Magazín Národního divadla Brno

Magazín Národního divadla Brno

Volkstheater Wien (Rakousko):

SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ

str. 25

Jihočeské divadlo:

JOB INTERVIEWS

Za finanční podpory

Hlavní mediální partneři

Partner

Děkujeme Českému rozhlasu za spolupráci.

Mediální partneři

str. 23

úvodník Milí Brňané, Moravané a vůbec všichni potenciální diváci festivalu Divadelní svět Brno, nemá smysl si nalhávat, že Vaše divácká srdce v uplynulých letech pro náš festival nějak vášnivě zahořela. Přesto věříme, že festival našeho formátu má pro místní kulturní obec hluboký smysl. Chceme Vám v bohatém dramaturgickém záběru nabídnout průřez tím nejlepším, nejkvalitnějším a nejzajímavějším, co vzniká v divadlech, která doma i za hranicemi naší země pěstují stejné žánry, jako my tady v Brně. Tedy velkou činohru, taneční i hudební divadlo, divadlo experimentální a v neposlední řadě i divadlo určené pro společný zážitek celé rodiny. Otevřeně vnímat současné umění rozhodně usnadňuje i znalost kontextu, ze kterého tvůrci vycházejí. Chápeme, že není mnoho těch, kteří se mohou pravidelně vydávat za divadelním dobrodružstvím na etablované festivaly do Plzně, Hradce nebo Nitry. Ne každému dovolí stav osobních financí vyrazit na věhlasné festivaly do Vídně, Salzburgu, Avignonu nebo Edinburghu. Je skvělé, že město Brno a další podporovatelé festivalu chápou, že pro kulturní rozvoj našeho regionu je třeba špičkové výsledky divadelního umění čas od času přivézt přímo k nám. Mimo jiné proto, abyste vy sami, naši vážení diváci, věděli, co všechno po nás, Vašich oblíbených divadelnících, máte a můžete vyžadovat. Inspirující interpretační úroveň, vysoký

řemeslný standard a zásadní vztahování se ke světu kolem nás – to vše spojuje inscenace, které dramaturgové festivalu vybrali na letošní přehlídku. Divadla, která do Brna v říjnu přijedou, určují v této chvíli trendy divadelního vývoje. Nabízíme Vám naprosto záměrně opulentní divadelní hostinu, kterou ani při nejlepší vůli nelze obsáhnout celou. Berte to od nás jako přátelskou výzvu, abyste si z nabitého a pestrého programu vybrali to, co Vašemu vkusu a naladění bude nejlépe vyhovovat. Pokud budete i riskovat a vydáte se na takový typ představení, které byste si běžně z bohaté nabídky brněnských divadel nevybrali, bude to pro nás velká čest. Nebojte se, že nebudete rozumět, všechny produkce budou mít zajištěný překlad do češtiny. Festival Divadelní svět Brno pořádáme zcela jednoznačně pro Vás, naše diváky, kteří žijete v Brně a na celé jižní Moravě. Budeme rádi, když spolu s Národním divadlem Brno, které je nově organizátorem a garantem festivalu, dáte Divadelnímu světu druhou šanci. Bez Vás se totiž jeho restart povést nemůže. Těšíme se na Vás!

Martin Glaser ředitel NdB

OBSAH Magazín Národního divadla Brno Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno. MK ČR E11077 ISSN 1803-0408 Vedoucí redakce: Martina Procházková, [email protected] Korektura: Jarmila Uherová Fotografie k inscenacím jsou majetkem archivů jednotlivých divadel. Grafická úprava: Robert V. Novák a Zuzana Burgrová Tisk: Mafraprint

Obchodní informace Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky [email protected] / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po – pá 8.30 – 18.00 Reduta, Zelný trh 4, 542 424 560 45 minut před představením Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 45 minut před představením v pokladnách divadel Zákaznické centrum Jan Bernášek, vedoucí / [email protected] Lenka Benešová, předplatné / [email protected] / 542 158 247

Další Divy vycházejí 31. 10. 2015; 9. 1., 5. 3. a 7. 5. 2016 Najdete ji v divadlech a v předprodeji NdB.

Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

17. 10. program dne

/2

anotace k představením / 3–11 Umělecký ředitel Bavorského státního baletu Ivan Liška / 9 Postmigrantské jednohubky Shermin Langhoffové / 10 Těším se na setkání! / 13

18. 10. program dne

/ 14

anotace k představením / 15–19 Makbet: „Kim jest ten czlowiek we krwi“

19. 10. program dne

/ 20

anotace k představením / 21–19 Vigszínház – Róbert Alföldi / 24 Pět otázek pro dirigenta Milana Turkoviće

20. 10. program dne

/ 25

/ 26

anotace k představením Theater Bremen / 33

21. 10. program dne

/ 18

/ 27–35

/ 36

anotace k představením / 37–41 S Břetislavem Rychlíkem o prvotní motivaci k jevištnímu zpracování Ceny facky / 39 Den poté (22. 10.), rozhovor s organizátory Divadelního světa Brno 2015 / 42 Mapa; informace – předprodej; místa konání; doprovodný program / 46–47

2–3

17. 10. sobota

Divadlo bratří Formanů: ALADIN 14 a 17 h Divadlo Husa na provázku

str. 5

Rodinné představení, v němž se mísí vyprávění o statečné Šeherezádě a nelítostném králi Šahriarovi s vyprávěním o Aladinovi a kouzelné lampě.

Divadlo Drak: POSLEDNÍ TRIK GEORGESE MÉLIÈSE 15 a 18 h Městské divadlo Brno, Činoherní scéna

str. 5

Inscenace, která je inspirována pozoruhodným životním příběhem a dílem průkopníka kinematografie Georgese Mélièse, zavede diváky do lákavého prostředí kouzelníků, triků a magie.

Menagerie (Velká Británie): BLOOMINAUSCHWITZ 16 a 20 h Divadlo na Orlí

str. 6

Leopold Bloom, hlavní hrdina Joyceova románu Odysseus, vystupuje ze stránek slavné knihy, aby čelil nástrahám své budoucnosti. Inscenace získala ocenění Nejlepší nová hra na Brighton Fringe Festival.

Mestno Gledališče Ljubljansko (Slovinsko): LIZISTRATA 19 h Městské divadlo Brno, Hudební scéna

str. 6

Muzikál na motivy klasické starověké komedie o ženách bojujících proti válce všemi ženskými zbraněmi.

str. 8

BAYERISCHES STAATSBALLETT II (Německo) 20 h

Janáčkovo divadlo

Jedinečný komponovaný večer s choreografiemi významných světových tvůrců – George Balanchina, Nacha Duata, Hanse van Manena a dalších.

str. 10

Maxim Gorki Theater (Německo): 20 h HaDivadlo

VZPOURA

Monodrama podle románu spisovatelky Mely Kiyak popisuje autentické zážitky očitého svědka protestů v soudobém Turecku.

17. 10.

Divadlo bratří Formanů:

ALADIN Divadlo Husa na provázku 14 a 17 h, délka představení: 1 h bez přestávky

Autoři: Matěj Forman, Agnès Sourdillon ad. Režie: Matěj Forman Scénografie, kostýmy, masky a marionety: Josef Sodomka , Andrea Sodomková a Matěj Forman Hudba: Daniel Wunsch Choreografie: Veronika Švábová Animace: Anna Krtičková Asistentka: Pauline Masson Světla: Petr Goro Horký a Tomáš Morávek Zvuk: Jan Mucska a Philippe Leforestier Výroba marionet a dekorací: Antonín Maloň, Tereza Komárková, Martin Lhoták, Radomír Vosecký, Petr Horký, Vladimír Všetečka a spolupracovníci Divadla bří Formanů

Inscenace Aladin zve do světa příběhů „Tisíce a jedné noci“, v němž se mísí vyprávění o statečné Šeherezádě a nelítostném králi Šahriarovi s vyprávěním o Aladinovi a kouzelné lampě. Matěj Forman, tým loutkoherců a vypravěč(ka) příběhu vytvářejí magické představení, kde před očima diváků za pomoci stínoher, loutek, bohaté výtvarné dekorace i působivého hlasu a hudby ožívají karavany velbloudů, brány starobylého

města, velkolepé paláce orientu i samota pouště. Toto rodinné představení hledá všemožnými prostředky způsob, jak přenést dětské i dospělé diváky do míst, kam se nelze dostat se žádnou cestovní agenturou, do míst, kde na samé hranici fantazie začíná cesta a na ní velké dobrodružství. Představení je součástí projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015.

Český režisér Matěj Forman, který dokonale ovládá řemeslo na scéně i pouťový kabaret, pojal se souborem Divadla bratří Formanů představení jako barevnou šperkovnici. V ní se odehrávají dobrodružství mladého Aladina, chuďase, jež díky kouzelné lampě získá bohatství, moc i srdce královské dcery Badrouboudour. Loutky, stínohra, efektně nasvícené závoje, miniaturní paláce, obrovská zvířata a loutkoherci následují vyprávění Agnès Sourdillon a vytvářejí iluzorní svět přímo před zraky diváků. Svými důmyslnými dovednostmi nás tak s nadšením unášejí do země dětství. z Gwénola David / La Terrasse

Divadlo Drak:

POSLEDNÍ TRIK GEORGESE MÉLIÈSE

Městské divadlo Brno, Činoherní scéna 15 a 18 h, délka představení: 50 min bez přestávky

Autor a režie: Jiří Havelka Inscenace Divadla Drak je inspirována pozoruhodným životním příběhem a dílem průkopníka kinematografie George Mélièse. Zavede diváky do lákavého prostředí kouzelníků, triků a magie. Kouzelnické triky, které Méliès dokázal jako první neuvěřitelně nápaditým způsobem využít ve filmovém médiu, si dodnes zachovávají svou výtvarnou poezii. A především mají mnoho pokračovatelů. Na Mélièsův svět plný bezbřehé imaginace je dokonce i smrt krátká, neboť celuloid, iluze a fantazie jsou zbraně, které snad mohou i Zubatou porazit… Nebo ne? To se dozvíme na konci cesty fascinujícím životním příběhem největšího filmového kouzelníka všech dob. Dušan Hřebíček, představitel titulní role, získal za svůj výkon Výroční cenu Divadelních novin za herecký výkon sezony

Výprava: Marek Zákostelecký Hudba: DVA Dramaturgie: Dominika Špalková Hrají: Johana Vaňousová, Dušan Hřebíček, Jan Popela, Luděk Smadiš, Radomil Vávra

bez ohledu na žánry. Jeden z nejtalentovanějších režisérů současné české divadelní scény, Jiří Havelka, byl spolu s autorem výpravy Markem Zákosteleckým toutéž porotou oceněn za tuto inscenaci i v nově zavedené kategorii Loutkové a výtvarné divadlo.

Anglosaský divadelní kritik by o Posledním triku G. M. Jiřího Havelky napsal, že je to hodina totálního divadla, hodina eruptivní fantazie, dokonalé hravosti, hodina nakažlivé radosti z tvorby, že je to událost sezony a že je povinností každého milovníka divadla to nezmeškat. Divadlo by si to třeba dalo na plakát a bohatě by to stačilo. z Michal Zahálka / NaDivadlo

4–5

17. 10. Menagerie (Velká Británie):

BLOOMINAUSCHWITZ Divadlo na Orlí 16 a 20 h, délka představení: 1 h 15 min bez přestávky

Autor: Richard Fredman Režie: Rachel Aspinwall Zvuk: Lewis Gibson Hrají: Patrick Morris

„Když přijde na minulost, máme jen dvě možnosti – pamatovat si, nebo zapomenout.“ Seznamte se, Leopold Bloom, hlavní hrdina Joyceova románu Odysseus, celosvětový fenomén, naprosto šťastný muž. Jako obvykle je 16. června 1904. Ale něco je špatně. Návštěvy z budoucnosti, duchové minulosti a znepokojující otázka: „Kdo vlastně jsem a odkud pocházím?“ Bloom vystupuje ze stránek slavné knihy a prochází nepokojnou historií 20. století,

aby znovu objevil své židovské kořeny. Hra Bloominauschwitz precizně kombinuje komické výstupy s prvky klasického dramatu, hutný text s obrazivou imaginací. Nedá divákovi vydechnout až do úplného konce. Inscenace získala ocenění Nejlepší nová hra na Brighton Fringe Festival. Britský soubor Menagerie vznikl před více než 15 lety. Zaměřuje se především na nové texty soudobých autorů. Se svými inscenacemi s úspěchem hostuje po celé Evropě. z

Mestno Gledališče Ljubljansko (Slovinsko):

LIZISTRATA Městské divadlo Brno, Hudební scéna 19 h, délka představení: 2 h s přestávkou

Autoři: Andrej Rozman-Roza a Coco Mosquito na motivy Aristofana Režie: Mateja Koležnik Scéna: Marko Japelj Kostýmy: Alan Hranitelj Choreografie: Matija Ferlin Dramaturgie: Ira Ratej Hrají: Jette Ostan Vejrup, Ajda Smrekar, Mirjam Korbar Žlajpah, Tanja Dimitrievska, Anja Drnovšek, Gregor Čušin, Gaber K. Trseglav ad.

Klasická starověká komedie přenesená do dnešní doby digitálních technologií s původní hudbou Coco Mosquita. Muzikál o ženách bojujících proti válce všemi svými ženskými zbraněmi. Slovinským tvůrcům se podařilo převést Aristofanovu Lysistratu do zcela současné, hravé muzikálové komedie. Zachovávají přitom Aristofanův základní skvostný nápad – ženy už mají dost zběsilého válčení a rozhodnou se přivést muže k nastolení míru tím, že jim začnou odepírat jakékoliv

erotické potěšení… Ale i bojovnicím za mír začínají po počátečním nadšení docházet morální síly, touží po mužích a v jejich odhodlání se začínají objevovat první trhliny. Kdo vydrží déle? Chytře a vtipně aktualizovaná adaptace, v níž se režisérce Mateje Koležnikové podařilo vytvořit z klasické komedie virtuózně dynamický a komickými detaily oživený kus. z Slavko Pezdir / Delo

Menagerie (Velká Británie):

BLOOMINAUSCHWITZ 6–7

17. 10.

Představení bylo podpořeno Česko-německým fondem budoucnosti.

BAYERISCHES STAATSBALLET II

Janáčkovo divadlo 20 h, délka představení: 2 h 20 min s přestávkou

(Německo)

ALLEGRO BRILLANTE (Georges Balanchine) V představení Allegro Brillante nejde o vyprávění příběhu. Balet naopak plně ve smyslu George Balanchina před okem diváka odkrývá samu strukturu hudby. Kus se těší velké oblibě v neposlední řadě proto, že si vystačí s malým obsazením, párem sólistů, čtyřmi ženskými a čtyřmi mužskými členy baletního souboru. Ti Čajkovského kompozici uvádí na scénu s americkým espritem, svěže a se strhujícím nadšením.

PICTURES OF AN EXHIBITION (Norbert Graf, Ayman Harper, Ivan Liška) Tato slavná Musorgského skladba pro klavír se již dávno stala inspirací různým skladatelům a aranžérům, kteří dílo oděli do vlastního hávu Junior Company svým tancem jako v kaleidoskopu předvádí, jak tři choreografové pochopili, pojali a ztvárnili tvorbu umělců 20. století, mimo jiných Roye Lichtensteina, Josepha Beuyse a Yvese Kleina. Skupina v „Pictures of an Exhibition“ uvádí do souvislosti jejich umělecké výrazové prostředky a přibližuje je divákovi s humorem a šibalským mrknutím oka.

CONCERTANTE (Hans van Manen) Nizozemský choreograf Hans van Manen čerpal inspiraci z Petite Symphonie Concertante Franka Martina a vytvořil mistrovské dílo pro osm tanečníků plné výbušného napětí. V něm se umělci, čtyři ženy a čtyři muži protikladných typů, vzájemně přibližují a opět od sebe vzdalují. Balet vyniká různorodostí dramatických gest při střetu jednotlivých tanečníků.

JARDÍ TANCAT (Nacho Duato) Jardí Tancat – v katalánštině „Zamčená zahrada“ – vychází z lidových vyprávění, která sbírala a zpívala slavná katalánská zpěvačka Maria del Mar Bonet. Tři venkovské páry truchlí tiše a půvabně nad svým promarněným životem. V tomto virtuózním baletu, s nímž Nacho Duato v roce 1984 získal první cenu v choreografické soutěži v Kolíně nad Rýnem, lze rozpoznat vliv jeho stylového vzoru a mentora Jiřího Kyliána.

