TEXTOVÁ PŘÍLOHA
Textová příloha .......................................................................................................................... 1 1. Historie loutkového divadla Sokola I. Smíchov................................................................. 3 1.1 Kronika divadla ............................................................................................................ 5 2. Soupis inscenací loutkového divadla Sokola I. Smíchov v letech 1926-1941 ................... 7 3. Historie Ústředního loutkového divadla ......................................................................... 12 (do roku 1990) ...................................................................................................................... 12 4. Soupis inscenací Ústředního loutkového divadla, na kterých se podíleli Havlíkovi ....... 14 4.1 Václav Havlík (výtvarník scény a loutek) .................................................................. 14 4.2 Emil Havlík (loutkoherec) .......................................................................................... 15 4.3 Emil Havlík (režisér) .................................................................................................. 17 4.4 Jana Havlíková (výtvarnice scény a loutek) ............................................................... 17 4.5 Jarmila Havlíková (výtvarnice scény a loutek) ......................................................... 18 5. Soupis inscenací Divadla dětí Alfa Plzeň, na kterých se podíleli Havlíkovi ................... 19 5.1 Michal Havlík (technolog) ......................................................................................... 19 5.2 Eva Havlíková ............................................................................................................ 19 6. Přibližný soupis filmů Studia Jiřího Trnky, na nichž spolupracoval Michal Havlík ....... 20 7. Inscenace realizované v sokolském loutkovém divadle Nazdárek (Sokol I. Smíchov) v letech 1992-2006 ............................................................................................................... 22 8. Seznam dochovaných materiálů zachycujících tvorbu Václava Havlíka ........................ 24 Muzeum loutkářských kultur (Chrudim).......................................................................... 24 9. Postup při restaurování loutek z ÚLD, uložených v Divadelním oddělení Národního muzea a poškozených povodněmi v roce 2002 .................................................................... 27 10. Seznam dochovaných textů her převážně z ÚLD, většina s poznámkami Emila Havlíka (Divadelní oddělení Národního muzea) ............................................................................... 28
1. Historie loutkového divadla Sokola I. Smíchov 19. prosince 1919 se uskutečnila schůze sokolského správního výboru, která schválila a podporovala návrh člena smíchovského Sokola JUDr. Václava Havlíka na zřízení sokolského loutkového divadla na Smíchově. Ze začátku existence loutkového divadla zapůjčila Umělecká loutková scéna jeviště s veškerým inventářem, ale také herce. Provoz loutkového divadla v Sokole I. Smíchov počal představením člena Umělecké loutkové scény a Národního divadla Vladimíra Merhauta 25. ledna 1920. Hrálo se na otevřené galerii sokolské tělocvičny, která však pro tento účel nebyla vyhovující. 5. dubna se uskutečnilo první představení hry Umělecké loutkové scény, loutková hra Zdeňka Schmoranze „Začarovaný les“. S hrou Ludmily Tesařové „Vodníkova Hanička“ zahájil svou činnost Loutkářský odbor Sokola I. na Smíchově, jež byl utvořen z loutkářského kroužku po schválení správním výborem. Stalo se tak 24. října 1920. Byla to první inscenace, kterou hráli sami sokolové a sokolky, a při které použili již vlastní loutkové divadlo zkonstruované br. Kabanem. Členové Sokola používali při hraní marionety a dekorace darované smíchovským učitelem Viktorem Malým. Několik členů Sokola včetně JUDr. Václava Havlíka věnovalo rukopisné hry. S. Hana Roiková se zasloužila o oblékání a úpravu loutek, později se stala dramaturgyní, br. Kopeček přidal nově namalované dekorace. Prvním režisérem byl jmenován br. Karel Vosátko. Hrálo se každou neděli i svátek dvakrát, celkem šestnáctkrát až do 5. prosince, kdy nebylo možno galerii užívat z důvodu příprav na vánoční besídky. Nová éra loutkářské činnosti smíchovského Sokola začala přestěhováním divadla do budovy letního cvičiště Na Mrázovce na podzim roku 1926. Zásluhou osvědčených loutkářů br. Františka Neumana a Karla Vlachého bylo zřízeno v místnostech jednatelny a šatny nové hlediště, jeviště, vytvořeny nové dekorace a loutky, dokonce i nové závěsy loutek či pojízdné výměnné stoly. Divadlo se představilo o rok později, 24. listopadu 1927 v budově na letním cvičišti Na Mrázovce premiérou hry „Naše pohádka“ od Bohumila Schweigstilla. V tomto působišti se loutkové divadlo udrželo deset let, po té bylo prosazeno údajně výnosnější využití místa. Třetím místem Loutkářského odboru Sokola I. na Smíchově se stala bývalá modlitebna III. obecné školy chlapecké v Praze XVI.,
