www.thunova.cz Shrnutí z učebnice Makroekonomie – Pavelka (III) KAPITOLA 1 - ÚVOD DO MAKROEKONOMIE.
Ekonomie zkoumá alokaci vzácných zdrojů mezi alternativní použití Ekonomii běžně dělíme na mikroekonomii a makroekonomii Mikroekonomie se zabývá dílčími subjekty na trhu a zkoumá dílčí trhy Makroekonomie zkoumá ekonomiku jako celek Makroekonomickými subjekty jsou: domácnosti, firmy, vláda, zahraničí Makroekonomický koloběh zjednodušeně zachycuje vzájemné vztahy mezi jednotlivými makroekonomickými subjekty. Tyto vztahy mohou být v podobě reálných toků nebo peněžních toků. Pozitivní ekonomie je pouhým popisem stavu. Normativní ekonomie přináší hodnotové soudy. Celkové úspory v ekonomice se rovnají celkovým investicím v ekonomice Zásahy státu do ekonomiky mohou mít podobu fiskální, monetární, kurzové a obchodní politiky. KAPITOLA 2 - UKAZATELE EKONOMICKÉ VÝKONNOSTI. Hrubý domácí produkt je tržní hodnota veškerých finálních statků a služeb vyprodukovaných v dané ekonomice za dané časové období Finální statek je statek určený ke konečné spotřebě, investicím nebo vývozu Přidaná hodnota je rozdíl mezi příjmy z prodeje a hodnotou meziproduktu Tržní ceny zahrnují vedle cen, které si účtují výrobci, také nepřímé daně Výdajovou metodou zjistíme HDP součtem veškerých výdajů: spotřebních výdajů domácností, hrubých investičních výdajů, výdajů vlády na nákup statků a služeb a čistého exportu Výrobní metodou zjistíme HDP součtem přidaných hodnot na jednotlivých stupních výroby Důchodovou metodou zjistíme HDP součtem všech důchodů: mezd, úroků, zisků, rent, dále pak odpisů a nepřímých daní. Nominální HDP je vyjádřen v běžných cenách sledovaného roku. Reálný produkt eliminuje cenovou změnu, je vyjádřen ve stálých cenách výchozího roku. Čistý domácí produkt získáme, jestliže od hrubého domácího produktu odečteme znehodnocení kapitálu (odpisy) Hrubý národní důchod je vytvořen kdekoliv ve světě, ale výrobními faktory v držení rezidentů sledované země. Hrubý domácí produkt je vyroben v dané zemi výrobními faktory v držení rezidentů i nerezidentů dané země Disponibilní důchod je důchod domácností, který mohou použít na spotřebu nebo úspory KAPITOLA 3 - VÝDAJE A ROVNOVÁŽNÝ HDP Spotřebu tvoří výdaje domácností na statky krátkodobé a dlouhodobé spotřeby a na služby Spotřeba se člení na autonomní část, která nezávisí na velikosti disponibilního důchodu – označuje se jako autonomní a na část, která závisí na výši disponibilního důchodu Mezní sklon ke spotřebě udává, o kolik se změní spotřeba, jestliže se disponibilní důchod změní o jednotku Spotřeba roste, klesá – li úroková míra, roste-li bohatství, zlepšuje –li se očekávání budoucího vývoje Krátkodobě spotřeba absolutně roste, ale její podíl na disponibilním důchodu se snižuje. Dlouhodobě je podíl spotřeby na disponibilním důchodu stabilní. Teorie životního cyklu říká, že spotřeba je v dlouhém období relativně stabilní. V období s vysokým příjmem domácnosti vydávají za spotřebu méně, než činí jejich disponibilní důchod a to jim umožňuje tvořit úspory, které využijí v období, kdy mají nízký příjem. Mezní sklon k úsporám udává, jak se změní úspory, jestliže se disponibilní důchod změní o jednotku 1