Zahajovací večer festivalu Divadelní svět Brno bude patřit mladému Bavorskému státnímu baletu II. Ale nemylte se, nejde o žádné „béčko“ ve smyslu sportovní terminologie. Pod uměleckým vedením Ivana Lišky, ředitele Bavorského státního baletu, přiveze mnichovská „dvojka“ jedinečný program v exkluzivní choreografické i interpretační kvalitě, program, který umí zatančit jen špičková profesionální baletní tělesa. Bavorský státní balet II je skutečně internacionální soubor složený z tanečníků mnoha národností, absolventů prestižních baletních škol z celého světa. Od německých baletních akademií v Mnichově, Berlíně nebo Hamburku, přes akademie milánské La Scaly nebo vídeňské Staatsoper, až po zámořské školy v Kanadě, Japonsku nebo v Austrálii. A čím jsou členové junior company výjimeční? Mají v sobě vyspělost

profesionálů, ale navíc dravost, entuziasmus a nasazení, které jsou vlastní především mládí. A to je zásadní přidaná hodnota výrazně zvyšující kvalitu jejich tanečních výkonů. „Temperament na 32 nohách“, tak výstižně v roce 2013 označila kritička šestnáct tanečnic a tanečníků, kteří každé dva roky nově vstupují do souboru, aby si v něm vysloužili své první umělecké ostruhy. Členům souboru Junior Company se zde dostává excelentního školení od zahraničních pedagogů a trenérů, mladí umělci zde nabývají zkušenosti s prací ve velkém souboru, osvojují si skupinové a sólové party z nejvýznamnějších baletů celosvětového odkazu, účastní se tvorby a vzniku děl současných choreografů a s nimi pak sjezdí celý svět. Teprve pak jsou zralí pro vstup do profesionálního angažmá a zpravidla jej také získávají! Buď přímo v Bavorském státním baletu nebo

v renomovaných souborech v Curychu, Haagu nebo Düsseldorfu. Izrael, Francie, Itálie nebo Rosenheim, Schweinfurt, Erlangen, Friedrichshafen… Bavorský státní balet II často vystupuje v zahraničí a hostuje pravidelně v mnoha městech Německa. Vedle toho vyvíjí aktivity v programu Bavorského státního baletu pro děti a mládež označovaném jako CAMPUS, pořádá koncerty, které si mohou děti od čtyř let vyslechnout v pohodlí na polštářích, nebo také dětský den plný zážitků. Velkou část svého programu a nové produkce realizuje v rámci matiné Nadace Heinze Bosla. Program pro mládež představuje baletní umění od klasiky, přes díla George Balanchina, až po nejvýznamnější současné kreace, v nichž mladí rozvíjejí svou osobnost i stylovou pestrost a mohou se ponořit do procesu tvoření. z

UMĚLECKÝ ŘEDITEL BAVORSKÉHO STÁTNÍHO BALETU

IVAN LIŠKA Jedna z nejvýznamnějších interpretačních osobností v historii českého baletu. Přestože je původem Čech, celou svou kariéru spojil s německou taneční scénou. Ivan Liška se narodil 8. listopadu 1950 v Praze. Vzdělání získal na tamější konzervatoři. Po svém absolutoriu v roce 1969 emigroval a stal se členem baletního souboru Německé opery nad Rýnem v Düsseldorfu. Od roku 1974 až do roku 1977 byl předtanečníkem Baletu bavorské státní opery (Státní balet od roku 1989), poté se stal prvním sólistou Hamburského baletu, kde vytvořil titulní role v mnoha dílech slavného Johna Neumeiera – Sen noci svatojánské, Matoušovy pašije, Jak se vám líbí. Ztělesnil také hlavní roli v představení Zwischenräume (Meziprostory) – 9. symfonie Gustava Mahlera, titulní party v baletech Peer Gynt, Odyssea i v dílech světových choreografů – Robbinse, Béjarta, van Manena, Kyliána, Balanchina, Cranka, Lubovitche, Limóna nebo Tudora. Hostování po celém světě, mimo jiné v roli Oněgina s Natalií Makarovou, zavedla Ivana Lišku do Paříže, Londýna, New Yorku. Tančil jako Armand po boku Marcie Haydée ve zfilmované legendární verzi Neumeierovy Dámy s kaméliemi. V soutěži Maji Plisecké získal cenu udělovanou nejlepšímu baletnímu partnerovi. Ivan Liška také působil jako choreograf při Hamburských baletních dílnách a v roce 1997 uvedl v Brně s Baletem NdB premiérový opus Spor. Od počátku sezony 1998/1999 je Ivan Liška ředitelem Bavorského státního baletu a od té doby svoji ředitelskou smlouvu s divadlem, která je platná do července roku 2016, již čtyřikrát prodloužil. Za jeho vedení se souboru podařilo rozšířit svůj akční rádius a uskutečnit hostování v předních divadelních domech, mimo jiné v Petrohradu, Madridu, Budapešti, Praze nebo Aténách. Absolvoval i řadu turné např. do Itálie, Kanady, Turecka, Indie, Tchaj-wanu a Číny. Uvedl řadu choreografů, kteří byli pro Bavorský státní balet objevem, mimo jiné William Forsythe, José Limón, Jean Grand-Maître, Saburo Teshigawara, Amir Hosseinpour, Jacopo Godani, Jerome

Robbins, Martin Schläpfer, Simone Sandroni, Terence Kohler, Jörg Mannes a Nacho Duato. Programovou řadu nově ztvárněných klasických titulů v repertoáru divadla doplnil Liška o Raymondu, kterou svěřil Rai Barrovi. V Liškových vlastních produkcích Šípkové Růženky (2003/2004) a Le Corsaire – Korzár (2007) demonstroval historickou reflexi choreografické tradice, která je pro Bavorský státní balet typická. Současně se ve volných zpracováních inscenací projevoval jeho vlastní umělecký rukopis. Ivan Liška je zástupcem mluvčího Konference německých ředitelů baletů a tanečních souborů, od roku 2005 je členem umělecké rady Národního divadla v Praze. Na jaře roku 2007 byl vyznamenán německým Státním ministerstvem pro spolkové a evropské záležitosti Medailí za zvláštní zásluhy o Bavorsko ve spojené Evropě. Na podzim roku 2008 jej vyznamenalo čínské ministerstvo kultury Cenou za vynikající zásluhy o mezinárodní kulturní výměnu. V červenci 2009 mu ministerský předseda Horst Seehofer udělil Bavorský řád za zásluhy. Za svou kariéru tanečníka s celosvětovým přesahem a za práci ředitele mnichovského souboru obdržel v roce 2012 Německou taneční cenu. Ve spolupráci s Konstanzí Vernon, bývalou ředitelkou Nadace Heinze Bosla, a Janem Broeckxem, ředitelem Baletní akademie vysoké školy hudby a divadla v Mnichově, založil Ivan Liška na podzim roku 2010 Bavorský státní balet II – Junior Company. Po úmrtí Konstanze Vernon se v dubnu roku 2013 ujal i vedení Nadace Heinze Bosla. Koncem sezony 2015/2016 předá Ivan Liška, po osmnácti letech ve funkci ředitele Bavorského státního baletu, vedení ruské baletní hvězdě a současnému řediteli Moskevského divadla Stanislavského a Němiroviče Dančenka Igoru Zelenskému, kterého jako jeho nástupce ustanovil bavorský ministr umění. z Karel Littera

8–9

Představení bylo podpořeno Česko-německým fondem budoucnosti.

Maxim Gorki Theater (Německo):

VZPOURA

Autorka: Mely Kiyak Režie: András Dömötör  Výprava: Moïra Gilliéron Dramaturgie: Daniel Richter Hrají: Mehmet Yilmaz Koprodukce s Badisches Staatstheater Karlsruhe

HaDivadlo 20 h, délka představení: 1 h 15 min bez přestávky

Monolog zuřícího umělce s názvem Vzpoura /Aufstand/ v podání „německého divadla roku 2014“. Kurdský umělec reflektuje ze vzdáleného Berlína svůj život v Turecku. Sleduje tamní protestní hnutí nedávné minulosti a státní, společenské, kulturní a umělecké reakce na ně. Jednoho dne se rozhodne vyzkoušet si povstání. Proti svým sousedům, uměleckým kolegům, galeristům... Žaluje turecké „fanglíčkáře“, obyvatele Istanbulu a vůbec způsob, jakým se věci seběhly, a odvažuje se přitom položit otázku, zda bylo skutečně smysluplné zavést v kurdské vesnici elektrický proud. Německá spisovatelka a novinářka Mely Kiyak /1976/ zpracovala v této své první

divadelní hře vlastní zkušenosti očité svědkyně protestů v Turecku a podala zcela nový pohled na tyto události – bez oblaků slzného plynu, mašírujících policistů a lidí v plynových maskách. Na základě její hry vytvořil režisér András Dömötör /1978/, označovaný maďarskou divadelní kritikou za největší talent nastupující generace, dobře pointovanou politickou inscenaci plnou jedinečného humoru. Politické divadlo, jaké si dnešní člověk přeje: bez revolučních hesel, ale s jasným postojem. z Mounia Meiborg / kulturradio.de

András Dömötör /1978/ je maďarský režisér a herecký pedagog na Divadelní akademii v Budapešti. Režii absolvoval roku 2007. Zajímají ho zejména současné texty a témata, jakož i role, kterou dnes divadlo ve společnosti hraje. Vytvořil celou řadu inscenací na bázi improvizace. Velmi úspěšný je jeho projekt Trusteeship, jakási divadelní „mýdlová opera“ podle zpráv o aktuálním politickém a společenském dění v Maďarsku. Každý měsíc se v divadle Kantona József Theater objevuje její nový díl.

Martin Sládeček

POSTMIGRANTSKÉ JEDNOHUBKY SHERMIN LANGHOFFOVÉ Zatímco z českých médií k nám začasté doléhají hlasy o české kultuře, ohrožené „valícími se“ (!) migranty, již kousek za našimi hranicemi migranti a jejich potomci kulturu systematicky tvoří a obohacují tak kulturní identitu svého města i země. Řeč je o Maxim Gorki Theater – „německém divadle roku 2014“. Za jeho úspěchem stojí až neuvěřitelně činná německo-turecká režisérka a kurátorka Shermin Langhoffová /1969/, která na podzim roku 2008 otevřela v multikulturní berlínské čtvrti Kreuzberg dnes již kultovní divadlo Ballhaus Naunynstraße. Označila ho tehdy za „postmigrantské“. Tento pojem, který si přivezla z jednoho literárněvědného semináře v USA, byl tehdy zcela nový. Dnes by nikoho nenapadlo ptát se, co se za ním

skrývá. Tak populární se staly inscenace původně neznámého divadla v ulici, o které Aras Ören, autor vůbec první německé hry napsané tureckým migrantem, už roku 1973 prohlásil, že „je cítit tymiánem, touhou a nadějí, ale také nenávistí“. Celou produkci Ballhausu drželo pohromadě přesvědčení, že mnohotvárný, globalizovaný svět, jehož modelem „tavicí hrnec“ jménem Berlín nepochybně je, si zaslouží být odpovídajícím

způsobem reflektován. A že migranti nebo lidé s tzv. „migrantským pozadím“ /rozumějte potomci migrantů/, kterých v populaci města přirozeně přibývá, by měli v tradičně konzervativním, měšťanském prostředí německého divadla dostávat slovo. V roce 2013 Langhoffová přebrala po Arminu Petrasovi vedení nejmenšího berlínského státního divadla Maxim Gorki Theater stojícího tentokrát v těsné blízkosti prusky výstavní

17. 10. Naše divadelní nabídka byla a je pozváním k diskuzi. Nemáme žádné zaručené recepty pro nebo proti „integraci“ apod., máme otázky. Zajímá mě především, jak Němci vnímají ve své zemi fenomén migrace a „ty druhé“, ty, kteří přicestovali, stejně jako ty, kteří se tu již jako „noví Němci“ narodili. Kde jsou jejich příběhy? Proč se v běhu let nestaly našimi příběhy, našimi hrami? Je to tím, že migranti a jejich děti jsou převážně dělníci a ti se v divadle nevyskytují ani na jevišti, ani v publiku? Anebo je to tím, že nepodporujeme talentované jedince s migrantským pozadím? Frankfurter Allgemeine Zeitung, 2012

Co se stane s Ballhausem Naunynstraße po mém odchodu? Vycházím z toho, že tento model není určen k tomu, aby navždy sloužil postmigrantskému divadlu. Podobné silně specifické koncepty už možná jednou vůbec nebudeme potřebovat, protože se dostanou do městských divadel. Protože také městská divadla budou v budoucnu hnána otázkou, kdo by do nich měl chodit a dívat se. Proto bude třeba oslovit co možná nejvíce různých skupin návštěvníků. Nemůžeme jako společnost počítat s tím, že se nás budou v příštích letech translokální konflikty, ekonomické krize a globalizační procesy dotýkat méně. Snad se tedy divadla nestanou muzei a chrámy umění, ve kterých bychom mohli toliko žasnout nad krásnými věcmi, nýbrž budou i nadále trvat na tom, že jsou také politickými prostory. Frankfurter Allgemeine Zeitung, 2012

Chceme se stát barvoslepými – jednoho dne. Der Tagesspiegel, 2013

Chceme tematizovat zóny konfliktu v tomto městě. Translokalitu a multiperspektivitu, ze které jako soubor čerpáme. V tomto ohledu nabízí Berlín neuvěřitelný potenciál. Berliner Morgenpost, 2014

ulice Unter den Linden, lemované symboly německé státnosti. I to pod heslem „postmigrantské divadlo“ ihned otevřela tvůrcům různého původu a za velmi krátkou dobu ho spolu s dramaturgem Jensem Hiljem dovedla k titulu „německé divadlo roku 2014“. Jsme velmi rádi, že vám festival Divadelní svět Brno 2015 nabídne inscenaci také z tohoto pozoruhodného divadla – hru německé autorky Mely Kiyak Vzpoura, ve které v režii

Andráse Dömötöra z Maďarska vystoupí jedna z hvězd souboru Mehmet Yilmaz. U této příležitosti servírujeme několik postmigrantských jednohubek – citátů Shermin Langhoffové, vyznačujících se v kontextu české veřejné diskuze o migrantech bohužel stále exotickou chutí dálek. z

10–11

Co mohlo být u Ballhausu v multikulturním Kreuzbergu ještě nesprávně chápáno jako migrantské divadlo, je tady v Maxim Gorki Theater zcela jasně novým německým divadlem v novém, postmigrantském, tedy migranty spoluvytvářeném, Německu. Před 750 lety měl Berlín stoprocentní migrantské pozadí. To se dozvíte naproti v Německém historickém muzeu. Berliner Zeitung, 2015

Theater Bremen (Německo):

VIŠŇOVÝ SAD

str. 31

Německojazyčné či německy mluvící divadlo se mi dostalo pod kůži už hodně dávno. Myslím, že první opravdu silný vjem zařídil Švýcar Friedrich Dürrenmatt. Fascinovala mě jeho Návštěva staré dámy; viděl jsem ji v polovině šedesátých let s Vlastou Fialovou v Hajdově režii (to mi bylo čtrnáct let) a na počátku sedmdesátých let s Janou Janovskou a Jiřinou Prokšovou v režii Milana Páska. Velmi silně mě oslovila Dürrenmattova ironie, jeho sarkasmus či až cynismus, s nímž vytvářel situace a pointy svých skvostných her. Dnes mi to zní až komicky – čtrnáctiletý puberťák ohromený postavami jako Klára Zachanasjanová, Mathilde von Zahnd či Frank Pátý... Ale nebyl to žádný afekt či fascinace jistou výstředností témat, nýbrž elementární a silný divadelní zážitek, který mě „nakopl“ k přemýšlení o věcech, jež by mě jinak asi nenapadly. Dnes vím, že tehdy a touto cestou jsem bytostně uvěřil tomu, že divadlo je zdrojem silných emocí, které jsou pro člověka – pokud se jim dokáže oddat – nepostradatelné.

Sedmdesátá léta, kdy jsem studoval germanistiku a divadelní vědu, byla léty tuhé normalizace. Ale měli jsme dva zdroje, odkud jsme mohli čerpat něco, co ten úhor přece jen oživovalo. Byly to jednak dozvuky „zlatých šedesátých“ a pak – paradoxně – divadlo Německé demokratické republiky. Tam bylo totiž dovoleno, co by u nás nikdy neprošlo. Mohli se tam tedy objevit nejen dramatici jako Ulrich Plenzdorf a jeho Nová utrpení mladého W., Volker Braun, Peter Hacks a mnozí další, ale také mladí režiséři, jako třeba Frank Castorf, dnes zřejmě jeden z nejznámějších evropských režisérů. Nejvýznamnější postavou se postupně stal Heiner Müller, dramatik, který v padesátých letech psal agitky o uvědomělých dělnících. Ale záhy přišel k rozumu – mohl za to nesporně jeho zcela mimořádný talent – a přes vynikající adaptace antických látek, Shakespeara ad. dospěl k originální vlastní tvorbě. Ještě dnes se mi zdá neuvěřitelné, že v r. 1977 mohl v NDR zveřejnit svou „hru“ Hamlet-stroj, v níž zcela ruší principy výstavby

dramatického textu a rezignuje na příběh či na psychologii postav. Hamlet-stroj je torzo, které je svědectvím o rozpadu příběhu obecně – ukazuje, jak nesmyslný je i „příběh“ současného světa, tedy naše realita. Od Dürrenmatta k Heineru Müllerovi vedla tedy viděno historicky má cesta poznávání moderního německojazyčného divadla. Uvádím jen dva krajní body a vynechávám spoustu důležitých jmen, jejichž hry jsou mi niterně blízké, dokonce tak, že jsem je překládal (Peter Handke, Thomas Bernhard ad.). Je to cesta od „tradičního“ divadla k divadlu modernímu (postmodernímu či postdramatickému), od poměrně sevřeného příběhu ke konci příběhu a ke konci tradiční podoby dramatického textu vůbec. Vyčerpanost příběhů, které byly tisíckrát zneužity, pokrouceny a všelijak pervertovány moderními médii a zábavním průmyslem, zátěž vyprázdněných slov, kterým se tak těžko věří, když už nás jimi tolikrát obelhali – to vše se v jistou chvíli může stát koulí na noze tradičního divadla a bariérou v komunikaci s divákem. Nemyslím si, že současné divadlo by se mělo vzdát příběhu, že by ho všichni měli odhodit jako obnošenou vestu. Německojazyčné divadlo mi však jednoznačně potvrdilo na mnoha textech i na mnoha inscenacích, proč má i jiná než tradiční podoba divadla smysl a co opravňuje její existenci. Snaha vyjádřit se mimojazykovými prostředky, důraz na vizuální a pohybovou složku divadla, rozhodnutí nahradit racionálně konstruovaný příběh silnými izolovanými scénami a emocemi, to vše nabízí – nevnucuje! – jiný způsob divadelního zobrazení skutečnosti. Je to jiný divadelní jazyk, jemuž je třeba se učit jako každému neznámému jazyku – musí se mu učit tvůrci a za jejich pomoci pak diváci. Publikum v Německu, Rakousku i Švýcarsku už si na takový divadelní jazyk zvyklo. Prostřednictvím festivalu Divadelní svět Brno máme i my možnost nahlédnout pootevřenými dveřmi alespoň malinko na to, jak různé podoby má současné německojazyčné divadlo. Těším se na setkání! z

Václav Cejpek

TĚŠÍM SE NA SETKÁNÍ! 12–13

18. 10.

neděle

str. 15

Divadlo v Dlouhé: 16 h

O LÍNÉ BABIČCE

Městské divadlo Brno, Činoherní scéna

Babička z této inscenace si plní všechna svá dávná přání. Zalétat si balónem? Prima! Naučit se potápět? Proč ne! Vylézt na osmitisícovku? Skvělé!!

str. 15

Činoherák Ústí: 17 h

KOPANEC

HaDivadlo

Tři mladí náckové, jedna bezbranná oběť a 450 lhostejných vesničanů. Hra podle skutečné události. Tragédie, která v roce 2002 otřásla celým Německem.

str. 16

Slovenské národné divadlo (Slovensko): 18 h

LÁSKAVÉ BOHYNE

Mahenovo divadlo

Fiktivní memoáry vzdělaného a kultivovaného důstojníka SS. Temná freska o právníkovi, který se drobnými kompromisy s vlastním svědomím stane převodovým kolečkem v soukolí masového vyvražďování.

str. 17

Slovácké divadlo: 19 h

FRAŠKA À LA KRAB (KRABARET)

Divadlo Radost

Původní konverzační kabaret o milostném trojúhelníku, jehož tři vrcholy tvoří žena, muž a mluvící krab!

str. 17

Národní divadlo Brno: 19 h

DUCHOVNÍ SMRT V BENÁTKÁCH

Reduta

Příběh neodolatelně extravagantního Baroneta, který v životě žádá jen to, co ještě neměl. Jaká proměna čeká na toho, kdo se odhodlá vstoupit do manželství? Dramatická moralita o zániku maskulinity je mrazivě zábavnou odpovědí na tuto otázku.

str. 18

Teatr Biuro Podróży (Polsko): 20 h

MACBETH

Brněnské Výstaviště

Tragický příběh vzestupu a pádu skotského krále Macbetha v neobvykle podmanivé výpravě, za řevu motorek a ve světle ohňů pod otevřeným nočním nebem.

str. 19

Činoherák Ústí: 20 h

KLUB RVÁČŮ

Divadlo Husa na provázku

Příběh mladého muže odkojeného televizí a opuštěného Bohem, který má slušnou práci, dobře vydělává, jen trpí nejhorší formou nespavosti. Jednoho dne se potká s jistým Tylerem, který mu nabídne příbytek pod podmínkou, že mu jednu pořádnou vrazí...

18. 10.

