Dětské studio divadla Ponec
1. Tanec Praha a divadlo Ponec Tanec Praha je nevládní neziskovou organizací – občanským sdružením, které vzniklo v roce 1991. Věnuje se podpoře domácí taneční scény a mezinárodním aktivitám v oblasti současného tance. Koncem 90. let minulého století shromáždilo prostředky na rekonstrukci bývalého kina Ponec, jehož hlavním posláním je poskytovat profesionální zázemí pro českou taneční tvorbu. Otevřením divadla Ponec začal fungovat na naší kulturní mapě, obsahově zcela nový druh prostoru. Jeho dramaturgie i provoz soustavně věnuje pozornost soudobému tanci a tanečnímu divadlu a podporuje všechny inspirativní přesahy k jiným žánrům, alternativám a scénickým technologiím, jež současné umění generuje.
2. Vznik Dětského studia Prezentovat současný tanec není snadné. Lidé tento obor již téměř dvacet let poznávají díky červnovému festivalu TANEC PRAHA, ale je stále více markantní, že chybí systematické projekty zacílené na mladou generaci, otevřenou novým trendům. Nápad zakladatelky Tance Praha Yvony Kreuzmannové založit Dětské studio divadla Ponec, vznikl z přesvědčení, že zásadním východiskem pro širší přístup veřejnosti k současnému tanečnímu umění je práce s mládeží, počínaje dětmi od předškolního věku. A to s plným vědomím faktu, že současný tanec má nezastupitelnou roli nejen ve vzdělávacím procesu budoucího umělce, ale obecně ve výchovném procesu všech věkových i sociálních kategorií. Kdyby byla dána každému dítěti možnost poznat tanec jako tvořivou uměleckou činnost v průběhu školní docházky, byl by jeho další život hodnotnější. V roce 2004, na Den dětí, divadlo Ponec propůjčilo poprvé – a nutno podotknout, že s velkým úspěchem - svůj prostor prezentaci představení vytvořeného dětským a studentským souborem Lenky Tretiagové (Tanečního studia Light ) s názvem „Hra o Marii“. V září 2004 se už vedení divadla Ponec rozhodlo rezervovat svůj prostor dětem pravidelně. Bylo otevřeno Dětské studio, které pod vedením zkušené pedagožky MgA. Lenky Tretiagové zaměřilo své aktivity především na kreativní rozvoj osobnosti dítěte, a to bez jakýchkoli ambic veřejné prezentace. První měsíce do divadla, které neleží na ideální dopravní tepně a pro dětské diváky bylo naprosto neznámým prostorem, chodilo celkem deset dětí ve věku od 4 do 6 let. Zájemců začalo brzy přibývat, v září 2006 byly děti rozděleny do dvou věkových skupin, kde bylo zapsáno více než 50 dětí. Z kapacitních důvodů bohužel není možné dále studio rozšířit. Úcta veškerého personálu a většiny profesionálních tanečníků k práci několika dětí na prestižní scéně byla od počátku nečekaně velká. Nerušený unikátní prostor divadelního sálu, atmosféra divadla a tvořivý přístup pedagoga k výchově dětí vytvořily vyhledávanou kombinaci pro další zájemce o svobodné, originální a tvůrčí trávení volného času dětí.