www.thunova.cz Shrnutí z učebnice Makroekonomie – Pavelka (III) Součet mezního sklonu ke spotřebě a mezního sklonu k úsporám je jedna Skutečné investice jsou dány součtem plánovaných investic a neplánovaných investic (změnou stavu zásob) Plánované investice nezávisí na velikosti HDP, ale závisí např. na úrokové míře Rovnovážný HDP je takový produkt, kdy plánované výdaje rovnají skutečně vytvořenému produktu Rovnovážný HDP vzroste po zvýšení plánovaných investic o více, než činí výše změny plánovaných investic Rovnovážný produkt získáme, jestliže součet autonomních výdajů vynásobíme příslušným výdajovým multiplikátorem. Disponibilní důchod v třísektorové ekonomice odpovídá přibližně výši HDP zmenšeného o daně a zvýšeného o transfery Čistý export je rozdíl mezi exportem a importem. Import má část autonomní, nezávislou na HDP sledované země a část, která na HDP sledované země závisí KAPITOLA 4 – PENÍZE Peníze jsou všeobecně přijímaným prostředkem směny Barterová směna znamená výměnu zboží za zboží Původně byly papírové bankovky stoprocentně kryty zlatem. Později docházelo ke snižování krytí. Dnešní peníze již kryté zlatem nejsou. Jsou to peníze s nuceným oběhem Peníze slouží jako prostředek směny, uchovatel hodnoty a také jako zúčtovací jednotka Nabídka peněz je množství peněz v ekonomice k danému časovému okamžiku Nabídku peněz, nebo-li peněžní zásobu, vyjadřujeme pomocí peněžních agregátů (M1, M2 a M3) Bankovní soustavu tvoří centrální banka a banky komerční Centrální banka může zvýšit peněžní zásobu nákupem vládních cenných papírů, snížením povinných minimálních rezerv a poskytnutím úvěru komerční bance K poklesu peněžní zásoby dochází prodejem vládních cenných papírů centrální bankou, zvýšením povinné míry rezerv, anebo splacením úvěru, který si komerční banka vzala u centrální banky Jednoduchý depozitní multiplikátor je obrácenou hodnotou sazby povinných minimálních rezerv Sazba povinných minimálních rezerv udává, kolik procent z primárních vkladů musí komerční banky držet u centrální banky¨ Lidé poptávají peníze z důvodu transakčního, opatrnostního a spekulačního Cena cenného papíru roste, klesá-li jeho míra výnosnosti (úroková míra) a obráceně Rovnovážná úroková míra se na trhu peněz ustanoví, pokud se poptávané množství peněz přesně vyrovná nabízenému množství peněz Nominální úroková míra se přibližně rovná součtu reálné úrokové míry a míry inflace Růst peněžní zásoby vede k poklesu nominální úrokové míry. Pokles peněžní zásoby způsobuje růst nominální úrokové míry Růst poptávky po penězích způsobí růst nominální úrokové míry. Pokles poptávky po penězích povede k poklesu nominální úrokové míry KAPITOLA 5 – AGREGÁTNÍ POPTÁVKA A AGREGÁTNÍ NABÍDKA Agregátní poptávka vyjadřuje různá množství reálného produktu, která chtějí spotřebitelé, firmy, vláda a zahraniční zákazníci koupit při různých cenových hladinách Křivka agregátní poptávky je klesající:čím nižší je cenová hladina, tím vyšší je reálný produkt Klesající tvar křivky agregátní poptávky je vysvětlen třemi efekty: efektem úrokové míry, efektem bohatství a zahraničním efektem
2
www.thunova.cz Shrnutí z učebnice Makroekonomie – Pavelka (III) Agregátní poptávka roste, pokud rostou spotřební výdaje domácností, investice, vládní nákupy a čistý export. Jejich růst však nesmí být způsoben změnou cenové hladiny. Agregátní nabídka vyjadřuje množství reálného produktu, která chtějí firmy vyrobit při různých cenových hladinách Dlouhodobá křivka agregátní nabídky je vertikální na úrovni potenciálního produktu Krátkodobá křivka agregátní nabídky je pozitivně rostoucí. S rostoucí cenovou hladinou roste reálný produkt Růst cen výrobních vstupů snižuje krátkodobou agregátní nabídku a posouvá její křivku nahoru. Pokles cen výrobních vstupů zvyšuje krátkodobou agregátní nabídku a posouvá její křivku dolů Rovnovážný produkt a rovnovážná cenová hladina jsou dosaženy, pokud se agregátní poptávka a agregátní nabídka rovnají. Je nutné ale rozlišovat krátkodobou a dlouhodobou rovnováhu V krátkém období se reálný produkt může vlivem změn agregátní poptávky a agregátní nabídky odchylovat od potenciálního produktu Zaměstnanci podléhají peněžní iluzi, jestliže ztotožňují růst nominálních mezd s růstem reálných mezd, aniž si uvědomují změnu