růstu a příčin vzniku rozdílů v životních úrovních mezi zeměmi. Na akademické půdě působí jako profesor na Standfordské univerzitě a výzkumný pracovník Národního úřadu pro ekonomický výzkum. Profesor Jones je autorem řady vědeckých prací, a také dvou učebnic, a to Introduction to Economic Growth14 a Macroeconomics15( obě knihy: New York: W.W. Norton & Co). Vystudoval Harvardskou univerzitu, kde získal červený diplom (Summa cum laude) v oboru ekonomie v roce 1989. Poté pokračoval ve studiu i akademické činnosti, kdy získal PhD z ekonomie, MIT v roce 1993. Dále získal cenu státního pracovníka Hooverova Institutu, nadace fakulty Johna M. Olina a ocenění výzkumního pracovníka nadace Alfreda P. Sloana. 16 V současné době se zajímá hlavně o téma dlouhodobého ekonomického růstu a otázce rozdílnosti bohatství mezi zeměmi, kdy publikuje mnoho vědeckých prací a článků. Jako další profesionální aktivity můžeme vyjmenovat redaktorskou a editorskou práci pro odborné časopisy Quarterly Journal of Economics, American Economic Journal: Macroeconomics, Journal of Economic Growth a Journal of Economic Perspectives. Dále je znám svou prací organizátora vědecké skupiny NBER Economic Fluctuations, small group on economic growth. Do roku 2014 se Jones aktivně podílel jako člen Congressional Budget Office Panel of Economic Advisers. 17 Mnoho zajímavých informací ze světa ekonomie a jeho práce můžeme nalézt také na jeho osobní webové stránce Standfordské univerzity či univerzitním blogu.
14
JONES, Ch. I., Introduction to Economic Growth, W. W. NORTON&COMPANY New York 2013, 3th edition, 320 s., ISBN 9780393919172 15 JONES, Ch. I., Macroeconomics, W. W. NORTON&COMPANY New York 2011, 2nd edition, 565 s., ISBN 978-0393934236 16 Stanford Graduate School of Business: Osobní stránka profesora CH. I. JONESE [online], [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://www.gsb.stanford.edu/faculty-research/faculty/chad-jones Stanford Graduate School of Business: Blog a osobní stránka CH. I. JONESE [online], [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://web.stanford.edu/~chadj/ 17 Stanford Graduate School of Business: Curriculum vitae, CH. I. JONES [online], [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://web.stanford.edu/~chadj/cv.html#Papers
15
3.2
Mankiw
Nicolas Gregory Mankiw, známý ekonom, předseda představenstva a profesor ekonomie na Harvardské univerzitě, pravidelný účastník akademických a politických debat, autor mnoha publikací a odborných článků. Vystudoval ekonomii na Princetonské univerzitě, kde získal v roce 1980 titul summa cum laude v oboru ekonomie. Studoval společně např. s nynějším profesorem a významným ekonomem Davidem Romerem. Po studiích pracoval jako štábní ekonom Rady ekonomických poradců, kde se v pozdějších letech ujal místa předsedy tohoto úřadu. Po odchodu z rady získal doktorát v oboru ekonomie na MIT v roce 1984. Od roku 1987 se stává profesorem Harvardské univerzity (kde v předcházejících letech působil jako asistent profesora). Výzkum N. G. Mankiwa zahrnuje práci zaměřenou na chování spotřebitelů, finanční trhy, měnovou a fiskální politiku, hospodářský růst a jiné. Publikoval mnoho článků, které se objevily v odborných časopisech, jako je American Economic Review, Journal of Political Economy, či Quarterly Journal of Economics. Profesor Mankiw také zastával funkci pracovníka Národního úřadu pro ekonomický výzkum a poradce Federální rezervní banky v Bostonu. V letech 2003 až 2005 působil jako předseda Rady prezidenta ekonomických poradců. Během své kariéry se stal autorem dvou významných ekonomických učebnic (Principles of economics 18 - South-Western/Thomson, Macroeconomic 19 Worth Publishers), kterých se prodalo více jak jeden milion výtisků ve dvaceti různých světových jazycích. Mnoho zajímavých informací ze světa ekonomie se můžeme dočíst také na jeho velmi populárním blogu, který byl zprvu založen jako externí podpora pro studenty ekonomie, posléze se však čtenářská základna rozšířila na širokou veřejnost. Na základě jeho odborných příspěvků, článků a akademické činnosti v roce 2011 obsadil 25. místo v žebříčku nejvlivnějších ekonomů světa.20
18
MANKIW, N. G., Principles of economics, WORTH PUBLISHERS New York 2014, 7th edition, 880 s., ISBN 978-1285165875 MANKIW, N. G., Macroeconomics, WORTH PUBLISHERS New York 2010, 7th edition, 608 s., ISBN 978-1429218870 20 Internetové zdroje: GREG MANKIW'S BLOG, Osobní blog G. Mankiwa [online], [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://gregmankiw.blogspot.cz/ HARVARD UNIVERSITY, N. Gregory Mankiw, Osobní stránka profesora Mankiwa [online], [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://scholar.harvard.edu/mankiw THE ECONOMIST | WASHINGTON, Let's pick on Greg Mankiw 2009, [online], [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://www.economist.com/blogs/freeexchange/2009/03/lets_pick_on_greg_mankiw LIBRARY ECONOMICS LIBERTY, An Interview with N. Gregory Mankiw [online], Liberty Fund, Inc., 2005 [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://www.econlib.org/library/Columns/y2005/MankiwCouncil.html 19
16
4
Aktuální vydání učebnic
Následující text se věnuje konkrétním vydání učebnic, se kterými pracuji v rámci srovnávací studie. Dále nabízím také pohled na aktuální vydání učebnic a jejich obměny. Učebnice Mankiwa se dočkala již svého osmého vydání, Jones v roce 2013 vydal aktualizovanou publikaci potřetí.
4.1
Jones
První vydání učebnice je datováno na rok 2008. Hlavním cílem knihy je naučit čtenáře makroekonomickou teorii, Jones si však dává další cíl a to přiblížit studentům téma Velké recese, které bylo v době vydání učebnice velice aktuální. Z tohoto důvodu Jones dává tématu stále probíhající ekonomické recese velký důraz, čímž výrazně ovlivňuje celkový obraz publikace. I přesto, že již od roku 2013 můžeme zakoupit třetí aktualizované vydání21, pro srovnávací analýzu použiji vydání druhé (2011), které časově více koresponduje s učebnicí Mankiwa (sedmé vydání, 2010). Druhé vydání této publikace 22 přichází s mnohými změnami, zejména v kapitolách zabývajících se finanční krizí a celosvětovou Velkou recesí. Autor do výkladu zařadil dvě nové kapitoly zabývající se Velkou recesí a hospodářským růstem s důrazem na světovou ekonomiku a její problémy. Druhé vydání je vylepšeno aktualizací dat, zavedením nových případových studií a příkladů k vypracování na konci každé kapitoly. Nové vydání nám také dává podrobnější náhled do kapitol mikroekonomických základů makroekonomie (kterým je věnován nejen samostatný oddíl, ale také části dalších kapitol). Ve zkratce si přibližme také třetí, nejnovější vydání. Autor opět aktualizoval oddíl zabývající se Velkou recesí (Jones vyzdvihuje důležitost tématu, s časovým odstupem se díky nově dostupným datům můžeme podívat na problematiku více do hloubky, proto se autor vždy snaží o aktualizaci oddílu a jeho částečné rozšíření), přidal také novou kapitolu zabývající se modely DSGE23, rozvádí Smets-Woutersův model 24 a také přidává na konci každé kapitoly více než dvě nová cvičení či výpočetní příklady. Dalších inovací se čtenář dočká také v kapitolách zabývajících se mikroekonomickými základy, zejména spotřebou a investicemi.
4.2
Mankiw
První vydání učebnice Makroekonomie bylo možná zakoupit v roce 1992. Během následujících 23 let prošla učebnice vývojem a mnohými změnami, které byly postupně implementovány v rámci osmi aktualizovaných vydání. Srovnávací studie pracuje s vydáním sedmým z roku 2010. Vydání osmé25 je na trhu od roku 2012. I přesto, že sedmé vydání26 učebnice prošlo vícero změnami a částečným rozšířením, autor stále dává důraz na jednoduchost a přehlednost vysvětlovací látky, jakožto jeden z podstatných rysů této učebnice. Cíl autora je pomocí každého nového vydání zajistit aktuální data a přiblížit studentovi nejčerstvější ekonomické dění ve světě, ne však přílišně rozšířit obsah vysvětlované látky či zvyšovat náročnost pro studenty. 21
JONES, Ch. I., Macroeconomics, W. W. NORTON&COMPANY New York 2011, 3nd edition, 609 s., ISBN 978-0393923902 JONES, Ch. I., Macroeconomics, W. W. NORTON&COMPANY New York 2011, 2nd edition, 565 s., ISBN 978-0393934236 23 Dynamické modelování stochastické všeobecné rovnováhy (DSGE zkráceno nebo někdy SDGE nebo DGE), je obor aplikované obecné teorie rovnováhy, který je vlivný v současné makroekonomické teorii. Metodika DSGE vysvětluje agregátní ekonomické jevy, jako je hospodářský růst, hospodářský cyklus, a účinky měnové a fiskální politiky, na základě pokročilých makroekonomických modelů odvozených z mikroekonomických principů. 24 Jeden z pokročilejších DSGE modelů 25 MANKIW, N. G., Macroeconomics, WORTH PUBLISHERS New York 2012, 8th edition, 608 s., ISBN 978-1429240024 26 MANKIW, N. G., Macroeconomics, WORTH PUBLISHERS New York 2010, 7th edition, 608 s., ISBN 978-1429218870 22
17
V sedmém vydání však došlo i k některým podstatnějším změnám, např. přidání celé nové kapitoly zabývající se tzv. Dynamickým modelem agregátní nabídky a poptávky. Dále došlo k upravení některých stávajících kapitol, např. přidáním aktuálních dat, nových informačních boxů, případových studií i nových příloh (v oddílu zabývající se krátkým obdobím se autor nově zabývá schématem vysvětlujícím propojení jednotlivých modelů a jejich vztahy).
18
5
Obsahový rozbor
Po úvodu do teorie Nové Keynesovské makroekonomie a představení autorů, bude druhá část práce věnována obsahovému rozboru s průběžnou komparací učebnic. Obsahově a strukturálně jsou si učebnice velice blízké. Dělí se do několika základních teoretických částí, sledují přibližně stejnou strukturu a drží se rozdělení kapitol dle dlouhého a krátkého období. Učebnice tak mají jasný koncept, který studenta provází od jednoho teoretického pohledu k druhému a následně je propojuje v jeden celek. Přibližně se dají obě učebnice rozdělit na čtyři oddíly: První úvodní oddíl se zaměřuje na vysvětlení základní makroekonomické teorie, druhý oddíl se zabývá ekonomikou v dlouhém období27, následuje oddíl pokrývající látku spojenou s ekonomikou v krátkém období (teorií hospodářského cyklu) a jako poslední nalezneme pohled do mikroekonomických základů makroekonomie.28 Následující podkapitoly se budou zabývat obsahovým srovnáním učebnic, kdy se nejdříve podíváme na kapitoly, které se zabývají podobnými tématy, a poté rozebereme části učebnic, které jsou pro konkrétní knihy speciální.
5.1
První oddíl – úvod do makroekonomie
Úvod knihy a předmluva je důležitá část nejen pro studenta, ale také pro učitele kurzu makroekonomie. Úvodní oddíly podávají podrobný popis obsahu učebnic, zdůrazňují makroekonomickou teorii a přístup, na kterém je výklad založen. Dozvíme se mnohé o aktuálních vydáních a novinkách, které můžeme v knihách nalézt. Velice užitečný je také návod pro studenty a učitele, jak knihu používat k výuce či samostudiu.
5.1.1
Co je makroekonomie
Čím se zabývá makroekonomie jako věda, jaké otázky si pokládá a jaké nástroje využívá pro dosažení odpovědí, to zjistíme po přečtení prvních kapitol našich zkoumaných učebnic. Např. Mankiw (Macroeconomics, 2010): „Proč je typický americký občan dnes více než 10x bohatší než před 100 lety? Proč se některé země těší vysokému hospodářskému růstu, zatímco druhé bojují s chudobou? Jak vzniká inflace a dlouhodobá nezaměstnanost? Proč se ekonomiky dostávají do období recese a proč se tato období opakují? Jak reagují vlády na pokles ekonomického růstu a zvýšení nezaměstnanosti?“29 Těmito a mnoha dalšími otázkami autoři uvádějí své kapitoly zkoumající makroekonomii jako moderní ekonomickou vědu. Hospodářské politiky a chování jednotlivých států podstatně ovlivňují dění ve světové ekonomice, proto se autoři nebojí zdůraznit úkol makroekonomie vysvětlit jevy, které vznikají při vzájemné interakci států. Zabývají se problematikou měnových kurzů, státních deficitů, chudoby a dalšími. Přestože hospodářkou politiku tvoří vládní představitelé jednotlivých států, vysvětlení, jak ekonomika v realitě funguje, spadá na teoretickou makroekonomii a práci ekonomů. 30 27
Mankiw ve své knize rozlišuje oddíl pro dlouhé období (klasická teorie, otevřená ekonomika, nezaměstnanost a inflace) a velmi dlouhé období (ekonomický růst a jeho zdroje). 28 Mankiw v základním rozdělení učebnice řadí také oddíl zabývající se hospodářskou politikou a debatou nad stabilizační politikou a vládním dluhem (Jones sice nepřiřazuje oddílu hospodářské politiky samostatný oddíl knihy, téma ovšem není opomíjeno a je diskutováno v rámci oddílu Aplikace a mikroekonomické základy) 29 MANKIW, N. G., Macroeconomics, WORTH PUBLISHERS New York 2007, 6th edition, 578 s., ISBN 978-0-7167-6213-3, str. 3-4, JONES, Ch. I., Macroeconomics, W. W. NORTON&COMPANY New York 2011, 2nd edition, 565 s., ISBN 978-0393934236, str. 5-9 30 MANKIW, N. G., Macroeconomics, WORTH PUBLISHERS New York 2010, 7th edition, 608 s., ISBN 978-1429218870, str. 3-4
19
Autoři vyzdvihují potřebnost práce s reálnými daty, jako např. údaji o HDP, cenách, mírách nezaměstnanosti, inflace atd. Mankiw věnuje velkou část textu podkapitole s názvem „Jak myslí ekonomové“ a jaké nástroje využívají při své práci. V textu autoři vyzdvihují významnost využití makroekonomických modelů, které dobře popisují realitu i přesto, že se zdají být od reality odstřiženy. Mankiw se v kapitole věnuje vysvětlení pojmů exogenní a endogenní proměnné. Je zde názorně ukázáno, jak modely fungují, jak se tvoří, které proměnné se obecně označují jako exogenní a endogenní a to na příkladu základního modelu nabídky a poptávky. Jones využívá první kapitoly nejen k přiblížení základních rysů a konceptů makroekonomie, ale také způsobu získávání makroekonomických dat a jejich dalšímu zpracování. Autor také klade důraz na podání podstatných informací týkajících se historických událostí předešlých let. Největší část kapitoly je věnováno podrobnému vysvětlení postupu získávání a zpracování dat a následné tvorbě ekonomického modelu. Oproti učebnici Mankiwa, který ve své kapitole uvádí data zohledňující pouze ekonomiku USA, se grafy zaměřují zejména na mezinárodní komparaci velkých světových ekonomik, např. z pohledu ekonomické úrovně zemí nebo vývoje míry inflace za několik posledních desetiletí.
5.1.2
Měření výkonu ekonomiky, makroekonomická data
Autoři se zaměřují na získávání makroekonomických dat, jejich měření, výpočet jednotlivých makroekonomických proměnných a jejich definice. Cílem kapitol, stejně jako kapitol předcházejících, je vytvořit obecný makroekonomický úvod pro práci s ekonomickými daty a makroekonomickými statistikami, která jsou zásadní pro následující studium a případnou ekonomickou praxi. 31 Konkrétněji se autoři zaměřují hlavně na makroekonomické ukazatele jako HPD, cenovou hladinu a míru nezaměstnanosti v ekonomice. 32
Měření výkonnosti ekonomiky – HDP Student se po pročtení kapitol naučí měřit hrubý domácí produkt ekonomiky, zjistí, jaké má HDP složky a pochopí důležitost znalosti HDP pro ekonomiku a hospodářskou politiku. V kapitole se setkáváme s klasickou definicí HDP, podloženou konkrétními příklady a podrobnějším rozborem složek. Dozvíme se také, co se naopak do HDP nezapočítává, jako např. opětovně prodané zboží, polotovary či zásoby. Autoři zdůrazňují také opomíjené části ekonomiky, které do HDP nejsou zařazeny, jako např. zdraví člověka, očekávaná délka života, znečištění životního prostředí a další.33 Mimo základní výklad dále nalezneme u Mankiwa např. výpočet a definici pojmu přidané hodnoty a mnoha dalších pojmů, jako jsou reálný a nominální HDP, HDP deflátor a jeho výpočet, zřetězený reálný HDP, netržní statky a problematika jejich ocenění, sezónní očištění získaných statistik a další. Grafické znázornění toku zboží, financí a práce mezi domácnostmi a firmami pomáhá názorně vysvětlit koloběh zdrojů a výstupů mezi subjekty. Samozřejmostí je také shrnutí dalších statistik měřících výstup ekonomiky jako např. hrubý národní produkt.
31
Oddíly závěrečných otázek a cvičení se zaměřují zejména na početní procvičení výpočtů makroekonomických statistik. Kapitola Jonese se však téměř nevěnuje fenoménu míry inflace a nezaměstnanosti, zaměřuje se výhradně na oblast měření výkonu ekonomiky a HDP. Oproti učebnici N. G. Mankiwa však nabízí pohled na měnové kurzy a jejich přepočet, který se využívá pro komparaci ekonomik. Je zde nástin možných odpovědí na otázky spojených s rozdíly v bohatství a životní úrovně ve světě. 33 Kapitoly jsou protkány řadou výpočetních příkladů, které jsou názorně vyřešeny a okomentovány. Nechybí zde grafy a datové tabulky. 32
20
Jonesova kapitola se zabývá základními prvky národního účetnictví, tím, jak se tvoří a co vše může měřit. Naučíme se, jakým způsobem můžeme získané informace ohledně velikosti produktu využít k dalšímu měření, např. vývoje ekonomického blahobytu a rozdílů v životní úrovni mezi zeměmi. Stejně jako u učebnice Mankiwa se zde dočteme informace ohledně rozdílů mezi reálným a nominálním HDP a dalších možností měření výkonu ekonomiky společně s druhy indexů, jako je např. zřetězený HDP. Kapitola je protkána řadou výpočetních příkladů, které jsou názorně vyřešeny a okomentovány. Autor se částečně věnuje fenoménu míry inflace a nezaměstnanosti, zaměřuje se výhradně na oblast měření výkonu ekonomiky a HDP. Nabízí však pohled na měnové kurzy a jejich přepočet, který se využívá pro komparaci výkonu ekonomik. Je zde nástin možných odpovědí na otázky spojených s rozdíly v bohatství a životní úrovně ve světě.
5.1.3
Shrnutí prvního oddílu
Obě učenice se v úvodu zaobírají přibližně stejnými otázkami, autoři zde zařadili podobná témata zabývající se makroekonomií jako vědou a pohledem na data společně s měřením makroekonomických veličin. Úvod do knih by měl být pro studenty zopakováním si již známých informací a seznámením se s konceptem knihy a základními studijními technikami, které jsou v učebnici použity. Autoři si tak připravují prostor a myšlení studenta pro další kapitoly, které se již zabývají pokročilejším stupněm probírané makroekonomické látky. I přes převládající podobnost kapitol jsou zde určité rozdíly, které dávají menší prostor pro komparaci děl. Učebnice profesora Mankiwa klade větší důraz na strukturu a výklad základní makroekonomické teorie a zopakování zásadních pojmů a definic (které bychom zařadili spíše do základního kurzu makroekonomie). Zařazením mnoha případových studií však autor poskytuje dostatečné informace z pohledu reálného dění ve světě, zejména přibližuje ekonomiku USA. Jones se zaměřuje kromě teoretického výkladu také na komparaci zemí, snaží se v čtenáři zbudit zvídavost o aktuální dění nejen ve Spojených státech amerických ale také v ostatních světových ekonomikách. V učebnici je vidět zřetelnější důraz na reálné příklady a výpočty. Autor prokládá výklad četnými grafy a tabulkami. Informace z reálného světa se zde prolínají s vysvětlovanou teorií, oproti učebnici Mankiwa, kde jsou příklady uzavřeny do informačních boxů, a vysvětlení teorie je ponechán samostatný prostor.
21
5.2
Druhý oddíl – teorie dlouhého období
Po úvodním slově a kapitolách popisujících makroekonomii jako vědu a její hlavní nástroje, se autoři věnují klasické teorii dlouhého období. Jak již víme, klasická makroekonomie staví své modely na předpokladu pružných cen a mezd. Tento předpoklad autoři vnímají jako oprávněný pro dlouhé a velmi dlouhé období, kdy se mají ceny a mzdy čas přizpůsobit a nabídka s poptávkou se následně dostávají do rovnováhy.34 Výklad obou učebnic se začíná výrazněji lišit, je již znát rozdílnost v přikládání důležitosti konkrétním okruhům probírané látky. Navzdory vyšší odlišnosti kapitol (v porovnání s předešlou částí práce) se autoři shodnou na základním konceptu a využití klasické teorie dlouhého období pro vysvětlení většiny nastolených problematik. Dle preferencí autorů se začíná lišit také sled kapitol a jejich rozsah. Jones klade větší důraz na teorii hospodářského růstu, kterou řadí do prvních kapitol zabývajících se dlouhým obdobím. Obsah učebnice Mankiwa jde odlišnou cestou, kdy se zprvu představí výklad klasické teorie dlouhého období (model národních účtů a zapůjčitelných fondů, peníze a inflace, nezaměstnanost) 35 , a až následně přichází na řadu část popisující velmi dlouhé období s teorií hospodářského růstu, které není přidělen až takový důraz, jako je tomu v učebnici profesora Jonese.
