STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST 2010/2011
OBEZITA VE 21. STOLETÍ
Lenka Mikešová
České Budějovice 2011
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST 2010/2011
Obor SOČ: 6. Zdravotnictví
OBEZITA VE 21. STOLETÍ
Autor Lenka Mikešová SZŠ a VOŠZ České Budějovice, Husova 3 371 60 České Budějovice, 2. ročník oboru vzdělání zdravotnické lyceum
Konzultant práce: RNDr. Helena Jandová SZŠ a VOŠZ České Budějovice
České Budějovice 2011
Prohlášení
Prohlašuji tímto, ţe jsem soutěţní práci vypracovala samostatně pod vedením RNDr. Heleny Jandové a uvedla v seznamu literatury veškerou pouţitou literaturu a další informační zdroje včetně internetu. V Českých Budějovicích Podpis: ………………………
Lenka Mikešová
Poděkování
Na začátku bych především chtěla poděkovat RNDr. Heleně Jandové, za rady a snahu dovést mojí práci do úspěšného konce.
Děkuji také svým rodičů, kteří mě v této práci podporují a snaží se mi pomoci.
Anotace Tato práce je teoretická. Zabývá se tématem: Obezita ve 21. století. Cílem práce bylo poukázat na obezitu jako nemoc, která se dá léčit. V teoretické časti jsem se zabývala historií obezity, rozdělením obezity podle typy, příčinami vzniku a vlivem dědičnosti, zdravotními riziky, které s obezitou souvisejí, a dále léčbou obezity. Práce je doplněna přílohami.
Obsah
Úvod
7
1. Teoretická část 1.1 Historie obezity 1.2 Dělení obezity 1.2.1 Dle mnoţství tuků 1.2.2 Dle BMI 1.2.3 Dle rozloţení tuku, jablko nebo hruška 1.3 Příčiny vzniku obezity 1.3.1 Energetická bilance 1.3.1.1 Energetický příjem 1.3.1.2 Energetický výdej 1.3.2 Stravovací zvyklosti 1.3.3 Vliv dědičnosti 1.3.4 Psychosociální faktory 1.3.5 Zdravotní stav jedince 1.4 Zdravotní rizika obezity 1.4.1 Komplikace obezity 1.5 Obezita v dětství a dospívání 1.6 Léčba obezity
8 10 10 11 12 13 13 13 15 17 17 18 18 19 20 21 22
2. Závěr
25
3. Seznam pouţité literatury 4. Seznam příloh
26 28
6
Úvod Jako téma jsem si zvolila Obezita ve 21. století z jednoho prostého důvodu. Já sama jsem touto civilizační chorobou trpěla. Cílem bylo zjistit, proč vlastně obezita vzniká a proč touto nemocí trpí čím dál více lidí.
Obezita, uznávaná za celosvětově nejrozšířenější metabolické onemocnění, dosahuje v rozvinutých i rozvojových zemích epidemických rozměrů. Obezita se však netýká pouze dospělých, ale i dětí a dospívajících.
Obezitu lze prohlásit za globální pandemii a za jeden z největších zdravotních problémů současnosti. V Evropě představuje nebývalou a stále podceňovanou hrozbu pro zdraví společnosti. Výskyt obezity velmi rychle roste, takţe v roce 2010 byla obezita známa u 150 milionů dospělých a u 15 milionů dětí. Česká republika se výskytem obezity řadí na přední místo v EU.
Nadváha a obezita zodpovídá u dospělých obyvatel EU za zhruba 80 % případů diabetu 2. typu, 55 % onemocní hypertenzí. Tato onemocnění jsou kaţdoročně příčinou více neţ 1 milionu úmrtí. Podle odhadů je kaţdé 13. úmrtí v EU spojeno s nadměrnou tělesnou hmotností. To vede k váţným ekonomickým důsledkům a značným důsledkům pro financování zdravotnictví.
Přestoţe je zdravotní a socioekonomický význam obezity jasně podloţen dokumenty, je obezita jako chronické onemocnění podceňována nejen laickou veřejnosti a politickým zastoupením, ale i zdravotníky. I přes soustavný pokrok v léčbě obezity její prevalence dále narůstá, coţ zdůrazňuje nezbytnost preventivních a intervenčních strategií pouţitelných nejen pro jednotlivce, ale i ve skupině nemocných pacientů.
