L-
,
r
LHO
CI MIN
-
z
m
,,,,,,1,,1,1,
,I'
'I"
I
(pENÍK VEZENÍ
NAD PRVNÍ
STRÁNKOU
Ac starec, veršu precetl jsem málo. Co delat však, aby utrpení v žalári rychleji utíkalo? Proto si verši krátím nekonecné dny a cekám na úsvit, kdy procitnou mé sny.
8
BYL JSEM .ZADRŽEN V ULICI "NEJVYŠŠÍ
POCTY"
Do sveta troubíš o poctách, mne jsi uvrhla do pohany, úmyslne jsi prerušila mou cestu, zkrížila . mé plány. Bezduvodne prezdívku špión jsi mi dala, moje dobré jméno pošlapala.
9
PRÍCHOD V TING-SI
DO OKRESNÍ
VEZNICE
Starí veznové halasne vítají nové, na obloze bílá oblaka zahánejí mraky temné. Až poslední se rozplyne v dálce sametové, v žalári zustane clovek svobodný a k modrému zvedne. nebi hrde zrak svuj
STRASTI
PLNÁ ŽIVOTNÍ
POUT
Ve vysokých horách jsem se bál divokých tygru a neprístupných skal, netušil jsem, že vetší nebezpecí na me , cíhá v rovine. Toulavý tygr byl šelma krotká ve srovnání s lidmi, které jsem dole potkal, a kterí mne uveznili - nevinne, Do sousední Cíny vedla mé kroky touha setkat se s velkými muži zeme, pricházel jsem tam jako zástupce svého lidu.
10
II
JITRO
Jak bych se byl nadál, že v nížine o svobodu prijdu, že boure a krupobití tu zastihne me! Jsem clovek prímý a svedomí mne netíží, oni všakzrádce! prohlašují, že jsem cínský S životem neustále clovek musí prát se, ale mnohem težší je to tady _ za mríží!
12
Každého jitra slunce vyšplhá na žalární zed
a z ní paprsek seskocí k zamceným "dverím cely. Dosud streží tmu, vtom jako by se rozletely, jasná zár? med.;lije do obliceju trpytivou
13
POLEDNE Hned po budícku lidé pilne cistí hadry zavšivené, od bila osmá - je cas se nasnídat. Radím siti dátdobre: vclikou porci nech za utrpením vždy nutne prichází štestí prislíbené.
Polední spánek v žalál-i je vskutku sladký jakmile clovek usne, hodiny ncní ,k probuzení. Duhový sen ho ve volného draka zmení, štasten stoupá k nebi, vtom procitne a na tvrdou zem dopadne zpátky.
14 15
PO POLEDNI
Ve dve otvírají celu, aby ji provetrali. Každý vzhlíží vzhuru k jasné obloze. Zdali pak víte, vy svatí tam nahore, že svetci žijí i uvnitr temné cely?
16
VECER
Po veceri slunce za obzor se skryje, v celách zní písne horalu - kouzelné melodie. Ponuré vezení v Ting-si po setmení v malou koncertní sín se mení.
17
VEZENSKÁ
STRAVA
Den co dcn miska zahnedlé rýže polévka, sul i zelenina ve zdejším jídelnícku scházÍ. Dosyta se nají, komu príbuzní sem tam placky oknem hází, kdo však je sám, do nemých rtu se hryže.
18
BLIŽNÍ v UTRPENÍ NA FLÉTNU
HRAJE
V žalári náhle zaslechnu smutne flétnu hrát, tóny vzlykají žalem mne se , nesmírne stýská po domove, hory, reky, mile prohlubují cit a touhu po hrejivém slove. V dáli mladá žena stoupá výš a výš, dokud vrchol veže neprikáže: Stát!
i
19
KLÁDY
Hladový chrtán se hrozive otevírá, prudce stiskne a pevne nohu vezne svírá.
Je vybíravý - každému spolkne jen pravou, druhou muže volne krcit a natahovat tu mu nechá zdravou.
20
Podivné veci ale na svete se dejí vecer co vecer frontu vidím pred mucírnou stát, vždyt komu skrípnou nohu, má tu noc kde spát, ti, na které se nedostalo, štastlivci závidejí.
21
UCíM
SE HRÁT
ŠACHY
Abych zahnal nudu, šachy se ucím hrát, stovky vojáku a koní se prohánejí po širém poli. Pri útoku i obrane na rychlost nutno dbát, vyhraje jen, kdo je hbitý, vynalézavý a vhodnou taktiku zvolí. Snaž se predvídat a peclive zvaž, kde soupere co nejcitelneji ranit, vytrvale útocit nesmíš se bát.
22
Sejdeš-li ze správné cesty, ani veže te nezachrání, vystihneš-li príznivý okamžik, i pešcem 'dáš mat. Na pocátku partie jsou šance obou stran vyrovnané, jen jedna z nich však na stupni vítezu stane. Chyb v útoku ani obrane se nesmíš dopustit, statecným králem chceš-li zvolen být. 23
DíVÁM
SE NA MESíc
V žalári není vína, sem nepronikne kvetin vune, jak usnout, když noc tak prekrásne zpívá? Pristoupím k oknu, pohlédnu smerem k jasné lune zas otvorem mríže na básníka se dívá.
24
PRíDEL
VODY
Každý dostane vody jen pul mísy, záleží na nem, zda se umyje nebo caj uvarí si. Kdo'se chce umýt, celý den nepije, kdo chce zahnat žízen, do vecera špínu z tela nesmyje.
25
SVÁTEK
PODZIMU
Svátecní luna uprostred podzimu zrcadlo pripomíná, svým jasem odráží svet lidí jako stríbro bílý. Rodina u svátecního stolu pozvedá cíše vína a pripíjí cloveku, jenž za mríží prožívá tuto chvíli.
26
I on v žalári tento svátek slaví, ac listí ve vetru neutají stopy zarmoucenÍ. Jeho' srdce cítí podzimní luny dotek žhavý, putuje za ní, až za obzor odloucení.
27
KARBAN
KARBANíK
Toho, kdo kartám propadne, vsadí mandarin do vezení. "Vida!" zjištuje vášnivý hrác, "zde karban nebudí verejné pohoršení. Škoda, že už drív na me nevydali zatykac!"