5.2.1
Národní důchod a model produkce
Kapitoly se zabývají modelem produkce a velikostí národního důchodu. Jsou podloženy klasickou teorií dlouhého období, která dává základní rámec pro výklad, zahrnující problematiku produkční funkce, výrobních faktorů a vstupů (práce a kapitálu), rozdělení hospodářského výstupu mezi jednotlivé výrobní faktory (domácnosti a firmy) a další. V části výkladu se učebnice shodují a to v oblasti popisující produkční funkci a její model. Autoři zavádějí klasický model, který nám pomáhá vysvětlit, jakým způsobem se tvoří a rozděluje celkový národní důchod ekonomiky. V obou případech je model založen na předpokladech pružných cen a mezd, podmínkách dokonalé konkurence, kdy jsou firmy příjemcem ceny, konstantního množství dostupných výrobních faktorů a na předpokladu uzavřenosti ekonomiky. Ostatní části kapitol se od sebe liší, Mankiw se zaměřuje na širší oblast makroekonomické teorie, zatímco Jones dává důraz na podrobnější výklad produkčního modelu s četností numerických příkladů. Z důvodu vyšší rozdílnosti obsahů kapitol se nyní podíváme na každou kapitolu zvlášť, následně je podrobíme komparaci.
34
Mezi první kapitoly Jones navíc řadí téma hospodářského růstu (vznik, zdroje, náklady) v kontextu dlouhého časového horizontu. Dále se zde objevuje podkapitola: Otevřená ekonomika. Téma, které Mankiw podrobněji probere a rozšíří také v kapitole obsahující Mundell-Fleming model. 35
22
Mankiw Autor v úvodu kapitoly podává čtyři základní otázky a v rámci následujícího výkladu na ně hledá odpovědi. Díky tomu je pro čtenáře text přehledný a snáz uchopitelný. Mankiw,(Macroeconomics, 2010): 1. Jaké množství firmy vyprodukují v národní ekonomice, a co určuje národní důchod? 2. Kdo získá příjem z produkce? Jaký podíl získají pracovníci, a kolik získají vlastníci kapitálu? 3. Kdo kupuje produkci vyrobenou v ekonomice? Jakou část utratí domácnosti za svou spotřebu a kolik firmy (i domácnosti) za nákup investic a kolik utratí vlády za své nákupy? 4. Co vyrovnává nabídku a poptávku po zboží a službách? Co zajišťuje, aby se požadované množství spotřeby, investic a vládních výdajů rovnalo dané míře produkce?36
Jednotlivé části kapitoly sledují koncept položených otázek a jsou řazeny společně s odkrýváním jejich odpovědí. Pro úvod do problematiky autor nabízí příklad koloběhu finančních toků v hypotetické ekonomice, ve které se vyrábí pouze jeden druh zboží. Diagram názorně ukazuje propojení mezi ekonomickými subjekty, domácnostmi, firmami a vládou. V kapitole je rozvíjen klasický model, který vysvětluje interakce mezi těmito ekonomickými subjekty. Autor se nejdříve zaobírá firmami a jejich mírou produkce, která určuje velikost národního důchodu, následně zkoumá způsob rozdělování důchodu mezi konkrétní ekonomické subjekty. Rozvíjí také důležitou otázku velikosti poměru mezi spotřebou a úsporami jednotlivých domácností. Postupně jsou odkrývány pojmy jako výrobní faktory, produkční funkce, nabídka a poptávka po zboží a službách. Zdůrazněné jsou úlohy výrobních faktorů, práce a kapitálu a základní předpoklady modelu (fixní množství výrobních faktorů a předpoklad plného využití zdrojů v ekonomice). Autor na předešlé navazuje vytvořením modelu vstupních faktorů, kdy poptávka po vstupních faktorech závisí na mezní produktivitě konkrétního výrobního faktoru (práce a kapitálu). Autor zdůrazňuje koncept, který bývá označován jako neoklasická teorie rozdělení výrobních faktorů, která je přijímána většinou ekonomů jako nejlepší cesta, jak porozumět rozdělení národního příjmu mezi firmami a domácnostmi.37 Model je dále rozveden o část zabývající se rozhodováním firmy v podmínkách dokonalé konkurence. Je zde pojat předpoklad typické firmy, která je příjemcem ceny. Velkou část kapitoly autor věnuje vysvětlením mezních produktů práce a kapitálu, jejich poptávce a cenám za výrobní faktory.38 Dále se kapitola věnuje rozdělení národního důchodu ekonomickým subjektům a definicím pojmů jako hospodářský a účetní zisk. Stejně jako Jones i Mankiw ve své učebnici vyzdvihuje Cobb-Douglasovu produkční funkci, na které lze dobře ukázat podíly výrobních faktorů na výsledném produktu. 39 Student se naučí pojmy jako příjem po zdanění, míra spotřeby, disponibilní důchod, mezní sklon ke spotřebě, množství poptávaných investic, vládní transfery a další. Kapitola stručně popisuje všechny ze tří výdajových složek HDP40 a typy úrokových měr. Závěrem kapitoly se dostáváme k problematice trhu zboží a služeb a trhu zapůjčitelných fondů. Autor se věnuje popisu obou trhů, jejich rovnováhy a jak jsou trhy vzájemně propojeny. Vidíme, jak úroková míra souvisí s nabídkou a poptávkou po investicích a jak je trh ovlivněn výší vládních výdajů. Nastíněná je také definice státního přebytku a deficitu a dopady zásahů vlády do ekonomiky.
36
MANKIW, N. G., Macroeconomics, WORTH PUBLISHERS New York 2010, 7th edition, 608 s., ISBN 978-1429218870, str. 44
37
Graficky je látka podložena vykreslením křivek nabídky a poptávky po výrobním faktoru. Výklad je podložen grafickým znázorněním mezních produktů a detailním popisem těchto grafů. 39 Mankiw nabízí podrobnější matematický zápis. 40 Jedná se o uzavřenou ekonomiku. Nechybí okomentovaný graf spotřební funkce s vyznačením mezního sklonu ke spotřebě.
38
23
Jones Úvodem kapitoly se autor rozhodl opětovně zdůraznit postup vytváření ekonomického modelu a pracování s makroekonomickými daty. Podrobněji se zabývá vysvětlením, jak správně vytvořit a následně použít makroekonomický model. Převažující část výkladu je poté věnována teorii produkční funkce, modelu produkce, a jak nám tato teorie může pomoci poodhalit příčinu rozdílů v životní úrovni obyvatel mezi zeměmi. Autor zavádí pojmy celková produktivita výrobního faktoru, úspory z rozsahu či klesající mezní produktivita. Na konci kapitoly se autor navrací ke svému úvodu a učí studenty, jak správně využívat data prostřednictvím makroekonomického modelu. Výklad začíná příkladem o hypotetické ekonomice vyrábějící pouze jeden produkt. Příklad je postupně rozváděn a provádí nás celou kapitolou, v rámci které je vytvořen model ekonomické produkce.41 Jedná se o uzavřenou ekonomiku, která produkuje pouze jeden typ zboží, přičemž nabídka VF je daná42. Autor předpokládá základní znalost studenta ohledně endogenních a exogenních veličin a dále se jejich vysvětlením nezaobírá. Model přímo zavádí Cobb-Douglasovu produkční funkci, se kterou dále pracuje. Následuje rozbor rovnice produkční funkce a zavedení pojmů jako produktivita výrobního faktoru (Total factor produktivity, TFP), který vyjadřuje míru využití dostupných výrobních faktorů. Výklad je postaven na prvotním nastínění reálných jevů a sadě příkladů, následně se autor zabývá vysvětlením teorie, která zahrnuje pojmy jako např. rostoucí a klesající výnosy z rozsahu, mezní produkt kapitálu a mezní produkt práce. Řešení celkového modelu nalézáme pomocí soustavy pěti rovnic, jak vidíme v následující tabulce. Tabulka 1
Zdroj: Charles I. Jones, Macroeconomics, 2011, str. 74
Graficky jsou znázorněny trhy výrobních faktorů, jejich vertikální nabídky a klesající poptávky. Dále autor nabízí výpočetní příklad řešení soustavy rovnic s předpokladem využití Cobb-Douglasovy produkční funkce. Poté, co autor zavedl model produkce a potřebnou makroekonomickou teorii, se druhá část výkladu věnuje reálné interpretaci probrané teorie, komparaci teorie s daty, analýze a možnými vylepšeními
41 42
Tento model tvoří základ pro Solowův model ekonomického růstu, či Romerův model VF jsou v modelu exogenní veličiny
24
modelu a závěrečnému hodnocení získaného modelu produkce. V Analýze produkčního modelu43 si autor pomáhá definováním pojmu úrovňové účetnictví44. Autor získává predikce HDP na hlavu a tedy informace ohledně životní úrovně ve zkoumaných ekonomikách, a to pomocí zpracování dat ohledně množství kapitálu na osobu. Analýza odkrývá fakt, že model nadhodnocuje bohatství států, v realitě jsou ekonomiky chudší, než ukazuje predikční model. Autor se zabývá tímto problémem a vysvětluje ho pomocí fenoménu klesajících výnosů z kapitálu. Pro získání odpovědi na otázku bohatství země autor zavádí pojem celková produktivita výrobního faktoru, kterému věnuje celé dvě podkapitoly. Následně se dočteme o možnostech výpočtu odhadu tohoto parametru a jeho využití v rámci ekonomik. 45
5.2.2
Peníze a inflace
Oproti předešlé části se autoři opět dostávají do shody. Obsahově jsou si kapitoly velice blízké a rozebírají podobné fenomény pomocí nástrojů kvantitativní teorie peněz, zákonu klasické dichotomie a cenové neutrality v dlouhém období. Autoři knih si pokládají otázky jako např.: „Jak vzniká inflace a jaké jsou její náklady? Z jakého důvodu centrální banky tisknou peníze? Čemu se říká dlouhodobá inflace a jak se měří?“ Obě učebnice zakládají svůj výklad na kvantitativní teorii peněz a osvětlení pojmů jako peníze, Fisherův efekt, náklady inflace, očekávaná a neočekávaní inflace, hyperinflace a další. Hlavní část textu v obou učebnicích je věnována rozboru kvantitativní teorie peněz, jakožto hlavního nástroje pro vysvětlení chování ekonomiky v dlouhém období a vlivu peněz na ekonomiku jako celek. Je zavedena poptávka po penězích, a následně vysvětlen pojem rychlost oběhu peněž. Vyzdviženy jsou také pojmy jako ražebné, tisk peněz či inflační daň. Podstatná část výkladu se zaměřuje na inflaci a nominální úrokovou míru, která je jednou z nejdůležitějších proměnných v modelu. Kapitola je zakončena rozborem sociálních dopadů a nákladů inflace, ve kterém jsou zahrnuty pojmy očekávané a neočekávané inflace a hyperinflace.46 Jones oproti učenici Mankiwa názorněji vysvětluje problematiku klasické dichotomie a neutrality peněz, kterou nechává N. G. Mankiw spíše v pozadí a shrnuje ji až závěrem své kapitoly. 47 Navíc zde máme také definici deflace a názorný grafický příklad využívající data o americké ekonomice. Jones věnuje jednu podkapitolu následnému shrnutí teorie neutrality peněz. Obě učebnice obsahují nejen výklad nových pojmů, ale také shrnutí a zopakování základní makroekonomické teorie, která by měla být pro studenty již známá z předchozích kurzů či samostudia. Látka je doplněná případovými studiemi a texty významných světových ekonomů, např. Samuela H. Williemsona či Roberta Lucase. Obě knihy zdůrazňují potřebnost pochopení příčin a průběhu hyperinflace, která je dobrým příkladem pro pochopení, jaké dopady a efekty může růst cen v ekonomice způsobit. Jsou jí věnovány jak samostatné oddíly kapitol, tak historické příklady a případové studie.
43
Kde autora zajímá odpověď na otázky typu: „Co může být zdrojem různorodosti využití výrobních faktorů a následných odlišností v životní úrovni obyvatel napříč zeměmi? Proč jsou některé země bohaté a druhé bojují s chudobou?“ 44 V originále: developement accounting (Pomocí tohoto účetního nástroje můžeme srovnávat ekonomiky navzájem a částečně odhalit příčinu rozdílů příjmů mezi zeměmi). 45 Právě rozdílnost v možnostech využití technologie a dalších rysů ekonomiky, jako např. lidského kapitálu, institucí a kulturního dědictví společnosti a dalších, odlišuje státy mezi sebou a dává prostor pro to, aby se některé země stávaly bohatšími oproti jiným. 46 Oba autoři poukazují na příklad Německé hyperinflace v roce 1923. 47 Naopak teorie Fisherova efektu je zde zmíněna jen okrajově.
25
5.2.3
Trh práce, mzdy a nezaměstnanost
Oba autoři zahrnují do svých učebnic kapitoly související s trhem práce a problematikou nezaměstnanosti. Jones se zaměřuje na základní historická fakta popisující nezaměstnanost ve Spojených státech. Dále prezentuje základní model trhu práce – střet nabídky a poptávky a určování mezd a míry zaměstnanosti v ekonomice. Autor poukazuje na problém velkých rozdílů v míře nezaměstnanosti mezi zeměmi a také na důležitost vzdělávání jakožto hlavního motoru pro zvýšení zaměstnanosti obyvatel. Autor podává vysvětlení, jak trh práce funguje, zařazuje pojmy jako distorze trhu práce, lidský kapitál (kterému se věnuje velmi podrobně, zejména důležitosti vysokoškolského vzdělávání), míra nezaměstnanosti, pracovní síla a další. Autor považuje téma za spadající spíše do základního kurzu makroekonomie, čímž nedává velký důraz na vysvětlení základních pojmů (jako je tomu u Mankiwa). Další oblast, kterou Jones vyzdvihuje, je pochopení dynamiky trhu práce – jak vznikají a zanikají pracovní místa a rozbor typů nezaměstnanosti.48 Mankiw věnuje pozornost zejména otázce hledání a nalézání práce, problematice frikční nezaměstnanosti a její délce. Oba autoři přidávají reálné příklady související s ekonomikou USA, načež ji srovnávají s ekonomikami Evropy a Japonskem (zejména problémy spojené se záchrannou sociální sítí, pracovní participací apod.). Jones nabízí navíc výpočet současné hodnoty slevy (present discounted value) a způsoby ocenění lidského kapitálu. Autoři zdůrazňují, že pracovní trh patří mezi nejdůležitější trhy v ekonomice, proto je důležité porozumět jeho modelu. Důležité je taky pochopit dynamiku trhu, jak se tvoří pracovní místa a naopak jak místa zanikají.
5.2.4
Solowův růstový model
Poslední kapitolou, kterou budeme srovnávat v rámci oddílu dlouhého období, je kapitola pokrývající látku ekonomického růstu, v rámci jehož pochopení se oba autoři rozhodli zavést Solowův růstový model. 49 Solowův model patří dnes mezi ekonomy mezi nejrozšířenější modely vysvětlující problematiku ekonomického růstu. Základ modelu leží v modelu produkční funkce, který autoři zavedli v předchozích kapitolách. Cílem kapitoly je pomoci studentovi získat povědomí o tom, co stojí v pozadí ekonomického růstu. Již v předchozích kapitolách autoři odkryli pojmy jako faktory produkce (kapitál a práce) a produkční technologie (jako zdroje ekonomického výstupu a tedy celkové produkce). Rozdíly v příjmech a tedy musí vycházet z rozdílů týkajících se množství kapitálu, pracovní síly a technologií. Hlavním cílem textu je u obou autorů objasnit a rozvinout Solowův růstový model50 a to pomocí rozšíření základního modelu produkce o dynamickou analýzu, popisující změny v ekonomice během časového období. Solowův růstový model nám ukazuje, jak úspory, populační růst a technologický pokrok ovlivňují míru hospodářského výstupu (jeho zvýšení) v čase.
48
Mezi zmiňovaný typy nezaměstnanosti patří: přirozená míra nezaměstnanosti, cyklická, frikční, strukturální. Jones se fenoménu ekonomického růstu věnuje podrobněji v rámci dalších kapitol. Srovnávaná kapitola se zaměřuje pouze na vysvětlení ekonomického růstu z pohledu Solowova modelu, na který se zaměřují obě učebnice. 50 Solowův růstový model je pojmenován podle ekonoma Roberta Solowa, vytvořený v letech 1950 – 1960. V roce 1987 Robert Solow získal Nobelovu cenu za ekonomii za jeho výzkum z oblasti ekonomického růstu. 49
26
Mankiw Autor se zaměřuje na postupné odkrývání modelu, snaží se vysvětlit látku co nejméně komplikovaným způsobem. Opakuje teorii mezního produktu kapitálu a jeho role v modelu produkce. Dále zavádí Zlaté pravidlo optimální kapitálové zásoby: stálý stav kapitálu, kdy spotřeba dosahuje svých nejvyšších hodnot (lidé se zajímají o maximalizaci své vlastní spotřeby). Mankiw dochází pomocí jednoduchých rovnic k tvrzení, že míra spotřeby v ustáleném stavu zlatého pravidla se rovná výstupu po odečtení opotřebení kapitálu. ∗ ∗ ∗
∗ …spotřeba na pracovníka v ustáleném stavu ∗ …výstup na pracovníka v ustáleném stavu, kdy ∗ je kapitálová zásoba na pracovníka v ustáleném stavu ∗ …opotřebení kapitálu v ustáleném stavu
Základní Solowův model odhaluje, že pouze akumulace kapitálu nestačí k permanentnímu ekonomickému růstu, jelikož poté, co ekonomika dosáhne ustáleného stavu kapitálové zásoby, se růst zastaví. Mankiw se dále zabývá populačním růstem. Zavádí pojem obnovovací investice (break-even investmnent), což můžeme definovat jako množství investic potřebných k udržení kapitálu na osobu při určitém populačním růstu. Mankiw (Macroeconomics, 2010) uvádí, že populační růst ovlivňuje Solowův model třemi způsoby: 1. Přivádí nás blíže k odhalení dlouhodobého ekonomického růstu (sice nedokáže vysvětlit dlouhodobý růst z pohledu životní úrovně, ale dokáže vysvětlit růst z pohledu celkového výstupu ekonomiky) 2. Dává nám částečnou odpověď na otázku, proč jsou některé země chudé a některé bohaté. 3. Ovlivňuje kritérium zlatého pravidla
Jones Úvodu kapitoly je věnován příběhu fiktivní rodinné farmy pěstující obilí. Autor se snaží o přiblížení tématiky a lepší pochopení látky, která je stavěna na soustavě rovnic. Pracuje s Cobb Douglasovou produkční funkcí51 , která má konstantní výnosy z rozsahu výrobních faktorů (práce, kapitál). Dále autor zavádí rovnici akumulace kapitálu, která se skládá ze složek: současný kapitál a investice, opotřebení kapitálu a budoucí investice.
̅
, …Množství kapitálu v roce t+1, množství kapitálu v roce t …investice ̅ …míra opotřebení kapitálu v čase t
Jones vytváří Solowův model jako soustavu pěti rovnic (viz. Tabulka 2) a zdůrazňuje dynamiku modelu.
51
Kterou využívá také Mankiw ve svých početních příkladech v této kapitole
27
Tabulka 2
Zdroj: Charles I. Jones, Macroeconomics, 2011, str. 102
Zabývá se také reálnou úrokovou mírou jako cenou kapitálu. Jones nezavádí křivky postupně jako Mankiw, zabývá se spíše řešením rovnic a matematickou stránkou modelu, poté přistupuje již k modelu jako celku. Stejně jako Mankiw i Jones se zabývá ustáleným stavem, jakým způsobem se ekonomika do tohoto stavu dostává, následuje matematický příklad a výpočty. Kromě pojmu ustálený stav Jones také definuje stav ekonomiky, kdy se nachází mimo ustálený stav - přechodná dynamika ekonomiky (transitiv dynamics). Poukazuje, že Solowův model dává větší roli TFP (celkové produktivitě kapitálu), než produkční model. Všímá si rozdílných reálných měr investic u bohatých a chudých zemí (u nejchudších států se míra investic pohybuje okolo 5%, oproti 25 – 30% u nejbohatších států). Jones také vyzdvihuje důležitý fakt: Solowův model ukazuje, že dlouhodobý ekonomický růst je roven nule. Ekonomika roste v krátkém období a následně se růst zpomaluje, až se úplně zastaví v bodě ustáleného stavu. V realitě pozorujeme, že ekonomiky stále rostou – dlouhodobý fenomén růstu. Ovšem v modelu je tomu jinak, protože kumulace kapitálu není zdroj dlouhodobého růstu (je jím až technologický pokrok, který Mankiw spojuje s modelem v následující kapitole52, přičemž Jones se dále věnuje Romerovu modelu a propojením v Solowo-Romerův model). Jones věnuje závěr kapitoly zkoumání kladů 53 a záporů 54 Solowova modelu. Hlavním nedostatkem modelu autor shledává nedostatečnou schopnost modelu vysvětlit dlouhodobý ekonomický růst. Další problémy s modelem vyvstávají z pohledu modelu na investice (model pracuje s investicemi do fyzického kapitálu, které ovšem vysvětlují pouze malou část rozdílů mezi zeměmi). Oproti tomu míry TFP, které jsou hlavními příčinami rozdílů, jsou pro model spíše neznámou.