7
1. Teoretická část
1.1 Historie obezity Obezita neboli otylost je nejstarší civilizační choroba lidstva. Otylost se neobjevuje aţ v době moderní civilizace. Pohled na otylost se ovšem liší v jednotlivých obdobích, i v různých civilizacích. V minulosti se však lidé setkávali s nedostatkem potravy, neţ s nadbytkem. To však neznamená, ţe se obezita v té době nevyskytovala. Zmínky o otylosti se nacházejí například na sochách, obrazech a později i v literatuře, kde se obézní lidé nejen zobrazují, ale také nám ukazují pohled na jejich postavení ve společnosti. Největším a nejznámějším důkazem výskytu obezity v prehistorickém období je socha Věstonické Venuše z jiţní Moravy zobrazující otylou ţenu. Zbytnění dolní časti těla v oblasti podbřišku, hýţdí a stehen. Soška byla pro člověka této doby symbolem plodnosti a hojnosti. V období antiky se o obezitu začali zajímat i lékaři. Mezi první zájemce se řadí Hippokrates, který poukazuje na to, ţe náhlé úmrtí častěji postihuje lidi otylé neţ lidi s přiměřenou tělesnou hmotností. Od 18 století se objevují nové poznatky a teorie o obezitě, které dodnes neztratily na aktuálnosti:
1727 – T. Short se zamýšlí nad příčinami vzniku obezity. 1760 – M. Flemyng poukazuje na sklon k obezitě v rodinách vzhledem k tomu, že ne všichni obézní jsou velkými jedlíky a ne všichni štíhlí jedí střídmě. 1793 – T. Beddoes vyslovuje teorii, že obezita vzniká v důsledku snížené oxidace tuků. 1836 – A. Quetelet definuje index tělesné hmotnosti. 1850 – T. L. Chanbers charakterizuje otylost jako zvýšené ukládání tuku v důsledku pozitivní energetické bilance. Při léčbě obezity doporučuje stravu o nízkém obsahu tuku a pohybovou aktivitu. 1879 – vyroben sacharin jako první náhražka cukru.
Ve 20. století nastala exploze redukčních diet. Většina redukčních diet odpovídala poţadavkům racionálního redukčního reţimu. Ale vyskytovaly se i mnohé diety jednostranné a nevyrovnané obsahem ţivin a esenciálních nutričních faktorů.
8
Od 60. let se stává významnou léčbou obezity behaviorální intervence jídelních a pohybových návyků. Nové poznatky umoţňují definovat úlohu pohybové aktivity a léčbu obezity. Koncem 20. století má velký význam v léčbě obezity chirurgie . Začátkem 21. století se léčba obezity velmi zdokonalila, k chirurgickým výkunům se přidala i přírodní léčba, která ale nemusí být vţdy účinná. Vedle léčby je stále větší pozornost věnována zdravotním komplikacím otylosti. 1
1
HAINER, VOJTĚCH, KUNEŠOVÁ, MARIE et al. Obezita, Etiopatogeneze, diagnostika a terapie. Praha: Galén, 1997.
9
1.2
Dělení obezity
Obezita se rozděluje podle různých faktorů. Například se obezita dělí dle mnoţství tuků, dle BMI a dále podle rozloţení tuku „ jablko“ nebo „ hruška“
1.2.1 Dle mnoţství tuků
Obezita neboli otylost je určena mnoţstvím tuku v těle. Fyziologicky je vyšší podíl tuku u ţen (do 28–30 %), neţ u muţů (do 23–25 %). S věkem podíl tuku v těle stoupá. Obvykle je vyšší % tuků spojeno s nadměrným mnoţstvím kilogramů, ale neplatí to vţdy, např. aktivní sportovci s vysokým procentem svaloviny, mohou být dle tabulek obézní, protoţe svaly jsou těţší neţ tuk, ale procento tuku mají v normě. U obezity muţů přesahuje tuk 25 % a u ţen 30 % (starší ţeny 35 %) tělesné hmotnosti. Mnoţství tuku lze určit pouţitím antropometrických metod např. měření koţních řas kapilérem na více místech těla a z naměřených hodnot pak lze zjistit podíl tukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti. Vzhledem k tomu, ţe vyčíslitelné stanovení procenta tuku a beztukové tkáně není běţně dostupné, se k hodnocení stupně nadváhy vyuţívají tabulky, které udávají pro danou výšku a pohlaví přípustné rozmezí hmotnosti. Nejběţněji se vyuţívají tabulky americké Metropolitní pojišťovací společnosti. (tab. 1.) Dnes je k dostání v lékárnách přístroj Omron, pomocí kterého se dá na základě různé elektrické vodivosti jednotlivých sloţek těla změřit mnoţství tuku.
10
1.2.2 Dle BMI
Index tělesné hmotnosti těla BMI (z anglického Body mass index), který definoval v minulém století A. Quetelet. BMI se vypočítá tak, ţe se hmotnost vyjádřena v kilogramech dělí druhou mocninou výšky, která je vyjádřena v metrech.