Karbaník v žalári nedostává prídel erární stravy, pust ho má nejspíš primet k pokání. Zatíníco zazobanec denne pravé hody slaví, chudák sliny polyká a slzy proudící skrývá do dlaní.
28
VE VEZENí
29
o SVÁTKU REPUBLIKY VEDEN V POUTECH DO TCHIEN-PAO Pestré pruvody lampiónu, na každém dome prapory vlají, je státní svátek, jásá celá zem. A me práve dnes v poutech odvádejí _ protejší vítr brání orlu v letu za sluncem.
30
CESTA
Jen tehdy, když sám se vydáš na cestu, poznáš, jak obtížná je, za vysokým pohorím se zvedá další 'retez hor. Když vystoupíš na vrchol, rozprostre se pred tvým okem oceán neznámého kraje.
31
ZA SOUMRAKU
NOCLEH
Unavení ptáci se do lesa vracejí a hledají stromy na prespání, chomáce, n:raku volne plují po nebeské bam. Devce v horské vísce na žernovu kukurici rozemílá, zrno je umleto, krajinu rudá ohnište rozsvítila.
Pres den si pripadám jako štvaný kun, když ani na chvíli nesmím zastavit se, v noci mi ruce zkroutí, jak na rožni paráty cínské slípce. Zima a štenice si jedinou príležitost k útoku ujít nedají. Jak sladce zní volání žluvy ze zahrad, než úsvit se rozprostre po kraji.
32
V LUNG-CCHUANU
33
TCHIEN-TUNG
PRíCHOD
Jen miska erární šlichty je zde naší stravou každodenní, žaludek delá povyk - nová sousta žádá. Špetka rýže za tri ji.iany nestací k nasycení, vskutku je sul dražší zlata a rýže cennejší než drahokamy!
Více než padesát kilometru jsme za den pochodu urazili, promocil jsem si šaty i cepici, docista , roztrhal str'evíce. Celou noc navíc nebylo kde spát, kde nabrat cerstvé síly, na latríne jsem cekal, až svítání zaklepe na okno veznice.
34
DO VEZENí
V TCHIEN-PAO
35
NÁVŠTEVA
MANŽELKY
SPOLUVEZNE
Tys U okénka uvnitr cely, já stojím pred mrížemi, jsme si blízko - témer se dotýkáme tely, a prec jsi mi vzdálen jako nebe zemi. Co ústy nelze nyní vyslovit, to oci navzájem si reknou, však drív než promluví, v slzách utopí je citpri tom pohledu lítostí srdce meknou.
36
NAD TITULKY NOVIN: RECEPCE NA POCEST PANA WILKIEHO
Vy i já pricházíme jako prátelé Cíny. Jste vzácným hostem její metropole, mne však byl prisouzen údel jiný sela, kde kresla chybí a steny jsou holé. Ze oba jsme vyslanci, vedí snad proc jednoho prehlíží a druhému se dvorí? Je v povaze lidí vážit teplo a chlad, už odpradávna všechny reky tecou k mori!
37
SLOVO
K SOBE
Nebýt zimy a polí mrazem chradnoucích, nebylo by jara, sluncem provonených svahu. S bolestí roste mé odhodlání v dobách zlých, dodává mému srdci stále vetší váhu.
38
POHLED
DO POLÍ
Když me sem privedli, rýže teprve dozrávala, dnes už je podzimní sklizen skoro . dokoncena. Všude vidím rolníky - z unavených tvárí úsmev sálá, až za obzor je krajina jejich zpevem provonena.
39
KRÁMEK
U CESTY
U cesty v chladném stínu stromu nápis "Restaurant" na chatrci s doškovou stríškou visí. Podávají tu jen vystydlou polévku a misku soli k tomu, poutník, který tudy prochází, na chvíli k nohám ranec odloží si.
40
VEZENÍ
V KUO-TE
Zde z každé cely rodina se stane, sama si doplní zásoby, když dreva a potravin zacne ubývat. Celý den prede dvermi ohnište plane, stále tu nekdo varí rýži nebo polévku ohrívá.
41
ODV ÁDEN V POUTECH
BRZY RÁNO
Kohout zakokrhal, noc však odmítá sestoupit z trunu, hvezdy vysoko nad podzimní hory vynášejí lunu. Poutník již zvolna krácí po ceste k vzdálenému cíli, studené ,x:árazy vetru prímo do tváre
Na východní strane se bílé již zbarvilo do ružova, z hluboké tmy nepreckala úsvit ani saze. Vesmírné teplo prolomilo hráze v tu chvíli básník cítí mocné kouzlo slova.
sIlI.
42
43
Z LUNG-JENU
DO TUNG-TINGU
V tomto kraji je mnoho polí, úroda z nich však bývá malá, proto tu lidé jsou šetrní a pracovití. Veliké ~ucho je prý potkalo letošního Jara, z tretiny obvyklé sklizne jsou nuceni dnes žíti.
44
NA CESTE
Ac pevne spoutali mé nohy i paže, z hor ke mne vane ptací zpev a vune lesa. Volne se rozhlížím - vnímat tu nádheru mi nikdo nezakáže hladina chladného osamení na daleké ceste klesá.
45
KRIMINÁL
V TCHUNG-CENGU
2. listopadu
SPoLuv8zQOVAPOKR~VKA Z PAPíRU
V Pching-ma za osmnáct, v Tchung-cengu bez dvou za dvacet, jediné jídlo naše - miska kaše, žaludek trýzní hlad. Vody a vzduchu je tu víc než nadbytek, a to ješte stihnou dvakrát denne celu vyvetrat!
Staré knihy stránkami nových protkávané, pokrývka z papíru aspon trochu zažene chlad. Zdali pak clovek na posteli perletí vykládané tuší, že v žalári žijí lidé, kterí nemohou klidne spát?
46
47
ZA STUDENÉ
NOCI
Je pozdní podzim, o matraci a pokrývce si nechávlim jen zdát, krcím kolena, ohýbám se v kríži, ale nemohu spát. Banánovník na dvore mesícem ozárený ješte zvyšuje pocit chladu za zdí, vyhlédnu okénkem, Velký vuz již napríc oblohu brázdí.