3
Na Mrázovce 2. Zde byla činnost zahájena v lednu roku 1939 hrou „Kašpárek v pekle“ od Jaroslava Průchy. 6. dubna 1941 byl vydán nacistickými okupanty úřední zákaz činnosti Sokola. Majetek Sokola měl být zabaven. Loutkáři pod vedením JUDr. Václava Havlíka však stačili odnositelný inventář rozebrat a schovat ve svých bytech. Veškerý inventář se do divadla vrátil po osvobození a znovuzrození Sokola v květnu 1945. Zakladatel sokolského loutkového divadla na Smíchově a jeho vedoucí JUDr. Václav Havlík se však znovuotevření svého divadla po válce již nedočkal. Zemřel přesně v den pětadvacátého výročí založení divadla, tedy 25. ledna 1945 ve věku 61 let. Po jeho smrti převzal funkci principála divadla Václav Havlík ml., syn zakladatele. Za jeho vedení se v sokolském loutkovém divadle hrálo na rozdíl od předválečné doby maňásky, neboť byly levnější, snadněji se vyráběly a nevyžadovaly konstrukci. Pravidelná herní činnost byla zahájena v lednu 1947. O čtyři roky později však byla činnost divadla a celého Sokola opět ukončena, tentokrát komunistickým režimem. V roce 1990 vzkřísil divadlo Emil Havlík, mladší syn zakladatele. Pravidelnou herní činnost zahájili v sokolském loutkovém divadle, nově pojmenovaném Nazdárek o tři roky později hrou „Kašpárek nápadníkem“, a to s nově vyrobeným inventářem, z původního inventáře se do Sokola nevrátilo nic. Nazdárek hraje od října do března, každou předposlední neděli v měsíci kromě prosince, kdy se hraje před Vánocemi. Vstupné se nevybírá. Divadélko má kapacitu 45 míst, obsazenost je v průměru 80%. Do října roku 2008 působil Emil Havlík v tomto divadle jako „principál“, autor, dramaturg, režisér, loutkoherec, konstruktér, výrobce, propagátor, kronikář a školitel. V Nazdárku se hraje loutkami závěsnými hůlkovými a maňásky. Uplatňuje se princip iluzivního divadla a spojené i rozdělené interpretace. Věkový průměr členů Nazdárku byl v roce 2008 72 let. Do roku 2006 bylo realizováno 42 inscenací ve 241 představeních. Veškerou činnost spojenou s provozem divadla vykonávají jeho členové nehonorovaně. Nazdárek působí na Plzeňské 27 v pražském Smíchově.
4
1.1 Kronika divadla JUDr. Václav Havlík si od 1. ledna 1926 vedl poctivě kroniku Loutkářského odboru Sokola I. na Smíchově.1 V kronice je zaznamenáno každé představení divadla. Záznamy se skládají z data uvedení, názvu hry, autora, účinkujících, vybrané částky na vstupném a poznámky. Ta uváděla např. jaká byla návštěvnost, jaké bylo počasí, absenci některých členů, zda se jednalo o premiéru, derniéru či poslední reprízu v sezóně, jak se představení povedlo, jaká na něj byla divácká reakce či konkrétní poznámky k provedení jednotlivých představení. Kronika je vedena až do 30. března 1941, kdy se odehrálo poslední představení – „Kašpárkova robinsonáda“ od Víta Kadlčíka. Např. „7°C. počasí vlhké, slunečno. Matějská pouť! Vlachý říkal, že se B. Štícha stydí za neúspěch. Vybráno pouze 124 Kč, které odevzdáme dorostu, v jehož prospěch se vlastně hrálo. Po představení medvěd Míša se houpal na žebříku s Kašpárkem.“ nebo „Návštěva asi 40 dětí a 10 dospělých. Mezi nimi br. starosta a br. Starý. Teplo. Děti i my jsme byli s provedením spokojeni. Vše je jednoduché, ale stačí. Požádal jsem ve škol. odboru (Zahradecký) asi o 20 škol. lavic.“ Kronika obsahuje také několikastránkový popis věnovaný stěhování divadla z letního cvičiště Na Mrázovce do bývalé modlitebny III. obecné školy chlapecké a zahájení jeho činnosti v novým prostorách, s novými dekoracemi a loutkami, a to včetně vyúčtování nově pořízených věcí. Např. za rámy a opony bylo firmě Konečný – Teplý zaplaceno 205 K. Pro zařízení nových prostor mělo divadlo rozpočet 5000 K. V kronice je zachycena také poznámka o loutkářské škole pro začátečníky, kterou pořádalo Pražské pětižupí 6. dubna 1941. Loutkářská komise Československé obce sokolské si pro loutkářská školení vybírala zkušené loutkáře, kterými loutkáři ze Smíchova bezpochyby byli. Zúčastnilo se jí asi sto posluchačů. Byla zde na různých loutkových hrách předvedena práce se světlem, hudbou, scénou, část byla věnovaná teorii, administrativě, režii a také vyrábění maňásků z papíru a škrobu. Taková škola se uskutečnila poprvé již 24. listopadu 1929. Jejím účelem bylo navázání styku loutkářů jednot sdružených v župě a také informování o soutěži Československé obce sokolské. Přednášelo se také o historii loutkářství v Čechách, o stavbě divadel a scén, o marionetách na nitích i na drátech, recitaci, vodění 1
Tato kronika je dodnes dochována a uložená v soukromé knihovně Emila Havlíka. Kronika, která zachycovala činnost loutkového divadla Sokola I. Smíchov do roku 1926 se ztratila.