BMI = tělesná váha (kg)/ [výška (m)]2
BMI představuje orientační hodnocení obezity, nezachycuje podíl tuku v těle. Při stejném BMI mají ţeny větší podíl tuků neţ muţi. U sportovců (vzpěrači, kulturisti) BMI odráţí mnoţství svalové hmoty. Také některé etnické rasy mohou mít různý podíl tuku při stejném BMI, například u Polynésanů, kteří mají oproti bělochům menší podíl tuku při stejném BMI. Většina jedinců s BMI ≥ 30 má obvykle nadměrné tukové zásoby. Na základě BMI můţeme určit zdravotní rizika spojena s obezitou, viz (tab. 2). Při BMI 25–30 mluvíme o nadváze, která obvykle nepředstavuje váţnější zdravotní rizika. Vzestup BMI nad 27 obvykle vede k určitému nárůstu mortality. U BMI 30 a více mluvíme o obezitě 1. stupně ( BMI = 30–39,9). U obezity 2. stupně ( BMI = 35–39,9) je vysoké riziko zdravotních komplikací. Při BMI nad 40 obezita 3. stupně, hovoří se tzv. o těţké obezitě, která je spojena s velmi vysokým zdravotním rizikem.
Tab. 2 Zdravotní rizika podle kategorií BMI BMI
Zdravotní rizika
Kategorie podle WHO IOTF 18,5–24,9
normální rozmezí
minimální
25–29,9
nadváha
nízká aţ lehce zvýšená
30–34,9
obezita I. stupně
vysoká
35–39,9
obezita II. stupně
vysoká
obezita III. stupně
velmi vysoká
>40
11
1.2.3 Dle rozloţení tuku „jablko nebo hruška“
Z hlediska zdravotního je důleţité, nejen jaká je nadváha, ale také, jak je tuk rozloţen. Podle rozloţení tuku se rozlišuje typ obezity. Obezita viscerální, útrobní, androidní, muţského typu, jablku podobná, je charakterizována hromaděním tuku uvnitř břicha a v oblasti hrudníku (obr. 1) je spojena s vyšším výskytem metabolických a kardiovaskulárních komplikací obezity (tab. 3). Obezita gynoidní, ţenského typu, hrušce podobná, je charakterizována zmnoţením tuku na hýţdích a stehnech. Z hlediska zdravotního je méně riziková obezita gynoidní, neţ muţský typ obezity. Dříve se určoval androidní a gynoidní typ obezity podle poměru mezi obvodem pasu a boků. Dnes se povaţuje za dostačující pouze obvod pasu (měří se v horizotalní rovině uprostřed vzdálenosti mezi hřebenem kosti kyčelní a spodním okrajem posledního ţebra).
Rozdělení gynoidního a androidního typu obezity (tab.3)
Hodnocení
Muţi
Gynoidní typ obezity neboli tvar hrušky
do 0,85 m
Ţeny do 0,75 m
Spíše androidní typ, blíţící se tvaru jablka
0,90 – 0,95 m
0,80 – 0,85 m
Androidní typ neboli tvar jablka - rizikový
nad 0,95 m
nad 0,85 m
12
1.3 Příčiny vzniku obezity
Mezi hlavní příčiny se řadí zvýšený energetický příjem, sníţený energetický výdej. Malá pohybová aktivita, stravovací zvyklosti, mezi hlavní příčin se také řadí vliv dědičnosti, dále také psychosociální faktory a rovněţ také zdravotní stav jedince
1.3.1 Energetická bilance
Pro udrţení stálé tělesné hmotnosti je důleţité zachovávat rovnováţnou energetickou bilanci, kdy příjem energie je v rovnováze s jejím výdejem. Pozitivní energetická bilance vzniká, převyšuje-li energetický příjem energetický výdej. Působící pozitivní energetická bilance u zdravého jedince obvykle vyvolá regulační fyziologické mechanismy (ovlivňuje např. příjem potravy a energetický výdej), které zabraňují vzestupu hmotnosti. U jedinců náchylných ke vzniku obezity bývají regulační mechanismy zajištující stabilní hmotnost porušeny, a to jak ve vztahu regulaci potravy, tak ve vztahu k energetickému výdeji a spalovaní ţivin. Dlouhodobě působící pozitivní energetická bilance způsobuje následné hromadění tukových zásob a vzestupu hmotnosti i u těch jedinců, kteří nejsou náchylní ke vzniku obezity. Na druhé straně negativní energetická bilance způsobuje úbytek tukových zásob a pokles hmotnosti. Energetické zásoby v těle normálního dospělého člověka jsou poměrně veliké. Přibliţně 15 kg tuku je uloţeno v tukové tkáni. Tato zásoba představuje 570 MJ, které by za ideálních podmínek stačily pokrýt denní energetickou potřebu po dobu dvou měsíců.
1.3.1.1 Energetický příjem
Celkový energetický příjem závisí na skladbě potravy, resp. na obsahu základních ţivin (sacharidů, tuků, bílkovin), pitném reţimu a vlákniny.