48
POUTA
Mé nohy i paže dlouhý drak omotal, je podobný šnure, jaká uniformy dustojníku krášlí, zlatý pavouk z hedvábných nití jim ji tkal, pro me si jenom kus konopného provazu našli.
49
I
i
II
NAD VYPADLÝM
ZUBEM
Vnitrním odhodláním jsi pevný a neústupný ne jako kmotr jazyk - dlouhý, ohebný a mekký. Odjakživa jsi spolecne se mnou zakoušel cas veselý i smutný, ted já jdu dál po brehu - tebe strhl proud neúprosné reky.
50
ŽENA ZVERB OVANÉHO
VOJÁKA
Tys odešel a zpet se dosud nenavrátil, zanechals mne v ženské komnate s mucivým pocitem osamení. Páni me politovali a za to, že ses jim tak nenadále ztratil, rozhodli se mi zkrátit cas cekání pobytem ve vezení!
51
POZNÁN!
NA CESTE
Jím erární rýži, na státní útraty bydlím a žiji, všude na ceste ozbrojená stráž mi zajištuje bezpecí a klid, užívám si hor, vodu z pramenitých
Mekká konopná pouta tvrdý železný retez vystrídal, na každém kroku jako stríbrné cetky . zvonÍ. Ac v podezrení špiónem me nazývají oni, nesu se ve vezenských hadrech spíš jak za starých casu král.
jako muž se veru nemusím hanbit, že jsem se piji, naucil takhle žít! potoku
52
j 'I,
DO NAN-NINGU
53
VOJÁK VEPRE
Z ESKORTY
NESE S SEBOU
Voják z eskorty si nese vepre svého, kolébá ho v nárucí, mne vedou na provaze, jsem v tu chvíli lacinejší než kus veprového, jsem clovek zbavený práva to se platí draze.
54
Ze všech trpkostí, co lidský život skýtá, ztráte svobody se nic nemuže vyrovnat nejsme už svými pány, telo i jazyk se v nevolnosti zmítá, kdekdo jak s konem s námi smýká a jako na vola pak na nás muže rvát ..
55
KLOPÝTNUTí
NA PUL CESTE DO NAN-NINGU
Byla noc, kraj dosud tonul v tmách, když jsme se vydali na pochod, terén byl navíc kopcovitý a cesta hrbol samý. Zakopl jsem o kámen, sjel po zádech strmý svah, zrítil se do hluboké jámy. I to nejhorší se v tu chvíli mohlo stát, mne se však prece jen podarilo vzhuru vyšplhat.
Sedáme na lod, do Nan-ningu má namíreno, pripoutány k zábradlí jak obešenec 'moje nohy visí. Pobreží po obou stranách je huste zalidneno, v srdci rícního proudu se vznáší rybárova džunka - volne jako kdysi.
56
SEDÁME
NA LOU
57
VEZENí
V NAN-NINGU
Cely zde mají moderní vybavení, v noci se tu denní svetlo v zár elektrické lampy mení. Protože však ke všem jídlum se podává jen kaše z rýže, žaludek se chveje a clovek se hlady do rtu hryže.
58
STESK
Na celé zemekouli nelítostný boj modré nebe taví, bohatýri si z hrdinských cinu splétají 'venec slávy. Zahalec ve vezení se trpce do rtu hryže statecné srdce, které tu nemá cenu zrnka rýže!
59
NASLOUCHÁM
KUROPENí
Vím, jsi jen obycejným kohoutem, hlasitým krikem vítáš den, který se práve rodí. Jediným zvoláním zaplašíš vesnicanu sen, ty máš na sklizni žne zacínají nemalý podíl.
i
60
NAD MRTVÝM KARBANíKEM
VEZNEM
Z kostí potažených kuží je slepeno jeho telo, bolest, utrpení, hlad a zimu už déle nevydrželo. Vcera vecer ješte po mém boku usínal, dnes ráno již na cestu k Devíti pramenum se dal.
61
JEšTt
JEDEN
V dávných dobách princové I a Ti hrde odmítli léna králu Cou, karbaníku stát denne odpírá misku ~ rýžové kaše. I a Ti zemreli hladem v horách Šou-jang, karbaník svuj hrob ve státní veznici našel.
62
ZÁKAZ
CIGARET
Prechováv~n~ tabáku je zde prísne zakazano, zabavené krabicky putují rovnou do vácku dozorcova. Ten si smí zapálit dýmku v poledne, vecer i ráno, kdybys to zkusil ty, dají ti na ruce želízka ocelová.
63
SOUMRAK
CENY
Vítr si brousí ostrí svého mece o balvany skal, zima svou macetou utíná vetve stromu. Hlas zvonu ze vzdálené pagody pobízí poutníka, aby pospíchal, pasácek hraje na flétnu a vede buvola domu.
Za uvarení kotlíku rýže pultolar dáš, hrnec horké vody se již stríbrnákem platí. Dvojnásob tu stojí, co jinde za polovic
64
máš,
vztahy ve vezení se nemení již po staletí.
65
SPÁNEK
NEPRICHÁZÍ
Dnes už tri hlídky se u mne stacily vystrídat, já se však prevaluji z boku na bok, chodím po cele a nemohu spát. Teprve když na chodbe pátá stráž ctvrtou strídá, mne na chvíli zmuže drímota - pak ve snu peticípou hvezdu vídám.
66
VZPOMíNKA
NA PRíTELE
Až na breh reky jsi mne tenkrát doprovodil, slíbil jsem, že se vrátím, až uzraje rýže. Strnište jsou dnes již zorána, jak rád bych tudy chodil! Však mohu na domov pohlížet jen vzpomínkou skrz mríže.
67
PíŠI
ŽÁDOSTI
ZA SPOLUVEZNE
Lidé na lodi si za boure musí pomáhat, za prátele sepisuji jejich žádosti. "Ponížene prosím", "Milostivý pane"ty výrazy se teprv ucím znát, ale slova díku již predem slyším odevšad.
68
SVRAB
Purpurove zbarvené telo se šatum z brokátu podobá, clovek se celý den škrábe, jako by na ·loutnu hrál. Kdo do veznic vchází krásne oden, je jiste vážená osoba, kdo na loutnu tu drnká, rozezní v kamarádech cit, který se písní stal.
