KUSKUS Umíte si odpočinout?
Poznejte krásy Nového Zélandu!
OBEZITA Epidemie 21. století?
Banánové děti -Vietnamská kultura u nás
MARTINA HŘEBÍČKOVÁ | KUSKUS | březen 2016|
Talentovaná běžkyně, psycholožka a i dobrá matka
ÚVODNÍK
V zájmu osobního rozvoje a inspirace pro hlavní téma jsme minulý měsíc s kolegyní absolvovaly přednášku o vytrvalostním běhu. Netušily jsme ovšem, že v tom je taková věda, o čemž nás přesvědčil přítomný lékař a trenér dálkových běžců. „Mnoho lidí dělá chyby, počínaje výběrem bot, jež by měly být asi o číslo větší,“ dí přednášející. Nové (a ne levné) sportovní boty jsem si koupila před měsícem – brala jsem to jako jakousi investici do nového životního stylu. O číslo větší rozhodně nejsou, ale mně tohle vyhovuje, říkám si, jsou mi pohodlné, tak akorát. Lektor pokračuje: „Nejčastěji s tím mají potíže ženy, které si odmítají připustit, že by si měly z nějakého důvodu kupovat volné boty. Slezou vám nehty, dámy!“ Snažím se i nadále neztrácet své běžecké ambice a táži se trenéra, co je špatně, mám-li při běhu potíže s dechem. Prý běhám moc rychle a moje srdce by mělo v nejlepším případě šlapat maximálně na 70 procent. Kolegyně mě v tom nenechává a navazuje dotazem, kolik tepů za minutu je v praxi maximum. Mladík si ji měří pohledem a odpovídá: „Ženám se do maxima počítá 200 mínus věk… takže berte tak 170.“ Nebýt nám oběma pod dvacet, možná to bereme jako dobrou radu. O tom, proč má běhání smysl, se tedy dočtete spíše v rozhovorech s Martinou Hřebíčkovou a Janou Fialovou. Já si raději nastuduji, jak správně odpočívat – protože u toho je jedno, kolik vám je, a boty si můžete nosit, jaké chcete. Příjemné čtení! Zuzana Drtinová, šéfredaktorka
2
OBSAH ŽIVOTNÍ STYL:
Banánové děti Jak správně odpočívat Epidemie 21. století SPORT:
Jana Fialová Běh, součást mého já Jóga po běhání CESTOVÁNÍ:
Nový Zéland KULTURA:
Dánská dívka Novinky v kinech Tip redakce SPECIÁL:
Kuskus Fejeton
| KUSKUS | březen 2016|
ÚVODNÍK ŽIVOTNÍ ST YL
BANÁNOVÉ DĚTI Toto slovní spojení už jste jistě někdy zaslechli. Povaha bílá, ale kůže žlutá? To je přece neoficiální označení pro naši dospívající a třetí nejpočetnější minoritu. Odkud se vzali? Někteří se sem přestěhovali s rodiči, jiní se tu už narodili. Jejich rodiče sem buď emigrovali, nebo sem přišli studovat. Dostat se do Evropy před třiceti lety byla příležitost velmi ojedinělá, naskytla se jen zlomku nejlepších studentů s vynikajícími výsledky. Rozdělení tehdejších studentů do jednotlivých zemí bylo losováním, tedy náhodně. A určilo celou jejich budoucnost. Mladé Vietnamky, které se v Čechách už narodily, se cítí, jako Češky. Snídají chleba s máslem nebo jogurtem, místo rýže nebo polévky. S češtinou, na rozdíl od svých rodičů, problémy nemají, přízvuk z vietnamštiny nemají, podle řeči byste je od Češek nerozeznali. Některé Vietnamky, nebo spíše většina z nich, mají naopak problémy s vietnamštinou, jelikož trávily většinu svého dětství v české školce nebo u takzvaně českých babiček. České babičky se o děti starají, když jejich rodiče pracují. Vaří jim česká jídla, pomáhají s úkoly a obecně je seznamují s českou kulturou.
.
?
Co se týče tradic, vietnamské rodiny si na ně potrpí. Každá rodina má doma svůj oltář, na kterém stojí zarámované fotky zesnulých předků, jako úcta k nim. Uprostřed je běžně porcelánová nádoba naplněná rýžovou slámou, do které se zapichují vonné tyčinky při významných svátcích, nebo na výročí úmrtí. Vonné tyčinky se nezhasínají sfouknutím, ale mávnutím rukou, které se považuje za zdvořilejší. Jako významný svátek se počítá lunární nový rok nebo úplněk. Na oslavu těchto dní se uvaří tradiční jídlo a poté se pokládá naservírované k oltáři. Během úplňku, který je méně slavnostní, stačí položit talíř s ovocem. Zatímco se rodiče zasněně dívají na oltář a vidí své dětství v rýžových polích, děti to tak nemají a láska k vlasti se u nich pomalu vytrácí.
„V podstatě to jsou děti, které mají dvě identity… “
Jsou jako Češky, kromě toho, že doma jedí hůlkami a místo brambor jedí rýži. Když vyjdou z domu, automaticky přepnou na češtinu, ale v moment, kdy vejdou dveřmi domů, většina se přenastaví na jejich mateřský jazyk, vietnamštinu. V podstatě to jsou děti, které mají dvě identity. Mají dokonce dvě jména, jedno vietnamské v pase a druhé české, aby to ulehčili svým českým známým.
V oblasti randění je to už trochu komplikovanější. Většina rodičů odsuzuje samotné randění v dospívajícím věku, nehledě na to s kým. Podle tradiční morálky by dívka měla ztratit panenství až v manželství. Je to proto, že se skoro každý rodič bojí, že si dívka v budoucnosti nenajde slušného manžela. Kvůli tomuto typu výchovy si dívky váží svých partnerů více a jsou velmi loajální. Průzkumy ukazují, že Vietnam patří mezi země, ve kterých je nejméně rozvodů. Ovšem tento trend samozřejmě platí pouze většinově, rozhodně nelze vztáhnout na každou Vietnamku. Phuong Khanh Nguyen
4
ŽIVOTNÍ STYL
UMÍTE ODPOČÍVAT Samou snahou žít aktivní život zapomínáme na to, že pro zdraví je srovnatelně důležitý i odpočinek. Nepřipravila nás dnešní zrychlená doba o potřebnou schopnost vypnout?
?
Odpočinek je, stejně jako spánek, nutný pro zachování tělesného i duševního zdraví. Má pro nás význam jak regenerační, tak ochranný a tím zvyšuje kvalitu našeho života. O co se jedná? O klidový a relaxační stav těla bez stresu a emocí, jemuž by se zdravý člověk měl oddávat jednu až dvě hodiny denně, a k tomu jednou za delší dobu na dovolené. Asi si říkáte, že během dne určitě nejméně dvě hodiny strávíte tím, že neděláte nic moc užitečného – to se ale za odpočinek považovat nedá. K tomu, aby si tělo fyziologicky úplně uvolnilo a nestresovalo se, je potřeba naplnit několik předpokladů. Mezi ty bychom zařadili pocit, že mohu odpočívat (žádné výčitky!), pocit, že mám vše pod kontrolou (Vypnula jsem sporák?), vhodné prostředí a poloha, dostatek času a zajištění biologických potřeb. Experti také uvádějí, že nám pomáhá vědomí, že nám v případě potřeby někdo pomůže, a v neposlední řadě pochopení ostatních.
Jednou z variant odpočinku je například procházka...
Neexistuje tedy odpověď na to, jakým způsobem přímo odpočívat, vhodné je velké množství aktivit – stačí, když při nich dokážeme takzvaně ‚vypnout‘. Mnohé ženy rády sportují, a ačkoli se nezdá, že by odpočívaly, duševně se jim ulevuje. Nemáme-li čas na masáže a vycházky, relaxovat můžeme i fyzickou prací – opět se však nesmíme ničím stresovat (nebo to alespoň co nejvíce omezit) a soustředit se na onu činnost. Můžeme se oddat svým koníčkům, ponořit se do horké koupele, poslouchat hudbu anebo jen tak ležet… ale když se při tom podaří ještě něco udělat, je to ideální!