cenové hladiny Agregátní poptávka představuje celkové výdaje domácnosti, firem, vlády a zahraničních subjektů v ekonomice na nákupy statků a služeb. Křivka agregátní poptávky klesá zleva doprava, protože spotřeba domácností se s klesající cenovou hladinou zvyšuje Agregátní nabídka označuje celkovou nabídku všech statků a služeb NH v peněžní podobě. Krátkodobá křivka SRAS má vzestupný tvar zleva doprava. Dlouhodobá křivka LSAR má vertikální průběh (nabídka v dlouhodobém období nereaguje na změny cenové hladiny) Potenciální produkt označuje národní produkt Y vytvořený při plném využití pracovních sil a ostatních ekonomických zdrojů, který je dlouhodobě udržitelný Bod makroekonomické rovnováhy – v něm se protíná křivka AD a AS. KAPITOLA 6 – HOSPODÁŘSKÉ CYKLY A EKONOMICKÝ RŮST Hospodářský cyklus znamená kolísání reálného produktu kolem svého trendu Trendem rozumíme potenciální produkt Hospodářský cyklus má dvě základní fáze – recesi a expanzi, které jsou oddělené vrcholem a dnem Ve fázi recese klesá reálný produkt pod svůj trend, roste nezaměstnanost, firmám se hromadí zásoby a omezují svoje investice. Lidé snižují své spotřební výdaje. Ve fázi expanze roste reálný produkt nad svůj trend, klesá nezaměstnanost, firmy zvyšují investice a svou produkci. Lidé zvyšují své spotřební výdaje. Déle trvající a hluboká recese se nazývá deprese Produkt neroste, ani neklesá, mluvíme o stagnaci Hospodářský cyklus nepostihuje ekonomiky izolovaně, častější je propojenost hospodářského cyklu mezi zeměmi Poptávkové a nabídkové šoky rozdělujeme na pozitivní, které vedou k expanzi, a negativní, způsobující recesi Poptávkové šoky mohou být monetární a reálné Nabídkové šoky mohou být nominální a reálné Vývoj cenové hladiny v recesi a expanzi není jednoznačný, může klesat i růst Teorie politického hospodářského cyklu vysvětluje kolísání ekonomiky střídáním expanzivních a restriktivních politik vlád v závislosti na volbách Ekonomický růst znamená růst potencionálního produktu Zákl. zdroji ekonom. růstu jsou množství práce, kapitálu, přírodních zdrojů a produktivita těchto výrobních vstupů. Produktivita výrobních vstupů v robě zahrnuje mimo jiné vliv lidského kapitálu a technologického pokroku.
3
www.thunova.cz Shrnutí z učebnice Makroekonomie – Pavelka (III) KAPITOLA 7 – NEZAMĚSTNANOST Nezaměstnaný je ten, kdo nemá placené místo, nebo není sebezaměstnaný, aktivně hledá práci a je schopen do práce nastoupit Pracovní síla je vlastně ekonomicky aktivní obyvatelstvo skládající se ze zaměstnaných a nezaměstnaných Míra nezaměstnanosti je procentuální podíl nezaměstnaných na pracovní síle Frikční nezaměstnanost je nazývána vyhledávací nezaměstnaností. Nezaměstnaným jistý čas trvá, než najdou místo Strukturální nezaměstnanost vzniká z důvodu kvalifikačního či prostorového nesouladu mezi nabídkou práce a poptávkou po práci Cyklická nezaměstnanost existuje v případě poklesu produktu pod úroveň potenciálního produktu Přirozená míra nezaměstnanosti je taková míra nezaměstnanosti, kterou ekonomika dosahuje na své potenciální úrovni Dobrovolná nezaměstnanost je nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný nechce pracovat při dané mzdové sazbě Nedobrovolná nezaměstnanost je nezaměstnanost, kdy by nezaměstnaný při dané mzdové sazbě pracovat chtěl, ale místo nesežene. Předpokladem její existence jsou nepružné mzdy Okunův zákon zachycuje ekonomické náklady nezaměstnanosti v podobě odchylky skutečného produktu od potenciálního produktu Pasivní politika zaměstnanosti znamená tlumení dopadů nezaměstnanosti podporami v nezaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti je politika vlády zaměřená na zvyšování zaměstnanosti Dlouhodobě nezaměstnaní jsou ti, kteří jsou nezaměstnaní