69
NASLOUCHÁM PRI LOUPÁNí
RANÁM RÝŽE
TLOUKU
Když v hmoždíri rýži tlucou, bolest a utrpen cítí, po vyloupání je belostná jak sníh. Stejne tvuj život po zdolaných obtížích náhle jako diamant mezi hvezdami svítí.
11. LISTOPAD
V ten den jsme pokaždé vzpomínali na chvíle, kdy v Evrope umlkla dela. Dnes opet na všechny svetadíly válecná , pohroma se valí, nacistická banda se postavila zlocincum do cela. Už témer šest let se Cína útocníkum brání, celému lidstvu je její statecnost známa. Ackoli vítezství již nepustí z dlaní, ješte musí odrážet útoky neprátel, však není v tom boji sama.
70
71
POPLACH
12. listopadu
Prapory odporu proti Japoncum celá Asie zvedá, nekteré z nich jsou menší, jiné vetších rozmeru. Bez tech velikých se jiste bitva vyhrát nedá, avšak ani ty malé nesmí chybet pri rozhodujícím úderu.
Kam oko dohlédlo, spatrilo neprátelský bombardér, všichni lidé se úprkem hnali do krytu. My, abychom se zachránili, jsme vyšli z cel a s jásotem zahlédli na bourlivém nebi kus blanky tu.
72 73
HRA
SE ZNAKY
Když z VEZENÍ vyjde CLOVEK a odloží v nem svou VÁHAVOST, nová KRÁLOVSTVí je schopen zakládat. Utne-li hlavu všem ÚTRAPÁM, jako rubín na slunci bude jeho VERNOST plát. Kdo v srdci má místo pro veliké SOUŽENÍ, ukrývá v sobe nesmírnou SÍLU, U KOBKY prudce zlomí BAMBUSOVOU MRíž - opravdový DRAK vyletí do vesmíru. 74
"HOTELU
Platí tu zvyk, že každý vezen nový první noC v sousedství latríny musí spát. O trochu lépe umísteném lužku se doví, jen muže-li nekolik stríbrnáku postrádat.
75
RANNfSLUNCE
Jitrní paprsky pronikají do všech koutu cely, ponuré vírení prachu i temný kour spalují. Do tvárí všech veznu vlídné úsmevy malují životní síla v cloveku se rozrustá všemi smery.
76
"NEPOKOJE
VE VIETNAMU"
Zpráva agentury Equatorial v Nanningských listech
Spíš zemrít než v útrapách otroctví žít! Prapory povstání nový vítr rozevlál. Jaká škoda, že nemohu se boje osobne zúcastnit smím dojít jen k dverím - ani o krok dál.
77
BRITSKÁ
DELEGACE
V CíNE
VEDEN
DO WU-MINGU
18. listopadu
Sotva odjela ameJická delegace, již britská v Cíne pristává. Kudy projí~d~, dostava. vrelého prijetí se jí Já též sem pricházím jako delegát _ našli si opravdu zvláštní zpusob, jak mne privítat!
78
Sotva mne do Nan-ningu dotáhli, hned do Wu-mingu mne vlácejí na zcela opacnou stranu. Okliky, 'zákruty namáhavý pochod tak nesmyslne protáhly, že pro rostoucí zlost ze sebe slovo nedostanu. Dost!
79
psí
MASO V PAO-SIANGU
V Kuo-te talíre cerstvých ryb jedli, v Pao-siangu jim pro zmenu zachutnala psí pecene. I když jen obycejní dozorci z eskorty ke stolu zasedli, vidím, že též si obcas jedí vybrane.
80
KULI
NA STAVBE
SILNICE
Polyká vítr, v dešti se koupe - nezná chvíli odpocinku, až do soumraku dre, když staví novou silnici. Od lidí kolem procházejících pritom jen zrídka uslyší slova díku.
81
DOZORCE
MI UKRADL
HUL
Po celý život bylas pevná a prímá, roky jsme spolu chodili a za ruce se drželi. Ten padouch nás od sebe odtrhl rukama bezcitnýma, tebe i mne do smutku uvrhl tím, že nás rozdelil.
82
MILNíK
Nejsi velký ani mimorádný, nejsi král ani císar žádný. Jsi pouze kámen malý, neochvejne stojíš pri okraji skály u veliké cesty, kterou poutník hledá. Dík tobe se clovek nesprávným smerem nedá. Ukazuješ lidem, jak dlouhá bude jejich pout, na tvou zásluhu nelze zapomenout.
83
NEMLUVNE
VE VEZNICI
V SIN-]ANGU
Uma ... uma ... uma ... uáá ... Tatínek se bál hrdinou se stát, nechtel svuj život za vlast položit, proto i já, ac je mi teprve pul roku, jsem musel s mámou do vezení jít.
84
POPLATEK
ZA SVíCENÍ
Každý vezen v cele poplatek za svícení platí, šest stríbrných to ciní ve zdejší mene. Vcházíš do ríše tmy - jako by i mesíc z oblohy se ztratil neuveritelne tu ubrali svetlu v cene!
85
VEZENSKÝ
ŽIVOT
Každý vezen má prenosná kamínka malá, k tomu misek a hrnecku pár, varí si v nich rýži, zeleninu, caj, není ve dne chvíle, aby ohen nehorel a ke stropu pára nestoupala.
86
PAN KDO
Sešli jsme se krátce jako list s vlnou reky a mluvili spolu jen chvíli, pan Kuo byl ke mne tak pozorný, laskavý a milý. Ac jen málokdy se stává, aby nekdo zmrzlému v kamnech zatopil, dosud jsou na svete takoví lidé dnes jsem to pochopil.
87
I VRCHNí
DOZORCE
MO
VLAKEM
DO LAJ-PCHINU III
Vrchní dozorce Mo z Pchin-jangu je clovek srdecný a milý, z vlastní kapsy veznum jídlo kupuje, pred spaním jim uvolnuje pouta, ochotne pomuže v težké chvíli, nezneužívá své moci, dobrým skutkem ovlivnuje.
88
Znaveni dlouhým peším putováním s úlevou do vlaku nasedáme. Ac ležím na hromade klád a trísky vytrhuji z ramen, ve srovnání s chuzí je to bájecné cestování.