Divadlo v Dlouhé:

O LÍNÉ BABIČCE Městské divadlo Brno, Činoherní scéna 16 h, délka představení: 2 h s přestávkou

Autoři: Alena Kastnerová, Jan Borna Režie: Jan Borna a Miroslav Hanuš

Babička z této inscenace není úplně tradiční – neuklízí, nepeče, nevaří a občas ani nehlídá děti! Ona si totiž plní svá dávná přání, která si celý život střádala do starého škapulíře. A tak z něj pokaždé, když má čas, chuť a náladu, vytahuje jeden papírek za druhým a dělá to, po čem touží. Zalétat si balónem? Prima! Naučit se potápět? Proč ne! Vylézt na osmitisícovku? Skvělé!!! Vydejte se spolu s ní na bláznivou cestu plnou nečekaných překvapení, navíc se skvělými písničkami, které vám budou nejspíš znít docela povědomě…

Scéna: Jaroslav Milfajt Kostýmy: Hana Fischerová Texty písní: Miroslav Hanuš Hudební úprava a nastudování: Milan Potoček Dramaturgie: Ilona Smejkalová Hrají: Jarmila Vlčková, Michaela Doležalová, Ivana Lokajová, Veronika Lazorčáková, Jan Meduna, Pavel Tesař, Čeněk Koliáš ad.

Sled veselých a poetických scének o babičce, která chce v důchodu dohnat všechno, co nestihla zamlada. Jezdit rychlými auty, lyžovat, potápět se, porozumět počítači a internetu a tak podobně. Nejzábavnější je zdolávání osmitisícovky, s nímž aktivní babičce pomůže yetti slovenského původu, a ona mu na oplátku osvěží zapomenuté umění, jak se rozmnožovat (s yetticemi, dodávám pro jistotu). A k tomu písničky, přetextované hity z šedesátých a sedmdesátých let. z

Činoherák Ústí:

Vladimír Mikulka / NaDivadlo

KOPANEC HaDivadlo 17 h, délka představení: 1 h 10 min bez přestávky

Tři mladí náckové, jedna bezbranná oběť a 450 lhostejných vesničanů. Hra podle skutečné události. Tragédie, která otřásla celým Německem. Skutečný příběh šestnáctiletého Mariuse se odehrál v roce 2002. Mladík odjel na výlet do vesnice Potzlow. Jeho poslední stopy byly zaznamenány, když popíjel se svými kamarády, pak zmizel. Po čtyřech měsících bylo objeveno jeho tělo. Z vraždy byli obviněni tři podobně staří chlapci, kteří se hlásili k pravicovým extremistům. Důvodem brutální vraždy mělo být to, že chlapec vypadal podle neonacistů jako Žid. Nejde ale jen o povrchní kritiku extremismu či morální rozhořčení. Díky výborným hercům, Václavu Hanzlovi, Janu Plouharovi a Lukáši Černochovi, jsme až zaskočeni portréty pachatelů, ubohostí jejich tužeb, nekonečnou duchovní prázdnotou. Obraz deprivo-

Autoři: Andres Veiel, Gesine Schmidt Režie: Michal Skočovský Výprava: Lucie Halgašová Hudba: Ondřej Švandrlík Dramaturgie: Vladimír Čepek Hrají: Marta Vítů, Irena Kristeková, Lukáš Černoch, Václav Hanzl, Jiří Trnka, Jan Plouhar.

vané existence, přežívání prosáklého pivem a kořalkou, nevzbuzuje jen odpor a smích, ale i smutek, dokonce cosi jako pocit spoluviny. Všudypřítomná bezvýchodnost totiž zjevně souvisí se společenskou frustrací, nezaměstnaností a rozkladem tradičního venkovského společenství. Tahle přímočará, ale nezjednodušující inscenace by na severu Čech mohla hodně rezonovat. z Marie Reslová / Hospodářské noviny

14–15

Slovenské národné divadlo (Slovensko):

LÁSKAVÉ BOHYNE Mahenovo divadlo 18 h, délka představení: 3 h 20 min s přestávkou

Autor: Jonathan Littell Režie: Michal Vajdička Scéna: Pavol Andraško Kostýmy: Katarína Hollá Hudba: Marián Čekovský Dramaturgie: Daniel Majling Hrají: Ľuboš Kostelný, Alexander Bárta, Marián Geišberg, Milan Ondrík, Richard Stanke, Jozef Vajda, Táňa Pauhofová, Emília Vašáryová ad.

Fiktivní memoáry vzdělaného a kultivovaného důstojníka SS. Temná freska o právníkovi, který se drobnými kompromisy s vlastním svědomím stane převodovým kolečkem v soukolí masového vyvražďování. Vypravěčem a hlavním hrdinou je přesvědčený nacista Maximilien Aue, napůl Němec a po matce Francouz, vzdělaný intelektuál se vztahem k filozofii, klasické literatuře i hudbě. S nástupem národního socialismu v Německu se z něj brzy stává člen NSDAP a na konci 30. let začne pracovat v nacistické zpravodajské službě. Jeho paměti začínají na ukrajinské frontě, kde německé jednotky drtí nepřipravenou sovětskou armádu. Pak se však ofenziva zastaví u Stalingradu, kam je posléze převelen i Aue. Je těžce raněn a shodou obrovské náhody a štěstí je jedním z posledních letadel evakuován zpět do Berlína. Laskavé bohyně nad ním poprvé a zdale-

ka ne naposledy podrží ochrannou ruku. Od té chvíle nabere jeho kariéra strmý vzestup. Aue se brzy dostává do přízně nacistických pohlavárů a jakožto člen štábu samého Heinricha Himmlera kontroluje dodržování pravidel takzvaného konečného řešení židovské otázky. Sověti však postupují vpřed, brzy stojí na hranicích říšského Německa a Aue je nucen stáhnout se do Berlína, kde společně s ostatními očekává porážku. Inscenace nastudovaná na motivy stejnojmenného oceňovaného románu získala cenu Dosky 2014 Najlepšia inscenácia sezóny 2013/2014 a cenu Najlepšia réžia sezóny 2013/2014 získal režisér Michal Vajdička. Ľuboš Kostelný získal cenu Dosky 2014 v kategorii Najlepší mužský herecký výkon sezóny 2013/2014. Inscenace obsahuje expresivní výrazy i scény, není vhodná pro děti do 15 let.

Inscenácia Láskavé bohyne je v prvom rade divadelným koncertom, v ktorom tak jej tvorcovia, ako aj herci už pri vzniku zaujali rozhodný a inscenačne jasne deklarovaný postoj k tejto ťažkej téme. Dôsledne profesionálnym prístupom ku všetkým postavám vytvorili varovanie. Teda nie iba tým, čím katarznému rozuzleniu napomohol autor predlohy: jednotlivé postavy postupne – ako trest za svoje činy – prepadajú šialenstvu. Ale aj herecky plne tvarovaným, pokojne ukazovaným, dôsledne odhaľovaným zločinom každej z postáv. Z hereckých výkonov je potrebné osobitne sa zmieniť o Táni Pauhofovej, ktorá okrem postavy Uny stvárnila ešte ďalšiu postavu Helenu, utiahnutú ženu – typickú „dobrú“ Nemku. […] Dvojpostavy stvárnili aj iní herci – Jozef Vajda nevlastného Aueho otca, Emília Vášáryová jeho Matku, ale aj tvrdú nacistickú lekárku Weselohovú. Z významového hľadiska obsadenie niektorých hercov do dvojpostáv prispelo k zachyteniu takých aspektov života v Nemecku, ktoré viedli k vzniku fašizmu: neriešenie rodinných, psychických či iných problémov, parazitovanie spoločenských systémov na ľudských problémoch atď. Z hereckého hľadiska inscenácia ponúkla hercom výnimočnú príležitosť ukázať ich kvality v širšej výrazovej škále, ako je bežné, čo aj dôsledne využili. z Dagmar Inštitorisová / theatre.sk

Slovácké divadlo:

18. 10.

FRAŠKA À LA KRAB (KRABARET) Divadlo Radost

19 h, délka představení: 2 h s přestávkou

Autor: Milan Šotek Režie: Martina Schlegelová j. h.

dla Cabaret Calembour, přímo pro soubor Slováckého divadla s cílem osobitě navázat na tradici kabaretů Přemysla Ruta. V první řadě tak půjde o čirou radost ze hry – slovní, pohybové, hudební! Inscenace vznikla ve spolupráci Slováckého divadla a Divadla Letí. Text hry vznikl v rámci rezidenčního programu Centra současné dramatiky vyhlašovaného Divadlem Letí.

Výprava: Aneta Grňáková j. h. Hudba: Přemysl Rut Texty písní: Milan Šotek Hudební nastudování: Josef Fojta Pohybová spolupráce: Martin Pacek j. h. Dramaturgie: Iva Šulajová Hrají: Jiří Hejcman, Klára Vojtková, David Vaculík, Petr Čagánek, Alžběta Kynclová, Kamila Zetelová j. h., konferenciér David Vacke a klavírista Jan Laník

Francouzské slovo farce (fraška) označuje nejen komediální žánr, ale také nádivku. O tom, jaká bude hlavní přísada této frašky, vás její název jistě nenechá dlouho pochybovat. Vztah Zuzany a Jáchyma, ústřední dvojice hry, už delší dobu neklape. Oba – ona logopedka, on nohejbalista – začínají propadat pocitu, že jedinou věcí, která je

ještě pojí, je nepříliš vzrušivé hraní „slovního fotbalu“. Když si však ze společné dovolené omylem přivezou kraba, nabírá jejich soužití dosud netušené obrátky. Netrvá dlouho a krab poprvé promluví… A rázem tu máme bláznivý milostný trojúhelník! Původní k(r)abaret napsal dramaturg Milan Šotek, autor a textař autorského diva-

Šotek sám je autorem vtipným, a místy poetickým, jako kdyby z rodu Jiřího Suchého či Přemysla Ruta pocházel. Pohrál si s obměnami slovního základu krab od rodinného kr(a)bu až po krabování v textilním průmyslu. Nepominul raky, humry, trilobity ani lasturnatky a všechno spojil člověčími motivy jednoho nesourodého vztahu nohejbalisty a logopedky. z J. P. Kříž

Národní divadlo Brno:

DUCHOVNÍ SMRT V BENÁTKÁCH

Reduta 19 h, délka představení: 1 h 30 min bez přestávky

Autor: S. d. Ch. / Režie: Barbara Herz V originální, jazykově i myšlenkově vybroušené hře plné brilantní ironie Duchovní smrt v Benátkách sledujeme příběh neodolatelně extravagantního Baroneta, který v životě žádá jen to, co ještě neměl. Jelikož však už zažil úplně všechno, krom dvou nejhorších excesů, kterými je manželství a premiéra v Brněnském národním divadle bří Mrštíků, dobrovolně se hlásí o poslední chybějící zážitek do své sbírky – a tím je duchovní smrt. Právě tu mu s nadsázkou zprostředkuje ředitel Brněnského národního divadla bří Mrštíků… Osobitý dramatik píšící pod pseudonymem S. d. Ch., vítěz v dramatické soutěži Ceny Alfréda Radoka, zde neglosuje pouze vyprázdněnost soudobé kulturní produkce, ale i mimořádně aktuální otázky, týkající se hranic lidské existence a jejího ustrnutí

Výprava: Barbara Herz Dramaturgie: Ilona Smejkalová Hrají: Dalibor Buš, Jan Grygar, Martin Veselý, Jiří Svoboda, Tereza Marečková

mezi bytím a nebytím. Pod vrstvami hravých metafor a vtipů, nekompromisně mířících na adresu kanalizačního skandálu Benátek (a samozřejmě i Brna), se nachází hluboký existenciální otazník. Jaké kompromisy musí člověk přijmout, aby nemusel navždy spočinout ve stavu duchovní smrti, nivelizován jak Polsko ledovcem? A jaká proměna čeká na toho, kdo se odhodlá vstoupit do manželství? Dramatická mortalita o zániku maskulinity je mrazivě zábavnou odpovědí.

Iniciály S. d. Ch. znamenají v nezkrácené podobě jméno Sigismund de Chals, což je umělecký pseudonym pražského autora Miroslava Vojtíška, který již dvakrát získal Cenu Alfréda Radoka za původní divadelní hru. Jednou to byla právě Duchovní smrt v Benátkách. Jmenovaný autor pracuje jako hrobník, je to ovšem také loutkoherec, píše rozhlasové hry, a je frontmanem kapely Ruce naší Dory, v níž hraje na kytaru a textuje písně. z Luboš Mareček / Český rozhlas – Mozaika

16–17

18. 10. Teatr Biuro Podróży (Polsko):

MACBETH Brněnské výstaviště 20 h, délka představení: 1 h bez přestávky

Tragický příběh vzestupu a pádu skotského krále Macbetha v neobvykle podmanivé výpravě, za řevu motorek a ve světle ohňů pod otevřeným nočním nebem. Plenérová inscenace Makbet: kim jest ten człowiek we krwi měla premiéru v Irsku v roce 2005 na pozvání Corku, který byl v tom roce Evropským hlavním městem kultury. V roce 2008 za ni dostal její režisér Paweł Szkotak cenu na Mezinárodním divadelním festivalu Fajdr v iránském Teheránu. Dynamicky tělesná a poeticky metaforická open-air

Petr Oslzlý

Autor: William Shakespeare Režie: Pawel Szkotak Výprava: Teatr Biuro Podróży a Iza Kolka Hudba: Wiki Nowikow Hrají: Piotr Kaźmierczak, Barbara Krasińska, Jakub Papuga, Mateusz Felsmann, Tomasz Wrzalik, Barbara Pra˛dzyńska, Marta Strzalko, Mateusz Felsmann, Jaroslaw Siejkowski, Bartosz Borowski, Tomasz Wrzalik, Lukasz Kowalski ad.

kreace, v níž herecké akce evokují primitivní středověký způsob boje, jejíž součástí je však i jízda na silných motocyklech, si klade otázky po tom, jak na lidskou zkušenost působí války, násilí a prolévání krve. Nejrůznějšími vizuálními, hereckými i technickými prostředky je vytvářen obraz světa chaosu, ve kterém je řád přírody nahrazen logikou smrti a v němž lidský život ztrácí hodnotu, zločin se stává všednodenní činností. V tomto smyslu je tato variace na jednu z nejkrutějších Shakespearových tragédií palčivě aktuální. z

MAKBET: „KIM JEST TEN CZLOWIEK WE KRWI“

Polské alternativní divadlo je od šedesátých let minulého století světovým fenoménem. Umělecky silným proudem se posléze stávají herecké skupiny, které experimentují v oblasti kulturní antropologie, divadelního svátku a open-air divadla. Mezi vrcholy jejich tvůrčí aktivity patří velké uliční a plenérové inscenace a akce. Takto různorodé divadelní hnutí nemá v českém divadelním prostředí obdobu. V Brně jsme doposud z jeho představitelů měli možnost vidět pouze Teatr ósmego dnia s jeho legendárními uličními kreacemi

Archa a Čas Matek. Nyní na pozvání festivalu Divadelní svět Brno přijíždí Teatr Biuro Podróży (Divadlo Cestovní agentura) se svou pozoruhodnou shakespearovskou plenérovou variací Makbet: kim jest ten człowiek we krwi (Macbeth: kdo je ten zkrvavený muž).

Teatr Biuro Podróży byl založen v roce 1988 režisérem Pawłem Szkotakem. Za dvacet let svého intenzivního uměleckého hledání a experimentální práce tato skupina vyvinula vlastní tvůrčí metodu a osobitý

styl, vytvořila čtrnáct autorských inscenací, z nichž osm bylo outdoorovými akcemi, uspořádala velkou řadu divadelních dílen a výtvarných projektů. Svoji tvorbu představila v téměř pěti desítkách zemí na šesti kontinentech – včetně Argentiny, Austrálie, Brazílie, Kolumbie, Kuby, Egypta, Indie, Íránu, Izraele, Jordánska, Libanonu, Koreje, Mexika, Palestiny, Singapuru, Tchaj-wanu a USA, většiny evropských zemí a řady největších světových festivalů. V České republice bude vystupovat poprvé. z

Teatr Biuro Podróży (Polsko):

MACBETH

Činoherák Ústí:

KLUB RVÁČŮ

Divadlo Husa na provázku 20 h, délka představení: 2 h 30 min s přestávkou

Autor: Chuck Palahniuk / Režie: Filip Nuckolls Inscenace je dramatizací slavného románu Chucka Palahniuka, na jehož motivy vznikl dnes již kultovní film režiséra Davida Finchera s Bradem Pittem a Edwardem Nortonem v hlavních rolích. Činoherák Ústí uvedl tuto dramatizaci ve světové premiéře. Příběh mladého muže odkojeného televizí a opuštěného Bohem, který má slušnou práci, dobře vydělává, jen trpí nejhorší formou nespavosti. Jednoho dne se potká s jistým Tylerem, který mu nabídne příbytek pod podmínku, že mu jednu pořádnou vrazí… Nespal jsem tři týdny. Tři týdny beze spánku a všechno se stává netělesným zážitkem. Můj doktor řekl: Nespavost je jenom symptom něčeho většího. Zjistěte, v čem je skutečně chyba. Naslouchejte svému tělu. Chtěl jsem jenom spát. Chtěl jsem dvěstěmiligramové modré tabletky amytalu sodíku. Chtěl jsem červenomodré tobolky Tuinalu, rtěnkově rudé Seconaly. Můj doktor mi řekl, abych

Scéna: Lukáš Kuchinka Kostýmy: Jana Smetanová, Jan C. Löbl Hudba: Ondřej Švandrlík Dramaturgie: Johana Součková Hrají: Marek Němec, Jan Plouhar, Anita Krausová/Tereza Hofová, Nataša Gáčová, Matúš Bokovčan, Vladimír Čepek, Dan Ditrich, Kryštof Rímský ad.

žvýkal baldrián a více cvičil. Tři týdny beze spánku. Nespavost tě vzdaluje od všeho, ničeho se nemůžeš dotknout a nic se nemůže dotknout tebe. Všechno je strašně daleko, je to kopie, kopie, kopie. Můj doktor řekl, že pokud chci vidět skutečné utrpení, měl bych v úterý večer zaskočit do První eucharistické. Setkat se s mozkovými parazity. Setkat se s degenerativními nemocemi kostí. Organickými disfunkcemi mozku. Vidět živořit pacienty s rakovinou… Tak jsem šel. z úryvek z knihy Klub rváčů

18–19

19. 10.

pondělí

str. 21

Laterna magika: 18 h

HUMAN LOCOMOTION

Městské divadlo Brno, Hudební scéna

Vizuálně pohybová inscenace nechává diváky za pomoci principů Laterny magiky nahlédnout životní příběh Eadwearda Muybridge, světově známého fotografa. V hlavní roli Marek Daniel.

str. 22

Slovenské národné divadlo (Slovensko): 18 h

MOJMÍR II.

