Obezita u dětí a adolescentů

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ KATEDRA PODPORY ZDRAVÍ

Obezita u dětí a adolescentů Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

Ing. Iva Hrnčiříková

Švédová Markéta Učitelství TV a SP

Brno, 2008

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury.

V Brně dne 19.dubna 2008

...........................

Ráda bych poděkovala Ing. Ivě Hrnčiříkové za odborné vedení, cenné připomínky a všestrannou pomoc při vzniku této diplomové práce. Dále děkuji Mgr. Jitce Gajdošové ze Zdravotního ústavu se sídlem v Brně za poskytnutí literatury, konzultace a vstřícnou pomoc. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat dětským lékařům za jejich spolupráci a podílení se na vzniku této diplomové práce.

Obsah Úvod ...........................................................................................06 1.

Teoretická část - Uvedení do problematiky obezity ....08 1.1 Co je to obezita? .........................................................08 1.1.1 Hodnocení obezity ................................................... 08

1.2 Problematika dětské obezity ...................................... 12 1.2.1 Výskyt obezity v dětském věku a u adolescentů ............................................................. 12

1.3 Rizikové faktory a příčiny obezity u dětí a adolescentů ................................................................ 14 1.3.1 Životní styl rodiny a jejích členů………………….. 14 1.3.2 Vliv školy…………………………………………. 15 1.3.3 Genetické příčiny…………………………………. 16 1.3.4 Příčiny související se zdravotním stavem………… 17

1.4 Zdravotní rizika obezity……………………..……… 19 1.4.1 Kardiovaskulární problémy……………………….. 19 1.4.2 Ortopedické problémy…………………………….. 20 1.4.3 Metabolické problémy…………………………….. 20 1.4.4 Respirační problémy……………………………….20 1.4.5 Psychické problémy………………………………. 20

1.5 Prevence dětské obezity…………………………….. 22 1.5.1 Životní styl rodiny………………………………… 23 1.5.2 Výživa ……………………………………………. 23 1.5.2.1 Základní živiny ve stravě………………….. 25 1.5.2.2 Výživa těhotných a kojících žen…………... 28 1.5.2.3 Výživa dětí v jednotlivých věkových obdobích…………………………………... 30 1.5.3 Pohybová aktivita dětí…………………………….. 33 1.5.3.1 Pohybová aktivita obézních dětí…………... 33

1.6 Diagnostika dětské obezity…………………………. 35 1.7 Terapie dětské obezity……………………………… 37 1.8 Specifické preventivní programy pro děti…………...39 1.8.1 Pyramidáček………………………………………. 39 1.8.2 Hubneme s Bumbrlínkem…………………………. 41 1.8.3 Hejbej se! Nedej se!................................................. 43 1.8.4 Stobík………………………………………………44

1.9 Shrnutí teoretické části……………………………... 45 2.

Empirická část - Srovnání výskytu obezity u dětí v 5 letech a v 15 letech nyní a před 10 lety…………… 46 2.1 Cíl…………………………………………………. 46 2.2 Příprava výzkumného šetření……………………... 46 2.3 Prezentace a interpretace získaných dat…………... 48 2.4 Diskuze a shrnutí empirické části………………… 54

Závěr………………………………………………………….. 56 Seznam použité literatury…………………………………… 57 Přílohy Příloha 1

59 Percentilové grafy závislosti hmotnosti na výšce (dívky)

Příloha 2

Percentilové grafy závislosti hmotnosti na výšce (chlapci)

Příloha 3a Tabulka dívky - narozeny v roce 1990 Příloha 3b Tabulka dívky - narozeny v roce 2000 Příloha 4a Tabulka chlapci - narozeni v roce 1990 Příloha 4b Tabulka chlapci - narozeni v roce 2000 Resumé

Úvod Obezita je globálním celospolečenským problémem rozvinutých zemí, a proto je řazena mezi tzv. civilizační choroby. Obezita je nemoc uvedená v mezinárodním systému diagnóz a s ohledem na její následky by měla být léčena. Přestože o nárůstu obezity informují masmédia a o zdravotních komplikacích a možných následcích obezity bylo publikováno velké množství článků, je obezita v naší společnosti do jisté míry stále chápána jako kosmetický problém daného jedince. Podrobný

popis

problematiky

obezity,

jejích

příčin

a

následků

v jednotlivých populacích je klíčem k volbě správné prevence a léčby obezity. Mezi příčiny nárůstu obezity patří mimo jiné konzumní způsob života, ve kterém není příjem potravy v rovnováze s výdejem energie. Protože jde o jedincem ovlivnitelnou příčinu, vzniklo mnoho programů, které se snaží s obezitou bojovat prostřednictvím propagace zdravého životního stylu. Jednou z populací, u které můžeme pozorovat nárůst podílu obézních jedinců, jsou děti a adolescenti. Životní styl dětí je do značné míry ovlivněn prostředím, ve kterém vyrůstají, a proto je v této skupině kladen důraz především na prevenci vzniku obezity formou edukace dětí a jejich rodičů v oblasti správné výživy.

Téma obezita u dětí a adolescentů jsem si vybrala, protože si uvědomuji závažnost fenoménu rostoucí obezity a důležitost boje proti obezitě právě v této populační skupině. Přestože patří obezita mezi nejdiskutovanější témata dnešní doby, situace se nelepší a její prevalence v naší společnosti roste. Jako budoucí učitelka mám v rukou možnost ukázat dětem a rodičům, jak ze začarovaného kruhu obezity ven.

Cílem teoretické části diplomové práce bylo zpracování problematiky obezity v populaci dětí a adolescentů. Byly popsány příčiny a zdravotní rizika obezity, problematika prevence, diagnostiky a terapie dětské obezity a byly popsány specifické preventivní programy pro děti.

6

Cílem experimentální části bylo srovnat výskyt obezity u vybraných dětí v závislosti na věku a v závislosti na roku narození odděleně pro jednotlivá pohlaví. Zdrojová data byla získána od dvou oslovených dětských lékařů. Byly hodnoceny a srovnávány parametry dětí narozených v roce 1990 v jejich 5 a 15 letech. Dále byly hodnoceny a srovnávány parametry 5letých dětí narozených v roce 2000 s 5letými dětmi narozenými v roce 1990. Hodnocené parametry byly získány zanášením hmotností a výšek do patřičných percentilových grafů. Závěry experimentální práce byly diskutovány s ohledem na problematiku popsanou v teoretické části práce.

7

1. Teoretická část - Uvedení do problematiky obezity 1.1 Co je to obezita? V mezinárodním seznamu diagnóz je obezita uvedena pod číslem E66. Světová zdravotnická organizace (WHO) ji definuje od roku 1998 jako nadměrné množství tuku v organismu (http://www.bandingklub.cz/obezita.phtml). Obezita, jinak řečeno otylost, je chronické multifaktoriálně podmíněné onemocnění, které bývá obvykle spojeno se vzestupem hmotnosti a již dávno není jen kosmetickým problémem. Obezita, ale také její lehčí forma - nadváha, poškozují zdraví. Se vzrůstající tělesnou hmotností jsou spojená závažná zdravotní rizika, jako je např. cukrovka, hypertenze a jiná kardiovaskulární onemocnění, problémy s dýcháním, onemocnění kloubů, nádorová onemocnění, zažívací či kožní potíže. Obézní lidé mívají také velice často problémy sociální a psychické. Vyskytují se u nich deprese, úzkostné stavy, často mají nízkou sebedůvěru

a

problémy

při

svém

uplatnění

v zaměstnání

(http://www.merrylinka.cz/nadvaha-a-obezita/obezita---novodoba-epidemiestoleti .aspx). Znepokojující může být fakt, že problematika tloušťky je neustále podceňována, přestože se již nejedná jen o osobní problém obézního jedince, ale stává se z něj problém celospolečenský. Málokdo ví, že nadměrná tělesná hmotnost

je

druhou

nejčastější

příčinou

předčasného

úmrtí

(http://www.merrylinka.cz/nadvaha-a-obezita/obezita---novodoba-epidemiestoleti.aspx).

1.1.1 Hodnocení obezity Kvantitativní stanovení množství tuku v organismu je poměrně složité, běžně tedy posuzujeme míru obezity podle hmotnostních indexů. Nejčastěji se užívá index tělesné hmotnosti BMI (Body Mass Index), který porovnává váhu k výšce pacienta (Hainer, Kunešová, 1997, s. 11).

8

BMI = váha [kg]/(výška [m])2

Tento index nestanovuje poměr tuků a beztukové tělesné hmoty, je jednotný pro obě pohlaví a zároveň nezohledňuje věk. Tím se stává značně nepřesným (Hainer, Kunešová, 1997, s. 11). Ale i přes všechny tyto nedostatky můžeme na základě BMI určit zdravotní rizika související s obezitou (viz Tab. 1). Tab. 1: Klasifikace obezity podle hodnoty Body Mass Indexu (BMI) BMI

stav

riziko

méně než 18,5

podváha

vysoké

18,5 - 24,9

zdravá váha

minimální

25,0 - 29,9

nadváha

lehce zvýšené

30,0 - 34,9

obezita st.č. I

středně zvýšené

35,0 - 39,9

obezita st.č. II

vysoké

40,0 - 44,9

obezita st.č. III

velmi vysoké

( http://www.obezita.com/obezita_muj_problem.php)

BMI není a neměl by být jediným kritériem ke stanovení obezity. K určení rozložení tuku nám slouží poměr obvodů pasu a boků, tzv. WHR (Whist-to-hip ratio). Obvod pasu se měří v horizontální rovině uprostřed mezi hřebenem kosti kyčelní a spodním okrajem posledního žebra. Obvod boků se měří v horizontální rovině v místě největšího vyklenutí hýždí. Na základě tohoto antropometrického vyšetření se především v dřívějších dobách klasifikovala obezita androidního nebo gynoidního typu. Za rizikové se považovalo, pokud byl poměr pas/boky u žen více jak 0,85 a u mužů nad 1,0. Jak už jsem zmínila, tento ukazatel se používal spíše dříve. V současné době je dávána přednost obvodu pasu, který je vhodnějším ukazatelem především kardiovaskulárních rizik obezity (Hainer, Kunešová, 1997, s. 14). Závislost mezi rizikem zdravotních komplikací a obvodem pasu je uveden v Tab. 2.

9

Tab. 2: Obvod pasu u mužů a žen a riziko vzniku komplikací žena - muž

zvýšené riziko

vysoké riziko

ženy muži

více než 80 více než 94

více než 88 více než 102

( http://www.obezita.com/obezita_muj_problem.php)

Další

možností

zjištění,

zda

jedinec

trpí

nadváhou,

je

změření

procentuálního množství tuku v těle. Využívá se k tomu řada přístrojů, které většinou na základě principu bioimpedance (rozdíly v elektrické vodivosti tukové tkáně a tkání ostatních) určí, jakou část z naší váhy představuje tkáň tuková. V tomto případě se při výpočtu zohledňuje věk a pohlaví jedince. U zdravého muže tvoří tuk 10-20% celkové váhy, u ženy 20-30% (Kunová, 2004, s. 72). Měření tloušťky podkožních řas představuje další časté a poměrně jednoduché antropometrické stanovení obsahu tuku. U nás je nejčastěji využívána metoda Pařízkové, kdy je pomocí Bestova kaliperu měřeno celkem 10 podkožních řas. Naměřené hodnoty se sečtou a výsledkem je obsah tukové tkáně v našem těle (Hainer, Kunešová, 1997, s. 36).

Vyšetření, která potvrdí nadváhu či obezitu a určí jejich stupeň, je mnoho. Některá jsou jednodušší, jiná využívají složitějších principů. Zmíněna jsou ta, se kterými se setkáváme nejčastěji.

Různých metod k určení obezity využíváme také v dětském věku. Typově se většinou od metod používaných u dospělých neliší, pouze bývají přizpůsobeny dětskému věku: např. Body Mass Index. V dětství je vlivem růstu dítěte tento index velice proměnlivý, proto byly sestaveny tzv. percentilové grafy BMI (např. viz Obr. 1), které současně zohledňují i pohlaví dítěte. Dle již zmíněného vzorečku se vypočítá hodnota BMI a ta se zanáší do grafu na osu y. Na osu x vnášíme věk dítěte. Hodnota, která vyplyne po zanesení do grafu, je percentil (Nevoral, 2003, s. 13).

10

Obr. 1 Percentilový graf BMI (chlapci 0 – 18 let) https://www.zdravcentra.sk/cps/rde/xchg/zcsk/xsl/3141_22429.html

Percentily, obecně kvantily, jsou odvozeny z kumulativní relativní četnosti výskytu daného jevu. Percentily vznikají postupným oddělováním hodnot po jednom procentu. Prvnímu percentilu, neboli 1% kvantilu, odpovídá taková hodnota, kdy 1% výběru má hodnotu menší nebo rovnou tomuto percentilu (Zvárová, 2007, s. 89). Percentilových grafů k určení obezity u dětí je dlouhá řada. Kromě již zmíněných známe percentilové grafy tělesné hmotnosti, středního obvodu paže či závislosti hmotnosti na výšce. Poslední ze zmiňovaných byl využit pro potřeby této práce. Základní princip je stejný jako u percentilových grafů BMI. Na vodorovné ose se sleduje výška dítěte, na svislé jeho váha, spojnicí zanášených hodnot je percentil, který určí, zda dítě trpí obezitou, nadváhou, nebo jeho váha odpovídá normě (Nevoral, 2003, s. 12). Podle Gregory (2004) je hraniční hodnota nadváhy určena 85. – 90. percentilem. Za hranici obezity je v závislosti na autorovi považován 90., 91., 95. nebo 97. percentil (Gregora, 2004, s. 75 ).

11

1.2 Problematika dětské obezity Problém otylosti je stále závažnější. Nepostihuje jen dospělou populaci, stále častější je i výskyt dětské obezity. Příčiny tohoto jevu nejsou zcela objasněny, ale jak již bylo řečeno, jedná se o multifaktoriální onemocnění. Na vzniku obezity se mohou podílet např. nízká tělesná aktivita, nesprávné stravovací návyky, genetická predispozice, psychologické příčiny a konzumní životní styl. Obvykle se jedná o kombinaci více příčin (http://www.bandingklub.cz/ obezita.phtml). Rodiče obézních dětí nebo dětí inklinujících k vyšší hmotnosti by měli být více informováni o závažnosti onemocnění a jeho vlivu na vznik některých chronických civilizačních chorob, a to již v dětském věku.