3. Metody práce s dětmi Základní cíl výuky vychází z předpokladu, že všestranný pohyb je přirozenou potřebou dětí a pozitivně ovlivňuje jejich psychofyzický vývoj. Pedagožka Lenka Tretiagová vede své žáky k uvědomělému a kultivovanému pohybu. Důsledně ctí přirozenost dětského pohybového sebevyjádření a spontánní radost z pohybu. Inspiraci čerpá z pedagogických systémů respektujících individualitu každého dítěte a využívá nejrůznějších uměleckých výchovně-vzdělávacích prostředků
2
podněcujících osobitou tvořivost dětí. Důležitý je důraz na soudržnost skupiny, vzájemné pozitivní vztahy mezi dětmi a pozornou spolupráci. Práce s dětmi v pravidelných lekcích probíhá v tématických blocích. Lekce na sebe navazují a děti vždy úročí to, co se už v minulosti naučily. Silnou motivací společné práce je právě návaznost činností, která sice nikoho nevylučuje, pokud občas chybí v hodině, ale zároveň děti motivuje ke zvídavým otázkám „jak to bude dál?“. Každá lekce je pojata jako ucelený příběh či luštěná hádanka s maximálním důrazem na kreativitu dětí. Zpravidla je každý blok práce uzavřen veřejnou hodinou pro rodiče a přátele. Velkou výhodou, podporující rozvoj kreativity v Dětském studiu, jsou příznivé podmínky pro práci se světlem (stínohra, osvětlení členitého prostoru), kulisami (tvořivé využití všech scénografií připravených na večerní představení) a rekvizitami i výtvarnými materiály. Lekce mladší skupiny dětí (4 – 6let) jsou jednou týdně ve středu v sále divadla, trvají 60minut a jsou vedeny výhradně formou hry. Starší děti pracují v 90ti minutových blocích, od září 2006 dvakrát týdně (v sále divadla a ve zkušebně ZŠ). Podle aktuálních možností se děti věnují tvorbě drobných etud a zdokonalují si i taneční techniky, které jim umožňují vyjadřovat se za sebe a ze sebe. Svobodný pohyb v prostoru divadla umožňuje dětem vnitřní zklidnění a koncentraci a podporuje tvořivé a osobité sebevyjádření a seberealizaci pohybovými prostředky.
4. Další akce Dětského studia Dětské studio si klade za cíl především sociální a osobnostní růst svých členů. K tomu napomáhají i sportovně-taneční soustředění dětí, a to jak víkendová, tak prázdninová. V létě 2006 děti společně strávily týden ve Vizovických vrších na Moravě. Společný pobyt, každodenní tvořivá práce a intenzivní taneční průprava pomohly dětem upevnit pospolitost skupiny. Vzniklo představení „O Uršule“, na kterém se děti velkou mírou podílely nejen po obsahové stránce, ale též po stránce výtvarné a výrobou kostýmů. Následující léto roku 2007 v Krkonoších kromě vysokohorské turistiky, tanečních tréninků a množství výtvarných činností vznikl kromě představení i výtvarný film, vytvořený a natočený samotnými dětmi.
3
Ten dětem pomohl lépe pochopit motivace postav příběhu a klíčové scény, zpracovávané tanečněpohybovými prostředky.
5. Úspěchy Dětského studia Prioritou práce Dětského studia není vytvářet veřejná představení či účastnit se soutěží a přehlídek. Pokud však z práce dětí spontánně vyplyne představení jako prostředek týmové seberealizace, domovská scéna Ponce děti v jejich záměrech maximálně podpoří. Děti ze starší skupiny získaly v roce 2006 ocenění za přirozený taneční projev na přehlídce dětských souborů scénického tance (pořadatel Nipos-Artama) v Salesiánském divadle s tancem „Co je to“. V roce 2007 děti získaly jednu ze tří nominací na postup na krajskou a posléze i národní přehlídku „Dětská scéna“ (pořadatel Nipos-Artama) s tanečné-divadelním představením „O Uršule“. Nejen interní prezentace pro rodiče v sále divadla a veřejná představení dětského Tanečního studia Light (tradiční Mikulášská a Dny dětí v Ponci) jsou platformou pro prezentaci práce Dětského studia. Některé děti byly vybráni k účinkování v celovečerních představeních s profesionálními tanečníky skupiny VerTe Dance („The Brave“, „"Třiačtyřicet slunce západů“). Děti Dětského studia aktivně vstupují do interaktivních programů divadla Ponec pro školy, které již dva roky úspěšně fungují v rámci projektu Tanec školám.