Divadlo na Orlí

Komorní hra je postavená na konfliktu dvou význačných historických osobností – knížete Rostislava a knížete Svatopluka –, jenž spočívá v nesmiřitelnosti dvou zcela odlišných koncepcí národního bytí. Světlo versus temnota...

str. 22

Divadlo Husa na provázku: 19 h

ROMEO, JULIE A JÁ

Divadlo Husa na provázku

Co všechno lze ještě říci o lásce, Jiřím Jelínkovi a jeho milencích a Shakespearovi? Inscenace pojatá s typickým „jelínkovským“ humorem, hravostí a jedinečnou schopností navázat bezprostřední kontakt s publikem...

str. 23

Jihočeské divadlo: 19 h

JOB INTERVIEWS

Reduta

Sonda do hlubin zábavního průmyslu a cynické doby, která pokrytecky hlásá, že cynismus již není v módě. Přichází čas, kdy se každý ke každému bude chovat hezky. Kdo tomu uvěří, dopadne opravdu špatně.

str. 23

Divadlo U stolu: 19.30 h

AUDIENCE – KATASTROFA

Divadlo U stolu

Nejznámější „Vaňkovka“ Audience, k níž byl Václav Havel inspirován svým zaměstnáním v trutnovském pivovaře, poprvé inscenovaná společně s jednoaktovkou Katastrofa, kterou Samuel Beckett dedikoval v roce 1982 dlouhodobě vězněnému a vážně nemocnému Havlovi.

str. 24

Vígszínház (Maďarsko): 20 h

JULIUS CAESAR

Mahenovo divadlo

Shakespearovo drama inspirované tragickým osudem jedné z největších osobností starověkého Říma, Julia Caesara. Politika, moc, zrada, smrt, to vše v kulisách dnešní doby.

str. 25

Volkstheater Wien (Rakousko): 20 h

SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ

Městské divadlo Brno, Činoherní scéna

Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, obžerství a lenost… sedm smrtelných hříchů v podání Bertolta Brechta s žánrově rozrůzněnými písněmi Kurta Weilla. Balet se zpěvy o tom, jak bychom neměli žít.

19. 10.

Laterna magika:

HUMAN LOCOMOTION Městské divadlo Brno, Hudební scéna 18 h, délka představení: 1 h 20 min bez přestávky

Autoři: SKUTR a Jakub Kopecký Režie: SKUTR Choreografie: Jan Kodet Asistenti choreografie: Zuzana Hrzalová, Pavel Knolle Výprava: Jakub Kopecký Asistent výpravy: Jana Morávková Hudba: Petr Kaláb Projekce: Lunchmeat, Jakub Kopecký Hrají a tančí: Marek Daniel, Zuzana Stavná, Jakub Gottwald, Libor Kettner, Štěpán Pechar, Pavlína Červíčková, Tereza Chábová ad.

Vizuálně pohybová inscenace nechává diváky za pomoci principů Laterny magiky nahlédnout životní příběh Eadwearda Muybridge, světově známého fotografa, který vynalezl chronofotografii, rychlou závěrku, zoopraxiskop... V hlavní roli se představí Marek Daniel. V inscenaci ožívá Amerika druhé poloviny předminulého století, éra zlaté horečky, doba prahnutí po objevech, stejně jako nelehký úděl talentovaného muže, jenž měl ve svém osobním životě hodně daleko ke štěstí. Ústředním momentem je hned na začátku sázka amerického železničního magnáta a chovatele koní, který tvrdí, že se v určitém okamžiku při koňském klusu ani jedna ze čtyř nohou zvířete nedotýká země. Muybridge začne zdokonalovat fotografickou techniku a vyvine nový typ závěrky, protože se rozhodne jeho výrok potvrdit. To se mu nakonec i povede. Na pozadí této sázky se odehrává pohnutý osud vynálezce a divákům před očima běží

nejdůležitější okamžiky jeho osobního života, ať už chvíle šťastné, kterých bylo spíš pomálu, nebo momenty vypjaté. Když se totiž Muybridge jednoho dne dozví, že je mu žena nevěrná a jeho syn není vlastní, promyšleně a bez mrknutí oka svůdce své manželky zastřelí. Velká láska, bolestná zrada a fatální odveta. Důležitou linkou je tedy milostný příběh, trojúhelník, ve kterém figurují tři postavy – Muybridge (Marek Daniel), jeho žena Flora (Zuzana Stavná) a její milenec, major Larkyns (Jakub Gottwald). Všichni tři jsou herci, jejich mluvený text je ale okleštěn na minimum. Dramatický příběh není zdaleka jen popisný, nevypráví jej pouze slova, i když ta pro diváka fungují jako určité vodítko.

Alternativní divadelní projekt snoubí herectví a současný tanec, pohyb dostal v inscenaci velký prostor. Komorní taneční obsazení (pět párů) a herci nejsou ve vzájemné interakci, každopádně jejich role jsou rovnocenné a ani v nejmenším se navzájem neupozaďují. Každá autorská složka naopak příběh posouvá a vypráví jeho další část. Inscenace je vizuálně silná, vše v ní je organicky propojené, ať už videoprojekce, světelný design, velmi výtvarné scénografické pojetí či kostýmy inspirované dobou, v níž se příběh odehrává. Zásadní události Muybridgeova života se rozvíjí v poetických obrazech, které navozují atmosféru, pocity a intenzivní emoce. Každý stěžejní moment se rozprostře do delšího úseku. Jako by se na chvilku zastavil čas a v tom bezčasí se už rozvíjí jen čisté a působivé emoční rozpoložení postav. Přesto ani na okamžik neztrácí inscenace na svém tempu. Human Locomotion není zdaleka jen obyčejným vyprávěním o životě jednoho člověka, ale rozehrává výjimečně podmanivé divadlo plné metafor, fantazie a mnohovrstevnatých obrazů. z Johana Mücková / ČT24.cz

SKUTR Režisérské duo SKUTR tvoří Martin Kukučka a Tomáš Trpišovský. Spolupracovat začali již při studiích na DAMU a tvoří spolu dodnes. Jejich autorské projekty kombinují tanec, pohyb, akrobacii, loutky, projekce, lightdesign, text a zvuk. Jedním slovem by se daly označit za multižánrové či cross-over. Jsou inspirovány buď daným tématem, místem vzniku, nebo lidmi, kteří na něm pracují. Za svou tvorbu získali mnoho cen, z nichž nejvýznamnější jsou Grand Prix na mezinárodním festivalu FIST v Bělehradě 2007 a Cena diváků tamtéž 2007 a 2008, dále Cena Evalda Schorma a Cena Josefa Hlávky. Nominace na Total Theatre Aword za inscenaci Plačky na Festivalu v Edinburghu. Třikrát po sobě byli nominováni na Talent roku Ceny Alfréda Radoka a v roce 2010 za inscenaci La Putyka na Inscenaci roku Ceny Alfréda Radoka. Několikrát byli také nominováni na cenu Sazky a Divadelních novin. z

20–21

Slovenské národné divadlo (Slovensko):

19. 10.

MOJMÍR II. ALEBO SÚMRAK RÍŠE Autor: Viliam Klimáček Režie: Rastislav Ballek Scéna: Juraj Poliak Kostýmy: Katarína Holková Hudba: Andrej Kalinka Loutky: Ivan Martinka, j. h. Dramaturgie: Peter Kováč Hrají: Robert Roth, Emil Horváth, Daniel Fischer, Dominika Kavaschová, Ivan Martinka, j. h.

Divadlo na Orlí 18 h, délka představení: 1 h 45 min bez přestávky

To, čím žijeme dnes, má svoje kořeny v minulosti, která se nám možná zdá časově velmi vzdálená, ovlivňuje nás však víc, než by se mohlo zdát. Proto nelze pominout období Velké Moravy a její klíčové postavy – Svatopluka, Rostislava, Mojmíra, Cyrila a Metoděje. Komorní hra je postavená na konfliktu dvou význačných historických osobností této éry – knížete Rostislava a knížete Svatopluka –, jenž spočívá v nesmiřitelnosti dvou zcela odlišných koncepcí národního bytí.

Svatopluk ve hře vystupuje jako typ věčného, řekněme moderního pragmatického vládce či politika, pro kterého jsou posvěceny všechny prostředky, pokud plní daný účel. Naopak Rostislav je vizionář, jehož svým přístupem výrazně ovlivnili Cyril a Metoděj, kteří – ačkoliv se jim většina lidí vysmívala – šíří čistou, upřímnou víru, která mění svět, jednotlivce i národy. Jejich přístup je neobvyklý zejména v porovnání s Němci, kteří ještě před jejich příchodem propagovali křesťanskou víru v první řadě mečem. Světlo versus temnota… v netradiční moderní divadelní interpretaci. Na to, že Slovákov je toľko ako počet obyvateľov jedného väčšieho ruského mesta, sa nebezpečne málo zaujímame o vlastnú minulosť. Asi nám stačí to, čo hovorí Mojmír II. vo finále: „Nechápem, ako je to možné, Slováci, ale stále ste tu.“ z Dária Fehérová / dennikn.sk

Divadlo Husa na provázku:

ROMEO, JULIE A JÁ Husa na provázku 19 h, délka představení: 1 h 20 min bez přestávky Co všechno lze ještě říci o lásce, Jiřím Jelínkovi a jeho milencích a Shakespearovi. Láska je jako večernice. Lásko, lásko prokletá. Myslel jsem si, že to je láska. Láska je láska. Chodili spolu z čisté lásky. Láska je tu s nami, buďme s ňou. Představení o lásce. Nic víc nic míň. Na Provázek se vrací nepřehlédnutelná autorská osobnost Jiřího Jelínka se svým typickým humorem, hravostí a jedinečnou schopností navázat bezprostřední kontakt s publikem... Jiří Jelínek uvedl v Divadle Husa na provázku variaci na příběh veronských milenců Romeo, Julie a já. Dvě desítky vysloužilých ledniček tvoří scénu, představují předměty i postavy. Kdo sleduje tvorbu Divadla DNO nebo Jiřího Jelínka spolupracujícího také s dalšími soubory, nebude inscenací Romeo, Julie a já nijak překvapen. Ocitne se v prostoru důvěrně

Scénář a režie: Jiří Jelínek Scéna: Kamil Bělohlávek Kostýmy: Zuzana Vítková Hudba: Tomáš David Dramaturgie: Miroslav Oščatka Hrají: Martin Donutil, Milan Holenda, Ondřej Jiráček, Ondřej Kokorský, Tomáš Sýkora, Jiří Jelínek

známé poetiky. Uvidí slavný příběh vyprávěný z mile neotřelého úhlu pohledu, velmi volnou adaptaci předlohy, která je spíš východiskem tématu mileneckého vztahu. Zažije gejzíry slovních hříček, jejich komicky doslovné ilustrace, živou hudbu a písně, hru s objekty – zde se zhruba dvaceti ledničkami. z Kateřina Slámová Bartošová / lidovky.cz

Jihočeské divadlo:

JOB INTERVIEWS Reduta 19 h, délka představení: 2 h 20 min s přestávkou

Autor a režie: Petr Zelenka Scéna: Nikola Tempír Kostýmy: Vladimíra Fomínová Světelný design: Martin Špetlík Dramaturgie: Olga Šubrtová Hrají: Věra Hlaváčková, Jan Dvořák, Martin Hruška, Lenka Krčková, Pavel Oubram, Teresa Branna, Jan Hušek, Taťána Kupcová, Ondřej Veselý

Sonda do hlubin zábavního průmyslu a cynické doby, která pokrytecky hlásá, že cynismus již není v módě. Přichází čas, kdy se každý ke každému bude chovat hezky. Kdo tomu uvěří, dopadne opravdu špatně. Hlavní hrdinka Věra je majitelka castingové agentury. Obsazuje bezejmenné herce a herečky a zastupuje i pár těch skutečně slavných. Několika lidem se klaní, ale většinou jimi pohrdá. Její cynismus je pověstný, ale ona má své kouzlo. Zdá se, že ve svých padesáti

letech má před sebou závratnou kariéru. Místo toho sledujeme její velkolepý pád. Žena-workoholik, které se nejprve rozpadnou vztahy v rodině, aby následně přišla i o svoji práci. Hru přímo pro Jihočeské divadlo napsal Petr Zelenka, úspěšný filmový režisér a scénárista (Knoflíkáři, Samotáři, Rok ďábla, Karamazovi) i divadelní režisér a dramatik (Příběhy obyčejného šílenství, Očištění, Ohrožené druhy, Dabing street). Zelenkova hra obsahuje nepřehlédnutelnou kritiku současné společnosti zaměřené na výkon. Vzestup a pád chladné a cílevědomé podnikatelky, která se neštítí jít přes mrtvoly, v sobě skrývá jistou tezovitost. Zelenka je naštěstí obratný autor, který ji dokáže zamaskovat dobře vypointovanými dialogy a především suchým anglickým humorem. z Lukáš Dubský / i-divadlo.cz

Divadlo U stolu:

AUDIENCE – KATASTROFA Divadlo U stolu 19.30 h, délka představení: 1 h 20 min bez přestávky Nejznámější „Vaňkovka“ Audience, k níž byl Václav Havel inspirován svým zaměstnáním v trutnovském pivovaře, poprvé inscenovaná společně s jednoaktovkou Katastrofa, kterou její autor, nositel Nobelovy ceny za literaturu Samuel Beckett, dedikoval v roce 1982 dlouhodobě vězněnému a vážně nemocnému Václavu Havlovi. Audienci napsal Václav Havel za rané normalizace v půli sedmdesátých let, ještě před Chartou 77, a jeho hra v sobě nese zhuštěnou atmosféru oné příšerné doby. „Nezaměstnaný“ dramatik tehdy nějaký čas pracoval v pivovaře a jednu svoji novou zkušenost přetavil do slavného dialogu Vaňka se Sládkem. […] Zcela na závěr [představení] herci jako přídavek sehrají miniaktovku Samuela Becketta Katastrofa napsanou v roce 1982 pro Noc (tehdy vězněného) Václava Havla

Autoři: Václav Havel, Samuel Beckett Režie: Ivo Krobot Scéna: Jan Konečný Kostýmy: Alice Novotná Hudba: Zdeněk Kluka Pohybová spolupráce: David Strnad Dramaturgie: Petr Oslzlý Hrají: Jan Kolařík, Alfred Texel, Růžena Dvořáková / Kristýna Hulcová

v Avignonu. V ní Režisér (Jan Kolařík) postupně upravuje ve zmíněném kubickém prostoru výraz a držení těla Protagonisty (Alfred Texel) tak, že se objekt prakticky zvrátí ve svůj protiklad. Katastrofa na Audienci navazuje plynule, neboť je v ní řeč o zacházení s člověkem jako s „lidským materiálem“, byť v jiném kontextu a z jiného hlediska. z Josef Mlejnek / Divadelní noviny

22–23

19. 10. Vígszínház (Maďarsko):

JULIUS CAESAR Mahenovo divadlo 20 h, délka představení: 2 h 45 min s přestávkou

Autor: William Shakespeare Režie: Róbert Alföldi Kostýmy: Júlia Szlávik Scéna: István Krisztiáni Dramaturgie: Róbert Vörös Hrají: Géza D. Hegedüs, Adrienn Herczeg, Kálmán Varju, András Stohl, Zsuzsa Járó, Gábor Hevér, Béla Fesztbaum, Gábor Csöre, László Józan ad.

Shakespearovo drama inspirované tragickým osudem jedné z největších osobností starověkého Říma, Julia Caesara. Politika, moc, zrada, smrt, to vše v kulisách dnešní doby. Unikátní inscenace světově proslulého režiséra Róberta Alföldiho poprvé za hranicemi Budapešti! Diváci mají jedinečnou příležitost zhlédnout toto stále aktuální politické drama o odvrácené straně moci upravené přímo pro jeviště Mahenova divadla. z

Martin Kubran

VIGSZÍNHÁZ – RÓBERT ALFÖLDI

Divadelní režijní práci Róberta Alföldiho sleduji, dá se říci, od úplného začátku. Měl jsem totiž to štěstí navštěvovat slovenský festival Divadelná Nitra, jehož osvětová dramaturgie programově vyhledávala mladé talentované divadelníky a opakovaně uváděla jejich inscenace v hlavním festivalovém programu. (Kromě Róberta Alföldiho takto nitranský festival „objevil“ a pravidelně uváděl i jiné osobnosti, z nichž se staly režisérské hvězdy, např. Árpáda Schillinga, nebo Poláky Grzegorza Jarzynu, Krzysztofa Warlikowského či Jana Klatu.) Na Alföldiho inscenacích – Racek (1997), Kupec benátský (1998), Bouře (1999), ale i Hamlet (2001) v podání souboru Divadla Andreje Bagára v Nitře, anebo naposledy Lovecké scény z Dolního Bavorska (2011), mě vždycky překvapovalo a překvapuje velkorysé a robustní divadelní gesto. Nekompromisní co do výpovědní hodnoty, razantní v interpretaci klasiky, především však vždy současné divadlo. Aktuální je Alföldiho divadlo nejen v kostýmních výpravách, použitím monitorů na jevišti, hlasitou hudbou či explicitním „fyzickým“ herectvím – to vše jsou jen výrazové prostředky, které se více či méně používají už i u nás na oblasti. Současné je právě přesné zacílení těchto ostrých divadelních atributů do neuralgických bodů, do uzlin společensko-politické svaloviny. Jakmile to divák pocítí, dostává

se mu spolu s estetickým žihadlem i klíč k porozumění záměru inscenace. Druhá věc, která mě na Alföldiho práci fascinuje, je to, že kulturní a jazykový kontext jeho maďarských inscenací není překážkou, aby mu dobře porozuměli Němci, Rakušané, Češi i Slováci. Přitom ale nikdy nesklouzává do rozplizlých univerzálních sdělení. Jeho divadelní inscenace jsou v dobrém slova smyslu populární, ale ne podbízivé, jsou často zvané na mezinárodní divadelní přehlídky, ale zásadně se liší od toho typu produkcí, které (jako by) vznikly na objednávku evropského festivalového koncernu. Róbert Alföldi rovněž intenzivně hostuje v různých divadlech, připomenu jen ty, s nimiž spolupracuje nejčastěji: Vigszínház, Pesti Színház, Budapesti Kamarszínház, Thália Színház, Katona József Színház, Bárka Színház, a nakonec Národní divadlo – Nemzeti Színház… Kromě divadelní režie se několikrát ujal funkce uměleckého šéfa v divadlech, která nebyla právě v jednoduché situaci a potřebovala restart – naposledy právě Národní divadlo. Učinil tak s výraznou představou o dramaturgii, o jasném uměleckém směřování. Výsledkem byl velký úspěch, a to jak umělecký, tak i divácký, a v neposlední řadě rovněž ekonomický (!). Už to samo o sobě zní v našem kontextu jako pohádka.