Energetický příjem by měl odpovídat energetickému výdeji. Optimální energetický příjem je u kaţdého člověka jiný. Mnoţství jídla, které je vhodné záleţí 13
nejen na hmotnosti, pohlaví, věku, ale i na metabolismu, tělesné aktivitě při práci i ve volném čase. Rozmezí energetického příjmu denně činí zhruba od 8 500 kJ do 12 000 kJ. Doporučené denní dávky jsou u nás překračovány o 20 % aţ 25 %, zvýšený energetický příjem je bezpochyby jedním z významných faktorů, který se podílí na pozitivní energetické bilanci a vysokém výskytu obezity u nás. Obsah kJ při redukční dietě se pohybuje okolo 6 000 kJ denně. Jídelníček by měl obsahovat potraviny ze všech skupin (cukry, bílkoviny, tuky, vitamíny, minerální látky, voda). Z ţivin sehrává při rozvoji obezity nejdůleţitější úlohu nadměrný příjem tuků.
Lipidy (tuky)
Mají vysokou energetickou hustotu (38 kJ/g) Malou sytící schopnost (nízký index sytosti)
Většina lidí podceňuje příjem tuků, neboť nepočítá příjem skrytého tuku mléčných výrobců. Podle doporučení tuk by se měl na celkovém energetickém příjmu podílet více neţ 30 %.
Sacharidy (cukry) Organismus má pro ukládání sacharidů, na rozdíl od tuků, velmi omezenou kapacitu, a to do glykogenových zásob. Na rozdíl od tuků se při nadměrném přívodu sacharidů jejich oxidace rychle zvyšuje. Teprve při dlouhodobé nadměrné konzumaci sacharidů dochází k jejich přeměně na tuk. Na rozdíl od tuků nelze přičítat nadměrnému přívodu sacharidů stěţejní roli při rozvoji obezity. Nicméně jednoduché cukry, řepný cukr a sladkosti často obézní lidé preferují. Pro mnohé obézní jedince je však problém, ţe vyhledávají obvykle ty sladkosti, které mají vysoký obsah tuků. Tuk však má malou sytící schopnost, coţ vyvolává nadměrnou konzumaci sladkostí obsahujících jak tuk, tak i cukr.
Proteiny (bílkoviny) Nadměrný přívod bílkovin nesehrává v příčinách obezity dospělých podstatnou roli, neboť organismus prvotně reaguje na zvýšený přívod bílkovin jejich zvýšenou oxidací. Na rozdíl od tuků je kapacita ukládání bílkovin v těle neomezena. Bílkoviny mají nejvyšší sytící schopnost ze všech ţivin. U dětí však, na rozdíl od dospělých, některé studie ukazují, ţe nadměrný přívod bílkovin v dětství by mohl být spojen s rozvojem otylosti v pozdějším věku.
14
Vláknina Vláknina vede díky své bobtnavosti rozpětí svalstva trávicího traktu a k tlumení chuti k jídlu. Rozpustná vláknina navíc ovlivňuje vstřebávaní ţivin, a tím pozitivně působí na metabolismus tuků a sacharidů. Nedostatečná konzumace zeleniny, ovoce a tmavého pečiva můţe přispívat k rozvoji obezity a jejich komplikací.
Pitný reţim Dostatek tekutin zajišťuje správnou látkovou výměnu, a tím umoţňuje dobrou funkci ledvin a odplavování škodlivých zplodin z těla. Umoţňuje také plnou výkonnost všech funkcí organismu. Naopak nedostatek tekutin sniţuje celkovou výkonnost organismu.
1.3.1.2 Energetický výdej
Klidový energetický výdej Klidový energetický výdej zabezpečuje jak základní fyziologické pochody v tkáních, tak i činnost srdečního a dýchacího systému, a funkci ledvin. Podílí se na celkovém denním energetickém výdeji 55 % aţ 70 %.2
Klidový energetický výdej závisí na:
Genetických faktorech Věku Pohlaví (je nižší u žen než u mužů) Hormonech Výší energetického příjmu (klesá při nízkoenergetických dietách o 17 %) Zevní teplotě
2
VÍTEK, LIBOR. Jak ovlivnit nadváhu a obezitu. Praha: Grada, 2008.
15
Pohybová aktivita Pohybová aktivita se na celkovém energetickém výdeji podílí 20 % aţ 40 %. V důsledku sedavého způsobu ţivota se pohybová aktivita podílí čím dál méně na celkovém energetickém výdeji a je jedním z činitelů přispívající k pozitivní energetické bilanci.
Energetický výdej při pohybové aktivitě závisí na
Intenzitě pohybové aktivity Době trvání pohybové aktivity Tělesné hmotnosti jedince Trénovanosti jedince
16
1.3.2 Stravovací zvyklosti Návyky, které jsou zautomatizované od útlého dětství, ovlivňují stravovací návyky i v dospělosti.