1.2.1 Výskyt obezity v dětském věku a u adolescentů Odpovědět na otázku výskytu dětské obezity je velmi složité. V různých publikacích a článcích se setkáváme s různými názory. V článku Obézních dětí přibývá, jedí málo zeleniny (Dnes, 22.11.2006) se dovídáme, že za posledních 10 let se počet dětí s obezitou více než zdvojnásobil. „Zatímco v roce 1995 lékaři evidovali 8886 obézních dětí ve věku do 14 let, v roce 2005 je to už 20 742“. Jiný článek Chyby na talíři. Aby děti byly zdravější (MF Dnes, 24.11.2006) nám přináší další doplňující informace. „Zatímco dětí s nadváhou v populaci tolik nepřibylo, mnohem více je těch s těžkou obezitou. V roce 1991 se s ní potýkaly 3% dívek a 3% chlapců, nyní už jde v obou případech zhruba o 6%. Nadváhou trpí dalších 9% dětí. Gregora (2004) uvádí, že v ČR žije asi 10 % obézních dětí a z nich 70-80% zůstává obézních i v dospělosti. Podle výsledků měření českých dětí v roce 2000 v náhodně vybraných školách je ve věku od 7 do 11 let obézních (nikoliv dětí pouze s nadváhou) 6% chlapců a 5,6% dívek (Nevoral, 2003, s. 388).

12

Internetový zdroj www.obezita.unas.cz nás k 15.04.2007 informuje, že v České republice je obézních 20% dětí ve věku 6 – 12 let a toto číslo se neustále zvyšuje. Na webových stránkách www.pyramidacek.cz jsou k 06.04.2008 informace, že v České republice je postiženo nadváhou 13% dětí ve věku 7-11 let. Krajská hygienická stanice Pardubického kraje se sídlem v Pardubicích v rámci programu prevence vadného držení těla započatého na jaře roku 2001, se zaměřila také na proporcionalitu dětí 1. stupně ZŠ (základních škol). Z celkového počtu 557 vyšetřených dětí bylo 39 dětí obézních a 95 dětí robustních. Celkem tedy tvořily děti, které mají nepoměr mezi tělesnou váhou a výškou, 24,1% všech dětí (22,5% z chlapců a 25,9% z dívek) (http://www.khspce.cz/index. php?nad=n5&cla=vdt/vdt).

Dat o četnosti výskytu obézních dětí v populaci je mnoho. Čím je dáno, že výsledky se liší? Každý při svém výzkumu používal jinou metodu k určení obezity. Někdo zvolil percentilové grafy BMI, jiný např. měření tloušťky podkožních řas. Každý prováděl šetření u jiného výběru populace. Někdo si vybral děti z města, někdo z vesnice. I v případech, kdy byly použity shodné metody, mohou být získány jiné výsledky, protože v různých publikacích se setkáváme s odlišnými hraničními hodnotami pro stanovení nadváhy a obezity (např. hraniční hodnoty percentilů). Nevoral ve své publikaci Výživa v dětském věku (2003) uvádí, že jedinci s hodnotami nad 80. percentilem hmotnosti k výšce jsou již v pásmu významné nadváhy. Jedinci s hodnotami nad 85. percentilem jsou již v jistém stupni obezity. S jiným názorem se setkáváme v publikaci od Gregory (2004), kdy hraniční hodnota nadváhy je stanovena 85. – 90. percentilem a hranice obezity jako 90., 91., 95. nebo 97. percentil. O zvolených kritériích hodnocení nás výzkumy mnohdy bohužel neinformují. Jak zabránit popsané nejednotnosti dat? Stačilo by stanovit přesná kritéria, podle kterých se při hodnocení dětské nadváhy a obezity bude postupovat. Pro potřeby této práce byly pro hodnocení nadváhy a obezity zvoleny intervaly uvedené v Tab. 6 v experimentální části.

13

1.3

Rizikové faktory a příčiny obezity u dětí a

adolescentů U většiny obézních dětí (i dospělých) je hlavní příčinou jejich otylosti dlouhodobé přejídání (zvýšený příjem energie). Jen u malého procenta populace je obezita důsledkem hormonálních či jiných onemocnění, eventuálně jako následek dlouhodobého užívání některých léků (Hainer, Kunešová, 1997, s. 17). Čas od času se přejí každý. Část populace, i té dětské, se bohužel přejídá soustavně. V ČR je doporučená denní dávka energie překračována často o 20 – 25% a také je mnohonásobně zvýšen příjem tuků. Příčinou často bývá stres, snadná dostupnost potravin, nevhodný životní styl a nevůle provádět pravidelnou fyzickou aktivitu (Hainer, Kunešová, 1997, s. 19). Problém obezity však nelze zjednodušit jen na přejídání se a na hypoaktivitu. Příjem i výdej energie je ovlivněn vnějšími vlivy, které ovlivňovat můžeme, ale také genetickými faktory, které neovlivníme. Příkladem mohou být regulační mechanismy, které u některých jedinců brání vzestupu hmotnosti, zatímco u lidí inklinujících ke korpulentní postavě tyto mechanismy selhávají (Hainer, Kunešová, 1997, s. 17).

1.3.1 Životní styl rodiny a jejích členů Velký podíl na životním stylu dětí mají jejich rodiče. Většina obézních dětí má alespoň jednoho, ne-li oba rodiče trpící obezitou nebo nadváhou. Roli zde může v určité, ale nikoli rozhodující míře hrát dědičnost. Mnohem častějším důvodem obezity je nesprávný životní styl, který se předává z generace na generaci. A proto je důležité, aby si to rodiče uvědomili a pochopili, že nadváha v dětském věku se často promítne do dospělosti. Výrazným problémem jsou zafixované nevhodné výživové zvyklosti a sedavý způsob života. Přitom stačí málo – uvědomit si, že nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili, a že pravidelná fyzická aktivita je nezbytnou podmínkou zdravého životního stylu a prevencí vzniku nadváhy a následné obezity.

14

Sociálně ekonomické podmínky života dítěte se mohou také odrazit v jeho tělesném vývoji. V ČR se obezita týká všech sociálních vrstev bez výjimky. Nelze tedy říci, že obezita je demonstrací blahobytu, jak by se mohlo zdát a jak je tomu ve většině rozvojových zemích. U sociálně vyšších vrstev hraje významnou roli v možném výskytu obezity častá návštěvnost restaurací a domácí konzumování polotovarů. U níže postavených rodin fakt, že nakupují více levných a někdy méně kvalitních jídel. U sociálně slabších rodin, právě v důsledku nesprávné skladby potravy, můžeme pozorovat tzv. sociální obezitu, kdy jedinci navenek trpí obezitou, ale jejich tělo je podvyživeno, protože se mu nedostávají životně důležité látky (Fořt, 2004, s. 30). Reklamy mohou představovat další negativní faktor. Některé jsou cílené na dětskou populaci. Protože není možné ani účelné omezovat děti ve vnímání jejich okolí, je jednou z možností citlivé výchovné působení (Fořt, 2004, s. 31). Tlak prostředí, sociální postavení rodiny, ale také pohodlnost rodinných příslušníků se může negativně podílet na budoucím životním stylu dítěte. Někteří rodiče nemají čas chystat svým dětem svačiny a nechají její výběr na dítěti. Na to, že zvolené jídlo nepatří mezi nejvhodnější, ukazuje především fakt, že děti rády právě pod vlivem reklamy nakupují svačiny ve „fast-foodech“ a nezřídka utrácejí za různé cukrovinky.

1.3.2 Vliv školy Často odsuzovaná školní strava je mnohdy pro dítě jediné teplé jídlo za celý den, a proto může být faktorem pozitivním. Je důležité, jaké potraviny jsou dětem podávány, a podle kterých norem se v kuchyni vaří. Vedle pozitivního vlivu může mít škola i negativní vlivy na vznik obezity. Nekvalitní strava, nevhodné prostředí a nedostatek času mohou přispět ke špatným stravovacím návykům. Dítě jí ve stresu, jídlo často dostatečně nezapíjí, nebo volí přeslazené limonády. Mnohdy je nuceno jíst stravu, kterou nejí ani doma. Proto se začne školní jídelně vyhýbat a oběd nahrazuje např. rychlým občerstvením z bufetu nebo sladkostmi.

15

Vedle školní jídelny je ovšem dítě silně ovlivňováno také výchovou, a to nejen rodičovskou. Významnou roli hrají pedagogové. V současnosti, v době nárůstu dětské obezity, se do škol dostávají preventivní programy proti vzniku dětské obezity, které informují učitele o základech správné výživy. Ti následně mohou působit na své žáky. Pokud zná dítě zásady správné životosprávy, je to první krůček v prevenci obezity.

1.3.3 Genetické příčiny Genetické dispozice se na vzniku obezity podílejí poměrně velkou mírou. Tato skutečnost byla dříve hodně podceňována. Je pravdou, že se genom v naší společnosti v podstatě nezměnil. Faktem ale je, že si obézní jedinec často hledá obézního partnera. Byly popsány genetické faktory, které mohou zvyšovat prevalenci obezity. Pokud dva obézní partneři mají děti, selektují se geny, které predisponují obezitu (Martiník, 2007, s. 13). Také Hainer ve své publikaci (1997) uvádí, že náchylnost k rozvoji obezity je ovlivňována genetickými faktory. Z výsledků rozsáhlých studií je index tělesné hmotnosti determinován z 25 - 40% dědičností. Její význam byl prokázán u řady faktorů, které mohou ovlivňovat rozvoj otylosti - např.:


Chuťové preference tuků a sladkého




Klidový energetický výdej




Spontánní pohybová aktivita




Schopnost spalovat tuky a sacharidy




Citlivost k inzulínu




Nastavení mechanismů regulujících tělesnou hmotnost v hypotalamu

Vyšší výskyt obezity u dětí, jejichž rodiče, event. prarodiče, jsou obézní nebo trpí výraznou nadváhou, není vždy způsoben jen genetickou výbavou. Nemalou roli hraje životní styl rodičů (uvedeno v kapitole 1.3.1 „ Životní styl rodiny a jejích členů“). Čistě geneticky podmíněná obezita se vyskytuje jen vzácně.

16

1.3.4 Příčiny související se zdravotním stavem Jak už bylo několikrát zmíněno, největší podíl na vzniku obezity, má nesprávný životní styl charakteristický nepoměrem mezi příjmem a výdejem energie. V některých případech sehrává důležitou roli zdravotní stav jedince. Fořt (2004) uvádí následující zdravotní příčiny obezity:




Mimořádně snížený klidový výdej energie způsobený funkční poruchou štítné žlázy

– lidé s nadváhou mají často nižší výdej energie, a to

především v klidu. Když tedy štítná žláza nepracuje tak, jak má, snižuje se klidový výdej energie a její nadbytek, který tělo získává ve stravě, se ukládá ve formě zásobního tuku. Předcházet tomu můžeme podáváním vhodných forem jódu těhotným ženám a následně v průběhu dětství.




Nadbytek hormonu kortizolu - tento stav vzniká jako následek poškození činnosti nadledvin (tzv. Cushingův syndrom), nebo jej můžeme způsobit dlouhodobým

podáváním

kortikoidů

(např.

u

dětí

s astmatem,

bronchitidou, či lupenkou). Cushingův syndrom není příliš častý. Zvýšenou aktivitu nadledvin mohou způsobit také stresové situace, které jsou v dnešním světě stále četnější.




Nedostatečná produkce růstového hormonu – nelze přesně říci, do jaké míry se porucha tvorby růstového hormonu podílí na vzniku obezity. Možné podávání syntetického hormonu dítěti, které netrpí nanismem, není příliš prozkoumané a tedy neznáme možný negativní dopad.




Porucha činnosti mozku - mozek je složitý orgán a každé jeho sebemenší postižení chápeme za velmi závažný jev. Příčin poruch může být hned několik. V prenatálním období (před narozením) je podstatný první trimestr, kdy je plod nejvíce zranitelný. Příčinou poškození muže být infekce matky, těžká stresová situace, ale i nesprávná výživa matky během těhotenství. Mezi perinatální příčiny (v průběhu porodu) řadíme překotný nebo zdlouhavý porod, jehož následkem může dojit k hypoxii plodu.

17

V postnatálním období (po narození) se na možném poškození mozku nejvíce podílí úrazy, infekce, nádory a stavy po operacích.




Podávání psychofarmak - psychofarmaka jsou léky ovlivňující psychický stav jedince. Protože snižují klidový výdej energie, je vhodné jejich podávání ukončit jak jen to je možné.




Předčasné podávání antikoncepce - řadíme také mezi zdravotní příčiny obezity, protože nelze vyloučit její podíl na vzniku nadváhy. Z tohoto důvodu se nedoporučuje používat hormonální antikoncepci u dívek mladších 15 let, u kterých je patrné riziko vzniku obezity (Fořt, 2004, s. 34).

18

1.4 Zdravotní rizika obezity Zdravotní význam obezity je i v současné době stále podceňován. A to nejen veřejností, ale bohužel také ze strany lékařů. S nárůstem tělesné hmotnosti stoupá riziko vzniku zdravotních komplikací (Martiník , 2007, s. 11). Významnou roli hraje především intra-abdominální tuk (tuk kolem vnitřních orgánů a pobřišnice), jenž se silně podílí na etiopatogenezi komplikací, především kardiovaskulárních a metabolických. Vyšší riziko vzniku potíží nastává při obvodu pasu více než 102 cm u mužů a 88 cm u žen (Martiník, 2007, s. 12). Negativní zdravotní důsledky jsou častější ve vyšším věku a závažnější u mužů (Hainer, 1997, s. 50). Obezita zhoršuje nejen kvalitu, ale i délku života. V důsledku nadměrné váhy se zvyšuje riziko pozdějších chronických nemocí spojených s vysokým tlakem, srdečními chorobami, poruchami metabolismu tuků, vysokou hladinou cholesterolu, cukrovkou, žlučníkovými kameny nebo onemocněním jater (Gregora, 2004, s. 76). Výjimkou nejsou ani ortopedické problémy, kožní projevy, respirační poruchy, či gynekologické komplikace. Stále častější je výskyt nádorových onemocnění. Komplikace se mohou rozvíjet nejen u dospělých, ale i v dětském věku. Riziko vzniku obtíží se zvyšuje, pokud obezita z dětství přetrvává do dospělosti.