Zuzana Drtinová
| KUSKUS | březen 2016|
ŽIVOTNÍ STYL
EPIDEMIE STOLETÍ
21.
ČESKÁ REPUBLIKA JE ŠPIČKOU V EVROPĚ, CO SE TÝČE OBEZITY… Obezita je stále a stále častější diagnózou. Ve světě trpí nadváhou okolo dvou miliard lidí, což tvoří podstatnou část populace, když odečtete další dvě miliardy hladovějících v Africe. Tento trend se rozmohl zejména ve vyspělých zemích, a ČR samozřejmě není výjimkou.
která není vidět. Je tudíž skrytá. Odhalí ji obvykle pouze lékař s přístroji na měření obsahu tuku v těle.
PŘEHLÍŽENÉ DROBNOSTI
Obezita je stav, při kterém máme nadměrnou tělesnou hmotnost se zvýšeným podílem tuku. Udává se, že hranicí pro toto onemocnění je BMI (body mass index) vyšší než 30. Tento index ovšem udává jen orientační hodnotu, a proto na něj nelze naprosto spoléhat (BMI se nepočítá dětem a vrcholovým sportovcům). Vždy je lepší navštívit odborníka, který vytvoří přesné schéma ukládání tuků ve vašem těle.
I.
Stravujte se pravidelně a kvalitně, vaše tělo to náležitě ocení.
II.
Zbytečně se nestresujte, ničemu to nepomůže.
III.
Potěšte své tělo jakýmkoliv druhem pohybu, uvidíte, že se i budete cítit lépe.
IV.
?
Samozřejmě nemusí být vždy chyba pouze na vaší straně. Obezita může být silně ovlivněna užíváním medikamentů s nevhodnými vedlejšími účinky. Nejčastější příklad takového léku je určitě vám dobře známá hormonální antikoncepce. Existuje ale mnoho typů, a proto pokud používáte nevyhovující, není problém ji vyměnit za jinou, pro vaše tělo snesitelnější. Dalším důležitým faktorem je kouření. Jelikož cigarety obsahují látku nikotin, která potlačuje chuť k jídlu, a proto ovlivňuje důležité hormony (Leptin), tak vám nejdříve kouření nabourá rytmus stravovacích návyků. To je důvod, proč během odvykacího procesu lidé přibírají. Nabírají totiž zpět kila, která ztratili v průběhu let, co kouřili.
Když už se u vás obezita Dopřejte si projeví, bude to pravděpodobně dostatek spánku a běžná obezita, která je příčinou odpočinku. Odpočaté tělo, devadesáti procent případů. Je to Dnes je často diskutovaným ten nejprostší původce jakého si lepší tělo. tématem, spojeným s nárůstem umíte představit. Nerovnováha. obezity ve vyspělých zemích, Nevybalancovaný příjem a výdej energie, přehnaný luxus a zhýčkanost populace. zjednodušeně řečeno, sníte více, než spálíte, a to o Samozřejmě to není jediné, co za stoupající křivku dost. Pokud nemáte čas na sport, či jinou v grafu může, ale jak jinak si vysvětli statistiky, pohybovou aktivitu (klidně i chůzi, nebo luxování) které tvrdí, že od roku 1980 se počet lidí s tukovým a své volné chvíle trávíte rychlou a agresivní polštářem pod kůží zvýšil o 27% (WHO). konzumací, nejlépe něčeho s vysokým obsahem Největším současným problémem je pak obezita u tuku, jste na dobré cestě k nadváze. Jen lidé, kteří dětí, z nichž je obézních až 30%. vyhráli genovou loterii a jejich bazální (klidový) metabolismus spaluje jako o život, si mohou dovolit Česká republika je na nejvyšším políčku v jíst, co se jim zlíbí v libovolném množství. Ovšem Evropských statistikách a zaujímá tak 21. místo v občas ani oni nemají vyhráno a může se u nich žebříčku světovém. Nyní je na vás, zdali chcete projevit tzv. latální obezita. Jedná se o typ obezity, pomoct ČR udržet se tam kde je, anebo raději přenechat tento post jiné zemi… 6
Sára Stoulilová
ŽIVOTNÍ STYL
R OZHOVOR : JANA FIALOVÁ ana Fialová, usměvavá žena s ambicemi, s bohatými jazykovými dovednostmi a dvojí kulturou. Strávila tři roky v Novém Dillí studováním Tibetštiny a filozofie. V indické kultuře hledá mír a klid, medituje denně a přizpůsobuje se vášnivě tamějším tradicím. Co se týče oblasti Janiny práce, působí jako manažerka hotelu, jelikož vyniká ve znalostech cestovního ruchu. A co její volný čas, je taky tak klidný, jako indická kultura?
J
Co považujete za svůj největší osobní úspěch? V triatlonu? Tím, že se jedná o vytrvalostní disciplínu, tak samotné dokončení závodu je náročné. Ale můj nejúspěšnější závod byl letos v srpnu, ten jsem vyhrála.
IRONMAN TRIATLON 3,86 km plavání 180,25 km jízdy na kole 42,2 km běhu
Co dalšího příprava na závody obnáší? (vyjma tréninků)
No ano, byl to velmi náročný závod, takže to bylo příjemné.
Člověk trénuje na všechny tři disciplíny, plus ještě trénujete v posilovně silově a pak i logistická příprava. Je důležité se naučit trochu plánovat a pro mě osobně je nejdůležitější odpočívat. Odpočinek je něco úplně jiného než trénink, to je disciplína, ale je pro mě mnohdy težší. Do tréninku se donutím a baví mě to, ale pak mám problémy se vypnout.
A jak dlouho trvá jeden závod?
Součástí vašeho odpočinku je i meditace že?
Je to 3,8 kilometrů plavání, 180 kilometrů na kole a 42 kilometrů běhu, takže no, docela dlouho.
Ano, medituji denně.
Slyšela jsem, že jste porazila i některé muže.
Co byl první impuls k tomu, abyste začala trénovat na triatlon? Mně se to líbilo už od dětství, tak jsem se rozhodla chodit běhat, běhaly jsme s kamarádkou. Ona nejprve z legrace šla na kratší závod, já jsem ji jen doprovázela. A pak se mi to zalíbilo, tak jsem se tomu začala věnovat, postupně tomu úplně propadla a zůstala u toho. Jak často trénujete? Denně. Jsou to tři disciplíny, takže denně. Dost často i dvakrát denně. Plavání mám dvakrát týdně od šesti od rána a běhat chodím většinou před prací nebo po práci.