déle než jeden rok KAPITOLA 8 – INFLACE Inflace je růst všeobecné cenové hladiny. Dochází při ní k poklesu kupní síly peněz Všeobecnou cenovou hladinu měříme cenovými indexy – indexem spotřebitelských cen, indexem cen výrobců nebo deflátorem HDP Index spotřebních cen pracuje s fixním košem statků. Porovnává jeho cenu v běžném roce s jeho cenou v roce základním Deflátor HDP se vypočítá jako podíl nominálního HDP a reálného HDP Míra inflace je růst cenové hladiny v procentech Deflace je opak inflace. Dezinflace je pokles tempa míry inflace Poptávková inflace je způsobena růstem některé složky agregátní poptávky Nabídková inflace je způsobena růstem nákladů Setrvačná inflace vzniká vlivem očekávání inflace, které se promění ve skutečnou inflaci Mzdově inflační spirála vzniká, pokud se očekávaná inflace promítne do růstu mezd, který je doprovázen neustálým zvyšováním peněžní zásoby Podle závažnosti rozeznáváme inflaci mírnou, pádivou a hyperinflaci Změnu nominálního důchodu v procentech můžeme přibližně získat součtem změny reálného důchodu v procentech a míry inflace Inflace negativně působí na příjemce nominálních důchodů, snižuje reálnou hodnotu vkladů, odrazuje od investování a způsobuje další náklady Protiinflační politika může nabývat podoby restriktivní monetární a fiskální politiky, cenové a mzdové regulace. U setrvačné inflace je nutno působit na odstranění inflačního očekávání Phillipsova křivka zachycuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace Krátkodobě může vláda volit mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace V dlouhém období volba mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace neexistuje. Dlouhodobá Phillipsova křivka je vertikální. Nezaměstnanost je vždy na úrovni své přirozené míry Neustálé snahy vlády snížit míru nezaměstnanosti povedou ke stále se zrychlující (akcelerující) inflaci. 4
www.thunova.cz Shrnutí z učebnice Makroekonomie – Pavelka (III) KAPITOLA 9 – MĚNOVÝ KURZ
Měnový kurz je cenou jedné měny vyjádřenou v jednotkách druhé měny. Měna je národní forma peněz. Valuty jsou hotovostní forma měny, devizy = bezhotovostní forma. Na měnovém trhu se střetáváním devizové nabídky a devizové poptávky ustanovuje měnový kurz. Zhodnocení měny = APRECIACE – je způsobena zvýšením poptávky nebo poklesem nabídky dané měny. Znehodnocení měny = DEPRECIACE – je způsobena poklesem poptávky nebo růstem nabídky dané měny. Poptávku po CZK vytvářejí čeští vývozci statků a služeb a zahraniční investoři nakupující česká aktiva. Nabídku CZK vytvářejí čeští dovozci statků a služeb a čeští investoři nakupující zahr. aktiva. Měnová arbitráž vede k jednotné úrovni kurzu dané měny po celém světě. Zákon jediné ceny říká, že ceny identického zboží jsou stejné bez ohledu na místo prodeje. Působení zákona jediné ceny komplikují transportní náklady a celní bariéry. Absolutní verze parity kupní síly říká, že nominální měnový kurz je dán podílem cenových hladin dvou zemí. Relativní verze parity kupní síly nedeterminuje hodnotu nominálního měnového kurzu, ale jeho změnu. Ta je dána diferenciálně měr inflací ve dvou zemích. Parita úrokových sazeb vede k takové úrovni kurzu, kdy se očekávané výnosy denominované v různých zemích vyrovnají. Floating kurz = že se kurz stanovuje pouze na základě nabídky a poptávky po dané měně. Pevný kurz = ČNB určí jeho výši a následnými intervencemi na měnových trzích tuto výši udržuje. Oscilační pásmo u fixního kurzu vymezuje hranice, mezi kterými se měnový kurz může volně pohybovat na základě nabídky a poptávky. Mimo tyto hranice již intervenuje ČNB. Intervence prování ČNB tak, že nakupuje domácí měnu za své devizové rezervy, nebo domácí měnu prodává, a tím své devizové rezervy zvyšuje.
