LUŽNÝ, D., Náboženství a moderní společnost. Sociologické teorie modernizace a sekularizace, Masarykova univerzita, Brno 1990. ISBN 80-210-2224-8.
Sekularizace
Snižování sociálního významu náboženství - Bryan R. Wilson Mezi řadou autorů, kteří se na základě studia náboženského života rozvinutých industriálních zemí snažili v šedesátých letech zformulovat obecnější tvrzení o vztahu náboženství a moderní společnosti, zaujímá výjimečné místo Bryan R. Wilson, jenž bývá považován za jednoho z hlavních představitelů tzv. sekularizační teze. Je autorem řady prací, mezi nimiž zaujímají klíčové místo právě monografie věnované náboženství: Sekty a společnost, Náboženství v sekulární společnosti, Náboženské sekty, Magie a milénium, Vznešení divoši, Současné transformace náboženství. Náboženství v sociologické perspektivě a Sociální dimenze sektářstvi . Z hlediska tématu, které v tomto textu sledujeme, je též důležitá jeho editorská práce na sborníku Sociální působení nových náboženských hnutí a příspěvky v publikacích jiných editorů, mezi něž patří např. studie „Sekularizace: zděděný model", „Reflexe mnohostranné polemiky" a „Sekularizace. Náboženství v moderním světě". Ve Wilsonových pracích se střetla dvě velká témata sociologie náboženství šedesátých a sedmdesátých let - sekularizace a působení nových náboženských hnutí. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
Bryan Wilson, Sečtu and Society, London: Heinemann 1961. Bryan Wilson, Religion in Secular Society, London: Watts 1966. Bryan Wilson, Religious Sects, London: Weidenfeld & Nicholson 1970. Bryan Wilson, Magie and Millennium, London: Heinemann - New York: HarperRow 1973. Bryan Wilson, The Noble Savages: The Primitive Origins of Charisma andits Contemporary Survival, Berkeley - Los Angeles - London: University of California Press 1975. Bryan Wilson, Contemporary Transfomatiorm of Religion, Oxford: Clarendon Press 1976. Bryan Wilson, Religion in Sociological Perspective, Oxford: Oxford University Press 1982. Bryan Wilson, The Sociál Dimensions of Sectarianism: Sečtu and New Religious Movements in Contemporary Society, Oxford: Clarendon Press 1990. Bryan Wilson (ed.), The Sociál Impact of New Religious Movements, New York: Rose of Sharon Press 1981. Bryan Wilson, „Secularization: The Inherited Model", in: Phillip E. Hammond (ed.), The Sacred in a Secular Age, Berkeley - Los Angeles - London: University of California Press 1985,s.9-20. Bryan Wilson, „Reflections on a Many Sided Controversy", in: Steve Bruče (ed.), Religion and Modernization: Sociologists and Historians Debatě the Secularization Thesis, Oxford: Clarendon Press 1992, s. 195-215. Bryan Wilson, „Secularization: Religion in the Modem World", in: Stewart Suťherland (ed.), The WiirlďsReligions, London: Routledge 1988, s. 953-966.
Wilson vychází z teze, podle níž je proces sekularizace součástí zásadní sociální změny, jež je vymezována jako přechod od tradiční k moderní společnosti. Pro označení tohoto přechodu používá Wilson termínu societalizace. Wilsonův přístup rozlišuje dva typy sociální organizace, jež popsal již Ferdinand Tonnies (1855-1936), když hovořil o zásadních rozdílech mezi společenstvím (Gemeinschaft) a společností (Gesellschaft).13 Náboženství má podle Wilsona své zdroje ve společenství, tedy v lokálních, trvalých vztazích relativně stabilní skupiny, která je založena na intenzivním mezilidském kontaktu (tváří v tvář) a jejíž typickou podobou je klan nebo vesnice. Proti lokálnímu společenství stojí rozsáhlá, státem koordinovaná společnost, jež je založena na neosobních vztazích, v nichž jedinec není totální osobou, jak tomu bylo ve společenství, ale pouhým předvaděčem rolí. Moderní společenský systém zasahuje do všech oblastí života, od politiky, přes ekonomiku, soudnictví, vzdělávání až po rekreaci, a v tomto systému ztrácí všechno lokální svůj původní význam - úpadek se dotýká lokálních řemesel, výroby, zvyků, dialektů atd.14 S těmito přeměnami mizí též zakotvení náboženství, které je podle Wilsona ideologií tradičního typu společenství. Tradiční společenství byla zcela prostoupena nadpřirozeným, neboť lidé vymezovali sami sebe, svůj původ, sociální uspořádání a osud odkazem na oblast nadempirického. Největší stavby byly v těchto společenstvích určeny náboženským aktivitám anebo byly postaveny s ohledem na nadpřirozené světy. Náboženské autority dodávaly symboly a znaky individuální i skupinové identitě a nejzazší cíle lidského snažení byly vyjádřeny vjinosvětských termínech, ti. v termínech, které se vztahovaly ke sférám mimo empirickou zkušenost. " Každou částí života tradičního společenství prostupoval