Dá se sport skloubit s prací? Určitě. Je to hodně o plánování, jakmile si přesně rozplánujete jak dlouho a čemu se chcete v daný čas věnovat, nezabere to zas tak moc času, třeba hodinka nebo dvě ráno, a pak hodinka večer. Jak se k vašemu netradičnímu hobby staví rodina? Mě ten trénuje fyzicky, ale hlavně duševně, takže si myslím, že mě v tom celkem podporují. Můj přítel dělá to samé, vystudoval obor na fakultě tělesné výchovy. Takže se podporujeme navzájem. Jaká je vaše motivace? Jednak fyzická kondice, kterou mi to rozhodně ohromně zvedá, po fyzické stránce je to super. Víc
výhod ale vidím, co se týče psychiky, myslím si, že jsem díky tomu odolnější a vyrovnanější. | KUSKUS | březen 2016|
SPORT Stoprocentně mám lepší náladu. To by musel být opravdu už extrémní stres, aby se to nedalo vyplavat, vyběhat nebo vyjet na kole! Máte před sebou momentálně nějaké důležité závody? Jestli ano, jaké jsou vaše cíle? Je toho hodně. Chtěla bych se zúčastnit jednoho závodu v červenci, který bude v Praze a bude dvoudenní, ten bych rozhodně chtěla absolvovat. První den je terénní závod a ten druhý je na silnicích. Ten bych chtěla nějak slušně odjet, ale triatlony mě čekají v průběhu celé sezóny. Takže těch závodů máte hodně, jak vidím. Ty dlouhé jsou fyzicky hodně vyčerpávající a tělo se pak potřebuje zregenerovat, což trvá i několik týdnů, takže si myslím, že letos stihnu tak dva, maximálně tři dlouhé závody. Poslední tradiční otázka: Co byste vzkázala ženám, které se chtějí vydat stejnou cestou jako vy? Na sto procent doporučuji, i přes to, že to je hodně náročné. Když chcete odjet například za sezónu tři závody, tak je to velký závazek, který se nedá zvládnout s běžným tréninkem. Triatlon je dobrý
8
sport tím, že jsou to tři disciplíny, že člověk nemá jednostranně zatížené tělo. No a komunita lidí, kteří se kolem tohoto sportu pohybují, to je mnohdy ta největší podpora a pomoc, je to fajn, protože jste všichni na jedné vlně, tím pádem jsou i všechny závody super. Třeba oproti ostatním sportům se závody v triatlonu jezdí vždy smíšeně, jezdí muži, ženy, amatéři, profesionálové a různé věkové kategorie, všichni dohromady. Děkuji moc za rozhovor a přeji Vám příjemné večerní běhání. Vlastně jsem dneska plánovala jít plavat Phuong Khanh Nguyen.
SPORT
R OZHOVOR : BĚH, SOUČÁST MÉHO JÁ D OC . P H D R . H ŘEBÍČKOVÁ M ARTINA , D R ., DS C .
V
současné době je Martina vedoucí vědeckou pracovnicí Psychologického ústavu AVČR. Na kontě má autorství několika odborných publikací týkajících se zejména výzkumu struktury osobnosti, pravidelně se účastní mezinárodních vědeckých konferencí v zahraničí a je nejcitovanější autorkou v oblasti psychologie v České republice. Ve volném čase běhá. A jak!
ULTRAMARATON Ultramaroton se považuje za nejnáročnější z běžeckých závodů … Více než 42 kilometrů běhu … Světový rekord na 100km je 06:10:20 (Donald Ritchie) … Běží se na čas anebo na vzdálenost
MATKA.. ULTRAMARATONISTA.. PSYCHOLOŽKA..
V jedné osobě…
Martino, letos ses účastnila třetího ročníku Brněnského masakru, což je běh po okolí Brna a v Moravském krasu o vzdálenosti 63 km a převýšením kolem dvou tisíc metrů. Říkám to správně? Ano ano, přesně tak. Byl to tvůj první ultra maraton? Nebyl, už jsem jednou běžela, můj první byl závod RockPoint horská výzva. Běželo se v Jeseníkách a je to závod pro dvojice, takže jsem běžela s kamarádkou. Brněnský masakr jsem běžela sama a byl to můj druhý ultra maraton. Jak jste dopadly? Skončily jsme druhé, což byl pro mě obrovský úspěch. Nečekala jsem to, protože jsem nevěděla, co mohu čekat od sebe, jestli to vydržím, jestli to zvládnu. Radost mi také udělalo, že jsme v tom závodě porazily i o mnoho mladší závodnice. Trénovaly jste společně? Kamarádka je stejně stará jako já, což znamená, že spadáme do kategorie řekněme… zralých žen, jenže ona běhá dlouhé tratě odjakživa. Známe se asi třicet let, ještě
| KUSKUS | březen 2016|
SPORT z vysoké školy. O ní jsem právě věděla, že dlouhé tratě běhá a napadlo mě, že bychom to společně mohly zkusit. Tak jsem ji oslovila, ona souhlasila, ale měla jsem z toho hrůzu, protože ona je reprezentantkou v ultra maratonech a dokáže uběhnout 100 kilometrů za osm a půl hodiny. Nicméně jsme se domluvily, tím pádem to pro mě byl velký závazek. Že jí stačit nebudu, jsem věděla, ale bála jsem se, abych ji nebrzdila příliš, tudíž příprava byla velmi intenzivní. Co považuješ za svůj největší osobní úspěch? Kdy ses nejvíc překonala?
Před těmi čtyřmi lety jsem začínala se závodními ambicemi. Byla jsem součástí projektu PIM Woman Challenge, kde cílem bylo uběhnout maraton. Měly jsme přesné tréninkové plány, kterých jsem se poctivě držela, takže jsem si nakoupila SportTester, měřila jsem tepy, běhala přesné objemy, měnila tempo, všechno přesně tak, jak jsem měla. Jenže jsem zjistila, že běhání, něco, co mě má bavit a má mi dělat radost, mě jen stresuje. Pořád jsem si všechno musela hlídat, tepy, které jsem mít měla, jsem neměla, z toho jsem byla smutná.
„Chci jen běhat, protože mě to baví a dělá mi to radost.“
Asi celý poslední rok, jak jsem to všechno zvládla, ale nechci to příliš rozebírat. Už to přešlo. Já běhání už totiž nemám na nějaké maratony, ani nemám žádné velké cíle. Chci jen běhat, protože mě to baví a dělá mi to radost. Jak ses k běhání vlastně dostala? Co byl první impulz? Já běhám už…(počítá). No začala jsem v osmé třídě, to jsem takhle ležela před televizí a dívala jsem se na olympiádu v Montrealu, v sedmdesátém šestém roce. Běhaly se sprinty, mně se to zalíbilo a tak jsem se domluvila ještě s nějakou kamarádkou a šly jsme na stadion trénovat. Nebylo to ale moc obvyklé, bydlela jsem na vesnici a tam, aby děti chodily do nějakého kroužku? Před pětatřiceti lety? Nic takového zkrátka nebylo. Každopádně jsem během střední školy trénovala na stadionu sprinty, závodila jsem v Opavě. Ale s dlouhými tratěmi to nemělo nic společného, pro mě i dvoustovka byla moc dlouhá, Nejradši jsem měla šedesátku na stadionu, osm vteřin a jdu do sprch. Kdyby mě v té době někdo řekl, že uběhnu maraton, tak se směji. A šedesát kilometrů. Myslela bych si, že se zbláznil. Když jsem šla do Brna na vysokou, reprezentovala jsem univerzitu. Běhávala jsem stovku a dvoustovku, a docházet na tréninky jsem vydržela docela dlouho, snad do devětadvaceti. Pak jsem přestala, občas jsem si jezdila na kole, v zimě na lyžích, ale nic pravidelného. K běhání jsem se vrátila až tak před čtyřmi lety.
10
Obnáší příprava na závody ještě něco dalšího kromě ryze fyzických tréninků?