52
Technologický pokrok u Mankiwa je však brán jako exogenní veličina
53
Klady: Zaprvé udává, jak bohatá může být země v dlouhém období – dle hodnoty stálého stavu kapitálu. Země budou bohaté do té míry, do jaké míry jsou vysoké jejich investice a výše TFP a dle jejich míry opotřebení. Zadruhé nám dává pohled na princip přechodného stavu ekonomiky, díky kterému získáváme informace a odpovědi na otázku, proč některé země rostou rychleji než jiné. 54 Nedostatky: Hlavní nástroj modelu jsou investice do kapitálu (jako jsou budovy, stroje – hmotný kapitál). Ovšem kvantitativní analýza ukazuje, že rozdíly v investicích do hmotného kapitálu vysvětlují pouze malou část rozdílů ve výstupech mezi zeměmi. Naopak, rozdíly v TFP – které jsou hůře pozorovatelné, hrají důležitější roli (zde v Solowově modelu více než v modelu produkce).
28
5.2.5
Srovnání druhého oddílu
Z obsahové části učebnic je patrný rozdíl v přístupu rozsahu vyučované látky a zahrnutí konkrétních problematik. Největší rozdíly nalezneme v Solowově růstovém modelu a v kapitolách popisující model produkce. Naopak v kapitolách zabývajících se inflací a mírou nezaměstnanosti se autoři vzájemně shodují.
Národní důchod a model produkce Učebnice Jonese se výhradně zabývá modelem produkční funkce a jeho rozvojem, který slouží jako odrazový můstek pro zodpovězení důležitých makroekonomických otázek zabývajících se bohatstvím ekonomik a jejich odlišností v produktivitě a schopnosti přetvářet zdroje na finální výstup. Důraz je kladen na Cobb-Douglasovu produkční funkci a analýzu celkového modelu produkce a jeho reálné využití. Kapitolou nás provází četné výpočty a grafy podporující vytvářený model. Nechybí následné zhodnocení modelu a jeho komparace s reálnými daty. Nejdříve nás kapitola naučila, jak model vytvořit a následně, jak s jeho pomocí řešit konkrétní zadané situace. Kapitola je poměrně rozsáhlá a obsahuje několik případových studií. Za zmínku stojí například studie zabývající se otázkou, „Proč z bohatých zemí neproudí kapitál do zemí chudých?“, která je podložena odborným textem Roberta Lucase z roku 1990. Oproti tomu učebnice N. G. Mankiwa nabízí širší škálu makroekonomické teorie, s menším důrazem na probrání modelu produkce. V rámci kapitoly je zavedena produkční funkce a model, pomocí kterého jsou diskutování a řešeny příkladné situace. Model dokáže vysvětlit, jak je produkt ekonomiky rozdělen mezi ekonomické subjekty (vlastníky výrobních faktorů), a jak závisí ceny výrobních faktorů na jejich nabídce a poptávce. Model je také využit k prozkoumání toho, jak může vláda ovlivnit poptávku po zboží a službách. Autor věnuje velkou část své pozornosti úrokové míře a jejímu významu pro model, jakožto veličině dostávají celkový trh do rovnováhy. Ke slovu se dostanou také úspory a investice společně s pohledem na vládní výdaje a fiskální politiku státu. Autor se přílišně nezabývá matematickými výpočty, spíše se zaměřuje na teoretický výklad a grafickou povahu probírané látky. V kapitole taktéž najdeme mnoho případových studií a dodatečných informací v podobě zařazených informačních bloků.
Solowův růstový model Mankiw se rozboru modelu věnuje podrobněji a dochází také k jeho rozvinutí o parametr technologického pokroku (čemuž věnuje celou samostatnou kapitolu). Jones se ubírá mírně odlišnou cestou, kdy po zavedení modelu jeho koncept opouští a zabývá se dalšími možnými růstovými teoriemi – zejména Romerovým růstovým modelem. 55 Makiw ve své učebnici zavádí model postupně, zabývá se každým výrobním faktorem zvlášť a zkoumá, jak jeho změny dopadají na ekonomiku. Nejdříve se zabývá akumulací kapitálu (základní Solowův model), následně problematikou růstu populace a na závěr zkoumá vliv technologického pokroku. Oproti Jonesovi (který tématu populace věnuje pouze informační box a případovou studii) věnuje Mankiw velkou část kapitoly rozboru populačního růstu, kdy nabízí širší pohled na populační teorie. Pracuje s rovnicemi poptávky a spotřební funkcí, vše převádí na veličiny na pracovníka. Zmiňuje příklad Japonska a Německa po druhé světové válce, zejména v kontextu, jak výše úspor ovlivňuje ekonomický růst.
55
Který je následně propojen s variantou Solowova modelu.
29
5.3
Třetí oddíl – teorie hospodářského cyklu
Oba autoři poukazují na důležitost a potřebnost teorie dlouhého období, zejména pro popsání průměrného chování ekonomik a jejich ustálených stavů (oba autoři využívají klasické teorie dlouhého období). Autory však nyní zajímají jevy, kterým ekonomiky čelí v průběhu kratšího časového období. Úkolem nadcházejících kapitol je vystihnout krátkodobé výkyvy a situace, do kterých se ekonomiky dostávají během kratších časových úseků a to působením pozitivních či negativních ekonomických šoků. Další oddíl knih se proto zabývá modelem krátkého období, který pomáhá studentovi pochopit, proč v kratším časovém úseku pozorujeme tyto ekonomické fluktuace, jak chápat jejich průběh a zda je možné pomocí zásahů a politiky státu na šoky reagovat, předvídat je či je částečně eliminovat. Ekonomické fluktuace představují opětovně objevující se problém pro světové ekonomiky a tvůrce jejich hospodářské politiky. Fenomén dlouhodobého ekonomického růstu je z pohledu dlouhého období (desetiletí, staletí) zjevně pozorovatelný. Pokud se však zaměříme podrobněji na kratší časové úseky, zjistíme, že ekonomiky podléhají pravidelným výkyvům. Nejčastěji průběh ekonomického růstu měříme pomocí výstupu ekonomiky – reálného HDP. Tyto výkyvy jsou však spojené nejen s výší výstupu, ale také s dalšími proměnnými, např. mírou nezaměstnanosti a výší úrokové míry. Pokud ekonomika zaznamenává pokles růstu HDP a zároveň zvýšení míry nezaměstnanosti, mluvíme o recesi. 56 Oba autoři popisují průběh hospodářského cyklu a rozebírají pojmy recese a hospodářský cyklus podrobněji. Vše podkládají reálnými příklady ekonomických fluktuací nedávných let. Autoři si pokládají řadu otázek, jako např.: „Co způsobuje krátkodobé výkyvy ekonomiky? Máme možnost je predikovat? Můžeme se je pokusit popsat pomocí modelu? Jak by měl tento model vypadat? Můžou tvůrci hospodářské politiky ovlivnit průběh hospodářského cyklu, nebo ho eliminovat“?57 Jelikož rozdíly v pojetí látky krátkého období se mezi autory značně liší, není zde možné položit učebnice okamžité komparaci bez samostatného rozebrání konkrétních modelů krátkého období. V další části textu se proto zaměřím na samostatný rozbor kapitol a popisovaných modelů a následně vše podrobím komparaci.
56
JONES, Ch. I., Macroeconomics, W. W. NORTON&COMPANY New York 2011, 2nd edition, 565 s., ISBN 978-0393934236, str. 226-227 MANKIW, N. G., Macroeconomics, WORTH PUBLISHERS New York 2010, 7th edition, 608 s., ISBN 978-1429218870, str. 258, 259 JONES, Ch. I., Macroeconomics, W. W. NORTON&COMPANY New York 2011, 2nd edition, 565 s., ISBN 978-0393934236, str. 230, 231 57
30
5.3.1
Jones
Nyní se podíváme podrobněji na model hospodářského cyklu dle Jonese v rámci oddílu krátkého období.
Úvodní model Kapitola nás zavádí do tématiky krátkého období. Autor nejdříve určuje hranice mezi krátkým a dlouhým obdobím v ekonomice, jak jsou chápány a čím se od sebe odlišují. Objasňují se pojmy jako krátké období, dlouhodobý trend, krátkodobé fluktuace a jak spolu navzájem tyto pojmy souvisí a jakým způsobem mohou tvořit jeden celek. Autor objasňuje pojmy potenciální produkt – se kterým pracujeme v ekonomice dlouhého období a současný produkt – současná hodnota výstupu dnes. Současný produkt se potenciálního produktu liší58, a to zejména v případě ekonomických šoků (např. ropné šoky, rozvoj nových technologií, přírodní katastrofy) ale také díky změnám daní, vládních výdajů a mnohé další. Autor zdůrazňuje důležitý předpoklad modelu - model dlouhého období bereme jako daný, neovlivňující krátké období. Potenciální výstup a rovnovážnou míru inflace bereme v modelu jako exogenní veličiny (dané modelem dlouhého období). Dvě hlavní proměnné v našem novém modelu krátkého období jsou opět míra výstupu a inflace, ovšem obě brány jako současné hodnoty, které jsou v modelu endogenní. Dle autora je určení krátkodobých hodnot těchto proměnných a prozkoumání jejich chování klíčové, jelikož odchylky současných hodnot od potencionálních tvoří zdroj informací ke zkoumání fluktuací a šoků v ekonomice. Jones se dále zaměřuje na výpočet potenciálního produktu. Dodává, že přesná hodnota potenciálního produktu nemůže být naměřena ani zjištěna, což je jeden z problémů pro tvůrce hospodářské politiky. Dále jsou zde grafy popisující ekonomické fluktuace v ekonomice USA za posledních několik desetiletí. Kapitola obsahuje grafy popisující vývoj současného a potenciálního produktu, popis výrazných ekonomických šoků jako světové války, Velká krize (1930), či finanční krize (2008). Autor si pokládá otázky (Jones, Macroeconomics, 2010): „Proč se současný produkt liší od potenciálního? Proč v období recese klesá míra inflace?“ Model poukazuje a vysvětluje mnohé jevy, které vidíme v dnešní ekonomice a v reálném světě. Model je tvořen třemi základními pilíři: 1. Ekonomika je stále zasahována krátkodobými šoky. Tyto šoky mohou mít za následek odchýlení makroekonomických ukazatelů od jejich potenciálních hodnot. 2. Monetární a fiskální politika výrazně ovlivňuje úroveň výstupu. Vláda disponuje mnoha nástroji, kterými ovlivňuje chování ekonomických subjektu v krátkém období. Politici mohou svým rozhodnutím snížit či vyrovnat ekonomické fluktuace, ale také je mohou vyvolat či prohloubit. 3. Existuje inverzní - negativní vztah (dynamic trade-off) mezi výstupem a inflací. Měla by vláda usilovat o stále vyšší míru výstupu ekonomiky? Model krátkého období nám ukáže, že pokud ekonomika vytváří vyšší než potenciální produkt, dochází k zvyšování míry inflace. Tento jev je popsán modelem Phillipsovy křivky.
Autor zavádí graf krátkého období, ve kterém hraje klíčovou roli Phillipsova křivka. Popisuje zde klasický průběh hospodářského cyklu, kdy v době růstu ekonomiky dochází taktéž k růstu míry inflace a v době recese míra inflace klesá. Zastavme se na chvíli u grafu Phillipsovy křivky, který, jak jsme si uvedli, hraje důležitou roli v modelu nejen u Jonese, ale také v modelu u Mankiwa, který ovšem s křivkou pracuje mírně odlišným způsobem. Zatímco u Jonese se setkáváme s Phillipsovou křivkou již při prvních krocích v modelu a následně je tématu věnována celá kapitola s názvem Monetární politika a Phillipsova křivka, Mankiw se k tématu dostává až po zavedení modelu v kapitole Agregátní nabídka a vztah nezaměstnanosti a inflace, kdy zavádí Phillipsovu křivku 58
Proto následně pracuje s veličinou odchylky produktu od potenciálu
31
z křivky agregátní nabídky. Jones postupuje opačným způsobem, kdy zavádí Phillipsovu křivku a až následně dochází ke křivce AS. Důležitým rozdílem je také grafické znázornění křivky. Jones pracuje s veličinou ∆ (změna míry inflace), která je znázorněná na svislé ose a s odchylkou do současného produktu , která je popsána na ose x. Tímto krokem získáváme převrácení znázornění křivky, než je tomu u Mankiwa, který pracuje s častějším pojetím křivky, kdy máme na ypsilonové ose míru inflace a na horizontální ose míru nezaměstnanosti u (následně Mankiw pracuje s Phillipsovou křivkou v pokročilejším Dynamickém modelu AD-AS, kde míra inflace závisí také na předpokládané míře inflace, ze které je vyvinuta dynamická křivka DAS, která vystihuje pozitivní vztah mezi výší inflace a mírou produktu). Rozdíly v pojetí Phillipsovy křivky u obou autorů lze dobře vidět také pomocí jejich grafů (Graf 1 – Jones, Graf 2 – Mankiw)
Graf 2 - Mankiw
Graf 1 - Jones
Zdroj: Mankiw N. G.,Macroeconomics, 2010, str. 394
Zdroj: Charles I. Jones, Macroeconomics, 2011, str. 236
KŘIVKA IS Další krok pro zavedení celkového modelu krátkého období je zavedení křivky IS, která popisuje, jak změny v míře inflace ovlivňují výstup ekonomiky v krátkém období. Jones zavádí pojem zvaný agregátní poptávkové šoky, který zahrnuje šoky spojené s výší spotřeby, investic, vládních nákupů či s výší čistého exportu. Student se naučí, že investice jsou klíčovým faktorem, skrze který můžou změny v reálné úrokové míře ovlivnit výši HDP v krátkém období. Autor si dává za úkol vysvětlit, jak pohyby úrokové míry ovlivňují ekonomické subjekty, jejich chování a ekonomiku jako celek. Mezi jeden z hlavních modelů, které se podílejí na celkovém modelu krátkého období, řadí křivku IS, která podává základní informaci ohledně pohybu úrokové míry. ↑ úé í ↓ !"# ↓ $%#% Křivka IS popisuje fakt, kdy vysoká úroková míra stlačuje produkt v krátkém období. 59 Kapitola se zabývá odvozením a matematickou podstatou IS křivky, následně několika příkladům, které pomáhají pochopit, jakým způsobem křivka vysvětluje výkyvy ve výši výstupu. V poslední části kapitoly se autor zaměřuje na podrobnější popis spotřeby, investic, vládních výdajů a čistého exportu, které bere 59
Vysoké úrokové míry znamenají vyšší náklady pro vypůjčování, což snižuje poptávku po investicích. Tento pokles snižuje i celkovou agregátní poptávku a tím snižuje současnou výši produktu.
32
jako komponenty IS křivky. Základem odvození IS křivky je rovnice produktu 60 , kterou známe z klasické teorie. & ' () * Dále je matematický postup odvození IS křivky proveden přes soustavu šesti rovnic (viz. Tabulka 3). Důležitým předpokladem pro výpočet a pochopení IS křivky je braní potencionálního výstupu (který ekonomika dosahuje v dlouhém období) jako exogenní veličiny. Tabulka 3
Zdroj: Charles I. Jones, Macroeconomics, 2011, str. 274
Následně dostáváme rovnici IS křivky: + ,- .-/ ̅
,- … agregátní poptávkový šok.61, kombinace parametrů, které pochází z rovnic poptávky po spotřebě, investicích a dalších .- …parametr citlivosti investic na změnu v úrokové míře / ….reálná úroková míra stanovená CB ̅ …reálná úroková míra – mezní produkt kapitálu
Po matematickém odvození křivky se dostáváme do části užití modelu. Následuje popis soustavy grafů, kde je zdůrazněn počáteční bod, kdy se hodnota agregátního poptávkového šoku ,- = 0) rovná dlouhodobé reálné úrokové míře ̅ . Hodnota současného výstupu + = 0. Autor řeší situace jako zvýšení úrokové míry, šok agregátní poptávky (který způsobuje posun křivky IS), či výkyv potenciálního produktu. Řešení situací nalezneme nejen v grafické, ale také v numerické podobě. Autor se zaměřuje na preciznost výkladu a snaží se o vyšší matematické zasvěcení studenta do probírané látky. Poslední část kapitoly se zaobírá mikroekonomickými základy, které stojí za rovnicemi použitými pro nalezení rovnice křivky IS. Autor se zabývá spotřebou, investicemi, vládními výdaji a čistým exportem.62
Vypočítáme jako a- a43 a45 a46 a -------78 a 59 1 Další náhled do mikro základů teorie se objeví v třetím oddíle knihy, kde se opět autor vrací ke spotřebě a investicím, současně s hlubším přiblížením problematiky vládního dluhu. 61
62
33
Jones vyzdvihuje dvě přední teorie, které se zabývají spotřebou v ekonomice, které byly vyvinuty v roce 1950 předními světovými ekonomy Miltonem Friedmanem a Francem Modiglianim. Jde o model životního cyklu (The life-cycle Model of Consumption) a hypotézu trvalého příjmu (permanentincome hypothesis). Obě teorie jsou založeny na pozorování, kdy lidé preferují trvalou a dlouhodobou spotřebu před občasnou a nárazovou vysokou spotřebou, kterou střídá spotřeba nízká či žádná. Lidé přizpůsobují svou spotřebu svému průměrnému výdělku. Autor rozebírá teorie více dopodrobna, včetně reálných příkladů, které najdeme v oddíle případových studií. V části zabývající se vládními výdaji autor dělí politické aktivity na dva typy: 1. 2.
Aktivity podporující či způsobující výkyvy v ekonomice Aktivity, které fluktuace v ekonomice eliminují
Nalezneme zde pojmy jako automatické stabilizátory, Rikardovská ekvivalence a další. Autor neopomíjí zdůraznit úlohu ekonomických multiplikátorů, které zvyšují reálné dopady změn v ekonomice.
Monetární politika a Phillipsova křivka Kapitola nás zavede do světa monetární politiky a centrální banky, dozvíme se, jak může rozhodnutí této instituce ovlivnit reálnou úrokovou míru. Kapitola zavádí další komponent do celkového modelu krátkého období – křivku MP, která v modelu zastupuje rozhodnutí monetární politiky ohledně výše krátkodobé úrokové míry. Z pohledu krátkého období se nominální a reálná úroková míra pohybují společně a nedochází k velkým odchylkám. To je jeden z důvodů, proč dokáží tvůrci monetární politiky určit výši reálné úrokové míry (tím, že ovlivní míru nominální). Výklad se vrací opět k Phillipsově křivce a její schopnosti popsat tvorbu cen v ekonomice. Nakonec dostáváme ze tří křivek (křivky IS, Phillispovy křivky a MP křivky) celkový model krátkého období. Autor se také zaobírá vývojem makroekonomie z pohledu výstupu, inflace a úrokové míry a jejich reakce na změny v hospodářské politice a průběh hospodářského cyklu. Autor si pokládá otázku: „Jak může centrální banka dosáhnout svých cílů, kterými jsou např. uchování cenové stability, podpora maximálního udržitelného růstu HDP a zaměstnanosti, a vytváření efektivního a stabilního finančního systému?“ Odpověď se zdá být jasnější, pokud si uvědomíme, že hlavním nástrojem politiky centrální banky je možnost určovat nominální úrokovou míru (v USA se tento nástroj nazývá federal funds rate). Jde o úrokovou míru, za kterou si banky navzájem poskytují úvěry (přes noc – overnight) ze svých rezerv, které jsou uloženy jako deposita CB. Hlavním užitím tohoto nástroje je kontrola a stanovení krátkodobé úrokové míry a tím i množství peněz v ekonomice. Model krátkého období sestává z tří základních komponentů, které popisuje Schéma č. 1 (viz. příloha). Skrze křivku MP (která udává nominální úrokovou míru stanovenou Centrální bankou) se determinuje reálná úroková míra v ekonomice. Dále, dle křivky IS, reálná úroková míra ovlivňuje výši HDP. Nakonec, Phillipsova křivka63 popisuje, jak ekonomické výkyvy (růst či recese) ovlivňují míru inflace. Po pročtení kapitoly má student povědomí o celkovém modelu krátkého období, jak průběh hospodářského cyklu ovlivňuje míru inflace a jakým způsobem tvůrci hospodářské politiky mohou ovlivnit celkovou produktivitu ekonomiky a výši její inflace. Velká část kapitoly je také věnována monetární politice a dopadům jejího chování.
63
Základům teorie Phillipsovy křivky autor věnuje celou kapitolu č. 9 své učebnice.
34
Nominální a reálné úrokové míry Propojení nominální a reálné úrokové míry nám ukazuje Fisherova rovnice64: / Tímto je určen další předpoklad modelu – předpoklad strnulosti cen. Výše inflace (růst cen) se přizpůsobuje pomalu, v krátkém období jsou tedy ceny strnulé. Proto jsou v krátkém období změny v nominální úrokové míře spjaty s reálnou úrokovou mírou, chování CB má tedy přímý dopad na reálnou úrokovou míru v krátkém období. IS-MP diagram Schopnost CB stanovit reálnou úrokovou míru vyjadřujeme v modelu křivkou MP, která je horizontální R = ̅ . Dále graf obsahuje křivku IS, kterou autor zavedl v předchozí kapitole. Vzniklý model IS-MP (Graf 3) ukazuje, kdy se nachází ekonomika v dlouhodobě ustáleném stavu dosahující právě výši potenciálního produktu. Graf 1
Zdroj: Charles I. Jones, Macroeconomics, 2011, str 304
Autor pokládá otázku: „Jak může CB způsobit recesi?“ Odpověď snadno nalezneme skrze IS-MP model. Pokud CB například zvýší nominální úrokovou míru, ovlivní tím její reálnou hodnotu a křivka MP se posune nahoru. Jelikož je reálná úroková míra nyní vyšší než mezní produkt kapitálu, firmy a domácnosti sníží svoji poptávku po investicích a výstup klesá. Autor uvádí další příklady a pracuje s daným modelem (např. se zajímá o nadhodnocení cen nemovitostí a finanční krizi).