Stravovací návyky můţou ovlivnit vznik obezity
Jednorázová konzumace většího množství potravy Vynechávání snídaně „Uždibování“ potravy (bývá spojeno se zvýšenou spotřebou tuků, a to všechno nevědomou konzumací potravy v době mezi hlavními jídly např. při sledování TV) Emocionálně podmíněná konzumace potravy vlivem stresu nebo radosti Noční přejídaní (vyskytuje se většinou u mužů) Zvýšená rychlost konzumace jídla
1.3.3 Vliv dědičnosti Uvádí se, ţe minimálně z 50 % je obezita podmíněna geneticky. Pokud je otec i matka obézní, pravděpodobnost výskytu stejného problému u jejich potomka je 80 %. Je-li obézní jeden z rodičů, je riziko obezity u dítěte 40 %. Tato velká nevýhoda se dá změnit zvýšeným úsilím při dodrţování správných stravovacích návyků a dostatkem pohybové aktivity. Otylí by rádi svou chorobu svedli na nezvládnutelnou genetickou poruchu, bylo by to pro ně pohodlnější a měli by snad omluvu nejen pro sebe, ale i pro okolí, ţe za svou tloušťku nemohou a je tedy zbytečné jakékoliv redukční úsilí. Kdyby byla tloušťka geneticky podmíněná, měla by se projevovat uţ od novorozeneckého věku, ale u valné většiny obezita vstupuje do popředí aţ v dospělosti vlivem rizikových faktorů. Ţivotní návyky se mohou změnit např. v internátě, na koleji, ale obvykle uţ bývá pozdě a smysl pro tělesné pohodlí těţko přemůţou kamarádi nebo sexuální partner/ka , který/á uţ bude stejně vyhledáván/a z okruhu osob se stejnými zálibami.
17
1.3.4 Psychosociální faktory V rozvinutých zemích se obezita častěji vyskytuje u lidí s niţším vzděláním a s niţším příjmem na osobu, častěji u venkovské populace neţ u městské populace. U nás to má souvislost s niţším společenským tlakem na štíhlost, s jídelními zvyklostmi a niţší dostupností nízkoenergetických potravin na venkově. V rozvojových zemích se setkáváme s opačnou situací. Se zlepšujícím se ekonomickým postavením města v rozvojových zemích stoupá konzumace potravin ţivočišného původu.3
1.3.5 Zdravotní stav jedince Existuje řada léků, které mohou zapříčinit po dlouhodobém uţívaní vzestup hmotnosti. Ovlivňují bud´ příjem potravy nebo energetický výdej a ukládání tukových zásob. Vzestup hmotnosti po podávání androgenů či anabolik nemá za následek zmnoţení tukové tkáně, ale nárůst svalové hmoty.
Léky, které přispívají k nárůstu tělesné hmotnosti Deriváty sulfanylurey, inzulín Antikoncepce Estrogeny Některé antiepileptika (valproánt sodný) Kortikoid
Porucha některých ţláz s vnitřní sekrecí můţe mít také vliv na vznik obezity. Především sníţená funkce štítné ţlázy (hypotyreóza) a zvýšená hladina kůry nadledvin.
3
HAINER, VOJTĚCH, KUNEŠOVÁ, MARIE et al. Obezita, Etiopatogeneze, diagnostika a terapie. Praha: Galén, 1997.
18
Zdravotní rizika obezity
Je zcela nevyvratitelným faktem, ţe obezita neboli nadváha zvyšuje riziko mnoha onemocnění. Dlouholeté studie prokázaly, ţe obezita:
zvyšuje riziko všech typů onemocnění srdce a cév. Již zvýšení tělesné hmotnosti o 10 % nad ideální váhu zvyšuje krevní tlak o 6 až 7 %. Např. u ženy s nadváhou 25 až 30 kg je o 70 krát vyšší pravděpodobnost vysokého krevního tlaku (hypertenze). obezita přináší zvýšené riziko výskytu cukrovky. Muži i ženy s nadváhou 30 kg a více mají o 30 krát vyšší riziko výskytu cukrovky. v neposlední řadě rakovina si přímo libuje v nadmíře tuků. Je prokázáno, že u mužů s nadváhou 40 % je vyšší výskyt rakoviny prostaty, tlustého střeva a konečníku. U žen s nadváhou 40 % či více je zvýšený výskyt rakoviny prsu, vaječníku, dělohy či žlučníku. i mírná nadváha poškozuje imunitní systém a snižuje odolnost organismu. problémy pohybového systému (opotřebování kloubů, artróza, bolesti kloubů a zad), problémy trávicího systému (pálení žáhy, onemocnění žlučníku, žlučové kameny, ztučnění jater, zácpa, dna), gynekologické poruchy, poruchy plodnosti, komplikace v těhotenství, kožní problémy (ekzémy, plísně, strie, zvýšené ochlupení), psychické poruchy a deprese.