1.4.1 Kardiovaskulární problémy Obezita

je

jedním

z nejčastějších

faktorů,

jež

ovlivňují

vznik

kardiovaskulárních chorob. Důsledkem zmnožení tělesného tuku se zvyšují nároky na metabolismus. Vlivem toho dochází k nárůstu srdečního výdeje a ke změnám průtoku krve některými orgány. Dlouhotrvající obezita způsobuje hypertrofii a dilataci levé komory s následným srdečním selháváním, které se často projevuje poruchami srdečního rytmu (Hainer, 1997, s. 57). U jedinců postižených nadváhou a obezitou je až 3x vyšší riziko vzniku hypertenze (vysoký krevní tlak) a zvýšené klidové tepové frekvence, a to i u dětí. Nemoci jako ICHS (ischemická choroba srdeční), tromboembolie, cévní mozková příhoda, či náhlá smrt jdou s obezitou ruku v ruce.

19

1.4.2 Ortopedické problémy I oblast pohybového systému bývá velmi často postižena. Klouby dolních končetin bývají přetěžovány a následkem vzniká osteoartróza kolenních či kyčelních kloubů. Bolesti zad jsou u obézních na denním pořádku a plochá noha již v dětském věku není žádnou raritou (Hainer, 1997, s. 62).

1.4.3 Metabolické problémy Otylost bývá nezřídka provázena poruchou metabolismu tuků. Je poměrně častý vzestup hladiny cholesterolu a to především LDL (low-density lipoprotein) složky, na úkor HDL složky (high-density lipoprotein). Žádnou výjimkou není zvýšená produkce inzulínu a snížená tolerance ke glukóze u obézní populace. Případů, kdy jedinec trpí obezitou a cukrovkou současně, stále přibývá. Hyperurikémie, což je zvýšená hladina kyseliny močové v krvi, bývá také častá a může být rizikovým faktorem pro vznik ICHS a dny (Hainer, 1997, s. 53).

1.4.4 Respirační problémy S vyšší váhou bývají také spojeny respirační komplikace. Obézní lidé trpí často dušností, a to i klidovou. Další komplikací je syndrom spánkové apnoe, kterým označujeme přerušení dýchání během spánku na více než 10 sekund a to více než 5x za hodinu. Souvisí s hromaděním tuku v tkáních břicha a klinicky se projevuje chrápáním, denní ospalostí, poruchami paměti a pozornosti, poklesem intelektuálních schopností nebo ranními bolestmi hlavy. Důsledkem toho může docházet ke konfliktům v rodině a k pracovním problémům (Hainer, 1997, s. 61).

1.4.5 Psychické problémy Psychické problémy bývají poměrně složitější. Lidé s viditelnou obezitou jsou často považováni za méněcenné, a to nejen z hlediska atraktivity, ale i

20

z hlediska kvality osobnosti. Obézní jedinec se těžko prosazuje a důsledkem mohou být úzkostné či depresivní poruchy (Hainer, 1997, s. 63). Děti se často vyhýbají pohybové aktivitě, protože mají špatné zkušenosti, kdy se jim vrstevníci smějí za jejich neobratnost. Proto tyto děti spíše inklinují k sedavému způsobu života, čímž rozvoj obezity ještě podporují. Bohužel situaci mnohdy komplikuje i neprofesionální přístup učitelů k těmto dětem. Vliv mohou mít také finanční problémy v rodině. Rodiče pak nemohou dítěti zaplatit sportovní pomůcky, výcviky, pobyty v přírodě anebo kroužky se sportovním zaměřením pod vedením trenéra. Nezřídka to vede k záměrnému snižování aktivit dítěte.

Je tedy zřejmé, že obezita ovlivňuje život jedince vznikem mnoha zdravotních obtíží, které na sebe navzájem navazují s přibývajícími kily a věkem.

21

1.5 Prevence dětské obezity „Nejlepší

prevencí

obezity

dítěte

je

nemít

obézního

rodiče“

(http://www.stobik.cz). Vždy je jednodušší problémům předcházet, než je řešit. A stejné je to i s obezitou. Prevence je základ a je nutné dodržovat určitá preventivní opatření již před těhotenstvím, v jeho průběhu, následně po narození dítěte a prakticky po celý život. Fořt (2004) mezi kritická období vzniku obezity u dítěte řadí: 1. Prenatální období – těhotné ženy by měly jíst stejné množství jídla jako před graviditou a také skladba potravy by se neměla příliš měnit (pokud matka dodržovala určité zásady správné výživy). Je totiž vědecky dokázána souvislost mezi rozvojem nadváhy dítěte a skladbou stravy těhotné ženy. 2. Kojenecké období – dítě by mělo být kojeno co nejdelší dobu. Je to přínosné jak pro matku, tak pro dítě, a to nejen z hlediska citové vazby, ale právě jako prevence vzniku obezity. Kojené děti dostávají všechny potřebné živiny mlékem od matky a na základě toho se mohou správně vyvíjet. Děti, které jsou odkázány na umělou výživu, jsou často přetěžovány jednoduchými cukry, těžko stravitelnými tuky a nevhodnými bílkovinami a v důsledku toho mají sklon k rozvoji nadváhy. 3. Období pár měsíců po odstavení – matky často své dítě překrmují, čímž v dítěti vyvolávají sklony k vzniku obezity. Strava dětí musí být bohatá na důležité živiny, které by měly být ve správném poměru. Tato strava by se rozhodně neměla podobat stravě dospělých. Jinak hrozí nejen riziko vzniku nadváhy, ale také zažívacích problémů a potravinových alergií. 4. Puberta – období charakteristické výraznými psychickými i fyzickými změnami. Dítě v tomto věku prochází bouřlivým vývojem a potřebuje tedy vhodnou výživu, která mu dodá dostatek energie, vitamínů i minerálů. Dívky v tomto věku hodně řeší svou váhu, z jejich „chlapecké“ postavy se stává dívčí. Narostou jim prsa a zaoblí se boky. S touto

22

změnou se mnohdy těžce srovnávají, a proto drží drastické diety a tělu nedodávají dostatek živin. Jindy naopak hledají útěchu v jídle. Z chlapců se v tomto období stávají muži. Výrazně vyrostou, začínají nabírat svalovou hmotu a někdy dokonce z lehké nadváhy vyrostou. 5. Období charakteristické zastavením růstu (individuálně mezi 15-18 rokem) - je poměrně rizikové na vznik obezity. Pokud přetrvává období žravosti, které v pubertě bylo beztrestné, zde se nadbytek jídla na váze určitě projeví. Organismus už nepotřebuje tolik energie, protože se nevyvíjí, a proto si musíme svou stravu více hlídat.

1.5.1 Životní styl rodiny O životním stylu rodiny a jeho vlivech na vznik obezity u dítěte jsem se podrobněji zmínila již v kapitole 1.3 „Rizikové faktory a příčiny obezity u dětí a adolescentů“. Základem je správný rodinný vzor. Pokud chceme po dítěti, aby jedlo zdravě, musí se to první naučit rodiče. Stejně tak je to i s pohybovou aktivitou.

1.5.2 Výživa Správná výživa je taková, která vyhovuje v menších obměnách celé rodině. Je dostatečně pestrá, obsahuje optimální poměr živin pro rostoucí organismus s přiměřeným množstvím masa a dostatkem mléka, ovoce a zeleniny (Gregora, 2004, s. 77). Aby rodiče správně působili na dítě, je nutné, aby byli v názorech jednotní a byli dobrým vzorem, neboť dítě své rodiče napodobuje. Dítě předškolního a školního věku chce a často může jíst téměř vše, co rodiče. Proto chceme-li, aby dítě jedlo zdravě, musí jíst zdravě především otec a matka. Je tedy zcela zřejmé, že dítě se učí základům zdravé výživy v rodině, a zde by také mělo získat určitou imunitu vůči reklamám na velmi chutné, ovšem nezdravé pamlsky či přeslazené nápoje (Kunová, 2004, s. 10).

23

V posledních letech bylo vytvořeno mnoho výživových pyramid různých typů. Některé se osvědčily více, jiné méně. Pyramida Fóra zdravé výživy (Obr. 2) vychází ze současných poznatků o vlivu výživy na zdraví (Kunová, 2004, s. 12). Tato pyramida byla vytvořena českými autory na základě stravovacích zvyklostí v České republice.

Obr. 2 – Pyramida Fóra zdravé výživy (www.fzv.cz/web/fzv-akcni/informacni_materialy/pyramida)

Potravinová pyramida podává základní aktuální doporučení o skladbě výživy a zdůrazňuje především:


udržování tělesné hmotnosti




konzumaci pestré stravy




zvýšenou spotřebu zeleniny




konzumaci potravin s nízkým glykemickým indexem




spotřebu mléčných výrobků




ústup od nízkotučných diet

24

Potraviny, které nalezneme v základně pyramidy, bychom měli jíst co nejčastěji a ve větším množství než ostatní. Čím jsou potraviny umístěny blíže k vrcholu, tím bychom jejich příjem měli omezovat. Pyramida Fóra zdravé výživy však nerozdělila potraviny jen do pater, ale také se zaměřila na jejich řazení zleva doprava v jednotlivých patrech (Tab. 3). Vhodnější jsou potraviny umístěné spíše v levé části pyramidy jednotlivého patra (Kunová, 2004, s. 12). Tab. 3 Kritéria řazení potravin v pyramidě Typ potraviny

Kritéria řazení potraviny v pyramidě

Potraviny obsahující sacharidy

Obsah vlákniny a vitamínů; glykemický index

Mléčné výrobky

Množství přítomného tuku a probiotických mikroorganismů

Maso a masné výrobky

Množství a kvalita tuku

Zelenina a ovoce

Obsah vitamínů, vlákniny a fytoprotektivních látek

(Kunová, 2004, s. 13)

Pyramida by měla sloužit jako pomocník k sestavení zdravého jídelníčku. Jestliže člověk potřebuje zhubnout, měl by se zaměřit na potraviny z levé části pyramidy a kontrolovat si množství přijaté stravy. Potraviny z posledního patra by měl zcela vynechat. Jedinec, který má váhu v normě, ale chce dodržovat zásady zdravé výživy, by měl také dávat přednost levé části pyramidy, ovšem nemusí si tolik hlídat množství (Kunová, 2004, s. 13).

1.5.2.1 Základní živiny ve stravě Energetická hodnota potravy se přizpůsobuje věku. Dítě kvůli růstu potřebuje energeticky bohatší stravu. Důležitější než energetická hodnota jídla je podíl jednotlivých složek a pestrost stravy. Poměr základních živin u zdravého člověka by měl být 55 - 60% sacharidů, 25 – 30% tuků a 10 - 20% bílkovin (Kunová, 2004, s. 16).

25

Bílkoviny: Bílkoviny jsou důležité pro růst a obnovu buněk. Štěpí se na aminokyseliny. Aminokyseliny dělíme na esenciální, které musí být přijímány potravou, a neesenciální, které si tělo umí vyrobit samo. Teprve v této rozštěpené formě jsou bílkoviny pro tělo využitelné. Minimální množství bílkovin, které by měl člověk denně sníst, je 0,6 g na 1kg své ideální tělesné váhy. Optimální je však 1g a u sportovců až 1,5 g bílkovin na kilogram tělesné váhy (Kunová, 2004, s. 17).

Tuky: Tuky jsou sloučeniny glycerolu a mastných kyselin. Mastné kyseliny dělíme na saturované (nasycené) a nesaturované (nenasycené), které se ještě dále dělí na monoenové a polyenové (vícenásobně nenasycené). Nasycené mastné kyseliny se většinou nacházejí v živočišných výrobcích a na náš organismus působí spíše negativně (zvyšují hladinu cholesterolu v krvi). Monoenové kyseliny jsou obsaženy v oříšcích, olivách či avokádu. Hladinu celkového cholesterolu nemění, ovšem zvyšují jeho prospěšnou součást (HDL cholesterol) a snižují méně příznivou část (LDL cholesterol). Polyenové mastné kyseliny si naše tělo nedovede vyrobit, je tedy nezbytné je přijímat stravou. Jejich zdrojem jsou rostlinné oleje a margaríny. Tyto kyseliny snižují hladinu cholesterolu v krvi (Kunová, 2004, s. 21). Tuky jsou nezbytné ke vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K), a jsou zdrojem cholesterolu, který je v určité míře pro náš organismus nepostradatelný. Množství tuku, které by měl člověk denně přijmout, je 80 - 100g (25 - 30% celkové energie). Jedinci, kteří potřebují svou váhu snížit, musí snížit celkový příjem energie a tím i příjem tuků a to až na 40g (Kunová, 2004, s. 23).

Sacharidy: Sacharidy, nazývané také cukry, karbohydráty či uhlovodany, jsou základním zdrojem energie a ve stravě člověka by měly tvořit 55 – 60% celkové přijaté energie (Kunová, 2004, s. 27).

26

Existují ve dvou formách: 1. Jednoduché cukry (monosacharidy). Jedná se o molekuly cukru v té nejjednodušší podobě. Je pro ně typická sladká chuť a obsahují tzv. prázdné kalorie (minimum nutričních látek). Mezi monosacharidy řadíme glukózu (hroznový cukr), fruktózu (ovocný cukr), a galaktózu (jednoduchý mléčný cukr). 2. Složené cukry (disacharidy, polysacharidy) jsou tvořeny dvěma a více jednoduchými cukry a obsahují také velké množství vitamínů a minerálů. Do skupiny disacharidů, což jsou sacharidy složené ze dvou molekul cukru, patří sacharóza (řepný cukr), která je složena z glukózy a fruktózy, maltóza (sladový cukr), jež se skládá ze dvou molekul glukózy, a laktóza (mléčný cukr), která je tvořena z glukózy a galaktózy. Polysacharidy se skládají z mnoha jednoduchých cukrů. Mezi ně řadíme zásobní živočišný cukr glykogen, který si naše tělo ukládá do svalů a jater, zásobní rostlinný cukr škrob, jenž najdeme v obilninách, luštěninách či pečivu, a vlákninu, což je nevstřebatelný sacharid, který hraje významnou roli v prevenci rakoviny tlustého střeva a obezity (Košťálová, 2005, s. 10).