64
Studentům již známá ze základního kurzu makroekonomie, autor se vysvětlení obsáhleji nevěnuje (navíc jsme se s rovnicí již setkali v rámci úvodní kapitoly věnované inflaci dlouhého období)
35
Phillipsova křivka Úvod do teorie Phillispovy křivky již máme za sebou v jedné z předcházejících kapitol, takže se můžeme v rámci nynější kapitoly seznámit s jejím zapojením do modelu krátkého období, čímž bude stanoven celkový model. Firmy orientují svou výrobu dle aktuálních cen a předpokládané míry inflace. : ̅ 4
: … předpokládaná míra inflace ̅ 4 … poptávka ̅ … parametr měřící, jak je míra inflace citlivá na změny v poptávce65
Firmy stanovují své očekávaní ohledně inflace dle reálného stavu inflace z předchozího roku. Tomuto jevu říkáme adaptivní očekávání. Můžeme říci, že firmy mění svá očekávání pomalu a tímto se stávají strnulými v krátkém časovém horizontu. ; …míra inflace v minulém období
: ;
Spojením výše uvedených rovnic získáváme rovnici Phillispovy křivky, která popisuje, jak se inflace vyvíjí jako funkce krátkodobého výstupu ekonomiky: ; ̅ 4
Pokud je produkt ve svém potenciálu ( = 0), ekonomika se nachází ve stálém stavu a inflace je stabilní, což znamená, že očekávaná míra inflace se rovná inflaci v příštím roce. Všimněme si, že zápis Phillipsovy křivky a jejího grafu je v této učebnici mírně nezvyklý, než je tomu u jiných autorů (včetně Mankiwa), viz Grafy 1 a 2. Na vertikální ose nalezneme změnu inflace, ∆ = ; . Pozorujeme, že nula v grafu neleží v grafickém počátku, ale nalézá se v prostřední části os. Díky tomuto označení můžeme lépe vidět, kdy se ekonomika nalézá pod svým potenciálem (mluvíme o recesi), a opačně, kdy ekonomika prochází růstem a její produkt převyšuje svůj potenciál. Dále se autor zabývá cenovými šoky a modelem Phillipsovy křivky. Aby mohly být cenové šoky lépe uchopitelné, autor doplňuje rovnici Phillipsovy křivky o proměnnou popisující ekonomické fluktuace. Nová rovnice vypadá následovně: ̅ …parametr popisující ekonomické šoky
: ̅ 4 ̅
Rovnice říká, že míra inflace pro následující rok je daná mírou očekávané inflace : , celkovou schopností ekonomiky se přizpůsobit šokům ̅ 4 a konečně samotnými ekonomickými šoky, které popisuje proměnná ̅ . Dále se autor věnuje pojmům nákladová (cost-push) a poptávková (demand-push) inflace – jako druhy cenových šoků. V následující části kapitoly je model krátkého období aplikován na reálné příklady, je vyzdvižen jak pokles míry inflace, tak její velký nárůst. Řadíme zde pojmy jako dezinflace (disinflation), hyperinflace (the Great Inflation). Vysvětlení pojmů je následováno reálnými příklady, které jsou rozebírány skrze grafy modelu. Oproti Mankiwovi se až nyní Jones dostává k podrobnějšímu popisu problematiky strnulých cen, které jsou charakteristické pro krátké období.66
65 Parametr mění sklon křivky, pokud je vysoký, inflace je velmi citlivá na jevy v ekonomice. Naopak, pokud je parametr nízký, recese potrvá delší dobu, jelikož cenám bude déle trvat, než se přizpůsobí. 66 Oproti tomu Mankiw tento jev považuje za nejdůležitější rys krátkého období a staví na něm svůj celkový model
36
Opět řadí v rámci kapitoly oddíl popisující mikroekonomické základy, kde se věnuje klasické dichotomii, kterou rozebírá podrobněji. Poslední část kapitoly nás zavede do tajů monetární politiky a jejich nástrojů. Autor si pomáhá známým modelem trhu peněz, kdy je skrze pohyby křivek nabídky a poptávky po penězích určována nominální úroková míra. Nalezneme zde vysvětlení mnoha pojmů jako povinné rezervy, operace na volném trhu, diskontní sazba a další.
Stabilizační politika a model AS/AD Kapitola kombinuje již zavedené křivky IS a MP do jedné křivky agregátní nabídky AD (viz níže). Dále, pokud Phillipsovu křivku interpretujeme jako křivku agregátní nabídky AS(viz níže), získáváme AS/AD model, který reprezentuje novou verzi modelu krátkého období (připomeňme si, že Mankiw tento model považuje za základní rámec svého modelu krátkého období). Díky tomuto převedení získáme popis vývoje ekonomiky v rámci pouze jednoho grafu. Dále se autor zaměřuje na moderní teorie popisující monetární politiku, zahrnující debatu nad důležitostí faktoru očekávání a stabilizační politiky. Autor se opětovně zabývá pravidlem monetární politiky67 (Monetary policy rule). Pravidlo můžeme definovat jako souhrn instrukcí, které určují chování monetární politiky pro dané situace, které mohou v ekonomice nastat. Pravidlo můžeme popsat rovnicí: / ̅ 4 -
/ …reálná úroková míra stanovená Centrální bankou ̅ …mezní produkt kapitálu (reálná úroková míra) 4 … parametr rychlosti reakce monetární politiky
Pravidlo určuje výši reálné úrokové míry podle toho, zda se nachází v dlouhodobém ustáleném stavu odpovídajícímu potenciálnímu produktu, či nikoli. Pokud je míra inflace o jeden procentní bod vyšší než cílovaná inflace, dle nastaveného pravidla je potřeba zvýšit reálnou úrokovou míru nad mezní produkt práce přesně o 4 procentních bodů. Křivky AS, AD Spojením Křivek IS a MP vznikne nová křivka agregátní nabídky. Křivka AD nám popisuje, jak Centrální banka určuje krátkodobý výstup založený na míře inflace. Autor popisuje vlastnosti a chování křivky AD společně s její rovnicí a grafem. Jak bylo zmíněno, křivku AS již známe – stala se jí Phillipsova křivka (nyní můžeme ocenit další výhodu inverzního zápisu křivky, pochopení její funkce jako AS je nyní více intuitivní). Propojením křivek do jednoho grafu autor získává komplexnější model vysvětlující ekonomické fluktuace v krátkém období. Výklad se opět zaměřuje jako první na numerickou stránku modelu, kdy jsou objasňovány rovnice křivek: E ,- .- <ř>?@A BC: 4 -
<ř>?@A BF: ; ̅ + ̅
Autor opakuje základní teorii ustáleného stavu a popisuje model pomocí grafu. Další obsah kapitoly je srovnatelná s Mankiwovou teorií modelu agregátní nabídky a poptávky. 68 Jones popisuje chování ekonomiky a reakce na konkrétní změny, inflační šoky, stagflaci, dezinflaci, 67
Již v předchozí kapitole autor poodkryl základy pravidla skrze zavedení křivky MP Mankiw detailněji rozebírá model AS/AD, jelikož ho považuje za odrazový můstek a základní teorii pro vytvoření komplexního modelu krátkého období.
68
37
pozitivní a negativní šoky poptávkové a nabídkové křivky. Vždy je nastíněná teorie podložená numerickým příkladem a následně se autor zaměří na grafické znázornění (viz příloha Graf 1) a popis pohybů křivek. Jones neopomíjí vysvětlit základní vlastnosti křivek AS/AD. Ke každé hypotetické události přidává reálné příklady ekonomických šoků z historie.69 Jak vidíme, agregátní nabídka je rostoucí a křivka agregátní poptávky má sklon klesající. Oproti tomu Mankiw volí krátkodobou křivku nabídky na horizontální úrovni. Vysvětlením je podstata Jonesovy křivky AS, která vychází z rovnice Phillipsovy křivky (pokud současný produkt přesáhne svůj potenciál, firmy čelí vyšší poptávce a zvyšují ceny – dochází k inflaci), kdežto Mankiw vychází z předpokladu strnulosti cen70, AS u něj představuje vztah mezi nabízeným množstvím zboží a služeb a cenovou hladinou.71 Stejně jako Mankiw se i Jones zabývá stabilizační politikou státu 72 . Věnuje tématu několik stran kapitoly, přičemž se více zabývá příklady a nástroji stabilizační politiky, než jejich zapojením do modelu (Mankiw se zabývá stabilizační politikou skrze model, kdy pomocí pohybu křivek AS, AD znázorňuje opatření monetární politiky a její dopady). Autor otevírá témata jako problém časové konzistence, politický paradox a racionální očekávání, cílování inflace a diskreční chování (constained discretion).
5.3.2
Mankiw
Mankiw věnuje oddílu krátkého období šest kapitol, z čehož pět podrobíme vzájemné komparaci s oddílem krátkého období u Jonese a jedna kapitola (zabývající se otevřenou ekonomikou a MundellFlemingovým modelem) je ponechána pro samostatný rozbor.
Úvod do problematiky V rámci úvodní kapitoly se autor zaměřil zejména na prozkoumání dat souvisejících s projevy hospodářského cyklu v reálném světě. Zaměřuje se na příklad růstu reálného HDP v USA, na kterém ukazuje základní jevy. Dále dává důraz na vysvětlení rozdílu chápání dlouhého a krátkého období, jak se ekonomika chová z těchto dvou makroekonomických pohledů. V poslední části kapitoly autor zavádí prvotní model agregátní nabídky a poptávky, jakožto hlavní nástroj pro vysvětlení ekonomických fluktuací a hospodářského cyklu. Tento model je brán jako základní rámec, na který bude autor dále navazovat v následujících kapitolách a který bude rozšiřovat. (Připomeňme si, že u Jonese nese tuto funkci Phillipsova křivka).
Základní model – agregátní nabídka a poptávka Mankiw zavádí model agregátní nabídky a poptávky, jako jeden z hlavních makroekonomických modelů, který umožňuje studovat, jak jsou agregátní cenová hladina a agregátní produkt determinovány v krátkém období. Model také umožňuje porovnat chování ekonomiky z pohledu dlouhého a krátkého období. V kapitole jsou postupně zaváděny křivky dlouhodobé a krátkodobé agregátní nabídky a poptávky. Křivka dlouhodobé agregátní nabídky je vertikální – známe již
69
Autor také opětovně zmiňuje příklad Volckerovy dezinflace v roce 1980 Tento předpoklad uvolňuje v další kapitole, kdy zavádí pokročilejší model Dynamické AD-AS, kde je krátkodobá křivka AS již rostoucí, jako je tomu u modelu Jonese 71 Mankiw navíc vkládá do modelu křivku dlouhodobé agregátní nabídky LRAS, která je vertikální. 72 Pro Mankiwa však stabilizační politika znamená téma, na které klade velký důraz, proto jej sleduje podrobněji a vyskytuje se ve vícero kapitolách a modelech 70
38
z klasického modelu. Oproti tomu křivka krátkodobé agregátní nabídky je horizontální – všechny ceny jsou v krátkém období fixní. Zastavme se na chvíli u grafů agregátní nabídky a agregátní poptávky a ukažme si rozdílnost přístupů autorů k dané problematice. Zatímco Mankiw začíná pracovat s modelem, který studenti již znají ze základního kurzu makroekonomie (viz. Příloha Graf 2), Jones rovnou zavádí pokročilý model AS/AD, kde je křivka agregátní nabídky rostoucí. Rozdílnost vidíme také v popisu křivek, kdy Mankiw pracuje s produktem Y na horizontální ose a cenovou hladinou P na ose ypsilonové, Jones na svislé ose zaznamenává míru inflace a na horizontální ose odchylku současného produktu .73 S postupným zaváděním modelu se však i Mankiw dostává k pokročilejšímu modelu, takzvanému Dynamickému modelu AD-AS, ve kterém se popis os shoduje, stejně jako sklon křivek. Mankiw se dále zabývá důležitými otázkami, např.: „Jak se ekonomika dostává z krátkého období do dlouhého? Jak vypadá přechod z jednoho období do druhého? Jak ho můžeme znázornit?“ Autor odpovídá na tyto otázky pomocí soustavy grafů, kdy se ekonomika v krátkém období vychýlí od své dlouhodobé rovnováhy. Autor uvádí příklady poklesu nabídky peněz a tím způsobený pokles agregátní poptávky, což má za následek pokles výstupu ekonomiky a recesi. Vidíme, jak změny v agregátní nabídce ovlivňují výstup v krátkém období, avšak v dlouhém období se ceny přizpůsobí, poklesnou a produkt se zpětně dostane do rovnováhy. Autor přidává reálný příklad Francie v 19. století (efekty poklesu nabídky peněz).
Stabilizační politika Ekonomické šoky, které jsou způsobeny pohybem agregátní nabídky a poptávky, jsou exogenními jevy, na které můžou tvůrci hospodářské politiky reagovat a tím zmírňovat jejich reálné dopady. Mankiw věnuje část své úvodní kapitoly právě studiu stabilizační politiky státu. Jsou zde podrobněji rozebírány šoky nabídky a poptávky a jejich dopady na ceny a výstup v krátkém období, vše je zaznamenáno v grafech agregátní poptávky a nabídky. Oba autoři se shodují v potřebnosti podat základní informace a představit úvodní model, který je nezbytný k pochopení krátkodobých ekonomických fluktuací. Následující kapitoly se zaměřují výhradně na popis a vysvětlení hospodářského cyklu a to přes postupně vyvíjející se systém modelů. Autoři se však již po úvodním slově rozdělují v názorech na základní teoretický rámec modelu krátkého období. Mankiw považuje za odrazový můstek odlišné chování cen v krátkém a dlouhém období a zaměřuje se výhradně na model agregátní nabídky a poptávky, ve které znázorňuje jak křivky krátkodobé, tak dlouhodobé.74 Model je založen na předpokladu, že ceny jsou v krátkém období strnulé a dokáží se přizpůsobit až v delším časovém horizontu. Model také zdůrazňuje důležitost role monetární a fiskální politiky.
Mankiw postupně taktéž zavádí tzv. přirozený produkt -, tedy ustálenou míru produktu v dlouhém období a oproti tomu Y - produkt. + shoduje s produktem Y u Mankiwa Jedná se pouze o rozdílnost ve značení, kdy se odchylka od současného produktu u Jonese Y 74 Oproti tomu Jones, který se také zabývá modelem agregátní nabídky a poptávky (jakožto modelem, který vznikne z Phillipsovy křivky a křivek IS a MP), znázorňuje křivku krátkodobé agregátní nabídky jako rostoucí. 73
39
Agragátní poptávka, tvorba IS-LM modelu Autor začíná kapitolu příkladem Velké deprese (The Great Depression) 30. let minulého století. Během těchto let obyvatelé USA a mnoho dalších zemí zažili vysokou míru nezaměstnanosti a značný pokles HDP. 75 Tato událost měla velký vliv na platnost Klasické makroekonomické teorie a mnoho ekonomů začala trápit otázka, co mohlo způsobit tak veliký pokles ve výkonnosti ekonomiky a zda je možné se vyvarovat další zkušenosti podobného charakteru. Britský ekonom, John Maynard Keynes, přispěl s revoluční myšlenkou, ve své knize Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz76, kde přijal názor, že hlavním viníkem recese je nízká agregátní poptávka. V rámci kapitoly se autor zaměřuje podrobně na agregátní poptávku a rozvíjí model zvaný IS-LM. Cílem modelu je ukázat, jak je determinován národní důchod při dané cenové úrovni. Na model se dle autora můžeme dívat dvěma způsoby: 1. Ukazuje, jak je determinován důchod za předpokladu krátkodobé strnulosti cen. 2. Odpovídá na otázku, co způsobuje posuny v agregátní poptávce. Křivka IS znázorňuje rovnováhu na trhu zboží a služeb. Křivka LM zobrazuje pohled na trh peněz (trh reálných peněžních zůstatků). Jelikož úroková míra ovlivňuje jak poptávku po investicích, tak poptávku po penězích, můžeme se dívat na problematiku současně v rámci jednoho modelu IS-LM. Jak již je u Mankiwa zvykem, seznamuje své studenty s každou částí modelu zvlášť a až následně se zaměří na propojení a funkčnost modelu jako celku. IS křivka V rámci podkapitoly trhu zboží a služeb diskutuje křivku IS, kde zavádí Keynesiánský kříž. S tímto souvisí vysvětlení pojmů plánovaných (budoucích „chtěných“ výdajů za zboží a služby) a skutečných výdajů. Pomocí již známých rovnic se autor dostává k rovnici plánovaných výdajů a rovnici křivky IS: &'
H( & I- ̅ '̅ PE…Plánované výdaje jsou funkcí příjmu, plánovaných investic a vládních výdajů (společně s daněmi T).77
Trh se dostává do rovnováhy v případě, že se aktuální výdaje rovnají plánovaným, jak je to v následujícím Grafu 2 popisující Keynesiánský kříž.
75
V roce 1993 byla čtvrtina americké populace nezaměstnaná a reálný HDP byl hluboko pod svou mírou z roku 1929
76
The General Theory of Employment Interest and Money, 1936 - je považována za jeho životní dílo. Nastartovala revoluci (keynesiánskou revoluci) tehdejšího ekonomického myšlení a přístupu k hospodářským problémům. Obecná teorie zaměstnanosti významně ovlivnila chod celého 20. století. 77 MANKIW, N. G., Macroeconomics, WORTH PUBLISHERS New York 2010, 7th edition, 608 s., ISBN 978-1429218870, str 290
40
Graf 2
Zdroj: Mankiw N. G.,Macroeconomics, 2010, str. 291
Dále se autor zabývá tím, co způsobuje pohyby výdajových křivek a teorií multiplikátorů (konkrétně multiplikátoru vládních výdajů a daňového multiplikátoru). Keynesiánský kříž je pomocným modelem pro model IS křivky, která popisuje vztah mezi úrokovou mírou a výstupem. IS křivka následovně propojuje Keynesiánský kříž s křivkou investic.
Křivka LM Pro pochopení LM křivky autor zavádí teorii preference likvidity (úroková míra je stanovená na trhu peněz – skrze nabídku a poptávku po penězích). Tak jako Keynesiánský kříž je stavebním kamenem pro IS křivku, tak na teorii preference likvidity stojí model LM křivky. Jeden z předpokladů je fixní reálná nabídka peněz. 4 * L * J K H HObě proměnné v modelu, M jako nabídka peněz dána politikou centrální banky a P jako fixní cenová hladina, jsou exogenní veličiny.
Následuje rovnice křivky LM: 4 * M, HZískáváme odvození LM pomocí trhu reálných peněžních zůstatků.
41
Rovnováha v krátkém období, IS-LM model Rovnovážný stav nalezneme v bodě, kde se křivky IS-LM protínají. Úroková míra r a úroveň výstupu Y přivádí do rovnováhy trh zboží a služeb s trhem reálných peněžních zůstatků (trhem peněz), viz Graf 3. Graf 3
Zdroj: Mankiw N. G.,Macroeconomics, 2010, str. 307
Závěrem kapitoly autor zavádí celkový model IS-LM, se kterým následně v další kapitole pracuje a ověřuje teorii na datech.
Aplikace IS-LM modelu Kapitola se zabývá aplikací IS-LM modelu do praxe a ověřením fungování modelu na reálných datech. Zaměřuje se na odhalení potencionálních příčin způsobující fluktuace v ekonomice. Autor využívá ISLM modelu k pozorování, jak změny v exogenních proměnných (jako jsou vládní výdaje, daně, nabídka peněz) ovlivňují endogenní veličiny (úrokovou míru a produkt) za předpokladu fixní cenové hladiny. Také zkoumá, jak mohou šoky na trhu zboží a služeb (IS křivka) a trhu peněz (LM křivka) ovlivnit výši úrokové míry a národního produktu v krátkém období. Mankiw se podrobně zabývá vytvořeným modelem a jeho aplikací, zejména se zabývá tématy: změny fiskální politiky a jejich dopad na křivku IS a změny v monetární politice a jejich dopad na křivku LM.
IS-LM jako teorie agregátní poptávky Autor používá IS-LM model k vysvětlení, proč národní důchod klesá v případě růstu cen – důvod, kdy je křivka AD klesající a následně vysvětluje, za jakých podmínek dochází k posunu křivky. Mankiw také zdůrazňuje, že po uvolnění cen se nacházíme v prostředí typické pro dlouhé období, můžeme tedy IS-LM model aplikovat i pokud se ceny mají čas přizpůsobit. Autor využívá tuto možnost a ukazuje studentům, jakým způsobem se liší teorie Nových keynesiánců s Klasickou teorií (která stojí v pozadí kapitol popisující dlouhé období). Poslední část kapitoly se zaobírá Velkou krizí, autor sleduje jak šoky křivky IS – výdajová hypotéza (spending hypothesis), tak šoky na straně LM – peněžní hypotéza (money hypothesis). Dále se zaměřuje na pojem Piguovy daně, dluhově deflační teorii (debt-deflation theory) a další.
42
Agregátní nabídka, inflace a nezaměstnanost Již v rámci předchozí kapitoly zabývající se křivkou agregátní nabídky autor uvádí, že se agregátní nabídka chová různě v krátkém a dlouhém období. V dlouhém období se mají ceny čas přizpůsobit, jsou pružné a křivka dlouhodobá křivka AS je vertikální. V případě posunů křivky agregátní poptávky tedy dochází ke změnám ceny, nikoli však ke změnám výstupu, který zůstává v potenciálu. V úvodní kapitole zavádějící model pro krátké období autor pracoval s horizontální křivkou krátkodobé AS, jakožto důsledkem hraniční situace, kdy jsou všechny ceny strnulé. Nyní se k otázce strnulosti cen a křivce AS vrací, kdy předpokládá pouze částečnou strnulost cen – některé ceny jsou fixní a některé nikoli.