19
1.4.1 Komplikace obezity Obezita a nadváha zkracuje ţivot a přináší řadu komplikací, samotné komplikace se dělí na mechanické a metabolické
MECHANICKÉ KOMPLIKACE
opotřebení kloubů, bolesti zad častější výskyt úrazů, poruchy hojení ran dušnost - selhávání dechu, chrápání, spánková apnoe stresová inkontinence varixy (křečové žíly), pocení apod. METABOLICKÉ KOMPLIKACE
cukrovka - DM II. typu, poruchy glukózové tolerance hypertenze (vysoký tlak), nemoci srdce a cév hyperlipoproteinémie (vysoké hladiny krevních lipidů) cholelithiáza (tvorba žlučových kamenů) neplodnost – poruchy menstruačního cyklu nádory Mechanické a metabolické komplikace se prolínají.
20
1.5 Obezita v dětství a dospívání
Obezita u dětí má rapidní nárůst. Obezita se často začne projevovat v pubertálním věku obzvlášť u dívek.
Výskyt obezity u dětí má stoupající účinky. Vysoký příjem bílkovin v raném dětství zvyšuje výskyt obezity. Energetické výdeje u obézních dětí jsou poněkud nižší než u dětí, které obezitou netrpí. U obezity dětí se uplatňují genetické faktory. Děti jsou ovlivňovány zevními faktory více než dospělí. Sledování televize a hraní her na počítači má negativní účinek – snižuje množství času věnovanému fyzickým aktivitám.
Léčba dětské obezity
Na rozdíl od dospělých je důleţitá opatrnost ve volbě redukční diety. Přísná nevyváţená dieta můţe vést ke zpomalení růstu, ale mírná redukční dieta dítěti neublíţí. Nelze podceňovat ani riziko výskytu poruchy příjmu potravy, nejčastěji se jedná o poruchu typu bulimie. Maximální úbytek za měsíc by měl být 0,5 aţ 2 kg. Velký význam v léčbě dětské obezity má zvýšená fyzická aktivita. Nejdůleţitější je spolupráce a motivace rodiny. S léčbou obezity by se u dětí mělo začít co nejdříve. Děti v ČR mají moţnost vyuţívat lázeňské pobyty na redukci hmotnosti. Tuto moţnost můţe vyuţít kaţdý, kdo má obezitu a je mladší 18 let. Lázeňskou péči hradí pojišťovna. 4
4
HAIREROVÁ. Dětská obezita. Maxdorf, 2009.
21
1.6 Léčba obezity
V léčbě obezity se vyuţívají různé metody. Nejvyuţívanější a nejúčinnější metody se řadí nízkoenergetická dieta, pohybová aktivita, behaviorální intervence a také chirurgická léčba. Při výběru léčebných metod se přihlíţí k věku pacienta a stupni nadváhy, rozloţení tuků a zdravotní komplikacím spojených s obezitou. Vţdy v léčbě kombinujeme dietu s pohybovou aktivitou.
Dietní léčba obezity
V dietní léčbě se doporučuje mnoho postupů. Mnohé z nich jsou však nevyváţené na obsah bílkovin nebo tuků. Redukční diety jsou zaměřené na jednorázové, rychlé zhubnutí, coţ můţe navodit poruchy příjmu potravy nebo následný jo-jo efekt. Dnes se spíše doporučuje akcentovat v léčbě obezity především dlouhodobou, celoţivotní změnu ţivotního stylu, která je spojena se změnou stravovacích návyků. Obézní jedinec by se měl naučit nahrazovat v jídelníčku tučná a sladká jídla pestrou stravou s niţším obsahem tuku a vyšším obsahem vlákniny. V ţádném případě by obézní neměli mít při změně jídelníčku pocit utrpení a oběti.
Nízkoenergetická dieta s omezením denního energetického příjmu o 2500 kJ menší
Tato nepříliš přísná dieta předpokládá počítání denního příjmu kJ. Oproti dietě, kde se doporučuje pouze omezení tuku, vyţaduje tato dieta pravidelnou kalkulaci energetického příjmu. Zastoupení ţivin v této dietě by mělo odpovídat nutričním hodnotám doporučení pro zdravou populaci. Doporučuje se tedy omezit přísun tuků pod 30 % celkového denního energetického příjmu, sacharidy se na denním přijmu, podílejí 55 aţ 60 % a bílkoviny 10 aţ 15 %.
22
Pohybová aktivita
Je nezbytnou součástí léčby obezity. Úloha pohybové aktivity zaleţí na věku pacienta, na stupni obezity a na přítomnosti zdravotních komplikacích. Obézním se doporučuje zvýšit spontánní fyzickou aktivitu, např. vyuţívaní schodů místo výtahů. Chůze je nejvhodnější způsob jak zvýšit fyzickou aktivitu. Součástí cvičení by mělo být i posilování, zvláště posilování ochablých svalů.