náboženský symbolismus. Náboženství legitimizovalo způsob života - byly rozvinuty náboženské procedury, které sloužily k ochraně lokálních sídlišť; existovaly nadpřirozené síly, k nimž se rodina nebo klan a jejich členové mohli vztahovat; lidé získávali z náboženství sílu a zdůvodnění svého postavení, blahobytu či naopak bídy. Vedle toho náboženství např. podporovalo porodnost, a tím 13 Ferdinand Tonnies, Gemeinschqft und Gesellschafl, 1887. Tonnies zde vytvořil modelově schéma, které je v sociologii základem schematické dichotomie tradiční a moderní společ nosti. Zatímco Gemeinschqft je přirozeným sociálním útvarem s vnitřními harmonickým: vztahy, s absencí individuální vůle členů společenství a převahou obecných zájmů, pro Gesellscha.fije příznačná individualita členů, kteří se ve snaze uspokojit individuální zájrm řídí individuální vůlí (Kurwille). V moderní společnosti (Gesellschafl) nastupuje na miste náboženství veřejné mínění, mravy a tradiční zvyky jsou nahrazeny módou a momentálním, libůstkami, na významu nabývá na úkor obecného majetku majetek soukromý a přirozen:. solidarita je vystřídána solidaritou smluvní. Srv. např. Pitirim Sorokin, Sociologické nauk) přítomnosti, Praha: Jan Laichter 1936, s. 394-395. 14 Bryan Wilson, Religion in Sociological Perspective, Oxford - New York: Oxford Universit Press 61992, s. 153-154.
15 Ibid.,&. 151.
63 přežití a sílu daného společenství; uvá- Základním principem sociologické analýzy dělo jedince (zvláště mladé) na veřej- je již dlouho rozlišení mezi Gemeinschaft a Gesellschaft, mezi lokální komunitou nost, kde se mohli identifikovat se a neosobní společností. Chápeme-li komusvým postavením; sloužilo k léčení nitu jako trvalou místní.skupinu, pro kterou příznačný kontakt tváří v tvář a jejímž různých neduhů a nemocí; vedlo je typickým příkladem je klan nebo vesnice, k ohleduplnosti vůči starým lidem pak proti ní můžeme postavit rozsáhlou, a pomáhalo (což je velmi důležité) vy- neosobní, politicky koordinovanou státní společnost. Západní, a možná veškeré dějiny rovnat se smrtí blízkých osob. Stavělo dokumentují proces, v němž se místní na biologickém základě mezilidských komunity spojují v širší systém vztahů, jehož, nejsou především vazby mezi vztahů, jeho jazyk byl často velmi íkanivem celistvými osobnostmi, nýbrž vztahy mezi emotivní a obsahoval symbolismus vykonavateli rolí. Společenský systém neblízkých, rodinných vazeb (zřejmé je musel původně znamenat nic jiného než rozšiřování posud nejisté politické moci, která to např. na často užívaném přirovnání život na lokální úrovni ovlivňovala pouze božstva k otci, bratru, matce či dítě- nesouvisle a ve značně omezených aspektech. S postupem času začal společenský ti).'6 systém život na místní úrovni ve všem koorV moderní společnosti náboženství dinovat do rozsáhlé sítě a pokryl všechny všechny tyto funkce ztratilo, protože stránky politické, ekonomické, právní, vzdělávací a rekreační aktivity. V naší době vyindustriální společnost nepotřebuje kazují místní řemesla, místní produkty, žádné lokální bohy. Prostředky místní zvyky a místní dialekty rychlý úpaProces, v němž je tak velké množství obživy nejsou lokálně omezeny; po- dek. komunit i jednotlivců vtahováno do složirodnost již není pozitivní hodnotou; tých vztahů vzájemné závislosti s racionálveřejné působení není pro většinu čle- ně artikulovaným předváděním rolí, je procesem societalizace. Lidský život se v tomto nů společnosti možné a jedinec se navíc procesu stále více organizuje a vplétá do ze své anonymity v moderní masové sítě vztahů, nikoli však místních, nýbrž, (přičemž společností je zde společnosti těší. Lokální život nelze společenských nejčastěji, ne však výhradně, národní stát). pozitivně hodnotit, protože ve skuteč- Průvodním jevem procesu societalizace je nosti neexistuje. Moderní sociální or- podle mne proces sekularizace. ganizace navíc ve svých základech vyBryan Wilson, Religion in Sociological chází ze sekulárních premis. Všech- Perspeclive, Oxford: Oxford University ny oblasti, které byly dříve podřízeny Press 61992, s. 153-154. náboženství (mimo jiné též proces výroby a spotřeby, koordinace různých aktivit, mocenské nástroje, způsoby přenosu vědomostí atd.), jsou v moderní společnosti řízeny praktickými, empirickými a racionálními předpisy. Pokud platí, že tradiční řád vycházel z mobilizace afektivních dispozic, pak moderní společnost vyžaduje mobilizaci intelektuálních schopností. S odkazem na Weberovu koncepci modernizace jako postupující racionalizace popisuje Wilson moderní společnost jako systém, který je stále 16 Ibid.,s. 159. 17 Ibid.,s. 160. 18 Ibid.,s. 155.