Kromě těchto tří základních živin však naše tělo potřebuje také vitamíny a minerální látky.

Vitamíny jsou organické látky nezbytné ke zpracování bílkovin, sacharidů, tuků i minerálů. Dělíme je do dvou kategorií: 1. Vitamíny rozpustné v tucích (A,D,E,K) 2. Vitamíny rozpustné ve vodě (vitamíny skupiny B a vitamín C)

Minerální látky jsou anorganické povahy a tvoří významnou složku krve. Jsou stavebním materiálem, z něhož jsou tvořeny tkáně lidského těla. K nejznámějším minerálům patři vápník, hořčík, draslík, železo, zinek, jód, sodík a fosfor (Champion, 1996, s. 21 ).

27

1.5.2.2 Výživa těhotných a kojících žen Výživa budoucí matky významně ovlivňuje průběh těhotenství a odráží se na porodní hmotnosti dítěte. U obézních žen je vyšší riziko předčasného porodu, které bývá spojeno s nízkou porodní hmotností novorozence. Také ženy s podváhou často rodí děti s nízkou porodní hmotností (Nevoral, 2003, s. 56). V minulosti bylo a stále je diskutováno, jaký má mít žena během těhotenství váhový přírůstek. Současné názory dle Nevorala (2003) jsou uvedeny v Tab. 4. Tab. 4 Váhový přírůstek ženy během těhotenství v závislosti na její váze Hmotnost ženy

Váhový přírůstek během těhotenství

normální váha

11,5 – 16 kg

podváha

12,5 – 18 kg

nadváha a obezita

7 – 11,5 kg

Těhotenství zvyšuje požadavky na výživu těhotné ženy. Od ukončeného prvního trimestru je vyšší potřeba energie (v průměru asi o 1260kJ) (Nevoral, 2003, s. 56). Také příjem jednotlivých živin, především bílkovin, je potřeba upravit. O doporučených denních dávkách by ženu měl informovat její ženský lékař. K zajištění nekomplikovaného průběhu těhotenství a správného vývoje plodu je potřeba zajistit dostatečné množství vitamínu B9 (kyseliny listové), a to již v období před těhotenstvím (min. 4 týdny před otěhotněním). Studie dokazují, že ženy s nedostatkem tohoto vitamínu rodí dvakrát častěji děti s nízkou porodní hmotností nebo děti nedonošené (Nevoral, 2003, s. 57). Kyselina listová však není jediný vitamín, jehož příjem je potřeba během těhotenství hlídat. Významnou roli zaujímá vitamín C (kyselina L-askorbová), jehož nízká hladina v krvi má vliv na předčasnou rupturu plodových blan a preklampsii. Vitamín A (retinol) může při nadměrném příjmu u plodu způsobovat malformaci

CNS.

Vitamín

D

(kalciferol)

způsobuje

při

předávkování

hyperkalcémii a naopak při jeho nedostatku hypokalcémii novorozenců. U

28

vitamínů E (tokoferol), K (fylochinon), B12 (kobalamin) nejsou uvedeny následky jejich nedostatku nebo naopak nadbytku (Nevoral, 2003, s. 57). Kromě vitamínů ovlivňuje průběh těhotenství a vývoj plodu příjem základních minerálních látek. Dostatečný příjem železa působí preventivně proti chudokrevnosti. Nedostatečný příjem jódu negativně ovlivňuje vývoj duševních funkcí a může vést až ke kretenismu dítěte. Hlídány by měly být také dodávky vápníku, zinku a mědi (Nevoral, 2003, s. 58). Do jídelníčku těhotné ženy by mělo být zařazeno více mléčných výrobku, vhodné jsou jogurty a acidofilní mléka. Doporučuje se konzumace celozrnného pečiva, čerstvého ovoce a zeleniny. Jejich příjem by ale neměl být extrémní, aby nedocházelo k předčasné alergizaci dítěte. Také pitný režim nesmí být zanedbáván. Denně se doporučuje vypít 6 – 8 sklenic tekutin (neperlivá voda, ovocné šťávy, ovocné nebo bylinné čaje). Naopak vyvarovat by se těhotná žena měla dráždivému koření, alkoholu, chemicky konzervovaným potravinám, jednoduchým cukrům a sladkostem. Také příjem kofeinu by měl být omezen (Nevoral, 2003, s. 56).

Výživa kojících žen se také liší od výživy žen netěhotných a nekojících. Tvorba mateřského mléka znamená pro matku zvýšený výdej energie, kterou je potřeba dodat. Obecně platí, že by měla během kojení přijmout o 2100 kJ více, než jako netěhotná. Ženy obézní a s vysokým váhovým přírůstkem během těhotenství mohou přijmout kalorií o něco méně (Nevoral, 2003, s. 60). Příjem tekutin by se měl pohybovat v rozmezí 2 - 3 litry denně. I v tomto období je potřebné odlišné množství bílkovin, jednotlivých vitamínů a minerálů. Žena by měla být o optimálním příjmu jednotlivých živin informována svým gynekologem, popř. pediatrem. Kojící žena by se měla vyvarovat nadměrnému příjmu kofeinu a alkohol by také měla konzumovat ve velmi střídmém množství nebo ho zcela vynechat (Nevoral, 2003, s. 60).

29

1.5.2.3 Výživa dětí v jednotlivých věkových obdobích Potřeba energie i jednotlivých živin je závislá na věku dítěte, pohlaví, výšce, hmotnosti, zdravotním stavu a dalších faktorech. Výživa v období růstu a vývoje dítěte je velmi náročná na kvantitu i kvalitu přijímané stravy (Fořt, 2003, s. 161). S věkem se spotřeba energie zvyšuje, v období dospívání jsou energetické potřeby nejvyšší. Nedostatečný, ale i nadbytečný příjem energie, se odráží v metabolických procesech dětského organismu, což se projevuje podvýživou, nebo obezitou (Nevoral, 2003, s. 126). Také optimální poměr živin se v jednotlivých věkových obdobích liší. Nejedná se pouze o trojpoměr mezi cukry, tuky a bílkovinami, ale také mezi jednotlivými minerálními látkami a vitamíny. Rostoucí organismus potřebuje více tuků (nikoli nadbytek) pro adekvátní průběh metabolických procesů. Pro správný růst kostí je nezbytný dostatek vápníku, fosforu a vitamínu D. Optimální množství jódu je nezbytné pro správnou funkci štítné žlázy (Nevoral, 2003, s. 129).

Výživa kojenců Kojenecké období, tedy období do 1. roku života, je charakteristické vysokou spotřebou energie i jednotlivých živin. Lze je rozdělit do tří období, kdy každé

trvá

přibližně

4

měsíce.

Jednotlivá

období

jsou

určována

psychomotorickým vývojem a také funkční schopností zažívacího traktu (Nevoral, 2003, s. 105). První období je výhradně mléčné. Dítě je buď kojeno, nebo dostává umělou kojeneckou výživu, tzv. počáteční mléko, které se svým složením nejvíce podobá mateřskému. Druhé období je typické tím, že k mateřskému či počátečnímu mléku dítě dostává kašovité příkrmy. Postupně se přechází od počátečního mléka k pokračovacímu, které je vhodné pro děti od ukončeného čtvrtého měsíce. Pokračovací mléka se mohou podávat teprve, až dítě dostává nemléčný příkrm. Pokud je dítě výhradně na mléčné výživě, nejsou tato mléka vhodná.

30

Třetí období je obdobím smíšené stravy, kdy dítě k mateřskému či pokračovacímu mléku dostává již upravenou stravu dospělých (Nevoral, 2003, s. 105). Kojení je pro dítě i matku velmi přínosné. Kojené dětí bývají méně nemocné a také vývoj duševních schopností je na lepší úrovni. Mateřským mlékem se dítěti dostává obranných látek, které kojence chrání před infekcemi a snižují riziko vzniku alergií. Kojení chrání dítě před průjmy, snižuje riziko vzniku cukrovky i jiných civilizačních chorob. Také pravděpodobnost náhlého úmrtí během prvního roku života kojeného dítěte je menší (Nevoral, 2007, s. 1). U kojících žen jsou patrné rychlejší a nekomplikované poporodní změny k normálu. Kojení snižuje výskyt rakoviny prsu a také matku chrání před osteoporózou. Kojení má i ekonomický dopad, je levnější než umělá výživa a také je známý částečný antikoncepční účinek. Tento způsob antikoncepce ovšem není gynekology doporučován pro jeho časté selhávání. Kojení má význam i po citové stránce. Podporuje sebedůvěru ženy a pozitivně se podílí na vytváření citové vazby mezi matkou a dítětem (Nevoral, 2007, s. 1). Někdy nastávají situace, kdy matka své dítě kojit nemůže. Důvodem může být nedostatečná tvorba mléka, užívání některých léků, duševní porucha (např. laktační psychóza), vývojová vada prsu či zhoubný nádor prsu. To jsou stavy, kdy je dítě odkázáno na umělou výživu. Také děti s rozštěpy patra a rtu nejsou kojeny, ale může jim být podáváno odstříkané mateřské mléko pomocí speciální lahve.

Výživa batolat Období od jednoho roku života je charakteristické výraznou změnou způsobu výživy a také poklesem chuti k jídlu, což často rodiče trápí. Je způsobeno zpomalením růstu a větším zájmem dítěte o okolí než o jídlo. Rodiče by si měli uvědomit, že změna postoje dítěte k jídlu je přirozená (Nevoral, 2003, s. 120). Během prvních dvou let života by mělo být mléko a mléčné výrobky nedílnou součástí jídelníčku a rozhodně by se nemělo jednat o potraviny se sníženým množstvím tuku a umělými sladidly. Také vláknina by neměla být opomíjena. Naopak cukrovinky, sladké přibarvené limonády a sůl by měly být omezeny, nikoli však striktně zakazovány (Nevoral, 2003, s. 123).

31

Dítě je často ovlivňováno nejen chutí, ale také vůní a vzhledem podávané stravy a prostředím, ve kterém jí.

Výživa dítěte v předškolním věku Děti předškolního věku by měly jíst několikrát denně menší porce, aby jim byla neustále dodávána energie. Neměla by být vynechávána především snídaně. (Nevoral, 2003, s. 120). V tomto věkovém období se z jídla stává také společenská událost, což je pro sociální rozvoj dítěte velice důležité. V rodinách by měla být věnována dostatečná pozornost společnému stolování.

Výživa dítěte ve školním věku Velmi důležitou roli ve výživě dítěte školního věku hrají opět snídaně. Během spánku organismus spotřebuje poměrně dost energie, kterou je potřeba doplnit, aby nedocházelo k únavě, či nepozornosti během dopoledne. Velké množství českých dětí nesnídá. Důvodem mnohdy bývá ranní spěch a nechuť dítěte (Nevoral, 2003, s. 131). Velmi důležitý je také pitný režim. Dítě by po ránu mělo vypít alespoň malý šálek čaje nebo kakaa a sklenici ovocné šťávy. Důraz by měl být kladen také na pitný režim ve škole. Na některých školách mají děti možnost se o přestávkách jít napít do jídelen. Tam, kde tato možnost není, by děti měly dostávat pití s sebou do školy (Nevoral, 2003, s. 131). Významným momentem jsou školní jídelny. Ne vždy zde připravované obědy odpovídají výživovým normám a také estetické hledisko děti mnohdy nenadchne. Přitom je to období, kdy si dítě vytváří určité výživové návyky a mělo by dostávat potraviny, které mu dodají dostatek energie a kvalitních živin.

Výživa u adolescentů Období dospívání je charakteristické častými změnami nálad, emočním rozpoložením a nejistotou. To vše má vliv na stravování dospívajícího. Jedinec je často odkázán sám na sebe. Sám si chystá snídaně či svačiny, nebo dostává kapesné, aby si nějaké jídlo během dne koupil. Jak už bylo několikrát zmíněno,

32

děti i dospívající dávají přednost jídlům ve fast foodech. Tato strava není vhodná v žádném věku, natož v období dospívání (Nevoral, 2003, s. 132).

1.5.3 Pohybová aktivita dětí Pohybová aktivita je pro člověka nedílnou součástí života. Každý z nás k ní zaujímá individuální postoj. Někdo pohyb příliš nevyhledává, jiný vidí v pohybu smysl svého života. Pokud cvičíme s cílem udržení nebo snížení váhy, je důležitá důslednost. Je známo, že během cvičení naše tělo spaluje kalorie, ale mnoho lidí neví, že také bazální metabolismus se při pravidelné aktivitě zvyšuje. Proto při pravidelném tréninku spotřebováváme více energie i v době naší nečinnosti (Vandeman, 1992, s. 29). Každé dítě se rodí s určitými vrozenými předpoklady a jejich rozvíjením utváříme osobnost dítěte. Je tedy potřeba rozvíjet u dětí zdravý životní styl, kladný vztah k pohybové aktivitě i k sobě samému (Gajdošová, Košťálová, 2006, s. 11). U dětí i adolescentů je fyzická aktivita nezbytná nejen k prevenci, či terapii obezity, ale především ke správnému tělesnému i psychickému vývoji. Pravidelně prováděná pohybová aktivita zvyšuje energetický výdej organismu, čímž dochází k negativní energetické bilanci a spalování tuků v organismu. Zvyšuje zdatnost, vytrvalost i svalovou sílu. Dochází ke zlepšení nervosvalové koordinace, kloubní pohyblivosti a pozitivní účinky pozorujeme také na trávicím systému. Při pravidelném cvičení se vyplavují do krevního oběhu endorfiny, které v nás vyvolávají pocit štěstí, zvyšuje se odolnost proti stresu a také stoupá naše sebevědomí.