Tak jsem to všechno zrušila. Žádné tepy neměřím, dokonce už ani vzdálenost ne. Běhám si prostě tak abych uběhla hodinu v klidu ve svém tempu. Musíš běhání nějak přizpůsobovat stravu? Ne, já jsem jídlo nikdy moc neřešila, ani teď se tím moc nezabývám. Naopak jsem teď zjistila, že i když pořád relativně intenzivně běhám, tak jako by to tělo nepotřebovalo jíst tolik. Je to paradox, člověk by řekl, že čím více běhám, tím více spotřebuji a musím to následně doplnit, ale já to tak
SPORT necítím. Obešla bych se snad úplně bez masa, jen na luštěninách, obilninách a zelenině, zkrátka lehká jídla. A tak jím zkrátka to, co cítím, že tělo vyžaduje. Trénuješ často přepokládám, téměř denně, je tomu tak? Když se člověk chce vydat na ten dlouhý běh, tak na to opravdu musí být připravený tím, že naběhá objemy a tělo si musí přivyknout na dlouhotrvající zátěž. Já bych měla naběhat asi 80 km týdně, což ale nedělám, mám asi tak 60 km. Běhám každý den až na drobné výjimky, pětkrát týdně určitě, protože běhám do práce a z práce. To je pro mě jediný způsob, jak běhání zařadit do mých každodenních aktivit, protože čas odpoledne nemám. Já jen přiběhnu domů a jdu k plotně chystat večeři. Kromě toho, že běhám do práce a z práce, běhám vlastně všude. Běžím do banky, běžím k zubaři, běžím na poštu, zkrátka všude, i na kosmetiku. Oni už mě všude znají, vědí, že to je ta paní, která prostě přiběhne. Tak se omluvím za své nevhodné oděvy, že jsem trochu zpocená, pak se všichni zasmějeme a je to. Naštěstí si to můžu dovolit, kdybych pracovala v bance, nebo na nějakém úřadě, tak asi těžko, ale mojí badatelně to nevadí (smích). A já jsem se zrovna chtěla zeptat, kolik času týdně ti to zabírá, jenže teď vidím, že asi nic, když to používáš na místo dopravy…
Děti byly zvyklé sportovat úplně od malička, jenže teď se nám to trochu zvrtlo, protože starší Pavlína, moje nadějná lyžařské běžkyně, se přestala hýbat úplně. Skvěle jezdila i na horském kole, dokonce vyhrála i nějaké závody, ale na kole už nejezdí. Skvěle taky lyžovala, jenomže teď tvrdí, že lyže už nikdy nenazuje, ona jen snowboard. Takže já to mám tak, že svoje sportovní ambice na děti nepřenáším, dělám to pro svoji zábavu, protože mě to baví, a věřím, že se k tomu ona snad jednou vrátí. Co je v slabých motivací?
chvilkách
tvojí
největší
Pro mě je to přirozené. Vždycky jsem byla zvyklá se hýbat a přivykla jsem si tomu natolik, že bych neběhat asi nezvládla. Já už žádnou motivaci asi ani nepotřebuji, já bych měla absťák, kdybych neběhala. Až mi s věkem odejdou kolena, budu jezdit třeba na kole, ale opravdu si nedokážu představit, že bych se nehýbala.
„Běžím do banky, běžím
k zubaři, běžím na poštu, zkrátka všude, i na kosmetiku. Oni už mě všude znají, vědí, že to je ta paní, která prostě přiběhne. Tak se omluvím za své nevhodné oděvy, že jsem trochu zpocená, pak se všichni zasmějeme a je to.“
Ano, přesně tak. Cesta do práce a z práce je můj trénink. Takže s prací se to dá skloubit bez problému? Někdy jsem úplně dokonalá, že zvládnu i tři věci v jednom. Já totiž běžím, tudíž trénuji, domů z práce, takže se tím přepravuji, a ještě třeba nakoupím!
A co sny do budoucna? Chtěla by sis ještě nějaké splnit?
Mě nejvíc začalo bavit, když si najdu místo, vymyslím si výlet a pak tam běhám. Teď na podzim jsem si udělala něco podobného v Bílých Karpatech. To jsem si sama vymyslela, sama jsem si tam běžela, bylo to ještě paradoxní, protože jsem měla narozeniny. A tak jsem si sama proběhla Bílé Karpaty a zjistila jsem, že to celé sama zvládnu, že nikoho nepotřebuju a že si to dokážu všechno pěkně užít. Teď mám kamaráda, se kterým o víkendu občas někam vyběhneme a probíháme turistické značky na Vysočině, občas se někde zastavíme, něco prohlédneme a pak běžíme dál. Za ten den uběhneme třeba 30 km. Připadá mi to zábavnější, než běžet maraton a nechat dav lidí určit vaše tempo, pak se poměřovat, kdo je rychlejší. Já si ráda běžím pomalu a dlouho.
Co rodina? Jak se k tvému koníčku staví ta? | KUSKUS | březen 2016|
SPORT A poslední, tradiční otázka. Je něco, co bys chtěla vzkázat ostatním ženám, které by chtěly s běháním začít? Myslím si, že je na každém, aby si našel to, co ho baví. Někdo má kolo, někdo chodí do tělocvičny cvičit aerobik, někdo běhá. To běhání mě naplňuje, baví a mám to zkrátka ráda. Ať si to každý sám vyzkouší, třeba ho to chytne, třeba ne. Ať hlavně dělá to, co ho baví. Natálie Vyhnalová
JÓGA
VYBĚHNĚTE ……...…..STYLOVĚ!.
PO BĚHANÍ série cviků, která vás dokonale protáhne… 1. Pozice trojúhelníku Široce rozkročte, chodidlo levé nohy natočte dopředu, chodidlo pravé vytočte pod úhlem 45°. Levou nohu pokrčte v koleni, nikdy ne až za pravý úhel, levou rukou se ukloňte k levému kotníku, nebo co nejníže vám vaše tělo dovolí. Pravou ruku zvedněte směrem vzhůru a pohled směřujte za ní. Opakuje i na opačnou stranu. Tato pozice harmonizuje vaši solární čakru – sídlo emocí, uvolňuje kyčle a protahuje záda a nohy.
12
SPORT 2. Nízký výpad s protažením čtyřhlavého svalu stehenního Levou nohou udělejte nízký výpad dopředu. Koleno pravé nohy si položte na zem a nárt s lýtkem si pravou rukou opatrně přitáhněte směrem k tělu. Měla byste cítit tah na přední straně pravého stehna. Opakujte totéž i u druhé nohy. Tato pozice stimuluje sakrální čakru, uvolňuje pánev, posiluje ramenní a mezi lopatkové svaly a protahuje během tolik namáhané kvadricepsy.
3. Pozice holuba Levou nohu pokrčte v koleni a položte před sebe, pravou zanožte a nechte nataženou. Boky tlačte směrem k zemi. Tato pozice má blahodárné účinky na vaši kořenovou, sakrální i korunní čakru, otevírá boky a protahuje svalstvo okolo kyčlí.
4. Poloha rotace páteře Začněte ze sedu s nohama nataženými před sebou. Chodidlo pravé nohy položte z levé strany levého stehna, koleno směřuje vzhůru. Levou nohu v koleni ohněte tak, aby pata ležela vedle kyčle. Pomocí levé ruky zapřené o pravou nohu vytočte trup směrem k levé patě, pravou rukou se opřete za sebou. Co možná nejvíc se narovnejte a pohled směřujte za sebe. Tato pozice detoxikuje solární a srdeční čakru, stimuluje průtok krve, uvolňuje bedra a rotátory páteře a protahuje zádové svaly.
| KUSKUS | březen 2016|
SPORT 5. Pozice kruhu Položte se na záda, pokrčte nohy na šířku pánve a ruce položte za hlavu tak, aby prsty směřovaly ke krku a lokty vzhůru. S nádechem zvedněte nejprve pánev a pak trup a do oblouku se prohněte v zádech. Pokud se v pozici budete cítit jista, můžete odlehčit jednu nohu. Pozice otevírá vaši srdeční a krční čakru, posiluje zádové, ramenní a mezi lopatkové svaly a zvyšuje pružnost páteře.
6. Pozice pluhu Začněte v lehu na zádech. S nádechem zvedněte obě nohy a s výdechem je veďte směrem za hlavu, nechte je natažené. Ruce zlehka tlačí dlaněmi do podložky. Pozice stimuluje všechny břišní čakry, otevírá zatuhlá ramena a především protahuje podkolenní šlachy a zadní část stehen.