5
a jiných složkách loutkového divadla a o jeho výchovném a zábavním poslání. Obě školy uvedl svým vtipným vystoupením Kašpárek JUDr. Václav Havlík. V závěru kroniky je též uveden celý repertoár divadla od roku 1926 do roku 1941 včetně dat repríz, z něhož lze vyčíst, že byly hry reprízované nejvíce šestkrát. Jednalo se o pohádky „Kašpárek v pekle“, „Krejčík, švec a Kašpárek“, „Ponocný a strašidlo“, „Vodníkova Hanička“ a „Zlatá růže“. 6. dubna 1930 pořádalo Volné sdružení pražských sokolských žup pracovní sjezd sokolských loutkářů. Druhou částí programu bylo vystoupení Kašpárka JUDr. Václava Havlíka a provedení hry „Pan Franc ze zámku“. Sokolové ji místo předepsané návsi hráli v dekoraci náměstí, a proto byla tato dekorace ohodnocena komisí v čele s br. Otou Bubeníčkem nulou.
6
2. Soupis inscenací loutkového divadla Sokola I. Smíchov v letech 1926-1941 Automobilová princezna Baculínek Budulínka bolí zoubek Bumbulína Co darovaly sudičky Kašpárkovi Čaroděj Čermobýl Čeští muzikanti Čert a Káča Čerti na hradě Čertův hrad Čertův švagr Čertův zámek Červená Karkulka Ďáblovy pilulky Dobrá víla Jarmilka Doktor Kašpárek Domov Do Prahy za prezidentem Drak Dvě Maričky Hloupý Honza a drak Honza doktorem Honza hledá Kašpárka Honza, kovář a čert Honza orlobijcem Honza pán Honza s Kašpárkem na cestách Honza u krále Chytrá královna Ivanovo štěstí Jak česká písnička vysvobodila princeznu
7
Jak čerti vyplatili čerta Jak Honza chytil čerta Jak Kašpárek vysvobodil princeznu Jak se Honza napil rozumu Jak se stal Honza rytířem Jak švec čerta ošidil Jak obušek Honzovi ke štěstí pomohl Jak Vonásek přišel o koláče Jánošík Kašpárek a hastrman Kašpárek a hvězdář Kašpárek a smrt Kašpárek cvičí čerty Kašpárek hledá princeznu Kašpárek jde do světa Kašpárek léčí koníčka Kašpárek učí Matěje Kašpárek v Kocourkově Kašpárek v pekle Kašpárek ve službě u sv. Mikuláše Kašpárek vždy vítězí Kašpárek doktorem Kašpárek dvorním lékařem Kašpárek jenerálem Kašpárek krajánkem Kašpárek loupežníkem Kašpárek ministrem Kašpárek mlynářem Kašpárek námluvčím Kašpárek strašidlem Kašpárek u ježibaby Kašpárkova americká reklama Kašpárkova dobrodružství ve světě Kašpárkova máma 8
Kašpárkova noc na Karlštejně Kašpárkova robinsonáda Kašpárkovo pometlo-zametlo Kašpárkovo zmoudření Kašpárkův sv. Mikuláš Kašpárkův výlet Kašpárkovy čertoviny Kmotr Škrohla a Kašpárek Kmotry klepny Koření z Černého vrchu Kouzelná píšťalka Kouzelná skříňka Kouzelný pláštík Kovář Král Asinus Král Dobroslav Král Ječmínek Královna veselých šotků Královna zimy Krejčík, švec a kašpárek Kuba Všeckosněd Květ kapradí Lež má krátké nohy, daleko neujde Lípa pod Skuhrovem Loupežníci na Vranově Loutky nežijí Maharadžovo letadlo Maminka Mlynářova Zuzka Naše pohádka Neposlušný koníček O čem král nevěděl O kosteleckém hadu O lhavé princezně 9
O smutné princezně a čarovném ptáku O zakleté labuti Oklamaný hastrman Oldřich a Božena Ošizená smrt Pan Franc ze zámku Panoš Jiří Perníková chaloupka Petr Zvoníček Pohádka o Lidunce Pohádka o našem Honzovi Pohádka o princezně Fňuk-Fňuk Pohádka o princezně Pampelišce Pohádka o princezně Palermské Pohádka o Rusalce Pohádka o statečné Evičce Pohádky hor Ponocný a strašidlo Princ Jasoň Princezna Kýchavka Princezna Sofia Princezna Světluška Princezna Terinka Princezna Včelka Raketou na Měsíc Sedmero krkavců Sněhuláček-Sněhulák Strach má velké oči Sůl nad zlato Šípková Růženka Šašek krále Jiřího z Poděbrad Šuki a Muki Švanda dudák Švec a čert 10
Tři kluci a ježibaba Ubrousku, prostři se, beránku otřes se Vánoční pohádka Vašíkovo dobrodružství Vášovo dobrodružství Velešovský poklad Vodníkova Hanička Vystěhovalci Život za republiku
zdroj: Havlík, Václav (1884-1945). Kronika loutkářského odboru tělocvičné jednoty Smíchov Sokol I.. Praha: 1926-1941.
