Masarykova univerzita Pedagogická fakulta
Diplomová práce
2011
Lenka Oberreiterová
Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy
Diplomová práce Amsterdam, Los Angeles, Petrohrad, Rio de Janeiro, Řím. Seznamte se, prosím!
Bc. Lenka Oberreiterová (363375)
Studijní program: PdF N-SS Učitelství pro střední školy Studijní obory: Vizuální tvorba, Galerijní pedagogika a zprostředkování umění Vedoucí diplomové práce: prof. PaedDr. Radek Horáček, Ph.D. Datum odevzdání: 20. 4. 2011
1
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně, v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněná ke studijním účelům.
V Brně dne 20. 4. 2011
.………………………….. Lenka Oberreiterová 2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své práce prof. PaedDr. Radku Horáčkovi, Ph.D. za důvěru, nápady, rady a připomínky.
3
Obsah Úvod
6
1. Mezilidský vztah v umění, v životě, v ......
7
2. Teoretický náhled
8
2. 1. Co je to vztah
8
2. 2. Fáze vztahu
10
2. 3. Vztahy v sociální skupině
12
2. 4. Lidské potřeby
13
2. 5. Samota a osamocení
14
3. Ovlivnění vztahem tvoříme umění
14
3. 1.
Sociální interakce
15
3. 2.
Sociální intervence
16
4. Ovlivnění uměním tvoříme vztahy 4. 1.
18
Možnosti využití umění pro vznik vztahu
19
5. Nechtít nemožné
20
5. 1.
Průzkum situace ve městě Velká Bíteš
20
5. 2.
Plán akce Z
23
5. 2. 1. Odbourání bariér a předsudků - výběr rozdílných skupin
23
5. 2. 2. Výběr měst
25
5. 2. 3. Setkání
26
5. 3.
Příprava
27
5. 4.
Akce 1 (úvodní hromadné setkání)
28
5. 5.
Akce 2(jednotlivá setkání nově vzniklých skupin)
29
5. 5. 1. Amsterdam
30
5. 5. 2. Los Angeles
31
5. 5. 3. Petrohrad
32
5. 5. 4. Rio de Janeiro
32
5. 5. 5. Řím
33
5. 6.
Akce 3(závěrečné hromadné setkání)
34
5. 7.
Reakce
35
4
Závěr
37
Anotace
38
Anotation
39
Bibliografie
40
Přílohy(dotazníky, fotografie, recepty)
42
5
Úvod Možná je to „uspěchanou dobou“, jak všichni říkají, nebo jen z čisté lenosti, ale asi každý z nás by mohl potvrdit, že vztahy mezi lidmi prošly přes pomyslné síto a zůstaly jen ty nejodolnější - ty nejpevnější. Trápila mne myšlenka, jak lidem a vlastně i sobě pomoci ke znovuobjevení krásy každodenního vztahu s druhými lidmi, jak se z těchto vztahů umět radovat a více si jich považovat a jak překonávat předsudky a jiné komunikační bariéry, které mohou bránit vzniku mezilidských vztahů. Hledání způsobu, jak tuto situaci vyřešit, mě dovedlo k myšlence vytvořit projekt, prostřednictvím kterého bych dokázala odbourat komunikační bariéry a touto cestou se pokusit současný neuspokojivý stav změnit.
6
1. Mezilidský vztah v umění, v životě , v ..... Měnící se situace v oblasti vztahů nenechává umělecky cítícího jedince nezřídka chladným a tak se často setkáváme s malbou, kresbou, sochou, fotkou a jinými projevy výtvarného umění týkající se problematiky mezilidských vztahů. Tento častý námět umělecké tvorby zobrazovaný už ve starověkém Egyptě, např. sousoší egyptského prince Rahotepa s manželkou Nofret a spousta fresek zdobící útrobí nejedné pyramidy, má nejrůznější ztvárnění a každý umělec jej chápe a vidí jinak. Umění však nemusí být pouze výrazem osobnosti umělce a jeho pohledu na věc. Každá osobnost je totiž ovlivňována společenským prostředím a často tak v díle můžeme odhalit sociální skutečnost reflektovanou jeho autorem.1 Vzpomeňme na umělce z 20. let 20. století, které sociální cítění naplňovalo natolik, že se stalo ústředním tématem jejich tvorby. Vzniklo proto výtvarné umění zvané sociální, které se ztělesnilo v programovém hnutí jako byla třeba skupina Ho Ho Ko Ko (Holan, Holík, Kotrba, Kotík - taktéž známá pod jménem Sociální skupina) nebo vznikem časopisu Devětsil apod. Počátek minulého století přinesl neobvyklý pohled jak na umění, tak na vztahy a svět kolem společnosti té doby. Vznikla nová umělecká scéna, která nastartovala rozvoj umění za hranice jejího tehdejšího pojetí. S neobvyklými ready made objekty se představil Marcel Duchamp, jehož artefakty předcházely pozdějšímu vzniku konceptuálního umění, zatímco happening a performance se zase přibližují výroku Andrého Bretona o nejprostším surrealistickém činu (na popud sociální situace sestoupit do ulic a střílet do davu). 2 Vzájemným prolínáním těchto forem s dalšími složkami týkajících se okolního světa vznikají další směry, hnutí a druhy umění. Mnoho lidí chce tímto způsobem poukázat na mezery společenského soužití a někdy i protestem danou situaci změnit. Též bych se přimluvila za zlepšení situace, hlavně v oblasti mezilidských vztahů, protože vztah k druhému člověku je pro každého z nás nedílnou součástí života a je jednou z nejkrásnějších věcí, kterou můžeme na cestě životem potkat. Vztah k příteli, rodiči, milované nebo jinak blízké osobě, je podstatný pro náš rozvoj a je důležitý pro vlastní existenci. Bez něj bychom se nemohli stát ani tvorem společenským, navíc život by pak byl prázdný a beze smyslu. Vztahy zasahují do každodenního života a z velké části ho naplňují. V současnosti si zřejmě mnoho lidí přestává uvědomovat jejich cenu a jejich pozice v hodnotovém žebříčku degraduje. Kvůli pracovním povinnostem, úkolům 1 2
Psychologie umění. Svoboda, Praha: 1968, s. 60 - 61. http://cs.wikipedia.org/wiki/Happening [2011-01-10]
7
do školy nebo i „zbůhdarma“ sezení u počítače si nedokážeme najít chvilku a věnovat těmto vztahům pozornost a patřičnou péči. Možná nebude trvat dlouho a námět člověka s počítačem, jako jeho blízkým přítelem, se stane běžným. Je otázkou, do jaké míry je dobré svůj volný čas trávit u počítače, internetu a hlavně sociálních sítí, kterých dnes world wide web nabízí hned několik. Při využívání sociálních sítí (např. facebook, twitter) je nutností, aby každý z nás dokázal odhadnout „správnou“ hranici jejich využití. Tyto sítě ohrožují běžný společenský život jedince tím, že někteří podlehnou nenamáhavému a rychlému vyhledávání virtuálních - online vztahů místo toho, aby udržovali ty reálné, které ho provází třeba už od útlého dětství. Proto bych si přála, abychom vyměnili plastové bedny za živou hmotu a místo obývání čtyř stěn, vyrazili ven.
2. Teoretický náhled Všechno, co se týká mezilidských vztahů, se týká sociální psychologie. Spousta myšlenek, které mají počátky už u Platóna a Aristotela, se zformovaly do vědy až na přelomu 19. a 20. století. V minulosti se filosofové zabývali legislativou a ústavou státu, teologové řešili otázku nesmrtelnosti duše, ale sociální chování lidí zatím nikoho nezajímalo. Vážnější zájem o mezilidské vztahy se objevil v době reformace, ale začal se zvyšovat především s rozvojem kapitalismu. Problémy kapitalistické společnosti konce 19. století a také vznik sociálních hnutí způsobily velký růst zájmu o společnost, její chování a společenské vztahy.3
2. 1. Co je to vztah? Co vůbec mezilidský nebo interpersonální vztah představuje? Mnoho vědců z oboru sociální psychologie se tímto tématem zabývá a pojednává o něm i nemalé množství literatury. Obecně se udává, že v podstatě hned po narození vstupujeme do procesu socializace - začínáme se začleňovat do společnosti, učíme se sociálním rolím a 3
Nakonečný, M.: Sociální psychologie. Academia, Praha: 1999, s. 19 - 20.
8
objevujeme mezilidské vztahy. V průběhu života se důležitost přikládaná vztahům mění. Jako malé dítě se zaměřujeme nejvíce na vztahy k rodičům a k ostatním dětem, které potkáváme na hřišti, později ve školce atd. V pubertě se pozornost orientuje na party, ale může se stát, že se uzavřeme během tohoto emocionálně divokého období do sebe a pak máme pocit, že k životu nikoho nepotřebujeme, nebo že dokonce nikdo nepotřebuje nás. Během této doby je dobré dítětem o vztazích mluvit a zároveň podporovat jeho sebevědomí. V pozdější době dospívání se upevňují přátelské vztahy, které bývají nezřídka pro toto období na prvním místě. Pro mladistvé je důležité si vzájemně pomáhat, třeba jen psychicky (materiálně totiž ještě sami nejsou zabezpečeni). Do tohoto období patří i navazování partnerských vztahů, které se v některých případech přemění ve vztahy manželské. V manželství je to pak samotný manželský vztah a zároveň i vztah s dětmi a celou rodinou a také s přáteli. Postupně se člověk orientuje na rodinu, jejíž opora je důležitá v případě úmrtí jednoho z partnerů. Z toho plyne, že vztahy nás provází po celý život a není snad dne, kdybychom o nějakém vztahu nepřemýšleli. „Mezilidské vztahy představují zdroj většiny radostí a bolestí v lidském životě.“4 Tvoří jednu z nejdůležitějších složek lidské existence a je nejvíce nutné o ně dobře pečovat. Přestože je toto všechno mnohým lidem jasné, mezilidským vztahům nevěnují dostatečně velkou pozornost. Přitom pro udržení kvalitního vztahu, který působí na obě strany pozitivně, stačí dodržovat určitá „udržovací pravidla“, které zjistili psychologové Argyle a Henderson. Pro příklad uvedu některá z nich: 1. V případě, že osoba, se kterou sdílíme vztah, není na blízku a někdo jiný ji uráží nebo vede jinak nepravdivé řeči, měli bychom se jí zastat. 2. Kdykoliv v době potřeby ji poskytnout psychickou i fyzickou podporu a pomoc. 3. Důležitá je i vzájemná důvěra, z které plyne i vzájemné svěřování. 4. Každý z nás by se měl snažit, aby se ten druhý cítil v naší společnosti příjemně.5 Někdy není potřeba vkládat do udržení vztahu mnoho energie, protože se tak mohlo stát už při jeho prvotním formování. Vztah musí projít několika fázemi, aby se stal stabilní vazbou mezi lidmi. 4 5
http://mezilidske-vztahy.euweb.cz/vztahy.htm [2010-11-20] Hayesová, N.: Základy sociální psychologie. Portál, Praha: 2007, s. 92.