'I'
11'1
il jil
II"
89
CHTEL
UPRCHNOUT
Celým srdcem toužil na svobode žít, vyskocil z vlaku - život riskoval, bohužel jen pul míle ho pocit volnosti hrála zas musel ruce poutum nastavit.
90
V LAJ-PCHINU
Chodbari dlouho do noCi karty hrají, velitel str~ž~ chamtive vezne o peníze oblra, okresní hejtman pod lampou opia osobní spisy probírá odveká harmonie a mír vládne tomuto kraji.
91
PRíCHOD 9. prosince
DO LIAO-COU
MNE NECHTEJí
PREDVÉST II
i
Vše jednou koncí bolest a soužení, devátého jsme dorazili do Liao-cou. Ohlížím se za zlým snem, delším než sto dníprocitám s nostalgickou vzpomínkou.
92
DLOUHO
j'
III
Na dne cíše horkost léku ješte stoupá, výstup na poslední horu je dvojnásob obtížný. Necelou mili odtud je palác guvernéra proc mne tu nechávají cekat v nejistote celé dny?
I ,
93
PULNOC
Ve spánku z tvárí lidí bezelstnost promlouvá, poznáváme je teprve, když se probudí. Dobré i zlé je jim na prahu vloženo do osudí, pri volbe životních postoju rozhoduje predevším výchova.
94
PRED
PALÁCEM
GUVERNÉRA
Doufal jsem, že tento strmý hrbet bude posledním, že den svobody se nezadržitelne blíží. Kdo mohl tušit, že cestu k ní nám další srázy zkríží. Jsme nuceni táhnout dál - smer Kuej-lin.
95
JIŽ CTYRI MEsíCE Nebot:
Den v žalári je delší než na svobode tisíc let, ta slova starého mistra platí i dnes. Ctyri mesíce pes, jsem žil hur než poranený vepsaly se do mne bolestneji než roku pet.
ctyri mesíce jsem se nenajedl dosyta, ctyri mesíce jsem špatne spal, ctyri mesíce jsem se zrídkakdy prevlékal, ctyri mesíce byla má kuže špínou pokryta, a proto:
vypadl mi nejeden zub, zbelelo mnoho vlasu, zhubl jsem, zcernal - podoben vychrtlému dasu, mé telo pokryly vyrážka a strup, 96
97
TEŽCE
NEMOCEN
ale naštestí:
byl jsem odolný a vuli mel pevnou, ani o krok jsem nehodlal ustoupit, i když mé telo v bolestech muselo žít, mé srdce zustalo neotreseno.
98
Navenek mne týrá nezvyklé strídání horka a chladu cínského nebe, uvnitr mne sžírá duverné volání hor .a rek vietnamské zeme. Být chorý v žalári je vskutku veliké utrpení - hledáš pro svou bolest úlevu, do ocí stoupající plác zaháníš tím, že se dáš do zpevu.
99
KUEJ-LlN
POPLATEK
ZA pfUJRTÍ
DO CELY
"Skoricovj háj"
Nepestují zde skorici, široko daleko nespatríš háj, jen vysoká pohorí se zrcadlí na hladine vod. Žalární kobky ve stínu smokvoní hruzné mi pripadají ve dne jsou temné jak noc, za tmy pak pripomínají ponurý hrob.
100
Když prijdeš poprvé, poplatek musíš platit, nejméne padesát stríbrných to obvykle .ciní. Nezaplatíš-li, co zdejší zvyk ukládá ti, postarají se, abys mel trpcí život než jiní.
101
?
!
U samého dna bolest prošlých týdnu sžírala mou duši, útrapy onech ctyriceti dnu nelze slovy vylícit. Ted zpet do Liao-cou musíme jít, ach, jak mne to vše sklicuje a dusí!
102
Liao-cou, Kuej-lin a zase Liao-cou jako s kopacím mícem si se mnou pohrávají. Pocit krivdy na cestách ješte stoupá s únavou, kdy a kde skoncí to trmácení, oteklá chodidla se ptají.
103
PRICHÁZÍM NA POLITICKOU 4. VOJENSKÉHO OKRUHU
SPRÁVU
Po trinácti okresech provincie Kuang-si smýkali se mnou, osmnáct ruzných veznic jsem postupne vystrídal. Jaký jsem spáchal zlocin? - v duchu jsem se ptal. Opravdu zlocin - národu zachovat lásku vernou!
104
nTRNíKRAnNA
Slunce každého jitra z vrcholu hory objímá celý kraj, cervánky obzor zaplaví. Zed cely vrhá stín, paprskum vniknout dovnitr nedovolí, snaží se ješte jejich nápor zastavit.
105
PREDJARí
Predjarní deštík mrholí bez prestání, vezen v cele si duši rozdírá. Ptá-li se, kde je svoboda, mávnutím ruky ke dverím mandarina ho dozorce posílá.
106
VECERNí
KRAJINA
Ruže se rozvíjí a zase odkvétá, bezdecne se tak deje po léta. Až sem do cely proniká její vune a žaluje vezni, že spravedlnost stune.
107
JSEM
OMEZOVÁN
Nesvoboda je kruté bremeno, i v chození na záchod te omezují. Když otvírají celu, zrovna nepotrebuji, a pak, když chci jít, je zavreno.
108
BEZESNÉ
NOCI
Za nekonecných nocí, kdy nepricházel spánek, jsem zacal psát deník - má již pres sto stránek. Když dokoncím básen, štetec odložím a z okna cely volné nebe vyhlížím.
109
DLOUHÝ
DÉŠT
Po devíti deštivých dnech se na chvíli vyjasnilo, je to k zlosti - jako by pán nebes vubec nemel cit. Hrbolatou cestu bláto rozmelnilo, mám rozbité boty, špinavá chodidla, však vím, že se nesmím zastavit.
110
OPLAKÁVÁM A JITER
STRíDÁNí
SOUMRAKU
Promenlivé nebe se me pokouší srazit k zemi, smutne pocítám mesíce, nenávratne padající do bezedné jámy, týdny jsou dražší než šnury perel, dny váží víc než drahokamy! Kdy prijde má hodina a dvere k volnosti otevrou se mi?
Ul
PODZIMNí
o desáté
"ROZJíMÁNí
Velký vuz ulehne na vrchol kopce, cikády cvrcí a hned zase zmlknou _ ~ príchod podzimu tak vítají. Cloveka v žalári nezajímá, jak se rocní období strídají, ceká na okamžik, kdy se zvedne mríž v jeho kobce.