11
3. Historie Ústředního loutkového divadla (do roku 1990) Názvy hlavní scény Ústřední loutkové divadlo (1949-1975), Loutka (1976-1986), Divadlo u věže (1987-1987), Divadlo u Jindřišské věže (1988-1991), Divadlo Minor (1991). Pobočná scéna: Sluníčko (1961-1981). Ústřední loutkové divadlo (ÚLD) bylo zřízeno na základě rozhodnutí Divadelní a dramaturgické rady 27.9. 1949 jako organizační a hospodářské centrum vznikající sítě českých profesionálních loutkových divadel. Uměleckým vedoucím se stal PhDr. Jan Malík, režisér, dramatik, loutkářský teoretik, osobnost amatérského loutkářství. Pobočkami ÚLD se stala divadla v Brně, Českých Budějovicích, Kladně a Liberci. V roce 1951 se pobočky osamostatnily. ÚLD získalo prostory zrušeného Divadla mladých pionýrů (Kleine Bühne) na Gorkého náměstí (dnes Senovážné náměstí). Soubor divadla byl sestaven z amatérských loutkářů, mj. M. Krňanská, B. Macková, M. Šeflová, J. Beránek, M. Hajský, E. Havlík, M. Friedl, J. Strašek, D. Hůrková, Z. Červený, J. Halík, Z. Skořepa či A. Kreuzmannová (bývalá členka Divadla prof. Skupy) a další. Někteří spolupracovali s Janem Malíkem v amatérském, k profesionalismu směřujícím souboru Pražská umělecké loutková scéna (PULS), vzniklého na konci 30. let v Praze. Hlavním výtvarníkem se stal Vojtěch Cinybulk. Jan Malík režíroval do roku 1958 téměř všechny inscenace, působil také jako dramaturg. Jevištní prostředky, zejména herectví, podřizoval textu. Dramaturgicky i inscenačně se obrátil k sovětskému loutkovému divadlu. Inspirován indonéským divadlem a divadlem Sergeje Obrazcova, které v roce 1948 hostovalo v Praze a jehož příklad přispěl k rozhodnutí ustavit ÚLD, použil Malík již v první inscenaci (Pan Johanes, 1950) u nás do té doby neužívané spodové loutky, tzv. „javajky”. Jejich pohyb byl oproti stylizovanému pohybu marionet iluzivnější, určil styl ÚLD. Pod vlivem ÚLD se javajky prosadily téměř ve všech profesionálních loutkových divadlech a určovaly podobu českého loutkářství 50. let. V polovině 50. let naplňovaly dramaturgický program ÚLD zejména původní hry L. Aškenazyho, O. Augusty, K. Bednáře a F. Pavlíčka. Na konci 50. let se začali uplatňovat výtvarníci Richard Lander a Václav Havlík, nastoupil také dramaturg JUDr. Erik Kolár, který razil cestu poetičnosti a metaforičnosti. Zvláště úspěšná představení byla ta, která vytvářel po stránce scénografické Václav Havlík. V roce
12
1960 získalo ÚLD pobočnou scénu Sluníčko v Dětském domě Na Příkopě, kde hrálo komornější inscenace pro předškolní děti. Zásluhou režírujícího Jindřicha Halíka se na této scéně utvářel hravější komediální styl. O tři roky později byl angažován režisér Jiří Filipi, který se v roce 1967 stal ředitelem ÚLD. Režijně vycházel z Malíkova stylu, který obměňoval důrazem na lyrický detail. ÚLD si udržovalo standard, zejména ve vyspělém loutkoherectví (v 60. letech doplnili soubor E. Filipi, M. Glogarová, J. Davídek, J. Koutný), ale ztrácelo vedoucí postavení. V druhé polovině 70. let určoval profil ÚLD režisér Karel Brožek, akcentující hudební a výtvarný plán inscenací a jejich emotivní působivost až expresivním polohám obřadného divadla. V letech 1980-1984 byl ředitelem divadla režisér Jiří Jaroš, jehož poetika, využívající mimoliterární a mimoslovní prostředky, posilovala metaforičnost jevištní akce. Za ředitele Tomáše Engela (1984-1990) a dramaturga Petra Pavlovského se radikálně proměnila programová koncepce a ÚLD se otevřelo nejrůznějším stylům a osobnostem. Byli angažováni herci J. Altmanová, V. Špicnerová, M. Vydrová, V. Koubek a režiséři L. Engelová, M. Schartová, L. Richter, P. Vašíček a více než dalších deset bylo přizváno ke spolupráci (mj. R. Malá, K. Makonj, P. Polák, Z. Říha). V roce 1990 nastoupil do funkce ředitele a režiséra Karel Makonj, dramaturgyní se stala Věra Eliášková.
zdroje : Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Hlavní redaktor Eva Šormová. Praha: Divadelní ústav, 2000. Štoll, Karel. Krásy českých loutek ve fotografii. Praha: Studio Press, 2000.
13
4.