9
2. 2. Fáze vztahu Běžný člověk zažívá v průběhu dne mnoho krátkodobých setkání s ostatními lidmi. Taková setkání se označují jako interpersonální kontakty. Tyto kontakty bývají nezávazné, ale v některých případech se stanou důležitou životní složkou a to tehdy, když se přemění ve vztah.6 Aby se tak stalo, jsou nejdůležitější první čtyři minuty setkání. Některé studie uvádějí, že se během této doby člověk rozhoduje, zda-li chce v setkání pokračovat nebo ne. Je to okamžik „prvního dojmu“, ve kterém hraje největší úlohu fyzická stránka osobnosti. V tomto okamžiku nejsou vyloučeny ani projevy povahových rysů a vlastností jako jsou: otevřenost, vřelost, srdečnost, atd. 7 Ovšem tělesná přitažlivost zůstává na prvním místě z hlediska rozhodování. Dokonce lidé s těmi, kteří byli obdarování přitažlivým vzhledem, jednají vlídněji, než s těmi méně tělesně přitažlivými. Tuto teorii opět potvrzují některé výzkumy, např. v roce 1972 K. K. Dion a jeho testování pěkné/nepěkné tváře dítěte ve vztahu k trestu za jeho přečin. Hezčí děti měly navrženy menší tresty. Další zajímavost, která stojí za zmínku, je myšlenka homogamie, kterou využil při svém výzkumu Walster s kolektivem v roce 1966. Toto zkoumání bylo založené na zjišťování přitažlivosti podobně atraktivních jedinců. Walster a jeho tým po dlouhém bádání v podobě pořádaných „počítačových bálů“ zjistili, že si lidé vybírají partnery pro krátkodobý nebo dlouhodobý vztah podle odlišných kritérií. Podobných studií založených na tělesné přitažlivosti je spousta, ale mnoho psychologů se také zabývalo a zabývá jinými faktory ovlivňujícími interpersonální přitažlivost. Jedná se např. o blízkost (výzkumem se zabýval Newcomb, 1961), podobnost (Byrne, 1961), vnímanou omylnost (Aronson, Willerman, Floyd, 1966), neverbální indikátory a spoustu dalších. Všechny tyto výzkumy jsou založené na projevu člověka, který je někým přitahován. Existuje další množina obecnějších modelů přitažlivosti. Jedním z nich je teorie Banistera a Fransella z roku 1974, která říká, že člověk se zaměřuje na ty lidi, kteří mají s dotyčným přibližně stejný světonázor. Lehko si s nimi popovídají, dostane se jim lepší podpory a pociťují fungující zpětnou vazbu, která je důležitá pro podporu sebevědomí.8 Na začátku kapitoly byla řeč o tzv. prvním dojmu. Správnější název pro tuto situaci je vjemový kontakt. Jestliže se dotyčný nebo dotyčná rozhodne pokračovat ve 6
Bedrnová, E.: Člověk hledá člověka. Management Press, Praha: 2001, s. 15. DeVito, J. A.: Základy mezilidské komunikace. Grada, Praha: 2001, s. 193. 8 Hayesová, N.: Základy sociální psychologie. Portál, Praha: 2007, s. 79 - 88 7
10
sbližování, dochází k první konverzaci. Tato situace se označuje jako interakční kontakt. Vjemový a interakční kontakt tvoří dohromady fázi mezilidského vztahu obecně nazvanou jako kontakt. Průběh mezilidského vztahu má několik dalších fází. V každé jeho fázi je možné buď setrvat, ukončit ji, anebo pokračovat dál a vstoupit do další fáze: NÁPRAVA
↑ KONTAKT
→
ZAPOJENÍ
→
DŮVĚRNOST
↓
↓
↓
ukončení
ukončení
ukončení
→
ZHORŠENÍ
↓ UKONČENÍ ↓
ukončení
obr. 9
Ve fázi „zapojení“ zkoumáme druhou stranu (záliby, názory, apod.) a provádíme testování, jestli vybraná osoba splňuje počáteční úsudek. Chceme-li se dozvědět víc a pokračovat ve vztahu, zesilujeme zapojení a posléze se dostáváme dál, do fáze „důvěrnosti“. Zde už jde o větší sblížení mezi dvěma lidmi. Důvěrný vztah se objevuje nejdříve v soukromí, z čehož vzniká interpersonální svazek a pak se potvrdí na veřejnosti a stává se svazkem společenským. V partnerských vztazích je to tzv. fáze zamilování. Může se stát, že nás vztah přestane naplňovat, což bývá zapříčiněno různými důvody (porušení pravidel, stupňovaná nespokojenost, sexuální nenaplněnost), a můžeme se dostat do fáze „zhoršení“. Nejdříve se objevuje nespokojenost jen uvnitř nás samotných - intrapersonální, která když se neřeší a pokračuje dál, obvykle vstoupí mezi partnery - interpersonální nespokojenost. Cestou z takového vztahu je buď fáze ukončení nebo nápravy. Ve fázi nápravy si musíme nejprve sami v sobě analyzovat problémy zapříčiňující zhoršení vztahu a učinit intrapersonální nápravu a potom tuto situaci společně řešit s partnerem. Uvědomit si chyby, domluvit se na jejich odstranění a provést celkovou interpersonální nápravu. Pokud se ve fázi „zhoršení“ dostaneme až tak daleko, že se třeba odstěhujeme, dostáváme se do interpersonálního odloučení, tj. fáze „ukončení“. Nedojde-li během této doby k nějaké pozitivní změně, dochází k společenskému odloučení a vztah se stává ukončeným.10
9
DeVito, J. A.: Základy mezilidské komunikace. Grada, Praha: 2001, s. 192.
10
DeVito, J. A.: tamtéž, s. 191 - 200.
11
2. 3. Vztahy v sociální skupině V partnerském vztahu je dobré udržovat i vztahy s jinými lidmi. Nemyslím tím jen vztahy v zaměstnání, kde obvykle převažuje jejich formální ráz. Formální vztahy jsou ty, které mají vymezující a neosobní pravidla a náš přístup k ostatním lidem je jimi řízen. Zasahují i vnější skutečnosti jako je naše pozice, od které se vyžaduje vyhraněné chování. Lidé se spolu baví jen o určitých tématech a jejich vztahy jsou jen účelové. Zatímco vztahy neformální jsou založené na citech a nejsou nijak řízené zvenčí.
11
Takové vztahy člověk nachází v partách, mezi přáteli, správně tedy v malých sociálních skupinách - v tomto smyslu tedy neformálních. Musím podotknout, že existují také skupiny formální, ale to jsou společenská seskupení v organizacích, jako jsou třeba pracovní skupiny. Nakonec i ve formálních skupinách vznikají neformální vztahy a pak i neformální skupiny. Jako příklad poslouží třeba učitelský sbor, ve kterém se najdou jedinci, kteří kromě pracovního vztahu mají i vztah přátelský. Do neformální skupiny vstupuje člověk z vlastní vůle. Třeba z důvodu společných cílů a podobných zájmu. Neformální skupina je zároveň skupina malá. Existuje několik definic malé skupiny, např. J. Buriánek ji popsal jako společenství o malém počtu členů - většinou od tří, tzv. triáda (někdy se uvádí od dvou - dyáda, ale zde chybí vztah mezi jedincem a skupinou, zatímco ten už v triádě možný je)12, do třiceti členů, což je vrchní hranice a nebývá jí často dosahováno, spíše by odpovídala hranice patnácti až dvaceti členů. Poměrně blízké a pevné vztahy spojují jedince ve skupinu, v níž dochází ke komunikaci a k vzájemnému působení mezi členy. Každý člen zde zastává určitou pozici a roli (sociální pozice je místo ve skupině, od kterého se očekává daný vzorec chování, má úzkou souvislost se sociálním statusem, který se měří pomocí stratifikace a tato struktura je pak důležitá z hlediska sociologie skupiny, zato sociální role vyjadřuje aktivní stránku pozice a statusu a různí se ztotožnění s touto rolí u každého z nás)13. Malá skupina má vlastní identitu, pro sebe typickou charakteristiku a svoji skupinovou strukturu. Vytváří si společné hodnoty a normy, které fungují uvnitř skupiny jako určitá regulace a pro případ jejich porušení mohou být vytvořeny i různé sankce.14
11 12 13 14
http://mezilidske-vztahy.euweb.cz/vztahy.htm [2010-11-20] Novotná, E.: Sociologie sociálních skupin. Grada, Praha: 2010, s. 68. Novotná, E.: Sociologie sociálních skupin. Grada, Praha: 2010, s. 42. Buriánek, J.: Sociologie. Fortuna, Praha: 2003, s. 66 - 67.
12
2. 4. Lidské potřeby Malé skupiny, o kterých bylo pojednáno v minulé kapitole, jsou pro člověka nesmírně důležité, protože právě v nich se odehrává významná část lidského života. Vždyť jejich součástí se stává každý tvor homo sapiens hned po narození a je to také místo, kde dochází k uspokojování vlastních potřeb. Otázkou lidských potřeb se zabýval už před léty Abraham Harold Maslow (1908-1970). Přesněji v roce 1943 vytvořil tento významný psycholog obrazec ve tvaru pyramidy, který znázorňuje hierarchii lidských potřeb. Podle této teorie považoval Maslow potřebu jídla, pití a rozmnožování za nejzákladnější, a proto je umístěna na samém spodku celé pyramidy. Tyto potřeby jsou fyziologické a řídí se instinktivními mechanismy. Řadí se mezi vývojově nižší a existují i u ostatních živočichů. Důležité je, že bez jejich uspokojení nelze očekávat přežití. Druhý stupeň náleží potřebě bezpečí, která patří stále mezi ty základní a lze ji vysvětlit jako touhu po jistotě, spolehlivosti, ochraně, zahnání strachu a úzkosti. Další stupeň základních potřeb tvoří potřeba lásky a sounáležitosti, protože každý z nás chce někam patřit a chce být milován (to do jisté míry splňuje sociální skupina). Jakmile je uspokojen tento třetí stupeň, objevuje se potřeba úcty, která člověka nutí ke snaze uspět a dosáhnout uznání od ostatních lidí. Na pátém stupni pyramidy se nachází seberealizace či sebeaktualizace. Tento druh potřeb už lidské potomky odlišuje od psů, koček a ostatních živočichů, a proto se označuje jako vývojově vyšší. Maslow je nazval jako „potřeby růstu“ nebo-li metapotřeby, zatímco předcházející potřeby označil jako „nedostatkové“. Do potřeb růstu patří např. potřeba sebevyjádření, která nutí člověka k ukázání svých schopností nebo realizování vlastních záměrů a dále potřeby morální, estetické a také potřeby vědění.15 Uspokojení - saturace potřeb je pro život nesmírně důležitá. Jejich neuspokojení - deprivace je hnacím motorem a aktivátorem činnosti. Nadměrná deprivace lidských potřeb, např. dlouhodobé citové strádání, může vést k vyčerpání a někdy až k existenciální frustraci končící sebevraždou. Aby se člověk těmto situacím vyhnul nebo je alespoň lépe zvládl, vyhledává různá společenství a skupiny, do kterých se chce začlenit a jak už bylo naznačeno na začátku této kapitoly, je to místo, kde je možné dosáhnout saturace téměř všech lidských potřeb lépe, než kdyby byl člověk sám.16
15 16
Madsen, K. B.: Moderní teorie motivace. Academia, Praha: 1979, s. 285 - 308. Novotná, E.: Sociologie sociálních skupin. Grada, Praha: 2010, s. 11.