1.5.3.1 Pohybová aktivita obézních dětí Cvičení s obézními dětmi má začínat postupně. Zpočátku je vhodné zařadit jednodušší cviky v leže s menším opakováním a na zátěži i obtížnosti postupně přidávat. U obézních dětí je nevhodné zařazovat vytrvalostní běh, jelikož je velmi únavný a málo účinný s ohledem na spotřebu energie. Také cvičení s doskoky se

33

považují za zcela nevhodné, jelikož nadměrně zatěžují klouby dolních končetin. Naopak prospěšný je intervalový běh, jízda na kole, různé sportovní hry, cvičení při hudbě, či plavání (Křížová, 2006, s. 29). Frekvence, intenzita i délka cvičení je závislá na věku a zdravotním stavu dítěte. U mladších dětí bychom měli zcela vynechat akrobatická cvičení, cviky s dlouhými výdržemi, či posilování se zátěží. Naopak bychom měli upřednostňovat cvičení dynamického charakteru, plavání a různé pohybové hry. Starším dětem se již doporučuje zařadit pěší túry nebo lyžování. Jízdu na kole a běh je třeba přizpůsobit možnostem dítěte a především jeho tělesnému vývoji (Křížová, 2006, s. 30). Aby bylo cvičení účinné, je potřeba cvičit alespoň 3x – 4x týdně po dobu 30 – 45 minut v intenzitě 50 – 70% maximální funkční kapacity. Frekvence by se měla zvyšovat postupně, aby si organismus na zátěž zvykl (Křížová, 2006, s. 31). Cílem je dosáhnout takového stavu, kdy dítě má z pohybu radost, a samo jej začne vyhledávat. Cvičení má být zajímavé a pestré. Doporučuje se využívat různých cvičebních pomůcek (overbally, gymbally, švihadla,...). Cílem není pouhé snížení váhy, ale také posílení pohybového aparátu. Velmi důležité je naučit děti správnému držení těla, správnému dýchání a především správnému provádění pohybů a cviků. Protože obézní dětí často nedokáží sladit dech s pohybem a dýchají povrchně (Křížová, 2006, s. 31).

34

1.6 Diagnostika dětské obezity K diagnostikování obezity existuje mnoho vyšetření, která je nutné často provádět na specializovaných pracovištích. Ta určí přesný typ či míru obezity. Mezi nejčastěji používané se řadí měření procentuálního množství tuku v těle na principu bioimpedance a měření tloušťky podkožních řas kaliperem. Více k nim bylo zmíněno v kapitole 1.1.1 „Hodnocení obezity“. K určení obezity nám však slouží i jednodušší, spíše orientační metody. Kromě již zmíněných percentilových grafů BMI, percentilových grafů tělesné hmotnosti, středního obvodu paže nebo závislosti hmotnosti na výšce (viz. kapitola 1.1.1 „Hodnocení obezity“), mohou rodiče využívat tzv. „BMI kolečko“, což je pomůcka, která výpočte BMI a zařadí dítě do percentilového pásma grafu BMI. Dále je možno použít tzv. Brockův index. Ten orientačně stanoví obezitu na základě jednoduchého výpočtu. Od výšky dítěte (v cm) se odečte číslo 100. Když dítě měří 140 cm, odečteme číslo 100 a výsledkem je hodnota 40. Dítě by tedy nemělo vážit více jak 40 kg (http://www.stobik.cz). K diagnostikování dětské obezity napomáhá také rodinná anamnéza a osobní anamnéza dítěte. V publikaci Petra Fořta Stop dětské obezitě (2004) autor zdůrazňuje, že vyšší riziko vzniku dětské obezity existuje, pokud zjistíme:


Obezitu rodičů, event. prarodičů




Vysoký LDL cholesterol, lipidy a TAG, kardiovaskulární onemocnění, hypertenzi a cukrovku II. typu u jednoho či obou rodičů, event. prarodičů




Sedavý způsob života rodičů




Vyšší porodní váhu dítěte ( více jak 4 kg)




Váhový přírůstek matky v období těhotenství více než 12 kg




Krátké, silné tělíčko a malou hlavu u novorozence




Dítě nebylo kojeno, nebo jen velmi krátkou dobu




Fyzickou a psychickou pasivitu u dítěte Otylost je viditelná a k určení, zda dítě trpí nadváhou nebo obezitou, stačí

objektivní pohled na dítě. Diagnostické metody, zejména ty prováděné odborníky

35

na specializovaných pracovištích, více informují o stupni a typu obezity. Bývají prováděny na základě doporučení dětského lékaře, a to především u dětí s těžší formou obezity nebo u dětí se závažnými zdravotními komplikacemi. Orientační metody využívají pediatři ve svých ordinacích nebo rodiče sami doma.

36

1.7 Terapie dětské obezity Léčba obézních dětí by měla být vedena dětským obezitologem nebo endokrinologem, jenž spolupracuje s pediatrem. Nejvhodnější je kombinace diety se zvýšenou pohybovou aktivitou. Léčbu je možné doplnit pobytem v lázních či různých speciálních táborech pro obézní děti (Gregora, 2004, s. 77). Strava musí být vyvážená a pestrá (pozor na přísné a jednostranné diety, které mohou způsobit poruchu růstu). Vhodné je omezit živočišné tuky, jednoduché cukry a moučná jídla. Celozrnné pečivo by mělo mít přednost před bílým. Dieta by měla být jednoduchá, aby ji zvládala jak rodina, tak dítě. Velmi důležité je stanovit si reálné a především bezpečné cíle (0,5 kg za týden, snížit energetický příjem o 20 – 25 %) (Gregora, 2004, s. 77). Kromě dodržování správné skladby potravy je důležitá pravidelná životospráva, tzn. nevynechávat snídaně, jíst 5 menších porcí denně a pravidelně sportovat ( 3x – 4x týdně 0,5 – 1 hodinu).

Jak tedy do boje s dětskou obezitou? Dítě by mělo být prohlédnuto dětským lékařem a ten podle věku a vývoje stanoví vhodné dávky živin i dalších látek. Na základě jeho doporučení se pro dítě sestaví jídelníček. Často stačí snížit konzumaci cukrovinek a tučných jídel a zvýšit denní příjem zeleniny. Rodiče by si měli uvědomit, že přísné zákazy nejsou vhodné. Pokud chceme být úspěšní, musíme vést dítě ke změnám postupně. Nové návyky by měly být dítěti příjemné. Samozřejmě je potřeba, aby se zapojila celá rodina. Rodiče musí být vzorem při změně jídelníčku. Pokud stravovací návyky neupraví rodiče, je zbytečné pracovat s dítětem (Dnes, 22.11.2006). Zdravý jídelníček je velmi důležitý, ovšem neméně podstatná je pohybová aktivita.

37

Možných přístupů k terapii dětské obezity existuje více a samozřejmě u každého dítěte funguje jiná forma. Na ukázku uvádím metodu Semaforu. METODA SEMAFORU: Tento strukturovaný stravovací plán je založen na rozdělení potravin podle obsahu energie do 3 skupin. Je to pro dítě snadno pochopitelné a také zábavné.


Zelené potraviny (můžeš!) – Jsou povoleny v neomezeném množství, mají velmi málo energie, není v nich tuk a naopak obsahují dostatek vitamínů, minerálů a vlákniny. Do této skupiny zařazujeme zeleninu a méně sladké druhy ovoce.




Žluté potraviny (pozor!) – Tyto potraviny mají průměrnou nutriční hodnotou. Patří sem většina potravin vhodných pro redukční dietu. Ale jejich příjem je nutné si hlídat, jsou povoleny jen v určitém množství, neboť jejich nadměrná konzumace může způsobovat nadváhu či obezitu. Do této skupiny patří sladké druhy ovoce, celozrnné pečivo, různé druhy obilnin či netučné mléčné výrobky.




Červené potraviny (stop!) – Tělu dodávají velké množství energie, i když jich sníme malé množství. Mají vysoký obsah tuků nebo jednoduchých cukrů, a proto jsou povoleny max. 4x týdně. Patří sem tučné pečivo, jako jsou koblížky, či croissanty, uzeniny, velmi tučné sýry, sladkosti či smažené potraviny (Košťálová, Gajdošová, 2005, s. 14). Dítě si počítá počet porcí, které během dne snědlo. Porce je takové množství

potravy, které obsahuje určitý podíl energie (má-li jedna porce např. 400 kJ, potom dítě může při dietě obsahující 5040 kJ/den sníst 12,6 porcí) (Gregora, 2004, s. 78).

38

1.8 Specifické preventivní programy pro děti 1.8.1 Pyramidáček Pyramidáček je vzdělávací program v oblasti zdravé výživy a pohybové aktivity, jehož primární funkcí je prevence dětské obezity. Vznikl při Zdravotním ústavu se sídlem v Brně v roce 2005 jako výukový program určený poslednímu ročníku MŠ (mateřských škol). V roce 2007 byla jeho působnost rozšířena i na žáky ZŠ (základních škol), kdy vznikl edukační program určený pro 1. stupeň ZŠ.

Jako ukázka je v následujícím textu popsán edukační materiál programu Pyramidáček určený poslednímu ročníku MŠ: „Pyramidáček, edukační materiál pro učitelky MŠ s pomůckami a návody pro vedení hodin s tématikou zdravého životního stylu“ ( Košťálová, Gajdošová, 2005). Manuál se skládá ze dvou částí: 1. Část je určena pedagogům k jejich vlastnímu vzdělání v oblasti výživy. 2. Část je určena ke společné práci pedagogů a dětí. Děti se postupně dozvídají informace o skladbě potravy, o energetické hodnotě jídla i o frekvenci stravování. Jak už název programu napovídá, hlavním námětem je potravinová pyramida. Manuál k výuce dětí je rozdělen do 6 tématických kapitol (Tab. 5). U každé kapitoly je vytyčen cíl a průběh výuky, pomůcky potřebné k výuce a pohádka, která má předškoláky motivovat ke spolupráci. Jedna kapitola je vždy orientována na jedno patro pyramidy (www.pyramidacek.cz).

39

Tab. 5 - Přehled jednotlivých kapitol edukačního materiálu programu Pyramidáček První kapitola

Učíme se potravinovou pyramidu. Pohádka: Pyramidáčkova kouzelná pyramida.

Druhá kapitola

Učíme se o obilninách. Pohádka: Pyramidáček a mistr pekař.

Třetí kapitola

Učíme se o ovoci a zelenině. Pohádka: O podzimní plískanici a slečně chřipce.

Čtvrtá kapitola

Učíme se o mléce a mléčných výrobcích. Pohádka: Jak Pyramidáček zabloudil až do Křivákovic.

Pátá kapitola

Učíme se o mase a masných výrobcích. Pohádka: O chytrém řezníkovi.

Šestá kapitola

Ach ty sladkosti. Pohádka: Jak Pyramidáček špatně dopadl v Pamlskově.

Jedna kapitola by měla být probrána v průběhu jednoho až dvou měsíců (Košťálová, 2005, s. 2).

K tomuto manuálu byly vytvořeny další edukační materiály:


Pyramidáčkova kouzelná pyramida (knížka omalovánek) – Omalovánky doprovází pohádku o Pyramidáčkovi.




Básničky pro nejmenší (knížka básniček o zdravé výživě) – Dítě se zábavnou formou učí, co je zdravé a co jeho zdraví škodí. Každá básnička je doplněna omalovánkou.

Ukázky básniček (Králová, 2005): Naše chytrá Anička

Hanka pláče, moc se mračí,

často chroupá jablíčka.

že ji bříško tuze tlačí.

Když si večer jedno sní,

Neposlechla dobré rady,

krásně se jí po něm spí.

přejedla se čokolády.

40




Výtvarné činnosti s Pyramidáčkem (knížka plná nápadů podporujících dětskou tvořivost) – V knížce najdeme nápady, jak zábavnou formou dovést dítě ke správné výživě. Každá výtvarná či pracovní činnost je názorně popsána. Nechybí motivace dítěte, seznam potřebných pomůcek, postup práce, možné variace a samozřejmě barevné obrázky.

Ukázka: Náramek Motivace: Náramek na ruce mám nejenom pro parádu, ale zároveň mi připomene jak jíst… Pomůcky: červené, zelené, oranžové, modré, bílé papírky, provázek, papíry, špejle, nůžky, bezbarvý lak. Děti si vyrobí barevné korálky z papíru, které navlékají na šňůrku. Vznikne náramek, který si mohou ovázat okolo ruky nebo věnovat jako dárek. Děti už znají, kolikrát denně mají jíst obilniny, zeleninu, mléčné výrobky apod. Proto by měli navléknout 5x žlutý korálek, 4x zelený atd. Žlutý korálek značí obilniny, zelený - zeleninu, oranžový – ovoce, červený – maso a masné výrobky, modrý – mléko a mléčné výrobky, bílý papír - nezdravé potraviny. Postup: Z barevného papíru vystřihneme trojúhelník. Ten, můžeme pomalovat fixami, pastelkami. Trojúhelník stočíme na špejli a slepíme základnu s vrcholem k sobě. Dospělý přetře vzniklý korálek bezbarvým lakem. Děti navléknou korálky na šňůrku, popř. kloboukovou gumu. Variace: Necháme děti zamyslet se, co jedly během dne, víkendu apod. Na základě toho si každý navlékne svůj vlastní náramek (Kaličinská, 2006).




Lotto (dětská skládačka)

1.8.2 Hubneme s Bumbrlínkem Projekt „ Hubneme s Bumbrlínkem“ vznikl při Zdravotním ústavu se sídlem v Brně v roce 2004. Jedná se o tříměsíční redukční kurz určený pro děti ve věku

41

5 – 10 let a jejich rodiče. Hlavním cílem kurzu bylo naučit rodiče a jejich ratolesti zásadám zdravé výživy, důležitosti pohybové aktivity a tím jim dokázat, že hubnutí je docela snadné. Stačí

jen vydat se tou správnou cestou (Vítová,

Gajdošová, 2005). Kurz byl vytvořen tak, aby se jej účastnili děti a rodiče společně, což mělo velmi pozitivní efekt. Rodiče se svými dětmi trávili odpoledne a současně byli jejich velkou oporou a pomocníky. Celým kurzem provází děti motivační pohádka o skřítku Bumbrlínkovi, který se snaží hubnout stejně jako děti účastnící se tohoto redukčního kurzu. Na první hodině děti dostaly pracovní sešit, do nějž si postupně vkládaly jednotlivé kapitoly pohádky, různé pracovní listy a listy s domácími úkoly či recepty, které dostávaly každou hodinu. Kurz byl sestaven z 10 lekcí, konal se každý týden v odpoledních hodinách. Jedna hodina týdně byla věnována teorii, kdy se probírala zábavnou formou (soutěže, hry) daná kapitola pohádky. Aktivní část kurzu (různé formy pohybové aktivity) se konala taktéž 1x týdně v rozsahu 90 minut (Vítová, Gajdošová, 2005).