KAPITOLA 10 – PLATEBNÍ BILANCE, ZAHRANIČNÍ ZADLUŽENOST Platební bilance je systematický zápis veškerých ekonomických transakcí mezi rezidenty a nerezidenty sledované země za určité časové období Platební bilance se dále člení na: běžný účet, kapitálový účet, finanční účet, saldo chyb a opomenutí a změnu devizových rezerv Běžný účet se dále rozkládá na: obchodní bilanci, bilanci služeb, bilanci výnosů a běžné převody Finanční účet se dále rozkládá na: přímé zahraniční investice, portfoliové investice a ostatní investice Platební bilance je jako celek vždy účetně vyrovnaná, neboli součet všech kreditních položek odpovídá součtu všech debetních položek Dvojitý zápis znamená, že každá transakce je zachycena dvakrát – jednou jako kreditní položka a jednou jako debetní položka J – křivka zachycuje vývoj čistého exportu po znehodnocení měny. Nejprve dojde k jeho zhoršení a teprve časem ke zlepšení Úrokový diferenciál je rozdíl mezi úrokovými měrami dvou zemí Reálný měnový kurz v sobě zahrnuje nominální měnový kurz a podíl cenových hladin Deficit platební bilance může být vyrovnán měnovým, důchodovým nebo cenovým mechanismem Zahraniční dluh je objem dluhu rezidentů vůči zahraničním subjektům
5
www.thunova.cz Shrnutí z učebnice Makroekonomie – Pavelka (III) KAPITOLA 11 – MĚNOVÁ POLITIKA Měnová politika znamená ovlivňování ekonomiky prostřednictvím peněžního trhu Měnovou politiku provádí zpravidla centrální banka. Ta má i další funkce, jako například emisní funkci, řízení platebního styku, spravuje devizové rezervy, vede účet vládě atd. Konečnými cíli měnové politiky je cenová stabilita, nízká nezaměstnanost a stabilní ekonomický růst. Jejich současné dosažení je pro centrální banku nemožné Svými nástroji centrální banka ovlivňuje zprostředkující cíle, kterými jsou nejčastěji: peněžní zásoba, úrokové míry a měnový kurz Mezi nástroje měnové politiky řadíme: operace na otevřeném trhu, povinnou míru rezerv, diskontní sazbu a devizové rezervy Operace na otevřeném trhu jsou nákupy či prodeje vládních cenných papírů centrální bankou Expanzivní měnová politika centrální banky může mít podobu: nákupu cenných papírů centrální bankou, snížení sazby povinných minimálních rezerv, snížení diskontní sazby, nákup deviz Restriktivní měnová politika centrální banky má tyto podoby: prodej vládních cenných papírů centrální bankou, zvýšení sazby povinných minimálních rezerv, zvýšení diskontní sazby, prodej deviz z devizových rezerv Monetární expanze krátkodobě povede k růstu reálného produktu, poklesu nezaměstnanosti a k růstu cenové hladiny. V dlouhém období dojde pouze k růstu cenové hladiny Monetární restrikce krátkodobě povede k poklesu reálného produktu, růstu nezaměstnanosti a poklesu cenové hladiny. V dlouhém období dojde pouze k poklesu cenové hladiny Neutralita peněz znamená, že změna peněžní zásoby ovlivní cenovou hladinu, ale neovlivní reálné veličiny, jako reálný produkt, zaměstnanost nebo reálnou mzdovou sazbu Aktivistická měnová politika vede v případě ekonomické recese k měnové expanzi a v případě ekonomické expanze k měnové restrikci. Dochází tak k přizpůsobování měnové politiky cyklickým výkyvům ekonomiky Měnová politika stálého pravidla peněžní zásoby říká, že peněžní zásoba by měla růst neustále tempem 3 – 5 % ročně Cílování inflace je veřejné vyhlášení inflačního cíle centrální bankou a jeho dodržení prostřednictvím nástrojů měnové politiky Jistými problémy, které omezují účinnost měnové politiky, jsou past na likviditu, nízká citlivost soukromých výdajů na úrokovou míru a časové zpoždění Měnová politika při fixním měnovém kurzu je neúčinná. Naopak při flexibilním měnovém kurzu je účinná KAPITOLA 12 – FISKÁLNÍ POLITIKA Cílem fiskální politiky je dosažení makroekonomické stability v podobě nízké míry nezaměstnanosti, stabilního růstu reálného produktu a stabilní cenové hladiny Deficit