13
2. 5. Samota a osamocení Trvalou samotu si nepřeje asi nikdo z nás, vždyť uvržení do žaláře a zamezení styku s ostatními lidmi byl v minulosti jeden z nejhorších trestů. Najdou se ale chvíle, kdy samotu vyhledáváme a potřebujeme třeba jen na krátko uniknout ze sociálního prostředí někam do ústraní a nabrat síly pro další práci nebo popřemýšlet o životě. V tomto smyslu má samota dokonce pozitivní přínos. Samota je někdy zaměňována s osamělostí, ale zatímco samota je objektivní stav člověka, osamělost je náš subjektivní pocit. Osamělost z hlediska sociální psychologie může být dvojího typu. Jeden představuje sociální izolace, což je takové psychické rozpoložení, kdy chceme být s druhou osobou nebo osobami, ale z nějakých důvodů to nelze. Stává se to třeba když odjedeme na služební cestu nebo se přestěhujeme a na novém místě nemáme nablízku žádné přátelé či příbuzné apod. Druhým typem osamění je emocionální izolace a ta přichází tehdy, když jsme obklopeni třeba i početnou skupinou známých, ale uvnitř sebe cítíme velkou prázdnotu a toužíme po někom, komu bychom se mohli svěřovat, s kým bychom si mohli sdělovat názory, postoje a u koho bychom mohli najít spolehnutí, oporu a těsný, přátelský vztah.17 Ať už máme pocit osamělosti z toho či onoho důvodu, není to dobré pro náš celkový stav. Spokojenost ve vztazích a jejich pozitivní funkce kladně působí na naše vnímání světa, řešení problémů, zvládání složitých situací a v neposlední řadě na naše duševní i fyzické zdraví, a proto bych se chtěla vrátit k začátku práce a znovu upozornit na důležitost péče o každý náš vztah.
3. Ovlivnění vztahem tvoříme umění Mezilidské vztahy ovlivňují různé faktory. Jedním z nich je i naše povaha a její vlastnosti. To jestli jsme člověk více otevřený, ale přitom labilní, tedy cholerik nebo naopak uzavřenější, ale s jistou půdou pod nohama, flegmatik nebo sangvinik či melancholik, je věcí temperamentu, který působí na naše vztahy. Kromě povahových vlastností je to i rodina, práce, parta, společnost, tradice, média, zákony a mnoho jiných faktorů ovlivňujících vztahy mezi lidmi. Naopak naše vztahy zase ovlivňují rodinu, práci, partu, atd. 17
Výrost, J.: Sociální psychologie. Grada, Praha: 2008, s. 250.
14
Občas se potřebujeme vypovídat, ulevit své duši od těžkostí, které nás provázejí životem nebo se naopak podělit o radost a štěstí. Každý k tomu využívá jiných prostředků a jak napsal Igor Zhoř: „I neprofesionální výtvarník touží vyjádřit neklid vlastního nitra výtvarnými prostředky.“18 Začarovaný kruh dokola jdoucích vlivů se náhle přeměňuje v nekonečný zdroj podnětů k sebevyjádření. „Sebevýraz vyžaduje ovšem často i jinou formu, než jakou nabízí malba krajiny a zátiší. Spíše se tu uplatní rozmanité imaginativní figurace, expresívní abstrakce, strukturální a gestická malba rozličného ražení. Mohla by se zde uplatnit i řada jiných, méně známých a pro amatéry méně dostupných postupů, ať už myslíme na novou věcnost (magický realismus) nebo na jiné metody soudobého umění, například těch, které překračují hranice jediného média (vizuální poezie, akce, projekty).“19
3. 1. Sociální interakce To, že nás neustále něco ovlivňuje a třeba i nutí k činnosti, např. výtvarné, bývá často druhá osoba či skupina lidí. Ti všichni na nás působí a s námi také jednají, soupeří nebo spolupracují a my zase s nimi. Vzájemné působení jedinců nebo skupin je sociální interakce, na jejímž základě se tvoří mezilidské vztahy. Např. když se setkáme s člověkem, který na nás příjemně působí a cítíme se v jeho společnosti dobře, tak se rozhodneme nadále se s tímto člověkem setkávat a tím se mezi námi začne formovat vztah. Tudíž lze říci, že jednotlivá působení mohou přetrvávat, přestože samotný průběh interakčního procesu skončil a ve chvíli jeho opakování, může dojít k vždy hlubší a hlubší proměně (nebo ovlivnění) člověka samotného. Proměn vztahů, sbližování lidí a procesu vzájemného působení, se začalo hojně užívat také v umění 20. a 21. století (happening, performance a další umělecké tendence). Mezilidské vztahy slouží jako námět a interakční proces, ve kterém se vyvolává určitá reakce vedoucí k akci a ta opět vyvolá reakci atd., slouží jako metoda (např. zakladatel happeningu Allan Kaprow se od 60. velkou měrou zabýval tématikou mezilidských vztahů20). 18
Zhoř, I.: Škola výtvarného myšlení: metodický materiál pro práci v zájmové výtvarné činnosti. Krajské kulturní středisko v Brně: Okresní kulturní středisko v Blansku, Brno: 1987, s. 3. 19 Zhoř, I.: tamtéž, s. 3. 20 Ruhrberg, K.: Umění 20. století. Taschen/Slovart, Köln 2004, s. 583
15
3. 2. Sociální intervence Jak už bylo řečeno, mnoho lidí vyjadřuje svoje pocity, nálady, cítění nebo rozladění z mezilidským vztahů prostřednictvím umění a s tím dozajista souvisí určitý druh tvůrčí strategie zvaný sociální intervence. Cílem sociální intervence je kritizující nebo společnosti prospěšná činnost, jejímž prostřednictvím se aktéři snaží danou společnost do jisté míry změnit, ovlivnit nebo na ni nějak působit. Umělecká tvořivost zde není pouze formálním aktem, ale jde jí o konkrétní zásah do společnosti. Mnoho novodobých uměleckých počínání není snadné přesně charakterizovat a uvést datum jejich vzniku. Většinou se inspirují myšlenkou předešlých směrů nebo umělci samotnými. Nejinak je tomu v případě sociální intervence, jejichž prvopočátek byl už někde v dadaismu. Obsahuje prvky uměleckých forem jako je happening, public art, performance nebo political art, mail art aj. Typickým příkladem sociální intervence je rakouská skupina Wochenklausur, která vznikla v roce 1993 a během své existence má připsáno nejméně 15 vydařených intervencí majících za následek dlouhodobé zlepšení lidského soužití (mobilní zdravotnické zařízení pro lidi bez domova, sedmi imigrantům pomohli při legalizaci pobytu, výstavba skate rampy v Ottensheimu a další), což je jejich hlavním cílem. Kancelář, ateliér a zároveň poradna pro aktivistické projekty sídlí ve Vídni na ulici Gumpendorferstr. Na rozdíl od umělců 20. století, kteří „pouze“ ukazují na problémy ve společnosti, Wochenklausuru poukazuje na to, že některé životní podmínky pro lidi nemusejí být nutně takové, jaké jsou. Využívají k tomu kreativní přístup a také různé triky a kličkování mezi zákony. V případě zajištění legálního pobytu imigrantů v Rakousku pověřili cizince vytvářením sociálních skulptur. Projekt tímto způsobem jeho účastníkům, kteří se nemohli vrátit do své země kvůli politickému, náboženskému nebo etnickému pronásledování, zajistil legalizaci pobytu. Další z akcí skupiny Wochenklausur bylo zřízení centra pro seniory v italském městečku Civitella d’Agliano. Lidem toho malebného města bylo centrum slíbeno už mnoho let, ale stále se nic nedělo. V roce 1994 při letním uměleckém symposiu se členové Wochenklausuru rozhodli zakročit a do novin nechali otisknout články s plánem výstavby centra. Získali lednice, bary a myčky na nádobí a všechny je instalovali v přízemí radnice. V průběhu akce namalovali Vedutu historického centra města, u které se pak mohli obyvatelé Civitella fotit. Nákupem fotky podporovali úsilí otevření senior centra a pomohli tak
16
s financováním celé akce. Těmito demonstrativními kroky vyzvali Wochenklausur městskou radu k hledání řešení, jehož výsledkem byla výstavba centra.21 Další skupinou zabývající se sociálními vztahy a společenskými problémy je The Yes Men. Dvojice aktivistů se často vydává za zástupce firmy nebo nějakou vlivnou osobnost a pořádá interview s médii, jak tomu bylo např. v projektu Bhópálská katastrofa, při níž jeden z umělecké dvojice vystoupil na kanálu BBC v pořadu News24 jako mluvčí společnosti The Dow Chemical Company v den 20. výročí od hrůzné katastrofy a uvedl, že Dow bude prodávat Uninon Cradibe (společnost zodpovědnou za tragédii, při které bylo zabito 18.000 lidí a mnoho dalších zraněno). 22 Peníze z prodeje hodlají použít na doživotní léčebné výlohy o odškodné obětem tragédie, vyčistění místa a zbytek peněz věnovat na výzkum možných rizik výrobků společnosti Dow. Během doby, než se tento podvod odhalil, klesly akcie Dow Chemical o 2 miliardy dolarů.23 V České republice intervenční umění zastupuje např. skupina Pode Bal. Zabývá se tématy jako jsou drogy, politický extremismus, multikultura, práva menšin, institucionalizace umění, atd. K vyjádření nesouhlasu nebo k upoutání pozornosti na daný problém využívá nejrůznějších přístupů počínaje pseudoreklamou ve formě plakátu nebo kampaně a konče politickým aktivismem s performance. Projekt nazvaný „Větší množství státní drogy“ představuje reklamy, na nichž je propagace legálních drog. Tyto reklamní plakáty nebo billboardy jsou pozměněné a v případě reklamy na známou whisky s doplňující větou: „Jediné riziko je nezkusit to!“ Pode Bal vyměnili láhev oné whisky za ženu šňupající kokain. Takových inzerátů původně propagujících státní drogy bylo představeno v Galerii Rudolfinum několik.24 Pro sociální intervence je typičtější shlukování umělců ve skupiny nebo komunity, ale i přesto se naše země může pochlubit několika jmény, která mají co dočinění s tvorbou v této oblasti. Jedním z nich je Kateřina Šedá. Tato výtvarnice pracuje často s velkým počtem lidí, kteří nejsou ve spojitosti s uměním a ani o něj nejeví sebemenší zájem. Její snahou je vytrhnout tyto lidi ze stereotypního života a sociální izolace. Každému projektu předchází dlouhé pozorování nejen společenské situace, ale i chování lidí a komunikace s nimi. Běžné situace se stávají námětem pro její tvorbu a často opakované věty se stávají jejím názvem. Proslavila se projektem „Je to jedno“. V této práci přiměla Šedá svou babičku, která už ztrácela chuť do života, aby 21