Za své nekompromisně svobodné směřování si vysloužil (jak jinak) nenávist jisté části politické nomenklatury, stupňující se útoky na jeho osobu a názory byly jedním z vyvrcholení probíhající ostré konfrontace okolo politického, kulturního a hodnotového směřování maďarské společnosti (resp. Maďarska). Určitě je to i tím, že Alföldi je v Maďarsku nesmírně populární též jako divadelní a filmový herec a moderátor. Jeho veřejné zostuzení se tak stalo téměř emblematickým momentem tohoto názorového střetu. Téma individuální svobody, zodpovědnosti a brutální konfrontace s (politickou) mocí podporované lůzou vyplavenou společenskými otřesy se pro něho staly svým způsobem dlouhodobou součástí jeho divadelní „agendy“. To je třetí věc, které si na Alföldiho práci cením nejvíc: ukazuje, že současné divadlo je politikum – totiž věcí polis, plnohodnotnou kulturní a uměleckou platformou v diskusi o nejdůležitějších veřejných věcech, o hodnotovém a politickém směřování polis! To je věc, která se u nás značně marginalizuje. Róbert Alföldi už více než dvacet let zanechává výrazné stopy nejen v maďarské divadelní kultuře, ale v celoevropském kulturním prostoru. z

Volkstheater Wien (Rakousko):

SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ Autoři: Bertolt Brecht, Kurt Weill Režie: Michael Schottenberg Dirigent: Milan Turković Klavír: Alexander Lutz Kostýmy: Erika Navas Dramaturgie: Doris Happl Hrají: Maria Bill ad. Koprodukce Volkstheater a Vereinigte Bühnen Wien

Strhující „one woman show“ švýcarské divy Marie Bill v režii Michaela Schottenberga a koprodukci vídeňského divadla Volkstheater s orchestrem Vereinigte Bühnen Wien. Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, obžerství, lenost... Autoři Bertolt Brecht /1898–1956/ a Kurt Weill /1900–1950/ jak je možná neznáte. Balet se zpěvy Sedm smrtelných hříchů / Die sieben Todsünden/ je poslední společnou prací tohoto slavného německého autorského dua. Vznikl roku 1933 v pařížském exilu. Jeho děj je jednoduchý: Dvě sestry z Louisiany se na přání své rodiny, která potřebuje dům, vydávají na cestu za penězi. Protloukají se přitom sedmi velkoměsty USA. Uspějí a domů se pak šťastně vracejí i přesto, že každá zastávka si od nich vyžádala jeden smrtelný hřích.

Martin Sládeček

Městské divadlo Brno, Činoherní scéna 20 h, délka představení: 1 h 15 min bez přestávky

Režisér Michael Schottenberg a dirigent Milan Turković zdůrazňují společensko-kritickou tendenci díla. Vystačí si přitom s Marií Bill, herečkou a zpěvačkou v jedné osobě, a se čtyřicetičlenným orchestrem. Jedno žánrově vyhraněné hudební číslo střídá druhé a vtahuje diváka do pestrého víru zvráceného kapitalismu.

Marie Bill se ve své schizofrenní roli odívá velmi výstředně. Pod róbou má oblečení na doma, pod ním asexuální spodní prádlo. Jednou jí dokonce jako háv poslouží kufr. Zpěvačka zkoumá vrcholy i pády na horské dráze vykořisťovaného člověka, předvádí nám všechny škleby moderní perverze. Za nimi však člověk tuší křehké děvče, které pláče. Páteční premiéra skončila vytrvalým, nadšeným potleskem. z Norbert Mayer / Die Presse

PĚT OTÁZEK PRO DIRIGENTA MILANA TURKOVIĆE

Jste klasicky vzdělaným hudebníkem. Jaký je váš vztah k hudbě Brechtova úzkého spolupracovníka Kurta Weilla, kterou diváci v představení uslyší? Každý klasický hudebník by udělal dobře, kdyby se Weillem zabýval. Jeho hudba reprezentuje nejen jednu zvláštní epochu, ale je zároveň nadčasová, chytá za srdce a kromě toho je neobyčejně rafinovaně instrumentovaná. A co velký německý divadelník Bertolt Brecht? Má nám se svým epickým divadlem a levicovými názory ještě stále co říci? Skoro se mi chce odpovědět: Brecht, ostře kritizující lidstvo a různé systémy, ve kterých toto žije, nám bohužel bude mít co říci vždy, nejen dnes. Každý smrtelný hřích je ve vašem představení reprezentován písní. Který je podle vás z tohoto pohledu nejkrásnější a proč? Není pro mě lehké odpovědět, protože miluji vlastně každou z písní, které v představení zaznívají. Jednu ale vyzvednu, právě v ní totiž dochází k pozoruhodné shodě

filozofů Brechta a Weilla: ve „Smilstvu“ se sráží brutální výpověď Anny 1 s nejvemlouvavější a nejsladší melodií. Tím je podtržen hluboký význam celého díla: Všechny lidské hodnoty jsou převráceny, smrtelné hříchy se stávají ctnostmi a různé hříchy a hříšky už jen záležitostí maloměšťáků.

Co si slibujete od svého vystoupení na festivalu Divadelní svět Brno 2015? Na jedné straně doufám v silný účinek našeho bohužel nadčasového syžetu na vaše

otevřené publikum. Na straně druhé se těším z toho, že si budou moci diváci vychutnat umění jedinečné vídeňské hvězdy Marie Bill, a to nejen ve velmi prostě a zároveň rafinovaně podaných písních v první části večera.

Proč by si naši diváci neměli nechat představení Sedm smrtelných hříchů ujít? Jsem přesvědčen o tom, že tak hutné scénické ztvárnění díla protagonistkou, která přitom téměř popírá samu sebe, člověk zažije jen zřídka. z

Milan Turković /1939/ fagotista a dirigent. Pochází z rakousko-chorvatské rodiny, dětství prožil ve Vídni. Jako dirigent působí na významných hudebních festivalech po celém světě, např. v Salzburgu, Vídni, New Yorku, Santa Fe, Portlandu, Osace aj. V roce 1998 uskutečnil turné po USA s uznávaným trumpetistou Wyntonem Marsalisem a Komorním orchestrem Lincolnova centra. Turkovićova diskografie obsahuje 15 nahrávek sólového repertoáru, 26 komorní hudby a přes 200 koncertní hudby, kde působil jako dirigent. Mimo jiné je autorem tří knih, z nichž jedna byla přeložena do japonštiny.

24–25

20. 10. úterý

str. 27

Théâtre de la Massue, Compagnie Ezéquiel Garcia-Romeu (Francie): 17 a 19.30 h HaDivadlo

BANQUET SHAKESPEARE

Slavné Shakespearovy tragédie v podání jedné herečky a jedné loutky. Magické představení o vině a trestu.

str. 27

Divadlo Aréna (Slovensko): 17.30 h Reduta

KAPITÁL

Autorská hra Petra Lomnického vytvořená přímo pro Divadlo Aréna, inspirovaná vybranými myšlenkami Karla Marxe. „Táto verzia sveta je skutočne neskutočne provizórna.“ (Peter Lomnický)

str. 28

Národní divadlo Brno: BLACK 19 h Mahenovo divadlo

AND WHITE

Labutí jezero s novým libretem a v moderní choreografii uměleckého šéfa Baletu NdB Mária Radačovského. Slavný příběh vyprávěný z perspektivy prince Siegfrieda, který prochází složitou životní situací spojenou s léčbou těžkého onemocnění – rakoviny. Někdy stačí vteřina a život se převrátí naruby.

str. 29

Divadlo Radost: KOUZELNÁ 19 h Divadlo Radost

FLÉTNA

Hra se zpěvy. Slavné dílo Wolfganga Amadea Mozarta v dramaturgické úpravě Divadla Radost. Pohádkový příběh s dramatickými zvraty a odlehčenými komickými prvky. Představení pro diváky každého věku.

str. 29

Divadlo Husa na provázku: DVOJÍ PROMĚNA ANEB 19 h Divadlo Husa na provázku, alžbětinská scéna

CO JE BLBĚJŠÍHO NEŽ DIVADLO?

Jak daleko jsme ochotni zajít? V touze po úspěchu. V bažení po moci. Ve strachu z bezmoci. Tvůrce omalovánek nazýváme umělci. Pitvořící se masky nazýváme herci. Naduté blbce nazýváme vůdci. Vyznavače ideálů nazýváme pitomci. A bestie... se smějí dál.

str. 30

Městské divadlo Kladno: NOČNÍ MOTÝL 19 h Městské divadlo Brno, Činoherní scéna Příběh nešťastné lásky, která stáhla slušnou dívku do bahna nevěstince. Inscenaci inspirovanou slavným filmem nastudoval Daniel Špinar, režisér razantního scénického gesta.

str. 32

Theater Bremen (Německo): VIŠŇOVÝ 19.30 h Janáčkovo divadlo

SAD

Čechovova tragikomedie o zániku starých pořádků a příchodu nové doby. Příběh točící se kolem prodeje jednoho zanedbaného panství a zmarněných a současně tak komických osudů jeho obyvatel.

str. 34

Švandovo divadlo: MOŽNÁ 20 h Divadlo U stolu

ŽE ODCHÁZÍME

Otcové, synové, lásky a nelásky v inscenaci podle oceňovaných próz ostravského spisovatele Jana Balabána.

str. 34

Divadlo Husa na provázku: HRAJ KOMEDII (scénické čtení) 22 h Divadlo Husa na provázku, zkušebna Derniéra scénického čtení textů Karla Steigerwalda v režii Břetislava Rychlíka.

20. 10. Théâtre de la Massue, Compagnie Ezéquiel Garcia-Romeu (Francie):

BANQUET SHAKESPEARE HaDivadlo 17 a 19.30 h, délka představení: 1 h bez přestávky

Hra, která vás vtáhne d hlubin velkých shakespearovských tragédií, především do světa jejich rozporuplných hrdinů. Na scéně se objevují postavy králů lačnících po moci, schopných čehokoliv pro dosáhnutí svých cílů: Richarda III., Macbetha, Leara i Hamleta. Každý z nich představuje cestu politiky k násilí a cestu moci k bezmoci. Ve světle lampionu se na scéně před zraky diváků zjevují krvelační králové i přízraky probuzené z hlubin noci. Pomocí strašidelných loutek se divák může přenést na místa jejich zločinů. Autor inscenace, režisér a loutkoherec Ezéquiel Garcia-Romeu, dokáže s velikým citem přetavit královské noční můry ve strhující představení.

Autor: Ezéquiel Garcia-Romeu na motivy Williama Shakespeara a Jana Kotta Režie: Ezéquiel Garcia-Romeu, Odile Sankara Výprava a světla: Ezéquiel Garcia-Romeu, David Pasquier Loutky: Ezéquiel Garcia-Romeu Manipulace s loukami: Christophe Avril, Ezéquiel Garcia-Romeu Dramaturgie: Laurent Cillon Hrají: Odile Sankara

Ezéquiel Garcia-Romeu založil svůj soubor přesně před třiceti lety jako jakési divadlo-laboratoř. Skrz práci s loutkou zkoumá možnosti hereckého vyjádření. Jedinečným a osobitým způsobem přivádí na jeviště jak dramatické, tak i nepravidelné literární texty. Člověk má pocit, že sedí přímo v Globu a pozoruje vznik velkých děl Williama Shakespeara. Okouzlující a vtipný divadelní kus! z Armelle Héliot / Le Figaroscope

Divadlo Aréna (Slovensko):

KAPITÁL

Reduta 17.30 h, 1 h 30 min bez přestávky

Autoři: Karl Marx, Peter Lomnický Režie: Martin Čičvák Scéna: Tom Ciller Kostýmy: Nina A. Stillmark Pohybová spolupráce: Stanislava Vlčeková, Jozef Vlk Dramaturgie: Martin Kubran, Zuzana Šajgalíková Hrají: Kristína Greppelová, Táňa Pauhofová, Braňo Deák, Martin Hronský, Tomáš Palonder, Marián Prevendarčík

„Táto verzia sveta je skutočne neskutočne provizórna.“ (Peter Lomnický) Ve hře Petra Lomnického, inspirované některými myšlenkami Karla Marxe, ztvárňuje šestice herců, doprovázená hudbou DJe Reverenda, palčivé otázky moderní společnosti, a to v politicky zcela nekorektním hávu. V roce 2008 vypukla světová hospodářská krize. Od té chvíli se svět intenzivněji ptá, jak bude pokračovat kapitalistický socio-ekonomický systém. Na titulní straně

časopisu Rolling Stone se před nedávnem objevil titulek „Marx měl pravdu“. Je ekonomické selhání kapitalismu důsledkem fundamentálního selhání demokracie? Proč jsou lidé frustrovaní, i když mají zdánlivě vše? S přihlédnutím k vybraným myšlenkám Karla Marxe vytvořil Petr Lomnický podle konceptu režiséra Martina Čičváka původní dramatický text přímo na objednávku Divadla

Aréna. Inscenace Kapitál je vyvrcholením tzv. Občanského cyklu Divadla Aréna. Argumentační naléhavost Čičvákova a Lomnického projektu je pozoruhodná. A to přesto, nebo spíš právě proto, že rozhořčeně spílá a burcuje k činu způsobem hravým, místy hodně ironickým a vrcholně teatrálním. z Martina Ulmanová / Svět a divadlo

26–27

20. 10.

Národní divadlo Brno:

BLACK AND WHITE Mahenovo divadlo 19 h, délka představení: 1 h 50 min s přestávkou

Režie a choreografie: Mário Radačovský Scéna: Marek Hollý Kostýmy: Patricia Barker Tančí: Eriko Wakizono, Ivona Jeličová, Jan Fousek, Uladzimir Ivanou

Mário Radačovský /1971/ absolvoval Taneční konzervatoř Evy Jaczovej v Bratislavě a v roce 1989 nastoupil do baletu Slovenského národního divadla, kde po krátkém čase získal smlouvu jako sólista. Roku 1990 zvítězil v Československé baletní soutěži v kategorii A. V letech 1992–1999 působil v Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána v Haagu. V tomto souboru měl příležitost spolupracovat s nejvýznamnějšími světovými choreografy, mezi něž patří Jiří Kylián, Mats Ek, Nacho Duato, Ohad Naharin, William Forsythe, Édouard Locke a mnoho dalších. V roce 1999 se stal hlavním sólistou souboru Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Do Baletu SND se vrátil v roce 2000 nejprve jako hostující sólista, od října 2006 do května 2010 zastával funkci uměleckého ředitele Baletu SND. Je zakladatelem samostatného souboru Balet Bratislava, který vedl do jeho zrušení (2010–2013). Od listopadu 2013 je uměleckým šéfem Baletu NdB. Jako choreograf debutoval v roce 2002 dílem The Letter. Následovaly choreografie Passage a l’eau trouble, Valse, Inšpirácia, Bolero, Shadows and Lights, Balansoire a další. V sezoně 2010/2011 pro soubor Operety v rumunské Bukurešti vytvořil choreografii a režii inscenace Maria de Buenos Aires a balet Romeo a Julie pro Grand Rapids Ballet Company v Michiganu (USA). V následujících sezonách připravil premiéry inscenací Traja spolu, Queen, Osudové lásky a Bolero pro Grand Rapids Ballet či Compulsive pro Diablo Ballet San Francisco.

Labutí jezero v moderní choreografii uměleckého šéfa baletu NdB. Slavný příběh vyprávěný z perspektivy prince Siegfrieda, který prochází složitou životní situací spojenou s léčbou těžkého onemocnění – rakoviny. Někdy stačí vteřina a život se převrátí naruby.

Od Labutího jezera k Black and White Black and White je v podstatě moderně zpracovaná verze vlajkové lodi klasického repertoáru – Labutího jezera. Jde o titul, který patří k nejhranější baletům na světě. Naše verze, která měla velký úspěch v USA, ale reprezentuje dnešek. Jde o pokus přiblížit toto dílo mladší generaci pohledem z jiného úhlu, popřením všech tradic a vizuálním přetvořením Labutího jezera jako takového. V klasickém zpracování baletu jsou dominantní postavy balerín (hlavní dvojrole Odetta – Odílie), jde tedy hlavně o výpověď ženského elementu. V naší verzi nabízíme pohled na tento klasický baletní kus skrze hlavní postavu, prince Siegfrida, který prochází složitou životní situací spojenou s léčbou těžkého onemocnění. Siegfried hledá sám sebe v kráse něžného a téměř dokonalého tvora, jakým je Labuť. Stejně jako princ v klasické verzi příběhu, i on stojí před volbou. Bílá a černá… Je bílá barva opravdu tak nevinná, nebo je daleko nebezpečnější než černá? Některé kultury považují černou za mnohem předvídatelnější než bílou… Jde o to, jak věci vidíme: možná paradoxně právě to černé nám mnohem víc pomáhá uvědomit si naše směřování. z

Divadlo Radost:

KOUZELNÁ FLÉTNA Divadlo Radost 19 h, délka představení: 2 h s přestávkou

Autoři: Wolfgang Amadeus Mozart, Emanuel Schikaneder Režie, transkripce textu, hudební nastudování, dramaturgie: Vlastimil Peška Výprava: Pavel Hubička Hrají: Zdeněk Ševčík, Petr Šmiřák, Eva Lesáková, Eva Jurůjová, Pavel Jan Riedl, Sandra Riedlová, Radim Sasínek ad.

Hra se zpěvy. Slavné dílo Wolfganga Amadea Mozarta v dramaturgické úpravě Divadla Radost. Pohádkový příběh s dramatickými zvraty a odlehčenými komickými prvky. Představení pro diváky každého věku. Mozartova Kouzelná flétna, kterou autor věnoval lidovému publiku Divadla na Vídeňce, měla premiéru v roce 1791. Ovšem do dnešních dnů neztratila nic ze své magičnosti a je stále vděčným a diváky oblíbeným kusem. Vlastimil Peška, režisér této inscenace, původ-

ní, velmi rozkošatělé libreto značně zjednodušil a akcentoval zvláště jeho pohádkový ráz (svár Sarastra – krále slunce a Královny noci, či motiv lásky prince Tamina k princezně Pamině). Zachoval nejen dramatické, ale v první řadě komické prvky této zpěvohry, jejichž nositelem je především ptáčník Papageno. Geniální hudba W. A. Mozarta vznikla v posledním období jeho života – dnů nouze a nemoci. Přesto je to hudba plná jasu, životodárná a optimistická.

Pohádková fantasmagorie a Mozartova hudba byla pro hudbymilovného jubilanta a režiséra Vlastimila Pešku výjimečnou příležitostí, aby předvedl všechny typické znaky své práce – citlivou, poučenou i osobitou úpravu hudební předlohy, komediálně-groteskní styl a s tím související výraznou výtvarnou stylizaci, a konečně kombinaci výrazových prostředků – činoherních i loutkových. […] Kouzelná flétna v Divadle Radost není rozhodně pietním provedením Mozartovy opery, ale rozpustilou hudební revuí s řadou hudebně-muzikantských nápadů, kterou je radost poslechnout. z

Divadlo Husa na provázku: Nina Malíková / loutkar.eu

DVOJÍ PROMĚNA ANEB CO JE BLBĚJŠÍHO NEŽ DIVADLO? (DVĚ DIVADLA) Husa na provázku, alžbětinská scéna 19 h, délka představení: 1 h 55 min bez přestávky 5. díl projektu Smějící se bestie. Jak daleko jsme ochotni zajít? V touze po úspěchu. V bažení po moci. Ve strachu z bezmoci. Tvůrce omalovánek nazýváme umělci. Pitvořící se masky nazýváme herci. Naduté blbce nazýváme vůdci. Vyznavače ideálů nazýváme pitomci. A bestie... se smějí dál. Inscenace inspirovaná texty Huberta Krejčího, jenž proslul svým výrokem „Smrt divadlu!“. Inscenace Dvojí Proměna aneb Co je blbějšího než divadlo? (Dvě divadla) se točí kolem tématu zábavy a také dnešního často vyprázdněného humoru, jehož reprezentantem je tady režisér Zdeněk Troška a jeho tvorba. Nutno však zdůraznit, že divadelní legraci jeho filmových opusů parodují a karikují sami přes sebe. Jinými slovy – nešetří Trošku,

Autor: Hubert Krejčí Režie: Vladimír Morávek Scéna: Martin Ondruš Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková Hudba: David Smečka Dramaturgie: Simona Petrů Hrají: Ondřej Jiráček, Jakub Rek, Michal Hába, Dalibor Buš, Ondřej Kokorský, David Janík, Tereza Marečková

ale ani sebe. Ve hře vystupuje třeba Pardál Oplzlý, což je také v obličejové masce jasná reminiscence na jubilanta [Petra Oslzlého]. Morávek si dělá legraci i sám ze sebe. Jakýmsi pendantem jalové masové zábavy dneška

28–29

tady potom je ona zmíněná komedie dell‘arte jako příklad tradičního, ale mnohem inteligentnějšího divadelního humoru. z  Luboš Mareček / Český rozhlas – Mozaika

20. 10.