Soupis
inscenací
Ústředního
loutkového
divadla,
na kterých se podíleli Havlíkovi 4.1 Václav Havlík (výtvarník scény a loutek) Kačátko (1951, r. J. Malík) Kůzlata a vlk (1953, r. J. Malík) Chodská neděle (1953, r. E. Havlík) O princezně Čárypíše (1955, r. J. Malík) Apollon a Hyacint (1956, r. J. Malík) O chaloupce z marcipánu (1956, r. J. Malík) Veselý čtyřlístek pro nejmenší (1959, r. J. Malík, M. Kučera, J. Halík, M. Krňaská a E. Havlík) Zakletý kačer (1959, r. J. Jaroš) Král a kejklíř (1961, r. J. Halík) Kačátko (1961, r. J. Malík) Kocourkov (1963, r. A. Mareček) Bajaja (1963, r. J. Jaroš) Zlatý klíč (1965, r. J. Malík) O koníčkovi, který ztratil barvy (1965), r. J. Filipi) O chaloupce z marcipánu (1965, r. J. Filipi) Zlatovláska (1966, r. J. Filipi) Pan Pohádka naděluje (1966, r. J. Středa) Guliver v Maňáskově (1967, r. J. Filipi) Koníček Hrbáček (1968, r. J. Filipi) Šípková Růženka (1968, r. E. Kolár) Ďáblův most (1968, r. J. Filipi) Prasátka se vlka nebojí (1969, r. J. Jaroš) Pruhovaná pohádka (1970, r. Z Červený) Zvířátka a loupežníci (1971, r. Z Červený) O zaslepeném zvědavci (1972, r. Z. Červený) Kouzelník smaragdového města (1973, r. K. Makonj) Pruhovaná pohádka (1984, r. Z. Červený)
14
4.2 Emil Havlík (loutkoherec) Pan Johanes (1950, r. J. Malík) Bacilínek (1950, r. J. Malík) O Velkém Ivanovi (1950, r. J. Malík) Kouzelná galoše (1951, r. J. Malík) Kačátko (1951, r. J. Malík) Hrdinové severu (1952, r. J. Malík) Zlatovláska (1952, r. J. Malík) Kůzlata a vlk (1953, r. J. Kaliba a E. Havlík) Pohádka o ztraceném čase (1954, r. J. Malík) Nesmrtelný smích (1954, r. J. Malík) Pohádka o princezně a sedmi bohatýrech (1955, r. J. Malík) Chodská neděle (1953, r. E. Havlík) O princezně Čárypíše (1955, r. J. Malík) Apollon a Hyacint (1956, r. J. Malík) O chaloupce z marcipánu (1956, r. J. Malík) Krtek Šereda (1957, r. J. Malík) Johanes doktor Faust (1957, r. J. Malík) Veselá medvíďata (1958, r. J. Halík) Strakonický dudák (1958, r. J. Malík) Slavík (1958, r. E. Kolár) Veselý čtyřlístek pro nejmenší (1959, r. J. Malík, M. Kučera, J. Halík, M. Krňaská a E. Havlík) Zakletý kačer (1959, r. J. Jaroš) Janek Pecivál (1960, r. J. Malík) Šlamastyka s měsícem (1960, r. J. Malík) Král a kejklíř (1961, r. J. Halík) Kuki a Muki (1961, r. J. Malík) Kazisvět (1962, r. J. Srnec) Sůl nad zlato (1963, r. J. Malík) Bajaja (1963, r. J. Jaroš) Tygřík Péťa (1964, r. L. Palečková) Zlatý klíč (1965, r. J. Malík)
15
Nové příběhy starého Džina (1956, r. J. Halík) Čaroděj Žito (1966, r. J. Malík) Zlatovláska (1966, r. J. Filipi) Den Kuťáska a Kutilky (1966, r. J. Halík) Kouzelná galoše (1967, r. J. Malík) Koníček Hrbáček (1968, r. J. Filipi) Giňolovy trampoty (1967, r. J. Malík) Šípková Růženka (1968, r. E. Kolár) Král jelenem (1969, r. J. Jaroš) Prasátka se zlého vlka nebojí (1969, r. J. Jaroš) Lvíčkovo dobrodružství (1970, r. J. Filipi) Pruhovaná pohádka (1970, r. Z Červený) Prasátka a vlk (1971, r. J. Davídek) Kalif – čáp (1972, r. E. Kolár) O zaslepeném zvědavci (1972, r. Z. Červený) Kůzlata a vlk (1973, r. E. Havlík) Kouzelník smaragdového města (1973, r. K. Makonj) Hrátky s medvíďátky (1974, r. J. Davídek) Kazisvět (1975, r. J. Halík) Popletovy pohádky (1975, r. J. Davídek) Strakonický dudák (1975, r. J. Jaroš) Indiánská pohádka (1976, r. Z. Červený) Pohádka ze starého lesa (1976, r. J. Halík) Ze starých letopisů (1976, r. K. Brožek) Zlatovláska (1977, r. K. Brožek) Giňol v Paříži (1977, r. J. Filipi) Zvědavé slůně (1978, r. J. Davídek) Tři zlaté vlasy děda Vševěda (1978, r. J. Filipi) Pan Johanes (1978, r. K. Brožek) Míček Flíček (1979, r. K. Brožek) Radúz a Mahulena (1979, r. J. Filipi) O veselém hrobaři (1980, r. J. Henke) Dvě pohádky se zvířátky (1980, r. J. Davídek) Zvědavé slůně (1980, r. J. Davídek) 16