Pohybová aktivita:
1. 2. 3. 4.
Zvyšuje oxidaci tuků v tukové tkáni Příznivě ovlivňuje krevní tlak Pozitivně ovlivňuje fyzickou zdatnost a dovednost Pozitivně ovlivňuje psychickou pohodu a sebevědomí
Kognitivně behaviorální léčba obezity
Tento psychologický přístup k léčbě obezity je nedílnou součástí komplexní léčby. Léčba vychází z toho, ţe nevhodné jídelní a pohybové zvyklosti, které se podílejí na vzniku obezity, jsou naučené, ale lze je odnaučit. Jídelní chování je ovlivněno řadou zevních faktorů, které je zapotřebí analyzovat. Fyziologickým podnětem pro konzumaci jídla je hlad. U obézních se často spouštěčem konzumování potravy stávají chutě, špatná nálada či určité situace. Jeden ze zakladatelů kognitivně behaviorální terapie obezity prof. Albert Stunkard z Pensylvánské univerzity definuje sedm základních přístupů v behaviorální léčbě obezity
Technika sebepozorování Technika kontrolující samotný akt konzumace jídla Technika aktivní kontroly vnějších podnětů Technika, pozitivního sebeposilování chování Kognitivní technika Výuka základů výživy, dietetiky a přípravy pokrmů Pravidelná fyzická aktivita
23
Chirurgická léčba
Chirurgické výkony vedou K omezení energetického příjmu K navození malabsorpce (stav, při němţ je narušeno vstřebávání potravy) Metody chirurgické léčby obezity
Ve světě se dnes provádějí nejčastěji
Vertikální gastroplastika Bandáž žaludku Biliopankreatická diverze
U nás se v současnosti provádí téměř výhradně bandáţ ţaludku, při níţ se vytváří v horní části ţaludku vak o objemu asi 50 ml. V tom vaku pak dochází k rozpětí stěn ţaludku, na coţ reagují hypotalamická centra regulující příjem potravy tlumením chuti k jídlu. K chirurgické léčbě obezity se řadí pacienti s těţkým stupněm obezity, kteří jsou motivováni k této léčbě a byli poučeni o jejím charakteru, pozitivních i moţných negativních následcích.5
¨
5
HAINER, VOJTĚCH, KUNEŠOVÁ, MARIE et al., Obezita, Etiopatogeneze, diagnostika a terapie. Praha: Galén, 1997.
24
2. Závěr
V posledních letech obezita stoupá nejen u nás, ale v celé Evropě. Informovanost o zdravotních následcích se v posledních letech mění k lepšímu. Přesto u nás výskyt obezity 2. typu stoupá. Moje práce mě jen utvrdila v tom, ţe obezita je nemoc a dá se léčit. I já jsem obezitou trpěla, a to obezitou 3. stupně. Začala jsem s touto nemocí bojovat a nyní uţ mám pouze nadváhu. V léčbě obezity je důleţitá silná vůle a podpora rodiny a přátel. Tato práce zatím neobsahuje ţádnou praktickou část. Letos v červnu se zúčastním komplexní lázeňské léčby, a chtěla bych provést výzkumu obézních dětí, které se účastní lázeňského programu. Dále zjistit z jakého důvodu se rozhodly bojovat s nemocí-obezitou.
25
3 Seznam pouţité literatury
Literatura
MAJERÁČEK, IVAN. Diagnoza obezity. Kontakt, 2006.
HAIREROVÁ. Dětská obezita. Maxdorf, 2009.
HAINER, VOJTĚCH, KUNEŠOVÁ, MARIE et al. Obezita, Etiopatogeneze, diagnostika a terapie. Praha: Galén, 1997.
SVAČINA, ŠTĚPÁN. Poruchy metabolismu a výživy. Praha: Galén, 2010.
VÍTEK, LIBOR. Jak ovlivnit nadváhu a obezitu. Praha: Grada, 2008.
VOLSKÝ a kol. Obecná psychiatrie. Praha: Karolinum, 2001.
.