http://www.wochenklausur.at/texte/arbeitsweise_en.htm [2011-02-10] http://theyesmen.org/hijinks/bbcbhopal [2011-02-10] 23 http://cs.wikipedia.org/wiki/The_Yes_Men [2011-02-10] 24 http://www.podebal.cz/2006/pdf/PB-interview.pdf [2011-02-10] 22
17
začala kreslit nářadí a výrobky prodávané v obchodě s domácími potřebami, v němž předtím babička dlouhá léta prodávala. Za cyklus 650 kreseb byla Kateřina Šedá oceněna Cenou Jindřicha Chalupeckého. Známé jsou i její projekty „Výstava za okny“, „Nic tam není“, „Furt dokola“, atd. Kateřina Šedá pracuje a žije v Brně, ale vystavuje více v zahraničí (Londýn, Turín, Berlín, Chicago, a další zahraniční velkoměsta), kde za svoje sociálně laděné akce obdržela další ocenění.25
4. Ovlivnění uměním tvoříme vztahy „Na počátku bylo Slovo... to Slovo byl Bůh.“ (Jan1) Bůh pak stvořil Adama a Evu - muže a ženu. ... a mezi nimi vznikl vztah. I tak by se dalo pokračovat ve větě z Bible svaté, protože vztah mezi dvěma lidmi můžeme chápat jako boží dar. Sama si moc dobře uvědomuji váhu vztahu s rodiči, příbuznými, partnerem a kamarády. Moji rodiče zřejmě vynaložili značné úsilí na zformování vnímavého a citlivého člověka. Někdy až přecitlivělého, ale to už je zásluhou temperamentu, který je v mém případě typicky cholerický. No a tak není divu, že mě stav mezilidských vztahů neustále trápí. Určitě by pomohlo někdy si říct nějaké vlídné slovo, jindy si vzájemně pomoci, nesoudit druhého, jestliže sami nejsme bezchybní, nezávidět si a nelhat si. Za důležité považuji pokusit se mladé generaci hravou formou podat základy slušného chování (zajímavá kniha na toto téma je „Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě“ od Miloše Kratochvíla a Daniely Krolupperové, která pomáhá rodičům s výchovou dětí k etickému jednání, morálním zásadám a aby nebyly lhostejné ke svému okolí), protože moralizující tendence a rady nemá nikdo příliš v lásce. Jak tedy na to? Je určitá možnost přistoupit k řešení této otázky prostřednictvím umění. Dojde-li ke vzniku nějakého uměleckého artefaktu, který je prezentován divákovi a je-li divákem pochopen, spouští se fáze působení. Autor díla tak naváže vztah s recipientem a jestliže tohoto vztahu využije, pak právě prostřednictvím díla může zasílat své myšlenky a názory, které mohou ovlivnit nebo dokonce změnit 25
http://artlist.cz/index.php?id=2651 [vyhledáno 2010-10-10]
18
společnost. Např. po přečtení románu Utrpení mladého Werthera od Johanna Wolfganga von Goethe několik mladých lidí v Německu spáchalo sebevraždu. Další nadějí je, že změna přijde třeba s další generací, která bude vychovávána už podle zažitého vzdělávacího procesu, tedy kurikula, jehož cílem není jen poskytovat znalosti a dovednosti, ale formovat životní postoje a názory člověka (součástí kurikula jsou průřezové témata jako třeba: Osobnostní a sociální výchova, Multikulturní výchova, Environmentální výchova aj.).
4. 1. Možnosti využití umění pro vznik vztahu Výchova dítěte a lidské osobnosti je dozajista náročný proces, kterým se zabýval už Platón. Platónovi myšlenky se staly výchozími pro anglického spisovatele a kritika umění Herberta Reada, který je převedl do současnosti v knize nazvané Výchova uměním. V knize se pojednává o tom, že skrze umění je možné rozvíjet všechny složky osobnosti a prostřednictvím umělecké aktivity zažít poznání. „Umělecké zážitky se pak mohou stát východiskem jak pro hledání obecnějšího kulturního nebo přírodního rozměru lidské existence, tak pro objevování osobní identity v kontextu své doby a kultury. Ale mohou se stát i prostředkem, který člověku pomáhá vyrovnávat se s nejistotami a bolestmi života.“26 Takové prostředky jako jsou zážitky nejen že dokážou léčit naše chmury, ale během jejich průběhu může dojít ke vzniku nových vztahů a to i mezilidských. Situace, při kterých samovolně vznikají nové vztahy, můžeme najít všude tam, kde se zprostředkovává umění. U nás jsou to hlavně instituce jako jsou galerie a muzea. Cílem takového programu je nejen ono zprostředkování umění, ale i otevření dveří do světa poznávání sebe samých, vztahů s okolním prostředím a v neposlední řadě vztahů mezi lidmi. Prostřednictvím těchto programů dochází k ovlivnění celkového vnímání světa a člověku se nabízí možnost jiné úrovně vlastního uvažování.
26
Slavík, J.: Umění zážitku, zážitek umění: teorie a praxe artefiletiky. I. díl. Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta, Praha: 2001, s. 10.
19
5. Nechtít nemožné „Jen stěží bychom si mohli třeba představit, že všichni lidé žijící na jednom území a hovořící stejným jazykem by se mohli běžně a každodenně spolu setkávat. Pro tak rozsáhlé kontakty neexistují ani individuální potřeby, ani dostatečné objektivní možnosti.“27 Ale smířit se světem, ve kterém potkáváme neúctu a lhostejnost na každém rohu, tak to přímo nutí k revitalizaci vztahů mezi lidmi. Nalezení způsobu, který by pomohl k obnovení interpersonálních vztahů, se stalo východiskem pro mou práci.
5. 1. Průzkum situace ve městě Velká Bíteš „Startovacím bodem“ pro obnovení vztahů mezi lidmi byla Velká Bíteš - místo mého bydliště. Je to město, které také podlehlo kapitalistickému smýšlení lidí a stejně jako ostatní sídelní útvary začíná trpět nedostatkem vzájemných styků. S rozlohou necelých 50 km2 a s počtem obyvatel okolo 5 tisíc nejsme tak velcí, přesto tu počet formálních vztahů ve veřejném i osobním životě začíná převyšovat nad vztahy neformálními. Předtím, než se začne vymýšlet jakýkoliv projekt, je dobré se obeznámit s podmínkami a prostředím, ve kterém bude daný projekt proveden. V případě mého experimentu, ve kterém bych chtěla využít výtvarného umění jako nástroje k navazování mezilidských vztahů, bylo důležité zjistit, jaká je vůbec úroveň těchto vztahů a to nejen z mého pohledu, ale především jak to vidí ti, kterých se projekt bude týkat. Prvním krokem bylo zjistit stav mezilidských vztahů celkově v České republice, aby mohlo dojít k případnému srovnání. Bohužel se mi nepodařilo najít novější průzkum než z roku 2004, ale už tehdy nebyly jeho výsledky příliš pozitivní. Zjišťování informací o mezilidských vztazích bylo prováděno jako průzkum veřejného mínění, ve kterém lidé odpovídali na několik otázek. Na dotaz, co si lidé myslí o mezilidských vztazích, největší procentuální část odpověděla, že mezilidské vztahy jsou spíše špatné.
27
Bedrnová, E.: Člověk hledá člověka. Management Press, Praha: 2001, s. 41.
20
Pro úplnou představu zde uvádím tabulku, vyjmutou z tiskové zprávy Sociologického ústavu AV ČR: Hodnocení vztahů v České republice (v %) 28 - rozhodně dobré
1
- spíše dobré
40
- spíše špatné
47
- rozhodně špatné
7
- neví
5
- celkem
100
Proč tomu tak je a proč pouze jedno procento dotázaných kvalifikovalo vztahy mezi lidmi jako rozhodně dobré? Češi často přemýšlí v pesimistické rovině, tudíž se nabízí otázka, zdali by procentuální hodnoty současného průzkumu mohly být více pozitivní. Mnoho lidí negativně pociťuje dopad ekonomické krize i ve svých osobních životech a k tomu se přičítají přetrvávající politické dohady a živelné pohromy u nás i v zahraničí. Přesto ve mně přetrvávala naděje, že by výsledné hodnoty mého průzkumu nemusely být příliš negativní. Po dřívější zkušenosti s dotazováním přímo na ulici nebo na náměstí, jsem se rozhodla, že nechám lidem na vyplnění krátkého dotazníku prostor a čas na promyšlenou a rozhodnutí, zda chtějí při této akci participovat. Ze začátku mi to nedalo a zkusila jsem oslovit několik lidí, ale nikdo se mnou nechtěl na téma mezilidských vztahů diskutovat. Jeden starší pán mi dokonce na otázku, co si myslí o dnešních vztazích odpověděl, že je to katastrofa a že jedině Hitler by to napravil. Potom se otočil a odešel. Div ne s pláčem jsem se taky otočila a přímé dotazování vzdala. Pro sběr dat jsem zvolila tedy nenásilnou cestu zjišťování veřejného mínění. Naplánovala jsem několik míst, kde bude vyšší frekvence lidí a kde bude čas na zodpovězení několika bodů v dotazníku. Na místa jako je čekárna u lékaře, knihovna, pracovní úřad nebo bar v často navštěvovaném restauračním zařízení, jsem umístila krabici s upozorněním, že jde o průzkum sloužící jako podklad pro diplomovou práci, s dotazníky a propiskou. Průběžně jsem chodila tato místa vybírat a doplnit prázdnými dotazníky. Počet odevzdaných a vyplněných dotazníků byl 122. Výsledky dotazníku č.1 (viz Přílohy) z průzkumu (únor 2011): 28
http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100344s_ov40408.pdf [2011-02-28 ]
21
Jaké si myslíte, že jsou dnešní mezilidské vztahy? rozhodně dobré spíše dobré spíše špatné 2% 26% 63%
rozhodně špatné 9%
Myslíte si, že se vztahy mezi lidmi v příštím roce: zlepší zůstanou stejné 7% 60%
zhorší 33%
Co si myslíte, že se stalo v minulém roce se vztahy mezi: zlepšily nezměnily a) muži a ženami 14% 68%
zhoršily 18%
b) rodiči a dětmi
12%
55%
33%
c) mladými lidmi
15%
54%
31%
4%
53%
43%
e) lidmi na pracovištích
10%
50%
40%
f) příbuznými
12%
66%
22%
g) manželi a partnery
12%
60%
28%
h) sousedy
7%
60%
33%
i) nadřízenými a podřízenými
7%
47%
46%
d) lidmi v hromadné dopravě
Komu nebude činit problém, nechť vyplní:
věk pracující - student - v důchodu Děkuji moc za pomoc Lenka Oberreiterová
Z výsledků průzkumu vyplývá, že 63% dotázaných hodnotí vztahy jako spíše špatné. To je zjištění, při kterém si snad každý musí uvědomit závažnost situace. Kde začít s obnovou či nápravou vzniklého problému a je vůbec možné na současném stavu něco změnit? Moji snahou je pokusit se následujícím projektem ukázat způsob, jak je možné mezilidské vztahy napravit.