Městské divadlo Kladno:

NOČNÍ MOTÝL Městské divadlo Brno, Činoherní scéna 19 h, délka představení: 2 h 10 min s přestávkou

„Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená...“ Slavný český film Noční motýl natočil v roce 1941 František Čáp podle námětu Vojtěcha Mixy a podle scénáře, na němž spolupracoval s Václavem Krškou. Vypráví příběh nešťastné lásky, která stáhla slušnou dívku do bahna nevěstince. Na první pohled slzotvorná kalendářová historka získala citlivým scenáristickým zpracováním a poctivým filmovým řemeslem novou dimenzi. Sedmdesát let po filmové premiéře se k melodramatickému příběhu mnoha nešťastných lásek vrací v kladenském divadle Daniel Špinar, režisér razantního jevištního gesta; balancuje přitom na hraně romantické tragédie a grotesky, dojemný příběh rámuje původními scénáristickými poznámkami a do role padlého anděla obsazuje Lucii Polišenskou, to vše za doprovodu živého klavíru.

Autor: Vojtěch Mixa Divadelní adaptace a režie: Daniel Špinar Výprava: Iva Němcová Hudba: Jiří Hájek Dramaturgie: Marie Nováková Hrají: Eva Burešová, Šárka Opršálová, Lucie Polišenská, Bohdana Pavlíková, Alena Štréblová, Zdena Košnarová, Petr Buchta, Hynek Chmelař, Tomáš Petřík, Miloslav Tichý

Divadelní verze slavného protektorátního snímku Noční motýl v Městském divadle Kladno vzbuzuje nepopsatelný mix zcela protichůdných pocitů. V surreálné divadelní „projekci“ filmu pro pamětníky je porce nostalgie, lehké perverze i spousta ironického odstupu. z Marie Reslová / Hospodářské noviny

Daniel Špinar /1979/ vystudoval nejprve činoherní herectví na DAMU (1998–2004), kde absolvoval rolí Tima ve hře Marka Ravenhilla Polaroidy, za niž obdržel cenu Reflexu za nejlepší herecký výkon na studentském festivalu Zlomvaz. Poté pokračoval studiem režie činoherního divadla na téže škole (2003–2008), jež zakončil inscenací vlastní dramatizace Dostojevského Bratrů Karamazových v Divadle Disk. Během studií se zúčastnil několika zahraničních hereckých a režijních workshopů, např. Letního kurzu herecké metody Jacquese Lecoqa ve Španělsku (2003) či Intenzivního kurzu studia a inscenování antického dramatu v Epidauru (2005). Hned po absolutoriu se stal na dvě sezony kmenovým režisérem Divadla na Vinohradech, kde zinscenoval Vojcka Georga Büchnera (2009), za nějž obdržel Cenu Alfréda Radoka a Cenu Josefa Balvína, a Schillerovu Marii Stuartovnu (2010). Od té doby spolupracoval s mnoha pražskými i mimopražskými divadly jako režisér na volné noze. V září 2015 začalo jeho funkční období na postu uměleckého ředitele Činohry Národního divadla v Praze.

NOČNÍ MOTÝL VE FILMU Film Noční motýl měl premiéru v červenci 1941 v rámci zlínských Filmových žní a setkal se s očekávaným úspěchem. Domácí recenzenti chválili Čápovu vyzrálou režii, podpořenou kameramanským uměním Ferdinanda Pečenky. Z hereckého obsazení se uznání u domácí kritiky dostalo především Adině Mandlové (v zahraničí naopak bodovala Hana Vítová). Dokonce i ti, kteří filmu vyčítali uslzený kýčovitý námět, museli připustit, že se dílo vymyká standardům tehdejší české kinematografie, a to především po stránce formálního zpracování. Výstižně to shrnul ve svých vzpomínkách scénárista Jiří Brdečka: „Je

to sice nesporně kýč. Ale má zároveň jisté kvality vzácné v české kinematografii. Nočního motýla jsem viděl v jedenačtyřicátém roce a pak po třiceti letech a zarazilo mě, jak pramálo jsem musel korigovat názor. Pochybná hodnota námětu, ta vždycky bila do očí, ale překvapilo mě, že Noční motýl, samozřejmě pokrytý nezbytnou patinou, zdál se mi i teď tak neprovincionální, jako při svém okupačním vedení. To byla dříve v naší kinematografii výjimečná vlastnost, jež u nás není dodnes běžná a stává se nedosažitelnou

30–31

zvláště filmařům pachtícím se za světovostí. Režisér Čáp možná po ní také pošilhával, ale nevypadalo to, že by se pachtil. Nočního motýla vypráví lehce a elegantně, s uměřeným důrazem na krásu výtvarných složek, které ostatně vždycky byly oceňovanou předností tohoto filmu. Nepokouší se zbytečně zastírat sentimentalitu příběhu – ta mu asi není proti mysli – jen ji drží na uzdě, vyhýbaje se melodramatu a vůbec silným scénám.“ z z programu k inscenaci Noční motýl

20. 10.

Theater Bremen (Německo):

VIŠŇOVÝ SAD

Janáčkovo divadlo

Autor: Anton Pavlovič Čechov Režie: Alize Zandwijk 

19.30 h, délka představení: 3 h s přestávkou

Výprava: Thomas Rupert Hudba: Maartje Teussink Světlo: Christopher Moos Dramaturgie: Benjamin von Blomberg Hrají: Irene Kleinschmidt, Annemaaike Bakker, Nadine Geyersbach, Martin Baum, Robin Sondermann, Johannes Kühn, Maartje Teussink, Siegfried W. Maschek, Susanne Schrader, Guido Gallmann, Peter Fasching

„Nemáme už peníze? Tak si nějaké obstaráme.“ /Rainald Goetz/ Malá společnost kolem majitelky panství Raněvské žila nad své poměry. Teď má být prodán i všemi milovaný višňový sad. Raněvská se vrací zcela bez prostředků z Paříže, kam před touto ránou osudu utekla do náruče muže. Její bratr Gajev se, zatímco byla pryč, nedovedl o panství postarat. Nedaří se jim žít a milovat, vlastní minulost se pro ně stala nečitelnou, společná vize budoucnosti chybí. Vědí, že musí něco podniknout, ale co? Dát na Lopachinův návrh, pokácet stromy a vystavět na pozemku letní vily? Jakou hodnotu má pro ně višňový sad mimo té, o které mluví onen obchodník? A do čeho by museli investovat, aby si ho udrželi? Jak drahý by jim musel být? A nemohlo by se nakonec přece jen všechno vyřešit ke spokojenosti všech tak nějak samo od sebe?

Čechovův Višňový sad /Der Kirschgarten/ z divadla Theater Bremen? Ruská divadelní klasika ve velmi múzické, vizuálně podmanivé inscenaci, kterou na jedné z nejzajímavějších německy mluvících scén současnosti vytvořila přední holandská režisérka Alize Zandwijk. Hostující režisérka Alize Zandwijk z Rotterdamu se ve své druhé inscenaci v Theater Bremen zajímá o psychologické jádro hry a ukazuje, co sám sobě i druhým člověk způsobuje, když není schopen zaujmout pozici a odmítá se rozhodnout. To se jí daří výborně. /.../ Všechny tyto přísady přispívají k tomu, že Višňový sad se člověku zejména po pauze dostane naprosto pod kůži. z Iris Hetscher / Weser Kurier

Viktorie Knotková

SLOVO DRAMATURGYNĚ Vidět inscenaci holandské režisérky Alize Zandwijk patří k divadelním svátkům: málokterá režisérka nebo režisér dokáží naplnit celé divadlo krásnou, inspirativní atmosférou tak, jako to umí ona. Přenést svoji naprosto nevyčerpatelnou bujarou energii na celý herecký soubor jí trvá v průměru čtyři hodiny – tedy jednu zkoušku. Alize mluví neuvěřitelně vtipnou směsicí holandštiny a němčiny, kterou dokáže vyjádřit naprosto všechno, aniž by jednu jedinou větu vyslovila gramaticky správně. Vůbec si s tím neláme hlavu. Hledá bezprostřednost a radost ze hry. Mezi její nejčastější připomínky hercům patří věta: Nebojte se trapnosti! Alize má skvělý humor a nesnáší opatrné, prudérní divadlo. V jejích představeních se herci koupou, tančí, zpívají a pomocí nepsychologicky vystavěných poetických obrazů se trefují do jádra emocí, které ztvárňují. Režisérka Alize Zandwijk, která již deset let

Představení bylo podpořeno Česko-německým fondem budoucnosti.

úspěšně vede rotterdamské divadlo Ro-Theater, jež se proslavilo svým souborem složeným z herců mnoha národností a uváděním her současných autorů, režíruje také pravidelně na předních německých scénách jako je Deutsches Theater v Berlíně nebo Thalia Theater v Hamburku. Dobrá zpráva pro severoněmecké Brémy: Alize Zandwijk se od sezony 2015/16 stává uměleckou šéfkou místní činohry. Višňový sad je její dosud třetí inscenací, kterou vytvořila s brémským činoherním souborem a svým mezinárodním týmem. Pozoruhodná a v Holandsku proslavená zpěvačka Maartje Teussink živě doprovází inscenaci překrásným emotivním zpěvem a hrou na nepřeberné množství hudebních nástrojů. Inscenace je protkaná choreografickými prvky a odehrává se v působivé scénografii s bazénem. Troufám si tvrdit, že takového Čechova Brno ještě nevidělo. z

Viktorie Knotková

THEATER BREMEN Brémské městské divadlo Theater Bremen v sobě zahrnuje činohru, operu, moderní tanec a scénu pro děti, má ojedinělou historii. Začaly zde totiž dějiny moderního německého divadla – což není přehnané tvrzení. Od roku 1962 zde po dobu deseti let působil jako ředitel režisér Kurt Hübner, který se proslavil jako neomylný hledač výjimečných talentů a odvážný umělecký šéf, který umožnil tehdy ještě velmi mladým osobnostem jako Rainer Werner Fassbinder, Peter Stein, Peter Zadek, Bruno Ganz nebo Hannelore Hoger provokativně experimentovat, svobodně tvořit a bořit tak do té doby neprostupné hranice měšťanského divadla. Z této slavné éry, které se dodnes říká „brémský styl“, vzešly základy režijního divadla, z nichž těží dnes již legendární německá divadla, jakými jsou například berlínská scéna Schaubühne nebo hamburský Schauspielhaus, a které stále inspirují začínající režiséry, herce i výtvarníky. Velkou zásluhu na tom měl i scénograf Wilfried Minks, který tehdy nechal postavit v Brémách první studiovou scénu, jež umožňovala variabilní usazení diváků, a který svými abstraktními výpravami osvobodil divadlo od popisných realistických scénografií. Jeho scéna k Schillerovým Loupežníkům z roku 1966, která zobrazovala protiválečnou pop-art malbu Roye Lichtensteina, vešla do dějin jakožto první použití díla moderního výtvarného umění pro divadelní výpravu. Je velmi inspirativní navazovat na tak progresivní historii divadla – a potěšující, že i diváci starší generace vyžadují od Brémského divadla odvahu konfrontovat publikum s aktuálními společensko-politickými tématy: reakce typu „toto ztvárnění mi nepřipadá dostatečně radikální“ není výjimkou. Vděčíme za ně i oné slavné historii sedmdesátých let, která stále zůstává v povědomí města a jeho obyvatel.

32–33

Poslední tři sezony, které mám možnost pracovat v Brémách jako dramaturgyně místní činohry, jsou nabité mezinárodními spolupracemi, řadou doprovodných programů, pomocí kterých se snažíme přiblížit divadlo i publiku, které si k němu těžko hledá cestu, a také snahou uchovat ráz zdejšího divadla jakožto „laboratoře“, v níž se zkouší, hledá a nehraje na jistotu. Díky velké podpoře ředitele Michaela Börgerdinga, který Brémské divadlo vede od sezony 2012/2013 a má za sebou např. dlouholeté působení ve funkci ředitele Hamburské divadelní akademie nebo šéfdramaturga činohry Thalia Theater v Hamburku, je možné pracovat kontinuálně s umělci ze všech koutů světa a udržovat pracovní vztahy, které si každý člen uměleckého týmu přináší ze svých dřívějších působení. Dušan D. Pařízek, v současné době nositel prestižního titulu Režisér roku, v jehož Pražském komorním divadle jsem měla možnost učit se a pracovat před svým odchodem do Německa, tak například vytvořil v Brémách vlastní adaptaci legendárních televizních filmů Dekalog polského režiséra Krzysztofa Kieślowského, jež byla kritiky časopisu Spiegel zvolena mezi pět nejlepších inscenací „klasiky“ minulého roku. Dále ve spolupráci s pražským Studiem hrdinů a za účasti herců brémského souboru inscenoval Dušan D. Pařízek na jaře letošního roku svoji pozoruhodnou, brilantní úpravu Haškova protiválečného románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Po premiéře v rámci mezinárodního festivalu Wiener Festwochen uvedeme tuto inscenaci v nadcházejícím listopadu v Brémách a k vidění bude i v Praze ve Studiu hrdinů. Současnou sezonu 2015/2016 jsme se rozhodli otevřít další výjimečnou mezinárodní koprodukcí: dvojjazyčnou adaptací Kafkova Zámku v úpravě Jaroslava Rudiše a pražského Kafka Bandu. Pro Theater Bremen to bylo velké obohacení a čistá radost moci pracovat s tak inspirativními českými umělci, jako jsou právě Jaroslav Rudiš, výtvarník a legendární zpěvák Jaromír 99 a celý vynikající Kafka Band na svébytné adaptaci Kafkova románu. Věříme, že to není poslední společný projekt – reakce diváků i kritiků jsou nadšené, což nás nesmírně těší. Fakt, že jsme se rozhodli zahájit novou sezonu tímto „scénickým rockovým koncertem“, v němž se mísí čeština s němčinou, zpěv s textem a koncert s činohrou, dokládá, že to s experimentem i propojováním české a německy mluvící kultury myslíme vážně.“ z

20. 10.

Švandovo divadlo:

MOŽNÁ ŽE ODCHÁZÍME Autor: Jan Balabán Režie: Martin Františák Scéna: Jan Štěpánek Kostýmy: Lucie Labajová Hudební spolupráce: Jaroslav Čermák Dramaturgie: Lucie Kolouchová Hrají: David Punčochář, Filip Čapka, Klára Cibulková, Jiří Čapka

Divadlo U stolu 20 h, délka představení: 1 h 20 min bez přestávky

Otcové, synové, lásky a nelásky v inscenaci podle oceňovaných próz ostravského spisovatele Jana Balabána (1961–2010). Balabán byl významným a výjimečným zjevem posledních desetiletí především tím, co do české literatury vnesl – psal o ztracencích, rozchodech, rozpadech rodin, alkoholismu, o vztahování se k otci a hledání vztahu s vlastními dětmi, psal o pocitu existenciální tíže tváří v tvář konečnosti života.

Za povídkovou sbírku Možná že odcházíme získal autor v roce 2005 cenu Magnesia Litera a v roce 2011 posmrtně cenu za nejlepší knihu uplynulého desetiletí. Inscenace má strhující začátek. Po záznamu spisovatelova hlasu (ozve se i na konci představení) s lehce kunsthistorickou interpretací promítnuté fotografie (Balabán se věnoval výtvarnému umění a hovoříval na vernisážích), nastupují na scénu čtyři výborní herci. Klára Cibulková, otec a syn Jiří a Filip Čapkovi a David Punčochář zahajují produkci ve skvěle vykreslených figurkách rodinky, která sype popel z matčiny urny do hrobu, z něhož ovšem vydloubne cypřiš a jde ho zpeněžit, aby bylo za co pít (Filip Čapka ztvárňuje spisovatele-pozorovatele v pozadí scény). z Jan Kerbr / Divadelní noviny

Divadlo Husa na provázku:

HRAJ KOMEDII Autor: Karel Steigerwald Režie: Břetislav Rychlík

Husa na provázku, zkušebna 22 h, délka představení: 1 h bez přestávky

Hudba: Petr Hromádka Kostýmy: Markéta Oslzlá Scéna: Petr Alexandr Dramaturgie: Josef Kovalčuk Hrají: Jiří Kniha, Eva Vrbková, Ivana Hloužková, Hana Vaňková, Andrea Buršová, Martina Krátká, Robert Mikluš, Tomáš Sýkora, Milan Holenda, Vladimír Hauser, Ondřej Jiráček, Petr Alexandr

O vině a „odpuštění“. O vyvolávání duchů. O tom, že život je komedie. Tragédie hereček, které znaly (milovaly) Goebellse a Stalina. Steigerwald ve hře pracuje s dlouhou řadou reálií z nejrůznějších období i míst. Například motiv o smrti slavného autora v Paříži, kde ho ve vichřici zabila ulomená větev z platanu, pochází z biografie rakouského dramatika Ödöna von Horvátha, který přes Francii prchal před nacismem. Naopak příběh české herečky, chycené nastraženým agentem při pokusu o emigraci, pro niž kolegové z divadla žádají nejvyšší trest, nápadně připomíná osud Jiřiny Štěpničkové. Podobně bychom ve výčtu analogií mohli pokračovat dlouho. O těchto věcech

však hra není. Je zejména o naší zmatené době, která přestala rozlišovat, kdo je viník a kdo je oběť. Je hněvivou perzifláží, to jest posměšným napodobením. Je hrou o ztrátě identity. Hru Hraj komedii napsal Karel Steigerwald v letech 1999–2000. K připravovanému nastudování v činohře Národního divadla v Praze nakonec nedošlo. Jen v rámci scénického čtení představil jednu z tematických linií hry režisér Vladimír Morávek na plzeňském festivalu (v montáži s textem holandského autora). V Divadle Husa na provázku ji v české premiéře nastudoval Břetislav Rychlík. Festivalové představení je zároveň derniérou tohoto ojedinělého projektu. z

Švandovo divadlo:

MOŽNÁ ŽE ODCHÁZÍME

34–35

21. 10. středa str. 37

DOK.TRIN:

ZPRÁVA O ZÁZRAKU (JOSEF TOUFAR)

16. 30 a 19.30 h

Divadlo U stolu

Hluboký příběh o životě a umučení faráře Josefa Toufara je hrou politickou, náboženskou i bytostně intimní. Je existenciálním dramatem, hrůzou s děsivým finále i surrealistickou tragikomedií. Jsme schopni uvěřit v zázrak?

str. 37

Barbershopera (Velká Británie): 17 a 20 h

TŘI MUŠKETÝŘI

Městské divadlo Brno, Činoherní scéna

Všichni pro zábavu, zábava pro všechny. Kvarteto herců, v jejichž podání získává Dumasovo dílo nový, čtvrtý rozměr. Tři mušketýři jako muzikál a capella!

str. 38

Theater Bremen (Německo): 17 h

VELKÝ SEŠIT

Divadlo na Orlí

Dvě děti, odložené matkou během války na venkov k babičce, poznávají krutost syrového života i bezmeznou lásku.

str. 39

Slovácké divadlo: 19 h

CENA FACKY ANEB GOTTWALDOVY BOTY

Mahenovo divadlo

„Cimbálmuzikál“ na motivy povídkové knihy Josefa Holcmana Cena facky. Slovácko padesátých let minulého století a Slovácko dnes. Násilná kolektivizace a proklamovaný antikomunismus současnosti. Viníci a soudci. Odsouzení i nepotrestaní.

str. 40

HaDivadlo:

ZÁMEK

19 h

HaDivadlo

Autorská inscenační analýza „nové“ totality dneška inspirovaná posledním románem Franze Kafky Zámek. Tichá exploze individualismu. Touha po jedinečnosti se mění na noční můru každého z tisíce možných Já. Bitevní pole boje se rozšiřuje: revoluce se přesouvá z ulic do naší každodennosti - za hranice jeviště.

str. 41

Theater Bremen (Německo): 19.30 h

I’M YOUR MAN

Reduta

Představení je poctou kanadskému zpěvákovi a básníkovi Leonardu Cohenovi. Až budete někomu vysvětlovat, co je to opravdová láska, ušetřete slova a pusťte mu některou z Cohenových písní. V nich je obsaženo vše, co je o lásce potřeba vědět.