14
SPORT
CESTOPIS: NOVÝ ZÉLAND, MÍSTO KDE SE STŘETÁVAJÍ VŠECHNY PŘÍRODNÍ VLIVY. ZAŽIJTE PŘÍRODU Z CELÉ PLANETY NA 27 MILIONECH HEKTARŮ. Jedeme autem přes vnitrozemí směrem k západnímu pobřeží jižního ostrova Nového Zélandu. Cestou míjíme statisíce ovcí pasoucích se na milionech hektarů volné půdy. Po pastvinách přichází polopoušť, kterou po pár set kilometrech střídá vysoké pohoří a ledovce. Za nimi se ukrývá úzký pás tropického pralesa, nad ním se vznáší nikdy nemizící bílý mrak.
Aotearoa - tak se v rodném jazyce vln na světě.“ dodává. Není však divu, že se ovcím a hospodářství celkově na Novém Maorů říká Novému Zélandu. Do češtiny Zélandu tak daří. Z 5 milionů obyvatel se bychom tento název mohli přeložit na jižním ostrově zdržuje jen jako Země dlouhého bílého pětina, a tak většinu místa mraku. Po návštěvě západního z těch 150 tisíc kilometrů pobřeží jsme rychle čtverečných zaujímají právě „…na jednoho pastviny a hospodářské pochopili, proč původní obyvatele pozemky. „Nový Zéland, to obyvatelé zvolili právě toto připadá asi 10 je hospodářská země. pojmenování. Všechny výrobky, co běžně
ovcí!...“
zakoupíte tady v obchodech, Ale pěkně po pořádku. Po jsou vypěstovány a vyrobeny dlouhých čtyřiadvaceti hodinách místními farmáři a výrobci. Jsme strávených v letadle jsme konečně soběstační. Díky kvalitním surovinám je dosedli na zem v hlavním městě jižního navíc ve světě po našich výrobcích ostrova, Christchurch, kde jsme si vypůjčili relativně velká poptávka.“ vysvětluje nám auto a vyrazili levým pruhem do Národního parku Arthur’s Prales na západním pobřeží od oceánu dělí pouze kamenný Pass. Po cestě nás vítaly lamy útes či písková pláž. Toto místo bývá mezi zářím a lednem a ovce, které, jak jsme brzy plné tučňáků žlutookých a tučňáků nejmenších. zjistili, jsou jedním z národních symbolů této země. „Na celém Novém Zélandu žije v přepočtu asi 50 milionů ovcí a 5 milionů obyvatel. To je v 10 ovcí na jednoho člověka.“ Počítá Joshua Wilson, který se už přes padesát let stará o své stádo na jedné farmě nedaleko městečka Arthur’s Pass. „Ovčí vlna z novozélandských Merino ovcí místní obchodník. Pokud si do letadla je nejkvalitnější a jedna z nejžádanějších
| KUSKUS | březen 2016|
CESTOVÁNÍ směřujícího na Nový Zéland berete svačinu, snězte ji ještě před přistáním. Mají zde totiž velmi přísnou dovozní politiku. Na letišti vám jakékoliv potraviny zabaví a vyhodí.
Avatar. Během trasy máme také příležitost zastavit se a prohlédnout si dva ledovce, které se kdysi táhly až do oceánu. Dnes končí přibližně 20km od pobřeží.
Po krátkém zdržení se Po pár dnech vydáváme zpět na trasu, směr strávených Lake Moeraki. Tam na nás objevováním čekají kajaky, na kterých se přírodních krás; vydáváme proti proudu řeky, pastvin, luk a kopců až dokud nedorazíme k jezeru, pokrytých bukovými Naskýtá se nám jeden kde lze pozorovat ptáky. lesy, jsme opět zasedli Kdybychom se vydali zpět po z nejkrásnějších za volant a vydali jsme proudu, po přibližně třech pohledů na zemi, když se na cestu z vnitrozemí kilometrech bychom dorazili směrem k pověstnému k Tasmánskému moři. Právě se zastavujeme na West Coast. Po pobřeží Tasmánského moře je pobřeží, kde prales překonání ledovcových místem výskytu lachtanů a vstupuje přímo do hor se před námi tučňáků. „V létě je na pobřeží Pacifiku otevírá zcela jiná tolik živočichů, že z pískově krajina. Bukové lesy bílé pláže je najednou směs střídá prales a sucho se hnědé a černé barvy“ mění v neustupující oznamuje nám jeden místní, mračna a vlhkost. který se stará o chod zdejší Naskýtá se nám jeden lóži. „Dopřál bych to všem z nejkrásnějších alespoň jednou za život spatřit. pohledů na zemi, když A ne jen v televizi. V televizi to se zastavujeme na není ono. Neslyšíte to na pobřeží, kde prales vstupuje přímo do vlastní uši, nezažíváte to na vlastní kůži.“ Pacifiku. Zdejší prales a organismy prý vysvětluje. sloužili jako inspirace při tvorbě filmu Naše dobrodružství v pralese na západním pobřeží dočasně končí, protože dále se silnice odklání zpět do vnitrozemí. Do pralesa se však ještě vrátíme hned po návštěvě města Queenstown. Tomuto městečku s populací něco přes 13 tisíc obyvatel se přezdívá hlavní město adrenalinu – a je snadné pochopit proč. V roce 2012 zde bylo registrováno na 220 Milford Sound je malé městečko obklopeno nejen oficiálních adrenalinových aktivit horami a pralesem, ale také mnohými vodopády. včetně
„
“
16
CESTOVÁNÍ bungee jumpingu, jehož kořeny sahají přes 6km. Ostré zatáčky, skoky, úzká právě sem. Pokud se vám však zamlouvá cestička nebo stromy jako překážky, to vše 134 metrů a 8,5 sekund volného pádu, tvoří tento musíte si sáhnout jedinečný hluboko do adrenalinový kapsy, protože zážitek. všechny aktivity Velkou část okolo novozélandské Queenstown jsou populace tvoří předražené. „Je vedle Evropanů a to drahé, my Maorů také víme. Ovšem je to Číňané. Na jediný způsob, jak otázku proč tomu tady ve velkém tak je nám náš vydělat. Když známý máte takovou Vysoké pohoří rozděluje ostrov v Queenstownu Nového Zélandu na dvě zcela pověst ve světě, odpovídá: rozlišné krajiny. Vrcholky hor musíte toho mezi zadrží veškerou oblačnost. „Vztahy využít. Jen díky Proto nas západním pobřeží Novým Zélandem tomu se nám žije naprší až 10m vodního sloupce a Čínou jsou tak dobře.“ na m2. velmi dobré. Nový sděluje pracovník Zéland se snaží Číně vyjít vstříc a centra adrenalinových zážitků. My se však vybudovat si tím silného spojence. Velká místo adrenalinu vydáváme objevovat část obchodu se soustředí právě na export starou maorskou kulturu a pověstný bojový do Číny. Spousta mladých lidí z Číny tanec haka. „Maoři jsou původním přichází na Nový Zéland studovat na jednu obyvatelstvem ostrova. Tanec haka je z předních univerzit. Zkrátka jsme si hodně bojový tanec, který Maoři předváděli před blízcí…“ tím, než na někoho zaútočili.“ přibližuje Další ráno na nás na queenstownském zdejší tradici pracovník v centru zábavy. letišti čeká helikoptéra, která nás má vzít Součástí tance, který proslavil především zkratkou přes hory do Milford Sound, novozélandský ragbyový tým, je také malého městečka na západním pobřeží, vypláznutý jazyk. „Maoři byli kanibalové. obklopeného vysokými horami a hustým Vypláznutí jazyka mělo sloužit jako pralesem. Zkracujeme si tak cestu autem, varování soupeřům – aby věděli, co je která by z Queenstownu trvala místo 30 čeká, až je Maoři zajmou.“ doplňuje. minut celý den. Pilot helikoptéry zkušeně V okolí Queenstownu je mnoho manévruje nad vrcholky a hřebeny hor a turistických tras a výletů všech možných klesá k přistávací ploše, odkud poté pochodujeme pět minut do turistického obtížností. Nám se však zalíbí zdejší bike centra. S krosnami na zádech si park, který vede z vrcholu kopce do údolí a vychutnáváme okružní plavbu, díky které je tvořen hned několika možnými variantami tras, z nichž nejdelší má něco | KUSKUS | březen 2016|