Čarovné housle (1980, r. J. Jaroš) Plaváček (1981, r. J. Jaroš) Žabka carevna (1982, r. J. Jaroš) Hopajda a pekelná kaše (1982, r. J. Henke) Kouzelná dvířka (1982, r. V. Kubíček) Posvícení v Hudlicích (1983, r. J. Henke) Housátko (1983, r. J. Davídek) Giňol v nesnázích (1984, r. J. Henke) Pruhovaná pohádka (1984, r. Z. Červený) Žabka carevna (1985, r. J. Jaroš) Bleděmodrý Petr (1985, r. Z. Červený) Červená Karkulka (1986, r. J. Davídek) Perníková chaloupka (1987, r. J. Davídek) Malí, velcí a pan Guliver (1988, r. J. Davídek) Rozmarná princezna (1989, r. J. Altmanová)
4.3 Emil Havlík (režisér) Kůzlata a vlk (1953, s J. Kalibou) Chodská neděle (1953) Veselý čtyřlístek pro nejmenší (1959, s. J. Malíkem, M. Kučerou, J. Halíkem, M. Krňanskou) Obrázky a písmenka (1961) Kůzlata a vlk (1973) školní inscenace (např. Lancelot a Alexandrína, 1980)
4.4 Jana Havlíková (výtvarnice scény a loutek) O kohoutkovi a slepičce (1955, r. Z. Skořepa) Veselá medvíďata (1958, r. J. Halík) Veselý čtyřlístek pro nejmenší (1959, s. J. Malíkem, M. Kučerou, J. Halíkem, M. Krňanskou výtvarná stránka společně s V. Havlíkem) Obrázky a písmenka (1961, r. E. Havlík) Veselá medvíďata (1962, r. J. Halík)
17
4.5 Jarmila Havlíková (výtvarnice scény a loutek) Kůzlata a vlk (1973, r. E. Havlík) Kouzelník smaragdového města (1973, r. K. Makonj, výtvarná stránka společně s V. Havlíkem)
18
5. Soupis inscenací Divadla dětí Alfa Plzeň, na kterých se podíleli Havlíkovi 5.1 Michal Havlík (technolog) Bílá pohádka (1979, r. Jiří Středa) Na obzoru plachta bílá (1978, r. Karel Makonj, Alois Tománek, Jaroslav Pešek) Coppélia (1979, r. Jaroslav Pešek) Stvoření slunce (1979, r. Karel Brožek) Ural – Bohatýr“ (1981, r. Alois Tománek)
5.2 Eva Havlíková Stvoření slunce (1979, r. Karel Brožek) Coppélia (1979, r. Jaroslav Pešek) Jízdenky do snu (1980, r. Jaroslav Pešek) Medvídek Pú (1980, r. Karel Makonj)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------zdroj: DAVÍDEK, Jiří. Třicet let Ústředního loutkového divadla v Praze. Praha: Ústřední loutkové divadlo, 1980. soukromé poznámky Emila Havlíka
19
6. Přibližný soupis filmů Studia Jiřího Trnky, na nichž spolupracoval Michal Havlík Až opadá listí z dubu (r. Vlasta Pospíšilová, 1991) Broučci: 30 dílů (r. Vlasta Pospíšilová, 1995) Čáp (r. Katarina Lilquist) Český Honza (r. Lubomír Beneš) Dancing on the moon (r. Břetislav Pojar) Dívka a voják (r. Katarina Lilquist) Dopisy z Česka (r. Jiří Barta, 2005) Duhový Koberec (r. Mirko Kačena, 1988) Fimfárum (r. Aurel Klimt, 2002) František nebojsa (r. Aurel Klimt, 1984) Guru Nanak (r. Zenni Yukishige) Indiánská princezna (r. Ivan Renč, 1993) Jezdec na uhláku (r. Katarina Lilquist) King March (r. Jiří Látal, 1997) Klub odložených (r. Jiří Barta, 1989) Kotlík z Kibicu (r. Zenni Yukishige) Krysař (r. Jiří Barta, 1985) Křesadlo (r. Dagmar Doubková, 1985) Malá myší past (r. Milan Peer, 1986) Motýlí čas (r. Břetislav Pojar, 1990) Lakomá Barka (r. Vlasta Pospíšilová, 1987) Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny (r. Jiří Barta, 2009) …No pane Kaktus…?! (r. Garik Seko, 1986) O komínku zedníky laškovně nakřivo postaveném (r. Pavel Procházka, 1968) O kouzelném zvonu (r. Aurel Klimt, 1998) Osudy dobrého vojáka Švejka : 6 dílů (r. Stanislav Látal, 1986) Pád (r. Aurel Klimt, 1999) Pat a Mat: 3 díly (r. Lubomír Beneš) Poslední lup (r. Jiří Barta, 1987) Teleman (r. Miloš Zvěřina)
20
Sobecký obr (r. Jan Zach) Splněný sen (r. Vlasta Pospíšilová, 2000) Svatohor (r. Ivan Renč) Tisíc a jedna noc: 12 dílů (r. Garik Seko, 1993) Tyran a dítě (r. Jiří Barta, 2000) Venkovský doktor (r. Katarina Lilquist) Vojkůvka 12 dílů (r. Ivan Renč)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------zdroj: soukromé poznámky Michala Havlíka