22
5. 2. Plán akce Z Cílem mé práce bylo vymyslet projekt, který by pomohl ke zlepšení vztahů v našem městě a to prostřednictvím společné výtvarné činnosti. Později jsem v odborné literatuře narazila na Sherifovu realistickou teorii konfliktu, která vysvětluje nutnost zapojování členů různých skupin do společné činnosti, ve které si budou muset pomáhat a společně řešit určitý problém, aby došlo k přehodnocení názorů na členy ostatních skupin.29 Tato teorie mě utvrdila v přesvědčení, že můj nápad je správný. „Společná činnost je jedním ze základních procesů, v němž se uskutečňuje zvnitřňování společenských vztahů v jedinci a zároveň jeho reálné začleňování do těchto vztahů.“30 To, bez čeho se žádná společná činnost neobejde, je komunikace. Jen prostřednictvím komunikace je možné se domluvit. I když napíšeme vzkaz na papír, kývneme nebo budeme mlčet, jsou to všechno výrazy komunikace, které vysílají signály a ovlivňují celou situaci. K tomu, aby se projekt stal co nejvíce efektivní, bylo zapotřebí vytvořit takovou situaci, která využije komunikaci i společnou činnost. Zároveň bylo důležité přemýšlet nad tím, koho do projektu zapojit a jak docílit toho, aby jednotliví účastníci komunikovali nejen s těmi lidmi, které znají, ale snažili se navázat komunikaci i s člověkem, kterého neznají nebo jen od vidění, anebo jim v komunikaci s ním dokonce brání nějaký předsudek. Jak tedy docílit propojení všech lidí, kteří se projektu zúčastní? Rozhodla jsem se vybrat a následně oslovit několik lidí z různých skupin, kteří by se navzájem znali co nejméně, v lepším případě vůbec a pomocí jednoduchého „triku“ z původních skupin vytvořit - vlastně oni sami si vytvoří - skupiny nové.
5. 2. 1. Odbourání bariér a předsudků - výběr rozdílných skupin Ve Velké Bíteši se uskupilo několik „partiček“, jejichž členové udržují uvnitř skupiny blízké vztahy. Každá z nich má však svoje „oni“ skupiny, které se od ostatních liší svou povahou, hodnotami, složením a její členové mívají jiné záliby než členové 29 30
Hayesová, N.: Základy sociální psychologie. Portál, Praha: 2004, s. 125. Janoušek, J.: Společná činnost a komunikace. Svoboda, Praha: 1984, s. 9.
23
vlastní „my“ skupiny. Jak už bylo řečeno, cílem mé práce je navázat vztahy mezi lidmi, současně rozbít pohledy jednotlivých stran a odstranit předsudky, které blokují možnému vzniku vztahu. Pro svůj záměr jsem určila tři skupiny, z nichž každá má vlastní charakteristické rysy. První skupina je tvořena dvěma manželskými páry a jedním párem, který se v brzké době manželským stane. Všichni jsou pracující, kromě jedné maminky na mateřské dovolené. Jejich náplň volného času je soustředěna na dostavby domu a tvoření příjemného zázemí pro rodinu. Pro vzájemné setkání využívají svých domovů, kde pořádají malé soukromé párty nebo hrají hry a nebo společně „fandí“ Superstar (s namalovanými vlajkami na obličeji, trubkami apod. - jak jsem se dozvěděla). Je to taková normální skupinka, která si dokáže ze života udělat legraci. Druhá skupinka je v jistém smyslu opakem. Členové nejsou přímo pospojováni intimními vztahy, jen jedna dvojice tvoří pár, ostatní jsou přátelé. Většina má vysokou školu nebo ještě studuje. Hodně cestují a neplánují v současné době zakotvit. Jezdí po koncertech tvrdší nebo alternativní hudby a několik z nich se zajímá o lidská práva a práva zvířat, s čímž souvisí i účast na protestech a podobně zaměřených akcích. Společně jezdí na výlety po českých hradech a zámcích a nebo tráví čas v některé z bítešských hospod. Aby byla další skupina rozdílná od dvou předešlých, vybrala jsem partu lidí, kteří tráví čas spíše na diskotékách a není u nich tak silná koheze. Jejich zájmy jsou celkem rozdílné, přitom dohromady tvoří skupinu, která tráví společně dost času. Členové této skupiny jsou mladšího věku, s výjimkou jednoho páru, který brzo hodlá uzavřít manželství a tak i jeho zájmy směřují k zařízení společného bydlení, přípravu na mateřství apod. Ostatní se tímto zatím nezalamují a ve svém životě kloubí buďto práci nebo studium s posezením u kávy (nebo něčeho ostřejšího) s někým ze skupiny. To, že každá skupina vyhledává zábavu na jiném místě a jejich životní názory se různí, je příležitostí k tomu, postavit tyto skupiny vedle sebe a „přinutit“ ke spolupráci, protože právě ta má moc redukovat předsudky a navazovat nové vztahy.
24
5. 2. 2. Výběr měst Z důvodu vyvolání zájmu skupin o zapojení do projektu, bylo zapotřebí vymyslet jeho náplň tak, aby byl přitažlivý, nevšední a upoutal pozornost. Vzhledem k tomu, že snad každý rád jezdí po světě nebo sleduje dokumenty a objevuje jiné kultury, jejich zvyky, tradice a způsoby života, zaměřila jsem se na cestovní ruch a vybrala několik měst. Všechna se vyznačují hojným turismem, ale přitom jsou zcela rozdílná. Jako první jsem vybrala Amsterdam. Neobyčejné město vyzdvižené z moře, propletené kanály a ozdobené větrnými mlýny, vyhledává spousta lidí pro svou dovolenou. Je to místo, kde se míchá architektonická krása s melancholií a významnou uměleckou historií a ročně láká kolem 5 miliónů turistů i kvůli svému typicky holandskému liberálnímu přístupu (počet stále roste)31 . V dalším městě zřejmě na melancholii není ani čas. Všudypřítomná filmová sláva, „nablejskané“ limuzíny, bohaté čtvrti a několik mrakodrapů spadajících do desítky nejvyšších na světě stojí právě v centru tohoto města. Je označováno jako město andělů, L. A. nebo-li Los Angeles. Toto centrum vědy a techniky a také centrum obchodu mezi Asií a severní Amerikou každoročně navštěvuje několik miliónů zahraničních turistů. Možná proto, aby se prošli po 6 km dlouhém chodníku slávy, vykoupali se na pláži Malibu a v nejdražší ulici na světě v Beverly Hills si koupili luxusní oblečení. Nebo aby pozorovali multikulturní město mluvící více než 220 jazyky, romantická zákoutí a zajímavou architekturu z dob, kdy L. A. osídlili Španělé. Oproti slunnému městu andělů, kde je deštivo asi jen 35 dnů v roce, je tu město, které má opačné klimatické podmínky (proprší nebo prosněží 200 dnů v roce a pouze 36 dnů bývá úplně bez mráčků). Teploty zde v zimě sahají hluboko pod bod mrazu, někdy až k - 40° C.32 Drsné počasí, tzv. bílé noci, barevné kopule a vzpomínky na carskou slávu - to vše je možné zažít v Petrohradě, v druhém největším městě a kulturním středisku Ruské federace, jehož centrum je tvořeno mnoha památkami Světového dědictví UNESCO. Dalším městem, doslova pestrobarevným, je Rio de Janeiro. Druhé největší město Brazilské federativní republiky nabízí úžasné přírodní scenérie, pralesy, hory, krásné čtvrti a pláže s bílým pískem. Největším lákadlem Ria a zároveň zřejmě největší 31 32
http://www.ilcastello.com/cities/amsterdam-tourist-information?lang=cs [2011-03-15] http://leccos.com/index.php/clanky/petrohrad-,2 [2011-03-15]
25
světovou show, kde energie a nadšení vyplňují ulice, je vyhlášený karneval Rio de Janeiro. Po zážitku něčeho takového už si těžko kdo řekne, že jeho život je nudný. Nudit se není možné ani v dalším vybraném městě a tím je Řím. S kulturou a historií trvající už od starověku se představuje „Věčné město“ jako učebnice dějepisu. Kvůli obrovskému množství dech beroucích památek je to město s velkým množstvím turistů, přesto však město bezpečné, spíše plné chaosu, temperamentních lidí, skvělého jídla, pití a bujarého nočního života. Malující nebo hrající umělci a teplé večery dodávají tomuto městu nezaměnitelnou atmosféru, kterou je snadné si zamilovat. Nebylo jednoduché vybrat pouze pět měst, ale pomohli mi statistiky z jedné cestovní kanceláře zprostředkující poznávací zájezdy a dovolené. Myslím si však, že v tomto výběru pěti měst si každý najde kousek toho, co je mu blízké a za čím by vycestoval.