4
6. Tanec školám a Ponec dětem – interaktivní výukový program Taneční představení s interaktivním programem pro základní a střední školy je jedním ze základních kamenů projektu Tanec školám, který od roku 2005 patří do nových inscenačních, veřejně prospěšných a nekomerčně zaměřených aktivit divadla Ponec. Představení chtějí přiblížit dětem a studentům současný tanec a umožnit jim nahlédnout na pohyb a tanec jako na kreativní možnost seberealizace a sebevyjádření. Představení jsou koncipována tak, aby dětské a studentské publikum začalo vnímat současný tanec jako neopomenutelnou součást české (evropské a světové) kultury. To především z toho důvodu, že bývá kladen důraz více na činoherní, méně pak na operní a baletní představení. Představení současného tance v pravidelných nabídkách pro základní a střední školy (pro dětské publikum vůbec) zcela chybí. Specifickým ukazatelem těchto programů je pravidelná interaktivní složka, která předchází vlastnímu představení. Diváci se setkají s interprety přímo na scéně a společně si vyzkouší vlastní pohybovou kreativitu skrze improvizaci. Roku 2006 se podařilo Tanci Praha plně rozvinout projekt Tanec školám v celé šíři, a tak kromě představení pro školy začal v září 2006 probíhat experiment na škole v Praze 8 - Lyčkovo náměstí, kde se tanečně-pohybová výchova stala součástí vzdělávacího programu. Ve třech třídách I.stupně ZŠ a v jedné třídě MŠ tak začala Lenka Tretiagová, vedoucí Dětského studia divadla Ponec, rozvíjet kreativní výchovu dětí v rámci běžných hodin tělesné či hudební výchovy. Výsledky jsou vynikající, Duncan Centre konzervatoř naváže v dalším školním roce pilotním projektem na Praze 4, který bude vyhodnocen experty z oblasti pedagogiky, psychologie i sociologie.
7. Poděkování Není to samozřejmé, že skvěle vybavená scéna divadla Ponec ve svém nabitém programu dává příležitost malým dětem – příležitost svobodně se pohybovat, hrát si a tvořit, naučit se vnímat vzrušující vůni divadla s překvapujícími změnami kulis a světel. Atmosféra divadla a úcta všech přítomných k práci a hře nejmenších dávají dětem jedinečnou příležitost dostat se každou středu do jiného světa, světa bez městského spěchu, aut a tlaku škol, světa, kde jsou děti přijímány s úctou a respektem. Za to patří poděkování nejen všem průkopníkům současných tanečních trendů u nás, ale především Yvoně Kreuzmannové, Martě Lajnerové a Liboru Grossovi – vedení Tance Praha a divadla Ponec. Děkujeme Iloně Daňkové za péči o děti a jejich rodiče a děkujeme veškerému per-
5
sonálu divadla za trpělivost a úctu při realizaci projektů Dětského studia. Děkujeme Terezce Tretiagové za častou pomoc s dětmi na jevišti i mimo něj. Děkujeme všem profesionálním tanečníkům, kteří respektují prostor pro práci dětí. Děkujeme také samotným dětem a jejich obětavým rodičům za důvěru a podporu snah Dětského studia.
Závěrem „Kdo si tančí, nezlobí.“ To bylo motto jedné z novoročenek občanského sdružení Tanec Praha nedlouho před založením Dětského studia. Tanec je uměním, které nezná hranic. Je to obor, jehož rozvoj v celosvětovém měřítku je tak zásadní a dynamický, že to ani politické elity nemohou přehlížet. Je to navíc obor, který dokonale působí na rozvoj osobnosti, má jedinečný vliv na formování fyzické a duševní stránky člověka. Tanec tedy patří nejen na jeviště, ale i do škol, stejně jako hudba, výtvarná výchova či tělocvik! Y. Kreuzmannová
září 2007, Lenka Tretiagová a divadlo Ponec
Ve zprávě byly použity fotografie Jakuba Hraba a Ondřeje Staňka Divadlo Ponec provozuje občanské sdružení Tanec Praha za finanční podpory Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR a Městské části Praha 3
6