21
7. Inscenace realizované v sokolském loutkovém divadle Nazdárek (Sokol I. Smíchov) v letech 1992-2006 1992 Davidova prostopášnost (maňásci) Povídám, povídám pohádku (maňásci) 1993 Pepík loupežníkem (maňásci) Kašpárek nápadníkem (marionety) Kašpárkův zákon (marionety) Vánoce v lese (maňásci) 1994 Babka Chňapka má smůlu (maňásci) Doktor Kašpárek (marionety) Jak Pejsek s Kočičkou slavil Vánoce (maňásci) Kašpárek, Honza a Drak (marionety) Pohádka o princezně Solimánské (maňásci) Princezna Čárypíše (maňásci) 1995 Honza léčitelem (javajky) Jak se stal Honza rytířem (marionety) Jak šel Pejsek s Kočičkou na koledu (maňásci) Kašpárek vždy vítězí (marionety) Princezna Cimprlína (maňásci) 1996 Čerti na zámku (marionety) O pyšné koze (javajky) O zlém dědkovi (maňásci) Pohádka o nemocné princezně (maňásci) Kašpárkův hlídací ústav (javajky) O podivné skříni (maňásci) 1997 Honza, čert a Kašpárek (marionety) Královský drahokam (marionety) 22
Vánoce v Arktidě (maňásci) Kvítka z čertovy zahrádky (marionety) 1998 Chodská neděle (maňásci) Princezna Rozmařilka (javajky) 1999 O vánoční hvězdě (maňásci) Posvícení v Hudlicích (marionety) O zakleté princezně (marionety) 2001 Diamantová sekyra (maňásci) 2002 Kdo se bojí, musí do lesa! (maňásci) Vánoční mámení (maňásci) Čarovné pantofle (javajky) 2003 Dlouhý, Široký a Bystrozraký (javajky) O Picfrkovi (maňásci) Ostrov splněných přání (javajky) 2004 Kouzelná kniha (marionety) Zachráněná nadílka (marionety) 2005 Kouzelný proutek (javajky) 2006 Švestkové knedlíky (marionety)
-------------------------------------------------------------------------------------zdroj: programy divadla Nazdárek
23
8. Seznam dochovaných materiálů zachycujících tvorbu Václava Havlíka Muzeum loutkářských kultur (Chrudim) loutky z ÚLD: Chodská neděle (1955, r. E. Havlík) Sedlák v kroji (L 5587) Stařenka v kroji (L 5588) Dívka v kroji (L 5589) Chodská žena (L 5590)
Zakletý kačer (1959, r. J. Jaroš) Měsíčník (L 4441) Carevna Velká (L 2993)
Král a kejklíř (1961, r. J. Halík) Strážce (L 2985) Voják (L 2986) Strážce (L 3005) Paní (L 3006)
Bajaja (1963, r. J. Jaroš) Teuton (L 4431) Páže (L 4432) Páže (L 4433) Páže (L 4434) Zahradník (L 4435) Černý kůň (L 4436) Červený kůň (L 4437) Brokátový kůň (L 4438)
Zlatý klíč (1964, r. J. Malík) Nosáček (L 381)
24
Ďáblův most (1968, režie J. Filipi) Čert (L 4440)
Šípková Růženka (1968, r. E. Kolár) Švec (L 2990) Černoch (L 3001) Kuchtík (L 3002) Kuchař (L 3003) Sudička (L 3004)
Prasátka se vlka nebojí (1969, r. J. Jaroš) Šašík (L 2997) Mašík (L 2998) Pašík (L 2999)
Kouzelník smaragdového města (1973, K. Makonj) Robotek (L 3016) Strašák (L 3018) Strašák (L 3019)
loutky z pohádek Československé televize: Lodnické pohádky (1978) Pan Ouřada (L5596)
Pablo a jaguár (1978-1979) Chlapec Pablo (L 5591) Krokodýl (L 5592) Želva (L 5593) Jaguár (L 5594) Ještěr (L 5595) Lev (L 5597) Papoušek (L 5598) Žirafa (L 5599) Žirafa (L 5600) 25
návrhy scén Zlatý klíč (ÚLD, 1964, r. J. Malík) – V 6132 – V 6135 Zlatovláska (ÚLD, 1966, r. J. Filipi) – Sc 92 Pablo a Jaguár (ČST, 1978-1979) – V 6224 – V 6234 Glas djetinstvá (PL Sarajevo) – V 6153 – V 6154
návrhy loutek Pan Johanes (ÚLD, 1950, r. Jan Malík) – V 6136, V 6152 Král a kejklíř (ÚLD, 1961, r. J. Halík) – V 6166 - V 6223 O koníčkovi, který ztratil barvy (ÚLD, 1965, r. J. Filipi) – V 6161 – V 6165 Lodnické pohádky (ČST, 1978) – V 6235 – V 6244 Statečný vojáček (PL Mostar) – V 6155 – V 6160