112
Loni zacátkem podzimu jsem ješte na svobode byl, letošní prožívám ve vezení. Mám-li být prospešný národu ze všech sil,
rozdílu mezi loni a letos není.
113
MÁM ÚREDNí MIMO CELU
POVOLENí
K POHYBU
Necinnost mé nohy v bavlnku promenila, zkouším ted sice zvolna chodit, co chvíli však klopýtám, chybí mi síla. Zanedlouho zas, slyším vrchního dozorce rvat: "Zpet do cely! Zakazuji vám se tu déle zdržovat!"
114
PODZIMNí
NOC
Ozbrojená stráž dvere cely streží, po nebi s mesícem na krídlech hejna mraku beží. Štenice jako tanky do sebe na zdech vrážejí,
komári podobni letadlum odlétají a hned se zas vracejí. Srdce vzpomíná na starou vlast, vzdálenou tisíc mil, sen oprádaný novým steskem bezpoctem slz mé oci orosil.
115
NAD "VERŠI
Jsem bez viny a presto me vezní již celý rok. Já starý píši básne. Co žalu dýchá z jejich slok!
116
TISíCE
BÁSNíKU"
Stará poezie se ráda ke krásám prírody kloní, hory, reky, kvety, luna, vítr ji inspirují. V moderních verších ocel zvoní, básník nesmí zustat stranou v boji.
117
MEDITACE
NAD KRAJINOU
Koruny šumících stromú kreslí postavu Cang Feje spechajícího k velikému cílí, paprsky rudého slunce vernou duši KuanJi.ia ozárily. Ac z domova po celý rok jsem nedostal jedinou zprávu, dál cekám ozvenou odpoved neveším hlavu.
118
JASNÉ
NEBE
Vše v prírode má svúj pevný rádpo dešti zacne slunce hrát, v mžiku se prevlékne vesmír celý, hory á reky dodaleka brokátový koberec rozprostrely. Slunce pálí, vítr roznáší po kraji kvetin vuni,
stromy jsou vysoké, vetve se trpytí, ptáci švitorí, vše živé je nesmírne vzrušeno, clovek na výsluní-
119
PROPUŠTEN SE V CHUZI
sáhne-li až na dno horkosti, ochutná sladké, takový zákqn si život vytvoril.
120
Z VEZENÍ, CVIcíM PO HORÁCH
Pohorí a mraky se vzájemne objímají. Srdce reky v odrazu vln je jasné jak zrcadlo beze skvrn. Putuji sám pres vrcholy Si-fengu, jsem vzrušení pln, vzhlížím k jižnímu nebi, vzpomínám na staré prátele v rodném kraji.
121
POZNÁMKY
I
Str. 62 PrLncové a Ti - knížecí synové ve staré Cíne, kterí se marne snažili odradit krále Wua od útoku na panující dynastii Jinu. Když král Wu zvítezil (asi roku 1122 pr. n. 1.) a založil dynastii Cou, I a Ti radeji volili hladovou smrt v horském ústraní, než by vstoupili do služeb víteze. Str. 118 Cang Fej, Kuan Jii-vojevudci z doby Trí ríší, hrdinové nejoblíbenejší knihy cínského lidu, hojne ctené na celém Dálném východe, Luo Kuan-cungova Populárního výkladu historie Trí 123
ríší (ze 14. sto1.). Cang Fej, známý svou cestností, prímostí a nespoutanou silou, a Kuan lÚ, proslulý svou oddaností spravedlivé veci, spolu s Liou Pejem, reprezentujícím právo a ctnost, tvorili trojici legendárních prátel, jejichž pojítkem byla bezmezná vzájemná vernost. Str. 121 Propušten z vezení, cvicím se v chuzi po horách - jediná básen, jež není obsažena v puvodním Deníku z vezení. Byla napsána poté, co žalár byl Ho Ci Minovi zmenen na prikázaný pobyt pod dohledem úradu v Liao-cou. Podle vzpomínek Ci ~enerála Vo-nguyen-Giapa pripsal Ho Min tyto verše na okraj cínských 124
novin, které poslal tajne do Cao-bangu, aby oznámil prátelum, že žije.
HO CI MINOVY
BÁSNE Z V:EZENf
V kvetnu 1941 vznikla v horách severovietnamsk~ provincie Cao-bang pri hranicích Cíny nová organizace pro boj proti francouzským kolonizátorum a japonským dobyvatelum, Svaz boje za nezávislost Vietnamu, známý Viet-minh. Založili jej vietnamští komunisté pod vedením Ho Ci Mina (19. 5. 1890 až 3.9. 1969), tehdy už dlouho nejvýznamnejšího vietpamského bojovníka za svobodu. Ho Ci Min zde pak víc než rok ilegálne žil a pracoval v jeskyni skryté v džungli u obce Pac-bo - až do konce 126
srpna 1942, kdy se vydal_ pešky pres hranice do neokupované Cíny. Tento revolucionár s rozsáhlými zkušenostmi z práce v Komunistické internacionále, se širokým rozhledem a výbornou znalostí cínšj:iny a nekolika svetových jazyku chtel v Cung-tingu, v té dobe sídle cínské vlády, navázat spojení s predstaviteli spojencu a dosáhnout mezinárodního uznání vietnamského odboje. Pred cestou prijal nové jméno. Policii všech zemí na Dálném východe už od dvacátých a tricátých let dobre známý Nguyen-Vlastenec, byl považován za mrtvého. Jméno Ho Ci Min nikdo neznal. Jako vetšina vietnamských osobních 127
I'
III
jmen je složeno z morfému klasické cínštiny, jejichž význam nebývá na první pohled zrejmý. Ho je bežné cínské príjmení, Chi znamená "vule, velký cíl, ideál", Minh je "jasný, svetlý". Nositel tohoto jména je tedy clovek "jasné vule, velkého svetlého cíle ci ideálu". V tomto jméne je v básnické zkratce výmluvne vyjádren a zároven uspokojive zašifrován Ho Ci Minuv velký životní cíl: nezávislost vlasti a osvobození všech koloniálních národu a pracujících celého sveta. Výklad skrytého smyslu jména nám pomuže vniknout do vnitrního sveta tohoto staršího muže, vstupujícího s tajným posláním a beze zbrane na 128
horkou pudu jihozápadní Cíny v neJtežším období druhé svetové války, cloveka, jenž po brutálním zásahu vnejších sil, které náhle zkrížily jeho dalekosáhlé osobní plány, se necekane stal básníkem. Bezptostredne po prechodu hranic byl Ho Ci Min kuomintangskými úrady zatcen pro podezrení, že je Cínan ve službách cizích mocností, a zacala pro neho déle než rok trvající kalvárie. Dvaapadesátiletý vyhladovelý, nemocný, zesláblý muž byl pod tropickým sluncem i v zimní nepohode v poutech eskortován z místa na místo po trinácti okresech provincie Kuang-si a nekdy musel 129