21. 10.

Divadlo U stolu:

ZPRÁVA O ZÁZRAKU (JOSEF TOUFAR)

Autoři: Alžběta Michalová, Barbara Herz Režie: Barbara Herz

Divadlo U stolu 16.30 a 19.30 h, délka představení: 1 h 15 min bez přestávky

Výprava: Markéta Sládečková Hudba: Mario Buzzi Dramaturgie: Alžběta Michalová Hrají: Michal Bumbálek, Pavel Doucek, Jitka Jackuliak, Ondřej Kraus, Tomáš Žilinský

Příběh o životě a umučení faráře Josefa Toufara je hrou politickou, náboženskou i bytostně intimní. Je existenciálním dramatem, hrůzou s děsivým finále i surrealistickou tragikomedií. Jsme schopni uvěřit v zázrak? Inscenace realizovaná v rámci projektu ProEntree.

Číhošťský zázrak Farář Josef Toufar byl v lednu 1950 obviněn ze zinscenování tzv. číhošťského zázraku. Podle svědků se 11. prosince 1949 během mše v tamním kostele pohnul půlmetrový kříž na oltáři několikrát ze strany na stranu a zůstal vychýlen vpřed a pootočen ke kazatelně. Sám farář pohyb neviděl a dozvěděl se o něm až později od svědků. Při mši na Boží hod vánoční téhož roku se prý křížek pohnul znovu, jak opět vypovědělo několik

Barbershopera (Velká Británie):

TŘI MUŠKETÝŘI Městské divadlo Brno, Činoherní scéna 17 a 20 h, délka představení: 2 h s přestávkou

Autor: Tom Sadler Všichni pro zábavu, zábava pro všechny. Režie: Sarah Tipple Kvarteto herců, v jejichž podání získává DuHudba: Rob Castell masovo dílo nový, čtvrtý rozměr. Tři muškeHrají: Lara Stubs, Will Kenning, týři jako muzikál a capella! Pete Sorel Cameron, Rob Castell Tři mušketýři přetvoření v zábavnou show pro čtyři zpívající komiky. Pánové Athos, Porthos, Aramis a slečna D’Artagnanová sehrají v komediantském duchu s mnoha převleky jeden z nejslavnějších dobrodružných příběhů – a navíc jej odvyprávějí tím, že jsou ztvárňovány a capella. Barberprostřednictvím originálních písní. shopera získala během svého působení Barbershopera je londýnský divadelní mnoho ocenění, mimo jiné na slavném soubor, který se zaměřuje na tvorbu půedinburském festivalu nebo např. Musical vodních komediálních muzikálů. Všechny Theatre Matters Award. z jimi uváděné hry jsou vytvářeny přímo pro čtyřčlenný herecký soubor (tři herci a jedna herečka), unikátní jsou pak především

36–37

věřících. Šířící se zpráva o zázraku přitáhla pozornost StB. Toufar byl 28. ledna 1950 zatčen a odvlečen do věznice ve Valdicích. Tam byl krutým mučením postupně přinucen přiznat, že sexuálně zneužíval malé děti (vyšetřování v 90. letech vyloučilo pravdivost těchto obvinění, jazykoví experti navíc dospěli k závěru, že Josef Toufar vůbec nebyl autorem přiznání a pouze podepsal text sepsaný někým jiným; mohl také podepsat pouze prázdný papír) a že skrytě pohyboval křížem (i zde experti dospěli k závěru, že text sepsal někdo z vyšetřovatelů, navíc rekonstrukce prokázala, že popisované zařízení na pohyb krucifixu nemohlo fungovat). z

Představení bylo podpořeno Česko-německým fondem budoucnosti.

Theater Bremen (Německo):

VELKÝ SEŠIT Divadlo na Orlí 17 h, délka představení: 1 h 30 min bez přestávky

Autorka: Ágota Kristófová Režie: Theresa Welge Výprava: Franziska Waldemer Dramaturgie: Regula Schröter Hrají: Peter Fasching, Irene Kleinschmidt, Justus Ritter

Je válka. Žena odveze své dva bezejmenné syny – dvojčata – k matce na venkov v naději, že tam pro ně bude bezpečněji než ve velkém, bombardovaném městě. Jejich babička jim však nadává do „psích synů“ a nutí je k tomu, aby si své bydlení a jídlo tvrdě odpracovali. Oni se tím ale nedají zastrašit. Jsou dost chytří na to, aby v tomto světě věřili v lásku a soucit. Systematicky si navzájem ubližují, aby se obrnili. Učí se vydržet a dokonce i působit bolest, odnaučují se soucitu a krok za krokem se přibližují umění zabíjet. Jsou při tom hnáni neúprosnou touhou po pravdě. Vše, co se dozvěděli a vyhodnotili jako pravdivé, si zapisují do velkého sešitu. Komorní inscenace Theater Bremen podle románové prvotiny maďarsko-švýcarské autorky Ágoty Kristófové, kterou napsala ve francouzštině ve svých jednapadesáti letech. Krátkými, tvrdými větami a s téměř nesnesitelnou věcností deníkových záznamů v ní zdokumentovala cestu obou dětí za vlastními představami o morálce. Jedná se u této inscenace jen o připomínku světové války z minulosti? Tváří tvář proudům uprchlíků a zvýšené pohotovosti kolem Ukrajiny člověk musí pochybovat o tom, zda líčené situace skutečně minulosti náleží. Tato takzvaně malá inscenace to působivě zpřítomňuje. z Sven Garbade / Weser Kurier

Viktorie Knotková

SLOVO DRAMATURGYNĚ

Inscenaci Velký sešit vytvořila jako svoji první rozsáhlejší režijní práci Theresa Welge, pocházející z česko-německé rodiny a mající kořeny v okolí Brna, která před svým působením v Theater Bremen pracovala do roku 2012 jako asistentka režie v Pražském komorním divadle pod vedením Dušana D. Pařízka a Davida Jařaba. Tato inscenace se v Brémách hraje v malém intimním prostoru nazývaném Brauhauskeller a sklízí od své premiéry skvělé ohlasy i v nedalekém Hamburku, kam byla pozvána na festival

mladých divadelních umělců Kaltstart letos v červnu. Therese se pomocí jednoduchých scénických prostředků podařilo dostat se spolu s herci na dřeň příběhu dvojčat, který je v dnešní době bohužel příběhem tisíců dětí vyrůstajících ve válečném prostředí. Během hodiny a půl tak máme možnost sledovat zblízka „dospívání v přímém přenosu“ a nedětsky důslednou snahu zbavit se schopnosti cítit jakékoli emoce. Spisovatelka Ágota Kristóf je pro mě jednou z nejvíce fascinujících autorek současnosti –

zemřela bohužel v roce 2011, rok poté, co Dušan D. Pařízek adaptoval pro divadlo v Curychu její román Včera. Theresina výjimečně silná inscenace Velkého sešitu, jenž je prvním dílem románové trilogie, umožňuje divákům, kteří tuto mnoha literárními cenami ověnčenou autorku dosud neznají, objevit kouzlo jejího prostého, přesného jazyka a zamyslet se hlouběji nad aktuálními problémy mladé generace, jíž válečné konflikty berou nejen dětství, ale i možnost vzdělání. z

21. 10.

Slovácké divadlo:

CENA FACKY ANEB GOTTWALDOVY BOTY Mahenovo divadlo

19 h, délka představení: 3 h 10 min s přestávkou

Autor: Karel Steigerwald Režie: Břetislav Rychlík

„Cimbálmuzikál“ vznikl na základě inspirace, motivů a citátů povídkové knihy Josefa Holcmana Cena facky. Slovácko padesátých let minulého století a Slovácko dnes. Násilná kolektivizace a proklamovaný antikomunismus současnosti. Viníci a soudci. Odsouzení i nepotrestaní. Silné příběhy pevných i méně ztepilých slováckých charakterů. Zemitost, osudovost, nevyhnutelnost až biblická; atmosféra, dramatičnost, katarze až „mrštíkovská“. Tak bychom mohli zčásti charakterizovat jedinečné dílo vznikající přímo pro Slovácké divadlo v autorské dílně dramatika Karla Steigerwalda na podkladě jímavé povídkové knihy zlínského soudce a spisovatele Josefa Holcmana Cena facky. Rámec nového původního dramatu akcentuje také příběhy nechvalně známé uherskohradišťské věznice, a to nejen z pohledu osudů vězňů. Hru v žánru prvního divadelního cimbálmuzikálu ve světové premiéře nastudoval významný režisér, scenárista, dokumentarista a herec, uherskohradišťský rodák Břetislav Rychlík. z

Asistentka režie: Tereza Novotná Výprava: Markéta Oslzlá Sládečková, j. h. Hudba: Petr Hromádka Hudební spolupráce: Petr Mička Hudební nastudování: Josef Fojta, Petr Mička Choreografie: Ladislava Košíková, j. h. Dramaturgie: Iva Šulajová Hrají: Tomáš Šulaj, Martin Vrtáček, Irena Vacková, Jitka Josková, Pavel Majkus, Zdeněk Trčálek, Horňácká cimbálová muzika Petra Mičky ad.

S BŘETISLAVEM RYCHLÍKEM O PRVOTNÍ MOTIVACI K JEVIŠTNÍMU ZPRACOVÁNÍ CENY FACKY Knížku Cena facky mi dal Josef Holcman a já jsem od prvního okamžiku myslel na to, že se to téma musí dostat na jeviště. Likvidace selského stavu hlavně na Moravě, těch pracovitých lidí s po generace odpovědným vztahem k půdě, hospodaření, je jeden z největších zločinů komunismu. Josef Holcman navíc plasticky, s vášnivou touhou po pravdě, popsal slováckou dědinu těch let z dnešního odstupu. Má to v sobě jímavost, smutný humor, odpudivost i sílu lidských charakterů, svéráz jednání, dialogů. A hlavně, otevírá to otázky, kterým se česká společnost tak dlouho vyhýbala, až se dnes nestačíme divit. Pak mi to náhle došlo. Zarámovat motivy z Cena facky motivem hradišťského kriminálu a nikdy neodsouzených mučitelů. A vynikající kondice hradišťského souboru k tomu. Už šlo jen o to, kdo by to mohl na-

psat. Dramatizaci bych asi zvládl sám, konkrétní divadelní hru by mohl výborně napsat třeba kamarád Milan Uhde, ale potřeboval jsem něco posunutého k výrazné metafoře dneška, hořkého a absurdnějšího. V Divadle Husa na provázku jsme zrovna zkoušeli (asi šest režisérů – Jan Mikulášek, Petr Forman, Anička Petrželková, Vladimír Morávek ad.) nehrané hry současných autorů, oceněných v soutěži Cena Konstantina Trepleva. Já jsem zkoušel hru Karla Steigerwalda Hraj komedii (tragédie hereček). Takže, šup s Holcmanem do kapsy Steigerwaldova saka. A mimo jiné i proto, že není mezi českými dramatiky osobnost vzdálenější mému rodnému Slovácku, folklóru a lidové kultuře vůbec, řeči

38–39

rodné hroudy, vůni kvetoucího vinohradu, tónům cimbálu a dalším našim milovaným sentimentům. Syn fořta z „Podkerkonoší“ je známý cynik a velkoměstem ošlehaný ironik. Oprávněně jsem očekával, že z tohoto třesku může vzejít nadčasová temná groteska, která nikoho šetřit nebude. V prvé řadě mne, jako režiséra, který se bude muset dostat pod slova na papíře a nezůstat nic dlužen motivům a náladám z Holcmanových povídek, Steigerwaldově hře, obětem i viníkům, dobré pověsti divadla, kde jsem v roce 1978 začínal, a nakonec i vlastnímu svědomí. Zbytek posoudí laskavý divák. Břetislav Rychlík

21. 10.

HaDivadlo:

ZÁMEK HaDivadlo Autor: Franz Kafka Režie: Ivan Buraj Výprava: Lenka Jabůrková, Jana Boháčková Hudba: Pavel Boiko Kamera: Matěj Nytra Dramaturgie: Dagmar Radková Hrají: Jiří M. Valůšek, Eva Novotná j. h., Marián Chalány / Jiří Svoboda, Simona Peková, Zbyšek Humpolec, Jan Lepšík, Jan Grundman ad.

19.30 h, délka představení: 2 h 30 min s přestávkou

Autorská inscenační analýza „nové“ totality dneška inspirovaná posledním románem Franze Kafky Zámek. Tichá exploze individualismu. Touha po jedinečnosti se mění v noční můru každého z tisíce možných Já. Bitevní pole boje se rozšiřuje: revoluce se přesouvá z ulic do naší každodennosti – za hranice jeviště. Zaměstnanec je věc. Jako s věcí je s ním tedy možno manipulovat, přesouvat jej, spojovat s jinými, rozdělovat ve dví. Ale co když věčně potenciální zaměstnanec začne vzdorovat své „věcnosti“? Co když začne pátrat po tom, kdo nebo co ho zaměstnává? Jaké důsledky a pro koho má jím vyprodukovaná věc – práce? A co když dokonce začne pátrat po stopách práce ve svém osobním životě...?!

„Do třiceti let bys měl najít stálou práci, do třiceti let můžeš střídat zaměstnání, ale taky ne moc. Protože přeškolené lidi, nikdo nechce. Nikdy jsem nezjistil, co bych chtěl dělat doopravdy. Prostě jsem si vybral zeměměřičství. Ale nechci si na to stěžovat. Pravá práce je asi ta, která tě živí. To, díky čemu bydlíš, díky čemu máš ženu a díky čemu ji můžeš vzít na dovolenou, díky čemu si můžeš zaplatit kurz přežití v extrémních podmínkách.“ Znamenitý dárek si ke čtyřicetinám nadělilo brněnské HaDivadlo (původně Hanácké divadlo Prostějov). Jako první v Česku pochopilo, že existenciální interpretace díla Franze Kafky, jak je přinesla 60. léta, a u nás hlavně Liblická konference (1963), jsou překonány. V provokativním výkladu a v transpozici Ivana Buraje a Dagmar Radové přinesli HaDi Zámek s podtitulem Záře integrace. A rázem se vyšvihli […] do čela českých divadel nové generace. z Jiří P. Kříž

Autoři: Felix Rothenhäusler a Matthias Krieg Režie: Felix Rothenhäusler

Theater Bremen (Německo):

I’M YOUR MAN Reduta 19.30 h, délka představení: 1 h 30 min bez přestávky

Hudbu řídí: Matthias Krieg Klavír: Markus Lilge Bicí: Janosch Pangritz / Thomas Planthaber Hudební nastudování: Uschi Krosch Scéna: Evi Bauer Kostýmy: Anja Sohre Dramaturgie: Tarun Kade Hrají: Annemaaike Bakker, Guido Gallmann, Lisa Guth, Irene Kleinschmidt, Johannes Kühn, Siegfried W. Maschek, Matthieu Svetchine

„Bude-li chtít někdo za sto let vysvětlit přitažlivost romantické lásky ve 20. století, pustí zřejmě některou z písní Leonarda Cohena. Za zvuku hitů jako Suzanne nebo Marianne bylo pravděpodobně zplozeno nespočet dětí. Kdo je slyší, má při vší jejich melancholii dojem, že život má nakonec jen jediný smysl.“ /Heike Faller/ Kanaďan Leonard Cohen je zpěvákem, básníkem a písničkářem, neustále hledajícím „velké spasení“. Bolesti života se pokoušel uniknout prostřednictvím náboženství, drog a žen, jeho melancholie však našla svůj skutečný kanál až v hudbě. Vděčíme mu tak za některé z nejúžasnějších popových písní naší doby. Jeho „zpívané modlitby“, jak Cohenovy písně nazval Bob Dylan, jsou vždy plné bolesti i naděje. Písňový večer s názvem I’m your man se vydává do hudebního světa Leonarda Cohena, aby se z něj osvícený znovu vynořil. V režii Felixe Rothenhäuslera – a ve skvělé formě – se během něj představí členové souboru divadla Theater Bremen. ... báječná směs koncertu, revue a pomrkávání do publika z Alexander Schnackenburg / Delmenhorster Kreisblatt

Představení bylo podpořeno Česko-německým fondem budoucnosti.