5. 2. 4. Setkání Tím zmiňovaným „trikem“ je vytvoření situace, ve které se každý člověk bude muset rozhodnout, do jakého města by se rád podíval, které ho zajímá a láká svojí povahou, architekturou, historií, nevšedností apod. Byly vybrány tři skupiny, většinou šesti členné, a pět zajímavých měst plných možností poznávání. Každý dostal možnost vybrat si jedno město z nabídky, čímž se dotyčná osoba nevědomky zařadila do nové skupiny, kterou spojoval společný zájem právě o jedno město. Projekt jsem naplánovala do tří částí - 1. společné setkání, 2. pět jednotlivých setkání orientovaných na města, kde se setkali vždy jen členové nově vzniklé skupinky, 3. opět společné setkání s prostorem pro vlastní i skupinové vyjádření všech zúčastněných. Setkání věnované pouze jednomu městu a jedné nové skupince se skládalo opět ze tří důležitých části. První obsahovala úvod, přednášku o městě a soutěž na zopakování informací z přednášky. Cílem však bylo, kromě získání informací, aby si zúčastnění zvykli na přítomnost ostatních lidí a uvědomili si jejich existenci. Přestože zde nedochází k vzájemné komunikaci ani spolupráci, je dobré tímto uvědomovacím procesem projít. 26
Druhá část už byla zaměřena na „oťukávání“ zúčastněných, na společnou činnost, spolupráci a komunikaci. Žádoucí byla i dělba činnosti a výměna při jejím vykonávání, což vede ke kooperaci a k vzájemné komunikaci. Tímto způsobem si lidé osvojují společenské hodnoty a učí se respektovat ostatní jedince. Třetí část byla zaměřena na přetvoření dosavadní skupinky v tvořivý kolektiv, který měl za úkol vyřešit nějaký problém už mimo dobu našeho setkání. K tomu se vždy vázala další komunikace mezi členy, ujasnění cíle a realizace společného produktu. Šlo o kolektivní činnost, při které si členové skupiny objasnili vzájemné působení a vztahy mezi nimi.33
5. 3. Příprava Samotnému projektu předcházela dlouhá příprava. (Nebudu se již zmiňovat o komplikované domluvě a sáhodlouhé přemlouvání občanů Velké Bíteše, aby si šli zkusit zažít něco nového, při tom se něco dozvědět apod., to už jsem měla v tuto chvíli za sebou.) Tedy základem bylo najít místo, kde se budeme scházet. Nejprve to mělo být v našem Kulturním domě, ale po zjištění ceny za pronájem jsem začala hledat jiné varianty. Nakonec volba padla na restauraci, která má zvláštní salonek určený pro komornější oslavy, třídní srazy apod. Jen bylo zapotřebí deinstalovat velké množství fotek, jimiž byl prostor vyzdoben. V salonku jsem připravila sezení jako při tiskovce v brněnském Domě umění a zajistila malé občerstvení. Bylo mi nabídnuto projekční plátno a projektor, čehož jsem samozřejmě využila. Na první i na všechna následující setkání bylo nutné přichystat hodně materiálu, nejvíce asi textového. Text obsahoval informace o daném městě (geografické údaje, historii a různé zajímavosti z architektury nebo jiných oborů výtvarné kultury) k němuž jsem vyhledala a následně přiložila několik fotografií - buď z internetových nebo vlastních zdrojů. Pro každé setkání bylo zapotřebí vytvořit také několik dotazníků nebo záznamových papírů, jejichž podobu najdete v přílohách. Musela jsem si připravit, co se bude zhruba na každém setkání dělat, z důvodu zajištění „pracovního“ materiálu. Něco jsem měla doma (barvy, tužky, nůžky, papíry,
33
Janoušek, J.: Společná činnost a komunikace. Svoboda, Praha: 1984, s. 11 - 26.
27
sádru aj.), ale něco bylo potřeba dokoupit (balící papíry, fixy, plátno, dřevěné tyčky,..) nebo udělat (malé dřevěné bedýnky, rám asi 1x1m, ušít dlouhý pás z plátna,..). Nakonec ještě zajistit fotografa a kameramana, aby byl průběh akce zdokumentován.
5. 4. Akce 1 (úvodní hromadné setkání) První setkání bylo naplánováno na sobotní odpoledne, kdy na místo měly dorazit všechny oslovené skupiny. A tak se také stalo (vlastně tu byl ještě jeden cvrček navíc dcerka zúčastněného páru). Každý se po místnosti nejistě pohyboval, protože nikdo přesně nevěděl, co ho čeká a hlavně všichni byli překvapeni z toho, že jich je tam tolik. Přestože věděli, že jsou do projektu zapojeni i jiní, setkání s nimi nečekali. Jakmile se rozkoukali a posedali si, rozdala jsem podložky na psaní, tužky, čisté papíry a papíry s dotazníkem č. 2 a č. 3 (viz Přílohy). Začala jsem s úvodním slovem, kde jsem jim poděkovala a zlehka představila samotný projekt, ale tak, abych nevyzradila, co je mým hlavním cílem. Následovalo seznamování formou hry. Postupně jsem diktovala křestní jména zúčastněných a úkolem bylo, napsat na čistý papír ke každému jménu nějakou asociaci. Každé jméno jsme znovu přečetli i asociace k němu a ten, kdo byl nositelem onoho jména vstal, představil se i příjmením a nalepil si na sebe samolepku se jménem ve tvaru, který má rád (př. Jana - Janík). Ostatní si během představování osobu prohlédli a do archu s dotazníkem č. 2 zapsali celé její jméno včetně příjmení a jestli ji znají či neznají. V případě, že osobu znali, popsali dvěma větami nebo heslovitě, jaký ten člověk je, pokud ji neznali, tak měli napsat, jak na ně osoba působí. Vyplňování bylo v tomto případě anonymní, ale zjistila jsem tak, na jaké úrovni jsou vztahy mezi zúčastněnými (osobní, negativní atd.). Dalším úkolem bylo vyplnění první části dotazníku č. 3. Tento dotazník představuje jednu z metod kritického myšlení zprostředkovávající znalosti - nazývá se jako metoda v. ch. d. (vím, chtěl bych vědět, dozvěděl jsem se). V dotazníku jsou vypsaná města a v první kolonce se mělo vyplnit, co o daném městě vím. Potom měli zúčastnění napsat, co by se chtěli dozvědět. Jakmile měli tyto dvě části k prvnímu městu vyplněny, šli jsme se podívat ke „stánku“ prezentující toto město. Jako první byl 28
Amsterdam. Tam jsem řekla stručné informace o městě, ochutnali jsme holandský sýr, pobavili se o výrobě sýru a o tom, kdo co o městě ví. Poté následovala diskuse, která měla objasnit otázky zapsané v dotazníku a nezodpovězené jsem si zapsala a připravila na další setkání. Vyzvala jsem zúčastněné, aby si do papíru zapsali, co se dozvěděli (to slouží k zapamatování získaných informací). Takto jsme postupně pokračovali dál se všemi pěti městy. V Petrohradě se ochutnávala pravá ruská vodka (Stolichnaya a Smirnoff), v Los Angeles zase cookies (typické sušenky podávané při setkání lidí pro uvolnění atmosféry), v Riu de Janeiru národní koktejl Caipirinha (z brazilského rumu zvaného Cachaça, třtinového cukru a limetky) a v Římě doma připravená pizza typu Margherita. V průběhu ochutnávek účastníci mezi sebou začali komunikovat a uvolněná atmosféra dovolila i stydlivějším říct poznámku k jednotlivým městům. Ten, kdo už ve městě byl, popsal vlastní zkušenosti a postřehy, čímž vzbudil u ostatních zájem a konverzace pokračovala. Akce se protáhla více než jsem čekala, ale nikomu to zřejmě nevadilo. Posledním bodem tohoto setkání bylo vytvoření nových skupinek. Zúčastněné jsem upozornila, že je budu obcházet a každému dám otázku. Otázka zněla: „Jaké město se ti nejvíce líbí a které bys chtěl/a navštívit?“. Odpovědi jsem si zapsala vždy do kolonky k určitému městu a potom jsem budoucí turisty vyzvala k utvoření skupinky a domluvila si s nimi další setkání. Každý se snažil vyjít ostatním vstříc a tak domluva nečinila až tak velký problém. Při odchodu se všichni zdáli být nadšení a prý se těší na pokračování.
5. 5. Akce 2 Další částí projektu je několik setkání nově vytvořených skupin pojmenovaných
jako
Amsterdam,
Los
promíchaných.
29
Angeles,
atd.,
povětšinou
povedeně
5. 5. 1. Amsterdam Setkání s názvem Amsterdam se konalo ve stejných prostorách jako to úvodní hromadné a rozhodlo se pro něj 5 lidí. Po příchodu jsem všechny přivítala, poděkovala za to, že si našli čas a dostavili se. Začala jsem krátkou přednáškou týkající se historie města, během které jsem s pomocí projektoru promítala doprovodné fotografie a také zodpověděla otázky z předešlého setkání (gramotnost, oblíbené jídlo, odvodňovací systém, liberalita, atd.). Potom jsem upozornila na památky, které si při návštěvě Amsterdamu určitě zaslouží pozornost. Následovalo opakující cvičení, vlastně soutěž. Na výkresu přilepeném pod projekční plátnem jsem měla vypsané hlavní body - místa, která jsem při procházce po Amsterdamu zdůraznila. Výkres sloužil jako nápověda. Přítomným jsem řekla vždy dvě slova, pomocí kterých bylo možné uhodnout o jakou památku nebo jinou zajímavost ve městě se jedná. Ten kdo nasbíral za správné odpovědi nejvíce bodů dostal odměnu (v případě Amsterdamu to bylo holandské pivo Heineken). V druhé části už došlo k aktivitě, při níž musela skupinka spolupracovat a komunikovat. Vyjádřit náladu amsterdamského prostředí na napnuté plátno za pomocí barev bylo námětem pro společnou činnost této skupinky. K tomu hrál holandský folk, ale i jiné druhy holandské hudby. Společné plánování kompozice, dělba úkonů (někdo bude malovat to, ty zas tamto), pak vzájemná pomoc s výběrem barev a podávání štětců - to vše vedlo ke spolupráci, a tak se z původních jednotlivců začala tvořit společně fungující a spolupracující skupinka. Když jsem viděla, že už někteří nemají to správné nadšení pro tvorbu, vyzvala jsem je, aby si vytvořili vlastní větrník, jako reakci na větrné mlýny, kterých je v Amsterdamu a jeho okolí spousta. Všichni si vzájemně radili s pracovním postupem a pomáhali s přiklepáváním hřebíčků, kterými se větrník připevnil na dřevěnou tyčku. V této části se už projevovalo vzájemné působení, čímž se formovaly vztahy mezi účastníky, doprovázené vzájemnou komunikací. V třetí části, aby bylo seznámení a vytvoření vztahu mezi členy skupiny co nejvíce podpořeno, dostali všichni „domácí úkol“. Jejich úkolem bylo společně vybrat nějakou typickou holandskou pochutinu a na závěrečném setkání ji připravit. Z toho důvodu museli zúčastnění spolu komunikovat i po skončení našeho setkání a domluvit se, co a jak budou dělat.