urazit pešky za den i padesát kilometru z jedné místní veznice do druhé - celkem jich vystrídal tricet. Za techto svízelných okolností vznikaly v dobe mezi 29. srpnem 1942 a 10. zárí následujícího roku básne této sbírky Deníku z vezenÍ. Její název je treba chápat doslovne. Jde o skutecný deník, v nemž z mozaiky jednotlivých obrazu a postrehu v vyrustá celkový výraz tehdejšiho Ho Ci Minova života a myšlení. Utlý sešitek, do nehož své verše zapisoval, byl pozdeji uložen v Muzeu vietnamské revoluce. ~ebyly to Ho Ci Minovy první básne. Rec verše mu nebyla ani dríve zcela cizí. Za pobytu v Pac-bo 130
složil vietnamsky nekolik pusobivých ctyrverší a pro agitacní potreby Viet-minhu prevedl vlastenecké výzvy do nejoblíbenejší prozodické formy lidových písní a tradicních eposu, pravidelne sretezeného strídavého šestislabicného a osmislabicného verše (luc bat). Agitátori i jejich posluchaci si tak mohli texty lépe zapamatovat a nemuseli se vydávat v nebezpecí, že u nich budou nalezeny ilegální tiskoviny, což by je odsoudilo k jisté smrti. Básne Deníku z vezení však vznikaly za zcela jiných okolností, v nichž se zrodila skutecná a jedinecná poezie. Jsou psány cínsky v klasické forme tchangské poezie. 131
Do vietnamštiny byly preloženy teprve po létech a v roce 1960 u priležitosti 70. narozenin prezidenta Ho Ci Mina byly poprvé vydány v Hanoji tiskem ve vietnamském prekladu i v cínském originále. ~ Je treba objasnit, proc Ho Ci Min k básnickému vyjádrení použil cínštiny, tedy cizího jazyka, a zda tato volba prece jen neomezila jeho tvurcí invenci. Je pravda, že doba, kdy všichni vietnamští literáti, odchovaní klasickým systémem konfuciánských státních zkoušek, bežne skládali básne klasických forem ve staré cínštine, byla v roce vzniku Deníku z vezení už nenávratne pryc a že od 132
dvacátých let vznikala ve Vietnamu poezie v m~terštine, nová jazykem i formou. Ho Ci Min však patril k lidem, jimž se díky rodinnému prostredí v mládí ješte dostalo tradicního nc1l',l:'mÍ. Krome toho za drívejšího pobyt II v (:ínl', získal i znalost hovorového ja;o:yka,jl'1H)~ prvku ve svých básních v hojll<'-tllík použil. Volba jazyka byla najec1IH"strane vynucena okolnostmi: cínští ~al:HIli<'i by svému vezni sotva tolerovali, ahy si delal nejaké poznámky v jazyce a )líslnll jim nesrozumitelném. Na druh~ sll'lllll"' nekteré básne svedcí o tom, ~r jrjil'h autor prímo pocítal s tím, že se dOKt II 11011 do rukou cínských úradu, a vYII~,ill)(lf"
ITl
tické formy k tomu, aby jim vyložil své stanovisko a získal tak snad prece jen možnost splnit své puvodní poslání. Krome toho vzdelání, kjehož atributum na Dálném východe tradicne patrilo skládání veršu, vždy vzbuzovalo úctu. Schopnost psát dokonalé básne s využitím široké škály klasické obraznosti mohla zapusobit na vzdelanejší cínské úredníky a presvedcit je o tom, že mají pred sebou cloveka mimorádných kvalit, o nemž je nutno informovat ústrední úrady, jak si vezen prál. Ho Ci Minovým cínským veršum nelze uprít formální dokonalost. Básník vládne umením jemných narážek, kontrastu, 134
paradoxu, slovních hrícek, vtipu a ironie. Sbírka obsahuje i báJen svedcící o autorove virtuozite: Ho Ci Min ovládal cínský jazyk a písmo do té míry, že dokázal sevrené ctyrverší zkonstruovat prakticky ze samých grafických slovních hrícek, z nichž nejen každá sama o sobe má vtip a myšlenkovou hloubku, ale všechny navíc jsou skloubeny jednotící ideou (Hra se znaky). Ho Ci Minuv Deník z vezení byl nekolikrát preložen do francouzštiny, anglictiny, ruštiny, z vetší cásti do slovenštiny. I v ceštine vyšlo svého casu nekolik básní, preklad prostrednictvím jiných jazyku však do znacné míry setrel ducha 135
i puvodní myšlenku originálu. Pri svém prekladu jsme ve snaze tlumocit co možno nejverneji charakter, myšlenky i poetiku sbírky vycházeli prímo z cínského originálu. Popudem k tomu byl i názor vietnamských literárních vedcu, poukazujících na jednotlivé slabiny dosavadního vietnamského prekladu. Tak vznikl první úplný preklad Ho Ci Minova Deníku z vezení do cizího jazyka krome vietnamštiny prímo z cínského v originálu. Protiklady a paradoxy Ho Ci Minovy osobnosti a situace, v níž se proti své vuli ocitl, byly neustálým zdrojem hlubokých reflexí a mocných citových 136
erupcí, v nichž se rodily ryzí myšlenky v prekrásných poetických obrazech. Básníkuv filozofický nadhled, nezvratný klid, pevná víra v budoucnost a vedomí nezcizitelné vnitrní svobody, které vyzarují z jeho veršu, mají spolecný základ v neotresitelném svetovém názoru krištálove cisté osobnosti bojovníka, který na každém kroku svým životem tvorí novou revolucní morálku, jejíž osou je oddaná služba pracujícímu lidu a pozorný vztah ke každému pracujícímu cloveku bez ohledu na rasu ci národnost. Pred ctenárem schopným rezonance tak postupne vyvstává celistvý obraz Ho Ci Minovy osobnosti v celé její lid137
ské velikosti. V tomto smyslu lze ríci, že Ho Ci Minovy verše jsou soucasne prosté i hluboké, srozumitelné i nárocné. Ivo Vasiljev
POZNÁMKA
K PREKLADU
Prekladatelé vyslovují uprímný dík vietnamskému literárnímu vedci a lektoru vietnamského jazyka na Karlove univerzite v Praze PhDr. Nguyen-phan-Canhovi CSc za jeho cetné rady a podnety a rovnež za ochotu, s níž napsal cínský text básne Hra se znaky (preklad str. 74). Abychom ctenári umožnili lépe pochopit grafické hrícky s cínskými znaky v originálu, uvádíme vedle textu básne v puvodní podobe doslovný preklad, tak jak jej sami interpretujeme, s príslušnými cínskými znaky: 139
li
Když ze znaku "vezení" vyjmeme znak "clovek" a nahradíme jej , znakem ~ ' ~ "váhavost", vzniká znak~ "zeme, království". Když u znaku ~~ .• "útrapy" odstraníme vršek, objeví" se zlÚik- . W "vernos .To v t" . Když k~fnaku. "clovek", který se
Á
Á
jako soucást jiného 'znaku píše 1, pripojíme znak ~ "soužení", dosta:., neme zna I( {;ft. ~ ~
'%si
"vy'borny,' Sl'\ny'" .,,'
r.s<..