Základní teorie agregátní nabídky Autor se zabývá odvození rovnice nabídky AS. Zkoumá dva přední modely agregátní nabídky, které jsou v makroekonomii často využívány. V obou případech se jedná o situaci, kdy nedokonalosti trhu způsobují, že se výstup ekonomiky odchýlí od svého potenciálu (jedná se zejména o případ nedokonalých informací a strnulých cen). Jako následek vidíme, že křivka AS mění sklon a stává se rostoucí (z původně vertikální). Pokud dojde k posunu křivky AD, změní se také míra produktu. Tyto změny v míře produktu a jeho odchýlení od potenciálu můžou být vysvětlením hospodářského cyklu a jeho výkyvů. Modely přistupují k problému odlišně, jejich závěr je však srovnatelný, a to křivka nabídky AS, která vypadá následovně: - OH (H O 0
EP… předpokládaná míra inflace O…. Pozitivní parametr (1/a je sklon křivky AS)
Výstup ekonomiky se odchyluje od potenciálu v případě, že se míra inflace nerovná míře očekávané inflace. Nyní, když víme, proč může být křivka agregátní nabídky rostoucí, autor se zabývá aplikací modelu a situacemi, kdy dochází k posunu křivky. Model je srovnatelný s AS/AD modelem v učebnici Jonese (Mankiw pro informaci ponechává v grafech vertikální křivku dlouhodobé nabídky) a následně (až po zavedení a odvození křivky AS) se zabývá Phillipsovou křivkou a vztahem mezi nezaměstnaností a inflací. Mankiw zavádí Phillipsovu křivu odvozením z křivky agregátní nabídky (připomeňme si, že u Jonese je tomu přesně obráceně). Dle Phillipsovy křivky inflace závisí na očekávané inflaci, cyklické nezaměstnanosti78 a nabídkových šocích, dle následující rovnice: ( Q% %R
Inflace = očekávaná inflace – Q S á !T,ě"# , "#+ nabídkové šoky (…očekávaní inflace % %R … U á !T,ě"# , "# … nabídkové šoky Q… parametr udávající, jak moc inflace reaguje na cyklickou nezaměstnanost, exogenní 78
Odchylka skutečné míry nezaměstnanosti od přirozené míry nezaměstnanosti
43
Jelikož z celkového pohledu Phillipsova křivka a křivka agregátní nabídky reprezentují stejnou makroekonomickou teorii, není pro srovnání učebnic nijak důležité pořadí zavedení modelů či jejich inverzní odvození. Obě rovnice nám ukazují propojení nominálních a reálných veličin, které stojí proti Klasické dichotomii (kdy změny nominálních veličin neovlivňují veličiny reálné). Můžeme se tedy rozhodnout, kdy kterou křivku použít. Křivka AS se zdá být vhodnější pro studium vztahu výstupu a cenové hladiny, kdežto Phillipsova křivka nám více objasní vztah výše nezaměstnanosti a inflace. Dále kapitola nabízí teorii adaptivního očekávání (kterou nalezneme také u Jonese). Phillipsova křivka je v podání Mankiwa závislá na inflaci minulého roku, cyklické nezaměstnanosti a nabídkových šocích. V porovnání s Jonesem se výklad liší právě v zahrnutí cyklické nezaměstnanosti, kdy Jones pracuje s proměnnou zvanou podmínky poptávky (demand conditions). 79 Mankiw také rozebírá vlastnost inflace – setrvačnost v inflačním růstu (inertia), opětovně naráží na problematiku vztahu nezaměstnanosti a inflace, vysvětluje pojmy jako dezinflace, koeficient obětování 80 , či racionální očekávání81. Poslední část kapitoly autor věnuje tzv. Hypotéze přirozené míry a teorie Hystereze.
Dynamický model agregátní nabídky a poptávky V reálném světě jsou ekonomiky neustále vystavovány různorodým šokům a fluktuacím. Tyto výkyvy mají okamžitý dopad na rovnovážný stav ekonomiky a ovlivňují agregátní makroekonomické veličiny. Dynamický AD-AS model, který Mankiw zavádí v této kapitole, se zaměřuje na zkoumání dopadů exogenních změn na ekonomiku, zejména na její výši inflace a míru výstupu. Dynamický model se odlišuje od dříve zavedené teorie zejména tím, že přímo zahrnuje reakci monetární politiky. V předchozích kapitolách autor pracoval s obvyklým zjednodušením modelu a to s předpokladem, že centrální banka určuje nabídku peněz, která byla jedním z determinantů rovnovážného stavu úrokové míry. V reálném světě však mnoho centrálních bank stanoví cílovanou úrokovou míru, a nechá „volnou ruku“ nabídce peněz, která se přizpůsobí tak, aby byl cíl úrokové míry dosažen. Dále víme, že úroková míra stanovená CB závisí na mnohých faktorech, do kterých patří i výše produktu a míra inflace.
79 Podmínky poptávky jsou dány potenciálním produktem a parametrem popisující, jak je inflace ovlivnitelná těmito podmínkami – parametr je srovnatelný s parametrem β u Mankiwa, který souvisí s cyklickou nezaměstnaností 80 měří procentní změnu ročního reálného HDP, která musí být obětována ke snížení inflace o 1 %. 81 Lidé tvoří svá očekávání na základě všech dostupných informací, včetně možných dostupných informací o současných a budoucích politikách.
44
Dynamický AD-AS AD AS model: Model se skládá z pěti elementů, které které nejsou čtenáři až tak úplně neznámé. Autor propojením již probrané teorie vytváří nový koncept dynamického modelu. Základními prvky modelu jsou: Poptávka po zboží a službách, Fisherova rovnice, rovnice Phillipsova křivka, teorie adaptivního očekávání a pravidlo monetární politiky. Model vychází z následujících pěti rovnic, rovni , které vidíme v následující Tabulce 4: Tabulka 4
Zdroj: Mankiw N. G.,Macroeconomics, 2010, str 417
Dle rovnic stanovíme endogenní veličiny. Jsou jimi: Výstup Yt, reálná úroková míra rt, míra inflace , předpokládaná míra inflace Et a nominální úroková míra it. Autor zavádí pomocí rovnic a grafů křivky dynamické agregátní nabídky a poptávky, dlouhodobou a krátkodobou rovnováhu na trhu (viz. Příloha Graf 3) 3 Užití modelu Model je možné použít k analýze chování ekonomiky v rámci hospodářského cyklu. Exogenní veličiny, které ovlivňují proměnné v modelu, jsou: přirozená míra výstupu , veličina zastupující nabídkové šoky vt, veličina popisující poptávkové šoky a cílovaná míra inflace . Jak jsme zjistili v kapitolách zabývající se ekonomickým růstem, výše produktu se neustále mění (díky populačnímu růstu, vstupu nových technologií či navyšování kapitálové zásoby). Změny v přirozené míře výstupu ovlivňují jak křivku dynamické agregátní poptávky, tak dynamické agregátní nabídky. Ekonomika je neustále ovlivňována ekonomickými šoky (můžou být jak pozitivní, tak negativní). Autor se tedy věnuje modelu a jeho reakci na tyto ekonomické výkyvy, jak ze strany nabídky, tak poptávky. Model patří do pokročilejší makroekonomické látky, Manki Mankiw w se snaží o postupné vysvětlení, přičemž podává náhled na každou endogenní veličinu zvlášť, kdy popisuje její reakci a následný vliv reakce na celkový model. Jak již bylo řečeno, do modelu je také zakomponováno chování monetární politiky, která si stanovuje stanovuje inflační cíl a tímto ovlivňuje endogenní veličiny. Mankiw zdůrazňuje roli monetární politiky a úlohu CB ve stanovování politických a makroekonomických cílů v ekonomice. S tímto tématem se váže pojem Teylorův princip, princip, který říká, jak by měla CB reagovat, reagovat, aby míra inflace zůstávala stabilní. Autor zdůrazňuje důležitost modelu a jeho funkci jakožto přechodu mezi modelem agregátní nabídky a poptávky a pokročilými modely SDGE82. Úlohy centrální banky jsou zde stanovení inflačního cíle, předpokládané míry inflace a nominální úrokové míry. Dynamický AD-AS AD AS model může být využitý jak ke zjištění okamžitého dopadu šoku na ekonomiku, tak k objasnění efektů šoku v rámci dlouhého období.
82
Jedná se o modely dynamické, stochastické, a modely celkové rovnováhy, které které se používají v pokročilejších kurzech makroekonomie.
45
5.3.3
Komparace oddílu Krátkého období
Model dlouhého období a jevy vysvětlované v prvních oddílech knih byly s větší části v souladu a autoři se zabývali podobnými tématy. V oddílu krátkého období tento fakt neplatí. Již v úvodních kapitolách si můžeme všimnout velkého nesouladu mezi výběrem vyučované látky a obsahů kapitol. Oba autoři začínají oddíl vysvětlením pojmů krátkého a dlouhého období, osvětlují jejich základní rysy a potřebnost modelu krátkého období. Ovšem samotný model – či soustavy modelů, které spadají do této části teorie, se již značně liší. Hned v úvodní kapitole Jones uvádí jako základní model krátkého období graf Phillipsovy křivky, kdežto Mankiw se zaměřuje na zavedení základního modelu agregátní nabídky a poptávky a komparaci dlouhého a krátkého období. I přes značnou odlišnost si po prozkoumání obou učebnic můžeme všimnout určitých částí, které jsou shodné. Oba autoři se zabývají modelem agregátní nabídky a poptávky (Mankiw se věnuje základnímu modelu, poté samostatně křivkám AS, AD a až nakonec zavádí Dynamický AD-AS model), zahrnují teorii Phillipsovy křivky, pracují s Fisherovou rovnicí, Okunovým zákonem, teorií strnulosti cen a dalšími. Mankiw dává důraz na model IS-LM, který souvisí s teorií agregátní poptávky. Oproti tomu se Jones více zaměřuje na Phillipsovu křivku a následně křivku IS, kde se zabývá také mikroekonomickými základy teorie (mikroekonomické základy provázejí téměř každou Jonesovou kapitolu krátkého období, společně s matematickými výpočty a odvozeními). Jones zavádí IS-MP diagram, pomocí kterého v dalších kapitolách zavádí křivku agregátní poptávky. Autoři se také míjí v názorech na důležitost některých částí, např. Mankiw věnuje celou kapitolu otevřené ekonomice a zavedení Mundell-Flemingova modelu krátkého období. Naopak Jones zmiňuje problematiku otevřené ekonomiky pouze okrajově, zaměřuje se spíše na popis velkých ekonomických šoků, které zasáhly světové ekonomiky v nedávné historii, celé dvě kapitoly oddílu krátkého období věnuje rozboru Velké recese (The Great recession).
5.4
Oddíl: Mikroekonomické základy makroekonomie
Poslední oddíly knihy oba autoři věnují tématice mikroekonomických základů, na kterých je makroekonomická teorie založena. Oba autoři se rozhodli podrobněji rozebrat teorie spotřeby, investic a dluhové politiky. Jones se v rámci oddílu stručně věnuje problematice otevřené ekonomiky a mezinárodního obchodu (téma směnných kurzů, IS křivka pro otevřenou ekonomiku). Mankiw rozšiřuje učebnici navíc o oddíl zvaný Makroekonomie politických debat, kdy se zaobírá stabilizační a dluhovou politikou, kterou Jones řadí do oddílu mikroekonomických základů. Podívejme se nyní stručně na konkrétní kapitoly a jejich vzájemné srovnání, čímž ukončíme část práce, která se věnuje srovnání společných kapitol učebnic. Další text se bude věnovat srovnání speciálních kapitol, dodatečných studijních zdrojů, prozkoumání případových studií a příloh a celkovému shrnutí společně se závěrečnou komparací.
46
5.4.1
Spotřeba
Spotřeba zastává více než dvě třetiny celkového HDP, v případě ekonomiky USA se jedná o více než $10 trilionů amerických dolarů. Takto velká spotřeba je rozdělena mezi více než 100 milionů domácností, které vytvářejí své rozhodnutí ohledně nákupů zboží a služeb. Z pohledu obou knih je část HDP pokrývaná spotřebou natolik výrazná, že stojí za užší prozkoumání jejich příčin a studium mikroekonomického chování jednotlivých subjektů, které spotřebu vytvářejí. Autoři se zabývají několika hypotézami ohledně chování spotřebitelů a následně je konfrontují s daty.
Jones Jones kapitolu věnuje především zkoumání neoklasického spotřebního modelu, kdy se spotřebitelé rozhodují mezi současnou a budoucí spotřebou a zároveň o maximalizaci své užitkové funkce. Neoklasický model spotřeby Model se skládá ze dvou částí: 1. 2.
Mezičasové rozpočtové omezení Užitková funkce
Jones mezičasové rozpočtové omezení definuje pomocí rovnice:
W W 1/ 1/
ct, ft, yt…aktuální spotřeba, bohatství a příjem cf, ff, yf…budoucí spotřeba, bohatství a příjem
Z rovnice vidíme, že spotřeba v současných jednotkách (diskontovaná) se rovná celoživotnímu příjmu, které vyjadřuje levá strana rovnice.83 Z toho plyne důležitý fakt - spotřeba člověka v konkrétním roce nemusí nutně korespondovat s výší jeho současného příjmu. Lidé si mohou půjčovat v případě potřeby, či naopak přebytek příjmu uspořit a tím se rozhodovat o velikosti současné a budoucí spotřeby. Každý jednotlivec se rozhoduje dle své užitkové funkce, kterou se snaží maximalizovat. Autor vyzdvihuje pojem klesající mezní užitek84 a zavádí rovnici a graf užitkové funkce (viz. Příloha Graf 4): Y % Q%W Q…parametr/faktor diskontování budoucí spotřeby (faktor převedení do jednotek současné spotřeby)
Po zavedení mezičasového rozpočtového omezení 85 autor zavádí Eulerovu rovnici, skrze kterou vysvětluje mezičasovou volbu spotřebitele a jeho chování v čase (podmínku indiference). %′ Q1 /%′W
Z[
Část rovnice popisuje lidské bohatství (human wealth)
\ S každou další spotřebovanou jednotkou se užitek snižuje. 85 Stejně jako Mankiw
83
84
47
Jones se také vrací k pojmu Rikardovská ekvivalence, který se již objevil v teorii v rámci kapitoly zabývající se křivkou IS. Na závěr kapitoly konfrontuje teorii s daty a zaměřuje se na sledování rozdílných skupin obyvatel dle bohatství.
Mankiw Mankiw oproti Jonesovi začíná svou teorií spotřeby za pomocí teorie Johna M. Keynese a jeho spotřební funkce. Definuje mezní a průměrný sklon ke spotřebě a následně Keynesiánskou spotřební funkci, jak vidíme v následujícím grafu. Graf 4
Zdroj: Mankiw N. G.,Macroeconomics, 2010, str. 497
Mankiw poukazuje na nedostatky spotřební funkce a její predikce k tzv. trvalé stagnaci (secular stagnation). 86 Autor zkoumá problémy modelu a nabízí různá řešení, např. pomocí tzv. paradoxu spotřeby. Mankiw se tedy stejně jako Jones dostává k tématu Fisherovy mezičasové volby. Oba autoři se dále zabývají problematikami úvěrových limitů, mezičasového rozpočtového omezení, hypotézou permanentního důchodu či hypotézou náhodné pocházky. Mankiw oproti Jonesovi rozebírá některé další hypotézy jako hypotézu životního cyklu a preferenci okamžitého užitku. V porovnání s Jonesem se Mankiw věnuje více teorii probírané látky, zejména konkrétním hypotézám. Studentovi nabízí celou řadu grafů87 (graf spotřebního rozpočtového omezení, znázornění preferencí spotřeby v čase a spotřebního optima, úvěrových limitů a další). Jones věnuje podstatnou část kapitoly právě Fisherově mezičasové volbě, zaměřuje se však spíše na výpočty 88 a srovnání teorie s daty. Mankiw nabízí vícero pohledů a hypotéz, které mezi sebou porovnává a utváří tak celkovější pohled do problematiky spotřeby. Oba autoři také diskutují substituční a důchodový efekt (Mankiw věnuje problematice celé dvě podkapitoly, Jones téma podává poněkud stručněji).
5.4.2
Investice
Dle autorů je mnoho důvodů, proč je potřeba v rámci kurzů makroekonomie prozkoumat mikroekonomickou stránku tvorby investic. Jones např. uvádí vlastnost investic mnohem více fluktuovat a měnit se v průběhu případné krize než je tomu u spotřeby. Další uváděný důvod je diskutován oběma autory a provází nás již od počátečních kapitol: investice jsou spojnicí mezi
86 Předpoklad, kdy s dlouhodobým růstem příjmu bude docházet k snižování spotřeby (poměrově), čímž by mělo docházet k snižování agregátní poptávky na trhu zboží a služeb a docházet k dlouhodobé recesi. Data však tuto hypotézu nedokazují. 87 V porovnání s Jonesem, který nabízí pouze grafy užitkové funkce a znázornění reálných dat. 88 V porovnání s Mankiwem, který se zabývá spíše popisem grafů, se Jones věnuje rovnicím skrytých v pozadí
48
současným a budoucím stavem ekonomiky. Podívejme se tedy na kapitoly zabývající se investicemi podrobněji.
Jones Jones věnuje kapitolu zkoumáním determinantů tvorby investic, jakým způsobem firmy získávají či tvoří kapitál, jak se rozhodují a jak následně tyto jednotlivá rozhodnutí ovlivňují celkovou zásobu kapitálu ekonomiky. Pro zjištění, jak firmy tvoří zásobu kapitálu, zavádí ekonomickou analýzu zvanou teorie arbitrážního oceňování. Tato analýza nám odkrývá nejen pohled na vznik fyzického kapitálu, můžeme ji také aplikovat na výzkum vzniku lidského kapitálu, idejí či finančních aktiv. Druhá část Jonesovy kapitoly patří studiu finančních investic a akciového trhu. Autor dává studentům možnost nahlédnout do problematiky tvorby cen finančních aktiv (např. akcií, dluhopisů) a do pojetí efektivního finančního trhu.
Mankiw Mankiw dělí kapitolu dle druhů investic na tři části. Konkrétně se jedná o investice v rámci firem a jejich fixního kapitálu (zejména stroje, budovy, vybavení), investice do bydlení (zahrnuje investice domácností – koupě domu, či investice k budoucímu pronájmu) a jako poslední zde autor řadí investice do zásob (firmy nakupují materiál, polotovary, hotové výrobky aj.). Zajímavé je srovnání pohledů autorů na cenu kapitálu, jak vzniká a jak se dostává do rovnováhy. Mankiw zavádí skrze neoklasický model investic nabídku a poptávku po kapitálu, kdy poptávku (stejně jako u Jonese) představuje křivka MPK. Nabídka kapitálu je v modelu daná, rovnoběžná s osou R/P – reálnou cenou za pronájem jednotky kapitálu (viz. Příloha Graf 5).
Následně definuje reálnou cenu kapitálu rovnicí:
_
H] !áU á ! , ,$ #áU% J K H
^ _` a…relativní cena kapitálu …reálná úroková míra … opotřebení kapitálu
Oproti tomu Jones začíná výklad teorií arbitrážního oceňování a definováním mezního produktu kapitálu jako cenu užití kapitálu (user cost of capital, značíme uc).89 Firma investuje do té doby, než se MPK = uc, kde dostáváme rovnovážné množství kapitálu Kd, vidíme na následujícím grafu.
89
Celková cena za užití jednotky kapitálu. V předchozích kapitolách jsme uvažovali cenu pouze reálnou úrokovou míru. V tomto modelu cena kapitálu obsahuje navíc opotřebení a zisk či ztrátu z kapitálu.
49
Graf 5
Zdroj: Charles I. Jones, Macroeconomics, 2011, str. 430
Oba autoři se následně zabývají rozhodnutím firem ohledně výše investic a množství požadovaného kapitálu. Mankiw zavádí pojem čistých investic a investiční funkci, definuje množství kapitálové zásoby firmy pomocí rozdílu mezi MPK a reálnou cenou kapitálu. Pokud MPK převýší cenu kapitálu, firma zvýší míru investic. Jones zavádí soustavu rovnic a pomocí matematických operací se dostává k následujícímu: b] ̅ 3 %
b] … požadovaná míra růstu kapitálové zásoby b] ≡ ∆ / ̅ … míra opotřebení
Dle rovnice můžeme říci, že míra investic v dané firmě nepřímo úměrně závisí na ceně užití kapitálu. Oba autoři se v kapitole dále věnují akciovému trhu (Mankiw navíc obohacuje výklad o porovnání alternativních pohledů na akciový trh), vztahem daní a investic, hypotézou efektivního trhu, finančním krizím a druhům fyzického kapitálu.
5.4.3
Vláda a dluhová politika
Fiskální politika a státní dluh patří do skupiny aktuálních témat k diskuzím z pohledu makroekonomie a její aplikace. Autoři se věnují problematice stojící za škálou politických rozhodnutí spojených s výší vládních výdajů, vládního rozpočtu a jeho deficitu.