Přehled jednotlivých lekcí: 1. Seznámení, vážení potravin 2. Potravinová pyramida, nácvik pomalého jezení 3. Semaforový systém 4. Kde jíš a co při tom děláš? 5. Sportování a zvýšení aktivního stylu života 6. Nakupování 7. Zdravá oslava 8. Opakování 9. Světová kuchyně 10. Sportovní odpoledne v přírodě

42

1.8.3 Hejbej se! Nedej se! Projekt Hejbej se! Nedej se! vznikl v roce 2006 při Zdravotním ústavu se sídlem v Brně. Jeho cílem je zvýšení pohybové aktivity dětí na prvním stupni základních škol zařazením cvičení a pohybových her do výuky jednotlivých předmětů. Díky této formě vyučování se pohyb stává přirozenou součástí života dítěte, probírané učivo si dítě lépe zapamatuje a vyučovací hodina se stává zábavnější. Projekt je založen na kinestetickém způsobu vyučování, což je učení v pohybu. Stačí, aby učitelé ve svém předmětu věnovali 10 minut pohybovým hrám či tělovýchovným chvilkám (Gajdošová, Košťálová, 2006, s. 4). Učitel, který se do projektu zapojí, obdrží manuál se základy anatomie, fyziologie lidského těla a zásobníkem pohybových her vhodných do jednotlivých předmětů. Dále získá pro své žáky hrací karty, pracovní listy, nálepky a obrázky sportovců. A samozřejmě diplomy, kterými budou žáci odměněni na samém konci projektu.

Dále je popsán edukační materiál projektu Hejbej se! Nedej se! „Hejbej se! Nedej se! Edukační materiál pro učitele ZŠ s pohybovými aktivitami do vyučování a pracovními listy pro děti“ (Gajdošová, Košťálová, 2006). Manuál je rozčleněn na čtyři části: 1. Část se nazývá „Nezbytné teoretické znalosti pro učitele“ – pedagogové v ní naleznou potřebné informace o anatomii i fyziologii pohybového aparátu a o vhodných pohybových hrách. 2. Část manuálu se nazývá „ Pohybové hry a činnosti“ – tato část je rozdělena na jednotlivé body, které se zaměřují na:


pomůcky, jež budou potřeba




způsob realizace her a činností




popis, který informuje učitele o přesných pravidlech her




aplikace, které se zaměřují na uplatnění her v jednotlivých předmětech

3. Část manuálu se skládá z pracovních listů, hracích karet, nálepek, obrázků sportovců a diplomů.

43

4. Část manuálu „ Řešení jednotlivých úkolů pracovních listů“ je určeno pouze pro učitele.

1.8.4 Stobík Stobík je rodinný kurz snižování nadváhy pro rodiny s dětmi ve věku 8 – 14 let. Organizuje jej společnost STOB (Stop obezitě), která sdružuje lékaře, dietní sestry, psychology, cvičitele a další odborníky v oblasti zdravé výživy a zdravého hubnutí. Kurz navštěvuje dítě v doprovodu svého rodiče či příbuzného. Ten je jeho psychickou podporou a určitě i pro něj jsou kurzy velmi přínosné. Průběh kurzu je uzpůsoben věku dítěte. Nové informace v oblasti správného životního stylu dítě získává zábavnou, hravou formou. Kurzy snižování nadváhy a obezity se konají jednou týdně po dobu tří měsíců. Celkově je tedy dítě navštíví 12x. V každé lekci se věnuje 1 hodina cvičení a 1,5 – 2 hodiny skupinové terapii, jejíž náplní je povídání o zdravém životním stylu a o hubnutí (www.stobik.cz).

44

1.9 Shrnutí teoretické části V teoretické části byla zpracována problematika obezity v populaci dětí a adolescentů. Byl popsán výskyt dětské obezity, příčiny a zdravotní rizika obezity. Větší pozornost byla věnována oblasti prevence, především správné výživě, pohybové aktivitě a specifickým preventivním programům pro děti. Dále byly uvedeny různé metody diagnostiky a způsoby terapie dětské obezity.

45

2. Empirická část - Srovnání výskytu obezity u dětí v 5 letech a v 15 letech nyní a před 10 lety 2.1 Cíl Cílem empirické části této diplomové práce bylo srovnat výskyt obezity u vybraných dětí v závislosti na věku, pohlaví a na roku narození. Důvodem bylo potvrdit nebo vyvrátit tvrzení o vzestupu dětské obezity na vybraném vzorku dětí. K hodnocení byly použity percentilové grafy závislosti hmotnosti na výšce. Byly srovnávány parametry dětí v 5 letech narozených v roce 1990 s 5letými dětmi narozenými v roce 2000. Dále byly srovnávány parametry dětí narozených v roce 1990 v jejich 5 a 15 letech. Byly stanoveny základní charakteristiky hmotností a délek novorozenců narozených v letech 1990 a 2000 (průměr, směrodatná odchylka, medián, maximální a minimální hodnoty). Všechna hodnocení byla prováděna odděleně pro dívky a chlapce.

2.2 Příprava výzkumného šetření Byli osloveni dva dětští lékaři ze dvou obcí ležících v Olomouckém kraji s počty obyvatel řádově 2000 respektive 3000 obyvatel. Byly vybrány všechny děti narozené v letech 1990 a 2000, které navštěvovaly/navštěvují oslovené lékaře, a u kterých byla uvedena požadovaná vstupní data. Výběr obsahoval 86 dívek a 72 chlapců narozených v roce 1990 a 40 dívek a 40 chlapců narozených v roce 2000. Vstupními daty pro hodnocení byly následující údaje:


Pohlaví




Porodní váha (g)




Délka novorozence (cm)




Hmotnost dítěte ve věku 5 let (kg)




Výška dítěte ve věku 5 let (cm)

46




Hmotnost dítěte ve věku 15 let (kg, pouze ve skupině dětí narozených v roce 1990)




Výška dítěte ve věku 15 let (cm, pouze ve skupině dětí narozených v roce 1990)

Tyto údaje jsou uvedeny v Přílohách 3a (dívky narozeny v r. 1990), 3b (dívky narozeny v r. 2000), 4a (chlapci narozeni v r. 1990) a 4b (chlapci narozeni v r. 2000).

Zanesením hmotností a výšek jednotlivých dětí do příslušných grafů v závislosti na pohlaví a věku (Přílohy 1 a 2) byly odvozeny konkrétní hodnoty percentilů, nebo intervaly v hraničních případech (> 98. percentil nebo < 2. percentil). Nalezené hodnoty jsou součástí Příloh 3a, 3b, 4a, 4b. Dle Gregory (2004) je hraniční hodnotou nadváhy 85. – 90. percentil, hranice obezity nejsou přesně dány, podle různých autorů je za hraniční hodnotu považován 90., 91., 95. nebo 97. percentil. Pro uspořádání získaných dat byly zvoleny intervaly uvedené v Tab. 6. Výsledná data jsou prezentována v kapitole 2.3 „Prezentace a interpretace získaných dat“. Tab. 6 Intervaly percentilů zvolené pro hodnocení obezity Odpovídající hmotnost*

< 85. percentil

Nadváha:

≥ 85.percentil až ≤ 90. percentil

Obezita:

> 90. percentil

* Nižší nebo odpovídající tělesná hmotnost s ohledem na pohlaví, věk a výšku.

Porodní váha a délka novorozence nebyly z důvodu obtížnosti a časté nepřesnosti zanášeny do percentilových grafů závislosti hmotnosti na výšce. Pouze pro doplnění informací byly vypočítány základní popisné charakteristiky hodnot hmotností a délek novorozenců narozených v letech 1990 a 2000 (průměr, směrodatná odchylka, medián, maximální a minimální hodnoty). Vypočítané

47

hodnoty jsou uvedeny v Tab. 11 a Tab. 12 v kapitole 2.3 „Prezentace a interpretace získaných dat“.

2.3 Prezentace a interpretace získaných dat Byly spočítány absolutní a relativní četnosti výskytu odpovídající hmotnosti, nadváhy a obezity u těchto skupin dětí:


5leté dívky narozeny v roce 1990 (Tab. 7 a Tab. 8)




15leté dívky narozeny v roce 1990 (Tab. 7)




5leté dívky narozeny v roce 2000 (Tab. 8)




5letí chlapci narozeni v roce 1990 (Tab. 9 a Tab. 10)




15letí chlapci narozeni v roce 1990 (Tab. 9)




5letí chlapci narozeni v roce 2000 (Tab. 10)

Byly porovnány nalezené hodnoty relativních četností výskytu odpovídající hmotnosti, nadváhy a obezity odděleně pro jednotlivá pohlaví u následujících skupin:


u dětí s odstupem deseti let (v jejich 5 a 15 letech) Tab. 7 (dívky) a Tab. 9 (chlapci) Graf 1 (dívky) a Graf 3 (chlapci)




u 5letých dětí narozených v odstupu deseti let (děti narozeny v roce 1990 a v roce 2000) Tab. 8 (dívky) a Tab. 10 (chlapci) Graf 2 (dívky) a Graf 4 (chlapci)

Byly spočítány základní charakteristiky hmotností a délek novorozenců (Tab. 11 a Tab. 12).

48

Prezentace a srovnání nalezených hodnot relativních četností výskytu odpovídající hmotnosti, nadváhy a obezity u dívek v jejich 5 a 15 letech:

Tab. 7: Srovnání 5- a 15letých dívek

Dívky narozeny v roce 1990 Věk Interval (hraniční hodnoty percentilů) ≤ 84 85 - 90 ≥91

5 let

15 let

Absolutní četnost/ počet dívek

Relativní četnost (%)

Absolutní četnost/ počet dívek

Relativní četnost (%)

75 6 5

87,2 7,0 5,8

70 0 16

81,4 0,0 18,6

Dívky narozené v roce 1990 100 90 80 70 60 % 50 40 30 20 10 0

87,2

81,4

18,6 7,0 ≤ 84

0,0

85 - 90

5,8 ≥91

Percentil (interval) 5 let

15 let

Graf 1 Celkový výskyt nadváhy a obezity byl větší u dívek v 15 letech než u stejných dívek ve věku 5 let. Dívek odpovídající hmotnosti bylo v 15 letech o 5,8% méně než v 5 letech.

49

Prezentace a srovnání nalezených hodnot relativních četností výskytu odpovídající hmotnosti, nadváhy a obezity 5letých dívek v odstupu 10 let:

Tab. 8: Srovnání 5letých dívek narozených v odstupu 10 let

Věk Interval (hraniční hodnoty percentilů) ≤ 84 85 - 90 ≥91

Dívky narozeny v roce 1990

Dívky narozeny v roce 2000

5 let

5 let

Absolutní četnost/ počet dívek

Relativní četnost (%)

Absolutní četnost/ počet dívek

Relativní četnost (%)

75 6 5

87,2 7,0 5,8

32 5 3

80,0 12,5 7,5

Dívky: 5 let 100 90 80 70 60 % 50 40 30 20 10 0

87,2

80,0

7,0 ≤ 84

12,5

85 - 90

5,8

7,5

≥91

Percentil (interval) narozené v roce 1990

narozené v roce 2000

Graf 2

Celkový výskyt nadváhy a obezity byl větší u 5letých dívek narozených v roce 2000 než u stejně starých dívek narozených v roce 1990. Pětiletých dívek odpovídající hmotnosti bylo po deseti letech o 7,2% méně.

50

Prezentace a srovnání nalezených hodnot relativních četností výskytu odpovídající hmotnosti, nadváhy a obezity u chlapců v jejich 5 a 15 letech:

Tab. 9: Srovnání 5- a 15letých chlapců

Chlapci narozeni v roce 1990 Věk Interval (hraniční hodnoty percentilů) ≤ 84 85 - 90 ≥91

5 let

15 let

Absolutní četnost/ počet chlapců

Relativní četnost (%)*

Absolutní četnost/ počet chlapců

Relativní četnost (%)

66 3 3

91,7 4,2 4,2

62 3 7

86,1 4,2 9,7

*Součet relativních četností je v tomto případě roven 100,1 z důvodu zaokrouhlení jednotlivých relativních četností na jedno desetinné místo.

Chlapci narozeni v roce 1990 100 90 80 70 60 % 50 40 30 20 10 0

91,7

86,1

4,2 ≤ 84

4,2

85 - 90

4,2

9,7

≥91

Percentil (interval) 5 let

15 let

Graf 3 Celkový výskyt nadváhy a obezity byl větší u chlapců v 15 letech než u stejných chlapců ve věku 5 let. Chlapců odpovídající hmotnosti bylo v 15 letech o 5,6% méně než v 5 letech.

51

Prezentace a srovnání nalezených hodnot relativních četností výskytu odpovídající hmotnosti, nadváhy a obezity 5letých chlapců v odstupu 10 let:

Tab. 10: Srovnání 5letých chlapců narozených v odstupu 10 let

Věk Interval (hraniční hodnoty percentilů) ≤ 84 85 - 90 ≥91

Chlapci narozeni v roce 1990

Chlapci narozeni v roce 2000

5 let

5 let

Absolutní četnost/ počet chlapců

Relativní četnost (%)

Absolutní četnost/ počet chlapců

Relativní četnost (%)

66 3 3

91,7 4,2 4,2

34,0 1,0 5,0

85,0 2,5 12,5

Chlapci: 5 let 100 90 80 70 60 % 50 40 30 20 10 0

91,7

85,0

4,2 ≤ 84

2,5

85 - 90

4,2

12,5

≥91

Percentil (interval) narozeni v roce 1990

narozeni v roce 2000

Graf 4 Celkový výskyt nadváhy a obezity byl větší u 5letých chlapců narozených v roce 2000 než u stejně starých chlapců narozených v roce 1990. Pětiletých chlapců odpovídající hmotnosti bylo po deseti letech o 6,7% méně.