Viktorie Knotková Režisér Felix Rothenhäusler je spolužákem Alexandera Riemenschneidera, režiséra, který mě před třemi lety přivedl z Pražského komorního divadla do severoněmeckých Brém. Pracovali jsme tehdy v roce 2011 s Alexandrem v Divadle Komedie pod vedením Dušana D. Pařízka na adaptaci protiválečného díla Karla Krause Poslední chvíle lidstva a prvním uvedení divadelní adaptace románu švýcarského spisovatele Petera Stamma Agnes (Dušan D. Pařízek viděl v Hamburku Riemenschneiderovy práce a pozval ho k hostování do Prahy). Již od chvíle, kdy mi Alexander Riemenschneider navrhl, abych poznala jeho budoucí kolegy z Brém – chystal se tam od roku 2012 nastoupit s novým uměleckým vedením jako kmenový režisér –, mluvil opakovaně a s velkým uznáním

PÁR SLOV DRAMATURGYNĚ

o svém „konkurentovi“ Felixi Rothenhäuslerovi, který patří mezi nejzajímavější a nejúspěšnější mladé německé režiséry. Od roku 2012 působí jako kmenový režisér v Theater Bremen, kde získal uznání svými specifickými adaptacemi obtížně inscenovatelných současných románových předloh, které se vyznačují scénickou a estetickou jednoduchostí, velkou režijní koncentrací a vynikajícími hereckými výkony. Jeho dosud poslední inscenací je kritiky ceněná adaptace románového debutu Konzumárium kanadského režiséra Davida Cronenberga, která měla světovou premiéru letos v září v Brémách, následující režii vytvoří Felix Rothenhäusler

40–41

v prosinci 2015 na momentálně nejprestižnější německé scéně v Mnichovských Kammerspiele. K jeho první operní inscenaci, Figarově svatbě W. A. Mozarta, navrhla v minulé sezoně kostýmy výtvarnice a režisérka Kamila Polívková. Měla jsem možnost vidět dosud osm různých režijních prací Felixe Rothenhäuslera a musím upřímně říct, že jsem dosud nezažila intenzivnější divadelní představení. Jeho pohled na divadlo je pro mě naprosto fascinující a ojedinělý. Hudební inscenace s písněmi Leonarda Cohena je přímo meditativní zážitek, jemuž nechybí vtip a který si mnozí diváci v Brémách dopřávají opakovaně. z

1/

DEN POTÉ (22. 10.) Rozhovor s organizátory Divadelního světa Brno 2015 Martinou Procházkovou a Ivanem Kubálem Martin Sládeček Bojím se, že nám Slováci 1/ neprojedou Měnínskou bránou, bojím se, že se nám propadne jeviště Mahenova divadla, až na něj budou Maďaři 2/ lít hektolitry vody, bojím se, že nám Brémané 3/ umrznou, pokud se nám nepodaří vyhřát bazén, ve kterém jsou skoro celé představení naložení, a bojím se, že nemám tak velké zásoby vína, abych na to všechno dokázala nemyslet...

Jejich revírem je Brno, jejich tempo vražedné... Nenechte se zmýlit, dnešní rozhovor jsem nedělal s hrdiny akčního seriálu, ale s akční, a v posledních měsících nerozlučnou, mladou dvojicí: Martinu Procházkovou a Ivana Kubála svedl dohromady festival Divadelní svět Brno 2015, za kterým oba sympaťáci jako organizátoři stojí. Vidět je můžete zpravidla v poklusu a s mobilem na uchu. Nelehkého úkolu, kterým organizace takového festivalu je, se ujali s lehkostí – a s humorem. Svědčí o tom i následující rozhovor.

Můžete se čtenářům speciální festivalové Divy navzájem představit? MP Ivan je vynikající kolega. Nejenom, že se vyzná ve věcech, o kterých já nemám ani tušení, ale navíc už přesně ví, kdy mě vzít na léčivou česnečku nebo naopak na povzbuzující burčák. IK Martina? Víno milující, pracovitá zrzka, kterou slunce barví na blond. Bez ní by nebylo na festivalu žádné představení, ani žádný oficiální text. V čem spočívá vaše práce? MP Děláme vše, co je potřeba k tomu, aby festival proběhl. Od komunikace s jednotlivými soubory, přes vyjednávání s technickými složkami, až po přípravu smluv. Zároveň máme na starosti i propagaci festivalu, takže když zrovna nepíšeme články a neobjednáváme tisk billboardů, lepíme plakáty do vitrín a u toho vymýšlíme, jak během několika hodin sehnat někoho, kdo nám namluví spot do televize. IK Jinak řečeno se snažíme naplnit cíl, který si Divadelní svět Brno ve svém šestém ročníku a v režii NdB vytkl: Stát se divadelním festivalem evropského formátu a přivést do Brna to nejlepší ze současného divadla.

Můžete čtenářům popsat svůj běžný pracovní den? MP Žádný takový není. Někdy ráno zasednu k počítači a večer od něj odpadnu. Jindy naopak běhám z jedné schůzky na druhou a v kanceláři se sotva otočím. V téhle práci se zkrátka člověk nestihne nudit. IK Probudím se nad ránem ze snu o tom, že jsem něco nestihl připravit a že nestíhám, ačkoli festival je už za rohem, pak si ještě lehnu, usnu, přeslechnu budík, zaspím – a nakonec skutečně nestíhám. Jinak jsou to maily, schůzky, telefonáty, krátké bojové porady, kontroly prodeje a následně plány marketingu či řešení produkčních věcí. A ještě jednu věc nesmím zapomenout! Smlouvy. Tedy naši milovanou tvorbu smluv. MP Ani mi nemluv. IK No jo. Už mlčím. Co jste vlastně dělali před nástupem do NdB? MP Pět let jsem pracovala na Janáčkově akademii múzických umění jako vědecká asistentka, respektive redaktorka odborných publikací. IK A já na JAMU studuji, konkrétně hudební manažerství. Už dříve jsem ale pracoval jako tzv. „stage hand“ nebo „stage manager“ na různých festivalech a koncertech. Byl jsem také asistentem produkce festivalu Janáček Brno 2014.

Jak jste se dostali k organizaci festivalu? MP Osudovou „náhodou“. Vždyť já tehdy ani netušila, že jdu na pohovor! Nabídka na práci v Národním divadle Brno přišla v tu pravou chvíli, právě když jsem přemýšlela o tom, že změním povolání. Brala jsem to jako výzvu, která se nedala odmítnout. Festival mi pak byl přidělen vedením a já rozhodně neprotestovala.

IK Když jsem se na JAMU rozhodoval, čemu se budu dále věnovat, produkce festivalů byla jasná volba. Mohl za to můj absolventský projekt, v jehož rámci jsem organizoval benefiční festival, a samozřejmě i Janáček Brno. U mě to tedy bylo něco víc než náhoda. MP Ale to u mě taky, jen jsem to tehdy ještě nevěděla. Co jste od této práce očekávali, když jste na ni kývli? MP Těšila jsem se na změnu. Doufala jsem hlavně v to, že se naučím něco nového – a to se mi potvrzuje každým dnem. IK Očekával jsem nové lidi, nové prostředí, zážitky... a možnost seberealizace. Splnila práce na festivalu vaše očekávání? MP Určitě ano. IK Ano. V některých ohledech je ještě předčila. V jakém stavu byl festival, když jste ho přebírali? MP Festival byl v posledních letech akcí, která pomalu začala ztrácet svůj původní lesk. Tohle bychom rádi změnili. Myslím si, že Brno si rozhodně zaslouží mít svůj reprezentativní divadelní festival, protože divácká základna je zde neskutečně silná. IK U přebírání festivalu jsem nebyl. Ale myslím, že Martina má pravdu. Festival má i dnes na čem stát. A v jakém stavu jste už jen chvíli před jeho vypuknutím vy? MP Ve stavu hysterie, euforie a napjatého očekávání. IK Na jedné straně je to stres, na druhé jsme v příjemném očekávání prémií... / smích/ A samozřejmě se těšíme na reakce návštěvníků.

2/ Vígszínház (Maďarsko):

JULIUS CAESAR

str. 24

Slovenské národné divadlo (Slovensko):

MOJMÍR II. Kde se vidíte ve čtvrtek 22. 10., tedy den po skončení festivalu? MP V kómatu. /smích/ IK Půjdu někam „na jedno“. Co byste poradili těm, kteří by chtěli zorganizovat mezinárodní festival podobného formátu? MP Aby se dvakrát rozmysleli, než do toho půjdou. /smích/ Organizovat festival vyžaduje spoustu času, energie a hlavně odhodlání. Věřím ale, že spokojené publikum je tou nejlepší satisfakcí. IK Takoví šílenci by měli mít dost odvahy a nápadů, jasný cíl a dobré kolegy v týmu.

Je něco, čeho se v souvislosti s festivalem bojíte? Nějaká noční můra, černý scénář? MP No jéje, toho je tolik, že ani nevím, s čím začít. Bojím se, že nám Slováci neprojedou Měnínskou bránou, bojím se, že se nám propadne jeviště Mahenova divadla, až na něj budou Maďaři lít hektolitry vody, bojím se, že nám Brémané umrznou, pokud se nám nepodaří vyhřát bazén, ve kterém jsou skoro celé představení naložení, a bojím se, že nemám tak velké zásoby vína, abych na to všechno dokázala nemyslet... IK Vlastně jsem chtěl říci přesně to samé. Je toho tolik, že by to vydalo na další Divu. Ale snažíme se myslet pozitivně, ne? MP Jo? IK No jasně. Vína mám dost, stav se. Ředitel NdB Martin Glaser rád říká, že tento festival je splněný sen. Už se vám o něm zdálo? MP Zdálo, mnohokrát, a abych byla upřímná, doufám, že se žádný z těch snů nevyplní! IK Snů přibývá přímo úměrně tomu, jak ubývá dní zbývajících do festivalu.

str. 22

Na kterou inscenaci se osobně nejvíce těšíte? MP Jsem velkou fanynkou baletu, takže bych si jen nerada nechala utéct zahajovací večer v podání Bavorského státního baletu II. Moc se těším na Theater Bremen, které přiveze hned tři své inscenace, a z českých divadel bych ráda zašla na Poslední trik Georgese Mélièse. IK Na Klub rváčů (můj oblíbený film), Macbetha (to bude úlet) a samozřejmě na Bavorský státní balet a I’m Your Man z Brém. K oběma inscenacím se už asi jen tak nedostanu. Kdy byste považovali festival za úspěšný? MP Kdybych viděla vycházet z divadel spokojené diváky, kteří se už teď začnou těšit na příští ročník. Vždyť právě pro ně celý tento maraton podstupujeme. IK Kdyby ho za úspěšný považovali návštěvníci. To za celé NdB přeji nejen vám, ale především jim!

Theater Bremen (Německo):

VIŠŇOVÝ SAD

str. 31

42–43

3/

Městské divadlo Kladno:

NOČNÍ MOTÝL

str. 29

Maxim Gorki Theater (Německo):

VZPOURA

str. 10

Národní divadlo Brno:

BLACK AND WHITE

str. 28

PŘEDSTAVUJEME VÁM GENERÁLNÍHO PARTNERA FESTIVALU DIVADELNÍ SVĚT BRNO 2015! Pro letošní ročník festivalu Divadelní svět Brno se nám podařilo získat exkluzivního generálního partnera, brněnskou společnost VARS BRNO a. s. VARS BRNO a. s. je technologická firma založená v roce 1995 se sídlem v Brně. Nabízí inovativní a chytrá řešení pro dopravní telematiku, správu majetku a GIS. Jádrem těchto řešení jsou softwarové aplikace odrážející nejnovější trendy v oblasti informačních technologií. Spolupracuje s výzkumnými institucemi a její partneři jsou

celosvětovými lídry v oblasti technologií (ESRI, Microsoft, HP, Navteq, SWARCO,…). Společnost VARS BRNO cítí odpovědnost nejen za své obchodní aktivity, ale také vůči všem, kterých se její činnost týká, ať už přímo či nepřímo. Společenskou odpovědnost považuje za přirozenou součást firemní kultury, hlásí se k principům trvale udržitelného rozvoje, přispívá ke zlepšování kvality života a podporuje sociální i kulturní rozvoj společnosti. Pravidelně podporuje činnosti zaměřené především na rozvoj mlá-

deže, sportovní aktivity, vzdělávání a kulturu. V těchto aktivitách chce i nadále pokračovat, a proto se rozhodla podpořit i festival Divadelní svět Brno 2015. Jsme spolehliví a odpovědní nejen vůči svým zákazníkům, ale tyto principy aktivně uplatňujeme také v oblasti kvality života. Jsem rád, že máme možnost podpořit Národní divadlo Brno v jeho činnosti a zejména podílet se na této výjimečné události v oblasti kultury v Brně, dodává Ing. Tomáš Miniberger, generální ředitel spol. VARS  BRNO a. s. z

VAŠE CESTA K CHYTRÝM ŘEŠENÍM

ŘEŠENÍ PRO CHYTROU DOPRAVU, PROMYŠLENÉ HOSPODAŘENÍ S POZEMNÍMI KOMUNIKACEMI A INTELIGENTNÍ SPRÁVU MAJETKU.

SMARTiC :: Špičkový systém pro řízení provozu v reálném čase pro dopravní řídící a informační centra, založený na dopravním modelu silniční sítě a kompatibilní s běžně používanou telematikou.

CleveRA :: Komplexní řešení pro hospodaření s pozemními komunikacemi, včetně diagnostiky multifunkčním vozidlem, návrhu údržby a oprav a finanční optimalizace.

IntelliGEO :: Geoportály pro veřejnou správu. :: Systémy pro správu majetku průmyslových objektů.

:: Webové plavební mapy. :: Systémy měření hloubek a sedimentů ve vodních tocích a nádržích.

W W W.VARS.CZ

VARS BRNO a.s. Kroftova 3167/80c :: 616 00 Brno +420 515 514 111 :: [email protected] www.vars.cz

INFORMACE – PŘEDPRODEJ NÁRODNÍ DIVADLO BRNO

HADIVADLO

Dvořákova 11, 657 70 Brno Předprodej: po–pá 8–18h tel.: +420 542 158 120 mail: [email protected] www.ndb.cz

Alfa pasáž, Poštovská 8d, 602 00 Brno Předprodej: po–pá 10–18h tel.: +420 530 330 869 nebo +420 731 457 204 mail: [email protected] www.hadivadlo.cz

MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO

DIVADLO RADOST

Lidická 16, 602 00 Brno Předprodej: po–pá 8–18h tel.: +420 533 316 347, +420 533 316 360 mail: [email protected] www.mdb.cz

Bratislavská, 602 00 Brno Předprodej: po–pá 8.00–12.00 a 12. 30–16.30 tel.: +420 545 321 273 nebo +420 545 211 583 mail: [email protected] www.divadlo-radost.cz

CENTRUM EXPERIMENTÁLNÍHO DIVADLA

DIVADLO NA ORLÍ

Zelný trh 9, 602 00 Brno

Orlí 19, 602 00 Brno tel: +420 542 591 800 email: [email protected]

Předprodej: po–pá 10–18h tel.: +420 542 123 425 mail: [email protected] www.provazek.cz

DOPROVODNÝ PROGRAM DSB

Žerotínovo náměstí

17. 10. D’Epog: Vše, co je krásné, rozmnožit má se 19 h, Industra, Masná 27/9, Brno Dnešní den je jenom tvůj, bav se, raduj, oslavuj…

Koncert skupiny Fireballs 20.30 h, Metro Music Bar, Poštovská 6, Brno Rock’n’rollová party ve velkém retro stylu.

a Husov

18. 10. Masterclass divadla D’Epog 13 h, Industra, Masná 27/9, Brno Workshop zaměřený na práci s textem, energií, scénickým prostorem a tělem. hrad Špilberk

Buranteatr: Fernando Krapp mi napsal dopis 20 h, Buranteatr, Kounicova 22, Brno Neromantická lovestory.

20. 10. Střed zájmu: Divadelní lektor Divadlo na Orlí, Orlí 19, Brno Odborná konference z cyklu Institutu umění – Divadelního ústavu – tentokrát se zaměřením na práci s brněnským publikem.

va Pellico

21. 10.

ská Pekař

Koncert skupiny Circus Problém 20.30 h, Metro Music Bar, Poštovská 6, Brno Multižánrová kapela, která svoji tvorbu charakterizuje jako fúzi klezmeru, balkánských rytmů a drunk punku.

Malé divadlo kjógenu: Horský pramen, Hlemýžď 19.30 h, Buranteatr, Kounicova 22, Brno Kjógen znamená „bláznivá“ nebo „umně vyšperkovaná slova“ – přijďte se pobavit trochu netradičně, trochu exoticky.

rno

tě B

V

š avi ýst

MÍSTA KONÁNÍ Brněnské Výstaviště Divadlo Husa na provázku Divadlo na Orlí Divadlo Radost Divadlo U stolu HaDivadlo Janáčkovo divadlo Mahenovo divadlo Městské divadlo Brno Reduta

Městské divadlo Brno Lidická

é kov

Kol iš

rá . Ho

tě

M

Divadlo Radost Moravské náměstí

Janáčkovo divadlo

á avsk

isl

Brat

jl

Ce

a tov vel ose

Ro

Jakubské náměstí

tě

iš Kol

Mahenovo divadlo náměstí Svobody

HaDivadlo

Divadlo na Orlí ova ryk

sa Ma

Zelný trh

Divadlo Husa na provázku

Reduta

Divadlo U stolu

Katedrála svatých Petra a Pavla

Brno Hlavní nádraží

46–47

divadelní noviny

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky 22 čísel ročně atraktivního čtení o divadle, televizi, filmu, rozhlase a kultuře

1 jediná komplexní reflexe současného divadla v ČR 1 původní rozhovory s herci, režiséry, dramatiky 1 kontroverzní kauzy, pohledy a reportáže z divadelního zákulisí Už dvacet čtyři let jsou Divadelní noviny spolehlivým průvodcem českým a světovým divadlem. Objednávka předplatného na emailu [email protected] nebo na adrese: Společnost pro Divadelní noviny, Celetná 17, Praha 1, 110 00. www.divadelni-noviny.cz

#.8
ăBEZ

"DUJWF
5PVSFS

XXXSFOPDBSCNXD[

#.8

"$5*7&
5063&3 /&1-"Č5&
",0/5"$*
"
6ě7&+5&
4*

za

7.199,-

BLPOUBDF

,Í

4
QBLFUFN
3FOPDBS
B
W½CBWPV
W
DFOÙ

,Í
CF[
%1)
[EBSNB
$IDFUF
QP[OBU
LWBMJUZ
UPIPUP
#.8
PTPCOÙ
7
#.8
3FOPDBS
7¡N
S¡EJ
QPTLZUOFNF
Wđ[
L
UFTUPWBD­
K­[EÙ
7­DF
TF
EP[W­UF
OB
XXXSFOPDBSCNXD[
B
V
OBĉJDI
QSPEFKDđ



,Í
CF[
%1)
UK

,Í
WÍFUOÙ
%1)
/BC­ELB
PQFSBUJWO­IP
MFBTJOHV
KF
LBMLVMPWBO¡
OB
Wđ[
#.8
J
QăJ
EPCÙ
TQM¡DFO­

NÙT­Dđ
SPÍO­N
O¡KF[EV


LN
PCTBIVKF
QPWJOO©
SVÍFO­
IBWBSJKO­
QPKJĉUÙO­
("1
QPKJĉUÙO­
TLFM
TFSWJTO­
QSPIM­ELZ
QP
EPCV

MFU
OFCP
VKFU­


LN

3FOPDBS
1SBIB
-JQPW¡

1SBIB

ÌFTUMJDF
%
&9*5



UFM



JOGP!SFOPDBSD[ 3FOPDBS
#SOP
Ă­QTL¡
$
#SOP

4MBUJOB
%
&9*5



UFM



JOGP!SFOPDBSD[ 0UFWăFOP

EO­
W
U½EOV ,PNCJOPWBO¡
TQPUăFCB
QBMJWB
B
FNJTF
$0
OPW©IP
#.8
ăBEZ

"DUJWF
5PVSFS
 ѭ 
M
LN
ѭ
HLN

3BEPTU
[
K­[EZ