CESTOVÁNÍ se dostáváme až na širé moře. Poté se Harisova sedla, nejvyššího bodu tratě. Až s průvodcem vydáváme na posledních do sedla nás hřálo podzimní slunce, ale 10km slavného Milford tracku. „Tato část v sedle je zataženo, což teplotu sráží o 20 treku je nejhezčí, protože stupňů. Nasazujeme se klikatí pralesem a nejteplejší oblečení a kolem jezera. Udělali jste přecházíme sedlo na druhou dobře, že jste nešli celých stranu hor, kde scházíme do 50km. Je to strašná údolí. Nakonec se ani turistická atrakce.“ říká nezastavujeme na druhém nám náš průvodce se ubytování, a tak třídenní Velkou část silným novozélandským trasu stíháme za dny dva. Na přízvukem. konci tratě na nás čeká auto novozélandské a vyrážíme ke Queenstownu populace tvoří vedle Místo Milford tracku a dále na Mt. Cook. jsme si předem vybrali Evropanů a Maorů Routeburn track, na který Dalších 300km a 4h také Číňané. se vydáváme následující v autě a dostáváme se ráno. Předešlá noc byla z pralesa do polopouště. poslední s teplou sprchou Nacházíme se v Národním a jídlem – následující 3 parku Mount Cook, dny musíme vydržet slavnému díky svému 3724 pouze na chlebu, zelenině, metrů vysokému ledovci energetických tyčinkách a Aoraki, česky přeloženo ovoci, protože jsme si jako „prorážeč mraků“. nepřinesli žádný vařič. První den stoupáme „Jeho anglický název Mt. Cook je od 1000m do naší první noclehárny u jezera jména kapitána Jamese Cooka, který v r. Meckenzie. Jsme jedni z prvních, a tudíž si 1770 jako první obeplul Nový Zéland.“ můžeme vybrat místo na spaní. Před vysvětluje pracovník turistického centra spánkem nacházíme jedno zákoutí jezera, kde se můžeme umýt. Přes noc nikdo nespí díky hlasitému chrápaní jednoho ze spolubydlících. Ráno vyrážíme Akaorská architektura, typická pro své bledé barvy, zahrádky a množství už za východu květů dodává Akaoře pohádkový nádech. slunce do
„
“
18
CESTOVÁNÍ národního
parku.
„Mount
Cook
byl
konečným výletem pro mnoho horolezců, než ho v r. 1894 zdolali Tom Fyfe, John Clarke a George Graham.“ Celkem prý na Mount Cook ztratilo život 238 horolezců. Po krátkém výletu na nejbližší kopec, se vydáváme opět na silnici s konečnou destinací v malém městečku Akaroa, nacházejícím se na poloostrovu Banks nedaleko Christchurch. Jsme zde uchváceni koloniální architekturou Francouzů a Britů. Malé domečky s předními zahrádkami, množstvím zeleně a nádherně modrou zátokou Okains dodává místu až pohádkový rozměr. „Když bylo město v roce 1840 dobyto Francouzi a vytrhnuto z vlastnictví Britů, architektura, myšlení i jazyk se změnil. Proto jsou zde například francouzské názvy ulic.“ Sděluje nám místní rybář. V jedné ze zdejších restaurací si dáváme místními rybáři vylovené mořské plody a vyrážíme do Christchurch. Hlavní město jižního ostrova bylo v r. 2011 postihnuto zemětřesením o síle 6,3 Richterovy škály. Kvůli této katastrofě jsou všechny památky zničené a čekají na rekonstrukci (samozřejmě, památky jsou
„ Nový Zéland je pro mě krajina snů“
tím posledním, na co se budou dávat peníze). Díky tomu jsme si jen prohlédli kampus místní univerzity a prošli se parkem, kde jsme se projeli také na gondole a prohlédli botanickou zahradu. Poté jsme vyrazili na letiště, kde nás čekal let do Sydney. Nový Zéland je pro mě krajina snů. Díky pozdnímu objevení, velké ochraně životního prostředí a celkovému hospodářskému zaměření je příroda na Novém Zélandu jedna z nejzachovanějších na světě. Když teď někdo řekne Nový Zéland, představím si ten prales, jak mizí v moři, ty vysoké hory, které oddělují prales od suchých pastvin a bukových lesů, ty čisté řeky, výborné ovoce, velká stáda ovcí, lamy vyhlížející zpoza plotů, no zkrátka, představím si zemi, do které bych se určitě někdy chtěla vrátit… Karolína Droscová
Arthur’s pass je jedním z mnoha národních párků, které se na území jižního ostrova nachází. Pastviny, hory, řeční tok Waimakariri a především ovčí stáda jsou typickými prvky krajiny. | KUSKUS | březen 2016|
CESTOVÁNÍ
R ECENZE : DÁNSKÁ DÍVKA Nadcházející předávání Oscarů je v posledních týdnech velmi horké téma, stejně jako disputace, zdali film Revenant: Zmrtvýchvstání konečně přinese Leonardu DiCapriovi vysněnou zlatou sošku za nejlepšího herce, anebo ji získá Matt Damon za film Marťan, který už sice jednoho Oscara získal, ale i přesto je druhým největším favoritem. Někde dole na seznamu nominovaných herců můžeme narazit také na jméno Eddieho Redmayne z filmu Dánská Dívka. Je pravděpodobné, že jeho jméno slyšíte poprvé, neboť snímek, ve kterém sehrál hlavní roli, je kritiky často označován za nezajímavý. Dánská Dívka, celkem nominovaná na čtyři ceny akademie, měla premiéru pátého září minulého roku na Benátském filmovém festivalu. Snímek režíroval Tom Hooper (Králova řeč) a hlavní role Einara Wegenara/ Lili Elbe a jeho/její manželky Gerdy si zahráli Eddie Redmayne (Teorie všeho) společně s Alicií Vikander (Ex Machina). Film přibližující trans genderovou tématiku a hledání vlastní osobnosti byl natočen podle knihy Davida Ebershoffa, která je volným zpracováním života skutečné Lili Elbe. Vězenkyní ve vlastním těle Einar Wegener žije v Kodani ve dvacátých letech minulého století, kde se spolu se svou manželkou Gerdou živí jako malíři. Zatímco Einar je již známou postavou dánského umění, jeho žena se snaží prorazit jako portrétistka. Oba se vzájemně ve svých uměleckých počinech podporují a jejich manželství je i po
20
šesti letech šťastné a prvotní zamilovanosti.
plné
I přes všechno štěstí ve svém životě si ale Einar není jistý. Neví čím, ale připadá mu, jakoby byl někým jiným, ale nevěděl o tom. Tato neznámá část jeho osobnosti se probudí, když Gerdě, která připravuje sérii baletních portrétů, nedorazí figurantka a přemluví Einara, aby jí seděl modelem.
KULTURA Poté, co si Einar oblékne punčochy a střevíce a pózuje v baletním kostýmu, v jeho nitru se něco změní. Spojení s ženským světem v Einarovi vyvolá dosud neznámé pocity a zmatek, které se ještě znásobí hrou na tajemnou Lili, za kterou se má Einar převléci.
Zjednodušený scénář a historické přešlapy Scénáře k filmu se ujala britská scénáristka Lucinda Coxon (Neřízená střela), která vychází ze zpracování příběhu manželů Wegenerových, stejnojmenné knihy (2000) Davida Ebershoffa, amerického spisovatele, učitele tvůrčího psaní a redaktora. Drží se románového a z velké části fiktivního obsahu knihy, kdy se reálné události zhušťují a zkracují v až příliš velkém měřítku a opomíjejí některá fakta důležitá pro tento příběh.