52

Prezentace základních charakteristik hmotností a délek novorozenců (průměr, směrodatná odchylka, medián, maximální a minimální hodnoty). Tab. 11: Základní charakteristiky hmotností a délek novorozenců (dívky)

DÍVKY

Veličina

Průměr / (směrodatná odchylka)

Medián

Maximální hodnota

Minimální hodnota

Narozeny 1990

Hmotnost (g)

3342 / (413)

3350

4600

2400

Délka (cm)

50,3 / (1,8)

50

54

45

Narozeny 2000

Hmotnost (g)

3247 / (497)

3285

4400

1800

Délka (cm)

49,1 / (2,3)

49

53

40

Tab. 12: Základní charakteristiky hmotností a délek novorozenců (chlapci)

CHLAPCI

Veličina

Průměr / (směrodatná odchylka)

Medián

Maximální hodnota

Minimální hodnota

Narozeni 1990

Hmotnost (g)

3255 / (441)

3300

4300

1800

Délka (cm)

49,1 / (2,3)

49

53

40

Narozeni 2000

Hmotnost (g)

3394 / (516)

3315

4570

1950

Délka (cm)

49,4 / (2,6)

50

54

43

Ze zjištěných dat nebyla zřetelná tendence k růstu nebo poklesu porodních vah novorozenců. Důvodem může být fakt, že porodní váhy a délky novorozenců vykazují malou variabilitu a k jejich hodnocení je potřeba většího vzorku. Nebyly k dispozici údaje o předčasných porodech, o zdravotním stavu matky apod., proto tato problematika nebyla dále zpracovávána. Dle některých autorů je vyšší porodní váha rizikovým faktorem vzniku obezity (Fořt, 2004, s. 42). V experimentální části této práce nebyl zkoumán vliv porodní váhy na hmotnost dítěte v dalším období života.

53

2.4 Diskuze a shrnutí empirické části V této diplomové práci byly hodnoceny parametry dětí narozených v roce 1990 v 5 a 15 letech a dětí narozených v roce 2000 v 5 letech, které navštěvovaly ordinace dvou oslovených dětských lékařů. Celkový výskyt nadváhy a obezity byl větší v 15 letech než u stejných dětí ve věku 5 let a to ve skupině dívek i chlapců. Celkový výskyt nadváhy a obezity byl větší u 5letých dětí narozených v roce 2000 než u stejně starých dětí narozených v roce 1990 opět u obou pohlaví. Limitujícími faktory hodnocení jsou malé počty dětí a jejich výběr ze stejného prostředí (dvě obce z jednoho okresu v Olomouckém kraji s počty obyvatel řádově 3000 a 2000). Výsledky tedy popisují pouze subpopulaci dětí narozených ve zvolených letech a navštěvujících oslovené lékaře, u kterých byly k dispozici předem zvolené údaje. Výšky a váhy dětí byly zanášeny do percentilových grafů závislosti hmotnosti na výšce, vždy podle věku a pohlaví dítěte (Příloha 1 a 2). Hodnoty 5letých dětí byly zanášeny do grafu určenému věkové kategorii 3-14,5 let u dívek a 3-15,5 let u chlapců. Hodnoty 15letých dětí do grafu určenému věkové kategorii 14,5-18 let u dívek a 3-15,5 let u chlapců. Nastala ovšem situace, kdy hodnoty některých 15letých dětí nemohly být zaneseny do grafů odpovídajících jejich věku z důvodu menší nebo větší výšky, která v odpovídajícím grafu nebyla zaznamenána. Proto musel být u některých 15letých dívek použit graf určený pro dívky ve věku 3-14,5 let a některých 15letých chlapců graf určený věkové kategorii 15,5-18 let. Percentilové grafy pro hodnocení obezity u dětí a adolescentů byly vybrány proto, že mají lepší výpovědní hodnotu než BMI a podle odborníků se při hodnocení dětské obezity používají častěji. Data zjištěná na vybraném vzorku jsou v souladu s trendem, který můžeme ve společnosti pozorovat. Výskyt obezity u dětí narůstá. Zatímco v roce 1995 trpělo nadváhou nebo obezitou 12,8% 5letých dívek a 8,4% 5letých chlapců, v roce 2005 již 20% 5letých dívek a 15% 5letých chlapců.

54

Trend nárůstu obezity je patrný i při srovnání váhy dětí v jejich 5 a 15 letech. Zatímco mezi 5letými dívkami trpělo nadváhou nebo obezitou 12,8% dívek, v 15 letech dokonce 18,6% dívek. U chlapců bylo vypozorováno, že nadváhou nebo obezitou trpělo ve věku 5 let 8,4% chlapců a ve věku 15 let 13,9% chlapců.

Jak už bylo zmíněno, z důvodu nepřesnosti nebyla tato metoda využita u novorozenců. U této věkové skupiny byly pouze stanoveny některé charakteristiky hmotností a délek novorozenců (průměr, směrodatná odchylka, medián, maximální a minimální hodnoty). Ze zjištěných dat nebyla zřetelná tendence k růstu nebo poklesu porodních vah novorozenců.

Co stojí za faktem, že naše společnost tloustne? Vlivů je mnoho. Od neovlivnitelných nebo jen velmi málo ovlivnitelných genetických faktorů, přes zdravotní příčiny až po dobře ovlivnitelný faktor, který se podílí značnou měrou konzumní životní styl. Část dětské populace dává přednost počítačovým hrám a televizním seriálům ve společnosti chipsů či cukrovinek před sportovní aktivitou s vrstevníky. Vědci pozorují tendenci zvyšující se hmotnosti u naší populace. Pokud si to však neuvědomí sám člověk, nezmění svůj životní styl a bude jen spoléhat na zázračné preparáty, které slibují štíhlou postavu bez změny stravovacích návyků, hubnout nebudeme.

55

Závěr Cílem teoretické části diplomové práce bylo zpracování problematiky obezity v populaci dětí a adolescentů. Teoretická část se zaměřila na definování, hodnocení a výskyt obezity v dětské populaci. Byly specifikovány příčiny a rizikové faktory podílející se na vzniku obezity i její zdravotní rizika. Větší pozornost byla věnována problematice prevence, a to především oblasti výživy a pohybové aktivity. Zmíněny byly specifické preventivní programy pro děti. Byla popsána také diagnostika a terapie dětské obezity. Cílem experimentální části bylo zhodnotit výskyt obezity u vybraného vzorku dětí v závislosti na věku a v závislosti na roku narození. Byly srovnány parametry dětí narozených v roce 1990 v jejich 5 a 15 letech a dále parametry 5letých dětí narozených v roce 1990 s parametry 5letých dětí narozených v roce 2000. Tyto hodnoty byly získány zanášením hmotností a výšek do patřičných percentilových grafů. Děti, jejichž parametry byly srovnávány, navštěvovaly ordinaci jednoho z dvou oslovených dětských lékařů. Z výsledků výzkumu, který byl zaměřen na vybranou skupinu dětí, je patrný nárůst obezity u vybraného vzorku dětské populace. Toto zjištění je v souladu s všeobecným trendem společnosti. V experimentální části této diplomové práce byly sledovány také novorozenecké parametry výše zmíněných dětí narozených v letech 1990 a 2000. U této populace byly pouze stanoveny některé charakteristiky hmotností a délek novorozenců (průměr, směrodatná odchylka, medián, maximální a minimální hodnoty). Tato problematika však z důvodu nedostatečného množství potřebných údajů (zdravotní stav matky, délka těhotenství, atd.) a z důvodu malého počtu dětí nebyla dále zpracována.

Závěry experimentální práce byly diskutovány s ohledem na problematiku popsanou v teoretické části práce.

56

Literatura: 1) Fořt, P. Stop dětské obezitě. 1. vyd. Praha: Ikar, 2004. 208 s. ISBN 80249-0418-7. 2) Fořt, P. Co jíme a pijeme. 1.vyd. Praha: Olympia, a.s., 2003. 252 s. ISBN 80-7033-814-8. 3) Frydecká, L. Obézních dětí přibývá, jedí málo zeleniny. Dnes, 22.11.2006. s. A6. 4) Gajdošová, J., Košťálová, A. Hejbej se! Nedej se! edukační materiál pro učitele ZŠ s pohybovými aktivitami do vyučování a pracovními listy pro děti.Vydal Zdravotní ústav se sídlem v Brně, 2006. 43s. 5) Gregora, M. Výživa malých dětí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 96 s. ISBN 80-247-0100-6. 6) Hainer, V., Kunešová, M. Obezita. 1.vyd. Praha: Galén, 1997. 128 s. ISBN 80-85824-67-1. 7) Champion, N. Core Fitness Course, Study Manual. Vyvinula: Network For Fitness Professional, 1996, 38 s. 8) Košťálová, A., Gajdošová J. Pyramidáček, edukační materiál pro učitelky MŠ s pomůckami a návody pro vedení hodin s tématikou zdravého životního stylu.Vydal Zdravotní ústav se sídlem v Brně, 2005, 59s. 9) Křížová, P. Dětská obezita. Katedra sportovní medicíny a zdravotní tělesné výchovy, FSpS MU, Brno, 2006, 47 s. 10) Kunová, V. Zdravá výživa. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 136 s. ISBN 80-247-0736-5. 11) Martiník, K. Výchova ke zdraví a zdravému životnímu stylu. VI. díl: Ovlivnění obezity a nadváhy výživou. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 274 s. ISBN 978-80-7041-106-3. 12) Nevoral, J. a kol. Výživa v dětském věku. 1. vyd. Jinočany: H&H, 2003. 437 s. ISBN 80-86-022-93-5. 13) Nevoral, J., Paulová, M. Výživa kojenců. 2. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2007. 30 s. ISBN 978-807071-286-3. 14) Vandeman, G.,E. Čtyři největší vrahové. Rakovina, Choroby srdce, Obezita, Alkoholismus. Praha: Advent, 1992. 40 s. ISBN 80-85002-82-5

57

15) Vítová, A., Gajdošová, J.Hubneme s Bumbrlínkem. Vydal Zdravotní ústav se sídlem v Brně, 2005. 16) Wallerová, R. Chyby na talíři. Aby děti byly zdravější. MF Dnes, 24. 11. 2006. s E3. 17) Zvárová, J.Základy statistiky pro biomedicíncké obory.1.vyd. Praha: Karolinum, 2007. 224 s.ISBN 978 – 80- 7184-786-1. 18) http://www.bandingklub.cz/obezita.phtml (čteno dne 15.04.2007) 19) http://www.fzv.cz/web/fzv-akcni/informacni_materialy/pyramida (čteno dne 25.01.2008) 20) http://www.khspce .cz/index.php?nad=n5&cla=vdt/vdt (čteno dne 21.04.2008) 21) http://www.merrylinka.cz/nadvaha-a-obezita/obezita---novodobaepidemie-stoleti.aspx (čteno dne 15.4. 2007) 22) http://www.obezita.com/obezita_muj_problem.php (čteno dne.15.04.2007) 23) http://www.obezita.unas.cz/obezita.php (čteno dne 21.04.2008) 24) http://www.old.medik.cz/medik/pediatrie/hmotnost-vyska-chlapci.php (čteno dne 18.12.2007) 25) http://www.old.medik.cz/medik/pediatrie/hmotnost-vyska-divky.php (čteno dne 18.12.2007) 26) http://www.pyramidacek.cz/cs/ms-filozofie-projektu.html

(čteno

dne

21.03.2008) 27) http://www.pyramidacek.cz/cs/ms-jak-pracovat-s-manualem.html

(čteno

dne 21.03.2008) 28) http://www.stobik.cz (čteno dne 21.03.2008) 29) https://www.zdravcentra.sk/cps/rde/xchg/zcsk/xsl/3141_22429.html (čteno dne 20.04.2008)

58

Přílohy: Příloha 1

Percentilové grafy závislosti hmotnosti na výšce (dívky)

Příloha 2

Percentilové grafy závislosti hmotnosti na výšce (chlapci)

Příloha 3a

Tabulka dívky – narozeny v roce 1990

Příloha 3b

Tabulka dívky – narozeny v roce 2000

Příloha 4a

Tabulka chlapci – narozeni v roce 1990

Příloha 4b

Tabulka chlapci – narozeni v roce 2000

59

Příloha 1 Percentilové grafy závislosti hmotnosti na výšce (DÍVKY)

Obr. 3 - Věk 0 - 3 roky (dívky) (http://www.old.medik.cz/medik/pediatrie/hmotnost-vyska-divky.php)

Obr. 4 - Věk 3 - 14,5 roků (dívky) (http://www.old.medik.cz/medik/pediatrie/hmotnost-vyska-divky.php)

Obr. 5 - Věk 14,5 - 18 roků (dívky) (http://www.old.medik.cz/medik/pediatrie/hmotnost-vyska-divky.php)

Příloha 2

Percentilové grafy závislosti hmotnosti na výšce (CHLAPCI)

Obr. 6 - Věk 0 - 3 roky (chlapci) (http://www.old.medik.cz/medik/pediatrie/hmotnost-vyska-chlapci.php)

Obr.7 - Věk 3 - 15,5 roků (chlapci) (http://www.old.medik.cz/medik/pediatrie/hmotnost-vyska-chlapci.php)

Obr. 8 - Věk 15,5 - 18 roků (chlapci) (http://www.old.medik.cz/medik/pediatrie/hmotnost-vyska-chlapci.php)

Příloha 3a Tabulka DÍVKY – narozeny v roce 1990 Výška (délka u novorozenců) a váha u dívek po narození, v 5 letech a v 15 letech

modré hodnoty znamenají nadváhu, červené obezitu Narození

Věk: 5 let

Věk: 15 let

(1990)

(1995)

(2005)

váha (g)

délka (cm)

váha (kg)

výška (cm)

percentil

váha (kg)

výška (cm)

percentil

1.

3680

52

17,5

108,5

35

62

169

65

2.