30
Jako vzpomínku na amsterdamskou atmosféru dostali všichni tulipán, který se tím dnem stal jejich amsterdamským kamarádem. Na závěrečném setkání pak každý ukázal, jak se o své nové holandské přátelství staral.
5. 5. 2. Los Angeles Setkání v Los Angeles bylo také příjemné. V úvodní řeči jsem zúčastněné seznámila s několika údaji o Los Angeles a ukázala jim s pomocí projektoru Los Angelskou architekturu. Pro shrnutí následovala hra stejně jako při setkání v Amsterdamu. Zúčastnění si až na jednu či dvě věci pamatovali vše, tak měli radost oni i já, že výklad měl smysl. Na základě inspirace Čínským divadlem a jeho nádvořím s otisky v betonu Hollywoodských hvězd jsme namíchali sádru a nalili ji do dřevěných forem, které jsem předem vyrobila. Každý si mohl otisknout do sádry co chce, nakonec ale všichni tři účastníci otiskli svou ruku a vyškrabali datum vzniku tohoto díla. Během této činnosti byla spolupráce výborná. Možná kvůli tomu, že sestava byla komornější, docházelo k intenzívnější komunikaci. Po omytí rukou a rychlém úklidu jsem připomněla Hollywood a filmovou tvorbu. Starší český film, s mírnou nadsázkou řečeno proslavený jako nějaký hollywoodský, je film Limonádový Joe. Společně jsme vybrali scénku z tohoto filmu a pokusili se ji ztvárnit v našem obsazení. K tomu patřila výroba kostýmu a doplňků, kdy si všichni ochotně pomáhali a potom při zkoušení role si radili a napovídali. Nové podání se natočilo na kameru a premiéra tohoto krátkého filmu byla uvedena na závěrečném setkání všech účastníků projektu. Akce se protáhla do pozdějších hodin, ale nikomu to nevadilo a nikdo si ani nevšiml, jak ten čas letí. I když to bylo tentokrát setkání „jen“ o třech lidech - plus kameraman, fotograf a já, bylo veselo a akce stála určitě za to. Cílem jejich domácím úkolem bylo nacvičit si společně opět nějakou scénku (z filmu nebo vlastní) tak, aby ji byli schopni zahrát na následujícím hromadném setkání.
31
5. 5. 3. Petrohrad Toto město i přes svou oblibu na úvodním setkání nechtěl nakonec nikdo navštívit.
5. 5. 4. Rio de Janeiro S Riem de Janeirem se rozhodlo seznámit pět lidí, ale dorazili jen čtyři. Pátý člen posádky onemocněl. Tak jako vždy jsem začala s úvodním slovem o Riu de Janeiru, o tom, kde se nachází a kolik má obyvatel. Potom jsme se bavili o proslavených místech v Riu jako je hora Corcovado s velkou sochou Ježíše, o pláži Copacabaně, karnevalu a o spoustě dalším. Opět následovala soutěž, ale v tomto případě byla složitější asi než kdy před tím. I s pomocí nápovědy napsané na papíře a zavěšené jako obvykle pod projekčním plátnem, nebylo lehké uhodnout název, protože portugalsky nikdo neumí a slova byla těžká na zapamatování. Pro mne bylo podstatné, že během dohadů o jaký název asi jde, docházelo k vzájemné komunikaci. Po promítnutí několika inspiračních obrázků, bylo úkolem zvolit jednoho z členů skupiny aby se stal objektem představující dozor nad Velkou Bíteší, stejně tak, jak to dělá Kristus Vykupitel nad Riem. Vzhledem k tomu, že na tomto setkání byly tři osoby ženského pohlaví a jeden mužského, volba byla rychlá a padla na mužský element. Společně se dohodli na tom jak by měl objekt vypadat a začali tvořit. Objekt vytvářeli za pomocí papírové obalovací metody. K dispozici měli různé druhy papíru, provázky, lepící pásky, ale i úhly, pastelky, atd. Při tvorbě sochy si všichni, i socha, pomáhali s řezáním pásky, instalací papíru, pokreslováním, aj. V průběhu činnosti padlo několik vtipných návrhů, jak by mohla socha vypadat a co by mohla všechno dělat. Zdálo se, že jsou všichni zapálení do konečného produktu a ani si neuvědomovali, jak spolu krásně dohromady spolupracovali. Vzájemně si naslouchali a během aktivity probírali i osobní záležitosti. Další společnou činností byla výroba papírové mozaiky, kdy barevných papírů měla vzniknout určitá skladba inspirovaná brazilským umělcem, který pracuje s kousky kachliček a vytváří z nich mozaiku. Zde také nechyběla komunikace, rozdělení úkolů
32
(jeden bude stříhat, druhý natírat lepidlo na potřebná místa a dva dosazovat barevné části papíru) a potom i střídání v činnosti a také pochvaly za dobrý nápad apod. Na závěr jsem měla v plánu ještě si zatančit sambu, protože ta k Riu neodmyslitelně patří. Měli jsme k dispozici jen jednoho muže, který ale navštěvoval taneční kurz, a tak dívkám postupně ukázal základní kroky samby. Kdo zrovna netančil, mohl využít různých nástrojů a dělat tak hudební doprovod. Ze třech dívek se lekce vzdala jedna (byl na ni patrný ostych), ale tančící pár svým bubnováním nepřestala podporovat. Během jednotlivých částí jsem cítila uvolněnou atmosféru, jen někdy se zdálo, že je mezi dotyčnými nějaký blok. V jednom případě ovšem došlo k jeho minimalizaci, a to při krátkém tanečním kurzu. Zadání společné činnosti uskutečněné po tomto setkání bylo inspirováno cirkusem v Riu, ve kterém účinkují především děti ohrožené drogami a gangy. Zúčastnění si měli vymyslet cirkusové představení, které předvedou na závěrečném setkání.
5. 5. 5. Řím Tak jako doposud, tak i na setkání v Římě, kterého se zúčastnilo pět lidí, jsem přítomným poděkovala za věnovaný čas a přistoupila k přednášce. Mimo jiné jsem zmínila legendu vyprávějící vznik Říma (vlčice zachraňující Romula a Réma a jejich boj). Vzhledem k početné nabídce římských pamětihodností jsem vyčetla aspoň ty nejdůležitější. Potom jsme si trošku zasoutěžili v hádání názvů. Po vyhlášení vítěze a předání ceny (italské rajčatové pyré s bazalkou), jsem představila nadcházející úkol. Za pomocí barvy, fixu, pastelky nebo tužky měli členové skupiny nakreslit na dlouhý pruh látky legendu o vzniku Říma. Během chvilky se zúčastnění domluvili, kdo bude co kreslit nebo malovat, ale požádali mne, abych jim legendu znovu přečetla. Tak jsem učinila ještě několikrát, než byla celá zaznamenaná. Vzájemně si radili s postupem událostí, ale stále si udržovali každý svůj prostor. Ve chvíli, kdy jsme se blížili k závěru, se přítomní nahromadili na samý konec plátna a každý se tam chtěl ještě nějakým způsobem vyjádřit. Vznikly debaty, zda dílo podepisovat či ne, nakonec se od této myšlenky upustilo. Dějová návaznost legendy 33
nutila zúčastněné ke vzájemné komunikaci. To proto, aby se některá část nevynechala nebo nezaznamenala dvakrát. Když byla legenda vylíčena, připomněla jsem římský zvyk házení mince do kašny (Fontana di Trevi) jako záruku, že se do Říma vrátíte. Každý dostal pět čokoládových penízků a snažil se strefit kyblík, který měl umístěn za zády. Nebylo to nic lehkého, ale aspoň byl čas na komunikaci. Během házení jsem se ptala, které místo dotyčné nejvíce zaujalo a jestli mají rádi pizzu apod. Vznikl tak prostor pro nevázanou konverzaci. Jako úkol na doma měli zúčastnění vymyslet legendu o tom, jak asi vznikla Velká Bíteš a tu pak také zaznamenat. Jakým způsobem? To už jsem nechala na jejich volbě a především domluvě.
5. 6. Akce 3 Závěrečné setkání mělo proběhnout opět v jedno sobotní odpoledne na krásné zahradě, kde vystavením artefaktů vytvořených v průběhu jednotlivých setkání měla vzniknout otevřená galerie. Ale aby nebylo nic tak jednoduché a bez problémů, ten den jako by se snad domluvili všichni malí větříčkové a spojili se v jeden velký vítr, který sfoukával co se dalo. U stanu, který měl sloužit jako malé kino (vybavené projektorem, projekčním plátnem a lavičkami), se ohnuly tyče a začala se postupně odtrhávat textilní část. Blížil se čas začátku setkání a už přicházeli první účastníci. Po rychlém přehodnocení situace a domluvě s jednou ze zúčastněných, se celá akce přesunula na dvorek jejího domu. Nakonec i takové situace přinášejí pozitivum, v tomto případě si pomáhali členové různých skupin s nošením laviček, balení stanu aj. Než jsem si připravila techniku, tvořili se všude po dvorku i v místnosti s projektorem malé hloučky lidí. Jedním z nich byla skupina z Říma, která rozebírala stavbu domu, do čehož byli všichni zapáleni. Jinde byli seskupení zástupci z Amsterdamu a připravovali různé druhy jídla z holandské kuchyně, což vyžadovalo intenzívní komunikaci a někdy i hlasitou: „Pozor, připaluje se to!“ apod. Oficiální přivítání přítomných osob odstartovalo společné odpoledne a jeho program ,který jsem všem objasnila. Začali jsme s přehlídkou domácích úkolů. Každou skupinku jsem uvedla a ona pak předvedla výsledek společného snažení. Jako první 34
jsem vyzvala skupinku z Amsterdamu. Její členové představili menu, které budou v průběhu akce dotvářet (většinu už měli předpřipravenou) a vyzvali ostatní, aby si šli zkusit vykrojit tvar z perníkového těsta nebo se zapojili do vaření. Velká část se vykrajování perníčků zúčastnila a po upečení si ho snědla nebo odnesla domů. Další skupinky nám postupně sdělily vtipný příběh o vzniku města Velké Bíteše, předvedly cirkusové vystoupení s úžasnou světelnou a akrobatickou show a zinscenovaly volné pokračování filmu Limonádový Joe s názvem „I muži mají své dny“. Tuto část akce pojali všichni velmi humorně. Myslím, že právě zde docházelo k nerozsáhlejší komunikaci mezi jednotlivci, během které se probíralo i hodnocení skupinových výkonů apod. V průběhu představení amsterdamští kuchaři a kuchařky dokončovali vaření, pečení a smažení a zvali nás k ochutnávce. Ke každému jídlu měli připravené recepty, které naleznete v přílohách. Jakmile byly hrnce, talíře i pánvičky prázdné, přesunuli jsme se všichni ven a na způsob komentované prohlídky jsem zúčastněné provedla „galerií“ jejich tvorby. Největší úspěch měl obraz „holandských malířů“, na kterém je zaznamenán černý tulipán, který se totiž doposud nikomu nepodařilo vypěstovat. Po skončení přehlídky jsem nabídla posezení u ohně, rozdala špekáčky a kdo chtěl mohl zůstat a posedět nebo odejít domů. Kromě tří lidí zůstali všichni, což mě velice potěšilo. Dlouho jsme povídali o všem možném a došlo i na hodnocení akce. Mimo jiné mi bylo řečeno, že je dobře, že se něco takového dělo, ale že by se takovéto akce mohly konat častěji. Tak kdo ví?