Mankiw Mankiw se zaměřuje zejména na druhy měření zadluženosti státu a problémy spojenými s rozdíly výsledků těchto měření. Stejně jako Jones i Mankiw začíná kapitolu pohledem na data USA a jejího státního dluhu. Následující část kapitoly je věnována problémům ve způsobech měření vládního zadlužení. Autor popisuje čtyři různé problematiky: problém s měřením inflace, problém s měřením kapitálových výdajů, nemožnost zahrnout některé druhy závazků státu do měření (uncounted liabilities) a celkově problém spojený s existencí hospodářského cyklu, kdy se změny ve státním deficitu objevují automaticky jako reakce na ekonomické fluktuace. Třetí nejobsáhlejší část kapitoly Mankiwa se zabývá různými pohledy na problematiku státního dluhu. Text nabízí tradiční pohled, který předpokládá, že pokud vláda sníží daně na úkor zvýšení deficitu 50
státu, spotřebitelé zareagují na zvýšení příjmu vyšší mírou spotřeby (kladný důchodový efekt). Na druhé straně Mankiw nabízí alternativní pohled zvaný Rikardovská ekvivalence, který pracuje s předpokladem, kdy spotřebitel mění své chování nejen dle výše aktuálního příjmu, ale také do svého rozhodování zahrnuje potenciální budoucí příjem. Závěrem kapitoly Mankiw diskutuje problematiku vyrovnaných rozpočtů a optimální dluhové politiky.
Jones Jones ve své kapitole nabízí širší pohled na data nejen ekonomiky USA, ale také dalších států ve světě, např. srovnání výše vládních výdajů mezi Severní Koreou, USA, Japonskem, Velkou Británií a Švédskem společně s porovnáním USA se státy EU. Jones se věnuje vysvětlení základních pojmů spojených s rozpočtem jako rozpočtový deficit, rozpočtový přebytek a následná rozpočtová rovnováha. Zajímavý pohled je také na graf poměru vládních výdajů ekonomiky USA a jejího HDP či na srovnání zadluženosti zemí navzájem. Autor se zabývá tématem rozpočtového omezení vlády, kde studentům nabízí matematický pohled skrze řešení rovnic. Dále se zabývá otázkou možné výše zadlužení státu, ekonomického růstu a poměrem dluhu k HDP, problematikou mezigeneračního účetnictví (generational accounting), vztahu deficitu a investic státu a dalším. Poslední část kapitoly je věnována problematice fiskální politiky a pohledu na zadlužení států ve 21. století.90
5.4.4
Ostatní kapitoly
V rámci posledního oddílu knih oba autoři řadí některé další kapitoly, které již nebudeme v rámci srovnávací analýzy rozebírat podrobněji, pro srovnání knih je však dobré uvést alespoň základní rysy kapitol a jejich stručný obsah. Jones Jones věnuje poslední dvě kapitoly problematice mezinárodního obchodu, mezinárodním financím a směnným kurzům. Ve srovnání s Mankiwem (jeho kapitolami zabývající se otevřenou ekonomikou) se Jones v rámci kapitoly zvané Mezinárodní obchod nezaměřuje na vytvoření modelu otevřené ekonomiky, spíše se zabývá obecně teorií mezinárodního obchodu a možných výhod plynoucích z otevření ekonomiky světu či vstupu ekonomiky na světový trh zboží a služeb. Diskutuje teorii komparativní výhody91 a sdílení rizik (risk-sharing). Zajímá se o vztahy mezi zeměmi, jejich vzájemný obchod, volný pohyb práce a kapitálu ve světě. Velkou otázkou, na kterou Jones v rámci kapitoly hledá odpověď, je také mezinárodní půjčování jako druh státního zadlužení (zajímá se zejména o ekonomiku USA).92 Další kapitola zvaná Směnné kurzy a mezinárodní finance je věnována studiu určování výše reálného a nominálního směného kurzu (jak z pohledu krátkého, tak dlouhého období). Jones vyzdvihuje teorii zákonu jedné ceny, a jak teorie ovlivňuje mezinárodní obchod a měnové kurzy. V rámci kapitoly se autor krátce věnuje modelu otevřené ekonomiky v krátkém období, kdy zavádí novou IS křivku. 93 Stejně jako Mankiw 94 se i Jones věnuje různým druhům měnových kurzů, problematice
90
Jones se zabývá zejména problémem stárnutí populace, zvyšováním výdajů na sociální zabezpečení, důchody a zdravotnictvím. Autor vyzdvihuje fakt, že trh a výroba zboží a služeb závisí na komparativní výhodě ekonomiky, pohyb lidského kapitálu a pohyb „práce“ závisí naopak na výhodě absolutní. 92 Jones komentuje problematiku tzv. dvojího zadlužení - deficit státního rozpočtu a deficit obchodní bilance. 93 úspory se rovnají investicím a čistému exportu S=I+NX 94 V rámci kapitol Otevřená ekonomika a Mundell-Flemingův model 91
51
dlouhého a krátkého období ve spojení s reálným směnným kurzem, teorii trojúhelníku nemožnosti95, a také reálným příkladům finančních krizí, zejména příkladem Mexika a Asie. Mankiw Mankiw vkládá do závěru své učebnice také dvě další kapitoly, které jej odlišují od učebnice Jonese. První je začleněna do oddílu politických debat a zabývá se Stabilizační politikou. Autor v rámci kapitoly pokládá důležité politické otázky a hledá na ně odpovědi. Autor se snaží o rozšíření povědomí studenta ohledně problematiky politických rozhodnutí, zejména ohledně obtížnosti tvořit a implementovat politická rozhodnutí v dnešním světě. Diskutuje témata jako zpoždění dopadů zavedených politik, problematiku ekonomických prognóz, celkovou nedůvěru k politickému procesu, časovou nekonzistenci diskreční politiky, pravidla monetární politiky a mnohé další. Pro poslední kapitolu knihy Mankiw zvolil téma zahrnující nabídku a poptávku po penězích a bankovní systém. Jedná se o kapitolu zabývající se mikroekonomickou podstatou křivek nabídky a poptávky na trhu peněz. V první části kapitoly nám autor ukazuje důležitost role, kterou hraje bankovní systém při tvorbě nabídky peněz. Čtenář se dočte mnohé ohledně druhů politických instrumentů, které může CB využívat k ovlivnění bankovního systému a možnosti ovlivnění velikosti peněžní nabídky v ekonomice. Autor opětovně zmiňuje historické příklady měnových a finančních krizí, zejména průběh Velké krize. Druhá část kapitoly je věnována podrobnějšímu rozboru poptávky po penězích, jakým způsobem se jednotlivé domácnosti a ekonomické subjekty rozhodují o velikosti držené likvidity. Autor taktéž rozebírá druhy finančních aktiv, rozdíly v jejich užití a s tím spojené chování monetární politiky.
5.5
Samostatné oddíly a kapitoly
Nyní svou pozornost zaměříme na některé kapitoly učebnic, které jsou pro dané autory speciální. Jones se zaměřuje na kapitoly pokrývající látku ekonomického růstu a v rámci krátkého období zejména na téma Velké recese. Oproti tomu Mankiw odkrývá podrobněji tématiku otevřené ekonomiky a Mundell-Flemingova modelu.
5.6
Jones
V následující části se zaměřím na kapitoly z učebnice Jonese, kterýse zabývá zejména teorií ekonomického růstu, Romerovým modelem a podrobnějším rozborem Velké recese.
5.6.1
Ekonomický růst
V rámci oddílu dlouhého období Jones věnuje fenoménu ekonomického růstu dvě kapitoly (které se zabývají výhradně touto tématikou), 96 zdůrazňuje potřebu věnovat se studiu ekonomického růstu podrobněji. Ekonomická vyspělost Spojených států před několika staletími je srovnatelná s vyspělostí nejchudších států světa dnes, kdy jsou Američané zhruba 50 krát bohatší než obyvatelé těchto chudých států. Příklad rychlého růstu Japonska po 2. Světové válce nebo dnešní Číny jsou dalším důkazem a motivací pro hlubší zájem o danou problematiku. Kapitoly nám ukazují základní fakta o fenoménu ekonomického růstu. Čtenáři jsou představeny informace a pojmy, stejně jako matematické nástroje a
95 96
Jones teorii nazývá „Politické trilema v otevřené ekonomice“ Samozřejmě se věnuje stejně jako Mankiw Solowově růstovému modelu
52
statistiky, které autor využívá k vytvoření a propojení makroekonomických modelů, které popisují ekonomiku v dlouhém období.97 Podívejme se tedy na následující kapitoly podrobněji.
Celkový pohled na trvalý ekonomický růst Představením ekonomiky USA v polovině 19. století autor začíná kapitolu o ekonomickém růstu, kde se snaží čtenáři přiblížit velikost a sílu tohoto fenoménu. Kapitola podává základní studijní rámec k tématu o dlouhodobém ekonomickém růstu, který bude dále použit k pochopení a studiu dalších kapitol knihy. Autor si také dává za cíl naučit studenta základní matematické nástroje a výpočty makroekonomických ukazatelů, které se vztahují k měření míry ekonomického růstu a které se dále mohou využívat k porovnání zemí nejen z pohledu časového, nýbrž také pro vzájemnou komparaci. V dnešní době ve světových ekonomikách sledujeme fenomén trvalého ekonomického růstu, který se objevil až v posledních dvou či třech staletích. V globálním časovém měřítku mluvíme tedy o jevu zcela výjimečném, vezmeme – li v potaz historii 2000 let zpětně. Trvale udržitelný růst zaznamenáváme u různých ekonomik rozdílně a také v jiných časech. Nejedná se tedy o jakýsi společný fenomén, nýbrž o individuální růst každé ekonomiky zvlášť (samozřejmě navzájem se ovlivňující). Autor uvádí příklad Velké Británie, kde byl zaznamenán ekonomický růst jako první v 19. století (v těsném závěsu je USA) a porovnává s příkladem Číny, která nastartovala svůj hospodářský vzestup teprve před několika desetiletími. Jones uvádí mnoho dalších příkladů a směřuje k pojmu velká divergence (The great divergence), kterým popisuje enormní rozdíly v úrovni životního standardu během několika posledních staletí.98 Jones dále představuje pojem moderní ekonomický růst (modern economic growth), kde zavádí jeho definici a pravidla měření růstu.99 Velký důraz je kladen na pochopení nástroje pro měření a následné čtení ekonomického růstu z grafů – ratio scale, kde autor neopomíjí uvést několik výpočetních příkladů. Je zde uveden také základní výpočet míry ekonomického růstu skrze statistiku HDP/osobu (životní úroveň) v porovnávaných letech. Vzorec se dá také využít na výpočet míry růstu populace země (jakožto další pohled na ekonomický růst100). Jones se nezabývá pouze ekonomickým růstem v čase, ale zajímá ho také světová komparace101. Sleduje ekonomický růst sedmi různých ekonomik světa 102 od 19. století po současnost a uvádí významné rozdíly. Prochází historií zemí a jejich odlišnostmi, které s případným ekonomickým růstem souvisí. Postupně se dostává k pojmu konvergence a sbližování ekonomik. Rozebírá také příklad současné Číny. Po části, kterou autor věnuje reálným příkladům, se vrací opět k teorii a vytvořenému modelu, který rozšiřuje o jeho důležité vlastnosti pomocí dalších matematických rovnic a proměnných. Ekonomický růst je většinou spojen s mnohými benefity jako např. zvýšení očekávané délky života, snížení úmrtnosti, vyšší mzdy, rozšíření škály dostupného zboží a služeb a další. Jones nezapomíná zdůraznit, že tohle vše také něco stojí a existují tzv. náklady ekonomického růstu. Jedná se především o ekologické aspekty růstu ekonomiky jako problémy se znečištěním, vyčerpáním přírodních zdrojů, globálním oteplováním planety a mnohé další. Technologický pokrok může také vést k úpadku určitých odvětví a ztrátám pracovních pozic. Dle odborníků však pozitiva a výhody ekonomického růstu země převyšují dané náklady.
97
V dalších kapitolách se oba autoři zaměří zejména na Solowův růstový model Vše znázorňuje graf ekonomického růstu ve velmi dlouhém období šesti ekonomik světa 99 Jedná se např. o Pravidlo konstantního růstu, pravidlo 70 100 Věnuje se dále v případové studii „Lidé versus země“ 101 Komparace ekonomik je dle Jonese jeden z hlavních nástrojů pro zkoumání států a jejich vývoje, proto ji zařazuje do mnoha kapitol a snaží se s komparací v rámci knihy často pracovat 102 V dalším rozboru se také podívá na širší vzorek zemí a jejich grafické srovnání, které je podrobněji okomentováno. 98
53
5.6.2
Růst a teorie idejí
Zatímco se Mankiw rozhodl o podrobné zpracování Solowova modelu, včetně matematických příkladů a rad pro hospodářskou politiku (zahrnuje taktéž růstové účetnictví), Jones se ubírá cestou širšího pohledu na problematiku růstu, kdy se na Solowův model zaměří pouze v rámci jedné kapitoly (Mankiw se věnuje modelu opravdu podrobně, věnuje mu 2 celé kapitoly plus rozšíření modelu s veličinou technologického pokroku) a dále se zajímá o další růstové teorie a myšlenky. Jones se v kapitole zaobírá novým pohledem na ekonomický růst skrze Romerův růstový model. V rámci teorie rozděluje zboží na dva typy: hmatatelné předměty a ideje (myšlenky). Tvrdí, že toto rozdělení vede k novému pohledu na ekonomický růst a má vliv na další oblasti ekonomiky, zejména na odvětví zabývající se duševním vlastnictvím, antimonopolní politikou, mezinárodním obchodem či hospodářským rozvojem. Kapitola se nejdříve zabývá objasněním hlavních myšlenek Teorie idejí (Economics of ideas), poté zavádí celkový Romerův model a v poslední části nabízí studentům propojení Romerova modelu s již probraným Solowovým modelem.
Ekonomika idejí Po staletí se ekonomové zabývali zejména studiem statků – objektů. Hlavním zájmem bylo zjistit, jak se lidé rozhodují na trhu zboží a služeb (např. Adam Smith a jeho „neviditelná ruka trhu“). Pokud jedinec sleduje pouze své vlastní zájmy a trh je dokonale konkurenční, podporuje také blahobyt celé společnosti. Teorie idejí se však dívá na trh ze zcela jiného úhlu pohledu. Autor zavádí Idea diagram:
Ideje → spolupráce → rostoucí výnosyz rozsahu → nedokonalá konkurence Většinu zboží na trhu považujeme za rivalitní. Autor popisuje rivalitu jako vlastnost, kterou má objekt, pokud jeho užití jednou osobou omezí užití druhé osoby. Ideje naopak mají vlastnost, kterou nazýváme nerivalita. Pokud konkrétní ideu využívá jedna osoba, neomezuje tím ostatní subjekty v jejím využívání. Jones se zabývá pojmem nerivality velmi podrobně a nastiňuje několik příkladů. Dále vysvětluje pojem rostoucí výnosy z rozsahu a upravuje produkční funkci, ve které nahrazuje parametr TFP za „množství idejí“, označeno At. f , M , g Dále kapitola pokračuje s rozborem dokonalé konkurence a paretovského optima. Autor se zaobírá problematikou patentů, cenou za vývoj a výzkum, monopoly a inovacemi.
54
Romerův model Autor začíná matematickým modelem s pomocí produkční funkce výstupu (objektů), produkční funkce idejí, rovnice produkčních možností a rovnice alokace pracovní síly. Vše vidíme přehledně v následující tabulce: Tabulka 5
Zdroj: Charles I. Jones, Macroeconomics, 2011, str. 143
Pomocí vyřešení následující soustavy rovnic se dostáváme k jedné rovnici Romerova modelu: ̅ ---i j1 U k1 b̅ t g
̅ U …daná část populace -M…populace --gi …TFP v počátečním obdbobí (čase nula) b̅ ≡ T̅U M̅- …kombinace parametrů – rovnovážná růstová trajektorie
Romerův model dává odpověď na otázku dlouhodobého ekonomického růstu. Díky nerivalitě ekonomická úroveň závisí na tzv. zásobě idejí (total stock of ideas). Autor srovnává Romeův model se Solowovým modelem, kdy nabízí vysvětlení, proč Solowův model nedokáže popsat trvalý ekonomický růst, zatímco Romerův model ano. 103 V Romerově modelu je růst udržitelný, kdy autor zavádí pojem rovnovážná růstová trajektorie (balanced growth path), kde jsou míry růstu u všech endogenních veličin v modelu konstantní. ̅4 b̅ T 4U M Dále se autor zabývá otázkou míry ekonomického růstu a jeho reakcí na změny v endogenních proměnných. Solowův model se zabývá pouze studiem objektů (statků a služeb) a nedokáže objasnit teorii dlouhodobého růstu. Romerův model se zabývá teorií idejí (nové způsoby, jak využívat objekty) a zjišťuje, že díky nerivalitě idejí je možné dosáhnout dlouhodobého ekonomického růstu. Povšimněme si slabiny Romerova modelu a to absence zahrnutí role fyzického kapitálu. Proto se autor rozhodl propojit oba modely (Solowův a Romerův) a získává tak celkový model růstu.104
103
Solowův model obsahuje klesající výnosy z kapitálu. Výrobní faktory (objekty) se dělí na kapitál a pracovní sílu, kdy růst pracovní síly snižuje výnosy z kapitálu, navíc kapitál podléhá opotřebení. V Romerově modelu se dělí výrobní faktory na pracovní sílu a ideje (výzkum, inovace), přičemž navýšení pracovní síly nemá vliv na snížení mezního produktu pracovní síly. 104 Podrobně se autor zaměřuje na výpočty a celkové propojení modelu v příloze kapitoly
55
Pokud se díváme na Solow-Romerův model jako na celek, vidíme, že obě teorie přispívají podstatnou měrou na vysvětlení ekonomického růstu. Solowův model nabízí princip přechodné dynamiky (transition dynamics), která říká, že pokud se ekonomika nachází hluboko pod rovnovážnou růstovou trajektorií, bude růst rychleji oproti ekonomice, která se nachází blízko tomuto bodu. Společně se Solow-Romerovým modelem jde ruku v ruce jeho aplikace – růstové účetnictví. Autor se zabývá tímto tématem, zejména pak možnostmi, jak určit zdroje ekonomického růstu pro konkrétní ekonomiky.105 Na konci kapitoly Jones zmiňuje možnost zkoumání dlouhodobého ekonomického růstu skrze Solowův model a technologický pokrok, jak je tomu u Mankiwa. Nevýhodu tohoto přístupu však shledává ve faktu, že technologický pokrok je zde daný – předpokládaný jev, exogenní veličina. Oproti tomu Romer pracuje s technologickým pokrokem ve formě idejí, které jsou v modelu endogenní. Autor dodává, že Romer ve svém originálním textu taktéž zahrnuje akumulaci kapitálu, ale hlavní hybnou silou zůstává objasnění rostoucích výnosů z rozsahu.
5.6.3
Velká recese
Kapitola nás zavádí o několik let zpátky, do roku 2007 – 2010, kdy ekonomika USA a následně celý svět zaznamenal jednu z největších finančních krizí za více než 50 let. Komerční a investiční banky, které vydělávaly na růstu cen nemovitostí během předchozího desetiletí, vsadili zejména na finanční deriváty a cenné papíry kryté nemovitostmi. V roce 2006 začaly ceny nemovitostí nepředvídatelně klesat, což odstartovalo velkou finanční krizi. Autor se důkladně věnuje historickým příčinám vzniku a průběhu krize. Vyzdvihuje fakt, že finanční krize těchto rozměrů ovlivnila také makroekonomickou teorii a debatu, zejména v oblasti studia makroekonomických fluktuací a ekonomických šoků. Kapitola studenta provádí celkovým přehledem vzniku a průběhu finanční krize. Autor diskutuje ekonomickou situaci před propuknutím krize a makroekonomické šoky, které ji provázely. V další části kapitoly se zaměřuje na data a makroekonomické ukazatele jako inflace, nezaměstnanost a míra HDP, čímž propojuje teorii s reálnými fakty. V poslední části kapitoly se autor rozhodl provést studenta některými důležitými finančními a účetními pojmy, jako účetní rozvaha a pákový efekt. Autor věnuje část textu pohledu na dopad finanční krize, světovým ekonomikám a jejich vzájemné komparaci.
Finanční krize a model krátkého období Autor se vrací k teorii a ke svému modelu krátkého období. Pomocí křivek IS/MP a AS/AD pomáhá odhalit, jak došlo k průběhu finanční krize a k vytvoření mezery mezi úrokovou mírou stanovenou CB (Fed funds rate) a úrokovou mírou, za kterou si domácnosti a firmy reálně půjčovali na finančním trhu. Druhá část kapitoly se zabývá opatřeními, kterými reagovali tvůrci hospodářské politiky na markantní pokles agregátní poptávky a následnou finanční krizi.106
105
Podrobněji rozebírá růstové účetnictví pro ekonomiku USA
106
FED se rozhodl snížit úrokové sazby téměř na nulu. Tato politika nebyla dostatečně efektivní, právě díky vznikající mezeře mezi úrokovou mírou stanovenou Fedem (nominální) a aktuální reálnou úrokovou mírou na trhu. Proto se FED rozhodl o záchranný balíček, který čítal více než 1 trilion amerických dolarů v podobě půjček.
56
5.7
Mankiw
Nyní se podíváme na speciální kapitoly profesora Mankiwa, který se zaměřuje zejména na otevřenou ekonomiku – základní model a následně pokročilejší Mundell-Flemingův model otevřené ekonomiky v krátkém období.