„Nominováno na čtyři Oskary.“
Na plese, kde se vydává za svou sestřenici z venkova Lili, upoutá Einar pozornost mladého romantika Henrika Sundala (Ben Whinshaw), který o Lili projeví zájem. Gerda, které momentka Einara a Henrika neunikne, nejdříve nechápe, co se s jejím manželem děje, ale později začíná chápat, že Lili už není pro Einara jen hra.
Einar si uvědomuje, že pokud chce být šťastný, jeho život se bude muset změnit od základů a rozhodne se tyto změny podstoupit. Gerda poté podpoří Einarovu proměnu v ženu, ale přesto neustále bojuje s představou Lili na místě svého manžela. Poté, co Einarovi po prohlídkách u lékařů a psychiatrů hrozí, že bude zavřený do ústavu pro duševně choré, přichází Gerdě z Paříže nabídka na výstavu jejích portrétů Lili, což ve svém i Einarově zájmu přijímá. V Paříži má
ale Einar (většinu času jako Lili) čím dál větší problémy se zachováním své staré identity a zatímco Gerdina kariéra je na vrcholu, on se propadá do čím dál beznadějnější existenciální krize. Jediné, co ho drží nad vodou je Lili existující uvnitř něj a možnost stát se ženou pomocí operativní změny pohlaví.
Film dějově začíná v Kodani v roce 1926, kdy se dozvídáme, že Gerda a Einar jsou manželé již šestým rokem. Jelikož se ale Gerda s Einarem vzali v roce 1904, byli na začátku Einarovy proměny v Lili spolu již 22 let. Film také pracuje s tím, že Einar Wegener podstoupil dvě operace, přičemž při druhé zemřel. Ve skutečnosti ale Einar operací podstoupil čtyři nebo pět (přesné údaje se liší) vedoucích ke změně pohlaví a vedl tak dvojí život jako Lili skoro dvacet let. Zjednodušení se objevuje také v popisu některých postav jako v případě Gerdy Wegenerové. Ve filmu je popisována jako neúspěšná malířka zastíněná svým manželem, která uspěla až díky portrétům Lili. Ve skutečnosti byla významnou osobností secesního stylu a později také art deco. V Paříži se také prorazila jako módní návrhářka a Lili se stala její modelkou. Tím pomáhala utvořit ideál ženské krásy – dívky se spíše chlapeckou postavou. Tyto reálie se ve filmu vůbec nevyskytují, nejspíše proto, že by mohly odvádět pozornost od melodramatického vyprávění. Toto stále kontroverzní téma bylo pojato empaticky a citlivě, s jistou vstřícností, ale také | KUSKUS | březen 2016|
KULTURA bez většího zamyšlení nad tématem do hloubky, aby nebylo většinové publikum až
příliš šokováno. V Gerdě můžeme vidět zoufalství, které se přebíjí s láskou a loajalitou, která znamená, že svého partnera přijímá takového, jaký je. Einarova touha po jiném životě jí způsobí mnoho utrpení a bolesti, což dokáže vyjádřit jedním jediným pohledem plným všech emocí, jaké kdy může lidská bytost ucítit.
Pohledem k slzám Hlavním nástrojem pro vyjádření pohledu filmu na příběh je postava Gerdy. Einar/ Lili hledá svou vnitřní identitu a bojuje se světem okolo sebe, ale Gerda vede vnitřní boj nejen se sebou, ale také se svým manželem a nejlepším přítelem a tak pocity, které z Gerdy vyzařují, nabírají snad ještě větších rozměrů než Einarovy. Eddie Redmayne jako Einar Wegener po svém oscarovém výkonu v biografii Stephena Hawkinga Teorie všeho vytváří úplně novou a zcela jinak úžasnou postavu. Začíná vnějšími znaky postavy, jako jsou chůze, gesta, mimika a držení těla, které již od začátku naznačují ženský element v Einarově osobnosti a postupně přechází k těm vnitřním, které ukazují jeho vnitřní souboj o to, kým je a kým být chce.
Gerda si je vědoma toho, že ztrácí nejen svého muže a partnera, ale i nejbližšího přítele, který jí byl oporou ve všech situacích, tak jak si kdysi slíbili. Einar, kterého žene kupředu jeho sen stát se Lili, začíná Gerdu přehlížet, protože ji vlastně přestává potřebovat. Přesto je ale Gerda Einarovi pevnou oporou až do konce. Oba si díky podpoře toho druhého začínají uvědomovat, kým doopravdy jsou. Gerda jako umělkyně a Einar jako osobnost. Režisérova sázka na jistotu Ze čtyř oscarových nominací (herec v hlavní roli, herečka ve vedlejší roli, výprava, kostýmy), které Dánská Dívka získala, je jasně vidět, že režisér Tom Hooper u tohoto filmu sázel hlavně na vynikající herce a pečlivě provedenou scénu.
„Film je obrazem člověka, který se stal obětí přírody a trpěl svou existencí.“
Z pozice relativně spokojeného manžela se mění v osobnost ve stádiu rozkladu, která zjišťuje, že není tím, kým si myslela, že je. Postupně se ale dostává do fáze, kdy je rozhodnou osobností beze strachu, která je ochotná obětovat vše pro to, aby se vysvobodila z klece svého těla. 22
Kamera používá statické interiérové záběry a zaměřuje se na detaily ve změnách prostředí příběhu. Díky tomu se jednotlivá bydliště manželů Wegenerových stávají skvělým prostředkem pro dokreslení nálady a vnitřních pocitů Einara a Gerdy a spolu s nádherně melancholickým klavírním doprovodem, který složil Alexandre Desplat, působí na diváka dojmem do hloubky propracovaného filmu s bezchybným zpracováním. Zbytečné ztráty nabírá film bohužel na již zmíněném scénáři, který sice vkusně a s citem
KULTURA přibližuje tématiku, ale vypouští mnoho bodů v barvitém příběhu Einara Wegenera, který by si zasloužil hlubší a detailnější zpracování. Film je tedy melancholickým obrazem člověka, který se stal obětí přírody a trpěl svou vlastní existencí. Dánská dívka je snímek, u kterého není nepochopitelné, pokud ho divák
po některých scénách zastaví a přemýšlí nad vyzněním jednotlivých scén. Snímek, jehož poslední scéna s šálou donutí diváka, nebo spíše divačku, zamáčknout slzu, scénář nescénář. Valetnina Olejárová
PRÁVĚ V KINECH Ž IVOTNÍ DRAMA : M A MA Když Magdu (Penélope Cruz) potká v několik životních tragédií krátce po sobě, nesrazí ji to na kolena. Naopak získá novou chuť do života a uvědomí si, jak důležité jsou vztahy s těmi nejbližšími – s desetiletým synem i novým mužem, který ji náhle vstoupí do života (Luis Tosar). Drama Julia Medema, jednoho z nejvýraznějších španělských tvůrců současnosti, ukazuje Magdu jako ženu silnou a milující, která i v těch nejtěžších chvílích dokáže brát věci s nadhledem.(Aerofilms)
HISTORICKÝ THRILLER: M OST ŠPIÓNŮ Most špiónů je dramatický thriller, který vznikl pod režijní taktovkou Stevena Spielberga. Jeho hlavní hrdina James Donovan (Tom Hanks), řadový právník z Brooklynu, se ocitne uprostřed studené války, když ho CIA vyšle na téměř nesplnitelnou misi. Jeho úkol je vyjednat propuštění zajatého amerického pilota, který byl s výzvědným letadlem U-2 sestřelen nad Sovětským svazem a poté uvězněn. (Bontonfilm CZ)
D OKUMENT : Z KÁZA KRÁSOU Dokumentaristka Helena Třeštíková na sklonku života herečky Lídy Baarové natočila její otevřenou zpověď. Divák zhlédne příběh kdysi milované a následně zatracované hvězdy na pozadí unikátních materiálů z několika evropských filmových archivů, doplněný o ukázky slavných rolí Lídy Baarové. Příběh sebedestruktivní lovestory s proporcemi antické tragédie je fatálně spjat s evropskými dějinami a ukazuje mimořádně upřímný portrét ženy, jíž na vrcholu kariéry ležel svět u nohou. O to monumentálnější byl pak její pád do zapomnění a samoty. (Dokina.cz)
TIP REDAKCE kniha Už máte dost románů pro ženy a ráda občas čtete satirické knihy s neotřelou zápletkou? Doppler od norského Erlenda Loe vás nezklame, svěží příběh zaujme a vy si u něj odpočinete. Hlavní hrdina po pádu na kole opouští své zaměstnání, těhotnou ženu i děti a stěhuje se do lesa poblíž Osla, kde se zabývá nejen soužitím s losím mládětem, ale také soukromým protestem proti bohatství a tomu, co je dobré a špatné. Knihu vydalo nakladatelství Vakát.