rozpočtu vzniká, jestliže výdaje převýší příjmy. Přebytek naopak, pokud příjmy převýší výdaje Deficity státního rozpočtu vedou k růstu státního dluhu. Úroky z vládních dluhopisů vydaných na krytí státního dluhu zpětně negativně působí na saldo státního rozpočtu Veřejné rozpočty v sobě vedle státního rozpočtu zahrnují zejména rozpočty měst a obcí, rozpočty krajů, mimorozpočtových fondů a rozpočty zdravotních pojišťoven Vestavěné stabilizátory automaticky zmírňují cyklické výkyvy ekonomiky. Vestavěnými stabilizátory jsou zejména podpory v nezaměstnanosti a progresivní míra zdanění Progresivní míra zdanění znamená, že přírůstky příjmu jednotlivce jsou zdaňovány vyšší sazbou Diskreční politika je politikou volného rozhodování vlády ohledně vládních výdajů a vládních příjmů
6
www.thunova.cz Shrnutí z učebnice Makroekonomie – Pavelka (III) Fiskální expanze povede v krátkém období k růstu reálného produktu, k růstu cenové hladiny a k poklesu nezaměstnanosti. V dlouhém období je jediným dopadem růst cenové hladiny Fiskální restrikce povede v krátkém období k poklesu reálného produktu, k poklesu cenové hladiny a k růstu nezaměstnanosti. V dlouhém období je jediným dopadem pokles cenové hladiny Skutečné saldo rozpočtu je dáno součtem strukturálního salda a cyklického salda rozpočtu Strukturální saldo rozpočtu je dosaženo, pokud ekonomika pracuje na potenciálním produktu. Jeho výše je ovlivněna diskreční politikou Cyklické saldo vzniká z důvodu cyklického kolísání ekonomiky. Jeho výše je ovlivněna působením vestavěných stabilizátorů Lafferova křivka udává závislost daňového výnosu na míře zdanění. Daňový výnos roste pouze do určité výše míry zdanění Vytěsňovací efekt znamená, že vládní výdaje prostřednictvím zvýšení úrokové míry vytlačují soukromé investice Časové zpoždění je dobou od rozpoznání potřeby přijmout určité fiskální opatření až do doby, kdy toto opatření začne v ekonomice působit Fiskální politika je při fixním měnovém kurzu účinná. Naopak v případě flexibilního měnového kurzu je neúčinná. KAPITOLA 13 – MEZINÁRODNÍ OBCHOD A OBCHODNÍ POLITIKA Podle teorie absolutních výhod bude země vyvážet to zboží, u kterého má absolutně nejnižší náklady Podle teorie komparativních výhod bude země vyvážet to zboží, u kterého má relativně nejnižší náklady, neboli to zboží, u kterého je produktivnější Pokud chce země vyrobit při daných zdrojích více určitého statku, musí se vzdát výroby jiného statku. Vzdání se jiného výrobku lze označit jako náklad obětované příležitosti V případě možnosti mezinárodního obchodu se bude mezinárodní směnný poměr pohybovat někde v rozmezích národních směnných poměrů – neboli těch, za které se obchodovalo v uzavřených ekonomikách Hranice výrobních možností udává kombinace dvou statků, které může země při daných zdrojích a dané technologii maximálně vyrobit Pokud stát (vláda) nezasahuje žádným způsobem do mezinárodního obchodu, mluvíme o volném obchodě, pokud zasahuje, mluvíme o protekcionismu Protekcionismus, nebo-li ochranářská opatření, může nabývat podoby např. cel, dovozních kvót, dobrovolných vývozních restrikcí, exportních subvencí, veterinárních, hygienických, technických norem. Clo lze chápat jako určitou daň uvalenou na dovážené zboží Dovozní kvóta udává maximální množství určitého zboží, které lze dovézt Někteří výrobci mohou sami omezit svůj vývoz do určité země – zpravidla pod tlakem dovážející země Vláda může pomoci svým výrobcům vyvézt jejich zboží např. exportní subvencí, úvěrováním nebo pojištěním Vlády omezují mezinárodní obchod např. z důvodu: ochrany domácích výrobců, zajištění zaměstnanosti, ochrany „nedospělého odvětví“, ochrany národních zájmů apod. Svobodný mezinárodní obchod má pozitivní dopady na zúčastněné země Existují tendence omezovat překážky mezinárodnímu obchodu. Tyto snahy lze pozorovat např. u Světové obchodní organizace
7