5.7.1
Otevřená ekonomika
V předchozích kapitolách se autor pro zjednodušení modelů zabývá ekonomikou uzavřenou, kde neexistuje mezinárodní obchod mezi zeměmi. V realitě je téměř každá ekonomika otevřená, kooperuje s ostatními světovými ekonomikami na globálních trzích. Pro přiblížení modelů realitě je proto potřeba vzít v potaz také interakce na světových trzích a otevřít ekonomiku světu. Autor se zabývá tématem otevřené ekonomiky podrobněji v rámci několika kapitol, kdy nejdříve prochází základní teorii a zavádí model malé otevřené ekonomiky (který koresponduje s modelem produkce zavedeným ve třetí kapitole knihy, spadající do oddílu dlouhého období), následně zavádí Mundell-Flemingův model, na kterém podrobněji rozebírá téma otevřené ekonomiky v rámci krátkého období. Než autor přistoupí k samotnému zavedení modelu, věnuje se principům mezinárodního toku zboží a kapitálu a připomenutí základní makroekonomické látky. Pomocí rovnice produkce a definování čistých exportů se dostáváme k účetní identitě otevřené ekonomiky: & ' l) NX…čistý export C+I+G… národní výdaje
Mankiw poukazuje na důležitý fakt: V otevřené ekonomice se národní výdaje nerovnají národnímu produktu, dle následující rovnice. l) & ' Dále se autor zabývá pojmy jako rovnováha obchodní bilance, čistý odliv kapitálu, přebytek a deficit obchodní bilance, kdy vše podkládá reálnými příklady.
Model malé otevřené ekonomiky Nejdříve je třeba objasnit pojem malá otevřená ekonomika. Autor podává vysvětlení přes teorii úrokové míry. Malá ekonomika je ekonomika, která nedokáže ovlivnit výši světové úrokové míry, jelikož zastává pouze malé místo na světovém trhu.107 r = r* r*…světová úroková míra
Zavedení modelu představuje řešení několika rovnic, které již známe z předchozích kapitol.108 l) m- &- I ' n ∗ l) o̅ ∗
107 108
Malá otevřená ekonomika je příjemcem ceny Jedná se o rovnice produktu, spotřeby, investic a čistého exportu
57
Rovnice otevřené ekonomiky říká, že rovnováha na trhu závisí na míře úspor a množství investic. Jelikož úspory závisí ta na fiskální politice (vládních výdajích a výši daňové zátěže), a investice na reálné úrokové míře, musíme tyto proměnné taktéž zahrnout do modelu. Investice a úspory názorně zobrazuje následující graf: Graf 6
Zdroj: Mankiw N. G.,Macroeconomics, 2010
Autor se po zavedení modelu zabývá řešením jednotlivých situací, kde zkoumá např. dopady změny národní politiky na výši úspor a investic a obchodní bilanci. 109 Podstatnou část kapitoly Mankiw věnuje problematice měnových kurzů a vztahu reálného směnného kurzu a obchodní bilance. Pomocí grafického rozboru je reálný směnný kurz determinován a jsou zkoumány dopady fiskální, monetární a obchodní politiky na jeho výši. Ke konci kapitoly se autor zabývá tématem nominálního směnného kurzu, paritou kupní síly a pohledem na USA jako velkou otevřenou ekonomiku.
5.7.2
Mundell-Flemingův model
Po zavedení základního modelu malé otevřené ekonomiky se autor k tématu vrací a to v rámci studia krátkého období, kdy pracuje s modelem IS-LM. Autor v kapitole zavádí Mundell-Flemingův model, který s modelem IS-LM úzce souvisí. Oba modely vyzdvihují vztah mezi trhem zboží a služeb a trhem peněz. Taktéž oba modely předpokládají strnulost cen a dávají si za cíl ukázat, jak ekonomické fluktuace a šoky dopadají na agregátní výstup (v modelu se projevující jako posuny křivky agregátní poptávky). IS-LM model však uvažuje uzavřenou ekonomiku, kdežto Mundell-Flemingův model do modelu přidává další proměnné a zkoumá ekonomiku v rámci celosvětové konkurence.
Zavedení modelu Základní předpoklad modelu tkví v přijetí konceptu malé otevřené ekonomiky s dokonalou kapitálovou mobilitou. Chování otevřené ekonomiky úzce souvisí se systémem měnových kurzů. Autor nejdříve předpokládá systém plovoucích směnných kurzů, kdy CB umožňuje přizpůsobení kurzu dle ekonomické situace. Následně se autor zabývá politikou fixních směnných kurzů a chováním ekonomiky v takto nastavených podmínkách. Mankiw postupuje dle kroků zavedení IS-LM modelu a přizpůsobuje ho podmínkám otevřené ekonomiky. Nejdříve se zaobírá trhem zboží a služeb, kdy zavádí novou rovnici křivky IS*: & I ∗ ' l)!
l)!…čistý export negativně závisející na úrokové míře
109
Podrobněji taktéž rozebírá fiskální politiku a hodnocení jejich možných kroků
58
Dále pracuje s trhem peněz, zavádí novou křivku LM*: *⁄H M ∗ , Spojením obou křivek pak dostáváme celkový Mundell-Flemingův model: Graf 7
Zdroj: Mankiw N. G.,Macroeconomics, 2010, str. 345
Mundell-Flemingův model nám ukázal, že efekt téměř jakékoli hospodářské politiky (uvažujeme-li malou otevřenou ekonomiku) úzce souvisí s režimem směnného kurzu, jak to vidíme v tabulce (viz Příloha Tabulka 1) Autor poukazuje na důležitý výstup modelu: Možnosti fiskální a monetární politiky se různí dle typu směnného kurzu. Pokud se ekonomika nachází v režimu floatingu, je možné ovlivnit její výstup skrze zásahy monetární politiky. Naopak, pokud je směnný kurz fixní, monetární politika nemá žádný reálný efekt a výstup je ovlivnitelný skrze nástroje fiskální politiky. Se zavedením modelu souvisí také teorie diferenciálů úrokových měr, kdy autor diskutuje pojem rizikové prémie q,110 jakožto součást úrokové míry r, a to dle rovnice: ∗ q Autor podává vysvětlení, proč se reálné úrokové míry mezi zeměmi liší a jak velký vliv má faktor očekávání změny měnového kurzu. V rámci případových studií se autor zabývá mimo jiné mezinárodní finanční krizí a příkladem Mexické (1994 – 1995) a Asijské krize (1997-1998). Kapitola obsahuje mnohé další, zejména vyzdvižení kladů a záporů měnových systémů, teorie trojúhelníku nemožnosti a prozkoumání Mundell-Flemingova modelu při uvolnění předpokladu fixní cenové hladiny.
110
Riziko nesplacení státních dluhů, bereme jako exogenní veličinu modelu.
59
6
Srovnávací analýza
Důležité pro hodnocení učebnic je zhodnocení její kvality a hlavních aspektů. Kvalita učebnice může být popsána pomocí několika charakteristik, v rámci diplomové práce se zaměřuji na tyto: obsah, srozumitelnost, úroveň pokročilosti, struktura, schopnost rozvíjení samostatného uvažování žáka, zajímavost a motivace, grafy, tabulky a datové zdroje, ilustrace, nástroje pro sebehodnocení (testy, cvičení), externí a podpůrné materiály.
6.1
Společné rysy učebnic
Obě knihy mají za cíl oslovit širokou základnu čtenářů nejen z řad studentů makroekonomických kurzů, ale také širší odbornou či laickou veřejnost se zájmem o danou problematiku. Autoři se zaměřují na vysvětlení fenoménů objevujících se v dnešních ekonomikách skrze reálné příklady (case study), úryvky z odborných článků, názorné grafy, či práci s aktuálními daty. Obě učebnice například vsadily v úvodní kapitole na časové řady popisující stav světových ekonomik, jejich komparaci a grafické znázornění hlavních makroekonomických veličin. Učebnice zdůrazňují vlastnost makroekonomie jako empirické disciplíny, která je založena na každodenní zkušenosti a faktech. Nedílnou součástí učebnic je proto velká škála případových studií, ve kterých je předložená teorie využívána v praxi. Důraz je kladen na zpracování reálných dat a využití teoretického přístupu v každodenním životě, konkrétních ekonomikách a jejich hospodářských politikách. Obě makroekonomické učebnice se drží základního časového rozdělení a kladou na něj patřičný důraz v rámci zařazení konkrétních kapitol. Chování hospodářské politiky výrazně ovlivňuje ekonomické subjekty v různých časových horizontech. Lidé svá rozhodnutí přizpůsobují nejen krátkému období, ve kterém žijí, ale také dlouhodobému časovému horizontu. Autoři považují za důležité, aby se makroekonomická teorie zaobírala jak dlouhým, tak krátkým obdobím. Z pohledu krátkodobého období mluví např. o tématech spadajících do teorie hospodářského cyklu, stabilizační politiky či problematiky rozpočtových deficitů státu. Do dlouhého období autoři řadí témata jako ekonomický růst, přirozená míra nezaměstnanosti, dlouhodobá míra inflace, nebo vliv státního dluhu na ekonomiku. S rozdělením kapitol dle dlouhého a krátkého období souvisí také použití makroekonomické teorie, na které jsou učebnice založeny. V učebnici se vyskytuje jak teorie Nových klasiků tak, Nových keynesovců. Mankiw (2010) například uvádí, že ačkoliv Keynesova Obecná teorie poskytuje dobré vysvětlení pro mnoho základních otázek týkajících se fluktuací v ekonomice, Nová klasická ekonomie také podává správné odpovědi na mnoho nejasností, které vyplývají ze studia ekonomie a problémů s ní spojených.111 Klasický přístup se odráží zejména v kapitolách zabývající se dlouhým obdobím (např. v teorii dlouhodobé úrokové míry, trhu zapůjčitelných fondů, či v kvantitativní teorii peněz). Dle publikací je však Nová keynesovská teorie nezastupitelná k porozumění ekonomických fluktuací, krátkodobých rozhodnutí ekonomických subjektů, volbě mezi nezaměstnaností a inflací v krátkém časovém období, či pro pochopení moderních teorií mzdové a cenové rigidity.
111
MANKIW, N. G., Macroeconomics, WORTH PUBLISHERS New York 2010, 7th edition, 608 s., ISBN 978-1429218870, předmluva
60
Oba autoři ve svém výkladě využívají mnoha grafů a modelů, které tvoří propojený systém pokrývající jednotlivé teoretické problémy a jejich řešení. Mankiw (2010) sám v úvodu knihy popisuje fakt, že v učebnici není užíván jeden komplexní model, který by se snažil vysvětlit všechny aspekty ovlivňující reálnou ekonomiku, naopak, učebnice se snaží naučit studenty schopnosti pochopit a srovnávat jednodušší modely mezi sebou. Tento přístup přináší mnoho výhod, jelikož učí studenty ekonomickému myšlení, které je založeno na chápání a uvědomování si souvislostí mezi jednotlivými modely i reálnými jevy.112 V úvodu obou učebnic se student setká s návodem, jak učebnici používat tak, aby došlo k co možná nejefektivnějšímu pochopení a zapamatování probírané látky. Nalezneme také podrobný přehled probíraných kapitol a rozbor struktury učebnic. Závěrem oba autoři nabízejí přehledné rejstříky, seznamy užitých pojmů a zkratek, které napomáhají v orientaci či zpětnému se vracení k textu. Obě učebnice nabízejí pro studenty dodatečné učební materiály a přílohy na konci konkrétních kapitol, jako jsou např. závěrečná shrnutí, slovníky pojmů související s konkrétní kapitolou, otázky na opakování a oddělení věnována cvičením a příkladům. Obě publikace nabízí možnost získání dalších studijních a podpůrných materiálů prostřednictvím internetu, a to nejen pro studenty, ale také pro profesory, kteří knihu využívají jako učebnici ve svých kurzech makroekonomie. Webové odkazy a podrobnější informace lze najít také v předmluvě publikací.
112
MANKIW, N. G., Macroeconomics, WORTH PUBLISHERS New York 2010, 7th edition, 608 s., ISBN 978-1429218870, předmluva
61
6.2
Obsahové srovnání
Předcházející text se věnoval výhradně obsahům učebnic, kdy jsme podrobněji rozebírali konkrétní kapitoly knih a pokládali je vzájemné komparaci. Učebnice se neliší pouze zahrnutím některých speciálních kapitol, taktéž vidíme mnoho rozdílů v kapitolách, které rozebírají stejnou látku či problematiku. Obsahové srovnání bylo rozděleno do čtyř částí dle samotných oddílů knih a to na oddíl úvodní, poté kapitoly zabývající se dlouhým obdobím, krátkým obdobím a nakonec kapitoly spadající pod mikroekonomické základy makroekonomie. V rámci obsahového rozboru kapitol již docházelo k průběžné komparaci, nyní si shrneme pouze ty nejdůležitější poznatky, které již byly uvedeny také v průběhu práce. Úkolem tohoto celkového shrnutí je utřídit získané poznatky a vytvořit celkový pohled na obě učebnice. Z pohledu dlouhého období jsou oba autoři více ve shodě, probíraná látka v rámci prvních kapitol (např. Makroekonomie jako věda a Makroekonomická data, Národní důchod, Peníze a inflace, Nezaměstnanost) je srovnatelná, autoři nabízejí studentům klasický pohled na probíranou látku. Mankiw navíc rozlišuje tzv. dlouhé období a velmi dlouhé období, ve kterém se zabývá výhradně růstovou teorií a Solowovým modelem. V rámci oddílu dlouhého období Mankiw poprvé vstupuje do teorie otevřené ekonomiky, kdy zavádí její model, který slouží jako odrazový můstek pokročilejšímu modelu otevřené ekonomiky v krátkém období (Mundell-Flemingův model). Jones se taktéž zabývá teorií růstu a Solowovým modelem, nabízí však čtenářům širší pohled na problematiku, kdy se zabývá otázkou dlouhodobého růstového trendu. Autor zavádí Romerův model, který společně se Solowovým modelem podává celkové vysvětlení dlouhodobého růstu ekonomiky. Mankiw se oproti tomu zabývá např. populační růstovou teorií a modifikací Solowova modelu, kdy přidává exogenní proměnnou technologického pokroku. Jones však v podání Romerova modelu pracuje s technologickým pokrokem jako endogenní veličinou (tzv. teorie idejí), čímž je o krok napřed ve vysvětlení dlouhodobého ekonomického růstu. Do oddílu dlouhého období Jones řadí také kapitolu zvanou Přehled problematiky dlouhodobého ekonomického růstu (An Overview of long-run Economic growth. Autor se zaměřuje na úvodní pohled na problematiku, kapitola podává základní studijní rámec k tématu o dlouhodobém ekonomickém růstu, má za cíl motivovat studenta a pomoci mu získat zájem o dané téma. Přejděme nyní k pohledu na oddíl krátkého období, kde oba autoři postupně zavádějí model vysvětlující ekonomiku procházející hospodářským cyklem. Zde se již autoři výrazněji rozcházejí v názorech, kdy tvoří celkový model hospodářského cyklu odlišným způsobem. Mankiw klade důraz na teorii hospodářského cyklu a věnuje mu největší část své knihy. Jedná se zejména o zavedení IS/LM modelu, ze kterého vznikají další modely a to zejména model agregátní poptávky, kterému Mankiw věnuje celé dvě kapitoly. Z modelu IS/LM také vychází MundellFlemingův model pro otevřenou ekonomiku a model velké otevřené ekonomiky, kterému autor věnuje jednu přílohu kapitoly. Závěrem se autor zabývá pokročilým Dynamickým modelem AD-AS, ve kterém staví na základním modelu agregátní nabídky a poptávky. Věnuje se také odvození Phillipsovy křivky z křivky AS (kapitola zabývající se nezaměstnaností a inflací) Jones se v knize více zabývá teorií dlouhého období (do které můžeme řadit také teorii ekonomického růstu). Prvním krokem modelu je pochopení teorie Phillipsovy křivky jako vztahu mezi změnou inflace a současného výstupu ekonomiky. Autor se Phillipsově křivce několikrát vrací a věnuje jí jednu celou kapitolu. Dále zavádí křivky IS a MP, ze kterých vzniká IS-MP diagram. Následně
62
pomocí již zavedených křivek zavádí celkový model hospodářského cyklu - AS/AD model. Po zavedení celkového modelu se zabývá jeho aplikací v rámci tématu Velké recese. Poslední část knihy je věnována podrobnějšímu studiu mikroekonomických základů makroekonomické teorie. Autoři se opětovně a podrobněji zabývají tématy, jako je spotřeba, investice, nabídka a poptávka po penězích. Mankiw navíc nabízí oddíl politických debat, kde se zabývá otázkami tvůrců hospodářské politiky, stabilizační politikou a možnými zásahy vlády v případě ekonomických fluktuací. Oba autoři se zabývají tématem mikroekonomických základů spotřeby a investic, Jones věnuje dvě kapitoly problematice mezinárodního trhu a mezinárodních financí, čímž se obsahově srovnává s učebnicí Mankiwa, který se zabývá směnnými kurzy a mezinárodními finančními trhy v kapitolách otevřené ekonomiky. Oba autoři závěrem svých učebnic shrnují základní studijní látku probranou v rámci všech kapitol a nabízejí další makroekonomická témata a otázky, na které učebnice nenalezly odpověď. Obě učebnice jsou doslova protkány grafy, tabulkami a schématy. Autoři si jsou dobře vědomi, že možnost vizualizace probírané látky a její grafické znázornění výrazně přispívá k lepšímu předání a zapamatování informací. Mankiw navíc využívá dalších ilustrací a formy vtipných obrázků k upoutání čtenářovy pozornosti.
6.3
Cvičení, příklady a přílohy
Na konci každé kapitoly autoři nabízejí škálu příkladů a cvičení, na kterých si studenti mohou probranou látku znova vyzkoušet a lépe ji pochopit díky případné aplikaci. Oba autoři končí své kapitoly závěrečným shrnutím nejdůležitějších faktů, slovníkem probraných pojmů, nabízí také shrnující otázky k procvičení. Mankiw pomocí oddílu zvaném Problémy a aplikace pokládá nejen další otázky na zamyšlení, ale také zadává výpočetní příklady spojené s danou problematikou. Autor nabízí přibližně 12 příkladů ke každé kapitole. Jones nabízí společně se škálou příkladů také oddíl zvaný Vypracovaná cvičení, kde studentům nabízí jeden až dva již vypočítané příklady jako vzor pro jejich práci. Jones se v rámci příkladů často odkazuje na grafy či datové tabulky z konkrétní kapitoly a nechává studenty opětovně pracovat s textem. Důležitým a studenty často přehlíženým zdrojem dalších informací jsou studijní boxy, případové studie a přílohy ke konkrétním kapitolám. Oba autoři využívají prostor pro podrobnější výklad, text učebnic je doslova protkám těmito informačními úseky. Autoři do boxů a studií zahrnují povětšinou aktuální politická témata a reálné příklady, které odrážejí probíranou teorii, pokročilejší stupeň výkladu či srovnání mezi zeměmi. V knížce Mankiwa nalezneme také přílohy ke kapitolám, 113 ve kterých se zabývá podrobnějším výkladem některých problematik či podává nástin pokročilejších teorií a dalších modelů.114 Příkladem bych uvedla přílohu v rámci kapitol teorie hospodářského cyklu, kdy Mankiw nabízí schéma „The Mother of All Models“(Matka všech modelů, viz. příloha, Schéma 2), ve kterém vidíme celkovou koncepci knihy, nejen model hospodářského cyklu, ale také klasický model dlouhého období, vše rozděleno dle stupně otevřenosti ekonomiky.
113
Někdy opravdu obsáhlé, zabírající několik stran knihy
114
Např. Caganův model (Kapitola peníze a inflace), USA jako Velká otevřená ekonomika (kapitola otevřené ekonomiky), růstové účetnictví a další.
63
Důležitým studijním prvkem jsou také možnosti vyhledávání, které knihy nabízejí skrze rejstříky či slovníky pojmů. Jones navíc nabízí seznam použitých notací s vysvětlivkami (což se jeví docela užitečným, jelikož v rámci textu učebnice není pravidlem samostatné vyznačení a popis parametrů a neznámých v použitých rovnicích. Oproti tomu Mankiw nabízí notaci vždy u každé rovnice – minimálně při jejím prvním užití v textu).
6.4
Externí studijní materiály, podpůrné a dodatečné zdroje
Knížky obou autorů nabízejí mnoho online nástrojů a dodatečných studijních zdrojů nejen pro studenty, ale také pro profesory a učitele makroekonomie, kteří využívají učebnici pro svou lektorskou praxi. Díky přehledům doplňků k učebnicím, které nabízejí oba autoři v úvodních částech knih, se dokážeme rychle zorientovat a nalézt veškeré možné zdroje. Mnohé informace získáme také na osobních webových stránkách autorů a jejich univerzitních profilech.115 Mankiw nabízí celou škálu doplňků, zejména se jedná o následující:
Pro instruktory kurzů: -
zdroje a manuály pro instruktory (nalezneme na webových stránkách)
-
manuál obsahující veškerá řešení k příkladům a aplikacím
-
test bank obsahující více než 2000 otázek typu multiple-choice, výpočetních příkladů a otázek ke grafům. Test bank je dostupný v knižní či online podobě, také ve formě CD
-
Prezentace v programu Power Point, které obsahují výukový materiál ke každé kapitole
-
WebCT k vytvoření online kursu
Pro studenty: -
Průvodce studiem a pracovní sešit, který zahrnuje další příklady k procvičení, vše co potřebují znát ke zkoušce
Online zdroje: -
EconPortal
-
Interaktivní elektronická verze knihy
-
Doprovodná studijní webová stránka www.worthpublishers.com/mankiw, která nabízí různé typy testů, další tipy na internetové zdroje, datové zdroje, makroekonomické modely, online hry na bází makroekonomie, tutoriál pro studenty a další.