| KUSKUS | březen 2016|
SPECIÁL
RECEPT: ŘECKÝ KUSKUS SALÁT původně z blogu Markéty Pavleje www.kitchenette.cz Pokud někdy budete hledat zdravou přílohu ke grilovanému masu, či hlavní pokrm pro vegetariána, určitě vyzkoušejte tento salát. Jeho příprava je velmi snadná, rychlá a zvládne ji každý, jeho výhoda je také v tom, že není problém nachystat ho předem, v lednici pod potravinovou folií vydrží čerstvý až tři dny. Chuťově není příliš exotický, takže se nemusíte bát, že by pro někoho nebyl z těchto důvodů vhodný, pochutná si každý. Je příjemný hlavně při letním grilování, protože díky mátě osvěží. Díky cizrně a sýru obsahuje dostatek bílkovin, zelenina dodá potřebné vitamíny a vlákninu. Kuskus je těstovina pocházející z Maroka. Jedná se o malá zrnka hrubozrnné pšenice, které připravíte zalitím horkou vodou a ponecháním pod pokličkou. Kuskus změkne a nabobtná, čímž nabyde na objemu. K dostání je téměř ve všech obchodech s potravinami, můžete narazit i na jeho celozrnnou variantu, která je samozřejmě zdravější, protože obsahuje více minerálů a dalších zdraví prospěšných látek, krom toho má díky vyššímu obsahu vlákniny i nižší gykemický index. Pro změnu lze namísto kuskusu využít i bulgur nebo například superpotravina quinoa, česky merlík chillský. Jen její příprava je o něco málo časově náročnější, musí se vařit asi dvacet minut. Za tu chuť ot ale určitě stojí! Ingredience: 1 hrnek nevařeného kuskusu
Malá červená cibule nasekaná najemno
1,5 hrnku vody nebo vývaru
Konzerva vařené cizrny, proprat a okapat
1 lžička oregana, čerstvé je nejlepší, lze ale použít i jeho sušenou formu
Nadrobno nasekaná čerstvá máta
Hrst cherry rajčátek nakrájených na menší kousky
5 lžic extra panenského olivového oleje
Půlka salátové okurky, oloupat a pokrájet na malé kostičky
Mletý pepř
Šťáva z jednoho až dvou citrónů, podle chuti
Mořská sůl
75g řeckého feta sýru Hrst vypeckovaných oliv Postup:
1) V menším hrnci zalijeme promíchanou směs z kuskusu, dvou lžic oleje, soli a oregana horkým nebo teplým vývarem či vodou. Přiklopíme pokličkou a necháme 5-10 minut nabobtnat.
2) Mezitím do salátové mísy připravíme a nakrájíme všechny ostatní ingredience. Hotový kuskus načechráme vidličkou, aby trochu vystydnul, a přidáme do mísy. Vše zlehka promícháme. Podáváme vlažný, nebo z lednice vychlazený, bude tvořit příjemnou lehkou aromatickou přílohu, která zasytí. 24
SPECIÁL
ŽENA ZÍTRA A DALŠÍ POKLADY , aneb jak vzniká název časopisu Jsem ten typ člověka, co rád listuje časopisy. A často přemýšlí nad genialitou (či její absencí) v názvech těchto časopisů. Tak třeba taková Elle. Ten název je graficky velmi dobře ztvárnitelný, je krátký, vypadá tak...čistě. Ve francoužštině znamená „Ona“, což odpovídá obsahu, je to přeci časopis pro ni, pro ženu. Opakem je pro mě Žena a život. Nemohu si pomoct, ale žena vypadá mnohem hůř napsaná, než v reálu doopravdy je. Zatímco žena je osoba, která je mnohdy velmi milá, půvabná a sympatická, žena působí nevlídně, jako by neustále někoho někam hnala. Jak moc žena žene je věc čistě individuální, ale při čtení časopisu zpravidla odpočíváme a ženoucí žena je to poslední, co během této chvíle potřebujeme.
„
Detail. Pohled. Pointa. Ne. To jsou všechno názvy pro časopis o politice, o mezinárodních vztazích. Madam. Po dlouhém civění na toto slovo jsem přišla akorát na to, že se čte stejně, ať už ho čtu zepředu či zezadu. Vhled. Není to nějaká výstava fotografií? Při svém hledění z okna přemýšlím o tom, jak jsou názvy v jiných jazycích hezčí. Look už asi sice existuje, ale takový „Ris, ma chérie!“ se i rýmuje, pokud ho tedy čteme francouzsky jako „rí ma cherí“. „Už jsi četla nové vydání Směj se, můj miláčku?“ Ne, to nejde. Následující den diskutujeme opět ve skupině, všechny ostatní kolonky jsou vyplněné, zbývá název. Asi deset minut se smějeme nad nápadem Žena zítra, jakožto parafráze „OnaDnes“. Nakonec se uchylujeme ke generování náhodných slov v online kouzelné krabičce. Vzdáváme to poté, co se pět z třiceti slov týkalo povolání jako je kouzelník, traktorista, fyzik. Šéfredaktor prohlásí, že název musí být hlavně ženský. (Jedná se o naprosto průlomovou myšlenku, ženský název ženského časopisu? To tu ještě nebylo.) Na otázku, co jí samotné připadá ženské, odpovídá, že každá žena je přeci tak trochu zahradnice a navrhuje názvy květin, které nikdo z nás ostatních (nebotanicky zaměřených) v životě neslyšel, natož aby je pěstoval (nebo vy snad máte v truhlíku Pulmonaria officinalis?). Snaživě vysvětlujeme, že to, že ona sama je vášnivou zahrádkářkou ještě neznamená, že každá žena je. S povzdychem přiznává, že to je asi pravda.
KUSKUS!
Kritiku zvládám na jedničku. Jenže pak přišlo zadání skupinové práce k tvorbě časopisu. Hned na první straně, na prvním řádku natisknuta kolonka pro vyplnění názvu. Naše šestice se uchýlila k živé diskuzi o rubrikách, o tématech článků, o sportovních událostech, které by stály za zmínku, o receptech, které známe a šly by publikovat jako příloha, o výletě na Nový Zéland, na který by šla napsat reportáž, o paní, která zná paní a ta zná paní, se kterou by byl bezva rozhovor. Jediné, o čem nepadlo ani slovo, byl název. Při kodrcání mého vesnického autobusu, s klavírem v uších, jsem se já, ten člověk, jehož tým, pro který měl jednou kdysi vymyslet jméno, skončil jako „Bezejmenní“ (podotýkám, že jsme celou tu biologickou soutěž vyhráli, jen na diplomech vypadali Bezejmenní poněkud tragicky) rozhodla, že vymyslím geniální název našeho časopisu pro intelektuální ženy.
“
A dodává: „Když já bych chtěla, aby tam bylo od všeho trochu, kus z kultury, kus ze života, kus ze sportu, kus… kus…kus…KUSKUS!
Natálie Vyhnalová
| KUSKUS | březen 2016
26