3550

52

24

117

90

68

177,5

68

3.

3300

50

22

108

98

65

146

98

4.

3650

50

17

109

25

42

158

5

5.

3550

53

21

119

35

55

172

20

6.

2800

48

17

109

25

54

162,5

43

7.

3150

50

18

113

20

66,5

176

65

8.

3300

52

21

118,5

40

64,5

173,5

63

9.

2800

46

17

107

35

49

159

25

10.

3570

52

21

118

40

53

168,5

20

11.

4150

53

23

116

83

66

170

80

12.

3000

51

20

110

75

58

177

20

13.

3400

51

22

124

25

63

183

23

14.

4600

53

20

125

5

58

175

25

15.

3750

50

22

116

75

72

169

94

16.

4300

53

29

122

98

78

175

97

17.

3600

52

19,5

116

25

56

166

45

18.

3050

50

25

119

90

61,5

169

60

19.

3400

50

17

110

20

52

157

50

20.

3600

50

17

110

20

55

160

60

21.

3050

50

20

120

15

59

176

25

22.

3000

52

20

120

15

58

169

45

23.

2900

47

19

119

8

50

166

13

24.

2550

45

15,5

105

15

51

155

50

25.

3500

51

21

117

50

45

156

17

26.

3450

50

25

110

>98

71,5

161

>98

27.

3100

49

18,5

114

20

53,5

169

23

28.

2950

48

20

113

50

64

166

83

29.

3200

50

21

119

35

56

170

30

30.

3200

51

16,5

110

10

52

168

18

31.

3650

51

18,5

113

25

58

160

75

32.

3150

51

19,5

120

10

49

173

2

33.

3450

51

22,5

120

55

58,5

170

43

34.

3100

50

22,5

115

83

66

164

91

35.

3000

48

24,5

116

94

77,5

173

97

36.

3400

50

17,5

112

10

51,5

166

18

37.

2500

46

16

110

8

41

160

<2

38.

3050

50

17,5

110

25

67

165

92

39.

3500

53

24

123

55

63

177

45

40.

3650

51

21

116

55

57,5

168

50

41.

2850

49

15

106

8

39

159

<2

42.

3550

51

22,5

115

83

62

162

83

43.

2400

47

14

105

2

46

151

35

44.

3800

51

20

118

25

58

173

30

45.

3500

52

29

127

85

59

169

50

46.

3200

48

21,5

117

60

65

171

75

47.

3850

50

17,5

105

55

53

155

63

48.

3880

52

18,5

114

20

56

162

55

49.

3850

51

22,5

114

90

85,5

165

>98

50.

3200

49

15,5

106

10

50

156

45

51.

2900

49

21,5

115

70

50

165

15

52.

3150

50

22,5

123

30

64

175

58

53.

3200

51

21

115

60

62

162

83

54.

3750

52

16,5

111

10

53

165

33

55.

3300

50

17

111

15

40,5

161

<2

56.

3550

50

18,5

110

50

49

163

18

57.

3600

51

22,5

120

55

75

172

96

58.

3400

51

21

115

60

55,5

162

53

59.

3200

48

24

118

85

65,5

169

80

60.

3650

52

20

118

25

58

168

50

61.

3100

50

19

115

25

51

167

15

62.

3600

52

21

116

55

66

174

70

63.

3800

53

26

121

90

66

163

92

64.

3850

53

18,5

113

25

62,5

166

77

65.

3100

48

19

111

50

43

159

6

66.

3850

54

24

125

45

65

175

62

67.

3800

52

21,5

121

30

55

177

9

68.

2900

50

17,5

111

20

44

163

3

69.

3300

49

18

109

45

60

150

92

70.

3750

52

23

122

45

68,5

174

80

71.

3200

48

18

107

50

69

155

>98

72.

3900

53

23

118

75

61

172

50

73.

2750

47

23

117

80

49

167

8

74.

2650

49

19,5

115

35

56

161

60

75.

2800

48

24

121

70

70

166

94

76.

3200

52

15

108

2

44

158

10

77.

2900

49

15,5

115

<2

43

170

<2

78.

3800

51

25

125

55

89,5

175

>98

79.

3520

51

20

120

15

66

171

78

80.

2980

49

17,5

115

8

41

164

<2

81.

3400

51

28

121

97

71

169

93

82.

3300

49

19,5

121

8

52

179

2

83.

2400

48

18

116

10

60

162

75

84.

3150

51

21

121

25

73

167

97

85.

3650

51

22

124

25

53

169

20

86.

3400

50

25

126

50

64

175

58

Příloha 3b Tabulka DÍVKY – narozeny v roce 2000 Výška (délka u novorozenců) a váha u dívek po narození a v 5 letech.

modré hodnoty znamenají nadváhu, červené obezitu Narození

Věk: 5 let

(2000)

(2005)

váha (kg)

délka (cm)

váha (kg)

výška (cm)

percentil

1.

3400

50

19

113

35

2.

2970

48

24

114

96

3.

2950

50

20,5

109

85

4.

3400

52

20

113

50

5.

3480

52

22

113

88

6.

3890

50

15,5

108

8

7.

2920

49

17,5

101

83

8.

3380

50

15,5

108

8

9.

3950

51

20

113

50

10.

3200

50

15,5

106

10

11.

2650

47

18

113

20

12.

3400

49

18,5

103

90

13.

3200

50

20

112

60

14.

3310

53

17

110

20

15.

2600

46

19,5

112

50

16.

2850

48

22

107

>98

17.

2800

47

17

108

25

18.

2800

47

17,5

108

40

19.

3120

48

19

112

40

20.

3580

50

19,5

113

45

21.

3400

49

24

117

90

22.

1800

40

20

115

45

23.

2800

45

18,5

112

35

24.

3800

50

20

112

60

25.

3400

50

16

112

2

26.

2500

46

16,5

110

10

27.

3260

49

24

117

90

28.

3150

49

18,5

106

75

29.

4080

52

17

105

50

30.

2970

47

14,5

103

8

31.

3710

50

29

121

>98

32.

2840

47

17,5

105

55

33.

3530

51

18

109

45

34.

2600

49

17

110

20

35.

3490

49

18

110

35

36.

3820

51

23

117

80

37.

3400

50

15,5

106

10

38.

4400

53

24

122

55

39.

3150

49

15

103

15

40.

3930

49

20

113

50

Příloha 4a Tabulka CHLAPCI – narozeni v roce 1990 Výška (délka u novorozenců) a váha u chlapců po narození, v 5 letech a v 15 letech.

modré hodnoty znamenají nadváhu, červené obezitu Narození

Věk: 5 let

Věk: 15 let

(1990)

(1995)

(2005)

váha (g)

délka (cm)

váha (kg)

výška (cm)

percentil

váha (kg)

výška (cm)

percentil

1.

3200

51

16

107

10

56

170

40

2.

3150

50

22

118

55

67,5

164,5

97

3.

3100

52

17

107

30

41

152

43

4.

3250

50

16

109

6

52

170

20

5.

4300

55

18

110

30

58

169

55

6.

3200

50

22

115

75

69

180

68

7.

3400

50

21

111

83

67

176

73

8.

3750

54

24

118

85

78,5

185,5

75

9.

3500

51

21

113

75

63

173

65

10.

3900

52

21

114

63

62

170

75

11.

2300

47

31,5

110

>98

60

164

85

12.

3550

53

20

110

75

43

165

6

13.

2500

48

20

113

50

79

170

>98

14.

3100

51

17,5

109

25

61,5

172

60

15.

2600

48

18

110

30

55

172,5

25

16.

3300

50

20

111

70

60

167

75

17.

1800

43

18

105

63

51

163,5

47

18.

3350

50

21

110

90

66,5

166,5

93

19.

3050

49

19

108

70

48

154

78

20.

3100

50

19

119

8

59

179

22

21.

3300

50

17

111

10

62

174,5

53

22.

3100

49

17,5

110

20

61

177,5

38

23.

3250

51

23

121

50

63

185

10

24.

3700

51

35

122

>98

77

189

55

25.

3350

51

20

113

50

62,5

178

44

26.

3700

51

20

110

75

60

172

52

27.

4000

53

24,5

120

80

71,5

178

81

28.

3330

49

18,5

111

35

49

166

23

29.

3500

51

17,5

111

18

46

165

15

30.

3750

52

19

115

20

52

176

7

31.

2850

49

18

104

75

53,5

154

92

32.

4200

51

21,5

118

50

63

174

60

33.

3100

49

17,5

108

35

48

161

45

34.

3300

52

22

118

55

48

160

50

35.

3050

48

18,5

114

20

58

171

50

36.

3500

52

23

128

13

68

183

35

37.

3000

49

26

123

80

70

186

33

38.

3750

52

26

122

85

68

183

35

39.

3250

51

18,5

114

20

63

176

50

40.

3100

48

18,5

109

50

48

165

23

41.

3000

48

16,5

108

15

54

173

20

42.

3500

50

20,5

110

83

81

163

>98

43.

3400

50

21

120

25

66

177

63

44.

3000

50

20

113

50

65

172

77

45.

3150

50

21

120

25

49,5

175

4

46.

3300

50

18,5

111

35

45

164

15

47.

2700

48

16

107

10

45

158

40

48.

2640

47

19

113

30

53

172

20

49.

2430

46

19

112

40

52,5

171

20

50.

3400

51

19,5

112

50

62

169

75

51.

3450

51

21

116

50

51

176

5

52.

3300

51

21

121

20

80

183

85

53.

3300

50

21

117

40

64

175

60

54.

3350

51

23,5

120

65

69

174

85

55.

3450

51

19

111

50

65

154

>98

56.

3900

53

20,5

115

50

64

174

65

57.

2550

47

15,5

111

<2

47

169

8

58.

3850

52

21

117

40

64,5

179

48

59.

3300

49

18,5

116

10

49

167

20

60.

3600

52

22

121

35

68

185

27

61.

3500

50

16,5

103

40

51

160

65

62.

3300

50

18

116

8

58

178

21

63.

3700

54

20

121

10

60

176

38

64.

3500

52

18,5

117

9

54

175

13

65.

2900

49

17

115

3

49

171

8

66.

2350

45

27

116

>98

100

168

>98

67.

3150

49

23,5

119

70

66

175

70

68.

3400

50

20,5

117

35

58,5

172

48

69.

3150

51

20

117

25

60

174

46

70.

2700

50

19

117

15

48,5

174

3

71.

3750

51

19,5

121

8

58

181

7

72.

2900

49

22,5

121

45

76

187

58

Příloha 4b Tabulka CHLAPCI – narozeni v roce 2000 Výška (délka u novorozenců) a váha u chlapců po narození a v 5 letech.

modré hodnoty znamenají nadváhu, červené obezitu Narození

Věk: 5 let

(2000)

(2005)

váha (kg)

délka (cm)

váha (kg)

výška (cm)

percentil

1.

3000

49

16

105

20

2.

3100

50

15

104

10

3.

3180

48

20

115

40

4.

3200

47

16,5

104

38

5.

4510

54

18,5

114

20

6.

2400

43

19

110

50

7.

1950

43

20

110

75

8.

3340

51

21

116

50

9.

3700

53

18

112

20

10.

3350

50

18,5

108

55

11.

3750

50

22

117

60

12.

4070

53

26

114

>98

13.

3300

50

18,5

109

50

14.

3290

51

23

121

50

15.

3250

48

15,5

101

30

16.

2960

46

18

108

50

17.

3200

49

18

109

40

18.

3800

51

20

113

50

19.

4450

54

18,5

108

55

20.

4570

54

20

115

40

21.

3600

51

20

115

40

22.

3260

50

18,5

109

50

23.

3580

50

16,5

111

6

24.

3880

50

18

110

30

25.

3015

46

17,5

109

25

26.

3030

49

16,5

109

10

27.

3180

49

17,5

108

35

28.

3250

50

18,5

105

75

29.

3650

50

23

114

90

30.

2500

43

17

106

35

31.

3725

49

20

110

75

32.

3730

49

24,5

117

92

33.

2815

48

19,5

114

35

34.

3175

50

20,5

107

92

35.

3330

50

25,5

109

>98

36.

3730

51

21,5

115

65

37.

3620

51

22,5

120

50

38.

3300

48

29,5

113

>98

39.

3360

48

21,5

113

80

40.

3650

51

18

112

20

Resumé: V této diplomové práci byla zpracována problematika obezity u dětí a adolescentů. Teoretická část byla zaměřena na definování a hodnocení obezity, na její etiopatogenezi, zdravotní komplikace, ale také na prevenci, diagnostiku a terapii. Byly popsány specifické preventivní programy pro děti, které v dnešní době velmi pomáhají nejen v prevenci, ale také terapii obezity u dětské populace. V experimentální části byl srovnán výskyt obezity u dětí narozených v letech 1990 a 2000, a to v jejich 5 letech, a u dětí narozených v roce 1990 také v 15 letech. Byli osloveni dva pediatři ze dvou obcí z Olomouckého kraje s počty obyvatel řádově 2000, resp. 3000. Byl zjištěn nárůst celkového podílu obézních dětí a dětí s nadváhou u vybraného vzorku. Toto zjištění bylo patrné při srovnání parametrů stejných dětí v jejich pěti a následně 15 letech, a také u 5letých dětí narozených v odstupu deseti let. Tento nárůst byl pozorován u dívek i chlapců a odpovídá všeobecnému trendu v naší společnosti.

Resume: In this diploma thesis there was described and evaluated the topic of obesity and overweight in children and adolescents. The theoretical part targeted the definition of obesity, etiopatogenesis of obesity, health complications, prevention, diagnostics and therapy. Specific preventative programmes for children helping not only in prevention but also in the therapy of children obesity were described. In the experimental part the occurrence of obesity was compared in 5 years old children born in 1990 and in 2000 and in children born in 1990 also at the age of 15. Two pediatricians from two villages with approximately 2000 and 3000 inhabitants in Olomouc region were addressed. The total increase of the occurrence of overweight and obesity was found out in the selected sample. This finding was perspicuous from the comparison of the parameters of identical children in their 5 and 15 years and also from the

comparison of parameters of 5 years old children born in the interval of 10 years. This increase was observed both in girls and boys and is in conformity with the general trend which can be seen in our society.