26
Internet
http://www.obezita.cz/obezita/priciny-obezity/
http://cms.nvb.cz/www/cl-830/236-jak-zacit-komplikace-jidelnicek/8295komplikace-obezity-a-nadvahy/
http://nadvaha-a-obezita.zdrave.cz/
http://www.chcizhubnout.cz/cs/co-je-to-obezita/
http://www.lekari-online.cz/vnitrni-lekarstvi/zakroky/lecba-obezity
http://www.zdrava-rodina.cz/med/med599/med599_1.htm
http://www.vyzivadeti.cz/tiskove-centrum/tiskove-zpravy/prevence-detskeobezity-aneb-konec-otesanku-v-cechach/
27
4. Seznam příloh 4.1
Příloha 1- Výživová pyramida
4.2
Příloha 2- Obrázky obezit
4.3
Příloha 3- Obrázky související s obezitou
4.4
Příloha 4 – Týdenní jídelníček při redukční dietě
4.5
Příloha 5 − Tab. 1. Doporučená hmotnost pro dospělé muže a ženy podle tabulek americké Metropolitní pojišťovací společnosti
4.6
Příloha 6 – Obrázek charakteru rozložení tuku v těle
28
Přílohy Potravinová pyramida názorně a přehledně vysvětluje výţivová doporučení, tedy – co a v jakém mnoţství máme jíst, abychom netrpěli obezitou či nadváhou
4.1
Příloha 1 − Výživová pyramida
29
4.2
Příloha 2 − Obrázky obezity
30
4.3
Příloha 3 − Obrázky související s obezitou
31
4.4
Příloha 4 – Týdenní jídelníček při redukční dietě
Týdenní jídelníček při redukční dietě Pondělí: Snídaně: 1 plátek celozrnného chleba, 2 kusy sýra mini babybel, zelenina, bílá káva, čaj. Svačina: Ovoce (1 hruška nebo jablko) Oběd: Krutí přírodní plátek s broskví, bramborová kaše, zeleninový salát Svačina: Ovocný vodový nanuk Večeře: ½ Pizzy se šunkou a sýrem
Úterý: Snídaně: Tmavé pečivo, kuřecí paštika, zelenina, čaj Svačina: Hroznové víno Oběd: Vepřové alá baţant, kopeček rýţe, zelenina Svačina: Jogurt nízkotučný Večeře: Rizoto s masem a zeleninou, zeleninový salát
Středa: Snídaně: 1 plátek chleba, šlehaná lučina, zelenina Svačina: Jahody Oběd: Zeleninová polévka, čočka na kyselo, uzené maso Svačina: Jáhlo-tvarohový dezert s ovocem Večeře: Zeleninový nákyp, brambory
32
Čtvrtek: Snídaně: Tmavé pečivo, masová pomazánka, zelenina, mléko Svačina: Pomeranč Oběd: Pohankový nákyp, dušený špenát Svačina: Nízkotučný jogurt Večeře: Těstovinový salát
Pátek: Snídaně: Pečivo, šunka, zelenina, mléko Svačina: 2 ks mandarinky Oběd: Vepřové na česneku, 2 plátky bramborového knedlíku Svačina: Mléko, musli tyčinka Večeře: Zapečené filé, bramborová kaše
Sobota: Snídaně: 1 plátek chleba, praţská pomazánka, zelenina Svačina: 1 hruška Oběd: Čínská směs s rýţí, zeleninový salát Svačina: Přesnídávka Večeře: Vločková placičky, zelenina
Neděle: Snídaně: 1plátek celozrnného chleba, máslo, vejce, mléko Svačina: Broskev Oběd: Vepřové po zahradnicku, brambory, salát Svačina: Ovocné mléko, křehký chléb Večeře: Bramborový guláš se sojovým masem
33
Příloha 5 − Tab. 1. Doporučená hmotnost pro dospělé muže a ženy podle tabulek americké Metropolitní pojišťovací společnosti6
4.5
Výška Měřena naboso (cm)
1,45 1,48 1,50 1,52 1,54 1,56 1,58 1,60 1,62 1,64 1,66 1,68 1,70 1,72 1,74 1,76 1,78 1,80 1,82 1,84 1,86 1,88 1,90 1,92 BMI
MUŢI Hmotnost bez oděvů
ŢENY Hmotnost bez oděvů
(kg) (kg) Průměr Přístupné Obezita Průměr Přístupné Obezita rozmezí rozmezí
55,8 57,6 58,6 59,6 60,6 61,7 63,5 65,0 66,5 68,0 69,4 71,0 72,6 74,2
51-64 52-65 53-66 54-67 55-69 56-71 58-73 59-74 60-75 62-77 64-79 65-80 66-82 67-84 75,8 69-86
77 78 79 80 83 85 88 89 90 92 95 96 98 101
46,0 46,5 47,0 48,5 49,5 50,4 51,3 52,6 54,0 55,4 56,8 58,1 60,0 61,3 62,6 64,0 65,3
42-53 42-54 43-55 44-57 44-58 45-58 46-59 48-61 49-62 50-64 51-65 62-66 63-67 65-69 66-70 58-72 59-74
64 65 66 68 70 70 71 73 74 77 78 79 80 83 84 86 89
18,7-23,8
28,6
103 77,6
71-88
79,6
73-90
81,0
75-93
22,0
20,1-25,0
106 108
20,8
112
30,0
6
HAINER, VOJTĚCH, KUNEŠOVÁ, MARIE et al. Obezita, Etiopatogeneze, diagnostika a terapie. Praha: Galén, 1997.
34
4.6
Příloha 6 – obrázek charakteru rozložení tuku v těle Obr. 1. typy otylosti podle charakteru rozložení tuku
35