5. 7. Reakce Bylo to fajn, poznal jsem zase nějaké lidi a myslím, že to pro všechny byla docela sranda. V dnešní uspěchané době není na nic moc času, ale jsem rád, že jsem si ten čas udělal a mohl jsem se toho zúčastnit. Projekt se mi líbil svou přátelskou atmosférou a pojetím. Lenka vtipně a s nápadem spojila poučení a hry. Dozvěděla jsme se spoustu zajímavých informací o prezentovaných městech a díky aktivitám, které pro nás Lenka nachystala jsem mohla poznat nové lidi. Myslím, že jsme se všichni dobře bavili. Byl to vydařený projekt. 35
Ahoj, kromě toho, že člověk vůbec nevěděl do čeho jde a ani kolikrát se po něm něco bude chtít, to bylo příjemný.. Poutavým způsobem jsem se dozvěděl informace o městě, které jsem zrovna měl v plánu navštívit. Takových akcí by mělo být ve městě víc. Dozvědět se nové informace a přitom se potkat s lidmi, ať už známými nebo neznámými. Akce mě bavila, hlavně jsem se dozvěděla informace, o kterých jsem dřív neměla ponětí. Hlavně o Amsterdamu. Jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit. Oceňuji zajímavý pokus o propojení lidí, kteří se v běžném životě nepotkávají nebo pokud ano, tak jen letmo. Program i informace získané v rámci workshopů se staly podle mě hlavním tématem nejen v průběhu akce, ale také po skončení. Těžkopádné hledání témat rozhovoru je pryč, můžeme kdykoliv navázat na zážitky z workshopu nebo jen s lehkostí přejít na univerzální rozhovor o cestování. Jako největší přínos tedy vidím překonání komunikačních barier s některými účastníky, které jsem neměla možnost dříve tak dobře poznat a které bych pravděpodobně nikdy sama neoslovila. Ahoj nam to určitě dalo to,že se do Říma chceme podívat víc než před tím a jsme na to líp připraveni.Děkujem Praktická část diplomové práce byla rozvržena do tři sezení v průběhu jednoho týdne. Všechna sezení byla příjemná a každé mělo překvapivý nápad. První sezení bylo seznamovací. Líbilo se mi jak bylo každé z měst posluchačům přiblíženo (stručné a přehledné základní informace). Výklad zpříjemnila malá ochutnávka tradičních jídel či nápojů z daného města. Druhé sezení se mi líbilo nejvíce. Dozvěděla jsem se bližší informace o městě, které mě zajímá a které bych ráda navštívila. Sezení bylo obohaceno společných kreslením obrazu s ostatními členy skupiny a velice mě potěšil živý tulipán, který jsem dostala. V třetím závěrečném sezení každá skupina předvedla co si společně její členové připravili. Toto sezení bylo zábavné a zadané úkoly vystihovaly konkrétní město. Celkově bych tento projekt hodnotila kladně. Byl dobře zorganizován do jednoho týdne, díky tomu měl spád a jeho členové byli aktivně zapojeni. Dozvěděla jsem se nové informace a seznámila jsem se díky němu s novými lidmi.
36
Závěr Přestože se mnoho umělců, institucí a organizací věnuje problémům ve společnosti a na tyto problémy upozorňuje, nelze se spoléhat pouze na jejich činy. Každý se podílí na utváření společnosti, ve které všichni společně žijeme. Proč si ji tedy nevytvořit krásnější a příjemnější pro žití? Smyslem této práce bylo dosáhnout sociálního sblížení občanů jedné lokality prostřednictvím autorského projektu založeného na sociální komunikaci a společné činnosti. Z této akce neexistují žádná sociologická měření, ani odborně potvrzené hypotézy, ale jako nástroj měření úspěšnosti lze použít jednotlivé reakce zúčastněných, které jsou do práce zahrnuty. Tato diplomová práce ukazuje jen jednu z možností, jak se pokusit o společenskou změnu. Nekonečné množství způsobů a metod ještě čeká na svoje odhalení...
37
Anotace OBERREITEROVÁ, Lenka. Amsterdam, Los Angeles, Petrohrad, Rio de Janeiro, Řím. Seznamte se, prosím. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2011. 55 s. Diplomová práce. Diplomová práce se zabývá možností nápravy mezilidských vztahů prostřednictvím autorského projektu, který byl proveden v obci Velká Bíteš. Projekt tvoří jednotlivé akce, které k zprostředkování vztahů mezi občany využívají jejich zájem o poznávání turisticky zajímavých měst. Projektu předcházel průzkum vztahů mezi lidmi v tomto městě. Teoretická část stručně popisuje několik základních sociologických pojmů, dále problematiku interpersonálních vztahů ve spojitosti s uměním a uvádí příklady umělců nebo uměleckých skupin, jejichž tvorba se zaměřuje na sociálně koncipované akce. Práce je doplněna dotazníky, informačním texty a fotodokumentací.
Klíčová slova: mezilidské vztahy, sociální skupiny, lidské potřeby, sociální interakce, sociální intervence, sociálně koncipované akce, autorské projekty
38
Annotation OBERREITEROVÁ, Lenka. Amsterdam, Los Angeles, St. Petersburg, Roma, Rio de Janeiro. May I introduce you? Brno: Faculty of Education, Masaryk University, 2011. 55 s. Master thesis This diploma thesis deals with the possibility of reformation of interpersonal relations with the help of author´s project, which was executed in Velká Bíteš. This project consists of several events, that has used citizen´s interest in getting to know popular tourist destinations for creating relationship among them. Research of relations among people in this town was done beforehand. Theoretical part briefly describes few basic sociological concepts, question of interpersonal relations in connection with art and presents examples of artists and art groups, whose production is focused on socially conceived actions. The thesis is complemented with questionnaires, informational texts and photographs.
Key words: interpersonal relations, social groups, human needs, social interaction, social intervention, socially conceived actions, author´s project
39
Bibliografie Bedrnová, Eva: Člověk hledá člověka. 2. přep. vyd. Praha: Management Press, 2001. 262 s. ISBN 80-7261-040-6 DeVito, Joseph, A.: Základy mezilidské komunikace. 1. vyd. Praha: Grada, 2001. 420 s. ISBN 80-7169-988-8 Hayesová, Nicky: Základy sociální psychologie. 4. vyd. Praha: Portál, 2007. 165 s. ISBN 978-80-7367-283-6 Janoušek, Jaromír: Společná činnost a komunikace. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1984. 242 s. Psychologie umění. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1968. 246 s. Nakonečný, Milan: Sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 287 s. ISBN 80-200-0690-7 Novotná, Eliška: Sociologie sociálních skupin. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 120 s. ISBN 987-80-247-2957-2 Madsen, K. B: Moderní teorie motivace. Praha: Academia, 1979. s. Výrost, Jozef: Sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 408 s. ISBN 978-80247-1428-8 Ruhrberg, Karl: Umění 20. století. Köln: Taschen/Slovart, 2004, 840 s. ISBN 80-7209521-8 Slavík, Jan: Umění zážitku, zážitek umění: teorie a praxe artefiletiky. I. díl. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001, 282 s. ISBN 80-7290-066-8 Zhoř, I.: Škola výtvarného myšlení: metodický materiál pro práci v zájmové výtvarné činnosti. Krajské kulturní středisko v Brně: Okresní kulturní středisko v Blansku, Brno: 1987, s. 3.
40
Psychologie mezilidských vztahů: Mezilidské (interpersonální) vztahy. [2010-11-20] Dostupný na
WochenKlausur: Method. [2011-02-10] Dostupné na The Yes Men: Dow Does the Right Thing. [2011-02-10] Dostupné na Wikipedia: The Yes Men. [2011-02-10] Dostupné na Pode Bal: Interview. [2011-02-10] Dostupné na Artlist - databáze současného umění: Kateřina Šedá. [2010-10-10] Dostupné na Caesar’s accommodation: Amsterdam Turistické informační. [2011-03-15] Dostupné na Wikipedie: Happening. [2011-01-10] Dostupné na Centrum pro veřejné mínění, Sociologický ústav: Tisková zpráva - Mezilidské vztahy v České republice [2011-02-28 ] Dostupné na
41
Přílohy - dotazníky č.1 Jaké si myslíte, že jsou dnešní mezilidské vztahy? rozhodně dobré spíše dobré spíše špatné Myslíte si, že se vztahy mezi lidmi v příštím roce: zlepší zůstanou stejné Co si myslíte, že se stalo v minulém roce se vztahy mezi: zlepšily nezměnily a) muži a ženami b) rodiči a dětmi c) mladými lidmi d) lidmi v hromadné dopravě e) lidmi na pracovištích f) příbuznými g) manželi a partnery h) sousedy i) nadřízenými a podřízenými Komu nebude činit problém, nechť vyplní:
rozhodně špatné zhorší zhoršily
věk pracující - student - v důchodu Děkuji moc za pomoc Lenka Oberreiterová
č. 2
jméno
znám
neznám
42
č. 3 Vím
Chtěl/a bych vědět
Amsterdam
Los Angeles
Petrohrad
Rio de Janeiro
Roma
43
Dozvěděl/a jsem se
- fotografie Akce 1 - společné setkání (úvodní)
44
Akce 2 - Amsterdam
45
- Los Angeles
46
47
- Rio de Janeiro
48
- Řím
49
50
Akce 3 - společné setkání (závěrečné)
51
52
- recepty
53
54