64
efektivněji racionalizován novými technologiemi a plánovacími procedurami. V tradičních společenstvích byly individuální povinnosti předepsány koncepcemi mravnosti, jež se odvozovaly z nadpřirozených zdrojů a odkazovaly k nadpřirozeným cílům. V moderních společnostech vyplývají povinnosti a role z racionální struktury, v níž se nacvičují dovednosti, certifikují schopnosti, předepisují a koordinují role, vypočítávají odměny a měří se a přiděluje čas. V podmínkách nadvlády logiky racionálního, ekonomického a technického řádu se tradice stává ztrátou času, zvyky se stávají anachronismem, rituály (jež jsou zbaveny svého emocionálního obsahu) rutinou a kreativita (jež probíhá mimo předem stanovené hranice) začíná být nahlížena jako potenciální hrozba řádu. Racionální struktura moderního sociálního uspořádání nepředpokládá pro svou existenci ideu nadpřirozeného, neboť je sama vnitřně koherentní a soběstačná. Základem přeměny tradičního společenství v moderní společnost je posun od nadempirického k empirickému, od transcendentních entit k naturalismu, od jinosvětských cílů k imanentismu, od orientace na minulost jako předurčující sílu v životě k vzrůstajícímu zájmu o plánovanou a předurčenou budoucnost, od spekulativního a „zjeveného" vědění k praktickým zájmům, od dogmat k verifikovatelným propozicím, od přijímání náhodných, spazmodických a charismatických projevů božského k systematickému, strukturovanému, plánovanému a rutinizovanému řízení lidského. Celý tento posun je obsažen v teorii sekularizace a tvoří teoretické základy nejen sociologie náboženství, ale i sociologie jako celku. Sekularizaci Wilson vymezuje jako proces, ve kterém náboženské instituce, jednání a vědomí ztrácejí sociální význam. Tento proces zahrnuje vyvlastnění majetku a ztrátu politické moci náboženských subjektů, posun od náboženské kontroly ke kontrole světské, úbytek množství času, energie a prostředků, jež lidé věnují nadpřirozeným věcem, úpadek náboženských institucí. V oblasti chování k tomu přistupuje nahrazení náboženských přikázání požadavky, které odpovídají přísně technickým kritériím, postupné nahrazování specificky náboženského vědomí (jež se může rozprostírat od závislosti na kouzlech, rituálech, kázáních až k hluboce duchovně inspirované etice) empirickou, racionální a instrumentální orientací ve světě; opuštění mytické, poetické a umělecké interpretace přírody a společnosti ve prospěch deskripce vycházející z faktů a s tím související přísné rozlišování hodnotících a citových dispozic od kognitivní a pozitivistické orientace. Právě spojování a záměna hodnocení a analýzy je příčinou řady nedorozumění v diskusi o charakteru sekularizace, což je chyba, které se podle 19 lbid.,s. 156-158. 20 Ibid.,s. 149.
_____________________________________________________________ 65
Wilsona dopouštějí především nábožensky angažovaní jedinci. Ti často zaměňují sekularizaci a sekularismus. Podle Wilsona by se tyto dva termíny měly jasně rozlišovat. Zatímco sekularizace označuje proces, jenž probíhá v sociální struktuře a jehož jádrem je proces sociální diferenciace, termín sekularismus se týká ideologie, která se s tímto procesem plně ztotožňuje a hlásá úpadek a zánik náboženství. Sekularizace je dle Wilsona hodnotově neutrální termín, který odkazuje na přesun majetku, moci, aktivit a manifestních i latentních funkcí od institucí s nadpřirozeným referenčním rámcem směrem k institucím, které fungují podle empirických, racionálních a pragmatických kritérií. Sekularizace jako proces strukturální změny společnosti ovlivňuje samozřejmě celek společnosti. Podle Wilsona se totiž v procesu sekularizace mění společenský systém a tato změna zpětně dopadá jak na samotné náboženské organizace, v nichž dochází k vnitřní sekularizaci, tak na individuální vědomí každého člena moderní společnosti. Na každé z těchto rovin života společnosti (celospolečenské, skupinové a individuální) však probíhá sekularizace jinak a s jinou intenzitou. Vliv sekularizace je do značné míry omezen tím, že náboženství odpovídá na určité hluboce zakořeněné lidské potřeby, a proto je jen stěží nahraditelné. Výrazem této skutečnosti jsou období náboženského oživení a vznik nových náboženských hnutí. Přestože tedy náboženství již není v moderní společnosti zastřešující silou, může podle Wilsona i tam, kde existuje převaha formálních, racionálních, byrokratických struktur a technických operací, stále hrát významnou roli.