115
GREG MANKIW'S BLOG, Osobní blog G. Mankiwa [online], [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://gregmankiw.blogspot.cz/ Stanford Graduate School of Business: Osobní stránka profesora CH. I. JONESE [online], [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://www.gsb.stanford.edu/faculty-research/faculty/chad-jones
64
Jones taktéž nabízí sbírku podpůrných zdrojů:
Pro instruktory kurzů: -
Online nástroj SmartWork, tutoriál s integrovanou elektronickou verzí knihy
-
Test bank
-
Prezentace v programu Power Point možné k využití při výuce, obsahující všechny grafy a datové zdroje vyskytující se v textu
-
WebCT, zdrojové webová stránka
-
Manuál instruktora, obsahující přehled každé kapitoly, rozšířené případové studie a kompletní řešení ke všem příkladům
-
dodatečný zdroj dat: Country Snapshots
Pro studenty: -
webová stránka Student Studyspace obsahující zdroje, přehledy ke kapitolám, klíčové části výkladu, testy a příklady s řešením – vše zdarma
-
online interaktivní grafy, datové zdroje
-
Interaktivní tutoriál
-
dodatečný zdroj dat: Country Snapshots, obsahující informace o více než 200 světových ekonomik, makroekonomické statistiky a grafy
6.5
Pohled studenta
K vytvoření celkového pohledu na učebnice není důležité znát pouze jejich obsahovou stránku, ale také způsob podání výkladu a uchopitelnost probírané látky. Podívejme se na učebnice z pohledu studenta, který knihy využívá ke svému studiu makroekonomie. V následujícím textu nabízím vlastní subjektivní pohled čtenáře, který jsem získala po pročtení obou učebnic.
6.5.1
Srozumitelnost
Obě učebnice podávají výklad středně pokročilé makroekonomie, kdy se autoři snaží o co nejpřímější výklad teorie, který bude pro studenta dobře uchopitelný. Mankiw se snaží podat látku stručně a jednoduše, aby byla pro studenty více intuitivní. I přesto, že je kurz zaměřen na studenty, kteří již mají základy makroekonomie za sebou, není zde opomíjen výklad základních předpokladů modelů či občasné připomenutí hlavních principů makroekonomické teorie – zejména v úvodních kapitolách. Autor se snaží probíranou látku vysvětlovat po menších částech a až v závěru kapitol z těchto částí tvoří jeden celek. Jedná se zejména o modely a grafy, které vysvětluje tzv. „krok za krokem“. Taktéž studenta nezatěžuje přílišnou matematikou skrytou za modely a jejich teorií. Zaměřuje se hlavně na slovní vysvětlení a popis modelů, nebojí se obtížnější a pokročilejší problematiky vysvětlovat vícekrát a v rámci textu takto látku opakovat. Pochopení látky napomáhají 65
také mnohé případové studie. Neznamená to však, že by se autor vyhýbal důležitým tématům – stále se pohybujeme v středně pokročilé obtížnosti učiva. Jones se vydává mírně odlišnou cestou výkladu, kdy studenta zprvu zavádí do reálného světa pomocí příkladů a historických faktů a následně se intuitivně dostává k teorii a modelům, které stojí v pozadí. Student má tedy možnost více se zapojit do vytvářené teorie, je zde větší prostor pro vlastní myšlení čtenáře před tím, než je mu teorie v textu předložena. Tento přístup však mírně ubírá na přehlednosti učebnice, některé důležité pojmy jsou často součástí textu (nejsou označeny tučně či jinak vizuálně odděleny), což vyžaduje více čtenářovy pozornosti. Celkově se může zdát Jonesova učebnice mírně pokročilejší úrovně, jelikož mnohé modely a teorie jsou podávány skrze rovnice a matematické výpočty. Oproti Mankiwovi, Jones předpokládá pokročilejší úroveň znalostí čtenářů a modely zavádí v rámci několika mála kroků. Grafy nejsou vysvětlovány přílišně dopodrobna, pohyby křivek či reakce dle změn exogenních veličin jsou často znázorňovány současně. Na druhé straně Jones nabízí na začátku i na konci každé kapitoly souhrn probírané látky a podrobnější závěr, než je tomu u Mankiwa. Autor pracuje více s numerickými příklady či odvozeními, které následně konfrontuje s daty, čímž propojuje teorií s praxí.116
6.5.2
Zajímavost a motivace
Jako jednu z hlavních funkcí učebnice je možné uvést schopnost motivovat žáky k učení. Předpokladem každé dobré učebnice je její zajímavost, která vzbuzuje v čtenáři hlubší zájem o problematiku. Míra zajímavostí učebnic pro studenta úzce souvisí také s její srozumitelností a přehledností. Tuto funkci je možné plnit mnoha způsoby, zahrnutím reálných příkladů, vyprávěním příběhů, ilustracemi či formou užitého jazyka. Oba autoři často využívají těchto nástrojů, kdy uvádějí čtenáře do problematiky pomocí názorných příkladů a dalších pomocných textů. Motivaci k vybrání dané knihy a začtení se do jejich kapitol podporuje také schopnost autora výstižně popsat důvody, proč danou látku studovat, co je cílem učebnic a co vše může kniha nabídnout. Stejně jako Mankiw i Jones věnuje úvodní kapitoly učebnice nejen vysvětlení, co je to makroekonomie, jak ji chápat a proč ji studovat. Autoři také podávají podrobný popis knihy a jejího celkového obsahu.
6.5.3
Úroveň pokročilosti a rozsah témat
Vzhledem k rozporuplnosti autorů v otázce důrazu na jednotlivá témata je těžké posoudit úroveň pokročilosti v publikacích jako celek. Můžeme však hodnotit úroveň pokročilosti a rozsahu studijní látky dle témat. Jak již bylo několikrát naznačeno, Mankiw dává větší důraz na teorii krátkého období a proto také zavádí pokročilejší a rozšířenější model hospodářského cyklu, než je tomu u Jonese. Taktéž se zabývá pokročilejší otázkou teorie otevřené ekonomiky, kdy zavádí dva modely, jak pro malou otevřenou ekonomiku, tak pro ekonomiku velkou (kdy uvádí příklad USA). V rámci většiny kapitol se Mankiw často vrací k problematice hospodářské politiky státu, zejména k tématům dluhové politiky, monetární politiky, stanovení úrokových měr a další. Například již v kapitole modelu produkce autor zkoumá, jak vláda ovlivňuje poptávku po zboží a službách a jak výkon ekonomiky ovlivňuje přístup fiskální politiky státu (jedná se zejména o úspory a investice). Důležité téma, které nás provází celým oddílem krátkého období a je mu také věnováno několik dalších kapitol, je pro Mankiwa již zmíněná stabilizační politika státu. Téma se objevuje již v první kapitole zabývající se modelem krátkého období, kdy autor pokládá mnoho otázek spojených se
116
Mankiw se také samozřejmě zabývá reálnými daty a příklady, u Jonese je však jev výraznější.
66
zásahy státu v rámci hospodářského cyklu. Dále se problematika objevuje v rámci několika kapitol a je jí věnováno mnoho informačních boxů. Jonesova kniha nás provází dopodrobna teorií dlouhodobého ekonomického růstu, kdy se autor věnuje několika modelům a vzájemně je propojuje. Z pohledu krátkého období se zabývá podrobněji reálnými příklady, zejména tématu Velké recese, kterému věnuje několik kapitol. Podrobněji zkoumá příčiny rozdílů v bohatství mezi zeměmi a nabízí větší množství komparativních statistik, než je tomu u Mankiwa. Z pohledu náročnosti je nutno zmínit větší důraz na matematiku, rovnice a výpočty, které nás Jonesovou učebnicí neustále provázejí. Jones se v rámci učebnice často vrací k tématu rozdělení bohatství ve společnosti a hledá možné příčiny rozdílů kvality života117 obyvatel napříč ekonomikami. Uveďme si příklad kapitoly zabývající se trhem práce a nezaměstnaností, kdy autor zkoumá vliv vzdělání na zvýšení zaměstnanosti a následně se zaměřuje na komparaci ekonomik ve světě.
6.5.4
Struktura
Autoři sledují podobnou strukturu práce, využívají mnohých typografických prvků a používají vizuální prostředky k přehlednějšímu rozdělení textu. Mankiw často využívá informační boxy, které jsou odděleny od probírané látky, takže nezasahují do plynulé struktury textu. Jones častěji vkládá pojmy či rovnice přímo do textu, čímž se stává text hůře uchopitelný, zejména pokud je potřeba se opětovně vracet k některým termínům (oproti Mankiwovi, který si zakládá na zvýraznění pojmů a základních informací). Oba autoři využívají popisky ke grafům, ve kterých je ve zkratce vysvětlen jejich základní princip, což velice přispívá k pochopení teorie a celkových modelů.
6.5.5
Schopnost rozvíjení samostatného uvažování žáka
Kvalitní učebnice si dávají za úkol nacházet možnosti rozvíjení myšlení žáka. Jones se již v úvodu své učebnice zmiňuje o důležitosti této funkce, snaží se ve čtenáři vzbudit zájem o danou problematiku pomocí četných komparací (oproti Mankiwovi dává častěji důraz na komparaci ekonomik mezi sebou, nabízí vícero srovnávacích grafů a datových schémat). Obě učebnice využívají širokou škálu problémových úloh, pokládají čtenáři otázky s otevřenou odpovědí, prokládají teorií s praktickými ukázkami a mnohé další. Mankiw věnuje svou pozornost spíše na větší zopakování probírané látky a přehlednost, možná na úkor vyššího aktivního zapojení čtenáře na hledání samotného řešení.
117
Měřeno pomocí životní úrovně, kvalita života v textu myšlena z ekonomického hlediska
67
7
Závěr
Diplomová práce se zabývala srovnáním dvou makroekonomických učebnic středně pokročilé úrovně. Cílem práce bylo pomocí obsahového rozboru kapitol a následné komparace podat ucelený text popisující dané učebnice, který bude možné dále využívat pro případný výběr publikací při studiu makroekonomie. Práce se věnovala nejen srovnání obsahové stránky učebnic, ale také jejich rozsahu, úrovně pokročilosti, náročnosti a vysvětlovací schopnosti. Závěrem je taktéž nabídnut pohled studenta na obě publikace, ve kterém jsem se zaměřila zejména na otázku srozumitelnosti, motivace ke studiu a dalších možností pro studenty, také na nástroje pro sebehodnocení. Pro zajištění přehlednosti a dobré orientace vzhledem k daným učebnicím byla struktura práce volena dle oddílů a vybraných témat učebnic. Diplomová práce plní formu průvodce, kterého mohou využít zejména studenti a instruktoři kurzů makroekonomie, kteří stojí před otázkou volby učebnice jakožto hlavního studijního nástroje pro jejich práci. Snažila jsem se, aby samotný obsahový rozbor učebnic nabízel souhrn probírané látky nejen jako výčet faktů, ale současně nabízel porovnání obou knih. Proto jsem také volila strukturu, ve které se rozbor částečně prolíná s komparací. Celkově byla práce rozdělena na tři části. První část popisovala makroekonomickou teorii, ze které učebnice zejména čerpají. Druhá část se věnovala obsahovému rozboru, průběžné komparaci kapitol a probírané studijní látce. Následovala část třetí – srovnávací analýza, ve které byla pomocí zjištěných poznatků vytvořena celková komparace knih dle metod popsaných v úvodu práce. V komparativní analýze jsem se nezaměřila pouze na hledání a vyzdvižení rozdílů v učebnicích, ale také na jejich společné rysy a témata, které mají autoři společné. V práci jsem se snažila podat celkový obraz srovnávaných učebnic, společně s dalšími informacemi, které s nimi blízce souvisí. Obsahově a strukturálně jsou si učebnice velice blízké. Dělí se do několika základních teoretických částí, sledují přibližně stejnou strukturu a drží se rozdělení kapitol dle dlouhého a krátkého období. Učebnice tak mají jasný koncept, který studenta provází od jednoho teoretického pohledu k druhému a následně je propojuje v jeden celek. Úvod do knih je pro studenty zopakováním si již známých informací a seznámením se s konceptem knihy a základními studijními technikami, které jsou v učebnici použity. I přes převládající podobnost úvodních kapitol jsou zde určité rozdíly, které dávají menší prostor pro komparaci děl. Po úvodním slově a kapitolách popisujících makroekonomii jako vědu a její hlavní nástroje, se autoři věnují klasické teorii dlouhého období. Jsou zde zařazeny komparace kapitol obsahující teorii dlouhého a velmi dlouhého období a hospodářského růstu. Výklad obou učebnic se začíná výrazněji lišit, je již znát rozdílnost v přikládání důležitosti konkrétním okruhům probírané látky. Jones klade větší důraz na teorii hospodářského růstu, kterou řadí do prvních kapitol zabývajících se dlouhým obdobím. Mankiw jde odlišnou cestou, kdy se zprvu představí výklad klasické teorie dlouhého období (model národních účtů a zapůjčitelných fondů, peníze a inflace, nezaměstnanost), a až následně přichází na řadu část popisující velmi dlouhé období s teorií hospodářského růstu, které není přidělen až takový důraz, jako je tomu v učebnici profesora Jonese. Dále oba autoři zavádějí Solowův růstový model. Mankiw se rozboru Solowova modelu věnuje podrobněji a dochází také k jeho rozvinutí o parametr technologického pokroku (čemuž věnuje celou samostatnou kapitolu). Jones po zavedení Solowova modelu jeho koncept opouští a zabývá se dalšími možnými růstovými teoriemi – zejména Romerovým růstovým modelem. Teorie dlouhodobého ekonomického růstu je pro Jonese velice podstatným tématem, věnuje problematice několik samostatných kapitol a případových studií. Jak jsme zjistili při obsahovém rozboru, přístup autorů k výběru probírané látky se rozchází zejména v kapitolách zabývající se modelem hospodářského cyklu. Autoři se míjí v názorech na důležitost 68
některých částí, zejména Mankiw věnuje celou kapitolu otevřené ekonomice a zavedení MundellFlemingova modelu krátkého období. Naopak Jones zmiňuje problematiku otevřené ekonomiky více okrajově, zaměřuje se spíše na popis velkých ekonomických šoků, které zasáhly světové ekonomiky v nedávné historii, celé dvě kapitoly oddílu krátkého období věnuje rozboru Velké recese (The Great recession). Celkově se Jones ve své knize zabývá více teorií dlouhého období a ekonomického růstu, kdežto Mankiw klade důraz na teorii hospodářského cyklu a vyvíjí rozsáhlejší model, než je tomu u Jonese. Poslední oddíly knihy oba autoři věnují tématice mikroekonomických základů. Jones se navíc v rámci oddílu stručně věnuje problematice otevřené ekonomiky a mezinárodního obchodu. Mankiw rozšiřuje učebnici o oddíl zvaný Makroekonomie politických debat, kdy se zaobírá stabilizační a dluhovou politikou. Vzhledem k rozdílnosti autorů v otázce důrazu na jednotlivá témata je těžké posoudit úroveň pokročilosti v publikacích jako celek. Rozhodla jsem se tedy zhodnotit úroveň pokročilosti a rozsahu studijní látky dle témat. Jonesova kniha nás provází dopodrobna teorií dlouhodobého ekonomického růstu, kdy se autor věnuje několika modelům a vzájemně je propojuje. Z pohledu krátkého období se zabývá podrobněji reálnými příklady, zejména tématu Velké recese, kterému věnuje několik kapitol. Podrobněji zkoumá příčiny rozdílů v bohatství mezi zeměmi a nabízí větší množství komparativních statistik, než je tomu u Mankiwa. Z pohledu náročnosti je nutno zmínit větší důraz na matematiku, rovnice a výpočty, které nás Jonesovou učebnicí neustále provázejí. Mankiw si zakládá na častějším opakování základů makroekonomie, modely zavádí více postupně a snaží se o celkovou přehlednost a jednoduchost. Je zde znatelný menší důraz na matematickou stránku výkladu. Podrobně se zabývá tématem otevřené ekonomiky a také nabízí pokročilejší model krátkého období – Dynamický AD-AS model. Nabízí také zřejmější pohled na přístup Nové Keynesiánské makroekonomie, který je zřejmý zejména z modelu IS-LM. Z pohledu struktury, vysvětlovací schopnosti a dovednosti motivovat a rozvíjet myšlení čtenáře jsou dle mého názoru obě učebnice srovnatelné. Autoři sledují podobnou strukturu práce, využívají mnohých typografických prvků a používají vizuální prostředky k přehlednějšímu rozdělení textu. Obě učebnice využívají širokou škálu problémových úloh, pokládají čtenáři otázky s otevřenou odpovědí, prokládají teorií s praktickými ukázkami a mnohé další. Taktéž mohou čtenáři využít mnohých doplňkových zdrojů, cvičení a online nástrojů pro další studium.
69
8
Seznam použité literatury
8.1
Odborná literatura [1] MANKIW, N. G., Macroeconomics, WORTH PUBLISHERS New York 2007, 6th edition, 578 s., ISBN 978-0-7167-6213-3 [2] MANKIW, N. G., Macroeconomics, WORTH PUBLISHERS New York 2010, 7th edition, 608 s., ISBN 978-1429218870 [3] MANKIW, N. G., Macroeconomics, WORTH PUBLISHERS New York 2012, 8th edition, 608 s., ISBN 978-1429240024 [4] JONES, Ch. I., Macroeconomics, W. W. NORTON&COMPANY New York 2011, 2nd edition, 565 s., ISBN 978-0393934236 [5] JONES, Ch. I., Macroeconomics, W. W. NORTON&COMPANY New York 2013, 3nd edition, 609 s., ISBN 978-0393923902 [6] MAŇÁK, M., KNECHT, P., Hodnocení učebnic, PAIDO Brno 2007, 140 s., ISBN 978-807315-148-5 [7] MAŇÁK, J., KLAPKO, D., Učebnice pod lupou, PAIDO Brno 2006, 124 s., ISBN 80-7315124-3 [8] KNECHT, P., JANÍK, T., Učebnice z pohledu pedagogického výzkumu, PAIDO Brno 2008, 196 S., ISBN 978-80-7315-174-4 [9] SIRŮČEK, P. a kol., Hospodářské dějiny a ekonomické teorie, MELANDRIUM 2007, 1. vydání 511 s. ISBN 978-80-86175-53-9 [10] SOJKA, M., John Maynard Keynes a současné ekonomie, GRADA Publishing 1999, 1. Vydání, 156 s. ISBN 80-7169-827-X [11] HOLMAN, R. a kol., Dějiny ekonomického myšlení, C. H. Beck 1999, 1. Vydání, 544 s., ISBN 80 -7179-238-1 [12] BARRO, R., Macroeconomics, MIT Press, 1997, 867 s., ISBN 978-0262024365 [13] JONES, Ch. I., Introduction to Economic Growth, W. W. NORTON&COMPANY New York 2013, 3th edition, 320 s., ISBN 978-0393919172 [14] MANKIW, N. G., Principles of economics, WORTH PUBLISHERS New York 2014, 7th edition, 880 s., ISBN 978-1285165875
8.2
Internetové zdroje [1] Library economics liberty Mankiw, N. G., New Keynesian Economics, Library economics liberty [online], Liberty Fund, Inc., 2008 [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW:http://www.econlib.org/library/Enc/NewKeynesianEconomics.html [2] Stanford Graduate School of Business: Osobní stránka profesora CH. I. JONESE [online], [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://www.gsb.stanford.edu/facultyresearch/faculty/chad-jones [3] Stanford Graduate School of Business: Blog a osobní stránka CH. I. JONESE [online], [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://web.stanford.edu/~chadj/ [4] Stanford Graduate School of Business: Curriculum vitae, CH. I. JONES [online], [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://web.stanford.edu/~chadj/cv.html#Papers [5] Greg Mankiw’s blog, Osobní blog G. Mankiwa [online], [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://gregmankiw.blogspot.cz/ [6] Harvard University, Osobní stránka profesora Mankiwa [online], [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://scholar.harvard.edu/mankiw [7] The Economist, Washington, Let's pick on Greg Mankiw 2009, [online], [cit. 2015-0506], dostupný na WWW: http://www.economist.com/blogs/freeexchange/2009/03/lets_pick_on_greg_mankiw [8] Library economics liberty, An Interview with N. Gregory Mankiw [online], Liberty Fund, Inc., 2005 [cit. 2015-05-06], dostupný na WWW: http://www.econlib.org/library/Columns/y2005/MankiwCouncil.html
70
9
Seznam grafů, tabulek a příloh
9.1
Seznam grafů
Graf 1 ............................................................................................................................................................35 Graf 2 ............................................................................................................................................................41 Graf 3 ............................................................................................................................................................42 Graf 4 ............................................................................................................................................................48 Graf 5 ............................................................................................................................................................50 Graf 6 ............................................................................................................................................................58 Graf 7 ............................................................................................................................................................59
9.2
Seznam tabulek
Tabulka 1 ......................................................................................................................................................24 Tabulka 2 ......................................................................................................................................................28 Tabulka 3 ......................................................................................................................................................33 Tabulka 4 ......................................................................................................................................................45 Tabulka 5 ......................................................................................................................................................55
9.3
Seznam příloh
Příloha A…………………………..……………………………………………...…………….………....72
71
Příloha A
Schéma 1
Zdroj: Charles I. Jones, Macroeconomics, 2011, str. 301
Graf 1
Zdroj: Charles I. Jones, Macroeconomics, 2011, str. 341
Graf 2
Zdroj: Mankiw N. G.,Macroeconomics, 2010, str. 275
Graf 3
Zdroj: Mankiw N. G.,Macroeconomics, 2010, str. 422
Graf 4
Zdroj: Charles I. Jones, Macroeconomics, 2011, str. 405
Graf 5
Zdroj: Mankiw N. G.,Macroeconomics, 2010, str. 528
Tabulka 1
Zdroj: Mankiw N. G.,Macroeconomics, 2010, str. 356
Schéma 2
Zdroj: Mankiw N. G.,Macroeconomics, 2010, str. 422