ZnakA~"kobka"
bez znaku 15:1
"bambus" znamená "drak" ~~
.
OBSAH
Deník z vezení .... Nad první stránkou .. Byl jsem zadržen v ulici "Nejvyšší pocty" Príchod do okresní veznice v Ting-si .... Strastiplná životní pout Jitro .. Poledne . Po poledni . Vecer . VezeDská strava . Bližní v utrpení hraje na flétnu
7
8 9 10 11
13 15 16 17 18
19
Klády . Ucím se hrát šachy Dívám se na mesíc. Prídel vody Svátek podzimu Karban .... Karbaník ve vezení .. O svátku republiky veden v poutech do Tchien-pao . Cesta . Za soumraku , . Nocleh v Lung-cchiianu . Tchien-tung . Príchod do vezení v Tchien-pao Návšteva manželky spoluvezne
20 22
24 25 26 28 29
30 31 32
33 34 35
36
Nad titulky novin: Recepce na pocest pana Wilkieho Slovo k sobe ., . Pohled do polí . Krámek u cesty . Vezení v Kuo-te . Odváden v poutech brzy ráno. Z Lung-jenu do Tung-tingu .. Na ceste . Kriminál v Tchung-cengu .. Spoluveznova pokrývka z papíru. Za studené noci Pouta . J'jad vypadlým zubem .. Zena ,z,,;erbovaného vojáka PoznanI .
37 38 39 40 41 42 44 45 46 47 48 49 50
51 52
Na ceste do Nan-ningu Voják z eskorty nese s sebou vepre .. Klopýtnutí . Na pul ceste sedáme na lod do Nan-ningu. Vezení v Nan-ningu . Stesk . Naslouchám kuropení Nad mrtvým veznem karbaníkem. Ješte jeden . Zákaz cigaret . Soumrak . Ceny . Spánek neprichází
53
54 56 57
58 59 60 61 62
63 64 65 66
Vzpomínka na prítele . Píši žádosti za spoluvezne . Svrab . Naslouchám ranám tlouku pri loupání rýže 11. listopad ... Poplach .. Hra se znaky "Hotel" .. Ranní slunce ..... "Nepokoje ve Vietnamu" Britská delegace v Cíne. Veden do Wu-mingu Psí maso v Pao-siangu . Kuli na stavbe silnice . Dozorce mi ukradl hul .
67 68 69 70 71 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82
Milník . Nemluvne ve veznici v Sin-jangu Poplatek za svícení Vezenský život .. Pan Kuo .... Vrchní dozorce Mo Vlakem do Laj-pchinu . Chtel uprchnout V Laj-pchinu Príchod do Liao-cou ..... Dlouho mne nechtejí predvést. Pulnoc . Pred palácem guvernéra Již ctyri mesíce Težce nemocen ....
84
85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 99
100
Kuej-lin - "Skoricový háj" Poplatek za prijetí do cely ?! . ?
.
Pricházím na politickou správu 4. vojenského okruhu Jitrní krajina Predjarí Vecerní krajina Jsem omezován Bezesné noci Dlouhý déšt . Oplakávám strídání soumraku a jiter Podzimní rozjímání
101 102 103 104 105 106 107 108 109 110
111 112
,
. I
I
Mám úrední povolení k pohybu mimo celu •..... Podzimní noc . Nad "Verši tisíce básníku" Meditace nad krajinou .. Jasné nebe . Propušten z vezení, cvicím se v chuzi po horách •. Poznámky . Ho Ci Minovy básne z vezení Poznámka k prekladu
114 115 117 118
119 121 123 126
139
HO DENíK
CI MIN Z VEZENí
Z cínského originálu, vydaného v publikaci
Nhat ky trong tu nakladatelstvím Van hoe, Hanoi 1960, prebásnil Vladimír Korcák za odborné spolupráce I VQ Vasiljeva, který je také autorem doslovu a poznámek. Pouzdro, vazbu, predsádky a grafickou úpravu navrhl
Milan Jaroš. Vydal Odeon, nakladatelství
krásné literatury a umení, n. p.,
jako svou 4370. publikaci v redakci krásné literatury. Praha 1985. Odpovedný redaktor Miloslav Žilina. Vytiskla Stráž, tiskarské závody, n. p., Plzen, závod ve Vimperku. 1,32 autorských archu, 1,51 vydavatelských archu.
Vydání první. Náklad 1000 výtisku. 60422855. 13/44.01-046-85. Cena váz. v kuži 18 Kcs