plakáty Bílá pohádka (Divadlo dětí Plzeň, 1975, r. J. Středa) – V 1690 Pohádka pro pana Andersena (Divadlo dětí Plzeň, 1975, r. J. Středa) – V 1691 Guliver v Maňáskově (ÚLD, 1967, r. J. Filipi) – V 1963 Zkoušky Lišky Bystroušky (Divadlo dětí Plzeň, 1976, r. K. Brožek) – V 1964 Pan Johanes (ÚLD, 1978, r. K. Brožek) - V 1965 Pohádky pana Pohádky (ÚLD, 1960, r. J. Koutný) – V 1966 O pejskovi a kočičce (Divadlo dětí Plzeň, 1973, r. J. Středa) – V 1970 Popelka (Divadlo dětí Plzeň, 1976, r. K. Makonj) – V 2030 Ze starých letopisů (ÚLD, 1976, r. K. Brožek) – V 2033
fotografie blíže neurčené fotografie (FOT 95) Káčátko (ÚLD, 1961, r. J. Malík) – FOT 1399 Zlatý klíč (ÚLD, 1964, r. J. Malík) – FOT 1439 loutky z loutkového divadla Sokola I. Smíchov (FOT 1893) plošné loutky (FOT 1781)
drobná grafika novoročenka PF 1964 (V 703) grafický list s poděkováním Jana Malíka (V 219) 26
9. Postup při restaurování loutek z ÚLD, uložených v Divadelním oddělení Národního muzea a poškozených povodněmi v roce 2002 Důkladná desinfekce, záchrana rozpadajících se materiálů a vrácení jejich soudržnosti, vyčištění ostatních materiálů, impregnace proti plísním a ostatním škůdcům, provedení konzervace dřeva a kovu, vrácení funkčnosti loutkám, tmelení a retuše, u těch nejvíce poškozených provedení rekonstrukci podoby. Restaurátorské práce jsou doloženy podrobnou restaurátorskou zprávou obsahující popis poškození a následných činností při restaurování a seznam použitých materiálů včetně bohaté fotodokumentace stavů loutek před a po restaurování. Např. k restaurování těchto loutek obecně je uvedeno mimo jiné toto: „Drobnými odlišnostmi jsou rozdíly v tom, zda jsou ramena u loutky dřevěná, nebo kašírovaná a v jakém tvaru a nebo jestli se jedná o kombinaci ramen dřevěných s kašírovanými. Také mechanika ovládání loutky je u každé figury v jistých odlišnostech co kus to originál.” Stav poškození loutky Husity z inscenace „Pan Johanes“ je ve zprávě popsán takto: „Hlava křehká – poškození spojení vrstev papírmaše2 v okolí krku. Vnitřek hlavy byl při dřívější opravě vylit ( zpevněn) epoxidem. Hlava si udržela svoji celistvost právě díky tomuto razantnímu zásahu. Ale z vnější strany se odmáčely některé vrstvy papíru, odlepil se nos, degradace klihu – uvolnily se vrstvy polychromie, odlepily se vousy. Dřevěná výplň v krku nebyla nikdy pořádně zapasována do hlavy – nedržela po celém obvodu krku, a to způsobilo při povodni rozlomení krku a odtržení od obličejové části hlavy. Rozlepení vrstev přilby a kyrysu. Špatné spojení kloubů paží.”
2
Směs drceného papíru, vody a lepidla, která se po vytvarování lije do forem a suší se. Citováno podle: Papírmaš [online]. 14. 10. 2008 [cit. 2009-02-26]. Dostupný z WWW:
.
27
10. Seznam dochovaných textů her převážně z ÚLD, většina s poznámkami Emila Havlíka (Divadelní oddělení Národního muzea) Guliver a Marionnettes – Ville (FJ) Guliver v Maňáskově Hopajda a pekelná kaše Housátko Hrátky s medvíďátky Chodská neděle Chytíme hrom do čepice Janek Pecivál Jedničky má papoušek Johanes doktor Faust Káčátko Kalif-čáp Kašpárek a jeho koníček Kašpařice Kazisvět – Pan Casissietti Die Kirmes in Hudlice (NJ) Koníček Hrbáček Kouzelník smaragdového města Krása nevídaná Kouzelná dvířka Kůzlata a vlk Kůzlata a zlý vlk Lancelot a Alexandrína (PULS) Malí, velcí a pan Guliver Míček Flíček Nové příběhy starého Džina Odvážná želva O kohoutkovi a slepičce O měšci s dvěma grošíky O veselém hrobaři 28
O zaslepeném zvědavci Pan Johanes Perníková chaloupka Plaváček Pohádka ze starého lesa Pohádky pana Pohádky Poklad baby Mračenice Posvícení v Hudlicích Pošťácká pohádka aneb Putování pana Kolbaby Prasátka a vlk Prasátka se vlka nebojí Princezna solimánská Pruhová pohádka Radúz a Mahulena Slavík Statečné děvčátko Strakonický dudák Sůl nad zlato Šípková Růženka Šlamastyka s měsícem Tiger Peter (NJ) Tři zlaté vlasy děda Vševěda Veselá medvíďata Zahrejte si s námi Zakletý kačer Ze starých letopisů Zlatý klíč Zvědavé slůně Zvířátka a loupežníci Žabka carevna
29
